Obsah: Redakce. Lesu zdar,

1

Lesu zdar, gratulujeme vám, že se vám dostalo do rukou ojedinělé vánoční vydání Homelesu. Ojedinělé proto, že Vánoce jsou jen jednou ročně.

Obsah: •

Rozhovor se zástupci školského výboru z kraje

•

Krátká a výstižná reportáž ze středoškolské ekologické konference

•

Příběh osla

•

Rozpory fyzikálních teorií

•

Inspirace k četbě

•

Básničky

•

Nahlédnutí do historie myslivosti

•

Bezejmenný muž

•

Ptáme se Ing. Lukáše Kandlera

•

To se tak jednou potkali dva…

•

Co dělat?

•

Osmnácterák

•

Hlad

•

Včelařský kroužek

•

Výzva - OBRAZY LESA V PODJEZDU u SLŠ Rozhovor s okultistou Gajdošem

•

Redakce Šéfredaktor

- Tomáš Kopčík

Zástupce šéfredaktora

- Filip Nevřala

Redaktor a hlavní rejpal

- Daniel Gajdoš

Grafické zpracování

- Filip Nevřala

Titulní stránka

- Jaroslav Hůšť

Ilustrátorky

- Monika Formánková, - Pavla Ptáčková

Díky moc všem dalším přispěvovatelům!

2

Rozhovor se zástupci školského výboru z kraje V jídelně naší školy poobědvali členové Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Olomouckého kraje, jehož členem je i náš pan ředitel. Měli jsme možnost položit pár otázek předsedovi výboru, panu prof. Phdr. Františku Mezihorákovi, CSc., Dr.h.c., které jsme využili. Tady vám předkládáme krátký rozhovor. Redakce: Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Olomouckého kraje. Co si má člověk pod tímto složitým názvem představit? Prof. Phdr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c.: Orgán, který je zmocněn zastupitelstvem jednat ve všech otázkách týkajících se školství v Olomouckém kraji. Takže i problematika vaší školy patří do kompetence tohoto výboru. Redakce: Jakým způsobem výbor pracuje? Prof. Phdr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c.: Výbor je složen ze zástupců všech největších politických stran, které tu figurují, a odborníků těmito stranami delegovaných. Nebo i jinými, třeba univerzitou apod. Rada Olomouckého kraje mu svěřuje věci k projednání. Zajímá se např. o problematiku počtu tříd či zastoupených oborů ve školách. Ale zároveň také z vlastní iniciativy jednáme o všech záležitostech, které jsou ve školství aktuální, počínaje tím, jak je škola financována, jestli se mají nebo nemají dávat stipendia, jaká je zaměstnanost absolventů apod. Redakce: Jak se vám u nás líbilo? Prof. Phdr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c.: Vaše škola má zcela výjimečnou atmosféru. Já musím říct, že v dalším životě bych chtěl být studentem vaší školy, protože takovou atmosféru jsem neviděl na žádné jiné škole. To je dáno tím, jak jsou dnes školy přetechnizovány a odlidštěny. U vás je to stále - díky vašemu zaměření - škola, která dýchá přírodou. Skutečně, jak jsem za svůj život prošel stovky škol, tak zajímavou školu jsem zatím neviděl. Redakce: Jak vám chutnalo u nás v jídelně? Prof. Phdr. František Mezihorák, CSc., Dr.h.c.: No tak jestli takto vaří vám… Nevím, jestli tomu tak je, ale chci tomu věřit. Tak vám mohu gratulovat. To je pokrm lukulský. Ten daněk byl znamenitě upravený. Myslím, že i proslulý římský Lucullus by se olizoval.

Redakce: Děkujeme za rozhovor. Jsme rádi, že jsme vás mohli zdržet. Nashledanou. Tomáš Kopčík 2. C

3

Krátká a výstižná reportáž ze středoškolské ekologické konference Dne 6. - 7. 12. se žáci 3. A - Zuzana Hejzlarová a Michal Sušeň zúčastnili 7. středoškolské ekologické konference 2010, která se konala v zasedací místnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Pořadatelem byl Klub ekologické výchovy ve spolupráci s Českou komisí pro UNESCO, garantem byla doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. Celé jednání bylo k příležitosti Mezinárodního roku biodiverzity a Dekády OSN Vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Témata našich prací byla: Sokolnictví jako prostředek k údržbě krajiny a Mechanizované přibližování dříví. Uniformovaní a dobře připravení přednášející rozhodně nebyli k přehlédnutí, a tak dobře reprezentovali svoje práce i lesnickou školu. Závěrem účastníky z naší školy paní Švecová osobně opět pozvala na příští rok s tím, že naše prezentace úrovní své odbornosti a připravenosti studentů přispěla k dobré úrovni konference. V neposlední řadě si zaslouží poděkování pedagogičtí pracovníci, kteří žákům s přípravou pomáhali: Ing. Luboš Bartoš, Ing. Zdeňka Chmelařová, Ing. Vladimír Rolinc, Jaroslava Ryšková. Pro zájemce o tuto problematiku či o reprezentaci v příštím školním roce jsou anotace ostatních prací k nahlédnutí u účastníků konference.

Alice Palacká Jaroslava Ryšková

Příběh osla (historka pro zasmání i ponaučení) Jednoho dne starý osel spadl do staré studny. Chudák zvíře brečelo a brečelo po několik hodin a farmář se snažil vymyslet, co dělat. Nakonec si uvědomil, že nepotřebuje ani studnu ani osla a rozhodl se studnu i s oslem zasypat. Požádal pár sousedů, aby mu pomohli. Každý popadl lopatu a začal házet hlínu, písek i smetí do studny. Napřed osel začal hlasitě brečet, ale pak se utišil. Ještě tam hodili pár plných lopat a pak se farmář podíval do studny. Tam uviděl něco nečekaného. Jak lopata padla na osla, on to otřásl a pak na to šlápl, aby se dostal výše. A čím více farmáři na osla házeli hlínu a smetí, tím výše vyšlápnul. A nakonec byl tak vysoko ze studny, že vyskočil a odběhl. Co z toho plyne? Život na tebe občas bude házet špínu, různé druhy špíny. Umění je to otřást a šlápnout výše. Každá naše potíž je schůdek, po kterém se dá jít nahoru. My tak můžeme vylézt i z těch nejhlubších studen. Jenom nesmíme přestat, nesmíme se vzdát. Otřesme ze sebe špínu a udělejme krok nahoru! Převzato z webu Filipa Nevřaly a jeho přátel: www.pravda-a-cesta.cz

