Listy Entomologického klubu při Labských pískovcích
Rok 2003
Číslo 3
Editorial Vážení členové Klubu, vážení entomologie a milí milovníci přírody,
Pavel Benda ze své cesty po namibijské části černého kontinentu a rovněž Onřej Šafránek přežil útrapy monzunových dešťů v jižním Laosu. Oba kolegové se s námi o své zážitky podělí nejen v krátkých příspěvcích na stránkách našeho zpravodaje, ale především poutavým vyprávěním doplněným mnoha diapozitivy na našem setkání. Má cesta po indických Himálajích, kterou jsem obsolvoval se svým dlouholetým přítelem Zbyňkem Kejvalem byla završena nejen úspěšnými lovy, dokonalými zážitky, cennými zkušenostmi, ale tentokrát také vleklými zdravotními problémy. Opomenut nezůstal samozřejmě výzkum v krajině nejmilejší, totiž v Labských pískovcích. I letošní, byť extrémně suchý a k entomologickým aktivitám nepřející, rok přinesl nejedno překvapení. Výzkum vodních brouků přinesl nemálo významných druhů. Za všechny budu jmenovat potápníka Ilybius subtilis, druh, který nebyl v celých severozápadních Čechách očekáván. Dosud byl zjištěn pouze na jediné lokalitě na Kamenické Stráni, výskyt na dalších lokalitách není vyloučen. Na tomto místě bych však chtěl především poděkovat panu Rudolfu Říhovi, který se obětavě ujal pomoci při časově náročných faunistických průzkumech vodního hmyzu naší oblasti a to nejen přímo v terénu, ale také při následném zpracování nashromážděného
přátelé
rok se s rokem sešel a tak se na sklonku toho letošního můžeme opět setkat na naši pravidelné a troufám si říci i tolik očekávané schůzce našeho dobrovolného entomologického sdružení. Mám-li tento rok alespoň ve stručnosti rekapitulovat, nemohu opominout několik důležitých okamžiků v životě našeho klubu. V první řadě to je odstoupení našeho dosavadního předsedy pana Václava Vysokého, který dne 2. října t.r. oznámil své odstoupení ze zdravotních důvodů. Chtěl bych proto využít této chvíle a poděkovat panu Vysokému nejen za dosavadní vedení klubu, ale především za obdivuhodnou píli, elán a nadšení s jakým ke své práci, a to nejen v klubu, přistupoval. Znám pana Vysokého již mnoho let a mohu říci, že jsem jeho životní energii vždy velmi obdivoval. Nezbývá než popřát panu Vysokému dobré zdraví, veselou mysl a ještě mnoho úspěchů nejen na poli zoologickém. K dalším významnějším událostem jistě patřily i entomologické cesty expedičního charakteru některých našich členů do nejrůznějších koutů naší Země. V pořádku a bez větších úhon se vrátil
1
Žije ještě roháč obecný (Lucanus cervus) na děčínsku ?
