Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích
Rok 2001
Číslo 1
Vážení přátelé
akci, která vyvrcholila koncem srpna vydáním knížky, je stále více prohlubována moje spolupráce s kolegou Jindřichem Černým. Výsledkem je celá řada druhů motýlů pro okres Ústí nad Labem s mnoha nově zastoupenými faunistickými čtverci v rámci Ústeckého kraje. Tato spolupráce bude pokračovat i dále a jistě se její výsledky objeví v publikované formě – první příspěvek s několika novými druhy motýlů pro Ústecko je již odevzdán do tisku.
Překročili jsme nulté číslo našeho časopisu a začínáme psát číslo první. Tím se začíná a doufám, že na dosti dlouho, pravidelné vydávání našeho časopisu. Jsem rád, že náš klub dále žije a jsou zde i náznaky aktivní práce celé řady našich členů. Byl jsem jeden z iniciátorů vydané publikace o Labi. Jednalo se ale o to, získat pokud možno co nejvíce zastoupených oborů, kde by bylo možné alespoň zčásti ukázat na bohatost flory a fauny naši největší řeky. A nejedná se jen o naši největší řeku, ale i její vliv na okolní faunu a tím i na faunu Labských pískovců, kam je zaměřena naše hlavní aktivita. Požádal jsem i některé členy našeho klubu, zda by byli ochotni literárně zpracovat své poznatky a pozorování o fauně pobřežní zóny Labe. Obrátil jsem se na 3 členy a mohu zde jen mnohokrát poděkovat za to, že všichni tři přispěli svými kapitolami ke kompletaci této publikace. Jedná se o Ing. Miloše Trýznu, který zpracoval řád ploštic (Heteroptera), o Ing. Pavla Bendu, který se ujal zpracování vážek (Odonata) a o pana Jindřicha Černého, který zpracoval faunu motýlů (Lepidoptera), včetně tzv. „miker“. Mimo tuto
Aby náš časopis vůbec vycházel a aby byly zajištěny naše pravidelné schůzky, je zde nutno vyzvednout nevšední a nezištnou aktivitu kolegy Ing. Miloše Trýzny, který se plně ujal vydavatelských i organizačních starostí. Dovolte, abych mu zde za jeho nelehkou práci za všechny členy klubu co nejsrdečněji poděkoval. V našem nultém čísle jsem navrhl, aby byla založena databanka fauny střevlíkovitých brouků (Carabidae) a mandelinek (Chrysomelidae). Bohužel, nejsem informován, zda-li tato databanka byla vůbec založena a zda někdo zaslal své, třeba jen dílčí údaje o svých sběrech z Labských pískovců. Sám ze zdravotních, ale i ekonomických důvodů v této orografické oblasti
1
již nepůsobím a tak jsem přešel k řešení jiných faunistických úkolů v jiných orografických celcích.
neobávají publikování a pokud bude zájem pomůže i se zpracováním těchto příspěvků. Databázi motýlů vede kolega J. Černý. Členové klubu byly vyzváni ke spolupráci při sběru mravenců (V. Vysoký) a při entomologickém průzkumu Národního parku České Švýcarsko (M. Trýzna – zároveň vydává povolení k průzkumu). M. Trýzna informoval o nových faunisticky významných objevech NP (České Švýcarsko (páteříčci, rovnokřídlí). Dále informoval o probíhajících průzkumech zaměřených na tyto skupiny hmyzu (kovaříkovití, tesaříkovití, páteříčkovití, rovnokřídlí). Členové klubu byli informováni o plánovaných regionálních publikacích, které se věnují alespoň částečně také hmyzu, které by měly vyjít v průběhu tohoto roku či v roce příštím:
Na posledním setkání jsem si vás dovolil upozornit, že je ukončena práce na přehledu mravenců severozápadních Čech. Výsledky výzkumů byly již v srpnu vydané knižně a na této schůzi každému členu klubu věnuji jeden výtisk. Tím s průzkumem mravenců končím a přecházím na jinou skupinu hmyzu. Na stejné schůzi jsem Vás informoval, že se pokusím shromáždit informace o čeledích Silphidae a Leiodidae severozápadních Čech a prosil jsem Vás o zaslání podkladů z Vašich sbírek. Z členů klubu mi své údaje poskytli kolegové J. Černý (odchyty na světlo), P. Svadbík (z vlastních sběrů) a Ing. Luboš Purchart (několik sběrů ze zemních pastí), Luboši Purchartovi zde také gratuluji k jeho úspěšnému ukončení vysokoškolských studií.
• •
Přeji Vám mnoho zajímavých zážitků na poli entomologie a těším se na další setkání s Vámi.
• • •
Václav Vysoký předseda klubu
Labe – Příroda dolního českého úseku řeky na konci 20. století (již vyšlo) Mravenci severozápadních Čech (již vyšlo) Hrobaříci severozápadních Čech (v přípravě) Vážky Labských pískovců (po roce 2004) Měkkýši Labských pískovců
Setkání pokračovalo přednáškou p. Václava Sojky o přírodních zajímavostech Českého Švýcarska doplněná velmi pěknými diapozitivy.
