Dobrodinci Autor upozorňuje, že následující text je podán se značnou humoristickou nadsázku. Fakta jsou sama o sobě příliš smutná a není úmyslem autora dohánět čtenáře k pláči. Manažeři Všimněte si laskavě, kolik lidí v naší zemi touží páchat dobro. Hlásí se do různých konkurzů nebo volebních hrátek, protože teprve když se vydrápou co nejvýš, mohou napáchat opravdové dobro. K tomu ale musí mít dobré finanční zázemí a tak se hned, jakmile se vyškrábou nahoru, starají o zvýšení svého platu. Politici navíc potřebují beztrestnost při jakémkoliv páchání a starají se, aby o ni pokud možno nepřišli. V úvodu se podívejme na některou z jednodušších forem páchání dobra, které prospívá občanům. Zůstaneme na úrovni pouhých manažerů. Dobrým příkladem je něco, s čím se setkáváme často, nějaké místo, kam čas od času prostě musíme. A takovým místem je pošta. Dřívější pošty byly moc špatné. Stát je chápal jako službu občanům a hleděl, aby byly tam, kde je občané potřebují. Člověk třeba šel zaplatit nájem. Vypsal složenku, vzal penízky a šel na blízkou poštu. Tam vystál malinkou frontu, která rychle postupovala, strčil do okýnka složenku a penízky, žena za okýnkem třískala razítkem jako kulomet a v mžiku byl hotov a měl v ruce nezpochybnitelný doklad. Nejprve si pošta neúčtovala skoro nic a později o malounko víc, ale dneska už převládlo dobro. Přimáznou vám pořádný penízek, o který se pošta podělí s hodným panem bankéřem. Z hlediska občana je bankéřské dobro sice nadbytečné, on potřebuje platit nájem a ne vykrmovat bankéře, ale dobrodinci zabývající se státními financemi nám vysvětlili, že pak jsou banky zdravé a když jsou zdravé banky, je nám hned o moc líp. Pošty se začaly měnit, to jak se zvyšovalo dobro dopadající na naše hlavy. Hlavní poznání přinesli ti pachatelé dobra, kteří přišli na to, že pošta není služba občanům v zájmu státu, ale prostě jenom služba občanům a kdo chce službu, ať za ni zaplatí tržní cenu. Nikdo se sice nezeptal, jestli jde o názor občanů, ale dneska to ani není potřebné, protože pachatelé dobra nejlépe vědí, co mají občanům chrstnout na hlavy. Pošta se moc a moc vylepšila. Můžete si tam koupit omalovánky, plyšová zvířátka a jiné moc hezké věci, které jsou pro občana žádoucí a nezbytné. Manažeři se starají, abyste nepřišli o možnost koupit si plyšové zvířátko a dělají to samozřejmě úplně nezištně, jak jinak, že? A zde se začínají objevovat jisté limity. Na malé pošty se totiž plyšová zvířátka nevejdou a tak je potřebné je zrušit. Co na tom, že lidé budou potom jezdit na poštu do Vidrholce? Vždyť tamní pošta jim nabídne nejlepší sortiment plyšových zvířátek! Je přece jedno, kolik lidí tam chodilo, zvířátka se tam nevejdou a basta! Je možné, že manažeři zařídí, aby nás pracovnice u přepážek též ostříhaly a oholily a ve volném čase pálily cihly, ale tomuto záměru bude vyhovovat sotva jedna pošta na okrese. Máme se na co těšit. My v Mariánských Lázních se dočkáme brzy, zmizí velmi používaná pošta v bývalém Tuzexu. Dobru zdar! -TV-
