Bankovní institut vysoká škola Praha Práva a veřejné správy
Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie Bakalářská práce
Autor:
Kateřina Čapková Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Písek
Ing. Alena Ţelezná
červen, 2013
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci s názvem „ Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie“ zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Písku dne 28.6.2013
……………………………………. Kateřina Čapková
Poděkování
Děkuji touto cestou vedoucí bakalářské práce Ing. Aleně Ţelezné za odborné a metodické vedení při zpracování daného tématu, za trpělivost, cenné rady a konstruktivní připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.
3
Anotace Autorka: Kateřina Čapková Vedoucí bakalářské práce: Ing. Alena Ţelezná Instituce: Bankovní institut vysoká škola Praha Název práce: Mateřská a rodičovská dovolená ve státech Evropské unie Klíčová slova: rodičovský příspěvek, rodičovská dovolená, mateřská dovolená, Evropská unie, Česká republika, socioekonomická situace, rodina, rodinná politika
Cílem mé bakalářské práce je shrnout rozdíly v mateřské a rodičovské dovolené ve státech Evropské unie. Hlavní část mé práce obsahuje podporu státu a délku dovolené. Zároveň upozorňuje na moţné problémy s návratem ţen po mateřské a rodičovské dovolené. Rodičovský příspěvek je v kaţdé zemi jiný a jiným způsobem ovlivňuje rodinný a pracovní ţivot.
4
Abstract Author Kateřina Čapková Academic supervisor: Ing. Alena Ţelezná Institution: Bankovní institut vysoká škola Praha The title: Maternity and Parental Leave in the European Union Countries Key words: parental allowance, parental leave, maternity leave, the European Union, the Czech Republic, socio-economic situation, family, family policy
The aim of this paper is to summarize the differences in maternity and parentel leave in countries of the European Union. The main part of my work includes support of the state and the lenit of the holiday. It also draws attention to possible problems with women returning from maternity and parental leave. Parental contribution in each country is different and different influence sof family and working life.
5
Obsah: 1.Evropská unie
10
1.1. Marshallův plán
11
1.2. Schumanův plán
12
1.3. Měnová definice
14
1.4. Základní práva občanů Evropské unie
14
1.5. Nástroje Evropské unie
15
1.6. Opatření ve vybraných zemích Evropské unie dle typu sociální státu
15
1.6.1. Definice sociálního státu
16
2. Mateřská a rodičovská dovolená, její specifikace
18
2.1. Specifikace
18
2.2. Mateřská dovolená
19
2.3. Rodičovská dovolená
19
2.4. Mateřská dovolená ve státech Evropské Unie
20
2.4.1. Belgie
20
2.4.2. Dánsko
20
2.4.3. Německo
21
2.4.4. Řecko
21
2.4.5. Francie
22
2.4.6. Irsko
22
2.4.7. Itálie
22
2.4.8. Španělsko
23
2.4.9. Rakousko
23
2.4.10. Portugalsko
24
2.4.11. Lucembursko
25
2.4.12. Finsko
25
2.4.13. Nizozemí
26
2.4.14. Švédsko
26
2.4.15. Velká Británie
27
2.5. Rodičovská dovolená ve státech Evropské Unie 2.5.1. Belgie
27 27
6
2.5.2. Dánsko
27
2.5.3. Německo
28
2.5.4. Řecko
28
2.5.5. Francie
28
2.5.6. Irsko
28
2.5.7. Itálie
28
2.5.8. Španělsko
29
2.5.9. Rakousko
29
2.5.10. Portugalsko
29
2.5.11. Lucembursko
29
2.5.12. Finsko
29
2.5.13. Nizozemí
30
2.5.14. Švédsko
30
2.5.15. Velká Británie
30
2.6. Mateřská dovolená v České republice
30
2.7. Rodičovská dovolená v České republice
31
3. Srovnání mateřské dovolené
31
4. Srovnání rodičovské dovolené
32
5. Závěr
32
5.1. Rodičovská, mateřská či otcovská dovolená?
32
5.2. Model úplné rovnosti
33
5.3. Model jednoho plného a jednoho částečného pracovního úvazku
34
5.4. Chlebodárcovský model
34
5.5. České výhody
36
5.6. Současná rodinná politika ČR
37
5.6.1. Opatření rodinné politiky v rámci systému sociálního zabezpečení ČR
38
5.6.2. Prorodinná opatření v systémech dalších sociálních politik ČR
40
5.6.3. Opatření na podporu slaďování rodičovství a zaměstnání
41
6. Seznam pouţité literatury
44
7. Elektronické dokumenty
45
8. Přílohy
46
7
Úvod Mezi nástroje, tvořící sociální politiku a ovlivňující demografický vývoj země, patří mateřská dovolená a rodičovská dovolená. Tyto nástroje napomáhají zkvalitnit výchovu narozených dětí a jejich další příznivý vývoj. Mezi další nástroje, které k tomu stát pouţívá, patří např. porodné, peněţitá pomoc v mateřství, úlevy pracujícím ţenám s dětmi, atd. Čerpání rodičovské dovolené a to, ţe stát v tuto dobu rodiče finančně zabezpečuje, je jedním z faktorů, který můţe ovlivnit porodnost a kvalitu následné péče o dítě. Současně je to jeden ze základních cílů sociální politiky všech vyspělých demokratických států, snaţících se zvrátit nepříznivý vývoj své země. Tato problematika se v jednotlivých státech řeší jiţ dlouhodobě. V ČR nastal zlom v roce 1994, kdy i přes migraci z okolních zemí, se poprvé v historii země mohla zařadit mezi vymírající. V průběhu následujících let se tomuto tématu tolik nevěnovalo, aţ v posledních letech naši politici vnímají, ţe se propad ještě více prohloubil. Za vymíráním české (ale i evropské) populace není jen dnešní ţivotní styl, ale i pomalý růst ekonomiky. Dokladem toho je Irsko, kde se zemi podařilo nastartovat hospodářské reformy a s tím růst HDP přes 10 procent. A počet obyvatel začal rychlým tempem přibývat. V současné době všechny vyspělé ekonomiky počítají s účastí státu na hospodářském a sociálním rozvoji. Stát také vstupuje do hospodářského a sociálního rozvoje a reguluje je. V tomto smyslu je dnes stát ve všech vyspělých zemích také státem sociálním. Problémem v současné době tedy není, zda sociální stát ano či ne, ale jaký sociální stát, jaká má být míra „sociálnosti“ takového státu, v jaké míře se mají tyto rysy naplňovat. Politika každého státu, který chce být sociálním, musí hledět do budoucnosti a musí být výzvou změnit hospodářské a sociální podmínky a tím garantovat zabezpečení a svobodu. 1
--------------------------1
GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2.vyd. Brno: MU a nakladatelství Doplněk Brno,2000.s. 14-15
8
Ke změnám došlo i po listopadu 1989, hlavně u přechodu státních podniků do soukromých. Vývoj sociální politiky v České republice začal jiţ po vzniku Československa. Tyto aktivity podporoval první prezident T. G. Masaryk – filozof, sociolog a politik. Došlo tak postupně k vytvoření relativně moderního systému sociální péče, sociálních dávek a sluţeb. Většina sociálních dávek a sluţeb byla poskytována prostřednictvím státních podniků a orgánů Některé dávky vznikly znova – jako příspěvek na dopravu pro nezaopatřené děti. Ke změnám dochází stále dál. Největší změna dosavadního systému došla v roce 1995 v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dávky jako rodičovský příspěvek, porodné, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, pohřebné jsou od 1.10.1996 vypláceny prostřednictvím státních orgánů. Roku 1997 se přidal přídavek na děti do nového systému jako dávka sociální příplatek. Zároveň byl nově koncipován i příspěvek na bydlení a dopravu. Od 1.1.2003 došlo v souvislosti se zánikem okresních úřadů a vznikem krajů k reorganizaci správních úřadů. Ke změnám v systému dávek však nijak podstatněji nedošlo. Odbor státní sociální podpory se v dnešní době stará o dávky. Další změny směřují k tomu, aby se dosáhlo maximální efektivity vyplácení, zpřehlednění a zamezení případnému zneuţívání dávek. Bohuţel jednotlivé novelizace sociálních zákonů výrazné výsledky nepřinesly, naopak to činí pro běţného občana méně přehlednější a více zneuţitelnější. Pro stát i hůře kontrolovatelnými. Právní vědomí se sloţitostí jednotlivých právních předpisů stalo sníţené jak pro občana, tak i pro úředníky, kteří dávky přiznávají a vyplácejí. Začíná zde převládat snaha zalíbit se budoucím voličům před vytvořením jednoduchého, uceleného, sociálně spravedlivého systému.
9
1.