materiálu. Díky této spolupráci se již dnes můžeme pochlubit řadou velmi významných zjištění. Do seznamu tesaříků Labských pískovců si můžeme připsat další druh. Je jím vzácný a lokální tesařík Pedostrangalia revestita. Druh který velmi bravurně uniká pozornosti neboť poletuje převážně v korunách stromů byl zjištěn na území národního parku pod Stříbrnými stěnami. Jeskynní kobylka Troglophilus neglectus není tak vzácná, jak jsme se původně domnívali a dnes ji nacházejí obyvatelé Hřenska ve sklepích svých domů. Přesto však stále patří k unikátnímu, vzácnému a starobylému druhu, který si zasluhuje nejpřísnější ochranu. Kolegy motýláře mohu informovat o excelentním výzkumu externího spolupracovníka Dr. Jiřího Vávry, který svou pozornost v letošním roce soustředil na lepidoptery přírodní rezervace Babylon v NP České Švýcarsko. Na lokalitě skalních měst se podařilo prokázat výskyt 452 druhů motýlů v rozsahu celého řádu. K zajímavostem patří zjištění pouzdrovníčka Coleophora glitzella, neboť tento druh jinde vystupuje do značných nadmořských výšek a např. na Šumavě byl nalezen až na vrcholu Churáňova. Rovněž výzkumy dalších externistů, především Dr. Jaromíra Strejčka a Mgr. Emilie Strejčkové přinesly řadu zajímavých výsledků. Jmenujme alespoň prokázání nosatce Plinthus tischeri, což je karpatský prvek s normálním výskytem při horní hranicí lesa, který dříve byl již nalezen na německé straně. Jde opět o pozůstatek z doby posledního zalednění, kdy byly horské druhy stlačeny do nižších poloh, kde mohou na vhodných místech dosud přežívat. O nálezy tohoto unikátního druhu se významnou měrou zasloužil také pan Rainer Marschner. Zajímavých pozorování bylo jistě více. Mne nezbývá než si přát, aby i příští entomologická sezóna byla alespoň tak úspěšná jako ta letošní. K tomu připojuji i své přání všem členům klubu, aby i v novém roce 2004 nacházeli při svých toulkách naší přírodou zajímavé objevy a krásná a nezničená místa.
Pavel Benda Představovat blíže tento více než známý druh brouka je zcela zbytečné. Nelze pochybovat ani o tom, že se jistě vyskytoval v dřívějších dobách i na Děčínsku. Údaje o jeho aktuálním stavu z posledních let, resp. desetiletí, podle mých informací zcela chybí. Nenarazili jsme na něj ani při prohlížení sbírek u členů našeho klubu, které jsme prováděli s panem Vysokým při shromažďování údajů o tesařících Labských pískovců. Jediný údaj pochází z počátku sedmdesátých let 20. století z Děčína, kdy v areálu Desty Děčín byl odchycen 1 samec u aleje asi dvaceti kusů topolů a posléze byl opět vypuštěn. Informace pochází od Věry Vácové (je to moje tchýně), která jej osobně viděla a která zde v tomto období pracovala. Prosím všechny členy našeho klubu, aby věnovali pozornost tomuto druhu.
Sběratel a zákon Vladimír Ševčík Tento příspěvek bych chtěl zaměřit na problematiku ochrany přírody, především na ochranu hmyzu v podobě zákona o ochraně přírody a krajiny číslo 114/1992 Sb. a v souvislosti s činností amatérských entomologů. Problematika je dost široka a tak si dovolím jen menší nástin možných situací. Zákon rozděluje zvláště chráněná území na 5 celků: národní park (NP), chráněná krajinná oblast (CHKO), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP).U zvláště chráněných územích jako jsou národní parky platí (§16, odst.1, bod g) na celém jeho území zákaz sbírat či odchytávat živočichy, není– li stanoveno jinak v tomto zákoně, v bližších ochranných podmínkách či v návštěvním řádu NP. Zákaz sbírat a odchytávat živočichy platí i u NPR (§29, bod i) a PR (§34, odst.1, bod e). Na těchto územích tedy nesmí nikdo sbírat žádný hmyz, žádný odborník ani specialista a už vůbec ne amatérský entomolog. Tento zákaz ale ruší §43 - výjimka ve zvláště chráněných územích. Ta může být udělena v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převyšuje nad zájmem ochrany přírody. Může ji povolit orgán ochrany přírody, který je příslušný k vyhlášení ochrany. U národních parků a