Zdravotní dobro Nový rok začal velice dobře. Pan prezident se rozmilostnil a vzedmul vlnu velkého dobra. Škarohlídi ale mají obavy. Říkají, že konec světa podle mayského kalendáře se sice podařilo zažehnat, ale pan prezident mu v této zemi nejspíš udělil milost a on se k nám vrátí. Nevěřme jim! Zdravotní dobro na nás dnes padá shora. Je podepřené pilíři. Ty jsou složeny z peněz a co pojišťovna, to pilíř, ale aby bylo všechno ještě víc jištěné, byly vymyšleny další pilíře, každý si připlatí, aby byl rezervoár zdravotního dobra tam nahoře pořádně zašprajcován a nežuchl na naše hlavy. Dobrodinci moc investují do špitálů ve velkých městech a vozí do nich vagony té nejlepší techniky. A doktoři? Ti se mohou samým dobrem přetrhnout! Dokáží denně sloužit osmnáct hodin ve špitále a dalších čtrnáct ve své soukromé ordinaci. Dobru se v tomto oboru meze nekladou. Je vinou pacientů, že se všelijak rozlezli po kraji a do skvělého špitálu to mají kolik hodin jízdy autem, tedy pokud to auto mají. V našem městě máme štěstí, díky místnímu špitálu nyní prožíváme krásné období bájí a legend. Vychází najevo, že je tu mnoho strůjců dobra, kteří řekli to a vykonali ono, tedy hlavně ve virtuálním světě facebooku a veřejného tlachání. Oni musí bojovat proti zloduchům. To v bájích bývá. Když by měl strůjce dobra svou část báje doložit doklady, bude se kroutit jako žížala. Aby se do takové nepříjemné situace nedostal, vyhlásí boj zloduchům. Ti zřejmě pochází z ČSSD, která je stranou zloduchů. Je fakt, že neinformovaný obyvatel virtuálního světa na to naletí a nedoklapne mu, že rozhodující kroky podnikli jiní. A ti svého času zvažovali, zda je správným dobrem, když špitál spadá pod město. Strůjci dobra tam nahoře hlásali, že opravdové dobro nastane, až když všechno budou vlastnit ti praví vlastníci a obce a lidi nebudou mít vůbec nic. A tak zastupitelé špitál prodali a nechali městu menšinový podíl. No proč ne? Záleží na tom, jak byla koncipována prodejní smlouva, zda obsahovala potřebné záruky, že špitál nebude jednoho dne rozfrcán. Viděl někdo tuto smlouvu? Rozumějte, bajkářství je určitý druh povolání, ale to, co se skutečně děje, závisí na právních dokumentech a ty předloženy nebyly a podle všeho ani nebudou a tak si může každý z nás vytvořit svůj vlastní příběh o boji dobra a zla na území místního špitálu. Opravdu, k podstatným informacím se nedostanou ani zastupitelé, ptal jsem se jich. Jestli něco podepsal starosta, ví jen on sám a je na něm, aby nám k tomu něco řekl, tedy za předpokladu, že to písemně doloží. Protože i on se může začít bavit virtuálními špitálními bajkami a přidat se k jejich tvůrcům. Ve městě koluje jedna zvlášť půvabná báje. Prý jak některého lázeňského hosta, zejména zahraničního, klepne Pepka, hned ho samozřejmě dopraví do špitálu a tam? Hrůza pomyslet! To bude ostudy! Hezké, že? V tomto městě jsou soukromé hotely, které si, aby mohly platit menší DPH, zřídily všelijaké bazény a ďobají do lidí CO2, svítí na ně lasery a tak dále. Jenomže za nižší DPH se platí. Oni musí mít v zásobě doktora. Jak to s pacientem sekne, doktor přiběhne a vydoluje mu z pusy zašprajcovaný knedlík, případně ho pobodá injekcí, zkrátka udělá to, co je potřeba. Prefabrikováním zdravotního dobra se dneska živí přehršle dobrodinců. A dobře se živí. A protože se chtějí živit ještě víc, vznikají báje, které mají zakrýt, kdo vlastně má z dnešního dění prospěch. Zkrátka vemte rozum do hrsti a pokud někdo nedoloží svou báji doklady, vězte, že je to pohádkář. -TV-