Zápis ze setkání Entomologického klubu při NP České Švýcarsko a CHKO Labské pískovce, konaného dne 17.3. 2001 ve Chřibské
Zapsal Pavel Benda
Celkem bylo přítomno 16 členů a dále hosté jako kandidáti na členství v klubu (pořadí dle prezenční listiny): P. Benda, M. Chochel, R. Marschner, R. Říha, J. Spružina, J. Černý, J. Pokorný, O. Šafránek, L. Purchart, S. Rejl, J. Moravec, M. Trýzna, V. Vysoký, P. Svadbík, L. Malík, P. Pospíšil. Úvodní slovo přednesl předseda našeho klubu p. V. Vysoký, ve kterém srdečně přivítal všechny účastníky a poděkoval za hojnou účast na tomto setkání. Jako noví členové našeho klubu byli jednohlasně přijati manželé Lebduškovi. Tímto má náš klub v současné době 25 členů. Dalším bodem byla diskuse nad naším klubovým časopisem, předseda klubu vyzval všechny účastníky k publikování, byť by se jednalo pouze o krátké příspěvky a sdělení. Shromažďováním těchto příspěvků je pověřen M. Trýzna, který apeloval na členy, ať se v žádném případě
Pozdě, ale specializace)
přece
(aneb
pozdní
Petr SVADBÍK Na začátku svého příspěvku bych chtěl předeslat, že patřím k široké řadě amatérů, které uchvátila entomologie trochu později a asi ne tak intenzivně, abych mohl dosáhnout profesionální úrovně, jako řada úspěšných kolegů a kamarádů. Pro mne je příroda důležitá jako celek a v průběhu sběratelské činnosti jsem od roku 1972 dlouho koketoval s myšlenkou, kterým řádem se mám vůbec zabývat. Když zvítězili brouci (a to po shlédnutí sbírky kovaříků tehdy o polovinu mladšího a již v patnácti letech úspěšného specialisty Václava Pižla, dnes již RNDr., CSc., současného ředitele Oddělení půdní biologie AVČR), zbývalo se rozhodnout, kterou čeledí se zabývat podrobněji.
2
Díky založení Entomologického klubu při Labských pískovcích a především obětavé práci nadšenců , kteří toto „způsobili“, metodicky nás řídí, předávají a dělí se s námi o své výsledky práce (tedy především pánové V. Vysoký, M. Trýzna a P. Benda), dostala moje činnost ten správný směr a správnou náplň. Na jejich požádání jsem se rád ujal úkolu faunisticky zkoumat čeleď Chrysomelidae (mandelinkovití) v regionu Labských pískovců a tím jsem se na tuto čeleď začal podrobněji specializovat. Pro stále váhající kolegy ohledně specializace mohu uvést, že celý řád brouků nezvládne ani profesionál s celoživotní praxí, proto čím dříve se entomolog zaměří na určitou skupinu, tím lepší výsledky bude mít. Sám jsem byl postaven ještě před otázku pořízení dobré zvětšovací techniky se zvětšením alespoň 30x. V dnešní době je nejlepší stereomikroskop, což byl stejně můj životní sen. Pro malé druhy a jejich systematické zařazení je mnohdy nezbytná preparace kopulačních orgánů, což jsou desetiny milimetrů a bez dobré optiky a jisté praxe a umu nelze tuto činnost s úspěchem provádět. A právě toto je „předmět“ ve kterém jsem zatím neprospěl. Do začátků je také nutné obstarat si srovnávací materiál, což je materiál bezpečně určený od odborníka na danou čeleď. Od obtížně determinovatelných druhů je toto zvláště nutné. Obstarání srovnávacího materiálu není samozřejmě jednoduchou záležitostí. A nyní již k samotným poznatkům z mého snažení za zatím krátké období této specializace, a to o úzké skupině zvířátek, která žijí vázána na vodní prostředí, tj. o podčeledi Donaciinae. Do této skupiny patří rody Macroplea, Donacia a Plateumaris. Tyto druhy se dají spolehlivě nalézt na vodních rostlinách a také jsou citlivými indikátory čistoty tohoto prostředí. Na příhodné lokalitě se pak vyskytuje celá řada druhů, neboť jednotlivé druhy žijí na daných lokalitách od března do září, přičemž v dané době může žít pohromadě i více druhů, které se zde dobře snášejí a nikterak si nekonkurují. Takovou lokalitou jsou dnes Maxičky a přilehlé vodní plochy, které jsou součástí komplexu náhorní plošiny Děčínského Sněžníku. Vlčí jezero a koupaliště hotelu Maxičky jsou však intenzivně využívány k rekreování osob a jejich miláčků, takže otázkou zůstává, jak dlouho tyto plochy vydrží bez vážnějších negativních změn. Zatím se mi na těchto lokalitách podařilo spolehlivě zjistit 8 druhů Donacií a 1 druh Plateumaris, což samozřejmě nepovažuji za konečný počet. K charakteristice stavby těla těchto rodů lze