4

Rozpory fyzikálních teorií Jelikož lesáci jsou skoro elita národa, jejich úhel zájmů je velice široký! Vážení čtenáři, chtěl bych vám sdělit svůj názor na některé fyzikální teorie, které ovlivnily historii fyziky, a případně vás vyzvat k reakci. Materiální chápání světa vyhrává, ale dle mého soudu objektivní idealismus zvítězí. Současní vědci všechno pitvají na kvanta a částice, místo aby se snažili porozumět pravidlům, která spojují velké a malé systémy. Systémů může být vlastně nekonečno a narozdíl od kvantové teorie a teorie relativity nám neslibují žádnou unitární teorii pole. Tak proč je neignorovat? Vlastně vědcům stačí říci, že máme nějaký mikrosvět, makrosvět a megasvět a vyšší, respektive nižší řády neexistují. Nyní si vysvětlíme několik problémů kvantové teorie a částicové fyziky. Částicová fyzika má ráda elementární částice. Nejprve se zrodil atom, nazvaný podle řeckého atomos,což znamená „dále nedělitelný“. Najednou ho však madam Curie rozbíjí. Pak přišly bosony, kvarky,... Otázka je, kolik jich ještě bude, než člověk pochopí, že musí najít pravidlo, podle kterého se řídí vývoj systémů? To však není jediný problém těchto teorií. Největším kamenem úrazu se zdá být tzv. Schrödingerova kočka. Kvantová teorie nám říká, že je živá, a zároveň mrtvá. Aplikuje se nesmyslná superpozice, ale lidská logika jde směrem, že je živá, nebo mrtvá. Nyní se podívejme na toto schéma: Znalci algebry vidí, že se matice rovnají. Kvantová teorie nedokáže vysvětlit proč. Dalším negativem této teorie je, že, připustíme-li možnost počátku vesmíru, je schopna vytvořit nesmyslné bílé díry, které jsou v rozporu s druhým zákonem termodynamiky. V aplikaci s relativitou nám navíc tvoří různé n-rozměry, které mnozí fyzikové ani nechápou. Přes všechny nedostatky, které tyto teorie mají, je tu jedna jejich velká přednost - a to velké množství vysvětlených jevů. Proto si je moc fyziků netrouflo vyvrátit. Já také neříkám, že jsou teorie neplatné, ale že jsou platné jen částečně, jako Newtonovy zákony, které později rozšířila relativita. Avšak rozšířená teorie bude mít další rozšíření. Jen pro zajímavost ukáži stvoření z ničeho z hlediska Kantorových množin. Ø=0 {Ø}=1 {Ø{Ø}}=2 {Ø{Ø,Ø }}=3 Na tomto příkladu je vidět, jak z ničeho můžu mít rychle něco. Viděli jsme několik příkladů, kde kvantová teorie tápe, ale já si nemyslím, že neplatí. Já jen myslím, že platí částečně, podobně jako Newtonovy zákony. Každopádně spousta věcí se nedá dokázat jen s kvanty. Zajímavé je, že čím více máme sjednocovacích teorií, tím více tápeme. To, co je možné matematicky, nemusí být možné fyzikálně, a rozpory teorií tu budou žít věčně. Daniel Gajdoš 3. B

5

Inspirace k četbě Recenze: J. R. R. TOLKIEN - HOBIT J. R. R. Tolkien původně napsal Hobita pouze pro své děti, ale později byl základním kamenem pro trilogii Pán prstenů a vychází z něj mnoho dalších legend Středozemě. Kniha Hobit je tak trochu i pohádkový příběh, ale rozhodně přibližuje i svět fantasy. Tento autor má velmi bohatou slovní zásobu, je velmi vzdělaný a osobitý. Tolkien psal jak Hobita, tak Pána prstenů ve svém temném období života. Ze své bolesti se potřeboval vypsat, a proto začal s Hobitem. Jeho hrůzné zážitky z války se značně odrážejí i v jeho knihách. Kniha líčí příběh malého hobita jménem Bilbo Pytlík, který se navzdory své „pytlíkovské“ nátuře vydá na popud čaroděje Gandalfa na dobrodružnou cestu za pokladem. Celou družinu tvoří Bilbo, Gandalf a 13 trpaslíků. Přestože trpaslíci zpočátku reptají, že Gandalf vybral právě Bilba, záhy zjistí, jak moc je jim užitečný. Sám Bilbo zjišťuje, že se z malého ustrašeného hobita změnil na šikovného lupiče. Svoje schopnosti poprvé prokáže, když se ztratí v temném labyrintu pod horami. Tam se setkává se zákeřným Glumem a utkají se ve hře na hádanky. Bilbo vyhraje, ale musí uprchnout, protože Glum zjistí, že Bilbo našel jeho Prsten, a v nepříčetnosti chce Bilba zabít. Bilbo využije Prstenu, aby se dostal z hory. Nevědomky ale pošle na celou družinu skřety, kteří je pronásledují až do malého údolí, kde je nakonec zachrání orlové. Družina jde z jednoho dobrodružství do druhého a setkává se dokonce s obřími pavouky a s lesními elfy. Bilbo musí opět vynaložit veškerý svůj důvtip, aby trpaslíky zachránil. Doplují až do Esgarothu, odkud se vydávají na závěrečnou část cesty. Najdou poklad i draka, který ho chrání, avšak než se poklad dostane zpět na denní světlo, způsobí ještě spoustu problémů. Vznikají nepokoje kvůli rozdělení pokladu a schyluje se k bouři. Na scéně se znovu objeví skřeti a vrci. Je zahájena Bitva pěti armád. Jak vše dopadne, je asi jasné, že, jinak by Tolkien nepsal pokračování :-) Hobit je na čtení knihou jednoduchou, ale neznamená to, že by nebyla promyšlená do nejmenších detailů. Než ji Tolkien napsal, vymyslel mnoho pověstí jak pro hobity, tak i pro trpaslíky. Vymyslel i řadu jazyků a písma pro národy Středozemě. To se spíše projevuje v ostatních knihách. Tolkien vymyslel úžasně propracovaný svět, prodchnutý fantazií a věčným bojem dobra a zla. To by dnes dokázal málokterý autor, proto si rozhodně zaslouží uznání.

6

Recenze: FRANK HERBERT - DUNA Děj nás pomalu zavádí do dějin rodu Atreidů, jejich krvavých válek s rodem Harkonnenů a vůbec do všech pletich tehdejšího vesmíru. Středem zájmu byla malá planetka Arrakis, na které nebylo absolutně nic zajímavého... tedy skoro. Tu dostal lénem rod Atreidů. V nekonečných pouštích malého světa se skrývali obrovití píseční červi, rozhodnutí pohltit každého, kdo by se vydal na jejich území. Kdyby nebylo o co stát, lidé by se tam ani nehrnuli, jenže poušť skrývala zvláštní koření. Domorodci je pojmenovali melanž. Tato melanž prodlužovala život, a těm, kdo byli nadáni psychickými silami, pomohla jejich síly zesílit a lépe ovládat. Na tomto koření byla závislá Vesmírná Gilda (dopravní společnost) a také sesterstvo Bene Gesseritu, které cvičilo nadané ženy v ovládání psychických sil. Není divu, že byl kolem toho takový humbuk. Sesterstvo totiž věnovalo tisíce let šlechtění jakéhosi proroka. Tento vyvolený muž měl vládnout stejnou silou jako sesterstvo a ony jej měly řídit. Ale jak to tak bývá, vše se zkomplikuje... Prorokem se stane mladý Paul Atreides, který po smrti svého otce utíká do pouště i se svou matkou. Stávají se plnoprávnými členy kmene a Paul jako prorok Muad´dib vede svůj svatý džihád k reorganizaci Galaxie. Herbert vyvinul obdivuhodnou ságu. Po Duně následuje dalších pět dílů: Spasitel Duny, Děti Duny, Božský imperátor Duny, Kacíři Duny a Kapitula: Duna. Duna byla natolik slavná, že ani sám Frank Herbert s ní nechtěl skončit - měl rozpracovány dva další romány, jeho práci však přerušila smrt. Po jeho smrti se jeho syn Brian Herbert spolu se svým přítelem Kevinem J. Andersonem pustil do dalších pokračování. Hodnocení: ***

Pavla Ptáčková 2. C

Výběrové řízení (nepřehlédněte) Na žádost vyučujících jsme se rozhodli požádat vás, čtenáře našeho časopisu, o skromné rady. Sám se setkávám se situací, kdy vidím svou třídu prchat kamsi do jiné učebny. Stihnou na mě ještě zavolat, že jsme v AV 2, ale než si sbalím věci, už nevím, jaké to bylo číslo. Vlastně je to jedno, protože ani nevím, kde bych AV 2 našel. Možná si teď cosi říkáte o mé inteligenci a orientačním smyslu, ale věřte, není to jen můj problém. Takže k věci. Chtěli bychom, abyste nám třeba na e-mail [email protected] poslali návrhy, jak by se naše AV učebny mohly jmenovat. A protože jsme my, zástupci Homelesu, ze stejné školy a třídu 2. C jistě najdete, můžete nám je klidně přijít říct osobně. Jméno může být vtipné, výstižné, ale nechte si prosím svoje názvy, které nikomu nic neříkají. Přijdete např. s názvem u pětikaček, načež nám vysvětlíte, že se vám tam podařilo do kamarádových trenýrek naládovat za hodinu tři pětikoruny. To je však spíš námět na humoresku, kterou můžete přispět do časopisu. Budeme se na vaše návrhy těšit. Nezapomeňte, že se můžete smazatelně zapsat do dějin školy. Ještě za deset let se bude předávat ta legenda o tom, jak… :D

