Ročník XXIII, číslo 2
Vyšlo 26.6.2011
MODLITBA K SV. CYRILU A METODĚJI Vy zářící perly vlasti slovanské! Váš blahosklonný příchod se stal krásným utěšeným jitrem národům, hlubokou nocí pohanského bludu zastřeným vaším příchodem vzešly jim paprsky spásy z propasti věčné nevědomosti. A mladičké to jitro se stalo mohutným jasným dnem, paprsky skromné hvězdou, která mocně vzplanula po kraji veškerém. Jakými díky jsme vám zavázáni, vy slavní apoštolové! Vám nejmilejším díkem a odměnou bude, když učení svaté, které jste nám zvěstovali, hluboko vštípíme ve své srdce, když přikázání a pravidel, které jste nám zanechali, vždy dbalí a poslušní budeme a dle vašeho vznešeného příkladu povždy ctnost a pravdu neohroženě a směle vyznávati a šířiti budeme. Kolem nás ještě mnoho duší, které světla pravého, jediného posud nepoznaly, jímž jen bludičky záře klamné vůdci falešnými bývají, a mnoho ještě duší, které tuší světlo spásonosné, jímž však hrdost, pýcha a neznalost pravé cesty brání jej dosáhnout - jaká příležitost vašeho příkladu, svatí apoštolové, horlivě následovati, víru a slovo Boží nevědomým zvěstovati, pochybující ve víře utvrzovati a věřící víc a více síliti! Vyproste nám u Boha milostivého, abychom silnými dosti byli k dosažení pravých prostředků k tomu účelu a dost trpělivosti ve své službě křesťanské. Amen. V. B. Třebízský „Pomněnky ve vínek nebeský“ - 1885
Okénko
-2-
26. června 2011
MATRIKY VYPRAVUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: 3.4. Kristýna Marie Jungová ze Šlapanic 9.4. David Strachoň ze Šlapanic Kateřina Strachoňová ze Šlapanic Eduard Wiesner ze Šlapanic 10.4. Tomáš Lupač z Prace 15.5. Samuel Jiří Adamec ze Šlapanic Daniela Faustyna Koudelková ze Šlapanic Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili 30.4. Radoslav Babušek z Hlohovce a Magdalena Buchtová z Jiříkovic 21.5. Jan Štěpánek z Jiříkovic a Pavlína Ťápalová ze Šlapanic Martin Dvořáček z Jiříkovic a Eva Daňková z Kobylnic 13. 5. Radim Čekan z Albrechtiček a Marie Čandrlová z Prace Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: 24.4. Anežka Jurčíková ze Šlapanic 26.5. Jiří Kotulan ze Šlapanic 7.6. Jan Holoubek z Prace
(*1919) (*1929) (*1921)
Z KALENDÁŘE 1.7. 31.7. 2.8. 7.8. 14.8. 4.9. 11.9. 17.9. 18.9. 24.9. 25.9.
Návštěva nemocných v Praci Hody v Jiříkovicích Návštěva nemocných ve Šlapanicích Hody v Kobylnicích Šlapanické slavnosti Pouť do Tuřan Biřmování v Praci Hody v Podolí u Brna Hody v Praci Pouť na Vranov Modlitba u kapličky sv. Jana Nepomuckého v Podolí – císařská cesta 28.9. Modlitba u kříže a Božích muk na Tuřance
Okénko
-3-
26. června 2011
NOC KOSTELŮ První česko-slovenská Noc kostelů otevřela v České a Slovenské republice brány více než 1000 kostelů. Během Noci kostelů 2011 v pátek 27.5. zaznamenali pořadatelé ve 137 otevřených kostelech v brněnské diecézi na 118 000 návštěvnických vstupů (v roce 2010 to bylo 111 000), a to i přes vytrvalý déšť během celého večera. Noc kostelů zahájilo společné vyzvánění zvonů v 17:50 napříč celou diecézí. Velký zájem byl nejen o výstupy na věže a návštěvy krypt, ale také o koncerty, netradiční programy a setkání. Návštěvníci trpělivě vyčkávali na vstup do těchto prostor. U nás ve Šlapanicích jsme přivítali více jak 500 návštěvníků, z větší části těch, kteří náš kostel nenavštěvují. Hojně využívali vstupu na věž s prohlídkou zvonů, naslouchali Jeanu Lockerovi při komentované prohlídce kostela, zaposlouchali se do tónů varhan při koncertu Vaška Zemánka a mnozí využili možnosti seznámit se s životem kandidáta blahořečení P. Jana Buly či, díky nástěnkám, i se životem farnosti. Každý z účastníků obdržel na památku perník ve tvaru kostela a propisku s nápisem připomínajícím „Noc kostelů“. Celý večer se až na počasí a menší účast na závěrečné modlitbě za město vydařil, o čemž svědčí i několik vybraných a níže uvedených zápisů z „Návštěvních knih“. Díky všem, kteří jste se do příprav a průběhu Noci kostelů zapojili a věřím, že se nám příští rok podaří opět připravit program, který zaujme nejen pravidelné účastníky bohoslužeb, ale i ty, kteří do Božího domu zatím nepřicházejí. otec Miloš Bylo to super, už vím, jak vypadají varhany. Paráda. Výborný výklad. Díky. Děkuji za krásné prožití „Noci kostelů“. Úplně supr. Moc se mi to líbí. Super koncert toho nejlepšího varhaníka…Díky Veno! Super,byla i tužka pro leváky. Je dobré, že máme možnost se detailně seznámit s uměleckými výzdobami a malbami v kostele. Díky za krásný večer.