poznamenat, že se svým tvarem podobají spíše některým tesaříkům, neboť jsou tyto mandelinky většinou štíhlé s delšími tykadly, čímž se značně odlišují od typických představitelů této čeledi, jako jsou rody Chrysomela (dnes Chrysolina) a Oreina. Typickým zbarvením je zelená, hnědavá, bronzová až zlatá a stříbřitá, často s velkým leskem. Dva druhy mají povrch krovek hustě obrvený (D. cinerea a D. tomentosa) a dva druhy žijí na rostlinách v horizontální poloze (D. crassipes a D. versicolorea). Macroplea pak žije pouze pod vodou a dýchání si obstarává zabodnutím dýchací trubičky (kterou má na konci zadečku) do pletiva vodních rostlin. Jsou to dost vzácné druhy, jejich sběr mě ještě čeká. Dosud se mi podařilo prokázat následující druhy: Donacia crassipes, clavipes, versicolorea, marginata, semicuprea, cinerea a vulgaris. Nejvzácnějším druhem z těchto lokalit je však Donacia brevicornis (krátkorohá), která má nápadně kratší tykadla a kolmo rýhovaný šev krovek. Závěrem bych chtěl všem členům našeho klubu popřát hodně sběratelských úspěchů v následující sezóně a použít věty p. Václava Sojky, abychom nebyli zahleděni pouze do sebe a dodat, že jinak dopadneme jak veleještěři.
Faunisticky významné nálezy některých druhů brouků na území Labských pískovců Miloš TRÝZNA Jak jsem vás již informoval na naši minulé schůzce, podařilo se v minulém a vlastně i v tomto roce prokázat řadu faunisticky velmi zajímavých druhů hmyzu na území Labských pískovců. Sám jsem bohužel pouze coleopterolog a tak se předem omlouvám všem kolegům lepidepterologům, za pro ně ne příliš záživné povídání. V první řadě bych se chtěl zmínit o průzkumu čeledi Cantharidae a Melachiidae (páteříčkovití a bradavičníkovití). Zajímavá druhy cantharidů můžeme v přírodě nalézt na jaře a počátkem léta, v létě a na podzim se již můžeme setkat pouze s nemnoha běžnými zástupci. V minulém roce se v soutěskách říčky Kamenice podařilo doložit několik velmi zajímavých horských druhů. Zde žijí tyto druhy v inverzních, chladných biotopech unikátně ve velmi nízkých nadmořských výškách (ca 130m). Jedná se především o druhy Rhagonycha translucida, Ancistronycha erichsoni, A. abdominalis a A.
3
violacea. Zajímavým druhem je Rh. translucida. Tento druh má totiž večerní aktivitu, což se odráží i na stavbě jeho těla. Dospělý brouk má totiž v porovnání s ostatními druhy velké oči, které umožňují vidění i za šera. Barva je, jako i u jiných nočních druhů brouků, nevýrazná, hnědavá. Brouk za vhodných klimatických podmínek může přilétat na světlo. Na horách je celkem hojným druhem, zde však sestupuje do velmi malých nadmořských výšek v inverzních biotopech a nepatří k běžným druhům. Podobným druhem je i Absidia rufotestacea. Tento páteříček byl nalezen rovněž pouze v soutěskách (Tichá soutěska). Určování samic a často i samců je možné pouze podle kopulačních orgánů a není to tedy jednoduchou záležitostí. Všechny tři druhy rodu Ancistronycha patří i na horách k nehojným druhům a výskyt v Labských pískovcích byl tedy trochu překvapující. Hojným druhem je naopak Podabrus alpinus, u něhož již samotný název dává tušit souvislost se značnými nadmořskými výškami. Dalším velice zajímavým druhem je páteříček Cantharis pagana, který byl nalezen v Tiché i Divoké soutěsce a na Růžovském vrchu. Tento druh není vázán na inverzní biotopy, patří však k vzácnějším lokálním duhům a je vázán pouze na zachovalé biotopy. Velmi zajímavý byl výskyt teplomilného bradavičníka Clanoptilus geniculatus v okolí Hřenska (kaňon Labe). Tento nález představuje první spolehlivě doložený údaj pro území Čech. Dosud byl znám pouze z jižní Moravy, kde je poměrně hojný. Do této doby je z celých Čech znám již pouze nález jednoho samce z lokality Praha – Zbraslav. Pravděpodobně se šíří z jihu díky