HLEDÁNÍ GÉNIA LOCI Stavby každého města nebo vesnice představují hmotnou stránku kultury společnosti, která je obývá. Jde o tvář komunity na rozdíl od jiných trvale viditelnou a často přežívající mnohá staletí. Promítají se do ní různé nehmotné kulturní projevy společnosti daného místa. Architektura proto pomáhá zprostředkovávat a dlouhodobě fixovat genia loci. Zamyšlení nad ním by mělo provázet úvahu nad stavbami každého místa. Není pravda, že některá města svého ducha mají a jiná nikoli. Jde vždy jen o otázku kvality a síly génia loci a přirozeně pak také úhel pohledu pozorovatele. Kdo může lépe charakterizovat ducha místa? Rodák nebo přistěhovalec, dlouholetý obyvatel nebo návštěvník? Člověku spjatému celým životem s daným místem se mohou některé jeho vlastnosti překrývat v husté síti všednodenních vztahů nebo oscilovat v emocích sentimentu. Návštěvník zase může ulpět na povrchu. Autor této publikace se namísto vlastních závěrů pokusil zaznamenat myšlenky více různých obyvatel města. Jsou sestaveny do polarizovaných seskupení, která mohou být zdrojem inspirujícího napětí Bylo by zjednodušené přitakat těm, kteří považují Benešov za ospalé provinční maloměsto, stejně jako jejich odpůrcům. Pro Benešov přelomu 20. a 21. století je totiž v mnoha rovinách charakteristické především určité napětí mezi jeho tradičními a novými aktivitami. Napětí vede k pohybu, změně a v případě Benešova se jeví, že jde o pohyb pozitivní: ▼ PIARISTÉ A MINORITÉ vytvářejí napětí prvé. Poměrně velká část obyvatel Benešova ráda symbolizuje své město dvěma dochovanými gotickými oblouky ruiny presbytáře klášterního kostela minoritů na Karlově. Konec prvního benešovského společenství mnichů podnítili husité, kteří v roce 1420 město obléhali. Aniž by jej dobyli, podařilo se jim je zapálit, čím byl značně poškozen také soubor klášterních staveb. Husitské hnutí bylo v některých etapách české historie z různých důvodů neobjektivně heroizováno. Nejvíce se tím proslavila proletářská vláda druhé poloviny 20. století. Málokdo se ideově zneužité interpretaci husitství u nás bránil. Není proto divu, že benešovská ruina čněla nad městem zejména po 2. světové válce jako symbol vítězství lidových rebelů. Romantika gotiky povrchně učarovala lidu stejně jako husitské palcáty a sudlice bez potřeby znalosti smysluplných souvislostí.
Jestliže hlavní snahou soudobých výtvarných umělců je být citlivým barometrem společnosti, zaujme nás v této souvislosti konceptuální objekt benešovské autorky Evy Mixánové-Šternové. Připomíná zvětšené kýčovité těžítko s typickým umělým sněžením, které se tiše snáší na minoritskou ruinu a postavu Jana Žižky stojícího pod ní na koni. Proti tomuto symbolu Benešova je stavěna do protikladu architektura barokní piaristické koleje. Za jejím vznikem stojí šlechtické rody Vrtbů a Přehořovských a také projekt proslulého architekta Alliprandiho. Piaristé přinesli do Benešova středoškolské vzdělávání. Od sametové revoluce je jejich aktivita připomínána slovním spojením „město piaristické vzdělanosti a kultury“. Obrázek Alliprandiho architektury se dostal na billboardy vítající motoristy na příjezdu do města. Barokní kultura a vzdělanost byla vítězstvím nad husitským plebejstvím. Komunisté se to pokusili na čtyři desítky let zvrátit. Je to ještě cítit nejen v Benešově, ale na každém kroku po celých Čechách. Začíná však být také silně slyšet hlas hovořící o návratu ke kulturnosti a vzdělanosti. Zatímco v polovině 90. let se při návrzích o umístění pobočky některé vysoké školy v Benešově ozývala slova o megalomanství, po roce 2004 se už o takové možnosti volně diskutuje na městské radnici.