Okénko
-4-
26. června 2011
ROK KŘTU NA FARNÍM DNI Jako každý rok, letos již posedmé jsme se sešli na dvoře za farou, abychom společně prožili oblíbený farní den. Ani bych si nedokázala představit farní den bez výtečných Mojžíšových holí (cigár), které tradičně připravil Honza Buchta a jejichž vůně nás vítala u brány. Program zahájily děti ve 14 hodin za doprovodu pořadatelů a rodičů nástupem na Archu Noemovu. Jak se dalo očekávat, byla zde v zastoupení spousta zvířecích druhů. Navíc děti přinesly plyšová zvířátka, která věnovaly dětem do Azylového domu v Zastávce u Brna. Úvodní scénka byla doprovázena vtipnou básničkou. Obdiv patří všem účastníkům, jelikož text přednášeli nazpaměť. Nebyl by to ten správný farní den bez pořádného soutěžení. Takže součástí programu byly také soutěže. Přihlásit se mohl prakticky každý: ženy, muži i celé rodiny. Chvilky pauzy zaplnila dechová hudba a veselé vystoupení skupiny Ještěrky. Pro děti byly připraveny soutěže v parku, po jejichž absolvování čekaly na ně čekaly drobné odměny.Na své si tedy přišel opravdu každý. A pokud byste náhodou pociťovali nudu, nechyběla vědomostní soutěž na téma křtu. Ne každému však připadalo jednoduché zodpovězení všech otázek. Posuďte sami: Zajisté většina z vás ví, kde byl pokřtěn Ježíš. Už vás slyším: „V Jordánu, řece, přece.“ Avšak byly zde také otázky, které poutaly rozličné diskuze. Věděli byste například, kolik lidí přijalo křest o Letnicích, jak se jmenuje období přípravy na křest dospělého, nebo co je to křest krve? Éterem lítaly i poněkud vtipné odpovědi, které v zájmu zachování důstojnosti časopisu nebudeme otiskovat. Osobně se musím přiznat, že s kvízy na farním dni mívám leckdy potíže. Alespoň tedy máme co zlepšovat. Na stolech nechyběly výtečné koláčky, buchtičky a cukrovíčko. Vše doladilo krásné slunečné počasí a obloha bez mráčku. Ostatně jako obvykle. Mnozí z nás ocení každou příležitost ke společné modlitbě, kterou jsme měli při zahájení a ukončení programu. Díky všem organizátorům a také těm, kteří připravovali vše potřebné, za jejich čas a úsilí. Lenka Malíková
Okénko
-5-
26. června 2011
PODOLSKÁ POUŤ Letošní pouť v Podolí probíhala ve zvláštním duchu. Během třídenní duchovní obnovy před poutí hovořil pan farář P. Pavel Kopeček každý den na speciální téma. Své pomluvy si pečlivě připravoval. Vybral si dvě světice a také dva světce, z nichž jeden je patronem kostela v Podolí. Jeho promluvy byly velmi působivé – ovečky, probuďte se!!! Tématem prvního dne byla svatá Anežka – tvůrkyně pokoje a smíření. Připomněl, že v letošním roce je tomu 800 let od jejího narození a proto je celý rok zasvěcený právě jí. Se životem svaté Anežky jsme se seznámili podrobněji v roce 1989, kdy byla kanonizována. Fenomén svaté Anežky je v našich dějinách velmi silný. Z evangelia víme, že Kristus blahoslaví ty, kteří jsou tvůrci pokoje. Můžeme mluvit o zbourání hradeb mezi lidmi, ale kdo to má udělat? Právě svatá Anežka Česká může mnoho co říci českému národu. Svatá Zdislava z Lemberka, její současnice, se jí, ve své snaze o bourání hradeb mezi lidmi, velmi podobá, avšak postava sv. Anežky je mnohem silnější. Význam této princezny Přemyslovny můžeme vidět ve třech důležitých prvcích. V prvé řadě je to dáno její osobností. Jak se člověk stane osobností? Anežka byla dcerou krále, a už to ji předurčilo k tomu, být významnou a důležitou. Ale nejen to: už v průběhu svého dospívání si jasně uvědomovala, co ve svém životě chce. Hovoří o tom její dopisy se svatou Klárou, při čemž aktivita zde vycházela od svaté Anežky. Z těchto dopisů zřetelně vidíme, že si uvědomovala své poslání. Odmítla dvě velmi lukrativní nabídky k sňatku a k tomu bylo třeba velké odvahy, přimkla se ke Kristu. Druhým prvkem je její vyvážený kontakt se světem, ve kterém žila: tížila ji sociální otázka a snažila se ji řešit. Uvědomuje si i důležité politické okolnosti, dopisuje si nejen se sv. Klárou, ale i s některými panovníky. Její zájmy zabíraly všechny oblasti života, její aktivita byla obdivuhodná. Plní své povinnosti nejen jako řeholnice, ale i jako dcera královská. Třetím aspektem je, že zůstává plnohodnotným člověkem. Co to znamená? Přes všechno, co prožívá, čím žije, se její život nemění. Ať jako královská dcera nebo jako řeholnice, nemá těžkosti jít žebrat pro chudé a nemocné. Přijímá každý úkol a jakékoliv poslání. Nejsou důležitá slova, ale životní postoj. Nereptá, nenadává, nenaříká, neříká, že je to pod její důstojnost. Když se nesnažíme pochopit toho druhého, nejde být osobností a nejsem plně nasazen pro hodnoty. Dělat rozhodnutí znamená, nechat se jimi „svázat“. Anežka svými rozhodnutími zarmoutila svého otce, který s ní měl politické úmysly. Být osobností znamená být zodpovědný a vyhraněný. Teprve po létech si uvědomujeme význam svaté Anežky, a to, že dokázala sjednotit český národ právě v pohnuté době jeho historie. Pro nás zde vyplývá úkol: uvědomovat si hodnoty, vědět, co vlastně chceme, ale také, co nechceme. V pátek byla tématem svatá Ludmila – život v modlitbě. Určitá forma ztišení lidské duše je nezbytná. Většinou naříkáme, že dříve to měli lidé jednodušší a dnes je to naopak