oteplování klimatu. Významný byl i nález stehenáče Ischnomera cinerascens, který je vázán na zachovalé lesní porosty. Na území Labských pískovců byl zjištěn zatím pouze na Růžovském vrchu a i na celém území České republiky je druhem lokálním a vzácným. Loni započatý faunistický průzkum kovaříků (Elateridae) se již nyní může pochlubit prvními zajímavými údaji. V první řadě se podařilo prokázat kovaříka Sericus subaeneus v soutěskách Kamenice. Jedná se o typicky horský druh, který se vyskytuje v blízkosti zachovalých lesů až do horní hranice horského pásma. V České republice je jeho výskyt zaznamenán pouze na několika místech (po jedné lokalitě v Krkonoších, v Krušných horách a v Moravskoslezských Beskydech. Dále byl zjištěn v Národním parku Podyjí v inverzních biotopech na lokalitě Ledové sluje. Nález na území NP České
Švýcarsko tak představuje mimořádný nález celkově vzácného druhu. Nádherným druhem je Pristilophus cruciatus, který má na modravých krovkách žlutou kresbu ve tvaru kříže a v NP byl zjištěn na dvou lokalitách v údolí malých vodních toků. Na území Labských pískovců žije i náš největší druh kovaříka – Stenagostus rufus. Je vázán na borové lesní komplexy, dosud znám pouze z jedné lokality. Snad největší radostí však bylo znovuobjevení chrobáka černého (Typhaeus typhoeus). Poslední údaj o tomto druhu z území České republiky byl z roku 1965 a pocházel z okolí Pravčické brány. Nestor české entomologie, specialista na evropské tesaříky p. Zdeněk Černý z Mratína našel před 36 lety jednoho samce na Gabrielině stezce. Až do tohoto roku byl tento nález poslední a druh byl považován téměř za nezvěstný, neboť i entomologická konvence považuje za nezvěstné ty druhy, které se nepodaří prokázat po dobu delší než 50 let. Vedoucí lesní správy NP ČŠ p. Robert Mareš nalezl jednoho plně vyvinutého samce v podvečer při své pravidelné pochůzce. Chrobák černý se vyznačuje především mohutnými výrůstky ze štítu u samců, samicím tato nápadná ozdoba chybí. Chrobák černý se vyskytuje téměř v celé Evropě, jednotlivé nálezy jsou však velmi řídké. Výjimku snad tvoří pískovcové oblasti u Berlína, kde v příhodnou dobu je na vhodných lokalitách možné spatřit desítky těchto nádherných tvorů. Faunistický výzkum samozřejmě neustále pokračuje. V zimních měsících bude nasbíraný materiál postupně preparován a posléze určován. Jsem si jist, že vás příště budu moci informovat o dalších faunistických zajímavostech z nádherné přírody Labských pískovců.
ABC o našich broucích
(Zajímavosti o některých našich broucích podle abecedy) část 2: B Václav VYSOKÝ Brouk Brouci patří co se týče rodů a druhů k nejpočetnějšímu hmyzímu řádu. Hlavním znakem brouků jsou jejich krovky. Jsou to přeměněná zchitinisovaná přední křídla a mají různou skulpturu. Krovky jsou různě dlouhé, u specializovaných druhů jsou silně redukované (např. čeleď Staphylinidae - drabčíci) nebo chybí
4
(např. samičky světlušek). Tělo se skládá z hlavy (caput), štítu (thorax), zadečku (abdomen) a přívěsků. Mezi přívěsky patří makadla, tykadla a 3 páry noh. Tvar těla i přívěsků je velmi variabilní, často úzce specializovaný. Velikost těla našich druhů je od 0,5 mm (některé druhy čeledi Ptinidae) do cca 8 cm (roháč – Lucanus cervus). Největší brouk na světě měří přes 20 cm (Titanus giganteus), ale to zdaleka není největší hmyz. Naši brouci se dělí na 112 čeledí podle posledního Check-listu z roku1993. V České republice je známo podle stejného Check-listu více jak 6050 druhů, ale každoročně jsou hlášené další nové druhy. Brouci se prakticky vyskytují u nás všude a to jak na zemi, tak i ve vodě. Jsou známé slepé druhy z podzemí i druhy s různým počtem facet v očích. Vývoj probíhá několik měsíců až několik let. Patří mezi hmyz s proměnou dokonalou – tj. vajíčko, larva, kukla, dospělý brouk (imago). Na světě je známo kolem 1/2 milionu druhů brouků, ale jejich počet se odhaduje na 1-2 miliony. Řada druhů vymírá, aniž by byla vědecky poznána a popsána – např. v tropických oblastech.
