Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav filmu a audiovizuální kultury
Michaela Kubešová (FAV / bakalářské prezenční studium)
Koláž: Izolovanost jednotlivých fragmentů ve filmu 500 dní se Summer Neoformalistická analýza
Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Marie Barešová
Brno 2013
Prohlášení o samostatnosti: Prohlašuji, že jsem pracovala samostatně a použila jen uvedených zdrojů.
.................................................. V Brně 25. června 2013
2
Poděkování Děkuji vedoucí práce Mgr. Marii Barešové za cenné rady a připomínky a její trpělivý a vstřícný přístup. Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům a nejbližším za podporu, kterou mi věnovali.
3
Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................ 5 1.1. Zdůvodnění výběru filmu...................................................................................... 5 1.2. Teoreticko-metodologická reflexe ........................................................................ 6 1.3. Neoformalistická analýza ...................................................................................... 7 1.3.1. Ozvláštnění ................................................................................................ 8 1.3.2. Dominanta ................................................................................................. 9 1.3.3. Syžet a fabule ............................................................................................ 9 2. Ekonomický a kulturně-historický kontext .......................................................... 10 2.1. Kariéra Marca Webba ......................................................................................... 10 2.2. Natáčení a uvedení filmu .................................................................................... 10 2.3. Propagace ............................................................................................................ 12 2.4. Recepce a ohlasy diváků ..................................................................................... 15 2.5. Festivaly a ocenění .............................................................................................. 17 3. Neoformalistická analýza ........................................................................................ 18 3.1. Segmentace syžetu .............................................................................................. 18 3.2. Naratologická analýza ......................................................................................... 22 3.3. Kolážovité odkazy............................................................................................... 27 3.4. Stylistická analýza............................................................................................... 29 3.4.1. Obrazová složka ...................................................................................... 29 3.4.2. Střihová skladba ...................................................................................... 31 3.4.3. Zvuk ........................................................................................................ 32 4. Závěr.......................................................................................................................... 37 5. English summary ...................................................................................................... 40 6. Použité zdroje ........................................................................................................... 42 6.1. Literatura ............................................................................................................. 42 6.2. Internetové zdroje ............................................................................................... 43 6.3. Bibliografické a filmové databáze ...................................................................... 45 7. Filmografie ................................................................................................................ 46 7.1. Analyzovaný film ................................................................................................ 46 7.2. Citované filmy..................................................................................................... 46 8. Přílohy ....................................................................................................................... 49 4
1.
Úvod
1.1. Zdůvodnění výběru filmu Předmětem této bakalářské diplomové práce je neoformalistická analýza filmu 500 dní se Summer. Tento film byl debutem režiséra Marca Webba a měl celosvětovou premiéru v roce 2009. Bezprostředně po svém uvedení na filmovém festivalu Sundance na sebe upoutal pozornost díky netradičnímu pojetí známých konvencí romantického filmu. Snímek 500 dní se Summer jsem si samozřejmě nevybrala náhodně. Měla jsem pro jeho zvolení především tři důvody. Prvním důvodem bylo rozfázování celého filmu do netradiční série mini příběhů, které se velmi podobají struktuře hudebního videoklipu. Druhým důvodem bylo různorodé využití formálních i stylistických prvků ozvláštňující celé dílo. Některé z těchto prvků mne samy vybízely k dalšímu pátrání sahajícímu za rámec tohoto filmového díla, a to především svými přímými i nepřímými odkazy v dalších sférách umění. A konečně třetím důvodem je zvolená nelineární forma vyprávění, která diváka podněcuje k aktivnímu kognitivnímu zapojení, a tím vytváří podklad pro podrobnější analytické zkoumání. Snímek 500 dní se Summer předkládá divákovi velmi běžný a svým způsobem prostý příběh jedné milenecké dvojice, který je ale ozvláštněn různými způsoby tak, že se stává netradičním a poměrně nekonvenčním. Hlavní hrdina filmu Tom Hansen je přesvědčený, že ho opustila jeho osudová láska. Tom si tedy vytyčí cíl – získat svoji bývalou přítelkyni, Summer Finn, zpět. Proto, aby Summer získal zpátky, musí hlavní hrdina nejdříve zjistit, jaké okolnosti vedly k rozhodnutí Summer ukončit jejich vztah. Začneme se tedy nořit do retrospektivních momentů vztahu milenecké dvojice, které jsou nám předkládány převážně ze subjektivního pohledu paměti Toma. Jeho paměť diváka vede nechronologickými vzpomínkami napříč celým vyprávěním. Vytváření kontinuálního příběhu je divákovi usnadňováno použitím časových mezititulků, které uvádějí
5
a ustalují jednotlivé části příběhu, pokud jsou od sebe výrazněji časově vzdáleny, a zjednodušují tak komplikovanější formu narace. Film 500 dní se Summer vybočuje z řady romantických komedií a dramat, a to nejen výše zmíněnou komplikovanější narací či pohledem vyprávění převážně ze strany jednoho z hlavních hrdinů, ale i genderově převrácenou typizací hlavních charakterů a hojnému využití různorodých stylistických i formálních prvků čerpajících z celkové sféry umění. Tyto prvky jsou poté následně využívány principem koláže, která je přetváří dle svých potřeb a pro svůj vlastní účel celistvosti. Hlavním cílem této práce bude tedy ukázat, jak snímek 500 dní se Summer pracuje s principem koláže. Skrze dominantu filmu chci doložit, jak je princip koláže přítomný ve všech sférách filmové formy a jak se konkrétně projevuje. 1.2. Teoreticko-metodologická reflexe První část práce se bude zabývat produkční a distribuční historií, kterou rozkryji pomocí metodologického historického výzkumu, který představili ve své knize Film History. Theory and Practice Robert C. Allen s Douglasem Gomerym.1 Stěžejní budou tři základní oblasti, které rozdělují filmový průmysl na produkci filmu, jeho distribuci a uvádění. Budu se proto věnovat mimo jiné kariéře režiséra, natáčení a uvedení filmu, propagaci a kritické i divácké recepci. Dále nesmí zůstat opomenuto pozadí filmu ve vztahu ke společenským a historickým procesům. Zde mi poslouží text Barbary Klingerové publikovaný ve sborníku Nová filmová historie s názvem „Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích.“2 Klingerová přestavuje koncept totální historie filmu, jenž se pokouší o co nejširší zkoumání dějin kinematografie a filmové recepce. Tony Bennet a další v 80. letech redefinovali předmět literární analýzy.
1
Allen, Robert C. - Gomery, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw – Hill. 2 Klingerová, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann & synové, s. 87-112.
6
Namísto samotného textu se zaměřili na intertext – širokou síť diskursů, sociálních institucí a historických podmínek obklopujících dílo, a tím podnítili rozvoj historických recepčních studií filmu a samotný koncept totální historie filmu. Klingerová ve svém textu dělí oblast výzkumu na dvě hlavní kategorie - diachronní a synchronní. Synchronní kategorie pracuje s odstředivou tendencí, takže se zabývá nejprve oblastmi, které jsou nejvíce spjaté s filmem samotným, tedy jeho výrobou, předváděním, až po intertextuální zóny a společenské a historické kontexty. Tím, co následuje po uvedení filmu do kin, se zabývá diachronní oblast výzkumu. Prostřednictvím synchronního výzkumu se tedy budu věnovat oblastem, které jsou nejtěsněji spjaté s filmem 500 dní se Summer. Důležité bude taky přijetí dobovou filmovou kritikou a kulturou fanoušků, která byla filmem 500 dní se Summer inspirována na různých úrovních. Pomocí diachronního výzkumu se pokusím vystihnout postavení filmu po jeho uvedení na filmovém festivalu Sundance, který byl určený pouze pro užší diváckou společnost, a poté mne bude zajímat i osud filmu po jeho celosvětovém nasazení. Při žánrovém vymezení se budu opírat o překlad textu Ricka Altmana „Obaly na vícero použití.“3 Žánrové vymezení se v případě filmu 500 dní se Summer může jevit na první pohled jako zcela zřejmé, ale při bližším zkoumání nalezneme určité sporné body, které vyžadují větší pozornost, protože princip koláže kombinuje a vzájemně propojuje různá žánrová rozhraní. Hlavní část této práce bude ovšem tvořena neoformalistickou analýzou, která umožní film pochopit jako funkční text. 1.3. Neoformalistická analýza Druhá část této bakalářské práce bude tedy tvořena neoformalistickou nalaýzou, kterou popisuje Kirstin Thompsonová v kapitole „Neoformalist film analysis: one approach, many methods“ ve své knize Breaking the Glass Armor.4 Jak tvrdí Thompsnová neoformalistická analýza musí být aplikovatelná na každý film a musí mít v sobě zabudovanou potřebu neustálého sebezpochybňování
3
Altman, Rick (2002): Obaly na vícero použití. Žánrové produkty a proces recyklace. Iluminace, 14, č. 4. Thompsonová, Kristin (1988): Breaking the Glass Armor. Neoformalist Film Analysis. Princeton: Princeton University Press. 4
7
a proměňování se. Sledování dává analytikovi možnost pohodlně zkoumat ty struktury a materiály, které ho zaujaly při prvním zhlédnutí filmu i při jeho zhlédnutích následných. Film nás takříkajíc může sám vybídnout k takovému sledování. Mezi diváckými schopnostmi, které si přinášíme, a mezi strukturami filmu, jak je zakoušíme, vyvstává určitá disparita. Jsme konfrontování s něčím, co jsme neočekávali, že zde nalezneme, s něčím novým nebo nově pojatým.5 U filmu 500 dní se Summer můžeme předpokládat, že divák očekává běžně pojatý klasický romantický příběh, zobrazení mileneckého vztahu, který musí překonávat osudem kladené překážky a vyústění v happy-end. Divákovo očekávání je konfrontováno s formou a obsahem filmu 500 dní se Summer a vybízí ho tak k bližšímu zkoumání. 1.3.1. Ozvláštnění Neoformalismus vychází z práce ruských formalistů. Umělecká díla nás zaměstnávají na všech úrovních, mění naše způsoby vnímání, cítění a myšlení a dosahují tak obnovných účinků na naše mentální procesy prostřednictvím estetické hry, kterou ruští formalisté nazývali ozvláštnění. Viktor Šklovskij charakterizuje pojem ozvláštnění
následovně
,,[...]Technika
umění
spočívá
v
ozvláštňování
věcí,
komplikování forem, v komplikování a prodlužování percepce, protože proces percepce je estetický cíl sám o sobě a musí být prodlužován.“6 Princip koláže komplikuje filmovou formu pomocí disparity, která je promítána do různých sfér samotného díla. Podobné nástroje, jaké užívá 500 dní se Summer, nalezneme například v žánrově odlišném filmu Memento. Jelikož existuje méně než více filmových děl, která by obdobně pracovala s nelineární časovou linií, můžeme tvrdit, že tento typ filmů zatím neztratil své ozvláštňující prostředky, ale může se v budoucnu stát, že zvláštnosti postupem času bude ubývat. V tom případě by se ozvláštňované stalo běžným a nekonvenční přístup by se do velké míry zautomatizoval. Umění má tu schopnost, že může regenerovat naše vnímání a naše myšlenky, působit jako druh duševního cvičení, podobně jako sport procvičuje tělo. Lidé často
5
Thompsonová, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. Iluminace, ročník 10, č. 1. 6 In: Thompsonová, Kristin (1998): Neoformalistická filmová analýza: Jeden přístup, mnoho metod. Iluminace, ročník 10, č. 1., s. 11.
8
přistupují k umění podobně jako k různým hrám, můžeme tvrdit, že si divák vlastně hraje sledováním 500 dní se Summer při skládání fabulovité koláže.