7

Čas Vánoční Venku je mráz a pořád sněží, všude je bílo, vidím jen stěží. Vločka za vločkou lehce padají, chytit a pohladit se nikdy nedají. Kouzlo Vánoc blíží se zase, na Štědrý den spatřím zlaté prase. Jakmile zazvoní malinký zvoneček, každý si rozbalí vysněný dáreček. Kapr je chudák, plave si ve vaně, za chvíli bude ležeti na straně. Vánoce jsou svátky klidu a míru, tak neztrácejte naději a víru. Jsou jednou do roka, tak užijme si je, tak ať to každý z nás hezky prožije. Bára Kuličková

Chuť života („Láska“)

SLŠ Hranice

Říkáš, že mě miluješ,

Kdo lesáky v září volá? No přeci lesnická škola. Plno zážitků, kamarádů a příroda, trocha učení, klid a pohoda. Čtyři roky utečou hned, než bys řekl: „Step by step.“ Tak pojď. Neboj se a připoj se k nám, i když máš obav pár. Stane se z tebe lesák právoplatný, který bude všeho zdatný. Ať je slunečno nebo velká vánice, vždy tu bude SLŠ Hranice.

lásku věrnou mi slibuješ. Za zády však jiné povídáš, jak k ní láskou oplýváš. Není to však žádná slečna, je to láska k pivu věčná. Opojení s hořkou chutí, litry piva pít tě nutí. Půllitr s pěknou bílou pěnou, Nedá se srovnat s žádnou ženou. Není to však žádná sláva, najít si v pivu kamaráda.

Bára Kuličková

Chutná všem, však pij ho v míře, jnak skončíš v temné díře. Kamila Kovářová

8

Nahlédnutí do historie myslivosti Lov zvěře byl dávnou výsadou panovníka nebo vrchnosti - panského stavu. I v patentu z roku 1631 byl lov stále výsadu šlechty. Poddaní byli povinni mysliveckou robotou a neměli žádné nároky na úhradu škod působené zvěří. V roce 1786 vydal císař Josef II. císařský patent, kterým bylo formálně uleveno v mysliveckých robotách a pán myslivosti - vrchnost - měl od té doby povinnost hradit škody na polích vzniklé zvěří a honbou. Dne 7. března roku 1849 byl vydán císařský patent, kterým byly zrušeny myslivecké roboty a stanoveny tresty za pytláctví. Myslivost přestala být výsadou šlechty a přešla na vlastníka půdy. To mělo za následek vznik vlastních a společenstevních honiteb. Zrušení myslivecké roboty připomněl v roce devadesátého výročí vyhlášení robotního patentu z 28. března roku 1848 František Plichta, rolník a kronikář v Babicích takto: „Ty dvě léta 1848-1849, to mohl mít každý flintu a mohl střílet, jak chtěl, nikdo mu nesměl nic říct. Potom se to pachtovalo a nesměl žádný víc střílet.“ V knize Josefa Pekaře - Postavy českých dějin, jsou uvedeny paměti sedláka Josefa Dlaska. „Již roku 1848 skoro všechny zajíce sedláci na svých polích pobili, neb na jednom rameni nosil sedlák na pole motyku a na druhém flintu. Žádná bázeň jako dříve nebyla.“ Společenství obecní honitby byla vytvořena z půdy patřící většímu počtu majitelů jednotlivých pozemků, zpravidla v hranicích katastrálního území jedné obce, kteří ustavili tzv. honební společenstvo, a to pronajímalo honitbu oprávněným zájemcům k výkonu práva myslivosti. Souvislé honební pozemky téhož vlastníka o výměře nejméně 115 ha tvořily vlastní honitbu. Uvedená výměra se příslušnými zákony později několikrát měnila. Obory byly soukromým majetkem. Záhy se počalo s rozměřováním lesů, tj. jednotlivých revírů střeleckými liniemi a vyrovnávacími liniemi. Všechny tyto očíslované linie musely být zřetelně označeny buď kameny nabílenými vápnem, nebo víšky ze slámy na kolících. Na každý hon na drobnou zvěř musel přijít z každého revíru dotyčný správce se svým příručím a jedním hajným - hajní nesměli mít pušku. Například honce museli hajní budit o jedné hodině v noci, když se jim brzy ráno před odchodem na někdy hodně vzdálené místo konání honu připravovala snídaně, aby byli včas na určeném místě, vždy o deváté hodině. Po skončení honu se jim rozdávaly poukázky na kořalku. Není známo, zda pouze pro dospělé honce. O hraběcích honech směli jít s puškou jen někteří revírníci - dobří střelci - a mohli střílet jenom na křídlech lečí nebo na liniích, když střelec kavalír chybil. Na jednu linii mezi dvěma střelci se počítalo se třiceti honci a potřebným počtem nosičů zvěře. Zajíci a králíci se nosili za každým střelcem na suchých oškrabaných tyčích po deseti kusech pověšených na drátěných hácích zapíchnutých v krku. V ruce nesměl žádný honec zvěř nosit. Zvěř se odkládala po každé leči u cesty na výřad vyrovnaně upravený, a sice napřed bažanti, pak koroptve, zajíci a králíci, buď do dvou řad po padesáti kusech, nebo celé stovky. Zda se při honech používali lovečtí psi, jak byla prováděna dohledávka postřelené zvěře po honě, ani přítomnost tzv. „funebráků“, kteří po honě hledali zhaslou postřelenou zvěř, pamětník neuvádí. V každém revíru se musel vést výkaz o stavu zvěře, v opise se předkládal lesnímu úřadu a ten potom sestavil výkaz z celého panství a předkládal jej hraběti. Zněl například za květen: koncem dubna zbylý stav srnců, srn a srnčat, bažantů atd..., převedený přírůstek srn a srnců ..., nově přibylo srnčat..., stav koncem května.... Bažanti, tetřívci, zajíci a králíci se zjišťovali koncem září. Dne 15. října každého roku musely být sdělovány prelimináře (předběžné výsledky) zaječích honů a zastřelená zvěř se měsíčně jako úbytek odepisovala. Tiskopisy preliminářů měly záhlaví, pojmenování honu, místo schůzky, trvání honu v hodinách, co se zde zastřelilo v předcházejícím roce, prelimináře pro běžící rok a místo ukončení honu. Mělo by bývalo nemilé následky, kdyby ten který správce revíru byl o honech stav, vedený v knize, vystřílel, nebo kdyby mu hodně zvěře na papíře zbylo. Bylo by následovalo přinejmenším: „Bis ein Esel, weisst nicht, was du in Revier hast. Ich kann dich nicht brauchen!“ (Jsi osel, nevíš, co máš v revíru. Já tě nemůžu potřebovat!). K 1. květnu byla povinnost předkládat výkazy o srncích: lesní trať, druh posedu nebo záštity, směr střelby, kde vychází, doba, popis srnce a konečně je-li srnec jistý či ne. Srnci se nikdy o honech zaječích nestříleli, pouze srny, když okresní hejtmanství na stížnosti rolníků nařídilo, aby se sto srn odstřelilo. 9

