Úvodník Je tady první číslo školního časopisu s názvem „Zrcadlo“. Plátek s tímto názvem možná někteří z vás objevili již v prosinci 2007 jako třídní časopis třídy 1.B, ale po několika týdnech jsme se rozhodly (Kája Havlíčková, Lucka Schmiedová) rozšířit časopis pro celou školu a napadlo nás, že někteří z vás by se také rádi zapojili a s vydáváním „Zrcadla“ nám pomohli. V každém čísle by se měly objevit aktuality z naší školy, ale také rozhovory, ankety a další články. Také zde naleznete stránku s názvem „Zábava“, v níž si máte možnost přečíst vtip a vyluštit nějakou tu křížovku. ;) V tomto vydání narazíte na foto z lyžařského výcviku, k němuž patří i krátké texty o každé třídě. Nechybí zde ani rozhovor, který se týká Velikonoc. Na toto téma jsme „prohodili“ pár slov se zástupcem školy, panem Milošem Maxou. Také máte možnost přečíst si rozhovor s kluky ze skupiny 4eVeR.
Březnové číslo Ti nám odpověděli na nějaké otázky týkající se jejich kapely, o které možná ještě všechno nevíte. Také jsme zavedli stranu „Aktuálně“, do níž spadá rubrika „Stížnosti“, do níž můžete i vy přispět tím, co se vám nelíbí a rádi byste to změnili. Samozřejmě vás také budeme informovat o tom, co se na škole děje a právě teď jsme se zabývali nástěnkou, jež se, jak jste si asi všichni všimli, změnila. (Lucie Schmiedová 1.B) Pokud byste i vy měli zájem a chtěli se na tvorbě časopisu podílet, stačí napsat na e-mail:
[email protected] Na tento mail můžete posílat i jakékoliv připomínky, dotazy,…. Rádi vám odpovíme.;)
Logo.. Pod tímto článkem zároveň vidíte logo našich novin, jež se bude objevovat v každém čísle.
V tomto obdélníku jsou umístěny počáteční písmena jména a příjmení nás (redaktorek).
Zrcadlo
1
Aktuality
Březnové číslo
Stížnosti
na vzkaz panu profesoru Pokovbovi, jenž má u nás lísteček ještě schovaný.
V této rubrice naleznete vždy stížnosti, jak studentů, učitelů tak i personálu. Každý může přidat svou stížnost, která bude uveřejněna anonymně. Proto se nikdo nemusí bát, že by z toho měl nějaký problém. (Karolína Havlíčková 1.B) •
Na záchodě stále neteče voda. Pak máme udržovat čistotu?
•
V jídelně se vaří do 14:30, proto nechápu, že ve 12:30 nemohu dostat rýži, ale pouze brambory.
•
Zdá se mi, že skříňky po třech je dost.
•
V šatnách je málo místa.
•
Vadí mi houpací dveře u šaten, jsou velmi nebezpečné.
•
Myslím si, že je hloupé třídit odpad, když ho paní uklízečky stejně sesypou dohromady.
•
V jídelně je málo místa.
•
Na záchodě je málo papírových utěrek.
Jak jsme koukaly, tak jsme viděly, že i vy jste se aktivně zapojili a na nástěnku připíchli další vyznání lásky.
Po svatém Valentýnu jsme nástěnku obnovily a chodbu začaly zdobit dvě žirafy držící v tlamě provaz, na němž bylo zavěšeno prádlo. Ať už tričko, podprsenka, ponožka,… V těchto kusech oblečení, s jímž nám pomohl pan profesor Vavřík, byly napsány věty, kterými nám odpověděli někteří z dotázaných. Otázkou bylo, jak právě oni prožívají začátky jara? (Lucie Schmiedová 1.B)
Nástěnka Asi jste si všichni všimli, že se změnila jedna z nástěnek na školní chodbě. Od února jsme se o ni začaly starat (Havlíčková, Schmiedová). Vždy bychom ji chtěly zaměřit na téma, jež se týká aktuálního období. V měsíci únoru jsme se inspirovaly svatým Valentýnem. Na nástěnce jste si mohli přečíst citáty, zamilované básničky, ale také symbolické obálky, na nichž byla jména a v nich vzkazy učitelům. Nemohly jsme opomenout ani Zrcadlo
Pokud i vy byste měli nápad, nebo přání co byste rádi na nástěnce viděli, stačí nám napsat na mail :
[email protected]
2
Rozhovor s…
Březnové číslo
Milošem Maxou 20. 02. 2008 jsme navštívily zástupce ředitele školy a požádaly jej o rozhovor na téma -Velikonoce. Pan Maxa byl velmi ochotný a na otázky nám odpověděl.
