Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií

Masarykova univerzita v Brně Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce

Přínos projektu Agentura podporovaného zaměstnávání optikou klientů se zdravotním postižením

Mgr. Šárka Mikulková Magisterská diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc.

Brno 2007

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem z uvedených zdrojů.

diplomovou práci vypracovala samostatně a čerpala pouze

V Brně 6. 6. 2007

……………………… Mgr. Šárka Mikuková

2

Poděkování Děkuji Prof. PhDr. Tomáši Sirovátkovi, CSc. za jeho vstřícný přístup a mnoho podnětů, jichž se mi od něj dostalo. Děkuji kolegům a klientům Agentury podporovaného zaměstnávání za cenné impulsy, informace a ochotu při získávání dat potřebných pro vznik této práce.

3

Obsah Úvod ........................................................................................................ 6 Teoretická část ........................................................................................ 8 1. Osoby se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce.........................8 1.1 Osoby se zdravotním postižením - vymezení.......................................................8 1.2 Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce ....................................10 1.2.1 Situace na trhu práce – zaměstnanost a nezaměstnanost OZP ........................13 2. Bariéry při zaměstnávání OZP .............................................................................15 3. Podpora zaměstnávání OZP .................................................................................17 3.1 Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti využívané pro skupinu OZP ...............17 3.2 Výhody a příspěvky pro zaměstnavatele ............................................................18 4. Podporované zaměstnávání ..................................................................................20 4.1 Agentura podporovaného zaměstnávání o. s. Liga za práva vozíčkářů..............20 4.1.1 Realizace služeb ..............................................................................................21 4.1.2 Personální zajištění ..........................................................................................21 4.1.3 Uživatelé služeb ..............................................................................................23 4.1.4 Průběh poskytování služby..............................................................................23 4.1.5 Dokumentace služeb........................................................................................24 4.1.6 Potenciální zaměstnavatelé..............................................................................24 5. Cíle Agentury podporovaného zaměstnávání a hodnocení účinků ......................26

Praktická část ....................................................................................... 28 6. Výzkumné šetření .................................................................................................28 6.1 Metodický postup ...............................................................................................28 6.2 Kvalitativní výzkum ...........................................................................................29 6.3 Technika .............................................................................................................30 6.4 Výzkumné otázky ...............................................................................................31 6.5 Operacionalizace ................................................................................................32 6.6 Schéma rozhovoru ..............................................................................................35 6.7 Výběr případů .....................................................................................................36 6.8 Historie získávání dat a jejich analýza ...............................................................37 7. Interpretace výsledků............................................................................................38 7.1 Důvody a motivy pro spolupráci ........................................................................38 7.1.1 Výchozí situace ...............................................................................................38 7.1.2 Motivace .........................................................................................................40 7.1.3 Cíle spolupráce ................................................................................................42 7.2 Průběh spolupráce...............................................................................................42 7.2.1 Využití služeb ..................................................................................................42 7.2.2 Vztah s pracovními konzultanty ......................................................................45 7.2.3 Chybějící služby ..............................................................................................46 7.3 Očekávání a dosažení cílů ..................................................................................46

4

7.3.1 Získání zaměstnání ..........................................................................................47 7.3.2 Udržení zaměstnání .........................................................................................50 7.3.3 Sociální začlenění ............................................................................................51 8. Závěrečné shrnutí .................................................................................................52 Přílohy ......................................................................................................................55 Rejstřík .....................................................................................................................61 Anotace.....................................................................................................................62 Annotation ................................................................................................................63 Stať ...........................................................................................................................64 Seznam literatury......................................................................................................75

5

Úvod Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je jednou z nejproblematičtějších oblastí politiky zaměstnanosti a trhu práce. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a nezaměstnanosti ukazuje na marginalizaci těchto osob na pracovním trhu. V porovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti je jejich počet téměř trojnásobný (Zámečníková, 2004). Řešení marginalizace osob se zdravotním postižením spočívá v jejich začlenění do základních integračních rovin společnosti, tedy i na trh práce. Právo na zaměstnání je základním právem všech lidí. Jakýkoliv handicap, vrozený nebo způsobený pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo úrazem, který se stal mimo zaměstnání, nemůže člověka zbavit tohoto práva či ho jakýmkoliv způsobem zpochybnit. Handicap není nedostatek nýbrž nepřítomnost vyrovnávacích schopností k úplné způsobilosti člověka. Právě na vyrovnávání schopností k úplné způsobilosti člověka s postižením v oblasti zaměstnanosti a zaměstnavatelnosti přispívá služba podporovaného zaměstnávání. Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu poskytovanou před i po nástupu do práce (Vitáková, 2005). Podporované zaměstnávání se v České republice osvědčilo jako účinný nástroj podpory pracovního uplatnění pro skupiny ve zvýšené míře ohrožené nezaměstnaností, tedy i skupinu osob se zdravotním postižením. Cílem této práce je zhodnotit přínos jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – podporovaného zaměstnávání – z hlediska významu, který této službě připisují klienti se zdravotním postižením. Služby podporovaného zaměstnávání se během posledních 2 let začaly rozvíjet také v brněnském regionu. Znepokojivý stav nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením na lokálním trhu práce, zkušenosti s prací s touto cílovou skupinou a samotný zájem ze strany klientů o podporu a pomoc při získání zaměstnání, vedli pracovníky občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů k realizaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání v městě Brně. Osobní zapojení do projektu, dvouleté zkušenosti s prací v Agentuře podporovaného zaměstnávání a zájem o danou problematiku byli hlavní důvodem pro zvolení tohoto tématu pro svou diplomovou práci. Práce bude tradičně rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části se nejprve zaměřím na vymezení osob se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce. Zvláštní pozornost budu věnovat situaci na lokálním trhu práce Brno-město a Brno-venkov. Poté se budu orientovat na identifikaci bariér, které lidem se zdravotním postižením brání ve vstupu na trh práce. Třetí kapitola bude věnována formám podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Následně předložím informace o podporovaném zaměstnávání obecně a podrobněji se budu věnovat realizaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání o. s. Liga za práva vozíčkářů. V poslední kapitole teoretické části identifikuji cíle Agentury podporovaného zaměstnávání a způsob hodnocení účinků této služby. Na tyto teoretické koncepty navazuje praktická část. Výzkumným šetřením se pokusím zjistit: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ Učiním tak na podkladě rozhovorů provedených s klienty Agentury podporovaného zaměstnávání. V rámci výzkumné šetření 6

nejdříve vymezím metodu, která byla stěžejní pro mé bádání, dále se zaměřím na strategii a vybranou techniku. Následně se budu orientovat na stanovení hlavní výzkumné otázky a dílčích výzkumných otázek. Poté definuji jednotku šetření a způsob jejího výběru. V závěru nastíním schéma rozhovoru a historii získávání dat a jejich analýzu. Poslední část bude věnována interpretaci výsledků.

7

Teoretická část 1.

Osoby se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce

Lidé se zdravotním postižením se ve společnosti tradičně setkávali s restrikcemi a omezením, často byli odkazováni do pozice bezmocnosti, která byla výsledky stereotypních předsudků a domněnek, jež reálně nevystihovaly jejich individuální schopnosti a upíraly jim možnost zapojit se do života společnosti a být pro ni také pozitivním přínosem (Víšková, 2005). V současné době je kladen velký důraz na zákaz jakékoliv diskriminace osob se zdravotním postižením, zejména v oblastech vzdělávání, bydlení, dopravy, služeb a přístupu k pracovnímu uplatnění. Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce je v porovnání s majoritou naprosto odlišné, jejich možnosti pracovního uplatnění jsou omezené především v důsledku kumulace handicapů, které ovlivňují získání a udržení si zaměstnání. 1.1 Osoby se zdravotním postižením – vymezení V České republice právně neexistuje jednotící definice osob se zdravotním postižením, která by jednoznačně vymezila okruh těchto lidí. Za osobu se zdravotním postižením lze považovat člověka, který vyhovuje znění zákona o důchodovém pojištění, jež užívá členění „částečně a plně invalidní“. V případě potřeby pomoci jiné fyzické osoby v důsledku nepříznivého zdravotního stavu jsou dle nového zákona o sociálních službách osoby se zdravotním postižením rozčleněny do 4 kategorií dle stupně závislosti „lehká, středně těžká, těžká, úplná“. Další vymezení předkládá zákon o zaměstnanosti, který vymezuje „osoby se zdravotním znevýhodněním, osoby s těžším zdravotním postižením, osoby se zdravotním postižením“. Svou klasifikaci má i zákon o sociálním zabezpečení, obdobně jako zákon o státní sociální podpoře. „V rámci jednotlivých právních předpisů ČR tedy dochází k odlišnému způsobu posuzování zdravotního stavu. V důsledku této nejednotnosti zahrnuje každé z výše uvedených vymezení jiný, nepřekrývající se okruh lidí.“ (Víšková, 2005, s. 1). Zdravotním postižením rozumíme ve shodě se Standardními pravidly OSN existenci orgánové nebo funkční vady, které přinášejí velké množství různých funkčních omezení a vyskytují se v každé populaci ve všech zemích světa. Lidé mohou být postiženi fyzickou, mentální nebo smyslovou vadou, zdravotním stavem nebo duševním onemocněním a jejich kombinacemi. Pro účely této práce bude stěžejní definice osoby se zdravotním postižením dle znění zákona o zaměstnanosti 435/2004 Sb., kde jsou za osoby se zdravotním postižením považovány fyzické osoby, které jsou: a) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními – "osoby s těžším zdravotním postižením", b) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními, c) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými – "osoby zdravotně znevýhodněné"1. 1

Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího

8

Lidé se zdravotním postižením tvoří velmi heterogenní skupinu. Rozlišit postižení můžeme dle doby vzniku na vrozené či získané, dle příčiny na tělesné postižení, smyslové postižení, vnitřní postižení, mentální postižení, duševní postižení či jejich kombinace, dle intenzity na velmi těžké, těžké, lehké. Brázdil (1994) upozorňuje, že je třeba všímat si nejen toho, který orgán a do jaké míry je postižen, ale také toho, jak se postižený ke svému postižení staví, jak ho prožívá. Uvádí, že často malé postižení může mít v určité komunitě větší důsledky než v jiné postižení tzv. těžké. Dle Novosada a Novosadové (2000) lze zdravotní postižení považovat na následek vleklé, kontinuálně se měnící dysfunkce prazákladního systému člověk versus příroda a člověk versus společnost. Tato dysfunkce má jistě variabilní formu, avšak její důsledky jsou vždy velmi závažné pro společnost i jedince. Autoři dále uvádějí determinanty ovlivňující život s postižením. Člení je na determinanty subjektivní a objektivní. Dle jejich názoru je možné některé změnit či pozitivně ovlivnit, některé jsou neměnné a můžeme je pouze kompenzovat či dodatečně eliminovat jejich negativní působení. Subjektivní i objektivní determinanty se prolínají a jejich následky se kombinují. Za subjektivní determinanty můžeme označit: • • • • •

zdravotní stav a omezení, která z něj vyplývají, osobnostní rysy dané souhrnem vrozených dispozic i ovlivněné působení rodiny, školy, komunity, společnosti, vlastní sebehodnocení ve vztahu ke zdravotnímu znevýhodnění a reálným možnostem dosahování životních cílů, schopnost zvládnout nepříznivou sociální situaci, vnější vlivy, na nichž je jedinec závislý (rodina, osobní zázemí, užší sociální prostředí…).

Objektivní determinanty ovlivňující život osob se zdravotním postižením jsou: • • • • • • •

společenské vědomí, postoje k postižené populaci, existující sociální stigmatizace, stav životního prostředí, jež posuzujeme z hlediska podílu na četnosti výskytu postižené populace vlivem zhoršujícího se životního prostředí, sociální politika a sociální služby, vzdělávací politika, zdravotní péče, politika zaměstnanosti, globální vlivy: politické, geopolitické, národní, filozoficko-etické normy, ekonomické, legislativní, kulturní.

Je zjevné, že tyto faktory nejsou na osobě zdravotně postiženého závislé, lze je však měnit či ovlivňovat, pokud se k tomuto najde ve společnosti vůle a shoda. „Smyslem soustavné péče o zdravotně znevýhodněné jedince je tedy především vyvážené,

dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění.

9

kvalifikované a dostatečně citlivé působení na zmíněné determinanty“ (Novosad, 1998, s. 34). 1.2

Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce

Zdravotní postižení člověka ovlivňuje ve všech dimenzích života. V produktivním věku je jednou ze stěžejních oblastí seberealizace člověka práce. Zapojení na trh práce hraje klíčovou roli v předcházení sociální exkluze. Sociální exkluzi chápeme ve shodě se Sirovátkou (2003) jako odtržení od důležitých oblastí života v určité komunitě, kde zvláštní význam ve výkonové společnosti má odtržení od světa placené práce. Dále je sociální exkluze pojímána jako odtržení od přirozených společenských vazeb a seskupení stejně jako organizací. Giddens (in Sirovátka, 2003) shodně uvádí, že ve společnosti, kde práce zůstává hlavním zdrojem sebeúcty a životního standardu, je přístup k práci hlavní podmínkou dosažení příležitostí. Také Mareš (2006) předkládá tvrzení: „Za základ sociální exkluze je považováno především vyloučení z placené práce – tedy nezaměstnanost, jež je důsledkem nedostatku základních kvalifikačních předpokladů vylučovaných. Úroveň toho, co je dnes považováno za základní kvalifikační předpoklady, přitom stále více roste (lingvistické i obecně vědní znalosti a dovednosti, zejména v oboru informatiky) a stále více se vymyká možnostem sociálně vylučovaných osob a kolektivit jich dosáhnout (vyloučení z příležitostí skrze nedostatečné vzdělání).“ „Sociální marginalizace a exkluze zejména na trhu práce informační společnosti založené na znalostech a lidském kapitálu patří nepochybně mezi nejsilnější impulsy obav ze segmentarizace a partikularizace společnosti a ze šíření anomie v ní.“ (Sirovátka, 2004, s. 16). Autor dále uvádí, že za klíčovou lze považovat sociální exkluzi na trhu práce. Skupina osob se zdravotním postižením vykazuje dlouhodobě vysokou míru nezaměstnanosti. Sirovátka předkládá tvrzení, že: „Za indikátorem vysoké míry nezaměstnanosti lze identifikovat hlubší okruh problémů, kterou souvisejí s pracovním trhem a s jeho fungováním. Na pracovních trzích dochází totiž velice často k trvalejšímu odloučení některých kategorií populace od pracovních a sociálních pozic, které poskytují jistotu zaměstnání, dostatečnou úroveň a stabilitu příjmu, pracovní uspokojení i přijatelnou sociální pozici a roli.“ (Sirovátka, 1997, s. 4). Lidé se zdravotním postižením jsou v důsledku nedostatečné participace na trhu práce ohroženi sociální exkluzí, jež má dle Sirovátky dvě podoby. Za prvé jde o podobu nové chudoby a podobu dlouhodobé nezaměstnanosti. „Na pracovním trhu nabývá sociální exkluze formu „vylučující nezaměstnanosti“ (Sirovátka, 1997, s. 7). „Exkluze na pracovním trhu společnost nově rozděluje: část jejích členů se dostává „mimo“ možnost soutěžit, a tedy participovat na trhu (a ve společnosti). Jiné příležitosti participace jsou však v důsledku post-moderního vývoje značně omezené, a tak je nastolen problém sociální integrace. Exkludovaná část společnosti si postupně hledá a nachází alternativní způsoby svého vztahu ke společnosti. Pro označení způsobu existence exkludovaných komunit lidí v moderních vyspělých společnostech v jejich vyhrané podobě byl užit pojem „underclass“, který je spojován především s neúčastí na pracovním trhu, se závislostí na sociálních dávkách, a se specifickou subkulturou“ (Sirovátka, 1997, s. 7). „Marginalizace a exkluze na pracovním trhu je partně nejvýznamnějším mechanismem v procesu sociální marginalizace a exkluze“ (Sirovátka, 1997, s. 8). Autor dále uvádí, že: „Marginalizace na pracovním trhu redukuje podstatně objektivní šance

10

výběru prací: v tomto procesu jak pracovní pozice, tak i lidé se stávají marginálními“ (Sirovátka, 1997, s. 11). Osoby se zdravotním postižením mají ve značné míře omezen přístup k placenému zaměstnání a vzdělání. Právě zajištění přístupu ke vzdělání, zaměstnání, informacím a odstraňování sociálních a architektonických bariér jsou základními předpoklady zamezení sociálního vylučování této cílové skupiny. Uchází-li se občan se zdravotním postižením o práci, je dle Novosada a Novosadové (2000) handicapován dvakrát: a) primárně – tedy zdravotním stavem a společenským náhledem na jeho postižení. Vágnerová a HadjMoussová (2003) konstatují, že postoje k postižení lze chápat jako výraz úrovně rozvoje společnosti. V našich kulturně historických podmínkách jsou postoje k nemocným a postiženým ovlivněny vzestupem prestiže medicíny. Došlo zde k rozšíření obsahu této kategorie, protože se snižuje sociální tolerance i k běžnějším odchylkám (Vágnerová a HajdMoussová, 2003. s. 16). Dle autorek medicinizace problému vede na jedné straně ke zmírnění negativního přístupu k lidem s postižením, avšak od medicíny se očekává pomoc i v těch oblastech, kde by bylo na místě spíše řešení pedagogické, psychologické či sociální. Mnohé z postojů k lidem s postižením mívají ráz stereotypů, které jsou těžko ovlivnitelné novou zkušeností. „Hodnocení možností a omezení postižených bývá často nesprávné.“ (Vágnerová, HajdMoussová, 2003, s. 19). Právě na tyto stereotypy a chybné posouzení dovedností a schopností narážejí lidé se zdravotním postižením při procesu hledání zaměstnání. b) sekundárně – tedy nedostatky v obvyklých sociálních dovednostech, které se projevují zejména v: • neschopnosti napsat pozitivně laděný životopis a umět „prodat“ to, v čem je dobrý, co umí, dokáže, • nízkém sebehodnocení a nezvládnutí sebeprezentace, • neznalosti potřebných norem chování i norem pracovně a občansko-právních, • častém neovládání pravopisu, což brání využití v administrativě a „neprospívá“ image člověka, • neschopnosti efektivní komunikace, což brání vyjasnění stanovisek, omezení, možností a jiných podstatných skutečností mezi člověkem se zdravotním postižením a jeho potenciálním zaměstnavatelem, • častém selhávání ve vypjatých až konfliktních situacích, kdy lidé se zdravotním postižením reagují neadekvátně (ustrašeně nebo agresivně), • nedostatečné vědomostní přípravě na vstupní či úvodní pohovor, část osob se zdravotním postižením ani neví o firmě, práci, profesi, o kterou se uchází, • další překážkou ze strany lidí se zdravotním postižením je častá mystifikace až glorifikace vlastního zdravotního handicapu a následné přeceňování pracovních omezení, která z postižení plynou. To je důsledek toho, že se těmto lidem nedostává komplexních informací o jejich zdravotním stavu a jeho prognóze, a že jsou lékařem spíše upozorňovány na dané limity, na to, co dělat nemohou. Druhým extrémem je ignorování zdravotního omezení postižených, což vede k dalšímu zhoršování jejich zdravotního stavu.

11

Problémové postavení na trhu práce cílové skupiny osob se zdravotním postižením je ve značné míře dáno kumulací handicapů, jejichž jsou lidé s postižením nositeli. Schopnost pracovat je u osob se zdravotním postižením ovlivněna typem a mírou jejich zdravotního handicapu. Vedle zdravotního postižení a omezení z něj vyplývajících je nízká míra zaměstnanosti této skupiny spojená s dalšími znevýhodněními. Rákoczyová in Winkler et al., 2005) překládá tato znevýhodnění: •

nízká úroveň vzdělání: „Vzdělaností struktura zdravotně postižených je v ČR výrazně horší než v populaci jako celku. Podíl osob, které dosáhly alespoň středoškolského vzdělání s maturitou je u zdravotně postižených poloviční oproti jejich zastoupení v populaci jako celku.“ O´Reilly (in Winkler et al., 2003, s. 71) míní, že právě „…neschopnost konkurovat odpovídajícími dovednosti a kvalifikací je často klíčovým faktorem vysoké míry nezaměstnanosti zdravotně postižených.“

•

vyšší věk: pro populaci osob se zdravotním postižením je charakteristické vysoké zastoupení starších osob, jelikož značný podíl zdravotních handicapů vzniká v souvislosti s pracovní činností. Dle Rákoczyové (2005) je pouze jedna čtvrtina osob se zdravotním postižením mladší 45 let. „Vyšší věkové kategorie zdravotně postižených častěji rezignují na participaci na pracovním trhu a stahují se do ekonomické neaktivity.“ (Rákoczyová, in Winkler et al., 2005, s. 72).

V důsledku omezení vyplývajícího z postižení, jeho vnímaní společností, častých nedostatků v sociálních dovednostech a nedostatečnou znalostí svých vlastních silných dovedností, nízkou vzdělanostní strukturou, omezených možností ve vzdělání, zhoršeným přístupem k informacím, nedostatku znalostí o možnostech, jak překonávat překážky na trhu práce, omezených znalostech o potřebách trhu práce, omezených sociálních kontaktů dochází k sociální exkluzi osob se zdravotním postižením. Příslušníci této skupiny jsou ohroženi nezaměstnaností, marginalizací na trhu práce, potažmo sociální exkluzí následkem malé připravenosti a neochoty zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, jejich malé informovanosti, nedostatku pozitivních příkladů pro veřejnost o zaměstnávání lidí s postižením, neexistence efektivního systému vyhledávání práce pro tuto cílovou skupinu. V případě získání zaměstnání zaujímají na pracovním trhu okrajové pozice. Jsou také jednou z kategorií, u které dochází k trvalejšímu odloučení od pracovních a sociálních pozic, které poskytují jistotu zaměstnání, dostatečný příjem a seberealizaci či přijatelnou sociální pozici. Marginalizace a sociální exkluze na pracovním trhu jsou jedním z nejdůležitějších mechanismů marginalizace a sociální exkluze obecně. Lidé se zdravotním postižením jako skupiny exkludovaná na pracovním trhu je podstatnou měrou ohrožena sociálním vyloučení, tedy sociální exkluzí. Osoby se zdravotním postižením můžeme rozčlenit do několika podskupin na základě účasti na trhu práce. Obecně můžeme celkovou populaci České republiky dle participace na trhu práce rozdělit na: zaměstnané, ekonomicky neaktivní, nezaměstnané2.

2

Nezaměstnané jsou všechny osoby 15-ti leté a starší, které ve sledovaném období souběžně splňovaly dále uvedené tři podmínky: nebyly zaměstnané, hledaly aktivně práci, byly připraveny k nástupu do práce, t.j., během referenčního období byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku.