1.3.2. Dominanta Jak říká Thompsonová, ozvláštnění je spíše účinkem díla než strukturou. Pro analýzu specifické formy, kterou ozvláštnění v každém díle má, užíváme koncept dominanty. Dominanta je hlavní formální princip, jehož užívá dílo k organizaci prostředků do jednoho celku.7 Ve filmu 500 dní se Summer nalezneme jako dominantní princip koláže. Princip koláže určuje, které prostředky a funkce vystoupí do popředí jako důležité ozvláštňující rysy a které budou méně důležité. Koláž ovládá celé dílo, řídí a spojuje podřazené prostředky do nadřazených celků. Prostřednictvím dominanty se k sobě vztahují stylistické, narativní i tematické roviny. 1.3.3. Syžet a fabule Narativní rovině rozumí divák díky tomu, že rozpoznává jednotlivé události a chápe je jako řetězec příčin a následků, který se odehrává v čase a prostoru. Narativní rovina se skládá ze syžetu a fabule. Syžetem rozumíme vše, co je pro nás viditelné a slyšitelné. Ve filmu 500 dní se Summer jsou informace prezentovány v nechronologickém pořádku a divák na základě těchto informací konstruuje příběh a logicky uspořádává události tak, jak šly chronologicky za sebou. Tento proces se nazývá fabule. Naraci si můžeme vysvětlit jako postup, v němž syžet prezentuje informaci o fabuli. Syžet nám zprostředkovává informace pomocí mizanscény, kterou zachycuje požadovaným způsobem fotografickým obrazem. Jednotlivé obrazy/záběry mezi sebou vytvářejí určité vztahy, se kterými je manipulováno filmovým střihem.
7
Thompson, Kristin (1988): Breaking the Glass Armor: Neoformalist Film Analysis. Princeton – Oxford: Princeton University Press, s. 57-61.
9
2.
Ekonomický a kulturně-historický kontext
2.1. Kariéra Marca Webba Marc Preston Webb započal svoji kariéru režiséra v roce 1997. Dříve, než začal pracovat na svém celovečernímu debutu 500 dní se Summer, se věnoval natáčení hudebních videoklipů. Za svoji dosavadní kariéru vytvořil více jak sto hudebních videoklipů například pro Green Day, Maroon 5, My Chemical Romance či Snow Patrol. Od hudebních videoklipů vedla krátká cesta k hudebním dokumentům: No Doubt: Return of Satur, Green Day: International Supervideos!, 3 Doors Down: Away from the Sun, Jesse McCartney: Up Close. Včetně výše zmíněných natočil Marc Webb krátkometrážní Seascape a poté v roce 2009 přišlo konečně 500 dní se Summer. Po svém debutu se zaměřil na televizní seriály a v roce 2012 si připsal na své konto režii snímku The Amazing Spider-Man. Nyní Webb pracuje na dalším celovečerním projektu s názvem The Amazing Spider-Man 2, který má naplánovanou premiéru na rok 2014. V předprodukční fázi se momentálně nachází další Webbův projekt The Only Living Boy in New York. 2.2. Natáčení a uvedení filmu Námět filmu vychází z autobiografických prvků scénáristů Scotta Neustadtera a Michaela Webbera. Základní stavební složkou pro kostru příběhu tvoří nevydařené vztahy S. Neustadtera, které jsou obohaceny o životní zkušenosti M. Webbera a samozřejmě jejich fantazii.8 Snímek produkovaly nezávislé společnosti, Watermark Production ve spolupráci s Dune Entertainment III. Společnost Fox Searchlight Pictures následně pod svojí záštitou snímek prezentovala.9 Roli producentů snímku zastávali Jessica Tuchinsky, Mark Waters, Mason Novick a Steven Wolfe.
8
Mimo další fikční fakta je smyšlené i jméno z autorské poznámky, Jenny Buckman, a samotní autoři vyzývali k tomu, aby lidé nekontaktovali stejnojmenné osoby na sociálních sítích, e-mailem či telefonicky. Neustadter, Scott (2009): 500 days of Summer production notes. Twentieth Century Fox., s. 12. 9 Fox Searchlight Pictures se specializuje na nezávislé, britské a cizojazyčné filmy. Do těchto projektů se různorodě zapojuje, ať už do produkování či distribuování filmů.
(cit. 2. 2. 2013).
10
J. Tuchinsky a M. Waters společně pracovali také na filmech jako Eva Adams, Bejvalek se nezbavíš nebo Pan Popper a jeho tučňáci. Mason Novick byl producentem mimo další u snímků Juno, Slunovarat, Znovu a jinak a Steven J. Wolfe se po kariérní stránce jeví jako nejzkušenější producent, má na svém kontě přes 25 filmů a další bohaté zkušenosti z filmového prostředí. Volba režiséra vycházela z plánovaného užití množství různorodých filmových stylistických prvků, které se podřizovaly koncepci scénáře na způsob „[…] když Memento potká romantickou komedii.“10 Webb, který měl četné zkušenosti s tvorbou videoklipů, u kterých nejsou jasně vymezena pravidla narativní citlivosti, si pochvaloval práci na filmu, který sám sobě dovolí být nelineární. Výběr hlavních postav se odvíjel od mužského charakteru, který je pro celý snímek nejvíce klíčový. Webb pro tuto roli vybral Josepha Gordon-Levitta, který byl do té doby známý ze snímků Bláznivý, Komplic či například Ve službách války. Pro roli ženského protějšku byla zvolena herečka Zooey Deschanel, kterou proslavil mimo jiné snímek Yes man. Deschanel s Levittem nestanuli společně před kamerou poprvé, před filmem 500 dní se Summer oba dva spolupracovali na filmu Bláznivý. Hlavní hrdina Joseph Gordon-Levitt dokonce doufá, že tato spolupráce se Zooey Deschanel by mohla podpořit vznik podobně ustálené dvojice, jakou tvořil Fred Astaire s Ginger Rogersovou.11 Volba představitelů Tomových přátel se inspirovala charakterem dobrého a temného rádce/anděla.12 Dobrého anděla Paula ztvárnil Matthew Gray Gubler a v roli temného rádce McKenzieho ztvárnil Geoffrey Arend. Do postavy Tomovy sestry a zároveň rádkyně zvolil Webb mladou herečku Chloë Grace Moretz, která se rok poté objevila ve snímku Kick-ass. Z důvodu skromnějšího rozpočtu se natáčelo po relativně krátkou dobu, pouhých 29 dní. Natáčení začalo 16. dubna 2008 a skončilo 14. května 2008 s rozpočtem 7,5 miliónů USD. Tržby celosvětově dosahují do současné doby částky 60,7 miliónů
10
Neustadter, Scott (2009): 500 days of Summer production notes. Twentieth Century Fox., s. 6 Neustadter, Scott (2009): 500 days of Summer production notes. Twentieth Century Fox., s. 8. 12 Nemůže zůstat bez typologického povšimnutí, že temný rádce McKenzie má černé kudrnaté vlasy, pije ve velkém množství alkohol, představuje rebela. Oproti tomu je zde dobrý rádce Paul, který má blonďaté vlasy, žije v dlouholetém svazku a pracuje v nemocnici. 11
11
USD.13 Snímek můžeme proto řadit k low-budget filmům, které mnohonásobně převýšily tržbou svůj rozpočet,14 obdobně jako tomu bylo v případě Ztraceno v překladu, Malá Miss Sunshine, Juno či 50/50. Téměř polovina veškerého výdělku 500 dní se Summer ovšem plyne z promítání mimo Spojené státy. Lokace natáčení byla situována do Los Angeles – California, původně byl ale celý příběh zasazen do prostředí San Francisca. Důvodem, proč tvůrci museli upustit od počátečního plánu, byl napjatý rozpočet a proměnlivost počasí severněji položeného San Francisca.15 Tvůrci chtěli také dokázat, že je Los Angeles stejně vhodné jako pozadí milostného příběhu podobně jako romantická Paříž či New York. Nezaznamenáme ovšem konvenčně charakteristická místa, jako je například kopec s nápisem Hollywood, chodník slávy či oblast South Los Angeles, která je často spojována kriminalitou. Naopak se ocitneme v nevšedních a málo známých lokacích, které v divákovi nevyvolávají výraznější asociace k Los Angeles.
2.3. Propagace Za účelem propagace snímku byl zvolen jeden oficiální trailer a následně vznikla i celá řada videí, která vytvořila fanouškovská kultura. Oficiální trailer filmu se snaží snímek prezentovat jako širší žánrovou implikaci, která se vyhýbá čistotě žánrů a naopak slučuje prvky komedie, dramatu a romantického filmu. Za zmínku také stojí parodie traileru, ve které je originální doprovod nahrazen instrumentální hudbou Hanse Zimmera.16 Tuto skladbu si divák může pamatovat z filmu Počátek, a díky tomuto zcizujícímu prvku následně divák vnímá 500 dní se Summer jako napínavý thriller. V době uvedení filmu natočil režisér Marc Webb krátkometrážní film vyslaný rovnou na internet. V tomto tří a půl minutovém filmu představuje Zooey Deschanel Sida Viciouse a Joseph Gordon-Levitt Nancy Spungen,17 později se v 500 dní se
13
(cit. 2. 2. 2013). Obrazová příloha č. 1. 15 Neustadter, Scott (2009): 500 days of Summer production notes. Twentieth Century Fox., s. 8 16 Konkrétně se jedná o skladby Radical Notion, Half Remeberd Dream a Dream is Colapsing, ale pro účel parodie traileru byly skladby nakombinovány. 17 Sid Vicious, člen skupiny Sex Pistols, byl obviněn z vraždy své tehdejší přítelkyně Nancy Spungen, která podlehla na následky bodného zranění v oblasti břišní dutiny. Sid Vicious zemřel v roce 1979 na předávkování drogami. Na motivy vztahu Sida Viciouse a Nancy Spungen byl natočen Alexem Coxem film Sid a Nancy (1986).
(cit. 3. 2. 2013). 14
12
Summer opět setkáme s genderovým převrácením charakterů, ale bude se jednat pouze o psychologické převrácení.18 Mizanscéna a celková stylizace tohoto krátkometrážního filmu přímo odkazuje na zlomovou scénu milenecké hádky v hotelovém pokoji z filmu Sid a Nancy z roku 1986, při které dojde k usmrcení jednoho z milenců. Zcela nezávisle na snímku bylo natočeno tanečně hudební video (v podstatě videoklip)19 USA Today20 s hlavními hrdiny 500 dní se Summer, které pomohlo oslavit promítání filmu ve více jak osmi stech mezinárodních lokacích. Producentem videa byl znovu Mason Novick a režisérem samozřejmě M. Webb. Marc Webb také hraje společně s mužskými představiteli hlavních rolí v krátkometrážním videu nazvaném (500) Minutes out with the guys from 500 days of Summer. Mužští představitelé se rozhodnou společně strávit večer v centru Los Angeles. Následně se jeden z účastníků party pod vlivem alkoholu zraní a skončí na nemocniční ambulanci. Video je natočeno na flip-kamery, které měli všichni účastníci akce, a následně tak díky postprodukci můžeme mnohoobrazově vidět akci z různých úhlů. Nechronologičnost je v případě tohoto videa řešena obdobně jako ve filmu 500 dní se Summer, s tím rozdílem, že jednotlivé segmenty nepředstavují dny, ale minuty. Při sledování tohoto videa si divák může klást otázku, na kolik procent celé toto video zobrazuje přátelskou produkční kulturu za účelem kladné propagace filmu a do jaké míry pravdivě vykresluje reálné vztahy spolupracovníků 500 dní se Summer. Snímek 500 dní se Summer také podnítil tvůrce reklamního spotu pro Toyotu Camry Hybrid. Tvůrci této reklamy si vypůjčili jednu z ústředních písní, charakteristickou jízdu výtahem a oslavný zvuk ohňostroje s podtitulem „Every drive is a celebration.“21 Dále snímek inspiroval svojí muzikálovou scénou i reálnou žádost o ruku,22 školní projekty23 nebo také hudebníka, který vytvořil drum and bassovou skladbu odkazující názvem písně k filmu 500 dní se Summer.24 18
,,Summer: We've been like Sid and Nancy for months now. Tom: Summer, Sid stabbed Nancy, seven times with a kitchen knife, I mean we have some disagreements but I hardly think I'm Sid Vicious. Summer: No I'm Sid. Tom: Oh, so I'm Nancy[…].“500 dní se Summer (Marc Webb, USA, 2009), 0:05:23 19
(cit. 4. 2. 2012). 20 USA Today je druhý nejprodávanější americký deník, založený v roce 1982.
(cit. 12. 4. 2013). 21 (cit. 2. 4. 2013). 22 (cit. 2. 4. 2013). 23 (cit. 3. 4. 2013). 24 (cit. 3. 4. 2013).
