TEXT.Linda Kudrnovská
Looking for the message Humility in graphic design
ED Awards 2009
On the 17th of May, this year’s winners of the European Design Awards 2009 were announced. The global economic crisis somehow did not influence the third round of the competition, so the jury consisting of the representatives of twelve top European design magazines and organisations selected the winners from almost one thousand submitted works. Interestingly, from all the European participants, Czechs were the most successful—three projects received a prize. Out of four submitted.
TYPO.awards
Hledání myšlenky a pokora v grafickém designu
41
ED Awards 2009
The three-day marathon when winners of ED Awards are selected is exhausting on one hand (I expect the other jury members too left Greece with recurring nightmares of information systems and logotypes, they avoided newsstands and posters for a few days, and had to fight the urge to torture all these volunteers offering flyers promoting cultural events and charities), but also extremely inspiring— both personally, professionally and theoretically. For me, to be the member of the jury was an extraordinary experience. When do you get to spend 72 hours in the company of such excellent organising team and educated colleagues who share your aesthetic values and views? The jury members were: Peter Bankov (Kak, Russia), Eduardo Bravo (Visual, Spain), Michel Chanaud (Étapes, France), Ömer Durmaz (Grafik Tasarim, Turkey), Thierry Hausermann (Idpure, Switzerland), Linda Kudrnovská (Typo, Czech Republic), Martin Lengauer (Designaustria, Austria), Marios Linakis (+design, Greece), Jacek Mrowczyk (2+3D, Poland), Bettina Schulz (Novum, Germany), Silvia Sfligiotti (Progetto Grafico, Italy) and Rudolf van Wezel (Graphic, The Netherlands). Submitted works were divided into thirty-one categories, 28 gold medals and 63 silvers were awarded. The catalogue distributed right after the winners were announced also presented the works by the bronze medal holders, and most of them would deserve at least a short note in this text. The submitted works were superior, all awarded works were interesting and unique in some way, or, at least, they were immaculately executed. It is not, however, possible to mention all of them in this article, so I shall take advantage of the one privilege granted to an author of the text as opposed to an unbiased jury member: I shall present my personal favourites. This year, nevertheless, the jury was pretty much unambiguous, so my personal favourites mostly correspond with the awarded works.
17. května byly v Curychu vyhlášeny letošní ceny za nejlepší evropský design – European Design Awards 2009. Celosvětová ekonomická krize se nějak zapomněla třetího ročníku soutěže dotknout, a tak porota sestavená z představitelů dvanácti předních evropských designérských časopisů a organizací mohla v březnu v Aténách vybírat z téměř tisícovky přihlášených projektů. Spočítali jsme, že čeští soutěžící měli paradoxně nejvyšší úspěšnost ze všech evropských zemí. Ze čtyř přihlášených projektů uspěly tři.
identity One of the most interesting projects also considered for the Jury Prize was the Point of view. 4 questions. 44 answers. logo design, created by the VidaleGloesener Sarl duo for the Luxembourg ‘Fondation de l’Architecture et de l’Ingénierie’ pavilion at the Venice Architecture Biennale 2008. Their simple, yet functional and original design was based on three circular holes with arrows pointing to four different directions on white background, applied both vertically and horizontally. Points of view won the gold medal in the brand logo category; a brief peek in the studio’s portfolio shows, however, that their works would
Třídenní maraton výběru finalistů soutěže ED Awards je na jednu stranu vysilující (předpokládám, že i ostatní členové poroty si z Řecka odvezli noční můry hemžící se informačními systémy a logotypy, několik dnů se podvědomě vyhýbali trafikám a plakátovacím plochám a stěží potlačovali touhu mučit dobrovolníky nabízející letáky kulturních a charitativních organizací), ale zároveň nesmírně inspirativní, jak pro vlastní designérskou i teoretickou práci, tak pro hodnocení osobních postojů. Členství v porotě ED Awards pro mě bylo nečekaným zážitkem a neocenitelnou profesní i osobní zkušeností. Kdy jindy se člověku podaří strávit 72 hodin ve společnosti vynikajících organizátorů a nesmírně vzdělaných kolegů, kteří sdílejí podobná estetická měřítka a názory? Porota ve složení Peter Bankov (Kak, Rusko), Eduardo Bravo (Visual, Španělsko), Michel Chanaud (Étapes, Francie), Ömer Durmaz (Grafik Tasarim, Turecko), Thierry Hausermann (Idpure, Švýcarsko), Linda Kudrnovská (Typo, Česko), Martin Lengauer (Designaustria, Rakousko), Marios Linakis (+design, Řecko), Jacek Mrowczyk (2+3D, Polsko), Bettina Schulz (Novum, Německo), Silvia Sfligiotti (Progetto Grafico, Itálie) a Rudolf van Wezel (Graphic, Nizozemí) hodnotila práce v jedenatřiceti kategoriích a udělila celkem 28 zlatých a 63 stříbrných medailí. Do katalogu, který pořadatelé začali distribuovat po slavnostním vyhlášení vítězů, se dostali také všichni držitelé bronzových medailí a většina z nich by si zasloužila aspoň krátkou zmínku v tomto textu. Kvalita přihlášených prací byla nečekaně vysoká, všechny oceněné projekty byly něčím zajímavé, výjimečné nebo aspoň velmi kvalitně řemeslně zpracované. Zmínit všechny ale prostě není možné, a tak si dovolím využít jedné z výhod, kterou má obyčejný autor článku proti za všech okolností objektivnímu porotci, a to vybrat své osobní soutěžní favority. Při rozhodování o vítězích letošního ročníku ED Awards byla ovšem porota velmi jednotná, a tak se moji osobní