12

Tuto podskupinu můžeme rozdělit ještě na registrované nezaměstnané, kteří představují tu část nezaměstnaných, která pro aktivní hledání zaměstnání využívá služeb profesionálních organizací, ať již státních (úřady práce) nebo soukromých (zprostředkovatelny práce). Nezaměstnaní registrovaní úřady práce jsou nezaměstnaní splňující obecné podmínky nezaměstnanosti, kteří aktivně hledají zaměstnání prostřednictvím úřadu práce. Není přitom rozhodující, pobírají-li příspěvek před nástupem do zaměstnání nebo ne. Neregistrovaní nezaměstnaní jsou nezaměstnaní splňující obecné podmínky nezaměstnanosti, kteří aktivně hledají zaměstnání jinou formou než prostřednictvím organizací zprostředkovávajících práci, tedy úřadů práce. V rámci těchto podskupin tvoří lidé se zdravotním postižením určitou část celku. Dle výběrového šetření pracovních sil z roku 2006 jsou ve skupině zaměstnaných osob lidé se zdravotním postižením zastoupeni pouze 94 400 osobami. Oproti tomu ve skupině ekonomicky neaktivních jsou lidé se zdravotním postižením starší 15 let zastoupeni počtem 458 100 osob. Tito lidé buď nemohou pracovat nebo potenciálně mohou pracovat, ale nemají však motivaci na trh práce vstoupit. V této skupině tvoří lidé se základním vzděláním či se středoškolským vzděláním bez maturity více než 77 %. V skupině nezaměstnaných nalezneme počet 39 100 osob se zdravotním postižením. I zde tvoří značnou část (83 %) lidé bez vzdělání a bez maturity. 1.2.1 Situace na trhu práce – zaměstnanost a nezaměstnanost osob se zdravotním postižením Dle Analýzy vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2006 v České republice uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením v evidenci úřadů práce postupně ubývalo. Od března 2006 je navíc patrná pozitivní skutečnost – v tomto období byl zaznamenán jejich meziroční pokles, nejvýrazněji jich v evidenci meziročně ubylo v prosinci 2006, kdy bylo evidováno 71,3 tisíc uchazečů se zdravotním postižením, což bylo o 4,0 tisíce méně než ve stejném období minulého roku. V průměru bylo v roce 2006 vykázáno na úřadech práce 73,5 tisíc uchazečů se zdravotním postižením, nepatrně méně než v roce 2005, kdy jejich průměrný počet v evidenci činil 75,0 tisíc. Ovšem podíl uchazečů se zdravotním postižením na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání nadále rostl, v roce 2006 činil průměrný podíl uchazečů se zdravotním postižením v evidenci 15,5 %, ve stejném období minulé roku to bylo 14,6 %. Počet volných míst pro osoby se zdravotním postižením v roce 2006 plynule narůstal, po celé sledované období byl meziročně vyšší (v průměru jich bylo evidováno meziročně o 1 109 více), což souvisí s prudkým nárůstem celkového počtu volných pracovních míst v roce 2006. V důsledku tohoto vývoje se mírně meziročně zvýšil podíl míst pro osoby se zdravotním postižením, avšak volná místa pro tuto skupinu představovala v průměru pouze 3,1 % všech hlášených míst (v roce 2005 tento podíl činil v průměru 2,6 %). V roce 2006 připadalo průměrně 28,8 uchazečů – osob se zdravotním postižením na jedno volné pracovní místo určené pro tuto skupinu, což je podstatně méně než před rokem, kdy tento ukazatel činil 52,0. V porovnání s podílem na celkovém počtu uchazečů k celkovému počtu volných pracovních míst je však 5-násobný. Problémy s umísťováním uchazečů se zdravotním postižením, i přes zlepšující se situaci na trhu práce nadále přetrvávají. Tendence k dlouhodobé nezaměstnanosti se zvyšují u zdravotně postižených osob ve vyšších věkových kategoriích. Alarmující je také vývoj míry nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Dle Rákoczyové (in Winkler et al., 2005) činila míra nezaměstnanosti osob se zdravotním

13

postižením v roce 1995 11,2 % (míra nezaměstnanosti v České republice v tomto roce činila pouze 4 %), avšak v letech 1999, 2000, 2001, kdy se celková míra nezaměstnanosti pohybovala v rozmezí od 8,7; 8,8; 8,1, vzrostla nezaměstnanost osob se zdravotním postižením až ke 40 %. Míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením v minulém roce (2006) dosahovala téměř 50 % (přesně 44,7 %) a na celkové nezaměstnanosti se podílela téměř 15 %. Skupina osob se zdravotním postižením je vystavena také zvýšenému riziku setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Zde se projevuje souvislost se stupněm nejvyššího dosaženého vzdělání. „Nezaměstnaností jsou přibližně čtyřikrát více ohroženi zdravotně postižení se základním vzděláním než zdravotně postižení alespoň se středoškolským vzděláním s maturitou.“ (Rákoczyová, in Winkler et al., 2005, s. 70.) Také na lokálním trhu práce Brno-město a Brno-venkov je nezaměstnanost osob se zdravotním postižením značným problémem.V brněnském regionu se stále zvyšuje podíl uchazečů se zdravotním postižením na celkové nezaměstnanosti. V polovině roku 2006 činil tento podíl osob se zdravotním postižením na celkové nezaměstnanosti v okrese Brnoměsto 13,8 % , v okrese Brno-venkov v témže období dokonce 21,4 %. V případě okresu Brno-venkov se jedná o hodnotu výrazně vyšší než byla míra nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením v polovině roku 2006 v České republice (16,2 %) i Jihomoravském kraji (17,6 %). V okrese Brno-město je podíl osob se zdravotním postižením na celkovém počtu uchazečů o práci nižší, přesto však oproti rokům 2004 a 2005 došlo i v tomto okrese k nárůstu podílu nezaměstnaných osob se zdravotním postižením. Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je jednou z nejproblematičtějších oblastí politiky zaměstnanosti a trhu práce. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a míra nezaměstnanosti ukazuje na marginalizaci těchto osob na pracovním trhu. Řešení sociální exkluze osob se zdravotním postižením spočívá v jejich začlenění do základních integračních rovin společnosti. Jednou z těchto rovin je i trh práce. Začlenění na pracovní trh je výhodné nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro stát a trh. Participace osob se zdravotním postižením na trhu práce je ovlivněna řadou faktorů. Mezi klíčové činitele mající vliv na získání a udržení si zaměstnání u osob se zdravotním postižením patří omezení vyplývající ze zdravotního stavu daného člověka, situace na trhu práce, politika zaměstnanosti a trhu práce, veškerá legislativa týkající se osob se zdravotním postižením, postoje zaměstnavatelů, rozsah a možnosti využívání sociálních služeb, postoje ve společnosti.

14

2. Bariéry při zaměstnávání osob se zdravotním postižením Hlavními bariérami, které diskriminují všechny skupiny osob se zdravotním postižením při vstupu na trh práce jsou: •

• •

• • •

•

Stupeň zdravotního postižení, který některé občany přímo vylučuje z vykonávání jistých druhů práce, ze vzdělání a rozvíjení dovedností potřebných pro trh práce. Lidé se zdravotním postižením mají častěji než osoby zdravé sníženou produktivitu práce, pramenící ze zdravotního omezení. Mají vyšší počet absencí v práci z důvodu nemoci nebo návštěvy lékaře apod. Zaměstnavatelé tedy v důsledku tržních principů, kdy hledají co nejlepší poměr „cena/užitek“, dávají přednost uchazečům bez zdravotního omezení. Přístup společnosti k lidem se zdravotním postižením a chybějící výchova k vytvoření pozitivních postojů k této skupině občanů. „Neracionální“ přístup potenciálních zaměstnavatelů k lidem s postižením, kteří preferují platbu odvodů do státního rozpočtu místo toho, aby hledaly možnosti, jakým způsobem zaměstnat občany se zdravotním postižením. Obecně panuje celá řada předsudků a neoprávněných obav, které vedou při výběrových řízeních k diskriminačnímu jednání. Zaměstnavatelé nemají přehled o výhodách při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které poskytuje stát. Nedokonalý legislativní rámec, který nedostatečným způsobem využívá svých možností. Nízká kvalifikace osob se zdravotním postižením, jež je v porovnání s celkovou vzdělaností obyvatel České republiky na velmi nízké úrovni (Celoživotní, 2006, s. 33). Absence nabídky systematického celoživotního vzdělávání a možnosti rekvalifikace přímo zaměřené na osoby se zdravotním postižením. Lidé, kteří získají zdravotní handicap v průběhu života, mají velmi omezenou možnost změnit svou kvalifikaci v důsledku neexistence a nefunkčnosti systému vzdělávání dospělých. Tito lidé mají omezenou možnost založit svou pracovní kariéru na nových dovednostech a vědomostech. Zároveň jim zdravotní stav nedovoluje vykonávat práci v původním oboru nebo manuální práci obecně. Setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Lidé se zdravotním postižením patří ke skupině s významnou tendencí setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Mezi charakteristické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti patří především: snížení životní úrovně, změna vnímání času, zátěž rodinných vztahů, ztráta zájmu o život společnosti a zhoršení zdravotního stavu. Vztah mezi nezaměstnaností a zdravotním stavem je ovlivněn několika faktory: 1. Zaměstnaní lidé méně navštěvují lékaře, méně pobývají v nemocnicích a lázních, protože se bojí o své pracovní místo, a také nechtějí přijít o plnou mzdu, kterou nemocenské dávky kompenzují jen částečně. 2. Mezi nezaměstnanými bývá více uznaných nemocí, než odpovídá skutečnosti. Lékaři přiznávají nemoc spíše lidem bez zaměstnání než lidem nezaměstnaným. 3. Nezaměstnanost chápána jako stresor vede k různým fyziologickým reakcím, které vyvolávají psychosomatické poruchy. Dlouhodobý stres atakuje imunitní a kardiovaskulární systém. Mezi nezaměstnanými dochází

15

•

ke zvýšenému výskytu nemocí dýchacího ústrojí, plicních a srdečních potíží. 4. Nepřímý vliv na zhoršení zdravotního stavu má nadměrné požívání nikotinu, alkoholu a drog během doby nezaměstnanosti. 5. Nepřímý vliv má také vzrůstající finanční nouze a problémy v partnerství. Výsledky statistických analýz Kesslera a kol. (1988) potvrdily, že při absenci finanční tísně v období nezaměstnanosti se zdravotní důsledky snižují na polovinu (Plesník a kol., 2003). Absence programů podporujících zaměstnávání osob s postižením - regionální nerovnosti.

U cílové skupiny osob se zdravotním postižením je významnou bariérou pro vstup na trh práce především kombinace následujících faktorů: nižší kvalifikace a vzdělání, vyšší věk, vyšší nemocnost a zdravotní omezení. Celkově je zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání zdravotně postižených malý. Bariérou vstupu na trh práce (dlouhodobé nezaměstnanosti či ekonomické neaktivity) je slabá naděje na získání zaměstnání a často i demotivující vliv sociálních dávek pro osoby s nízkou kvalifikací s potenciálně nejnižšími výdělky v zaměstnání.

16

3. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením Z výše uvedeného vyplývá nutnost podporovat zapojení osob se zdravotním postižením do pracovního procesu. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a míra nezaměstnanosti ukazuje na omezenou participaci těchto osob na pracovním trhu. Lidé se zdravotním postižením tvoří početně velmi silnou skupinu, i z tohoto důvodu nelze opomíjet jejich práva, požadavky a potřeby. Základní požadavek na zaměstnavatele nediskriminovat osoby se zdravotním postižením v přístupu k zaměstnání není naplněn přesto, že zákon o zaměstnanosti výslovně zakazuje diskriminaci z důvodu zdravotního stavu a také podstatně zvýšil, jak částky odvodů do státního rozpočtu při nesplnění povinnosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením, tak přímou finanční pomoc z prostředků úřadu práce. Při řešení problému nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením jsou ve značné míře využity nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti je základním nástrojem pro boj s nezaměstnaností. Jejím prostřednictvím mohou úřady práce pomoci uchazečům o zaměstnání při hledání nové práce. Do aktivní politiky zaměstnanosti patří například rekvalifikace, individuální přístupy k nezaměstnaným, projekty určené nejhůře zaměstnatelným skupinám (např. právě osobám se zdravotním postižením). Prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti stát podporuje firmy, které zaměstnávají uchazeče z problematických skupin, nebo vytvářejí pracovní místa v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Dle Sirovátky a Rákoczyové (2002) můžeme strukturu cílů aktivní politiky zaměstnanosti vymezit následujícím způsobem: 1. prosazování rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou na pracovním trhu, zejména snižováním nákladů při hledání zaměstnání a nápomocí přizpůsobení pracovní síly požadavkům trhu práce, 2. přerozdělení nezaměstnanosti ve prospěch nejvíce ohrožených skupin nezaměstnaných (mezi které patří osoby se zdravotním postižením) s předpokladem, že lépe připravená pracovní síla se rovněž uplatní ve zvýšené míře v důsledku zvýšení poptávky po práci, která vzroste v důsledku toho, že se tak zlepšuje celková kvalita pracovní síly, 3. umožnění prvního kontaktu či udržení kontaktu s pracovním trhem při jeho delším přerušení a ochrana lidského kapitálu a kvalifikace nezaměstnaných, 4. prevence sociální exkluze a prevence zhoršování celkové kvality života nezaměstnaných (Sirovátka, Rákoczyová, 2002, s. 7).

3.1 Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti využívané pro skupinu osob se zdravotním postižením Mezi standardní nástroje aktivní politiky zaměstnanosti patří veřejně prospěšné práce, společensky účelná místa, rekvalifikace, příprava na pracovní uplatnění, poradenská činnost, přechod na nový podnikatelský program, překlenovací příspěvek, příspěvek na dopravu zaměstnanců. Specifickými nástroji zaměřenými na osoby se zdravotním

17

postižením jsou chráněné dílny, pracovní rehabilitace, příspěvek na zapracování, kvótní systémy, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením a příprava k práci. Součástí státní politiky zaměstnanosti je podpora zřizování nových pracovních míst poskytováním příspěvků zaměstnavatelům při zaměstnávání uchazečů o zaměstnání, i uchazečům samotným. Součástí aktivní politiky zaměstnanosti je i poradenství a cílené programy k řešení zaměstnanosti. Pro osoby se zdravotním postižením jsou vyžívány tyto nástroje aktivní politiky zaměstnanosti3: •

Společensky účelná pracovní místa,

•

Chráněné pracovní místo,

•

Veřejně prospěšné práce,

•

Příspěvek na provoz chráněné dílny,

•

Příspěvek na zapracování,

•

Rekvalifikace,

•

Příprava na práci,

•

Pracovní rehabilitace,

•

„Kvótní systém“,

•

Podporované zaměstnávání.

Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je dlouhodobým problémem a při jeho řešení je třeba využívat všechny nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Kombinace nízkých mezd (nízká kvalifikace, nižší pracovní výkon osob se zdravotním postižením) a měkké sociální sítě (vysoké procento částečných invalidních důchodů) působí jako prvek, který občany se zdravotním postižením k nástupu do zaměstnání evidentně nemotivuje. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je podporováno legislativně stanovenými prostředky pro zaměstnavatele, kteří se rozhodnou pro zaměstnání člověka s postižením. Zaměstnávání osob se zdravotním postižením je upraveno zákonem č. 435/2004 Sb. o zaměstnanostikterý vstoupil po výrazných úpravách 1. října 2004 v platnost. Výrazné změny zasahují také do mnou sledované oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Této problematice je věnována celá III. část zmíněného právního předpisu, tedy § 67 – 84. 3.2 Výhody a příspěvky pro zaměstnavatele Zaměstnavatelům, kteří se rozhodnou zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, může příslušný úřad práce, v některých případech Ministerstvo práce a sociálních věcí, přispět na činnost spojenou se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením. Podmínky a výše příspěvků jsou odvozeny od druhů příspěvků, zákonných úprav, rozpočtu a situace na trhu práce. Podmínky, které omezují poskytnutí finančních výpomocí ze strany úřadů práce a ministerstva, jsou následující: ke každé písemné žádosti zaměstnavatele o kterýkoliv z příspěvků musí být doložena tzv. bezdlužnost, tj. že tento zaměstnavatel nemá nedoplatky na sociálním a zdravotním pojištění nebo na daních. Dotace se nepřizná i 3

Podrobné informace o jednotlivých nástrojích jsou vedeny v příloze.

18

v případech, kdy zaměstnavatel nabízí uchazeči nižší mzdu, než je minimální mzdový tarif. Zaměstnavatel – příjemce dotací nebo příspěvků – musí souhlasit s tím, že v rámci veřejného přístupu k informacím podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, mohou být informace o subjektu a výši dotací zveřejňovány. Jaké jsou zaměstnavateli nabízeny výhody při zaměstnávání osob se zdravotním postižením? • • • •

•

Nekomplikované splnění státem stanoveného podílu pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, daňové zvýhodnění, snížení mzdových nákladů díky státní dotaci, získání motivovaných a stálých zaměstnanců, protože lidé s postižením si většinou velmi váží svého pracovního uplatnění a často mají zájem i o práci pro ostatní zaměstnance neatraktivní, zvýšení prestiže firmy v očích veřejnosti na základě deklarovaného vstřícného postoje k lidem s postižením.

19

4. Podporované zaměstnávání Jednou z variant zamezující marginalizaci na trhu práci a sociálního vyloučení je forma „podporovaného zaměstnání“. Podporované zaměstnání je jedním z programů aktivní politiky zaměstnanosti pro zdravotně postižené, kteří mají vzhledem ke svému handicapu ztíženou možnost pracovního uplatnění a práci si nemohou najít a udržet běžným způsobem. Cílovou skupinu tvoří lidé, kteří mají zájem pracovat na otevřeném trhu práce, ale jsou znevýhodnění, a proto k nalezení a udržení pracovního místa potřebují individuální a přiměřenou pomoc. Zatím však není legislativně samostatně ošetřeno, což způsobuje problémy s jeho aplikací. 4.1 Agentura podporovaného zaměstnávání ( APZ) – Liga za práva vozíčkářů, o. s.4 Posláním APZ je umožnit lidem se zdravotním postižením získat zaměstnání, které odpovídá jejich přáním, dovednostem a schopnostem, čímž bude omezeno jejich sociální vyloučení a zvýšena míra jejich sebeuplatnění. Hlavním cílem podporovaného zaměstnávání je umožnit lidem se zdravotním postižením získat a udržet si vhodné zaměstnání na trhu práce a současně zvýšit míru samostatnosti uživatelů služeb APZ. Služby Agentury podporovaného zaměstnávání jsou zaměřeny na rozvoj služeb aktivní politiky zaměstnanosti pro skupinu osob se zdravotním postižením. Snahou je posílit úlohu aktivní politiky zaměstnanosti při hledání práce pro osoby se zdravotním postižením, tj. osoby ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností. Cílem je vyhledávat a kontaktovat osoby se zdravotním postižením, které chtějí a mohou pracovat, a vyhledávat potenciální zaměstnavatele, kteří by mohli osoby se zdravotním postižením zaměstnat. A především prostřednictvím cíleného, systematického, odborného a individuálního přístupu přispět ke snížení počtu nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v lokalitě Brnoměsto a Brno-venkov. Mezi základní prvky služeb Agentury podporovaného zaměstnávání patří individuální konzultace, pracovní diagnostika, mapování vhodného zaměstnání, poradenství v pracovních záležitostech, kariérové poradenství, nácvik dovedností, pracovní asistence, PC kurz a Tranzitní program. Zaměstnavatelům APZ nabízí vyhledání a zprostředkování kontaktů s vhodnými uchazeči se zdravotním omezením, poskytování poradenství v oblasti legislativy pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, podporu při vyřizování formalit souvisejících se zaměstnáním těchto pracovníků, pomoc při zapracování zaměstnance a s přizpůsobením pracovního prostředí potřebám zaměstnance. Agentura podporovaného zaměstnávání poskytuje své služby v sídle organizace (prostory pronajaty), v prostorech speciálních škol v Brně, v prostorech pronajatých za účelem realizace PC kurzů (FAST VUT v Brně). Služby jsou uživatelům poskytovány v průběhu celého roku v pracovní dny v běžné pracovní době. Registrace zájemců o užívání služby APZ probíhá nepřetržitě. 4

Podrobný popis realizace projektu Agentura podporovaného zaměstnávání občanského sdružení Liga za

práva vozíčkářů je nutný vzhledem ke správnému pochopení souvislostí a sdělení klientů hodnotících přínos spolupráce v empirické části.

20

4.1.1 Realizace služeb APZ poskytuje své služby všem uživatelům se zdravotním postižením z Brna a okolí, kteří mají zájem o nalezení zaměstnání. Podpora a pomoc při poskytování služeb APZ je individuální, přizpůsobuje se potřebám konkrétního klienta. Ne všichni klienti využívají všech služeb ve stejném rozsahu. Počet klientů je ovlivněn počtem pracovních konzultantů, kteří v Agentuře pracují. Na jednoho pracovního konzultanta připadá přibližně 5 – 12 klientů. Služby APZ jsou poskytovány také zaměstnavatelům zdravotně postižených. APZ nabízí podporu nejen při hledání práce, ale také na pracovišti zaměstnavatele formou pracovní asistence. Služby APZ se uživatelům poskytují na základě interní smlouvy – „Smlouva o poskytování služby“, kde jsou uvedena veškerá práva i povinnosti obou stran. Dodržování podmínek Smlouvy není právně vymahatelné. V odůvodněných případech může dojít k přerušení poskytování služeb APZ. Pracovník APZ s uživatelem podepisují „Smlouvu o přerušení služby“. Při ukončení spolupráce mezi uživatelem a APZ dochází k podpisu „Smlouvy o ukončení služby“. Důvody ukončení jsou blíže popsány v bodě 6 této smlouvy. Finanční zabezpečení APZ bylo v první fázi realizace projektu zabezpečeno z grantu evropského fondu RLZ Phare 2003. Po vyčerpání grantu bude finanční krytí poskytovaných služeb zajišťováno ze státních zdrojů, získaných grantů či sponzorských darů. Každý uživatel služby APZ, zaměstnavatel má svoji osobní složku. V této jsou založeny veškeré materiály vztahující se k těmto osobám. Zároveň jsou tyto údaje zadávány i do počítačové databáze. Uživatelé jsou seznámeni se způsobem nakládání s jejich osobními údaji. Do osobní složky mohou kdykoliv nahlédnout. Při poskytování služby jsou respektována základní lidská práva a svobody uživatelů služeb. V případě stížnosti uživatele na průběh poskytovaných služeb či pracovníka Agentury jsou stížnosti řešeny v souladu s Pravidly pro podávání stížností při poskytování služeb APZ. 4.1.2 Personální zajištění služeb APZ V Agentuře podporovaného zaměstnávání pracují 4 pracovníci (pracovní konzultanti) z toho dva na poloviční úvazek - a vedoucí Agentury PZ (koordinátor projektu). Koordinátor projektu zodpovídá za realizaci služeb, provádí nábor pracovních asistentů, zajišťuje propagaci služeb, zpracovává měsíční a čtvrtletní výkazy, vede pravidelné porady, koordinuje činnosti ostatních pracovníků projektu, řeší krizové situace, účastní se supervizí. Další povinnosti jsou stejné jako u pracovního konzultanta. Pracovní konzultant Ve vztahu k uživateli služby: • vyhledává, oslovuje a kontaktuje klienty, • vyhodnocuje, zda je program pro zájemce o účast vhodný, • zjišťuje potřeby, dovednosti a preference klientů,

21

•

poskytuje klientům podporu při vytváření a hodnocení individuálního využívání služeb, • poskytuje konzultace klientům, • spolupracuje s formálními i neformálními zdroji klienta (rodina, terapeut, aj.), • doprovází klienta na úřady, k zaměstnavateli, • spolupráce s klientem při konkrétním vyhledávání pracovního místa, • spolupracuje při realizaci „tranzitního programu“, „PC kurzu“. • vede dokumentaci o poskytovaných službách. Ve vztahu k potenciálnímu zaměstnavateli: • vyhledává, oslovuje a kontaktuje potenciální zaměstnavatele, • poskytuje konzultace potenciálním i aktuálním zaměstnavatelům, • vede dokumentaci o poskytovaných službách, • pomáhá při vyřizování dotací a příspěvků na ÚP, • zprostředkovává kontakt na chráněné dílny. Ve vztahu k chodu APZ: • vede dokumentaci o veškerých prováděných činnostech ve vztahu ke klientovi, • vede dokumentaci o veškerých prováděných činnostech ve vztahu k potenciálním i aktuálním zaměstnavatelům, • neprodleně se vyjadřuje ke správnosti platné metodiky služby a navrhuje případné změny, • průběžně hodnotí vlastní činnost při poradách v rámci APZ, • vyhledává a kontaktuje klienty, zjišťuje potřeby, dovednosti a preference klientů, poskytuje konzultace, vede dokumentaci o poskytovaných službách, doprovází klienta na úřady, schůzky se zaměstnavateli. Vyhledává a oslovuje potenciální zaměstnavatele, pomáhá zaměstnavateli při vyřizování dotací a příspěvků na ÚP, účastní se pravidelných porad a supervizí, • podílí se na mediální propagaci APZ. Pracovní asistent Pracovní asistent je bezúhonná osoba starší 18 let, která má plnou způsobilost k právním úkonům. Pracovní asistent poskytuje podporu a pomoc uživateli při dopravě do zaměstnání, při zaučení na pracovním místě, řídí se pokyny vedoucího a pracovních konzultantů APZ, účastní se porad a supervizí. Požadavky na pracovního asistenta: schopnost empatie, motivace k pracovní asistenci, vstřícnost, ochota, schopnost rozeznat uživatelovy limity, schopnost spolupracovat a učit se novým věcem, tolerance, nekonfliktnost, zodpovědnost, velmi dobrá schopnost komunikace. Vyhledávání probíhá formou oslovování studentů brněnských vysokých škol a vyšších odborných škol se zaměřením na pedagogiku a sociální práci. Výběr vhodných zájemců o dobrovolnickou práci pracovních asistentů provádí vedoucí a koordinátor projektu APZ spolu s pracovními konzultanty. Pracovní asistenti poskytují službu pracovní asistence dobrovolně v rámci své školní praxe. Další vzdělávání pracovníků APZ Pracovníci Agentury se účastní především kurzů a seminářů pořádaných Unií podporovaného zaměstnávání za účelem zvýšení jejich kvalifikace a odbornosti. Všichni pracovníci se účastní pravidelných supervizních sezení. Všichni pracovníci APZ, tzn. vedoucí pracovník, pracovní konzultanti i pracovní asistenti jsou při nástupu do zaměstnání seznámení s etickým kodexem pracovníků Agentury podporovaného zaměstnávání.