13
Oficiální stránky snímku byly propagačně velmi propracované. Divák si mohl ještě do nedávné doby lineárně prohlédnout vývoj vztahu hlavních hrdinů, poslechnout soundtrack, seznámit se s profilem tvůrce. Ale v březnu 2013 došlo ke zjednodušení webového designu25 a nyní tyto funkce web postrádá. Zájemce si může přesto o filmu přečíst nejnovější informace, zhlédnout trailery, teaser, videa behind the scenes nebo komentář režiséra před prvním promítáním v Sundance a další zajímavosti, které podněcují a povzbuzují divácký zájem. Soundtrack k filmu je momentálně na oddělených stránkách.26 Filmových plakátů ke snímku 500 dní se Summer vznikla celá řada. Společnost The Fox Searchlight interaktivně zapojila diváky do propagace snímku tak, že na internet umístila čtyři hotové návrhy plakátu27 a diváci sami vybrali svým hlasováním oficiální plakát.28 Zvolený plakát filmu upoutává pozornost díky vyobrazení obou hlavních hereckých hvězd. Nejedná se ovšem o prvoplánové upoutání pozornosti. Koncepce plakátu se nese v duchu koláže, které dominují jednotlivé útržkovité portréty Zooey Deschanel zasazené do tvaru slunce a slunečních paprsků. Postava Josepha Gordon-Levitta je umístěna vůči převažující koláži do rohu plakátu a přechází do komiksového stylu. Kolážovité pozadí za sedící postavou J. Gordon-Levitta může připomínat vyjadřovací komiksové bubliny, kde každá tato bublina tvoří určitou vzpomínku. Portrétová koláž je olemována městským panoramatem s obrysem mrakodrapů.29 Film byl následně vydán na DVD a Blue-ray pět měsíců od letní premiéry pro širokou veřejnost i s bonusovými making-of materiály. Dále je zde možnost pořídit si 500dní se Summer přes Itunes. Soundtrack filmu byl vydán samostatně a obsahuje šestnáct písní, které zazněly v průběhu filmu. Mimo to je možnost pořídit si pouze digitálně skrze Itunes a Amazon i instrumentální verzi, kterou zkomponovala dvojice skladatelů Rob Simonsen a Mychael Danna.
25
Došlo k celkové úpravě a modernizaci oficiálních webových stránek společnosti Fox Searchlight Pictures. 26 Obrazová příloha č. 2. 27 Obrazová příloha č. 3, č. 4, č. 5, č. 6. 28 Billington, Alex (2009): Choose Your Favorite 500 Days of Summer Poster! (cit. 25. 4. 2013). 29 Obrazová příloha č. 3.
14
2.4. Recepce a ohlasy diváků 500 dní se Summer mělo premiéru 17. ledna 2009 na filmovém festivalu Sundance30 v americkém Utahu. Zajímavé je, že ihned po premiéře bylo 500 dní se Summer promítáno v omezeném počtu pouze ve dvaceti sedmi kinosálech na území Spojených států, jednalo se tak v podstatě o limitovanou edici promítání. Znovupremiéru pro širokou veřejnost měl snímek až 7. srpna 2009. Poté byl nasazen po 19 týdnů. Stažení z kino-distribuce následovalo k datu 22. listopadu 2009, čili snímek byl promítán na plátnech kin 133 dní. 500 dní se Summer během této doby muselo soupeřit o svoji pozornost s blockbustery jako byl Harry Potter a princ dvojí krve či Hanebnými pancharty, což pro nízkorozpočtový film nebylo zrovna jednoduché. Česká premiéra se konala na Fresh Film festivalu v Praze 12. srpna 2009, ale do běžné kino-distribuce film v ČR bohužel uveden nebyl, ale byl vydán na DVD a BlueRay.31 Televizní premiéry se 500 dní se Summer dočkalo v květnu 2013 na komerčním programu Prima Family pod názvem Byla jednou jedna láska.32 Dle mého průzkumu skrze odbornou kritickou společnost převažuje kladné přijetí snímku 500 dní se Summer. Zaměřila jsem se na recenze světově uznávaných tiskovin a jejich předních filmových recenzentů a kritiků - The Guardian, The Independent, New York Post, Chicago Sun Times, Los Angeles Times, časopisu Variety, Rolling Stone, Time, Empire a dalších. Také jsem výzkumu podrobila divácké ohlasy na internetových serverech Rotten Tomatoes, The Internet Movie Database a Česko-Slovenské filmové databázi. Na sociálních sítích fanouškovská kultura vybudovala stabilní základny, například funpage na Facebooku33 čítá téměř dva a půl milionů příznivců a na Twitteru34 odebírá „tweety“ z kanálu filmu téměř sedm a půl tisíce uživatelů.
30
„V roce 1978 byl založen U. S. Film Festival, později známý jako Sundace. […] Americký nezávislý film byl připraven ke startu.“ Thompsnová, Kristin – Bordwell, David (2011): Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. Praha: Akademie múzických umění v Praze/ Nakladatelství Lidové noviny, s. 552. 31 Obrazová příloha č. 7. 32 Zajímavým faktem je, že televize Prima chybně na svých stránkách uvádí rok vzniku filmu, 2008 namísto 2009, a stejně je tomu i v případě stopáže, která je uvedena 120 minut dlouhá a ve skutečnosti je to pouze 91 minut. (cit. 15. 4. 2013). 33 (cit. 3. dubna 2013). 34 (cit. 15. 4. 2013).
15
Odborná kritika nejvíce vyzdvihovala zvolené herecké obsazení, diskontinuální řešení vyprávění, které napodobuje přirozenou funkci paměti - paměť často začíná se vzpomínáním ke konci dané události, a pak nekontrolovatelně přepíná v čase dle potřeby jedince.35 Díky výše zmíněnému se film vyčleňuje z řady dalších, nejen hollywoodských, romantických filmů. Poté byl kladně oceňován pečlivý výběr pop songů, které jemně dolaďují děj nebo netradiční romantické lokace v centru Los Angeles a sezónní paleta barev, jenž divákovi pomáhá orientovat se v dějovém rozpoložení. Recenzenti chválili užití pestré škály stylistických prvků, nejčastěji scénu s dvojobrazem sahající za práh Tomovi subjektivity, kterou je film všudypřítomně prostoupen.36 Pozornost recenzentů je také zaměřena na snahu nekonvenčního přístupu k jednomu z nejstaršího typu příběhů lidstva, tomu romantickému. Dále je opěvována kamera Erica Steelberga, který stojí mimo jiné například za filmem Juno. Steelbergův styl je vizuálně přesný a je rozvíjen v architektonických panoramatech. Po kameře je také zdůrazňována volba kostýmů, které měla na starosti designérka Hope Hanafin, která byla nominována na cenu Emmy.37 Co bylo naopak filmu vytýkáno, byl nepříjemný hlas nediegetického vypravěče, který subjektivně vadil nejednomu kritikovi. Také dle dalších kritiků nebylo na místě žánrové označení 500 dní se Summer jako komedie, protože film obsahoval ještě méně vtipu než průměrný díl seriálu Přátelé. Dále přestože vezmeme v potaz, že snímek hojně čerpá z odkazů k dalším dílům, byl nařčen z přímého okopírování muzikálové scény, která byla původně použita v úvodu filmu Get over it.38 Snímku bylo také vyčítáno emoční drama pouze z jednoho úhlu pohledu, nebo výběr hudebního doprovodu, který se podbízí co nejširšímu publiku.39
35
Ebert, Roger (2009): 500 days of Summer. (cit. 3. 4. 2013). 36 Ordona, Michael (17. 7. 2009): 500 Days of Summer. The romantic comedy deftly navigates the neural tightropes of a passionate love affair in a beautiful and original way. (cit. 3. 4. 2013). 37 (cit. 18. 12. 2012). 38 Quinn, Anthony (4. 9. 2009): 500 Days of summer (12A). (cit. 6. 4. 2013). 39 Corliss, Richard (17. 7. 2009): (500) Days of Summer: A Dear John Letter. (cit. 5. 4. 2013).
16
Diváci, kteří snímek 500 dní se Summer ohodnotili na stránkách The Internet Movie Database, mu přisoudili 7,8 bodů z 10 možných.40 Na Česko-slovenské filmové databázi je film 111. nejoblíbenějším filmem a dosahuje 80% kladného hodnocení.41 Top kritici z Rotten Tomatoes ohodnotili snímek z 90% kladně.42 2.5. Festivaly a ocenění 500 dní se Summer bylo nominováno na celkem dvacet čtyři filmových cen, včetně dvou Zlatých glóbů. Nejednu nominaci také snímek v letech 2009 až 2010 proměnil. Nejvíce ocenění film získal v kategorii nejlepšího scénáře. Neustadter a Weber svoje nominace proměnili na festivalech Independent Spirit Awards, Hollywood Film Festival Award, Las Vegas Film Critics Society, Oklahoma Film Critics Circle, Southeastern Film Critics Association Awards, Florida Film Critics Circle Awards, Satellite Awards. Mimo to film zvítězil také v kategorii nejlepšího střihu na udílení cen Film Critics Society Awards v San Diegu. A Marc Webb získal ocenění National Board of Review v kategorii nejlepší režisérský debut.43
40
(cit. 4. 3. 2012). (cit. 4. 2. 2012). 42 (cit. 4. 2. 2012). 43 (cit. 3. 2. 2013). 41
17
3.