Až do roku 1887 se stříleli srnci výhradně na čekané. Ve velkých revírech byly ze dřeva, ale s kůrou, postaveny boudy, v nichž byla jedna světnice pro hosty se dvěma pryčnami - postelemi s vycpanými slamníky, slaměnými polštáři a dvěma houněmi (letní a zimní). Druhá světnice byla jako kuchyň s postelí pro správce revíru, který měl starost o večeři a snídani, když hosté přenocovali. Stáj pro čtyři koně byla vedle, kde kočí a hajní přenocovali. Od roku 1888 počínaje se na čekané již srnci jen zřídka odstřelovali, nýbrž vesměs se odstřelovali na šoulačkách spojených v době říje s vábením. K tomu sloužily pěšinky „šouláky“, pečlivě zametené, umožňující tichou chůzi lovce. Pro jízdu kočáry po revírech byly tzv. hraběcí cesty, uhrabané jako v parku, po nichž se jiným povozům jezdit přísně zakazovalo. Od 1. května, tj. data tehdy povoleného odstřelu srnců po jejich zahájení, byli správci revírů s lesním personálem povinni denně od 4. do 7. hodiny odpolední u některé boudy hosty očekávat. Nepřijel-li do té doby nikdo, šli se srnci zjišťovat, zda drží svoje stanoviště. Druhého dne po ranním zjišťování se výsledky hlásily správci revíru. Ten si pravdivost hlášení často sám ověřoval, aby si mohl sestavit plán pro příští šoulačku s hosty. Myslivci směli pouze se svolením hraběcím vzdálené srnce tuláky při cizích hranicích odstřelovat, jinak srnce stříleli výlučně kavalíři. Majitel měl také nepěknou vlastnost, že když přivezl některého z hostů na srnce, bylo jeho první, že správci říkal: „Hleď, ať se pán dobře baví, mně na tom velice záleží!“. Když však host hodně nastřílel, vytkl správci, že mu nechal vše střílet a na něj že nic nezbude. Zazvěřené hraběcí revíry nenechávali pochopitelně na pokoji pytláci a panští hajní jim museli neustále ve dne i v noci věnovat pozornost. Lovili nejen puškami, ale většinou chytali zajíce do drátěných ok. Často s nimi docházelo k nebezpečným střetům. Častými pytláky bývali rolníci jednak z lovecké vášně, ale i proto, že stříleli zvěř, poněvadž jí bylo hodně a dělala jim veliké škody. Brávali si na pole pušky ukryté v selských vozech. Rolník Šimek z Benetic č. 13 vozil bryčkou podle potřeby fořty z okolních panských lesů, a ti nevěděli, že pod lavičkou, na které seděli, je ukryta puška k pytlačení. Popisované vzpomínky na panskou myslivost provozovanou koncem 19. století a setrvačností ještě i později, nebyly napsány jako obdivující líčení té doby, ale jako historicky pravdivý obraz těchto časů. Je třeba si uvědomit a vzít v úvahu, že popisované období více než před sto lety, tj. nejméně šesti generacemi. Tehdy panovaly zcela jiné zvyky, poměry hospodářské, majetkové, politické a bylo úplně jiné sociální rozvrstvení obyvatelstva zejména na venkově. Bylo to všechno za velkých finančních nákladů a výsledkem umění a znalostí mysliveckého personálu, jeho houževnatosti a úsilí v péči o zvěř. Vstup do panských lesů, jako soukromého majetku a vlastní honitby byl zakázán. Hajní důsledně plnili svoji povinnost, aby nebyla rušena zvěř jejich chlebodárce pana hraběte, nebyl páchán žádný lesní pych a pytláctví. Početní honci při honech na drobnou zvěř procházeli většinou z vesnické chudiny nebo i deputátníků z panských dvorů a odměnou jim byla pouze lesní tráva k vysečení, klest po těžbě, případně nějaký ten pařez na vydobytí. Dával se za den jeden pařez a litr kořalky z lihu z brambor. Pro honce z řad deputátníků - „štaficírů“, to byl za více honů jeden zajíc. Zajíce si často byli honci nuceni ukrást a večer si pro něj jít. Stalo se, že si dva honci schovali dva zajíce pohromadě v lese v Doubí. Třetí honec jim je ale vzal a po čase se přiznal, že si schoval jednoho zajíce a večer potom našel dva. Spletl si totiž místo. Ti dva potom neměli nic, třetího zajíce jistě sebrala škodná anebo shnil. Žádný honec si jistě ani ve snu nepředstavil, že by mohl někdy po honu dostat za celodenní námahu za odměnu zajíce nebo dokonce bažanta, jak tomu bylo běžným zvykem více než po třicet roků, dokud do začátku 80. let minulého století byl i na chudém Horácku dostatek drobné zvěře. Myslivost vždy byla, je a bude „šlechtickou kratochvílí“, i když zbohatlíci hrající si na šlechtu budou jen a jen buď pytláky nebo lovci (v lidové mluvě „bouchaly“). Ten, kdo se stará, krmí a pečuje o zvěř, je myslivec. Ten kdo ji jen krmí olovem a broky, je pytlák, bouchal nebo lovec trofejí! Ing. Vladimír Šmíd

10

Bezejmenný muž (western na pokračování) Probudil jsem se brzy ráno, jako ostatně každý den, nedobrovolně. Ta zatracená železnice, pro obyčejné lidi novinka, mě nenechá spát ani o hodinku déle, překvapivě jezdí přesně. Mám ji sice za svým skrovným domkem už asi dva roky, ale stále jsem si nezvykl. Posadil jsem se na posteli a koutkem oka jsem postřehl mizející poslední oprýskaný a vybledlý vagón v zatáčce, já jsem ovšem pozornost věnoval kalendáři na zdi, jenž ukazoval 12. června 1873. Ani nevím, jak jsem mohl zapomenout, vždyť dnes je již 13. kovbojská slavnost v tomto městě! Rychle jsem si nazul holínky, stará ušmudlaná košile již zakrývala mé ne zrovna silné ruce, ještě gatě a hlavně to nejdůležitější, za opasek jsem si zavěsil své staré, ale zato spolehlivé kolty. Byla sice jen malá šance, že bych je dnes použil, protože do duelů jsem se nepřihlásil, ale malá šance tu přece jen byla. Můj pohled padl na sklenku whisky a s bezmocným povzdechem jsem do sebe obrátil jednu sklenku. S pochvalným brumláním jsem vyšel ze svého malého domku. Žiji trochu na okraji města, ale už teď vidím a slyším, že ulice jsou plné obchodníků, střelců, honáků, žen a samozřejmě těch všudypřítomných mužů zákona. Na to, že je teprve červen, je strašný hic. Jdu volným krokem k městu, u prvního obchodníka si koupím malou láhev samohonky a s flaškou v ruce kráčím dál městem. Z oken vyhlížejí spoře oděné ženy, z hostinců slyším sprosté nadávky a zvuk rozbitého skla, ovanul mě zápach nemytých těl. Někde z dálky znějí výstřely. Přicházím pozdě! Uprostřed města, kde probíhají zápasy, už vyvěšují semifinálová kola. Prodírám se k okraji zápasiště a napjatě čekám. Dva soupeři, soudě podle křiku diváků velcí favorité, už stojí na svých stranách a koncentrují všechny smysly. Zazní varovný signál sudího a všichni zmlknou. Napětí je tak husté, že by se dalo krájet. Jakmile zazněl úder do zvonu, oba soupeři nepředstavitelně rychle vytáhli své naleštěné zbraně od opasků a uslyšel jsem dva výstřely. Kruh zápasiště se zahalil kouřem z revolverů. Když se trošičku rozestoupil kouř, spatřil jsem oba zápasníky postřelené, ale oba to jistě přežijou. Jenomže v takovém stavu nemohou zápasit dále, sudí prohlašuje: „První kolo nerozhodně, a jelikož se nemůžete zúčastnit druhého kola, každý si vyberte jednoho střelce z přihlížejících místo sebe pro toto kolo, jak říká naše tradice.“ Davem probíhaly napjaté hlasy. Pár střelců o krok postoupilo do zápasiště. Jeden ze zápasníků si už vybral a klopýtal k nemocnici. Druhý se stále rozhlížel, když najedenou pohledem spočinul na mně. Nevím, co si asi myslel, ale řekl: „Ty mě budeš zastupovat.“ Láhev spadla na zem. Srdce mi bušilo jako o závod. Zápasník, podpíraný dvěma muži, už odcházel z kruhu pryč. Ne zrovna pevným krokem se šourám k jednomu konci zápasiště. Hlavou mi víří plno myšlenek, ovšem důležité je být prázdný, takže se soustředím jen na sebe a na to, že zastřelím toho parchanta. Slyším varovný signál a připravuji si své reflexy a smysly. Ohlušující gong mi ve zlomku vteřiny prozrazuje, že mám střílet. Celé to vnímám zpomaleně, svou ruku vytahující kolt, protivníkův překvapivý pohled, vánek pohrávající si s mými vlasy, dívku na okraji kruhu hledící mi do očí a ten proklatý a štiplavý pot ve tvářích. Jeden výstřel pročísl vzduch. Jsem tak vyděšen, že nevím, jestli jsem to nekoupil já. Svého protivníka vidím padlého k zemi. Lidé jásají a já, snaže se uklidnit se, odcházím z kruhu pryč. Slyším další výstřel, otočím se a vidím, že zdánlivě mrtvý protivník v rukou svírá svůj kolt. Dav zmlkl. Sáhnu si na místo, kde cítím něco v nepořádku, a nahmatám lepkavou tekutinu. Dojde mi, že to je krev. Ten parchant mi nedal vítězství zadarmo. Dan Mamula, 1. C 11

