Mluvnice 1
MLUVNICE – 4. ROČNÍK PRACOVNÍ LISTY
CENTRUM PRO VIRTUÁLNÍ A MODERNÍ METODY A FORMY VZDĚLÁVÁNÍ NA OBCHODNÍ AKADEMII T. G. MASARYKA, KOSTELEC NAD ORLICÍ
Mluvnice 2 SKLADBA (SYNTAX) • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. Syntax: • klasická – popisuje syntaktické vztahy a větné členy, charakterizuje věty a typy souvětí • valenční – zkoumá proces tvoření věty = schopnost slov (zvl. sloves) vázat na sebe určité výrazy (= valence) • textová – zkoumá syntaktické prostředky výstavby textu jako celku Základní pojmy: věta • …………………………………………………………………………………………... • v užším smyslu = základní jednotka jazykového systému, složená ze slov, nezakotvená v komunikační situaci • = abstraktní model (schéma, vzorec) = nejčastější forma slovního vyjádření obsahu → příklad: stejný obsah můžeme vyjádřit různou formou (Jana se vracela z výletu a zpívala si. x Když se Jana vracela z výletu, zpívala si. x Jana, vracejíc se z výletu, zpívala si. x Při návratu z výletu si Jana zpívala. x Jana se vracela z výletu se zpěvem.) • věta má stránky: → významovou – ……………………………………………………………………. → mluvnickou – ……………………………………………………………………… → zvukovou – ………………………………………………………………………... → grafickou – ………………………………………………………………………… → modální – ………………………………………………………………………….. výpověď • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. → příklad: „Řeknu to svým rodičům.“ – může to být sdělení, nabídka, výhrůžka promluva (komunikát) • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. a) věta jednoduchá → ……………………………………………………………………………………… holá = …………………………………………………………………………… rozvitá = ………………………………………………………………………… b) souvětí → ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………
Mluvnice 3 c) větný člen → ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………
VĚTY PODLE POSTOJE MLUVČÍHO KE SKUTEČNOSTI (podle záměru, z hlediska modality) Záměr mluvčího • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. Druhy vět: 1) oznamovací • …………………………………………………………………………………………... • píšeme za nimi tečku, intonace je klesavá • sloveso v přísudku je nejčastěji ve tvaru oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu (Otec přinesl zprávu. Rád bych vyhověl.) 2) tázací • …………………………………………………………………………………………... • píšeme za nimi otazník, intonace je většinou stoupavá nebo stoupavě klesavá • tvar slovesného přísudku je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím a) otázky zjišťovací → odpověď ano – ne (Přijdeš k nám?) b) otázky doplňovací → odpověď doplňuje to, co nevíme (V kolik hodin přijdeš?) c) otázky vylučovací → odpověď je jen částí otázky (dotaz na více možností) (Přijdeš k nám dnes, nebo zítra?) d) otázky rozvažovací → řešení osobní nejistoty (Mám už jít? Co dělat?) e) otázky řečnické → nevyžadují odpověď (Může se nad tím někdo pozastavovat?) 3) žádací a) rozkazovací → ……………………………………………………………………………………… → píšeme za nimi tečku nebo vykřičník, intonace je klesavá nebo stoupavě klesavá → tvar slovesného přísudku je převážně v rozkazovacím způsobu (Zavři dveře. Okamžitě zavři! Zavírat!) b) přací → ……………………………………………………………………………………… → píšeme za nimi většinou vykřičník, někdy tečku, intonace je klesavá
Mluvnice 4 → tvar slovesného přísudku je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím (Ať se brzy vrátí! Kéž by se vrátil! Dobrou noc.) 4) zvolací • vyskytují se u všech předchozích typů vět (oznamovacích, tázacích, žádacích) • …………………………………………………………………………………………... • píšeme za nimi vždy vykřičník, někdy i otazník s vykřičníkem, mají zesílenou intonaci • tvar slovesného přísudku je ve způsobu oznamovacím nebo podmiňovacím (Jak je krásně! Ty už jsi tu zas?! Aby nás tak viděl tatínek!)
Cvičení 1. Doplňte správně interpunkci za větami a odůvodněte: Chceš si tu knížku půjčit ............... Tak ale ven …………… Mám velký dům …………… Jen ať tě nepotká nic zlého …………… Proč se nezastavil u mne …………… Ať se ti všechno daří …………… Nechtěj mě rozzlobit …………… 2. Odlište otázky doplňovací od zjišťovacích: Navštívil jsi nemocného Ivana? ….... Nemáš nic proti tomu? …... Co se stalo? ……. O čem přemýšlíš? …… Kdy přijdeš? …… Že je tady klid? …… 3. Změňte věty oznamovací na tázací, rozkazovací, případně i přací: Všichni přijedou už dnes. ……………………………………………………………………. Rozhlížíme se kolem sebe. …………………………………………………………………. Nastupujeme do vlaku. ……………………………………………………………………….
VĚTY PODLE ČLENITOSTI 1) věty dvojčlenné • ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… Typy dvojčlenných vět: a) s přísudkem slovesným – sloveso v určitém tvaru (Slunce svítí.) b) s přísudkem jmenným se sponou (Čas jsou peníze.) c) s přísudkem jmenným beze spony (Vstupné dobrovolné.) d) s nevyjádřeným podmětem (Čtu knihu. – já) e) s všeobecným podmětem (Mluvili o tom v televizi.) f) s podmětem vyjádřeným jinak než podstatným jménem (Hlasité hurá se rozléhalo kolem. Vaše ne mě nepřekvapuje.) 2) věty jednočlenné • ………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………..
Mluvnice 5 Typy jednočlenných vět: a) jmenná → základem je podstatné nebo přídavné jméno – nápisy, názvy knih, oslovení, zvolání apod. (Pozor! Lidové noviny, Vážení studenti! Jaká krása! Nádherné!) b) slovesná → vyjadřuje přírodní jevy (Stále ještě prší.), tělesné stavy (Bolí mě v zádech.), duševní stavy (Je mi smutno.), smyslové jevy (V kamnech praská.) apod. c) infinitivní → základem je infinitiv slovesa (V místnosti nekouřit! Stát!) d) příslovečná (Rychle! Zpátky!) e) částicová (Ano. Ne. Zajisté.) f) citoslovečná → vyjadřuje city, zvuky (Hurá! Prásk!) Převod – z věty jednočlenné na dvojčlennou: Sněží. – Padá sníh. Z komína se kouří. – Z komína stoupá kouř. Stmívá se. – Přichází (nastává) soumrak. Nevyklánět se z oken! – Nevyklánějte se z oken!
Cvičení 1. Určete, které věty jsou dvojčlenné a které jednočlenné. U dvojčlenných vět vyhledejte podmět: Udělalo se jí nevolno. .......... Pocítila bolest v krku. ………. Z námahy ji rozbolela záda. ………. Lidové noviny. ………. Chcete bydlet na vesnici. ………. Líbí se vám tam? ………. Radovat se je předčasné. ………. Vystupovat! ………. 2. Určete typy jednočlenných vět: Jede se k rybníku. ……………….. Hlavní nádraží. ……………….. Otrnulo mu poměrně brzy. ……………….. Špatně! ……………….. Nejdříve nasvačit! ……………. Nádherný výlet na Křivoklát. ……………….. Před očima se jí zatmělo. ……………….. Samozřejmě. ……………….. Ani muk! ……………….. Je dusno. ……………………… 3. Odlište věty jednočlenné od dvojčlenných s nevyjádřeným podmětem: Leží na gauči a čte noviny. …… Leží se mu u nás dobře. …… Šlo se mu v mých botách nevalně. …… Šel se podívat do bytu. …… 4. Změňte věty jednočlenné na dvojčlenné: Je mi ho líto. ……………….. Chachacha! …………………… Hoří! ………………......... Pomalu přestávalo pršet. ……………………............. V sobotu a v neděli se ve školní kuchyni nevaří. ………………………… Počkat! ……………. Píchá mě v boku. ……….
Mluvnice 6 5. Změňte věty dvojčlenné na jednočlenné: V noci napadl sníh. ………………….. To je ale krásné! …………………… Necítím se dobře. ……………………….. Souhlasím. …………… Mlčte! …………….. Věž byla z dálky dobře vidět. …………………………………………. Představení skončilo. …………………….... Včera bylo hezké počasí. ……………………………. A jdeme. ……………………….. 6. Utvořte následující věty tak, aby měly nejméně pět slov: Větu jednočlennou: slovesnou – …………………………………………………………………………………… infinitivní – …………………………………………………………………………………….. jmennou – ……………………………………………………………………………………... Větu dvojčlennou: ……………………………………………………………………………..
VĚTY KLADNÉ A ZÁPORNÉ 1) kladné věty • …………………………………………………………………………………………... 2) záporné věty • …………………………………………………………………………………………... a) zápor větný → = popření celé věty – prostředky: určitým slovesem se záporkou ne- (Dopis jsem nedostal.) zápornými zájmeny, zájmennými příslovci + určité sloveso záporné (Nikdo to neviděl. Nic nechtěl.) využitím záporky „ani“ (Neozval se ani hlásek.) b) zápor členský → = popření obsahu některého větného členu, části věty – „ne, nikoli“ (Zdrželo se to ne mou vinou – nikoli mou vinou.) c) zápor slovní → využívá záporné slovo s předponou ni- (kdo – nikdo), ne- (jeden – nejeden) (Tvářil se nevlídně.) Využití záporu: • členský zápor místo větného → Ne každý to ví. = Každý to neví. • částečný větný zápor ve významu záporu obecného: Všichni žáci výkladu dobře porozuměli. → popření obecné – Nikdo z žáků výkladu dobře neporozuměl. Žádný žák výkladu dobře neporozuměl. Ani jeden žák výkladu dobře neporozuměl. → popření částečné – Všichni žáci výkladu dobře neporozuměli. (= jen někteří porozuměli)
Mluvnice 7 • kombinace částečných záporů → záporná vlastnost se ruší, výsledný smysl je kladný, ale s jiným zabarvením = litotes (Nejsem s tím nespokojen. – zápor větný + slovní = Jsem s tím spokojen.) • stupňování záporu a zdůraznění, zesílení → využívá hlavně příslovce, spojky – ani, vůbec, nikterak (Ani já tu nezůstanu. Naprosto nepochybuji o zdárném konci.) • rušení záporu → setkají-li se ve větě různé druhy záporu (Zpráva nebyla nepříjemná. = byla příjemná) • záměna kladu a záporu → ve zdvořilé řeči – formální zápor (Nedáte mi jídelní lístek? = dal byste mi) → ve vzrušené řeči – formální klad (Jen mi sem přijď! = nechoď sem – výhrůžka) • záporka ne→ ve tvarech s dvěma příčestími (Nebyl by odešel. – Byl by neodešel.) • spojka aniž → má schopnost popření celé věty, sloveso po ní je v kladné podobě (Odešel a ani se neomluvil. – Odešel, aniž by se omluvil.) • v české větě může být několik záporů x od neslovanských jazyků → Nikdo nikdy nikomu nic neřekl. • větný a členský zápor mění význam výpovědi → Nenos cukr ani mouku. x Přines cukr, ne mouku.
Cvičení 1. Vysvětlete významový rozdíl u různých forem záporu: To každý neviděl. To ne každý viděl. To nikdo neviděl. Ani jeden to neviděl. To vůbec nikdo neviděl. 2. Z následujících kladných vět tvořte věty záporné: Vždycky byl svědomitý a spolehlivý. ……………………………………………………….. Mám pro všechny dobrou zprávu. ………………………………………………………….. Někde jsem to viděl. …………………………………………………………………………. 3. Určete, který druh záporu je v následujících větách (větný, členský, slovní): Nelze s tím nic dělat. ….……..… Jel jsem do Pardubic ani ne hodinu. ………………… U lesa stála nevelká chata. ………….…..… Ta kniha není nejhorší. ……………….….. Nezdá se vám, že je čas odejít? ………………….. Nikdo nesmí opustit objekt. ……… ................................. 4. Vysvětlete významové a stylistické rozdíly mezi kladným a záporným výrazem: a) souhlas – nesouhlas, kuřák – nekuřák, průhledný – neprůhledný, svůj – nesvůj
Mluvnice 8 b) ošklivé – nehezké, chorý – nezdravý, těžký – nelehký, obtížné – nesnadné ................................................................................................................................. 5. Uveďte příklady slov se záporkou, které své protějšky vůbec nemají: (např. nerost, …) ........................................................................................................ .................................................................................................................................... 6. Zamyslete se nad významem následujících vět: Nemohu nepřiznat své překvapení. Nejsem tvůj nepřítel. Výsledné dílo nevypadá nejhůře. ………………………………………………………………………………………...
STAVBA VĚTY JEDNODUCHÉ Věta jednoduchá: • …………………………………………………………………………………………... (podmět a přísudek – Celý den padal sníh.) ……………………………………… (přísudek, jde-li o větu jednočlennou – Stále celý den sněžilo.) Syntaktické vztahy: • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. Syntaktická (skladební) dvojice • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. Základní syntaktická dvojice • …………………………………………………………………………………………... → část podmětová (vyjadřuje původce činnosti, tvoří ji slova, která rozvíjejí podmět) → část přísudková (vyjadřuje činnost, stav, tvoří ji slova, která rozvíjejí přísudek) Ostatní syntaktické dvojice • ………………………………………………………………………………………….. …………………………………………………………………………………………..