Evropská unie Kořeny Evropské unie (EU) sahají k druhé světové válce. Evropané jiţ nechtěli další
zabíjení a válčení. Myšlenka Unie vznikla s odhodláním tomu zabránit. V začátku spolupracovalo šest států hlavně v oblasti obchodu a hospodářství. Evropská unie v dnešní době zahrnuje 25 států. Je to svazek demokratických evropských zemí. Jejich závazkem je společné úsilí o mír a prosperitu. Není to stát, který nahrazuje ostatní, Evropská unie patří mezi jedinečné seskupení. Záleţitosti, týkající se společného zájmu, přijímají demokraticky na evropské úrovni. Vytvořily společné orgány a přenesly na ně část své suverenity. Evropská unie dosáhla vysokého stupně integrace na základě svobodné vůle připojených států. A v čem tkví podstata kritické situace, do které se Evropa dostala? … Zástupy trýzněných, hladových, ztrápených a zmatených lidí zírají n a ruiny svých měst a domovů¨ a obávají se, zda se na obzoru neukáže nějaké nové nebezpečí, tyranie nebo teror… Je to tím, že Evropané, kteří se seskupili do příliš velkého množství archaických států a národů…, rozcupovali kontinent na kousky, a to šíří zmatek široko daleko. Přesto všechno zde existuje možnost nápravy… a tou je znovu vytvořit evropskou rodinu nebo se co nejtěsněji přiblížit jejímu ideálu takových uspořádáním, které umožní žít v míru, bezpečí a svobodě. Musíme vybudovat nějaký typ Spojených států evropských.2 Francouzské, americké a britské sloţení okupační zóny se pro Evropu stalo důleţitým zlomem. Snahu o evropskou integraci podporovaly jednotlivé země, kaţdá z nich sledovala své vlastní zájmy. Integrace Francie a Německa na kontinentě vytvořila šanci proti americko-britskému vlivu a rovněţ i záruku, ţe se Německo nestane opět vojenským protivníkem. A stane se nezávislou „normální“ zemí.3 Italové pojaly integraci Evropy jako protiváhu vůči komunismu a tím i moţnost zavřít italsko fašistickou minulost. -----------------------2
Winston Churchill, Curych, 19.září 1946
3
Nezávislou zemí bylo Německo uznáno aţ v roce 1955
10
1.1.
Marshallův plán
Nejdůleţitější snahou čelit komunizmu v Evropě byl Marshallův plán a vznik Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Americký ministr zahraniční George Marshall nabídl všem evropským národům jeho plán obnovy, pokud se k němu připojí. V Paříţi se sešli zástupci evropských zemí a na konferenci stanovili výši pomoci a vytvoření organizace, spolupracující na evropské obnově. Do Marshallova plánu vloţil Americký kongres v dubnu 1948 finanční prostředky. Mezi lety 1948 aţ 1952 v rámci Marshallova plánu rozdělila finanční pomoc ve výši 12 miliard dolarů. Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) umoţnila pokrok v evropské integraci. Byl to jeden z jejích úkolů mimo rozdělení pomoci Spojených států. Došlo k odstranění vnitřních překáţek evropského obchodu, zlepšení vnitřního evropského systému plateb a zaloţení Evropské platební unie (EPU). V roce 1949 tlačilo USA na vytvoření otevřenějších podmínek pro evropskou ekonomickou integraci. Hlavně vnitřní liberalizaci obchodu. Ta podpořila rychlou expanzi obchodu a růst příjmů. Marshallův plán a s tím i americká pomoc začala ztrácet v roce 1952, kdy se pomoc přesunula směrem k NATO. V roce 1961 se evropská hospodářská spolupráce stala Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Euroepan Cooperation and Development, OECD). Po roce 1045 většina evropských států zbankrotovala. Evropská platební unie (EPU) v prvním roce odstranila veškeré diskriminační obchodní opatření mezi členy EPU. Během let 1059 aţ 1958 zaţil vnitřní evropský obchod vzrůst aţ na dvojnásobek. Došlo k obnovení evropské finanční stability a vytvoření slušné dolarové rezervy.4 Efektivně fungující demokratickou vládu v prvních poválečných letech měla pouze Velká Británie, která byla přesvědčena o nadřezenosti národních států. Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC) patřila k mezivládním. Dále i Evropský kongres z roku 1948. Předsedal mu Winston Churchill v Haagu. Vznikly dvě mezivládní instituce, Rada Evropy (1949) a Mezinárodní soud pro lidská práva (1950). ---------------------------4
Zdroj: Eichengreen a de Macedo (2001)
11
1.2 Schumanův plán „Otcem evropské integrace“ byl Jean Monnet, kterého propagoval francouzský ministra zahraniční Robert Schuman. Ten přišel s tzv. Schumanovým plánem, inspirovaným Jeanem Monnetem. Franci a Německo na návrh měly umístit pod kontrolu nadnárodní autority svůj uhelný a ocelářský sektor. Uhlí a ocel patřilo v té době mezi základ industriální ekonomiky se zásadním významem pro armádu a průmyslovou sílu. Byl to velmi radikální federální krok. Schuman tak zdůvodňoval svůj plán jako pojistku proti dalšímu francouzskoněmeckému válečnému konfliktu. Vznikla skupina států nazývaná „ Šestka“. Připojily se státy Belgie, Nizozemsko, Lucembursko a Itálie. Patřila k Evropskému společenství uhlí a oceli (ESUO). Většina zemí to odřekla z důvodu chápání uhelného a ocelářského průmyslu jako páteř moderní industriální ekonomiky. Nejvyšším úřadem byla stanovována klíčová rozhodnutí jako byl obchod a produkce v sektoru uhlí a oceli a určování ceny. Dnes je jeho nástupcem Evropská komise. Spolupráce „Šestky“ se ukázala jako úspěšná. Hlavně pro Německo to znamenalo efektivní růst. I přesto pokračovalo napětí mezi Východem a Západem a Německo reagovalo nezbytným přezbrojením. Německo se připojilo k Severoatlantické alianci NATO (North Atlantic Treaty Organizatiton) a začalo znovu zbrojit. Sovětský blok – SSSR a země střední a východní Evropy na to reagovaly formou Varšavské smlouvy. V tento moment, roku 1995, dochází k oslabení Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a společenství jiţ nemůţe zaručit, ţe nedojde k další válce. Vše vede k prohloubení ekonomické spolupráce. Akční výbor pro Spojené státy evropské (představitelé Šestky), zaloţený Jeanem Monnetem,5 tvoří nátlakovou skupinu, jejíţ cílem je umoţnit vplynutí evropských národních států do nadnárodní organizace podle linie ESUO. Propaguje tím ambicióznější plány pro evropskou integraci. -----------------------------------------------5
Jean Omer Marie Gabriel Monnet , byl francouzský politik, diplomat a ekonom, tvůrce
Monnetova plánu z roku 1947
12
Vznikl plán také na Společenství evropské obrany (European Defence Comunity, EDC) a Evropské politické společenství (European Political Commnunity, EPC). Neúspěchem bylo zamítnutí francouzským parlamentem. I přesto, myšlenka ESUO, EDC, EPC, je nebývale revoluční. Roku 1957 v Říme dochází k podpisu dvou dohod. Jedná se o Evropské společenství pro atomovou energii (Euroatom) a Evropské hospodářské společenství (EHS). Uţ v roce 1958 začala existence Evropského hospodářského společenství. Velká Británie odstoupila v momentě, kdy Jean Monnet a ostatní cítili, ţe se snaţí iniciativu „Šestky“ sabotovat. Další základy etap prohlubování evropské integrace tkví v Římských smlouvách. Volný pohyb pracovních sil, integraci kapitálového trhu, svobodný obchod se sluţbami a další okruh společenských politik, měly být implementovány nadnárodní Evropskou komisí. Vzniklo několik nadnárodních institucí. Jako Evropské parlamentní shromáţdění (předchůdce Evropského parlamentu) nebo Evropský soudní dvůr. Došlo k odstranění vnitřních cel a dovozních kvót jiţ o 18 měsíců dříve, neţ bylo plánováno. Clo se podle Římských dohod platilo přímo Evropské komisi. Evropské sdruţení volného obchodu (ESVO) bylo zaloţeno ze zbylých států jako reakce na moţnost diskriminace a přehlíţení, kterému by mohly čelit. Zavázala členy odstranit vzájemné obchodní celní tarify společně s programem EHS. I přes to mohl kaţdý člen zvolit dovozní cla podle svého uváţení. Z procesu odstraňování cel byla zemědělská produkce vyňata. Proces evropské integrace i přes uvedení celní unie v ţivot začal stagnovat. V 60.letech proţívalo Evropské společenství krizi aţ k ekonomickým šokům, které přetrvávaly aţ do začátk 70. let. „Europesimismus“ trval aţ do roku 1985.
13
1.3.
