ŠKOLNÍ ČASOPIS
.
ŠKOLNÍ ROK: 2015/2016
DATUM VYDÁNÍ: 22. LEDNA 2016
ÚVODNÍ SLOVO Milí čtenáři, čas plyne jako voda a všichni jsme před pár týdny oslavili příchod nového roku 2016. Do něj Vám všem samozřejmě přeji vše nejlepší! Musím říct, že na konci předchozího roku 2015 se stala událost, která mi potvrdila, že stát se učitelkou, což bylo mým dětským snem, bylo správné. Mohla jsem totiž být hrdá na své žáky a zároveň mě těšil fakt, že tak malá škola jako je ta naše, může stát na vrcholu žebříčku. Umístili jsme se totiž na prvním místě v celorepublikovém projektu Sametky, o němž se více dozvíte v jedné z reportáží. Nejkrásnější na tom ale bylo samotné vyhlašování. Vidět radostné obličeje žáků, kteří vystoupali na prkna, jež znamenají svět, a užili si zde chvilku slávy. V tu chvíli jsem přesně věděla, že tohle je ten pravý důvod, proč toto povolání dělám. Pro děti! Každý z nich si totiž zaslouží svou chvilku slávy a úspěchu. A není nic krásnějšího, než vidět, že září štěstím a radostí. Mgr. Michaela Škubalová
SLOVO ŘEDITELKY Hned v úvodu vám všem chci moc poděkovat za hvězdy, kterými jsme zdobili školu. Při vyhlašování soutěže jsem říkala, že vím, jak dokážete překvapit svými nápady. A vy jste nezklamali a mně zase připravili těžký úkol, vybrat nejhezčí hvězdy. Program vánoční akademie se nám všem moc líbil, a tak jsme na vánoční prázdniny, které jsme začali díky ředitelskému volnu dříve, odcházeli s úsměvem a dobrou náladou. Pod stromečkem jsme měli všichni dárky, v televizi byla pohádka za pohádkou, ale co nám všem chybělo, byl sníh. Doufám, že to leden dožene a nebudeme muset zrušit lyžařský kurz. Začal nám také nový kalendářní rok a zanedlouho bude končit první pololetí školního roku. Přeji nám, aby oboje bylo dle našich přání a přestav. Ale bez práce nejsou koláče a tak …hodně štěstí! Mgr. Naděžda Urbanová
2
AKCE 1. STUPNĚ KOBLÍŽCI rozsvítili vánoční strom V sobotu 28. 11. v Křižanech a v pátek 4. 12. v Žibřidicích se v pozdních odpoledních hodinách rozsvítil vánoční strom. Lidé se mohli zaposlouchat do vánočních koled a písní, ochutnat cukroví. Nechyběl také čaj nebo dobré svařené víno. Vánoční koledy a písně zazpíval školní pěvecký sbor Koblížci. Zazněly známé písně jako Půlnoční, Purpura, Bim, bam nebo Tři oříšky pro Popelku. Nechyběly ani klasické české koledy, Štědrý večer nastal či Štěstí, zdraví, pokoj svatý, které si všichni přítomní s chutí zazpívali se sborem. Po vystoupení Koblížci sklidili opravdu zasloužený potlesk. Věříme, že jsme všechny návštěvníky potěšili a zpříjemnili tak vánoční svátky. Všem dětem děkuji za pěkné vystoupení. Mgr. Markéta Klimšová – vedoucí pěveckého sboru
3
EXKURZE do „svíčkárny“ V pondělí 8. prosince žáci 1. stupně navštívili pobočku svíčkárny Rodas v Liberci. Děti si mohly vyzkoušet pod odborným vedením barvení svíček, vyrobit si mýdlo a jako dárek od firmy si mohly nabrat do pytlíčků vonnou sůl do koupele. Své výrobky si odvezly domů na památku. Po skončení programu si žáci v obchodě mohli nakoupit nebo ještě vyrobit dárečky pro své blízké. Výlet se opravdu vydařil. Všichni byli moc spokojení a nadšení. Už teď se těšíme na další návštěvu. Mgr. Markéta Klimšová
„Vyrobil jsem si tam koupelovou sůl a babičce jsem koupil dárek. Moc se mi to líbilo.“ Jaroslav Macoun, 2. ročník
„Moc se mi líbilo, že jsme si mohli vyrobit vlastní svíčku.“ Matěj Karásek, 5. ročník
„Líbilo se mi vyrábět koupelovou sůl.“ Johana Jedličková, 3. ročník
4