Příklad: Malá Věrka a Honzík od sousedů / trhali včera u potoka žluté blatouchy. část podmětová část přísudková • = věta jednoduchá (1 přísudek), rozvitá (nejen základní skladební dvojice), oznamovací, dvojčlenná (podmět + přísudek) • syntaktické dvojice – malá Věrka, trhali včera
Mluvnice 9 • základní syntaktická dvojice – Věrka a Honzík trhali • ostatní syntaktické dvojice (člen řídící a závislý) – blatouchy → žluté, Honzík → od sousedů Grafické znázornění: V
M
+
=
H
os
t
v
up
b
ž
VÝZNAMOVÉ VZTAHY MEZI VĚTNÝMI ČLENY 1) vztah přisuzování (predikace) • …………………………………………………………………………. (Věrka trhala) 2) vztah určování (determinace) • …………………………………………………………………………………………... • je vyjádřen formálně syntaktickými vztahy: a) shodou – člen závislý přejímá od členu řídícího rod (životnost), číslo a pád – shoduje se s ním = přívlastek shodný, doplněk shodný (malá Věrka, Jana se cítí zdráva) b) řízeností – řídící člen určuje (řídí) pád členu závislého = předmět, neshodný přívlastek, neshodný doplněk (trhali blatouchy, trhání blatouchů, zvolili ho svým vedoucím) c) přimykáním – závislý větný člen se volně připojuje k členu řídícímu (neshoduje se s ním), je mezi nimi jen významový vztah = příslovečné určení, přívlastek neshodný (trhali včera, Honzík od sousedů) 3) vztah přiřazování (koordinace, souřadnost) • …………………………………………………………………………………………... • mohou být v poměru: → slučovacím – Věrka a Honzík, malá a neposedná → stupňovacím – vrátil se pozdě, ba až k ránu → odporovacím – mluvil skromně, ale přesvědčivě → vylučovacím – napiji se vody, nebo mléka → důvodovém – neúspěšné, neboť nepřipravené představení → důsledkovém – nepřipravené, proto neúspěšné představení
Mluvnice 10 4) vztah přistavování (apozice) • mezi členy stejné větněčlenské platnosti, které různým způsobem pojmenovávají tentýž jev = přístavek – volný přívlastek (Jan Neruda, básník a prozaik 19. století, zemřel v r. 1891.)
Příklad: shoda shoda
souřadnost
přimykání
řízenost
přimykání přimykání
shoda
Malá Věrka a Hon zík od sousedů trhali včera u potoka žluté blatouchy. determinace koordinace
determinace predikace
determinace
determinace
determinace determinace
VĚTNÉ ČLENY • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. • = jen slova plnovýznamová (lexikální nebo lexikálně-gramatická) – jména, slovesa, příslovce, výjimečně citoslovce • ………………………………………………………………………………………….. Základní větné členy • ………………………………………………………………………………………….. • ve větě jednočlenné jen základ Rozvíjející větné členy • ………………………………………………………………………………………….. Každý větný člen může být: 1) holý • ……………………………………………………………………………. (pes štěkal) 2) rozvitý • ………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………….. (sousedův pes štěkal) 3) několikanásobný • ………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………. (sousedův, náš i váš pes štěkal) • jsou spojené souřadně v poměru: → slučovacím – otec, matka a děti
Mluvnice 11 → stupňovacím – podrážděný, ba i hrubý → odporovacím – malý, ale útulný → vylučovacím – zítra, nebo dnes → důsledkovém – malý, proto milý 4) postupně rozvíjející • pouze u přívlastku shodného – nedá se mezi jednotlivá slova vložit spojka „a“ (náš moderní zahraniční automobil) Za holý větný člen (nerozvitý) se pokládá: • složený slovesný tvar přísudkový (psal jsem, snědli bychom, byl bych býval napsal) • zvratné sloveso (smáli se) • způsobové (modální) a fázové sloveso s infinitivem slovesa plnovýznamového (musíme si zajistit, měli byste se poradit, začíná sněžit) • jmenný přísudek se sponou (byl přítelem, stali jsme se otužilými) • větný člen s předložkou, předložkový pád (ve stole, během prázdnin) • ustrnulá sousloví (křížem krážem) Samostatnými větnými členy nejsou: • předložky, spojky, částice, citoslovce (pokud nejsou ve funkci přísudku) • zvratná zájmena (u zvratných sloves) • tvary slovesa být ve složených tvarech slovesných (byl jsem pozván) • slovesa sponová (být, bývat, stát se, stávat se) • slovesa způsobová (moci, muset, smět, chtít, mít povinnost) • slovesa fázová (začít, začínat, přestat, přestávat) ve spojení s infinitivem • odkazovací výrazy (vzpomínal na to, jak musel …; dbá toho, aby …; vidí příčiny tam, kde nejsou) • zdůrazňující, rytmické nebo navazující částice (kdo to tu je, našel zálibu zvláště v hudbě, to jsem rád, že …) • vsuvky • oslovení v 5. pádě (Nevím, pane redaktore.) • přídatné výrazy (že ano, tak nějak, ostatně)
Cvičení 1. Porovnejte v následujících větách počet slov a počet větných členů, uveďte slova, která nejsou větnými členy, vyhledejte holé větné členy: Včera jsem se vrátila ze zájezdu. ................................................................................. …………………………………………………………........................................................ O dovolené bych se chtěl podívat do Egypta. .............................................................. …………………………………………….......................................................................... Byl velmi svědomitý. ..................................................................................................... …………………………………………………………………………………………………..
Mluvnice 12 Jeho pracovní výsledky všichni upřímně obdivovali. ……………………………………..................................................................................... 2. Vyznačte základní syntaktickou dvojici: Proudy vody se valily ulicemi. Ve svátek byly obchody zavřeny. Bratr bude po maturitě studovat na vysoké škole. 3. Naznačte graficky stavbu vět, určete větné vztahy (významové, formálně syntaktické) a větné členy: Na mistrovství Evropy v krasobruslení získali letos cenné medaile ruští a francouzští krasobruslaři. Na okraji vesnice vyrostla moderní vilka s velkou zahradou a bazénem.
Mluvnice 13 4. V následujících větách oddělte část podmětovou a část přísudkovou, vyznačte syntaktické dvojice: Můj přítel bydlí v Praze na Karlově náměstí. Přidělili nám nový, ale malý byt. Martin vypadal rozrušený a ustaraný.
5. Podtržené výrazy nahraďte několikanásobnými větnými členy: O zimních prázdninách jsme lyžovali na horách. ……………………………………........ Ze stromů na podzim opadávaly žluté listy. ……………………………………………….. V knihkupectví si můžete koupit různé knihy. ……………………………………………... 6. Několikanásobný větný člen nahraďte nadřazeným pojmem: Rodiče mi koupili sešity, gumu, pravítko, blok a propisovací tužku. ……………………. Oblékl si svetr, šálu, čepici a zimní bundu. ………………………………………………...
ZÁKLADNÍ VĚTNÉ ČLENY Podmět (subjekt) • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. • vyjadřuje původce, činitele děje (chlapec zpívá), nositele činnosti (listí se zelená), vlastnosti (obraz byl krásný), stavu (všichni byli zdrávi), někdy i cíl děje (kniha byla vydána) Podmět je vyjádřen: • ………………………………………. (Slunce hřeje.), někdy i jménem ve 2. pádě (Nebylo tam ani živáčka. Znovu mi přibylo starostí. V řece ubylo vody. Deset chlapců závod vzdalo. – „deset“ je číselným přívlastkem)
Mluvnice 14 • ……………………………………………………….. (Sytý hladovému nevěří.) • ………………………………….. (Já tam nepůjdu. Švestky, které jsme sebrali pod stromem, nám chutnaly.) • …………………………….. (Mnoho lidí nepřišlo.) • …………………………….. (Pomáhat je lidské.) • …………………………….. (Výborně se neslo sálem.) • …………………………….. (To tvoje ano mě příliš nepřesvědčilo.) • …………………………….. (Hlasité mňau se ozvalo z půdy.) • ………………………………………………………. (Kdo se bojí, nesmí do lesa.) Na podmět se ptáme: • otázkou 1. pádu (kdo? co?) + přísudkem Druhy podmětů: a) nevyjádřený → ……………………………………………………………………………………… (Myslím to dobře. Zavři okno. Přišel pozdě.) b) všeobecný → ……………………………………………………………………………………… (Říkali to v rozhlase. Při představování se díváme do očí.) c) neurčitý → je v bezpodmětných větách, původce děje je neznámý (V zádech mu luplo. Chumelí. Na půdě to zapraskalo.)
Přísudek (predikát) • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. • přísudek něco vypovídá o podmětu (v jednočlenných větách vypovídá o ději, jehož původce je nejasný) – vyjadřuje děj (Petr pracuje), přisuzuje někomu činnost, vlastnost (Petr je mladý), stav (Petr spí), změnu stavu (Petr omládl) • z hlediska důležitosti je základem věty, je nadřazen všem ostatním větným členům Přísudek je vyjádřen: • ………………………………………………………………………………………….. • ………………………………………………………………………………………….. • ………………………………………………………………………………………….. Na přísudek se ptáme: • otázkou – co dělá podmět, co se děje s podmětem? Druhy přísudků: a) slovesný → je vyjádřen ………………………………………………………………………… → slovesný jednoduchý: plnovýznamové sloveso v jednoduchém tvaru (čtu, směje se) někdy vyjádřený i citoslovcem (vrabec frnk na strom)
Mluvnice 15 → slovesný složený (složený ze dvou částí): plnovýznamové sloveso ve složeném slovesném tvaru (četli jsme, smáli jste se, četli bychom, budeme číst), v opisném tvaru trpném (byl přečten) s modálním slovesem (mohl dosáhnout, musel se vrátit, chtěli jít, budeme muset zůstat) s fázovým slovesem (začal se učit, nepřestal pracovat, zůstali stát) s modálním i fázovým slovesem (musíš začít pracovat) se slovesem dát a nechat (dala si ušít, nechal pozdravovat) b) jmenný se sponou → je vyjádřen ………………………………………………………………………… (podstatné, přídavné jméno apod.) → sponou jsou slovesa – být, bývat, stát se, stávat se, někdy i zůstat, zdát se, mít (nemají věcný význam, ale vyjadřují způsob a čas) → jmennou částí jsou – podstatná jména (Velryba je savec. Nejsem lékařem.), přídavná jména (Zahrada je krásná.), příslovce (Šaty jsou mi dobře. Dveře byly dokořán.), infinitiv (Loupit není koupit. Je vidět věž.) → podstatné jméno v přísudku je: v 1. pádě – …………………………………………………………………….. (Otec je zpěvák. Orel je dravec.) v 7. pádě – ……………………………………………….. (Jirka byl na vojně kuchařem. Bratr je studentem. Chvíli byl poštovním doručovatelem.) → přídavné jméno v přísudku – je vždy v 1. pádě → sloveso být není sponou: znamená-li existovat = plnovýznamové sloveso (Před vchodem do domu je záhon růží. Otec je v dílně. = pracuje) je-li součástí složeného tvaru plnovýznamového slovesa (Předprodej vstupenek byl zahájen. = trpný tvar slovesa zahájit) c) jmenný beze spony → ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… → nejčastěji se vyskytuje: přísloví, rčení (Sliby chyby.) oznámení, telegramy, nadpisy, tituly (Otec nemocen. Kniha – přítel člověka.) citoslovce jako přísudek (Myš šup do díry.) Shoda podmětu s přísudkem
Cvičení 1. V následujících větách rozvíjejte podmět a přísudek: Hnízdo spadlo. Děti běží. Dědeček vypráví.
Mluvnice 16 2. Označte základní syntaktické dvojice, určete druh podmětu, rozlište podmět holý, rozvitý, několikanásobný: Korunami stromů profukoval studený vítr a roznášel padající listí. ……………………... Vyprávějte mi o tom. …………………………………………………………………………. Na zahradě rozkvetly narcisy, tulipány a petrklíče. ………………………………………. Aleš má teplotu. ………………………………………………………………………………. 3. Odlište podmět nevyjádřený, všeobecný a neurčitý: Hlásili jste škodu pojišťovně? ……………….. V rozhlase hlásili, že došlo k nehodě. ……………….. Zalij záhony. ……………….. Jmenovali ho docentem. ....................... 4. Určete podmět a uveďte, kterým slovním druhem je vyjádřen: Chození mě unavuje. ........ Kdo by to byl řekl! ........ Dnes není včera. ........ Zelená je moje oblíbená barva. ........ Snít o něčem je příjemné. ........ Každé proč má své proto. …….. Odevšad se ozývalo „výborně“. ........ Nepříjemné crr mě probudilo. ........ Jedni budou zpívat, druzí budou hrát. ........ Vaše rozhodné ne nás překvapilo. ........ Aby je spojka podřadicí. ........ Hajný nás nepoznal. ........ 5. Změňte věty tak, aby podmět nevyjadřoval původce, ale cíl děje: Pošta musela vrátit dopisy s neúplnou adresou. Zprávu přijali všichni s nadšením. 6. Označte přísudky, určete jejich druh, u neslovesného přísudku určete, kterým slovním druhem je vyjádřen: Na jaře kvetou petrklíče. ....................................... Nová podlaha bude muset být opravena. …………………….…..….. Stanu se hercem. ………….…..………………..... Dny jsou v zimě krátké. ………………………... Honzík hup do vody. …………..…..….. Sako je mi dobře. ………………………..…….. Vstup volný. ……………...…………….. Maturita není legrace. …………………………….... Copak bych se nemohl polepšit? ……………………...……….. Stále lhát je úplná hloupost. ……….……………..……….. Fotbalisté se vrátili unaveni. ……..……………………….. 7. Nahraďte slovesně jmenný přísudek přísudkem slovesným a naopak: Otec je učitelem na střední škole. ……………….. Eva trénuje tenistky. ……………….. Štika je dravá ryba. ……………….. 8. Doplňte po sponě v přísudku náležitý tvar podstatného nebo přídavného jména (1. nebo 7. pád): Sestřina známá je (kuchařka). Tento román je (vrchol autorovy tvorby). Časem se zřícenina stala (nebezpečný). Její manžel je (Slovák). 9. Určete, kdy je sloveso být sponou, kdy je součástí slovesného tvaru jako pomocné sloveso a kdy má plný význam (existence): Bolest zubu je nesnesitelná. ………..……… Procházeli jsme se lesem. …………….… Vítěz soutěže byl odměněn. ………..……… Můj syn je lékařem. ……………….………
Mluvnice 17 Brambory jsou ve sklepě. ………….……… Byl bych býval přišel dřív. ………………… Myslím, tedy jsem. ………………..… Zboží je na skladě. ……………..…… 10.Zopakujte si pravidla o shodě podmětu a přísudku. Převeďte do množného čísla: Chlapec se vrátil domů hladov. ……………………………………………………………... Na poli stál poslední panák obilí. …………………………………………………………… Náš cvičitel je velmi laskavý. ………………………………………………………………... Doplňte náležité koncovky: Na hřišti dováděl__ malé děti. Houfy špačků poletoval__ nad krajinou. Včera vysílal__ reportáž z fotbalového utkání. Houpací koníčky/koníčci se dětem líbil__. Tisíce lidí přišl__, aby zhlédl__ utkání. Koncovky v několikanásobném podmětu: V souboru zpíval__ pěvecký sbor i sólisté. Kočka i kotě se vyhříval__ u kamen. U kamen se vyhříval__ kočky, kocouři i koťata. U kamen se vyhříval__ koťata i kočky. V mnohých oborech se stejně uplatnil__ muži i ženy. Šest pracovníků se pustil__ do práce, aby byl__ brzy hotov__. Eva s dvěma přáteli odešl__ do kina. Soutěže se zúčastnil__ dívky i chlapci, kteří pak odešl__ na slavnostní oběd. Lidé i stromy umíral__. Umíral__ stromy i lidé.