22

Zároveň jsou pracovní asistenti a příležitostní praktikanti seznámeni se závazkem mlčenlivosti, který potvrdí svým podpisem. 4.1.3 Uživatelé služeb APZ Cílovou skupinou APZ jsou lidé se zdravotním postižením z Brna a blízkého okolí. Služeb využívají lidé, kteří jsou v důsledku svého postižení znevýhodněni při hledání a udržení si práce. Druhou cílovou skupinou jsou zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají nebo chtějí zaměstnat osobu se zdravotním postižením. Uživatelem služeb APZ se může stát člověk se zdravotním postižením, který má zájem nalézt zaměstnání v lokalitě Brno-město a Brno-venkov. Uživatelem služeb APZ se nemůže stát: osoba, která je poživatelem starobního důchodu, osoba mladší patnácti let nebo osoba starší, která neukončila povinnou školní docházku. V případě, že zájemce nespadá do cílové skupiny nebo jeho bydliště není v lokalitě Brna-města a Brna-venkova, jsou mu předány kontakty na poskytovatele obdobných služeb v místě jeho bydliště nebo nabízejících služby cílovým skupinám, do nichž zájemce spadá. 4.1.4 Průběh poskytování služeb uživatelům První schůzka má informativní charakter. Zájemce je seznámen s činností APZ, nabízenými službami a podmínkami jejich využívání. S potenciálním uživatelem je vypsán Předběžný dotazník. V případě, že se klient rozhodne využívat služeb APZ je vypsán Formulář uchazeče o zaměstnání. Při dalších schůzkách následují individuální konzultace, kariérové poradenství, poradenství v pracovně-právních záležitostech, v oblasti invalidních důchodů, individuální podpora a pomoc při získání a udržení si zaměstnání v běžném pracovním prostředí, doprovázení na úřady. Obvykle na 4. schůzce je mezi uživatelem služeb a pracovníkem APZ podepsána Smlouva o poskytování služby. Upravuje práva a povinnosti obou stran a zároveň obsahuje klauzuli o ochraně a nakládání s osobními údaji a zároveň i pravidla postupu při podávání stížnosti. Smlouva o poskytování služby nabývá platnosti dnem podpisu. Předběžný dotazník a Formulář pro uchazeče o zaměstnání a Smlouva o poskytování služby obsahují osobní a citlivé údaje uživatele, které jsou založeny do osobní složky uživatele a vybrané údaje zapsány do počítačové databáze – v modulu APZ. Uživatel se může účastnit také „Tranzitního programu“, „PC kurzu“ a pravidelných „Setkávání přátel Ligy za práva vozíčkářů“: Hlavním cílem Tranzitního programu je usnadnit studentům středních speciálních škol a učebních oborů přechod ze školy do zaměstnání. Jeho náplň představují přednášky a semináře, zaměřující se na pracovní uplatnění. V rámci seminářů jsou studentům poskytovány informace, pro dobrý přechod ze školy do zaměstnání, z oblasti sebepoznání, vyhledávání pracovních nabídek, přípravy životopisu, přípravy na výběrové řízení. Probíhá také nácvik modelových situací. V rámci tranzitního programu probíhá také zajišťování průběžných i souvislých praxí pro studenty podle zvoleného oboru studia v brněnských firmách a organizacích. V konkrétních případech je poskytována také pracovní asistence studentovi v místě výkonu praxe. Prostřednictvím PC kurzu se uživatelé služeb APZ učí pracovat s PC na takové úrovni, která jim pomůže při hledání, získání a udržení si zaměstnání. V této rovině dochází ke zvýšení počítačové gramotnosti, která je jednou z klíčových kompetencí

23

nutných k aktivnímu zapojení na otevřený trh práce. Předpokladem pro přijetí do projektu PC kurz je aktivní spolupráce s APZ. Frekventanti PC kurzu se rekrutují z řad uživatelů služeb APZ. V rámci PC kurzu uživatelé služeb APZ získávají základní znalosti k ovládání informačních a komunikačních technologií, dovednosti pracovat s textovým editorem Word, tabulkovým procesorem Excel, e-mailem a internetem. Tyto znalosti a dovednosti mohou uživatelé po ukončení kurzu nadále využívat při hledání zaměstnání či již na samotném pracovišti. Výuka v rámci PC kurzu je výrazně individuální. V této oblasti navazuje na zcela individuální přístup k uživatelům služeb APZ ze strany pracovních konzultantů. Výuka se uskutečňuje prostřednictvím kurzu skládajících se z 8 setkání po 3 hodinách. Účastníkům se tak dostává 24 hodin intenzivní výuky, kterou zabezpečují pracovníci APZ. Z celkové hodinové dotace 24 hodin je určeno na výuku 21 hodin a 3 hodiny na prozkoušení získaných dovedností. Vlastní výuka probíhá v pracovních dnech v odpoledních hodinách. Zároveň je každému uživateli podle jeho schopností a možností poskytnuta i individuální pomoc při využívání získaných dovedností v rámci pravidelných schůzek v APZ. Pravidelné setkávání přátel Ligy za práva vozíčkářů. Setkávání se konají každou první středu v měsíci v Café Práh „Vstup bez prahu“ v Galerii Vaňkovka v Brně. V příjemném bezbariérovém prostředí mají klienti možnost popovídat si o svých radostech i starostech, získat informace o Lize vozíčkářů a osobně se poznat s koordinátory a pracovníky jednotlivých projektů, seznámit s dalšími zajímavými lidmi. 4.1.5 Dokumentace služeb APZ Osobní a další údaje z formulářů zapíše pracovní konzultant do databázového systému. Po každé schůzce pracovní konzultant zapíše průběh schůzky a další poznatky do zápisníku uživatele. Osobní složka uživatele zahrnuje Předběžný dotazník, Formulář pro uchazeče o zaměstnání, životopis uživatele, poznámky pracovního konzultanta a popř. další písemnosti dodané uživatelem (např. rozhodnutí o přiznání důchodu, průkaz ZTP, předchozí životopis uživatele, atd.). Po ukončení spolupráce se do osobní složky zakládají vytištěné poznámky o schůzkách s uživatelem, které jsou součástí jeho databázové složky „zápisník skupiny“. Dále složka obsahuje sestavu „práce agentury“, v rámci níž je uveden výčet veškerých činností, které pracovník APZ vykonává v součinnosti s klientem. Tyto složky se po ukončení spolupráce archivují 2 roky. 4.1.6 Potenciální zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením Navázání kontaktu s potenciálními zaměstnavateli osob se zdravotním postižením probíhá následujícími způsoby: • aktivní a) vytipování firem – dle inzerce volných pozic (Internet, tisk), velikosti a typu organizace, charakteru činnosti, osobních zkušeností, doporučení ÚP a jiných referencí, b) dohledání kompetentní osoby – v případě větších firem a státních a veřejných institucí pracovníci personálního oddělení, u menších subjektů např .jednatel, finanční oddělení apod., c) přímé oslovení – telefonický nebo e-mailový kontakt.

24

Při prvotním kontaktu jsou zaměstnavateli poskytnuty základní informace o APZ, její činnosti a službách, je nabídnuta spolupráce při zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Pokud zaměstnavatel projeví zájem, je mu navrhnuta možnost osobní schůzky. Cílem telefonického a e-mailového kontaktování zaměstnavatelů je zvýšit možnosti pracovního uplatnění klientů APZ. • pasivní Jedná se především o zpracování požadavků od zaměstnavatelů, kteří se na APZ sami obrátí. Postup je individuální dle požadavků zaměstnavatele – od poskytnutí informací a poradenství až po doporučení vhodných klientů APZ jako potenciálních zaměstnanců dané společnosti. Schůzka se zaměstnavatelem Schůzka se subjektem, který má zájem zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, probíhá na základě předchozího telefonického (e-mailového) kontaktu. Zpravidla se tak děje v prostorách zaměstnavatele, a to i z důvodu posouzení bezbariérovosti pracoviště apod. Pracovník APZ poskytne zaměstnavateli informace o Agentuře podporovaného zaměstnávání Ligy za práva vozíčkářů, její historii, charakteru činnosti, cílové skupině, nabídce služeb. Informuje zaměstnavatele o principech podporovaného zaměstnávání, předá informační materiály. Pracovník APZ představí zaměstnavateli cíle schůzky poskytnout informace o APZ, nabídnout spolupráci při zaměstnávání osob s tělesným postižením, zjistit stanovisko a možnosti zaměstnavatele, navázat konkrétní spolupráci.Zaměstnavatel poskytne informace o subjektu, charakteru činnosti, typech pracovních pozic a možnostech, eventuelně zkušenostech v zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Informuje o aktuálně volných pracovních pozicích. Pracovní konzultant představí zaměstnavateli výhody při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, předá příslušné materiály, nabídne spolupráci při případném vyřizování formalit na ÚP apod. V případě reálné nabídky volné pracovní pozice zaměstnavatel vyplní „Formulář pro zaměstnavatele“, kde uvede informace o nabízené pozici a specifikuje požadavky na pracovníka. Závěr – dohodnutí dalšího postupu a spolupráce. Následná spolupráce se zaměstnavatelem • Realizace výběrového řízení Pokud se zaměstnavatel rozhodne spolupracovat s APZ a zaměstnat některého z klientů, nabízíme možnost realizovat výběrové řízení v prostorách APZ. Dle požadavků zaměstnavatele pracovníci APZ informují klienty, dohodnou termín a podmínky výběrového řízení. Pokud to zaměstnavatel požaduje, je výběrovému řízení přítomen i pracovník APZ. • Pracovní asistence a) pomoc při vytváření vhodné pracovní náplně pro zaměstnance, b) pomoc z přizpůsobením pracovního prostředí potřebám zaměstnance, c) pomoc při řešení problémů se zapracováním zaměstnance a jeho začleněním do pracovního kolektivu. • Poradenství při vyřizování formalit a) poskytování poradenství v oblasti legislativy pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, b) podpora při vyřizování formalit souvisejících s nástupem pracovníka do zaměstnání (např. žádost o poskytnutí dotace na ÚP).

25

5. Cíle Agentury podporovaného zaměstnávání a hodnocení účinků 1. Hlavní cílem poskytovaných služeb je umožnit lidem z cílové skupiny osob se zdravotním postižením získat a udržet si takové zaměstnání, které odpovídá jejich zájmům, schopnostem, dovednostem i osobnostním možnostem. Za „vhodné zaměstnání můžeme označit takové, které koresponduje s představou a preferencí konkrétního uživatele služeb o vlastním pracovním uplatnění. Získaná práce má stabilní charakter, pracovní smlouva je uzavřena na dobu, která je obvyklá u daného typu pracovního místa, zaměstnavatele či v daném regionu. Klient má příležitost na tomto místě získat nové dovednosti. 2. Současně je cílem spolupráce zvýšit úroveň samostatnosti uživatelů služeb. Což znamená zvláště zprostředkovat vytvoření či rozvinují jejich dovedností potřebných k nalezení, získání a udržení si práce. Pod tímto pojmem jsou míněny praktické dovednosti související s pracovním uplatněním (například vytipovat vhodný inzerát pracovního místa, domluvit si telefonicky schůzku s potenciálním zaměstnavatelem, zvládnout pracovní činnosti v požadované kvalitě, vytvořit a udržet dobrý vztah se spolupracovníky apod.) Tyto dovednosti jsou podmíněny řadou předpokladů, jimiž může být například motivace k práci, komunikační schopnosti, charakterové vlastnosti, odolnost vůči stresové zátěži, pracovní návyky či fyzické předpoklady. 3. Prostřednictvím pracovního uplatnění dojde i k sociálnímu uplatnění, tedy k setkávání s ostatními pracovníky, zákazníky, účastí na společenských akcích organizovaných zaměstnavatelem. Čímž je podpořeno sociální začlenění osob se zdravotním postižením. „Začlenění na pracovním trhu je považováno za klíčovou oblast sociálního začlenění – je vnímáno především jako prevence chudoby, a to i s ohledem na zabezpečení ve stáří. Vedle toho také může začlenění na pracovním trhu podporovat účast jedince na sociálním životě společnosti a jeho osobní rozvoj, což je logický důsledek centrálního postavení placené práce v Evropě jakožto zdroje nejen uspokojení materiálních potřeb a získání určitého statusu (spojeného s určitou prestiží), ale i dosažení určité prestiže, sebeúcty a životní spokojenosti.“ (Mareš, 2006, s. 33). Za hlavní cíle služby podporovaného zaměstnávání můžeme označit získání a udržení „vhodného zaměstnání“. Vhodné zaměstnání lze do značné míry ztotožnit s požadavkem na kvality práce. Mareš a Vyhlídal (2005) uvádějí: „Kvality práce v nejširším slova smyslu se do větší či menší míry dotýkají základní prioritní cíle EU požadující, aby práce poskytovala: rovné pracovní příležitosti zdravotně postiženým osobám a ženám; možnost smířit sféru práce a soukromého života; šance celoživotního vzdělávání; spravedlivou odměnu zajišťující odpovídající standard života; kvalitní pracovní prostředí zajišťující bezpečnost práce a neohrožující zdraví pracovníků; rovnováhu mezi potřebnou flexibilitou práce a jistotou zaměstnání; rozvoj mezilidských vztahů; příležitost participace pracovníků (možnost ovlivňovat povahu a výkon své práce)“ (Mareš, Vyhlídal 2005, s.109). Dále by prostřednictvím spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání mělo dojít ke zvýšení samostatnosti uživatelů služeb a zapojením na trh práce k jejich sociálnímu začlenění. Naplňování těchto tří hlavní cílů

26

služby bude sloužit jako nástroj pro hodnocení účinků projektu Agentura podporovaného zaměstnávání. Při sledování účinků jednotlivých programů aktivní politiky zaměstnanosti lze využívat několika nástrojů. Nejzřejmějším účinkem je zhodnocení počtu osob zapojených na trh práce či snížení míry nezaměstnanosti té které skupiny uchazečů o zaměstnání, dále pak růst jejich kvalifikace nebo udržení pracovních návyků. Je možné také posuzovat vliv získání práce na sociální začlenění. Sirovátka a Rákoczyová (2003) stanovili několik kritérií posuzování vlivu zaměstnání na otevřeném trhu práce na sociální inkluzi v kontextu programů zaměstnanosti: 1. úspěch v získání zaměstnání na otevřeném trhu práce, 2. trvalost získaného zaměstnání, jeho stabilita, 3. kvalita zaměstnání na otevřeném trhu práce, kvalita programu (délka úvazku, plat, pracovní satisfakce, seberealizace, prestiž a sebeúcta), případně perspektiva spojená se zaměstnáním (pracovní zkušenost, dovednosti, osobní rozvoj, pracovní postup), 4. sociální kontakty, sociální vztahy a jejich kvalita, sociální participace, 5. další aspekty života (zejména péče o děti, rodinu atp.), celková kvalita života. Pro hodnocení dosahování cílů a účinků služby podporovaného zaměstnávání bude sloužit naplňování 3 hlavních cílů: získání a udržení vhodného zaměstnání, zvýšení samostatnosti a podpora sociálního začlenění osob se zdravotním postižením. V oblasti vhodného zaměstnání je třeba se orientovat především na odpovídající kvalitu práce a jeho stabilitu. Ke zvýšení úrovně samostatnosti bude docházet získáním praktických dovedností potřebných pro pracovní uplatnění. Sociální začlenění, jako třetí z cílů Agentury podporovaného zaměstnávání, předpokládá navazování nových sociální kontaktů a sociální participace.

27

Praktická část Veškeré údaje uvedené v teoretické části zvýšily mou teoretickou citlivost. Teoretickou citlivostí se rozumí schopnost vhledu do dané problematiky, schopnost dát získaným údajům význam, porozumět a oddělit související od nesouvisejícího. Z výše uvedených skutečností jsem čerpala ve všech etapách výzkumného šetření. Velmi důležité pro realizaci tohoto šetření byly také zkušenosti a poznatky, které jsem získala během dvou let při koordinaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání. Veškeré načerpané informace byly stěžejní pro zvolenou metodu, strategii i techniku. Velmi důležité byly také ve fázi výběru jednotky šetření a při formulací dílčích výzkumných otázek. V neposlední řadě mi teoretická citlivost pomohla při závěrečné interpretaci.

6. Výzkumné šetření V této části diplomové práce se budu zabývat vlastním výzkumným šetřením. Budu postupovat tak, že nejdříve vymezím metodu, která byla stěžejní pro mé bádání, dále se zaměřím na strategii a vybranou techniku. Následně se budu orientovat na stanovení hlavní výzkumné otázky a dílčích výzkumných otázek. Poté definuji jednotku šetření a způsob jejího výběru. V závěru nastíním schéma rozhovoru a historii získávání dat a jejich analýzu. Cílem práce je zodpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ 6.1 Metodický postup Metoda Při volbě metody, což je vědecký postup, který nám umožňuje získání poznatků potřebných pro naplnění cíle šetření, jsem vycházela ze základního rozlišení na metodu induktivní a deduktivní. „Deduktivní metoda vychází podle Dismana: „z teorie nebo obecně formulovaného problému“ (2000, s. 76). Vesměs jde o testování hypotéz – sběrem a vyhodnocením dat ze stanovené hypotézy buď zamítnou nebo potvrdí. Druhým typem metody je metoda induktivní: „…začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích, které snad existují v objektivní realitě. Objevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěrů. Ty pak ověřujeme dalším pozorování. Konečným produktem je nová teorie“ (Disman, 2000, s. 76). Tento přístup je používán především při výzkumu kvalitativního charakteru. Jelikož se ve své práci zaměřuji právě na kvalitativní výzkum, budu požívat metodu induktivní. Pokusím se porozumět, jaký přínos a význam přikládají klienti se zdravotním postižením programu, jehož cílem je zapojení této cílové skupiny na trh práce. Hendl pro definování pojmu „porozumění“ použil Weberovo pojetí, ve kterém jde o „interpretace jednání ve smyslu, jaký má smysl pro subjekt“ (Hendl, 1999. s. 16). Strategie 28

Strategie je dle sociologického slovníku „rozhodnutí nebo sekvence rozhodnutí vedou k dosažení cíle, plán takovýchto rozhodnutí, charakteristický způsob tvorby rozhodnutí“ (Jandourek, 2001, s. 240) V rámci strategie se lze rozhodovat mezi kvalitativním nebo kvantitativním výzkumem. Domnívám se, že kvantitativní šetření by v tomto případě mohlo přinést pouze povrchní výsledky. Jelikož jsem se zaměřila na vnímání přínosu, který má pro cílovou skupinu účast na projektu Agentura podporovaného zaměstnávání, nelze použít kvantitativní strategii. Je třeba se orientovat na významy, které osoby se zdravotním postižením připisují absolvování tohoto projektu. 6.2 Kvalitativní výzkum Jestliže se chceme doopravdy něco dozvědět o běžném životě člověka a jeho názorech, pak musíme souhlasit s Friedrichem Nietzschem, že je pošetilé každodennost těchto lidí zachytit dopředu teoreticky ustanoveným faktem, nezávislým na konkrétním kontextu každodennosti. Jako výzkumníci se nemůžeme zastavit na povrchu faktů a dát jim náš vlastní význam. Musíme jít pod jejich povrch, k autentickým významům jevů a objektů, které jim dali účastníci běžného života (Žižlavský, 2003). Kvalitativní výzkum je termín pro celou řadu výzkumných přístupů a strategií zaměřených na rozkrytí toho, jak lidé chápou, prožívají, interpretují a vytvářejí sociální realitu (Disman, 2000). Kvalitativní výzkum se snaží o porozumění jevům, které zkoumá a jelikož se zaměřuje i na jejich vysvětlení, jeví se jako vhodný způsob zjišťování přínosů, které klienti připisují spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Prostřednictvím kvalitativního výzkumu bude popisována sociální realita – účast na projektu – samotnými aktéry a právě jejich způsobem vnímání a chápání procesů, které zde probíhaly. Kvalitativní výzkumná strategie, kterou jsem použila, se dle Žižlavského (2003) vyznačuje: 1. Naturalistickým zkoumáním – kvalitativní výzkum se odehrává v přirozených sociálních podmínkách, výzkumník do sociálního prostředí neintervenuje, nemanipuluje záměrně s jeho částmi. 2. Holistickým přístupem – výzkumník používající tuto strategii chápe případ, který je středem jeho zájmu, jako jedinečný celek. Tento celek výzkumník považuje za komplexní systém, který je více než souhrnem svých částí. 3. Výzkumnou neutralitou – pojem neutralita nejlépe vyjadřuje skutečnost, že „jakákoli výzkumná strategie v konečném důsledku potřebuje věrohodnost, aby byla užitečná. Žádná věrohodná výzkumná strategie neobohacuje zkreslování dat, které slouží výzkumníkovým nezadatelným právům a předsudkům (Patton, 1990, s. 55). Dle autora kritikové kvalitativního výzkumu poukazují na to, že jeho přístup je příliš subjektivní z velké části proto, že výzkumník je nástrojem, jak pro sběr dat, tak pro jejich interpretaci. A protože kvalitativní strategie zahrnuje osobní kontakt a přiblížení se lidem a situacím, které jsou předmětem studia. V těchto souvislostech autor souhlasí s Pattonem a předkládá tvrzení, že zkušenosti ukázaly, že „absolutně objektivní věda a věda oproštěná od hodnot není reálně dosažitelná“ (Žižlavský, 2003, s. 111). Takže , jakákoli věrohodná výzkumná strategie vyžaduje od

29

4.

výzkumníka, aby zastával neutrální postoj vzhledem k případům nebo jevům, které zkoumá. Pružností výzkumného procesu – jednotlivé kroky kvalitativního výzkumu nemohou být úplně specifikovány dopředu, ještě před vlastním výzkumem v terénu. Převaha indukce nad dedukcí dává váhu datům získaným v sociální skutečnosti a tato data pozměňují a vytvářejí teorii. Tudíž, vyslovovat hypotézy a operacionalizovat teoretické pojmy na proměnné nemá v kvalitativním výzkumu smysl, neboť nechceme výzkumem ověřovat správnost našich důvtipně vymyšlených teoretických tvrzení, jak například osoby se zdravotním postižením hodnotí přínosy projektu zaměřujícího se podporu jejich uplatnění na trhu práce.

Obdobně charakterizuje kvalitativní výzkum i Hendl (1999). Uvádí několik zásad, které zde hrají klíčovou roli, a které jsem si při vlastním bádání uvědomovala a brala v potaz: 1. Otevřenost spočívá v otevřenosti vůči zkoumaným osobám, vzhledem ke zkoumané situaci a použitým metodám. Typické je dotváření plánu výzkumu hypotéz až během výzkumu. 2. Zahrnutí subjektivity, které vyplývá z předchozí zásady otevřenosti. Hendl zastává názor, že kvalitativní výzkum se hlásí k částečné identifikaci se zkoumaným jevem, osobou či prostředím. 3. Procesuálnost je charakter, kterého nabývá jak sociální proces tak i komunikace, tzn. že celý výzkumný akt je procesem, „ v jehož průběhu se mění jeho jednotlivé prvky“ popř. metody, apod. 4. Zaměření na případ, tj. ve smyslu jednotlivých případů. 5. Historicita a kontextuálnost vyjadřují, že „uchopení případu se v kvalitativním výzkumu děje především historicky“ a v určitém kontextu. 6. Problematizace determinovanosti znamená, že „fenomény se nacházejí v neustálém pohybu i plánu výzkumu“. 7. Interaktivní heuristika znamená, že „získané výsledky ovlivňují další sběr dat i plán výzkumu“ (Hendl, 1999, s. 43). Poněvadž jsem se ve svém empirickém šetření zaměřila na nazírání přínosů projektu Agentura podporovaného zaměstnávání očima jeho klientů, zcela zřetelně se zde nabízela kvalitativní výzkumná strategie. Šlo mi především o zachycení veškerých možných úhlů pohledu a zmapování, které z činností realizovaných při spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnání jsou chápány jako přínosné a z jakého důvodu. Zaměřila jsem se zejména na bohatost a hloubku získaných dat. Proto jsem v rámci výzkumu považovala za podstatnou zásadu otevřenosti. Také jsem si byla vědoma toho, že skutečné odpovědi respondentů mohou ve značné míře ovlivnit mou představu o výzkumném šetření a jeho celkový plán. 6.3 Technika Mezi základní techniky kvalitativního výzkumu patří: pozorování, rozhovor, dotazník a studium dokumentů. Ve svém výzkumu jsem se pomocí polostandardizovaných rozhovorů pokusila zjistit, jaké přínosy spatřují klienti ve využívání služeb Agentury podporovaného zaměstnávání. Ostatní techniky se jevily jako nevyhovující. Pozorováním ani studiem dokumentů bych nebyla schopna odpovědět na základní významnou otázku. Technika dotazníku by poskytla pouze nedostačující informace. Bohaté a hluboké informace lze dle

30

mého názoru získat jen pomocí techniky rozhovoru. Očekávám, že při jeho vhodném vedení a otevřenosti respondentů dostačí získané poznatky k odpovědi na základní výzkumnou otázku.