VÁNOČNÍ SVÁTKY o století zpátky Tak znělo téma již tradičního spaní ve škole, které se konalo ve čtvrtek 3. prosince od 18 hodin. Před školou na nás čekal velký svíticí sněhulák, s nímž jsme se všichni vyfotili. Poté už nezbývalo než se s rodiči rozloučit a užít si krásný vánoční večer, který nám měl připomenout původ tradic, které k Vánocům neodmyslitelně patří. Nejprve jsme si pověděli něco málo o betlémském světle a symbolicky jsme zapálili dvě lucerničky, které nám svítily po celý večer. S nimi jsme se vydali natrhat „barborky“, což je jeden z mnoha zvyků, které se před Vánocemi drží. Na svátek svaté Barbory totiž řezaly svobodné dívky větvičky z třešně a dávaly je do vázy. Pokud jim na Štědrý den vykvetly, měly se dívky do roka vdát. Po úspěšné výpravě jsme se usídlili ve školní družině. Tam jsme si rozdali kapry (z papíru), které si každý pastelkami ozdobil a dostal po jedné šupině za každý splněný úkol. Přitom jsme si pověděli o období adventu, které začíná čtyři neděle před Vánoci, a také o adventním věnci, který k tomuto období neodmyslitelně patří, protože se každou neděli zapaluje jedna ze svíček. Poslední adventní neděli se pak rozzáří všechny svíčky najednou. Dále jsme se přesunuli do haly, kde nás čekal výlov kaprů. Po úspěšném výlovu jsme si pověděli o rybích šupinách, které se dávají pod talíř, aby přinášely po celý rok dost peněz. Dalším úkolem bylo házení střevíců. Tato tradice se týká svobodných dívek, které házely přes hlavu střevíc. Když ukazoval špičkou ke dveřím, měly se brzo provdat a odejít z domova. Pokud se otočil jinam, musely štěstí zkusit napřesrok. My vše pojali trochu jinak, házeli jsme střevícem přes hlavu všichni. Pokud střevíc ukazoval špičkou ke dveřím, znamenalo to pro nás v příštím roce velkou cestu. V opačném případě se nikam nevydáme a zůstaneme doma. Byla to velká legrace.
5
Hned potom jsme se přesunuli do první třídy na večeři. Ještě před jídlem jsme se ale vydali hledat zlaté prasátko, které se zjevuje za odměnu o Štědrém večeru těm, kdo se nenechají zlákat dobrotami a drží po celý den až do východu první hvězdy půst. Když jsme spatřili zlaté prasátko, mohli jsme se s klidem pustit do jídla. Po jídle jsme si ještě
společně
rozkrojili
jablíčka,
ve
kterých se nám všem objevila krásná hvězdička, a ta nám předpověděla zdraví a štěstí po celý další rok. Před spaním jsme si ještě vyzkoušeli drát peří. Plní zážitků jsme se pak uložili ke spánku, poslechli pohádku a těšili se na další den, kdy nás čekala vánoční dílnička. Martina Peřinová, vychovatelka ŠD
„Líbilo se mi, když jsme si vyráběli čepičky.“ Olga Černochová, 3. ročník
„Trhali jsme bačkorama.“
„barborku“
a
házeli
Darina Baková, 1. ročník
„Hledali jsme zlaté prasátko, to se mi líbilo.“ Eliška Rychtrová, 2. ročník
6
UKÁZKY PRACÍ ŽÁKŮ 1. STUPNĚ
Jaroslav Macoun, 2. ročník
Václav Jonáš, 2. ročník
7
Nela Kolínská, 2. ročník
Neznámý autor, 4./5. ročník
8
AKCE 2. STUPNĚ GIS DAY aneb na skok vysokoškolákem Ve čtvrtek 19. listopadu jsme se všichni z 2. stupně vydali do Liberce na Technickou univerzitu. Tady probíhaly dny GIS (Geografických informačních systémů). Na začátku pro nás byla připravena prezentace, ke které jsme dostali ovladače, kde byly písmena A, B, C, D, E. To byly písmena odpovědí. Na interaktivní tabuli byly promítnuté otázky a my odpovídali. Zaujalo mě to. Po skončení prezentace, jsme šli soutěžit. Museli jsme splnit 5 úkolů, abychom dostaly zajímavé ceny. První soutěž, které jsme se s mojí skupinou zúčastnili, byla práce u mapy a dvou počítačů. Museli jsme najít místa měst, kde byly potopy. Potom jsme pracovali s pěti destičkami, kde byly kusy měst. Ty jsme museli přiřadit na mapu, která byla na zemi. Pak jsme se posunuli o kousek dál, kde byla připravena 3D mapa. Tam jsme museli přiřadit čtyři přehrady. Z nich jsme museli vybrat tu, která by nikoho neohrožovala. I když to nebylo jednoduché, zvládli jsme to a přesunuli jsme se k předposlední soutěži, která mě zaujala nejvíce. Při úkolu s názvem Cesta migranta bylo cílem přestěhovat se co nejdál od domova, který byl rozbombardován. Například já jsem byla žena se čtyřmi dětmi a můj dům v Sýrii byl rozbombardován. Musel jsem se přestěhovat. Vždy jsem ale stál před nějakou otázkou a musel jsem se rozhodnout – např. čím pojedeš: za A) vlakem, za B) autobusem, za C) pěšky. Důležitou roli hrály také peníze. Částka, kterou jsem měl, bylo 12 000, a tak jsem si vybral jet autobusem a vyšlo mi to. Postupně jsem odpovídal na další otázky, které rozhodují o osudu přežít. V poslední soutěži jsme na interaktivní tabuli museli najít místo našeho bydliště a zapsat jeho souřadnice. Nakonec jsme si za 5 splněných úkolů mohli vybrat cenu – já jsem zvolil záložku do knihy. Lukáš Ulmon, 8. ročník 9