Okénko
-6-
26. června 2011
velmi těžké. Není pravdou, že by to naši předkové měli jednodušší. Když se podíváme na život sv. Ludmily, uvědomíme si, že v dnešní době by se těžko hledala žena, která by prožila a vykonala to, co ona. Víme toho o ní z kronik málo, ale můžeme se zastavit a v souvislosti s ní uvažovat o dvou okolnostech jejího života. Je vzorem modlitby a vzorem ztišení. Doba, ve které žijeme, je naplněna mnoha příjemnými záležitostmi, pohodlím. Snad si ani nedovedeme představit krutost a náročnost života ve všech směrech doby, kdy sv. Ludmila žila. Její sňatek byl politický a rozhodující při formování českého státu. Změna v jejím životě nastala, když byl její manžel Bořivoj pokřtěn na Velehradě a vrací se do Prahy. Ludmila, která byla pohanka, manželovo rozhodnutí tolerovala, ale křesťanství nepřijímala. Legendy vypráví, že se setkala s Metodějem a poznala, v čem spočívá křesťanství. Hluboce ji to oslovilo. Stala se z ní mírná, klidná a rozvážná žena. Tato změna se stala v jejím zralém věku. V duchovním životě to není jednoduché. Když nahlížíme věci a události z vnějšku, většinou nechápeme, o co jde. Nejprve, jistě vlivem prostředí, připadlo Ludmile křesťanství jako něco zvláštního, neobvyklého, neznámého. V novém prostředí, na Velké Moravě, právě díky Metodějovi měla možnost seznámit se s podstatou křesťanství. Sama by samozřejmě na Moravu nikdy nepřišla, kdyby nestála věrně po boku svého manžela, který prchá ke Svatoplukovi při Svojmírově povstání. Máme tu příklad věrnosti člověku a věrnosti Bohu. Její snacha Drahomíra jí imponovala, protože se jí v mladém věku podobala, ale u Drahomíry nenastala podobná proměna, která nastala u Ludmily. Na Moravě Ludmila viděla, že křesťanství knížata sjednocuje… Pochopila jednu důležitou věc: když člověk žije bez víry v Krista, může se stát divokou zvěří. U Ludmily neustále vidíme, jak v ní pracuje konverze, jak dělá další rozhodnutí a díky tomu je stále mladá, nehledě na věk. Je oporou svému manželovi, synům a snaží se vychovávat vnuky. Statečná žena, která si uvědomuje, že pro budoucnost její země je důležité, aby panovníci byli vzdělaní. Rozhoduje, aby její vnuk Václav šel do školy a tím stojí u počátku křesťanské víry u nás. Drahomíra její víru a její počínání netoleruje a dochází ke konfliktu. Aby situaci uklidnila, odchází Ludmila z Prahy, ale její vliv je pořád silný. Člověk se neustále rozhoduje v zásadních věcech. Tady vidíme její velkou vnitřní sílu, vycházející z modlitby, ze vztahu k Bohu. Celý její život směřoval k naplnění jejího poslání. Být věrným ve své víře, v lásce ke Kristu, ale také v schopnosti neustále se proměňovat. Z člověka hrubého, tvárněného svou dobou, se stává člověk zbožný a mírný, který je tvůrcem pokoje. V sobotu byl tématem svatý Václav – cesty trpělivosti. První velký muž v dějinách našeho národa. Narodil se v roce 907 nebo 908 a zemřel velmi mladý, ve věku 27 let. I když jeho život byl krátký, zanechal hlubokou stopu v našich dějinách. Václav vystupuje jako křesťanský panovník. Někteří historikové říkají, že neuměl vládnout. Například František Palacký vypočítával, kolik stálo to, aby uchránil samostatnost českého národa. Když se na jeho život a jeho působení díváme pohledem křesťana, tak jej vnímáme nejen jako muže křehkého, jemného, ale i pevného a rozhodného. Václav je synem svých rodičů, je jimi ovlivněn, a především příkladem sv. Ludmily, své babičky.
Okénko
-7-
26. června 2011