12

Ptáme se Ing. Lukáše Kandlera Redaktor: Pane inženýre, jste spokojen se současným stavem ČMMJ? Kandler: Říci ano by mohl jen člověk, kterému je vše jedno, nebo je dezinformovaný. Myslím si, že vždy je co zlepšovat a to rozhodně platí i u ČMMJ. Nedávno bylo zvoleno nové vedení ČMMJ a to má před sebou řadu úkolů, které ovlivňují vývoj české myslivosti. Mezi ty nejdůležitější, alespoň pro mě, patří zlepšení pohledu na myslivce, potažmo myslivost jako celek, získání nových, hlavně mladých členů a ustát tlak na otevření zákona o myslivosti ve vztahu ke snížení minimální výměry honiteb. Redaktor: Jaký předpokládáte další vývoj myslivosti? Kandler: Nejsem věštec, ale každý, kdo vykonává právo myslivosti, by měl začít sám u sebe. Měli bychom si uvědomit, že jsme pod stálým drobnohledem společnosti a každý prohřešek jednotlivce se odráží v celkovém pohledu na myslivce. Myslivci by nemělo být cizí slušné chování, neustálé sebevzdělávání se a každý z nás by si měl uvědomit, za jakým účelem byla ČMMJ založena. Pokud tomu tak bude, bude zde i česká myslivost. Redaktor: Myslíte si, že současná regulace stavů černé zvěře je dostatečná? Dá se vůbec černá zvěř uspokojivě regulovat? Kandler: Problematika černé zvěře se stává celospolečenským problémem. Uživatelé honiteb by měli využívat všech zákonných možností pro regulaci stavů černé zvěře. I tak se obávám, že myslivcům se odlovem nedaří a nepodaří snížit stavy divočáků na únosnou míru. Černé zvěři člověk svou činností v krajině hodně nahrává a ta toho dokáže využít, samozřejmě ku svému prospěchu. Už se objevují názory na trávení divočáků, tak jako to zkoušeli např. v Austrálii. Redaktor: Měla by podle vás vliv na stav černé zvěře změna zemědělství? Kandler: Jako všude jinde je to i v zemědělství otázka peněz. Zemědělci pěstují plodiny, které jsou pro ně ekonomicky efektivní (řepka, pšenice, kukuřice) a ty černé zvěři vyhovují jak po stránce potravní, tak úkrytové, a velmi těžce se loví v době, kdy jsou tyto plodiny na polích. Myslivec není tudíž tím jediným, kdo může za stavy černé zvěře. Pokud má jakákoliv zvěř dostatek potravy, reaguje na to nárůstem početních stavů. Redaktor: Daří se v současné době zvýšit stavy drobné zvěře? Kandler: V současné době bych vůbec nehovořil o zvyšování stavů drobné zvěře, ale spíše o jejich zachování v krajině. Zemědělské hospodaření, tak jak v současné době probíhá, je pro drobnou zvěř likvidující, a když se k tomu přičtou i ostatní okolnosti a těmi je i ten nárůst černé zvěře jako všežravce, stavy drobné zvěře neporostou. A myslivec je ten, kdo se podílí svou prací alespoň na zachování zvěře v kulturní krajině. Redktor: Na závěr se zeptám, ze kterého úlovku jste měl největší radost? Kandler: Nepoužil bych slovo úlovek, ale jsem velmi rád, že jsem potkal svou přítelkyni. Redaktor: Děkuji za rozhovor Zpracoval Daniel Gajdoš, 3. B

13

To se tak jednou potkali dva… (zastavení v čase adventním) Jak už se v životě stává, na nových místech potkáváme nové lidi, jejich názory, zvyky a také víru. Na této škole jsme potkali mnoho lidí a nejvíce zajímavé nám přišlo, že na jednom pokoji jsme se potkali my dva. Oba věřící - křesťané. Rozdíl je v tom, že jeden vyznává víru římsko-katolické církve a druhý evangelické. Postupem času jsme začali zjišťovat, že naše názory nejen na naše církve, ale i na svět, jsou většinou velice podobné, ale občas též až neuvěřitelně odlišné. Naštěstí si navzájem vše vysvětlíme, vyslechneme si vzájemně názory a snažíme se o názorovém rozdílu diskutovat, přijít všemu na kloub. Neřešíme nic násilným přesvědčováním o opaku, jak to často ve světě bohužel bývá. Napadlo nás, že se vás pokusíme seznámit s našimi znalostmi, neznalostmi a názory. Na začátek chceme uvést, že nic, co v tomto článku napíšeme, nechceme směrovat proti jakémukoli názoru, myšlence a už vůbec ne proti některému náboženství. Všechny námi uvedené informace patří mezi subjektivní názory a promítá se v nich i důsledek neznalosti, se kterou se pochopitelně oba ve značné míře potýkáme. Po vyjasnění těchto důležitých skutečností si přečtěte rozhovor dvou přátel - Martina a Mirka. Abychom nevedli diskuzi donekonečna, každý položíme střídavě čtyři otázky, a odpovědí se určitě také dočkáte. Mirek: „Tak první dotaz říkáš? Třeba vysyp, jakým pohledem bereš Spasitele?“ Martin: „Dívé se, já si myslím, že křesťan by měl v Ježíši vidět doopravdy Spasitele, já se snažím si na ňé udělat taky ňáké jednoznačné názor. Občas ale váhám, estli třeba Židé nemajó sem tam taky pravdu. Čekajó na Mesiáše a my si zatím myslíme, že Mesiáš je jen jeden a že nemůžó bét třeba dva, nebo že nepřinde podruhý uplně jinak, než si to myslíme my. Ale když sa fčil tak zamyslím, tak musím říct, že sám za nejpravděpodobnější předpokládám výklad, jak je v Bibli. Nésu si jisté, estli to šecko chápu, jak mám, ale řekl bych, že jo.“ Martin: „Tak Ty povídé, jak bereš papeža?“ Mirek: „Tak dívej. Neodsuzuju ho, ale prostě si myslím, že prostředník by ani nějak nemusel být. Uznávám ho jako postavu, ale myslím si, že by stačil Bůh. Beru ho jako vysokou úřední postavu a nejvyššího zástupce církve na Zemi, ale ne jako svatého člověka.“ Mirek: „Tááák, věříš v celou Bibli od začátku do konce, přesně tak, jak je to popsané?“ Martin: „Každýmu slovu nevěřím. Prošla fůró překladů, překládali to jen lidi a dochovávala se všelijak. Ale temu základu, jako třeba potopě, popisu zázraků, životů proroků a celkovýmu obsahu jo. Třeba stvoření si vykládám taky a nezdá se mně na tom nic divnýho. Prostě můžu říct, že hlavním myšlenkám věřím.“ Martin: „ Jak ty si vykládáš třeba stvoření světa?“ Mirek: „V Bibli je psáno, že Bůh stvořil svět i život za sedm dní. Ježíš řekl: ,Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci.‘ (Sk 1:7) Lidé se často mýlí v tom, že nevěří stvoření za sedm dní, ale nikde není psáno, jak dlouho trvá jeden boží den. Takže v těchto dnech mohla klidně proběhnout evoluce, trvající mnoho milionů let. Takto si to vykládám já.“ Mirek: „Jezdíš na nějaké sjezdy?“ 14