CHUŤ VÍTĚZSTVÍ byla opravdu sladká V polovině září jsme se společně s deváťáky domluvili, že se zapojíme do dějepisného projektu Sametky. Shodli jsme se na tom, že hledání „kešek“ je docela dobrou zábavou a motivací k tomu, abychom hledali příběhy známých osobností na základě daných souřadnic. Nepomýšleli jsme na výhru, ale spíše na to, jak se dozvědět něco nového neobvyklým způsobem. A to se nám také povedlo. Nejprve jsme se vydali hledat do Liberce, kde se nacházeli dvě „kešky“. Jejich umístění bylo celkem snadné. Jedna u budovy Českého rozhlasu Sever v Rochlicích a druhá u Krajské vědecké knihovny. Tu jsme sice museli třikrát oběhnout, než jsme našli zapeklitý úkryt u služebního vchodu. To největší dobrodružství nás však teprve čekalo. Jedno jsme
se
páteční
vydali
vstříc
odpoledne krásnému
výhledu na celý Liberec, který nám dopřála vesnička jménem Minkovice. Těšili jsme se, jak ji rychle najdeme, ale vzhledem k tomu, že cesta byla stále do kopce a autu už se také tak vysoko nechtělo, dalo to práci. Když jsme
úspěšně
dorazili
na
místo
určení, čekal nás tam zbořený dům s děsivě vypadajícím pánem. A tak jsme, pokud můžu mluvit za holky, byly v tu chvíli rády, že naším řidičem a spolucestovatelem byl i zdatný muž, který s tím záhadným pánem komunikoval. Mezitím jsme úspěšně objevili „kešku“ v malé zídce. Naše poslední cesta se ubírala směrem k Ještědu. Tam probíhal nález v pořádku, avšak než abychom se zapotili, spíše jsme mrzli. Ačkoli byla „keška“ umístěna nedaleko parkoviště, naše oblečení nebylo na krutý severský vítr připraveno, a tak jsme se tu příliš nezdržovali, abychom celou naši dobrodružnou výpravu neodstonali. Po všech úspěšně nalezených a zaregistrovaných „keškách“ jsme se s radostí dozvěděli, že jsme první v celé republice, protože jsme jich jako školní třída našli nejvíce. Byli jsme tedy pozváni na oficiální vyhlášení výsledků do Prahy do divadla Ponec. Nevím, zda v tu chvíli převažovala radost, nebo panika, neboť jsme přemýšleli, jak se krásně obléknout a reprezentovat naši školu v hlavním městě – Praze. 10
Velký den nastal ve čtvrtek 26. listopadu, kdy jsme pohodlným „žlutým autobusem“ vydali do Prahy. Společně s Anežkou
Bakovou,
Pavlou
Kůželovou a Matějem Skřivánkem jsme stáli na podiu a přebírali ceny z rukou
herečky
Báry
Štěpánové,
která byla velice překvapená, když jsme jí řekli, že tři žáci jsou půlka třídy. S ní jsme se také museli vyfotit, protože taková příležitost se nám víckrát nemusí poštěstit. Pavla si ještě zakouzlila s mladým a oslňujícím kouzelníkem. Atmosféra byla velice příjemná a já jsem velice šťastná, že jsem mohla být u toho. Když bych měla tuto akci shrnout, tak pro mě to znamená ten nekrásnější pocit, že jsem mohla s žáky spolupracovat a podílet se na jejich vítězství a úspěchu. Zároveň jsem velice ráda, že se ukázalo, že nejen velké školy musí vyhrávat, vždyť všichni máme šance stejné! Velký dík tedy patří žákům 9. třídy za jejich obětavost a snahu, paní ředitelce za to, že nám umožnila vyrazit na slavnostní večer. Ten největší dík však patří Vám, rodičům žáků 9. třídy, kteří jste své děti podporovali a kteří jste jim dopřáli ten nejkrásnější zážitek, na který budou ještě dlouho vzpomínat. Velice si toho vážím a DĚKUJI VÁM! Mgr. Michaela Škubalová
11
VÁNOČNÍ AKADEMIE V pátek 18. 12. byl poslední školní den v tomto roce a také se konala Vánoční akademie, do které se zapojily všechny třídy. Na začátku nám paní ředitelka řekla pár úvodních slov. Jako první vystoupení jsme viděli prvňáčky a každý z nich říkal básničku na jedno písmeno abecedy.