Rozhovor Pro využití rozhovoru jsem se rozhodla zejména z důvodu, že jsem se respondentů dotazovala na to, co nelze jiným způsobem zjistit, změřit, spočítat (Surynka a kol., 2001). Tedy na přínos projektu Agentura podporovaného zaměstnávání právě pro ně samotné, pro jejich pracovní uplatnění, sociální začlenění apod. V rámci rozhovorů s jednotlivými respondenty docházelo ke sběru potřebných informací, které byly získávány prostřednictvím záměrně cílených otázek. Podle Hendla (1999) je třeba uplatnit při rozhovoru určitou „…dovednost, citlivost, koncentraci, interpersonální porozumění a disciplínu“ (Hendl, 1999, s. 105). Až při samotné realizaci interwiev docházelo k vyjasňování, jaké bude pořadí otázek, jaká bude jejich forma a respondentům byly vysvětleny neznámé či nesrozumitelné pojmy. Typy rozhovorů Dle Jeřábka lze rozhovory rozdělit na standardizované, což je „nejvíce formalizovaná forma rozhovoru“, polostandardizované a nestrukturované, u kterých se „výzkumník nesnaží získat stejnou informaci od každé dotazované osoby“ (Jeřábek, 1992, s. 72). Právě z důvodu, že mohu dotazovaného uvést doplňující otázkou „ve správný směr“ popř. zjistit hlubší význam toho, co respondent řekl, jsem se rozhodla využít formu polostandardizovaného rozhovoru. Polostandardizovaný rozhor je v praxi využívaný nejvíce, už jen z toho důvodu, že v sobě pojí přednosti obou předcházejících typů. Jde tedy o danost otázek, které je třeba položit, jejichž pořadí si však tazatel určí sám. Při tomto typu rozhovoru klade tazatel doplňující nebo upřesňující otázky.

6.4 Výzkumné otázky

Prostřednictvím výzkumného šetření jsem se snažila získat odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ Cílem jednotlivých aktivit realizovaných v rámci Agentury podporovaného zaměstnávání je zapojení osob z cílové skupiny – klientů se zdravotním postižením – na trh práce. Při zjišťování odpovědi na hlavní výzkumnou otázku jsem se zaměřila na hodnocení dosahování a dosažení cílů v pojetí klientů, kteří se projektu účastnili. Pro naplnění cíle práce bylo důležité získat od klientů dostatečně bohaté a hluboké informace, které povedou k zodpovězení hlavní výzkumné otázky a také dílčích výzkumných otázek. Při realizaci výzkumu jsem si kladla následující dílčí výzkumné otázky: •

Jaké jsou motivy a důvody pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

31

•

Jakým způsobem probíhala spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

•

Byla naplněna očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali? Došlo k naplnění cílů?

6.5 Operacionalizace Jelikož jsem se rozhodla ke svému výzkumnému šetření využít kvalitativní strategie, která pracuje s hromadnými jevy, je nutné provést operacionalizaci, jež převádí obecné pojmy ke skutečnostem smyslově vnímatelným a obsaženým ve zkušenosti jedince. Teoretické pojmy je třeba převést na adekvátní zobrazovací jednotky v realitě. „Problém operacionalizace stojí v samém základu jakéhokoli empirického zkoumání sociální reality, má-li mu být přiznán status poznání vědeckého. Obecně tu jde přinejmenším o problém zaměřenosti pozorování, výběru toho, co má být sledováno, a v neposlední řadě též o propojení a vzájemné zprostředkování teoretické a empirické roviny procesu poznání“ (Buriánek, 1994, s.9). Dílčí výzkumné otázky jsem operacionalizovala za pomocí stanovení indikátorů. •

Jaké byly důvody a motivy pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

Indikátor

Otázka

Výchozí situace

Základní identifikační údaje a kontextuální souvislosti byly získány z osobních složek klientů a zápisů z jednotlivých schůzek. V jaké situaci jste se nacházel/la před zapojením se do projektu? Jak vypadal váš běžný den? Jakým způsobem jste hledal/la zaměstnání?

Motivace spolupráci

pro Jakým

způsobem

jste

se

dozvěděl/la

o

službách

Agentury

podporovaného zaměstnávání? Věděl/la jste, co Agentura podporovaného zaměstnávání nabízí? Z jakého důvodu jste se rozhodl/la spolupracovat? Existuje nějaký důvodu, proč jste váhal/la se zapojením do projektu?

32

Cíl spolupráce

Čeho jste chtěl/la prostřednictvím spolupráce dosáhnout? V jakých oblastech jste potřeboval/la podporu a pomoc?

•

Jakým způsobem probíhala spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

Indikátor

Otázka

Využití služeb

Jakých služeb jste při spolupráci s Agenturou využíval/la? Naučil/la jste se díky spolupráci něco nového? Získala jsem nějaké nové dovednosti či znalosti? Které znalosti vám pomohli při hledání a získání práce?

Vztah

s pracovními S jakými pocity jste docházel/la na schůzky? A jak často?

konzultanty

Jak se vám spolupracovalo s pracovníky Agentury?

Chybějící služby

Chyběly vám při spolupráci nějaké informace, aktivity, služby? A které to byly?

•

Byla naplněna očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali? Došlo k naplnění cílů?

Indikátor

Otázka

Dosažení cílů

Víte, jaký je cíl projektu Agentura podporovaného zaměstnávání? Proč jste právě vy vstupoval/la do projektu? Podařilo se dle vás tohoto cíle díky spolupráci dosáhnout? V případě, že ne, z jakého důvodu?

Získání

zaměstnání Jakým způsobem jste získal/la zaměstnání?

prostřednictvím

Jak jste dříve hledal/la práci?

33

spolupráce

Na jaké překážky jste narážel/la? Byl rozdíl, když jste hledal/la práci sama a ve spolupráci s Agenturou? A jaký?

Vhodné zaměstnání

V jakém oboru byste chtěl/la pracovat? V jakých oborech jste nejčastěji hledali práci a s jakým výsledkem? Kde v současné době pracujete? Jak jste spokojen/na? Jaká je vaše náplň práce? Jste spokojena se svým platem? Jaké máte vztahy se spolupracovníky, nadřízenými?

Udržení zaměstnání

Jak dlouho jste zaměstnán? Chtěl byste v této práci zůstat nebo ji změnit? A z jakého důvodu?

Sociální začlenění

Co vám spolupráce s Agenturou přinesla? Změnil se v něčem váš život? Získal/la jste prostřednictvím Agentury nové přátele? Kontakty?

Hlavní výzkumná otázka zní: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ Při formulaci této výzkumné otázky vycházím z předpokladu, že prostřednictvím využívání služeb Agentury podporovaného zaměstnávání dojde k zapojení osob se zdravotním postižením na trh práce. Jedním z cílů podporovaného zaměstnávání je také posílení dovedností a schopností, které jsou nutné pro hledání, získání a následné udržení zaměstnání. Přínos spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání bude zjišťován prostřednictvím rozhovorů s klienty, kteří se projektu účastnili. Půjde o retrospektivní rozhovory, jejichž cílem bude zjisti, co konkrétního klienti vnímali jako silné, případně slabé stránky projektu. A dále které aktivity realizované v rámci projektu chápou jako klíčové a nosné z hlediska dosažení cíle – získání zaměstnání. Pozornost bude věnována především těmto oblastem: motivace pro spolupráci, cíl spolupráce a jeho naplnění, využití služeb, vztah s pracovními konzultanty, chybějící služby, získání zaměstnání prostřednictvím spolupráce, vhodné zaměstnání, udržení si zaměstnání, opětovná spolupráce.

34

6.6 Schéma rozhovoru Při odpovědi na základní výzkumnou otázku jsem využila dílčí výzkumné otázky, které jsem formulovala následovně: • Jaké jsou motivy a důvody pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání? •

Jakým způsobem probíhala spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

•

Byla naplněna očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali? Došlo k naplnění cílů?

Prohlubující otázky doplňovaly každou dílčí výzkumnou otázku a pomohly mi odkrýt významy, které mi nebyly jasné, umožnily mi dozvědět se, co měl respondent svou odpovědí na mysli. 1. První dílčí výzkumnou otázkou a následnými prohlubujícími otázkami jsem se pokoušela zjistit, z jakého důvodu se klienti rozhodli spolupracovat s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Zajímalo mě v jaké situaci se klient nacházel před vstupem do projektu, jak vypadal jeho běžný den, jakým způsobem hledal zaměstnání. Dále jsem se zaměřila na motivaci pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Zde jsem se orientovala především na zjištění důvodů, které k této spolupráci vedly. Zajímalo mě také jak dlouho o zapojení do projektu klient uvažoval, proč právě se rozhodl využít služeb podporovaného zaměstnávání. Jestli měl o této formě podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením nějaké informace před vstupem do projektu. 2. Pomocí druhé výzkumné otázky jsem se snažila odhalit, jakým způsobem klienti vnímali spolupráci s pracovníky Agentury podporovaného zaměstnávání. Jakých služeb využívali, jakým způsobem probíhaly jednotlivé schůzky. Snažila jsem se také zjistit, v jakých směrech potřeboval klient dle jeho vlastního názoru podporu, zda dokázal své potřeby sdělit pracovnímu konzultantovi. Zaměřila jsem se také na délku spolupráce a hodnocení efektivity schůzek dle názorů klientů. Následně jsem zjišťovala, zda klientům některé služby chyběly a které to byly. 3. Třetí výzkumná otázka byla zaměřena na odkrytí očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali a především na naplnění cílů. Zda díky spolupráci došlo k dosažení cíle – získání zaměstnání, jestli toto zaměstnávání odpovídá klientovým přání, dovednostem a schopnostem, zda si tuto práci udržel. Jak stávající zaměstnání hodnotí, jestli je spokojen s výší své mzdy. Důležitým okruhem zájmu byla také klientova budoucnost a jeho úvahy o pracovní kariéře. Vycházela jsem z předpokladu, že většina klientů bude hodnotit spolupráci, v případě dosažení cíle, kladně, ale mým záměrem bylo nahlédnout hlouběji, pod povrch tohoto tvrzení. Zjišťovala jsem dále, zda při spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání došlo k navázání nových vztahů s ostatními účastníky projektu či dalšími osobami. V neposlední řadě jsem pro zhodnocení přínosu, který pro klienty měla spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání, sledovala, zda prostřednictví účasti na projektu došlo k sociálnímu začlenění klientů se zdravotním postižením v obecné rovině.

35

Připravené schéma rozhovoru5 jsem používala spíše jako určité „vodítko“. V průběhu rozhovoru jsem se orientovala na vlastní vyprávění respondentů, případně jsem v příhodných momentech položila připravenou otázku. 6.7 Výběr případů Kvalitativní výzkumná strategie dává přednost záměrnému výběru. Jelikož logika záměrného výběru spočívá ve výběru případů bohatých na informace pro zkoumání do hloubky zaměřila jsem se právě na tento způsob výběru respondentů. „Záměrný výběr nám dovoluje vybrat případ, protože ilustruje nějaký rys nebo proces, který nás zajímá“ (Žižlavský, 2003, s. 113). Pro účely kvantitativního šetření jsem provedla záměrný výběr zkoumané populace. Záměrný výběr má samozřejmě různé varianty. Jelikož se výzkumný cíl promítá do volby varianty záměrného výběru, zaměřila jsem se zejména na variantu kriteriálního výběru. Kritériální výběr jsem uskutečňovala takovým způsobem, kdy jsem do zkoumaného vzorku vybírala případy, které splňovaly určitá, předem stanovená kritéria, která souvisela s cílem práce a výzkumným tématem, tedy s hodnocením přínosu projektu Agentura podporovaného zaměstnávání pro osoby se zdravotním postižením. Hlavním kritériem, které museli respondenti splňovat, byla účast na projektu Agentura podporovaného zaměstnávání. Již samotná spolupráce s Agenturou učinila z jejích klientů potenciální komunikační partnery pro tento výzkum. Klienti využívající služeb Agentury podporovaného zaměstnávání občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů jsou vždy osoby se zdravotním postižením, které jsou po dobu spolupráce ve stavu nezaměstnanosti. Jelikož je výzkum zaměřen na zjišťování přínosu tohoto projektu pro osoby se zdravotním postižením, je jednotka zkoumání identická s jednotkou zjišťování. Během první etapy realizace, tj. 15 měsíců, se projektu aktivně účastnilo 84 klientů se zdravotním postižením, z toho 41 žen. Nejvíce klientů bylo zastoupeno ve věkové kategorii 25-49 let, pouze 7 klientů bylo mladších 25 let a 15 klientů dosahovalo více než 50 let věku. Z hlediska zdravotního postižení bylo shodně klientů příjemci částečného invalidního důchod, tj. 31 a 32 klientů patřilo do skupiny osoby s těžším zdravotním postižením, tedy příjemci plného invalidního důchodu, za osoby se zdravotním znevýhodněním bylo uznáno 13 klientů. Vzdělanostní struktura klientů Agentury podporovaného zaměstnávání byla následující: 9 klientů mělo pouze základní vzdělání, 21 bylo vyučeno, 40 získalo maturitu, vyšší odborné vzdělání měli 2 klienti a 12 klientů dosáhlo vysokoškolského vzdělání. 65 klientů bylo registrováno na úřadu práce. Více než polovina klientů byla na úřadu práce registrována déle než 6 měsíců. Průměrná doba spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání činila 5 měsíců. Díky zapojení do projektu získalo zaměstnání 59 klientů. Výzkumného šetření se zúčastnilo 9 klientů Agentury podporovaného zaměstnávání (bližší charakteristiky jednotlivých respondentů uvádím v příloze). Vzhledem k výše uvedené charakteristice osob se zdravotním postižením, které se projektu účastnily, byly osloveny 4 ženy a 5 mužů, 2 z respondentů byli starší 50 let, jeden z komunikačních partnerů nedosáhl 25 let věku. 4 z účastníků výzkumu byli uznáni částečně invalidní, 4 byli osobou s těžším zdravotním postižením a jednomu z respondentů byl přiznán status osoby zdravotně znevýhodněné. Výzkumu se zúčastnilo 5 klientů s maturitou, 2 byli vyučeni, jeden z respondentů měl základní vzdělání a jedním z komunikačních partnerů byl klient s vysokoškolským vzděláním. Všichni respondenti byli po dobu spolupráce registrováni na 5

Používané schéma rozhovoru je uvedeno v příloze

36

úřadu práce. Pro zhodnocení přínosu zapojení do projektu byli vybráni klienti, kteří prostřednictvím spolupráce získali zaměstnání. 6 z těchto respondentů si zaměstnání udrželo i po šesti měsících od ukončení spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Výběr respondentů probíhal na základě předem stanovených kritérií. Jejich počet nebyl předem znám. Výzkumné šetření bylo ukončeno, až když respondenti nepřinášeli do zkoumané problematiky žádná nová zjištění a došlo tedy k teoretickému nasycení. Komunikační partneři byli vybíráni na základně splnění určitých charakteristik, aby byly zastoupeny určité typy klientů. Výběr nebyl prováděn náhodně a nebyla zajištěna reprezentativnost vzorku. Záměrem výzkumného šetření nebyla generalizace zjištění, ale vhled do dané problematiky optikou klientů se zdravotním postižením, kteří využívají služeb podporovaného zaměstnávání a jeho prostřednictvím nalezli zaměstnání. Upřednostňujeme-li v kvalitativním výzkumu hloubku, pak se musíme vzdát výzkumné šířky. Zaměřila jsem se proto na získání bohatých informací od omezeného počtu respondentů. Jsem si vědoma, že v případě mého empirického kvalitativního výzkumu nelze uplatňovat pravidlo reprezentativnosti, jelikož jednotlivé případy jsou velmi individuální, a tudíž je nelze zobecnit.

6.8 Historie získávání dat a jejich analýza Rozhovory s respondenty byly provedeny v období po ukončení spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Všechny interwiev byly vedeny v kanceláři realizátora projektu při uvolněné a přátelské atmosféře. Se souhlasem respondentů byly zaznamenány na diktafon a poté doslovně přepsány, tedy i se všemi přeryvy v hovoru, nespisovnými výrazy apod. Získala jsem téměř 8 hodin autentického záznamu, po jehož přepisu následovalo otevřené kódování a kategorizace. Kódování představuje operace, při nichž jsem údaje rozebrala, konceptualizovala a opět složila novými způsoby. Text jako sekvenci jsem rozbila na jednotky (pojmové celky) a těmto jednotkám jsem přidělila kódy. U každého pojmové celku jsem si kladla otázky: „Co to je?“, „Co to znamená?“, Co to prezentuje?“ S takto nově pojmenovanými fragmenty jsem dále pracovala. Zvolila jsem základní proceduru kódování „otevřené kódování“. Tento způsob zahrnuje vytvoření pojmů označujících jednotky textu. Jednotkou textu může být věta, odstavec, myšlenkový celek. Během kódování došlo k vytvoření stovek pojmů, tyto pojmy jsem následně seskupila do kategorií. Každou jednu kategorii tvořily pojmy náležící stejnému jevu. Tyto kategorie jsem následně pojmenovala. Poté jsem se interpretačními postupy pokusila dospět k závěrům, které mi zároveň měly pomoci zodpovědět dílčí výzkumné otázky, ale především mi měly poskytnout odpověď na základní výzkumnou otázku. Analýzu a interpretaci jsem provedla na principu „zakotvené teorie“. Zakotvená teorie je strategie budování teorie přímo z analýzy dat, jejíž výsledkem je vytvoření teorie, která má platnost hypotéz. Zakotvená teorie je “zakotvená” v realitě a vzniká induktivním odvozováním (tzv. kódováním) ze zkoumaného jevu (Strauss, 1999).

37

7. Interpretace výsledků Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením? Při odpovědi na tuto hlavní výzkumnou otázku bylo nutné zaměřit se u respondentů na vnímání několika oblastí sociální reality, motivaci pro využívání služeb podporovaného zaměstnávání, průběh spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání a naplnění očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali a v neposlední řadě na získání a udržení si zaměstnání, kvalitu této práce a sociální začlenění obecně. 7.1 Důvody a motivy pro spolupráci s APZ 7.1.1 Výchozí situace – souvislosti vedoucí k zapojení do projektu Agentura podporovaného zaměstnávání a překážky při hledání práce Ať již dlouhodobá či krátkodobá nezaměstnanost měla zásadní vliv na navázání spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Lidem se zdravotním postižením se dle jejich soudu nedařilo po dlouhou dobu získat zaměstnání. Délka nezaměstnanosti a snaha tuto situaci řešit prostřednictvím zapojení se do projektu byla u jednotlivých respondentů různá. Strategie řešení nezaměstnanosti je u osob nacházejících se v této obtížné životní situaci zcela individuální a závisí především na osobnostních charakteristikách daného člověka, reálných možnostech znovu získat zaměstnání (lidský kapitál, situace na trhu práce apod.). V případě občanů se zdravotním postižením je při hledání zaměstnání třeba počítat také s nutností překonání množství bariér, které omezují této cílové skupině vstup na trh práce. Za zásadní bariéry lidé se zdravotním postižením považují zejména neochotu zaměstnavatelů přijmout člověka s postižením. „…neumí se k nám chovat. Neví, jak s námi mluvit a co si můžou dovolit, na co se zeptat… Často si myslí, že když nemám nohu a pajdám, tak nemám i kus mozku (smích).“ Mají strach, abych svou práci zvládla, abych nebyla moc nemocná, tak to raději ani nezkusí.“ (Mirka, 23 let, plný invalidní důchod, SŠ) Předsudky a stereotypy ve vnímání lidí se zdravotním postižením u zaměstnavatelů stále přetrvávají. Zaměstnavatelé nemají dostatečné informace o zaměstnávání pracovníků s postižením a chybí jim také pozitivní příklady, kdy je člověk s postižením plnohodnotným členem pracovního týmu. „Když jsem se na poslední pohovoru zeptal, jestli v té jejich celé velké firmě pracuje někdo s postižením, tak mi odpověděli, že ne… Že ví, že ze zákona mají povinnost zaměstnat člověka s postižením, ale že to řeší odebíráním výrobků od chráněných dílen. Nevím, jestli si neumí představit, že by tuhle práci dělal i člověk na vozíku nebo o berlích… „ (Pavel, 45 let, plný invalidní důchod, VŠ) Lidé se zdravotním postižením s pohybovým handicapem označují za velký problém také architektonické bariéry a problémy s bezbariérovou dopravou, která jim ve značné míře komplikuje možnost hledání zaměstnání v určitých lokalitách.

38

„Já si vůbec jako nedovedu představit, že bych pracoval někde moc daleko od domu. Já bych se tam prostě nedostal… „ (Zdeněk, 56 let, částečný invalidní důchod, SŠ) Klienti se pokoušeli hledat zaměstnání v součinnosti s úřadem práce. Tuto spolupráci hodnotí negativně. Za hlavní nedostatek považují neschopnost pracovníků úřadu práce nabídnout člověku se zdravotním postižením práci, která by odpovídala jeho kvalifikaci a mohl ji vzhledem ke svému postižení vykonávat. „Tak vona mi vždycky řekla, že tady stejně pro mě nic nemá, že se musím snažit sám. Nebo mě třeba dala doporučenku na místo prodavače, ale dyť mě by nikdo skoro nerozuměl, vždyť bych nic neprodal…“ (Jan, 38 let, plný invalidní důchod, ZŠ) Nedostatečná nabídka volných pracovních míst z úřadu práce, špatná komunikace s pracovníky zprostředkující zaměstnání, neuspokojivý pocit při kontaktování zaměstnavatelů doporučených z úřadu práce a pocit stigmatizace v důsledku svého postižení přiměl klienty se zdravotním postižením k hledání práce jinými způsoby. V první fázi projektu Agentura podporovaného zaměstnávání nebyla navázána dobrá spolupráce s Úřadem práce Brno-město. Pouze pracovníci ÚP Brno-venkov informovali uchazeče o zaměstnání o možnosti využívat služeb podporovaného zaměstnávání. „No, na Úřadu práce na Šujanově náměstí mi to řekli, abych se na vás obrátil…“ (Zdeněk, 56, ČID, SŠ) Respondenti se zdravotním postižením se cítí hledáním práce velmi unaveni a neúspěchy při výběrových řízeních působí na jejich psychickou kondici nepříznivým způsobem. V důsledku postižení je pro ně obtížnější kontaktovat zaměstnavatele a účastnit se pohovorů přímo ve firmách. „Když jsem se zúčastnila výběrového řízení, tak jsem z toho byla předem alespoň dva dny nervózní a poté to čekání… Když mi potom zavolali nebo napsali, že mě neberou, tak mi bylo skoro do breku“ (Jindřiška, 52 let, částečný invalidní důchod, SŠ) Únava z hledání práce, psychické vyčerpání v důsledku nezaměstnanosti, obavy o svůj zdravotním stav, časté návštěvy lékařů působí jako další významné faktory ovlivňující hledání zaměstnání. Lidé se zdravotním postižením vnímají všechny tyto činitele jako významné bariéry omezující jejich pracovní uplatnění. Jsou jimi také dle jejich názoru předsudky zaměstnavatelů a jejich neochota přijmout člověka s postižením. Zaměstnavatelé také nemají dle mínění osob se zdravotním postižením dostatek informací o zaměstnávání příslušníků této cílové skupiny. Architektonické bariéry, nedostatečná dostupnost některých míst bezbariérovou dopravou či značná vzdálenost pracoviště od místa bydliště jsou rovněž podstatnými překážkami v nalezení zaměstnání. Nedostatečná součinnost úřadů práce při hledání zaměstnání vedla klienty se zdravotním postižením k potřebě vyhledávat vhodné zaměstnání i jinými způsoby – prostřednictvím využívání služeb podporovaného zaměstnávání.