Měnová unie V této době se USA snaţila ufinancovat válku ve Vietnamu a tiskla peníze ne zrovna
vhodný způsobem. Jelikoţ inflace USA byla propojena s měnou dolaru, promítala se do růstu inflace Evropy , coţ vyvrcholilo v letech 1971 aţ 1973 ke zhroucení celého tohoto systému. Bylo potřebou dosáhnout obnovení stabily směnných kurzů. Podle studií připravených v 60.letech byl představen návrh na zavedení měnové unie. Byl přijat a do roku 1980 mělo dojít k vytvoření úplné měnové unie. Jacques Delors přišel s myšlenkou vytvořit měnovou unii. Toho se chytil i francouzský prezident Francois Mitterand i německý kancléř Helmut Kohl. Cílovým rokem měl být rok 1999 a vytvoření měny do roku 2002. Rozhodnutí bylo zapsáno do Maastrichtské smlouvy, formálně také nazývaná Smlouva o Evropské unii. Zavazovala členy k postoupení státní suverenity nadnárodní instituci – Evropské centrální bance a nahradila vlastní měnu eurem.
1.4 .Základní práva občanů Evropské unie Vstupem dalších států byla Unie přinucena ke změnám a vznikla tak Amsterodamská smlouva. Ta ještě více posílila základní práva občanů v Evropské unii. Jedním z toho bylo pozastavení členských práv Evropské unie kterékoliv zemi, která by je porušovala. Diskriminaci rozšířila i na pohlaví, rasu, náboţenství, věku, sexuální orientaci. Podpořila také rovnost muţů a ţen. Smlouva zlepšila transparentnost politiky. Dopomohla občanům k přístupu k úřadním dokumentům evropských orgánů. Toto vše bylo potvrzeno setkáním v Nice v prosinci 2000 vyhlášením Charty základních práv Evropské unie. Vypracoval to konvent, sloţený z členů parlamentů členských států, Evropského parlamentu, ze zástupců národních vlád, z jednoho člena Komise. Charta obsahovala 54 článků uspořádaných do šesti části – důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanství, spravedlnost. Vše to vymezuje základní hodnoty Evropské unie. Dále také občanská, politická, ekonomická a sociální práva občanů EU.
14
1.5.
Nástroje Evropské unie Směrnice Rady č. 96/34/ES ze dne 3. června 1996 o Rámcové dohodě o rodičovské
dovolené, uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a ETUC: Za účelem podpořit sladění rodičovských a pracovních povinností zaměstnaných rodičů stanoví dohoda minimální poţadavky. Patří tam garance moţnost rodičů pečovat o dítě alespoň po dobu tří měsíců. Vztahuje se na pracující muţe i ţeny, mající pracovní smlouvu nebo spadají do pracovního poměru stanoveném právními předpisy, kolektivními smlouvami, nebo praxí platnou v kaţdém členském státě. Po ukončení rodičovské dovolené, mají zaměstnanci právo vráti se na stejné pracovní místo. Pokud není moţné vrátit se, tak na srovnatelné nebo podobné místo odpovídají jejich pracovní smlouvě nebo pracovnímu poměru. Rezoluce Evropského parlamentu formuluje specifické doporučení pro EU v několika klíčových oblastech, například poţaduje zlepšení výměny informací, prevenci nechtěných těhotenství a potratů, sexuální reprodukční práva pro dospívající včetně sexuální výchovy a celkově zlepšení zdravotní politiky týkající se sexuálního a reprodukčního zdraví obyvatelstva. Mimo jiné, rezoluce vyzývá k podpoře vědeckého výzkumu v oblasti muţské antikoncepce. Aby byla v uţívání moderních antikoncepčních metod nastolena generová rovnost. Evropský parlament má stanovisko k potratům – důraz je kladen na legálnost a bezpečnost potratů. Dostupnost postkoitální antikoncepce, podporu těhotným ţenám a propagaci sexuální výchovy a antikoncepce. V zemích Evropské unie jsou opatření týkající se potratů individuální.
Příklad: Irsko – potrat je ilegální s výjimkou záchrany života ženy. Finsko, Velká Británie, Lucembursko, Kypr, Island – potrat je povolen na základě socioekonomických podmínek a též při ohrožení zdraví.
15
1.6.
Opatření ve vybraných zemích Evropské unie dle typu sociální státu
1.6.1. Definice sociálního státu
Sociální stát vyvolal potřebu péče o rodinu, potomky, ale i staré lidi, způsobenou migrací a silnými trţními mechanismy. Sociální stát se počal vytvářet s rozvojem průmyslu a měst, rozpad tradičních forem rodiny způsobený migrací a silnými trţními mechanismy vyvolal potřebu péče o rodiny, potomky a staré lidi. Se vznikem welfare state6 docházelo k zajištění sociální stability. Poprvé tento termín byl pouţit roku 1939 k popisu situace ve Spojeném království. Je vázán na demokratický reţim. Pojí se s relativně vyspělou trţní ekonomikou. Martin Potůček (1995) jej vykládá takto:: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.“
Peacock: „Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho.“
Různorodost sociálních států je v právní podstatě a ve stratifikaci, tj. v rozdílném uspořádání hodnot mezi státem, trhem a rodinou. Odborná literatura obsahuje několik typů welfare state. Pro ekonomicky vyspělé země jsou akceptovatelné dvě typologie, Titmussova a Esping-Andersenova. Titmuss (1987) rozlišuje tři typy sociálního státu: reziduální, pracovně výkonový a institucionálně redistributivní. Tomu obdobně odpovídá typologie Esping-Andersena (1990), která rozlišuje následující typy: liberální, konzervativní a sociálně demokratický.
--------------------------------------------------------6
welfare state (z angl.) je označení pro sociální stát. Na vymezení pojmu neexistuje jednotný
názor 16
Tabulka č. 1.5.: Typy a rysy welfare state
Titmussova typologie Esping-Andersenova typologie Alternativní název Převládající způsob solidarity Míra dekomodifikace1 Role státu Role trhu Role rodiny Status klientů Povaha klientů Kritérium k obdrţení dávek Příklad (země)
Reziduální
Pracovně výkonový
Liberální
Konzervativní
anglosaský
korporativistický
Institucionálně redistributivní Sociálnědemokratický skandinávský
individuální
etatistický
univerzální
malá malá velká malá nízký chudáci
velká střední (subsidiarita) malá velká střední občané
největší velká malá malá vysoký členové společnosti
potřeba
status
občanství
USA, Velká Británie
Německo, Francie
Švédsko, Norsko
17
Mimo tyto typologie se objevuje dle Matějkové, Paloncyové (2004) prorodinný typ sociálního státu vyznačující se sociální loajalitou ve společnosti, nízkou úrovní dávek rodinám či málo rozvinutou sítí zařízení péče o děti. Do této kategorie se řadí např. Španělsko, Itálie nebo Řecko. Jako pátý typ sociálního státu označily tyto autorky typ postsocialistický, který je příznačný pro všechny bývalé státy socialistického bloku včetně České republiky. Pro tento typ je charakteristický vysoký stupeň přerozdělování zdrojů do systému, rozvinutá síť péče o děti či snadnost dostupnosti dávek. Ţádný z uvedených reţimů neexistuje v takto jasné podobě a prvky jednotlivých reţimů se vzájemně prolínají.
2. Mateřská a rodičovská dovolená, její specifikace
2.1. Specifikace Doporučení Evropské komise je, aby ţeny v zemích EU měly nárok u mateřské dovolené minimálně na 18 dnů. Česká republika má uzákoněnou mateřskou dovolenou v délce 28 týdnů, pokud ţena porodí více dětí najednou, je to v délce 37 týdnů. Peněţitá pomoc v mateřství se od ledna 2009 v ČR zvyšuje v závislosti na výši předchozího příjmu. Na ni navazuje dovolená rodičovská, která můţe být placena aţ do 4 let věku dítěte. Zcela ojedinělá je neomezující moţnost výdělku pečujícího rodiče a zároveň délka i výše příspěvku
18
2.2.
Mateřská dovolená Mateřská dovolená je osobní překáţkou v práci. Zaměstnavatel je povinen
zaměstnankyni omluvit. V souvislosti s porodem, péčí o narozené dítě náleţí zaměstnankyni v současné době pracovní volno po dobu 28 týdnů. Při porodu dvou a více dětí, náleţí volno v délce 37 týdnů. Volno lze čerpat 6-8 týdnů před očekávaným datem porodu. Porodí-li matka předčasně, můţe čerpat ode dne porodu celou zákonem stanovenou délku mateřské dovolené. Dojde-li k porodu v termínu určeném lékařem a nevyčerpá-li ţena do té doby alespoň 6 týdnů mateřské dovolené, náleţí ji pouze 22 týdnů volna po porodu.
2.3.
