LIBERCEM A ŽITAVOU. za sochami nejen moderními

LIBERCEM A ŽITAVOU za sochami nejen moderními

Durch Liberec und Zittau zu (nicht nur) modernen Skulpturen Discovery of not only modern sculptures in Liberec and Zittau Libercem i Żytawa za posągami nie tylko nowoczesnymi

Tento projekt byl podpořen Fondem malých projektů v Euroregionu Nisa v Programu spolupráce na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014-2020. ERN-0143-CZ-01.03.2016.

OBSAH Inhalt Content Zawartość Libercem za sochami 60. – 80. let 20. století

2–119

Durch Liberec zu Skulpturen aus den 60er – 80er Jahren des 20. Jahrhunderts

2–119

Sightseeing Tour of Statues in Liberec 1960s – 80s

2–119

Przez Liberec w poszukiwaniu rzeźb z 60. – 80. lat 20. wieku 2–119 Žitavou za sochami několika staletí

120–175

Nach Zittau – zu Bildwerken aus mehreren Jahrhunderten

120–175

A Walk in Zittau – Visit Sculptures through the Centuries

120–175

Przez Żytawę w poszukiwaniu rzeźb z kilku stuleci

120–175

1

Libercem za sochami 60. – 80. let 20. století Výtvarná díla ve veřejném prostoru

Motto: „ Socha potřebuje čas. Čas k vnímání, k doteku, ke kontaktu, delší než u obrazu. (…) Sochy si říkají o začlenění do konkrétního společenského provozu. Jejich existence v ateliérech je jen o něco horším provizóriem než jejich existence v inertním prostoru výstavních síní nebo galerií.“ Ludmila Vachtová, z katalogu výstavy Socha 1964 Milý návštěvníku, zvídavý Liberečane, smyslem průvodce, jehož stránky jsi právě otevřel, je poodhalit tak trochu ukrytou tvář našeho města. Či spíše tvář, která je nepovšimnutá, zevšednělá, a přece tajuplná. Rysy této tváře tvoří sochy. Sochy najmě abstraktní, umělecká díla věku modernity, sochy, jimž jejich tvůrci vdechli život ve třech desítkách let po roce 1960. Jsou jich desítky, nepovšimnutých, leckdy ukrytých prvnímu pohledu. Zřídka ceněných a mnohdy nechtěných. Tahy této tváře vyprávějí příběhy. Příběhy tání konce padesátých let, příběhy optimismu a víry v budoucnost šedesátých let, jejichž tóny zazněly v grandiózním finále výstavy „Socha a město“, konané v ulicích Liberce roku 1969. Příběhy společenské stagnace následujících desetiletí, která však – na rozdíl od doby současné – vytvořila podmínky pro vznik kvalitních, soudobých a pro všechny určených uměleckých děl, která na dědictví šedesátých let plynule navázala. Bilance kvantity a zejména kvality je ve srovnání s obdobím po roce 1990 tristní. Čest výjimkám. Především však sochy vyprávějí příběhy svých tvůrců. Vybrali jsme 27 soch od 22 výtvarníků, které vznikly v letech 1961–1989 a nabízejí tak reprezentativní průřez sochařskou tvorbou těchto let, mnohost tvarů, přístupů a materiálů, od převládajícího kamene přes měděný plech a laminát až po nerezovou ocel. Sochy jsou v terénu označeny a není nic snazšího, než k jejich poznání využít jednu ze dvou tras, vyznačených na přiložené mapě.

2

Socha a město 1969 Výstava znamenala zásadní přelom, a to nejen kvantitativní, ale především ve vnímání abstraktní plastiky a abstrahované figurace ve veřejném prostoru, v ulicích a parcích. Ve světě té doby zdaleka nešlo o běžnou věc, a to ani na Západě. Pionýrem v tomto směru bylo italské Spoleto (1962) a americké Chicago (1967). „Soše a městu“ předcházely tři „plenérové“ akce, kterým poskytly zázemí nejen zahrada Oblastní galerie, ale také Botanická zahrada. Kromě přehlídek rakouských a slovenských sochařů to byla výstava „Socha 1964“, na které se již – vedle jiných – objevují jména známá ze „Sochy a města“. Od července do září 1969 tak mohli Liberečané obdivovat na 46 soch, rozmístěných nejčastěji v parcích, ale také prolukách, nevábných zákoutích, anebo se zrcadlících ve vodní hladině (Dvojice Miloslava Chlupáče nad přehradou), či z ní přímo vyrůstajících (Skleněné stromy Reného Roubíčka na jezírku v Lidových sadech a kašna Aleny Kroupové v blízkém parku). Mezinárodní porota ocenila vítěze Cenami Matyáše Brauna: dech beroucí Modlitbu za zemřelého (Kaddish) Aleše Veselého na místě prvním, Dvanáct měsíců Josefa Klimeše na místě druhém a soubor soch Olbrama Zoubka, rozmístěných v ulici 5. května, na místě třetím. Čtenáře s hlubším zájmem o výstavu rádi odkazujeme na dobový katalog a publikaci Ivony Raimanové, vydanou ke čtyřicetiletému jubileu jejího konání.

„Od mramorového ohně k chladu stříbřitého lesku“

I. trasa: 4 kilometry s 11 sochami na Králův Háj a Aloisinu výšinu. Trasa začíná na Šaldově náměstí, u plastiky Květ od Štefana Nejeschleby, pod světelným reliéfem holubice míru od Karla Janouška. Odtud vede po trase Palachova – Gutenbergova – Jablonecká – Dvorská – Vojtěšská – Slovenského národního povstání – Stavbařů – Dvorská – Aloisina výšina – sídliště Kunratická. Z Kunratické je možné vrátit se do centra autobusy MHD.

3

Durch Liberec zu Skulpturen aus den 60er – 80er Jahren des 20. Jahrhunderts Kunstwerkstatt unter freiem Himmel

Motto:„Bildwerke brauchen Zeit. Zeit zum Begreifen, Anfassen, zum Kontakt – länger als ein Bild.(…) Skulpturen bedürfen der Eingliederung in einen konkreten, gemeinschaftlichen Raum. Ihr Dasein im Atelier ist nur ein etwas schlechteres Provisorium, als ihre Existenz im inerten Raum von Ausstellungssälen oder Galerien. “ Ludmila Vachtová, aus dem Ausstellungskatalog Socha 1964 Liebe Besucher und neugierige „Liberecer“, Sinn und Zweck dieses Führers, den Sie gerade aufgeschlagen haben, ist es, Ihnen das etwas verborgene Antlitz unserer Stadt zu enthüllen. Ihr leicht übersehenes, weil gewohntes und dennoch geheimnisvolles Antlitz. Die Züge dieses Antlitzes bilden Skulpturen und Plastiken. Namentlich abstrakte Skulpturen und Plastiken, Kunstwerke der Moderne, Plastiken, denen ihre Schöpfer in den drei Jahrzehnten nach 1960 Leben einhauchten. Dutzende unbemerkter, übersehener, mitunter auch dem ersten Blick verborgener Skulpturen. Selten geschätzt, oftmals sogar unerwünscht. Die Züge dieses Antlitzes erzählen ganze Geschichten. Geschichten über das ‚Tauwetter‘ am Ende der 50er Jahre, Geschichten über den Optimismus und Zukunftsglauben in den 60er Jahren, deren Töne 1969 im grandiosen Finale der Ausstellung „Socha a město“ (Skulptur und Stadt) in den Straßen der Stadt schwangen. Geschichten der gesellschaftlichen Stagnation in den folgenden Jahrzehnten, die jedoch – im Gegensatzzu heute – die Voraussetzungen zur Entstehung für alle bestimmter und dennoch gediegener, zeitgenössischer Kunstwerke schufen, die fließend an das Erbe der sechziger Jahre anknüpften. Die Bilanz der Quantität, mehr noch jedoch der Qualität im Vergleich zur Epoche nach 1990 ist trist. Lob den Ausnahmen. Vor allem erzählen die Skulpturen die Geschichten ihrer Schöpfer. Wir wählten 27 Skulpturen und Plastiken von 22 Bildnern aus, die im Zeitraum von 1961 bis 1989 entstanden und so einen repräsentativen Querschnitt durch das bildhauerische Schaffen jener Zeit, die Vielfältigkeit seiner Formen und Materialien bilden – vom vorherrschenden Stein, über Kupferblech und Laminat, bis hin zu Edelstahl. Die Skulpturen und Plastiken sind im Terrain gekennzeichnet und 4

so ist nichts leichter, als eine der beiden, in der beigelegten Karte eingezeichneten Besichtigungsrouten zu wählen und schon kann die Entdeckungstour beginnen. Skulptur und Stadt 1969 Diese Ausstellung stellte eine prinzipielle Wende dar – nicht nur quantitativ, sondern namentlich in der Wahrnehmung abstrakter Plastiken und abstrahierter Figurationen im öffentlichen Raum, in Straßen und Parks. In der Welt von damals war dies längst nicht die Regel, nicht einmal im Westen. Dies bezügliche Pionierewaren das italienische Spoleto (1962) und amerikanische Chicago (1967). Der Ausstellung „Skulptur und Stadt“ waren drei „Pleinair-Aktionen“ vorausgegangen, mit dem Garten der Regionalgalerie, aber auch mit dem Botanischen Garten als Ambiente. Außer Ausstellungen österreichischer und slowakischer Bildhauer war dies die Ausstellung „ Skulptur 1964“,auf der bereits – neben anderem – aus der Aktion „Skulptur und Stadt“ bekannte Namen auftauchten.Von Juli bis September 1969 konnten die Liberecer so an die 46 Skulpturen und Plastiken bewundern, die zumeist in Parks, aber auch in Baulücken und unschönen Winkeln, sich auf der Wasserfläche widerspiegelnd Paar (Dvojice) von Miloslav Chlupáč über der Talsperre, oder direkt aus diesen aufragend Glasbäume (Skleněné stromy) von René Roubíček am Teich im Volksgarten/Lidové sady sowie der Brunnen von Alena Kroupová im nahen Park installiert waren. Folgende Kunstwerke erhielten von der internationalen Jury den Mattias-Braun-Preis: den 1. Preis erhielt das atemberaubende Kaddisch – Gebet für die Verstorbenen (Modlitba za zemřelého) von Aleš Veselý, den 2. Preis die Zwölf Monate (Dvanáct měsíců) von Josef Klimeš, den 3. Preis die in der Straße 5. května installierte Skulpturengruppe von Olbram Zoubek. Leser mit tieferem Interesse an dieser Ausstellung verweisen wir auf den zeitgenössischen Katalog und die Publikation von Ivona Raimanová, die zum 40-jährigen Jubiläum ihrer Tätigkeit herauskam. „Von Marmorfeuer bis zur Kühle von Silberglanz“

I.

4 Kilometer lange Besichtigungsroute mit 11 Skulpturen in Králův Háj und Aloisina výšina. Die Route beginnt am Šalda-Platz, an der Plastik „Květ – Blüte“ von Štefan Nejeschleba, unter dem Lichtrelief der Friedenstaube von Karel Janoušek.Von hier führt sie auf der Route Palachova – Gutenbergova – Jablonecká – Dvorská – Vojtěšská – Stavbařů – Dvorská – Aloisina výšina – Wohnsiedlung Kunratická entlang. Aus Kunratické fahren Busse des ÖPNV zurück ins Zentrum. 5

Sightseeing Tour of Statues in Liberec 1960s – 80s Works of Art in Public Spaces

Watchword: “A sculpture needs time. Time to be perceived, touched, contacted, a longer time than when interacting with a painting. (…) A sculpture demands integration into a specific social environment. Their existence in ateliers is just a bit worse of a limitation than when they endure in galleries or museum interiors.” Ludmila Vachtová, from the Catalogue of Sculpture Exhibition 1964 Dear visitor / curious Liberec resident, The aim of this guide, whose pages you have just opened, is to uncover the hidden or overlooked face of our city. The face that goes unnoticed, that has almost become commonplace, and that yet remains mysterious. Its features are shaped by sculptures, especially abstract artwork from the age of modernity, sculptures given the breath of life by their creators in the three decades following 1960. There are dozens of them, unnoticed, sometimes concealed from first sight - rarely prized and often unwanted. They tell stories of the political thawing of the late fifties; stories of optimism and hope for the future of the sixties, whose tones sounded in the grand finale of the Sculpture and the City exhibition held in the Streets of Liberec in 1969; stories of social stagnation in the following decades that, unlike the present time, prepared the groundwork for the production of quality contemporary works of art designed for everyone that effortlessly carried on the legacy of the sixties. The balance of quantity and quality, in comparison to the period after 1990, is rather poor, yet there are praiseworthy exceptions. Above all, the sculptures tell the stories of their creators. We have chosen 27 sculptures from 22 artists created from 1961 to 1989 and offering a representative sample of sculpture work of those years - the multiplicity of forms, approaches and materials – stone, sheet copper, stainless steel and laminate. The statues are marked in the terrain and there is nothing easier than choosing one of the two routes marked on the attached map and going out to explore. 6

Statue and the City 1969 This exhibition marked a crucial turning point, not only regarding quantity, but also concerning changes in perceptions of abstract sculptures and abstracted figurative art in public spaces, in the streets and in the parks. In the world of that time, it was far from a commonplace event even if we include the West. Italian Spoleto (1962) and American Chicago (1967) were the pioneers of this trend. Sculpture and the City was preceded by three „open-air“ events, which took place not only at the Regional Gallery Garden, but also at the Botanical Garden. Apart from the Austrian and Slovak shows, it was the exhibition of Sculpture 1964 which had already, among others, featured familiar names to be known later from the famous Statue and the City exhibition. From July to September 1969 the inhabitants of Liberec were able to admire the 46 sculptures, which were most often located in the parks, in vacant lots or on unattractive corners, or mirroring in the water a Couple (Dvojice) by Miloslav Chlupáč above the dam, or directly growing from it Glass trees (Skleněné stromy) by René Roubíček on the lake in Lidové sady and the Fountain by Alena Pearl in a nearby park. The international jury awarded the Matthias Braun prize to: The breath-taking Prayer for the Deceased – Kaddish (Modlitba za zemřelého) by Aleš Veselý (first place); Twelve months (Dvanáct měsíců) by Josef Klimeš (second place); and a collections of statues by Olbram Zoubek, stationed in May 5 Street (third place). The reader who is more deeply interested in the exhibition may refer to the contemporary catalogue and publication by Ivona Raimanová, published to commemorate the forty-year jubilee of its opening. “From marble fire to the cool silver gloss“

I. 4-kilometre-long trail with 11 statues to Králův Háj and Aloisina výšina. The guided trail begins at the Šaldovo Square at the sculpture of the Flower by Štefan Nejeschleba below the neon relief of the dove of peace by Karel Janoušek. It continues to Palachova Street – Gutenbergova – Jablonecká – Dvorská – Vojtěšská– Stavbařů – Dvorská – Aloisina výšina – housing estate Kunratická. You can use the public transport buses to return to the centre. 7

Przez Liberec w poszukiwaniu rzeźb z 60. – 80. lat 20. wieku Dzieła sztuki w przestrzeni publicznej

Motto: „ Rzeźba wymaga czasu. Czasu na percepcję, dotknięcie, kontakt, dłuższego niż w przypadku obrazu. (…) Rzeźby wymagają prezentacji w konkretnym środowisku społecznościowym. Ich pozostawienie w atelier jest tylko niewiele większym prowizorium niż pokazywanie ich w Sali wystawowej lub galerii.” Ludmila Vachtová, z katalogu wystawy Socha (Rzeźba) 1964 Drogizwiedzający, ciekawy mieszkańcu Liberca, ideą przewodnika, którego strony właśnie przeglądasz jest pokazanie trochę schowanej twarzy naszego miasta. Czy też twarzy, która pozostaje niezauważona, spowszedniała, a jednak pełna tajemnic. Rysy tej twarzy nadają rzeźby. Rzeźby zwłaszcza abstrakcyjne, dzieła sztuki okresu modernizmu, rzeźby, w które ich twórcy tchnęli życie w okresie trzydziestu lat następujących po roku 1960. Są ich dziesiątki, niezauważanych, w wielu przypadkach ukrytych przed pierwszym spojrzeniem. Rzadko docenianych a często niechcianych. Szczegóły tej twarzy opowiadają historię. Historię odwilży w końcu lat pięćdziesiątych, historię optymizmu i wiary w przyszłość lat sześćdziesiątych, której dźwięki wybrzmiały w wielkim finale wystawy „Socha a město“ (Rzeźba i miasto) odbywającym sięna ulicach Liberca w roku 1969. Historia stagnacji społecznej w kolejnych dziesięcioleciach, która jednak – w odróżnieniu od czasów obecnych – stworzyła warunki dla powstania cenionych, współczesnych i adresowanych do wszystkich dzieł sztuki, która nawiązała płynnie na dziedzictwo lat sześćdziesiątych. Bilansilościowy a zwłaszcza jakościowy w porównaniu z okresem po roku 1990 jest żałosny. Cześć wyjątkom. Przede wszystkim jednak rzeźby opowiadają historię swoich twórców. Wybraliśmy 27 rzeźb 22 twórców, które powstały w latach 1961– 1989 i stanowią przekrój reprezentujący twórczość rzeźbiarską tego okresu, różnorodność formy, podejścia i materiałów, od przeważającego kamienia przez blachę miedzianą i laminat po stal nierdzewną. Rzeźby są w terenie zaznaczone i nic łatwiejszego, jak w celu ich poznania skorzystać z jednej z dwóch tras wyznaczonych na załączonej mapie. 8

Rzeźba i miasto 1969 Wystawa stanowiła fundamentalny punk zwrotny i to nie tylko ilościowy, ale przede wszystkim w odbiorze plastyki abstrakcyjnej i wydobywaniu figuracji w przestrzeni publicznej, na ulicach i w parkach. W obecnym świecie z pewnością nie chodziło o rzecz zwykłą i to także nawet nie na Zachodzie. Pionierem zdążającym w tym kierunku było włoskie Spoleto (1962) i amerykańskie Chicago (1967). Rzeźbie i miastu towarzyszyły trzy akcje „plenerowe”, którym udostępnił teren nie tylko ogród Galeri Regionalnej, ale również Ogród Botaniczny. Oprócz przeglądu rzeźbiarzy austriackich i słowackich, była to wystawa „Socha (Rzeźba) 1964“, na której już – obok innych – pojawiają się nazwiska znane z Sochy a města (Rzeźby i miasta). Od lipca do września 1969 mogli mieszkańcy Liberca podziwiać 46 rzeźb, umieszczonych najczęściej w parkach, ale także w przerwach, nędznych zakątkach lub odbijające się w lustrze wody Para (Dvojice) Miloslava Chlupáče nad zaporą), albo bezpośrednio z niego wyrastające Szklane drzewa (Skleněné stromy) Reného Roubíčka na Jeziorku w Sadach Ludowych i fontanna Aleny Kroupové w pobliskim parku. Międzynarodowe jury nagrodziła zwycięzców Nagrodami Matyáše Brauna: zapierającą dech Modlitwę za zmarłego – Kaddish (Modlitbu za zemřelého) Aleše Veselého - miejscepierwsze, Dwanaście miesięcy (Dvanáct měsíců) Josefa Klimeše – miejsce drugiei zespół rzeźb Olbrama Zoubka, rozmieszczonych na ul. 5. května – miejsce trzecie. Bardziej zainteresowanych wystawą odsyłamy do ówczesnego katalogu wystawy i publikacji Ivony Raimanové, wydanej z okazji jubileuszu czterdziestolecia wystawy. „Od ognia marmuru do chłodu srebrzystego blasku”

I. 4 -kilometrowa trasa z 11rzeźbami prowadząca na Králův Háj i Aloisinu výšinu. Trasa zaczyna się na Šaldově náměstí, przy plastyce Květ [Kwiat] Štefana Nejeschleby, pod reliefem świetlnym gołąbka pokoju Karla Janouška. Stąd prowadzi po trasie Palachova – Gutenbergova – Jablonecká – Dvorská – Vojtěšská – Stavbařů – Dvorská – Aloisina výšina – osiedle Kunratická. Z Kunratické do centrum można powrócić korzystając z komunikacji autobusowej MHD. 9

KVĚT Štefan Nejeschleba (31. 3. 1934 – 21. 1. 2014) Rok: 1978 Materiál: mušlový vápenec Rozměry: 140 × 75 cm Poloha: na Šaldově náměstí proti vyústění Liliové ulice GPS souřadnice: 50.7702017N, 15.0609119E Skulptury nazvané Květ byly velmi oblíbeným abstraktním motivem v 70. a 80. letech, a betonová plastika libereckého výtvarníka Štefana Nejeschleby patří do této široké rodiny. Kolem roku 1975 prošlo Šaldovo náměstí rekonstrukcí; byla přestavěna křižo1 vatka a provedeny zahradnické úpravy. Uměleckou výzdobu zastoupil vedle Květu neonový reliéf mírové holubice od Karla Janouška z roku 1975, opravený v roce 2013. Nejeschleba, rodák z Radošovce u Senice a žák sochaře Fraňa Štefunka a malíře Jána Mudrocha, působil v Liberci od roku 1960. Předtím se podílel na restaurátorských pracích na slovenských památkách. Vedle sochařské tvorby ve dřevu a kameni se věnoval malířství. Z dalších realizací v architektuře je možné zmínit například plastiky ve Velkých Hamrech, v Chomutově-Jirkově, nebo v České Lípě.