favorité ve velké většině shodují s hlavními oceněnými. Identita Jedním z nejzajímavějších projektů, k němuž se porota vracela i při hledání finalistů pro Cenu poroty, byl design loga Point of view. 4 questions. 44 answers. (Úhel pohledu. 4 otázky. 44 odpovědi.), který vytvořilo duo Vidale a Gloesener pro lucemburský pavilon na Benátském bienále architektury 2008. Jejich jednoduchý, ale funkční a nepřehlédnutelný design tvořený čtyřmi kruhovými otvory a šipkami směřujícími do čtyř světových stran na bílém pozadí, aplikovatelný jak vertikálně, tak horizontálně, zvítězil mezi logotypy. Při letmém nahlédnutí do portfolia studia je ovšem zřejmé, že by jejich design snadno uspěl i v jiných soutěžních kategoriích. Stříbro si odnesl český zástupce, grafik Jan Šabach, za vtipné a svému účelu naprosto adekvátní logo Ryba ve vodě navržené pro internetový komunitní projekt. Za implementaci logotypu udělila porota dvě zlaté medaile – jednu amsterdamskému studiu Lava za obsáhlý soubor tiskovin pro festival experimentálního umění a hudby Impakt, druhou norskému studiu Bleed za vizuální identitu pro designérskou konferenci BeyondRisør s podtitulem Visual Noise. Vizuální ruch logo i tiskoviny víc než dobře simulují písmem i plochou opticky rozdělenou barevnými čarami jako řezy žiletkou a asymetricky rozmístěnými drobnými objekty. V rámci této kategorie je třeba zmínit i další oceněné – hravou vizuální identitu studia A. K. I. G. A. pro norský hudební festival Øya postavenou na lehce punkových ilustracích a nepřehlédnutelnou identitu pro další z pavilonů Benátského bienále architektury 2008. Loňský miláček soutěže, řecké studio Beetroot, navrhlo design kyperského pavilonu, s nímž se o přízeň poroty ucházelo také v několika dalších kategoriích. Tuctový slogan Relax in Cyprus vyvážili designéři smrští vtipných ilu-
Bleed, BeyondRisør, Brand implementation, Norway Bleed, BeyondRisør, implementace logotypu, Norsko Vidale-Gloesener, Points of View, Brand logo, Luxembourg
Jan Šabach, Ryba ve vodě, Brand logo, Czech Republic
Vidale-Gloesener, Points of View, logotyp, Lucembursko
Jan Šabach, Ryba ve vodě, logotyp, Česká republika
surely succeed in other categories, too. Silver medal in the brand logo category went to Czech designer Jan Šabach for a witty logo adequate for its purpose, a community website entitled Fish in the water. In the brand implementation category, the jury awarded two gold medals. One went to the Lava studio based in Amsterdam for its extensive set of prints designed for Impakt, an annual festival of experimental art and music held in Utrecht. The other gold medal went to the Bleed studio of Norway for its visual identity of BeyondRisør, a design conference whose theme this year was Visual noise. The visual noise was very well simulated in both the logo and the prints by using an appropriate typeface as well as a space visually divided with thin, razor-like coloured lines and randomly distributed small objects. In this category, I must note other awarded works— namely the playful, slightly punk visual identity of the Øya music festival by the A. K. I. G. A. studio of Norway and another unique identity for the Venice Architecture Biennale 2008. Last year’s favourite, the Beetroot studio of Greece, designed the Cyprus pavilion. They submitted their work in several categories; the unimaginative slogan Relax in Cyprus was weighed out with a whirlwind of fun illustrated variations on the theme of an egg (the short video with two romantic eggs sitting at the seaside was especially adorable).
TYPO.awards 43
In the company implementation category, the jury awarded two gold medals. One of them went to the a|part studio of Luxembourg for their identity of the Carrerotondes cultural centre located in a former railroad hangar (rotunda) and an old factory building (carré). The plan of the two buildings combined gave the institution its name and also a great, easily applied logo. The second awarded project shows some serious obsession with measurements; its designers from the German studio Fuenfwerken Design fitted the typographic logo for the Messkunst furniture maker with its precise measurements in points and millimetres. The Fuenfwerken Design designers were successful in other categories, too; they received the silver medal in the printed self-promotion category for their last year’s Christmas card in the shape of a pack of shredded Euro banknotes and another silver medal for a book cover for the Unzensiert sketchbook [Sketchbook uncensored]. In their design, they used the trick with scratch colour panels which plays on the words censored / uncensored in the title of the book. print All of the jury members tried to avoid any bias when treating the submitted works; one of the unwritten rules is to leave out any national interests that could compromise objectivity. Sometimes, however, patriotism attacks you unawares and then it’s difficult to resist it. In my case, this happened with a series of four books 68/89 (Crossing, Misunderstanding, Performing, Transforming), published to celebrate the 40th anniversary of German student demonstrations and the Prague Spring and the 20th anniversary of the Berlin Wall fall. For its layout, the Formdusche studio from Berlin received the gold medal. Retro aesthetics and scores of authentic newspaper cuttings are not usually my cup of tea, yet in the given context, with Czech-German text and modern, twocolumn layout, the designers chose an honest way to deal with the given theme. Among the dozens of book covers, the Kafka series by the Vier für Texas studio from Germany stood out clearly, if not only for the scope of the work. All covers are adorned with clearly legible Kafka’s signature, which, when the books are placed next to each other, makes the whole series a little too straightforward, yet it is visually attractive and fully functional marketing-wise. Who would want to have Kafka’s signature with a missing r, k or z, after all? When it came to the annual report category, I must admit a little preconception from my part, and even suppressed yawning. I understand that annual