Jeden by nebyl veliký bez toho druhého. Získává latinské a staroslověnské vzdělání, tehdejší dobu něco neobvyklého. Prostředí, ve kterém vyrůstal, ho formovalo, a to nejen v pohledu na svět, ale také v rovině duchovní. Zde je otázka pro nás: jak vychovávat děti, aby zůstaly křesťany i v dospělosti a také jako křesťané žily a zemřely? Václav se jeví jako obratný politik. Vládne zemi, která je nejednotná, rozdrobená a velmi zranitelná. Je nejen zbožný, ale také prozíravý. Nechal postavit rotundu sv. Víta na Pražském hradě. Co po člověku zůstane, co předal dalším generacím? Sv. Václav si uvědomuje, že nemůže zklamat očekávání předků. Jako muž s velkou zodpovědností je příkladem pro nás. Být zodpovědný, nejen za sebe, ale i za to, co se ode mne očekává. Václav pravidelně chodil na mši svatou, bojoval proti hříchu, měl důvěru v Boží pomoc a na ni spoléhal. V neděli na nás čekalo zamyšlení nad světcem dne, který je také patronem kostela, sv. Janem Nepomuckým. Když se zamýšlíme nad odkazem tohoto světce, podívejme se na vitráž v kostele. K pochopení jeho významu je třeba seznámit se s dobou, ve které žil, s kontextem jeho života a působení. Vždycky bychom měli jít k pramenům. Jsme na konci 14. století v době, kdy celá Evropa prochází společenskou krizí. Existuje dvojpapežství, nábožensky i politicky je doba rozkolísaná. Panovníci jsou vyzváni k tomu, aby se připojili k jedné nebo k druhé straně. Arcibiskup Jan z Jenštejna, se přiklonil k názoru, aby se papež opět vrátil do Říma, a tím dochází ke sporu. Do záležitosti vstupuje král Václav IV., představitel druhého proudu a bere to jako útok proti sobě. Chce omezit moc arcibiskupovu a založit nové biskupství v Kladrubech. Tento záměr se mu nezdařil a dochází ke střetu. Papež Urban vyhlásí pro Prahu „Milostivé léto“ (1395), král se chce usmířit, a proto se v Praze setkává s arcibiskupem. Historikové říkají, že Václav IV. přišel na tuto schůzku podnapilý, plný hořkosti a nevraživosti proti Janu z Jenštejna. Jan Nepomucký je zde zatčen a následně při mučení umírá. Jaká byla tehdejší situace a jak se máme dnes dívat na tento spor? Historikové uvádějí, že král Václav IV. se přímo účastnil vyslýchání a mučení Jana Nepomuckého. V roce 1400 je Václav zbaven císařské koruny a jedním z důvodů je i to, že mučil, vyslýchal a pronásledoval preláty i kněze. Díváme-li se na smrt Nepomukovu, tak je třeba uvědomit si tři důležité okamžiky: 1. Jan Nepomucký potvrdil volbu nového kladrubského opata a tím zamezil vzniku králem chtěného biskupství; 2. Vytýkal králi jeho způsob života; 3. Je tu otázka zpovědního tajemství. Z odkazu sv. Jana Nepomuckého bychom si měli uvědomit to, že hájil zpovědní tajemství a chtěl jasně vymezit, kam až člověk může jít a co je osobním tajemstvím každého člověka. Vysvítají tu tři důležité okamžiky: určité vymezení svých hranic, příkladný život, jasnost a přímost ve vyjadřování – nestranit nikomu. Svoji statečnost a sílu čerpal z Krista. Při druhé mši svaté otec Pavel zdůraznil, že když byl před 112 lety vysvěcen kostel, bylo už rozhodnuto, komu bude zasvěcen. Otázkou je, proč si podolští zvolili právě sv. Jana Nepomuckého? Důvodem asi bylo, že koncem 19. století se velmi silně rozšířila
Okénko
-8-
26. června 2011
diskuze o rekatolizaci, kterou prováděli jezuité a vyzvedávání sv. Jana Nepomuckého jako národního světce, aby byla zatlačena do pozadí postava Jana Husa. Můžeme se i v kontextu těchto dobových diskuzí podívat na sv. Jana Nepomuckého: 1. Jasným příkladem je jeho snaha být na straně církve, být na straně Boží a nenechat se zmanipulovat. 2. Jan Nepomucký dokázal jasně promluvit k mocným té doby, zvláště k Václavovi IV. Odsoudil královy nepravosti, hájil neporušitelnost zpovědního tajemství. Zamyšlení pro nás: chováme se vždycky tak, abychom mohli nosit jméno křesťan? Dostojíme vždycky požadavkům evangelia? Neporušitelnost zpovědního tajemství jsme schopni je vždycky dodržet, nejsou naše ústa klevetivá, co nevím, nepovím? Počasí letošní pouti vůbec nepřálo. Děti si nemohly užívat radovánek na kolotočích, protože pršelo a bylo nevlídně. Někteří farníci se prý ptali otce Pavla, proč pouť neposunul. Nechápu, proč ten dotaz. Přece i špatné počasí je k něčemu dobré. Mohli jsme si více vychutnat chvíle ticha po svátostném požehnání v úžasně vyzdobeném kostele a nespěchat ven. Říká se, že modlitba je klíčem k životní moudrosti a měli bychom se modlit k Bohu celým srdcem - nejen ústy. Správné modlitbě je třeba se učit a stále se v ní cvičit. Každému však pomáhá k dobré soustředěnosti něco jiného. Někdo je schopen si vytvořit úžasný vztah při modlitbě kdekoliv, jiný jen v přírodě, někdo k tomu potřebuje naopak konkrétní místo – kostel nebo kapli. Při pohledu na překrásné kytice květin, které jsou v Podolí v kostele vždy vkusně, citlivě a důmyslně naaranžovány vnímáme, jak k nám promlouvají a chtějí nám pomoct k větší usebranosti... Anna Kubišová