pomonae (Scopoli, 1763) – Bázlivec hnědý. Rod Lochmaea je zastoupen v ČR 3 druhy a dva z nich mají i české názvy: G.capreae (Linnaeus, 1758) – Bázlivec vrbový a G.suturalis (Thomson, 1866) – Bázlivec vřesový. Tribus Luperini je u nás zastoupen 4 rody: Phyllobrotica, Euluperus, Calomicrus a Luperus. Nejvíce druhů v ČR má rod Luperus – 6 druhů. Z nich 2 druhy mají české pojmenování: L. longicornis (Fabricius, 1781) – Bázlivec jabloňový a L. flavipes (Linnaeus, 1767) – Bázlivec hrušňový. Dále je pod tímto rodem zařazen i druh L. pinicola Duftschmid, 1825 – Bázlivec tmavý, ale tento druh je v současné době zařazen do rodu Calomicrus. Z tribu Sermylassini se u nás vyskytuje pouze 1 druh řazený do rodu Sermylassa (S.halensis /Linnaeus, 1767/), který doposud nemá české jméno. Typické pro tu celou podčeleď je to, že se jedná o mandelinky s víceméně nápadně měkkými krovkami. Na jedné straně se jedná o velké množství druhů víceméně nenápadně šedohnědě zbarvených a na druhé straně jsou druhy s kontrastně černými krovkami (např. některé druhy rodu Luperus) a nakonec se zde vyskytují i druhy s nápadně kovově zbarvenými krovkami (např. Sermylassa spec.). Pro jejich rozlišení existuje v současné době několik více nebo méně spolehlivých určovacích klíčů. Všechny tyto klíče jsou uvedené v němčině, polštině, angličtině, ale klíč speciálně pro naše druhy a navíc v češtině dosud chybí. Na obrázku je bázlivec Galeruca pomonae (Scop.). Orig. V. Vysoký.
Bázlivec Tímto pojmenováním se „honosí“ řada druhů mandelinek. Jedná se u nás o zástupce rodů Galerucella, Galeruca, Lochmaea, Luperus a Agelastica. Tak je tomu podle Soustavy a jmen živočichů z r. 1954, tj. práce, která je udáván jako směrodatná pro české názvosloví. Pokud si tento seznam českých jmen podrobně prohlédneme, pak zjistíme, že tento název by se měl týkat celé podčeledi Galerucinae. Naše rody a druhy se v současném pojetí rozdělují do 4 tribů – Agelasticini, Galerucini, Luperini a Semylassini Do tribu Agelasticini je u nás zařazen pouze rod Agelastica s druhem A.alni (L., 1758) – Bázlivec olšový. Do tribu Galerucini jsou v současné době řazené rody Galerucella, Pyrrhalta, Xanthogaleruca, Lochmaea a Galeruca. U těchto rodů má nejvíce druhů v České republice rod Galerucella (8 druhů, ale z nich je 1 druh nejistý) od něhož jsou ve výše zmíněné „Soustavě jmen“ uvedené tyto druhy: Galerucella nymphaeae (Linnaeus, 1758) – Bázlivec leknínový; G. lineola (Fabricius, 1781) – Bázlivec čárkovaný a G.tenella (Linnaeus, 1761) – Bázlivec jemný. Bázlivec jilmový uvedený v tomto rodu pod jménem G.luteola (Müller, 1766) je v současné době řazen do rodu Xanthogaleruca. Rod Galeruca je v České republice zastoupen 7 druhy (z toho je jeden nejistý). Z těchto druhů má český název druh G.tanaceti (Linnaeus, 1758) – Bázlivec černý) a G.
Bělokaz S tímto jménem se setkáváme u kůrovců a jedná se zde o zástupce rodu Scolytus Geoffr. Stejné pojmenování má i tribus Scolytina v podčeledi Scolytinae. Je ale zajímavé, že čeleď Scolytidae má název Kůrovcovití. Zde je jméno převzaté z dřívějšího pojmenování čeledi Ipidae. Dříve byl rod Scolytus nazýván Vypukločelec (např. toto pojmenování používá např. Klapálek
5
(1903: Atlas brouků středoevropských). PFEFFER (např. 1954: Lesnická zoologie II.) udává jako synonym český název Vypuklobřišník. Rod Scolytus (= Bělokaz) je v Palearktické oblasti zastoupen kolem 100 druhy a v České republice je známo v současnosti 11 druhů. Od ostatních rodů kůrovců se liší vnějším okrajem předních holení, který má hladký, nezoubkovaný a šít je po stranách zřetelně obroubený. Ploché krovky po stranách nezakrývají zadeček, který je proto dobře viditelný – ostatní rody mají jiné znaky. Zástupci tohoto rodu jsou rozšířeni po celé Eurasii, Severní a Jižní Americe a žijí i v Africe. Většina žije monogamicky v lýku listnáčů, pouze některé druhy žijí polygamicky a pouze některé druhy žijí vzácně i pod kůrou jehličnanů (Alžírsko, Sibiř). Ve střední Evropě jsou všechny druhy vázané jen na listnáče. Monogamické druhy mají požerek tvořený jednoduchou svislou (někdy ale i vodorovnou) matečnou chodbou a poměrně hustými chodbami larev. Polygamicky žijící druhy mají požerek hvězdicovitý, když rovně probíhající podélná matečné chodby mají základ v malé snubní komůrce. Chodby probíhají v běli a kuklení v běli nebo v kůře. V roce mají jedno nebo dvě pokolení a vždy přezimují larvy. Všechny druhy jsou přímými nebo nepřímými škůdci ovocných, parkových i lesních stromů. Některé druhy jsou přenašeči spor zhoubných druhů hub (např. grafioza jilmu).