Rodičovská dovolená Další oblastí, která je na úrovni EU řešena je rodičovská dovolená a právo na volno z
naléhavých rodinných důvodů. Rodičovská dovolená pro rodiče pracující v EU znamená individuální právo při narození nebo adopci dítěte na péči o toto dítě po dobu minimálně tří měsíců. V tomto ohledu je velmi důleţité, ţe by neměla být uplatňována ţádná diskriminace v udělování rodičovské dovolené matce či otci. Po skončení rodičovské dovolené je zaručeno právo návratu na stejné pracovní místo nebo není-li to moţné na místo srovnatelné. Uvedená ustanovení zajišťují určité minimální záruky, další podrobná opatření se liší podle jednotlivých zemí. Rodičovská dovolená se poskytuje ode dne převzetí dítěte aţ do 3 let věku dítěte. Byloli dítě převzato po dosaţení 3 let věku, nejdéle však do 7 let věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů (§ 197 ZP). Jestliţe dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a ţena či muţ nastoupí do práce, přeruší se tímto mateřská nebo rodičovská dovolená. Její nevyčerpaná část se poskytne ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle neţ do doby, kdy dítě dosáhne tří let věku (§ 198 odst. 2 ZP). Jestliţe se zaměstnankyně (zaměstnanec) přestane o dítě starat, dítě je svěřeno do rodinné či ústavní péče nahrazující péči rodičů nebo je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných neţ zdravotních důvodů, mateřská či rodičovská dovolená jim nepřísluší po dobu, po kterou o dítě nepečují (§ 198 odst. 3 ZP).
19
V případě úmrtí dítěte v době, kdy je ţena na mateřské nebo rodičovské dovolené či muţ na rodičovské dovolené, poskytuje se mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne, kdy dítě zemřelo. Nejdéle však do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku (§ 198 odst. 4 ZP).
2.4.
Mateřská dovolená ve státech Evropské unie
2.4.1. Belgie Mateřská dovolená před předpokládaným datem porodu, nazývaná prenatální dovolená trvá v Belgii 7 týdnů. V případě mnohačetného porodu je to 9 týdnů. Jeden týden před porodem je povinný, další týdny nepovinné. Poporodní dovolená je povinná v době 8 týdnů po porodu. Pokud nebude vybrána některá část nepovinné prenatální dovolené, můţe být vybrána po porodní dovolené nebo v případě, ţe se dítě vrátí po dlouhé hospitalizaci. V případě úmrtí matky, část poporodní dovolené můţe být změněna za jistých podmínek na otcovskou dovolenou. V průběhu mateřské dovolené pobírá matka plat od zaměstnavatele. Peněţitou dávkou – myslí se tím mateřský příspěvek, tvoří 82% platu (bez stropu) prvních 30 dní, 75% nebo 60% platu (dle stropu), pro dobu od 31. dne a maximálně na 15 týdnů. Zvláštní ustanovení pro nezaměstnané a invalidní. Porodní příspěvek – 945 euro pro první porod, 711 pro druhý a kaţdý další.
2.4.2. Dánsko Zaměstnaná ţena – podnikatelka dostává 4 týdny před očekávaným porodem týdenní
20
a 24 týdnů po porodu (posledních 10 týdnů z 24 můţe jít ve prospěch otce); Zaměstnaný muţ –podnikatel dostává týdenní platby po 2 týdny během 14 týdnů následujících po porodu a 2 týdny po ukončení 24 týdenního období. V případě adopce: týdenní platby po 24 týdnů od data kdy rodiče skutečně převezmou dítě do péče, z čehoţ 2 týdny jsou pro oba adaptující rodiče a 2 týdny jako prodlouţení 24 týdnů pro adaptujícího otce. Kolektivní smlouva zajišťuje nepřetrţité vyplácení mzdy a platu určitým zaměstnaneckým skupinám. V tomto případě jsou zaměstnanci oprávněni k vyplácení mateřských dávek od zaměstnavatele. Peněţité dávky u zaměstnance- – mateřské dávky se vypočítávají na základě hodinové mzdy pracujícího, maximálně 349 euro týdně nebo 11 euro na hodinu (37 hodin týdně), a na základě počtu odpracovaných hodin. Samostatně pracující – mateřské dávky vypočítány na základě výdělku z profesní aktivity samostatně pracující osoby, maximum jako u zaměstnanců.
2.4.3. Německo Mateřská dovolená trvá před porodem 6 týdnů a po porodu 8 týdnů. V případě předčasného nebo mnohačetného porodu je to 12 týdnů. Příplatek od zaměstnavatele – rozdíl mezi mateřskou dávkou vyplácenou z nemocenského fondu a čistým příjmem pojištěné ţeny je hrazen zaměstnavatelem podle Zákona o ochraně mateřství. Mateřské dávky – průměrná čistá mzda pojištěné osoby, sníţená o legální příspěvky, maximálně 13 euro na den. Rozdíl je hrazen příplatkem zaměstnavatel ( v případě obstrukcí to hradí stát). nepojištěné zaměstnankyně obdrţí maximálně 205 euro.
2.4.4. Řecko Mateřské dávky splatné pojištěné ţeně 56 dní před a 56 dní po porodu. Ţádné pokračování vyplácení platu do zaměstnavatele. Maximum 36 euro na den (ţádní závislí), maximum (4 závislí) 50 euro na den.
21
2.4.5. Francie Mateřské dávky jen pro zaměstnankyně přerušující jejich práci: - 16 týdnů z toho 6 před porodem a 10 po porodu. - 2 další týdny před porodem v případě patologického porodu. V případě 3. dítěte -26 týdnů, z toho 8 týdnů před porodem. Při dvojčatech 34 týdnů, z toho 12 před porodem. Při mnohačetném porodu je to 46 týdnů, z toho 24 před porodem. V případě adopce – mateřská dovolená. Tato dovolená můţe být rozdělena mezi otce a matku, za předpokladu, ţe oba na to mají nárok. Zemře-li matka při porodu, je otec oprávněn k otcovské dovolené. Plat od zaměstnavatele: Mzda je zachována – záleţí na kolektivní smlouvě nebo na dohodě o měsíčních platbách. Zaměstnavatel pouze musí i nadále vyplácet částku přesahující mateřskou dávku. Čistá mzda se stropem: maximum – 61 euro na den; Minimum - 7,53 euro na den.
2.4.6. Irsko Mateřská dovolená 14 týdnů – min. 4 musí být vybrány před a 4 týdny po porodu. Zaměstnavatelé nemají povinnost pokračovat ve vyplácení mzdy během mateřské. Peněţité dávky 70 % průměrného týdenního výdělku v relevantním fiskálním roce. Minimum 115 euro, maximum 219 euro na týden nebo částka dávky v neschopnosti zahrnující přírůstky pro dospělé a závislé děti, ke kterým by daná osoba byla oprávněna při nepřítomnosti v práci z důvodu nemoci - částka která je vyšší.
2.4.7. Itálie Mateřská dávka, jen kdyţ je přerušena výplata mzdy: 1 nebo 2 měsíce před předpokládaným datem porodu a 3 nebo 4 měsíce (v případě 1 měsíce absence před porodem) po porodu (nepovinně 6 dalších měsíců) Nepovinná dodatečná rodičovská dovolená můţe být ţádána otcem, kdyţ o ni neţádá matka, nebo kdyţ je otec jediným ţivitelem. Zaměstnavatel vyplácí kompenzaci jménem Národního institutu sociálního ochrany. Tato částka je odpočítávána z příspěvků.
22
Peněţité dávky 80% výdělku pro povinné období, 30% pro dodatečnou.
2.4.8. Španělsko Mateřské dávky po dobu max. 16 týdnů. 2 týdny navíc v případě mnohačetného porodu pro kaţdé dítě. Je-li zaměstnankyně - příjemkyně dávky v lékařské péči i po této 16-ti týdenní době, bude povaţována za dočasně neschopnou práce. V případě mnohačetného porodu, je vyplácen zvláštní přídavek po 6 týdnů. Pracují-li oba rodiče, 10 týdnů (dovolené a příspěvku) můţe být ve prospěch otce. Zemře-li matka při porodu, otec má nárok na poporodní mateřskou dovolenou. Ţádné pokračování výplaty mzdy od zaměstnavatele. Peněţité dávky 100% příspěvku. 75% příspěvku pro rizikové těhotenství ode dne zahájení rizikové těhotenství (příspěvek – denní mzda posledního měsíce před ukončením práce).