Miloš Trýzna
2
CHKO je tímto orgánem Ministerstvo životního prostředí. Zvláště chráněné území CHKO zákaz sbírat a odchytávat živočichy neuplatňuje. Toto znění zákona je dost výstižné a kladu si otázku, zda na těchto územích, kde platí zákazy sběru živočichů (hmyzu), může nekvalifikovaný entomolog vůbec hmyz sbírat. Vždyť výjimka může být udělena jen v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převyšuje nad zájmem ochrany přírody. Už tato věta svádí k nekonečné diskusi. Myslím si, že žádat o povolení na udělení výjimky pro sběratele je nedostižné, ale třeba se mýlím. Zbývá jediný způsob sběru hmyzu a to ten, který asi většina z nás provádí, tedy sběr nelegální. Jako člen Entomologického klubu při Labských pískovcích můžu říci, že spolupráce se členy NP a CHKO je velmi dobrá. Ale mohl bych toto samé říci v případě žádosti o povolení na sběr i v jiném NP? Překvapen jsem byl u zvláště chráněného území CHKO, kde žádný zákaz není na sběr živočichů (a tedy i hmyzu) uveden. Našel jsem ale § 5 Obecná ochrana rostlin a živočichů, odst.1, který uvádí, že „všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci“. Obvyklá věta, která dokáže nahradit celé znění zákona samotného. Kdo dokáže posoudit budoucí ohrožení druhu, entomolog nebo strážce chráněného území? Osobně si myslím že entomolog, který zná situaci v ochraně přírody. Většinou je to ale strážce zákona. Na entomologii je zajímavé a pěkné, že jako jednen z mála vědeckých oborů bez nutnosti nákupu drahých přístrojů dává možnost uplatnění i amatérům. Myslím si, že bez amatérských entomologů by dnešní entomologie nebyla tak daleko jak tomu dnes je. Bez jejich práce by nemohla vzniknout třeba kniha od Milana Slámy „Cerambycidae České republiky a Slovenské republiky“, kde je mnoho údajů o přítomnosti tesaříků na našem území, o jejich lokalitách, živných rostlinách nebo době výskytu. Obdobná byla i situace u publikace Pavla Bendy a Václava Vysokého „Tesaříci Labských pískovců“. Chci zde vyjádřit určité obavy o amatérské entomology, kteří budou jednou začínat. Ti se budou muset nejprve seznámit s aktuální legislavitou, především kde sbírat, co sbírat a s obecnými problémy ochrany přírody. Následně si musí obstarat povolení ke sběru hmyzu. To není vše, neboť je vytvořen seznam živočichů podle §14
vyhl. 395 z r.1992 Sb., který určuje stupně ohrožení zvláště chráněných druhů. Je rozdělen do tří skupin. První jsou kriticky ohrožení živočichové, kam patří např. motýli Parnassius apollo (jasoň červenooký), Maculinea alcon, (modrásek hořcový), brouci Carabus auratus (střevlík), Capnodis tenebrionis (krasec). V druhé skupině jsou silně ohrožené druhy, např. Saturnia pyri (martináč hrušňový) nebo Osmoderma eremita (páchník hnědý). Třetí skupina zahrnuje druhy ohrožené, jako Apatura ssp. (batolec), Odontaeus armiger (chrobák ozbrojený) aj. Už jako začínající entomolog amatér bude muset znát skupiny hmyzu a hlavně konkrétní druhy. Já osobně jsem ke všem těmto názvům, druhům a terminologiím dospěl postupně a to především sběrem a determinací, tedy praxí. Nechci v zákoně postupovat dál, patrně záleží na konkrétním problému a ten je nutné řešit, jinak je to asi věcí diskuse. Tímto příspěvkem jsem chtěl upozornit na obtížnost našeho amatérského „broučkaření“ v ohledu na stávající platnou legislativu. Naše vlastní praxe je samozřejmě odlišná, proto hodnoťte tento příspěvek pouze jako informativní.