Neoformalistická analýza Jaké prostředky film užívá, aby dosáhl celistvosti jednotlivých izolovaných
fragmentů uvnitř i vně sebe samého, můžeme určit pomocí neoformalistické analýzy, která se bude skládat ze segmentace syžetu, naratologické analýzy a v poslední řadě analýzy stylistické. 3.1. Segmentace syžetu Segmentace syžetu je stručně sepsaná osnova filmu, která film rozčlení na významnější a méně důležité části, což je základem přehledné práce s filmem. Pro lepší orientaci jsem u každého bodu uvedla v závorce číslo dne, ve kterém se daný segment odehrává. Díky segmentaci pronikneme do podnětných struktur, které dělají film zajímavým a nejsou na první pohled zřejmé. Autorská poznámka T - Úvodní titulky a) (488) Tom se Summer na lavičce, mužský voice over b) (1) Představení Toma a Summer nediegetickým vypravěčem 1. (290) Tom je zdrcen z rozchodu se Summer První flashback - Vzpomínka na večeři, při které se s ním Summer rozejde 2. (1) Tom poprvé spatří Summer v kanceláři, mužský voice over a) Zobrazení výjimečnosti postavy Summer v dokumentárním stylu 3. (3) Rozprava Toma s kamarádem 4. (4) Summer poprvé promluví na Toma při jízdě ve výtahu 5. (8) Firemní zásnubní večírek 6. (154) Tom je oficiálně zamilovaný a) Dokumentární výpověď Toma 7. (11) Rozmluva Toma se sestrou ohledně Summer 8. (22) Tom konzultuje svoje šance u Summer se svými kamarády Druhý flashback – Jízda ve výtahu se Summer /ohledně ,,It was good“/ Třetí flashback – Summer jde pro toner 9. (27) Oznámení karaoke, kam půjde celá kancelář 18
10. (28) Karaoke, sblížení Summer a Toma 11. (31) První polibek u kopírky, seznámení Paula se Summer 12. (282) Návštěva Ikea – Summer je odtažitá / „The sink is broken“/ říká Tom 13. (34) Návštěva Ikea – Summer šťastná / „The sink is broken“/ říká Summer a) Jejich první sex b) Muzikálová scéna euforie 14. (303) Summer dala výpověď 15. (45) Ústřední dvojice spolu začíná chodit 16. (87) Koupě porna a realizace ve sprše 17. (95) Architektonická procházka, upozornění na Tomovo oblíbené místo 18. (109) Tom je poprvé u Summer doma, objevuje se nediegetický vypravěč 19. (118) Rozprava se sestrou na fotbalovém hřišti Čtvrtý flashback - Rozprava se Summer v autě, které mizí v černém tunelu 20. (259) Návštěva baru a) Tom se popere b) Summer se s Tomem pohádá c) Dělení obrazu na rozhádanou dvojici d) Usmíření v Tomově bytě e) Tom a Summer hrají hru s hlasitým vykřikováním sprostých slov 21. (191) Dvojice navštíví výstavu, kino /hraje se komedie/ 22. (314) V kině je pouze Tom /hraje se drama/ a) Snová sekvence 23. (321) Tom je zavolán do kanceláře, kvůli své depresivní tvorbě 24. (167) Srovnání s dřívější šťastnou a plodnou dobou v práci 25. (322) Tomova výpověď, proč nenávidí Summer 26. (345) Tom jde na slepé rande, které zakončí na karaoke a) Večeře a série krátkých vzpomínkových flashbacků Pátý flashback – Na dobu strávenou se Summer b) Karaoke 27. (402) Tom jede na svatbu spolupracovnice
19
a) Ve vlaku potkává Summer b) Summer chytá svatební kytici c) V závěru dne usíná Summer na Tomově rameni 28. Výpověď Tomových kamarádů a poté jeho samotného o dívce jejich snů 29. Party na střeše a) Voice over – dvojobraz – očekávání/realita b) Tom zaznamená, že Summer nosí zásnubní prsten c) PřeměnaTomovy postavy v komiks 30. (440,441) Tom zapíjí svůj žal 31. (442) Denní rutina, Tom dá výpověď z práce 32. (450) Rozprava se sestrou na fotbalovém zápase Šestý flashback – Uvědomění si, že Summer nebyla ta jediná 33. (456-476) Tom se nadchne pro architekturu a nový začátek a) Dvojexpozice - Summer se vdává a Tom jede v MHD 34. (488) Tom se setká v parku se Summer 35. (500) Tom potkává novou dívku Autumn; Konec Z – Závěrečné titulky Segmentace nám poodhalila odchylky od vzorců klasického hollywoodského vyprávění, jako je nelineárnost, a celkově upřesnila rozložení prvků a jejich motivace, které utvářely paralelismy napříč celým vyprávěním. Uspořádání jednotlivých izolovaných segmentů je často motivováno logickou komparací a asociacemi, které vytváří určitý vzorec protipólů v dějových liniích. Vidíme nešťastného Toma z rozchodu vs. první setkání Toma se Summer. Tom tvoří depresivní papírová přání vs. Tom je zamilovaný a jeho pozitivní city se promítají do jeho tvorby. Některé segmenty jsou totožné z formálního hlediska, ale odlišné obsahem. Moment, kdy Tom miluje Summer, miluje její úsměv, miluje tvar jejích kolen vs. nenávidí Summer, nenávidí její křivé zuby, nenávidí její špičatá kolena a tak dále. Segmentace nás také upozorní na cykličnost, která se vyjeví při porovnání začátku a konce vyprávění. Zásadním okamžikem je den (488), bod 34. a úvodní titulky a), který celé vyprávění začíná i uzavírá. Na začátku vyprávění jsme upozorněni, přestože nám syžet
20
předkládá pohled na ústřední dvojici ruku v ruce sedící na lavičce, že se nebude jednat o zrovna klasický milostný příběh. Na konci vyprávění se znovu ocitáme na témže místě, ale narace nám odhalila již většinu potřebných informací, tudíž víme, že se jedná o poslední setkání milenecké dvojice. Dále je významný den (450) bod 31. a den (290) bod 1. Ve dni (450) se pomocí flashbacku dostáváme do okamžiku před rozhovorem v kavárně, kde Summer sdělí Tomovi, že by se měli stát pouze přáteli. Čímž je uzavřen kruh řetězce událostí, kterými započalo vyprávění v bodě 1. den (290). Výše zmíněnými fakty se narace vzdaluje od pozadí a konvencí klasického hollywoodského filmu. Kdyby tyto konvence ctila, vyprávění by zřejmě končilo v bodě 31., kde je naznačena relativně dlouhá interpunkční pomlka mezi nastávajícím segmentem, bodem 33. den (488). Ale jelikož vyprávění nekončí, můžeme nahlédnout i za rámec milostné linie Toma a Summer a dostáváme se do bodu 34., ve kterém Tom potkává novou dívku a konec vyprávění zůstane otevřený, tudíž plně neuspokojí divákova očekávání. Bodem 34. je narušena požadovaná míra uzavřenosti. „Nejednoznačnost se stala důvěrně známou konvencí od konce čtyřicátých let, kdy italské neorealistické filmy začaly značnou měrou pracovat s otevřenými konci a nahodilými událostmi.“44 Film, respektive nediegetický vypravěč, v závěru příběhu divákovi vysvětluje, že všechny životní události jsou pouze nahodilé, neexistuje nic jako osud a příčinnost. Dále se narace odlišuje od klasického hollywoodského filmu tím, že osoby, v tomto případě hybatel děje Tom, touží po tom, aby se stav věcí na konci nelišil od stavu věcí na začátku, aby on a Summer byli stále spolu. V klasickém hollywoodském filmu by tomu bylo právě naopak, hybatel děje by toužil, aby se stav věcí odlišoval od toho počátečního stavu. Přes výše zmíněné snímek hojně pracuje a využívá konvence hollywoodského filmu. Příčinami děje jsou osobní psychologické motivace, rozhodnutí a vlastnosti postav. Motivace je nám od začátku do konce tak jasná, jak jen to je možné, nikdy nepochybujeme o tom, že by hlavní hrdina toužil po něčem jiném, než získat Summer 44
Thompson, Kristin (1988): Breaking the Glass Armor: Neoformalist Film Analysis. Princeton – Oxford: Princeton University Press, s. 73.
21
zpět, až na výjimku bodu 35. den (500). Události na časové ose jsou podřízeny řetězci příčin a následků. Časová osa jasně předkládá časové informace, abychom se mohli co nejlépe orientovat. Syžet vypouští dlouhé a nepotřebné části děje, aby ukázal pouze ty události, které jsou z hlediska kauzality důležité. V případě tohoto filmu zobrazuje události, které jsou důležité především z kauzálního hlediska Tomovy subjektivní paměti. 3.2. Naratologická analýza Ačkoliv se snímek 500 dní se Summer snaží nereprezentovat se v úvodu filmu jako příběh o lásce, viz mužský voice over,45 tak i přesto má žánrové konvence romantického filmu. Romantická konvence je zde ozvláštněna genderovým převrácením typizace charakteru hlavních postav. V podstatě by se dalo říci, že se jedná o takzvaný ženský film,46 ale s dominantním vykreslením mužského hlavního hrdiny. Postava Toma je vykreslena jako toužící po pravé lásce, věřící na osud, předurčení, pravý okamžik setkání s vyvolenou dívkou. Je také silně emotivní, pozorný k detailům, nesebejistý, zhrzený, rozhodnutý získat svoji výjimečnou ex-přítelkyni zpět, jeho postava je v roli utlačovaného. Oproti tomu je charakter Summer kontrastně vyobrazen jako relativně necitlivá, chladná, realistická až mírně pesimistická dívka, která vyzdvihuje svoji nezávislost a soupeřivost. Ačkoliv snímek vypráví příběh o lásce dvou lidí, kterých již bylo od počátků kinematografie natočeno mnoho, nezapadá přímo typicky do žánru konvenčního romantického filmu, ať už díky výše zmiňovanému převrácení typizace charakteru hlavních postav, nelineární dějové linie nebo relativně otevřenému závěru filmu, kde je divákovi sice jasné, že Tom a Summer milenecký vztah znovu nevytvoří, ale ani si nemůže být jistý, zdali bude Autumn Tomova nová přítelkyně, čili nenásleduje happy end. Divák může díky předložené cykličnosti jít ve svých úvahách ještě dále a spekulovat nad příchodem dívek jménem Winter a poté Spring.
45
„You should know up front, this is not a love story.“ 500 dní se Summer (Marc Webb, USA, 2009), 0:02:06. 46 Altman, Rick (2002): Obaly na vícero použití. Žánrové produkty a proces recyklace. Iluminace, 14, č. 4. s. 16.
22
Dále zde můžeme naleznout žánrovou konvenci komedie prolínající se s prvky dramatu, které dodávají filmu vážný tón. Nesmíme opomenout zcela neočekávanou taneční vsuvku. Tato krátká ojedinělá scéna zcizujícího charakteru využívá konvence charakteristické pro ryzí muzikál. Tom začne tančit na ulici při cestě do práce a přidávají se k němu desítky kolemjdoucích lidí, se kterými vyjádří tancem na zpočátku nediegetickou píseň s názvem You make my dreams come true47 své euforické pocity po první společně strávené noci se Summer. Také jsou přítomny konvence typické pro dokumentární žánr, které jsou využívány pro subjektivní vyjádření postav. Postavy promlouvají a dívají se přímo do kamery, vyjadřují se subjektivně k určitému, předem vyřčenému tématu, většinou milostnému. Další konvencí dokumentárního žánru je nediegetický vševědoucí vypravěč, jenž nám osvětluje jednání, myšlenky a charakter postav. Může nás napadnout teze, zdali to není právě nediegetický vypravěč, který se táže postav na jejich názory související s danou dějovou situací, čímž by se vypravěč posunul do role externího komentátora. Princip koláže využívá silného zcizujícího aspektu - konvencí dokumentárního žánru a ryzího muzikálu, se kterými systematicky pracuje a vkomponovává je do dominantních konvencí filmu. Vyprávění obvykle začíná určitým stavem, v tomto případě se jedná o stav in medias res, jelikož syžet nás zavede přímo k dějové situaci rozchodu Toma a Summer. Děj se na základě kauzálního vzorce postupně proměňuje a pojednává o událostech, které předcházely, ale i následovaly po úvodní dějové situaci. Na závěr vyprávění dospívá do stavu nového, a to v momentě, kdy Tom potká Autumn a otevírá prostor pro další příběh, a tím vyprávění končí. Ve filmu nalezneme protnuté dvě dějové linie – pracovní a romantickou. Romantická linie, která se zabývá vztahem Summer a Toma končí v podstatě mnohem dříve, a to v okamžiku, kdy si Tom uvědomí díky souboru závěrečných krátkých flashbacků, že Summer nebyla jeho jedinou osudovou láskou.
47
Píseň You make my dreams come true (Hall & Oates, USA, 1981).
23
Ve vzájemné koexistenci s romantickou linií je zde dějová pracovní linie. Pracovní linie situovaná do kreativní společnosti, která se zabývá tvorbou papírových přání, skýtá možnost osudového setkání hlavní dvojice a tvoří podklad pro rozvinutí příčin a následků v romantické linii. Klíčové je například firemní karaoke, kde se Tom se Summer sblíží a následující den Summer Toma políbí v místnosti s příznačným názvem Rozmnožovna při kopírování dokumentů. Pracovní linie týkající se kreativní společnosti je ukončena Tomovou dobrovolnou výpovědí, která je motivována rozchodem se Summer a jejím odchodem z pracovní pozice. Divák se může ptát, co zapříčinilo odchod Summer z kreativní společnosti nebo jaké je její nové zaměstnání, ale tyto informace nám nejsou poskytnuty. Tím jsou vytvořeny mezery, takzvané gaps, které nejsou nikdy vyplněny a stávají se tak mezerami trvalými. Důležitá je také Tomova touha věnovat se vystudovanému oboru. Tato osobní touha zapříčiní rozvoj nové pracovní linie spojené s novou linií romantickou. Nechronologické vyprávění je jasně syžetem časově vymezené na pět set a jeden den. Vševědoucí vypravěč nám prozradí přesné datum, kdy Tom Summer poprvé poznal, a to je 8. ledna. Fabule pokrývá mnohem větší časovou přímku než rok a půl, protože sahá až do dětství a dospívání obou hlavních protagonistů, kam nás zavede vševědoucí voice-over. Řád vyprávění je také mnohokrát narušen snovými sekvencemi, dokumentárními výpověďmi a flashbacky. Orientace v nelineární dějové linii je umožněna díky nediegetickým titulkům, které plní v podstatě funkci úvodních časových titulků pro jednotlivé oddělené segmenty. „Již koncem prvního desetiletí si filmaři uvědomili, že titulky by mohly být oživeny kresbami a malbami souvisejícími s příběhem filmu.“48 Pozorný divák zaznamená,
že
v těchto
animovaných
titulcích,
které
představují
kreslenou
architektonickou podobu L. A., se kromě časového údaje mění i barevná škála barev, která závisí na vývoji vztahu ústřední dvojice. V krizi vztahu stromy opadávají, pozadí je našedlé ve srovnání s rozpukem zamilovanosti, kdy stromy kvetou a barvy jsou optimisticky prozářené a jasné. Úvodní časové titulky jsou až na výjimku dvou po sobě
48
Bordwell, David – Thompsonová, Kristin (2011): Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, s. 132.