Martin: „Bohužel sem nechytl ještě ňákó dobró příležitost. I když to zní neuvěřitelně, nemám furt ani chvilu času, abych se zapasoval do dobrýho termínu a mohl sem absolvovat něco v temto smyslu. Zatím se mně podařilo akorát o prázdninách si udělat každoročně čas na tábor se skautama, docela dost křesťansky založenýma.“ Martin: „A co ty, chlapáku, máš snad něco takovýho za sebó?“ Mirek: „No, jezdím docela často na evangelické akce. Protože mám velice rád hudbu, tak se účastním i akcí, kde se hrajou chvály a různé oslavné písně v moderním stylu hudby, například rock. Člověk by se i divil, kolik skvělých lidí pozná, mezi nimi jsou i například známí profesionální hudebníci. Stalo se mi hodněkrát, že jsem se s člověkem bavil o hudbě a normálních věcech a on vůbec nepoznal, že jsem věřící a v životě se nechávám provázet Bohem. Hodně lidí šokovalo to, že kapela U2, která patří mezi nejoblíbenější kapely na světě, začínala hrát chvály a pořád je to křesťanská kapela. Mnoho lidí tomu nechce uvěřit, protože mají věřící za konzervativce.“ Mirek: „Kam si myslíš, že směřuje víra v Boha mezi lidmi?“ Martin: „Tož to só věci, že bych to rozebíral do noce, ale pokuď mám bét slušné, tak do špatných končin. Nebudu tady rozebírat svůj názor na vývoj světa obecně, což si myslím, že s náboženstvími bude úzce sóviset, ale řeknu jen trošku konkrétně o křesťanství. Křesťanský zásady sa uvolňujó, narozdíl od církve středověké, kdy nebyl uznané ničich názor, což není taky to pravý ořechový, takže zvolňování je dobrý. Ale nemůže to dojít do doby, kdy si bude každé dělat, co chce, pod titulkem křesťan.“ Martin: „Myslíš, že konec světa a poslední sód budó tak, jak só popsaný v Bibli?“ Mirek:: „Myslím si, že Bible to popisuje naprosto stručně a jasně, že boží soud určitě bude a příchod Krista bude taky. Pak už bude pozdě na víru. Jak se píše v Bibli, Země bude pohlcena plameny. To by vysvětlovalo i růst Slunce, které vlastně nejspíš pohltí celou naši sluneční soustavu, což tvrdí i vědci.“ Tady jsme vám předložili naše myšlenky a doufáme, že se nikoho nějak nedotkly, ale naopak si z nich třeba i něco poučného vezmete. Pokud označíte tento článek za podřadný, snad oceníte aspoň naše odhodlání. V případě, že bychom sklidili úspěch, se s vámi v některém z příštích čísel časopisu rádi o své názory podělíme znovu. Martin Šťastný, Miroslav Ševčík, 1. C

Pozvánka Ve středu 2. Února od 15.30 hod. proběhne v hale SPŠ v Teplické ulici tradiční vyhlášení nejlepších sportovců školy. Nezmeškejte příležitost podpořit všechny, kteří budou oceněni, i ty, co se blýsknou svým sportovním uměním. Čeká vás osvědčený program i některé novinky: - vyhlášení nejlepších sportovců utkání - vybíjená děvčat (žačky vs. kantorky a spol.) - soutěži v přetahu lanem (soutěž tříd – čtyřčlenných týmů) - vystoupení nové školní taneční skupiny Showdance - „zápas století“ v basketbalu (kantoři vs. žáci)

15

Co dělat? Třeba o vánočních prázdninách? Když přemýšlím, co budu dělat třeba o prázdninách, tak chci, aby to, co budu dělat, bylo užitečné. Užitečné pro lidi, přírodu a taky pro mě. Následně se mé úvahy obrátí k otázce: „Co je užitečné?“ Mohl bych si sednout třeba na verandu a hloubat. Sedět v křesle, popíjet čaj, kdybych byl kuřák tak kouřit a přemýšlet. Ale k čemu by to bylo? Už toto je v rozporu s mojí otázkou. Co je užitečné? Toto určitě ne! Když takto sedím, tak nejdřív přemýšlím, hloubám, po chvíli se už jen tvářím, že hloubám, a pak už se tak ani netvářím, protože se mi nechce. A tím se dostanu úplně jinam, než jsem chtěl být. Řešení otázky se nedostaví už jen pro zvolený způsob bádání, tedy hloubání. Tím spíš když se následně přestanu zabývat touto důležitou otázkou. Takže tato cesta je slepá. Zvolím si tedy jinou. Chcete-li, tak cestujte se mnou. Pokud nejste líní nebo shnilí, nebo spíš obojí, protože co je líné, to se nehýbá, a co se nehýbá, to shnije! Protože jestliže jste líní, tak nebudete přemýšlet, a jestliže nebudete přemýšlet, tak nemá cenu, abyste četli dále. Nechcete-li tedy, nečtěte dále! Když jste tedy prošli filtrem - prošli jste jím, protože čtete dál, tak se můžeme vydat jinou cestou. Budeme hledat odpověď v životě. Ovšem v životě takovém, jaký jest, a ne, jaký bychom chtěli, aby byl. Protože ještě mnoho z nás má v sobě lenost, která by velmi ráda vyrostla, a nakonec bychom zase skončili v křesle na verandě. Do života patří všechno, protože všechno žije, ale samo o sobě není životem. Život je pohyb. Co se hýbe, to žije. Když člověk umře, tak se nehýbe a s odpuštěním hnije. Protože co se hýbe, to žije! A z toho vyplývá, že co se přestane hýbat, to zemře. Tím pohybem není myšlen pohyb jen jako běhání,… ale pohyb jako vývoj. Vývoj je pohybem a pohyb je životem. Kdo tvrdí, že to tak není, tak ten je hloupý! Hloupý proto, že je líný přemýšlet! A jestli jste opravdu přemýšleli, tak jste už našli řešení pro ze začátku mou, ale teď už i vaši otázku: „Co je užitečné?“ Užitečné je žít. Vyvíjet se v pohybu, činnosti. Snažit se dělat vše pořádně a s radostí. Protože život je pohyb a vaše činnost je pohyb. Když tedy provádíte veškerou činnost, co nejlépe dovedete, tak žijete též, jak nejlépe dovedete. Kdo by si mohl přát víc!? Filip Nevřala, 2. C