Brouci a Laos Ondřej Šafránek Laos je jihoasijský stát nacházející se mezi hranicemi Vietnamu na východě, Kambodži na jihu, Thajska na západě a Čínou na severu. Oblast patří do tropické monzunové oblasti. Nejvíce se monzun projevuje na svazích horských hřebenů, kterými je Laos protkán hlavně na severu a na východní hranici. Laos byl stejně jako Vietnam francouzskou kolonií, což je dodnes patrné v hlavním městě Vientian na vzhledu některých staveb, ale také na obyčejných bagetách, které jsou v Asii neobvyklým jevem. Během války ve Vietnamu bylo pohoří podél společné hranice protkáno sítí zásobovacích cest, které jsou souhrně nazývány „Ho Chi Minova stezka“. Z Laosu po ní proudily zásoby a munice pro komunistické povstalce na severu Vietnamu. Američané celou oblast několik let masivně bombardovali, čemuž Laos vděčí za titul „nejvíce bombardovaná země na světě“. Stopy jsou dodnes viditelné v podobě kráterů. Velkým strašákem pro místní obyvatele, ale i turisty, tuny nevybuchlé munice, na jejíž likvidaci jsou vynakládány nemalé prostředky. V Laosu vládne komunistická vláda, jejíž politika je vstřícná západním investicím.
3
Díky nízké hustotě obyvatel a takřka neexistujícímu průmyslu zde najdeme stále velké plochy primárního pralesa, který v jiných částech Asie představuje už jen ostrůvky. Některé druhy hmyzu zde slouží k potravě, proto sběr brouků se síťkou či sklepávačem za účelem zkoumání shledávají domorodci bláznivým a směšným, nikoliv však trestným. Vzhledem k mimořádné biodiverzitě oblasti a vhodně zvolené době začátku letních monzunů (konec dubna až květen) se osvědčuje většina entomologických metod sběru hmyzu. Nejlépe se ale osvědčilo světlo. Vybaven baterií s nabíječkou (asi 3 kg), dvěma zářivkami (bílou a fialovou) osvětlující plátno z bílého šusťáku, vyrážel jsem více méně pravidelně do okolních hvozdů mimo světla lidských sídel. Podle subjektivního rozhodnutí se přikláním k větší účinnosti světla fialového. Svícení probíhalo vždy od soumraku, asi od 19 do 22 hodin, kdy nálet hmyzu polevoval na intenzitě. Na plátně převládal nálet vrubounovitých, kovaříků, ploštic, tesaříků, poblíž vody pak střevlíků, vodomilů, ale i jiných vodních čeledí, na písčitých náplavách přilétali i svižníci. Vyjmečně potěšil roháč či talířník (čel. Paussidae). Z ostatního hmyzu překvapily svou bizarností velké cikády, kudlanky, kobylky, vodní ploštice. Noční svícení se ukázalo jako velice výtěžná metoda, kterou jsem nasbíral největší procento hmyzu. Některé skupiny brouků však světlo neláká, a tak nezbývá než se vydat se síťkami do porostu po pralesních cestách a cestičkách nebo na dosud obnažené břehy řek, do koryt potoků či ke krasovým jeskyním, které svým chladným průvanem vytváří inverzní minibiotopy. V těchto místech přichází z entomologických metod sběru v úvahu smýkání vyšších pater porostu pomocí 5-ti metrové teleskopické tyče, kterou lze využít pouze na otevřenějších místech vzhledem k problematické manipulaci. Denní sklepávání nemá v tropech příliš velkou úspěšnost vzhledem k mimořádné aktivitě hmyzu. Zajímavá byla vždy návštěva čerstvě vypálených ploch, které domorodci ihned osazují kulturními plodinami. Ohořeléh pahýly stromů a keřů lákají dřevní tesaříky, pestrokrovečníky, lze spatřit i větevníčky a krasce. Smýkání podrostu má význam pouze tam, kde je souvislejší podrost. Z pastí jsem používal pouze stromové, které se osvědčily jen v hustějších porostech, ale co do kvantity lapeného hmyzu neměly význam. Poměrně hojně se vyskytovali na pěšinách a na březích řek svižníci.