Druhá
a
třetí
třída
nám
zatancovala a potom nám třeťáci ještě zazpívali anglickou písničku. Překvapením pro
všechny
bylo
pěkné
vystoupení
Dominika Gažiho na elektrickou kytaru. Všichni s ním zpívali známé koledy. Čtvrtá a pátá třída zahrála krásnou pohádku o vánočním stromku. Po představeních prvního stupně následoval druhý. Šestá třída nám zahrála představení o narození Ježíška a moc se jim to povedlo. Pak jsme byli na řadě my, sedmáci. Vybrali jsme čtyři dobrovolníky, dvě holky a dva kluky. Ti se museli převléknout tak, aby na sobě měli oblečení typické pro druhé pohlaví. Mezitím nám zahrála na kytaru koledu Eva Triebenekrová a Adéla Gažiová ji k tomu zazpívala. Když přišli v nových oblecích, všichni se smáli, protože to vypadalo vtipně. Osmá třída si pro nás připravila pohádku O Popelce a celá byla rýmovaná. Muselo to dát práci, ale líbilo se mi, jak si to všichni užívali. Holky z deváté třídy nám předvedly taneční vystoupení. Pak jsme si zazpívali se školním sborem a šli jsme si rozdávat dárky. Petra Kopecká, 7. ročník „Namaloval jsem se a vzal si šaty a Anežka jako moje módní asistentka mi pomohla do všeho se nasoukat… Tančili jsme a já trochu utrousil podpatek.“ Florian Ptačín, 8. ročník „Třetí třída zpívala anglicky a slova vyjadřovaly i gestem. To bylo úžasné.“ Adéla Gažiová, 7. ročník 12
NAIVNÍ DIVADLO dvakrát jinak V pátek 8. ledna se 8. a 9. třída vydala do Naivního divadla v Liberci na představení Souhvězdí aneb Řecké báje mimo výseč. Představení začínalo ordinaci
se
doktorem,
zdravotní který
spal.
sestrou
a
Sestřička
telefonovala s kamarádkou a v tom tam přišel pacient se zaseknutou krční páteří. Ona se o něj postarala a začali si
povídat
o
hvězdách.
Poté
se
probudil doktor a začal tancovat na řeckou písničku, začali hrát řecké báje – jak se Zeus převtělený do květiny zamiloval do jedné dívky, kterou její otec zazdil do věže. Zeus s dívkou měli syna Persea, který házel diskem, a vůbec mu to nešlo. Perseus musel splnit tři úkoly, aby si jeho mamka nemohla vzít jejího milého. Prvním úkolem bylo zabít tříhlavou příšeru. Druhý pak zabít pětihlavou příšeru a nakonec zabít Sirénu, které se nesmíte dívat do očí, jinak zkameníte. Siréně uříznul s pomocí bohyně Athény hlavu a použil ji proti svým nepřátelům. Děj končil opět v ordinaci, kdy se sestra s pacientem do sebe zamilovaly. Podle mě byl děj složitý, a tak jsem si představení neužila tak, jak bych chtěla. Kristýna Šimonová, 8. ročník
Ve středu 13. ledna navštívili stejné divadlo žáci 4. – 7. třídy. Ti viděli Pohádku o Raškovi, která vyprávěla příběh malého chlapce jménem Jirka, který vždy snil o tom, že se stane skokanem na lyžích. Nejvíc ho podporovala babička. Poctivě trénoval a nakonec se dostal až na olympiádu. Potom porazil i nejznámějšího norského skokana a vyhrál zlatou medaili. Všichni jásali a největší radost měla babička, protože když za ní přijel, přivezl jí i vysněný parfém a gramofonovou desku, kterou si moc přála. Adéla Gažiová, 7. ročník 13
ROZHOVOR S MARKÉTOU KLIMŠOVOU Jméno: Mgr. Markéta Klimšová Bydliště: Dubnice Marie Přibylová: Jaké máte koníčky? Markéta