Blüte Štefan Nejeschleba (31. 3. 1934 – 21. 1. 2014) Jahr: 1978 Material: Muschelkalk Abmessungen: 140 × 75 cm Standort: am Šalda-Platz, gegenüber der Einmündung der Straße „Liliová“ GPS Koordinaten: 50.7702017N, 15.0609119E Blüte (Květ) genannte Skulpturen waren ein sehr beliebtes und abstraktes Motiv der 70er und 80er Jahre; die Betonplastik des Bildners Štefan Nejeschleba ist eines der Mitglieder dieser weitverzweigten Familie. Um 1975 wurde der Šalda-Platz einer Rekonstruktion unterzogen, samt Umbau der Straßenkreuzung, Anlegung von Grünanlagen und künstlerischer Ausschmückung – außer der Blüte auch das (2013 reparierte) Neonrelief einer Friedenstaube von Karel Janoušek aus dem Jahre 1975. Der aus Radošovce bei Senice stammende Nejeschleba, ein Schüler des Bildhauers Fraňa Štefunekund des Malers Ján Mudroch, war ab 1960 in Liberec tätig.Vorher beteiligte er sich an der Restaurierung slowakischer Denkmäler. Neben der Steinund Holzbildhauerei widmete er sich auch der Malerei. Von seinen weiteren Realisierungen auf dem Gebiet der Architektur seien beispielsweise seine Plastiken in Velké Hamry, in Chomutov-Jirková bzw. in Česká Lípa zu nennen. Siehe auch Station 25

Viz též zastavení 25

10

11

Flower Štefan Nejeschleba (31 March 1934 – 21 January 2014) Year: 1978 Material: shell limestone Size: 140 × 75 cm Location: Šalda Square opposite the Liliová Street GPS: 50.7702017N, 15.0609119E

Kwiat Štefan Nejeschleba (31. 3. 1934 – 21. 1. 2014) Rok: 1978 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: 140 × 75 cm Lokalizacja: na Šaldově náměstí (plac) na przeciw ulicy Liliové Współrzędne GPS: 50.7702017N, 15.0609119E

Sculptures called Flower (Květ) were a very popular abstract motif of the 1970s and 80s, the concrete piece by Liberec artist, Štefan Nejeschleba, also belongs to this extended family. There was a reconstruction of Šaldovo Square in (circa) 1975; the intersection was rebuilt and some gardening adjustments were made. The artistic decoration, together with the Flower, was also represented by a neon relief of the dove of peace (1975) by Karel Janoušek, renovated in 2013. Nejeschleba, born in Radošovce at Senice and an apprentice of sculptor, Fraňo Štefunko, and a painter, Ján Mudroch, began working in Liberec in 1960. He had previously participated in the restoration of Slovak cultural monuments. In addition to doing wood and stone sculpture, he also dedicated energy to painting. Among his other works related to architecture it is worthwhile mentioning sculptures in Velké Hamry, Chomutov-Jirkov, and in Česká Lípa as examples.

Dzieła o nazwie Kwiat (Květ) były ulubionym motywem abstrakcyjnym w latach 70. i 80., a rzeźba z betonu libereckiego artysty Štefana Nejeschleby należy do tej szerokiej rodziny. Około roku 1975 Šaldovo náměstí (plac) został poddany remontowi; zostało przebudowane skrzyżowanie i wykonane tereny zielone. Dekorację artystyczną stworzył obok Kwiatu relief neonowy gołąbka pokoju Karla Janouška z roku 1975, wyremontowany w roku 2013. Nejeschleba, rodak z Radošovców koło Senice i uczeń rzeźbiarza Fraňa Štefunka i malarza Jána Mudrocha, tworzył w Libercu od roku 1960. Przed tym okresem zajmował się pracami restauratorskimi prowadzonymi w zabytkach słowackich. Obok rzeźby w drewnie i kamieniu zajmował się malarstwem. Z innych prac architektonicznych należy wymienić, np. rzeźby w Velkých Hamrech, v Chomutově-Jirkově lub w České Lípě. Patrz też przystanek 25

See also stop 25

12

13

DVANÁCT MĚSÍCŮ Josef Klimeš (15. 1. 1928)

2

Rok: 1969 Materiál: mramor Rozměry: 12 ks, výška 50 cm, Ø 30–40 cm Poloha: v parku naproti Grandhotelu Zlatý Lev GPS souřadnice: 50.7683169N, 15.0616897E

Dílo, oceněné na výstavě „Socha a město“ v roce 1969 Cenou Matyáše Brauna II. stupně. Sám Josef Klimeš, jeden z nejvýraznějších představitelů své sochařské generace, k jejímu vzniku říká: „Vlastně to měly být sedačky kolem ohně. Někde bokem, u lesa, a děcka by tam pálila roští a seděla podle toho. První práce, co jsem dělal do kamene, lámal jsem to v Krkonoších, ve Strážným. Měl jsem určitý komplex, že to neumím. Zdokonaloval jsem se na Stalinovi, s Demartinim. Tam jsem se naučil ovládat kameničinu.“ Josef Klimeš, žák Jana Laudy na pražské AVU v letech 1949–1954, pochází z Měřína na Vysočině. Studoval též dějiny umění a estetiku na FF UK. Roku 1958 získal cenu Grand Prix za kovovou plastiku pro československý pavilon na výstavě Expo´58 v Bruselu. Jeho tvorba se odvíjí v oblých křivkách v duchu abstrahování figurálních motivů a hledání tvarové čistoty. Skvostná jsou jeho figurální torza. Je zastoupen ve sbírkách řady galerií. Další jeho prací v Libereckém kraji je trachytová váza před areálem Crystalexu v Novém Boru. Klimeš realizoval řadu nepřehlédnutelných děl v architektuře, kde spolupracoval s architektem Karlem Filsakem – jmenovat lze monumentální plastiky z litého betonu: čtrnáctimetrovou Rovnováhu na Barrandovském mostě nebo desetimetrové Křídlo na hotelu President v Praze. V parku nad Dvanácti měsíci stojí za povšimnutí pískovcový reliéf s alegorickým vyobrazením Republiky z roku 1965. Jeho autorem je Jiří Seifert za dobu své existence se již třikrát stěhoval. Nejprve byl součástí Památníku osvobození na Štefánikově náměstí, roku 1974 putoval do Lidových sadů a v roce 2013 se dostal na své stávající místo. 14

Zwölf Monate Josef Klimeš (15. 1. 1928) Jahr: 1969 Material: Marmor Abmessungen: 12 Stück, Höhe 50 cm, Ø 30–40 cm Standort: im Park gegenüber dem Grandhotel ZlatýLev GPS Koordinaten: 50.7683169N, 15.0616897E Ein Werk, das 1969 bei der Ausstellung „Skulptur und Stadt“ mit dem Matthias-Braun-Preis zweiten Grades ausgezeichnet wurde. Josef Klimeš, einer der markantesten Vertreter seiner Bildhauergeneration, erzählt zur Entstehung des Werkes:„Eigentlich sollten dies Sitze ringsum ein Lagerfeuer sein. Irgendwo am Waldrand, wo Kinder ringsherum sitzen und Reisig verbrennen. Das erste Werk in Stein, das ich machte; den Stein hierzu brach ich im Riesengebirgsort Strážné. Verfolgt von einer gewissen Befangenheit, dass ich das nicht hinbringe. Dabei hatte ich Gelegenheit, mich mit Demartini an einem Stalindenkmal zu vervollkommnen. Hier erlernte ich Steinmetzhandwerk.“ Josef Klimeš, ein Schüler von Jan Lauda an der Prager Akademie der Bildenden Künste (AVU) in den Jahren 1949–1954, stammt aus Měřín in Vysočina. Er studierte zu dem Kunstgeschichte und Ästhetik an der Philosophischen Fakultät der Karls-Universität Prag (FF UK). 1958 errang er den Grand Prix für seine Metallplastik für den Tschechoslowakischen Pavillon Expo´58 in Brüssel. Seine Werke zeichnen sich durch rundliche Linien im Geiste der Abstrahierung figuraler Motive und der Suche nach förmlicher Reinheit aus. Exzellent sind seine figuralen Torsi.Er ist in den Sammlungen zahlreicher Galerien vertreten. Eine weitere seiner Arbeitenist die Trachyt-Vasevor dem Betriebsgelände von Crystalexin Nový Bor. Klimeš realisierte eine ganze Reihe unübersehbarer Architekturwerke, an denen er mit dem Architekten Karel Filsak zusammen arbeitete – nennenswert sind beispielsweise seine monumentalen Plastiken aus Gussbeton: die vierzehn Meter hohe Skulptur Gleichgewicht (Rovnováha) auf der Barrandov-Brücke oder der zehn Meter große Flügel (Křídlo) am Hotel President in Prag. Im Park über den Zwölf Monaten (Dvanáct měsíců) ist auch das Sandsteinrelief mit der allegorischen Darstellung der Republik (Republika) aus dem Jahre 1965 erwähnenswert. Sein Autor ist Jiří Seifert; im Laufe seiner Existenz zog es schon dreimal um.Zuerst war es Teil des Befreiungsdenkmals am Štefánik-Platz, 1974 wurde es in den Volksgarten/ Lidovésady versetzt und 2013 kam es an seinen heutigen Standort. 15

16

Twelve Months Josef Klimeš (15 January 1928) Year: 1969 Material: marble Size: 12 pcs, height 50 cm, Ø 30–40 cm Location: in the park opposite the Zlatý Lev Grand hotel GPS: 50.7683169N, 15.0616897E

Dwanaście miesięcy Josef Klimeš (15. 1. 1928) Rok: 1969 Tworzywo: marmur Wymiary: 12 szt., wysokość 50 cm, Ø 30–40 cm Lokalizacja: v parku naprzeciwko Grandhotelu Zlatý Lev Współrzędne GPS: 50.7683169N, 15.0616897E

This work was awarded the Matyáš Braun Prize (II. Grade) at the exhibition „Sculpture and the City“ in 1969. Josef Klimeš, one of the most outstanding representatives of his sculptural generation comments on its origin: „Actually, those were supposed to be seats around a fire. Somewhere sideways, near a forest, where kids would burn brushwood and sit around the fire. The first work I did in stone, I did in the Giant Mountains, in Strážný. I did not have enough confidence, I felt I did not know how to do it. I was improving my skills by co-working on the statue of Stalin, with Demartini. There I learned how to work with stone.“ Josef Klimeš, the pupil of Jan Lauda and a student at the Prague Academy of Fine Arts (VŠUP) in 1949-1954, comes from Měřín in the Highlands. He also studied art history and aesthetics at Charles University. In 1958 he was awarded the Grand Prix for a metal sculpture he made for the Czechoslovak pavilion at the EXPO ‘58 in Brussels. His work is characterised by rounded curves in the spirit of the abstraction of the figurative motifs and a quest for form purity. Let us mention his splendid figure torsos. His works of art are represented in many gallery collections. Another example of his work in the Liberec region is a trachyte Vase in front of the Crystalex complex in Nový Bor. Klimeš completed a number of remarkable works in architecture, where he co-worked with architect Karel Filsak. Let us name several of them from pre-cast concrete: A fourteen-metre Balance (Rovnováha) at Barrandov Bridge and a ten-metre Wing (Křídlo) at the President Hotel in Prague. In the park near The Twelve months (Dvanáct měsíců) there is a sandstone relief with an allegorical image of the Republic (Republika) from 1965. Its Sculptor is Jiří Seifert and it has been moved three times during its existence. In the beginning, it was part of the Liberation Monument in Square, in 1974 it was moved to Lidové sady and in 2013 it found its way to its current position.

Dzieło uhonorowane na wystawieSocha a město[Rzeźba i miasto] w roku 1969 Nagrodą Matyáše Brauna II stopnia. Sam Josef Klimeš, jeden z najbardziej znaczących przedstawicieli swej rzeźbiarskiej generacji, o jego powstaniu mówi: „Właściwie miały to być siedziska wokół ogniska. Gdzieś niedaleko pod lasem, a dzieci paliłyby tam chrust i siedziałyby wokół. Pierwsze prace, które wykonywałem w kamieniu odbywały się w Karkonoszach, w Strážným. Miałem kompleksy, że tego nie umiem. Doskonaliłem się na Stalinie, z Demartinim. Tam nauczyłem się pracować w kamieniu.” Josef Klimeš, uczeń Jana Laudy na praskiej AVU [Akademia Sztuk Pięknych] w latach 1949–1954, pochodzi z Měřína na Wysoczyźnie. Studiował także historię sztuki i estetykę na wydziale filozofii Uniwersytetu Karola. W roku 1958 zdobył nagrodę Grand Prix za rzeźbę w metalu dla pawilonu czechosłowackiego na wystawie Expo´58 w Brukseli. Jego twórczość wyraża się w obłych krzywych w duchu abstrakcji i motywów graficznych oraz w poszukiwaniu czystości kształtów. Wspaniałe są jego tułowia figuratywne. Jest prezentowany w zbiorach wielu galerii. Inne jego prace na terenie Kraju Libereckiego to trachitowa Waza przed obiektem Crystalex w Novém Boru. Klimeš wykonał szereg dzieł architektonicznych, których nie można pominąć , gdzie współpracował z architektem Karlem Filsakem – przywołać należy monumentalne rzeźby w lanym betonie: czternastometrową Równowagę (Rovnováha) na Moście Barrandowskim, czy też Skrzydło (Křídlo) w hotelu President w Pradze. W parku poza Dwunastoma miesiącami (Dvanáct měsíců) na uwagę zasługuje relief wykonany w piaskowcu zalegorycznym obrazem Republiki (Republika) z roku 1965. Jego autorem jest Jiří Seifert, w czasie swojego istnienia trzykrotnie był przenoszony. Najpierw był częścią Pomnika Wyzwolenia na [plac] Štefánikově náměstí, w roku 1974 przeniesiony był do Sadów Ludowych a w roku 2013 przeniesiony został na obecne miejsce. 17

PO VÁLCE Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Rok: 1968 Materiál: pískovec Rozměry: 200 × 103 cm Poloha: v parku v Jablonecké ulici pod Památníkem obětem komunismu GPS souřadnice: 50.7676450N, 15.0674028E Další z vystavovaných děl na „Soše a městu“ představuje plastika Po válce pražského sochaře, původem Košičana Slavoje Nejdla. Nezapře v sobě inspiraci dílem Henryho Moora, které nalezlo mezi československými sochaři široký ohlas. Perforovaný kámen z hlazeného pískovce evokuje zaoblené tvary vodní erozí opracovaných balvanů a oblázků na mořském pobřeží. Slavoj Nejdl studoval na VŠUP v Praze u Oldřicha Stefana (1949–1951) a na AVU u Otakara Španiela (1951–1954). O dva roky dříve než libereckou plastiku vytvořil díla Rašení a Biologický idol, v téže době se s úspěchem účastnil výstavy „Sochařská bilance“ v Olomouci. Ta se, podobně jako „Socha a město“, snažila přenést sochařskou tvorbu pod širé nebe. Další Nejdlova díla jsou zastoupena na druhé 3 procházkové trase.

Nach dem Krieg Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Jahr: 1968 Material: Sandstein Abmessungen: 200 × 103 cm Standort: Im Park in der Straße Jablonecká, unter dem Denkmal für die Opfer des Kommunismus GPS Koordinaten: 50.7676450N, 15.0674028E Ein weiteres bei der „Skulptur und Stadt“ ausgestellten Werke ist die Plastik Po válce – Nach dem Krieg des ursprünglich aus Košice stammenden Prager Bildhauers Slavoj Nejdl. Es leugnet nicht die Inspiration durch das Werk von Henry Moor, der unter den tschechoslowakischen Bildhauern hohe Anerkennung genoss. Der perforierte Stein aus poliertem Sandstein erinnert an die rundlichen Formen durch Wassererosion geschliffener Felsblöcke oder Kiesel am Meeresufer. Slavoj Nejdl studierte an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag bei Oldřich Stefan (1949–1951) sowie an der Prager Akademie der Bildenden Künste (AVU) bei Otakar Španiel (1951–1954). Zwei Jahre vor der Plastik in Liberec schuf er die Werke Sprießen (Rašení) und Biologisches Idol (Biologický idol), zur gleichen Zeit beteiligte er sich erfolgreich an der Ausstellung „Bildhauerische Bilanz“ in Olomouc.Diese bemühte sich, ähnlich wie „Skulptur und Stadt“, bildhauerische Werke unter freiem Himmel zu präsentieren. Weitere Nejdl’s Werke bekommt man auf der zweiten Besichtigungsroute zu sehen. Siehe auch Station 24, 26

Viz též zastavení 24, 26

18

19

After War Slavoj Nejdl (6 June 1929 – 20 January 2007) Year: 1968 Material: sandstone Size: 200 × 103 cm Location: in the park at Jablonecká Street below the Victims of Communism Memorial GPS: 50.7676450N, 15.0674028E

Po wojnie Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Rok: 1968 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: 200 × 103 cm Lokalizacja: w parku przy ul. Jablonecké pod Pomnikiem Ofiar Komunizmu Współrzędne GPS: 50.7676450N, 15.0674028E

Another piece exhibited at the „Sculpture and the City“ is the statue of After the War by Prague sculptor, Slavoj Nejdl, a Košice native. It is undeniably inspired by Henry Moore’s art, which was very popular among Czechoslovak sculptors. Perforated stone from polished sandstone evokes rounded shapes of water-eroded rocks and pebbles on the seashore. Slavoj Nejdl studied at the Academy of Arts in Prague (VŠUP) under Oldřich Stefan (1949-1951) and at the Academy of Fine Arts (AVU) under Otakar Španiel (1951-1954). Two years before he created the Liberec sculpture, he had created two pieces of art - Sprouting (Rašení) and Biological idol (Biologický idol). At the same time he had successfully participated in the exhibition „Sculpture balance“ (Sochařská bilance) in Olomouc. It endeavoured, very much like the „Statue and the City“ exhibition, to transfer sculptures under the open sky. Other works of art by Nejdl are featured along the second walking route.

Inne z wystawianych dzieł na „Rzeźbie i mieście“ to rzeźba Po wojnie praskiego rzeźbiarza, pochodzącego z Koszyc Slavoje Nejdla. Inspirował się twórczością Henryho Moora, która cieszyła się wśród czechosłowackich rzeźbiarzy szerokim uznaniem. Perforowany kamień z wygładzanego piaskowca przywołuje zaokrąglone kształty poddanych erozji wodnej głazów i otoczaków na brzegu morza. Slavoj Nejdl studiował w Pradze na WSSP u Oldřicha Stefana (1949–1951)i na ASP u Otakara Španiela (1951–1954). Odwa lata wcześniej niż liberecką rzeźbę stworzył dzieła Kiełkowanie (Rašení) i Idol Biologiczny (Biologický idol), w tym samym czasie wziął udział w wystawie Bilans rzeźbiarski w Ołomuńcu. Ta podobnie jak „Rzeźba i miasto“, starała się przenieść twórczość rzeźbiarzy w teren otwarty. Inne dzieła Nejedla są prezentowane na drugiej trasie zwiedzania. Patrz też przystanek 24, 26

See also stop 24, 26

20

21

RODINA Jan Solovjev (6. 3. 1922 – 6. 2. 2014) Rok: 1961 Materiál: tepaný měděný plech, leštěná žula 4 Rozměry: 238 × 160, sokl 210 × 70 × 45 cm Poloha: na křižovatce Dvorské a Vojtěšské ulice před výškovým domem čp. 446-V GPS souřadnice: 50.7658231N, 15.0702286E Sídliště Králův Háj patří k nejzdařilejším ukázkám soustředěné bytové výstavby v Československu. Směle jej lze zařadit mezi takové celky, jako je brněnská Lesná, kladenská Sítná, nebo pražské Ďáblice či Novodvorská. Všechny spojují velkorysé zelené plochy, práce s detailem, terénní konfigurací a promyšlená urbanistická koncepce. První etapa, tvořená ještě cihlovými „dvouletkovými“ domy, spadá do let 1959–1961. Projekt v libereckém Stavoprojektu připravili Svatopluk Technik a Eduard Adamíra. Pro druhou etapu, realizovanou mezi roky 1961–1964 podle projektu Jaromíra Vacka a Oto Nykodýma, jsou již typické deskové a výškové panelové domy. Před jedním z prvních právě stojíte. Vstup do sídliště pomyslně uvozuje socha nukleární rodiny, vytepané z měděného plechu. Jejím autorem je turnovský malíř, ilustrátor, fotograf a sochař Jan Solovjev, který vzpomíná: „Zúčastnil jsem se takové menší soutěže na pomník pro Králův Háj v Liberci. Se svou sochou Rodina jsem uspěl. S pomocí několika fachmanů jsem ji vytepal, nebo lépe vymlátil z měděného plechu. Pak jsem dostal další zakázku na Sedící ženu, materiál rovněž měděný plech, která byla určena pro Šaldovo náměstí v Liberci. Pro Liberec jsem dále vytvořil z měděného plechu abstraktní sochu umístěnou vedle ústavu geodézie a kartografie.“ Všestranný talent Solovjev studoval na VŠUP v Praze u Antonína Strnadela a Emila Filly. Z jeho dalších prací pro architekturu lze uvést abstraktní Křídla (neboli Prsten) v Jablonci nad Nisou. V Novém Boru bychom nalezli kamenné Medvídky (1980) a tři keramické reliéfy na třídě T. G. Masaryka, které umělec vytvořil spolu s manželkou v témže roce. Další Solovjevova díla lze obdivovat ve Cvikově a Lovosicích. Viz též zastavení 12

Familie Jan Solovjev (6. 3. 1922 – 6. 2. 2014) Jahr: 1961 Material: getriebenes Kupferblech, polierter Granit Abmessungen: 238 × 160, Sockel 210 × 70 × 45 cm Standort: an der Kreuzung der Straßen Dvorská und Vojtěšská, vor dem Hochhaus 446-V GPS Koordinaten: 50.7658231N, 15.0702286E Die Großwohnsiedlung Králův Háj gehört sicher zu den gelungensten Beispielen des konzentrierten Wohnungsbaus in der damaligen Tschechoslowakei. Kühn darf es in einem Atemzug mit solchen Großwohnsiedlungen, wie Lesná in Brno, Sítná in Kladno bzw. Ďáblice oder Novodvorská in Prag genannt werden. All diese zeichnen sich durch Grünflächen, Detailgenauigkeit, geländemäßige Konfiguration und gelungene urbanistische Konzeption aus. Ihre erste Etappe, noch mit backsteingemauerten „Zweijahresplanhäusern“fällt in den Zeitraum 1959–1961. Das Projekt stammte aus der Feder von Svatopluk Technik und Eduard Adamíra vom Stavoprojekt Liberec. Charakteristisch für die in den Jahren 1961–1964 nach einem Projekt von Jaromír Vacek und Oto Nykodým realisierte Etappe sind bereits typische Plattenbauten –Scheiben- und Turmhochhäuser. Vor einem der ersten stehen Sie gerade. Die Skulptur der aus Kupferblech getriebenen nuklearen Familie bildet den sinnbildlichen Zugang zur Großwohnsiedlung. Ihr Autor ist der Maler, Illustrator, Fotograf und Bildhauer Jan Solovjev aus Turnov, der sich erinnert:„Ich nahm damals an so einem kleineren Wettbewerbfür ein Denkmal für Králův Háj in Liberec teil. Und meine Skulptur Familie (Rodina) hatte Erfolg. Mithilfe einiger Fachleute hatte ich sie aus Kupferblech getrieben, besser gesagt, herausgeschlagen. Dann bekam ich einen weiteren Auftrag für eine Sitzende Frau (Sedící žena), Material ebenfalls Kupferblech, diesmal für den Šalda-Platz in Liberec. Für Liberec schuf ich dann, ebenfalls aus Kupferblech, auch die abstrakte Skulptur neben dem Institut für Geodäsie und Kartografie. Das Allroundtalent Solovjev studierte bei Antonín Strnadel und Emil Filla an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag. Von seinen sonstigen Architekturwerken seien das abstrakte Werk Křídla – Flügel (Křídla) (bzw. Ring – Prsten) in Jablonec nad Nisou erwähnt. In Nový Bor wiederum sind seine steinernen Bärchen (Medvídci) – 1980 sowie drei keramische Reliefs in der T. G. Masaryk Straße zu bewundern. Weitere Werke von Solovjev stehen in Cvikov und Lovosice. Siehe auch Station 12

22

23

Family Jan Solovjev (6 March 1922 – 6 February 2014) Year: 1961 Material: wrought sheet copper, burnished granite Size: 238 × 160, plinth 210 × 70 × 45 cm Location: at the crossroad of Dvorská and Vojtěšská Streets in front of the high rise block of flats No. 446-V GPS: 50.7658231N, 15.0702286E

Rodzina Jan Solovjev (6. 3. 1922 – 6. 2. 2014) Rok: 1961 Tworzywo: kuta blacha miedziana, polerowany granit Wymiary: 238 × 160, cokół 210 × 70 × 45 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu ul. Dvorské i ul. Vojtěšské przed wysokościowcem nr 446-V Współrzędne GPS: 50.7658231N, 15.0702286E

The Králův Háj housing estate is one of the most successful examples of concentrated housing in Czechoslovakia. It can be confidently included among such achievements as Lesná in Brno, Sítná in Kladno or Ďáblice and Novodvorská in Prague. All of them are a combination of generous green areas, focus on detail, terrain configuration and a sophisticated urban concept. The first phase - building of the so-called “two-year” brick houses took place in 1959–1961. The plans were prepared in Liberec Stavoprojekt by Svatopluk Technik and Eduard Adamíra. The second phase, implemented from 1961 to 1964, concurring to the project plans of Jaromír Vacek and Oto Nykodým was typical of buildings from prefab panels and high-rise buildings. You are standing in front of the one of them. We are escorted to the entrance of the housing estate area by a statue of the nuclear family, hammered out of sheet copper. A painter, illustrator, photographer and a sculptor from Turnov, Jan Solovjev recalls: “I took part in a small competition for the monument to Králův Háj in Liberec. I succeeded with the Family (Rodina) statue. I had chased it or better smashed it out of a copper sheet with the help of a few skilled craftsmen. Then I got another contract for a Sitting woman (Sedící žena), also from a copper plate, which was designed for Šaldovo Square in Liberec. For Liberec, I‘ve also created an abstract copper plate sculpture installed next to the Institute of Geodesy and Cartography.“ The talented Solovjev studied at the Academy of Arts in Prague (VŠUP) under Antonín Strnadel and Emil Filla. His other works of art for architecture include abstract Wings – or Ring (Křídla nebo prsten) in Jablonec nad Nisou. In Nový Bor we can find stone Little Bears (Medvídci) – 1980 and three ceramic reliefs in T. G. Masarykova Street, which the artist created together with his wife the same year. Other works by Solovjev can be admired in Cvikov and Lovosice.