39

7.1.2 Motivace pro spolupráci Lidé se zdravotním postižením se o možnosti zapojit se do projektu Agentury podporovaného zaměstnávání dozvídali především díky již stávající spolupráci s realizátorem projektu občanským sdružením Liga za práva vozíčkářů. V počátku realizace projektu proběhla masivní mediální prezentace projektu a lidé se zdravotním postižením se mohli o nabízených službách dozvědět z regionálního vysílání České televize, rozhlasu, tisku, informačních letáků a také prostřednictvím spolupráce s Úřadem práce Brno-venkov. „Já jsem vás viděla v televizi, tak jsem si řekla, proč to nezkusit. Bez práce jsem už dlouho, pořád sama něco hledám, ale bez úspěchu… Tak jsem si řekla, že se k vám zastavím a uvidím… „ (Libuše, 33 let, plný invalidní důchod, SŠ) Hlavním důvodem pro kontaktování pracovníků Agentury podporovaného zaměstnávání byla potřeba a snaha získat zaměstnání, které by odpovídalo přáním, dovednostem a schopnostem jednotlivých klientů. Lidé se zdravotním postižením, kteří se na Agenturu obrátili měli jen omezenou představu o službách, které nabízí. Domnívali se, že spolupráce bude vypadat obdobně jako na úřadu práce, s tím rozdílem, že zde mají pracovníci více nabídek práce pouze pro osoby se zdravotním postižením. Důležitou příčinou byla také možnost využívat dalších služeb, které organizace Liga za práva vozíčkářů nabízí (osobní asistence, poradenství, speciální osobní doprava apod.). Setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti působilo taktéž jak motivační prvek ovlivňující zapojení do projektu. Klient s roztroušenou sklerózou zdůvodňuje motivy ke spolupráci takto: „V posledním zaměstnání jsem skončil před 4 lety. Od té doby jsem bez práce. Když zaměstnavatel zjistí jakou mám nemoc, tak mě nepřijme. Vím, že mu to nemusím říkat, ale mě se někdy stane, že prostě pracovat na počítači nemůžu… A jak mu to potom budu vysvětlovat? Tak doufám, že mi tady najdete práci…“ (Zdeněk, 56, ČID, SŠ) Jelikož jsou lidé se zdravotním postižením většinou kryti invalidními důchody, není ve většině případů nepříznivá finanční situace hlavním důvodem pro hledání zaměstnání. V této souvislosti stále u některých z příjemců částečného invalidního důchodu panuje obava z odebrání důchodu, když si vydělají „více než můžou.“ Novela zákona č. 155/1995 o důchodovém pojištění, platná od 1. 2. 2006, umožňuje přivýdělek k částečném invalidnímu důchodu bez jakéhokoliv omezení. Pobírání částečného invalidního důchodu však předpokládá výdělečnou činnost. Doba pobírání částečného invalidního důchodu není dobou pojištění, avšak tuto skutečnost si množství občanů se zdravotním postižením neuvědomuje. Lidé se zdravotním postižením pobírající plný invalidní důchod mají obavy, že je samotné započetí výdělečné činnosti připraví o důchod. U plného invalidního důchodu (PID) se výdělečná činnost nepředpokládá, ale souběh nároku na výplatu PID s příjmem z výdělečné činnosti je však možný. Poživatel plného invalidního důchodu může svůj zbylý pracovní potenciál využívat podle svého vlastního uvážení. Zaměstnavatelé v případě zaměstnání člověka s postižením mají možnost snížit tomuto pracovníkovi minimální mzdu u plně invalidního o 50% a u pracovníka s částečným invalidním důchodem o 25%. Zlepšení finanční situace a vyšší soběstačnost je však samozřejmě důležitým motivačním prvkem pro hledání zaměstnání i u skupiny osob se zdravotním postižením.

40

„…to víte, že peníze jsou důležitý. Já mám ten částečný důchod, takže si nepotřebuju vydělat nějak moc. Jsem skromná, ale peníze jsou potřeba. Musím zaplatit všechny ty složenky a pořád nějakej doktor a prášky…“ (Libuše, 46, PID, ŠS) Velký vliv na motivaci pracovat má u lidí se zdravotním postižením potřeba zapojení se do společnosti, získání nových kontaktů, seberealizace, uplatnění svých dovedností a znalostí. Existující izolace, která je u některých z nich vytvořena díky zdravotnímu handicapu, narůstá při nezaměstnanosti do velkých rozměrů. V zapojení se do pracovního procesu vidí respondenti se zdravotním postižením možnost, jak ostatním ukázat, že jsou plnohodnotnými členy společnosti a že i přes své postižení mohou zastávat různé funkce v organizaci. „Když už jsem na tom vozíku, tak to přece neznamená, že budu jenom doma a nebudu pracovat. Doma mě to vůbec nebaví, potřebuju mezi lidi. Ať všichni vidí, že taky něco umím…“ (Pavel, 45, PID, VŠ) Někteří se zájemců o službu vstupovali do projektu s přehnanými očekáváními. Předpokládali, že jim pracovníci ihned na první schůzce předloží nabídku právě takové práce, kterou by mohli a chtěli vykonávat. Po vysvětlení průběhu služby některé z klientů překvapila dlouhodobost a intenzívnost spolupráce. „Já jsem si nejdřív myslel, že k vám přijdu a vy mi hned najdete práci. A ne že budu muset docházet každý týden. Každý týden tady strávím hodinu a pak někdy možná něco najdeme.“ (Mojmír, 29 let, osoba zdravotně znevýhodněná, SŠ) Někteří z respondentů měli obavu z označení za méně schopné, když při hledání práce využívají služeb neziskové organizace. Právě z tohoto důvodu váhali se zahájením spolupráce a využíváním služeb. Jeden z klientů se rozhodoval, zda využít či nevyužít nabízených služeb. Argumentem proti zapojení do projektu bylo, že jej někteří zaměstnavatelé mohou vnímat jako nesamostatného a právě z toho důvodu jej nepřijmou. Služby podporovaného zaměstnávání se zaměřují taktéž ne spolupráci se zaměstnavateli, ale vždy závisí na domluvě mezi konkrétním klientem a pracovníkem, zda bude pracovní konzultant vstupovat mezi tyto dvě strany. V případě, že si klient nepřeje, aby zaměstnavatel byl informován o účasti v projektu je mu zcela vyhověno. „Byl jsem rád, když jsem se dozvěděl, že to nikdo nebudu vědět. Když nebudu chtít, aby to budoucí, potenciální zaměstnavatel zjistil, tak se to nestane…“ (Pavel, 45, PID, VŠ) Jako hlavní motivační faktor pro využívání služeb Agentury podporovaného zaměstnávání byla označena možnost získat práci. Lidé se zdravotním postižením se o nabízených službách dozvídali především z médií a také díky spolupráci s Úřadem práce Brno-venkov. Klienti, kteří do projektu vstupovali, měli jen omezené informace, co všechno služba podporovaného zaměstnávání obsahuje. Ve značné míře byli ovlivněni představou, že jim zde budou k dispozici desítky pracovních nabídek, které jsou určeny a vyhrazeny pouze pro osoby se zdravotním postižením. Lidé se zdravotním postižením se zapojením do

41

projektu rozhodli řešit svou nezaměstnanost a prostřednictvím součinnosti chtěli nalézt zaměstnání, které zlepší jejich finanční situaci. Potřeba pravidelného příjmu k invalidnímu důchodu je také prvkem podporujícím aktivní řešení stavu nezaměstnanosti. Významným faktorem byla také potřeba seberealizace, zapojení se do společnosti a získání nových kontaktů. Strach z označení za méně schopné při využívání služeb podporovaného zaměstnávání byl jednou z obav, které čelili lidé se zdravotním postižením před započetí spolupráce s Agenturou.

7.1.3 Cíl spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání U všech respondentů bylo hlavním důvodem pro zapojení se do projektu získání zaměstnání. Klienti měli při vstupu velmi omezené informace o nabízených službách. Nejdůležitější pro ně byla možnost najít si práci. Při vypracovávání individuálního plánu a identifikace oblastí, ve kterých by potřebovali podporu, ke svému překvapení označili značné množství další okruhů činností. Mezi nejčastěji zmiňované a požadované služby mimo pomoc při hledání zaměstná patřilo zpracování životopisu, nácvik modelových situací (telefonování, výběrové řízení), mapování vhodného zaměstnání, získání informací o výhodách a podmínkách zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Dále možnost využívat internet a vyhledávat nabídky, pomoc při založení e-mailové schránky, účast na počítačové kurzu. „Chtěla jsem jenom pomoc při hledání práce, protože ji sama fakt nemůžu najít. Ale potom jsem zjistila, že potřebuju pomoct napsat životopis a taky jsem se chtěla naučit pracovat s tím počítačem… Tak jsem začala chodit na kurz.“ (Mirka, 42, ČID, SOU) 7.2 Průběh spolupráce 7.2.1 Využití služeb podporovaného zaměstnávání Lidé se zdravotním postižením v rámci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání využívali služeb, jejichž cílem bylo získání zaměstnání, které odpovídá jejich přáním, dovednostem a schopnostem. Před nalezení zaměstnání mají klienti možnost využít podporu při následujících činnostech: sebeobsluha (osobní hygiena – oblékání – pohyblivost), orientace ve městě, vyhledání dopravního spojení, doprovod (na výběrové řízení, úřady), řešení neobvyklých situací (co dělat, když nejede spoj, je mi špatně, jdu někam poprvé,…), telefonování, orientace a jednání na úřadech, představa o vhodném vlastním pracovním uplatnění, posouzení vlastních schopností, orientace v problematice invalidních důchodů, dávkách sociálního zabezpečení, orientace na pracovním trhu, v nabídce volných míst, vyhledání práce (jak se ucházet o místo,…), komunikace (oslovení zaměstnavatele telefonicky i osobně, účast na výběrovém řízení), kontakt s rodinou, s jinými organizacemi, sociálními službami. Po nalezení zaměstnání mohou lidé se zdravotním postižením využívat tyto služby: orientace v pracovněprávních záležitostech (pracovní smlouva, pracovní neschopnost, dovolená, znalost osobních údajů, povinnosti k zaměstnavateli, úřadům,…), uzavření pracovněprávního vztahu, naučení pracovního úkonu, kontrola kvality hotové práce, orientace na pracovišti (na koho, kdy a s čím se obracet,…), komunikace na pracovišti. Případně v obou případech má klient možnost zvolit si tu oblast, ve které cítí potřebu podpory a pracovníci Agentury disponují potřebnými dovednostmi pro naplnění tohoto očekávání.

42

Z nejčastěji využívaných služeb, které klienti identifikovali již při samém počátku spolupráce, patřila podpora při vypracování životopisu, sepsání motivačního dopisu, nácvik jak správně telefonicky kontaktovat zaměstnavatele. V hojné míře klienti také využívali možnosti vyhledávat nabídky na internetu a ihned na ně prostřednictvím e-mailu reagovat. V rámci projektu mohli také využít mobilní telefon či pevnou linku a kontaktovat zaměstnavatele. „Jo, to bylo dobrý, že jsem mohl na ty inzeráty rovnou volat. Normálně by mě to stálo celý kredit. Takhle jsem hned věděl, jestli je místo volné nebo ne a jestli tam mám zajet nebo poslat životopis.“ (Jiří, 26, ČID, SOU) Většina respondentů také navštěvovala PC kurz, v rámci kterého se naučili pracovat v textovém editoru Word, získali dovednost ve tvorbě tabulek a grafů, naučili se vyhledávat na internetu a založili si e-mailovou schránku. Díky nově nabitým dovednostem v ovládání počítače či jejich obnovení, získali klienti se zdravotním postižením důležitý, a v dnešní době nezbytný, nástroj v hledání zaměstnání. „Na tom počítačovým kurzu jsem si oprášila všechny ty věci, které jsem už dávno uměla. Ale když to člověk nepoužívá, tak to zapomene. Já doma počítač nemám, takže se mi to z té hlavy úplně vykouřilo… Zjistila jsem, jak přikládat do mailu životopis… Tohle mi vždycky dělalo problémy.“ (Jindřiška, 52, ČID, SŠ) Jako nový poznatek a znalost, kterou získali při spolupráci s Agenturou, označovali lidé se zdravotním postižením dovednost v tvorbě životopisu strukturovanou formou. V případě, že neuměli pracovat na počítači, byla pro ně možnost zapojit se do počítačového kurzu velkým přínosem. Díky dlouhodobé spolupráci, mapování vhodného zaměstnání, reakcím na notné množství inzerátů získali klienti představu o svém pracovním uplatnění. Uměli formulovat, které zaměstnávání by chtěli a mohli vykonávat, a pro které nemají předpoklady, a v jakém oboru nemohou pracovat vzhledem ke svému postižení. „Nejdřív jsem si myslel, že budu moct pracovat tam jako dřív. Ale až potom jsem na schůzkách zjistil, že to nebude tak lehké. Takže k zahradničení se už vrátit nemůžu… Doktor by mi to kvůli zádům nedovolil a to dojíždění by asi bylo taky problém. Takže jsem zkoušeli jiné podobné obory…“ (Jiří, 26, ČID, SOU) „Jsem rád, že jsem si tady napsal ten životopis. Dřív jsme to psali úplně jinak… Teď už vím, že je to důležité napsat správně životopis. Když se zaměstnavateli na jednu pozici sejde třeba 50 životopisů, tak si podle něčeho musí vybrat, a když má někdo v životopisu třeba chyby nebo není napsaný na počítači, tak to špatně vypadá…“ (Zdeněk, 56, ČID, SŠ) Lidé se zdravotním postižením nemají zkušenosti, jak zaměstnavatele informovat o svém zdravotním stavu. Nevědí, jestli je nutné tuto informaci uvádět do životopisu. Nebo zda tento fakt musí sdělit ihned při telefonickém kontaktu či na pohovoru. Díky rozhovorům s pracovními konzultanty byli poučeni, že tuto skutečnost nemusí v životopisu vůbec uvádět. Bylo jim doporučeno, aby s oznámením, že jsou osobou se zdravotním postižením

43

vyčkali až do osobního pohovoru. V případě, že je postižení viditelné, byli klienti instruováni, jakým způsobem mají zaměstnavateli sdělit, které činnosti vykonávat nemohou a na druhé straně, kde jsou jejich silné stránky. „… vždycky jsem to hned říkal do telefonu, že mám invalidní důchod. Oni se toho lekli a nikam mě nepozvali.“ (Jan, 38, PID, ZŠ) Pro získání zaměstnání bylo dle respondentů zapotřebí souhra několika faktorů. Nešlo vždy o získání práce u zaměstnavatelů, se kterými pracovníci Agentury podporovaného zaměstnávání spolupracovali. V případě, že lidé se zdravotním postižením získali místo prostřednictvím reakce na inzerát, účastnili se výběrového řízení a pokud splňovali požadavky zaměstnavatele byli přijati. Za této situace označovali jako velký přínos možnost reagovat na množství nabídek, které pracovní konzultanti na každou schůzku připravili, podporu při vypracování motivačního dopisu a životopisu. „Mně pomohlo, že jsem od vás dostal nabídky volných pracovních míst, které odpovídaly mé kvalifikaci. Už jsem si nevěřil, že bych mohl pracovat v oboru, který jsem vystudoval, ale podařilo se…“ (Pavel, 45, ČID, VŠ) Pokud získali klienti Agentury zaměstnání u firmy, se kterou pracovníci spolupracovali, měli lidé se zdravotním postižením jistotu, že se jedná o organizaci, která má zájem zaměstnat přímo osobu s postižením. Za těchto okolností pomohla klientům k získání zaměstnání již „pouhá registrace“ v Agentuře a samozřejmě splnění požadavků zaměstnavatele. Dle přání konkrétního zaměstnavatele a souhlasu klienta se uskutečňovala výběrové řízení přímo v kanceláři Agentury podporovaného zaměstnávání. Eventualitu, aby výběrové řízení proběhlo ve známém prostředí a případně i za účasti pracovního konzultanta, se kterým klient spolupracoval, mělo dle respondentů pozitivní vliv na získání zaměstnání. „Byla jsem ráda, že to bylo v místě, kde jsem to znala a že tam byla taky známá tvář… Alespoň jsem nebyla tolik nervózní.“ (Libuše, 33, PID, SŠ) Důležitou službou, kterou mohou lidé se zdravotním postižením využívat, je pracovní asistence. Tato služba zahrnuje pomoc zaučit se pracovníkovi na novém místě a získat ty dovednosti, které jsou důležité pro udržení práce. Pracovní konzultant nevykonává práci za člověka s postižením, ale společně se pokouší optimalizovat pracovní úkony tak, aby odpovídali danému omezení. Pracovní asistence je důležitou aktivitou, která má zvláště u klientů v těžším zdravotním postižením své opodstatnění. Zaměstnavateli díky této službě odpadá značná část úkonů, které by v případě zaměstnání člověka s postižením na pozici, kde s prací osoby s handicapem nemají zkušenosti, musel vykonávat některý z pracovníků organizace. „Já si myslím, že si mě tam nechali jenom díky tomu, že tam se mnou docházela pracovní konzultantka. Spolu jsme se učili, jak počítat krabičky a vážit ty hmoždinky. Pan vedoucí by na mě neměl čas a já když jsem s ním mluvil, tak jsem neřekl to, jak jsem to chtěl…“ (Jan, 38, PID, ZŠ)

44

Z nabízených služeb využívali lidé se zdravotním postižením především podporu při vyhledání pracovního místa a to především prostřednictvím internetu a reagováním na nabídky, které jim v rámci individuálních schůzek předkládali pracovní konzultanti. Důležitou oblastí bylo také mapování vhodného zaměstnání a to zejména v případech, kdy klienti neměli jasnou představu, ve kterém oboru by chtěli pracovat. V tomto případě se respondenti společně s pracovníky Agentury zaměřovali na určení oborů, ve kterých by člověk s postižením uplatnil své silné stránky. Při mapování vhodného zaměstnání je důležité zaměřit pozornost na ty činnosti, které klient může vzhledem ke svému handicapu vykonávat a nevycházet primárně z omezení vyplývajících z jeho zdravotního stavu. Podporu před nalezením zaměstnání potřebovali lidé se zdravotním postižením především při tvorbě životopisu a psaní motivačního dopisu. Během účasti na projektu se klienti naučili ovládat počítač na takové úrovni, která jim pomohla při hledání a v některých případech i získání zaměstnání. Většina občanů se zdravotním postižením bohužel neumí pracovat s výpočetní technikou na dostatečné úrovni. I z tohoto důvodu se téměř všichni respondenti účastnili PC kurzu. Po nalezení zaměstnání, ke kterému přispěla také spolupráce s Agenturou, využívali klienti pracovní asistenci. Tento druh služby je významný především při udržení si již získaného zaměstnání osobou s těžším zdravotním postižením. 7.2.2 Vztah s pracovními konzultanty Během individuálních konzultací se klienti Agentury podporovaného zaměstnávání cítili uvolněně a schůzky probíhaly v přátelské atmosféře. Lidé se zdravotním postižením docházeli do Agentury dle svých možností a dle domluvy s pracovním konzultantem. Interval jednotlivých setkání byl ve většině případů jedenkrát za týden či čtrnáct dní. Četnost schůzek závisela také na mobilitě konkrétního klienta a vzdálenosti jeho bydliště. „…chodil jsem na schůzku každý druhý týden. I ta cesta mi dala zabrat… Musel jsem si vždycky nastavit budík, aby mi neujel autobus a já všechno stihnul.“ (Jan, 38, PID, ZŠ) „Měla jsem vždycky pocit, že na mě mají čas, že je neotravuji… Moc mi pomohlo, že mě povzbuzovali, abych neztrácela naději, když už mě hledání práce doopravdy unavovalo.“ (Jindřiška, 52, ČID, SŠ) Důležitou roli při docházení do Agentury podporovaného zaměstnávání měl již samotný fakt, že mají nezaměstnaní klienti nějakou povinnost, že budou muset přijít ve stanovenou hodinu, případně se ze schůzky včas omluvit. „Byla jsem ráda, že jsem něco musela… že v celém týdnu bylo přede mnou něco, něco na co jsem se mohla vlastně docela těšit. Samozřejmě se mi občas na schůzky nechtělo, bolelo mě celé tělo, byla jsem unavená, ale většinou jsem se přemohla a vyrazila.“ (Mirka, 42, ČID, SOU) Lidé se zdravotním postižením prostřednictvím spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání získali další sociální kontakty a také pohled na svou situaci člověkem, který se v této problematice pohybuje a má zkušenosti s podporou zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Vztah s pracovními konzultami byl v určitých momentech velmi intenzivní, zvláště při řešení kritických či neobvyklých situací.

45

„Když mi řekli, že mě chtějí vyhodit, tak jsem vůbec nevěděl, co mám dělat… Tak jsem zavolal děvčatům do Agentury… Naštěstí se potom se zaměstnavatelem dohodli, že se mnou budou chodit do práce na každou směnu ještě další měsíc…“ (Jan, 38, PID, ZŠ) V případě, že klienti se zdravotním postižením na vlastní oči viděli, že jedním z pracovních konzultantů je člověk na invalidním vozíku, přivádělo je to k zamyšlení nad vlastními omezeními a způsobem, jak svůj handicap vnímají a případně k jeho přehodnocení. „Byl jsem rád, že jsem setkal s pracovním konzultantem Jardou. Byla to pro mě inspirace… Viděl jsem, že to prostě jde, že to i na vozíku…“ (Pavel, 45, PID, VŠ) Možnost zapojit do procesu hledání práce další osobu, má pro občany se zdravotním postižením velký význam. Již samotné pravidelné docházení na individuální konzultace hodnotí jako prospěšné. Chodit „včas“ vnímali respondenti jako možnost podpory tohoto návyku i v době nezaměstnanosti. Společné sdílení této obtížně životní situace a podporu, kterou pracovní konzultanti věnují jednotlivým klientům, má pozitivní vliv na vnímání faktu nezaměstnanosti a na psychiku jednotlivých klientů. Prostřednictvím konzultací s pracovníky docházelo ke korekci či úpravě vnímání vlastního postižení.

7.2.3 Chybějící služby Při využívání služeb Agentury podporovaného zaměstnávání lidem se zdravotním postižením „nic“ nechybělo. Během rozhovorů s klienty nevyplynula žádná činnost, kterou by během dlouhodobé spolupráce postrádali. Tento fakt může být zapříčiněn studem, zábranami či nedostatkem asertivity sdělit negativní zkušenost nebo návrh na zlepšení poskytovaných služeb. 7.3. Očekávání a dosažení cílů Lidé se zdravotním postižením, kteří nemohli nalézt zaměstnání se obrátili na Agenturu podporovaného zaměstnávání s jasným cílem – najít si práci, kterou by mohli vykonávat, odpovídala jejich kvalifikaci, typu postižení, pracoviště bylo dostupné a práce přinášela odpovídající platové ohodnocení. O konkrétních cílech, principech a dílčích aktivitách, které nabízí služba podporovaného zaměstnávání, nebyli informování a nepovažovali tyto údaje za příliš důležité. „Chtěla jsem si najít práci, abych prostě něco dělala… Vyšla jsem ze školy a nemohla jsem nic najít. Tak jsem se obrátila na Ligu vozíčkářů, jestli mi nemůžou pomoci. Nechtěla jsem být pořád doma, už mě to nebavilo…“ (Mirka, 23, PID, SŠ) Za hlavní motivy pro spolupráci označovali klienti získání práce, nových kontaktů, vylepšení finanční situace, seberealizaci, naplnění života smysluplnou činností apod. Lidé se zdravotním postižením chtěli nejčastěji pracovat v oboru, který vystudovali či ve kterém již pracovali. V případě, že došlo ke zhoršení jejich zdravotního stavu a dosavadní práci již nemohli vykonávat , často nedokázali popsat práci, která by jim vyhovovala.