Klimšová:
Předcvičování
na
trampolínách, čtení a hraní na piano. M.P.: Proč jste přišla do této školy? M.K.: Protože tu byla nabídka a chtěla jsem zde učit. Už jsem tu jednou učila, potom jsem ale odešla jinam. M.P.: Baví vás učit? M.K.: Ano. M.P.: Chtěla jste být učitelkou? M.K.: Ano, nejdřív jsem chtěla pracovat v mateřské školce, ale potom jsem šla na školu. M.P.: Co děláte ve volném čase? M.K.: Dvakrát týdně trampolínky, procházky a výlety s rodinou, čtení. M.P.: Jaké je Vaše nejoblíbenější zvíře? M.K.: Pes. M.P.: Co máte za zvířata doma? M.K.: Psa Laru, která je z útulku, potom kotě a králíka. M.P.: Jaký děláte sport? M.K.: Kolo, lyže a ty trampolínky. M.P.: Jak jste se dostala k práci učitelky? M.K.: Po střední škole jsem začala studovat vysokou školu. M.P.: Jak dlouho učíte? M.K.: 15 let. M.P.: Jaký předmět učíte nejraději? M.K.: Češtinu, matematiku a hudebku. 14
M.P.: Kolik máte dětí? M.K.: Dvě. Terezku, 9 let, a Matěje, 14 let. Ten chodí na gympl. M.P.: Jakou máte nejoblíbenější barvu? M.K.: Černou, ta se hodí ke všemu. M.P.: Jak se vám učí v této škole? M.K.: Dobře, v minulé škole, kde jsem učila, jsem ve třídě měla 32 žáků. M.P.: Co vás vedlo k tomu zavést pěvecký sbor? M.K.: Jako prezentaci školy, abychom ukázali, co umíme. M.P.: Kolik tam chodí žáků? M.K.: 16. Marie Přibylová, 8. ročník
15
CHVILKA POHODY PRO MALÉ I VELKÉ Pojďte s námi vyluštit tajenku.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. TAJENKA: _____________________________________________________ 1. poslední měsíc v roce
6. co roste na palmě
2. kdo má svátek 4. prosince
7. zvíře, které má rádo banány
3. co pohání loď
8. anglicky stůl
4. vesnice, ve které máme naší školu
9. tropické ovoce
5. děláme z něj čaj, má hodně vitaminu C Jan Breidl, 7. ročník
Leden nám přinesl sníh, který k zimě neodmyslitelně patří. Každý z vás si tak jistě postavil svého sněhuláka. A i my tu pro Vás jednoho máme, tak si vezměte do ruky pastelku a vybarvěte si ho.
Zdroj: http://www.i-creative.cz/2015/04/15 /omalovanky-ledove-kralovstvi/ 16
Nyní tu máme i něco pro CHYTRÉ HLAVY. Pokud máte rádi němčinu, tak pro Vás nebude problém najít v osmisměrce německé výrazy českých slov, která najdete pod křížovkou.
A T NB R H L O E L AU P L C A MN E L OUHD N A ME C Z WS P D P X B DUN I N ÄO T O Z U R R E C Z J A T R HA T L ANG Z Q K O MM I S
H F L A U T E S I Y Z S
F E B N G A T I E R E A
A N V K J T T E I R I R
L F D E U T C H S U T Y
S C HG B F L AN K A R I C K V L R N L S K L E K R A P H C O O M I MH K T S F O T ML T X N S I X A MT S T DG C AV T U Y BGD E C N WO L
S D Z T A S L E OC R H O I S E E N T H QW F O
1. hlasitý, nahlas
8. tlustý
15. Alpy
22. zmrzlina
2. špatně
9. růžová
16. medvěd
23. vlk
3. bezvadný
10. pondělí
17. dlouhý
24. děkuji
4. fotografie
11. milý
18. červená
25. pizza
5. jméno
12. lékař
19. míč
6. vpravo
13. ještě
20. počítač
7. komisař
14. sobota
21. ona Zuzana Havránková a Kristýna Šimonová, 8. ročník
Na tvorbě časopisu se podíleli redaktoři ze 7. a 8. třídy ve spolupráci s učiteli ZŠ Křižany-Žibřidice. 17