PODĚKOVÁNÍ BRATRU JIŘÍMU KOTULANOVI Když jsem jako šlapanický farář 15.5.1990 přijal od dr. Beera z Německa výzvu k převzetí vedení Fatimského apoštolátu v ČR, byl to právě bratr Jiří Kotulan, který se tehdy jako člen týmu našich kostelníků, této služby ujal. A nejen to. Pokračoval v ní celých dvacet let. Nebyl to jediný jeho skutek, za který ho Pán odmění, jak pevně věřím. Bylo jich mnoho, od služeb „Velkému náčelníkovi“ P. Soukopovi, pak přes všechny kněze, kteří ve Šlapanicích působili, až po poslední měsíce jeho životní Kalvárie. Bratře Jiří, děkuji Ti za všechno a spojuji se se všemi. V den Tvého pohřbu jsem fyzicky vyprovázel mého biskupa Karla Otčenáška, ale byl jsem srdcem také mezi našimi ve Šlapanicích. Zůstává mi po Tobě mnoho památek v srdci a také nejcennější publikace, ve kterých jsi zmapoval a zachytil život farnosti. Farnosti, ve které jsem mohl prožít nejkrásnější a nejplodnější období mého kněžství. Vzpomíná a žehná P. Pavel Dokládal
Okénko
-9-
26. června 2011
PROPINKEJTE SE NA VELEHRAD Ve dnech 4. a 5. července 2011 se uskuteční na Velehradě tradiční Cyrilometodějské slavnosti – Dny lidí dobré vůle. Již potřetí je součástí i turnaj ve stolním tenise „Propinkejte se na Velehrad“, který organizátoři připravují společně s Orlem a Katolickým týdeníkem. Je to týmová soutěž. V každém týmu jsou tři hráči, u kterých nehraje roli věk ani pohlaví. Celá akce začíná již na jaře, kdy po celé republice probíhají kvalifikační zápasy a osm nejlepších týmů si bude moci zahrát finále na Velehradě. Orel Šlapanice reprezentují dva týmy ve složení: 1. tým: Jiří Jašek, Miroslav Král, Michal Plotěný. 2. tým: Petr Julínek, Vratislav Medek, Miroslav Řezníček. Je to turnaj, kde se hraje opravdu kvalitní stolní tenis. V mnohých družstvech se objevují hráči, kteří hrají i divizi. V minulých dvou ročnících obsadil náš první tým krásné 4. místo. Těžko říct, jestli se na Velehrad letos „propinkají“, ale určitě by byli rádi, kdybyste je přijeli podpořit a povzbudit. Kdyby jim to nevyšlo, tak nevadí, ale vy se na Velehrad určitě vypravte. Byli jsme tam s celou rodinou již minulé dva roky a vždy jsme přijeli velice spokojení a opravdu jsme si to užili. Panuje tam velice příjemná atmosféra a vše je dobře zorganizované. Z programu, který je velmi bohatý, si vyberou všechny věkové kategorie. Co například nabízí letošní program: soutěž ve fotbalových dovednostech pod vedením Antonína Panenky; Kouzelná školka s Michalem Nesvadbou; vystoupení Markéty Konvičkové – účastnice 1. řady Česko-slovenské SuperStar; odpolední program pro rodiny s dětmi – škola kouzel, hlavolamy, hádanky, hry, soutěže; fotografická soutěž pro děti aneb Velehrad zachycen pohledem dětí – organizátoři soutěže zapůjčí dětem na hodinu fotoaparát a pak už bude jen na dětech, co vyfotí; pro mládež připravuje program (nejen pro dívky) časopis IN; klub deskových her; rodinná soutěž o zájezd k moři; ruční přepisování Bible; výstavy; vernisáže; prezentace jednotlivých organizací; ekologické aktivity v Archeoskanzenu; setkání vozíčkářů. Pondělí vyvrcholí tradičním koncertem, který podpoří čtyři charitativní projekty. Přenášet jej bude přímým přenosem Česká televize. Dále je zde spousta kolotočů, stánků, suvenýrů, jídla, pití – prostě všeho, co by na správné pouti nemělo chybět a mimo jiné zde potkáte i spoustu známých tváří. Podrobný popis a organizaci letošních Dnů lidí dobré vůle najdete na www.velehrad.eu. Už jsme vás dost navnadili??? Tak neváhejte a určitě se na Velehrad vypravte! Uvidíte, že přijedete se spoustou zážitků a nadmíru spokojeni. rodina Jaškova
Okénko
- 10 -
26. června 2011
MARIÁNSKÁ ŠTAFETA Mariánská štafeta v Bošovicích se konala v neděli 8. května 2011 za účasti župní starostky Orla paní Marie Mackové z Kuřimi, pěti orelských praporů a členů župy dr. Jana Sedláka. Čestným hostem byl P. Tomáš Prnka ze Křtin, duchovní vzdělavatel Orla. O půl jedenácté se šlo průvodem ke kostelu, v němž bylo stužkování - zástupci jednotlivých orelských jednot (od nás mladá paní Jašková s dítětem na rameni) a mše sv. doprovázená dechovkou Zlaťanka z našich Kobylnic a zpěvem sólisty („Ave Maria“ a další vložky). Místní zástupci byli v kroji. Kázání bylo působivé, pobídkou k návštěvě nedělní mše sv., jak vidíme z evangelia o emauzských učednících, kteří poznali Pána při lámání chleba. Je možné i dojet autem k bohoslužbě jinam, když nám třeba nevyhovuje čas doma. Připomněl Pannu Marii, Prostřednici všech milostí a vyzval k modlitbě o šťastnou volbu nového ústředního starosty Orla. P. Prnka přijal blahopřání k nedávným 85. narozeninám od starostky župy a místní duchovní správce P. Pavel Buchta přání k padesátinám. Na pohoštění v Katolickém domě vyprávěl pak otec Tomáš anekdotu o P. Macíkovi, který z okna fary slyšel mladíka, jak startuje neúspěšně motorku a přitom užívá šťavnatých výrazů. Napomenul ho, ať to zkusí bez nadávek. Motor ku podivu naskočil a kněz si prý ulevil slovy: „Ono to jako na potvoru pomohlo!