2.4.9. Rakousko
Mateřské dávky (není-li nadále proplácena mzda) – 8 týdnů před a po porodu, z toho 12 týdnů v případě předčasného, mnohačetného porodu, nebo císařského řezu. Ţádné vyplácení mzdy zaměstnavatelem, kromě zaměstnanců, kteří vydělávávají méně neţ 296 euro za měsíc. Mateřská týdenní dávky – do částky průměrného čistého příjmu za posledních 13 týdnů nebo 3 měsíce Pro dobrovolně pojištěné osoby s příjmy pod hranicí povinného pojištění a osoby se smlouvu (free service contract) částka činí 6,83 euro na den; Mutter-Kind-PassBonus
23
2.4.10 Portugalsko
Mateřské dávky – během mateřské dovolené po 120 dní, z toho90 před porodem, matka si musí nutně vybrat 6 týdnů, 14-30 dní po potratu nebo narození mrtvého dítěte. V případě mnohačetného porodu je dovolená prodlouţena o 30 dní na dítě. Otcovská dávka – 5 dní, vcelku i jednotlivě, během prvního měsíce po narození a : -
v případě fyzické nebo mentální nezpůsobilosti matky –
-
v případě úmrtí matky, -
-
zaloţené na společném rozhodnutí rodičů -
období dávek je poskytováno v posledních případech, je ve vztahu k době kdy by matka měla nárok na dávky. V případě úmrtí matky, je minimální období 14 dní Dávky - rodičovská dovolená – otec nebo matka si mohou vybrat 3 měsíce rodičovské dovolené, aby mohli pečovat o dítě mladší 6-ti let. Tato doba se započítává do důchodu. Otec můţe dostat příspěvek na 15 dní, následují-li mateřskou nebo otcovskou dovolenou. Dávky pro zvláštní dovolenou pro prarodičce – 30 dní po narození vnoučete. Určeno pro pracujícího dědečka nebo babičku, je-li dítě v jejich péči a rodičům je 16 nebo méně. Přídavky při riziku v těhotenství – pracuje-li ţena během těhotenství v nebezpečných podmínkách – bezpečnostních / zdravotních nebo v případě nočních směn. Rodičovské dávky v případě nemocného nebo postiţeného dítěte – otec nebo matka nemocného dítěte mladšího 10 let nebo postiţeného dítěte (bez věkového omezeni) maximálně 30 dní pro kaţdé dítě a kalendářní rok. Rodičovská dovolená pro péči o těţce postiţené nebo chronicky nemocné dítě – pro otce nebo matku na období max. 6 měsíců. Ţádné další platby od zaměstnavatele. Mateřský příspěvek, otcovsky příspěvek, grant k adopci rodičovský příspěvek, příspěvek pro prarodiče - denní dávka 100% průměrné denní mzdy (zahrnuje platby o Vánocích a svátcích). Minimální částka – 50% minimální mzdy.
24
2.4.10.
Lucembursko
Mateřské dávky – jen je-li přerušena výplata mzdy. 8 týdnů před očekávaným datem porodu a 8 týdnů po porodu, 4 týdny příspěvek pro kojící matky a v případě předčasného porodu nebo mnohačetného porodu. Další osvobození od práce není-li moţná změna úlohy ze zdravotních důvodů. Mateřský příspěvek – 16 týdnů. Nekumulativní s podobnými mateřskými dávkami nebo výdělky. Ţádné další platby od zaměstnavatele. Mateřské dávky – 100% mzdy: Mateřský příspěvek – 171 euro na týden, po dobu 16 týdnů.
2.4.11.
Finsko
Mateřský příspěvek – buďto mateřský balíček zahrnující potřeby pro dítě nebo celková částka 140 euro. Zvláštní mateřský příspěvek placený během těhotenství, je-li matka v zaměstnání vystavena chemickým substancím, radiaci nebo infekční nemoci. Mateřský příspěvek se platí matce 105 po sobě jdoucích dnů kromě nedělí, z toho 30-50 před předpokládaným datem porodu. Rodičovský příspěvek – můţe být vyplácen otci max. 18 dní. Rodičovský příspěvek – vyplácí se okamţitě po mateřském příspěvku bud matce nebo otci po dobu 158 dnů (mimo neděle). V případě mnohačetného porodu je přidáno 60 dní k této době pro kaţdé další dítě. V případě adopce dítěte mladšího 7 let je rodičovský příspěvek vyplácen minimálně 180 dní. Vyplácení podle kolektivní smlouvy. Minimální peněţitá dávka je 10 euro na den.
25
2.4.12.
Nizozemí
Všeobecně je mateřská dovolená 16 týdnů. Před porodem je dovolená mezi 6 a 4 týdny povinná, 10-12 týdnů zbývá pro dovolenou po porodu. V případě předčasného porodu stále platí nárok na dovolenou 16 týdnů. V případě pozdního porodu, se počet dní před porodem „navíc“ připočítává k celkové době dovolené. V tomto případě je delší neţ 16 týdnů. Ţádné další platby od zaměstnavatele. Peněţité dávky 100% denní mzdy. Maximální denní mzda – 153 euro. Podnikatelky – 100% minimální mzdy
2.4.14.
Švédsko
Těhotenský peněţní příspěvek se vyplácí maximální po dobu 50 dnů během posledních 60 dní před očekávaným datem porodu. Rodičovský peněţitý příspěvek se vyplácí celkem po dobu 450 dnů na dítě. 360 se vyplácí podle pravidel jako nemocenská, minimum je 6,75 euro na den (zaručená částka). Ostatních 90 dnů se vyplácí zaručená částka. Dny mohou být vybrány nejdříve 60 dní před očekávaným porodem – ţenou a kaţdým z rodičů do věku 8 let dítěte. Rodiče sdílející opatrovnictví jsou oprávněni k polovině celkového počtu dnů kaţdý. Toto právo můţe být převedeno na druhého rodiče s výjimkou 30 dnů, které jsou rezervovány jednotlivě pro matku a otce. Dočasný rodičovský příspěvek můţe být vybrán maximálně na 60 dní za rok do 12 let dítěte. Otec je oprávněn k 10 dnům v souvislosti porodem.
26
2.4.13.
Velká Británie
Všichni zaměstnanci jsou oprávněny k 18 týdnům zákonné mateřské dovolené. Navíc, zaměstnanci, kteří pracovali pro jednoho zaměstnance min. 1 rok, mají nárok k dodatečné mateřské dovolené trvající od konce jejich mateřské dovolené do konce 28. dne poté co se dítě narodí. Zákonná mateřská mzda je minimální částka,který zaměstnavatel ze zákona vyplácí během mateřské dovolené. Zaměstnavatel můţe platit vyšší částky, kdyţ si přeje, nebo můţe platit déle neţ 18 týdnů. Zákonná mateřská mzda – 90% výdělku po dobu prvních 6 týdnů, 95 euro po zbývající týdny (aţ 12). Mateřský příspěvek – 95 euro na týden po dobu 18 týdnů, je-li průměrný výdělek přinejmenším srovnatelný s nejniţším limitem výdělku - 106 euro na týden. Jinak můţe ţádat 90% jejího průměrného výdělku, je-li její průměrný výdělek minimálně 48 euro na týden.6
2.5.
Rodičovská dovolená ve státech Evropské unie
2.5.1. Belgie Rodičovská dovolená je v Belgii po dobu 3 měsíců.
2.5.2.
Dánsko Rodičovská dovolená v Dánsku je po dobu 52 týdnů.
----------------------------------------------------------6
Mateřská a rodičovská dovolená ve státech EU, Gender studies o.p.s
27
2.5.3.
Německo
Rodičovská dovolená v Německu je po dobu 12 měsíců .
2.5.4.
Řecko Rodičovská dovolená v Řecku je po dobu 3,5 měsíce.
2.5.5.
Francie
Rodičovská dovolená ve Francii je po dobu 3 roků.
2.5.6.
Irsko Rodičovská dovolená v Irsku je po dobu 3 měsíců.
2.5.7.
Itálie Rodičovská dovolená v Itálii je po dobu 10 měsíců
.
28
2.5.8.
Španělsko Rodičovská dovolená ve Španělsku je po dobu 3 roků.
2.5.9.
Rakousko Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 24 měsíců.
2.5.10.
Portugalsko
Rodičovská dovolená v Portugalsku je po dobu 24 měsíců.
2.5.11.
Lucembursko
Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 6 měsíců.
2.5.12.
Finsko
Rodičovský příspěvek – vyplácí se okamţitě po mateřském příspěvku bud matce nebo otci po dobu 158 dnů (mimo neděle). V případě mnohačetného porodu je přidáno 60 dní k této době pro kaţdé další dítě. V případě adopce dítěte mladšího 7 let je rodičovský příspěvek vyplácen minimálně 180 dní. Vyplácení podle kolektivní smlouvy. Minimální peněţitá dávka je 10 euro na den.
29
2.5.13.
Nizozemí
Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 3 měsíců.
2.5.14.
Švédsko
Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 480 dní.
2.5.15.
Velká Británie
Rodičovská dovolená v Rakousku je po dobu 13 týdnů.
2.6.
Mateřská dovolená v České republice
Mateřská dovolená trvá v Česku 28 týdnů a poskytuje se od 6 aţ 8 týdne před očekávaným porodem. Po dobu 28 týdnů pobírá maminka peněţitý příspěvek v mateřství. Jedná se o dávku nemocenského pojištění a jeho výše je závislá na předchozím příjmu. Po skončení mateřské dovolené následuje rodičovská dovolená, kde je pobírán rodičovský příspěvek. Obvykle je čerpán do 3 let věku dítěte (lze však čerpat i do dvou nebo do čtyř let věku dítěte).
30
2.7.