Závěrem mohu dodat, že Laos je díky své zaostalosti jedinečným zachovalým územím tropického pralesa s neuvěřitelnou biodiverzitou rostlinné i živočišné říše, pravým entomologickým rájem s nádhernými scenériemi hor a řek, ukrývající stále mnoho neobjeveného.
Faunistické střípky Petr Svadbík Reaguji na výzvu vedení a vydavatelů klubového časopisu o zveřejňování zajímavých sběrů vzácnějších druhů hmyzu uplynulých sezón, neboť to považuji za velmi užitečné pro urychlení a zpřesnění faunistických průzkumů sledované oblasti a také mohou tyto „entomologické střípky“ nastartovat některé „dřímaly“. Určitě není nutné tajit sběry třeba i těch vzácnějších druhů, neboť dnes již víme, že citlivým přístupem, tj. bez devastace živné rostliny a prostředí a s ponecháním vždy části populace na daném místě, nemůže dojít k poklesu populace druhu, natož k jeho likvidaci. Opak je pravdou. Nemáme-li zmapovány druhy vyskytující se na zájmové lokalitě, nemáme pak co chránit a může tak dojít k nechtěné likvidaci, např. vlivem neustálého rozšiřování staveb, silnic a záboru lesních a zemědělských ploch, což je pro entomologa vždy bolestný stav. O tomto tématu by se dalo jistě dlouze polemizovat, proto raději přejduke konkrétním nálezům. Anisarthron barbipes (tesařík) – Maxičky env., Vlčí jezero, f.č. 5151, 2002, lgt. P. Svadbík, 1 mrtvý exemplář na hladině jezírka. Ceruchus chrysomelinus (roháček) – Maxičky env., 28.X. 2002, lgt. P. Svadbík, větší množství exemplářů ve ztrouchnivělém kmenu břízy (!). Zřejmě je tento druh dosti adaptabilní, což je jistě potěšující s výhledem do budoucna. Vzhledem k tomu, že současnou mou hlavní specializací je čeleď Chrysomelidae (mandelinkovití), žádám ostatní kolegy, zvláště ty, které zaujala má informace, o protislužbu.
Výzkum bezobratlých živočichů na území Českého Švýcarska – historie a současnost Miloš Trýzna Počátky výzkumu bezobratlých živočichů na tomto území spadají do předminulého století.
4
Prvním entomologem, o kterém se dochovaly záznamy, byl německý přírodovědec Johan Christian Friedrich Markel (1790-1860), který se věnoval studiu hmyzu zejména na saské straně. Dalším německým entomologem byl Moritz Schönbach z dnešní Mezní Louky, který z této lokality shromáždil významnou sbírku brouků, přičemž některé druhy v současné době již nebyly nalezeny. Z českých entomologů byl jedním z prvních Emanuel Lokay sen. (1822-1880), který své sběratelské exkurze prováděl především v okolí Jetřichovic a Mezní Louky. V letech 1905-1907 ve zdejší oblasti sbíral hmyz přední český entomolog prof. Jan Roubal (1880-1971), který se rovněž soustředil na široké okolí Mezní Louky. Dr. Alfréd Slavík (1847-1906) sbíral měkkýše v okolí Jetřichovic, Hřenska a Krásné Lípy. Za zmínku stojí i výsledky faunistických průzkumů Dr. Františka Rambouska (1886-1931) a Ing. Arnošta Jedličky (1888-1968). Dr. Fridrich Zimmermann (1895-1961) se věnoval fauně motýlů, jeho rozsáhlá sbírka je dnes uložena v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze. První ucelený přehled fauny obratlovců vypracoval Julius Michel ve své knize Tiere der Heimat (1929), která pokrývá i oblast Českého Švýcarska. V roce 1945 vznikl pod záštitou někdejšího děčínského městského muzea (dnes Okresní muzeum v Děčíně) entomologický kroužek, kde se sběru hmyzu nejvíce věnovali amatérští