“ Hlásily se ke mně 3 sestry, jak mne zvala paní Skulínková – vařily pro hosty. Dostal jsem výslužku a odpoledne byla prohlídka bývalé fary. Dnes je tam od obce výstava náboženských a uměleckých věcí, které shromáždil kantor Karel Fišer, rodák ze Zahnašovic a jiní sběratelé. Obraz větší velikosti (asi 1,5 x 1,5 m) Kázání sv. bratří Cyrila a Metoděje na farní chodbě je od malíře Jiřího Oborného. Na dvoře jsou kamenné sošky dětských postav, např. chlapec s ptáčkem ruce a ve stodole postava ženy z mramoru. Pak jsme zajímavým „mlýnským“ schodištěm (jednotlivé stupně ze dřeva vždy zkoseny střídavě zprava a zleva, a to vždy proti sobě, aby se dalo pěkně na ně našlapovat) vystoupili na půdu, kde je mnoho různých pomůcek z dřívější doby např. do domácnosti, betlém od pánů ze Šitbořic (byli v Palestině, o čemž svědčí podoba betlémských domů) a jiné věci, co lidé donesli. Několik erbovních znaků připomíná bývalé majitele místní tvrze nad obcí z dálky viditelné, např. Pánů z Mezilesí, z Polánky, název: „Tvrz Bošovských z Polánky“ – dvě labutě, měli majetek i v okolí (náhrobní kámen na krchůvku z r. 1566). Poděkoval jsem panu starostovi za ochotný slovní doprovod a za možnost si věci vyfotit. Pak jsem se ještě informoval u auta orlů z Blučiny o novém orelském praporu, který si dali pořídit u firmy „Alerion“ za 39 tisíc korun. Vyšívaná vlajka prý přijde až na sto tisíc. P. Josef Vlček
Okénko
- 11 -
26. června 2011
POUŤ DO KŘTIN Na první sobotu 4. června byla farní pouť do Křtin. Šofér autobusu nám vyprávěl, jak byl zraněn v 17 letech při hokeji. U nás mu však neslibovali uzdravení. V Hamburgu jej operovali a za dva týdny byl schopen chodit. Má titanový kloub v koleně, který se má po smrti vrátit. Část poutníků (např. pan starosta s paní, doc. Kureš s rodinou) šla pěšky, vyšli v 10 h. od fary, sešli jsme se nad Křtinami i s prateckými, pak šli průvodem se zpěvem a modlitbou do chrámu. Po vykonání svátosti smíření a pobožnosti promluvil při mši sv. bývalý šlapanický kaplan P. Dan Žůrek SDB, který působí v salesiánském středisku v Prostějově. Říkal, že s námi omládne o 19 let a zdůraznil působení Ducha sv. zvláště na naše vzájemné vztahy. Ten, kdo odpustí, dosáhne sám Božího odpuštění. Toto odpouštění je velký a těžký úkol, to na konci připomenul i místní duchovní správce Jan Peňáz a pozdrav pronesl i P. Tomáš Prnka. Při průvodu se světly jsme zpívali píseň Růže krásná. P. Dan si všímal dětí. V kapli je maketa zamýšlené dostavby druhé části ambitů kolem kostela jako protipól kaple sv. Anny. Zvali nás k večeři, ale museli jsme už ujíždět autobusem s poutníky domů. P. Josef Vlček
S MOJŽÍŠEM NA HORU SINAJ Po vzoru četných poutníků jsme se i my, Míla a já, vydali na „Pouť všech poutí“ do Svaté země. Hlavním úmyslem nebylo poznávání této malé země (asi jako Morava), ale především osobní návštěva pozemského domova Pána Ježíše, Panny Marie a mnoha Božích přátel, které známe z Bible. Potom totiž všechno, co slyšíme a prožíváme na Vánoce, Velikonoce, při mši svaté, čtení Písma se stává velmi blízkým – důvěrným. Z důvěrného přátelství vzniká láska člověka k Bohu, dítěte k Otci a to je radost. Nedá se pár větami popsat toto výjimečné místo, kde je historie i moderna na každém kroku. Prolínají se tu civilizace a je zde neustálý vznik i zánik. Mnoho zeměpisných zvláštností od smaragdově zelené Galilee po zlatavou, suchou poušť Judska a Samaří, až k bělomodrému Mrtvému moři. Od hory Hermon 2814 m n. m., kde se ze sněhu rodí řeka Jordán, až do místa jejího zániku 400 m pod m. v Mrtvém moři a to na vzdálenost asi 220 km. Úrodná Jizraelská nížina, která dává úrodu dvakrát ročně proti málo úrodné a kamenité oblasti Jeruzaléma, atd. Ten zvláštní pocit stát u zdí Jericha, starých přes 10 000 let, nad ním moderní lanovka na horu Pokušení. Pohledem se dotýkat oblečení, opánků, nářadí, svitků, „předchůdců mnichů“ tzv. Essenských v Kumránu, kde pravděpodobně žil i sv. Jan Křtitel. Obdivovat stavitelské umění z doby krále Heroda Velikého v Cesareji, Masadě, aj. Zamyslet se nad ním; pán nad vším a všemi, ale sám žil stále ve strachu. Či nad vlastenectvím až k extremismu Zelotů, sebevraždou 1500 mužů, žen a dětí. Válečnému umění Římanů dobýt i tuto pevnost ve výšce 300 m nad úrovní terénu. V Jeruzalémě žasnout nad vybudováním tzv. šachty Siloamovy, studna z doby před 4000 v hloubce 20 m. Má
Okénko
- 12 -
26. června 2011