Osiedle Králův Háj należy do najbardziej udanych przykładów skoncentrowanej zabudowy mieszkalnej w Czechosłowacji. Śmiało można je zaklasyfikować pomiędzy takie osiedla jak, brneńskie Lesná, Sítná w Kladnie, lub praskie Ďáblice lub Novodvorská. Wszystkie cechują hojne powierzchnie zielone, dopracowanie szczegółów, konfiguracja terenu i przemyślana koncepcja urbanistyczna. Etap pierwszy zrealizowany z wybudowaniem domów z cegły (plan dwuletni) zamknął się w latach 1959–1961. Projekt w libereckim Stavoprojekcie przygotowali Svatopluk Technik i Eduard Adamíra. Dla etapu drugiego zrealizowanego w latach 1961–1964 według projektu Jaromíra Vackai Oto Nykodýma, to już typowe bloki i wieżowce. Przy jednym z nich właśnie znajdujecie się. Wejście na teren osiedla imaginuje posąg rodziny nuklearnej, wykutej w blasze miedzianej. Jego autorem jest malarz z Turnowa, ilustrator, fotograf i rzeźbiarz Jan Solovjev, który wspomina: „Wziąłem udział w takim niewielkim konkursie na pomnik dla osiedla Králův Háj w Libercu. Moja rzeźba Rodzina (Rodina) zwyciężyła. Przy pomocy kilku fachowców wykułem ją lub lepiej powiedziawszy wybiłem w blasze miedzianej. Następnie otrzymałem kolejne zamówienie na Kobietę siedzącą (Sedící žena) również w blasze miedzianej, które była przeznaczona dla [plac] Šaldovo náměstí w Libercu. Dla Liberca wykonałem także również z blachy miedzianej abstrakcyjną rzeźbę ulokowaną obok Instytutu geodezji i kartografii.” Wszechstronnie utalentowany Solovjev studiował na WSSP w Pradze u Antonína Strnadela i Emila Filly. Z jego innych prac na rzecz architektury należy wymienić abstrakcyjne Skrzydła (Křídla) – zwane też Pierścień (Prsten) w Jablonci nad Nisou. W Novém Boru znajdziemy kamienne Niedźwiadki (Medvídci) – 1980 i trzy reliefy ceramiczne w al. T. G. Masaryka, które artysta wykonał wspólnie z małżonką w tym samym roku. Inne dzieła Solovjevova można podziwiać w Cvikově i Lovosicach.

See also stop 12

24

Patrz też przystanek 12 25

STÉLA Jiří Seifert (5. 9. 1932 – 25. 7. 1999) Rok: 1965 Materiál: pískovec Rozměry: 45 × 125 × 300 cm Poloha: v parčíku při Školní ulici mezi deskovými domy GPS souřadnice: 50.7641147N, 15.0759094E Pískovcová reliéfní Stéla je jedním ze dvou děl významného sochaře a restaurátora Jiřího Seiferta, kterými zkrášlil veřejný prostor prvního libereckého sídliště. Pražský rodák studoval na jablonecké střední uměleckoprůmyslové škole a poté 5 na VŠUP v Praze u Bedřicha Stefana (1952–1958). Po dokončení studií se přestěhoval do Liberce. Díla Seifertova libereckého období jsou ovlivněna křesťanskou tematikou, avšak obohacenou vlastní symbolikou. Seifert se roku 1969 zúčastnil výstavy „Socha a město“, jejíž kurátorkou byla jeho manželka Hana Seifertová, rozená Korecká, ředitelka Oblastní galerie a vůdčí duch celého podniku. Vystavoval zde tři díla, dřevěnou Kalvárii a Křeslo a sloup, na náměstí Českých bratří pak pískovcový Morový sloup (též pod názvem Hranice, nyní umístěn u Galerie výtvarného umění v Chebu). Pro své angažmá proti vstupu spřátelených vojsk v roce 1968, tématice děl na „Soše a městu“ a vytvoření Zvonice pro Jana Palacha na sympoziu v rakouském St. Margarethen roku 1969 se stal v době normalizace v Liberci persona non grata a roku 1970 se spolu se ženou stěhuje do Řevnic u Prahy. V Liberci přesto zanechal nesmazatelnou stopu; spolupráce s věhlasným ateliérem SIAL jej přivedla mj. ke zhotovení základního kamene televizního vysílače a hotelu na Ještědu, který byl položen 30. července 1966. Další z libereckých realizací si představíme u příštího zastavení. Viz též zastavení 6, 2 26

Stele Jiří Seifert (5. 9. 1932 – 25. 7. 1999) Jahr: 1965 Material: Sandstein Abmessungen: 45 × 125 × 300 cm Standort: im kleinen Park an der Straße Školní zwischen Scheibenhäusern GPS Koordinaten: 50.7641147N, 15.0759094E Diese Relief-Stele aus Sandstein ist eines der beiden Werke des namhaften Bildhauers und Restauratoren Jiří Seifert, mittels derer er den öffentlichen Raum der ersten Liberecer Hochhaussiedlung verschönte. Der gebürtige Prager absolvierte die Fachschule für angewandte Kunst in Jablonec und anschließend die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP)in Prag bei Bedřich Stefan (1952–1958). Nach Abschluss der Studien zog er nach Liberec. Die Werke aus Seifert‘s Schaffenszeit in Liberec sind stark von christlicher Thematik geprägt, allerdings bereichert von eigener Symbolik. Seifert nahm 1969 an der Ausstellung „Skulptur und Stadt“ teil, deren Kuratorin seine Ehegattin Hana Seifertová, geborene Korecká, die Direktorin der Regionalgalerie und Initiatorin der ganzen Veranstaltung war. Er stellte drei Werke aus – einen hölzernen Kalvarienberg (Kalvárie), Sessel und Säule (Křeslo a sloup) und am Platz der Böhmischen Brüder eine Pestsäule (auch unter dem Namen Hranice bekannt, sie steht nun in der Kunstgalerie Cheb). Für sein Engagement gegen den Einmarsch der „befreundeten Armeen“ im Jahr 1968 und der Thematik seiner Werke bei „Skulptur und Stadt“sowie seines „Glockenturms für Jan Palach“ auf dem Bildhauersymposium im österreichischen St. Margarethen wurde er 1969, also zu Zeiten der soz.Normalisierung in Liberec zur Persona non grata, deshalb zogen er und seine Frau 1970 nach Řevnice bei Prag um. Dennoch hinterließ er in Liberec seine unverwischbaren Spuren; die Zusammenarbeit mit dem berühmten Atelier SIAL ermöglichte ihm u. a. auch den Grundstein des Fernsehsenders und Hotels Ještěd zu fertigen, der am 30. Juli 1966 gelegt wurde. Mit einer weiteren Realisierung in Liberec machen wir Sie an der nächsten Station bekannt. Siehe auch Station 6, 2 27

Stele Jiří Seifert (5 September 1932 – 25 July 1999) Year: 1965 Material: sandstone Size: 45 × 125 × 300 cm Location: in the park near Školní Street among slap-shaped blocks GPS: 50.7641147N, 15.0759094E

Stela Jiří Seifert (5. 9. 1932 – 25. 7. 1999) Rok: 1965 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: 45 × 125 × 300 cm Lokalizacja: na skwerze przy ul. Školní pomiędzy blokami Współrzędne GPS: 50.7641147N, 15.0759094E

Sandstone stele with a relief is one of two works by a famous sculptor and restorer, Jiří Seifert. It decorated public space in the first housing estate in Liberec. A native of Prague, he studied at the Secondary School of Applied Arts in Jablonec and then at the Academy of Arts in Prague under Bedřich Stefan (19521958). After graduation, he moved to Liberec. Seifert´s works from the Liberec period are influenced by Christian themes and enriched by his own symbolism. In 1969 Seifert participated in “the Sculpture and the City“ exhibition. The curator of the exhibition, as well as the director of the Regional Gallery, his wife Hana Seifertová, born Korecká, was the heart and soul of the entire event. He exhibited three works of art there - Calvary (Kalvárie), Armchair and a Pillar (Křeslo a sloup), bothin wood and, in Českých Bratří Square, his Plague Column (also called Frountier, today installed at the Art Gallery in Cheb) in sandstone. Due to his resistance against the entry of the Warsaw Pact troops in 1968 - reflected in the themes of his works at the “Statue and the City“ exhibition and at the symposium in Austrian St. Margarethen in 1969 where he created Belfry for Jan Palach - he became persona non grata. Therefore, he and his wife moved to Řevnice, near Prague, in 1970. Nevertheless, he left an indelible footprint in Liberec. Cooperation with the renowned SIAL studio enabled him, among other things, to manufacture the cornerstone of a television transmitter at Hotel Ještěd, which was laid on 30 July 1966. Further pieces in Liberec will be introduced at the next stop.

Reliefowa stella z piaskowca jest jednym z dwóch dzieł znanego rzeźbiarza i konserwatora Jiřího Seiferta, którymi upiększył teren pierwszego osiedla w Libercu. Pochodzący z Pragi, ukończył technikum rzemiosła artystycznego a następnie studiował na WSSP w Pradze u Bedřicha Stefana (1952–1958). Po zakończeniu studiów przeprowadził się do Liberca. Dzieła Seiferta z okresu libereckiego powstały pod wpływem tematyki chrześcijańskiej, wzbogacone o symbolikę własną. Seifert w roku 1969 wziął udział w wystawie „Rzeźba i Miasto“, której kuratorem była jego małżonka Hana Seifertová, z domu Korecká, dyrektor Galerii Regionalnej i duch przewodni całej instytucji. Wystawiał na niej trzy dzieła, drewnianą Kalwarięi (Kalvárie) Fotel i słup (Křeslo a sloup), na placu Českých bratří następnie wykonany z piaskowca Kolumnę upamiętniającą epidemię (również występującą pod nazwą Granica,obecnie znajdującą się przy Galerii Sztuki w Chebie). Za swoje zaangażowanie przeciwko wejściu zaprzyjaźnionych wojsk w roku 1968, tematyce dzieł na wystawie „Rzeźba i Miasto“ i stworzeniu Dzwonnicy dla Jana Palacha na sympozjum w austriackim St. Margarethen w roku 1969 stał się, w okresie normalizacji, w Libercu persona non grata i roku 1970 wraz z małżonką przenosi się do Řevnic koło Pragi. Mimo to w Libercu pozostawił nieusuwalny ślad; współpraca ze sławnym atelier SIAL doprowadziła go m. in. do wykonania kamienia węgielnego pod nadajnik telewizyjny i hotelu na Ještědu, który został wmurowany 30. lipca 1966. Inne z realizacji libereckich zaprezentujemy przy następnym przystanku.

See also stop 6, 2

28

Patrz też przystanek 6, 2

29

ABSTRAKTNÍ PLASTIKA Jiří Seifert (5. 9. 1932 – 25. 7. 1999) Rok: 1965–1969 Materiál: pískovec, beton Rozměry: 84 × 55 cm Poloha: před deskovým domem čp. 393–395-V mezi Vojtěšskou a Dvorskou ulicí GPS souřadnice: 50.7654211N, 15.0736336E Subtilní pískovcový reliéf je dílem Jiří Seiferta z druhé poloviny 60. let. Pískovec byl spolu se dřevem a od poloviny 70. let mramorem oblíbeným Seifertovým materiálem. Specifické byly jeho práce v břidlici, ve které vytvářel reliéfy. V Liberci spoluzaložil vzápětí po svém příchodu z Prahy uměleckou Skupinu 7, se kterou vystavoval až do roku 1968, a spolu s manželkou se stal aktivním organizátorem zdejšího kulturního života. S pískovcovými plastikami 6 Vlna, Brána a Metamorfóza se zúčastnil výstavy „Socha 1964“, konané kromě zahrady Oblastní galerie v exteriérech Botanické zahrady. V letech 1966 a 1968 vystavoval v Paříži, mj. v Musée Rodin. K dalším libereckým dílům patří soubor devíti kamenných reliéfů z roku 1965 (Sokolovo, Dukla, Dunkerque, Terezín, Lidice, Ležáky, Tobruk, 9. květen), které tvořily součást zlikvidovaného Památníku osvobození na Štefánikově náměstí. Nyní je můžete spatřit na vojenském hřbitově v Ruprechticích.

Abstrakte Plastik Jiří Seifert (5. 9. 1932 – 25. 7. 1999) Jahr: 1965–1969 Material: Sandstein, Beton Abmessungen: 84 × 55 cm Standort: vor dem Scheibenhochhaus Nr. 393–395-V zwischen den Straßen Vojtěšská und Dvorská GPS Koordinaten: 50.7654211N, 15.0736336E Das subtile Sandsteinrelief ist ein Werk von Jiří Seifert aus der zweiten Hälfte der 60er Jahre. Sandstein und Holz waren, ab der Mitte der 70er Jahre auch Marmor, Seifert’s Lieblingsmaterialien. Ganz speziell waren seine Arbeiten in Schiefer, in denen er Reliefs schuf. In Liberec war er kurz nach seiner Rückkehr aus Prag Mitbegründer der Künstlervereinigung Gruppe 7, mit der er bis 1968 ausstellte; zusammen mit seiner Ehegattin wurde er zum aktiven Organisator des hiesigen Kulturlebens.Mit seinen Sandsteinplastiken Woge (Vlna), Tor (Brána) und Metamorphose (Metamorfóza) nahm er an der Ausstellung „Skulptur 1964“ teil, die außer im Garten der Regionalgalerie in den Exterieuren des Botanischen Gartens installiert war.In den Jahren 1966 und 1968 stellte er in Paris aus, u. a. auch im Musée Rodin. Zu seinen weiteren in Liberec geschaffenen Werken gehört das Ensemble aus neun Steinreliefs aus dem Jahre 1965 (Sokolovo, Dukla, Dunkerque, Terezín, Lidice, Ležáky, Tobruk, 9. Mai), die Teil der beseitigten Befreiungsdenkmals am Štefánik-Platz waren. Heute sind sie auf dem Militärfriedhof in Ruprechtice zu erblicken. Siehe auch Station 5, 2

Viz též zastavení 5, 2 30

31

Abstract Statue Jiří Seifert (5 September 1932 – 25 July 1999) Year: 1965–1969 Material: sandstone, concrete Size: 84 × 55 cm Location: in front of slap-shaped blocks No. 393–395-V between Vojtěšská and Dvorská Street GPS: 50.7654211N, 15.0736336E

Rzeźba abstrakcyjna Jiří Seifert (5. 9. 1932 – 25. 7. 1999) Rok: 1965–1969 Tworzywo: piaskowiec, beton Wymiary: 84 × 55 cm Lokalizacja: przed blokiem nr 393–395- W przerwie pomiędzy ul. Vojtěšską a ul. Dvorska Współrzędne GPS: 50.7654211N, 15.0736336E

This subtle sandstone relief is the work of Jiří Seifert from the second half of the 1960s. Sandstone together with wood and, from the mid-1970s, marble were Seifert’s favourite materials. He also worked with slate, which he used as material for reliefs. Soon after his arrival in Liberec from Prague, he co-founded Artistic Group 7 and they exhibited together until 1968. Along with his wife, they became active organizers of local cultural life. In 1964 he displayed his sandstone sculptures Wool (Vlna), Gateway (Brána) and Metamorphosis (Metamorfóza) at “the Sculpture exhibition 1964“ held in gardens of the Regional Gallery as well as in the Botanical Gardens. Between 1966 and 1968 he presented his work in Paris in venues including Musée Rodin. His other Liberec works include a set of nine stone reliefs from 1965 (Sokolovo, Dukla, Dunkirk, Terezín, Lidice, Ležáky, Tobruk, May 9), which were part of a destroyed Liberation Monument in the Štefánikovo Square. Today you can see them at the military cemetery in Ruprechtice.

Subtelna płaskorzeźba z piaskowca jest dziełem Jiří Seiferta z drugiej połowy lat 60. Piaskowiec i drewno a od połowy 70. lat marmur stanowiły ulubiony przez Seiferta materiał. Specyficzne były jego prace wykonane w łupku, w którym wykonywał płaskorzeźby. W Libercu po swoim przyjściu z Pragi był współzałożycielem artystycznej Grupy 7, z którą uczestniczył w wystawach aż do roku 1968, a wraz z małżonką stał się aktywnym organizatorem tutejszego życia kulturalnego. Z rzeźbami Fala (Vlna), Brama (Brána) i Metamorfoza (Metamorfóza) wziął udział w wystawie „Rzeźba 1964“, odbywającej się oprócz terenów Galerii Regionalnej także na terenie Ogrodu Botanicznego. W latach 1966 i 1968 wystawiał w Paryżu, m. in. w Musée Rodin. Do innych dzieł z okresu libereckiego należy kompleks dziewięciu płaskorzeźb w kamieniu z roku 1965 (Sokolovo, Dukla, Dunkerque, Terezín, Lidice, Ležáky, Tobruk, 9. maja), które stanowiły element zlikwidowanego Pomnika oswobodzenia na [plac] Štefánikově náměstí. Obecnie można je oglądać na cmentarzu wojskowym w Ruprechticach.

See also stop 5, 2

32

Patrz też przystanek 5, 2

33

KÁMEN Miloš Koška (8. 2. 1932 – 1. 1. 1986) Rok: 1968–1969 Materiál: pískovec Rozměry: 220 × 115 × 55 cm Poloha: před objektem občanské vybavenosti Centrum ve Dvorské ulici GPS souřadnice: 50.7654992N, 15.0754053E Horizontální pískovcová plastika byla osazena v souvislosti s výstavbou střediska občanské vybavenosti Centrum, realizovaného v letech 1968–1969 podle projektu Eduarda Adamíry z roku 1966. Původně průchozí objekt obsahoval 7 velkoprodejnu potravin a restauraci, v patře se nacházelo kino Máj. Autorem plastiky je sochař a kovotepec Miloš Koška, původem z Kladna. Podstoupil stejnou cestu jako jeho generační souputník Jiří Seifert. Studoval na jablonecké Střední uměleckoprůmyslové škole a vzápětí na VŠUP v Praze, taktéž u Bedřicha Stefana. Žil v Maršovicích u Jablonce nad Nisou, v Kladně a ve Vrchlabí. Z dalších libereckých realizací je znám nedochovaný reliéf na polyfunkčním domě v Revoluční ulici, dokončeném roku 1968 rovněž podle Adamírova projektu. Koškova práce je zastoupena i na Ještědu – jeho dílem jsou dveře hlavního vstupu s bronzovými reliéfy a stěny z tepaného měděného plechu v recepci. Dále spolupracoval s Josefem Patrným a Miroslavem Ulmannem na výtvarném řešení sídliště Ruprechtice. Další dílo bychom nalezli v Jablonci nad Nisou na střeše budovy generálního ředitelství Preciosy v Opletalově ulici, postaveného roku 1966 dle projektu Karla Pelanta. Tvoří jej skleněný prosvětlený šaton (bižuterní imitace drahokamu s diamantovým brusem), posazený na shluku hliníkových tyčí. 34

Stein Miloš Koška (8. 2. 1932 – 1. 1. 1986) Jahr: 1968–1969 Material: Sandstein Abmessungen: 220 × 115 × 55 cm Standort: vor dem Gemeinbedarfsobjekt Centrum in der Straße Dvorská GPS Koordinaten: 50.7654992N, 15.0754053E Die horizontale Sandsteinplastik wurde im Zusammenhang mit dem Bau des Gemeinbedarfsobjekts Centrum installiert, das in den Jahren 1968–1969 nach einem Projekt von Eduard Adamíra aus dem Jahre 1966 realisiert wurde. Das ursprünglich durchgängige Objekt umfasste eine Kaufhalle und ein Restaurant, im Obergeschoss befand sich das Kino Máj. Autor der Plastik ist der aus Kladno stammende Bildhauer und Metallhauer Miloš Koška. Er ging den gleichen Weg wie sein Generationsgefährte Jiří Seifert. Er besuchte die Fachschule für angewandte Kunst in Jablonec, unmittelbar danach studierte er an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag, ebenfalls bei Bedřich Stefan. Er lebte in Maršovice bei Jablonec nad Nisou, Kladno und Vrchlabí. Von seinen weiteren Realisierungen in Liberec ist das unvollendete Relief an dem Mehrzweckgebäude in der Straße Revoluční bekannt, das 1968 ebenfalls nach einem Projekt von Adamíra fertiggestellt wurde. Aber auch der Ještěd trägt Koška’s Handschrift – die Tür am Haupteingang mit Bronzereliefs sowie die Wände ausgetriebenem Kupferblech in der Empfangshalle sind sein Werk. Darüber hinaus arbeitete er mit Josef Patrný und Miroslav Ulmann an der künstlerischen Gestaltung der Wohnsiedlung Ruprechtice zusammen. Ein weiteres Werk ist in Jablonec nad Nisou auf dem Dach des 1966 nach einem Projekt von Karel Pelant errichteten Gebäudes der Generaldirektion von Preciosa in der Opletal-Straße zu sehen: einen durchleuchteten, gläsernen Chaton (Bijouterie-Edelsteinimitation mit Diamantschliff), derauf einem Bündel Aluminiumstäben sitzt.