Rodičovská dovolená v České republice
Na rodičovský příspěvek má v Česku nárok rodič, kdyţ po celý kalendářní měsíc osobně pečuje o nejmladší dítě v rodině. Lze si vybrat délku čerpání pobírání rodičovského příspěvku (do dvou, do tří nebo do čtyř let věku dítěte). Délkou pobírání rodičovského příspěvku si rodič současně volí i výši příspěvku. v případě čerpání do dvou let věku dítěte činí rodičovský příspěvek 11 400 Kč (je potřeba mít odpovídající předchozí příjem – tj. nárok na peněţitý příspěvek v mateřství alespoň ve výši 380 Kč na den) do tří let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč do čtyř let věku dítěte činí příspěvek 7 600 Kč (prvních 21 měsíců) a následně 3 800 Kč (aţ do 48. měsíce) O rodičovský příspěvek je potřeba písemně poţádat na předepsaném formuláři místně příslušný úřad státní sociální podpory.
3. Srovnání mateřské dovolené
V České republice patří podmínky mezi nejlepší. Oproti USA či Austrálii, kde není ţádný finanční příspěvek V rámci zemí Evropské unie sem patří jednoznačně maminky z Norska. Nárok na peněţitou pomoc v mateřství dnes mají jiţ veškeré maminky ve všech členských zemí Evropské unie, ale i ve většině vyspělých zemi světa. Její délka, výše je všude značně rozdílná. Příklad: Singapur – maminka má nárok pouze na 8 týdnů Norsko – maminka má nárok na 52
31
4. Srovnání rodičovské dovolené Rodičovská dovolená v České republice je velmi štědrá v rámci Evropské legislativy. Je druhou zemí s nejdelší rodičovskou dovolenou, která činní 28 týdnů. Déle jsou se svými dětmi doma jen Švédky a Švédové. Zde je ale kvóta, která nutí otce strávit s dětmi minimálně osm týdnů z celkového počtu 72 týdnů. V případě nedodrţení, přijde rodina o peněţitou pomoc od státu. Tyto kvóty má také z evropských zemí ještě Norsko, Island, ze zemí Evropské unie je Švédsko jediné. Opačným směrem se vydala Franci, Belgie a Německo. Genderovou diskriminaci řeší tak, ţe pošlou ţeny do práce velmi brzy po porodu, oproti našim poměrům. Stát tak de facto nutí rodiče sníţením dávek sociální podpory vrátit se do zaměstnání a svěřit péči o dítě třetí osobě. Třetí osobou je myšleno vychovatel, vychovatelka, prarodiče. Zde je ale politika země jednoznačná. Říká matce, ať se vrátí do práce co nejdříve, je podporována zákonem, ale muţi jiţ jakákoliv podpora k péči o dítě chybí. Nelze najít jednoznačně stejné zákony, týkající se péče o děti v zemích Evropské unie stejné. Ale začíná být zřejmé, a to mají státy společné, ţe uţ to není zdaleka jen ţena, kdo je zodpovědný za výchovu dětí, za jejich péči. Spíše je tu jev, čím více matek pracuje na své kariéře, tím více otců pečuje o děti.7
5. Rodičovská, mateřská či otcovská dovolená? Zákoníky jednotlivých zemí Evropské unie preferují pojem rodičovské dovolené oproti dovolené mateřské. Ostatně Elizabeth Badinter ve své knize Mateřská láska navrhla uţ před pětadvaceti lety pouţívat na místo mateřství a otcovství pojem rodičovství, který je více neutrální a rodičům nepodsouvá stereotypní „mateřské“ (citlivé, instinktivní, pečující, laskavé) a „otcovské“ (autoritativní, drsné, přísné, trestající) vlastnosti. Institut rodičovské dovolené je vlastně nástrojem, jak zabránit, nebo naopak posílit genderovou diskriminaci.
----------------------------7
Informace o rodičovské dovolené ve státech EU zpracovala Klára Kubíčková. (červen 2005)
32
Moţností, jak skloubit rodinu a zaměstnání je přitom několik. Podle skandinávského sociologa O.G. Holtera je moţné tyto strategie rozdělit na tři typy – egalitární model, model jednoho plného a jednoho částečného úvazku a chlebodárcovský model.
Brusel - Kontroverzní návrh, který můţe významně zatíţit rozpočty jednotlivých členských zemí EU, dnes schválil Evropský parlament. Většina europoslanců zvedla ruku pro to, aby matky v celé EU chodily na mateřskou minimálně na 20 týdnů. Po celou dobu mají pobírat podporu odpovídající plné výši svého předchozího platu. Pro 20týdenní mateřskou dovolenou hlasovalo 327, proti 320 europoslanců. 354 evropských zákonodárců pak podpořilo návrh, aby matky dostávaly vyplácenou celou mzdu. Proti bylo 308 z nich. Schválený text počítá i s takzvanou "otcovskou" dovolenou. I ta má být "plně hrazená" a trvat dva týdny
5.1. Model úplné rovnosti
Z ekonomického hlediska je nejspravedlivější a nejvýhodnější. Oba partneři budou pracovat a dítě svěří na hlídání někomu třetímu. Část z jejich platů půjde na placené hlídání, přijdou o státní příspěvky. I přesto je tento model výhodný, zejména pro oba rodiče, kteří se chtějí dál věnovat své kariéře. Mezi zjevné nevýhody, kromě těch finančních, patří to, ţe rodiče nebudou mít dostatek času věnovat se svému dítěti, sobě navzájem a také domácnosti.
33
5.2. Model jednoho plného a jednoho částečného pracovního úvazku
Tento model umoţňuje pracovat pouze jednomu z rodičů na plný úvazek a druhému na poloviční úvazek. Zatím je to obvykle ţena, kdo přijme práci na částečný úvazek, muţ zůstává pracovat naplno. Je to tím, ţe ţenský plat je i v zemích Evropské unie niţší neţ plat muţský. A s ohledem na rodinný rozpočet se vyplácí sníţit příjem jiţ tak nízkým příjmem ţeny. Bohuţel tím dochází k posílení zpětného stereotypu, kdy při částečném úvazku je mnohem méně pravděpodobné dosáhnout kariérního postupu a profesního růstu. Stále u tohoto modelu zůstává ţena v nevýhodném pracovním postavení. Dochází zde i k moţnosti odebrání státních příspěvků a naopak výdajům za hlídání dítěte.
5.3.
Chlebodárcovský model
Skandinávské výzkumy říkají, ţe plat muţe roste, pokud má ţenu a děti. Oproti tomu se plat ţeny zmenšuje, pokud se jí narodí dítě. Ve výsledcích Skandinávie nechává ţeny vydělávat o sedm procent méně neţ bezdětné ţeny. Je to proto, ţe se ţenatí muţi s dětmi jeví zaměstnavatelům jako mnohem stabilnější pracovní síla.
V dobách, kdy se Evropa pomalu vzpamatovává z hospodářské krize, ale návrh europoslanců v unii působíl jako rozbuška. A je málo pravděpodobné, ţe by s ním souhlasily i členské země.
Ostře proto uţ vystoupilo několik z nich, například Británie, Německo nebo Rakousko. Bez jejich souhlasu celoevropská mateřská nebude. V mnoha státech sedmadvacítky je mateřská dovolená momentálně podstatně kratší.
34
Přijetí návrhu by ale ovlivnilo i Česko: na mateřskou se u nás sice chodí na - v porovnání se zbytkem EU dlouhých - 28 týdnů, matky však pobírají "jen" 70 procent vyměřovacího základu. Návrh Evropského parlamentu jde o kus dál, neţ návrh Evropské komise. Parlament chce 20 týdnů mateřské, komise 18 týdnů, a to bez nároku na plnou mzdu. Za tímto návrhem se ukazují velká čísla, zatěţující státy v Evropské unii. Britská vláda uţ spočítala, ţe Brity by navrhované prodlouţení mateřské dovolené přišlo za dvacet let na 57 miliard eur. A to bez započítání výdajů na placené volno pro otce. "Pro nás by to znamenalo, že by se roční náklady na vyplácení mateřské de facto zdvojnásobily," citovala mluvčího vlády v Londýně agentura AFP. Francouze by nová unijní legislativa tak, jak ji vymysleli europoslanci, stála 40 miliard eur. Německé ministerstvo financí náklady odhaduje na téměř 1,5 miliardy eur ročně. Rakušané by si podle listu Die Presse museli ročně připravit skoro 70 milionů eur navíc. "Češi obdobný pročet nemají, " mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová. Plán Evropského parlamentu sjednotit v unii mateřskou dovolenou je problematický hlavně proto, ţe v kaţdé členské zemi platí úplně jiná pravidla. Zatímco v Německu, Švédsku a na Maltě se chodí jen na 14 týdnů, ve 13 z 27 členských států trvá mateřská dovolená 18 týdnů a déle. Hlavně systém vyplácení peněz se liší. České ministerstvo práce a sociálních věcí věří, ţe návrh europarlamentu neprojde. Má k němu zásadní výhrady.
35
Třeba Britky dostávají šest týdnů 90 procent mzdy a dalších 33 týdnů 123 liber týdně. Rakušankám zase stát vyplácí osm týdnů před a osm týdnů po porodu peněţitou pomoc, která odpovídá jejich průměrnému platu za poslední tři měsíce.
5.4.