esovitý tvar, kopali ji z obou stran a setkali se s rozdílem 10 cm. Dopravením kvádrů až 20 tun těžkých u tzv. Zdi nářků. Mohl bych mluvit o skutečném „Babylonu“ etnik, náboženství fanatizmu, rozdělení, ale i opravdové charitě. To všechno jsou jen vnějškové projevy, i když působí vnitřně. Ten pravý důvod pouti byl: „Jít po pozemské cestě Pána Ježíše a Jeho přátel.“ Se zvláštní vnitřní radostí a vcítěním se do té a oné situace, v duchu si říkat: „Tak, zde se narodil, zde žila Svatá rodina, takhle bydleli, zde byl začátek Eucharistie, tady se obětoval za všechny, zde byl oslaven, tam se modlil za jednotu, na tomto místě vstoupil na nebesa atd. Stejně tak procházet životem P. Marie, sv. Josefa, sv. Petra, patriarchů, proroků, učedníků, ale i těch, co ho nepřijali…. Kdysi na prahu dospělosti v čase rozhodování, kterou cestou se dát, jsem dostal dar od Otce – exercicie v Itálii. Každý z nás na závěr dostal polínko a na ně napsal své životní heslo a hodil do ohně – Ducha svatého. Já si napsal: „Pán Ježíš, moje cesta i cíl.“ No, a nyní na prahu stáří jsem si tu cestu mohl projít prakticky. Léta mezi tím byla časem hledání…. Nebudu se zmiňovat o cestě Via Dolorosa. Velmi barvitě ji popsala velká poutnice paní M. Jetelinová. A nejen ji! Popravdě řečeno všude bylo příliš mnoho „hluku“ a snahy vidět zase „všechno“ za pár dní. Já to skutečné setkání s Bohem prožil na jiné cestě – výstupem na horu Sinaj v Egyptě. Náročný byl už příjezd z Masady ke klášteru sv. Kateřiny Alexandrijské – 840 km v 1 h v noci. Tam jsme dostali průvodce beduína Mussu = Mojžíše. Většina beduínů je vzdělaná, ale volný život má přednost! Naše skupina dostala jméno Sára. Doprovází nás další beduíni s velbloudy pro unavené, nebo zraněné od kamení, či pádu… Ve 21 hodin vycházíme do hluboké tmavé noci, ve které svítí miliardy hvězd. Vidíme i ty „naše“ vozy, ale jižněji. Měsíc je v úplňku, přesto je velmi tma. Občas v dálce zabliká světélko jiných poutníků noci. Nebo naopak světlo obydlí z kamenů, dřeva, plachet. Je to domov i útulek beduínů i poutníků. Slouží zároveň jako „hospůdka“ a prodejna jejich výrobků. My občas se packáme přes kamení při světle svítilen, zato velbloudi našlapují velmi tiše. Opravdu jsme se vrátili o 4 000 let zpátky. Ošidné světlo baterek dělá klamné stíny a ty ztěžují bezpečnost cesty. Jedna starší paní se „natáhla“ přes cestu a jiná ztrácí dech. Obě vzápětí sedí. Ostatní šlapeme dál a výš k cíli. Zastavujeme na delší dobu asi po dvou hodinách u paty příkrého vrcholu hory. Zde končí i velbloudi! Nyní už asi tři čtvrtě hodiny stoupáme hadovitě po 750 stupních z balvanů vzhůru. Dech se krátí, pot se řine, oči hledí k nebi… Konečně! Ve 4 hodiny jsme na místě a v boudách čekáme na konečný výstup asi 50 m. Zahříváme se dekami, kávou i alkoholem – slivovicí. Jsme unavení, ospalí, zmrzlí: teploměr ukazuje – 2 °C. Po cestě i nyní měl každý možnost se zamýšlet nad sebou, jak jsme žili Desatero. Ale mysleli i na ty, které vzali s sebou „do kapse srdce“. Teď už jen čekáme na východ slunce. Ano, právě jsme prošli temnotou rokle, jak to čteme v žalmu. Ne, nebáli jsme se ani my. Měli jsme pastýře Mussu. Stejně tak máme i v životě pastýře Pána Ježíše i v dlouhé tmě těžkostí a zkoušek. Teď už jen čekáme na „východ slunce“, totiž setkání tváří v tvář…! Kdy vyjde? To pozemské vyšlo během 9 minut, přesně v 5.29 h. Jsme ve výšce 2244 m n. m. Ta úžasná krása východu slunce!
Okénko
- 13 -
26. června 2011
Barvy, světlo, teplo, barevné skály, daleké výhledy, ale i jasný pohled na tu nebezpečnou cestu. Oči se nemohou nabažit krásy Božího díla, nechce se dolů. Ale ještě je třeba sloužit jako Pán Ježíš… Co jsem prožil v duši, srdci, je mé tajemství i dar od Otce do života… Jak se šlo dolů lehce i přes kamení, ale tam dole už čekala další zkouška věrnosti Bohu… Zkrátka, tak už to v životě chodí… Josef Mikulášek st.
NOVINKY Z FARNÍ KNIHOVNY Smířená různost – Tomáš Halík, Tomasz Dostatni Tomáše Halíka – kněze, filozofa, profesora – není třeba dlouho představovat. Jeho knihy a články vycházejí v mnoha nakladatelstvích v řadě světových jazyků, získal prestižní ceny za literaturu a začátkem tohoto roku obdržel od Polské rady křesťanů a židů čestný titul „Člověk smíření“. Nová kniha, která právě vychází, je knihou rozhovorů s přítelem, knihou setkání a zralého přemítání o víře. Téma různosti a smíření je nejen v názvu, ale prolíná se celou knihou. Dává nám nahlédnout do minulosti – jaký byl autorův myšlenkový vývoj, ale i do toho, o čem autor přemýšlí dnes a jaké si klade otázky: Potřebuje svět Boha a jaký je to Bůh? Je v různosti pohledů na člověka možné smíření a syntéza? Je dialog mezi různými pravdami víry a náboženství vůbec možný? Zvolená forma volného rozhovoru může být pro mnohé čtenáře bližší než přednáška či filozofický esej a rozhodně stojí za přečtení.