ROZVÍJEJÍCÍ VĚTNÉ ČLENY Přívlastek (atribut) • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. • závislost je vyjádřena: → shodou – v rodě, čísle, pádě (nová kniha) → přimykáním (škola hrou, cesta lesem) → řízeností (pomoc trpícím, beseda o knize) Přívlastek je vyjádřen: • ……………………………………… (zimní krásy) • ……………………………………… (naše země) • ……………………………………… (třetí poschodí) • ………………………………………. v pádě prostém (krásy hor) nebo předložkovém (lyžaři z Prahy) • ……………………………………… (touha vyniknout) • ……………………………………… (místo nahoře) • …………………………………………… vztažnou (Problém, který máš vyřešit, není tak složitý.) nebo spojkovou (Nařízení, aby si všichni vyměnili průkazy, museli respektovat.)
Mluvnice 18 Na přívlastek se ptáme: • otázkou – jaký, který, čí? Druhy přívlastku: 1) podle vztahu k řídícímu podstatnému jménu a výrazové stránky přívlastku: a) shodný → ……………………………………………………………………………………… → stojí většinou před podstatným jménem (mladý člověk), za jménem v odborné terminologii (prvosenka jarní) nebo při důrazu (Jím ráda polévku teplou.) → je vyjádřen ………………………………………………………………………… → někdy je shoda porušena – Ty kluku darebácká! (citové zabarvení) → za shodné přívlastky jsou považována i nesklonná přídavná jména (fér jednání, super cena, prima zábava) b) neshodný → ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………… (hodina strachu, hodinou strachu) → stojí zpravidla za řídícím podstatným jménem (obraz hrůzy) → je nejčastěji vyjádřen podstatným jménem – zvl. v 2. p. (napsání dopisu), přivlastňovacím zájmenem „jeho, jejich“, příslovcem (nápad shora), infinitivem (nápad odejít) 2) podle počtu přívlastků rozvíjejících řídící podstatné jméno: a) holý → nerozvitý žádným větným členem (červené květy) k č b) rozvitý → základem bývá rozvíjené přídavné jméno (rychle se měnící počasí) p m r c) několikanásobný → jedná se o skupinu souřadně spojených přívlastků, jejich pořadí lze libovolně změnit
Mluvnice 19 → jsou odděleny čárkou nebo souřadicí spojkou (červené, žluté a oranžové květy) k
č
ž
+
+
o
d) postupně rozvíjející → řídící podstatné jméno se rozvíjí nejdříve jedním přívlastkem, pak celé spojení dalším atd. → neoddělují se čárkou – nedá se mezi ně vložit spojka „a“ (nejznámější současný český básník) b č s n
3) podle významového vztahu k řídícímu podstatnému jménu a těsnosti spojení rozvitého přívlastku: a) volný → ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… → odděluje se čárkou – uprostřed věty z obou stran → bývá rozvitý, stojí za řídícím podstatným jménem, jeho základem je přídavné jméno (Zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravená.) → někdy se za druh volného přívlastku považuje přístavek – je rozvitý, stojí za podstatným jménem, ale jeho základem je podstatné jméno, odděluje se čárkami (Jaroslav Seifert, nositel Nobelovy ceny, věnoval mnoho básní Praze.) b) těsný → ……………………………………………………………………………………… → neodděluje se čárkou → může být rozvitý, stojí před řídícím podstatným jménem nebo za ním (Žáci přihlášení do soutěže se shromáždí v tělocvičně.)
Mluvnice 20 Předmět (objekt) • ………………………………………………………………………………………… (mluvili o mně, číst knihu, zvědavý na výsledek) • může na nich záviset několik různých předmětů – od předmětu několikanásobného se liší tím, že je obvykle každý v jiném pádě (Napsal Petrovi dopis. – napsal komu, čemu? koho, co?) • závislost vyjádřena řízeností • vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, které slovesný děj přímo zasahuje nebo kterých se obsah předmětu týká Předmět je vyjádřen: • …………………………………… (hodit míč, těšit se na prázdniny) • …………………………………… (poslechnout ji) • ………………… – musí záviset na plnovýznamovém slovese (dovedou šetřit) • ………………………………… (Čekali, až jim zavolá. Nevěděl, s kým mluví.) Na předmět se ptáme: • pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu) a řídícím členem
Příslovečné určení (adverbiale) • závisí na ………………….. (vrátit se zpět), ………………………………………... (uskutečněný podle přání) nebo …………………………… (velmi dobře) • závislost vyjádřena přimykáním (není řízena pádem) – jedná se spíše o vztah v rovině významové Příslovečné určení je vyjádřeno: • …………………………………….. (číst rychle) • …………………………………….. (trvat týden, pracoval v neděli) • …………………………………….. (odjet se léčit) • ………………………………………………………………………………………… Na příslovečné určení se ptáme: • otázkami jinými než pádovými (otázky na místo, čas, způsob, příčinu) a řídícím členem Druhy příslovečných určení: a) místa → kde, odkud, kudy, kam? (pracuji v kanceláři, projíždíme městem) b) času → kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho, jak často? (přijet ráno, pracovat od rána, pracovat denně) c) způsobu → jak, jakým způsobem? (pracoval pečlivě, pěkně oblečený) d) míry → jak hodně, kolik, do jaké míry? (velmi křičel, najedl se dosyta, je tam moc vody)
Mluvnice 21 e) příčiny (důvodu) → proč, k čemu, z jakého důvodu? (zemřel hladem, kvůli zpoždění autobusu nepřijel) f) účelu → proč, za jakým účelem? (odjel se léčit, šel na houby) g) podmínky → za jaké podmínky? (v případě nouze volejte, za deště nikam nepůjdeme) h) přípustky → navzdory čemu, i přes co, i v jakém případě? (odešel i přes zákaz) i) původce děje → jak, jak se stalo, odkud je, z čeho, od koho, kým? (byl pochválen učitelem, zničen mrazem) Ve větě může být i několik různých druhů příslovečných určení, často navzájem ve vztazích nadřazenosti: → Včera odpoledne si konečně i přes můj zákaz vyjela do města. kdy si vyjela? – včera (Pu času) kdy včera? – odpoledne (Pu času) jak si vyjela? – konečně (Pu způsobu) vyjela si i přes co? – i přes zákaz (Pu přípustky) kam si vyjela? – do města (Pu místa)
Doplněk (atribut verbální) • ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. → Pavel chodil do divadla rád. (Pavel rád + chodil rád) • může se vztahovat i k nevyjádřenému podmětu (Vyrůstal jako jedináček. – on) • závislost je vyjádřena shodou (s řídícím podstatným jménem) a řízeností (dána vazbou slovesa) • vyjadřuje vlastnosti podstatného jména za jistého děje nebo je mu dějem přisuzována (zvolili Jiřího králem) Doplněk je vyjádřen: • …………………………………….. (Otec se vrátil unavený.) • ……………………………… – s „jako“ (Jako chlapec jsem hrával fotbal. x jako = přirovnání), předložkovým pádem (Vybrali si ho za vedoucího.), v 7. pádě (Zvolili ho předsedou.) • …………………………………….. (Petr doběhl do cíle první.) • …………………………………….. (Zůstal stát sám.) • …………………………………….. (Viděl jsem ho utíkat.) • …………………………………….. (Hledal zápalky, chtěje si posvítit na dvoře.) • ……………………………………………….. (Viděl jsem ho, jak se vrací z kina.)
Mluvnice 22 Na doplněk se ptáme: • otázkou – jak, jaký? Druhy doplňku: 1) podle vztahu k řídícímu jménu: a) shodný → je vyjádřen přídavným jménem nebo trpným příčestím (Přišli žízniví. Stál shrben u dveří.) b) neshodný → Vyučil se zedníkem. Slyšel jsem ho křičet. 2) podle významového vztahu k řídícímu členu a těsnosti spojení: a) volný → Seděl u stolu, smutný a rozmrzelý. b) těsný → Seděl u stolu smutný a rozmrzelý. 3) podle větněčlenské platnosti řídícího jména: a) subjektový → závisí na podmětu (subjektu) a přísudku, bývá v 1. pádě (Petr se vrátil nemocný.) b) objektový → závisí na předmětu (objektu) a přísudku (Našli Petra nemocného.) Nutno rozlišovat: • doplněk x jmenný přísudek se sponou → doplněk závisí na plnovýznamovém slovese x jmenný přísudek má sponové sloveso (Vrátka zůstala otevřená. x Vrátka byla otevřená.; Dcera odcházela spokojená. x Dcera byla spokojená.) • doplněk x příslovečné určení → doplněk vyjadřuje vlastnost jména, vyjádřen přídavným jménem x příslovečné určení vyjadřuje okolnost slovesného děje, vyjádřen příslovcem (Dědeček seděl u stolu shrbený. x Dědeček seděl u stolu shrbeně.) • doplněk x přívlastek → Chlapec odešel zklamaný. x Zklamaný chlapec odešel. Doplnění: • přídavné jméno „rád“, zájmeno „sám“ a přechodníkové tvary jsou ve větě vždy doplňkem • doplněk stává často na konci věty
URČOVÁNÍ A GRAFICKÉ ZNÁZORŇOVÁNÍ VĚTNÝCH ČLENŮ • důležité pro pochopení stavby věty a správného pravopisu (shoda přísudku s podmětem, interpunkce)
Mluvnice 23 Určování rozvíjejících větných členů: závislost větného členu: na podstatném jménu PŘÍVLASTEK na jiném slovním druhu (slovese, přídavném jménu, příslovci) PŘEDMĚT (pádové otázky)
PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ (jiné než pádové otázky) na slovese i substantivu DOPLNĚK
Postup při větném rozboru: a) ............................................................................................................................. b) ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. c) ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. d) ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. Naše fotografie z dovolené nám jistě připomenou krásné chvíle u moře a zážitky z cest.
Způsob grafického zápisu: a) základní větné členy a větné členy rovnocenné nebo několikanásobné píšeme na jeden řádek, závislé větné členy píšeme na řádek pod ně b) základní větné členy spojujeme dvojitou čarou, ostatní jednoduchou c) větné členy uvádíme v kroužku a zapisujeme jen počátečním písmenem slova, nevyjádřené členy uvádíme ve vytečkovaném kroužku d) slova (slovní spojení), která neurčujeme jako větné členy (vsuvka, oslovení), mají v grafu své příslušné místo, ale bez spojovacích čar e) větné členy popisujeme zkratkami → podmět (Po) → přísudek (Př) → přívlastek shodný (Pks), přívlastek neshodný (Pkn) → předmět (Pt + pád, např. Pt 4 )
Mluvnice 24 → příslovečné určení (Pu + bližší určení, např. Puč, Pum, Puz) → doplněk (D) f) graf musí přesně vystihovat slovosled věty (opticky se musí shodovat zapsaný větný člen a slovo ve větě) g) v souvětí se určuje každá věta zvlášť, určují se i vztahy vět v souvětí (někdy i vztahy mezi několikanásobnými větnými členy) → vztah slučovací, odporovací, stupňovací, vylučovací, důvodový a důsledkový Naše fotografie z dovolené nám jistě připomenou krásné chvíle u moře a zážitky z cest.