České výhrady Mluvčí českého Ministerstva práce a sociálních věcí Viktorie Plívová ale upozornila i
na další problémy europoslanci schválené legislativy. Členské státy se podle ní neshodnou na tom, jaká část mateřské má být povinná a jaká nepovinná. "Jako nevhodná se nám jeví i snaha o směšování mateřské dovolené s rodičovskou či nově otcovskou dovolenou," řekla Plívová. Text podle ní obsahuje také "hrubé formulační chyby". "Pokud budou hlasující přísně hodnotit kvalitu předlohy, nemohou jinak, než shledat tento návrh nedostatečným a jako celek ho odmítnout," uvedla před hlasováním v Evropském parlamentu tisková mluvčí. http://aktualne.c e
9193
Před přijetím návrhu ve stávajícím znění uţ varovala i Evropská komise. Viviane Redingová, eurokomisařka pro spravedlnost, v interním sdělení europarlamentu napsala, ţe prodlouţení mateřské na 20 týdnů při vyplácení 100 procent předchozího platu je nad moţnosti členských zemí unie. Eurokomise přitom sjednocení mateřské podporuje. Chce ale 18 týdnů, a to bez nároku na plnou mzdu. V Evropském parlamentu pro návrh hlasovali hlavně Zelení a sociální demokraté. Občanská demokratická strana byla naopak ostře proti. Češková kritizovala také to, ţe by mateřská (i otcovská) dovolená měla být pro všechny povinná. V textu se podle ní navíc "pletou pojmy zaměstnankyně a osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ)".
36
"Potíž je v tom, že v České republice si OSVČ nemusí platit nemocenskou. Musela by se úplně změnit česká legislativa a zavést povinnost platit nemocenskou i pro podnikatele a podnikatelky," upozoril Jan Březina. Vysoké náklady na sjednocení mateřské dovolené připouští i europoslanec za KDUČSL Jan Březina. "Podpora toho, aby Evropa měla potomstvo, je samozřejmě v pořádku. Ale opatření musejí být šitá na míru ekonomik jednotlivých národních zemí. Není možné přijímat totožná pravidla například pro Německo a pro Litvu," řekl Jan Březina Na otázku, zda by 20týdenní, plně hrazená mateřská dovolená mohla být zavedena i v Česku, pak odpověděl: "Kdybychom dobře seřadili naše priority, připadalo by to v České republice v úvahu. Na budoucích daňových poplatnících by se šetřit nemělo."
5.5.
Současná rodinná politika ČR Přesně definovat opatření rodinné politiky je velmi obtíţné, neboť všechna opatření
státu, ať jiţ zdánlivě s rodinnou politikou nesouvisící, do určité míry rodinu ovlivňují, neboť ţivot jedince se neodehrává izolovaně, nýbrţ právě v rámci této primární skupiny. Je tedy nutné vnímat rodinnou politiku v širším kontextu neţ je pouhé omezení na výběr opatření s přívlastkem rodinný, mateřský či rodičovský. Jde tedy spíše o opatření, která vytvářejí optimální podmínky pro kvalitní rodinný ţivot a realizaci jedince v něm. Předpokladem rodiny, která je schopna uspokojovat veškeré potřeby svých členů – od základních aţ po emoční a zároveň dobře plnit socializační funkci - je její socioekonomický základ. Ten spočívá v dobré ţivotní úrovni rodiny. A pro tu je ţádoucí dvojí příjem rodičů, a to tím více, čím více je v rodině dětí. Příjem rodičů je pak zcela závislý na jejich participaci na trhu práce. Mají-li oba stejně úspěšně participovat na trhu práce, musí se nutně oba stejnou měrou podílet na chodu domácnosti a na péči o děti. Je tedy patrné, ţe všechna opatření směřující k tomuto cíli, lze charakterizovat jako rodinnou politiku. Současná rodinná politika České republiky se vyznačuje určitou strnulostí. Valentová (2004:54) ve své srovnávací studii přímo uvádí, ţe „i vedou ţeny k volbě takových strategií,
37
které přímo ohroţují jejich participaci na trhu práce a kariéru. V polovině 90. let minulého století doznala sociální politika podstatných změn, zejméma v oblasti sociálních dávek. Budeme-li vycházet z tvrzení Sirovátky (2003), pak aktivní přístup sociální politiky zahrnující dlouhodobější investice do lidského kapitálu, jako jsou především investice do dětí, jejich vzdělání a formování vícestranné politiky vstřícné k ţenám, nebyl dosud ani koncipován, ani rozvinut. Přesto, ţe v České republice je právo na ochranu rodiny, mateřství a rodičovství zakotveno jiţ v Listině základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky a tato skutečnost se dále promítá do celého systému právních norem ČR, zvláště pak do zákona o rodině a Zákoníku práce, jsou tyto naplňovány spíše formálně a nemohou obsáhnout celou problematiku rodin. Co se týká ekonomických nástrojů české rodinné politiky, ty jsou realizovány
v rámci
daňových úlev a výhod a v největší míře pak v systému sociálního zabezpečení, a to na všech úrovních státní správy a samosprávy a zároveň i na úrovni soukromých a obecně prospěšných společností. Svým systémem sociálního zabezpečení, jehoţ převaţující technikou je stále sociální pojištění, byť bez hospodaření odděleného od státního rozpočtu a stále velká míra přerozdělování, se Česká republika řadí někam mezi konzervativní a sociálně demokratický model sociálního státu.
5.5.1.
Opatření rodinné politiky v rámci systému sociálního
zabezpečení ČR
V systému sociálního zabezpečení České republiky jsou opatření rodinné politiky realizována ve všech třech pilířích a jedná se hlavně o finanční podporu ve formě dávek. V rámci prvního pilíře sociálního zabezpečení realizovaného technikou sociálního pojištění jsou poskytovány jako podpora mateřství a rodičovství tyto dávky: Peněžitá pomoc v mateřství je první dávkou, která je ţeně poskytována v souvislosti s těhotenstvím a mateřstvím, za splnění podmínky účasti 270 dní nemocenského v posledních dvou letech před porodem. Výplata můţe být zahájena 6 aţ 8 týdnů před plánovaným dnem porodu, nejdéle však do dne, kdy uplyne 28 týdnů od počátku poskytování této dávky u jednoho dítěte, při porodu více dětí aţ do uplynutí 37. týdně od počátku poskytování dávky.
38
Peněžitá pomoc zaměstnanci náleţí tomu zaměstnanci (tj. i muţi), který převzal do své péče nahrazující péči matky (úmrtí matky, onemocnění matky, adopce) dítě do 8 měsíců věku. Poskytuje se ode dne převzetí do uplynutí 22 týdne při převzetí jednoho dítěte, a do uplynutí 31 týdne při převzetí více dětí. Podmínky nároku jsou stejné jako u peněţité pomoci v mateřství.
Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je dávkou nemocenského pojištění a poskytuje se ţeně, která v důsledku těhotenství a rozhodnutí lékaře nemůţe vykovávat svou původní profesi a musí být přeřazena na méně náročnou a často i hůře placenou pozici. Příspěvek dorovnává pokles jejího výdělku z důvodu převedení na jinou práci bez jejího zavinění. V rámci druhého pilíře sociálního zabezpečení, který je realizován technikou státního zaopatření v rámci státní sociální podpory a je prezentován jako cílená účast státu v krytí specifických nákladů spojených s výţivou a základními potřebami dětí, tedy převáţně na pomoc rodinám s dětmi jsou vypláceny dávky:
Přídavek na dítě je testovanou dávkou a je poskytován ve třech úrovních závislých na příjmech rodiny v předchozím roce. Náleţí nezaopatřeným dětem do 26 let věku.
Sociální příplatek má pomáhat rodinám s nízkými příjmy, krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí, je také dávkou testovanou příjmem rodiny.
Příspěvek na školní pomůcky se poskytoval všem dětem nastupujícím do první třídy základní školy na částečné pokrytí nákladů spojených se zahájením školních povinností. Příspěvek byl k 31.12.2007 zrušen.
Dávky pěstounské péče se poskytují při svěření dítěte do náhradní rodinné výchovy. Tyto dávky slouţí k pokrytí potřeb a nákladů svěřených dětí a na odměnu pěstounovi. 39
Porodné se poskytuje jednorázově v souvislosti s narozením dítěte. Není dávkou závislou na příjmu a vyplácí se za kaţdé narozené dítě samostatně.
Rodičovský příspěvek náleţí rodiči, který celodenně pečuje o nejmladší dítě v rodině2. Podrobněji se jím budeme zabývat v kapitole 3.
5.5.2.
Prorodinná opatření v systémech dalších sociálních politik ČR
Daňová politika
Do konce roku 2007 mohli manţelé, kteří ţili ve společné domácnosti alespoň s jedním vyţivovaným nezaopatřeným dítětem a za předpokladu splnění zákonných podmínek, vyuţít společného zdanění příjmů manţelů. Společné zdanění přinášelo výrazné úspory na odvedených daních. Rodič-daňový poplatník mohl vyuţít slevy na dani ve výši 6000 Kč na nezaopatřené dítě do 26 let, u dítěte s průkazem ZTP/P se tato částka dvojnásobila. Od roku 2008 bylo společné zdanění manţelů zrušeno. Rodič-daňový poplatník můţe vyuţít slevy na dani na kaţdé nezaopatřené dítě do 26 let ve výši 10680 Kč.