Okénko
- 14 -
26. června 2011
Světlo světa – Benedikt XVI. Po úspěšných knihách rozhovorů (Křesťanství na přelomu tisíciletí a Bůh a svět) vychází třetí kniha v této sérii, kde Joseph Ratzinger odpovídá poprvé jako papež. A to otevřeně, nevyhýbá se žádné otázce – způsobem, který je v dějinách církve výjimečný. Vyjadřuje se k sexuálním skandálům v církvi, vztahům se židy a muslimy, úpadku víry v západní společnosti i ke svému pontifikátu a tomu, čeho by chtěl dosáhnout. Možná se autorovi interview podaří pro nás zprostředkovat Svatého otce tak, že „když mu člověk naslouchá a sedí vedle něho, necítí jen preciznost jeho myšlení a naději, která pochází z víry, ale zvláštním způsobem je vidět lesk Světla světa, tváře Ježíše Krista, který se chce setkat s každým člověkem a nikoho nevylučuje“. Dobývat nebe : život svaté Kateřiny Sienské – Louis de Wohl Román o svaté Kateřině Sienské je příležitostí seznámit se blíže s učitelkou církve a spolupatronkou Evropy - ženou, která se významně zapsala do dějin církve. Ač neměla žádné vzdělání, vynikala hlubokou vlitou moudrostí a láskou. Zasazovala se o řešení složitých konfliktů, které společnost její doby rozdělovaly. Její úsilí o mír a jednotu církve se dotklo papeže a mnoha evropských panovníků, kterým ukázala, že před rozumem zbraní je třeba dát přednost zbraním rozumu. Život svaté Kateřiny byl „stavěním mostu do nebe“, byl životem modlitby i mystických zkušeností. Deset slov o víře – Bruno Ferrero Bruno Ferrero je salesiánským knězem a autorem známých knih „pro potěchu duše“. Jeho nová kniha opět potěší a povzbudí. V krátkých zamyšleních s příběhem ukazuje důvody, proč má smysl být křesťanem a kde lze nacházet přístřeší pro svou duši. Babičky a andělé – Eduard Martin Oblíbené krátké postřehy a příběhy ze života jsou již šestou knihou, kterou Eduard Martin vydává. Je z ní opět cítit láska k životu a tolik potřebná naděje. Tentokrát se příběhy nesou v duchu dětských otázek a odpovědí babičky. Kouzelná svěžest dětských pohledů a otázek je schopná pojmenovávat věci kolem nezvykle, někdy překvapivým způsobem, a tím vést dospělé k novému pohledu na svět. Farní knihovna bude před prázdninami naposledy otevřena v neděli 3.7. po deváté mši svaté. Využijte příležitosti a přijďte si pro knihu na dovolenou! Lenka Klašková
Okénko
- 15 -
26. června 2011
KŘESŤAN ZA VOLANTEM: ŽIVOT JE CENNÝ… Koncem června začíná letní období a pro mnoho lidí začíná dovolená. Přeji všem, aby mohli klidně prožít několik dní zaslouženého klidu a oddechu. Zároveň bych chtěl ty, kteří se chystají na cestu do různých míst jejich prázdninového pobytu, vybídnout k opatrnosti. Bohužel každý den, a zvláště o víkendech, dochází na silnicích k nehodám, při nichž je tragicky zmařeno mnoho lidských životů; a více než polovina obětí jsou mladí lidé. V posledních letech bylo vykonáno mnoho pro to, aby se těmto strašlivým událostem předešlo, ale s přispěním a nasazením všech se může a musí udělat ještě mnohem víc. Je třeba potírat nepozornost a povrchnost, jež mohou ve vteřině zničit vlastní budoucnost i budoucnost druhých lidí. Život je cenný a jedinečný: je třeba si ho neustále vážit a chránit ho, mimo jiné také korektním a rozvážným chováním na silnicích. Zpracováno podle knihy: 365 dní s Benediktem XVI.
TĚŽKÝ ŽIVOT ZA VOLANTEM „Pane faráři, Vám se v noci zdálo o tom, že jste řídil, že jo?“ pravila mi paní Turhobrová při farní snídani. „Jak to víte?“ divil jsem se. „Já vím všechno,“ smála se. „Jezdil jste za hustýho provozu, stupeň číslo 4.“ „Jste dokonale informovaná,“ uznal jsem, „ale pořád nevím od koho.“ „Přece od Vás. V noci jste křičel ze spaní tak silně, že to bylo slyšet až v mým pokoji.“ „A co jsem křičel?“ „Tak jeď, ty idiote! Na co čekáš? – Kam se hrabeš?“ „Tohle jsem opravdu křičel?“ „To se ví, a ještě mnoho jinýho. Taky jste se modlil: ‘Svatej Kryštofe, chraň mě! A toho hlemejždě přede mnou taky, jinak ho slisuju, jestli nepřidá!’ Víc nevím, jelikož jsem si musela strčit špunty do uší, abych spala.“ „Tak vidíte, jak má kněz těžkej život,“ ospravedlňoval jsem se. „Ani v noci se, chudák, pořádně nevyspí při takovejch hrůzostrašnejch snech.“ Zpracováno podle knihy Jiřího Barhoně: Všichni svatí s hašlerkou
Okénko
- 16 -
26. června 2011
MODLITBA PŘED DOVOLENOU Pane, Ty ses dovedl vydat až do konce svých sil pro druhé, když byl k tomu čas - ale Ty ses dovedl také zastavit a odpočívat, když k tomu byl čas. Tys dovedl zavést své učedníky do ústraní, aby si odpočinuli. V mlčení, tichu a samotě jsi hledal odpočinek pro sebe i pro druhé. Máme před sebou dovolenou, Pane. Pomoz nám Ty sám, abychom dokázali dobře využít tohoto času svého odpočinku. Příliš jsme zvyklí žít stále v hluku a mezi množstvím lidí. Kempinky i všechna výletní místa bývají teď přeplněna. Na koupalištích, na plážích - tělo na těle. I v přírodě nás ohlušují magnetofony, telefony... Dovedeme urazit stovky, tisíce kilometrů, abychom se mohli pochlubit, kde až jsme byli a co všechno jsme viděli... Rádi bychom stihli za několik dní své dovolené všechno, co jsme nestačili udělat během roku doma, na chatě, chtěli bychom se více věnovat i svým oblíbeným "koníčkům"... Chtěli bychom toho stihnout mnoho, Pane. Pomoz nám nepodlehnout tomuto pokušení! Především dej, abychom Tě zkusili hledat, objevovat, setkávat se s Tebou! Potřebujeme ticho, abychom slyšeli Tvůj hlas, Pane. Ať dovedeme být vynalézaví, až budeme hledat ticho, samotu, klid. Ať se dovedeme ztišit někde v zapadlém koutě lesa na rozkvetlé louce v podvečer na břehu rybníka, na vrcholu hor, v opuštěném kostelíku...! Ať dovedeme být v tichu před Tebou a naslouchat! Ať dokážeme využít doby své dovolené k tomu, abychom tváří v tvář Tobě samému, Pane, dovedli zvážit a zhodnotit uplynulý rok svůj život, svou práci, své jednání, svůj vztah k nejbližším, k rodičům, k manželce, manželovi, dětem, přátelům, sourozencům... svoji lásku k Tobě, sílu své víry, životnost své naděje a důvěry, že Ty sám mi ukážeš mé prázdninové cesty...! Převzato z www.pastorace.cz
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 2.9.2011 Plánované datum vydání: 18.9.2011 OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail:
[email protected], http://www.farnostslapanice.cz NEPRODEJNÉ!