strovaných variací na téma vejce (zvlášť neodolatelné bylo krátké video s dvojicí romanticky naladěných vajíček usazených na mořském břehu). I za implementaci firemní identity udělila porota dvě zlaté medaile. Jednu z nich si odneslo lucemburské studio a|part za styl kulturní instituce Carrerotondes sídlící v bývalém železničním hangáru a tovární hale; z kruhového a hranatého půdorysu obou budov vychází nejen název, ale i skvěle aplikovatelné logo instituce. Druhým oceněným byl projekt, jehož autoři – z německého studia Fuenfwerken Design – byli trochu posedlí měřením a typografické logo pro nábytkářskou firmu Messkunst i jeho implementace vtipně doplnili přesnými mírami v milimetrech a bodech. Designéři z Fuenfwerken Design byli úspěšní i v dalších kategoriích, druhé stříbro získali v kategorii tištěná sebepropagace za loňskou vánoční gratulaci v podobě balíčku skartovaných bankovek a třetí za knižní obálku publikace Unzensiert sketchbook (Necenzurovaný skicák), v jejímž návrhu použili najbrtovský žertík s vrstvou stíratelného potisku, který však v kombinaci s cenzurou v názvu knihy dává designu rozměr navíc. Publikace Všichni porotci se snažili vynechat při hlasování jakékoli subjektivní vazby k přihlášeným pracím; je jakýmsi nepsaným zvykem zachovávat si odstup, pokud jsou ve hře národní zájmy. Nicméně někdy se najde projekt, který na porotce za použití vlasteneckých citů zaútočí z úplně nečekané strany a pak je těžké mu odolat. V mém případě tomu tak bylo nad sérií čtyř knížek 68/89 (Crossing, Misunderstanding, Performing a Transforming) vydaných ke čtyřicátému výročí německých studentských bouří a Pražského jara a dvacátému výročí pádu Berlínské zdi, za jejichž layout získalo berlínské studio Formdusche zlatou medaili. Použitá retro estetika doprovázená směsicí dobových novinových výstřižků mi sice osobně není moc blízká, ale v uvedeném kontextu a v kombinaci s německo-českými texty a moderním dvousloupcovým layoutem to bylo jedno z možných řešení, jak se s tématem adekvátně vypořádat. Mezi desítkami individuálních knižních obálek výrazně vybočovala edice dvanácti Kafkových spisů německého
studia Vier für Texas, která poutá pozornost už jen svým rozsahem. Přes všechny obálky se vine jednoznačně čitelný Kafkův podpis, který sice činí celou edici při vyskládání do řady trochu prvoplánovou, nicméně vizuálně je i tak dostatečně atraktivní a z marketingového hlediska neoddiskutovatelně funkční. Kdo by taky chtěl mít doma Kafkův podpis, v němž by chybělo r, k nebo z, no ne? Ke kategorii výroční zpráva jsem přistupovala s jistou předpojatostí a potlačovaným zíváním. Rozumím tomu, že výroční zprávy nejsou ze své podstaty tématem k popukání, poslední dobou mám ale pocit, že se jejich designéři spikli a zvlášť ti čeští se snaží své čtenáře odvetou za komplikovanou práci s klienty a povinnost dodržovat desítky regulí prostě unudit k smrti. Výroční zprávy, s nimiž jsme se setkali zde, však tímto naším schematickým vnímáním zásadně otřásly a věřím, že každý český grafik, který se s povinnými grafy a nudnými texty auditorů musel kdy kreativně vypořádat, by tvůrcům těchto designérských drahokamů docela obyčejně záviděl. Záviděl by jim svobodu pohybu a dostatek volného místa, na které si klient nepřál přidat další tabulky (resp. nepřál si mít ve své výroční zprávě vůbec žádné tabulky). Záviděl by jim dokonalé, speciálně pro tuto příležitost pořízené fotografie a kresby i použité materiály od papírů a parciálních laků až po rafinované knihvazačské techniky. Za všechny uvedu vítěze hlavní ceny, výroční zprávu bankovní instituce Insingerde Beaufort N. V. Jami Mitchel od holandského studia Dietwee, které za výroční zprávu pro stejnou společnost získalo ocenění i loni. Na první pohled nenápadná publikace v pevné vazbě nazvaná The way things are (Tak, jak to je) je plná dokonalé typografie a výrazných fotografií pořízených v cirkusové manéži; paralela mezi nejistotou života artistů a nejistotou současné ekonomické situace byla posledním emocionálním vykřičníkem, který porotce ujistil o tom, že jejich výběr je správný. Grafická úprava brožur a katalogů je naopak divácky velmi vděčná díky své rozmanitosti a organizátoři museli tuto kategorii rozdělit do podskupin, aby bylo možné příspěvky hodnotit aspoň trochu objektivně. Je poměrně
A. K. I. G. A., Øya Festival, Brand implementation, Norway A. K. I. G. A., festival Øya, implementace logotypu, Norsko a | part, Carrerotondes, Company implementation, Luxembourg a | part, Carrerotondes, implementace firemní identity, Lucembursko Fuenfwerken Design, Messkunst, Company implementation, Germany Fuenfwerken Design, Messkunst, implementace firemní identity, Německo
TYPO.awards 45
reports aren’t exactly funny as they are. Lately, however, I get the impression that their designers decided to unite against normal people and as a reward for complicated work with clients and the obligation to follow hundreds of rules, especially Czech designers simply decided to bore their audience to death. Nevertheless, the annual reports seen at the ED Awards did shake this popular concept and I hope that every Czech designer who once had to deal with all the mandatory charts and boring texts would simply envy the creators of these design gems. He would envy the freedom of movement and the surplus of empty space he was not forced to fill with further tables (or, better still, he was not forced to put any tables at all in the report). He would envy those perfect, custom-made photographs and drawings, and the used materials, papers, partial varnishes and intricate binding techniques. One for all, I shall mention the winner of the gold medal, the annual report for the Insingerde Beaufort N. V. Jami Mitchel bank by the Dietwee studio of Netherlands, which received the same prize for the same work for this client last year. The discreet hardcover print entitled The way things are boosts with immaculate typography and expressive photos taken in a circus. The parallel between the uncertain existences of circus performers and the uncertainty of the present economy was the last emotional exclamation mark to persuade the jury that they made the right choice. On the other hand, the brochure and product catalogue is attractive thanks to the variety of works that fit in it, and the organisers had to divide it into subcategories in order to permit at least a little objective judgment. It isn’t easy