Př
Po f
p
N
zd
n
j
Pks
Pkn
Pt 3
Puz
ch
k Pks
Pt 4
+ slučovací um
Pkn
z Pt 4
zc Pkn
Cvičení 1. Vyhledejte přívlastky a určete, kterým slovním druhem jsou vyjádřeny: Oba setrvali dlouho v přátelském rozhovoru. ……..……. Dnes přinesla moje dcera první vysvědčení. ………..…. Domky jako z pohádky se krčily pod svahem ozářeným sluncem a porostlým šípkovými keři. ……..……. Kolemjdoucí lidé se ohlíželi za naším psem. …………... Mám chuť vyřídit si s ním účty. ……..……. 2. Podtržené shodné přívlastky nahraďte neshodnými a naopak: Krkonošské lesy bývají plné hub. ………………………… Mám rád knedlíky s ovocem. ……………….. Vystrašilo nás houkání sovy. ……………….. Jižní vítr bývá provázen deštěm. ……………….. Teta Evičky nás včera navštívila. …………………... 3. Rozlište přívlastky holé, rozvité, postupně rozvíjející a několikanásobné. Doplňte interpunkci: Hlavní dopravní tepna nevede centrem města. ……………..…..……………………...… Současná anglická a americká románová tvorba je u našich mladých čtenářů velmi oblíbena. …………………………….……..… Velmi zkušené pletařky zhotovily rukavice z vlny veselých i přírodních barev. ………………..……..…..……… Znovu se zadíval na tichou zamyšlenou a uzavřenou dívku. ……………………..…..…..…………
Mluvnice 25 4. Rozlište přívlastky těsné a volné. Doplňte čárky tam, kde chybějí. Odlište přístavky: Tři nebo čtyři labutě hladovější a odvážnější než ostatní se praly o potravu. ……………..……..…..….. Slova označená hvězdičkou jsou knižní a málo používaná. …………………....…….... Do diskuse se přihlásil Ivan Šťastný ředitel Střední průmyslové školy stavební. ……………..……..…..….. Nový areál udržovaný ve vzorném pořádku je denně využíván dětmi i dospělými. ………..…..……..……….. 5. V následujících větách vysvětlete významový rozdíl mezi přívlastky: Cesta směřující k nádraží byla nedávno opravena. Cesta, směřující k nádraží, byla nedávno opravena. Vyšel nový odborný časopis. Vyšel nový, odborný časopis. 6. Odlište přívlastek od příslovečného určení: Moderní vila v Jevanech patří známému zpěvákovi. ……..………… Postavili jsme moderní vilu v Jevanech. …………..…… Zpěvákova jevanská vila byla na prodej. …………..…… Čtu román Vane vítr z hor. …………..…… Návrat z hor byl nesnadný. …………..…… Včera jsme se vrátili z hor. ………..……… 7. Vyhledejte předměty a určete, kterým slovním druhem jsou vyjádřeny: Včera jsem se dozvěděl o vážné dopravní nehodě. …………… Brzy se naučil létat. …………… Kdo se ti podobá? …………… Neházej kamenem! …………… Prudké deště letos neprospěly obilí. …………… Nechci ho vidět. …………… Sytý hladovému nevěří. …………… Zavolej mi sem toho pátého a posledního. …………… 8. Rozhodněte, kde je infinitiv předmětem: Pomáhal spravovat auto. Musel spravovat auto. Mohl chodit jen s holí. Naučil se chodit po rukou. 9. Odlište předmět od příslovečného určení: Rád psal červenou tužkou. …………. Hrál si s tužkou. …………. Spadané listí svítilo všemi barvami. …………. Jeli jsme do Prahy vlakem. …………. Platili jsme šekem. …………. Čtu zajímavou knihu. …………. Nejraději čtu v posteli. …………. 10.Vyhledejte příslovečná určení, určete jeho druhy. Jakým slovním druhem jsou vyjádřena? Uveďte, zda jsou holá, rozvitá nebo několikanásobná: Náhle se od severu přihnal prudký vítr. ……………………………………………………. Na zahrádce jsme včera celé odpoledne pečlivě sázeli jahody. ………………………………………………………………………………………………….. Chodíme do lesa na houby a na borůvky. …………………………………………………. Pro samé zábavy a kamarády nemá čas na učení. ……………………………………….
Mluvnice 26 11.Odlište příslovečné určení příčiny, účelu, podmínky a přípustky. Pokuste se je nahradit jiným vyjádřením (např. jinou předložkou): Vzdor našim připomínkám svůj záměr nezměnil. …………..………….. Kvůli penězům se stále hádali. ……………………..…….. Pro silné sněžení se nemohli vydat na túru. ………………………….. Uvařila nám pro zahřátí ovocný čaj. …………………………… Radostí se mu zadrhl hlas. ……………………..…….. V případě nepříznivého počasí nikam nepůjdeme. ……………...……………………… 12.Určete druh podtržených příslovečných určení: Nevím, kudy půjdeme. …………… Nevím, dokdy to bude trvat. …………… Nevím, jak to dopadne. …………… Nevím, proč nepřišla. …………… Nevím, kam se poděl. …………… Nevím, kolik to stálo. …………… 13.Vyznačená příslovečná určení vyjádřete jiným způsobem: Šli jsme do města pomalým krokem. ……………..…….. Z toho důvodu jsem nemohl napsat. ……………….. Letos nikam nepojedu. ……………….. Pospíchali jsme domů. ……………….. Šli jsme nakoupit. ……………….. Stál tam bez hnutí. ……...………….. Křičel jako na lesy. ……………….. 14.Vyhledejte doplňky. Kterými slovními druhy (případně tvary) jsou vyjádřeny? Děda seděl u stolu zamyšlen. ............... Cítil se podvedený a zneuznaný. ................... Michal doběhl do cíle první. ............... Otec byl jmenován velvyslancem v Paříži. ............... Bratr se rád chlubí. ............... Vracejíce se z ciziny, těšili se domů. .............. 15.Doplňky změňte na přívlastky: Auto stálo u silnice zcela zdemolováno. .............................. Stařec se zastavil udýchán. .............................. Studenti půjdou k maturitě pečlivě připraveni. .............................. 16.Odlište doplňky od přísudků slovesných a jmenných se sponou: Nebe bylo zamračené. ............... V bytě zůstal sám. ............... Dříve jsem bývala štíhlejší. ............... Obchody zůstaly zavřeny. ............... Obchody byly zavřeny po celý den. ............... 17.Převeďte do množného čísla: Z nemocnice se pacient vrátil zdráv. ……..…………….. Dívka nechtěla zůstat v chatě sama. ……………………. Včera se každý cítil čilý. …..………………..
ZVLÁŠTNOSTI VĚTNÉ STAVBY 1) výrazy do věty mluvnicky nezačleněné • ............................................................................................................................. .............................................................................................................................
Mluvnice 27 a) oslovení → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... → vždy se odděluje čárkou (čárkami) Kdy se vrátíš, Matěji? Josef, pojď mi pomoct. A nyní vám, vážení diváci, představím dnešního hosta. → stojí-li oslovení izolovaně, tvoří samostatnou výpověď (Jirko!) b) citoslovce → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... → vždy se odděluje čárkou Au, to bolí. Hej, pojď sem! → ....................................................................................................................... ..................................................... – v tomto případě se neodděluje čárkou Dítě bác na zem. (přísudek) Hlasité hurá znělo sálem. (podmět) → citoslovce se neodděluje čárkou, následuje-li zvolání (Ach dítě, děťátko, kam ses podělo!) c) samostatný větný člen → ....................................................................................................................... → ve větě původní (základní) na něj odkazuje ukazovací zájmeno nebo příslovce → odděluje se čárkou Hudba, ta dovede potěšit. Je tam opravdu pěkně, u moře. d) vsuvka → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... → odděluje se čárkami, pomlčkami, závorkami (z obou stran), v mluveném projevu pauzami To se, pokud si pamatuji, odehrálo před 8 lety. Pokud se pamatuji, odehrálo se to před 8 lety. Odehrálo se to před 8 lety, pokud se pamatuji. Užívání vitamínu C – tzv. Celaskonu – organismu prospěje. Jan Neruda (1834-1891) patřil ke generaci májovců. → výjimka – ustálené jednoslovné vsuvky (prosím, myslím, doufám, bohužel, snad, zřejmě, patrně aj.) – se staly částicemi (neurčujeme je jako větné členy) – neoddělují se čárkou Přijďte prosím všichni. Dnes bude myslím hezky. 2) výrazy do věty mluvnicky začleněné • osamostatněný větný člen → ....................................................................................................................... .......................................................................................................................
Mluvnice 28 → využívá se k ozvláštnění textu – v uměleckých nebo publicistických útvarech Držela v rukou dopis. Od Petra. Konečně. Musíš k doktorovi. Do Brna. Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám.
Cvičení Pojmenujte výrazy, které patří mezi zvláštnosti větné stavby, doplňte interpunkci: Peníze těch je pořád málo. ................................... To bys Aničko nevěřila. .................. Stalo se to myslím před rokem. .............................................. Ouvej to bolí! ................ Brodil se bahnem. Po kotníky. Sám. ............................................ To prý stálo spoustu peněz. ............................................. Lidičky to byla legrace! ........................................ Kotě hop z pece dolů. .................................. Stalo se to jak jistě víte před mnoha lety. ..................................... To je ale prevít ten pes. ..................................... Paní učitelko omluvte prosím mého syna z odpoledního vyučování. ..................................................
ODCHYLKY OD PRAVIDELNÉ VĚTNÉ STAVBY 1) odchylky, které nepovažujeme za chyby a) elipsa (výpustka) → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... → slouží k zestručnění výpovědi (hlavně v mluveném projevu) Umíš (hrát) na kytaru? Máte (knihu) Babičku? Dáš si kávu? Dám si jednu (kávu). Kdy odjíždíš? Ve dvě deset (hodin). b) apoziopeze (nedokončená výpověď) → ....................................................................................................................... → motivovaná (mluvčím chtěná, záměrná) přerušení výpovědi, když nenalezneme nejvhodnější výraz (Rád bych připomněl, že jsem …) nebo nechceme užít vulgární výraz – v emotivním projevu (Ať už jsi pryč, nebo … Jdi do …) → nemotivovaná (přerušená nezáměrně partnerem dialogu – skočí do řeči) „Rád bych ti vysvětlil, že …“ „Nic mi neříkej. Nezajímá mě to.“ 2) odchylky, které jsou syntaktickými chybami a) anakolut (vyšinutí z větné vazby) → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... Děti, když přišly, bylo jim smutno. (Děti, když přišly, byly smutné.)
Mluvnice 29 Člověk, když není opatrný, hned se mu něco ztratí. (Člověk, když není opatrný, hned něco ztratí.) Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu. (Kdo se přihlásí na zájezd, musí zaplatit zálohu.) b) zeugma (zanedbání dvojí vazby) → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... Zajímali jsme se a také jsme četli nové knihy. (Zajímali jsme se o nové knihy a také jsme je četli.) Udržujte čistotu uvnitř i před budovou. (Udržujte čistotu uvnitř budovy i před ní. – 2. pád + 7. pád) Člověk opovrhuje a nenávidí přetvářku. (Člověk opovrhuje přetvářkou a nenávidí ji. – 7. pád + 4. pád) c) kontaminace (směšování vazeb, křížení) → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... cenit si něco + vážit si něčeho = cenit si něčeho (nesprávně) zamezit něco + zabránit něčemu = zamezit něčemu (nesprávně) zvýšit úroveň vzdělání + prohloubit vzdělání = prohloubit úroveň vzdělání (nesprávně) mimo + 4. pád – kromě + 2. pád = mimo + 2. pád (nesprávně) (mimo Evu – kromě Evy = mimo Evy) d) atrakce (skladební spodoba) → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... Spoustě lidem to nedojde. (Spoustě lidí …) Vstávat před sluncem východem. (Vstávat před východem slunce.) Ve většině případech to končí neúspěchem. (Ve většině případů …) → v ustálených vyjádřeních – nepovažujeme za chybu: Je širší než delší. (… než dlouhý.) Vezmi kde vezmi. (… kde vezmeš.)
Cvičení 1. Pojmenujte a vysvětlete jednotlivé odchylky, určete, které z nich jsou syntaktickými chybami: Chci kousek s vámi. ....................................................................................................... Před sluncem východem se vydali na dlouhou cestu. ................................................... ........................................................................................................................................ Gratuluji vám za vaše úspěchy. ..................................................................................... Letadla přistávají a opět startují z nového letiště. .......................................................... ........................................................................................................................................
Mluvnice 30 Vlak odjíždí v deset patnáct. .......................................................................................... Bylo to tak hrozné, že... ............................................................................................... Záleží jen na vás, abyste se všemu naučili a mohli se z vás stát dobří odborníci. ........ ........................................................................................................................................ Na návštěvě byli všichni mimo Jendy. ........................................................................... Umíš na kytaru? ............................................................................................................ Znají a váží si práce svých učitelů. ................................................................................ ........................................................................................................................................ Čert aby tě... ................................................................................................................ Ve většině případech se jim podařilo důvěry zneužít. ................................................... Jarda byl schopen k pomoci zraněným. ........................................................................ Dvakrát černou kávu. ..................................................................................................... Tak hezkou dovolenou. ................................................................................................. Já jsem ale... ............................................................................................................... Zastavili se v půli cestě. ................................................................................................. Ty, kterých se to týká, ať se sami nad sebou zamyslí. .................................................. Dozvěděli se, jak odhalit a jak zacházet s nebezpečnou zásilkou. ............................... ........................................................................................................................................ Cením si vašich dobrých rad. ........................................................................................ 2. Vysvětlete nevhodně užité elipsy, vyjádření opravte: Měli jsme na dvorku tři kuřata, a když přijeli vnuci, zabili jsme je. ........................................................................................................................................ Když rybář kapra vytáhl, spadl do vody. ........................................................................................................................................ Čím častěji učitel žáka zkouší, tím víc se učí. ........................................................................................................................................ V zelenině je tolik vody, že po usušení je lehoučká. ........................................................................................................................................ Letadlo ponorku uvidí, i když se ponoří. ........................................................................................................................................
VĚTY S POLOVĚTNÝMI KONSTRUKCEMI • významově – tvoří samostatný celek, oddělený čárkou (svou rozvitostí se blíží vedlejším větám) • mluvnicky – nesamostatné, nejsou větami (nemají přísudkové sloveso) 1) volný přívlastek • ............................................................................................................................. • vyjadřuje samostatnou (doplňující myšlenku) – lze ho vynechat • odděluje se čárkou → Loď, zcela naplněná zbožím, vyplula z přístavu.