35

36

Stone Miloš Koška (8 February 1932 – 1 January 1986) Year: 1968–1969 Material: sandstone Size: 220 × 115 × 55 cm Location: in front of Centrum building of public facilities in Dvorská Street GPS: 50.7654992N, 15.0754053E

Kamień Miloš Koška (8. 2. 1932 – 1. 1. 1986) Rok: 1968–1969 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: 220 × 115 × 55 cm Lokalizacja: przed obiektem socjalnym Centrum na ul. Dvorské Współrzędne GPS: 50.7654992N, 15.0754053E

The horizontal sandstone sculpture was installed during the construction of the Centrum public facility built from 1968 to 1969 to Eduard Adamíra’s blueprints from 1966. Initially, this was a building with a passage incorporating a large grocery store and a restaurant. The first floor housed the Máj Cinema. The sculptures were created by Kladno sculptor and smith, Miloš Koška. He took the same path as his contemporary companion, Jiří Seifert. He studied at the Jablonec Secondary School of Applied Arts (Střední uměleckoprůmyslová škola) and then at the Academy of Arts in Prague (VUŠP) under Bedřich Stefan. He lived in Maršovice near Jablonec nad Nisou and, later, in Kladno and in Vrchlabí. Another example of his art work also based on Adamira’s project, is a piece that has not been well preserved - a relief on a multifunctional building in Revoluční Street from 1968. Koška´s work is represented in a hotel on Ještěd as well – it is the main entrance door with bronze reliefs and walls of wrought sheet copper at the reception. He worked with Josef Patrný and Miroslav Ulmann on the artistic design of the Ruprechtice housing estate as well. Further, his work can be found in Jablonec nad Nisou on the roof of the General Directorate of the Preciosa Company in Opletalova Street, which was built in 1966 according to a project by Karel Pelant. It consists of illuminated glass chaton (imitation jewellery with a diamond cut) perched on a cluster of aluminium rods.

Pozioma rzeźba z piaskowca została zainstalowana w związku z budową centrum socjalnego Centrum, zrealizowanego w latach 1968–1969 według projektu Eduarda Adamíry z roku 1966. Pierwotnie obiekt przechodni zawierał wielkopowierzchniowy sklep spożywczy i restaurację, na piętrze znajdowało się kino Máj. Autorem rzeźby jest rzeźbiarz i kotlarz Miloš Koška, pochodzący z Kladna. Podjął podobną drogę jak jego generacyjny współtowarzysz Jiří Seifert. Ukończył w Jablonci Technikum rzemiosła artystycznego a następnie studiował na WSSP w Pradze również u Bedřicha Stefana. Mieszkał w Maršovicach koło Jablonce nad Nisou, w Kladnie i w Vrchlabí. Z innych niezachowanych dzieł z okresu libereckiego jest znana płaskorzeźba na wielofunkcyjnym domu przy ul. Revoluční, ukończonym w roku 1968 również według projektu Adamíra. Praca Koška jest prezentowana także na Ještědu – jego dziełem są drzwi wejścia głównego z płaskorzeźbami z brązu i ścianami w recepcji z wykuwanej blachy miedzianej. Także współpracował z Josefem Patrným i Miroslavem Ulmannem nadprojektem architektonicznym osiedla Ruprechtice. Inne dzieło znajdziemy w v Jablonci nad Nisou na dachu budynku dyrekcji generalnej Preciosy przy ul. Opletalově, zbudowanego w roku 1966 według projektu Karla Pelanta. Tworzy je szklany naświetlony kryształ (biżuteryjna imitacja drogich kamieni ze szlifem diamentowym), posadowiony na zespole aluminiowych prętów.

37

RACEK Karel Pešat (1. 3. 1926 – 14. 4. 1984) Rok: 1966 Materiál: litý hliník Rozměry: 52 × 42 × 190 cm Poloha: před vstupem do objektu SŠ gastronomie a služeb GPS souřadnice: 50.7660844N, 15.0766539E Velkoryse koncipovaná základní škola pavilónového typu se sportovištěm pro první liberecké sídliště Králův háj vyrostla v roce 1966 podle o pět let starší projektové dokumentace na místě, kde se roku 1938 konala manifestace dvaceti tisíc českých a německých antifašistů proti válce. Socha 8 abstrahovaného ptáka nazvaná Racek, zhotovená z litého hliníku, je dílem Karla Pešata, rodáka ze Štikova u Chotěboře. Po studiích na Střední odborné škole sklářské v Železném Brodě u Aloise Meteláka a Jaroslava Brychty studoval v letech 1948–1954 (stejně jako Josef Klimeš) u Jana Laudy a Karla Pokorného na pražské AVU. Další z jeho prací je možné spatřit v Jablonci nad Nisou; je jí socha matky s dítětem První kroky z počátku 60. let, zhotovená z litého betonu a umístěná v Tyršových sadech před objektem sokolovny.

38

Möwe Karel Pešat (1. 3. 1926 – 14. 4. 1984) Jahr: 1966 Material: Aluminiumguss Abmessungen: 52 × 42 × 190 cm Standort: vor dem Eingangzur Fachschule für Gastronomie und Dienstleistungen GPS Koordinaten: 50.7660844N, 15.0766539E Das großzügig konzipierte,pavillonartige Gebäude der Grundschulesamt Sportstätte für die erste Großwohnsiedlung von Liberec, Králův Háj, wurde 1966 nach fünf Jahre älteren Projektunterlagen an genau der Stelle errichtet, an der 1938 eine Antikriegsmanifestation von 20 000 tschechischen und deutschen Antifaschisten stattgefunden hatte.Die aus gegossenem Aluminium gefertigte, abstrahierte Vogelplastik Möwe (Racek) ist ein Werk des aus Štikov bei Chotěboř gebürtigen Bildhauers Karel Pešat. Nach dem Besuch der Glasfachschule in Železný Brod bei Alois Metelák und Jaroslav Brychta studierte er in den Jahren 1948–1954 (wie auch Josef Klimeš) bei Jan Lauda und Karel Pokorný an der Prager Akademie der Bildenden Künste (AVU). Ein weiteres seiner Werke ist im Tyrš-Park von Jablonec nad Nisou zu erblicken – die aus Beton gefertigte Mutter-Kind-Skulptur Erste Schritte (První kroky) vor dem Objekt Turnhalle.

39

40

Seagull Karel Pešat (1 March 1926 – 14 April 1984) Year: 1966 Material: cast aluminium Size: 52 × 42 × 190 cm Location: in front of the entrance to the Secondary Academy of Gastronomy and Services GPS: 50.7660844N, 15.0766539E

Mewa Karel Pešat (1. 3. 1926 – 14. 4. 1984) Rok: 1966 Tworzywo: odlew aluminiowy Wymiary: 52 × 42 × 190 cm Lokalizacja: przed wejściem do obiektu szkoły gastronomii i usług Współrzędne GPS: 50.7660844N, 15.0766539E

An elaborately designed pavilion-type elementary school with sport grounds for the first housing estate in Králův Háj, in Liberec, was built in 1966 according to project documentation drawn up five years earlier on the site of massive Czech and German anti-fascism protests in 1938. A statue of an abstracted bird called Seagull (Racek) made of cast aluminium is the work of Karel Pešat, a native of Štikov at Chotěboř. After studying at the Secondary School of Glassmaking (Střední odborná škola sklářská) in Železný Brod under Alois Metelák and Jaroslav Brychta, he continued his studies (like Josef Klimeš) under Jan Lauda and Karel Pokorný at The Academy of Fine Arts in Prague (AVU) from 1948 to 1954. Another work of his art can be seen in Jablonec nad Nisou. It is a statue from the early 1960s of a mother with her baby, First steps (První kroky), made of cast concrete and placed in front of the gymnasium (Sokol house) building in Tyršovy sady.

Z dużym rozmachem zaprojektowana szkoła podstawowa typu pawilonowego z obiektem sportowym dla pierwszego libereckiego osiedla Králův Háj powstała w roku 1966 w oparciu o pięć lat starszą dokumentacje w miejscu, gdzie w roku 1938 odbyła się manifestacja dwudziestu tysięcy czeskich i niemieckich antyfaszystów przeciwko wojnie. Rzeźba abstrakcyjnego ptaka nazwana Mewa (Racek), wykonana w odlewie z aluminium, jest dziełem Karla Pešata, pochodzącego ze Štikova koło Chotěbořa. Po ukończeniu technikum szklarskiego w Železném Brodě u Aloise Meteláka i Jaroslava Brychty studiował w latach 1948–1954 (podobnie jak Josef Klimeš) u Jana Laudy i Karla Pokorného na praskiej ASP. Inne z jego prac można oglądać w Jablonci nad Nisou; jest to rzeźba matki z dzieckiem Pierwsze kroki (První kroky) z początku lat 60., wykonana z lanego betonu i umieszczonaw Sadach Tyrša przed obiektem „sokolovny”.

41

VODA Melanie a Petr Skálovi (Melanie 27. 7. 1949, Petr 23. 12. 1946) Rok: 1977 Materiál: pískovec Rozměry: 200 × 145 cm Poloha: před věžovým domem čp. 557-XV v ulici Aloisina výšina GPS souřadnice: 50.7642758N, 15.0834050E Snová socha Voda z hořického pískovce je dílem manželů Skálových z roku 1977. Byla součástí výstavby dvou výškových panelových domů Svépomocného stavebního bytového družstva Sever, realizovaných na atypickém 9 polygonálním půdorysu dle projektu Vladimíra Syrovátka z libereckého Stavoprojektu z roku 1974. Spolu s protilehlou, rovněž pozoruhodnou obytnou skupinou ve Franklinově ulici z téhož období tvoří ambiciózní urbanistický akord táhlého návrší Aloisiny výšiny. Petr Skála zavzpomínal: „Socha měla původně vypadat jinak, jako ostatně kdeco, s čím se šlo do komise. Byl to takový stylizovaný tvar tekoucí vody velmi zhruba připomínající dívčí postavu, ale komise prosazovala, aby tam byla dívčí hlava s reálným obličejem, a aby to byla socha figurální. Také chtěli, aby byla posazena na přírodní balvan, ale to už jsem tenkrát nějak obhájil.“ Liberecká rodačka Melanie Skálová vystudovala šperkařství v Jablonci nad Nisou a následně VŠUP v Praze u Jozefa Soukupa (1968– 1974). Petr Skála pochází z Ratíškovic u Hodonína a po studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově absolvoval VŠUP, obor užitá plastika. Manželé Skálovi realizovali v Liberci šest dalších plastik, dochováno je však pouze sousoší chlapců před základní školou v Kaplického ulici v Doubí. Další plastiky autorů, zabývajících se dnes restaurováním věžních hodin, jsou k vidění například v Zoo v Ústí nad Labem nebo na sídlišti Holý Vrch v České Lípě.

42

Wasser Melanie Skálová und Petr Skála (Melanie 27. 7. 1949, Petr 23. 12. 1946) Jahr: 1977 Material: Sandstein Abmessungen: 200 × 145 cm Standort: vor dem Hochhaus Nr. 557-XV in der Straße Aloisina výšina GPS Koordinaten:50.7642758N, 15.0834050E Die traumhafte Skulptur Wasser (Voda) aus Horschitzer Sandstein ist ein Werk der EhegattenSkála aus dem Jahre 1977. Sie war Komponente zweier auf atypischem, polygonalem Grundriss errichteter Plattenbauten der Wohnungsbaugenossenschaft Sever, nach einem Projekt von Vladimír Syrovátko aus dem Betrieb Stavoprojekt in Liberec aus dem Jahre 1974. Zusammen mit der gegenüberliegenden bemerkenswerten Wohnhausgruppe in der Franklin-Straße aus gleicher Zeit bildet es einen ambitiösen Akkord auf der lang gezogenen Anhöhe Aloisina výšina. Petr Skála erinnert sich:„Die Skulptur sollte ursprünglich anders aussehen, wie übrigens bei fast allem, mit man damals vor die Kommission ging:die stilisierte Form von fließendem Wasser, entfernt an eine Mädchengestalt erinnernd. Aber die Kommission setzte durch, dass sie einen Mädchenkopf mit reellen Zügen haben muss – also eine Figuralskulptur. Sie wollten auch, dass sie auf einem natürlichen Felsblock aufgesetzt wird, aber das konnte ich ihnen damals irgendwie ausreden.“ Melanie Skálová, aus Liberec gebürtig, studierte Schmuckherstellung in JablonecnadNisou und anschließend an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag bei Jozef Soukup (1968–1974). Petr Skála stammt aus Ratíškovice bei Hodonín, nach dem Besuch der Fachschule für angewandte Kunst in Prag-Žižkov absolvierte er die Akademie VŠUP, das Studienfach angewandte Plastik. Das Ehepaar Skála schuf in Liberec sechs weitere Plastiken, bewahrt blieb allerdings nur die Skulpturengruppe der Buben in der Kaplický-Straße in Doubí. Weitere Plastiken dieser Autoren, die sich heute der Restaurierung von Turmuhren widmen, sind beispielsweise im Zoo in Ústí nad Labem oder in der Neubausiedlung Holý Vrch in Česká Lípa zu sehen.

43

Water Melanie and Petr Skálovi (Melanie 27 July 1949, Petr 23 December 1946) Year: 1977 Material: sandstone Size: 200 × 145 cm Location: in front of high-rise building No. 557-XV in Aloisina výšina Street GPS: 50.7642758N, 15.0834050E A dreamlike sandstone sculpture, Water (Voda) is a piece by Mr. and Mrs. Skálovi from 1977. It was part of the construction development of two prefabricated high-rise buildings of the Sever Cooperative Housing Association (Svépomocné stavební bytové družstvo Sever) erected on an atypical polygonal plan based on a design by Vladimír Syrovátko from Liberec Stavoprojekt from 1974. There are remarkable residential buildings on both sides of Franklin Street from the same period and they form an ambitious urban chord at the protracted hill of Aloisina výšina. Petr Skála recalled, „The statue was originally to look quite different, as indeed all sorts of things, than what we took to the commission. It was such a stylized shape of running water very roughly resembling a girl’s figure, but the commission requested the statue to have a girl’s head with a real face and they wanted it to be a figural sculpture. They also wanted it to be placed on a natural rock, but somehow I defended the concept.“ Liberec native, Melanie Skálová, studied jewellery in Jablonec nad Nisou and subsequently at the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under Josef Soukup (1968-1974). Petr Skála comes from Ratíškovice near Hodonín and after studying at the Secondary School of Applied Arts (Střední uměleckoprůmyslová škola) in Žižkov in Prague, he graduated from the Academy of Arts, his major was applied sculpture. Spouses Melanie and Peter Skála completed six more sculptures in Liberec. The only one that has been preserved, however, is the sculpture of boys in front of the elementary school in Kaplického Street in Doubí. Other statues can be seen in places such as the zoo in Ústí nad Labem, or at the Holý Vrch housing estate in Česká Lípa. Melanie and Peter Skála’s current work is tower clock restorations. 44

Woda Melanie i Petr Skála (Melanie 27. 7. 1949, Petr 23. 12. 1946) Rok: 1977 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: 200 × 145 cm Lokalizacja: przed wieżowcem nr 557-XV na ul. Aloisina výšina Współrzędne GPS: 50.7642758N, 15.0834050E Oniryczna rzeźba Woda (Voda) z piaskowca z Hořic jest dziełem małżonków Skála z roku 1977. Była częścią budowy dwóch wieżowców Spółdzielni samopomocy budowlanej Sever, budowanych na nietypowym planie wielokąta według projektu Vladimíra Syrovátka z libereckiego Stavoprojektu z roku 1974. Wraz z przeciwległym również godnym uwagi osiedlem mieszkaniowym przy ul. Franklina z tego samego okresu stanowi ambitny akord urbanistyczny rozłożystego wzniesienia Aloisiny výšiny. Petr Skála wspominał: „Rzeźba pierwotnie miała wyglądać inaczej, jako coś, co przedstawiało się komisji. Była to stylizowana forma cieknącej wody przypominająca postać dziewczęcą, ale komisja trwała na tym, aby umieszczona tam była głowa dziewczęca z realna twarzą oraz, aby to była rzeźba figuralna. Również chcieli, aby została osadzona na naturalnym głazie, ale tym razem się wybroniłem.” Pochodząca z Liberca Melanie ukończyła jubilerstwo w Jablonci nad Nisou a następnie WSSP w Pradze u Jozefa Soukupa (1968–1974). Petr Skála pochodzi z Ratíškovic koło Hodonína i po ukończeniu Technikum rzemiosła artystycznego w Pradze na Žižkově ukończył WSSP, kierunek rzeźba użytkowa. Małżonkowie Skálazrealizowali w Libercu sześć kolejnych rzeźb, zachowała się jedynie rzeźba grupowa chłopców przed szkoła podstawową przy ul. Kaplického w Doubí. Inne rzeźby autorów, zajmujących się obecnie restaurowaniem zegarów wieżowych, znajdują się np. w Zoo w Ústí nad Labem lub także na osiedlu Holý Vrch v České Lípě.

45

LÉTO Oldřich Novotný (22. 5. 1936 – 4. 11. 1984 ) Rok: 1979–1981 Materiál: liberecká žula, železobeton Rozměry: Ø květu 100 cm, výška 270 cm Poloha: v zeleni před věžovými domy čp. 575,579-XV v ulici Aloisina výšina GPS souřadnice: 50.7641969N, 15.0852892E Čtyři dvanáctipodlažní domy ve Franklinově 10 ulici, postavené ve dvou etapách podle projektu Jiřího Hubky z roku 1974 rovněž Svépomocným stavebním bytovým družstvem Sever, doplnila podobně jako protější dvojici exteriérová plastika. Jakýmsi protipólem komorní figurace Vody se stala nekompromisní geometrická estetika Léta v podobě stylizovaného žulového květu v sevření betonových rukou - díla libereckého grafika, sochaře a designéra Oldřicha Novotného. „Chlapům v lomu Olda říkal ,Vrtejte, vrtejte, a nechte to tam'“, vzpomíná k vytvarování plastiky designér Jiří Hofman. Rodák z Lomnice nad Popelkou docházel do Školy uměleckých řemesel v Turnově a mezi roky 1955–1961 navštěvoval VŠUP v Praze. Vzápětí nastoupil do Severočeského muzea v Liberci jako výtvarník, a pracoval zde až do roku 1977. Zabýval se užitou grafikou – tvorbou plakátů, výstavnictvím, ale také navrhováním dekorativního hutního skla.

Sommer Oldřich Novotný (22. 5. 1936 – 4. 11. 1984) Jahr: 1979–1981 Material: reichenberger Granit, Stahlbeton Abmessungen: Blütendurchmesser 100 cm, höhe 270 cm Standort: in der Grünanlage vor dem Hochhaus Nr. 575,579-XV in der Straße Aloisina výšina GPS Koordinaten: 50.7641969N, 15.0852892E Die ebenfalls von der Wohnungsbaugenossenschaft Sever in zwei Etappen nach einem Projekt von Jiří Hubka aus dem Jahre 1974 erbauten, vier zwölfgeschossigen Häuser in der Franklin-Straße ergänzte ähnlich wie die beiden gegenüberstehenden Gebäude eine Plastik unter freiem Himmel. Die kompromisslos geometrische Ästhetik des Sommers (Léto) in Form einer stilisierten Granitblüte in der Umklammerung einer Betonhand– ein Werk des Grafikers, Bildhauers und Designers Oldřich Novotný aus Liberec – wurde so zum Gegenpol der ausgefeilten Figuration Wasser (Voda) von gegenüber.„Den Arbeitern im Steinbruch sagte Olda: „Bohrt und bohrt und lasst es drin“, erinnert sich der Designer Jiří Hofman an die Gestaltung der Plastik. Er wurde in Lomnice nad Popelkou geboren und besuchte dann die Kunsthandwerksschule in Turnov und in den Jahren 1955–1961 die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag. Kurz darauf wurde er vom Nordböhmischen Museum in Liberec als Bildner angestellt, in dem er dann bis 1977 tätig war. Er befasste sich mit Gebrauchsgrafik –Plakatgestaltung, Ausstellungstätigkeit aber auch mit dem Designen dekorativen Hüttenglases. Siehe auch Station 20

Viz též zastavení 20

46

47

Summer Oldřich Novotný (22 May 1936 – 4 November 1984) Year: 1979–1981 Material: Liberec granite, reinforced concrete Size: Ø bloom 100 cm, height 270 cm Location: in the green area in front of the high-rise block of flats No. 575,579-XV in Aloisina výšina Street GPS: 50.7641969N, 15.0852892E

Lato Oldřich Novotný (22. 5. 1936 – 4. 11. 1984) Rok: 1979–1981 Tworzywo: Granit liberecki, żelbet Wymiary: Ø kwiatu 100 cm, wysokość 270 cm Lokalizacja: na terenie zielonym przed wieżowcami nr 575,579-XV przy ul. Aloisina výšina Współrzędne GPS: 50.7641969N, 15.0852892E

Four twelve-floor houses in Franklin Street built in two stages according to Jiří Hubka’s 1974 project, again by the Sever Cooperative Housing Association, were finalised with an exterior sculpture. The uncompromising geometric aesthetics ofthe Summer (Léto) sculpture, created by Liberec graphic designer and sculptor, Oldřich Novotný, adapting the form of a stylized granite flower in the grip of concrete hands, function as a counterpart to the chamber figurative Water (Voda) piece. „Olda used to say to the chaps in the quarry ‚Drill, drill, and leave it there‘“, recalls designer, Jiří Hofman, of the shaping of the sculpture. A native of Lomnice nad Popelkou, he attended the School of Artistic Handicraft (Škola uměleckých řemesel) in Turnov and, from 1955 to 1961, he attended the Academy of Arts in Prague (VŠUP). Then he joined the North Bohemian Museum in Liberec as a designer and worked there until 1977. He was interested in applied graphics, poster design, exhibition organisation, and also in free-blown glass design.