to avoid emotions when comparing product catalogues for pots and pans with theatre programs and holocaust brochures. Luxurious, contemporary feel combined with bright, parrot-like colours defined the winning artistic catalogue for The Lab 40 Exhibitions from the Creative Inc. studio. The catalogue maps the activities of the Lab gallery based in Dublin over the years 2006–2008. In the product catalogue category, another one of my favourites won the gold medal: decent catalogue No sales, just good advice presenting the 26 years of existence of the Moorman furniture maker. Its designers from the Jäger und Jäger studio completed it with fun tiny items such as labels, stamps, cards, and tattoos. And, one must not forget the totally useless and wonderful cow’s tail which stuck out of the catalogue as an entirely ridiculous bookmark. While I don’t want to belittle the above-mentioned works, their impact is limited taken the number of
komplikované bez emocí srovnávat produktové katalogy k nádobí a divadelní programy s publikací o holokaustu. Luxusní a zároveň jednoznačně současnou grafickou úpravu v kombinaci s výraznými papouščími barvami zvolili autoři návrhu vítězného výtvarného katalogu The Lab 40 Exhibition ze studia Creative Inc. Výstavní katalog mapuje činnost dublinské galerie Lab v letech 2006–2008. Vítězem mezi produktovými katalogy se pak stal další z mých favoritů – na první pohled nenápadný katalog No sales, just good advice shrnující 26 let existence nábytkářské firmy Moorman, jehož designéři ze studia Jäger und Jäger doplnili publikaci vtipnými miniaturními doplňky ve formě samolepek, známek, kartiček nebo tetování. A nesmím samozřejmě zapomenout na báječný kravský ocas, který trčel z knihy jako naprosto infantilní a nepoužitelná záložka. Aniž bych chtěla snižovat význam dosud zmíněných publikací, dosah jejich působení je přece jen poněkud omezený vzhledem k počtu recipientů, kteří se s nimi dostanou do styku. To ovšem neplatí o sekci časopisů, v níž jednoznačně zvítězil italský lifestylový magazín IL. Označení lifestylový mi vždycky trochu nahání hrůzu, nicméně IL (příloha ekonomického deníku Il Sole 24 ORE) naplňuje svůj podtitul Inteligence in lifestyle už jen svou nečekaně kvalitní grafickou úpravou. Art directorovi Francescovi Franchimu a jeho týmu ze studia Sole 24 ore Spa se podařilo dokonale propojit to nejlepší ze dvou přístupů – tradiční až historizující typografii s moderní a velkorysou kompozicí stránek ponechávající dostatek – v Česku klienty tak nenáviděného – volného místa a kladoucí zásadní důraz na kvalitní fotografie. Český zástupce v kategorii časopisů – první dvě čísla Komfort Magu (s podtituly Čtení k vodě a Čtení k holiči) designérů Olgy Benešové a Radka Siduna – získal bronz. Digitální tvorba V oblasti digitální tvorby porota hodnotila propagační a informační webové stránky, volnou digitální tvorbu a motion graphic. Při pohledu na vítěze posledně zmíněné kategorie se může zdát, že porota byla složena z dětinsky založených humanistů (dvě stříbrné medaile) s výrazným sklonem k cynismu
(medaile zlatá). První místo totiž získalo řecké studio Nomint Motion Design za sérii depresivních vánočních animací pro Channel 4 nazvaných Merry Critters with Hot Wax on Their Nipples (Veselá stvoření s horkým voskem na bradavkách). Báječně zoufalí 3D tvorové s obřími nádory ve tvaru vánočních ozdob na hlavičkách a brouci v maskách sobích lebek a ďáblů padají jako sněhové vločky k zemi, kloužou po hasičských tyčích a ve velkém finále se hystericky válejí v pláči po zemi a krásně tak dokreslují idylickou atmosféru Vánoc, kterou si klient nejspíš přál vykouzlit, když nechal tvůrcům při tvorbě spotů volnou ruku. (www.nomint.gr/E4) Dvě zmíněné stříbrné medaile v této kategorii získal animovaný pohádkový příběh o bájném vzniku, minulosti a současnosti litevského hlavního města nazvaný The Magnificent Town of Vilnius (Úžasné město Vilnius), který designérské duo PetPunk vytvořilo jako propagační spot pro Vilnius – evropské město kultury 2009 (www.petpunk.com/ vilnius), a němečtí OPIUM Effect za dojemnou reklamu vyzývající ke sponzoringu boje proti lovu velryb WDCS Whale Saver – je založena na principu počítačové hry, v níž statečná dřevěná figurka pobíhá po plánu deskové hry a zachraňuje mořské živočichy (a velryby zvlášť ) před zlým černým monstrem, které za zvuků padajících kostek v tetrisu lisuje do krabic všechno, nač narazí. Obalový design Porotci v různých stádiích vyčerpání navrhovali organizátorům nejrůznější vylepšení soutěže do dalších ročníků, počínaje řadou nových kategorií od Hall of Shame (Síň ostudy) – ano, i pro ni by se adepti našli – přes oblíbenou kategorii We have seen 100 times (Viděli jsme stokrát) a konče naléhavou potřebou ochutnávat práce přihlášené do kategorie obalový design, kterou obhajovali tím, že nelze hodnotit knihu podle obalu. Právě obalový design letos patřil mezi velmi silné kategorie. Jednu ze dvou zlatých medailí v kategorii obalů potravin a nápojů získal Remo Caminada za design produktů držitele titulu Švýcarský šéfkuchař roku 2008 Andrease Caminady. Malé bílé krabičky napřed nutily porotce uvažovat nad poněkud záhadným obsahem (při prvním letmém pohledu není jasné, jestli spotřebitel uvnitř nenajde pomazánku z draků,
recipients who are going to see them. This is not the case for magazines, however, where the clear winner was the Italian lifestyle magazine IL. The word ‘lifestyle’ always puts me off a little, yet IL (a supplement of the economy-oriented daily Il Sole 24 ORE) fulfils its headline, Intelligence in lifestyle, in its unexpectedly well-executed layout. The team of Sole 24 ore Spa and its art director Francesco Franchi succeeded in combining the best of two possible approaches— traditional, even historicist typography and modern, generous page composition with plenty of white space and high-quality photographs. Czech representative in the magazine category, the Komfort Mag (headlines Reading at the pool and Reading at the hairdresser’s) designed by Olga Benešová and Radek Sidun received the bronze medal.