Mluvnice 31 2) přístavek (apozice) • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • vyjadřuje stejnou myšlenku jiným způsobem – řídící podstatné jméno blíže určuje, doplňuje, shrnuje, hodnotí apod. • odděluje se čárkou (čárkami) → Jan Hus, učený mistr pražské univerzity a kazatel, se stal mluvčím lidu. 3) přechodníková konstrukce • ............................................................................................................................. • přisuzuje předmětu nějakou činnost nebo vlastnost • obvykle v psaných projevech, má knižní ráz • odděluje se čárkami → Matka plakala, zalykajíc se slzami. 4) infinitivní konstrukce podmínková • ............................................................................................................................. → Nebýt vás, rozhodně bych toho nedosáhla. (Kdyby nebylo vás, …) → O tomhle vědět, zařídil bych se jinak. (Kdybych to věděl, …)
Cvičení 1. Odlište přívlastek volný a těsný, doplňte interpunkci: Fotografie Prahy vydané v nové publikaci patří k nejlepším. ............... Mnozí již občerstvení a odpočatí pomalu odcházeli. ............... Většina studentů absolvujících letos gymnázium se hlásí ke studiu na vysoké školy. ............... Dnes máme jídlo připravené podle maminčina receptu. ............... Nerudova básnická sbírka Písně kosmické vydaná v roce 1878 obsahuje především reflexivní lyriku. ............... 2. Vyhledejte členy v přístavkovém vztahu, doplňte interpunkci: Náš spolužák Petr vynikající klavírista účinkuje ve školním orchestru. Na Hamleta muzikál Janka Ledeckého chodili lidé rádi. Praha hlavní město ČR má mnoho historických a uměleckých památek. 3. Proměňte přístavek na volný přívlastek nebo vedlejší větu přívlastkovou: Jan Hus, rektor pražské univerzity, byl také významným kazatelem v kapli Betlémské. ............................................................................................................. Zeus, vládce bohů, sídlil na Olympu. ..................................................................... O prázdninách pojedeme do Řecka, kolébky antické kultury. ............................... ................................................................................................................................ 4. Najděte přechodníky, doplňte interpunkci. Jakým větným členem je přechodník? Vidouc jeho rozpaky domluvila chlapci aby se nebál. Petr usednuv na židli začal vyprávět co se mu přihodilo. Plakal nevěda co počít.
Mluvnice 32 5. Ve větách použijte přechodníky: Vyprávěla svůj příběh a spokojeně se přitom usmívala. ............................................... Když byl pes napomenut, zalezl do boudy. ................................................................... Děti ani nedýchaly, když poslouchaly zajímavou pohádku. ........................................... Alešův koník se vzepjal a radostně řehtal. .................................................................... 6. Nahraďte vedlejší větu polovětnou infinitivní konstrukcí podmínkovou: Kdyby nebylo pomoci a obětavosti kamaráda, byl by se utopil. .................................... Kdybych o tom věděla, využila bych toho. ..................................................................... Kdybych to tušila, nikdy bych se k něčemu takovému nepropůjčila. .............................
POŘÁDEK SLOV VE VĚTĚ (SLOVOSLED) • v češtině .............................................................................................................. • slovosled není libovolný – ovlivňuje to několik činitelů 1) činitel významový • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • výpověď lze rozdělit na dvě části: a) východisko → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... b) jádro → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... • pořádek slov a) objektivní → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... → v souvislém textu se jádro jedné věty stává východiskem věty následující Máme nového pejska. Je to ještě malé štěně. Chce si pořád jenom hrát. V J V J V J → východisko může být: nevyjádřeno – je srozumitelné z předchozí věty nebo vyplývá ze souvislosti společné několika větám slovně obměněno b) subjektivní → ....................................................................................................................... .......................................................................................................................
Mluvnice 33 Čert aby je vzal! Krásný den to byl! Již deset let pracuji v bance. J V J V J V → užívá se hlavně ve větách zvolacích, žádacích, tázacích 2) činitel mluvnický • ............................................................................................................................. a) přívlastek shodný → před řídícím podstatným jménem .................................................................. (mladí lidé, velmi dobrá práce) → za řídícím podstatným jménem ............................................... (Knihy vypůjčené z naší knihovny si dosud nepřečetl.), .................... (Pavel, zvědavě prohlížející vystavený obraz, si mne ani nevšiml.) ........................................................... (prvosenka jarní) ........................................................... (To víno bylo výborné!) ........................................................... (chlap líná) ........................................... (Nebyla to návštěva oficiální, ale soukromá.) b) přívlastek neshodný → za řídícím podstatným jménem (záhon květin, turnaj v házené, zákaz kouřit) → před řídícím podstatným jménem ............................................... (Vrchlického sady) ............................................... (mrtvé milenky cit) c) přístavek → za jménem, které určuje (Karel Novotný, student naší školy, zvítězil v matematické olympiádě.)
Cvičení 1. Najděte východisko a jádro výpovědi: Len je naše nejdůležitější přadná rostlina. Daří se jí ve vlhkém ovzduší podhůří a hor. Seje se na jaře do hustých řádků. 2. Jaký je pořádek slov ve větách? Se mnou vůbec nepočítej! ................... Zítra pojedeme na zajímavý výlet. .................. Moře bych chtěla vidět. .................... 3. Opravte nevhodný pořádek slov ve větách: Přečetli jsme si před hodinou vylepené plakáty. ............................................................ Petr vypil rychle připravenou sklenici limonády. ............................................................ Prodáváme nepřetržitě chlazené nápoje. ...................................................................... Tento automobil je evidován jako kradený Interpolem. ................................................. ........................................................................................................................................
Mluvnice 34 4. Opravte nevhodné postavení přívlastku: Přátelila se s o dva roky starším Petrem. ..................................................................... Do vyhrazeného prostoru jen pro vojenské cvičení nesměl nikdo vstoupit. .................. ....................................................................................................................................... Politím vodou elektrické šňůry se vystavujete nebezpečí úrazu. .................................. ....................................................................................................................................... Podezřelý pachatel z vraždy nebyl ještě dopaden. .......................................................
ŘEČ PŘÍMÁ A NEPŘÍMÁ Záznam výpovědi se v textu realizuje různými způsoby: 1) přímá řeč • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • poměr přímé řeči k větě uvozovací je volný, netvoří souvětí • postavení uvozovací věty: → ............................................................. Eva navrhla: „Vezmu tě s sebou.“ Eva se zeptala: „Mohu tě vzít s sebou?“ → ............................................................. „Vezmu tě s sebou,“ navrhla Eva. „Půjdeš se mnou?“ zeptala se Eva. „Nepůjdu!“ rozkřikla se Eva. → ............................................................. „Půjdu,“ navrhla Eva, „ráda s tebou.“ → ............................................................. „Vezmu tě s sebou. Bude to zajímavé,“ navrhla Eva. „Vezmu tě s sebou,“ navrhla Eva. „Bude to zajímavé.“ 2) nepřímá řeč • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. (původní osoba, čas, slovesný způsob výpovědi se přizpůsobují větě řídící) → Eva navrhla, že mě vezme s sebou. VH VV předmětná • v umělecké literatuře – lze používat moderních mluvnických prostředků (nelze přesně odlišit řeč postav od řeči vypravěče; jsou vynechány uvozovky, dvojtečky, uvozovací věty apod.) → pásmo vypravěče (řeč autorská) ................................................................................................................... ................................................................................................................... ...................................................................................................................
Mluvnice 35 → pásmo postav (řeč postav) ................................................................................................................... ................................................................................................................... forma řeči přímé, nevlastní přímé, polopřímé → vnitřní monolog ................................................................................................................... ................................................................................................................... neoznačuje se uvozovkami 3) nevlastní přímá řeč • ............................................................................................................................. • mluvnicky shodná s přímou řečí – obsahově projev postavy, ale formálně reprodukován vypravěčem beze změny, splývá s pásmem vypravěče, ale má znaky hovorového stylu • využívá osob a časů jako v přímé řeči • není v uvozovkách → Nezapomeň to říct babičce, řekla jsem, měla by strach. → Petr sice řekl Evě přijeď, ale nebyl si jist, zda bude doma. → Vzal ji za ruku, pojď, utečeme odtud. → Ptal se sám sebe, mám tam jít, nebo … 4) polopřímá řeč • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • není vyznačena uvozovkami • využívá se jen 3. osoby jako jediné gramatické osoby (jako v pásmu vypravěče), ale jazykové prostředky odkazují k řeči přímé → Spěchal, nedíval se ani na hodinky, přece to musí stihnout. Musí doběhnout včas! → „Jak se máš, Věro?“ Ne, nemusí se bát, nechce jí ublížit, jde jen náhodou kolem. Cvičení 1. Převeďte řeč přímou na nepřímou: Místní rozhlas hlásil: „Vlak do Prahy má půlhodinové zpoždění.“ ................................ Průvodčí nás vybídl: „Přejděte na druhé nástupiště.“ ................................................... 2. Nahraďte nepřímou řeč přímou: Bratr mne vybídl, abych šel rychleji. ............................................................................. Otec se ptal, co říkal doktor. ......................................................................................... 3. Doplňte uvozovky a interpunkční znaménka: Veverka vykřikl Pavlík Kde křičely děti chtěly ji také vidět Má tady někde hnízdo řekl lesník Vácha Hnízdo smála se Slávka copak je veverka psík Lesník odpověděl Veverka si opravdu staví hnízdo A má v něm mladé Ano odpověděl lesník dokonce dvakrát do roka
Mluvnice 36 SOUVĚTÍ • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • vyjadřuje .............................................................................................................. • počet vět v souvětí poznáme .............................................................................. • jednotlivé věty v souvětí vstupují ........................................................................ • v mluveném projevu jsou souvětí ukončena klesavou intonací, jednotlivé věty v souvětí mají nekoncovou intonaci • v psaném projevu je konec souvětí vyznačen interpunkčními znaménky (tečka, otazník, vykřičník) • spojovací prostředky mezi větami: → ...................................................... (a, ale, však) → ...................................................... (protože, když) → ...................................................... (kdo, který, jaký) → ...................................................... (kde, kam, jak, kdy, proč) → spojení beze spojek (jen čárkou)
Vztahy mezi větami v souvětí: 1) přiřazování (parataxe) • ............................................................................................................................. • = spojení vět rovnocenných, nezávislých, spojení volnější (Dveře se otevřely a objevil se v nich neznámý člověk.) D
+
o
2) podřazování (hypotaxe) • ............................................................................................................................. • = závislost věty na větě řídící, spojení těsnější (Když skončily prázdniny, vrátil se Petr domů.) v
K
3) kombinace – vznikají složitá souvětí • ............................................................................................................................. .............................................................................................................................
Mluvnice 37 → Když skončil na chatě s prací, přesvědčil se, zda vypnul elektrický proud, ale doma si ještě vzpomněl, že asi nezavřel okenní vyhlídku a neodnesl klíč k sousedovi, který mu objekt hlídal. P x (ale)
p H K
H
d H
z
ž
H (že) + P
n
H k
Druhy vět v souvětí: 1) věta hlavní (VH) • ............................................................................................................................. • nelze se na ni jinou větou zeptat věta vedlejší (VV) • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • zastupuje větný člen věty řídící • ptáme se na ni otázkou spojenou s větou řídící 2) věta řídící • ............................................................................................................................. → Přijde čas, že se zima zeptá, cos dělal v létě. (1.VH – 2.VV – 3.VV) 1.VH = věta hlavní i řídící pro 2. větu 2.VV = věta vedlejší, závislá na 1. větě, i řídící pro 3. větu 3.VV = věta vedlejší, závislá na 2. větě věta závislá • ............................................................................................................................ Druhy souvětí: 1) souvětí souřadné • ............................................................................................................................. → Začíná mě mrzet, že o místě, kde bydlím, vím tak málo. (VH – VV – VV – VH) 2) souvětí podřadné • ............................................................................................................................. → Najdu si čas, abych si pročetl publikaci, která nedávno vyšla. (VH – VV – VV)
Mluvnice 38 Cvičení 1. Odlište věty jednoduché a souvětí: V dálce vidím věžičku, obklopenou hustými mraky. .......... Myslím, že už všichni odešli. .......... Na louce rozkvetly jarní květiny a nad nimi poletovaly včely. .......... Když se vrátili, nevěřili vlastním očím, jak se všechno změnilo. .......... 2. Určete počet vět v souvětí, odlište věty hlavní a věty vedlejší, doplňte interpunkci: Myslela jsem si že se skupinka chlapců zastaví neboť se dohadovali kudy vede nejkratší cesta ale oni jen trochu zpomalili. .............................................. Tmavovlasá holčička která seděla na lavičce v parku pozorovala hravé štěně. ............................... Nejlepší to bylo v létě když jsme se mohli koupat neboť tu otevřeli nové koupaliště a kdo tam nechodil přišel o mnoho. ........................................................ 3. Určete druh souvětí a vztahy mezi větami (parataxe a hypotaxe): Mohu s radostí konstatovat, že se výstava knih setkala s velkým zájmem veřejnosti a že byla hojně navštívena i mladými čtenáři. ................................................................. ........................................................................................................................................ Knihkupectví, která se spolu s nakladateli zúčastnila knižního veletrhu, byla dobře připravena na propagaci českých autorů, jimž vyšly už dříve překlady v různých jazycích. ........................................................................................................................ Při křtu nových knih se na ně víno nelilo, všichni se totiž shodli na tom, že víno patří do číše a kniha je určena ke čtení, nikoli k poškození tekutinou. ................................. ........................................................................................................................................ 4. Naznačte stavbu souvětí graficky: Před prázdninami jsme se domluvili, že se vydáme na výlet se stanem, ale z původního návrhu pak sešlo, protože Pavel i Jirka onemocněli.
Když se ozvala kukačka a když přes pole přelétl skřivan, každý si všiml, že přišlo jaro.
Přijde čas, že se zima zeptá, cos dělal v létě.