Cztery dwunastokondygnacyjne budynki przy ul. Franklina, zbudowane w dwóch etapach według projektu Jiřího Hubky z roku 1974 również przez Spółdzielnię samopomocy budowlanej Sever, uzupełniła podobnie jak poprzednią parę rzeźba terenowa. Jakimś biegunem przeciwległym kameralnego upiększenia w postaci Wody (Voda) stała się nie kompromisowa estetyka geometryczna Lata (Léto) w formie stylizowanego granitowego kwiatu w zwartych betonowych dłoniach – dzieła libereckiego grafika, rzeźbiarza i designera Oldřicha Novotného. „Do pracowników w kamieniołomie Olda mówił ‚Wierćcie, wierćciei Bzostawcie to tam‘“,wspomina w związku z tworzeniem rzeźby designer Jiří Hofman. Pochodzący z Lomnice nad Popelkou uczęszczał do Szkoły rzemiosł artystycznych w Turnowiea w latach 1955–1961 studiował na WSSP w Pradze. Zaraz potem rozpoczął pracę w Muzeum Północnych Czech w Libercu jako plastyk i pracował w nim aż do roku 1977. Zajmował się grafiką użytkową – tworzeniem plakatów, wystawiennictwem, ale także projektowaniem dekoracyjnego szkła hutniczego.

See also stop 20

48

Patrz też przystanek 20

49

DOBÝVÁNÍ KOSMU Jiří Dostál – Josef Dostál (Jiří 1. 10. 1945, Josef 27. 8. 1944) Rok: 1988 Materiál: nerezová ocel, beton Rozměry: Ø prstence 500 cm, šířka 72 cm Poloha: před nákupním střediskem „LUNA“ v ulici Aloisina výšina GPS souřadnice: 50.7615511N, 15.0955150E Zvládnutí výroby nerezové oceli domácím průmyslem v 80. letech rozhojnilo spektrum materiálů pro soudobé sochařství, čehož řada tvůrců vzápětí využila. Jedním z nich se stal 11 medailér, designér a malíř Jiří Dostál, který spolu s bratrem Josefem několik těchto plastik vytvořil. Dobývání kosmu je – vedle dětské prolézačky Jana Vančury ve tvaru automobilu - jediným uměleckým dílem ve veřejném prostoru sídliště Kunratická, vybudovaném v první polovině 80. let dle projektu libereckých architektů Jarmily Beranové a Vlastislava Kauta z roku 1977. Nákupní středisko Luna, jehož je plastika součástí, však bylo kolaudované až v roce 1988. „ Je to vyrobený z nejkvalitnější potravinářské nerezi, a vyválcovat ten rádius byl velký problém. Je to udělaný dobře. Brácha a další spolupracovník, Jaroslav Husák, dokonale rozuměli technologii. Nenutili mě, abych před něčím přibrzdil. Naopak mě tlačili do něčeho extrémního. A na komisi to prošlo na první pokus. Chtěli jsme vyjádřit obrovský prostor, symbol vesmíru, a do toho přerušení instalovat technický segmenty – takový součástky kosmický lodě. Proto jsme to taky naklonili, aby to získalo dynamiku“, vysvětluje Jiří Dostál. Rodem Novopačan, dlouholetý ředitel jablonecké uměleckoprůmyslové školy, studoval na Střední průmyslové škole sklářské v Železném Brodě a následně na VŠUP v Praze u Stanislava Libenského (1964–1970). V malířství se věnuje zejména krajinomalbě, dlouhodobě spolupracuje s Českou mincovnou v Jablonci nad Nisou, pro kterou vytvořil desítky návrhů pamětních mincí a medailí. Je autorem designu řady průmyslových výrobků, například oblíbených vypínačů a zásuvek Tango, navržených pro jabloneckou Elektro-Pragu v roce 1991. Z dalších realizací je možné uvést rovněž nerezové Molekuly Atomů v Hradci Králové z roku 1976 a plastiky v Jablonci nad Nisou. 50

Eroberung des Weltalls Jiří Dostál – Josef Dostál (Jiří 1. 10. 1945, Josef 27. 8. 1944) Jahr: 1988 Material: Edelstahl, Beton | Abmessungen: Ø Ringe 500 cm, breite 72 cm Standort: vor dem Einkaufscenter „LUNA“, in der Straße Aloisina výšina GPS Koordinaten: 50.7615511N, 15.0955150E Die Bewältigung der Edelstahlherstellung durch die heimische Industriein den 80er Jahren bereicherte das Spektrum von Materialien für die zeitgenössische Bildhauerei, was zahlreiche Künstler sofort zu nutzen wussten. Unter anderem auch der Medailleur, Designer und Maler Jiří Dostál, der zusammen mit seinem Bruder Josef mehre solche Plastiken schuf. Diese Eroberung des Weltalls (Dobývání kosmu) ist – neben dem Klettergerät von Jan Vančurain Form eines Automobils – das einzige Kunstwerk auf dem öffentlichen Gelände der Wohnsiedlung Kunratická, das in der ersten Hälfte der 80er Jahre nach Plänen der Architekten Jarmila Beranová und Vlastislav Kaut aus dem Jahre 1977 errichtet wurde. Die Bauabnahme des Einkaufszentrum Luna, dessen Teil sie ist, erfolgte jedoch erst 1988. „Es ist aus bestem Lebensmittel-Edelstahl hergestellt – diesen Radius zu walzen, war ein großes technisches Problem. Aber es gelang. Mein Bruder und unser Mitarbeiter, Jaroslav Husák, kannten sich perfekt in dieser Technologie aus. Sie zügelten meine Vorstellungen nicht,sondern drängten mich regelrecht zum Extrem. Die Kommission erteilte schon beim ersten Versuch ihre Einwilligung. Wir wollten den gewaltigen Raum als Symbol des Weltalls zum Ausdruck bringen und dazu technische Segmente – Teile von Weltraumschiffen – in diesen einkomponieren. Deshalb neigten wir die Plastik auch, um ihr eine gewisse Dynamik zu verleihen“, erläutert Jiří Dostál. Der in Nová Paka geborene langjährige Direktor der Fachschule für angewandte Kunst in Jablonec besuchte die Glasfachschule in Železný Brod und anschließend die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag bei Stanislav Libenský (1964–1970). Er widmet sich namentlich der Landschaftsmalerei, außerdem arbeitet er langfristig mit der Tsch. Münzstätte in Jablonec nad Nisou zusammen, für die er Dutzende Entwürfe von Gedenkmünzen und Medaillen schuf. Er ist zu dem Designschöpfer zahlreicher Industrieerzeugnisse, beispielsweise der beliebten Schalter und Steckdosen Tango, die er 1991 für die Firma Elektro-Prag in Jablonec entwarf. Von seinen weiteren Realisierungen seien die ebenfalls aus Edelstahl gefertigten Atommoleküle (Molekuly atomů) in Hradec Králové aus dem Jahre 1976 sowie seine Plastiken in Jablonec nad Nisou erwähnt. 51

52

Cosmos Exploration Jiří Dostál – Josef Dostál (Jiří 1 October 1945, Josef 27 August 1944) Year: 1988 Material: stainless steel, concrete Size: Ø rings 500 cm, width 72 cm Location: in front of the “LUNA” shopping centre in Aloisina výšina Street GPS: 50.7615511N, 15.0955150E

Zdobywanie kosmosu Jiří Dostál – Josef Dostál (Jiří 1. 10. 1945, Josef 27. 8. 1944) Rok: 1988 Tworzywo: stal nierdzewna, beton Wymiary: Ø pierścienia 500 cm, szerokość 72 cm Lokalizacja: przed centrum handlowym „LUNA“ przy ul. Aloisina výšina Współrzędne GPS: 50.7615511N, 15.0955150E

Local industry’s mastery of stainless steel production in the 1980s broadened the range of materials for contemporary sculpture art. Many artists quickly began using it. One of them was a medallist, designer and painter, Jiří Dostál, who, with his brother, created a couple of such sculptures. Cosmos exploration (Dobývání kosmu), situated next to Jan Vančura’s children’s jungle gym in the shape of an automobile, is the only piece of art in the public space of Kunratická housing estate, which was built in the first half of 1980s according to blueprints drawn up by Liberec architects, Jarmila Beranová and Vlastislav Kaut, in 1977. The Luna shopping centre, where the sculpture was installed, received its final building approval in 1988. “It is made from the highest quality food processing steel. To roll such a diameter was a big problem. It is done well. My brother and another co-worker, Jaroslav Husák, understood the technology perfectly. They did not force me to accept any limits. On contrary, they forced me to do something extreme. The committee accepted it immediately. We wanted to express vast space, symbolise the universe and, into this intermission, we wanted to install technical segments such parts of a spaceship. That is why we tilted it a little to give it some dynamic,” Jiří Dostál explains. Born in Nová Paka, he was a long-time director of the school of art in Jablonec; he studied at the Secondary School of Glassmaking (Střední průmyslová škola sklářská) in Železný Brod, and then at Academy of Arts in Prague (VŠUP) under Stanislav Libeňský (19641970). His paintings mainly focus on landscapes. He has cooperated with the Czech Mint in Jablonec nad Nisou where he has created dozens of designs for commemorative coins and medals. He designed many industrial products such as Tango switches and sockets for Elektro-Praga Jablonec in 1991. To name some of his other works, we can mention the stainless steel Atomic molecules (Molekuly atomů) in Hradec Králové from 1976 and sculptures in Jablonec nad Nisou.

Opanowanie produkcji stali nierdzewnej przez przemysł krajowy w latach 80. wzbogaciło spektrum materiałów dla ówczesnego rzeźbiarstwa, co w następstwie wykorzystało wielu twórców. Jednym z nich był medalier, designer i malarz Jiří Dostál, którywraz z bratem Josefem kilka takich rzeźb stworzył. Zdobywanie kosmosu (Dobývání kosmu) jest – obok dziecięcego toru przeszkód Jana Vančury w kształcie samochodu – jedynym dziełem sztuki zainstalowanym w przestrzeni ogólnodostępnej osiedla Kunratická, wybudowanego w połowie lat 80. według projektu libereckich architektów Jarmily Beranové i Vlastislava Kauta z roku 1977. Centrum handlowe Luna, którego elementem jest rzeźba zostało odebrane dopiero w roku 1988. „Jest wykonana z najlepszego gatunku stali nierdzewnej dla przemysłu spożywczego, a walcowanie tego promienia stanowiło duży problem. Jest to zrobione dobrze. Brat i jeden współpracownik, Jaroslav Husák, doskonale poznali technologię. Nie wymuszali na mnie, zatrzymania się przed czymkolwiek. Przeciwnie zmuszali mnie do czegoś ekstremalnego. A przez komisję przeszło to przy pierwszej próbie. Chcieliśmy wyrazić ogromną przestrzeń, symbol wszechświata, a w tej przerwie zainstalować segmenty techniczne – elementy pojazdu kosmicznego. Dlatego nachyliliśmy to, aby rzeźba uzyskała dynamikę”, objaśnia Jiří Dostál. Z pochodzenia Novopačan, długoletni dyrektor szkoły rzemiosła artystycznego w Jabloncu, ukończył technikum szklarskie w Železném Brodě a następnie studiował na WSSP w Pradze u Stanislava Libenského (1964–1970). W malarstwie zajmuje się malowaniem zwłaszcza krajobrazów, od wielu lat współpracuje z Mennicą Czeską w v Jablonci nad Nisou, dla której stworzył dziesiątki projektów pamiątkowych monet i medali. Jest autorem designu szeregu wyrobów przemysłowych, np. ulubionych wyłączników i gniazd Tango, zaprojektowanych dla jabloneckiej Elektro-Pragi w roku 1991. Z innych projektów można przywołać również nierdzewne Molekuły Atomów (Molekuly atomů) w Hradci Králové z roku 1976i rzeźby w Jablonci nad Nisou. 53

„K Lidem na křídlech motýlů“

II. okruh: 8,5 kilometrů se 16 sochami k plaveckému stadionu, lázním, přes Ruprechtice a Nové Pavlovice do Růžodolu I a kolem Malého divadla zpět. Trasa začíná na Šaldově náměstí, u plastiky Květ od Štefana Nejeschleby, pod světelným reliéfem holubice míru od Karla Janouška. Odtud vede po trase Nerudovo náměstí – Voroněžská – Tržní náměstí – areál výstaviště – Masarykova – Vítězná – park v ulici Prokopa Holého – Svojsíkova – Květnové revoluce – Vrchlického – Kmochova – Věkova – Na cvičišti – Sokolovská – Borový vrch – Bezová – Křížkovského – Květnové revoluce – Generála Svobody – Koloseum – Česká tvrz – Zahradní – Růžodolská – Hokešova – Londýnská – Sokolská – Zhořelecká – Pavlovická – Ruprechtická – Ruská – Tržní náměstí – Šamánkova – 5. května – Šaldovo náměstí.

“To people on the wings of butterflies”

II. The 8.5 kilometre circuit with 16 statues leads towards the swimming pool and spa, through Ruprechtice and Nové Pavlovice to Růžodol I and around The Little Theatre and back. The trail begins at Šaldovo Square, at the statue of Flower by Štefan Nejeschleba below the neon relief of the Dove of Peace by Karel Janoušek. From here it leads to Nerudovo Square – Voroněžská Street– Tržní Square– the fairgrounds – Masarykova – Vítězná Streets – park in Prokopa Holého Street – through the streets Svojsíkova – Květnové revoluce – Vrchlického – Kmochova – Věkova – Na cvičišti – Sokolovská – Borový vrch – Bezová – Křížkovského – Květnové revoluce – Generála Svobody – Koloseum – Česká tvrz – Zahradní – Růžodolská – Hokešova – Londýnská – Sokolská – Zhořelecká – Pavlovická – Ruprechtická – Ruská – Tržní Square – Šamánkova – 5. května – and to Šaldovo Square.

„K Lidem na křídlech motýlů – Zu den Menschen auf Schmetterlingsflügeln“

II. 8,5 Kilometer lange Besichtigungsrunde mit 16 Skulpturen zum Schwimmstadion, Hallenbad, über Ruprechtice und Nové Pavlovice nach Růžodol I, vorbei am Kleinen Theater und wieder zurück. Die Route beginnt am Šalda-Platz, an der Plastik Květ (Blüte) von Štefan Nejeschleba, unter dem Lichtrelief der Friedenstaube von Karel Janoušek. Von hier verläuft sie auf folgender Route: Nerudovo náměstí– Voroněžská – Tržní náměstí – Ausstellungsgelände – Masarykova – Vítězná – Park in der Prokop-Holý-Straße – Svojsíkova – Květnové revoluce – Vrchlického – Kmochova – Věkova – Na cvičišti – Sokolovská – Borový vrch – Bezová – Křížkovského – Květnové revoluce – Generála Svobody – Koloseum – Česká tvrz – Zahradní – Růžodolská – Hokešova – Londýnská – Sokolská – Zhořelecká – Pavlovická – Ruprechtická – Ruská – Tržní náměstí – Šamánkova – 5. května – Šaldovo náměstí. 54

„Do ludzi na skrzydłach motyli”

II. 8,5-kilometrowa trasa z 16 rzeźbami prowadząca do pływalni, uzdrowiska, przez Ruprechtice i Nové Pavlovice do Růžodolu I i wokół Teatru Małego z powrotem. Początek trasy na [plac] Šaldově náměstí, przy rzeźbie Kwiat autorstwa Štefana Nejeschleby, pod świetlnym reliefem gołąbka pokoju Karla Janouška. Z tego miejsca prowadzi po trasie Nerudovo náměstí – Voroněžská – Tržní náměstí – teren wystawowy – Masarykova – Vítězná – park przy ulicy Prokopa Holého – Svojsíkova – Květnové revoluce – Vrchlického – Kmochova – Věkova – Na cvičišti – Sokolovská – Borový vrch – Bezová – Křížkovského – Květnové revoluce – Generála Svobody – Koloseum – Česká tvrz – Zahradní – Růžodolská – Hokešova – Londýnská – Sokolská – Zhořelecká – Pavlovická – Ruprechtická – Ruská – Tržní náměstí – Šamánkova – 5. května – Šaldovo náměstí. 55

ABSTRAKTNÍ PLASTIKA Jan Solovjev (6. 3. 1922 – 6. 2. 2014) Rok: 1973 Materiál: tepaný měděný plech Rozměry: 160 × 240 cm Poloha: před Katastrálním úřadem v Rumjancevově ulici GPS souřadnice: 50.7720869N, 15.0600281E Dvojice budov tehdejšího Podniku výpočetní techniky a Ústavu geodézie a kartografie byla postavena dle 12 projektu Miroslava Vlnase z Vojenského projektového ústavu v Praze z roku 1966. K dokončení objektů došlo v roce 1973 (pozornost věnujte rovněž reliéfům ve vstupu), kdy byla na prostranství před dnešním Katastrálním úřadem osazena abstraktní plastika z měděného plechu od Jana Solovjeva (k umělci a jeho tvorbě též → 4). Socha svým výrazem náleží do radikálně abstraktních kovových kompozic, které Solovjev vytvářel na přelomu 60. a 70. let. Do této skupiny patřila Abstraktní plastika, se kterou soutěžil na „Soše a městu“ v roce 1969, umístěná před kinem Lípa, nebo Křídla, dodnes stojící v Lužické ulici v Jablonci nad Nisou. Naopak Rodina na Králově Háji je ještě v duchu abstrahované figurace. Solovjev zavzpomínal na spolupracovníka Josefa Kukeně, který mu s měděnými plastikami pomáhal: „Svařovat železo, to není žádný kumšt, ale svařovat měď, to už je jiná písnička. Na to už je svářečská vyšší dívčí. To se musí kapička roztavené mědi napojovat plynule na kapičku další speciálně nastaveným plamenem, pak jí rozlévat do stran, aby vytvářela plochu, a ne nějaký bobek nebo škvarek mědi… Sešli jsme se jednou u mých soch, když šel kolem z nemocnice, kde ležel se zlomenou nohou, a když slyšel, že sháním dobrého svářeče na měď, tak mi řekl, že to zkusí. A tahle spolupráce přinášela obživu nám dvěma přes deset let.“ Viz též zastavení 4 56

Abstrakte Plastik Jan Solovjev (6. 3. 1922 – 6. 2. 2014) Jahr: 1973 Material: getriebenes Kupferblech Abmessungen: 160 × 240 cm Standort: vor dem Katasteramt in der Straße Rumjancevova GPS Koordinaten: 50.7720869N, 15.0600281E Die beiden Gebäude des damaligen EDV-Betriebs und des Geodäsie- und Kartografieinstituts wurden nach einem Projekt von Miroslav Vlnas vom Prager Militärischen Projektinstitut aus dem Jahre 1966 erbaut. 1973 wurde das Projekt fertiggestellt (achten Sie bitte auch auf die Reliefs am Eingang), zum gleichen Zeitpunkt wurde auf dem freien Platz vor dem heutigen Grundbuchamt die abstrakte Plastik aus Kupferblech von Jan Solovjev installiert (zu diesem Künstler und seinem Schaffen, siehe auch → 4). Die Skulptur gehört in ihrem Ausdruck zu den radikal-abstrakten Metallkompositionen, die Solovjev an der Wende von den 60er zu den 70er Jahren schuf. Zu dieser Gruppe gehörten auch die vor dem Kino Lípa stehende Abstrakte Plastik, mit der er sich am Wettbewerb „Skulptur und Stadt“ von 1969 beteiligte, sowie die Plastik Flügel (Křídla), die bis heute in der Straße Lužická in Jablonec nad Nisou steht. Die Skulptur Familie (Rodina) in Králův Háj wiederum ist im Geiste der Abstrahierten Figuration. Solovjev erinnerte sich an seinen Mitarbeiter Josef Kukeňa, der ihm bei den Kupferplastiken half:„Eisen zu schweißen, das ist keine große Kunst, aber Kupfer zu schweißen, ist viel komplizierter.Das ist die hohe Kunst des Schweißens. Der geschmolzene Kupfertropfen muss mithilfe einer speziell eingestellten Brennerflamme gleichmäßig mit dem nächsten Tropfen verbunden werden, anschließend muss er in beide Richtungen verfließen, damit er eine homogene Fläche und keine Klümpchen bildet … Wir trafen uns zufällig bei einer meiner Plastiken, er kam gerade aus dem Krankenhaus, in dem er mit gebrochenem Bein gelegen hatte und als er hörte, dass ich einen guten Schweißer suche, bot er mir an, es zu versuchen. Mit dieser Zusammenarbeit verdienten wir uns dann mehr als zehn Jahre lang unseren Lebensunterhalt. Siehe auch Station 4 57

Abstract Statue Jan Solovjev (6 March 1922 – 6 February 2014) Year: 1973 Material: tempered copper plate Size: 160 × 240 cm Location: in front of the Cadastral office in Rumjancevova Street GPS: 50.7720869N, 15.0600281E

Plastyka abstrakcyjna Jan Solovjev (6. 3. 1922 – 6. 2. 2014) Rok: 1973 Tworzywo: kuta blacha miedziana Wymiary: 160 × 240 cm Lokalizacja: Przed Urzędem katastralnym przy ul. Rumjancevově Współrzędne GPS: 50.7720869N, 15.0600281E

A couple of buildings then housing Computer Technology Company and the Institute of Geodesy and Cartography were built according to Miroslav Vlnas’ 1966 design, who worked out of the Military Project Institute in Prague. The objects were completed in 1973 (note the reliefs at the entrance), when an abstract sculpture made of copper sheeting by Jan Solovjev was set on the plaza in front of today‘s Cadastral Office (the artist and his work also → 4). The statue belongs to a group radically abstract metal compositions that Solovjev created in the late 1960s and 70s. This group also contained The Abstract sculpture that he entered to the “Statue and the City“ exhibition in 1969, which is located in front of the Lípa cinema, The Wings (Křídla), still stands in Lužická Street in Jablonec nad Nisou. Alternatively, The Family (Rodina) at Králův Háj continued to carry the spirit of abstracted figuration. Solovjev remembered his collaborator, Josef Kuken, who had helped with the copper sculptures: „To weld iron, this is no big deal, but to weld copper, that‘s another story. It is yet another level of welding. You have to join a droplet of molten copper to another using a precisely set flame, then you have to spread it to the sides to create an area, not a squat cinder or copper blob. We met at one of my statues when he was walking from the hospital where he had been convalescing with a broken leg, and when he heard that I was looking for a good copper welder, and told me he would try it. And we made our living from this cooperation for over ten years.”