Fotografie archív sbírky architektury Muzea umění a designu Benešov.
DVĚ POLOVINY NÁMĚSTÍ. Hlavní benešovské náměstí nazvané po prezidentu T. G. Masarykovi nabízí vnímavému pozorovateli další symbolické napětí. Původní jednopatrová zástavba začala být od přelomu 19. a 20. století nahrazována vícepodlažní. Nižší domy symbolizují maloměsto, vyšší jsou charakteristické pro větší město. Na Masarykově náměstí nejsou dva typy výšky promíchány, ale tvoří dvě pevně semknuté, proti sobě stojící skupiny. V prvé polovině 20. století přispěl do vyšší skupiny slavný rodák architekt Otokar Novotný ukázkovou stavbou banky, ve druhé polovině neméně uznávaný Josef Pleskot přístavbou radnice. Po sametové revoluci stoupla obchodní atraktivnost náměstí a většina majitelů jednoposchoďových domů prováděla stavební úpravy vedoucí k využití podkroví. Vhodné regulační opatření mohlo v tu chvíli podnítit stavbu mansardových oken a pomoci tak náměstí ocitnout se skokem v městské dospělosti. Revoluce však byla sametová a nechala maloměstské názory žít. OCENĚNÍ A OCENĚNÍ. Pleskotova přestavba radnice je v architektonickém prostoru centrálního náměstí výrazným počinem. Byla také oceněna Grand Prix Obce architektů a současně i cenou pro náročného investora, kterou převzal Městský úřad. Mezi mnoha obyvateli však střídmý úměrný styl radnice obdiv nevzbudil. Skleněnému objektu Ceny Grand Prix vystavenému ve vstupní části budovy z toho bylo tak smutno, že jednoho dne raději spadl ze svého slavnostního piedestálu, roztříštil se a přestal existovat. BENEŠOV U PRAHY? Oficiální název města je jednoslovný. Pražský přívlastek mu přidělily dopravní informační systémy, které potřebují průkazně odlišovat města stejného názvu. Mnoho lidí však slovní spojení považuje za oficiální název a s největší samozřejmostí jej užívá. Občas je slyšet proti tomu výhrady, které mají citové podbarvení: co my máme společného s Prahou? Blízkost hlavního města znamená pro Benešov mnohé. Kvalitní pracovní a studijní příležitosti, hodnotné umění, silný ekonomický potenciál. Mnozí Benešané blízkost Prahy využívají, jiní nikoli. Mnozí lidé blízkost metropole chválí, někteří ji vnímají konkurenčně. Benešov a Praha – satelit a jeho slunce, vztah malého k velkému. Jen vyspělé dítě nedráždí autorita starších. MĚSTO A ZÁMEK. Kdo v životě neslyšel o napětí mezi poddanými a vrchností? V Benešově vyvrcholilo v době, kdy zámek koupil následník habsburského trůnu František Ferdinand Rakouský – d’Este. A ochotně se odělo do tehdy módního národnostního hávu. Z té doby pochází řada historek, jak Ferdinand dělal naschvály Benešákům. „Hezký český“ vztah mezi městem a zámkem se udržel do 90. let 20. století. Zrušené Ferdinandovo oplocení a hlídače nahradila téměř nepřekonatelná hradba komunikace E55 s 14 tisíci auty za den. Zámek Konopiště nepatří městu, ale v Praze sídlícímu státu. A dnes přeci už vrchnost nemá na venkově co poroučet. A Pražáci dvojnásob ne!