Mluvnice 39 SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ • ............................................................................................................................. • věty jsou formálně i významově samostatné (vztah přiřazování) • jsou vůči sobě v různých významových poměrech • každá z vět může být dále rozvíjena větou vedlejší Významové poměry (vztahy) mezi větami hlavními: 1) slučovací (+) • ............................................................................................................................. • spojovací výrazy: → a, i, ani, nebo, také, též, potom, pak, ani – ani, jak – tak, jednak – jednak, nebo spojení beze spojek – jen graficky oddělené čárkou Ukončil studium maturitou a pak udělal zkoušky na filozofii. Ani lísteček se nehnul, ani hlásek se neozval. Setmělo se, zvedl se vítr. → ! dvojitý výraz ani – ani se odděluje čárkou (V zimě ani nebruslil, ani nelyžoval. x V zimě nebruslil ani nelyžoval.) 2) stupňovací () • ............................................................................................................................. • spojovací výrazy: → ba, ba i, ba ani, dokonce, ale i, nejen – ale, nejen – nýbrž Přestalo pršet, dokonce i slunce se objevilo. Nejen pršelo, ale byla i bouřka. 3) odporovací (x) • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • spojovací výrazy: → ale, avšak, však, jenže, naopak, leč, nýbrž, a přece, a (ve významu odporovacím), sice – ale Nešli jsme podél potoka, ale dali jsme se lesní cestou. Bylo těžké najít nocleh, a našli jsme ho přece. 4) vylučovací (~) • ............................................................................................................................. • spojovací výrazy: → nebo, anebo, či, buď – nebo, buď – buď, zdali – či Buď se uč, nebo mi pojď pomoct. Uspěje, anebo neuspěje. Četl jsi to, či jsi to viděl v televizi? → ! spojka anebo se píše vždy dohromady ! → ! spojky nebo, či v slučovacím poměru se píší bez čárky, ve vylučovacím poměru s čárkou ! 5) příčinný (důvodový) () • ............................................................................................................................. • spojovací výrazy: → neboť, vždyť, totiž
Mluvnice 40 Byla jsem zoufalá, neboť se mi nic nedařilo. Je to dobrý člověk, vždyť nikdy nepodvádí. 6) důsledkový () • ............................................................................................................................. • spojovací výrazy: → proto, a proto, tedy, tudíž, a tedy, a tak Nic se mi nedařilo, a proto jsem byla zoufalá. Dobře se učím, a tak jsem se rozhodl pro další studium.
Cvičení 1. Označte významový vztah mezi uvedenými hlavními větami: Tomáš se zamiloval do mé kamarádky Lenky a vzal si ji za ženu. Tomáš se zamiloval do mé kamarádky Lenky, ale nevzal si ji za ženu. Tomáš se zamiloval do mé kamarádky Lenky, a proto si ji vzal za ženu. Tomáš se zamiloval do mé kamarádky Lenky, a dokonce si ji vzal za ženu. Tomáš si vzal za ženu mou kamarádku Lenku, vždyť se do ní zamiloval. Buď si Tomáš vezme za ženu mou kamarádku Lenku, nebo zase zůstane sám. 2. Určete významový poměr mezi větami hlavními: V Praze jsem nejen studoval, ale věnoval se i zábavě. ............... Buď si kreslí, nebo poslouchá pohádky. ............... Chtěla jít do kina, jenže neměla s kým. ............... Sešli jsme se všichni, můžeme tedy začít. ............... Chtěl mu pomoci, on však neměl zájem. ............... Chtěl mu pomoci, neboť ho litoval. ............... Litoval ho, a proto mu chtěl pomoci. ............... Věříš mi, či si o mně myslíš něco špatného? ............... Hledal ztraceného křečka po celém bytě, ba i za skříně se díval, ale nenašel ho. ............... Jednak si budu číst, jednak začnu vyrábět dárek pro kamarádku. ............... Nenabízej mi šlehačku, já ji totiž nesnáším. ............... Zaradoval se, dokonce nás i pochválil. ............... Navštívil bych ho, ale nemohu, nevím totiž, kde bydlí. ............... Ani nikoho nezdravil, ani nikomu na pozdrav neodpovídal. ............... Bylo deštivé počasí, a tak jsme se rozhodli vrátit domů. ............. Nepoděkoval, a ještě se tvářil dotčeně. ............ 3. Uvědomte si významový poměr mezi dvojicemi vět, spojte je v souvětí souřadné: Do školy nepůjdu. Musím jít na lékařskou prohlídku. .................... Mám hlad. Koupím si něco k jídlu. .................... Petra brzy odešla domů. Její sestra u nás zůstala až do večera. .................... Telefonoval jsem ti několikrát. Nedovolal jsem se. .................... Je tak chytrý? Je tak vychytralý? .................... Poslouchá hudbu. Kreslí obrázky. ............... Všichni chtěli s něčím pomoci. I děti neúnavně pracovaly. .................... Je léto. Dozrává obilí. .................... Kolega onemocněl. Musím za něho vzít noční směnu. ....................
Mluvnice 41 SOUVĚTÍ PODŘADNÉ • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. • vedlejší věty jsou: → spojkové = uvozeny podřadicími spojkami (protože, poněvadž, aby, že) spojky nejsou větnými členy → vztažné = uvozeny vztažnými zájmeny (kdo, co, který, čí) nebo příslovci (kam, kde, kdy) vztažná zájmena a příslovce jsou větnými členy → tzv. odkazovací slova = ukazovací zájmena nebo odkazovací příslovce věty řídící, která odkazují na větu vedlejší – nepokládáme za větný člen Koupil jsem to, co se mu líbilo. Šel tam, kam ho srdce táhlo. • mezi větami řídícími a závislými je vztah určování (determinace) Druhy vedlejších vět: 1) podmětná • ............................................................................................................................. • otázky – ............................................................................................................... • nejčastěji uvozena vztažným zájmenem kdo, co, vztažnými příslovci kdy, kde, nebo spojkami že, aby, kdyby → Kdo se bojí, nesmí do lesa. (Kdo nesmí do lesa? → kdo se bojí = VV podmětná = bázlivec) → Není mi známo, kdy přijde. (= jeho příchod) 2) přísudková • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • může být uvozena vztažným jak, jako, jaká, kdo → Obloha byla, jako když ji vymete. (Jaká byla obloha? = jako vymetená) → Ty jsi ten, kdo zlobil. (= zlobivý) 3) přívlastková • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. • otázky – ............................................................................................................... • uvozena vztažnými zájmeny (který, jenž, kdo, co), vztažnými příslovci (kde, kdy, kam) a spojkami podřadicími (aby, že, jak, zda) → Znám hodně lidí, kteří sbírají poštovní známky. (jakých lidí?) → Zavolali ho ve chvíli, kdy usnul. (v jakou chvíli?) → Lákala ho představa, že by mohl vyniknout. (jaká představa?) → Zboží, jež nabízejí reklamy, nebývá často nejkvalitnější. (jaké zboží?) 4) předmětná • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. • otázky – ...............................................................................................................
Mluvnice 42 • nejčastěji uvozena spojkami že, aby, když, vztažnými zájmeny kdo, co, příslovci kde, kam, odkud → Vzkázal, že máme hned přijít. (co vzkázal?) → Děkujeme, že jste nás navštívili. (komu, čemu děkujeme?) → Řekni mi, kde se sejdeme. (co mi řekni?) 5) příslovečná • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. • uvozena tázacími příslovci (kde, kdy, jak, proč) a) příslovečná místní → ....................................................................................................................... → otázky – ......................................................................................................... → spojovací výrazy – kde, kam, odkud, kudy Rozloučili se tam, kde se poprvé setkali. (kde se rozloučili?) b) příslovečná časová → ....................................................................................................................... → otázky – ......................................................................................................... → spojovací výrazy – když, až, jakmile, jak, zatímco, kdykoli Když se vracel, pršelo. (kdy pršelo?) c) příslovečná způsobová → ....................................................................................................................... → otázka – ......................................................................................................... → spojovací výrazy – jako, jak, co, jak – tak, čím – tím Vykonával práci, jak nejlépe uměl. (jak vykonával?) Čím víc strom kvetl, tím byl krásnější. (čím byl krásnější?) → ! Před spojkami jak, jako, než se píše čárka, uvozují-li větu, nikoliv slovo (Odešel dřív, než jsem se vrátila. x Odešel dřív než já.) ! → ! jako by (= jako kdyby) x jakoby (= jako) ! jako by = podmiňovací částice by patří k slovesu (Zmizel, jako by se do země propadl. = propadl by se) jakoby = příslovečná spřežka (Byl jakoby u vytržení.) d) příslovečná příčinná (důvodová) → ....................................................................................................................... → otázka – ......................................................................................................... → spojky – že, protože, poněvadž Nepřišel do školy, protože ho bolel zub. (proč, z jakého důvodu nepřišel?) e) příslovečná účelová → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... → otázka – ......................................................................................................... → spojka – aby
Mluvnice 43 Uděláme všechno, abychom dobře maturovali. (proč, za jakým účelem to uděláme?) f) příslovečná podmínková → ....................................................................................................................... → otázky – ......................................................................................................... → spojky – jestliže, -li, kdyby, když, hovorová jestli Jestliže přijdete včas, vyhovím vám. (za jaké podmínky mi vyhovíte?) Přijdete-li včas, vyhovím vám. → ve spojkách aby, kdyby je zároveň část slovesného tvaru podmiňovacího způsobu Vzkázal, aby přišel. (aby + přišel by) Kdybychom přišli včas, nestalo by se to. (kdyby + přišli bychom) g) příslovečná přípustková → ....................................................................................................................... → otázky – ......................................................................................................... → spojky – ač, ačkoli(v), třebas, třebaže, i když, přestože, i kdyby, byť, jakkoli Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli autem do hor. (i přes jakou skutečnost odjeli?) 6) doplňková • ............................................................................................................................. • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • většinou následuje po slovesech smyslového vnímání (vidět, slyšet, pozorovat, dívat, jevit se, cítit) • otázky – ............................................................................................................... • uvozena spojkou jak, jako (zastarale kterak) → Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky. (jak vzpomínám + na jakého otce?) → Viděl člověka, jak dobře pracuje. Díval se na mistra, jak opravuje hodinky. ! Vedlejší věty nelze mechanicky určovat podle spojovacích výrazů, ale podle významu a podle toho, na kterém výrazu věty řídící závisejí ! • spojka že – může uvozovat větu: → .................................. (Oznámil nám, že je náš dárek potěšil.) → .................................. (Zprávu, že je náš dárek potěšil, jsme dostali včera.) → .................................. (Bylo zřejmé, že je náš dárek potěšil.) → ............................................. (Nakonec to dopadlo tak, že je dárek přece jen potěšil.) → .................................. (Dárek to byl, že nemohl neudělat radost.) → ............................................. (Že je náš dárek potěšil, snažili se nám také udělat radost.)
Mluvnice 44 Cvičení 1. Rozlište věty podmětné a předmětné: Říká se, že zavinil nehodu. .......... Říkal jsem mu, aby jel opatrně. .......... Je jasné, že nejel opatrně. .......... Nebyl schopen toho, aby se omluvil. .......... Nebylo nutno, aby se omluvil. .......... 2. Rozlište věty přísudkové a přívlastkové: Petr přece není takový, aby nás zradil. .......... Jitka není taková žalobnice, aby to na nás prozradila. .......... Byly takové mrazy, jaké už dlouho nepamatuji. .......... Včera bylo, jako by měl uhodit silný mráz. .......... 3. Rozlište věty předmětné, přívlastkové a doplňkové: Pozorovala kočku, jak číhala na vrabce. .......... Pozorovala, jak kočka číhá na vrabce. .......... Pozorovala kočku, která číhala na vrabce. .......... Bylo vidět srnu, jak se mihla mezi stromy. .......... Viděl jsem, jak se srna mihla mezi stromy. .......... Viděl jsem srnu, která se mihla mezi stromy. .......... 4. Určete druhy vedlejších vět příslovečných: Píšu ti, protože tě chci potěšit. ............... Piš tak, abych to přečetla. ............... Čím víc dával, tím víc dostával. ............... I když jsme se snažili, písemka se nám nepovedla. ............... Když mi pomůžeš, půjdeme domů dříve. ............... Kdykoli šel kolem, zastavil se u nás. ............... Třebaže šel kolem, nezastavil se. ............... Zastavil se, protože šel zrovna kolem. ............... Maturita dopadla lépe, než jsme očekávali. ............... Budeš-li zodpovědný, všichni si tě budou vážit. ............... Jezte a pijte, co hrdlo ráčí. ............... Pohlédl na ni, jako by jí chtěl něco říci. ............... 5. Větný člen nahraďte vedlejší větou, určete její druh: Zítra se dozvíme rozhodnutí pedagogické rady. ........................................................... Včera jsme se vypravili do lesa na houby. .................................................................... Nepodezírej nás ze zrady. ............................................................................................. Pro pozdní příchod nedostala už lístky do kina. ........................................................... Vyplašili jsme zajíce spícího pod smrčkem. .................................................................. Často jsem uvažoval o stavbě domu. ............................................................................ Moje kamarádka měla přání dostat se do Egypta. ........................................................ Za tak obětavou pomoc si zaslouží pochvalu. ............................................................... 6. V následujících podřadných souvětích určete, v kterém významovém poměru jsou souřadně spojené věty vedlejší. Doplňte interpunkci: Čekal že ho všichni budou obdivovat a že dostane pochvalu. ............... Slib mi že napíšeš nebo že mi brzy zavoláš. ............... Když stále prší fouká studený vítr a brzy se stmívá sedím nejraději doma u kamen. ............... Vzpomínám na svého otce jak rád chodil do lesa a jak vždycky přinesl spoustu hub. ............... Bylo jisté že se s tím nespokojí a bude žádat stále víc. ............... Vzkázal mu že nepřijde že má málo času a že se ozve jindy. ............... Na konci dopisu stála prosba aby na sebe dávali pozor
Mluvnice 45 a aby se brzy vrátili. ............... Člověk kterého jsi mi doporučil a který dnes přišel mě zaujal. ............... 7. Vyhledejte vedlejší věty a určete jejich druh: Není důležité, odkud člověk pochází. .................... Pes, který štěká, nekouše. .................... Počkej, až budu mít čas. .................... Kdo psal ty básně, určitě miloval přírodu. .................... Říká, že už ten film jednou viděl. .................... Byl tak zmáčený, jako by spadl do vody. .................... Slyším, jak někdo klepe na dveře. .................... Slyším někoho, jak klepe na dveře. .................... Slyším, že někdo klepe na dveře. .................... Je slyšet, jak někdo klepe na dveře. .................... Měl tolik knih, že by je za celý život nikdo nepřečetl. .................... Nařiď si budík, abys vstával včas. .................... Třebaže nemáš zrovna dobrou náladu, chovej se vlídně. .................... Netušil, s kým mluvil. .................... 8. Doplňte interpunkci a odůvodněte: Kdybych měl čas vrátil bych se pro tebe a odjeli bychom spolu. Malé děti protože se bojí nechtějí být večer doma samy. Kdo ti tohle namluvil musel vědět že to není pravda. Těšíme se že naši objednávku brzy vyřídíte a pošlete nám zboží na dobírku. Věříme že budete s naší prací spokojeni a těšíme se na spolupráci s vámi. Za domkem který jsem neviděl od doby kdy jsme se odstěhovali zřídili dětské hřiště. Než jsem se vrátil začalo pršet a zvedl se prudký vítr.