Dietwee, The way things are, Annual report, Netherlands Dietwee, The way things are, výroční zpráva, Nizozemsko Vier für Texas, Kafka, Book cover, Germany Vier für Texas, Kafka, knižní obálka, Německo
digital design In the digital design area, the jury focused on PR and info websites, free digital design and motion graphics. When looking at the winners of the last mentioned category, one may get the impression that the jury consisted entirely of childish humanists (the two silver medals) with strong cynic edge (the gold medal). The first prize went to the Nomint Motion Design studio from Greece for their series of depressing Christmas animations for Channel 4 entitled Merry Critters with Hot Wax on Their Nipples. Wonderfully wretched 3D creatures with giant
TYPO.awards 47
Formdusche, 68/89, Book layout, Germany Formdusche, 68/89, knižní layout, Německo
tumors shaped as Christmas decorations, bugs wearing reindeer skull masks and devils fall like snowflakes, slide fire poles and in the grand finale, they roll around on the ground crying, thus creating a typical Christmas atmosphere—which was probably exactly what the client had in mind when he gave the designers a cart blanche. (www.nomint.gr/E4) One silver medal in this category went to the animated fairy tale about the legendary founding, past and present of the Lithuanian capital Vilnius, The Magnificent Town of Vilnius. The designer duo PetPunk created it as a PR spot for Vilnius, the European capital of culture for 2009 (www.petpunk.com/vilnius). The second silver was awarded to the OPIUM Effect of Germany for their touching advertisement for sponsoring the struggle against whale hunting, WDCS Whale Saver—it is a computer game in which a brave wooden toy runs across a board game plan and saves sea creatures, especially whales, from an evil black monster which compresses everything it gets hold of in boxes. packaging design In various stages of exhaustion, the jury came up with scores of improvement tips, for example a variety of new categories: the Hall of Shame (yes, there were some would-be winners to that one) or the We have seen 100 times category, or an idea that it would be helpful to taste the works submitted in the
andělů a princezen), při bližším zkoumání se vše vyjasnilo a pasty z rajčat, máty i lilků v nezaměnitelných obalech s vtipnými rozpixelovanými pohádkovými ilustracemi v pastelových barvách si nakupující rozhodně v obchodě s ničím nesplete. Přiznávám však, že pravý důvod k umístění tyrkysového ducha na krabičku pasty z pekanových ořechů je pro mě osobně dosud záhadou. Zcela opačný přístup zvolili autoři designu fair trade čokolády Tcho ze studia Edenspiekermann. Z čokolády udělali ultramoderní luxusní produkt, barevné odlišení obalů jednotlivých příchutí dává smysl a krychlový box připomínající knihovničku s básnickými sbírkami v kolibřím vydání je jednoduše neodolatelný. Organizátoři sice naléhání porotců odolali, při předávání cen jsme ale nakonec zjistili, že forma v případě čokolády Tcho předchází obsah jen nepatrně. Třetím nositelem zlaté medaile v kategorii obalový design je styl pro značku Moshi moshi mind, který představuje jakousi fúzi kladů obou předchozích výherců. Návrháři z dánského studia Designbolaged vytvořili univerzální design pro mnohadílnou sadu „výrobků, které člověku dělají dobře“ (potravinových doplňků, čajů, čokolád, ale třeba i obalů na CD). Sympatické tlumené barvy a minimalistický funkční design
dobrému pocitu – teď už bez jakékoli ironie – napomáhají, i když jsou navzájem naprosto zaměnitelné. Sebepropagace Kdybych si ze všech prací přihlášených do letošní soutěže mohla odnést domů jednu jedinou, bylo by to portfolio holandského designéra Thijse Verbeeka nazvané Beveelt de heer T. Verbeek aan bij Uw kennissen (Doporučte pana Verbeeka svým známým). Vyšlo v ocelových deskách a ve dvou miniaturních velikostech (85 × 60 mm a 44 × 30 mm); porota jej ocenila jednou ze dvou zlatých medailí v kategorii tištěná sebepropagace. Do této kategorie byly zařazeny všechny projekty, které se nehodily nikam jinam. Procházet záplavou originálních novoročních přání, skládaček, firemních katalogů a čokoládových kalendářů, ať už vznikly z potřeby dát průchod nepotlačitelné kreativitě, předvést vlastní schopnosti nebo prostě udělat někomu radost, mi působilo čiré potěšení, i když vybrat vítěze mezi takto nesrovnatelnými projekty se ze začátku zdálo nemožné. Nakonec porota oba vítěze (Verbeekovo portfolio a katalog Impossibles possibles barcelonského studia Enrica Jardího) vybrala jednohlasně. Ještě pořád jsem nestihla panu Verbeekovi napsat
Jäger & Jäger, No sales, just good advice, Brochure, Germany Jäger & Jäger, No sales, just good advice, brožura, Německo Creative Inc, The LAB 40 Exhibition, Artistic catalogue, Ireland Creative Inc, The LAB 40 Exhibition, výtvarný katalog, Irsko
TYPO.awards 49
packaging design category, since you cannot judge a book by its cover. In packaging design, the competition this year was very strong. One of the two gold medals in the packaging of food & beverages category went to Remo Caminada for the packaging of Swiss Chef of the Year 2008, Andreas Caminada. At first, the tiny white boxes made the jury wonder about its mysterious contents (it is not clear whether the box contains a spread made of dragons, knights and princesses), but then it turned out that the boxes contain tomato, mint and aubergine pastes, presented in original packaging with the design of enlarged fairy-tale illustrations in pastel colours, which will definitely stand out in the shop. I do admit though that to me, the decision to put a turquoise ghost on a box of pecan nut paste remains unclear. Completely opposite approach was taken by the designers of the fair trade chocolate Tcho from the Endespiekermann studio. In their hands, the chocolate has become an ultra-modern, luxurious item, colour distinction between individual flavours makes sense, and the square box reminding of a bookcase with petite poetry edition is simply irresistible. The organisers did resist the jury’s wishes in the end, yet during the award ceremony, we found out that in the case of the Tcho chocolate, the form only slightly overcomes the contents. The third gold medal for packaging went to the design for the Moshi moshi mind brand, which, in a way, combines the approach of the two above-mentioned winners. Designers from the Danish studio Designbolaged created a universal design applicable to a range of wellness and “feel good products”— food supplements, teas, chocolates, or even CD covers. Pleasant muted colours and minimalist functional design help evoke good feeling, even when they are fully exchangeable for one another. self-promotion If I were to take home a single piece from all the others, it would be the portfolio by Dutch designer Thijs Verbeek, entitled Beveelt de heer T. Verbeek aan bij Uw kennissen [Recommend Mr. Verbeek to your acquaintances]. The book bound in steel plates was made in two miniature sizes (85 × 60 mm and 44 × 30 mm), and it received one of the two gold medals in the printed self-promotion category. This category also covered all the projects that did not fit anywhere else. I loved going through the scores of original New Year’s cards, jigsaws, corporate catalogues and chocolate calendars, no matter whether they were a result of irrepressible creativity,
Edenspiekermann, TCHO, Packaging: Food and beverages, Netherlands Edenspiekermann, TCHO, obalový design: potraviny a nápoje, Nizozemsko
a poprosit ho, aby mi jeden exemplář věnoval, třeba mu ještě nějaký zbyl. Různé Ve skupině různé mě zajímala hlavně kategorie písmo, a to mimo jiné proto, že zde Českou republiku zastupoval systém českého školního písma Comenia Radany Lencové, Tomáše Brousila a Františka Štorma, o kterém jsme v Typu už psali. Comenii tvoří tři samostatné písmové rodiny – dobře čitelná antikva, současný grotesk a písmo, které by mělo sloužit jako předloha při výuce psaní na základních školách. Porotu projekt zaujal svou komplexností, kvalitou provedení a širokým humanitním přesahem. Právem si odnesl zlatou medaili. U písma Malabar Dana Reynoldse, které získalo stříbrnou medaili, porota ocenila zdařilé skloubení latinky a dévanágarí, což je ovšem u čerstvého absolventa kurzu tvorby písma univerzity v Readingu tak nějak samozřejmé. Bronz mimo jiné získaly písmolijny Type-Together za písmo Bree, Cape Arcona za Texteron, Typotheque Petera Biĺaka za Ferdu Hindi a další letošní absolventka Readingu Emanuela Conidi za rodinu písem Nabil spojující latinku s arabštinou (viz Typo č. 35).