46

„Já vlastně vůbec nevím, co bych mohl dělat… Chtěl bych pracovat a najít si práci, takovou nejlíp společenskou, kde by bylo hodně lidí a mohl jsem tam sedět.“ (Jiří, 26, ČID, SOU) V případě zjišťování preferencí zaměstnání v určitých oborech, zohlednění délky pracovní doby, typu smlouvy, případně lokality požadovali lidé se zdravotním postižením opětovaně získání práce dle jejich kvalifikace a stávající praxe. Převážně dávali přednost zkrácenému pracovního úvazku na pracovní smlouvy. Plný úvazek volili za situace, kdy od práce očekávali především zlepšení své finanční situace. Zkrácený pracovní úvazek preferovali zejména z důvodu častých návštěv lékařů a obavy, že kdyby museli k lékaři odcházet v pracovní době, o zaměstnání by přišli. „Raději bych chtěla pracovat tak na 6 hodiny denně. Musím často na ty rehabilitace a na alergologii a k jiným dalším doktorům… Kdybych byla celý den v práci neměla bych na to vůbec čas a zaměstnavateli by se to taky nelíbilo.“ (Mirka, 42, ČID, SOU) K upřednostňování pracovat omezený počet hodin denně je vedla také obava z únavy v zaměstnání a zhoršení zdravotního stavu v důsledku stresu. Respondenti neměli na získané zaměstnání vysoké nároky z hlediska prestiže zaměstnání. Vzhledem ke svým omezením, které někteří z nich přeceňovali, si chtěli najít „jakoukoliv“ práci. Která ovšem nesměla být „pouze“ příliš náročná a odpovídala jejich zdravotnímu stavu a jejich ošetřující lékař by jim toto zaměstnání doporučil. „… vím, že se rychle unavím, spousta věcí mě hodně vyčerpá. Nevím, jestli bych stíhal takovou práci, kde se hledí na výkon. Z toho bych měl strach a doktor by mi to stejně nedovolil.“ (Mojmír, 29, OZZ, SŠ) 7.3.1 Získání zaměstnání Pro zodpovězení na hlavní výzkumnou otázku byli osloveni klienti se zdravotním postižením, kteří díky spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání získali zaměstnání. Doba spolupráce potřebná k nalezení zaměstnání se velice různila. Někteří z klientů si našli práci již během prvních tří měsíců účasti na projektu. Jiní získali vhodnou práci až po téměř roce spolupráce. Neprokázala se žádná souvislost mezi délkou předcházející nezaměstnanosti, stupně vzdělávání, délkou praxe, stupněm zdravotního postižení, věkem a časem potřebným pro nalezení práce. Výzkumné šetření se na prokázání těchto vzájemných vztahů nezaměřovalo. Jeho cílem bylo osvětlit, jakým způsobem hodnotí přínos podporovaného zaměstnávání samotní uživatelé služeb. Lidé se zdravotním postižením nacházeli zaměstnání různými způsoby. Nejčastěji se orientovali na nabídky, které byli volně přístupné. Obzvláště při vyhledávání volných pracovních míst vycházeli z inzerce zveřejňované na stránkách úřadu práce. „…nejvíc jsme vyhledávali na internetu – na úřadu práce. Překvapilo mě, že je tam tolik nabídek. Když jsem přišla na pracák, tak mi řekli, že tam pro mě nic nemají. Bylo fajn, že jsem do firmy mohla ihned zavolat a poslat životopis.“ (Libuše, 33, PID, SŠ)

47

Dalším způsobem, jak klienti Agentury získávali zaměstnání, bylo přímé oslovení firem, které se nacházely v blízkosti bydliště klienta. Tuto možnost volili především respondenti s těžším zdravotním postižením, zvláště s omezením hybnosti. Pracovní konzultanti kontaktovali firmy, které by potenciálně mohly klienta přijmout s snažili se dohodnout na osobní schůzce, která proběhla již za účasti klienta. „Zuzka vždycky obvolala nějaký firmy a potom jsme tam spolu šli… abych si to zkusil, jestli to jako zvládnu.“ (Jan, 38, PID, ZŠ) Lidé se zdravotním postižením získali zaměstnání, které ve většině případů odpovídá jejich kvalifikaci. Jako velký úspěch hodnotí nalezení práce pan Pavel, který se v důsledku automobilové nehody ocitnul na invalidním vozíku. „Chtěl jsem pracovat ve stavařině, jako hospodář, což je obor, který jsem vystudoval. Ale zkoušel jsem samozřejmě i jiné pozice. Doufal jsem, že se to povede a teď již půl roku pracuji jako přípravář dokumentace pro realizaci protipovodňových opatření. (Pavel, 45, PID, VŠ) Klienti s nižším stupněm vzdělání neměli na nové zaměstnání velké požadavky. Bylo pro ně především důležité, aby práce nezhoršovala jejich zdravotní stav a umožňovala využívání rehabilitací či návštěvy lékařů. Získané zaměstnání hodnotili veskrze kladně. Náplň práce jim vyhovovala, i když někteří z nich si stěžovali, že je například příliš jednotvárná a nezajímavá. „Celý den tam jenom sedím a zvedám telefony a přepojuju… Občas přijde nějaká návštěva, tak je to zajímavější. Ale stejně mě to baví. Všude je něco a já jsem ráda, že mám práci…“ (Libuše, 33, PID, SŠ) Jedna z klientek během spolupráce získala dvě zaměstnání. Nejprve začala pracovat jako telefonní operátorka. Tato práce jí však nevyhovovala z důvodu velké časové náročnosti. Byla přijata na zkrácený pracovní úvazek, ale v práci musela zůstávat do pozdních hodin. Takováto stresující práce dle jejích slov výrazně zhoršovala její zdravotní stav a byla psychicky vyčerpaná. Rozhodla se proto práci změnit a dala výpověď. Při hledání nové práce se znovu obrátila na Agenturu podporovaného zaměstnávání. Po 2 měsících opětovné spolupráce byla zaměstnána u firmy, která se na Agenturu přímo obrátila se zájmem zaměstnat člověka s postižením. Motivem této firmy ke zřízení místa pro osobu se zdravotním postižením byla skutečnost, že se rozhodli splnit povinnou kvótu zaměstnáním pracovníka s postižením. „Říkali, že již nechtějí platit odvody do státního rozpočtu. …že já jim tam odvedu kus práce, budu produktivní a oni splní zákonem stanovenou povinnost.“ (Jindřiška, 52, ČID, SŠ) K získání zaměstnání přispěla také možnost zdokonalit se v práci s počítačem. Pro většinu zaměstnání, které by klienti se zdravotním postižením mohli vykonávat, je dovednost pracovat s počítačem nezbytná. Lidé s tělesným postižením upřednostňují práci vsedě, s možností střídání různých činností, aby byli jednostranně namáháni. Tito klienti chtěli získat zaměstnání na pozici recepční, vrátný apod. Právě na těchto pracovních místech je nutné ovládat počítač alespoň na uživatelské úrovni.

48

„Když jsem se naučila psát dopisy ve wordu, udělat nějakou tabulku a posílat maily, bylo pro mě snazší najít si práci. Asi za měsíc po ukončení počítačového kurzu se to povedlo a začala jsem pracovat jako taková recepční v jedné firmě.“ (Mirka, 42, ČID, SOU) Lidé se zdravotním postižením jsou s platem v zaměstnání převážně spokojeni. Tento fakt je zapříčiněn nepřemrštěnými očekáváními. Klienti mají informace o možnosti zaměstnavatele snížit jim plat v případě, že pobírají invalidní důchod. V situaci, kdy jsou zajištěni alespoň nějakým pravidelným příjmem, vnímají mzdu jako určitý bonus. Toto zjištění se potvrdilo převážně u osob s plným invalidním důchodem. „Jsem rád, když si vydělám nějaké peníze. Ale není to pro mě to hlavní. Chci pracovat a být mezi lidmi. Mám ten důchod…“ (Jan, 38, PID, ZŠ) Ovšem není možné tvrdit, že pro klienty se zdravotním postižením není získání platu za vykonanou práci důležitým motivačním faktorem. Placené zaměstnání jim nabízí a umožňuje vyšší míru samostatnosti a zvyšuje jejich životní úroveň. Zvláště u lidí se zdravotním postižením, kteří žijí samostatně je potřeba pracovat podpořena a nutností získat finanční prostředky potřebné pro zajištění chodu domácnosti. Právě těmto klientům se „nevyplatí“ pracovat na zkrácený pracovní úvazek, protože takto získaná mzda je mnohdy nižší či ne stejné výši jako sociální dávky, které jsou jim vypláceny. „Já nemůžu pracovat na kratší úvazek. Mě by se to prostě nevyplatilo… Musím zaplatit ty složenky a když budu pracovat třeba na šest hodin, tak to budu mít stejně jako to, co dostávám od sociálky.“ (Mirka, 42, ČID, SOU) Vztahy v nové práci hodnotili lidé se zdravotním postižením převážně jako dobré. Ve většině případů se zapojili do pracovního kolektivu bez větších problémů. Pouze jedna z klientek vnímala jisté zábrany a ostych při komunikaci s její osobou. V tomto případě využila služby pracovní asistence z důvodu zlepšení komunikace na pracoviště a zapojení kolegů při pomoci o sebeobsluhu. „Paní Sklenářová docházela k nám do firmy a díky ní a jejímu vysvětlení, jak se mnou manipulovat (smích), se přestali kolegové bát. Asi měli strach, jestli mi neublíží a báli se mě na to zeptat. Ale teď už je to v pořádku.“ (Libuše, 33, PID, SŠ) Lidé se zdravotním postižením participující na projektu Agentura podporovaného zaměstnávání získali zaměstnání, které dle jejich názoru odpovídá jejich dovednostech a schopnostem. Vzhledem k hodnocení přínosu této služby pro klienty, byly za komunikační partnery výzkumného šetření zvoleni ti z klientů, u kterých došlo k naplnění cíle spolupráce, tedy nalezení práce. Z odpovědí respondentů vyplývá, že díky intenzivní spolupráci na hledání zaměstnání a jejich aktivitě i aktivitě pracovních konzultantů, došlo k nalezení zaměstnání. Zde je třeba podotknout, že klienti Agentury podporovaného zaměstnávání jsou lidé se zdravotním postižením, kteří již samotným zapojením do projektu prokazují snahu svou nezaměstnanost řešit. Účast na projektu dobrovolná, podmínkou je „pouze“ aktivní spolupráce a klientovi je ponechána možnost spolupráci

49

kdykoliv přerušit. V případě, že je klient dostatečně motivován je nalezení zaměstnání snazší a i přes dílčí neúspěchy ve většině případů vede ke kýženému cíli. 7.3.2 Udržení zaměstnání Výzkumné šetření probíhalo s devíti klienty Agentury podporovaného zaměstnání, kteří byli uznáni osobami se zdravotním postižením. Všichni tito klienti v průběhu spolupráce získali zaměstnání. Po ukončení spolupráce s Agenturou, která nastala po oboustranné dohodě mezi klientem a pracovním konzultantem, zůstávali klienti s pracovníky v kontaktu. Podpora byla tedy poskytována, i když v omezené míře po nalezení zaměstnání (samozřejmě mimo poskytování služby pracovní asistence). „Docházel jsem na schůzky ještě během první měsíce v nové práci. Jelikož jsem měl dříve problémy si práci udržet a v zaměstnání zůstat i po zkušební době, společně s pracovní konzultantkou jsme se bavili o tom, co v práci dělám, co mi jde, co mi dělá problémy…“ (Mojmír, 29 let, osoba zdravotně znevýhodněná, SŠ) V práci mě to stále baví. Pořád se mám co učit… Někdy jsem hodně unavená, ale o víkendu se snažím hodně odpočívat. Za 14 dní pojedu na měsíc do lázní, zaměstnavateli jsem to již řekla… Bála jsem se, jak bude reagovat, ale naštěstí vše dopadlo dobře.“ (Jindřiška, 52, ČID, SŠ) Na otázku, zda by respondenti chtěli zaměstnání změnit, odpovídali všichni, kteří jsou v současné době v pracovním poměru záporně. Děsí je dle jejich slov další hledání, nezaměstnanost, registrace na úřadu práce a nejistota, zda nějakou práci vůbec získají. Pouze jedna z klientem uvažuje o možnosti změnit stávající zaměstnání v případě, že by se naskytlo „něco lepšího“. A nemáte náhodou něco lepšího? Nějakou další nabídku práce? Aby to bylo ještě blíž Řečkovicím… Ale já to tam stejně vydržím, docela mě to baví… Jen kdybych neměl vedoucí nároky, abychom tam zůstávali dýl. Ale já se nedám, já si odpracuji co musím a přesčasy nedělám.“ (Mirka, 23, PID, SŠ) K udržení zaměstnání přispívala u některých osob se zdravotním postižením, že i po ukončení spolupráce se mohli obrátit na pracovní konzultanty se žádostí o pomoc při řešení problému ať už v zaměstnání nebo v souvislosti s invalidním důchodem. „Velice mi pomohlo, že jsem věděla, že když budu mít nějaký problém nebo když budu potřebovat poradit, tak vím, kam se obrátit. Bála jsem se, jak to budu mít s důchodem, když budu pracovat na víc hodin…“ (Libuše, 33, PID, SŠ) Neudržení zaměstnání bylo u osob se zdravotním postižením následkem zhoršujícího se zdravotního stavu u jedné z klientek, neschopnosti zvládat pracovní povinnosti u dalšího z klientů a poslední z respondentů, který je v současné době nezaměstnaný, podal v zaměstnání výpověď z důvodu špatných vztahů na pracovišti a problémům s nadřízeným. Vzhledem k takto malému vzorku respondentů se zdravotním postižením není možné zobecňovat, z jaké příčiny došlo ke ztrátě zaměstnání. Není pravděpodobné, že by neudržení zaměstnání bylo zapříčiněno společným či obdobným faktorem.

50

Po 6 měsících od ukončení spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání si zaměstnání udrželo 6 z 9 respondentů. Jeden z klientů, kterému byla poskytnuta dlouhodobá pracovní asistence v zaměstnání skončil. Vzhledem ke tlumení výroby a nespokojenosti zaměstnavatele s jeho výkonem dostal výpověď. Ani přes intervence pracovních konzultantů se nepodařilo místo udržet. Právě v tomto případě, se ukázalo, že pracovní konzultanti přecenili schopnosti daného klienta, který vzhledem ke svému tělesnému i mentálnímu postižení nebyl schopen čelit nárokům zaměstnavatele a plnit zadané úkoly. Ani několikaměsíční pracovní asistenci nedošlo k naučení pracovního úkonu na takové úrovni, aby odpovídala potřebám zaměstnavatele. Lidé se zdravotním postižením, kteří jsou zaměstnáni po dobu delší než 6 měsíců, jsou ve v práci převážně spokojeni. Díky stávající práci je omezeno riziko jejich sociální vyloučení, podpořena jejich integrace do života společnosti, udržují si a prohlubují pracovní návyky, zvyšuje se jejich lidský kapitál, získávají nové kontakty, zlepšila se také jejich finanční situace. 7.3.3 Sociální začlenění Lidem se zdravotním postižením, kteří získali zaměstnání, přinesla tato změna možnost navázání nových vztahů na pracovišti a rozšíření okruhu svých přátel a známých. Již samotné docházení do Agentury podporovaného zaměstnávání přispívalo k omezení jejich sociální izolace. Účast na PC kurz či docházení do bezbariérové kavárny, kde každou první středu v měsíci probíhá Setkávání přátel Ligy za práva vozíčkářů, posilovalo jejich participaci na společenském životě. „Na počítačovém kurzu jsem se potkala se novými lidmi. Vždycky o přestávce jsme si popovídali o zkušenostech při hledání práce… Občas jsem po kurzu zašli na kafe.. Učení nám dalo zabrat (smích).“ (Mirka, 42, ČID, SOU) Při úvahách o změnách, které nastaly v důsledku dochází do zaměstnání, zmiňovali klienti nejčastěji možnost vymanit se z nezaměstnanosti a navázání nových kontaktů. Avšak tento přínos byl spíše ukryt v jejich sdělení. Tuto skutečnost nepojmenovávali jako sociální začlenění či integraci do společnosti, ale vyjadřovali se o pocitu, že někam patří, že jsou součástí pracovního kolektivu. „V práci se hodně nasmějeme, jsou tam dobrý kolegyně… Pořád si máme o čem povídat.“ (Mirka, 23, PID, SŠ)

51

8. Závěrečné shrnutí Cílem diplomové práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ V teoretické rovině předkládá práce nejprve vymezení osoby se zdravotním postižením, dále seznamuje se situací na trhu práce v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zaměřuje se na identifikaci bariér, které brání lidem se zdravotním postižením v participaci na pracovním trhu, předkládá formy podpory zaměstnávání této cílové skupiny. V neposlední řadě se orientuje na službu podporovaného zaměstnávání a vymezení cílů, prostřednictvím jejichž dosažení lze hodnotit přínos Agentury podporovaného zaměstnávání. Při zjišťování přínosu pro osoby se zdravotním postižením je kladen důraz především na předpoklad, že využíváním služeb podporovaného zaměstnávání dojde k zapojení osob se zdravotním postižením na trh práce. Přínos spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání byl zjišťován prostřednictvím rozhovorů s klienty, kteří se projektu účastnili. Cílem šetření bylo rozpoznat, co konkrétního klienti vnímali jako silné, případně slabé stránky projektu a zda došlo k naplnění jejich očekávání, se kterými do projektu vstupovali. Šlo zejména o zachycení veškerých možných úhlů pohledu a zmapování, které z činností realizovaných při spolupráci s Agenturou byly vnímány jako klíčové a nosné z hlediska dosažení cíle a z jakého důvodu. Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením? Při odpovědi na tuto hlavní výzkumnou otázku bylo nezbytné orientovat se u respondentů na vnímání několika oblastní sociální reality související s nezaměstnaností, překonávání bariér, jež omezují lidem se zdravotním postižením vstup na trh práce. Dále bylo nutné zaměřit se na motivaci pro využívání služeb podporovaného zaměstnávání, průběh spolupráce, naplnění očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali a v neposlední řadě na získání a udržení si zaměstnání, kvalitu této práce a sociální začlenění obecně. Jaké jsou tedy důvody a motivy pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání? Lidé se zdravotním postižením uváděli, že důležitým faktem byla složitá životní situace, v níž se nacházeli a také nespokojenost se službami, které v této oblasti nabízel úřad práce. Možnost získat zaměstnání, které by odpovídalo jejich kvalifikaci, dovednostem, schopnostem a také zohledňoval jejich omezení či zdravotní postižení, bylo významným motivačním faktorem. Nutno poznamenat, že služby Agentury podporovaného zaměstnávání využívají klienti zcela dobrovolně a veškerá aktivita závisí na jejich vůli a možnostech. Primární příčinou pro využívání služeb podporovaného zaměstnávání byla pomoc a podpora při hledání práce. Při zjištění, kterých dalších služeb by mohli klienti využít, se okruh oblastí, v nichž by potřebovali podporu rozrůstal. Respondenti využívali zejména pomoc při psaní životopisu, motivačního dopisu a získání dovedností v ovládání počítače. Důvodem pro spolupráci byl také předpoklad, že prostřednictvím Agentury nalezenou lidé se zdravotním postižením práci rychleji a při této činnosti budou podporováni odborníky, kteří se právě na tuto oblast specializují. Klienti se zdravotním

52

postižením se dále domnívali, že díky zapojení do projektu získají informace o tom, jakým způsobem překonávat bariéry, se kterými se setkávali při neúspěšném hledání zaměstnání. Jakým způsobem probíhala spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání? Lidé se zdravotním postižením vnímali spolupráci s Agenturou jako dlouhodobou činnost, kdy výsledkem společného snažení a aktivního přístupu bude získání vhodného zaměstnání. Průběh služby si na samém počátku dokázali jen stěží představit. Před nástupem do práce využívali zejména služby, při kterých jim byla poskytována pomoc při získání takových dovedností, které jsou nutné již při samém hledání práce a oslovování potenciálních zaměstnavatelů – psaní životopisu a motivačního dopisu, telefonování, vyhledávání nabídek prostřednictvím internetu apod. V rámci individuálních schůzek získali lidé se zdravotním postižením možnost konzultovat svůj handicap, zamyslet se nad vlastními omezeními a případně je korigovat. Naučili se také, jakým způsobem informovat zaměstnavatele o svém postižení a dozvěděli se rovněž, jaké povinnosti má zaměstnavatel při zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a jaké jsou formy podpory těchto zaměstnavatelů. Navázání vztahu s pracovními konzultanty a vědomí, že je jim v dané situaci poskytována podpora, která však nechává dostatečný prostor pro autonomní rozhodnutí, mělo pro klienty se zdravotním postižením pozitivní vliv – zejména na psychiku a prožívání nezaměstnanosti jako takové. Při zjišťování, které služby klientům při spolupráci s Agenturou chyběly, nebyl učiněn žádný významný nález. Lze předpokládat, že formulace doporučení či „kritika“ služeb nebyla pro klienty příjemná již vzhledem k faktu, že díky spolupráci získali zaměstnání a na tuto otázku měli odpovídat přímo pracovnici, se kterou se setkávali v rámci individuálních konzultací či při jiných příležitostech. Byla naplněna očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali? Došlo k naplnění cílů? Při formulaci očekávání, se kterými lidé se zdravotním postižením vstupovali do projektu převažovalo tvrzení, že hlavním důvodem pro navázání spolupráce bylo získání zaměstnání. Požadavky na toto zaměstnání se v průběhu spolupráce měnili. Z počátku převažovala preference najít zaměstnání v oboru, který vystudovali či v něm naposledy pracovali. Vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu, setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti, omezení motivace pro získání práce se postupně klienti snažili o „jakoukoliv“ práci. Tento fakt ovšem nebyl pracovníky Agentury podporován a v konečném důsledku nalezli klienti zaměstnání v oborech, které se ve většině případů téměř shodovali s jejich původní preferencí. V průběhu spolupráce byla zvyšována míra samostatnosti občanů se zdravotním postižením a to především posílením praktických dovedností důležitých pro získání zaměstnání. Účast na aktivitách realizovaných Agenturou podporovaného zaměstnávání přispívala k navazováni nových kontaktů a rozšiřování sociální sítí klientů. Služba podporovaného zaměstnávání může přispívat k sociálnímu začlenění nejen zprostředkováním zaměstnání. Ovšem nalezení zaměstnání podporovalo sociální začlenění skupiny osob se zdravotním postižením nejvýraznějším způsobem. I v případě neudržení si získané zaměstnání měla tato skutečnost pozitivní vliv zejména na psychiku respondentů. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že za hlavní přínos služby podporovaného zaměstnávání označují klienti získání zaměstnání a jeho udržení. Zapojení do pracovního procesu umožňuje lidem se zdravotním postižením navázání nových kontaktů a rozšíření 53

sociálních sítí, čímž dochází k omezení jejich sociálního vyloučení. Mezi faktory ovlivňující schopnost nalézt odpovídající práci zařazují podporu ze strany pracovních konzultantů, získání dovedností v ovládání počítače a schopností umožňujících konkurovat a obstát mezi uchazeči o zaměstnání bez postižení.

54

Přílohy 1. Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti 2. Schéma rozhovoru

55

Příloha č. 1 Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti Společensky účelná pracovní místa § 113 zákona o zaměstnanosti Jedná se o pracovní místa, které zaměstnavatel zřizuje nebo vyhrazuje na základě dohody s ÚP a obsahuje je uchazeči o zaměstnání, kterým nelze zajistit pracovní uplatnění jiným způsobem – tj. zejména kategorie uchazečů o zaměstnání, kterým úřad práce věnuje zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání, tedy i osobám se zdravotním postižením. Možnosti zřízení společensky účelných pracovních míst s příspěvkem ÚP (na zřízení 1 místa lze poskytnout pouze jeden druh příspěvku): 1. Vyhrazená pracovní místa – příspěvek na mzdu Příspěvek na společensky účelné pracovní místo, které zaměstnavatel vyhradil pro konkrétního uchazeče o zaměstnání, se poskytuje formou částečné nebo plné úhrady vyplacených – tj. vynaložených mzdových nákladů na umístěného uchazeče o zaměstnání, včetně pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejném zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu na zaměstnance. Příspěvek může být poskytován nejdéle po dobu 6 měsíců. Přijme-li zaměstnavatel uchazeče uvedeného v § 33 odst. 1 písm. tedy i osobu se zdravotním postižením, může být poskytován nejdéle po dobu 12 měsíců. 2. Jednorázový příspěvek na zřízení nového pracovního místa u zaměstnavatele Jednorázový příspěvek na zřízení nového společensky účelného pracovního místa u zaměstnavatele slouží k vybavení pracoviště nebo k zakoupení pracovních pomůcek či k vybavení pracoviště, které jsou pro budoucího zaměstnance potřebné k výkonu jeho práce (nářadí, kancelářské potřeby, nábytek, PC + software apod.) Příspěvek není nárokový, délka poskytování příspěvku není omezena. Doporučená délka poskytování příspěvku je 12–24 měsíců. Výše příspěvku na zřízení jednoho společensky účelného pracovního místa může maximálně činit čtyřnásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku a při zřízení více než 10 pracovních míst na základě jedné dohody může výše příspěvku na jedno společensky účelné pracovní místo činit maximálně šestinásobek této průměrné mzdy. Chráněná pracovní dílna (dále jen CHPD) § 76 zákona o zaměstnanosti 1. Příspěvek na vytvoření CHPD CHPD je pracoviště zaměstnavatele, ve kterém pracuje v průměrném přepočteném stavu nejméně 60 % zaměstnanců se zdravotním postižením a které bylo vymezeno na základě dohody s ÚP. CHPD musí být přizpůsobená při zaměstnávání sob se zdravotním postižením z hlediska jejich specifických potřeb např. z hlediska architektonických bariér, sociálního zařízení apod. CHPD musí zaměstnavatel provozovat minimálně 24 měsíců. Provozovat CHPD znamená udržet místo obsazené, dočasná neobsazenost se do této doby nezapočítává. Příspěvek lze poskytnout zejména na stroje, zařízení, vybavení a přizpůsobení provozovny. Příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny může maximálně činit osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na každé pracovní místo v chráněné pracovní dílně vytvořené pro osobu se zdravotním postižením a dvanáctinásobek této mzdy na pracovní místo pro osobu s těžším zdravotním postižením. Vytváří- li zaměstnavatel na základě jedné dohody s úřadem práce 10 a více pracovních míst v chráněné pracovní dílně, může