Para budynków tutejszego Zakładu Techniki obliczeniowej i Instytutu geodezji i kartografii została zbudowana według projektu Miroslava Vlnase z Wojskowego Biura Projektów w Pradze z roku 1966. Zakończenie budowy obiektów nastąpiło w roku 1973 (należy zwrócić uwagę na płaskorzeźby znajdujące się w wejściu), kiedy to była zainstalowana na terenie przed Urzędem katastralnym rzeźba abstrakcyjna wykonana z blachy miedzianej autorstwa Jana Solovjeva (o artyście i jego twórczości również → 4). Rzeźba w swojej formie należy do radykalnie abstrakcyjnych kompozycji w metalu, które Solovjev tworzył na przełomie lat 60. i 70. Do tej grupy należała Rzeźba abstrakcyjna, z którą wziął udział w wystawie „Rzeźba i Miasto“ w roku 1969, umieszczona przed kinem Lípa, czy też Skrzydła (Křídla) do dziś stojące na ul. Lužické w Jablonci nad Nisou. Przeciwnie Rodzina (Rodina) w Králově Háji jest jeszcze wykonana w duchu figuracji abstrakcyjnej. Solovjev wspomniał o współpracowniku Josefě Kukeně, który pomagał mu w pracy nad rzeźbami z miedzi: „Spawanie żelaza to żadna sztuka, ale spawanie miedzi, to już inna bajka. Do tego wymagana jest doskonała znajomość spawania. Kropla roztopionej miedzi musi łączyć się płynnie z kolejną kroplą za pomocą specjalnie wyregulowanego płomienia, następnie należy rozprowadzać ją na boki, aby tworzyła powierzchnię, a nie jakąś zgorzelinę… Spotkaliśmy się kiedyś przy jednej z moich rzeźb, ponieważ szedł ze szpitala, gdzie leczył złamanie nogi i jak usłyszał, że poszukuje dobrego spawacza miedzi oświadczył, że podejmie się tego. I w ten sposób współpraca przyniosła nam utrzymanie przez okres dziesięciu lat.”

See also stop 4

58

Patrz też przystanek 4

59

KAPKA Jan Lukáš – Oldřich Plíva (Plíva 4. 6. 1946, Lukáš 5. 8. 1944) Rok: 1983 Materiál: nerezová ocel, liberecká žula Rozměry: Ø kruhu 600 cm, rozměry kapky 70 × 170 cm Poloha: vpravo od vstupu do Plaveckého stadionu na Tržním náměstí GPS souřadnice: 50.7739606N, 15.0622636E Autorem plaveckého stadionu, vybudovaného v letech 1977–1984, je liberecký architekt Pavel Švancer, podepsaný pod dalšími významnými stavbami města a kraje. Ke spolupráci přizval jablonecké výtvarníky Jana Lukáše a Oldřicha Plívu. Ti nechali zčeřit žulovou hladinu dopadající Kapkou z nerezové oceli. Jak zavzpomínali oba autoři, architekt Švancer výrazně ovlivnil koncepci plastiky, jejíž podoba se rodila postupně; ve hře byla například kamenná vlna. Nakonec zvítězila Kapka, kterou zhotovily ZVU strojírny v Hradci Králové, zabývající se výrobou nerezových nádob a zařízení pro pivovary a cukrovary. Oldřich Plíva rovněž navrhl bílé obklady, vyrobené v Elektroporcelánu Louny. Medailér, sochař a šperkař Jan Lukáš, původem z Prahy, studoval na Střední průmyslové škole strojnické v Jablonci nad Nisou, a v letech 1963–1969 na VŠUP v Praze u Jana Nušla. V letech 1990–2010 působil na jablonecké uměleckoprůmyslové škole a spolu s Jiřím Dostálem prohloubil její specializaci na raženou medaili a minci. Sklářský výtvarník, sochař a pedagog Oldřich Plíva, hrdý rodák ze Mšena nad Nisou a žák Stanislava Libenského, spojil svůj život se sklem. Navštěvoval Střední odbornou školu sklářskou v Železném Brodě, v letech 1965–1971 pak docházel na VŠUP v Praze. Svými osobitými pracemi je zastoupen v mnoha sbírkách a galeriích. Díla pro architekturu realizoval zejména v Jablonci nad Nisou.

13

60

Tropfen Jan Lukáš – Oldřich Plíva (Plíva 4. 6. 1946, Lukáš 5. 8. 1944) Jahr: 1983 Material: Edelstahl, Reichenberger Granit Abmessungen: Kreisdurchmesser 600 cm, Abmessungen des Tropfens 70 × 170 cm Standort: rechts vom Schwimmstadion am Tržní Platz GPS Koordinaten: 50.7739606N, 15.0622636E Autor des in den Jahren 1977–1984 erbauten Schwimmstadions ist der Architekt Pavel Švancer aus Liberec, dessen Handschrift auch weitere bedeutende Bauwerken in der Stadt und Region tragen. Er lud die bildenden Künstler Jan Lukáš und Oldřich Plíva zur Zusammenarbeit ein. Diese ließen die Granitoberfläche unter einem auffallenden Tropfen aus Edelstahl kräuseln. Wie sich beide Autoren erinnern, beeinflusste Architekt Švancer nachhaltig die Konzeption dieser Plastik, die nach und nach ihr Aussehen gewann; so war auch eine steinerne Woge im Spiel. Letztendlich siegte der Tropfen (Kapka), der im Maschinenbaubetrieb ZVU Hradec Králové gefertigt wurde, einem Hersteller von Edelstahlbehältern und Einrichtungen für Brauereien und Zuckerraffinerien. Oldřich Plíva entwarf ebenfalls die im Werk Elektroporcelán Louny hergestellten weißen Fliesen. Der aus Prag stammende Medailleur, Bildhauer und Schmuckdesigner Jan Lukáš besuchte die Fachschule für Maschinenbau in Jablonec nad Nisou, in den Jahren 1963–1969 dann die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag bei Jan Nušl. In den Jahren 1990–2010 war er an der Fachschule für Angewandte Kunst in Jablonectätig, zusammen mit Jiří Dostál vertiefte er deren Spezialisierung auf Medaillen- und Münzprägung. Der Glasdesigner, Bildhauer und Pädagoge Oldřich Plíva, in Mšeno nad Nisou geboren und ein Schüler von Stanislav Libenský, verband sein ganzes Leben mit Glas. Er besuchte die Fachglasschule in Železný Brod und in den Jahren 1965–1971 die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag. Seine originellen Werke sind in vielen Sammlungen und Galerien vertreten. Seine Architekturwerke realisierte er namentlich in Jablonec nad Nisou.

61

Drop Jan Lukáš – Oldřich Plíva (Plíva 4 June 1946, Lukáš 5 August 1944) Year: 1983 Material: stainless steel, Liberec granite Size: Ø of the circle 600 cm, Size of the drop 70 × 170 cm Location: to the right of the entrance to the aquatics complex in Tržní Square GPS: 50.7739606N, 15.0622636E The architect of the aquatics complex, built in 1977–1984, is Paul Švancer from Liberec who left his signature on many other important buildings in the city and in the county. He invited Jablonec artists, Jan Lukáš and Oldřich Plíva, to cooperate and they curled a granite surface with a falling stainless steel Drop. Both creators remember architect Švancer’s significant influence on the concept, which was conceived gradually. They even contemplated a stone wave. Eventually, The Drop (Kapka) won out. It was fabricated by ZVU Engineering Works in Hradec Králové, which produced stainless steel containers and equipment for breweries and sugar refineries. Oldřich Plíva also designed white tiles manufactured in Elektroporcelán Louny. A medallist, sculptor and jeweller, Jan Lukáš, originally from Prague, studied at the Secondary Technical School of Engineering (Střední průmyslová škola strojnická) in Jablonec nad Nisou and from 1963 to 1969 at the Academy of Arts in Prague (VŠUP) under Jan Nušl. From 1990 to 2010 he worked at Jablonec Secondary School of Applied Arts (uměleckoprůmyslová škola) and, along with Jiří Dostál, they broadened its specialization with coin minting and medal engraving. Glass artist, sculptor and teacher, Oldřich Plíva, a proud native of Mšeno nad Nisou and a pupil of Stanislav Libenský, devoted his life to glass art. He attended the Secondary School of Glassmaking (Střední odborná škola sklářská) in Železný Brod, and from 1965 to 1971 he attended at the Academy of Arts (VŠUP) in Prague. His distinctive work is represented in many collections and galleries. He worked mainly in architecture in Jablonec nad Nisou.

62

Kropla Jan Lukáš – Oldřich Plíva (Plíva 4. 6. 1946, Lukáš 5. 8. 1944) Rok: 1983 Tworzywo: stal nierdzewna, granit liberecki Wymiary: Ø okręgu 600 cm, wymiary kropli 70 × 170 cm Lokalizacja: na prawo od wejścia na Pływalnię na plac Tržní Współrzędne GPS: 50.7739606N, 15.0622636E Autorem pływalni wybudowanej w latach 1977–1984, jest liberecki architekt Pavel Švancer, autor wielu znaczących budowli w mieście i województwie. Do współpracy zaprosił artystów z Jablonce Jana Lukáše i Oldřicha Plívę. Pozwolili oni zakłócić granitową powierzchnię spadającą Kroplą ze stali nierdzewnej. Jak wspominali obaj autorzy, architekt Švancer w sposób wyraźny wpłynął na koncepcję rzeźby, której kształt rodził się stopniowo; rozważana była np. kamienna fala. W końcu zwyciężyła Kropla (Kapka), którą wykonały zakłady mechaniczne ZVU w Hradci Králové, zajmujące się produkcją nierdzewnych zbiorników i urządzeń dla browarów i cukrowni. Oldřich Plíva również zaprojektował białe obłożenie, wykonane przez Elektroporcelán Louny. Medalier, rzeźbiarz i jubiler Jan Lukáš, pochodzący z Pragi, Technikum Mechaniczne ukończył w Jablonci nad Nisou, a w latach 1963–1969 studiował na WSSP w Pradze u Jana Nušla. W latach 1990–2010 pracował w technikum rzemiosła artystycznego w Jablonci i wraz z Jiřím Dostálem rozszerzył jego kierunki o bicie medali i monet. Artysta w szkle, rzeźbiarz i pedagog Oldřich Plíva, dumny rodak z Mšena nad Nisou i uczeń Stanislava Libenského, związał swoje życie ze szkłem. Ukończył Technikum szklarskie w Železném Brodě, w latach 1965–1971 studiował na WSSP w Pradze. Jego osobliwe prace reprezentują go w wielu zbiorach i galeriach. Dzieła na rzecz architektury realizował głównie w Jablonci nad Nisou.

63

BRÁNA SNŮ Eva Kmentová (6. 1. 1928 – 8. 4. 1980) Rok: 1969 Materiál: mušlový vápenec Rozměry: 210 × 270 cm, vejce cca 80 × 60 cm Poloha: na křižovatce Vítězné a Masarykovy třídy GPS souřadnice: 50.7739036N, 15.0685039E Snově laděná, robustní a přece křehká, meditativně laděná plastika Evy Kmentové nezapře svůj název: Brána snů. Spolu se sousedícími Motýlími křídly Jiřího Nováka, se kterým spolupracovala na koncepci prostoru, stojí na svém místě od roku 1969, kdy se obě díla s úspěchem zúčastnila výstavy „Socha a město“. Pozadí ji vytváří pozoruhodný objekt pavilonu F Libereckých výstavních trhů, postavený v roce 1962 dle projektu Miroslava Masáka. Pražská sochařka, šperkařka a restaurátorka je autorkou závažných a osobitých prací. Během války se věnovala studiu řezbářství, poté nastoupila na VŠUP v Praze, kde studovala v letech 1946–1951 u Jana Nušla a Josefa Wagnera. Od roku 1959 vystavovala s uměleckou skupinou Trasa, jejíž byla členkou. Pracovala s otisky svých prstů, rukou, rtů, chodidel či celého těla (proslulé Lidské vejce, 14 1968) a motivem prolínání lidského těla a krajiny. Vytváří rozměrné reliéfní koláže se symbolickými motivy a v 70. letech papírové asambláže. Kmentové díla nalézáme často u exkluzivních realizací: československé ambasády v Brasílii, Londýně, Washingtonu, Sofii, pobočky Československých aerolinií v Singapuru, Berlíně, Dakaru či Piešťanech. Další práce můžeme spatřit v Brně, Praze nebo Ústí nad Labem. 64

Tor der Träume Eva Kmentová (6. 1. 1928 – 8. 4. 1980) Jahr: 1969 Material: muschelkalk Abmessungen: 210 × 270 cm, das Ei 80 × 60 cm Standort: an der Kreuzung der Straße Vítězná und Masaryk-Straße GPS Koordinaten:50.7739036N, 15.0685039E Träumerisch gestimmt, robust und den noch subtil, die meditative Plastike von Eva Kmentová wird ihrem Namen gerecht: Tor der Träume (Brána snů). Zusammen mit den benachbarten Schmetterlingsflügeln (Motýlí křídla) von Jiří Novák, mit dem sie an der Konzeption dieses Raumes zusammen arbeitete, steht sie seit 1969 an diesem Ort, als sich beide mit Erfolg an der Ausstellung “Skulptur und Stadt“ beteiligten. Seine Kulisse bildet das bemerkenswerte, 1962 nach einem Projekt von Miroslav Masák errichtete Objekt des Pavillons F der Reichenberger Ausstellungsmärkte. Die Prager Bildhauerin, Schmuckmacherin und Restauratorin ist Autorin bedeutender und origineller Werke. Im Krieg widmete sie sich dem Studium der Schnitzerei, danach besuchte sie die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag, wo sie, 1946–1951 bei Jan Nušl und Josef Wagner studierte. Ab 1959 stellte sie mit der Künstlergruppe Trasa aus, deren Mitglied sie war. Sie arbeitete mit den eigenen Abdrücken ihrer Finger, Hände, Lippen bzw. des ganzen Körpers (das berühmte Menschliche Ei (Lidské vejce), 1968) und Motiven, in denen sich menschlicher Körper und Landschaft verflechten. Sie schafft monumentale Kollagen mit symbolischen Motiven und in den 70er Jahren Papierassemblagen. Die Werke von Eva Kmentová sind häufig in exklusiven Realisierungen zu finden: in der tschechoslowakischen Botschaft in Brasilien, London, Washington, Sofia, die Filialen der Czech Airlines in Singapur, Berlin, in Dakar und in Piešťany. Weitere Werke sind in Brno, Prag oder Ústí nad Labem zu erblicken.

65

66

The Gate of Dreams Eva Kmentová (6 January 1928 – 8 April 1980) Year: 1969 Material: shell limestone Size: 210 × 270 cm, egg approx. 80 × 60 cm Location: at the crossroad of Vítězná and Masarykova Streets GPS: 50.7739036N, 15.0685039E

Brama snów Eva Kmentová (6. 1. 1928 – 8. 4. 1980) Rok: 1969 Tworzywo: wapień Wymiary: 210 × 270 cm, jajko około 80 × 60 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu ulic Vítězné i Masarykovy Współrzędne GPS: 50.7739036N, 15.0685039E

The dreamy, robust yet delicate, and meditatively minded sculpture of Eva Kmentová does not deny its title: The Gate of Dreams (Brána snů). Along with the neighbouring Butterfly wings (Motýlí křídla) by Jiří Novák, who she collaborated with on the spatial concept, they have stood in their place since 1969, when both works experienced success in “The Sculpture and the City“ exhibition. In the background there is the striking Pavilion F building of the Liberec exhibition markets, built in 1962 to the design of Miroslav Masák. The Prague sculptor, jeweller and restorer created sombre and original works of art. During the war she studied woodcarving, then she entered the Academy of Arts in Prague (VŠUP), where she studied from 1946 to1951 under Jan Nušl and Josef Wagner. From 1959 she began exhibiting with The Route art group, of which she was a member. She worked with the prints of her own fingers, hands, lips, feet or the whole body (famous Human Egg (Lidské vejce), 1968), and the interweaving human body and landscape motif. She created dimensional relief collages with symbolic motifs and, in the 1970s, paper assemblages. Kmentová’s works are frequently found at respected institutions: Czechoslovak embassies in Brasilia, London, Washington, and Sofia, Czechoslovak Airlines branch offices in Singapore, Berlin, Dakar and Piešťany. Other works can be seen in Brno, Prague and Ústí nad Labem.

Oniryczna, masywna a jednak krucha, refleksyjna rzeźba Evy Kmentové, której ducha idealnie oddaje jej nazwa Brama snów (Brána snů). Wraz z sąsiadującymi Skrzydłami Motyla (Motýlí křídla) Jiřího Nováka, z którym współpracowała nad koncepcją zagospodarowania przestrzeni, stoją na swoim miejscu od roku 1969, kiedy to oba dzieła wzięły udział w wystawie „Rzeźba i Miasto“. Tło stanowi godny uwagi obiekt pawilonu F Libereckich terenów wystawowych, zbudowany w roku 1962 według projektu Miroslava Masáka. Praska rzeźbiarka, projektantka biżuterii i konserwatorka jest autorką poważnych i oryginalnych dzieł. W czasie wojny studiowała rzeźbę, następnie podjęła studia na WSSP w Pradze, gdzie studiowała w latach 1946–1951 u Jana Nušla i Josefa Wagnera. Od roku 1959 wystawiała swoje prace z grupą artystyczną Trasa, której była członkinią. Pracowała z odciskami swoich palców, dłoni, warg, stóp lub całego ciała (sławne Ludzkie jajko (Lidské vejce), 1968) i motywem przenikania się ludzkiego ciała z krajobrazem. Tworzy obszerne reliefowe kolaże z motywami symbolicznymi a w latach 70. zajęła się tworzeniem papierowych asamblaży. Z jej dziełami spotykamy się często w ekskluzywnych realizacjach: ambasada Czechosłowacji w Brazylii, Londynie, Waszyngtonie, Sofii, oddziały Czechosłowackich Linii Lotniczych w Singapurze, Berlinie, Dakarze lub Piešťanach. Inne prace możemy oglądać w Brnie, Pradze lub Ústí nad Labem.

67

KŘÍDLA (MOTÝLÍ KŘÍDLA) Jiří Novák (6. 11. 1922 – 19. 2. 2010) Rok: 1969 Materiál: laminát, kov Rozměry: 5 ks, výška 550 cm Poloha: na křižovatce Vítězné a Masarykovy třídy GPS souřadnice: 50.7739231N, 15.0686031E Sochař a restaurátor Jiří Novák nebyl jediný český tvůrce, který se v souzvuku 15 se světovým vývojem věnoval mobilům, tedy zpravidla kovovým plastikám, využívajícím kinetickou energii k jejich rozpohybování, ať už dotykem, větrem, nebo vodou. Vzpomeňme jmenovce Vratislava Karla Nováka s jeho díly. Byl však tím, kdo dovedl mobilní koncept nejdůsledněji uplatnit a v dílech vysoké umělecké úrovně v širším měřítku realizovat. Organické tvary zprohýbaných laminátových třeňů nesoucích lenivě mávající křídla motýlů jsou toho důkazem. Přeloučský rodák získal vzdělání v Praze; nejprve na odborné škole keramické a poté na VŠUP a AVU u Jana Laudy a Karla Pokorného. Studia ukončil roku 1948. Od roku 1952 se vedle volné tvorby věnoval restaurování, na tomto poli se zařadil k evropské špičce. Vedle řady dalších je jeho nejznámějším dílem sekaná kopie barokního sousoší Vidění sv. Luitgrady od Matyáše Bernarda Brauna, kterou zhotovil v letech 1993–1995 pro Karlův most. S naším krajem jej kromě několika významných realizací pojil ateliér na Hrubé Skále, kde od roku 1972 pobýval. Ze soudobé tvorby, v níž experimentoval na poli materiálu i formy, jmenujme Větrný mobil v Jablonci nad Nisou (1964) a pak řadu pražských plastik: Za všechny Dálky na sídlišti Novodvorská.

68

Flügel (Schmetterlingsflügel) Jiří Novák (6. 11. 1922 – 19. 2. 2010) Jahr: 1969 Material: Laminat, Metall Abmessungen: 5 Stück, Höhe 550 cm Standort: an der Kreuzung der Straße Vítězná und der Masaryk-Straße GPS Koordinaten: 50.7739231N, 15.0686031E Der Bildhauer und Restaurator Jiří Novák war nicht der einzige tschechische Bildner, der sich im Einklang mit weltweiten Trends sog. „Mobilen“ widmete, in der Regel Metallplastiken, die sich kinetische Energie – Berührung, Wind oder Wasser – zunutze machen, um sie in Bewegung zu setzen. Hier sei an seinen Namensvetter Vratislav Karel Novák und dessen Werke erinnert. Er war es jedoch, der das mobile Konzept am konsequentesten durchsetzte und in Werken von hohem künstlerischen Niveau und in breiterem Maßstab realisierte. Die organischen Formen der gebogenen Laminatstiele, welche die träge schlagenden Schmetterlingsflügel tragen, sind der Beweis dafür. Der Künstler aus Přeloučerwarb seine künstlerische Bildung in Prag; zuerst an der Keramikfachschule und später an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) und der Prager Akademie der Bildenden Künste (AVU) bei Jan Lauda und Karel Pokorný. 1948 schloss er sein Studium erfolgreich ab. Ab 1952 widmete er sich neben der freien Kunst auch der Restaurierungund auf diesem Gebiet gehörte er zur europäischen Spitze. Sein bekanntestes Werk, neben einer ganzen Reihe weiterer Werke, ist die gehackte Kopie der Barockstatue Vision des hl. Luitgrad (Vidění sv. Luitgrady) von Matthias Bernard Braun, die er in den Jahren 1993–1995 für die Karlsbrücke schuf. Mit unserer Region verband ihn außer einigen namhaften Realisierungen das Atelier in Hrubá Skála, wo er sich bis 1972 aufhielt. Von seinen Gegenwartswerken, in denen er sowohl mit Materialien, als auch Formen experimentierte, seien wenigstens das Windmobil (Větrný mobil) in Jablonec nad Nisou (1964) sowie seine zahlreichen Prager Plastiken erwähnt: Beispielsweise die Plastik Fernen (Dálky) in der Wohnsiedlung Novodvorská.

69

70

Wings (Butterfly Wings) Jiří Novák (6 November 1922 – 19 February 2010) Year: 1969 Material: laminate, metal Size: 5 pcs, height 550 cm Location: at the crossroad of Vítězná and Masarykova Streets GPS: 50.7739231N, 15.0686031E

Skrzydła (Skrzydła motyla) Jiří Novák (6. 11. 1922 – 19. 2. 2010) Rok: 1969 Tworzywo: laminat, metal Wymiary: 5 szt., wysokość 550 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu al. Vítězné i Masarykovy Współrzędne GPS: 50.7739231N, 15.0686031E

The sculptor and restorer, Jiří Novák, was not the only Czech artist who, in tune with the world trends, paid attention to mobile objects – meaning mainly the metal sculptures, using their kinetic energy, animated by touch, wind or water. Let us remember his namesake, Vratislav Karel Novák, and his works of art. Not only was he able to apply the mobile concept most consistently, but he also showed great talent in incorporating it in works of high artistic standard. Organic shapes of distorted laminate mushroom stipes bearing lazily flapping Butterfly wings are evidence. The Přelouč native received his education in Prague; first at the School of Ceramics, and then at the Academy of Fine Arts (VŠUP) under Jan Lauda and Karel Pokorný. He completed his studies in 1948. Since 1952, in addition to his free art production, he devoted his energy to restoration. In this field he was one of the best in Europe. His chiselled copy of the Matyáš Braun baroque sculpture, The Vision of St. Luitgrada (Vidění sv. Luitgrady), which he made for the Charles Bridge in 1993-1995, is one of his most famous works. In addition to several important pieces, his connection to our region is a studio in Hrubá skála, where he lived from 1972. To name a few examples of his contemporary artwork, with which he experimented in terms of materials and forms, let us name Wind mobile (Větrný mobil) in Jablonec nad Nisou (1964) and then a series of sculptures in Prague, e.g. Distances (Dálky) at a Novodvorská housing estate.