Scolytus carpini (Ratzeburg, 1837) – dubový (1) BU+D+HA+HAB, Scolytus ensifer Eichhoff, 1881 – polygamní** (1?) J (dva druhy), Scolytus intricatus (Ratzeburg, 1837) bělokaz dubový (1) BU+D+HA+K*, Scolytus kirschii Skalitzky, 1876 – kirschův** (1?) J (dva druhy), Scolytus laevis Chapuis, 1869 – bělokaz (1) H+J+O+S*, Scolytus mali (Bechstein, 1805) – švestkový (2) H+HL+(? J)+JA+S+SK, Scolytus multistriatus (Marsham, 1802) – pruhovaný (2) J (více druhů), Scolytus pygmaeus (Fabricius, 1787) – malý (2) J (dva druhy), Scolytus ratzeburgi Janson, 1856 – březový (1) B (dva druhy) + (? jilm), Scolytus rugulosus (P.W.J.Müller, 1818) – ovocný (2) H+HL+JA+R+S+SK*, Scolytus scolytus (Fabricius, 1775) – jilmový (2) J+Zelkova carpinifolia*, (*starší literatura udává i další druhy **navržená nová česká jména)
bělokaz bělokaz bělokaz chlumní bělokaz bělokaz bělokaz bělokaz bělokaz bělokaz dřevin,
Bembidion Rozsáhlý rod střevlíkovitých brouků. Na světě je známo více jak 800 druhů s nejhojnějším rozšířením v holarktické oblasti. Rod je rozčleněn do mnoha podrodů, jejichž statut není zatím ustálený. Jsou snahy tento rod rozdělit do více rodů, nejrazantněji to řešil francouz Jeannel, ale proti jeho řešení je mnoho negativních oponentur. Naše druhy se dají od příbuzných rodů tribu Bembidiini rozeznat jednoduchými, z boku neseříznutými předními holeněmi. Podčeleď Bembidiini se dá jednoduše oddělit od všech ostatních střevlíků podle čelistních makadel, které mají poslední článek šídlovitý, tj. mnohem užší než článek předposlední. Rod Bembidion popsal Latreille v roce 1802. V současné době je z České republiky známo 70 druhů a poddruhů, z nich jsou 4 vyhynulé (Bembidion argenteolum Ahrens, 1812; B. velox /Linnaeus, 1761/; B. fasciolatum /Duftschmid, 1812/ a B. fulvipes Sturm, 1827) a 3 pochybné (B. ruficolle /Panter, 1797/; B. subfasciatum Chaudoir, 1850 a B. milleri milleri Jacquelin du Val, 1851). Determinace je bez mikroskopu nemožná. Velkou roli mimo běžné morfologické znaky hraje u mnoha druhů mikroskulptura. Mikroskulptura může mít několik variant od jemného příčného rýžkování až po hrubou síťovitou skulpturu – mezi těmito krajními možnostmi je řada přechodů. Bez základního srovnávacího materiálu je determinace velice
Na obrázku je Scolytus sp. (tvar těla z boku) a typy požerků v běli. Orig. V. Vysoký. Přehled druhů, počet pokolení a jejich živných rostlin (Legenda: B = bříza, BU = buk, D = dub, H = hrušeň, HA = habrovec, HAB = habr, HL = hloh, J = jilm, JA = jabloň, K = kaštanovník, O = olše, R = růže, S = slivoň, SK = skalník).
6
Determinační minimum část druhá
obtížná a je doporučováno určovat vždy více různých druhů a větší počet kusů najednou. Tím se postupně vylučují druhy určitých podrodů a druhových skupin.
Václav VYSOKÝ
Na obrázku je šídlates lesklý Bembidion lampros (Hbst.). Orig. V. Vysoký.
Stručný nástin determinačních znaků na těle hmyzu – HLAVA Hlava je jedna z části hmyzího těla. Na hlavě jsou velmi důležité prostředky potřebné k životu jedince v přírodě. Jsou zde orgány přizpůsobené k přijímání potravy i orgány k orientaci v přírodě. Je zde začátek zažívacího traktu, jsou zde důležitá nervová centra a mohutné svaly potřebné k pohybu ústních orgánů, makadel a tykadel.