24
jdoucích scén, snových sekvencí či dokumentárních výpovědí u každého jednotlivého segmentu. Situování děje syžetu není nikdy předloženo přímo, je zatlačeno do pozadí. Děj se odehrává v Los Angeles, ale můžeme postrádat běžně známá místa, která by nám byla nápomocná v orientaci. Chodník slávy, nápis Hollywood, problematická jižní část L. A., nic takového neuvidíme. Změna místa děje se koná pouze v případě návštěvy svatby kolegyně, za kterou se hlavní postavy vydávají vlakem. Ale informace, kde se svatba odehrává, nám je opět odepřena. Absence zobrazení ikonicky známých referenčních bodů či prozrazení situování děje vytváří určité mezery, které jsou zvýrazněny vodítky, které nám postavy v ústním projevu předkládají: ,,Žijeme v jednom z nejkrásnějších měst na zemi, jsme mladí a svobodní.“ nebo ,,Přistěhovala jsem se v sobotu.“, ,,A že ji nyní Tom Hansen nalezl ve městě čtyř set tisíc kanceláří, devadesáti jedna tisíc komerčních budov a tří miliónů osm set tisíc obyvatel, to lze vysvětlit pouze jedním slovem – osud.“49 Tyto mezery nejsou opět nikdy vyplněny, ale nikterak neohrožují celistvost vyprávění. Rozsah informací a jejich působení na diváka je ovlivněné i autorskou poznámkou, ze které nabudeme dojem, že se jedná o snímek podle skutečné události. Rozsah informací je omezený, až na výjimku vševědoucího vypravěče. ,,Filmaři si již dávno uvědomili, že opatrné prozrazování informací může provokovat divákův zájem a manipulovat s ním. Zvědavost a překvapení vznikají pomocí specifického uspořádání vodítek v syžetu, který může některé informace zatajit. Anebo může nabízet informace tak, aby vyvolal očekávání či zvýšil napětí. Naraci ovlivňuje řada faktorů, ale pro naše účely patří mezi nejdůležitější rozsah a hloubka informací, které syžet o fabuli prezentuje.“50 Zvláštním faktem je, že narace není stejně omezená u obou hlavních postav. Rozsah informací je zaměřen mnohem více na vědění postavy Toma. Jsme obeznámeni částečně s jeho rodinou, přáteli, zaměstnáním, zájmy a touhami. Ohledně postavy
49
500 dní se Summer (Marc Webb, USA, 2009) 00:09:00. Bordwell, David – Thompsonová, Kristin (2011): Umění filmu:Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, s. 126-127. 50
25
Summer jsme vystaveni velkému odpírání informací. Nevíme, jak vypadá její snoubenec, kde má nové zaměstnání, neznáme její přátele či rodinu, jak se její život vyvíjí, co dělá v době po rozchodu. Co se týče hloubky informací, tak nás syžet zřídka ale pravidelně noří do psychologických stavů postav. Narace je relativně objektivní. Je nám umožněno vnímat to, co postavy slyší a vidí, nesčetněkrát se setkáme se záběry point of view, ale při bližším zkoumání si uvědomíme, že záběry point of view nejsou tak časté, jak jsme z konvencí klasického hollywoodského vyprávění zvyklí. Větší míra subjektivizace probíhá v momentu, když se noříme do mysli Toma a je nám předložena jeho představa týkající se vývoje vztahu se Summer na oslavě na střeše (dvojexpozice očekávání/realita)51 nebo při snových sekvencích, do kterých se Tom odebere v kině a vžívá se do postav z jiných filmů. Dále bychom za nezvyklou subjektivizaci mohli považovat dokumentární výpovědi, vnější komentáře jednotlivých postav o svých niterných myšlenkách a názorech. Subjektivizace hlavní hrdinky Summer je problematická. Za moment, kdy je tato postava subjektivizována, považuji úvod filmu, kde je nám nediegetickým vypravěčem odkryta její fascinace možností ustřihnout si vlasy, aniž by cítila bolest, nebo moment, kdy sděluje Tomovi svoje vnitřní pocity týkající se noční můry. Dále je významná absence deadlinů. V průběhu vyprávění je časový deadline zmíněný pouze dvakrát. První situace nastává, když se Tom dozví o večerním firemním karaoke. Druhý případ deadlinu nalezneme v momentě, kdy Summer pozve Toma na páteční oslavu na střeše. Na začátku vyprávění si Tom vytyčí svůj osobní cíl, získat Summer zpět, ale kolik má času na dosáhnutí svého cíle? Nepřítomnost deadlinů se promítá i do pracovní linie. Pracovní deadliny se v kreativní společnosti nacházejí, můžeme zaznamenat žádost o pomoc ze strany Tomova kolegy a přítele McKenzieho, který má do pátku odevzdat dvacet textů. Toma a Summer se očividně pracovní deadliny vůbec netýkají. Nastává otázka, zdali není hlavní deadline obsažen v názvu filmu - 500 dní. Divák z názvu snímku pochopí 51
Obrazová příloha č. 8.
26
a akceptuje, že se příběh bude odehrávat 500 dní a poté skončí. Hlavní hrdina má tedy na dosažení svého cíle a překonání překážek tuto předem určenou dobu, o které samotné postavy nemají žádné ponětí. Když Tom potká novou dívku Autumn, odpočítávání milostného příběhu se vynuluje a začne v závěrečných titulcích od začátku. S hlavním deadlinem také úzce souvisí climax filmu. Za velkolepé vyvrcholení příběhu by se dal považovat smyšlený okamžik, například kdyby se Summer vrátila zpět k Tomovi. Tento comeback se ale nekoná. Proto jsem dospěla k názoru, že climaxem bude přesný protiklad smyšleného comebacku - den (488), kdy se Tom se Summer znovu setkávají na jeho oblíbeném místě v parku a konečně si ujasní, proč spolu nemohou být. Ačkoliv považuji tedy za vyvrcholení filmu tento poklidný a vyrovnaný okamžik, je to zcela zásadní moment. Tom je konečně připravený znovu naleznout vnitřní rovnováhu a posunout se dál v osobním i pracovním životě, čímž posune i celé vyprávění do nového stavu, který je zakončen téměř filozofickým epilogem nediegetického vypravěče.
3.3. Kolážovité odkazy V 500 dní se Summer se četně objevují přímé i nepřímé odkazy nejen k filmovým dílům, ale umění celkově. Snímek si dle své potřeby zapůjčuje určité různorodé elementy, které pak vkomponovává do své kolážovité formy. Ve snových jednobarevných sekvencích si snímek vypůjčuje potřebné úseky z filmů, které buď přímo kopíruje (Persona, Mužský a ženský rod) nebo je lehce paroduje (Sedmá pečeť - zde se namísto smrtky v pozici soupeře šachů objeví malý Amor, bůžek lásky). Princip koláže úseky přetváří tak, aby zapadaly do celkového vzezření koláže. Dále zaznamenáme explicitní odkaz k filmu Absolvent, a to hned dvakrát. Nečekaně snímek předloží podobiznu Hana Sola z Hvězdných válek na místo originálního odrazu ve ztmaveném okně a vyjádří tak subjektivní pocit sebevědomí hlavního hrdiny. Poté nalezneme odkaz k filmu Sněhurka a sedm trpaslíků, a to zobrazením malého modrého kresleného charakteru ptáčka,52 který Sněhurku chrání před nebezpečím.
52
Pojem bluebird má v angličtině mnoho významů, mimo jiné symbolizuje lásku, protože tito ptáci žijí v dlouhodobém spojení se svými životní partnery. Dále bluebird vyjadřuje triumf a štěstí v osobním
27
Prvek modrého ptáčka je následně variován pomocí origami,53 které tvoří rekvizitu v bytě Summer. Divák může zaznamenat moment, kdy je Summer vizuálně spojována s modrým papírovým ptáčkem a Tom s červeným, a je tak barevně utvrzen v převrácení genderové typizaci charakterů.54 Film pracuje hravě s odkazy k dokumentárnímu žánru, používá přímé výpovědi na kameru na předem položené otázky, představení hlavních postav mužským voiceoverem a podobně. Kromě odkazů k dokumentárnímu žánru všeobecně zde nalezneme sekvenci inspirovanou instruktážním/edukačním filmem. V této sekvenci předává snímek fakta o charakteru Summer divákovi účelně, stručně, zhuštěně. Cílem této scény je, aby si divák odnesl co nejpřesnější ponaučení o tom, jak výjimečná postava Summer je. K malířství film implicitně odkazuje na tvorbu belgického surrealisty Reného Magritta, a to v okamžiku, kdy má Summer na stole černou buřinku se zeleným jablkem.55 Z oblasti literatury jsou zmiňovány knihy A Perfect Day for Bananafish56 nebo k The Architecture of Happiness.57 Explicitně film také předkládá architektonicky významné budovy z 20. století jako je The Fine Arts Building nebo The Eastern Columbia Building.58
životě. Frázi, ve které se vyskytuje bluebird, proslavila v roce 1939 Judy Garlandová písní ve filmu Čaroděj ze země Oz. (cit. 25. 4. 2013). 53 Předpokládá se, že origami vzniklo přibližně v 9. století, když zprvu mělo své místo při náboženských obřadech a výzdobě šintoistických svatyní. Ve filmu 500 dní se Summer se konkrétně objevuje jeřáb, který se stal symbolem pocty obětem atomové bomby v Hirošimě. (cit. 25. 4. 2013). 54 Obrazová příloha č. 9. 55 Jedná se o obraz s názvem Le fils de l'homme namalovaný v roce 1964, který je Magrittovým autoportrétem. Magritte ve svých dílech často využíval techniku surrealistické koláže. Jacques, Meuris (2009): René Magritte. Taschnen. 56 Krátký příběh od amerického spisovatele Jerome David Salingera vydaný v roce 1948. 57 Alain De Botton vydal v roce 2006 knihu s názvem The Architecture of Happiness, podle které byl vytvořen televizní seriál The Perfect Home. 58 (cit. 23. 4. 2013).
28
Ve snímku se i samotné charaktery podílejí na tvorbě jistého typu umění. Ve společnosti na tvorbu papírových přání postavy pracují jak na literárním obsahu, tak na obrazovém vzezření, které je také prostoupeno technikou koláže. Dále nalezneme různorodé odkazy k hudební sféře, ale k té se podrobněji dostaneme později v sekci zvuk. Hudební doprovod totiž tvoří v tomto snímku natolik specifickou a důležitou složku, že je potřeba jí věnovat samostatnou sekci. 3.4. Stylistická analýza Předchozí část se věnovala naraci, která tvoří pouze jednu stranu pomyslné mince neoformalistické analýzy. Na druhé straně nalezneme filmový styl, kterým se budu zabývat nyní. 3.4.1. Obrazová složka Většina segmentů v 500 dní se Summer jsou kompozičně pojaté hollywoodským stylem, ale přesto je obrazová složka ozvláštněna pomocí pestrého užití stylistických prvků, na které se teď zaměřím podrobněji. Snímek si napříč celým příběhem pohrává nárazově s velikostí obrazu a barevným spektrem. Vlastnosti hlavní obrazové složky přecházejí od teplé škály (byt Summer) po chladnější barvy (Tomův byt). Velikost obrazu je až na výjimky konstantní - anamorfotický širokoúhlý film 1 : 2,35. Ve snových sekvencích a představách se ocitáme v černobílém světě, ale přítomná je i sépiová barva. Snové sekvence jsou také charakteristické klasickým filmovým formátem 1 : 1,37. Dále se setkáme s použitím děleného filmového obrazu na dvě okénka, která slouží k vyjádření dějů v paralelní časové rovině a také k zobrazení subjektivního očekávání konfrontovaného s realitou, kde je následně očekávání vytlačeno kombinací švenkování kamery a stíračky a dominantní zůstává pouze obraz reality. Přestože se jedná o hraný film, hlavní postava se ocitne na okamžik v kresleném komiksovém prostředí59 nebo se objeví animovaná postava, charakter modrého ptáčka.
59
Obrazová příloha č. 10.