Obecní dobro Dřívější názory na to, že lidé žijí v komunitě, aby si vzájemně prospěli a jejich komunita bohatla, nejsou správné, to dnes ví každý. Aby se v obci prosadilo dobro, musí tam vzniknout konkurenční prostředí a občané si mají na potkání ukousnout ucho nebo aspoň zlomit nohu, aby obstáli v konkurenčním boji. Obec také nemá bohatnout, kam by to spělo? Dříve se tu opravdu děly nedobré věci. Město dokázalo být atraktivní a protože se živilo převážně lázeňstvím, bylo tady rušno a docela veselo. Křížkové lázně a odborářské zotavovny minulého režimu sice nedávaly jedinci možnost nahrabat si tunu zlata, ale obživa obyvatel byla zajištěná. Nyní, když už se napevno ví, že lidé nemají na nějaké zotavování a láznění nárok, to je jejich soukromý zájem a stát do něj v zájmu dobra nevrazí ani findu, visí obživa zdejších obyvatel ve vzduchu a to hodně vysoko. Město ale zdědilo výsledky skvělého hospodaření předků a má co prodávat. Dneska, aby bylo něco takového provázeno úderem dobra do tváře občanů, rozhoduje o prodejích úzká skupina lidí, které jsme pro jejich dobrotivost zvolili za své zastupitele. A ti tedy prodávají a hledí, aby na každém prodaném plácku vzniklo stavení z betonu a plastů, ve kterém si nakoupíte kde co. Kdyby tomu tak nebylo, občané města se neuživí. V zájmu objektivity nutno říci, že kdyby se zastupitelé rozhodli podporovat aktivity, které prospějí komunitě, narazí. Například EU bude dotovat cyklostezky nebo opravu zříceniny, dokonce kdyby se zplanýrovalo celé město pro účely golfu, zaplatí to snad celé, ale na nic rozumného peníze nedá. Ne že by EU nechtěla, ale žadatel prostě nevyplní požadovaných milion a půl formulářů a i kdyby vyplnil, najdou si něco jiného. Kdyby chtěl někdo uplatnit nápad a produkovat něco obchodovatelného, za týden mu to úředníci rozmluví. Přesto se radnice snaží prosadit velké projekty, příkladem je Nová Chebská. Mělo to být Něco a není to nic. Z několika důvodů. Jako každá větší investiční akce musí být i tato dobře smluvně zajištěna tak, aby se v ní potom nemohly uplatňovat nerozumné změny. A má postihovat realitu. Plánovat výstavbu bytů ve městě, kde najdete sto šedesát prázdných bytů, není zrovna rozumné. Plánovat výstavbu radnice, když není zajištěno potřebných sto dvacet milionů, není rozumné. Něco se tedy postavilo a něco ne. Nyní, když je akce v běhu, už do ní radnice moc nemůže zasahovat. Pozemky jsou prodané a na nich bylo cosi vyprojektováno a je věcí stavebního úřadu, jak to ukočíruje. Město na něj nemá páky, protože stavební úřad je prodlouženou rukou státní správy a úředníci budou jednak tak, aby se v tom nevymáchali, nic jiného od nich nemůžeme čekat. Samotný záměr ale není špatný. Současná radnice byla umístěna podle kritérií, která dnes už neplatí a protože má sloužit občanům, má být občanům dostupná. Optimum je na místě centrálního parkoviště, ale Nová Chebská není špatná volba. A když bude radnice, investoři přehodnotí své záměry, protože v místě bude vlastně střed města. Jenže kde sehnat penízky na její stavbu? Zbývají jenom dvě možnosti. Prodat současnou radnici, reálně lze získat sedmdesát milionů, ale pozor, objekt je památkově chráněný a do něčeho takového se žádný investor moc nehrne. Je lepší mít v baráku dřevomorku, strašidlo a štěnice, než památkáře. Ale dejme tomu, že se prodá. Dalších padesát milionů musí město získat jinak. Město má pozemky a mnohé z nich nejsou teď na nic, zarůstají plevelem a pomalu nikdo o nich neví. Nejsou ale špatně umístěné. A mohou na nich vyrůst domy soukromých stavebníků. Ti peníze mají a když budou vědět, že investují do perspektivní enklávy zbohatlíků, udělají to.