Rzeźbiarz i konserwator Jiří Novák nie był jedynym czeskim twórcą, który zgodnie ze ogólnoświatowym trendem poświęcił się mobiliom, a więc z reguły rzeźbom w metalu, wykorzystującym energię kinetyczną do wprawienia ich w ruch, czy to przez dotyk, wiatr lub wodę. Wspomnijmy imiennika Vratislava Karla Nováka i jego twórczość. Był tym, kto potrafił koncepcję ruchu w sposób ścisły zastosować w dziełach o wysokim poziomie artystycznym na skalę szerszą. Formy organiczne powyginanych podstaw z laminatu niosących leniwie poruszające się Skrzydła motyli są tego dowodem. Pochodzący z Přeluče, wykształcenie zdobył w Pradze; najpierw w zawodowej szkole ceramicznej a następnie na WSSP i ASP u Jana Laudy i Karla Pokorného. Studia ukończył w roku 1948. Od roku 1952 obok wolnej twórczości zajmował się konserwatorstwem, na tym polu osiągnął sukces zajmując miejsce w europejskiej czołówce. Obok innych jego najbardziej znanym dziełem jest dłutowana kopia grupy rzeźb Mateusza Bernarda Brauna zatytułowana Widzenie św. Ludgardy (Vidění sv. Luitgrady), którą wykonał w latach 1993–1995 dla Mostu Karola. Z naszym województwem oprócz kilku znaczących dzieł łączy go atelier na Hrubé Skále, gdzie od roku 1972 często bywał. Z twórczości współczesnej, w której eksperymentował na polu używanego materiału i formy, wymienimy Wiatrowy mobil (Větrný mobil) w Jablonci nad Nisou (1964) a także szereg rzeźb praskich: za wszystkie Odległości (Dálky) na osiedlu Novodvorská.

71

FONTÁNY Karel Janoušek (30. 10. 1933) Rok: 1976 Materiál: ocel, mosaz, bronz Rozměry: 4 ks, výška 400 cm Poloha: na křižovatce ulic Květnové revoluce a Rychtářské GPS souřadnice: 50.7815036N, 15.0618292E Dochovaná konstrukce z ocelových I-profilů představuje již pouhé torzo původního díla, symbolizujícího stylizované květiny. Zároveň je poslední, které se z původních pěti identických plastik na 16 území města zachovala. Všechny vznikly v polovině 70. let nikoliv ve vazbě na stavební investice, ale v rámci zvelebení města. Jejich autor, malíř a grafik Karel Janoušek, vysvětluje okolnosti jejich vzniku: „Jirka Legnerů z reklamní tvorby mne zavedl na schůzi, co měla na starost výzdobu města. Už jsem tam zůstal, už si mě tam tajemník národního výboru Folke nechal. Říkal: ʽBylo by dobrý, kdyby se ozdobily nějaký parčíky.ʼ Tak jsem den seděl, měl jsem tu polystyrénový profily, tak jsem si s tím pohrál, udělal jim modýlek a odnesl to tomu Folkemu. On: ʽno a co tadyhle do toho? ʼJá na to, ʽA co tam dát Buď práci čest!ʼ On: ʽNo a proč ne?ʼ Název podniku se pak objevil na mosazné liště, umístěné vodorovně mezi dochovanými sloupy, pod citátem ze Svatopluka Čecha. K investorům patřil například Skloexport nebo Uranové doly Hamr. Ostatní se nacházely na sídlištích Horní Kopečná, Františkov, u autobusového nádraží a na tramvajové smyčce v Dolním Hanychově. V držácích se třepetaly pestrobarevné vlajky, sám autor tak svou pětici nazval třepetalkami. Karel Janoušek, rodák z Lysé nad Labem, vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze na Žižkově. Profesně se věnoval užité grafice, působil v Liberci a Hradci Králové. Celoživotní inspirací se mu stalo písmo. To ztvárňuje v abstraktních kompozicích, které jej řadí po bok českých lettristů – myšlenku podpoří názvem díla, evokující směr uvažování diváka. Viz též zastavení 1

Fontány – Fontänen Karel Janoušek (30. 10. 1933) Jahr: 1976 Material: Stahl, Messing, Bronze Abmessungen: 4 Stück, Höhe 400 cm Standort: an der Kreuzung der Straßen Květnová revoluce und Rychtářská GPS Koordinaten: 50.7815036N, 15.0618292E Die bewahrt Konstruktion aus I-Stahlprofilen ist nur noch der Torso des ursprünglichen, stilisierte Blüten darstellendes Werkes. Gleichzeitig ist sie die letzte, die von den ursprünglich fünf Plastiken auf dem Gebiet der Stadt bewahrt blieb. Allesamt entstanden sie zur Mitte der 70er Jahre und zwar nicht in Zusammenhang mit Bauinvestitionen, sondern im Rahmen der Stadtverschönerung. Ihr Autor, der Maler und Grafiker Karel Janoušek, erklärt die Umstände ihrer Entstehung: „Jirka Legnerů aus der Abteilung für Werbekunst lud mich zu einer Versammlung ein, in der es um Stadtverschönerung ging. Auf Wunsch des Sekretärs des Nationalausschusses Folke Dort blieb ich dann auch dort. Er sagte:„Es wäre schön, einige unserer Parks auszuschmücken.“So nahm ich mir einen Tag Zeit, bastelte aus Styroporprofilen ein kleines Modell zusammen und zeigte es Folke. Er fragte:„Na und was soll hier rein?“ Ich antworte: „Wie wär‘s mit– Alle Ehre der Arbeit!“. Er: „Warum nicht?“ Der Name des jeweiligen Betriebs tauchte dann auf einer waagerecht zwischen den bewahrten Säulen angebrachten Messingleiste auf, unter dem erwähnten Zitat aus Svatopluk Čech. Zu den Investoren gehörten beispielsweise Skloexport oder die Uranzeche Hamr. Die anderen befanden sich in den Neubausiedlungen Horní Kopečná, Františkov, am Busbahnhof und an der Straßenbahnschleife in Dolní Hanychov. In ihren Halterungen flatterten bunten Fähnchen, der Autor selbst nannte seine fünf Werke „Flattereien“. Karel Janoušek wurde in Lysá nad Labem geboren und besuchte die Fachschule für Kunstgewerbe in Prag – Žižkov. Beruflich widmete er sich der Gebrauchsgrafik, er war in Liberec und Hradec Králové tätig. Die Schrift wurde ihm zur lebenslangen Inspiration. Diese formt er zu interessanten Kompositionen, die ihn zu den tschechischen Lettristen reihen – den Gedanken bestärkt er durch den Namen des Werkes, der die Denkrichtung des Betrachters beeinflusst. Siehe auch Station 1

72

73

Fountains Karel Janoušek (30 October 1933) Year: 1976 Material: steel, brass, bronze Size: 4 pcs, height 400 cm Location: at the crossroad of Květnová revoluce and Rychtářská Streets GPS: 50.7815036N, 15.0618292E The preserved structure of steel I-beams is a mere remnant of the original work implying stylised flowers. At the same time it is the last remaining of the five original identical sculptures in the city. They were all created in the mid-1970s, however, not in connection with construction investment, but rather as aesthetic improvements to the town. Their creator, a painter and a graphic artist, Karel Janoušek, explains the circumstances of their origin, „Jirka Legner, from the advertising department, brought me to a meeting dealing with the city’s aesthetic appeal. I stayed there, I met the Secretary of the National Committee, Mr. Folke, who kept me there. He said, ‚It would be good if you could embellish some parks.‘ So I sat for a day or so. I had those polystyrene profiles, so I fiddled with them, made a little model and brought it to Folke. He said, ‚Well about into this one?‘ Me, ´What about writing there: “Give honour to work!” ‚He said,‘ Well, why not?‘” The name of the initiative then appeared on the brass rail positioned horizontally between the extant pillars under a quote from Svatopluk Čech. The investors were organizations such as Skloexport and Hamr Uranium Mines. Others were located at the Horní Kopečná housing estate, Františkov, at the bus station and tram terminal in DolníHanychov. And since colourful flags were fluttering in the holders, the sculptor himself called his quintuple piece the Fluttering Ones. Karel Janoušek, born in Lysá nad Labem, graduated from the Secondary School of Applied Arts in Prague‘s Žižkov. Professionally, he devoted himself to graphic design. He worked in Liberec and Hradec Kralové. Lettering became his lifelong inspiration. He portrayed it in abstract compositions, which ranks him alongside Czech lettrists. He supports the idea of the work of art by a title evoking and guiding the viewer’s line of thinking. See also stop 1 74

Fontanny Karel Janoušek (30. 10. 1933) Rok: 1976 Tworzywo: stal, mosiądz, brąz Wymiary: 4 szt., wysokość 400 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu ulic Květnové revoluce i Rychtářské Współrzędne GPS: 50.7815036N, 15.0618292E Zachowana konstrukcja ze stalowych płaskowników stanowi już tylko szkielet pierwotnego dzieła, symbolizującego stylizowane kwiaty. Jednocześnie jest ostatnią, która zachowała się na terenie miasta z pierwotnych pięciu identycznych rzeźb. Wszystkie powstały w połowie lat 70. nie w powiązaniu z inwestycjami budowlanymi, ale w ramach upiększenia miasta. Ich autor, malarz i grafik Karel Janoušek, objaśnia okoliczności ich powstania: „Jirka Legner z biura projektów reklamowych przyprowadził mnie na zebranie, na którym omawiano ozdabianie miasta. Wziąłem w nim udział, a przewodniczący rady narodowej Folke mnie zaangażował. Mówił: „Dobrze byłoby, gdyby któreś ze skwerów zostały ozdobione.” Pozostałem tam przez jeden dzień, miałem do dyspozycji elementy styropianowe, pobawiłem się nimi, wykonałem model i zaniosłem do Folka. On: „no a to co?” Ja na to, „ A jeżeliby tam dać „Cześć pracy” On: „No, dlaczego nie?”. Nazwa przedsiębiorstwa pojawiła się później na mosiężnej tablicy, umieszczonej poziomo pomiędzy zachowanymi słupami, pod cytatem z Svatopluka Czecha. Do grupy inwestorów należał np. Skloexport lub Uranové doly [Kopalnia uranu] Hamr. Inne znalazły się na osiedlach Horní Kopečná, Františkov, przy dworcu autobusowym i na pętli tramwajowej w Dolním Hanychově. W stelażach trzepotały różnokolorowe chorągiewki, sam autor swoją piątkę nazwał „trzepotki”. Karel Janoušek, pochodzący z Lysé nad Labem, ukończył Technikum rzemiosła artystycznego w Pradze na Žižkově. Zawodowo poświęcił się grafice użytkowej, działał w Libercu i Hradci Králové. Inspiracją całego życia stało się liternictwo. Stosuje je w kompozycjach abstrakcyjnych, które stawiają go w szeregu czeskich leterystów – myśl wspomaga nazwą dzieła, przywołującą kierunek myślenia widza. Patrz też przystanek 1

75

SLUNEČNÍ HODINY Milan Vácha (9. 12. 1944) Rok: 1976 Materiál: pískovec Rozměry: ø kruhu 500 cm, 4 ks cca 100 × 100 cm Poloha: na křižovatce ulic Květnové revoluce a Rychtářské GPS souřadnice: 50.7817300N, 15.0620572E Sluneční hodiny představovaly už v dobách socialistického realismu vítanou skulinu do zapovězené říše abstrakce. V kulisách sídliště Ruprechtice - realizovaného podle projektu Josefa Patrného, Jiřího Hubky a Miroslava 17 Ulmanna z roku 1964 mezi lety 1967–1980 – se oblíbeného motivu zhostil pražský sochař, žák Vincence Makovského Milan Vácha. Ten vypráví: „Mé realizace v Liberci vznikly na základě toho, že se Seifert znal s Patrným. Já je dělal nejdříve ve dřevu na sympoziu v Poněšicích. Byl jsem tam měsíc s Olbramem Zoubkem, Jirkou Seifertem, a bylo to fantastický. Pak za mnou přišel Jirka Seifert a říká mi: ʽTy ještě nejsi profláknutej, jsi po školeʼ, a spojil mne s Patrným. Tak já je pro Liberec udělal v kameni“. Připomeňme, že Seifert měl distanc skrz své angažmá v letech 1968–1969. Funkční hodiny, postavené roku 1976 na segmentu kružnice o průměru 5 metrů, měly ještě v roce 2000 ve svém středu podstavec s bronzovým ukazatelem. Segment vroubí pět typicky váchovských plastik tvořených kulovitými tělesy v lůžcích krystalických tvarů. Odlišná poloha koulí – sluncí, konvenuje s polohou slunce o šesté, deváté, dvanácté, třetí a šesté hodině. Proto v posledním lůžku koule - slunce již schází. Váchovy práce jsou expresivní, znepokojující. Nelze tak než souhlasit s Pavlem Karousem, který mezi „hlavní líhniště vetřelců“ zařadil i lysolajský ateliér Milana Váchy. Více o autorovi se dozvíte u jeho druhé liberecké sochy. Viz též zastavení 23 76

Sluneční hodiny – Sonnenuhr Milan Vácha (9. 12. 1944) Jahr: 1976 Material: Sandstein Abmessungen: Kreisdurchmesser500 cm, 4 Stück ca. 100 × 100 cm Standort: an der Kreuzung der Straßen Květnové revoluce und Rychtářská GPS Koordinaten: 50.7817300N, 15.0620572E Sonnenuhren (Sluneční hodiny) waren schon zu Zeiten des sozialistischen Realismus ein willkommenen Spalt ins verbotene Reich der Abstraktion. In den Kulissen der Großwohnsiedlung Ruprechtice – erbaut in den Jahren 1967–1980 nach einem Projekt von Josef Patrný, Jiří Hubka und Miroslav Ulmann aus dem Jahre 1964 – nahm sich der Prager Bildhauer Milan Vácha, ein Schüler von Vincenc Makovský, dieses beliebten Motives an. Er berichtet: „Zu meinen Realisierungen in Liberec kam es aufgrund der Bekanntschaft zwischen Seifert und Patrný.Ich machte sie zuerst in Holz, auf dem Symposium in Poněšice.Einen Monat zusammen mit Olbram Zoubek und Jirka Seifert – einfach fantastisch. Dann kam Jirka Seifert zu mir und sagte:„So kurz nach der Schule bist du noch kein scheckiger Hund“, und machte mich mit Patrný bekannt. So machte ich sie dann für Liberec in Stein.“ Hier sei daran erinnert, dass Seifert seines Engagements in den Jahren 1968–1969 wegen Distanz hatte. Die funktionsfähige, im Jahre 1976 auf einem Kreissegment von 5 Meter Radius errichtete Uhr hatte noch im Jahre 2000 in ihrer Mitte einen Sockel mit Bronzezeiger. Das Segmentsäumen fünf typische Vácha-Plastiken, die aus kugelförmigen Körpern in Lagern kristalliner Formen bestehen. Die verschiedene Positionen der Sonnenkugel konvenieren mit dem Sonnenstand um 6, 9, 12, 15 und 18 Uhr. Deshalb geht die Sonnenkugel im letzten Bett bereits unter. Vácha’s Arbeiten sind expressiv und beunruhigend. So lässt sich Pavel Karous ohne weiteres zustimmen, der das Atelier von Milan Vácha in Lysolaje zu den „Hauptbrutstätten der Invasoren“ reiht. An seiner zweiten Skulptur in Liberec erfährt man mehr über diesen Autoren. Siehe auch Station 23 77

Sundial Milan Vácha (9 December 1944) Year: 1976 Material: sandstone Size: ø circle 500 cm, 4 pcs approx. 100 × 100 cm Location: at the crossroad of Květnové revoluce and Rychtářská Street GPS: 50.7817300N, 15.0620572E

Zegar słoneczny Milan Vácha (9. 12. 1944) Rok: 1976 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: ø okręgu 500 cm, 4 szt.około 100 × 100 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu ulic Květnové revoluce i Rychtářské Współrzędne GPS: 50.7817300N, 15.0620572E

Even in the time of socialist realism, Sundials (Sluneční hodiny) represented a welcomed escape into the forbidden realm of the abstract. At the Ruprechtice housing estate, constructed from 1967 to 1980 to Josef Patrný, Jiří Hubka and Miroslav Ulmann’s 1964 project plan, this was the dominant theme depicted in a work by Prague sculptor and student of Vincenc Makovský, Milan Vácha. He says, „My creations in Liberec came to existence thanks to the fact that Seifert knew Patrný. At first, I cut them from wood at the symposium in Poněšice. I was there for a month with Olbram Zoubek and Jirka Seifert and it was fantastic. Then Jirka Seifert came to me and told me, ´You‘re not known nor recognized yet - you have just graduated’, and he teamed me up with Patrný. So I made those for Liberec in stone.“ Remember that Seifert kept a certain distance due to his other engagements from 1968 to 1969. This functioning sundial, assembled in 1976 on a circular segment with a five-metre diameter, had a base with a bronze pointer in the centre until 2000. Five typical Vácha sculptures consisting of spherical bodies imbedded in crystalline shapes are encircled within the edge of the segment. As for the different positions of the spheres, the suns correspond to the position of the sun at six, nine, twelve, and three o´clock. Therefore, the ball, sun, is missing in the last crystalline shape. Vácha’s works are expressive and disturbing. Thus one cannot but agree with Pavel Karous, who designated Milan Vácha’s studio in Prague-Lysolaje as „the main incubator for aliens.“ More information about the author will be provided with his second Liberec sculpture.

Zegary słoneczne (Sluneční hodiny) stanowiły już w czasach realizmu socjalistycznego chętnie witaną szczelinę dla zakazanego królestwa abstrakcji. W kulisach osiedla Ruprechtice – zrealizowanego na podstawie projektu Josefa Patrného, Jiřího Hubky i Miroslava Ulmanna pochodzącego z roku 1964 w latach 1967–1980 – ulubionego motywu ujął się rzeźbiarz praski, uczeń Vincence Makovskiego Milan Vácha. Opowiada on: „Moje realizacje w Libercu powstały w związku z tym, że Seifert znał Patrnego. Ja wykonałem je najpierw w drewnie na sympozjum w Poněšicach. Byłem tam przez miesiąc razem z Olbramem Zoubkem, Jirkou Seifertem i to było fantastyczne. Potem przyszedł do mnie Jirka Seifert i powiada: „Ty jeszcze nie masz doświadczenia, dopiero co skończyłeś szkołę i poznał mnie z Patrným. W ten sposób dla Liberca wykonałem je w kamieniu“. Przypomnijmy, że Seifert zachowywał dystans w związku ze swoim engagement w latach 1968–1969. Działający zegar zbudowany w roku 1976 na segmencie koła o średnicy 5 metrów, miał jeszcze w roku 2000 na środku podstawkę z gnomonem wykonanym z brązu. Segment wkracza do pięciu typowych dlaVácharzeźb, które tworzą ciała sferyczne w łożach o kształtach krystalicznych. Odmienna pozycja kuli – słońca, konweniujez pozycją słońca o godzinie szóste, dziewiątej, dwunastej i osiemnastej. Dlatego w ostatnim łożu kuli – brak jest słońca. Prace Vácha są ekspresyjne, wywołujące niepokój. Nie pozostaje nic innego niż zgodzić się Pavlem Karousem, którydo„głównej wylęgarni intruzów” zakwalifikował także atelier Milana Váchy. Więcej o autorze dowiecie się przy jego drugiej rzeźbie libereckiej.

See also stop 23

78

Patrz też przystanek 23

79

DVOJICE (BRÁNA) Miloslav Chlupáč (10. 7. 1920– 29. 11. 2008) Rok: 1966 Materiál: ružbašský travertin Rozměry: 70 × 60 × 220 cm Poloha: v zeleni mezi Třešňovou a Konopnou ulicí GPS souřadnice: 50.7837006N, 15.0616106E Opět „Socha a město 1969“. Travertinovou Bránu vytesal pro sochařské sympozium ve Vyšných Ružbachách v roce 1966 Miloslav Chlupáč. O tři roky později ji vystavoval v Liberci pod názvem Dvojice, přičemž její soutěžní umístění bylo na břehu liberecké přehrady. Zanedlouho poté se dostala na své nynější místo, na tehdy budované sídliště Ruprechtice. Sochař, malíř, teoretik umění a pedagog Miloslav Chlupáč pocházel z Benešova u Prahy. Nejprve studoval medicínu, ale během války se dostal do Podpěrova kamenického závodu v Kralupech nad Vltavou, vyučil se kameníkem a nastoupil do kamenosochařské dílny Otakara Velínského. Studoval na VŠUP v Praze u Karla Štipla a Josefa Wagnera. Chlupáč byl bezesporu jednou z nejvlivnějších postav českého sochařství druhé poloviny 20. století. Leitmotiv jeho díla představuje maximální abstrahování zobrazovaného k nejelementár18 nější formě. Těžiště jeho tvorby spadá do 60. let, kdy se účastnil řady mezinárodních sympozií, na kterých realizoval svá monumentální díla (St. Margarethen, 1962, Mexiko, 1968). Již od roku 1948 se věnoval umělecké teorii, byl členem několika uměleckých skupin, je zastoupen v mnoha našich a zahraničních sbírkách. Z řady realizací pro architekturu je možné zmínit ostravské, zlínské a pražské práce. 80

Paar (Tor) Miloslav Chlupáč (10. 7. 1920– 29. 11. 2008) Jahr: 1966 Material: Travertin aus Ružbachy Abmessungen: 70 × 60 × 220 cm Standort: in der Grünanlage zwischen den Straßen Třešňová und Konopná GPS Koordinaten: 50.7837006N, 15.0616106E Wieder um „Skulptur und Stadt 1969“. Miloslav Chlupáč meißelte das Tor (Brána) für das Bildhauersymposium von 1966 in Vyšné Ružbach aus dem hiesigen Travertin. Drei Jahre später stellte er es in Liberec unter dem Namen Paar (Dvojice) vor, zum Wettbewerb war es am Ufer der Talsperre Harcov von Liberec postiert. Wenig später wurde es an seinem heutigen Standort installiert – in der damals noch in Bau befindlichen Großwohnsiedlung Ruprechtice. Der Bildhauer, Maler, Kunsttheoretiker und Pädagoge Miloslav Chlupáč stammte aus Benešov bei Prag. Er studierte zuerst Medizin, aber während des Krieges kam er ins Steinmetzwerk Podpěra in Kralupy nad Vltavou, er lernte hier das Steinmetzhandwerk und begann in der Steinmetzwerkstatt von Otakar Velínský zu arbeiten. Er studierte an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) bei Karel Štipl und Josef Wagner. Chlupáč war sicher eine der einflussreichsten Persönlichkeiten der tschechischen Bildhauerei in der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts. Leitmotiv seines Werkes war die höchstmögliche Abstrahierung des Dargestellten, bis hin zur elementarsten Form. Der Schwerpunkt seines Schaffens fällt in die 60er Jahre, als er an zahlreichen Symposien teilnahm, bei denen er seine monumentalen Werke schuf (St. Margarethen,1962, Mexiko, 1968). Schon ab 1948 widmete er sich der Kunsttheorie, war Mitglied mehrerer Kunstgruppen und er ist vielen in- und ausländischen Sammlungen vertreten. Von seinen zahlreichen Realisierungen sei hier wenigstens an seine Arbeiten in Ostrava, Zlín und Prag erinnert.