NEPRAVÉ VEDLEJŠÍ VĚTY 1) spojkové s aby • ............................................................................................................................. → Vloni těžce onemocněl, aby se už z choroby nikdy nevzpamatoval. VV není účelová – obě věty jsou v odporovacím poměru • ............................................................................................................................. → Odpočinul si od práce, aby po chvíli zas pokračoval. VV není účelová – obě věty jsou v slučovacím poměru 2) vztažné • ............................................................................................................................. → Spadl pod vlak, který ho přejel. x správně = a ten ho přejel (vztah slučovací) • místo volně připojené věty hlavní → V koruně stromu seděl kos, který radostně zpíval. x správně = a radostně zpíval • věty se zájmenem což (čehož, čemuž, čímž …) nebo příslovci přičemž, načež, pročež → Vybudujeme nová sportoviště, což povede k dalšímu šíření sportu. x správně = a to povede
Mluvnice 46 • místo jiných vět, které vyjadřují významový vztah jednoznačně → Božena Němcová zobrazuje svou babičku, které dává i vlastnosti jiných českých venkovských žen. x správně = ale dává jí, dává jí však (= odporovací význam) → Byl vysoce hodnocen za svůj vynález, kterým prospěl zvláště zdravotně postiženým občanům. x správně = protože prospěl (= příčinný význam) → Nepřijímáme zakázky, které nemůžeme vyřídit včas. x správně = nemůžeme-li je vyřídit, jestliže je nemůžeme vyřídit (= podmínková věta) • zbytečná vztažná věta – místo přívlastku → Železný drát, který je dlouhý 30 cm, na obou koncích opilujeme. x správně = Železný drát, dlouhý 30 cm, na obou koncích opilujeme.
Cvičení 1. Nahraďte vztažná zájmena a příslovce vhodnějšími spojovacími výrazy: Studenti se objevili v ulicích, kde protestovali proti zavádění vysokého školného. .................... Otevřela skříň, ze které vyndala nové šaty. .................... Studovala dva roky ve Velké Británii, odkud mi nenapsala ani jeden dopis. .................... Položila na stůl talíř s jídlem, které nepozorovaně snědl pes. .................... 2. Opravte nejednoznačná vyjádření: Musíme odstranit nedostatek tohoto prvku v ovsu, který se stupňuje v suchých letech. ............................................................................................................................ Oženil se s Janou, s níž měl syna. ................................................................................ 3. Odstraňte nevhodné opakování vztažných výrazů: Dnes je do češtiny překládáno mnoho děl cizích autorů, z nichž mě nejvíce zajímají romány, v nichž autoři analyzují mezilidské vztahy. ..................................................... V dramatu Kutnohorští havíři zachytil Tyl vzpouru havířů, kteří se vzbouřili proti majitelům dolů, kteří je vědomě ožebračovali. ...............................................................
POSTUP PŘI ROZBORU SOUVĚTÍ 1. ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. 2. ............................................................................................................................. 3. ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. 4. ............................................................................................................................. 5. ............................................................................................................................. 6. ............................................................................................................................. Způsob grafického zápisu • věta hlavní stojí nejvýše – je-li více hlavních vět, jsou vedle sebe v pořadí, jak ukazuje text (mezi větami hlavními zapíšeme poměr pomocí symbolů)
Mluvnice 47 • věty závislé na větách řídících jsou graficky níže; pokud jsou závislé věty formálně stejné a na stejném stupni závislosti, zaznamenáváme je na stejné úrovni • u vět vedlejších zapíšeme druh věty Příklady: 1. věta VH 2 VH 1 V pravé poledne slunce rozžhavilo dlažbu v ulicích, ale odpoledne se najednou VH 3 obloha zatáhla černými mraky, a tak se všichni snažili ukrýt před blížící se bouřkou. VH1
(ale) x
VH2
(a tak)
VH3
Souvětí souřadné 2. věta VH VV 1 VV 2 VV 3 Poprvé jsem tě potkal tam, kde začíná údolí, kde vyvěrá pramének vody, kde se zelená tráva. VH
VV1
Souvětí podřadné
+
VV2
VV3
+
VV příslovečné místní
3. věta VH VV 1 VV 2 Nechoď tam, protože by se tě ptali, kam jsem se schoval. VH VV1 VV příslovečná příčinná Souvětí podřadné
VV2 VV předmětná
Mluvnice 48 4. věta VV VH 1 VH 1 Chlapec, který měl rád déšť, se vrátil celý mokrý. VH1
VH1
VV VV přívlastková Souvětí podřadné
5. věta VH 1 VV VH 2 Těšili jsme se na tetu, a když nepřijela, bylo nám smutno. (a) +
VH1
VH2
VV VV příslovečná časová Souvětí souřadné
Složité souvětí • souvětí s větším počtem vět (nejméně tři) • vyjadřuje složité myšlenkové celky, a proto má i složitou stavbu • obsahuje jak vztahy přiřazování, tak i podřazování • musíme správně určit závislost jednotlivých vět na větách řídících Příklady: 1. věta VV 1 VH VV 2 VV 3 VV 4 Když štěkot neustával, šli jsme směrem, odkud se ozýval, abychom zjistili, co ten pes zase objevil.
Mluvnice 49
VH
VV1 VV příslovečná časová
VV2
VV3
VV přívlastková
VV příslovečná účelová
VV4 VV předmětná
Souvětí podřadné
2. věta VV 2 VH VV 1 Chlapci se domluvili, že Pepík půjde sice sám, ale že ho Jirka dovede k brance, aby VV 3 VV 4 VV 5 mu cesta rychle uběhla a aby byli blízko u něho, kdyby potřeboval pomoc. VH
VV1
(sice - ale)
x
VV2
VV předmětné
VV3
(a)
+
VV4
VV příslovečné účelové
Souvětí podřadné
VV5
VV příslovečná podmínková
3. věta VV 1 VV 2 VH 1 VH 2 Když dopsal dopis a skončil všechny práce, zbývalo mu dost času, a proto se VV 3 VV 4 rozhodl, že zajde do města a cestou se zastaví u známých.
Mluvnice 50
VH1
VV1
(a)
+
(a proto)
VV2
VV příslovečné časové
VH2
VV3
(a)
+
VV4
VV příslovečné způsobové
Souvětí souřadné
Cvičení 1. Znázorněte graficky stavbu souvětí, určete druhy vedlejších vět a vztahy mezi větami hlavními i vedlejšími: Obávám se, že bych nemlčela, i kdybyste mi zakazovali prozradit, kdo je viníkem.
Pověz mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi.
Naše družstvo bylo v soutěži nejlepší, a proto jsme se zaradovali, když jsme se dozvěděli, že jako vítězové pojedeme do divadla a že snad dostaneme i zvláštní cenu.
Mluvnice 51 2. Doplňte interpunkci a zdůvodněte ji: Nikdo nevěřil že se válka která vypukla tak náhle protáhne a že si vyžádá tolik obětí. Dám vám vědět kdy se do stavby pustíme nejdříve se však musíme důkladně připravit. Žádáme vás abyste se k jednání dostavili a přikládáme seznam dokladů které si s sebou musíte přinést. Slunce hřálo rosa v trávě ještě studila květiny zářily pestrými barvami skřivani kteří se nedávno teprve objevili poletovali sem a tam. Ze všech příběhů vidíme hlavní postavu jako sirotka který musel žít u cizích lidí pociťoval stále jejich nevlídnost trpěl že mu dávali najevo jak je jim na obtíž ale také získával životní zkušenosti a ty se mu v dospělosti velmi hodily. Když dokončil práci zbylo mu ještě dost času a proto se rozhodl že se projde okolním lesem aby našel nějaké houby a že se přitom zastaví v hájovně. 3. Všimněte si, že vedlejší věty nelze mechanicky určovat jen podle spojovacích výrazů, ale podle toho, jaký mají význam a na kterém výrazu věty řídící závisejí. Určete druhy vedlejších vět: Nepostřehl, že by někdo přišel pozdě. .............................. Byl rád, že se ho někdo zastal. .............................. Tvářil se, že uvažuje. .............................. Zdá se mi, že podvádí. .............................. Ještě se nestalo, aby přišel pozdě. .............................. Babička prosila, aby jí pomohli opravit střechu. .............................. Uveřejnili návrh, aby každý přispěl na konto ohrožených dětí. .............................. Sedl si k oknu, aby dobře viděl. .......................... Nevěděl, kde bude ten den spát. .............................. Uspořádali setkání, kde se domluvili na podrobnostech. .............................. Obilí se daří tam, kde je úrodná půda a teplo. .............................. Ptal jsem se, jak se to stalo. .............................. Spatřil jsem chlapce, jak se topí v bazénu. .............................. Udělal jsem to tak, jak jsem mu to slíbil. ........................ Všichni byli zvědavi, jak to dopadne. .............................. Jak si usteleš, tak si lehneš. .............................. Četl jsem recept, jak upéct bábovku. .............................. 4. Odstraňte hovorové spojovací výrazy a nahraďte je vhodnějšími: Když bylo dost času, tak jsem chodila na diskotéky. ..................................................... Podej mi kabát, co visí na věšáku. ................................................................................ Venku foukal vítr, tak jsem zavřela okna. ...................................................................... Na místě, co stojí dnes pomník, byly dřív jen rozbité lavičky. ....................................... 5. Proveďte všestranný jazykový rozbor: Prahou se rozlétla řeč, že král chce město ušetřit, že ho čeští páni uprosili, aby nehubil svého dědictví, jež otec jeho tak zvelebil. − vyznačte graficky stavbu souvětí, určete druh souvětí a odůvodněte interpunkci
Mluvnice 52 − uveďte počet vět v souvětí, určete druh vedlejších vět − určete větné členy: Prahou, město, jež, svého − vypište holý přísudek z 2. a 4. věty − určete slovní druhy: že, ho, jež, jeho, tak, aby − určete mluvnické kategorie slov: řeč, páni, město, dědictví
− určete mluvnické kategorie sloves: rozlétla se, uprosili
− změňte 5. větu tak, aby sloveso bylo v trpném rodě − vysvětlete využití genitivu ve 4. větě − uveďte kořen slovesa rozlétla se a určete slovotvorné prostředky − uveďte synonymum ke slovům: rozlétla se, jež, zvelebil − poslední větu souvětí nahraďte větným členem − ve 3. větě změňte přívlastek shodný na neshodný
Skrýval tvář do vonných listů, opakoval si každé slovo, které s ní promluvil, a v tom přemýšlení usnul, vzpomínaje na včerejší den, aby si připomněl její odpověď, ač se mu příliš nelíbila. − vyznačte graficky stavbu souvětí, určete druh souvětí a odůvodněte interpunkci
− uveďte počet vět v souvětí, určete druh vedlejších vět − určete větné členy: do listů, které, vzpomínaje
Mluvnice 53 − určete slovní druhy: do, s, ní, tom, její, ač, příliš − určete mluvnické kategorie jmen: v přemýšlení, odpověď, listů
− vypište holý přísudek z předposlední věty − určete mluvnické kategorie sloves v předposlední a poslední větě
− označte kořen a slovotvorné prostředky slova promluvil − uveďte, jak vznikla slova včerejší, vonný − vytvořte synonymum ke slovu přemýšlení − změňte 3. větu v souvětí ve větný člen − nahraďte v poslední větě spojovací výraz nejméně dvěma jinými se stejným významem − vyhledejte, kde všude dochází při výslovnosti k asimilaci znělosti
VALENČNÍ SYNTAX • zkoumá hlavně proces tvoření věty Valence • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. Valenční vztah • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. Valenční potenciál slovesa • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • z tohoto hlediska dělíme slovesa na: a) nevalenční → nepotřebují doplnění = přísudek jednočlenných vět (nemají skladební protějšek v podmětu) Mrzne. Sněží.
Mluvnice 54 b) jednovalenční → váží na sebe podstatné jméno v 1. pádě = doplnění podmětem Otec spí. c) dvojvalenční → váží na sebe dvě podstatná jména – v 1. a 4. pádě = doplnění podmětem a nutně předmětem nebo příslovečným určením Otec napsal dopis. Vydal se na procházku. d) trojvalenční → váží na sebe tři podstatná jména – v 1., 3. a 4. pádě = doplnění podmětem, předmětem, příslovečným určením místa Otec daroval synovi knihu. Bratr zavezl matku do nemocnice. Valenční členy • ............................................................................................................................. Základová větná struktura • ............................................................................................................................. Valenční pole • .............................................................................................................................
Cvičení 1. Vyhledejte ve větách valenční členy přísudkového slovesa. Uvědomte si, že některé valenční členy jsou k vyjádření základové větné struktury nutné a některé jen možné: Jan Neruda prožil své mládí v Praze. ............................................................................ Můj známý se vyučil kovářskému řemeslu. ................................................................... Jeho výrobky mu přinesly obrovský úspěch. ................................................................. Přes dlouholetou snahu neměl můj kamarád dobrý prospěch. ..................................... 2. Určete, kolik valenčních členů k sobě vážou slovesa v následujících větách. Všimněte si, které větné členy jsou obvykle levovalenční a které pravovalenční: Vyučující zkrátili žákům dopolední vyučování o dvě hodiny. ......................................... Skupina žáků pečuje na školní zahradě o vysazené stromy. ........................................ Choval se k nim neslušně. ............................................................................................. Kouření cigaret našemu zdraví nesvědčí. ..................................................................... 3. Určete valenční potenciál následujících sloves (sloveso nevalenční, jednovalenční, dvojvalenční, trojvalenční) – uveďte příklady vět: Slaví ............................................................, ukazují ..................................................., sněžilo ........................................................., dosáhl ...................................................., navštívil ......................................................., přinesla .................................................., křičí ............................................................., ulevilo se .................................................