Do skupiny různé ale organizátoři zařadili i spoustu menších prací: kalendáře (dvě zlaté medaile získaly dva naprosto nesrovnatelné projekty – komerční Walking Calendar (Chodicí kalendář) pro firmu Huggies jediného ukrajinského zástupce v soutěži Yurko Gutsulyaka a diář v úžasných barvách a vzorech nazvaný Verstand op Nul, Blik op Oneindig (Nepřemýšlej, jdi na to) haagského studia Ando), drobné tiskoviny jako známky a papírové prostírání pro vídeňské muzeum moderního umění MUMOK, v němž designér Erwin K. Bauer zde vtipně a chytře spojil gastronomii a moderní umění, a plakát. Potvrdilo se, že plakát je v soutěžích velmi oblíbeným médiem, a proto organizátoři tuto kategorii rozdělili do dvou částí – individuální plakát a plakátová série. Při hodnocení první z nich se porotci shodli pouze na udělení tří stříbrných medailí. Loňský favorit soutěže, řecké studio Beetroot, například představil černobílý plakát k výstavě fotografií nazvané The Modern Arab World (Moderní arabský svět) s výsekem ve tvaru průzoru čádorem. Plakát byl sice formálně velmi efektní a nepřehlédnutelný, ale ve výsledku snad až příliš schematický a zvolená forma vlastně protiřečila názvu výstavy.
Punchcard, WATT Systems monitor, Miscelaneous digital media, Netherlands Punchcard, WATT Systems monitor, různá digitální tvorba, Nizozemsko Thijs Verbeek, Beveelt de heer T. Verbeek aan bij Uw kennissen, Printed self promotion, Netherlands Thijs Verbeek, Beveelt de heer T. Verbeek aan bij Uw kennissen, tištěná sebepropagace, Nizozemsko Olga Benešová, Radek Sidun, Komfort mag, Magazine, Czech Republic
Sole 24 ore Spa, IL – Inteligence in Lifestyle, Magazine, Italy
Olga Benešová, Radek Sidun, Komfort mag, časopis, Česká republika
Sole 24 ore Spa, IL – Inteligence in Lifestyle, časopis, Itálie
TYPO.awards 51
the urge to show off, or simply to please someone else, although at first it seemed impossible to choose a winner. In the end, all the jury members agreed unanimously on both winners (Verbeek’s porfolio and the Impossibles possibles catalogue by Enrico Jardí’s studio from Barcelona). I still have not gotten round to write to Mr. Verbeek and ask him whether he has one piece left. miscellaneous In the miscellaneous section, I was most interested in the typeface category, and not only because Czech Republic was represented by the Czech school typeface system Comenia by Radana Lencová, Tomáš Brousil and František Štorm, which we already presented in the Typo magazine. Comenia consists of three separate type families—well-legible old style, contemporary sans serif, and a template for handwriting at elementary schools. The jury liked the complexity of the project, the quality of execution, and its broad, humanist scope. Deservedly, it received the gold medal. The Malabar typeface by Dan Reynolds received the silver medal for the well executed combination of Latin and Devanagari script, which, however, feels somehow natural in a type designed by a fresh graduate of the Reading type design course. Bronze medals went, among others, to the typefaces Bree by Type-Together, Texteron by Cape Arcona, Ferda Hindi by Peter Biľak at Typotheque, and Nabil connecting Latin and Arabic by another fresh Reading graduate, Emanuela Conidi (see Typo no. 35). In the miscellaneous section, a variety of other smaller categories were found: calendars (two gold medals went to two totally disparate works, the commercial Walking Calendar for the Huggies company by Yurko Gutsulyak, the only Ukrainian designer represented in the contest, and a daily planner in wonderful colours and patterns called Verstand op Nul, Blik op Oneindig [Don’t think, go for it] by the Ando studio from the Hague), miscellaneous printed such as stamps and paper placemats for the Museum of Modern Art, MUMOK, in Vienna, where the designer Erwin K. Bauer connected gastronomy and modern art in a fun way, and poster. Since poster is a very popular media in any competition, the organizers decided to divide it further into a single poster and poster series sub-categories. When judging the first one, the jury only agreed on three silver medals. Last year’s favourite, the Beetroot studio of Greece, submitted a black-and-white poster for a photo exhibition entitled The Modern Arab World with a cut-out, see-through section in
Remo Caminada, Andreas Caminada Packaging Design, Packaging: Food and beverages, Switzerland Remo Caminada, Andreas Caminada Packaging Design, obalový design: potraviny a nápoje, Švýcarsko
Designbolaget, Moshi moshi mind, Packaging Miscellaneous, Denmark Designbolaget, Moshi moshi mind, obalový design: různé, Dánsko
Ando, Verstand op Nul, Blik op Oneindig, Calendar, Netherlands Ando, Verstand op Nul, Blik op Oneindig, kalendář, Nizozemsko
Radana Lencová, Tomáš Brousil, František Štorm, Comenia – School Typeface System, Original typeface & Jury Price, Czech Republic Radana Lencová, Tomáš Brousil, František Štorm, Systém školního písma Comenia, originální písmo & Cena poroty, Česká republika
Susanne Stahl, André Gottschalk, See before reading!, Self initiated project, Germany Susanne Stahl, André Gottschalk, See before reading!, vlastní designérský projekt, Německo
TYPO.awards 53
the shape of a chador slit; although the poster was formally interesting and attractive, in the end, it was a little too schematic, and went against the grain of the exhibition itself. In the poster series section, on the other hand, a number of excellent, unique projects were submitted. The gold medal went to the designers from the Benita Gloria studio from Barcelona for a series of three posters for the Stevie Wonder tribute party. They were also mostly based on a combination of black and white, on typography and cut-out sections, yet the result was, in this case, extremely persuasive. The authors managed to stay on the right side of the borderline between originality and cliché, despite the fact that notoriously well-known Wonder’s lyrics translated into Braille were, a little unfortunately, left floating among the Latin script in the form of circular cut-outs. This way, those who use Braille were, once again, excluded. Yet, the posters maintained the witty form of hint for the smart ones, they were clearly understood by their target group, and visually attractive for the rest of the world. The jury had to solve its biggest dilemma when it came to the signs and displays category. The discussion evolved around the relevance of one submitted project and went on to consider such general problems as design against art and the boundaries of these categories, often so difficult to distinguish. Primarily, this