56

příspěvek na vytvoření jednoho pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením činit maximálně desetinásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně čtrnáctinásobek výše uvedené průměrné mzdy. 2. Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů na CHPD Poskytování příspěvku na provoz CHPD je možné pouze na základě dohody o vytvoření nebo vymezení CHPD. Za provozní náklady CHPD se považují nájemné a služby s ním spojené, náklady spojené s povinnými revizemi a náklady na pojištění objektů, ve kterém je provozováno CHPD, pokud je tento objekt ve vlastnictví zaměstnavatele. Dále náklady na palivo a energii, vodné, stočné a likvidace odpadu, náklady na dopravu zaměstnanců. Příspěvek je nenárokový. Výše tohoto příspěvku může činit maximálně 4násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za I. až III. čtvrtletí předchozího kalendářního roku na jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením a maximálně 6násobek výše uvedené průměrné mzdy na jednoho zaměstnance, který je osobou s těžším zdravotním postižením. Chráněné pracovní místo (dále jen CHPM) § 75 zákona o zaměstnanosti 1. Příspěvek na vytvoření CHPM CHPM je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s ÚP. Na vytvoření CHPM může poskytnout ÚP zaměstnavateli příspěvek. Dohodu o poskytnutí příspěvku na vytvoření CHPM může ÚP uzavřít i s osobou se zdravotním postižením, která se rozhodne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. CHPM může být obsazeno osobou se zdravotním postižením i na zkrácený pracovní úvazek. CHPM musí zaměstnavatel provozovat minimálně 24 měsíců. Provozovat CHPM znamená udržet místo obsazené, dočasná neobsazenost se do této doby nezapočítává. Maximální výše příspěvku na jedno CHPM byla pro rok 2006 pro osobu se zdravotním postižením maximálně 147 386 Kč a pro osobu s těžším zdravotním postižením 221 052 Kč. Vytváří-li zaměstnavatel na základě jedné dohody s ÚP 10 a více CHPM může příspěvek na jedno CHPM činit pro osobu se zdravotním postižením maximálně 184 210 Kč a osobu s těžším zdravotním postižení 257 894 Kč. 2. Příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů na CHPM Při stanovení výše příspěvku se vychází z ekonomické situace subjektu a z jeho reálných provozních nákladů, příspěvek je nenárokový. Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením § 78 zákona o zaměstnanosti Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Pro účely splnění podmínky zaměstnávání více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, se do průměrného přepočteného počtu těchto zaměstnanců započítává každý zaměstnanec, který je osobou s těžším zdravotním postižením, třikrát. Příslušným úřadem práce pro poskytování příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jehož obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

57

Výše příspěvku činí měsíčně 0,66násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za každou zaměstnanou osobu těžším zdravotním postižením (osoby plně invalidní). A 0,33násobku průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku za každou jinou zaměstnanou osobu se zdravotním postižením (částečně invalidní a osobu zdravotně znevýhodněnou). Veřejně prospěšné práce Veřejně prospěšné práce jsou časově omezené pracovní příležitosti pro osoby ohrožené zejména dlouhodobou nezaměstnaností, tedy i osoby se zdravotním postižením spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních a jiných obecně prospěšných institucí, nejdéle však na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně. Úřad práce může poskytnout zaměstnavateli finanční příspěvek na úhradu mzdových nákladů zaměstnance, který byl veden v evidenci úřadu práce a nastupuje do pracovního poměru. Příspěvek na zapracování Příspěvek může úřad práce poskytnout zaměstnavateli na základě dohody, pokud zaměstnavatel přijímá do pracovního poměru uchazeče o zaměstnání, kterému je při zprostředkování zaměstnání věnována zvýšená péče, tedy i osobám se zdravotním postižením. Maximální doba poskytování příspěvku je 3 měsíce a může činit měsíčně nejvýše polovinu minimální mzdy. Rekvalifikace Úřady práce zabezpečují rekvalifikaci pro uchazeče nebo zájemce o zaměstnání v případech, kdy struktura poptávky trhu práce neodpovídá struktuře nabídky pracovních sil a případná rekvalifikace umožňuje nové nebo další uplatnění ve vhodném zaměstnání. Rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace nebo rozšíření stávající kvalifikace uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání. Rekvalifikaci zajišťuje úřad práce příslušný podle místa uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání. Rekvalifikace může být na základě dohody s úřadem práce prováděna i u zaměstnavatele v zájmu dalšího pracovního uplatnění jeho zaměstnanců. Zaměstnavateli, který provádí rekvalifikaci svých zaměstnanců , nebo rekvalifikačnímu zařízení, které pro zaměstnavatele tuto činnost zajišťuje, mohou být plně nebo částečně hrazeny náklady rekvalifikace zaměstnanců. Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace je definována jako souvislá činnost zaměřená na získání a udržení si vhodného zaměstnání. Zahrnuje především poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání a vytváření podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Pracovní rehabilitaci zajišťují na základě žádosti osoby s postižením úřady práce, jež spolupracují s rehabilitačními středisky. Úřad práce ve spolupráci s osobou se zdravotním

58

postižením sestavuje individuální plán pracovní rehabilitace s ohledem na její možnosti a situaci na trhu práce. Pracovní rehabilitace může trvat nejdéle 24 měsíců. Pracovní rehabilitace byla ustanovena zákonem o zaměstnanosti 435/2004 Sb. již před třemi lety, ale bohužel se její realizace rozbíhá velmi pomalu. Příprava osoby zdravotně postižené k práci: Provádí se: • na pracovištích individuálně přizpůsobených zdravotnímu stavu konkrétní osoby (může být prováděna s podporou asistenta, za něhož náklady uhradí úřad práce), • v chráněných pracovních dílnách a na chráněných pracovních místech právnické nebo fyzické osoby, • ve vzdělávacích zařízeních státu, územních samosprávných celků, církví a náboženských společností, občanských sdružení a dalších právnických a fyzických osob. Příprava k práci trvá nejdéle 24 měsíců. Je zaměřena na zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo a k získání návyků a dovedností nutných pro výkon zvoleného zaměstnání. Uskutečňuje se na základě dohody mezi úřadem práce a osobou se zdravotním postižením. O absolvování přípravy obdrží od fyzické nebo právnické osoby osoba se zdravotním postižením osvědčení o absolvování přípravy k práci. „Kvótní systém“ Dle zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. existuje povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením pro každého zaměstnavatele, který zaměstnává více než 25 pracovníků. Tento povinný podíl činí 4 % z celkového počtu zaměstnanců. Pro splnění této povinnosti se nabízí tyto 3 možnosti: • • •

zaměstnat osobu se zdravotním postižením, odebrat výrobky nebo služby od chráněných dílen, odvést povinný podíl do státního rozpočtu.

V případě, že má zaměstnavatel 25 zaměstnanců musím buď zaměstnat jednu osobu se zdravotním postižením nebo zaplatit ročně odvod do státního rozpočtu ve výši téměř 50 000,-Kč6 nebo odebrat výrobky od „chráněných dílen“ za 137 445,- Kč. Při počtu 300 zaměstnanců činí při nesplnění povinnosti zaměstnání 12 osob se zdravotním postižením odvod do státního rozpočtu již 589 050,- Kč či je zaměstnavatel povinen odebrat výrobky od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50% osob se zdravotním postižením ve výši 1 649 560,- Kč.

6

Dle přepočtů platných pro rok 2007

59

Příloha č. 2 Schéma rozhovoru • • • • • • • • • • •

V jaké situaci jste se nacházel/la před zapojením se do projektu? Jak vypadal váš běžný den? Jakým způsobem jste hledal/la zaměstnání? Jakým způsobem jste se dozvěděl/la o službách Agentury podporovaného zaměstnávání Věděl/la jste, co Agentura podporovaného zaměstnávání nabízí? Z jakého důvodu jste se rozhodl/la spolupracovat? Existuje nějaký důvodu, proč jste váhal/la se zapojením do projektu? Čeho jste chtěl/la prostřednictvím spolupráce dosáhnout? V jakých oblastech jste potřeboval/la podporu a pomoc?

• • • •

Jakých služeb jste při spolupráci s Agenturou využíval/la? Naučil/la jste se díky spolupráci něco nového? Získala jsem nějaké nové dovednosti či znalosti? Které znalosti vám pomohli při hledání a získání práce? S jakými pocity jste docházel/la na schůzky? A jak často? Jak se vám spolupracovalo s pracovníky Agentury? Chyběly vám při spolupráci nějaké informace, aktivity, služby? A které to byly?

• • • • • • • •

Víte, jaký je cíl projektu Agentura podporovaného zaměstnávání? Proč jste právě vy vstupoval/la do projektu? Podařilo se dle vás tohoto cíle díky spolupráci dosáhnout? V případě, že ne, z jakého důvodu? Jakým způsobem jste získal/la zaměstnání? Jak jste dříve hledal/la práci? Na jaké překážky jste narážel/la? Byl rozdíl, když jste hledal/la práci sama a ve spolupráci s Agenturou? A jaký?

• • • • • • • • •

V jakém oboru byste chtěl/la pracovat? V jakých oborech jste nejčastěji hledali práci a s jakým výsledkem? Kde v současné době pracujete? Jak jste spokojen/na? Jaká je vaše náplň práce? Jste spokojena se svým platem? Jaké máte vztahy se spolupracovníky, nadřízenými? Jak dlouho jste zaměstnán? Chtěl byste v této práci zůstat nebo ji změnit? A z jakého důvodu?

• • •

Co vám spolupráce s Agenturou přinesla? Změnil se v něčem váš život? Získal/la jste prostřednictvím Agentury nové přátele? Kontakty?

60

Rejstřík Agentura podporovaného zaměstnávání, 20 aktivní politika zaměstnanosti, 17 Brázdil, 9 Buriánek, 32 Disman, 28, 29 sociální exkluze, 10 exkluze na pracovním trhu, 10 Giddens, 10 HadjMoussová, 11 Hendl, 28, 30, 31 Jandourek, 29 Jeřábek,, 31 Mareš, 26, 69 marginalizace, 10 Novosad, 10, 11

O´Reilly, 12 osoba se zdravotním postižením, 8 osoba s těžším zdravotním postižením, 8 osoba zdravotně znevýhodněná, 8 Plesník, 16 podporované zaměstnávání, 20 Rákoczyová, 12, 14, 17, 27 Sirovátka, 10, 11, 17, 27 sociální začlenění, 26 Vágnerová, 11 Víšková, 8 Vitáková, 6 Vyhlídal, 26, 69 Zámečníková, 6 Zdravotním postižením, 8 Žižlavský, 29, 36

61

Anotace Název diplomové práce: Přínos projektu Agentura podporovaného zaměstnávání optikou klientů se zdravotním postižením Autorka diplomové práce: Mgr. Šárka Mikulková Vedoucí diplomové práce: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. Instituce: Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Počet slov: 18 758 Klíčová slova: - osoby se zdravotním postižením - aktivní politika zaměstnanosti - podporované zaměstnávání Cílem této diplomové práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ V obecné rovině seznamuje čtenáře se situací na trhu práce v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zaměřuje se na identifikaci bariér, které brání lidem se zdravotním postižením v participaci na pracovním trhu, předkládá formy podpory zaměstnávání této cílové skupiny. V neposlední řadě se orientuje na službu podporovaného zaměstnávání a vymezení cílů, prostřednictvím jejichž dosažení lze hodnotit přínos Agentury podporovaného zaměstnávání. Při zjišťování přínosu pro osoby se zdravotním postižením je kladen důraz především na předpoklad, že využíváním služeb podporovaného zaměstnávání dojde k zapojení osob se zdravotním postižením na trh práce. Přínos spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání byl zjišťován prostřednictvím rozhovorů s klienty, kteří se projektu účastnili. Cílem šetření bylo rozpoznat, co konkrétního klienti vnímali jako silné, případně slabé stránky projektu a zda došlo k naplnění jejich očekávání, se kterými do projektu vstupovali. Šlo zejména o zachycení veškerých možných úhlů pohledu a zmapování, které z činností realizovaných při spolupráci s Agenturou byly vnímány jako klíčové a nosné z hlediska dosažení cíle a z jakého důvodu. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že za hlavní přínos služby podporovaného zaměstnávání označují klienti získání zaměstnání a jeho udržení. Zapojení do pracovního procesu umožňuje lidem se zdravotním postižením navázání nových kontaktů a rozšíření sociálních sítí, čímž dochází k omezení jejich sociálního vyloučení. Mezi faktory ovlivňující schopnost nalézt odpovídající práci zařazují podporu ze strany pracovních konzultantů, získání dovedností v ovládání počítače a schopností umožňujících konkurovat a obstát mezi uchazeči o zaměstnání bez postižení.

62

Annotation Title of the dissertation: Benefit of Supported Employment Agency project from the perspective of disabled clients Author: Mgr. Šárka Mikulková Tutor: Prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc. Institution: Faculty of Social Sciences, Masaryk University Word count: 18 758 Key words: - disabled people - active employment policy - supported employment The goal of this dissertation is to answer the main research question: “What is the main benefit of the Supported Employment Agency project from the point of view of disabled clients”? Generally it introduces the situation on the labour market in the field of disabled people employment. It focuses on the identification of the barriers which make it difficult for the disabled people to participate on the labour market and introduces the forms of support regarding employment of this target group. It also discusses the supported employment services and defines the goals by which achievement it is possible to evaluate the benefit of the Supported Employment Agency project.

While finding about the benefit for the disabled it emphasizes the presumption that the supported employment services will help the clients to participate on the labour market. The benefit of the cooperation with Supported Employment Agency of was examined through interviews with the clients who entered the project. The goal of the search was to find out what the clients regarded as strong or weak points of the project and whether theirs expectations were fulfilled. It focused on the variety of angles on the project and it tried to find out which of the activities were regarded as essential from the perspective of goal achievement and for what reason.

By this research it was discovered that as the main benefit clients regarded getting a job and being able to keep it. Integration to the working environment enables disabled clients to approach new people and to extend the social surroundings which reduce their exclusion. Among the factors which influence the ability to find an appropriate job the clients list the support from the career counsellors, learning computer and other useful skills which help them to compete and win on the labour market among others.

63

Stať Přínos projektu Agentura podporovaného zaměstnávání optikou klientů se zdravotním postižením Mgr. Šárka Mikulková Anotace: Cílem této stati je zodpovědět otázku: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ Při zjišťování přínosu pro osoby se zdravotním postižením je kladen důraz především na předpoklad, že využíváním služeb podporovaného zaměstnávání dojde k zapojení osob se zdravotním postižením na trh práce. Přínos spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání byl zjišťován prostřednictvím rozhovorů s klienty, kteří se projektu účastnili. Cílem šetření bylo rozpoznat, co konkrétního klienti vnímali jako silné, případně slabé stránky projektu a zda došlo k naplnění jejich očekávání, se kterými do projektu vstupovali. Šlo zejména o zachycení veškerých možných úhlů pohledu a zmapování, které z činností realizovaných při spolupráci s Agenturou byly vnímány jako klíčové a nosné z hlediska dosažení cíle a z jakého důvodu. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že za hlavní přínos služby podporovaného zaměstnávání označují klienti získání zaměstnání a jeho udržení. Zapojení do pracovního procesu umožňuje lidem se zdravotním postižením navázání nových kontaktů a rozšíření sociálních sítí, čímž dochází k omezení jejich sociálního vyloučení. Mezi faktory ovlivňující schopnost nalézt odpovídající práci zařazují podporu ze strany pracovních konzultantů, získání dovedností v ovládání počítače a schopností umožňujících konkurovat a obstát mezi uchazeči o zaměstnání bez postižení. Úvod Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je jednou z nejproblematičtějších oblastí politiky zaměstnanosti a trhu práce. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a nezaměstnanosti ukazuje na marginalizaci těchto osob na pracovním trhu. V porovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti je jejich počet téměř trojnásobný (Zámečníková, 2004). Řešení marginalizace osob se zdravotním postižením spočívá v jejich začlenění do základních integračních rovin společnosti, tedy i na trh práce. Právo na zaměstnání je základním právem všech lidí. Jakýkoliv handicap, vrozený nebo způsobený pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo úrazem, který se stal mimo zaměstnání, nemůže člověka zbavit tohoto práva či ho jakýmkoliv způsobem zpochybnit. Handicap není nedostatek nýbrž nepřítomnost vyrovnávacích schopností k úplné způsobilosti člověka. Právě na vyrovnávání schopností k úplné způsobilosti člověka s postižením v oblasti zaměstnanosti a zaměstnavatelnosti přispívá služba podporovaného zaměstnávání. Podporované zaměstnávání je časově omezená služba určená lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí. Jejich schopnosti získat a zachovat si zaměstnání jsou přitom z různých důvodů omezeny do té míry, že potřebují individuální dlouhodobou a průběžně poskytovanou podporu poskytovanou před i po nástupu do práce (Vitáková, 2005).Podporované zaměstnávání se v České republice osvědčilo jako účinný nástroj podpory pracovního uplatnění pro skupiny ve zvýšené míře ohrožené nezaměstnaností, tedy i skupinu osob se zdravotním postižením. Cílem této stati je zhodnotit přínos jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – podporovaného zaměstnávání – z hlediska 64

významu, který této službě připisují klienti se zdravotním postižením. Služby podporovaného zaměstnávání se během posledních 2 let začaly rozvíjet také v brněnském regionu. Znepokojivý stav nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením na lokálním trhu práce, zkušenosti s prací s touto cílovou skupinou a samotný zájem ze strany klientů o podporu a pomoc při získání zaměstnání, vedli pracovníky občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů k realizaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání v městě Brně. Cílem této práce je zhodnotit přínos jednoho z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti – podporovaného zaměstnávání – z hlediska významu, který této službě připisují klienti se zdravotním postižením. Služby podporovaného zaměstnávání se během posledních 2 let začaly rozvíjet také v brněnském regionu. Znepokojivý stav nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením na lokálním trhu práce, zkušenosti s prací s touto cílovou skupinou a samotný zájem ze strany klientů o podporu a pomoc při získání zaměstnání, vedli pracovníky občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů k realizaci projektu Agentura podporovaného zaměstnávání v městě Brně. Získané poznatky mohou posloužit realizátorům projektu Agentura podporovaného zaměstnávání k uvědomění si možností a bariér této služby, případně efektivnější realizaci. Obecně chci tímto tématem upozornit na význam zaměstnání pro cílovou skupinu osob se zdravotním postižením, zejména v oblasti sociálního začlenění. Taktéž širší veřejnost a zaměstnavatelé budou prostřednictvím této práce obeznámeni se situací osob se zdravotním postižením na trhu práce a bariérami bránícími jejich zapojení do pracovního procesu. Lidé se zdravotním postižením a jejich postavení na trhu práce Lidé se zdravotním postižením se ve společnosti tradičně setkávali s restrikcemi a omezením, často byli odkazováni do pozice bezmocnosti, která byla výsledkem stereotypních předsudků a domněnek, jež reálně nevystihovaly jejich individuální schopnosti a upíraly jim možnost zapojit se do života společnosti a být pro ni také pozitivním přínosem (Víšková, 2005). V současné době je kladen velký důraz na zákaz jakékoliv diskriminace osob se zdravotním postižením, zejména v oblastech vzdělávání, bydlení, dopravy, služeb a přístupu k pracovnímu uplatnění. Postavení osob se zdravotním postižením na trhu práce je v porovnání s majoritou naprosto odlišné, jejich možnosti pracovního uplatnění jsou omezené především v důsledku kumulace handicapů, které ovlivňují získání a udržení si zaměstnání. Pro účely této práce bude stěžejní definice osoby se zdravotním postižením dle znění zákona o zaměstnanosti 435/2004 Sb., kde jsou za osoby se zdravotním postižením považovány fyzické osoby, které jsou: d) orgánem sociálního zabezpečení uznány plně invalidními – "osoby s těžším zdravotním postižením", e) orgánem sociálního zabezpečení uznány částečně invalidními, f) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými – "osoby zdravotně znevýhodněné"7.

7

Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího

65

Zdravotní postižení člověka ovlivňuje ve všem dimenzích života. V produktivním věku je jednou ze stěžejních oblastí seberealizace člověka práce. Zapojení na trh práce hraje klíčovou roli v předcházejí sociální exkluze. Sociální exkluzi chápeme ve shodě se Sirovátkou (2003) jako odtržení od důležitých oblastí života v určité komunitě, kde zvláštní význam ve výkonové společnosti má odtržení od světa placené práce. Dále je sociální exkluze pojímána jako odtržení od přirozených společenských vazeb a seskupení stejně jako organizací. Giddens (in Sirovátka, 2003) shodně uvádí, že ve společnosti, kde práce zůstává hlavním zdrojem sebeúcty a životního standardu, je přístup k práci hlavní podmínkou dosažení příležitostí. Také Mareš (2006) předkládá tvrzení: „Za základ sociální exkluze je považováno především vyloučení z placené práce – tedy nezaměstnanost, jež je důsledkem nedostatku základních kvalifikačních předpokladů vylučovaných. Úroveň toho, co je dnes považováno za základní kvalifikační předpoklady, přitom stále více roste (lingvistické i obecně vědní znalosti a dovednosti, zejména v oboru informatiky) a stále více se vymyká možnostem sociálně vylučovaných osob a kolektivit jich dosáhnout (vyloučení z příležitostí skrze nedostatečné vzdělání).“ V důsledku omezení vyplývajícího z postižení, jeho vnímaní společností, častých nedostatků v sociálních dovednostech a nedostatečnou znalostí svých vlastních silných dovedností, nízkou vzdělanostní strukturou, omezených možností ve vzdělání, zhoršeným přístupem k informacím, nedostatku znalostí o možnostech, jak překonávat překážky na trhu práce, omezených znalostech o potřebách trhu práce, omezených sociálních kontaktů dochází k sociální exkluzi osob se zdravotním postižením. Příslušníci této skupiny jsou ohroženi nezaměstnaností, marginalizací na trhu práce, potažmo sociální exkluzí následkem malé připravenosti a neochoty zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením, jejich malé informovanosti, nedostatku pozitivních příkladů pro veřejnost o zaměstnávání lidí s postižením, neexistence efektivního systému vyhledávání práce pro tuto cílovou skupinu. V případě získání zaměstnání zaujímají na pracovním trhu okrajové pozice. Jsou také jednou z kategorií, u které dochází k trvalejšímu odloučení od pracovních a sociálních pozic, které poskytují jistotu zaměstnání, dostatečný příjem a seberealizaci či přijatelnou sociální pozici. Marginalizace a sociální exkluze na pracovním trhu jedním z nejdůležitějších mechanismů marginalizace a sociální exkluze obecně. Lidé se zdravotním postižením jako skupina exkludovaná na pracovním trhu je podstatnou měrou ohrožena sociálním vyloučení, tedy sociální exkluzí. Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením je jednou z nejproblematičtějších oblastí politiky zaměstnanosti a trhu práce. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a míra nezaměstnanosti ukazuje na marginalizaci těchto osob na pracovním trhu. Řešení sociální exkluze osob se zdravotním postižením spočívá v jejich začlenění do základních integračních rovin společnosti. Jednou z těchto rovin je i trh práce. Začlenění na pracovní trh je výhodné nejen pro osoby se zdravotním postižením, ale i pro stát a trh. Participace osob se zdravotním postižením na trhu práce je ovlivněna řadou faktorů.

dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění.

66

Mezi klíčové činitele mající vliv na získání a udržení si zaměstnání u osob se zdravotním postižením patří omezení vyplývající ze zdravotního stavu daného člověka, situace na trhu práce, politika zaměstnanosti a trhu práce, veškerá legislativa týkající se osob se zdravotním postižením, postoje zaměstnavatelů, rozsah a možnosti využívání sociálních služeb, postoje ve společnosti. Bariéry při zaměstnávání osob se zdravotním postižením Hlavními bariérami, které diskriminují všechny skupiny osob se zdravotním postižením při vstupu na trh práce jsou: •

•

• • • • •

Stupeň zdravotního postižení, který některé občany přímo vylučuje z vykonávání jistých druhů práce, ze vzdělání a rozvíjení dovedností potřebných pro trh práce. Přístup společnosti k lidem se zdravotním postižením a chybějící výchova k vytvoření pozitivních postojů k této skupině občanů. „Neracionální“ přístup potenciálních zaměstnavatelů k lidem s postižením, kteří preferují platbu odvodů do státního rozpočtu místo toho, aby hledaly možnosti, jakým způsobem zaměstnat občany se zdravotním postižením. Obecně panuje celá řada předsudků a neoprávněných obav, které vedou při výběrových řízeních k diskriminačnímu jednání. Zaměstnavatelé nemají přehled o výhodách při zaměstnávání osob se zdravotním postižením, které poskytuje stát. Nedokonalý legislativní rámec, který nedostatečným způsobem využívá svých možností. Nízká kvalifikace osob se zdravotním postižením, jež je v porovnání s celkovou vzdělaností obyvatel České republiky na velmi nízké úrovni (Celoživotní, 2006, s. 33). Absence nabídky systematického celoživotního vzdělávání a možnosti rekvalifikace přímo zaměřené na osoby se zdravotním postižením. Setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Lidé se zdravotním postižením patří ke skupině s významnou tendencí setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti. Absence programů podporujících zaměstnávání osob s postižením - regionální nerovnosti.