přírodozpytci Josef Pech a Bohumil Mikulecký. Tento entomologický kroužek bohužel brzy zanikl a téměř veškeré entomologické sběry byly nenávratně ztraceny. Do tohoto období spadají i výzkumné aktivity Dr. Karla Samšiňáka, který se zaměřil převážně na mravence. V posledních letech publikoval Dr. Václav Pižl několik zajímavých faunistických prací především o kovařících a žížalách. Významný přelom znamenal rok 1991, kdy dochází k posílení personálního obsazení Správy CHKO Labské pískovce, které umožňuje systematický faunistický průzkumu celé oblasti alespoň u některých skupin živočichů. Dochází také k navázání kontaktů se specialisty různých zoologických oborů, kteří začínají zpracovávat další skupiny živočichů. Rozbíhá se intenzivní spolupráce s Národním parkem Saské Švýcarsko, která může sloužit jako vzorový příklad bilaterální spolupráce. Velmi významné bylo založení Entomologického klubu při Labských pískovcích v roce 1999 s cílem koordinovat na zájmovém území entomologické aktivity amatérských i profesionálních entomologů. Další významný přelom ve výzkumu a dokumentaci fauny
tohoto území je vyhlášení Národního parku České Švýcarsko v roce 2000. Vzhledem k tomu, že pro území národního parku byla založena nová správa (Správa Národního parku České Švýcarsko), která je nezávislá na Správě Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce, dochází k dalšímu personálnímu posílení, které umožňuje další zintenzivnění výzkumné a dokumentarizační činnosti. V roce 2000 byly publikovány obsáhlé výsledky faunistického průzkumu tesaříkovitých. Pro biologické a ochranářské hodnocení jakéhokoliv území je důležité znát jednotlivé druhy živočichů, ale i rostlin, které se v něm vyskytují. Jen tak je možná přijímat kvalifikovaná ochranářská opatření směřující k uchování či zlepšení daného přírodního prostředí. Získání těchto základních znalostí by však nikdy nebylo možné bez úsilí řady často vynikajících amatérských přírodozpytců a dalších milovníků přírody.
Hmyz a České Švýcarsko Miloš Trýzna V tomto a v několika následujících příspěvcích se budeme populární formou věnovat některým významným a zajímavým skupinám hmyzu, které se vyskytují v nejcennějších částech Labských pískovců, totiž na území Národního parku České Švýcarsko. Území nejnovějšího, v pořadí čtvrtého národního parku v naší republice se nachází v oblasti Labských pískovců, nazývané již po mnohá desetiletí Českým Švýcarskem. Čtenáře hned jistě napadne, co má zdejší krajina společného s touto horskou alpskou zemí. V druhé polovině 18. století působili na saském dvoře v Drážďanech dva romantičtí malíři Anton Graff a Adrian Zingg, kteří malovali své obrazy nejen v Sasku, ale také na svých exkurzích kolem toku řeky Labe v okolí osady Hřensko. Zdejší krajina jim velmi připomínala rodnou domovinu, proto celou tuto oblast nazvali Českosaským Švýcarskem. Zdejší krajina je jistě velmi pozoruhodná. Asi nejzajímavější je unikátní geomorfologie, především existence nejrůznějších skalních měst. Typickými pro území jsou nádherné pískovcové věže, stolové hory, hluboká údolí i úzké rokle, ale také třetihorní čedičové vyvřeliny, které vznikly průnikem magmatu druhohorními sedimenty pískovců. Právě pestrost zdejších biotopů vytváří podmínky pro bohaté společenstvo nejenom rostlin, ale především nejrůznějšího hmyzu.