concerned the Waiting for the Rain project by the Croatian studio Rasić, yet similar principle also applied to the Vai com Deus installation, where two members of the R2 studio, Artur Rebelo and Lizá Ramalho, transformed the façade of the Ermida Nossa Senhora da Conceição chapel and a small art gallery in a fascinating typographic installation. Both projects were really impressive, yet it is true that they would probably deserve their own category. Such as the Most beautiful use of type in land art and architecture. Both projects share a silver medal with the orientation system for the Muenchner Technologiezentrum, which fits into this category perfectly. The gold medal was not awarded for some formal doubts, and because, after all, art is art and design is design and just do not mix it together, okay? jury prize For the third time this year, the ED Awards jury board looked for one project exceptional enough to deserve a special prize. A project not only visually appealing and well executed, but also containing “something more”: a strong idea, humanist or environmental bonus... First of the projects considered in the extremely long final discussion was the winner in the
Nomint Motion Design, E4—Merry Critters with Hot Wax on Their Nipples, Motion graphics, Greece Nomint Motion Design, E4 – Merry Critters with Hot Wax on Their Nipples, motion graphics, Řecko
V části věnované sériím plakátů se naopak sešlo velké množství výrazných projektů. První místo si odnesli designéři barcelonského studia Bendita Gloria za tři plakáty navržené pro Vzpomínkovou párty na Stevieho Wondera. I ty byly postaveny primárně na kombinaci černé a bílé, typografii a výsecích, přesto byl výsledek v tomto případě přesvědčivý. Autoři se dokázali na nejisté hranici mezi originalitou a klišé udržet na té správné straně, a to i přesto, že notoricky známé úryvky Wonderových textů přeložené do Braillova písma ponechali trochu nešťastně tančit mezi latinkou pouze ve formě kruhových výseků, čímž byli ti, jimž je písmo určeno, podruhé vyřazeni ze hry. Plakáty si však stejně uchovaly sympatickou formu náznaku pro chytré, byly srozumitelné své cílové skupině a současně vizuálně atraktivní pro zbytek světa. Své vůbec největší dilema řešila porota při hodnocení orientačních systémů a značení. Debata, která začala jako prosté zpochybnění relevance jednoho přihlášeného projektu, se změnila v rozpravu o kategoriích tak obecných, jako je design versus umění a jejich často sporné a těžko odlišitelné hranice. Primárně šlo o projekt Waiting for the Rain (Čekání na déšť) chorvatského studia Rasić, nicméně podobný princip by se dal vztáhnout i na projekt Vai
com Deus (Buďte sbohem), ve kterém portugalské duo Artur Rebelo a Lizá Ramalho (studio R2) proměnilo fasádu kaple Ermida Nossa Senhora da Conceição (malé galerie současného portugalského umění) v úžasnou typografickou instalaci. Oba projekty byly fascinující, je ovšem pravda, že by si nejspíš opravdu zasloužily vlastní kategorii. Třeba Nejkrásnější použití písma v landartu a architektuře, jaké jsme kdy viděli. Oba projekty se nakonec musely podělit o stříbrnou medaili s orientačním systémem pro Muenchner Technologiezentrum, který do zmíněné kategorie zapadal bez jakýchkoli pochybností. Zlato si neodnesly pro formální nejasnosti a proto, že umění je umění a design je design, hlavně mi to nepleťte dohromady. Cena poroty Letos už potřetí hledala porota ED Awards jeden jediný počin, který by byl natolik výjimečný, že by si zasloužil zvláštní ocenění. Projekt nejen vizuálně atraktivní a kvalitně řemeslně zvládnutý, ale zároveň obsahující něco, čím by se od ostatních radikálně odlišoval: výraznou ideu, humanitní nebo environmentální přesah. První z projektů, kolem nichž se nekonečně dlouhá finální debata točila, byl vítěz mezi vlastními designérskými projekty, univerzální
Bendita Gloria, Stevie Wonder tribute party, Poster series, Spain Bendita Gloria, Stevie Wonder tribute party, série plakátů, Španělsko
Beetroot design group, Arab World, Single poster, Greece Beetroot design group, Arab World, individuální plakát, Greece
Bauer konzept & gestaltung, MUMOK Placemats, Miscelaneous printed, Austria Bauer konzept & gestaltung, Prostírání MUMOK, různé tiskoviny, Rakousko
TYPO.awards 55
self-initiated projects category, See before reading! The idea itself is interesting, yet the project smacks too much of shallow, school-like enthusiasm. The designers admit that their project is to “help those who, just like us, want to read, but they cannot decide which book to get in the bookshop, because all look the same.” Maybe to make their project look more serious, the beginning readers Susanne Stahl and André Gottschalk took Homer, Proust and Eco as their examples. The question is, however, whether the readers of such authors really need a navigation system consisting of triangles and circles, reminiscent of pre-school icons. Or, let’s put it another way: does someone who follows such system in selecting their holiday reading really want to read Joyce’s Ulysses? Despite the elaborate, complex execution, to me, the project seemed useless and, in the first place, somehow arrogant. The discussion about this project was summed up precisely by Marius Linakis: graphic design is, in the first place, a craft, and as such, it should never become the goal itself; instead, it is just a medium of a certain thought. Design should be humble. The word humility had thus become a redemptive term, something the jury sought in most projects and in the framework of many criteria. One of such humble projects was definitely the WATT Systems Monitor by Punchcard Studio, one of the winners in the miscellaneous digital category. Into this project, all the jury members had somehow projected their visions about how a jury prize winner should look like. At first, everything seemed clear: the designers created a digital installation for a Rotterdam dance club which attempts maximum sustainability and eco-friendliness. Instead of the common vj’s shows which only generate visual chaos, the installation shows live data concerning the club’s operation, the drinks sold, the toilets flushed, the eco savings made, and such. The project is well executed and it has the ecological added value. What is more, it focuses on the hope and future of our society, that is, its youth audience whom the project’s authors want to make aware of sustainable development principles. We tried to persuade each other that this project fits all the criteria and that we don’t need to look any further. But. But, it is only a club! Is an installation design really that original? And how far does this project reach beyond the door of the building? On the other hand, if the Comenia typeface is implemented in schools, both healthy and dyslexic children (there is one version of the typeface specifically designed for their needs) can learn to like learning