Jaká byla odměna?
nejlepší
vykoledovaná
„Většinou čokoláda (zajíci). Dále také peníze a samozřejmě vajíčka.“ Pamatujete si nějakou říkanku?
Jak jste jako Velikonoce?
malý
kluk
trávil
„Jsem z vesnice, kde se dříve vajíčka schovávala v trávě mezi pampeliškami. Děti je pak musely hledat. Myslím si, že v současné době prožíváme Velikonoce více než dříve.“ Dodržujete nějaké zvyky? „Každý rok necháme naklíčit břízu, na kterou navěsíme vajíčka. Dále pečeme mazance, děláme velikonoční hlavičku, barvíme vajíčka a chodíme po koledě. Já jsem ten, který plní zvyky, manželka vytváří příjemnou atmosféru.“
„Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný , dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný.“ Je něco v čem se liší Velikonoce dříve a nyní? „Určitě v štědrosti, dříve dostávali koledníci jen vajíčka. Nyní jsou odměny různé (čokoláda, peníze, drobné dárky, ale i alkohol – pozn. redakce).“ Jakou máte výzdobu?
doma
Velikonoční
„Tak je to Velikonoční beránek (nepečeme), mazanec, bříza s vajíčky… Když byly děti malé malovali jsme barvami na sklo (manželčina vášeň).“ Jak prožíváte Velikonoce v současné době? „Nejčastěji odjíždíme na chalupu. Tam besedujeme se sousedy a známými.“
V kolika letech jste se naučil plést pomlázku? „Asi tak v sedmi letech. Naučili mě ji plést táta a kamarádi. V Radíkově, kde máme chatu, se pomlázka neplete, tam se chodí s větvičkou jalovce.“ Zrcadlo
Foto: Miloš Maxa
(Karolína Havlíčková 1.B) 3
Pan Tampír píše … Pan profesor Tampír byl ochoten a napsal nám krátký příběh, týkající se lyžařského kurzu, na kterém on sám působil jako instruktor čtrnáct dní.
Březnové číslo Pokouším se o první oblouček. Ale ono to nejde! Prý to zatočí samo?! Jsem to prý salát, tragéd,…!!
V Krkonoších v oblasti Aldrov prožil se třídami 2.A a 1.B mnoho zajímavých chvil, ať už na svahu, v chatě při nočních obchůzkách nebo u karetní hry „candát“.
Hodiny ubíhají, jsem unavená. Už plužím, zatáčím vlevo! Kurník, kdy už to půjde i vpravo!!?? Prudký kopec. To mám sjeti dolů? A nebát se? Prý se mi nic nestane?! Věřím tomu a jedu. Pár kotrmelců a hle, jsem dole!! Skoro to moc nebolelo.
Jsem pouhá sněhová koule Přijela jsem na hory, abych se změnila v cosi jiného. Složená jsem z jednotlivých sněhových vloček (přilba, boty, lyže, rukavice, šála, brýle,..), jak mi káže můj hodný sněhový velitel. Zatím umím jen nazout boty, lyže, nasadit si hůlky a tiše poslouchám, co bude dál. Pomalu se dovídám více. Již se umím obrátit na svahu a nepadám! Již sjíždím šikmo svahem. Padám?! Vstávám. Nejdříve je mi nabídnuta záchranná paže, později musím vstát sama!!!
Zrcadlo
Nyní prý vyjedu nahoru a pak zase jedeme dolů! Jde to lépe a lépe, jsem překvapená. Mám radost. Jsem pochválena. Prý už je ze mě sněhový šíp. Taky si tak připadám! Díky drsný sněhový krotiteli! (Václav Tampír) Na dalších stránkách máte možnost přečíst si články o lyžařském výcviku jednotlivých tříd a zhlédnout i fotografie. Chtěly (Lucka, Kája) bychom se omluvit, že se zde neobjeví článek od 2.A. Nikdo nám jej neposkytl.