16

Osmnácterák Jeho dokonalý sluch znovu zaslechl mručení jelena odněkud ze severu, jelen asi táhne od lužního lesa k soutěsce. Osmnácterák zaklání hlavu a z jeho hrdla vyráží výbojný ryk zakončený hlubokým eu-eu-eu. Výzva všem sokům v lásce, že nyní je tu on, který v minulém roce ovládl říjiště a stal se hlavním jelenem. Pokud se chce dostat k soutěsce před rozedněním, měl by si pospíšit. Znovu troubí, když míjí poslední borovici a vchází do dubového lesa. Míjí Kočičí skálu a za pár chvil již stoupá do kopce na Stolovou horu. Na vrcholu Stolove hory vyplašil srnce a rychlými kroky pospíchal do soutěsky. Osmnácterák znovu zaklání svou hlavu a vítězným rykem oznamuje svůj příchod. Jako odpověď mu zní halasení jelena, který stojí u laní. Jelen, nepravidelný šestnácterák, troubí na stepi u zakrslého dubu pýřitého a při spatření osmnácteráka okamžitě mizí v dubohabřině. Osmnácterák okamžitě začne sbíjet laně a znovu mocným troubením oznamuje okolním jelenům, že jen on je tím vyvoleným, který smí zakládat další jelení rod v této tlupě čítající šest kusů. Jelení tlupa stále migrovala v okolí. Koncem září již osmerák opustil tlupu laní natrvalo a začal žít samotářským životem. Něco, co bylo silnější než on, jej opět začalo vracet do míst, kde vyrůstal. Jelen se zdržoval v houštinách kolem Dyje, ale stále postupoval k jihu, k jeho domovskému lesu v okolí Turoldu. V té době ho poprvé uviděly oči lesníka. Zpráva o kapitálním kusu se rychle rozšířila a přibylo těch, kteří by ho rádi ulovili. Lovec již byl určen, a lesníkovi přibyl nový úkol - znovu jelena obeznat a loveckého hosta k němu přivést. Jakmile byl jelen obeznán, vydali se oba muži do lesa. Ráno, spíš ještě za noci, se dostali k houštině, kde by se měl jelen zdržovat. Lesník, s nasliněným ukazováčkem a vztyčenou paží, znovu kontroluje směr větru, aby nedošlo ke zrazení zvěře. Ranní ticho přerušuje zvuk lámané větvičky. Okamžitě upoutává pozornost obou mužů. Lesník dotykem ruky upozorňuje loveckého hosta, že přichází zvěř. „Střílejte, to je on,“ pobízí lesník hosta. V třesku výstřelu jelenem proniká prudká bolest brzdící jeho běh. Lesník sděluje hostu, že jelen je podle značení zasažen zřejmě víc dozadu. Doporučuje počkat s dohledávkou. Lovecký host ale namítá, že si je jist výstřelem i zásahem a že jelen musí být již zhaslý. Nástřel značila barva, které při dalším postupování ubývalo, spíše náhodou se nachází pobarvené lože. Jelen se nikdy nenašel, zřejmě zhasl někde v houštině u Dyje. Příběh byl smyšlený, jakákoliv podobnost je čistě náhodná; byl napsán na motivy záznamu o lovu.

17

Hlad Někde v dálce slyším volat: „Pravá zastavit, dohledáváme.“ Cítím, jak mně mráz nemilosrdně okusuje konečky prstů. V koutku oka se mi něco mihlo. Prudce jsem trhl hlavou. Na obloze kroužila příletivší káně rousná. Sluneční paprsky se odrážely od její bílé náprsenky. Mohutnými křídly stínila samotnému slunci. Jako by se mu vysmívala, že nemůže letět, kam chce. Přímo se opájela svobodou. Zdálo se mně, že zaváhala. Nebylo to zaváhání, spatřila svou kořist. Spustila se z výšin k zemi. Neomylně zamířila na menšího zajíčka. Chundeláč zareagoval pozdě. Dravec zatnul do jeho těla pařáty, ostré jako dýky. Klovcem začal hledat místa, kde by přetnul tu poslední nitku zajíčkova života. Jen několik nekontrolovaných trhů běhy, než zhasl. Lovkyně se pustila do úlovku. Ta krutost. Rozhlížím se kolem. Na stromech visí zlověstně ostré rampouchy. Samá závěj. Sněhová poušť. Ostrý vítr řeže do tváře. Chlad svazuje celé tělo. Příroda je chladná, nemilosrdná. To proto musela být i ona. Zabij, nebo budeš zabit. Takový je zákon dravců. Kdyby měli jinou možnost, snad by… Slyším křupnutí sněhu. Z lesa se vynořil myslivec. Když spatřil scenérii, strhl z ramene pušku. Zalícil, zazněl výstřel. Lovec se stal úlovkem. Ještě pár máchnutí křídly. Padá přímo přede mě. Barva vytéká z ran. Bílý sníh se barví doruda. Poslední pohled na tento svět. Zavřela oči. Myslet bolí, vidím ten kontrast. Ona lovila, protože musela. On pro zábavu. Příroda se najednou nezdá být tak krutá. To člověk. To, co jej činí lidskou bytostí, se vytrácí. Stává se ještě horším než zvíře… Pavel mně dává znát, že je čas pokračovat. Jsem zdrcen. Tomáš Kopčík, 2. C

Včelařský kroužek SLŠ Hranice bilancuje Blížíme se velmi rychle ke konci tohoto kalendářního roku a měli bychom zhodnotit uplynulou včelařskou sezónu. Byla zajímavá a celá řada včelařů ji hodnotí spíše zápornějším způsobem. Jarní období bylo velmi náročné a po prvním točení medu bylo zřejmé, že ho bude málo a někde nebude vůbec. V arboretu jsme museli dokonce začít přikrmovat včely cukerným roztokem. V celé republice byla tato situace zhruba stejná. Ještě v červnu to vypadalo, že o medu si musíme nechat jen zdát. Ale začátkem července se situace změnila a objevil se medovicový med. Školní včely byly v plné síle, a tak zdvojené medníky se brzo naplnily kvalitním tmavým medem. Ke konci srpna jsme vytočili dostatečné množství medu a mohl jsem konstatovat, že všechny zájemce o med budeme schopni uspokojit. To se také stalo, a i když ostatní včelaři stonali, že medu není, u nás ho bylo dostatek. Na včelstvo to vychází přes 30 kg a to je na naše poměry velmi pěkné. Produkce medu ale není naším prvořadým úkolem, i když dva metráky vytočeného medu určitě potěší. Je radostné, že o včelařský kroužek je z řad žáků dostatečný zájem a početně jsme se dostali na číslo 48. Přibylo hodně zájemců z prvních a druhých ročníků. Někdy bý18