29
Zjevná je absence ustavujících záběrů, divák je tak vybízen ke skládání jednotlivých fragmentů, konkrétních míst, do koláže jako celku. Prostředí není z globálního hlediska pro příběh důležité, tvoří spíše „nádobu“ pro události, nevytváříme si výraznější prostorová pouta. Děj by se mohl odehrávat v kterémkoliv jiném městě na světě, ale mnohem větší roli hrají konkrétní místa v roli rekvizit obchod s hudebninami či nábytkem Ikea, karaoke bar nebo výtah. Prostředí se nese v uzavřenějším duchu, nedostaneme do extrémně přelidněných míst, která by mohla působit chaoticky a přeplněně. Jedinými momenty, kdy se vmísí naprosto cizí člověk z okolního světa mezi ústřední dvojici, nastává při návštěvě koktejl baru a schůzce naslepo. V dalších případech se k hlavním postavám nedostane nikdo zvenčí a jejich linie působí sevřeným dojmem. Tuto izolovanost umocňuje i hloubka obrazu, která není výrazná a dominují jí postavy. Propracovanější kompozici umožňující větší hloubku pole zaznamenáme v některých scénách v kanceláři nebo v Tomově pokoji. Ve filmu se používá tříbodové osvětlení, takzvané high-key osvětlování, typické pro klasický hollywoodský film. Kvalita světla je především rozptýlená a nevytváří nějaké výraznější kontrastní momenty. Odlišné osvětlení mizanscény nalezneme v karaoke a koktejl baru nebo při sexuální předehře u Toma v bytě. V těchto momentech světlo přichází ze zdroje pouličních lamp, svíček nebo barových světel a reflektorů a můžeme hovořit o low-key osvětlení propojeném s různě barevnými filtry, které nádech do oranžova ještě více zdůrazní. Při sexuální scéně tyto světelné podmínky s jemným rozostřením kamery pomohou skrýt nahou siluetu herečky. S odlišnými světelnými podmínkami se setkáme ve snových sekvencích, například když narace odkazuje k dílu Ingmara Bergmana Persona - zde je klíčové boční osvětlení vržené na obličej Toma. I v rovině kostýmů nalezneme princip koláže. Kostýmy odráží módní prvky charakteristické pro různá časová období, pohrávají si tak s různými úrovněmi retro stylu. Retro styl je dále kolážovitě kombinován s moderními a nadčasovými trendy. Zvolené kostýmy jdou mimo hlavní módní proudy, jsou izolovány od prchavých konzumních trendů, které příští sezónu budou působit nepatřičně. Kostým Toma se drží v zemitých barvách a relativně usedlé retro rovině, kalhoty s puky, košile, pletené vesty a podobně. Tomův kostým symbolizuje tradiční postoj k otázce vztahů a životu celkově. 30
U Summer převládají vzdušné šaty působící dívčím a hravým dojmem. Její kostýmy jsou s nádechem do modra, podtrhují tak její barvu očí a umožňují jim vyniknout. Modrá barva také dominuje na kostýmech herců v muzikálové vsuvce, ve které se objevují postavy dělníka v modré přilbě, běžně bývá žlutá, poštovní kurýr, letuška, dechová kapela, instalatér či policista. Kromě šatů je důležitý i styling účesu herců. Pro Summer je charakteristická delší ofina, která také kladně koresponduje s oblastí očí a umožňuje tím herečce přesněji vyjadřovat mimicky emoce v detailních záběrech.
3.4.2. Střihová skladba Střihová skladba se zaobírá vztahy a koordinací mezi jednotlivými záběry. Nejčastějším spojením dvou záběrů je, nejen ve snímku 500 dní se Summer, ostrý střih, který se konkrétně zde jeví velmi výrazně a manipulativně. Funkci interpunkčních znamének nepochybně zastupují časové mezitiulky společně s četnými zatmívačkami a prolínačkami. Ustavující záběry nejsou tak silné a ustalující funkci proto zastávají především mezičasové titulky, které svým barevným spektrem a obsahem divákovi naznačí umístění děje na pomyslné časové ose. Není pro nás totiž tolik důležité, kde se nacházíme, ale kdy. Střih je motivován psychologickou komparací, jež plyne z přirozené lidské touhy bilancovat, proto se některé sekvence objevují variované. Rozhodně zde nemůžeme mluvit o kontinuální střihové skladbě, která řadí své záběry tak, aby jasně a souvisle vyprávěla příběh. Právě naopak. Dále se setkáme i s porušováním osy 180 stupňů a s opakováním událostí, které se staly ve fabuli pouze jednou, což narušuje standardní metody zacházení s pořádkem a frekvencí. Když se zaměříme na záběr/protizáběr, zjistíme, že ve valné většině těchto záběrů je scéna rámována tak, že jsou postavy zabírány přes rameno a vyplňují až 1/3 celkového obrazu svojí siluetou postavy společně s postavou, která se na ně při rozhovoru dívá. Dochází také k užívání zatmívaček a roztmívaček, které mají funkci interpunkčních znamének podobně jako časové mezititulky. Můžeme mluvit také o časových elipsách, které přeskakují čas tak, jak si žádá Tomův subjektivní pohled.
31
U scény s muzikálovým tancem hudba pokračuje přes střih, což nám dokládá, že momentálně je prostor stejný a čas plynulý. Oproti rychlému střihovému tempu můžeme zaznamenat momenty, kdy je realita zpomalena a můžeme hovořit o jemném slow-motionu.60 Tato situace nastává například, když se Summer s Tomem rozejde, nebo když se Tom chystá pozvat Autumn na kávu. Ve filmu nalezneme ale i moment, kdy čas uvnitř filmu plyne rychleji než reálný čas. Tom se nadchne pro studium architektury a můžeme hovořit až o dosažení psychologického flow efektu,61 který vyjadřuje subjektivně rychle plynoucí čas velkoměsta, světelné stopy projíždějících automobilů, zrychlený pohyb slunce nad panoramatem Los Angeles pomocí techniky timelapse neboli časosběrné metody. „Časosběrná metoda nám dovoluje během několika vteřin vidět západ slunce nebo v průběhu jedné minuty pozorovat vývoj rostliny od vzklíčení, přes poupě až do květu. Při této metodě se rychlost natáčení radikálně sníží na jedno okénko za minutu, hodinu nebo i celý den.“62
3.4.3. Zvuk Zvuk si rozdělím po vzoru Umění filmu63 na tři kategorie: hudba, ruchy a mluvené slovo. Tyto tři kategorie plně rozkryjí zvukovou stránku mnou analyzovaného filmu. Ve zvukové rovině hraje nejvýznamnější roli hudba. Pečlivě sestavený výběr playlistu písní, který vytvořila Andrea von Foester, dokresluje samotné vyprávění, dotváří význam či se stává motivem. Obrazová složka je kromě hudební koláže
60
Slow-motion, někdy se také užívá zkráceně „slowmo,“ je efekt, kdy je reálný čas zpomalen a dochází k jeho obrazovému prodloužení. (cit. 5. 4. 2013). 61 ,,Flow je stav plynutí, proudění (z anglického flow). V sedmdesátých letech tohoto století stav flow jako první pojmenoval a teoreticky ukotvil psycholog Mihaly Csikszentmihalyi. Výraz flow je v psychologii používán pro označení dokonalé koncentrace, kdy se člověk ponoří do právě vykonávané činnosti. Fenomén flow se dá charakterizovat jako tok optimálního až extatického prožívání, pohroužení se do příjemného zaujetí, příjemný prožitek při hladce a optimálně uskutečňované či realizované aktivitě.“ (cit. 12. 4. 2013). 62 Bordwell, David – Thompsonová, Kristin (2011): Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, str. 228. 63 Bordwell, David – Thompsonová, Kristin (2011): Umění filmu: Úvod do studia formy a stylu. Praha: NAMU, str. 352.
32
doplněna o instrumentální hudbu, za kterou stojí Mychael Danna a Rob Simonsen.64 Instrumentální doprovod zde vytváří motiv především pomocí variované šestitónové melodie, která se objevuje napříč celým filmem v různých scénách. Foester sestavila playlist převážně z nemainstreamového proudu - indie hudby.65 Hudba, v tomto případě konkrétní skladby, svým textem a melodií dovedou aktivně usměrňovat naše porozumění danému filmovému obrazu. Navádí nás, abychom si utvářeli určitá očekávání a dotvářeli obrazovou koláž. U písní užitých k usměrnění našeho porozumění uvádím v poznámce pod čarou jejich úryvek a případně jejich překlad. Na těchto úryvcích demonstruji jejich mistrné propojení s filmovým obrazem. Pro úvodní titulky byla zvolena píseň od zpěvačky Reginy Spector Us.66 Již v úvodu filmu se dozvídáme, že Toma ovlivnila, mimo jiné faktory, melancholická hudba z britských ostrovů. Skupina The Smiths s písní There is a light that never goes out67 motivuje vznik prvního rozhovoru hlavních postav, které spojuje podobný hudební vkus. V pořadí třetí jsou Black Lips s písní Bad Kids,68 kteří podkreslí firemní oslavu narozenin. V momentě, kdy už je Tom zamilovaný do Summer, je písní, která vystihuje jeho pocity, romantická skladba She´s like the wind od Patricka Swayzeho z filmu Hříšný tanec.69 Poté následuje Please, please, please let me get what I want70 opět od skupiny The Smiths. V momentě, kdy Tom přichází do karaoke baru, kde jsou už jeho kolegové včetně Summer, zpívá jeden z návštěvníků baru píseň Every roses has it´s
64
Rob Simonsen dále zkomponoval hudbu pro filmy Pí a jeho život, Moneyball, V lepší společnosti nebo Eva a rok ohnivého koně. 65 Název indie žánru pochází ze slova independent – nezávislý na velkých komerčních hudebních vydavatelstvích. Tato hudba je vlastně izolovaná od hudebních hitů mainstreamu. 66 „[...] They made a statue of us, they made a statue of us, the tourists come and stare at us,“ vybízí k implicitnímu výkladu. V tomto případě z této milenecké dvojice nevznikne socha, nýbrž film, na který se budou diváci dívat. 67 „[...] To die by your side is such a heavenly way to die.“ Zemřít po tvém boku je příjemná cesta, jak zemřít. Summer zanotuje část textu, když stojí ve výtahu po boku Toma, který tutéž skladbu poslouchá z kapesního přehrávače. 68 „[...] Bad kids aint no college grad kids, livin life out on the skids , kids like you and me.“ Zlobivý děti bez diplomu, žijící život na smyku, děti jako ty a já. Tom následně přiznává, že sice studoval architekturu, ale nevěnuje se jí. Summer zase do města přivedl pocit nudy a touha po něčem novém a vzrušujícím. 69 Hříšný tanec (Emile Ardolino, USA, 1987). 70 Prosím, prosím, prosím, nech mě získat to, po čem toužím. Už samotný název písně naznačuje, že tím, koho Tom chce, je Summer.