4
Fotogalerie 2.A
Březnové číslo
(Karolína Havlíčková 1.B)
Zrcadlo
5
Lyžařský kurz 5.A Pod touhle hlavičkou se černalo přesně čtyřicet jmen, převážně studentů a studentek z kvinty, ale poslední řádky patřily nadšencům do zimních sportů z vyšších ročníků a samozřejmě také našim profesorům a instruktorům. Ráda bych tuto hlavičku použila taky jako podnadpis článku Don’t eat yellow snow!!! Přesně v 9.00 odjížděl relativně zachovalý autobus od gymplu a v něm seděly necelé čtyři desítky studentů, které tehdy ještě nic netušily o krásách ruské hymny, tajuplnosti potápění, původu Ivana a v neposlední řadě také cosi o žlutém sněhu a jeho konzumaci… Jedna či dvě zastávky a cíl byl dobyt. K chatě Elišce se valil dav studentů těžkaných krosnami snowboardy a lyžemi, až na pár výjimek, kterým dobrosrdečnější přátelé pomáhali s bagáží, ovšem ani oni neměli na Františka, kterému zjevně přišla škoda trmácet se ze svahu pěšky, když má pod paží prkno. I přivázal si nohy k prkénku a spokojeně projel okolo unavených a nadávajících spolužáků s elegancí sobě vlastní. Po relativním zabydlení se v chatě (a nostalgickém zavzpomínání na staré dobré časy ze sekundy u některých studentek) jsme byli svoláni do jídelny, abychom mohli pracně dusit smích při proslovu pana profesora Cempírka. Následovalo několik pokynů, co máme a co nemáme dělat, večeře a volný program. Přesný průběh dalších dnů vám bohužel zůstane utajený, protože si nevedu deníček, a tudíž ani nemůžu psát, co jsme měli k obědu, co k večeři, komu večer volala maminka atd. Ale zhruba bych to popsala asi takto. Budíček nebyl stanovený, ale rozkaz zněl jasně, kdo nevstane do osmi hodin, nedostane snídani. Před osmou hodinou ranní jsme se Zrcadlo
Březnové číslo ještě značně rozespalí doploužili do jídelny, kde nás vždy velice rychle probudil boj o poslední kousky vánočky. Po jídle jsme se navlékli do sjezdových kalhot a bund nejrůznějších barev, značek a tvarů a s helmami (někteří i s parohy) a prkny či lyžemi v rukou vydali na svah. Rozdělili jsme se do čtyř skupin (snowboardisti začátečníci, pokročilí, lyžaři a carvisti) a vrhli se útokem na Aldrov. Ve středu odpadl první člen naší výpravy, Ivča si natrhla vazy v koleni. Sličný záchranář ji na skútru odvezl, aby nám ji po několika hodinách vrátil s berličkami a dlahou na levé noze. Po večerech jsme začali hrát nejrůznější „společenské hry“ , pro oživení vzpomínek uvedu jen pár momentů, které mi utkvěly v paměti Kiki tuším s Lenčou pokoušející se o pantomimické předvedení „kapra na suchu“, jakési živočišné útvary, které se směly dotýkat země jen několika rukama, nohama a zadky, vyprávění o potápěčích i o sauně, ve které bude ten večer „zaručeně teplouško“, Frantova ruská hymna a Jardovo Falling slowly, debaty o EMO stylu a další a další šílenosti, tolik charakteristické pro skupinu honosící se titulem 5.a. Čtvrtek jsme strávili zkoušením různých triků na prknech i na lyžích a v pátek mělo být předváděcí odpoledne. Bohužel k němu již nedošlo, protože kameramana všech našich více či méně zdařilých pokusů o sjezd dolů bez pádu a našeho třídního v jedné osobě odvezl vrtulník s otřesem mozku do liberecké nemocnice. V sobotu jsme si s nostalgií sbalili zavazadla a kromě Franty, který jako správný EMO zůstal osaměle sedět na svém batohu na parkovišti, jsme se vrátili do Hradce. (Markéta Pecharová 5.A)
6
Fotogalerie 5.A
Březnové číslo
(Karolína Havlíčková 1.B)
Zrcadlo
7
Lyžařský kurz 1.B Od 14.1. do 20.1. jsme byly na lyžařském kurzu v Aldrově. Týden jsme si pořádně užili. Počasí nám přálo a my jsme mohli lyžovat jako o závod. Někteří z nás (Lucie Schmiedová) však utrpěli úraz hned na začátku, proto strávila týden v posteli.