navigační systém pro knižní obálky nazvaný See before reading (Podívejte se, než začnete číst). Samotná idea je poměrně zajímavá, z projektu je však bohužel příliš zřetelně cítit povrchní školácké nadšení. Sami autoři návrhu přiznávají, že jejich projekt má pomoci těm, „kdo stejně jako oni chtějí číst, ale v knihkupectví se nemůžou rozhodnout, jakou knihu koupit, protože všechny vypadají stejně“. Snad aby jejich projekt vypadal seriozněji, zvolili si začínající čtenáři Susanne Stahl a André Gottschalk jako vzorové autory Homéra, Prousta nebo Eca. Otázka však je: potřebuje opravdu čtenář těchto autorů navigační systém sestávající z trojúhelníčků a koleček připomínajících ikonky v mateřské škole? Anebo jinak: vezme si ten, kdo se při výběru knihy potřebuje orientovat na základě takového systému, na dovolenou Joyceova Odyssea? Navzdory promyšlenému komplexnímu zpracování mi z pohledu čtenáře připadá designérský koncept zbytečný a hlavně poněkud arogantní. Debatu nad tímto projektem shrnul výstižně Marius Linakis: grafický design je řemeslo a jako takové nemá být cílem, ale prostředkem, nositelem myšlenky. Design má být pokorný. Slovo pokora se tak stalo spásným pojmem, který porotci celou dobu podvědomě hledali jako zastřešující pro celou řadu kritérií. Jedním z takových pokorných projektů byl jednoznačně WATT Systems Monitor studia Punchcard, jeden ze dvou vítězů kategorie různá digitální tvorba, do kterého všichni tak trochu násilně implantovali své vize o tom, jak by měl ideální držitel Ceny poroty vypadat. Na první pohled bylo totiž všechno jasné: designéři vytvořili digitální instalaci pro rotterdamský klub snažící se o minimální dopad na životní prostředí a maximální soběstačnost. Instalace místo obvyklých klubových vj’s show, které generují jen vizuální chaos, interaktivně zpřístupňuje data, týkající se aktuálního provozu klubu, ekologických úspor a dalších podobných měřitelných parametrů. Jde tedy o projekt kvalitně designérsky provedený s ekologickým přesahem, a co víc, zaměřený na naději a budoucnost naší společnosti – mladé publikum, které se tvůrci snaží vzdělávat v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Snažili jsme se navzájem přesvědčit, že projekt splňuje všechny potřebné parametry a my už vlastně nemusíme
hledat dál. Jenže. Vždyť je to jen klub! Je design instalace, kterou vlastně hodnotíme, opravdu tak originální? Jak daleko překračuje dopad toho projektu práh budovy? Zato když se podaří prosadit do škol písmo Comenia, mohou jak zdravé, tak dyslektické děti (Comenia obsahuje jednu variantu i pro ně) získat pozitivnější vztah ke vzdělávání třeba díky tomu, že jim lépe čitelné písmo umožní lépe pochopit text. Každé ocenění pro Comenii může jejím autorům pomoci při jednání s neprůstřelnými ministerskými úředníky. Po dlouhých diskuzích se Comenia nakonec stala vítězem Ceny poroty, a to pro své komplexní řešení problematiky školního písma, pro svou humanistickou povahu a hlavně pro potenciální kladný dopad na vzdělanost budoucích generací. Teorie Při dlouhých aténských debatách jsme se dostali i k jedné zásadní polemice o univerzálních kritériích jakéhokoli hodnocení designérské práce. Při každém takovém hodnocení je vždy třeba si uvědomit, co vlastně chceme naším výběrem sdělit: Je možné za určitých okolností udělit cenu jen za kvalitně řemeslně provedený průměrný design, a přiblížit tak soutěž běžnému publiku? Nebo je třeba vždy vybírat jen výjimečné práce, a když se žádné takové mezi přihlášenými neobjeví, neudělit raději vůbec žádnou cenu? Dopad takového rozhodnutí může být totiž poměrně zásadní; když udělíme cenu za průměrný design, může si grafik při listování katalogem říct: to přece není nic zvláštního, to zvládnu taky, a automaticky tak rezignovat na jakoukoli snahu o zlepšení svého nejbližšího vizuálního prostoru. Když však v takovéto soutěži zvítězí opravdu jen ty úplně nejlepší práce, na které i cyničtí kritikové v řadách poroty zírají s úžasem, bude to pro ostatní designéry mnohem větší motivace. A i kdyby nakonec byl výsledkem takové motivace jen kvalitně řemeslně provedený běžný design, bude to pro nás všechny velký úspěch. Nechte se také inspirovat. Vytvořte výjimečný, geniální, skvělý, nevídaný, báječný, neopakovatelný designérský projekt a přihlaste jej do soutěže ED 2010. Ať máme napřesrok za co bojovat.
better, maybe just because they will be able to better understand what they are reading thanks to a welllegible typeface. And each prize the typeface wins may help its designers in dealing with rigid ministerial civil servants. After long and heated discussions, Comenia received the jury prize thanks to its complexity, humanist air and, in the first place, for its possible positive impact on the education and knowledge of the future generations. theory In the long discussions, we opened one crucial theme: the universal criteria for evaluating any design work. In each such evaluation, it is necessary to realize what it is we want to say by our choice: Is it sometimes acceptable to award the prize to an average, yet extremely well executed design, and thus make the competition more acceptable for average public? Or do we always have to choose the exceptional works, and if none are among those submitted, rather not award the prize to anyone? The impact of such decision may be far-reaching: if we decide to award the prize to an average design, a graphic designer may think while browsing the catalogue that this is nothing exceptional and give up any ambition to improve his work and his immediate visual environment. Yet, when only the very best works are awarded, those at which even the cynical critics among the jury members stare speechless, it will be much better motivation for designers. And even if a result of such motivation would be a well-executed, average design, we can all consider it to be a success. Let yourself be inspired, too. Create an exceptional, genius, extraordinary, unusual, stunning, unique design project, and submit it to the ED 2010 competition. So that next year, we have something to fight for. Studio Rasić, Waiting for the rain, Signs and displays, Croatia Studio Rasić, Waiting for the rain, orientační systémy a značení, Chorvatsko
R2, Vai com Deus, Signs and displays, Portugal R2, Vai com Deus, orientační systémy a značení, Portugalsko
www.ed-awards.com