Musí se zkrátka brát v úvahu účinky dobra, kterým jsme mláceni shora. Byty ne, lidi už na ně pomalu nemají, jak jim dobrotiví vládci kradou z kapes poslední korunky. Ale nemyslete si, věčně to tak nebude. Všichni se budeme mít moc dobře, jenom musíme chvilku počkat. Někteří naši spoluobčané už jsou dobrem přímo zavaleni a všimněte si, že se prací zrovna nepřetrhnou. Dobro je totiž zvláštní v tom, že se zjevuje postupně a sto let je pro něj okamžik. Počkejme si pár okamžiků a dočkáme se všichni. Obecní dobro dneska závisí na faktorech, které obec může ovlivnit pouze částečně a musí postupovat s velkým rozmyslem, jinak vstoupí do hry ouřady spadající pod stát a také právníci a hned je všechno v háji. Měli bychom si ale uvědomit, že město je komunita a my k ní patříme. Musíme stát při sobě a nesnažit se ty ostatní vtipně podfouknout. Ostatně faktory, které nás všechny ohrožují, si zaslouží samostatné úvahy. -TVDobro žertující Většina lidí ani nepostřehne, jak velký smysl pro humor mají dobrodinci a myslí si, že oni všechno myslí vážně. Nenechte se mýlit, opak je pravdou. Vyberu velice jednoduchý příklad. Ze všech stran slyšíte, že občan EU produkuje stovky kilogramů odpadu za rok. Což je skvělá příležitost pro strůjce Dobra. Na svoz odpadu se napaří paušální poplatek a jak to půjde, zase se zdraží. Schválně, začněte sledovat, kolik odpadu produkujete ve skutečnosti a zjistíte, že skoro žádný. Nosíte si ho z obchodů, hází vám ho do schránek a podobně. Sami o sobě jako občané nejste producenty odpadů, ale nemáte možnost vrátit ten šmejd těm, kteří vás jím zavalují a potom platíte za likvidaci jejich odpadu. Není to zdařilý žertík? A to prosím bafuňáři, kteří si na tom mastí kapsu, prosazují, aby se tohle nepotřebné a zbytečně vyrobené svinstvo pálilo ve spalovnách. To už je přímo k popukání. Žerty neberou konce. Zdroje vody prodali Zulukafrům, uhlí Hotentotům, výrobu elektriky Samojedům, osázeli pole řepkou a solárními panely a protože potřebujete, aby v bytě bylo teplo, kupují teplárny Siouxové. Dřevo na topení zašmelili Huronům a povinné energetické štítky budou vydávat Avaři. Bez tohoto štítku se neobejdete, protože když ho nemáte, fičí vám z příbytku teplo všemi směry, ale jak máte štítek, přestane to. Nejzdařilejší žertík dobrodinců je velice skrytý a plně ho pochopíte až tehdy, když se skutečně seznámíte s realitou. A to dnes není snadné. Spočívá v tak zvaném zákonném ošetření. Žertéři si vyberou nějaký obor lidské činnosti a začnou ho rozpitvávat a postupně pro něj stanoví zákony a pravidla a nechají zřídit úřady a natisknou se formuláře. Zkuste do toho proniknout a zjistíte, že každý takto ošetřený obor se nadále nemůže rozvíjet, naopak nevyhnutelně zchátrá a ztratí konkurenceschopnost. Žertovači se potom radují a vyhlíží, co zničí příště. No ale uznejte, co mají jinak dobrodinci dělat? Ona na ně totiž žádná práce nevybývá a abyste přišli na to, že se za velké peníze z vašich kapes klackují od ničeho k ničemu, to přece nemohou připustit. Mohlo by vás totiž napadnout, že lidská komunita se bez těchto žertéřů klidně obejde a ještě jí odlehne. Ale abyste si nemysleli, že si vymýšlím, uvedu číslíčka. Nejprve jedno, kterým se ohání kde kdo, ačkoliv má dneska už téměř nulovou vypovídací hodnotu. Jde o tak zvanou průměrnou mzdu. V zemi, kde na ni nedosáhne 70% těch, kteří pracují, to znamená, že zbylých 30% bere dost a dost, jsou to zřejmě ti, kteří si nemají čas ani oběhnout na záchod, jako třeba kasírky v supermarketech.