VANČURA A SUK patří k nejznámějším osobnostem, které spojily s Benešovem svůj život. Vančura zde prožil kousek mládí, studoval na benešovském gymnáziu. Zásluhou jeho knihy Pekař Jan Marhoul si veřejnost váže k městu spíše negativní pocity. Josef Suk tu naopak strávil poslední období svého života. Zapojil se do vzdělávacích aktivit proslulého meziválečného Kulturního sdružení, jehož činností započala dodnes nepřerušená řada kvalitních organizačních počinů na poli vědy a umění, hodná piaristické tradice. Patří k nim i dva tradiční hudební festivaly, z nichž jeden – Sukovo jaro – je pojmenován po slavném českém skladateli. KŘESŤANÉ A TI DRUZÍ. Duchovní podněty přicházejí na naše území převážně z Asie, tak jako přišly v dávné minulosti i slovanské kmeny. Jakmile si je dostatečně osvojíme, zapomínáme na jejich původ a novějším jejich asijskou kolébku vyčítáme. Mírné napětí mezi různými duchovními přístupy je však jistě přínosnější než nechvalně známé české prvenství v ateizmu. Benešov ale v neznabožství mezi českými městy jistě nevede. Katolíci zde dokáží své kostely pořádně zaplnit a protestantské církve – husité, evangelíci, církev bratrská – by se jim počtem věřících dohromady možná také vyrovnaly. O nedaleký kostel na Chvojenu se starají křesťané ze Zemské stavovské rodové unie. V kraji začalo působit po létech první řeholní společenství sester trapistek. Nikoliv ale v některém z existujících klášterů, nýbrž v novostavbě v lesích nedaleko Neveklova. V Benešově má mnoho příznivců jóga, ta je ovšem nábožensky neutrální, ale v nedalekém Městečku je středisko hinduisticky orientovaných příznivců hnutí Hare Kršna. Mešitu si jistě v Benešově představit nedovedete. Představu její stavby však nemá smysl spojovat s naší fantazií, ale s prostým numerickým stavem české porodnosti a se současným pohybem muslimů, přicházejících do střední Evropy staletí po Slovanech. JISKRA BEZ JISKRY. Ono to husitství tu má mnohé kořeny. Jeden z nich již před mnoha desetiletími vypustil rostlinku v podobě místních sociálně-demokratických novin nazvaných symbolicky „Jiskra“. Když se však začtete do jejich vydání z počátku 20. století, stejně jako do komunistických výtisků z dob totality, čtete texty, které velkou jiskrou neoplývají. (Čest výjimkám pod značkou –rn-!) Inu okresní noviny. Po sametové revoluci, kdy se obsah novin změnil pouze politicky, probíhala veřejná diskuse, zda změnit název, nebo ponechat starý. Zvítězila druhá varianta. Jeden z místních grafiků přispěchal alespoň s novým stylem novinové hlavičky. Oproti předchozí se vyznačovala vyváženou profesionalitou a výrazným vizuálním symbolem jiskry. Vydavatel však dal přednost hlavičce vytvořené amatérem. HVĚZDA MUZEA UMĚNÍ. Misijní stanice svým posláním rozdělovaly místní obyvatelstvo na dva tábory. V prvém byli lidé, kteří misii přijímali, ve druhém ti, kteří ji odmítali. Benešovské muzeum umění nezvolilo pro naplnění svého vzdělávacího poslání pohodlnou cestu konformismu. V prvém desetiletí své existence také rozdělovalo lidi. Jedni jej nadšeně podporovali, druzí zatracovali. Samozřejmě existovali i lhostejní. Ale ti nehýbou životem. Ne náhodou si muzeum zvolilo za svůj symbol modifikovanou sternberskou hvězdu. Představuje jasné světlo v poli modrého klidu. Zářili jím mnozí příslušníci rodu Sternbergů, mj. i vědec Kašpar Sternberg, který se rozhodl podporovat světlo vzdělávání prostřednictvím muzeí. Benešov v minulosti Sternbergům dlouhá období patřil, rovněž město má jejich hvězdu ve svém znaku. BENEŠÁCI A BENEŠANÉ. Tak jako Praha má Pražany i Pražáky, má každé město své úctyhodné i méně úctyhodné občany. V Benešově se však s pojmenováním Benešané či Benešované téměř nesetkáte. Jako by tu žili jen samí Benešáci. Není to pravda. Žije tu také mnoho Benešanů, ale z opatrnosti si nechávají říkat Benešáci. Na malém městě je bezpečnější být nenápadný.