33
thorn71 od skupiny Poison. Summer si na karaoke pro své představení zvolí skladbu Suger town72 od Nancy Sinatra. Tom si následně pro své vystoupení vybere píseň Here comes your man.73 Při této písni kamera střídavě zabírá Summer a Toma, Tom naznačuje Summer, že našla právě svého muže. Při návštěvě obchodu s nábytkem začne nediegeticky hrát píseň There goes a fear74 od skupiny Doves. Poté nás zpočátku nediegetická píseň You make my dreams come true75 od Hall & Oates přenese plynule z jedné scény do následující, vytvoří takzvaný zvukový můstek, kde jde Tom do práce a píseň se stává polo-diegetickou v muzikálové vsuvce. Tato skladba jako jediná zazní ve filmu ve své plné stopáži. Na procházce městem nediegetická skladba od The Temper Trap Sweet Disposition76 dokresluje atmosféru. Při jízdě v autě hraje rádio v uzavřeném prostoru rádio píseň Quelqu'un M'a Dit77 od Carly Bruni. V baru slyšíme nespecifikovatelnou rockovou drsnější skladbu, která dodá scéně hrubější nádech, když se Tom popere s cizincem. V momentě se Tom opije po rozchodu se Summer a jde si opět zazpívat do karaoke baru, zvolí píseň Train in Vain78 od skupiny The Clash. Při jízdě vlakem na svatbu hraje znovu píseň Sweet Disposition od The Temper Trap, ale tentokrát slyšíme více než úvodní dvě věty. Poté se rozezní Mushaboom79 od zpěvačky Feist. V momentě, kdy Summer chytne svatební kytici, hraje píseň At Last 80
71
„[...] Every roses has it´s thorn , just like every night has its dawn.“ Čili každá růže má svůj trn, tak jako každá noc má svůj úsvit. Metaforicky řečeno, že jejich vztah je předurčen k zániku. 72 ,,I got some troubles, but they won't last, I'm gonna lay right down here in the grass, And pretty soon all my troubles will pass, 'Cause I'm in shoo-shoo-shoo, [...] Sugar Town.“ Summer tímto výběrem dává najevo svůj postoj k vypořádávání se s problémy. Následně ještě Summer přizná, že si původně chtěla zvolit píseň Born to run – Zrozena k útěku. Divák se může ptát k jakému útěku, před závazky? 73 „There is a wait so long,so long, so long, You'll never wait so long, here comes your man […].“ Čekáme snad věčnost, a najednou je tu, tvůj muž. Tom se považuje za muže pro Summer. 74 „There goes the fear again, let it go, there goes the fear […].“ Zde přichází opět strach, nech ho jít, tady přichází strach. Zajímavé je, že pokračování textu písně je „[…] Close your brown eyes and lay down next to me,“ ale my již píseň dál pokračovat neslyšíme, nýbrž vidíme, jak Summer uléhá s Tomem do vystavené postele v Ikea a následně i do postele v Tomově bytě. 75 „You make my dreams come true […].“ Plníš mé sny, Summer splnila Tomovy sny. 76 ,,Sweet disposition, never too soon […].“ – Laskavá povaho, není nikdy příliš brzy. Tom si dělá opět naděje pro obnovení vztahu. 77 „[…] Il vous aime, c'est secret, lui dites pas que j'vous l'ai dit. Tu vois quelqu'un m'a dit.“ Miluje Vás, je to tajemství, neříkejte mu, že jsem Vám to řekl. – Kdo miluje koho – Tom Summer nebo Summer Toma? 78 ,,Train in Vain - Did you stand by me, No, not at all.“ – stála jsi při mě? Ani tak docela ne. 79 „Helping the kids out of their coats but wait the babies haven't been born, unpacking the bags […].“ Tom je pořád udržován v naději. 80 „At last, my love has come along, my lonely days are over and life is like a song […].“ Konečně přišla má láska, moje osamělé dny jsou u konce a život bude jako písnička. V tomto okamžiku mate zvuková stopa naše narativní očekávání, na základě textu písně se divák bude domnívat, že Tom znovu získává Summer zpět.
34
od Etty James. Když jde Tom navštívit party na střeše, dvojexpozici očekávání a realitu dokresluje Regina Spector s písní Hero.81 Když tom přemítá nad vztahem se Summer, slyšíme Bookends82 od Simona & Grandfunkela. V momentě, kdy Tom hází tenisovým míčkem v určitém pravidelném rytmu do podlahy a následně se tento diegetický zvuk prolne s rytmem úderných bicí v písni Vagabond83 od skupiny Wolfmother, nastane synchronizace smyslů. Jako poslední vybrali tvůrci píseň s názvem She´s got you high,84 která doplní závěrečné titulky, od skupiny Mumm-Ra. Princip koláže si vybírá z jednotlivých písní potřebné pasáže, ze kterých užívá jejich slovní obsah, hudební složku nebo obojí zároveň. Tyto části koláž poté užívá a vkomponovává je do sebe samotně, a tím dosáhne žádoucího účinku na diváka, vede naše vnímání obrazu a akce. Písně ve většině případů nepřichází z viditelného zdroje, jsou nediegetické povahy, ale nalezneme bezpočet momentů, kdy je nediegetický zvuk vzápětí přeměněn v diegetický. Ruchy Kromě hudební stránky filmu stojí za zmínku rovina ruchů. Absence výraznějších ruchů velkoměsta, ve kterém se příběh odehrává, umocňuje pocit distance příběhu od okolního světa. V kanceláři převládá nezvyklý pracovní klid a pořádek, žádné zběsilé vyzvánění telefonů, výraznější hovor nebo například pracovní hádka. Při návštěvě bistra, výstavy, chůzi po ulici se zdají veškeré vedlejší zvuky velmi vzdálené, tlumené, popřípadě jsou vytlačeny hudební složkou. Při návštěvě kina a snímku Vagiant: Half vampire! Half giant!85 se osazenstvo představení zajisté hlučně baví a směje, ale originální zvuk je postsynchronně nahrazen písní. Hlučnou výjimku tvoří například první návštěva karaoke baru, ale i v tomto momentě se hlavní postavy následně odeberou do boxu, který opět eliminuje okolní hluk. První polibek Toma a Summer
81
„[…]It’s all right, it's all right, it's all right, no one's got it all. “ Je to v pořádku, nikdo nemůže mít všechno. Píseň vystihuje situaci a snaží se svým způsobem uklidnit diváka, když Tom ztratil Summer. 82 „A time it was, And what a time it was, it was , A time of innocence, A time of confidences, Long ago it must be, I have a photograph, Preserve your memories, They're all that's left you.“ Zůstali pouze vzpomínky, je konec jejich vztahu. 83 „Oh girl I don't know all the reasons why, I found the answer lookin' in your eye, I go out walking all day long, Take away this lonely man soon he will be gone […].“ Tom dostane znovu chuť do života. 84 „[…] She’s got you high and you don't even know yet.“ Dostává tě do oblak a ty to ještě ani nevíš. Píseň patří k nové dívce Autumn. 85 Vagiant: Half vampire! Half giant! – jedná se o smyšlený film.
35
proběhne v naprosté tichosti pouze za zvuku kopírky. Zajímavý okamžik nastává v momentě po první společné noci Toma a Summer, kdy je k obrazu stříkající fontány přiřazen ruch vybuchujícího ohňostroje, který implicitně vyjadřuje Tomův orgasmus. Mluvené slovo Hluboký mužský hluboký hlas vševědoucího vypravěče uslyšíme celkem šestkrát. Jeho role v celkovém systému je spíše doplňková, sděluje nám informace nad rámec vědění postav. Jeho přítomnost je propojena se zlomovými okamžiky celého příběhu, seznámení, sblížení, odcizení ústřední dvojice a podobně. Cílené kombinování ruchů, hudby, mluveného slova s tichem dovede donutit diváka pozorně se věnovat obrazu.
36
4.
Závěr Tato práce se nejdříve věnovala ekonomickému a kulturně – historickému
kontextu. V této části práce byly osvětleny podmínky natáčení, uvedení a propagace filmu. Poté jsem se zabývala kritickou recepcí a ohlasy diváků a získanými oceněními. Opomenuta nezůstala ani dosavadní kariéra režiséra Marca Webba, která je důležitá z toho důvodu, že existují určité známky jeho stylu, které tak tvoří v podstatě auteurský podklad a spojitost mezi jeho dřívější tvorbou a jeho celovečerním debutem. Poté následovala samotná neoformalistická analýza, která si kladla za cíl podrobit snímek podrobnějšímu analytickému zkoumání, uchopit jej jako text a rozpoznat v něm hlavní formální princip, který dílo užívá k organizaci prostředků do jednoho celku, a prostupuje narativní i stylistickou částí. Klíčový prvek
neoformalistické analýzy v 500 dní se Summer spočívá
v rozpoznání principu koláže jako dominantního principu filmu. Nejvýraznějším prvkem filmové formy je vybízení diváka ke kolážování/skládání jednotlivých nechronologicky řazených izolovaných segmentů v jednotný celek. Tím jsou kladeny na diváka značné kognitivní nároky, musí stále provádět revizi již předložených informací, aby se dokázal orientovat v Tomových vzpomínkách. Při sledování filmu 500 dní se Summer musí divák především komponovat jednotlivé fragmenty a pomocí svých kognitivních schopností se orientovat na časové ose pět seti jedna dní. Divák tak velmi aktivně anticipuje na vývoji a rozuzlení děje. Princip koláže kombinuje konvenční a nekonvenční prostředky, které nalezneme jak ve formální tak obsahové rovině díla. Tyto prostředky často odkazují diváka na jeho předchozí diváckou zkušenost. Tato zkušenost je zapojována předkládáním vodítek ke konvencím různých filmových žánrů a umění celkově. Co se týče žánrového zařazení snímku, i zde je patrný princip koláže. Snímek se vyhýbá čistotě žánrů, naopak do sebe vstřebává zcizující aspekty různorodých žánrů a využívá je pro svoje potřeby. Přiznáním nahodilosti, otevřeným koncem, absencí deadlinů a výrazného climaxu je divák odkazován na konvence italského neorealismu. Film takto ponechává divákovi 37
volnost a prostor pro další debaty nad možným závěrem a interpretací. Film také ponechává některé mezery do konce filmu nezodpovězené, a tím si divák může vytvářet nekonečně mnoho hypotéz, například se nikdy nedozvíme, proč Summer opustila svoji pracovní pozici, jestli Tom dostal nové pracovní místo u architektonické společnosti a tak dále. Taneční scéna, kde se dav kolemjdoucích lidí přidá k hlavnímu hrdinovi a začnou společně tančit na ulici, čerpá z ryzího muzikálu. Vyjadřování charakterů do kamery k určitému tématu se inspirovalo konvencemi dokumentárního filmu a edukační pasáž věnovaná charakteru Summer jedná jako instruktážní film s cílem diváka co nejlépe poučit. Černobílé subjektivní snové sekvence pracují s filmy Francouzské nové vlny a Ingmara Bergmanna. Kromě obecnějších odkazů zde nalezneme i konkrétnější požadavky na diváckou zkušenost, a to v momentě, kdy film předkládá explicitně přímo postavy a charaktery z filmů Absolvent, Hvězdné války a Sněhurka a sedm trpaslíků. Obdobně princip koláže zachází s odkazy k umění v globálním měřítku, především s hudební složkou, která pracuje do nejmenších detailů s jednotlivými skladbami v různých vrstvách. Jak vidíme, jsou kladeny poměrně velké nároky na předchozí diváckou zkušenost, bez které by tyto odkazy, které princip koláže absorboval, zůstaly bez pochopení. Je možné, že i přes moji relativně bohatou diváckou zkušenost, konzultace s kolegy a rozsáhlý výzkum, který jsem filmu věnovala, zůstaly některé další odkazy zastřené a mnou neidentifikované. Přesto se domnívám, že se mi podařilo dekódovat a odkrýt většinu odkazů, které do sebe koláž absorbovala a zakomponovala. Ve stylistické rovině pracuje koláž především s rozfázováním jednotlivých sekvencí do minisérie vzpomínkových útržků pomocí střihové skladby. Dle potřeby koláž upravuje velikost a rozdělení obrazu a jeho barevné spektrum, které zachází s černobílou, barevnou i sépiovou barevnou škálou. Konstantní nezůstávají ani tepelnými vlastnostmi obrazové složky, které přechází od studených do teplých odstínů. Mizanscéna je uzpůsobena tak, aby navozovala pocit izolovanosti ústřední dvojice od okolního prostředí, ruchu velkoměsta, ve kterém se příběh odehrává. Často se setkáváme s rozdělením mizanscény do symetricky uzpůsobených plánů s mělkou hloubkou ostrosti. 38
Princip koláže je také velmi patrný ve zvolených kostýmech postav, které jsou laděny do retro stylu, který je kombinován i s moderními prvky, ale přesto zůstává poměrně nejasné, do kterého módního období by takto zvolené kostýmy bylo možné přesně zařadit. Díky veškerým prostředkům a prvkům, které do sebe koláž absorbovala a ozvláštnila tím v podstatě banální milenecký příběh, si získala oblibu u převážné části odborné kritiky i fanouškovské kultury. Za úspěchem 500 dní se Summer nestojí ovšem pouze jeho nekonvenčnost. Tento debut odhalil talent režiséra Marca Webba, který se do té doby věnoval pouze tvorbě videoklipů či krátkometrážním filmům. Herecké obsazení ještě více proslavilo ústřední herce, kteří dokázali perfektně ztvárnit své charaktery. Film 500 dní se Summer pokračuje v duchu amerického nezávislého filmu, který svojí vypravěčskou technikou navazuje na nový směr představený na konci 90. let.
39
5.