Takže jak se věci mají? Máme se dobře a to tak dobře, jak bychom se mít mohli? Co myslíte? Tahle průměrná mzda nám něco říká, ale co? Vždyť stále čteme a slyšíme, že se máme úplně nejvíc dobře v celých dějinách. Ale co na to dějiny? Abychom se v problému vyznali, zvolím úplně jednoduché číslo, které se nazývá den daňových prázdnin. Jeho význam je ten, že do určitého dne pracujete pro dobrodince a potom už pro sebe. Dějiny nám říkají, že v úplně temném středověku začínaly daňové prázdniny kolem 15.února. Vykořisťování ale rostlo a v době baroka se tento den posunul na delší dobu do půlky května, kdežto dnes je hluboko v červnu. Není co dodat. -TVDůsledky dobra Naše město neprodukuje, ale poskytuje služby a nijak zvlášť ve svém oboru mezi podobnými městy nevyniká. Raději nepočítejme s tím, že by došlo v zásadním změnám v lázeňské technologii, protože majitelé jsou daleko a manažeři se mají dobře a nebudou riskovat. Vládní hokus pokusy zavřely lázním finanční kohoutek a měli bychom spíše očekávat úpadek a sníženou možnost obživy. Už teď lidé odcházejí za obživou a uplatněním jinam. Co všechno se musí stát, aby vznikla firma dodávající na trh prodejné výrobky? Na začátku musí být nápad, vize spojená s hlubokou znalostí daného oboru. A potom následuje práce a zase práce, protože samotný vývoj výrobku je velice komplikovaná záležitost. Jedinec nebo malá skupinka lidí, kteří se do něčeho takového pustí, obětují svůj čas a své peníze s nejistým výsledkem. S čím vším se musí potýkat? Firma Nike vznikla v garáži a pojem garážové firmy je známý a respektovaný například v USA, ale ne u nás. Příčinu jste poznali v předešlém článku. Z data daňových prázdnin je jasné, že živíme více dobrodinců, než můžeme unést a tito dobrodinci vypotí nadměrné množství zákonů, předpisů a formulářů a dokonce si myslí, že jsou někomu něčím užiteční. Nejsou. Pro ty, kteří chtějí začít v garáži, je důležité, aby je nikdo neotravoval a aby byly poměry stabilní. Nemohou nést riziko stálých reforem a změn, takže toho buďto nechají, nebo se seberou a odjedou do stbilní civilizované země, najmou si garáž a mohou pokračovat v práci. Existuje možnost změny? Jistěže ano, ale nejprve si musíme všichni uvědomit, že neutěšené poměry v zemi jsme si zavinili sami. Nechali jsme se napálit. Uvěřili jsme tomu, že politika je hnusná špína a že je marné se jí věnovat, takže vrchní dobrodinci si mnou ruce. Nikdo je neohrožuje a tak mohou pokračovat ve svém díle. Pravda je právě opačná. Jediný nástroj nápravy poměrů je jen a pouze politika. Když si to uvědomíte, zjistíte, že pokud se občané v demokratické zemi aktivně nezajímají o věci veřejné, umožní malé skupince dobrodinců libovolně klamat a odírat občany. Zkuste o tom zapřemýšlet. Dnes je upřímně řečeno lhostejné, o kterou stranu se začnete zajímat, všechny jsou přibližně ve stejném stavu, ale pokud se rozhodnete přispět k nápravě poměrů, není jiná cesta, než do té strany jít a začít prosazovat kloudné věci. Každý si řekne Co já, radši si sednu do hospody a budu nadávat – a má pravdu. Sám nic nezmůže, musí mít partu. Tak to je. Byli bychom rádi, kdybyste se zajímali o ČSSD, ta také potřebuje důkladně vypucovat, ale jednejte podle svého názoru. Jednejte. Pokud jednat nebudete, jsme v háji my, naše děti a vnoučata a čím déle se budete rozmýšlet, tím více budoucích generací bude okradeno. -TV-