Blýskáček Blýskáčci jsou zástupci rodu Meligethes. Rozsáhlý rod Meligethes patří do čeledi Nitidulidae (Lesknáčkovití). V České republice se vyskytuje celkem 52 druhů a jeden druh je pochybný (Meligethes ater C.Brisout de Barneville, 1863). V Čechách je potvrzeno dosud 49 druhů a jeden je pochybný (Meligethes rosenhaueri Reitter, 1871). Jedná se o tmavohnědé až černé druhy, často se zřetelným kovovým leskem. Blýskáčci jsou brouci specializovaní na různé rostliny. Mnoho druhů z nich je škodlivých (např. na řepce škodí blýskáček řepkový – M. aeneus /F./.). Největší druh dlouhý 3-4 mm je M. rufipes Gyll. vyskytující se na květech černém bezu. Nejčastěji se blýskáčci vyskytují na květech, kde vyžírají prašníky a tím znemožňují jejich opylení – na rostlinách pěstovaných na semeno jsou proto často pohromou. Některé druhy se vyskytují i na různých květech. Již výše zmiňovaný blýskáček řepkový se nejdříve na jaře vyskytuje v květech podbělů, které postupně opouští a usazuje se na květech mrkvovitých, hluchavkovitých, bobovitých, černého bezu apod. Lokálně se vyskytuje ve velkém množství. Ovšem na jednom květu můžeme zastihnout i více druhů pohromadě. Např. s blýskáčkem řepkovým se často vyskytují druhy M. coracinus Str. a M. viridescens F.
Cranium je vytvořeno spojením nejméně 4 postorálních somitů s praeorální krajinou vzniklou z cephalických lobů embrya, jež obsahuje prostomium a jeden nebo dva praeantennální a antennální somity…… takto by bylo možno popisovat hlavu na několika stranách tiskopisu. Pro běžnou determinační potřebu je však pro nás důležitá jenom její svrchní viditelná část. Velmi důležité je znát „topografii hlavy“ a k ní si něco málo řekneme. Na hlavě jsou většinou složené oči. Tyto oči jsou složené z několika facet až z mnoha desítek facet, odsud také pochází jejich jméno. Výjimečně mohou tyto oči chybět – u podzemních a jeskynních druhů. Tvar očí, jejich poloha na hlavě i jejich velikost jsou často důležitým determinačním znakem. Mimo tyto oči jsou u mnoha skupin vyznačená tzv. očka, která se nacházejí na temeni hlavy. Vpředu nebo na spodní části hlavy jsou ústní orgány, které mohou být jednoduché (např. u dravého hmyzu jen kousací s kusadly svrchními a spodními – savé např. u motýlů, dvoukřídlého hmyzu apod.) nebo kombinované (zde jsou kusadla i ústrojí přizpůsobené k sání – např. u některého blanokřídlého hmyzu). Vnější znaky si probereme dále. Podle polohy hlavy vůči ose těla se dělí hlava do tří typů. Hypognathní typ má ústní ústrojí kolmo dolů k ose těla; prognathní typ je ústní ústrojí více nebo méně v ose těla a poslední je opistognathní typ, který má ústní ústrojí na sdní zadní části hlavy. Důležité jsou také přívěsky a to tykadla a makadla čelistní a pysková. Na hlavě je nutno si zafixovat některé termíny a oblasti jejich výskytu na hlavě. Jedná se o temeno, krček, čelo, čelní štítek, čelní švy, spánky, klypeus, šev klypea, svrchní pysk (labrum), tykadlové jamky, spodní pysk, zub brady (důležitý
Na obrázku je blýskáček řepkový (Meligethes aeneus F.). Orig. V. Vysoký.
7
znak na spodní straně rozhodující často i o zařazení do rodu).
nutné se naučit umístit preparát tak, aby mikroskulptura byla v mikroskopu „kolmo“ viditelná – jinak zde hrozí zkreslení tvaru políček. Nejčastěji a nejzřetelněji je mikroskulptura vyznačena na temeni a krčku hlavy. Na povrchu dále nacházíme různé tečky, porojamky, jamky, vrásky, kombinace jamek a vrásek, rýhy a kýly. Jejich jednotlivé umístění, velikost, síla apod. jsou velmi důležité pro determinaci. Zde je nutno se naučit dívat a „zafixovat“ si pro jednotlivé druhy tvary určité skulptury. V literatuře máme udáno často termíny, jemné tečkování, drobné tečkování, hrubé tečkování, velmi hrubé tečkování atd. Kde je ale hranice mezi jednotlivými stupni není nikde uvedeno. Zde je nutno se naučit dívat na tyto znaky podle srovnávacího materiálu a v případě nejasností srovnávat stále určovaný materiál se srovnávacími kusy. Chloupkování je také velmi variabilní a má mnoho stupňů síly, délky, ale chloupky mají také celou škálu barev. I zde je nutno si uvědomit, že každý autor popisů a klíčů má svoji barevnou paletu a svoji terminologii. Rozeznat od sebe šedé, jemně šedé, měkce šedé, bělošedé, stříbřitě šedé chloupkování apod. je často nad síly determinátora. A často tyto znaky rozhodují. Všichni dobře víme, že stačí použít jen o málo silnější koncentraci smrtící látky nebo jinou smrtící látku než je běžně užívaná a dostaneme úplně jiné odstíny. Musíme počítat i s určitou šeroslepostí a jiným vnímáním barevného spektra a zde je nutno dále určovat na základě souboru dalších znaků. Důležité je také naučit se rozeznávat krátké, středně dlouhé a dlouhé chloupkování. Často je dosti těžké vyhodnotit chloupkování přilehlé, polovztyčené, skoro vzpřímené atd.