English summary The aim of my bachelor thesis is to analyze film 500 days of Summer by director
Marc Webb. 500 days of Summer soon became very successful not only in the United States. The film was produced by independent production and it was picked up for distribution by Fox Searchlight Pictures. The story of this low budget film is based on the aspects of the real life. The screenwriters Scott Neustadter and Michael H. Weber were inspired by their relationship experiences and their imagination. From their cooperation, the main characters Tom Hansen and Summer Finn came into existence. Tom Hansen believes that he will never truly be happy until the day he meets the one. In this case the one is Summer Finn. But Summer does not think that she is Tom´s soul mate so she decides to end up their relationship. This decision causes the main character’s simple goal – Tom decided to get Summer back. Except for the main characters we can meet Tom´s two best friends who play the role of the bad mentor – McKenzie - and good mentor - Paul. Another important character is Tom´s teenage younger sister Rachel Hansen. She tries to help Tom keep his feet on the ground. Tom´s memory leads us through the key points on the non-linear time axis of five hundred days from the beginning to the end or maybe from the end to the beginning, because the film begins with scene from the end. And we are looking with Tom for reasons why his relationship failed. Tom´s memory creates narration collage which works with cyclicity, comparison, repetition and variations. The thesis consists of two parts. The first section is focused on cultural and economical context trying to explain circumstances of production, distribution and reception. The making of 500 days of Summer was influenced by many things, for example by limited budget. The second part of my thesis consists of neoformalist analysis itself. It represents an analytical method that film text distinguishes between a story and the form that conveys the story. The main method aim is to find a dominant of a feature film, which is a principle of collage in the case of 500 days of Summer. The analysis proves that the principle of collage is present in the narration and in the style of the film as well.
40
Narration demands constant attention from its viewers. The constant attention is required because of the non-linear story structure. The subject helps us to construct the plot by using the time tittles. The time tittles feature every separate flashback of flashforward segment and they supply background information about the place on the time axis. Collage uses a lot of various elements from whole sphere of art. Of course, the main references come from other films, especially masterpieces of Ingmar Bergman, Mike Nichols, Jean-Luc Godard, Francois Truffaut, and narration uses them to dive the viewers in the subjective character´s minds. When we are talking about those particular references, they are clearly separated using different frame color and other stylistic implements, but we can find also generic references to varied genres. 500 days of Summer is an unusual romantic comedy-drama film in which collage absorbs diversified quantity of textures for itself. A collage also uses references to music, mostly to indie music which is isolated from the mainstream. Carefully chosen music plays very important role on the whole. It supports the meaning or it creates the meaning by itself. The original composed instrumental music generates a motive across the whole film. Except for references to other films or music, we can also notice references to literature, painting or architecture. The viewer is forced to make up individual segments, elements and references together and create one entire complex collage. Collage conception complicates film style and narration and thanks to this is this simple story interesting and uncommon in the present-day American cinematography.
41
6.
Použité zdroje
6.1. Literatura ALLEN, Robert C. – GOMERY, Douglas (1985): Film History. Theory and Practice. New York: McGraw-Hill. ALTMAN, Rick (2002): Obaly na vícero použití. Žánrové produkty a proces recyklace. Iluminace, 14, č. 4. BORDWELL, David – THOMPSON, Kristin (2011): Umění filmu. Úvod do studia formy a stylu. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. BORDWELL, David (1985): Narration in The Fiction Film. Madison: University of Wisconsin Press. BORDWELL, David (1985): Narration in the Fiction Film. Madison: University of Wisconsin Press. BORDWELL, David - THOMPSON, Kristin (2007): Dějiny filmu. Přehled světové kinematografie. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a Nakladatelství Lidové noviny. DE BOTTON, Alain (2006): The Architecture of Happiness. Pantheon Books. GAUTHIER,
Guy
(2004):
Dokumentární
film,
jiná
kinematografie.
Praha:
Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. JACQUES, Meuris (2009): René Magritte. Taschnen. KLINGEROVÁ, Barbara (2004): Konečná a nekonečná historie filmu: rekonstruování minulosti v recepčních studiích. In: Petr Szczepanik (ed.), Nová filmová historie. Antologie současného myšlení o dějinách kinematografie a audiovizuální kultury. Praha: Herrmann & synové, s. 87-112. MONACO, James (2008): Jak číst film. Svět filmu, médií a multimédií. Praha: Albatros. SALINGER, Jerome (1953): Nine stories: A Perfect Day for Bananafish. Little Brown and Company. SCHNEIDER, Jay Steven (a kol.) (2007): 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. Praha: Volvox Globator. STERNBERG, Robert (2002): Kognitivní psychologie. Praha: Portál. THOMPSON, Kristin (1988): Breaking the Glass Armor: Neoformalist Film Analysis. Princeton – Oxford: Princeton University Press. 42
VERNALLIS, Carol (2004): Experiencing Music Video: Aesthetics and Cultural Context. Columbia University press. 6.2. Internetové zdroje
BILLINTON, Alex (2009): Choose Your Favorite 500 Days of Summer Poster! (cit. 25. 4. 2013) BRADSHAW, Peter (2009): (500) Days of Summer. (cit. 19. 12. 2012) BREVET, Brad (2009): Marc Webb Talks '500 Days of Summer,' Being a Man and Even 'The A-Team.' (cit. 22. 2. 2013) BREVET, Brad (2009): Movie Review: 500 Days of Summer - Engaging, entertaining and original... Can you believe it? (cit. 22. 2. 2013) CORLISS, Richard (2009): (500) Days of Summer: A Dear John Letter. (cit. 5. 4. 2013) DINNING, Mark (2009): 500 Days of Summer - (95) minutes of high-quality rom-com. (cit. 5. 1. 2013)
43
EBERT, Roger (2009): (500) Days of Summer. (cit. 3. 4. 2013) FILA, Kamil (2010): 500 dní se Summer poučí o neexistenci lásky. (cit. 5. 1. 2013) FRENCH, Philip (2009): (500) Days of Summer. (cit. 19. 12. 2012) HAWTHORNE, Christopher (2009): L.A. as filtered by love in '(500) Days of Summer'. (cit. 23. 4. 2013) McCARTHY, Todd (2009): Review: “500 Days of Summer.” (cit. 5. 1. 2013) MURPHY, Kevin (2009): (500) Days Of Summer review. (cit. 12. 1. 2013) NEUDSTADTER, Scott (2009): (500) Days of Summer: Revenge is writing a film about the girl who dumped you. (cit. 22. 2. 2013) ORDONA, Michael (2009): '(500) Days of Summer.' The romantic comedy deftly navigates the neural tightropes of a passionate love affair in a beautiful and original way. (cit. 3. 4. 2012) QUINN, Anthony (2009): (500) Days of Summer (12A). (cit. 6. 4. 2013)
44
ROBERTS, Chris (2009): (500) Days of Summer. (cit. 12. 1. 2013) ROBEY, Tim (2009): (500) Days of Summer. (cit. 12. 1. 2013) RYAN, Mike (2009): Review: 500 Days Of Summer. (cit. 22. 2. 2013) SCOTT, Anthony-Oliver (2009): (500) Days of Summer (2009). (cit. 3. 1. 2013) TRAVERS, Peter (2009): (500) Days of Summer. (cit. 18. 12. 2012) 6.3. Bibliografické a filmové databáze Box Office Mojo Česko-Slovenská filmová databáze <www.csfd.cz> The Internet Movie Database <www.imdb.com> Yahoo Movies Youtube Wikipedia
45
7.
Filmografie
7.1.
Analyzovaný film
500 dní se Summer (500 days of Summer; USA; 2009) Režie: Marc Webb. Scénář: Scott Neustadter, Michael H. Weber. Kamera: Eric Steelberg. Zvuk: Piero Mura. Hudba: Mychael Danna, Rob Simonsen. Střih: Alan Edward Bell. Hrají: Joseph Gordon-Levitt (Tom Hansen), Zooey Deschanel (Summer Finn), Geoffrey Arend (McKenzie), Matthew Gray Gubler (Paul), Chloë Grace Moretz (Rachel Hansen), Clark Gregg (Vance), Rachel Boston (Alison), Minka Kelly (Dívka na pohovoru – Autumn). Produkce: Mark Waters, Mason Novick, Jessica Tuchinsky, Steven J. Wolfe, Mason Novick. Distribuce: Fox Searchlight Pictures, Formát: 35mm, barevný, některé scény černobílé, 2.35:1, anglicky, 95 min. Premiéra: 17. ledna 2009 Sundance Film Festival. Česká premiéra: 12. srpna 2009 - Fresh Film Fest. Lokace: Los Angeles, Burbank, California, USA. Rozpočet: cca 7,5 miliónu USD. Natáčení: 16. dubna 2008 – 14. května 2008. Rating: PG13. Festivaly a ceny: 2009: Southeastern Film Critics Association Awards – nejlepší scénář, Satellite Award – nejlepší scénář, San Diego Film Critics Society Awards – nejlepší střih, USA National Board of Review – pátý nejlepší film roku, Spotlight Award, Las Vegas Film Critics Society Awards – nejlepší scénář, Hollywood Film Festival – nejlepší scénárista, Florida Film Critics Circle Awards – nejlepší scénář, California on Location Awards – výběr lokací, 2010: Independent Spirit Awards – nejlepší scénář. Použitá verze: DVD, anglicky.
7.2. Citované filmy 3 Doors Down: Away from the Sun (Marc Webb, USA, 2003) 50/50 (Jonathan Levine, USA, 2011) (500) Minutes out with the guys from 500 days of Summer (Marc Webb, USA, 2009) Absolvent (The Graduate, Mike Nichols, USA, 1967) Bejvalek se nezbavíš (Ghosts of Girlfriends Past, Mark Waters, USA, 2009) Bláznivý (Manic, Jordan Melamed, USA, 2001) 46
Čaroděj ze země Oz (The Wizard of Oz, Victor Fleming, Mervyn LeRoy, King Vidor, USA, 1939) Eva Adams (Mark Waters, USA, 2009) Eva a rok ohnivého koně (Eve and the Fire Horse, Julian Kwan, Kanada, 2005) Green Day: International Supervideos! (Marc Webb, USA, 2001) Hanebný pancharti (Inglourious Basterds, Quentin Tarantino, USA/Německo, 2009) Harry Potter a Princ dvojí krve (Harry Potter and the Half-Blood Prince, David Yates, USA/UK, 2009) Holka jako lusk (Get over it, Tommy O'Haver, USA, 2001) Hříšný tanec (Dirty Dancing, Emile Ardolino, USA, 1987) Jesse McCartney: Up Close (Marc Webb, USA, 2005) Jules a Jim (Jules et Jim, François Truffaut, Francie, 1962) Juno (Jason Reitman, USA, 2007) Malá Miss Sunshine (Little Miss Sunshine, Jonathan Dayton-Valerie Faris, USA, 2006) Memento (Christopher Nolan, USA, 2000) Mužský rod, ženský rod (Masculin, féminin: 15 faits précis, Jean-Luc Godard, Francie/Švédsko, 1966) No Doubt: Return of Saturn (Marc Webb, USA, 2000) Pan Popper a jeho tučňáci (Mr. Popper's Penguins, Mark Waters, USA, 2011) Persona (Ingmar Bergman, Švédsko, 1966) Pí a jeho život (Life of Pi, Ang Lee, USA/Tchaj-wan, 2012) Počátek (Inception, Christopher Nolan, USA/UK, 2010) Přátelé (Friends, Kevin Bright, James Burrows, David Schwimmer etc, USA, 1994) Sedmá pečeť (Det Sjunde inseglet, Ingmar Bergman, Švédsko, 1957) Slunovrat (Solstice, Daniel Myrick, USA, 2008) Sid a Nancy (Sid and Nancy, Alex Cox, VB/USA, 1986) The Amazing Spider-Man (Marc Webb, USA, 2012) The Amazing Spider-Man 2 (Marc Webb, USA, 2014) The Lookout (Scott Frank, USA, 2007) The Only Living Boy in New York (Marc Webb, USA, 201X) The Perfect Home (Allain de Botton, UK, 2006) V lepší společnosti (All good things, Andrew Jarecki, USA, 2010) 47
Ve službách války (Stop-Loss, Kimberly Peirce, USA, 2008) Yes Man (Peyton Reed, USA, 2008) Znovu a jinak (Young adult, Jason Reitman, USA, 2011) Ztraceno v překladu (Lost in Translation, Sofia Coppola, USA/Japonsko, 2003)
48
8.
Přílohy
Obrazová příloha č. 1
49
Obrazová příloha č. 2 – přebal CD soundtracku
Obrazová příloha č. 3 – vítězný plakát
Obrazová příloha č. 4
50
Obrazová příloha č. 5
Obrazová příloha č. 6
Obrazová příloha č. 7
51
Obrazová příloha č. 8
Obrazová příloha č. 9
52
Obrazová příloha č. 10
53