5
Brouci z doby ledové žijí v Českém Švýcarsku
Druhové spektrum všech bezobratlých živočichů je nápadné tím, že v sobě zahrnuje mozaiku druhů teplomilných a druhů podhorských či dokonce horských. Tato skutečnost je dána právě charakterem reliéfu a tím i následnou různorodostí klimatu zdejšího území. Teplomilné druhy hmyzu žijí na jižně exponovaných svazích pískovcových skal či čedičových vrchů, druhy chladnomilné pak v inverzních údolích ve skalních městech. V těchto roklích dochází k tzv. teplotnímu a následně i vegetačnímu zvratu, znamená to tedy, že druhy chladnomilné nežijí ve vyšších nadmořských výškách jak by se dalo očekávat, ale právě a unikátně v těchto chladných roklích, které se často nacházejí v nadmořských výškách okolo pouhých 130 m n. m. Všechny tyto makroklimatické zvláštnosti umožňují existenci řady druhů, se kterými bychom se jinak mohli setkat pouze v podhorských či horských chladných oblastech. Zde však, díky chladným údolím, se s těmito druhy můžeme setkat i v takto nízkých nadmořských výškách. Z území národního parku je také známo několik jedinečných druhů, se kterými se nesetkáme na žádném jiném místě v České republice. Nemůžeme zde nevzpomenout vzácnou a na zdejším území teprve nedávno objevenou jeskynní kobylku. Tento živočich je velmi starobylým druhem, jehož původ sahá až do teplejšího období doby meziledové. Neméně významné je opětovné objevení chrobáka černého, který byl na tomto území naposledy spatřen před čtyřiceti lety. Rovněž některé vzácně se vyskytující druhy motýlů nebyly nalezeny na žádném jiném místě naší republiky. Fauna hmyzu Českého Švýcarska je stále zahalena mnohým tajemstvím. Vzhledem k ohromnému druhovému bohatství této říše (počet druhů bezobratlých živočichů v této oblasti může být vyšší než 20 000!) jdou výzkumné práce velmi pomalu. Hlavní cílem veškerého entomologického bádání je podat základní, ale pokud možno co nejvěrohodnější a nejúplnější přehled o jednotlivých druzích hmyzu, které na tomto území žijí. A věřte, že činnost to není nikterak samoúčelná. Vždyť například již dnes přesně víme, jaké druhy ptáků či savců se v oblasti vyskytují. Tak proč bychom takto důležité informace neměly mít také z říše těchto drobných a stále opomíjených šestinohých tvorečků?
Miloš Trýzna Na území Národního parku České Švýcarsko se od doby jeho vzniku podařilo zjistit řadu velmi významných a vzácných druhů brouků. V první řadě jsou to horské druhy, které se na daném území vyskytují v inverzních (tedy chladných) lokalitách, až jsou jinak svým výskytem vázáni výlučně na horské polohy. V inverzních lokalitách dochází k teplotnímu a následně i vegetačnímu zvratu. Jednodušeji řečeno to znamená, že údolí těchto lokalit jsou velice chladná, zatímco polohy nad těmito údolími jsou o poznání teplejší, díky čemuž se na takových místech vytvářejí úplně jiné podmínky než v blízkém okolí. Podrobněji jsme se těchto chladných údolích zmínili v první části našeho povídání. Takovou lokalitu představují např. známé soutěsky u Hřenska. Nedávno zahájené výzkumy potvrdily přítomnost několika unikátních druhů, které se jinde na území naší republiky vyskytují jen ve vysokých polohách, často pouze na horských hřebenech. Průzkumem bylo zjištěno, že k nejvýznamnějším takovým druhům brouků patří v půdě žijící bezkřídlé horské druhy nosatců a mandelinek s lokálním a omezeným výskytem, jejichž zjištění v terénu je velmi nesnadné. V nízkých polohách (často i méně než 200 m n. m.) přežívají z doby posledního zalednění, které se odehrálo před 10 000 – 8 000 lety. V té době byly některé