První den jsme v odpoledních hodinách dorazili do chaty, vybalili věci a zabydleli se. Ti zdatnější z nás už šli lyžovat. Moc dlouho jsme však nejezdili, protože majiteli vleku se nelíbilo, že na jednu permanentku jezdí 3 lidé.:) Proto jsme brzy skončili a odebrali se do chaty. Tam jsme si dali večeři, po které nám pan Tampír řekl několik zásad, kterých jsme se pro klid všech museli držet. Potom jsme se všichni odebrali do svých pokojů. Druhý den nebyl nijak zvláštní. Ráno jsme se nasnídali, provedli denní hygienu (někteří) a „hurá“ na kopec. Když už nás nohy bolely, šli jsme se posilnit obědem, po kterém následoval polední klid. Většina odpočívala, jiní hráli karty a zbytek si myslel, že síly nabere tím, když bude běhat po chatě nahoru a dolu. Poté opět následoval lyžařský výcvik na kopci. Pro Lucku však nedopadl dobře. Snažila se ze všech sil zdokonalit v lyžování, až spadla a utrpěla lehký otřes mozku. Hlava ji tolik bolela, že byla večer převezena do nemocnice, ve které zůstala přes noc. Další den, když jsme se vraceli z dopoledního lyžování, už nás Lucka vítala v chatě. Po obědě jsme opět Zrcadlo
Březnové číslo nastoupili na kopec, následovala večeře a čekalo večerní lyžování, všichni užili. Zdá se, že probíhaly stejně, ale na něco výjimečného.
po kterém po té nás které jsme si všechny dny každém bylo
Ve čtvrtek odpoledne se část týmu učila na kopci za chatou „jezdit“ na snowboardu, a zbytek šel na výpravu na „Rezek“. Všichni se těšili na nafukovací kruhy. Bohužel jsme na místě zjistili, že je dráha z technických důvodu uzavřena. Se smutným výrazem ve tváři jsme se odebrali alespoň do místní hospůdky, kde si každý dal, na co měl chuť. Po dlouhé zpáteční cestě jsme se navečeřeli a znaveni ulehli do svých postelí. Další den probíhal normálně. Dopolední i odpolední lyžování, však doprovázelo drobné mrholení. Večer opět do hospůdky k „Ivánkovi“. V sobotu jsme na kopci dlouho nevydrželi. Po krátkém lyžování jsme se promoklí odebrali do chaty, kde jsme se usušili, naobědvali a odpočinuli si. Vzhledem k nepříznivému počasí bylo odpolední lyžování dobrovolné. Večer byl volný program. Někteří se snažili užít si poslední den na horách a to všemi způsoby, jiní již balili své kufry. Neděle. Nadešel den odjezdu. Ráno jsme se nasnídali, provedli hygienu (téměř všichni, aby doma neřekli ☺), zabalili poslední věci, „snědli“ boršč, nanosili kufry před chatu a čekali na skútr, který nám je měl vyvést na vrchol kopce. Ti, kteří protlačili své lyže a zavazadla dopředu, „byli za vodou“ , ostatní si museli věci tahat do kopce sami. Skútr to totiž nezvládl. Zpoceni jsme došli do cíle, naložili věci a usedli do autobusu. Naposledy jsme se rozhlédli po krajině a zavzpomínali na týden, prožitý v Krkonoších. Tu krásnou myšlenku však zarazila jiná: „Zítra je zas škola“. (Karolína Havlíčková 1.B) 8
Fotogalerie 1.B
Březnové číslo
(Karolína Havlíčková 1.B) Zrcadlo
9