vají začátky nováčků velmi zajímavé. Máme sice hodné, skoro nebodavé včely, ale občas se podaří, že po včelím bodnutí někteří žáci chodí po škole s napuchlým obličejem. Dokonce jsme měli případ, kdy se po dvou bodnutích objevila u žáka alergie a ten skončil v nemocnici. Vše ale dobře dopadlo a včelaříme dál. Práce včelaře je velmi zajímavá a celý rok máme co dělat. Kdo má zájem, tak se u nás naučí základům moderního včelaření a naši absolventi pokrývají celou Moravu. Traduje se, že včelařů ubývá, ale u nás spíše přibývá. Do kroužku chodí nejen chlapci, ale i děvčata. Scházíme se jedenkrát týdně po celý školní rok. Laici si myslí, že v zimním období není co dělat. Opak je ale pravdou. Školení, výroba a oprava rámků, úlů atd. 10. prosince byla provedena poslední třetí fumigace na likvidaci roztočů aerosolovým vyvíječem ve spolupráci se ZO ČSV Hranice. Včelám se to sice moc nelíbilo, ale přežijí a budou zdravé. V listopadu a prosinci se uskutečnila instruktáž o tom, jak zdobit medové perníčky, kterou především pro včelařský kroužek provedli zástupci ZO ČSV. Obě naplánované akce se plně vydařily a žáci to, co si nazdobili, si mohli také sníst. „Žravost“ našich žáků je obrovská a moje představa, že nějaký perníček dovezou domů rodičům na ukázku, byla velmi mylná. Prosinec ukončíme výrobou voskových svíček a figurek. Třeba alespoň ty dovezou rodičům na ukázku. Každoročně se účastním třídenního školení vedoucích kroužků ve školicím středisku v Nasavrkách. I v tomto školním roce tomu tak bylo a dovezl jsem velké množství materiálů pro práci v kroužku. Díky tomu bylo vyrobeno 5 cen ze včelího vosku do tomboly na Hubertskou zábavu, 3 ceny do tomboly na školní hon. Dotování sportovního dne 5 kg medu a hubertské tomboly praktikujeme každoročně. Kroužek zapůjčil do včelařského muzea živé včely a návštěvníci se mohou podívat v prohlížecím úle, jak pracují. Spolupráce s vedením školy a se ZO ČSV je velmi dobrá. Jako člen revizní komise docházím na výborové schůze a tak o všem máme přehled. Někdy má kroužek i finanční slevy. Vypomáháme na společných akcích (prezentace na veřejnosti, organizace výroční členské schůze, výpomoc v muzeu atd.) Závěrem konstatuji, že v arboretu máme nyní 3 včelstva a na školním polesí ve Valšovicích 5 včelstev. Včelí mor jsme neměli a doufejme, že i nadále budeme mít zdravá včelstva bez roztočů. Pokud se chcete někdo přijít do kroužku podívat nezávazně, tak máme vždy dveře otevřené a rádi ho uvidíme. Kdo okusí včelařit, většinou u toho zůstává. Ing. Vladimír Rolinc vedoucí včelařského kroužku SLŠ Hranice

19

Výzva tvořivým!

OBRAZY LESA V PODJEZDU U SLŠ Rok 2011 je vyhlášen rokem lesa. Jak můžeme upozornit veřejnost na tento pro lesnictví významný rok? Vyhlašujeme soutěž na výzdobu podjezdu, kudy chodíme na oběd. Také se vám nelíbí cesta ošklivou „jeskyní“ směrem na oběd? Co takhle ji pokreslit vlastními nápaditými výjevy? Sdružení lesních pedagogů ČR ve spolupráci s vedením Střední lesnické školy Hranice vyhlašuje soutěž o výtvarné návrhy na výzdobu podjezdu.

Možná témata jsou:

• Stromy pro třetí tisíciletí • Od tropického pralesa po tajgu • Krajina mého srdce Návrhy v papírové podobě předejte nebo zašlete Ing. Alici Palacké (SLP ČR Jurikova 588, Hranice 753 01). Minimální rozměr návrhu je A3 a měl by být realizovatelný na omítku. Návrhy mohou být i dílem skupinky. Nejlepší z nich budou odměněny a případně realizovány. Vymyslete pro ně i pracovní název a uveďte jméno a adresu autora (resp. autorů). Bližší údaje vám poskytne Ing. Alice Palacká, SLP ČR Jurikova 588, Hranice 753 01 (mailová adresa: [email protected]

20

21

Rozhovor s Danem Gajdošem, aneb „nic není nikde!“ Chtěli jsme pro vás po delší době připravit opět nějaký vtipný rozhovor, a proto jsme si zvolili známého studenta naší školy, Dana Gajdoša. Filozofa, okultistu, vědce a zarytého vyznavače adrenalinových sportů. Přistihli jsme ho na pokoji při paření šachů a zvládal drtit protihráče a odpovídat zároveň na otázky. Pár nejlepších zde uvádíme. 1. Jaké jsou tvoje vzory, Dane? Vzory nemám, snažím se být sám sebou. Já jsem Já a jsem originál! Nechci mít vzor a nejsem ničí kopie! 2. Jakou používáš značku natáček? Natáčky nepoužívám, jsem ovečka už od malička. Hi hi hi hi hi hi. ☺ 3. Jaký vztah máš k černé díře? K jaké černé díře? Já jich znám víc, třeba tu ve fyzice? Co se týče té fyzikální, tak rozhodně zajímavá je její gravitace, která je strašně obrovská, přitahuje mnoho věcí a přitom je to tak malé těleso. No zkrátka není díra jako díra!! 4. Chceš být pohřben, zpopelněn nebo vystaven? Mně je jedno, co si se mnou udělají, třeba se budu někde vznášet na obláčku. Hu hu hu hu hu. ☺ 5. Jaký je tvůj nejoblíbenější učitel? Na to se nedá odpovědět. No, bude to vypadat jako lezení do zadku, ale není to anální speleologie, je to doktor Bartoš. 6. Jaké je tvoje nejoblíbenější zvíře? Je to Schrödingerova kočka. My: Co to je za zrůdu?? Paradox kvantové mechaniky. Představ si že máš kočku, radioaktivní materiál a jed. To všechno v jedné krabici. Otázka zní: Je kočka živá, nebo mrtvá? My: Netuším… Záleží na tom, jestli se ta radioaktivní hmota rozpadá, nebo ne. Buď je živá, nebo mrtvá. Kvantová mechanika nám říká, že je živá i mrtvá zároveň. Tahle kočka mě vždy fascinovala… Ale pes je pes! 7. Máš nějakou úchylku? Já nevím… nekoušu partnerky do lokte. 8. Tvoje nejoblíbenější herečka?? 22

Pamela Anderson, vyniká určitými přednostmi. Všimnul sis těch dvou velkých bójek, které nosila na hrudi v pobřežní hlídce?? :P 9. Jaký preferuješ typ dívek? No tak blonďaté, mám radši hubené, ale ne zas vychrtliny. Mám rád, když mám na co sáhnout a něco pořádného si poplácat! Líbí se mi u dívek inteligence, ale nemusí být emancipované! Ha ha ha ha ha. 10. Jaký máš názor na 4% menšinu v ČR? Konkretizuju to na internát. Bojím se sehnout pro mýdlo. Nechtěl bych žít v homosexuálním svazku a mít věčně natrhnuté kachle. Ale líbí se mi Vlado z VyVolených… ;) 11.Jaký je tvůj názor na politickou situaci v ČR? Je to bordel, jde vidět, jak se tuneluje státní kasa, a je to nehezké… K jaké politické straně tíhneš? NEJSEM EXTREMISTA!!! 12. Tvá oblíbená kniha? Myslíš jako z krásné nebo naučné literatury? Velmi zajímavou knihou byla „Teorie ničeho“ od jednoho fyzika, který se snaží vysvětlit… éééééééééé… pojem toho … NIČEHO…. Je to velmi zajímavé. Vlastně dochází k názoru, že nic není nikde, takže nemůže existovat. 13. Máš nějakou vtipnou příhodu z dětství? To je těžká otázka, nic vtipného mě nenapadá… Snad jen něco smutného… Hrál jsem box s topením, ale které dítě to nehrálo, že? Skončilo to s rozbitou hlavou. Normálně jsem se kymácel jako dítě, až jsem si rozbil hlavu o topení… Moc vtipné mi to nepřipadalo… He he he he he he he My: Nám to ale vtipné připadá! Ha ha ha ha ha ha… ☺ Díky za rozhovor Dane! Michal Svoboda (EL) 4. B V. Vrba a kolektiv

23

Santa, nebo Ježíšek?!

24