Bytová politika
Stát prostřednictvím Státního fondu rozvoje bydlení umoţňuje mladým lidem do 36 let čerpat zvýhodněné úvěry na bydlení s nízkou úrokovou mírou a dlouhou dobou splatnosti. Ze systému SSP se poskytuje příspěvek na bydlení rodinám i jednotlivcům s nízkými příjmy na pokrytí jejích nákladů na bydlení. Pro zjištění nároku na dávku se testují příjmy za uplynulé čtvrtletí.
40
Politika trhu práce
Nejdůleţitějším institutem politiky pracovního trhu je Zákoník práce. Ten v současné době chrání těhotné ţeny a ţeny s dětmi do 3 let před případným propuštěním a poskytuje určité úlevy a výhody pro rodiče pečující o děti. Důleţitým opatřením je zde moţnost práce na zkrácený úvazek, ale jak uvádí Maříková (2005), nebývá vţdy a všemi zaměstnavateli respektován.
5.5.3 Opatření na podporu slaďování rodičovství a zaměstnání
Změna charakteru pracovní doby Nabízí se např. moţnost zkráceného úvazku, flexibilní pracovní doba, stlačený pracovní týden (čtyři pracovní dny po deseti pracovních hodinách), komplikovanější moţností je tzv. sdílení úvazku, kdy se o jednu pozici dělí dva lidé (čtyři a čtyři hodiny nebo v praxi osvědčenější systém šest a dvě hodiny denně). Dále je moţné smluvit volnou pracovní dobu - zaměstnanec si na základě týdenního, měsíčního či ročního reţimu sám určuje, kolik hodin v daném období odpracuje.
Práce na dálku
41
Jinou moţností je tzv. home office, resp. teleworking, kdy zaměstnanec pracuje částečně či zcela doma, a to obvykle s vyuţitím internetu a telefonu.
Návrat do zaměstnání Stále častěji se setkáváme s rodiči, kteří se chtějí do pracovního procesu zapojit dříve neţ za běţné tři roky mateřské/rodičovské dovolené a jiţ dobu strávenou mimo zaměstnání vyuţívají k prohloubení kvalifikace. Zaměstnavatelé mohou nabídnout rodičům plán postupného návratu do zaměstnání, kdy je po individuální dohodě přijat scénář, podle kterého se rodič vrací na pracoviště. V úvahu připadá např. dohoda, kdy je první půlrok rodič zcela vázán péčí o potomka, ale dostavuje se na pravidelné organizační porady, v druhém půlroce pracuje na poloviční úvazek a od druhého roku pracuje na plný úvazek s flexibilní pracovní dobou.
Zapojování osob na rodičovské dovolené Je vhodné pravidelně rodiče informovat o dění na pracovišti, např. formou emailového zpravodaje. Plné zapojení rodiče můţe být téţ podpořeno intenzivnějším vzděláváním po návratu do zaměstnání nebo nabídkou supervize, která rovněţ rychlejšímu zapracování napomáhá. Na některých pracovištích je zcela běţné, ţe zde děti s rodiči tráví určitý čas, i kdyţ nebyla zavedena ţádná speciální opatření. Prostupnost rodinného a pracovního prostředí lze u velké části pracovišť zvýšit vyčleněním prostoru pro kojení a přebalování, zavedením dětských koutků nebo provozem firemní školky. Nejméně náročnou moţností je uspořádání jednorázových akcí pro rodiče a děti.
Děti na pracovišti Riziko: Velký zájem o flexibilní pracovní opatření
42
Doposud uskutečněné studie naznačují, ţe i přes početné nabídky flexibilních opatření ze strany zaměstnavatelů o ně ţádá relativně nízký počet zaměstnanců. Je však moţné, ţe v určitých sektorech bude poţadavků na flexibilní opatření více neţ je pro firmu uskutečnitelné. Problémům při uplatňování opatření je vhodné předejít zavedením kritérií pro výběr zaměstnanců, kteří mohou flexibilní opatření získat. Taková formální kritéria je vhodné začlenit přímo do interních předpisů organizace, jejich znění by mělo být diskutováno se zástupci odborů či reprezentace zaměstnanců. Moţnost uţívat flexibilních opatření můţe být omezena na určité typy práce či určité typy výkonů. Doporučuje se opatření konzultovat také s přímým nadřízeným zaměstnance, který o opatření ţádá. Pro různá flexibilní opatření (např. částečný úvazek, flexibilní pracovní doba, stlačený pracovní týden, práce na dálku aj.) mohou být vyţadována jiná kritéria. O nich by však měli být všichni zaměstnanci informování s dostatečným předstihem.
43
6. Seznam pouţité literatury GREGOROVÁ, Z., GALVAS, M. Sociální zabezpečení. 2.vyd. Brno: MU a nakladatelství Doplněk Brno, 2000.s. 14-15 Winston Churchill, Curych, 19.září 1946 Zemánek Josef, Ing. Instantní ekonomie nejen pro začátečníky.1.vyd. nakladatelství Computer Media, 2010 ESPING-ANDERSEN, Gøsta: The Three Worlds of Welfare Capitalism. New Jersey: Princeton University Press. 1990. ISBN 0-691-02857-5. TITMUSS Richard M.: The Philosophy of welfare: selected writings of Richard M. Titmuss. Editor Brian Abel-Smith and Kay Titmuss. London: Allen a Unwin. 1987 POTŮČEK, Martin: Sociální politika. Praha: SLON. 1995. ISBN 80-85850-01-X
44
7. Elektronické dokumenty
http://www.finance.cz/zpravy/finance/232979-eu-kde-je-rodicovska-dovolena-nejdelsi-anejvyssi-/ http://management.gendernora.cz/Dokumenty/PodporaRodiny http://is.muni.cz/th/219160/fss_b/ http://is.muni.cz/th/362553/ff_b/
45
8.
Přílohy
Zákoník práce paragraf § 197 § 197 Mateřská a rodičovská dovolená při převzetí dítěte (1) Právo na mateřskou a rodičovskou dovolenou má téţ zaměstnankyně nebo zaměstnanec, kteří převzali dítě do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nebo dítě, jehoţ matka zemřela; rozhodnutím příslušného orgánu se rozumí rozhodnutí, které se povaţuje za rozhodnutí o svěření dítěte do péče nahrazující péči rodičů pro účely státní sociální podpory68). (2) Mateřská dovolená podle odstavce 1 se poskytuje zaměstnankyni ode dne převzetí dítěte po dobu 22 týdnů, a převzala-li zaměstnankyně 2 nebo více dětí, po dobu 31 týdnů, nejdéle však do dne, kdy dítě dosáhne věku 1 roku. (3) Rodičovská dovolená podle odstavce 1 se poskytuje ode dne převzetí dítěte aţ do dne, kdy dítě dosáhne věku 3 let; zaměstnankyni, která čerpala mateřskou dovolenou podle odstavce 2, se rodičovská dovolená poskytuje aţ po skončení této mateřské dovolené. Bylo-li dítě převzato po dosaţení věku 3 let, nejdéle však do 7 let jeho věku, přísluší rodičovská dovolená po dobu 22 týdnů. Při převzetí dítěte před dosaţením věku 3 let tak, ţe by doba 22 týdnů uplynula po dosaţení 3 let věku, se rodičovská dovolená poskytuje do uplynutí 22 týdnů ode dne převzetí dítěte. 68) § 7 odst. 12 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.
46
Zákoník práce paragraf § 198 § 198 Společné ustanovení o mateřské a rodičovské dovolené (1) Mateřskou a rodičovskou dovolenou jsou zaměstnankyně a zaměstnanec oprávněni čerpat současně. (2) Jestliţe dítě bylo ze zdravotních důvodů převzato do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a zaměstnanec nebo zaměstnankyně zatím nastoupí do práce, přeruší se tímto nástupem mateřská nebo rodičovská dovolená; její nevyčerpaná část se poskytne ode dne opětovného převzetí dítěte z ústavu do své péče, ne však déle neţ do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. (3) Jestliţe se zaměstnankyně nebo zaměstnanec přestane starat o dítě, a dítě bylo z toho důvodu svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakoţ i zaměstnankyni nebo zaměstnanci, jejichţ dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných neţ zdravotních důvodů, nepřísluší mateřská nebo rodičovská dovolená po dobu, po kterou o dítě nepečují. (4) Jestliţe dítě zemře v době, kdy je zaměstnankyně na mateřské nebo rodičovské dovolené nebo zaměstnanec na rodičovské dovolené, poskytuje se mateřská nebo rodičovská dovolená ještě po dobu 2 týdnů ode dne úmrtí dítěte, nejdéle do dne, kdy by dítě dosáhlo věku 1 roku.
47
48