Pro praktickou determinaci je v prvé řadě nutno rozeznávat tvar hlavy od jednoduchého tvaru až po velmi složitý soubor různých výběžků a často pro určité skupiny uzpůsobené tvary – např. u nosatců. Za nejednoduší tvar lze považovat kulatý tvar nebo tvar oválný (příčně i podélně). Další možností je tvar hranatý a to čtvercový, obdélníkový (příčně i podélně). Specializované tvary se vyskytují u některých skupin hmyzu – u brouků do je protáhlá přední část hlavy u nosatců, kdy protažení může být až extrémně dlouhé (např. u našich druhů rodu Curculio). Vyskytují se případy, že jsou na hlavě různé drobné, ale i mohutné výrůstky (např. z Dynastinů nebo některých nosorožíků – většinou jen u samců). Je známo mnoho extrémů i z jiné skupiny hmyzu než jsou brouci – obrovská variabilita tvaru hlavy je známa např. u mravenců. Variabilita obličejové části hlavy u pestřenek je dokonce základem pro rozdělení do tribů, rodů a často i do druhů. Mnoho druhů rovnokřídlého hmyzu má v tropech různé výrůstky nebo je hlava extrémně protažena do výše. Při determinaci je nutno pečlivě zvažovat jednotlivé teze a antitéze týkající se tvaru hlavy, protože u řady hmyzu bychom se mohli při chybném vyhodnocení znaků dostat k úplně jiným druhům – to je ale nutno dodržovat při jakémkoliv tělním orgánu. Dalším důležitým poznatkem je povrch těla a jeho ochlupení, popřípadě osazení různými štětinkami, trny apod. Jen běžně se zde zmíním o některých variacích některých znaků. Důležité je umět správně vyhodnotit povrch hlavy. Je nutno se naučit dívat na hlavu úplně hladkou (zde jsou pak max. velmi jemné rozptýlené jednotlivé drobné tečky v podobě vpichů) nebo skulpturovanou. Nejjemnější skulpturu tvoří na hlavě mikroskulptura, které může být různě utvářena a může být i různě silně (hluboce) vyznačena. Rozpoznání jednotlivých typů mikroskulptury je možné pouze porovnáním srovnávacího materiálu, protože každý autor používá terminologii podle svého vidění. V zásadě jsou tři různé typy s mnoha přechody. Nejprve je to příčné rýžkování, kdy spojnice jednotlivých polí mikroskulptury skoro chybí. Druhý případ je mikroskulptura tvořený z příčných polí (zde je velká variabilita) a nakonec je to isodiametrická mikroskulptura, kdy jsou políčka skoro stejně dlouhá jako vysoká (ale i zde jsou různé stupně variability). Při hledání mikroskulptury je nutné mít kvalitní optiku a dobré osvětlení. Zde je také
To by bylo tak zhruba vše co se týče některých determinačních znaků na hlavě a příště se budeme věnovat očím, kusadlům a přívěskům. Texty k obrázkům (4íslování zleva) 1. řada – Typ postavení hlavy k ose těla 1.1 Hypognatní typ 1.2. Prognatní typ 1.3. Opistognatní typ 2. řada – Ukázky tvaru hlavy hmyzu 2.1. Hlava brouka rodu Claviger 2.2. Hlava vosičky rodu Ecitopria 2.3. Hlava mravence rodu Cylindromyrmex 2.4. Hlava všekaze rodu Capritermes 2.5. Hlava kobylky rodu Anisostoma
8
2.6. Hlava mouchy rodu Acontistoptera 3. řada – Ukázky tvaru hlavy hmyzu 3.1. Hlava mouchy rodu Labomyia 3.2. Hlava mouchy rodu Diasemopsis 3.3. Hlava mouchy rodu Misotermex přívěsky jsou tykadla)
(dolní
4. řada – Ukázky tvaru hlavy hmyzu 4.1. Hlava brouka z čeledi Brenthidae 4.2. Hlava sarančete rodu Copiphora 4.3. Hlava nosatce rodu Apoderus 4.4. (nahoře) Hlava všekaze rodu Eutermes 4.5. (dole) Hlava svítilky rodu Fulgora 5. řada – Ukázky tvaru hlavy hmyzu 5.1. Hlava nosatce rodu gyllenhalia 5.2. Hlava mouchy rodu Labomyia 5.3. Hlava nosatce rodu Balanius Orig. V. Vysoký.
9