Lyžařský kurz 1.C Nastal zlomový okamžik, na který jsme netrpělivě a tak dlouho čekali… „Náš vlastní, osobní gvn-den D“. Lednový týden počínající středou 2.1. a končící 8.1. se měl stát termínem našeho lyžařského výcviku! Wow!!! Odjezd byl domluven na 8:00, proto jsme všichni v 7:45 stáli se svými zavazadly před naším „ústavem“. Po chvilce „stepování“ se za vášnivého aplausu přiřítil autobus. Snažili jsme se co nejrychleji naházet tašky do úložných prostorů. Jakmile se rozevřely dveře, každý se instinktivně rval o zadní “pětku“. V tomto případě se kluci nechovali jako gentlemani a zadní pěti-sedačku zabrali. Konečně jsme vyrazili. Diskuze se rozvíjela a i já jsme přispěla se „zajímavým“ příspěvkem. Když jsem pomalu finišovala, zjistila jsem, že svým velice poutavým vyprávěním jsem uspala dva lidi. V poledne jsme se stavili na oběd v malé restauraci. Zanedlouho jsme se objevili v Krkonoších. Každý se cpal k oknu. Také jsme se dohadovali, na které té sjezdovce budeme lyžovat. Zastavili jsme, ale ta naše Eliška nikde. K radosti nás všech jsme museli veškerá zavazadla natahat k chatě. Pokoje byly docela fajn. Neměli jsme ale moc času na zabydlování, museli jsme „naklusat“ do jídelny, kde nás čekali instrukce ohledně pokojů, stravy, programu apod. Do skupin jsme se mohli roztřídit sami. Bylo relativně pozdě, proto jsem první den na kopec nešli. Sešli jsem se v dobré sestavě: my, 1.C (kromě dvou spolužaček), náš třídní – pan Jarčevský, pan Pokovba, pan Vokáč, pan programátor Martin, Lenka, pan doktor Altschul, Roman, atd. Tak, v těch prvních dnech se lyžovalo. Zájemci si mohli vyzkoušet snowboardy. Pokročilé vedl pan Zrcadlo
Březnové číslo Pokovba. Zdokonalovali jízdu, techniku a učili se novým trikům. Začátečníkům velel pan Jarčevský, který nás prvně naučil zapínat vázání. Potom jsme sjeli ke smrku. To bylo poměrně obtížné, na „prkně“ jsme někteří stáli poprvé. Ouu, nějak jsme se museli dostat dolů k lanovce. Je mi záhadou jak jsme to zvládli. Chudák pan Jarčevský, bylo mi ho docela líto, když jsem během dvou minut stihla 7x spadnout. Během pobytu kvůli nám museli dokonce i párkrát zastavovat lanovku. Jeden chlápek, kterému jsem během jízdy naznačila, že ho možná taky při vystupování sundám, se zasmál. Pak mu ale došlo, že to myslím vážně a málem seskočil z lanovky už během jízdy. Páni, ještě že tam byl ten stromek, o který jsem se mohla zastavit … Nebudu rozepisovat pády, bylo to vážně náročný … Ale naučili jsme se obloučky, pak jízdu pozadu a párkrát jsme zkusili i menší skokánek. Ti, co zůstali věrni lyžím, zkoušeli i “snowblady“. Po večerech jsme měli přednášky a různý program. Trochu problematické bylo mytí, voda se vyčerpala tak rychle. Také jsme měli možnost večerního lyžování, to bylo fajn. Sotva jsme se rozkoukali, sotva jsem stihla 117x spadnou (pády jsem poctivě počítala, ale málem jsem se nedopočítala) už bylo pondělí! A v úterý se odjíždělo … To je tak smutný příběh … Dotčeně jsme se v úterý ráno spakovali a nadšenci ještě mohli vyrazit na kopec. Na cestu jsme byli posilněni polévkou. Abych to nějak zakončila … Bylo to prostě super, chceme zas!