Mluvnice 55 TEXTOVÁ SYNTAX (HYPERSYNTAX) Text • ............................................................................................................................. ............................................................................................................................. • hypertéma = ........................................................................................................ • jednotlivé výpovědi v textu mají své téma – důležitá je soudržnost textu • členění textu: → delší text – ..................................................................................................... → složitější projevy – ......................................................................................... • text může mít jedno téma + další témata (motivy, odbočky), nebo více témat vzájemně navazujících Textová syntax • ............................................................................................................................. Výstavba textu: a) princip aktuálního členění → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... b) soudržnost (koherence) textu → ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... ....................................................................................................................... c) členění souvislého textu → horizontální ................................................................................................................... ................................................................................................................... → vertikální slouží k přehlednosti textu v písemném projevu: ................................................................................................................... ................................................................................................................... v mluveném projevu: ................................................................................................................... ...................................................................................................................
Cvičení 1. Posuďte následující text z hlediska aktuálního členění výpovědi a všimněte si různých typů tematické posloupnosti: Z historie Velké Moravy Mojmírův nástupce Rostislav požádal byzantského císaře, aby mu poslal kněze, kteří by šířili křesťanství v jazyce srozumitelném moravskému lidu. Císař žádosti vyhověl a roku 863 přišli na Velkou Moravu v doprovodu početného poselstva učení bratři Konstantin a Metoděj. Pocházeli z významného obchodního města Soluně. Věděli,
Mluvnice 56 že na území Velkomoravské říše lidé mluví podobně jako rolníci v okolí Soluně slovanským jazykem, který sami ovládali. Sestavili písmo, aby bylo možnou tuto řeč zaznamenat. Říkáme mu hlaholice. Do slovanského jazyka přeložili několik náboženských knih. (učebnice dějepisu) 2. Odstraňte nevhodné opakování týchž slov. Použijte např. zájmen, synonym, pojmenování vlastním jménem, nebo naopak obecným jménem, nebo pojmenování vynechte: Moje sestra Pavla dostala od rodičů klavír. Po klavíru Pavla toužila už hodně dlouho. Klavír mé sestře učaroval poprvé už na koncertě v Praze. Mé sestře bylo tenkrát devět let. Má sestra se na klavír učila hrát nejprve sama. Později má sestra navštěvovala Základní uměleckou školu v Praze. ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ ........................................................................................................................................ 3. Přečtěte si následující textový celek. Proveďte jeho rozbor z hlediska horizontálního členění (vnitřní soudržnost odstavců, vztahy odstavců mezi sebou). Uveďte hypertéma i témata jednotlivých odstavců. Havlíčkobrodsko Část okresu Havlíčkův Brod je nazývána Havlíčkobrodskem. Je to oblast u horního toku řeky Sázavy asi uprostřed Českomoravské vrchoviny. Na jihu dosahuje téměř k bývalé zemské hranici mezi Čechami a Moravou. Touto oblastí protéká od východu k západu Sázava. Tato řeka pamatuje ony dávné doby, kdy byla zdejší krajina pokryta hustými hvozdy a jimi vedla Haberská obchodní stezka. Ta se připomíná už v Kosmově kronice. Tam, kde se řeka rozšířila a vytvořila brod, založili procházející kupci osadu. Byla nazvána Brodem. Později dostal Brod přívlastek Smilův podle mocného pána Smila z Lichtenburka. Když byla počátkem 13. století v okolí Brodu objevena bohatá ložiska stříbrné rudy, pozval Smil z Lichtenburka na Českomoravskou vrchovinu německé horníky z Míšně, Saska a dalších oblastí. Podle velkého počtu německého obyvatelstva byl od roku 1308 až do roku 1945 nazýván Německým Brodem. Teprve po osvobození bylo město přejmenováno na Havlíčkův Brod. Do řeky Sázavy z obou stran stékají bystřiny a potoky. Několik potoků se spojilo v říčku Šlapánku, vtékající do Sázavy v Havlíčkově Brodě. Na levém břehu Šlapánky se zvedá vrch Vysoká. Krajina podél Sázavy je nazývána Hornosázavská pahorkatina. Její vrchy dosahují výšek přes 600 m. Nejvyšší vrch Melechov je vysoký 702 m. Východní část Havlíčkobrodska zasahuje do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Celá oblast je po geologické stránce prahorním útvarem složeným z největší části z ruly. Prahorní vrstvy obsahovaly i rudonosné žíly. Rudy obsahovaly stříbro, železo, olovo a měď. V okolí Lipnice nad Sázavou se nacházejí ložiska žuly. Podnebí
Mluvnice 57 je zde poměrně chladné a to určuje charakter vegetace. Typickou plodinou zde pěstovanou jsou brambory, často se tady pěstuje také oves, ječmen a len. Lesy lákají ke sběru hub a lesních plodů, Sázava a četné rybníky k rybolovu. Osídlení Havlíčkobrodska trvá téměř 800 let. Dochované památky gotické, renesanční, barokní i novodobější jsou svědky činnosti, myšlení i cítění lidí své doby a nedílnou součástí tohoto životního prostředí. (Podle publikace Havlíčkobrodsko) 4. Přečtěte si následující text a rozdělte ho do odstavců. Sledujte rozvíjení tématu, návaznost odstavců i vět. Uvědomte si hypertéma a ostatní témata. Doplňte titul: Založení pražské univerzity roku 1348 bylo v dějinách českého školství mezníkem zásadního významu. Vysoké školy, vznikající v Evropě od 12. století, měly mezinárodní ráz, poskytovaly poučení ze všech tehdy uznávaných oborů lidského poznání a udělovaly akademické tituly, platné v celém křesťanském světě. Absolventi základního, zpravidla dvouletého vysokoškolského studia získávali titul bakalář, zatímco k dosažení hodnosti mistra či doktora bylo zapotřebí doby podstatně delší. Pražská univerzita se skládala ze čtyř fakult. Za nejnižší fakultu považoval středověk fakultu svobodných umění, zvanou též artistická. Vyučovalo se na ní oborům, hojně pěstovaným už v pozdní antice (tzv. trivium tvořily gramatika, logika, rétorika; quadrivium pak matematika, aritmetika, geometrie a muzika). Absolvování artistické fakulty bylo podmínkou na všech fakultách vyšších: lékařské, právnické a bohoslovecké. Formální hlavou univerzity byl univerzitní kancléř (v Praze tato funkce připadala pražským arcibiskupům), výkonným činitelem pak volený rektor, v čele jednotlivých fakult stáli děkani. Akademičtí funkcionáři, vyučující a studenti vytvářeli z právního hlediska jednotné společenství, těšící se různým výsadám a svobodám. Studenti i pedagogové bydleli ve zvláštních domech, kolejích. Nejznámější kolejí pražské univerzity byla Velká kolej, zvaná též Karlova. Její nynější budovu (Karolinum) získalo vysoké učení roku 1383. (Dějiny zemí Koruny české)
OPAKOVÁNÍ 1. Základní skladební jednotkou je: a) výpověď b) věta c) souvětí 2. Modalita vyjadřuje: a) citový postoj mluvčího ke skutečnosti b) zvukovou realizaci výpovědi c) jistotu mluvčího vzhledem k platnosti obsahu výpovědi
Mluvnice 58 3. V kterém z následujících příkladů se jedná o větu rozkazovací? a) Konečně víkend! b) Pojď! c) Jen ať se to podaří! 4. Nereálnou platnost obsahu vyjadřují věty: a) oznamovací b) rozkazovací c) přací 5. Vyberte jednočlenné věty jmenné: a) Hop! b) Co dělat? c) Chodec! 6. Určete věty dvojčlenné: a) Prší. b) Havarovali. c) Vysílali to v rozhlase. 7. Ve kterých větách jde o členský zápor? a) Nenapadlo mě to. b) Nenapsal ani jeden dopis. c) Máme jablka, hrušky ne. 8. Základním větotvorným vztahem je: a) přisuzování b) závislost c) slučování 9. Významové vztahy ve větě jsou: a) shoda b) řízenost c) souřadnost 10. Skladební dvojice vytvářejí: a) jednotlivé slovní druhy b) větné členy c) pouze podmět s přísudkem 11. Rozeznáváme větné členy: a) základní a nezákladní b) základové a nezákladové c) základní a rozvíjející 12. Ve kterém z následujících příkladů se jedná o shodu? a) žlutá hruška b) hltavě jíst c) jasmín kvete 13. O jaký významový vztah se jedná ve spojení velký sen? a) přisuzování b) určování c) přistavování
Mluvnice 59 14. Podstatou věty je: a) gramaticky vyjádřený podmět a přísudek (shoda) b) určitý slovesný tvar c) přísudek 15. Jakými dalšími slovními druhy kromě podstatného jména může být vyjádřen podmět? a) slovesem b) zájmenem c) citoslovcem 16. Ve které větě je správně označený podmět (podtrženo)? a) Přišlo tam mnoho lidí. b) Jeho „ahoj“ bylo slyšet už z dálky. c) Psi a kočky se nesnášejí. 17. Ve které větě je správně označený přísudek (podtrženo)? a) Je mokro. b) Žába žbluňk do rybníka. c) Kdyby to jen bývalo bylo možné! 18. Ve které větě je správně označený předmět (podtrženo)? a) Jana položila na stůl krabici s dárkem. b) Děti ze školky si hrály s bábovkami na písku. c) Husa s housaty oštipovala mladou trávu. 19. Ve které větě je správně označený přívlastek (podtrženo)? a) Práce kvapná, málo platná. b) Nemocný byl brzy zase zdravý. c) To je ale hezké! 20. Ve které větě jsou správně označená všechna příslovečná určení (podtrženo)? a) Přijdu pozdě v noci. b) Nepopsatelně moc si tě vážím. c) Připravuje koláč z mandlí. 21. Doplněk je závislý na: a) podmětu b) přísudku c) podmětu a přísudku 22. Ve které větě je správně určený doplněk (podtrženo)? a) Přišel první. b) Mladý muž seděl shrbený a zahleděný do sebe. c) Stal se učitelem. 23. Vsuvka: a) tvoří samostatnou výpověď b) je informace, která nepatří do základní roviny věty c) bývá graficky oddělena
Mluvnice 60 24. Mezi odchylky od větné stavby patří: a) anakolut b) asimilace c) atrakce 25. Slovosled je v češtině: a) libovolný b) volný c) funkční 26. V citově neutrálním projevu: a) je porušen objektivní pořádek slov b) je subjektivní pořadí slov c) je objektivní pořadí slov 27. Jádro výpovědi: a) je nová informace b) je kontextově nezapojená informace c) stojí vždy za východiskem výpovědi 28. Ve kterých větách je správně určeno východisko a jádro výpovědi? a) Dárek dostaneš (V) až v sobotu (J). b) Už zítra (J) se mi splní můj sen (V)! c) Kdy (V) máš narozeniny (J)? 29. Dělení výpovědi na východisko a jádro se nazývá: a) tematizace b) rematizace c) aktuální větné členění 30. Výpověď mluvčího zaznamenává tak, jak byla pronesena: a) uvozovací věta b) přímá řeč c) nevlastní přímá řeč 31. Mezi větami v souvětí existují dva typy vztahů: a) slučovací a vylučovací b) stupňovací a vylučovací c) přiřazování a podřazování 32. Významové poměry mezi větami hlavními jsou: a) odporovací b) důsledkový c) důvodový (příčinný) 33. Věta vedlejší: a) je vždy věta závislá b) může být větou řídící c) se může stát větou hlavní 34. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vztah slučovací? a) Dáte si kávu nebo čaj? b) Koupil broskve i meruňky. c) Uděláš to buď ty, nebo budu muset já.
Mluvnice 61 35. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vztah důsledkový? a) Byla jsem nemocná, a tak jsem zůstala doma. b) Zůstala jsem doma, protože jsem zaspala. c) Jdu do obchodu, poněvadž došlo máslo. 36. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vedlejší větu podmětnou? a) To není, jak se ti to zdá. b) Není nutné, abys mi to vysvětloval. c) Nevěděli, co si o tom myslet. 37. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vedlejší větu přísudkovou? a) To není takové, aby se to dalo stihnout za jeden den. b) Dělal, jako by to ani neslyšel. c) Nebe je jako vymetené. 38. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vedlejší větu předmětnou? a) Zdá se, že jste z toho poněkud nesvůj. b) Myslela si, že to zvládne lépe. c) Nevím, jak to myslíš. 39. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vedlejší větu přívlastkovou? a) Bylo tak krásné počasí, jaké jsme si jen mohli přát. b) Získal pozici, o kterou dlouho usiloval. c) Přečetl si návod, jak by měl postupovat. 40. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vedlejší větu příslovečnou? a) Bylo jí tak úzko, až se jí hrdlo svíralo. b) Tvářil se, jako že se ho to netýká. c) Došel tak daleko, kam až to jen šlo. 41. V jakém z uvedených příkladů se jedná o vedlejší větu doplňkovou? a) Koláč pečeme tak, že jej nejdříve přikryjeme alobalem. b) Byl spatřen, jak se prochází po nábřeží. c) Nevím, jak to zařídit.
Mluvnice 62 Použitá literatura: Sochrová, M.: Český jazyk v kostce pro SŠ, Fragment Havlíčkův Brod 2007 Sochrová, M.: Cvičení z českého jazyka v kostce pro SŠ, FRAGMENT Praha 2008 Mašková, D., Mgr.: Český jazyk – přehled středoškolského učiva, Petra Velanová Třebíč 2005