U cílové skupiny osob se zdravotním postižením je významnou bariérou pro vstup na trh práce především kombinace následujících faktorů: nižší kvalifikace a vzdělání, vyšší věk, vyšší nemocnost a zdravotní omezení. Celkově je zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání zdravotně postižených malý. Bariérou vstupu na trh práce (dlouhodobé nezaměstnanosti či ekonomické neaktivity) je slabá naděje na získání zaměstnání a často i demotivující vliv sociálních dávek pro osoby s nízkou kvalifikací s potenciálně nejnižšími výdělky v zaměstnání. Podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením Z výše uvedeného vyplývá nutnost podporovat zapojení osob se zdravotním postižením do pracovního procesu. Vysoká míra jejich ekonomické neaktivity a míra nezaměstnanosti ukazuje na omezenou participaci těchto osob na pracovním trhu. Lidé se zdravotním postižením tvoří početně velmi silnou skupinu, i z tohoto důvodu nelze opomíjet jejich práva, požadavky a potřeby. Základní požadavek na zaměstnavatele nediskriminovat osoby se zdravotním postižením v přístupu k zaměstnání není naplněn přesto, že zákon o zaměstnanosti výslovně zakazuje diskriminaci z důvodu zdravotního stavu a také podstatně 67

zvýšil jak částky odvodů do státního rozpočtu při nesplnění povinnosti zaměstnávání osob se zdravotním postižením, tak přímou finanční pomoc z prostředků úřadu práce. Při řešení problému nezaměstnanosti osob se zdravotním postižením jsou ve značné míře využity nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti je základním nástrojem pro boj s nezaměstnaností. Jejím prostřednictvím mohou úřady práce pomoci uchazečům o zaměstnání při hledání nové práce. Do aktivní politiky zaměstnanosti patří například rekvalifikace, individuální přístupy k nezaměstnaným, projekty určené nejhůře zaměstnatelným skupinám (např. právě osobám se zdravotním postižením). Prostřednictvím aktivní politiky zaměstnanosti stát podporuje firmy, které zaměstnávají uchazeče z problematických skupin, nebo vytvářejí pracovní místa v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Podporované zaměstnávání Jednou z variant zamezující marginalizaci na trhu práci a sociálního vyloučení je forma „podporovaného zaměstnání“. Podporované zaměstnání je jedním z programů aktivní politiky zaměstnanosti pro zdravotně postižené, kteří mají vzhledem ke svému handicapu ztíženou možnost pracovního uplatnění a práci si nemohou najít a udržet běžných způsobem. Cílovou skupinu tvoří lidé, kteří mají zájem pracovat na otevřeném trhu práce, ale jsou znevýhodnění, a proto k nalezení a udržení pracovního místa potřebují individuální a přiměřenou pomoc. Zatím však není legislativně samostatně ošetřeno, což způsobuje problémy s jeho aplikací. Agentura podporovaného zaměstnávání (dále jen APZ) – Liga za práva vozíčkářů, o. s. Posláním APZ je umožnit lidem se zdravotním postižením získat zaměstnání, které odpovídá jejich přáním, dovednostem a schopnostem, čímž bude omezeno jejich sociální vyloučení a zvýšena míra jejich sebeuplatnění. Hlavním cílem podporovaného zaměstnávání je umožnit lidem se zdravotním postižením získat a udržet si vhodné zaměstnání na trhu práce a současně zvýšit míru samostatnosti uživatelů služeb APZ. Služby Agentury podporovaného zaměstnávání jsou zaměřeny na rozvoj služeb aktivní politiky zaměstnanosti pro skupinu osob se zdravotním postižením. Snahou je posílit úlohu aktivní politiky zaměstnanosti při hledání práce pro osoby se zdravotním postižením, tj. osoby ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností. Cílem je vyhledávat a kontaktovat osoby se zdravotním postižením, které chtějí a mohou pracovat, a vyhledávat potenciální zaměstnavatele, kteří by mohli osoby se zdravotním postižením zaměstnat. A především prostřednictvím cíleného, systematického, odborného a individuálního přístupu přispět ke snížení počtu nezaměstnaných osob se zdravotním postižením v lokalitě Brnoměsto a Brno-venkov. Mezi základní prvky služeb Agentury podporovaného zaměstnávání patří individuální konzultace, pracovní diagnostika, mapování vhodného zaměstnání, poradenství v pracovních záležitostech, kariérové poradenství, nácvik dovedností, pracovní asistence, PC kurz a Tranzitní program. Zaměstnavatelům APZ nabízí vyhledání a zprostředkování kontaktů s vhodnými uchazeči s tělesným omezením, poskytování poradenství v oblasti legislativy pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, podporu při vyřizování formalit souvisejících se zaměstnáním těchto pracovníků, pomoc při zapracování zaměstnance a s přizpůsobením pracovního prostředí potřebám zaměstnance.

68

Agentura podporovaného zaměstnávání poskytuje své služby v sídle organizace (prostory pronajaty), v prostorech speciálních škol v Brně, v prostorech pronajatých za účelem realizace PC kurzů (FAST VUT v Brně). Služby jsou uživatelům poskytovány v průběhu celého roku v pracovní dny v běžné pracovní době. Registrace zájemců o užívání služby APZ probíhá nepřetržitě. APZ poskytuje své služby všem uživatelům se zdravotním postižením z Brna a okolí, kteří mají zájem o nalezení zaměstnání. Podpora a pomoc při poskytování služeb APZ je individuální, přizpůsobuje se potřebám konkrétního klienta. Ne všichni klienti využívají všech služeb ve stejném rozsahu. Počet klientů je ovlivněn počtem pracovních konzultantů, kteří v Agentuře pracují. Na jednoho pracovního konzultanta připadá přibližně 5 – 12 klientů. Služby APZ jsou poskytovány také zaměstnavatelům zdravotně postižených. APZ nabízí podporu nejen při hledání práce, ale také na pracovišti zaměstnavatele formou pracovní asistence. Cílovou skupinou APZ jsou lidé se zdravotním postižením z Brna a blízkého okolí. Služeb využívají lidé, kteří jsou v důsledku svého postižení znevýhodněni při hledání a udržení si práce. Druhou cílovou skupinou jsou zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají nebo chtějí zaměstnat osobu se zdravotním postižením.Uživatelem služeb APZ se může stát člověk se zdravotním postižením, který má zájem nalézt zaměstnání v lokalitě Brno-město a Brno-venkov. Uživatelem služeb APZ se nemůže stát: osoba, která je poživatelem starobního důchodu, osoba mladší patnácti let nebo osoba starší, která neukončila povinnou školní docházku. V případě, že zájemce nespadá do cílové skupiny nebo jeho bydliště není v lokalitě Brna-města a Brna-venkova, jsou mu předány kontakty na poskytovatele obdobných služeb v místě jeho bydliště nebo nabízejících služby cílovým skupinám, do nichž zájemce spadá. Cíle Agentury podporovaného zaměstnávání a hodnocení účinků Za hlavní cíle služby podporovaného zaměstnávání můžeme označit získání a udržení „vhodného zaměstnání“. Vhodné zaměstnání lze do značné míry ztotožnit s požadavkem na kvality práce. Mareš a Vyhlídal (2005) uvádějí: „Kvality práce v nejširším slova smyslu se do větší či menší míry dotýkají základní prioritní cíle EU požadující, aby práce poskytovala: rovné pracovní příležitosti zdravotně postiženým osobám a ženám; možnost smířit sféru práce a soukromého života; šance celoživotního vzdělávání; spravedlivou odměnu zajišťující odpovídající standard života; kvalitní pracovní prostředí zajišťující bezpečnost práce a neohrožující zdraví pracovníků; rovnováhu mezi potřebnou flexibilitou práce a jistotou zaměstnání; rozvoj mezilidských vztahů; příležitost participace pracovníků (možnost ovlivňovat povahu a výkon své práce)“ (Mareš, Vyhlídal 2005, s.109). Dále by prostřednictvím spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání mělo dojít ke zvýšení samostatnosti uživatelů služeb a zapojením na trh práce k jejich sociálnímu začlenění. Naplňování těchto tří hlavní cílů služby bude sloužit jako nástroj pro hodnocení účinků projektu Agentura podporovaného zaměstnávání. Pro hodnocení dosahování cílů a účinků služby podporovaného zaměstnávání bude sloužit naplňování 3 hlavních cílů: získání a udržení vhodného zaměstnání, zvýšení samostatnosti a podpora sociálního začlenění osob se zdravotním postižením. V oblasti vhodného zaměstnání je třeba se orientovat především na odpovídající kvalitu práce a jeho stabilitu. Ke zvýšení úrovně samostatnosti bude docházet získáním praktických dovedností

69

potřebných pro pracovní uplatnění. Sociální začlenění, jako třetí z cílů Agentury podporovaného zaměstnávání, předpokládá navazování nových sociální kontaktů a sociální participace. Metodika Prostřednictvím výzkumného šetření jsem se snažila získat odpověď na hlavní výzkumnou otázku, která zní: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ Poněvadž jsem se ve svém empirickém šetření zaměřila na nazírání přínosů projektu Agentura podporovaného zaměstnávání očima jeho klientů, zcela zřetelně se zde nabízela kvalitativní výzkumná strategie. Šlo mi především o zachycení veškerých možných úhlů pohledu a zmapování, které z činností realizovaných při spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnání jsou chápány jako přínosné a z jakého důvodu. Zaměřila jsem se zejména na bohatost a hloubku získaných dat. Proto jsem v rámci výzkumu považovala za podstatnou zásadu otevřenosti. Také jsem si byla vědoma toho, že skutečné odpovědi respondentů mohou ve značné míře ovlivnit mou představu o výzkumném šetření a jeho celkový plán. Při formulaci této výzkumné otázky vycházím z předpokladu, že prostřednictvím využívání služeb Agentury podporovaného zaměstnávání dojde k zapojení osob se zdravotním postižením na trh práce. Jedním z cílů podporovaného zaměstnávání je také posílení dovedností a schopností, které jsou nutné pro hledání, získání a následné udržení zaměstnání. Přínos spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání bude zjišťován prostřednictvím rozhovorů s klienty, kteří se projektu účastnili. Půjde o retrospektivní rozhovory, jejichž cílem bude zjisti, co konkrétního klienti vnímali jako silné, případně slabé stránky projektu. A dále které aktivity realizované v rámci projektu chápou jako klíčové a nosné z hlediska dosažení cíle – získání zaměstnání. Pozornost bude věnována především těmto oblastem: motivace pro spolupráci, cíl spolupráce a jeho naplnění, využití služeb, vztah s pracovními konzultanty, chybějící služby, získání zaměstnání prostřednictvím spolupráce, vhodné zaměstnání, udržení si zaměstnání, opětovná spolupráce. Při odpovědi na základní výzkumnou otázku jsem využila dílčí výzkumné otázky, které jsem formulovala následovně: •

Jaké jsou motivy a důvody pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

•

Jakým způsobem probíhala spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání?

•

Byla naplněna očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali? Došlo k naplnění cílů?

Prohlubující otázky doplňovaly každou dílčí výzkumnou otázku a pomohly mi odkrýt významy, které mi nebyly jasné, umožnily mi dozvědět se, co měl respondent svou odpovědí na mysli.

70

První dílčí výzkumnou otázkou a následnými prohlubujícími otázkami jsem se pokoušela zjistit, z jakého důvodu se klienti rozhodli spolupracovat s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Zajímalo mě v jaké situaci se klient nacházel před vstupem do projektu, jak vypadal jeho běžný den, jakým způsobem hledal zaměstnání. Dále jsem se zaměřila na motivaci pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Zde jsem se orientovala především na zjištění důvodů, které k této spolupráci vedly. Zajímalo mě také jak dlouho o zapojení do projektu klient uvažoval, proč právě se rozhodl využít služeb podporovaného zaměstnávání. Jestli měl o této formě podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením nějaké informace před vstupem do projektu. Pomocí druhé výzkumné otázky jsem se snažila odhalit, jakým způsobem klienti vnímali spolupráci s pracovníky Agentury podporovaného zaměstnávání. Jakých služeb využívali, jakým způsobem probíhaly jednotlivé schůzky. Snažila jsem se také zjistit, v jakých směrech potřeboval klient dle jeho vlastního názoru podporu, zda dokázal své potřeby sdělit pracovnímu konzultantovi. Zaměřila jsem se také na délku spolupráce a hodnocení efektivity schůzek dle názorů klientů. Následně jsem zjišťovala, zda klientům některé služby chyběli a které to byly. Třetí výzkumná otázka byla zaměřena na odkrytí očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali a především na naplnění cílů. Zda díky spolupráci došlo k dosažení cíle – získání zaměstnání, jestli toto zaměstnávání odpovídá klientovým přání, dovednostem a schopnostem, zda si tuto práci udržel. Jak stávající zaměstnání hodnotí, jestli je spokojen s výší své mzdy. Důležitým okruhem zájmu byla také klientova budoucnost a jeho úvahy o pracovní kariéře. Vycházela jsem z předpokladu, že většina klientů bude hodnotit spolupráci, v případě dosažení cíle, kladně, ale mým záměrem bylo nahlédnout hlouběji, pod povrch tohoto tvrzení. Zjišťovala jsem dále, zda při spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání došlo k navázání nových vztahů s ostatními účastníky projektu či dalšími osobami. V neposlední řadě jsem pro zhodnocení přínosu, který pro klienty měla spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání, sledovala, zda prostřednictví účasti na projektu došlo k sociální Výběr respondentů probíhal na základě předem stanovených kritérií. Jejich počet nebyl předem znám. Výzkumné šetření bylo ukončeno, až když respondenti nepřinášeli do zkoumané problematiky žádná nová zjištění a došlo tedy k teoretickému nasycení. Komunikační partneři byli vybíráni na základně splnění určitých charakteristik, aby byly zastoupeny určité typy klientů. Výběr nebyl prováděn náhodně a nebyla zajištěna reprezentativnost vzorku. Záměrem výzkumného šetření nebyla generalizace zjištění, ale vhled do dané problematiky optikou klientů se zdravotním postižením, kteří využívají služeb podporovaného zaměstnávání a jeho prostřednictvím nalezli zaměstnání. Upřednostňujeme-li v kvalitativním výzkumu hloubku, pak se musíme vzdát výzkumné šířky. Zaměřila jsem se proto na získání bohatých informací od omezeného počtu respondentů. Jsem si vědoma, že v případě mého empirického kvalitativního výzkumu nelze uplatňovat pravidlo reprezentativnosti, jelikož jednotlivé případy jsou velmi individuální, a tudíž je nelze zobecnit. Rozhovory s respondenty byly provedeny v období po ukončení spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání. Všechny interwiev byly vedeny v kanceláři realizátora projektu při uvolněné a přátelské atmosféře. Se souhlasem respondentů byly zaznamenány na diktafon a poté doslovně přepsány, tedy i se všemi přeryvy v hovoru, nespisovnými výrazy apod. Získala jsem téměř 8 hodin autentického záznamu po jehož přepisu následovalo otevřené kódování a kategorizace.

71

Shrnutí Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením? Při odpovědi na tuto hlavní výzkumnou otázku bylo nezbytné orientovat se u respondentů na vnímání několika oblastní sociální reality související s nezaměstnaností, překonávání bariér, jež omezují lidem se zdravotním postižením vstup na trh práce. Dále bylo nutné zaměřit se na motivaci pro využívání služeb podporovaného zaměstnávání, průběh spolupráce, naplnění očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali a v neposlední řadě na získání a udržení si zaměstnání, kvalitu této práce a sociální začlenění obecně. Jaké jsou tedy důvody a motivy pro spolupráci s Agenturou podporovaného zaměstnávání? Lidé se zdravotním postižením uváděli, že důležitým faktem byla složitá životní situace, v níž se nacházeli a také nespokojenost se službami, které v této oblasti nabízel úřad práce. Možnost získat zaměstnání, které by odpovídalo jejich kvalifikaci, dovednostem, schopnostem a také zohledňoval jejich omezení či zdravotní postižení, bylo významným motivačním faktorem. Nutno poznamenat, že služby Agentury podporovaného zaměstnávání využívají klienti zcela dobrovolně a veškerá aktivita závisí na jejich vůli a možnostech. Primární příčinou pro využívání služeb podporovaného zaměstnávání byla pomoc a podpora při hledání práce. Při zjištění, kterých dalších služeb by mohli klienti využít, se okruh oblastí, v nichž by potřebovali podporu rozrůstal. Respondenti využívali zejména pomoc při psaní životopisu, motivačního dopisu a získání dovedností v ovládání počítače. Důvodem pro spolupráci byl také předpoklad, že prostřednictvím Agentury nalezenou lidé se zdravotním postižením práci rychleji a při této činnosti budou podporováni odborníky, kteří se právě na tuto oblast specializují. Klienti se zdravotním postižením se dále domnívali, že díky zapojení do projektu získají informace o tom, jakým způsobem překonávat bariéry, se kterými se setkávali při neúspěšném hledání zaměstnání. Jakým způsobem probíhala spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání? Lidé se zdravotním postižením vnímali spolupráci s Agenturou jako dlouhodobou činnost, kdy výsledkem společného snažení a aktivního přístupu bude získání vhodného zaměstnání. Průběh služby si na samém počátku dokázali jen stěží představit. Před nástupem do práce využívali zejména služby, při kterých jim byla poskytována pomoc při získání takových dovedností, které jsou nutné již při samém hledání práce a oslovování potenciálních zaměstnavatelů – psaní životopisu a motivačního dopisu, telefonování, vyhledávání nabídek prostřednictvím internetu apod. V rámci individuálních schůzek získali lidé se zdravotním postižením možnost konzultovat svůj handicap, zamyslet se nad vlastními omezeními a případně je korigovat. Naučili se také, jakým způsobem informovat zaměstnavatele o svém postižení a dozvěděli se rovněž, jaké povinnosti má zaměstnavatel při zaměstnávání lidí se zdravotním postižením a jaké jsou formy podpory těchto zaměstnavatelů. Navázání vztahu s pracovními konzultanty a vědomí, že je jim v dané situaci poskytována podpora, která však nechává dostatečný prostor pro autonomní rozhodnutí, mělo pro klienty se zdravotním postižením pozitivní vliv – zejména na psychiku a prožívání nezaměstnanosti jako takové. Při zjišťování, které služby klientům při spolupráci s Agenturou chyběly, nebyl učiněn žádný významný nález. Lze předpokládat, že formulace doporučení či „kritika“ služeb nebyla pro klienty příjemná již vzhledem k faktu, že díky spolupráci získali zaměstnání a na tuto otázku měli odpovídat přímo

72

pracovnici, se kterou se setkávali v rámci individuálních konzultací či při jiných příležitostech. Byla naplněna očekávání, se kterými klienti do projektu vstupovali? Došlo k naplnění cílů? Při formulaci očekávání, se kterými lidé se zdravotním postižením vstupovali do projektu převažovalo tvrzení, že hlavním důvodem pro navázání spolupráce bylo získání zaměstnání. Požadavky na toto zaměstnání se v průběhu spolupráce měnili. Z počátku převažovala preference najít zaměstnání v oboru, který vystudovali či v něm naposledy pracovali. Vzhledem ke zhoršení zdravotního stavu, setrvání v dlouhodobé nezaměstnanosti, omezení motivace pro získání práce se postupně klienti snažili o „jakoukoliv“ práci. Tento fakt ovšem nebyl pracovníky Agentury podporován a v konečném důsledku nalezli klienti zaměstnání v oborech, které se ve většině případů téměř shodovali s jejich původní preferencí. V průběhu spolupráce byla zvyšována míra samostatnosti občanů se zdravotním postižením a to především posílením praktických dovedností důležitých pro získání zaměstnání. Účast na aktivitách realizovaných Agenturou podporovaného zaměstnávání přispívala k navazováni nových kontaktů a rozšiřování sociální sítí klientů. Služba podporovaného zaměstnávání může přispívat k sociálnímu začlenění nejen zprostředkováním zaměstnání. Ovšem nalezení zaměstnání podporovalo sociální začlenění skupiny osob se zdravotním postižením nejvýraznějším způsobem. I v případě neudržení si získané zaměstnání měla tato skutečnost pozitivní vliv zejména na psychiku respondentů. Závěr Cílem stati bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: „Jaké jsou přínosy Agentury podporovaného zaměstnávání z hlediska cílové skupiny osob se zdravotním postižením?“ V teoretické rovině předkládá práce nejprve vymezení osoby se zdravotním postižením, dále seznamuje se situací na trhu práce v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Zaměřuje se na identifikaci bariér, které brání lidem se zdravotním postižením v participaci na pracovním trhu, předkládá formy podpory zaměstnávání této cílové skupiny. V neposlední řadě se orientuje na službu podporovaného zaměstnávání a vymezení cílů, prostřednictvím jejichž dosažení lze hodnotit přínos Agentury podporovaného zaměstnávání. Při zjišťování přínosu pro osoby se zdravotním postižením je kladen důraz především na předpoklad, že využíváním služeb podporovaného zaměstnávání dojde k zapojení osob se zdravotním postižením na trh práce. Přínos spolupráce s Agenturou podporovaného zaměstnávání byl zjišťován prostřednictvím rozhovorů s klienty, kteří se projektu účastnili. Cílem šetření bylo rozpoznat, co konkrétního klienti vnímali jako silné, případně slabé stránky projektu a zda došlo k naplnění jejich očekávání, se kterými do projektu vstupovali. Šlo zejména o zachycení veškerých možných úhlů pohledu a zmapování, které z činností realizovaných při spolupráci s Agenturou byly vnímány jako klíčové a nosné z hlediska dosažení cíle a z jakého důvodu. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že za hlavní přínos služby podporovaného zaměstnávání označují klienti získání zaměstnání a jeho udržení. Zapojení do pracovního procesu umožňuje lidem se zdravotním postižením navázání nových kontaktů a rozšíření sociálních sítí, čímž dochází k omezení jejich sociálního vyloučení. Mezi faktory

73

ovlivňující schopnost nalézt odpovídající práci zařazují podporu ze strany pracovních konzultantů, získání dovedností v ovládání počítače a schopností umožňujících konkurovat a obstát mezi uchazeči o zaměstnání bez postižení.

74

Seznam literatury BRÁZDIL, J.,1994. Sociologie zdravotního postižení. Brno: Masarykova univerzita BURIÁNEK, J. 1994. Systémová sociologie problém operacionalizace. Praha: Karolinum. Celoživotní vzdělávání zdravotně postižených občanů – RP ADIP. 2006. Praha: Rozvojové partnerství ADIP. DISMAN, M. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum :základní metody a aplikace. Praha: Portál. JANDOUREK, J. 2001. Sociologický slovník. Praha: Portál. JEŘÁBEK, H. 1992. Úvod do sociologického výzkumu. Praha: Karlova univerzitaMAREŠ, P. 2002. Nezaměstnanost jako sociální problém. Praha: Sociologické nakladatelství. MAREŠ, P. 2006. Faktory sociální vyloučení. Praha: VUPSV MAREŠ, P., VYHLÍDAL, J., SIROVÁTKA, T. 2002. Nezaměstnaní na trhu práce: dopady nezaměstnanosti, hledání zaměstnání, faktory marginalizace a úspěchu na trhu práce : závěrečná zpráva. Brno: VÚPSV. MAREŠ, P., VYHLÍDAL, J., SIROVÁTKA, T. 2002. Ztráta zaměstnání :reakce, plány a flexibilita nezaměstnaných : 1. vlna panelového šetření. Brno: VÚPSV. NOVOSAD, L. 1997. Některé aspekty socializace lidí se zdravotním postižením. Liberec: Technická univerzita. NOVOSAD. L., NOVOSADOVÁ M. 2000. Ucelená rehabilitace lidí se zdravotním, zejména samotinkým postižením - Uvedení do problematiky. Liberec: Technická univerzita v Liberci, fakulta pedagogická. PATTON, M. Q. 1990, Qualitative Evaluation and Research Methods. London: Sage Publications. PLESNÍK, V. et al. 2003. Integrace dlouhodobě nezaměstnaných osob se zdravotním postižením zpět do pracovního procesu. Krnov: Reintegra. SIROVÁTKA, T., MAREŠ, P. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno: MU FSS. SIROVÁTKA, T. 2003. Politika pracovního trhu a sociální inkluze. In Sociální inkluze. Sborník prací Fakulty sociálních studií. 2003. Brno: Masarykova univerzita. SIROVÁTKA, T. (ed.). 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. Brno: MU FSS a Georgetown. 75

SIROVÁTKA, T. 1997. Marginalizace na pracovním trhu: příčiny diskvalifikace a selhávání pracovní síly. Brno: MU. SIROVÁTKA, T. 1995. Politika pracovního trhu. Brno: MU. SIROVÁTKA, T., ŘEZNÍČEK I. 1994. Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť. Brno: Filadelfie. STRAUSS, A. L. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Boskovice: Albert. SURYNEK, A. 2001. Základy sociologického výzkumu. Praha: Management Press. VÁGNEROVÁ, M., HAJD–MOUSSOVÁ, Z. 2003. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum. VITÁKOVÁ, V. 2005. Souhrnná metodika podporovaného zaměstnávání. Rytmus, Praha. VÍŠKOVÁ, L. Diskriminace osob se zdravotním postižením [online] [citováno 2007-0515] . WINKLER, J., KLIMPLOVÁ, L., ŽIŽLAVSKÝ, M. (eds). 2005. Účelové programy na lokálních trzích práce: jejich význam, potřebnost a realizace. Brno: MU. ZÁMEČNÍKOVÁ, D. 2004. Pracovní uplatnění zdravotně postižených. In Integrativní speciální pedagogika školní a speciální. Brno: Paido. ŽIŽLAVSKÝ, M. 2003.Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci. Brno: Masarykova univerzita.

76