horské druhy stlačeny zaledněním do nižších poloh a na vhodných místech tak mohou dosud přežívat. Místa možného výskytu takovýchto druhů jsou dnes omezena pouze na úzká údolí a soutěsky. Brouci jsou extrémně citliví na každé negativní zásahy do jejich přirozených biotopů. Další skupinou chladnomilných brouků jsou brouci z čeledi páteříčkovitých. Všichni tito brouci se vyznačují měkkým tělem a vzhledem k tomu, že se živí převážně jiným drobným hmyzem, patří rozhodně k živočichům užitečným. Se zajímavými a nevšedními druhy se můžeme v přírodě setkat pouze na jaře či počátkem léta. V létě a na podzim je k zastižení pouze několik běžných a hojně rozšířených druhů. V nedávné době se v soutěskách říčky Kamenice, především v Divoké a Tiché soutěsce, podařilo nalézt několik velmi zajímavých horských druhů. K nejzajímavějším patří páteříček Rhagonycha translucida, který se vyznačuje večerní aktivitou,
6
což se projevilo i na stavbě jeho těla. Dospělý brouk má totiž v porovnání s ostatními zástupci poměrně velké oči, které mu umožňují vidění i za šera. Jeho barva je, podobně jako u ostatních druhů nočních brouků, hnědavá a celkově nevýrazná. Na horách je celkem hojný, na území Labských pískovců však patří k velmi řídkým druhům a žije zde pouze v chladných sevřených soutěskách s tekoucí vodou či v jiných vždy však chladných roklích. Podobným druhem je i páteříček Absidia rufotestacea, který, bohužel, opět nemá české jméno. Dosud je tento živočich znám pouze z Tiché soutěsky nedaleko Hřenska. Druh je i na horách nehojný, proto byl jeho nález v Českém Švýcarsku velmi překvapivý. Naopak hojným broukem je páteříček Podabrus alpinus, u něhož již samotný název dává tušit souvislosti se značnými nadmořskými výškami. Posledním velmi významným broukem, kterého nemůžeme nevzpomenout, je vzácný kovařík Sericus subaeneus nalezený opět v soutěskách říčky Kamenice. Je to typicky horský druh, který se vyskytuje pouze v blízkosti zachovalých horských lesů až do horní hranice horského pásma. V České republice je znám pouze z několika míst (po jedné lokalitě v Krkonoších, v Krušných horách a v Moravskoslezských Beskydech). Dále byl zjištěn na jediné velmi chladné lokalitě v Národním parku Podyjí v místech zvanými Ledové sluje. Nález kovaříka na území Národního parku České Švýcarsko tak představuje další údaj o výskytu tohoto celkově vzácného a mimořádného živočišného druhu. Tyto relikty si právem zasluhují nejen naši pozornost a další výzkum, ale především důslednou ochranu, která není myslitelná bez ochrany celých biotopů.
Zvířátka že jsou to líná, říká se jim Chrysolina, Je to ale pěkná cháska, baštěj listy až to mlaská, Na rostliny ohled neberou, hlavně že se dobře nažerou. Ty, co baštěj brambory, žijou hlavně na poli, druhy,
žlutá záda černé pruhy, poznej ještě jiné třeba ta co nádherná je a má kabát barvy
duhy.
Chrysolina polita zalezla si do žita, teď má z toho těžkou hlavu, neboť baští jenom trávu. Rákosníčci Donácie žijí pouze u vody, velcí jenom centimetr v letu dělaj závody. Ta latina to je hrůza, opouští mně moje můza.
Přihlásil se klučina, pročpak ale latina? Že ho z toho hlava bolí a zapomíná. Když jsi vyslechl tuto píseň a nic ti to neříká, Netrap se, že paměť nemáš, snad znáš brouka Pytlíka!
Broučí píseň aneb systematika koleopter Petr Svadbík Kdo z vás děti chtěl by znát, copak je to brouků řád, ať nastraží svoje ouška a začne poslouchat. Ti co ještě nevědí, že ho dělí čeledi, není vůbec na závadu, teď se to dozvědí. Na hodině zoologie učitelka naučí je, co zná dávno chytrý Hynek o čeledi mandelinek.
7