Autor/ka chce zůstat anonymní. Víme jen, že je z 1.C.:)
10
Fotogalerie 1.C
Březnové číslo
(Karolína Havlíčková 1.B) Zrcadlo
11
Rozhovor s …
4eVeR V pátek 22.února 2008 jsme se sešly (Kája, Lucka) se Štěpánem Pillerem a Lukášem Le z rockové kapely 4eVeR, abychom jim položili pár otázek. Kluci byli ochotní a na vše nám odpověděli. ☺ Do jejich kapely patří ještě Honza Maxa a Lukáš Opl. Kdy vznikla vaše kapela? „Kapela vznikla v roce 2004 a myslím, že to bylo 8. května.“ (Lukáš) Kdo přišel na nápad založit kapelu a proč? „Ten nápad jsem dostal já, protože jsem hrál na kytaru a Oplík na bicí.“ (Lukáš) Jak se vaše kapela postupně utvářela? „Tak nejdřív jsem přišel já a Oplík, pak Maxík, kterýho jsem přibral na táboře. Jako poslední přišel Štěpán.“ (Lukáš) Kdo na co hrajete? „ Já hraju na kytaru, trubku, klávesy a zpívám. Lukáš hraje taky na kytaru a bude zpívat spolu s kluky vokály a Maxík hraje na baskytaru a Oplík na bicí.“ (Štěpán) Jaký byl původní název kapely, a proč se pak změnil? „Původní název byl Breaking Shine, ale pak se změnil, protože někdo vymyslel něco lepšího a myslím, že to byla jedna kamarádka.“ (Lukáš) Skládáte si texty sami nebo zpíváte písničky převzaté? „Snažíme se, tak různě, každej přijde s nějakým tím nápadem a témata jsou různý – chlast, děvky, nešťastná láska, neopětovaná láska, platonická láska, život. Písničky máme i převzatý, protože jsme ještě nesložili dost
Zrcadlo
Březnové číslo vlastních, tak musíme něčím doplňovat repertoár.“ (Štěpán) Jak často míváte zkoušky? „Zkoušíme každej tejden od 15.30 do 18.30 u nás doma, ale teď stavíme novou zkušebnu. Když máme před koncertem, tak musíme zkoušet vícekrát.“ (Štěpán) Kolik máte za sebou koncertů? „ Když nepočítáme to turné po světě a jak jsme minulej tejden hráli v Japonsku (smích), tak to začalo koncertem YAMAHY, pak byla akademie 3.základky, akademie 2.základky, no pak náš vlastní koncert, pak jsme hráli na Jitce se Secreťákama no a jako předkapela Zaživa ve Vydří.“ (Lukáš, Štěpán) Co se vám stalo při vystoupení neobvyklého? „Neobvyklýho? No, že se mi zjevil duch svatej (smích)…. No tak to bylo na 2. základce, když mi nehrál zesilovač, protože jejich zástupkyně ho vytáhla ze zásuvky, a pak ho tam zase zapojila a dělala, že ho vypojil někdo jinej, ale já ji viděl. Tak asi žral moc proudu.“ (smích) (Lukáš) Kdy se nejdříve můžeme těšit na koncert? „Až něco budem umět, protože to musí bejt pecka, takže zatím ne.“ (Štěpán) Jaké máte hudební vzory? „Já žádnej nemám, snažim se bejt sám sebou.“ (Štěpán) „Asi Billy Joe z Green day.“ (Lukáš) Pokud byste se chtěli dozvědět o rockové skupině a jejích členech něco víc, klikněte na: http://rock-4ever.wu.cz (Lucie Schmiedová 1.B) 12
Zábava
Březnové číslo
---___________________________________________________________________________
Účelem sudoku je logicky doplnit do tabulky o 81 polích chybějící čísla číslicemi 1-9 tak, aby splňovala několik pravidel: •
•
v každém řádku a v každém sloupci může být každá číslice pouze jednou v každém zvýrazněném čtverci o 9 políčkách může být každá číslice pouze jednou
1) Vyslovíš-li mé jméno,zabiješ mě.Kdo jsem? 2) Tři muži se potápějí v řece,ale když vylezou,jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? 3) Co dělá osel když na něj svítí slunce?
1) Ticho; 2) Jeden z mužů je holohlavý; 3) Stín
Zrcadlo
(Karolína Havlíčková 1.B)
13