CHCE BENEŠOV ARCHITEKTONICKOU DOMINANTU? Po pádu proletářského režimu bylo zřejmé, že je třeba opravit značně zchátralou zvonici kostela na vrchu Karlově. Byla založena nadace Historia monumenta, která na rekonstrukci sháněla peníze. Tehdejší stařičký děkan Velíšek přišel s návrhem, že by bylo dobré věži přistavět štíhlou jehlanovou střechu, která by na rozdíl od té současné výrazně vyčnívala nad loď kostela svatého Mikuláše a vytvořila tak městu chybějící dominantu. Přesto, že gotický komplex na Karlově prošel v historii mnoha přestavbami a jedna z historických kreseb zachycuje zvonici převyšující chrám, děkanovi se návrh nepodařilo prosadit. Koho dominanta dráždila?
DOBŘÍ A ŠPATNÍ ARCHITEKTI. „Víš chlapče, poznal jsem spoustu architektů, kteří nestavěli, ale jen vyplňovali vylomené zuby ve tvářích měst. Jsou však i stateční bojovníci, kteří vytvářejí zářezy v totemech architektury.“ To jsou slova starého Indiána z filmu Šumný Benešov, jehož tvůrci – architekt David Vávra a režisér PhDr. Radovan Lipus – město koncem 90. let velmi zviditelnili. Lidé neznající Benešov se začali domnívat, že zde v současnosti vzniká jen špičková architektura. To byla samozřejmě naivní představa. Tak jako na jiných místech republiky poznamenané proletářskou devastací kulturních hodnot, i v Benešově se staví podle úpadkových projektů. Město má jen štěstí na trochu větší množství kvalitních architektů. Svébytný, slovy těžko vylíčitelný dojem však v pozorném chodci vzniká v místech přímého kontaktu obou extrémů. A aby o takový zážitek nikdo nepřišel, nabízí se přímo na centrálním Masarykově náměstí. Střídmá, úměrná díla dvou předních českých architektů – Novotného banku a Pleskotovu radnici – propojují ovály zeleně lemované necitlivými hrubými betonovými palisádami (Ing. Petr Šícha, Vlašim). Nedaleko pod Karlovem objednala radnice od úspěšného architekta zdejšího domu s pečovatelskou službou a sousedního víceúčelového domu – Jana Línka – také ještě ukázkový park. Bude v něm s patřičnou úctou osazena socha od slavného
rodáka Miloslava Chlupáče. Ještě v průběhu realizace parkových úprav lemovala prostor zajímavě strukturovaná čtyřpatrová obytná fronta decentní barevnosti. K datu slavnostního odhalení sochy však je připravena disneylandová barevná úprava. Názorný příklad kontrastu kvalit pro naučné vycházky škol i turistů benešovskou architekturou. ■ VÍTEJTE V BENEŠOVĚ. Ze střípků různých názorů obyvatel města charakterizujících různé roviny ducha místa nelze dělat jednoduché závěry. Můžete však na ně náhodně vzpomínat při procházce městem. Bude tak jistě živější. Kontrasty vytvářejí ono životadárné napětí, od něhož můžeme očekávat další kultivaci města. Vstup do centra města byl původně možný pěšky i na „voze“ z více stran – od Prahy, Bedrče, Vlašimi, Tábora i zámku Konopiště. Dnes se zásluhou omezení vjezdu do centra koncentroval především do posledního ze směrů, který se tak stal dominantním. Při postupném přibližování vnímáme nejprve kompozici barokního klášterního objektu, na který reaguje protější novobarokní komplex městského divadla, hotelu a spořitelny. Poté se nám otevře průhled na zajímavé sousedství Novotného banky a pseudohistorických domů hotelu Nigrín se soudem. Od kašny pak můžeme pozorovat najednou i Pleskotovu radnici, která na banku reaguje tvarem svých oken. Za radnicí se rozkládá historická čtvrť na Karlově. Po její prohlídce se znalostí centra a historie můžeme započít procházku směřující za šumnou architekturou.