81

A Couple (Gate) Miloslav Chlupáč (10 July 1920– 29 November 2008) Rok: 1966 Material: travertine from Ružbach Size: 70 × 60 × 220 cm Location: in the green area between Třešňová and Konopná Street GPS: 50.7837006N, 15.0616106E “Statue and the City 1969“, one more time. The travertine Gate (Brána) was carved by Miloslav Chlupáč for the sculpture symposium in VyšnéRužbachy in 1966. Three years later he displayed it in Liberec, this time entitled The Couple (Dvojice), and it was presented on the bank near the Liberec dam. Soon after, it reached its current location at the Ruprechtice housing estate, which was under construction at that time. The sculptor, painter, art theorist and educator, Miloslav Chlupáč, came from Benešov near Prague. At first he studied medicine but, during the war, he found himself at the Podpěrova stone-cutting factory in Kralupy nad Vltavou, where he was trained as a stonemason and joined Otakar Velínský’s stone sculpting workshop. He studied at the Academy of Arts in Prague under Karel Štipl and Josef Wagner. Chlupáč was undoubtedly one of the most influential figures of the Czech sculpture art of the second half of the 20th century. The crucial theme of his work represents maximum abstraction of the depicted towards the most elementary form. The peak of his work dates to the 1960s when he participated in a series of international symposia. There, he created his monumental works (St. Margarethen, 1962 and Mexico, 1968). From 1948 he concentrated on the theory of art; he is a member of several art groups. His works of art are represented in many Czech and foreign collections. To name a few of his sculptures for architecture we can mention those in Ostrava, Zlín and Prague.

82

Para (Brama) Miloslav Chlupáč (10. 7. 1920– 29. 11. 2008) Rok: 1966 Tworzywo: trawertyn Wymiary: 70 × 60 × 220 cm Lokalizacja: w zielenipomiędzy ul. Třešňovou i Konopnou Współrzędne GPS: 50.7837006N, 15.0616106E Ponownie „Rzeźba i Miasto 1969“. Wykonaną z trawertynu Bramę (Brána) wyciosał dla sympozjum rzeźbiarskiego w Vyšných Ružbachách w roku 1966 Miloslav Chlupáč. Trzy lata później wystawiał ją w Libercu pod nazwą Para (Dvojice), przy czym jej lokalizacja konkursowa znajdowała się na brzegu zapory w Libercu. Krótko po tym została przeniesiona na obecne miejsce ulokowane w budowanym wtedy osiedlu Ruprechtice. Rzeźbiarz, malarz, teoretyksztukii pedagog Miloslav Chlupáč pochodził z Benešova koło Pragi. Najpierw studiował medycynę, ale podczas wojny rozpoczął pracę w zakładzie kamieniarskim w Kralupech nad Wełtawą, zdobył zawód kamieniarza i podjął pracę w warsztacie kamieniarskim Otakara Velínského. Studiował na WSSP w Pradze u Karla Štipla i Josefa Wagnera. Chlupáč był bezspornie jedną z najbardziej wpływowych postaci rzeźbiarstwa czeskiego drugiej połowy 20. wieku. Lejtmotywem jego twórczości było maksymalne abstrahowanie najbardziej elementarnych szczegółów. formy. Środek ciężkości jego twórczości przypada na lata 60., kiedy to brał udział w wielu sympozjach międzynarodowych, na których realizował swoje monumentalne dzieła (St. Margarethen, 1962, Meksyk, 1968). Od roku 1948 poświęcił się teorii sztuki, był członkiem kilku grup artystycznych, jest prezentowany w kilku krajowych i zagranicznych zbiorach. Z szeregu prac dla architektury należy przywołać prace ostrawskie, zlińskie i praskie.

83

KVĚT

Květ – Blüte Jiří Hofman (18. 1. 1931) Jahr: 1983 | Material: Reichenberger Granit, teilweise poliert Abmessungen: 70 × 120 × 120 cm Standort: an der Kreuzung der Straßen Vrchlická und Třešňová, vor dem Eingang zur Post GPS Koordinaten: 50.7842567N, 15.0608717E

Jiří Hofman (18. 1. 1931) Rok: 1983 Materiál: liberecká žula, zčásti leštěná Rozměry: 70 × 120 × 120 cm Poloha: na křižovatce Vrchlického a Třešňové ulice před vstupem na poštu GPS souřadnice: 50.7842567N, 15.0608717E

19

Člen nebývale rozvětvené rodiny sídlištních Květů ze žuly, pískovce, travertinu, kovu či betonu. Před nákupním střediskem od Miroslava Netoličky, původně zvaným Dukla, vypučel v roce 1982 v kalichu, jehož tvar mu za nemalých obtíží vdechl liberecký designér a sochař Jiří Hofman. „Úplně na samým začátku jsem si řekl, že to udělám ze žuly, ať to stojí, co to stojí. Město liberecké žuly, a přitom v Liberci z ní žádná socha nebyla. U komise jsem byl třikrát. Původní návrh jim přišel příliš formalistický. Prý: ʽZkuste to jinakʼ. Nakonec si vymysleli, že to bude leštěný. To byl obrovský problém, leštění zaoblených ploch se u nás vůbec neprovádělo. Když jsem přijel s fotografií osazené sochy, tak mě vyrazili se slovy ʽLeštit, leštit!ʼ Tak jsem si pořídil speciální kotouče a se svými dvěma syny jsme to celý prázdniny na místě leštili. Nejdřív vršky a pak prohlubně. Nakonec jsem to polil vodou a hned vyfotil. Konečně byli spokojení a poslali mi zbývající peníze“, vzpomíná výtvarník. Profesní dráha Jiřího Hofmana, původem z Velkých Hamrů, je nerozlučně spjata s libereckým Plastimatem, pro který v letech 1954–1974 pracoval jako výtvarník. K jeho nejznámějším pracím v oboru průmyslového designu patří například ruční šlehač nebo koše na prádlo. Zmínit zaslouží, že Hofman se významně zasloužil o záchranu a znovu vztyčení největšího rozcestníku v České republice, tzv. pyrámu z roku 1813 v Ohrazenicích u Turnova. Ten byl mezi lety 1967–1983 pohozen v příkopu u dotčené křižovatky, a jeho restaurování, které Hofman s Jaroslavem Vokatým provedl, bylo financováno z rozpočtu stavby nové mimoúrovňové křižovatky. Další Hofmanovu plastiku bychom nalezli v Lomnici nad Popelkou – nerezové Letokruhy u Domova mládeže SOU lesnického. 84

Mitglied der weitverzweigten Familie der Siedlungs Blüten (Květ) aus Granit, Sandstein, Travertin, Metall oder Beton.Vor dem Einkaufszentrum aus der Feder von Miroslav Netolička, anfänglich Dukla genannt, erblühte sie 1982 in einem Kelch, dessen Form ihm unter erheblichen Schwierigkeiten der Designer und Bildhauer Jiří Hofman aus Liberec einhauchte. „Von Anfang sagte ich mir, dass ich sie aus Granit mache, koste es was es wolle. Die Stadt des „Reichenberger Granits“ ohne eine einzige Skulptur aus diesem Material! Dreimal musste ich zur Kommission. Der erste Entwurf kam ihnen zu formalistisch vor:„Versuchen Sie es noch einmal, anders“. Dann kamen sie auf die Idee, sie müsse unbedingt poliert sein. Ein riesiges Problem, denn bei uns befasste sich damals niemand mit dem Polieren rundlicher Konturen. Als ich ihnen das Foto der installierten Skulptur zeigte, schmissen sie mich mit den Worten „Polieren, polieren!“ einfach wieder raus. Also beschaffte ich mir spezielle Polierscheiben und ich und meine Söhne verbrachten die ganzen Ferien damit, das komplette Werk an Ort und Stelle zu polieren. Zuerst die Buckel, dann die Vertiefungen. Zuletzt übergoss ich das Werk mit Wasser und fotografierte es so. Endlich waren sie zufrieden und schickten mir die restliche Vergütung“, erinnert sich der Künstler. Die berufliche Laufbahn von Jiří Hofman, der aus Velké Hamry stammte, ist fest mit dem Betrieb Plastimat in Liberec verbunden, in dem er 1954–1974 als Designer arbeitete. Zu seinen bekanntesten Arbeiten auf dem Gebiet des Produktdesigns gehören beispielsweise ein Handmixer und ein Wäschekorb. Erwähnenswert ist auch, dass sich Hofman maßgeblich um die Neuerrichtung des größten Wegweisers Tschechiens, der sog. Pyramide aus dem Jahre 1813 in Ohrazenice bei Turnov verdient machte.Dieser lag in den Jahren 1967–1983 unbeachtet im Straßengraben an der betroffenen Kreuzung; seine Restaurierung, die Hofman zusammen mit Jaroslav Vokatý ausführte, wurde aus dem Baubudget der neuen höhenfreien Kreuzung finanziert. Eine weitere von Hofman’s Plastiken steht in Lomnice nad Popelkou – die Jahresringe (Letokruhy) aus Edelstahl am Haus der Jugend der Fachforstschule. 85

86

Flower Jiří Hofman (18 January 1931) Year: 1983 Material: Liberec granite, partly burnished Size: 70 × 120 × 120 cm Location: at the crossroad of Vrchlického and Třešňová Street in front of the entrance to the post office GPS: 50.7842567N, 15.0608717E

Kwiat Jiří Hofman (18. 1. 1931) Rok: 1983 Tworzywo: granit liberecki, częściowo polerowany Wymiary: 70 × 120 × 120 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu ul. Vrchlického i Třešňové przed wejściem na pocztę Współrzędne GPS: 50.7842567N, 15.0608717E

A member of an unusually large family of housing estates Flowers (Květ) from granite, sandstone, travertine, metal or concrete. In 1982 one of them blossomed under considerable difficulties at the hands of Liberec designer and sculptor, Jiří Hofman, in front of a shopping centre originally named Dukla, which was built by Miroslav Netolička. „Right at the very beginning I said I‘d do it from granite, whatever the cost. Liberec granite! And there was no statue in Liberec made from it! I visited the committee three times. The original proposal seemed too formalistic to them. They said, ‚Try differently‘. Finally they came up with the idea that it would be polished. It was a huge problem to polished curved surfaces – that had never been done here. When I arrived with photos of the installed statue, they kicked me out saying ´burnish, burnish! ‚So I bought a special grindstone and, together with my two sons, I spent the whole summer burnishing it. First, the tops, and then the hollows. Eventually, I threw cold water on it and took a photo right away. Finally, they were satisfied and sent me the remaining money,“ recalls the artist. The professional career of Jiří Hofman, originally from Velké Hamry, is inseparably connected with Liberec Plastimate Enterprise where he worked as a designer from 1954 to 1974. His most famous works in the field of industrial design include a hand-held beater and a laundry basket. It is worth mentioning that he made a significant contribution to the salvage and re-erecting of the largest spire sign-post in the Czech Republic, dating from 1813, in Ohrazenice at Turnov. It had been lying in a ditch at the intersection in question from 1967–1983. Its restoration, performed by Hofman and Jaroslav Vokatý, was funded from a budget to finance the construction of new flyover junction. Another of Hofman’s sculptures can be found in Lomnice nad Popelkou. It is a stainless statue Annual Rings (Letokruhy) at the Youth Residence of the Secondary School of Forestry.

Członek niebywale rozgałęzionej rodziny osiedlowych Kwiatów (Květ) z granitu, piaskowca, trawertynu, metalu lub betonu. Przed centrum handlowym wykonany przez Miroslava Netoličky, pierwotnie zwany Dukla, rozkwitł w roku 1982 w kielichu, jego kształt nadał mu pokonując duże problemy liberecki designer i rzeźbiarz Jiří Hofman. „Na samym początku postanowiłem, że wykonam go w granicie, niech to kosztuje ile chce. Miasto granitu libereckiego, a nie było w nim żadnej rzeźby. Trzy razy stawałem przed komisją. Projekt pierwotny wydawał się im zbyt formalistyczny. Twierdzili: „Proszę spróbować inaczej”. W końcu wymyślili sobie, że będzie to granit polerowany. To był ogromny problem, szlifowanie zaoblonych powierzchni było u nas niedostępne. Kiedy przywiozłem im zdjęcie postawionej rzeźby, wyrzucili mnie z komentarzem „szlifować, szlifować!” Nabyłem więc specjalne tarcze i ze swoimi dwoma synami przez całe wakacje szlifowaliśmy rzeźbę na miejscu. Najpierw wierzchołki a następnie zagłębienia. Na koniec polałem wszystko wodą i natychmiast zrobiłem zdjęcie. Ostatecznie byli zadowoleni i przekazali mi resztę należności”, wspomina artysta. Droga artystyczna Jiřího Hofmana, pochodzącego z Velkých Hamrów, jest nierozłącznie związana z libereckim Plastimatem, w którym w latach 1954–1974 pracował jako plastyk. Do jego najbardziej znanych prac we wzornictwie przemysłowym należy np. ręczna trzepaczka lub kosze na bieliznę. Na wzmiankę zasługuje fakt, że Hofman znacząco zasłużył się w działalności na rzecz uratowania i ponownego postawienia największego drogowskazu w Republice Czeskiej tzw. obelisku z roku 1813 w Ohrazenicích koło Turnova. Ten w latach 1967–1983 leżał w rowie przy skrzyżowaniu, a jego odrestaurowanie, które przeprowadził Hofman z Jaroslavem Vokatým, byllo finansowane z budżetu budowy nowego bezkolizyjnego skrzyżowania. Inną rzeźbę Hofmana znajdujemy w Lomnici nad Popelką – nierdzewne Słoje przyrostu rocznego (Letokruhy) obok Domu Młodzieży SOU leśnego. 87

KAMENNÉ OŘECHY Oldřich Novotný (22. 5. 1936 – 4. 11. 1984)

20

Rok: 1971 Materiál: pískovec Rozměry: 5 ks cca 200 × 120 × 90 cm Poloha: v zeleni v Kmochově ulici před bodovými domy čp. 672,673-XIV GPS souřadnice: 50.7876017N, 15.0638289E

Svépomocné stavební bytové družstvo Sever si mezi lety 1968–1971 postavilo mezi Ostravskou a Kmochovou ulicí jedenáct zajímavě řešených pětipodlažních bodových domů seskupených ve čtyřech dvojicích a jedné trojici. Jejich autor Zdeněk Jaroš jim pomocí průběžných, dnes zasklených lodžií vtiskl osobitý, na svou dobu až exkluzivní ráz. Celkově příznivý dojem podtrhuje usazení ve velkoryse koncipované zeleni. Výtvarný akcent v podobě exteriérové plastiky byl svěřen libereckému grafiku, skláři a výtvarníku Oldřichu Novotnému (k umělci a jeho tvorbě též → 10). Ten na zatravněnou plochu volně rozprostřel deset velikostně odlišných polovin plodů, inspirovaných morfologií lískových ořechů. Novotný, v té době výtvarník Severočeského muzea, byl vedle Léta na Aloisině výšině rovněž autorem nedochované plastiky Sluneční hodiny z monolitického betonu, která se nacházela na terase před desetipodlažním obytným domem v Sosnové ulici v Lidových sadech, postaveným v letech 1964–1972 a lidově zvaným „Wolkerák.“ Při cestě k další plastice se vyplatí krátká zacházka k vojenskému hřbitovu ve Strážní ulici. Kromě reliéfů od Jiřího Seiferta (k umělci a jeho tvorbě též → 5, 6) je zde k vidění Památník padlým ve 2. světové válce od Jiřího Nepasického a socha rudoarmějce od Rudolfa Svobody, nacházející se dříve na Štefánikově náměstí. Viz též zastavení 10

88

Steinnüsse Oldřich Novotný (22. 5. 1936 – 4. 11. 1984) Jahr: 1971 Material: Sandstein Abmessungen: 5 Stück, ca. 200 × 120 × 90 cm Standort: in der Grünanlage in der Straße Kmochova, vor den Punkthochhäusern Nr. 672,673-XIV GPS Koordinaten: 50.7876017N, 15.0638289E Die Wohnungsbaugenossenschaft Sever errichtete in den Jahren 1968-1971 zwischen den Straßen Ostravská und Kmochová elf interessant gelöste, fünf geschossige, in vier Zweier- und eine Dreiergruppe aufgeteilte Gebäude. Ihr Autor Zdeněk Jaroš verlieh ihnen mithilfe durchlaufender, heute verglaster Loggieneinen eigenwilligen, ja für jene Zeit exklusiven Charakter. Der insgesamt vorteilhafte Eindruck wird von ihrer Positionierung in großzügig konzipiertem Grün noch unterstrichen. Der bildnerische Akzent in Form von Plastiken unter freiem Himmel wurde Oldřich Novotný aus Liberec anvertraut (mehr zu diesem Künstler und seinen Werken → 10). Dieser verteilte zehn unterschiedlich große Hälften von Früchten auf der Rasenfläche, die an die Morphologie von Haselnüssen erinnern. Novotný, seinerzeit Designer des Nordböhmischen Museums, war neben der Plastik Sommer (Léto) in Aloisina výšina ebenfalls Autor einer nicht bewahrten Sonnenuhr (Sluneční hodiny) aus monolithischem Beton, die sich auf der Terrasse vor dem 10-geschossigen, 1964–1972 erbauten und im Volksmund „Wolkerák“ genannten Wohnhaus in der Straße Sosnová im Volksgarten/Lidové sady befand. Auf dem Weg zur nächsten Plastik lohnt sich ein kleiner Abstecher zum Militärfriedhof in der Straße Strážní. Außer Reliefs von Jiří Seifert (über den Künstler und seine Werke siehe auch → 5, 6) erblickt man hier ein Gefallenendenkmal für die Opfer des 2. Weltkriegs von Jiří Nepasický und die Statue eines Rotarmisten von Rudolf Svoboda, dass vordem auf dem Štefánik-Platz stand. Siehe auch Station 10

89

Stone Nuts Oldřich Novotný (22 May 1936 – 4 November 1984) Year: 1971 Material: sandstone Size: 5 pcs approx. 200 × 120 × 90 cm Location: in the green area in Kmochova Street in front of high-rise blocks No. 672,673-XIV GPS: 50.7876017N, 15.0638289E

Kamienne orzechy Oldřich Novotný (22. 5. 1936 – 4. 11. 1984) Rok: 1971 Tworzywo: piaskowiec Wymiary: 5 szt.około 200 × 120 × 90 cm Lokalizacja: na terenach zielonych przy ul. Kmochove przed punktowcami nr 672,673-XIV Współrzędne GPS: 50.7876017N, 15.0638289E

From 1968–1971, The Sever Cooperative Housing Association built eleven five-storey high-rise blocks of interesting design grouped in four pairs and one group of three between Ostravská and Kmochova Streets. Their author, Zdenek Jaroš, used running balconies, covered with glass today, which gave buildings a very distinctive, or even exclusive, character in the day. The overall favourable impression is highlighted by their localisation in the rich, green countryside. The artistic accent, in the form of an outdoor sculpture, was entrusted to Liberec graphic designer, glassmaker and artist, Oldřich Novotný (the artist and his work also → 10). Inspired by the morphology of hazelnuts, he randomly distributed ten halves of fruits of different sizes on the grassed area. Novotný, at that time an artist at the Museum of North Bohemia (Severočeské muzeum), also created an unpreserved Sundial (Sluneční hodiny) sculpture from a concrete monolith in addition to The Summer (Léto) on Aloisina výšina. It used to be located on the terrace in front of a ten-storey residential building built between 1964-1972 in Sosnová Street, in Lidovésady Park known as „Wolkerák.“ On the way to the next sculpture it is worthwhile taking a short detour to the military cemetery in Strážní Street. In addition to reliefs by Jiří Seifert (the artist and his work also → 5, 6) there is the Monument to the Fallen of World War II by Jiří Nepasický, as well as a statue of a Red Army Soldier from Rudolf Svoboda, formerly located at Štefánikovo Square.

Spółdzielnia samopomocy budowlanej Sever w latach 1968– 1971 wybudowała pomiędzy ulicami Ostravskou a Kmochovą jedenaście ciekawie zaprojektowanych pięciokondygnacyjnych bloków skupionych w czterech parach i w jednej trójce. Ich autor Zdeněk Jaroš stosując ciągłe, dziś przeszklone loggie nadał bardzo osobliwego w tym okresie wyglądu. Ogólne pozytywne wrażenie wzmaga posadowienie ich w bogato zaprojektowanej zieleni. Nadanie akcentu artystycznego w formie rzeźby zewnętrznej zostało powierzone libereckiemu grafikowi, artyście szklarzowi a Oldřichowi Novotnému (o artyście i jego twórczości także → 10). Ten na powierzchni trawnika luźno rozplanował dziesięć różniących się wielkościowo połówek owoców, inspirowanych morfologią orzechów laskowych. Novotný, w tym czasie plastyk Muzeum Północnych Czech, był obok Lata (Léto) na Aloisině výšině również autorem niezachowanej rzeźby Zegar słoneczny (Sluneční hodiny) wykonanej z monolitycznego betonu, która znajdowała się na tarasie przed dziesięciokondygnacyjnym domem mieszkalnym przy ul. Sosnové w Lidových sadech, zbudowanym w latach 1964–1972 i potocznie określany jako „Wolkerak.“ Przy drodze do kolejnej rzeźby opłaci się krótki przystanek na cmentarzu wojskowym przy ul. Strážní. Oprócz płaskorzeźb autorstwa Jiřího Seiferta (o artyście i jego twórczości również → 5, 6) jest tu wart oglądnięcia Pomnik poległym w 2. wojnie światowej autorstwa Jiřího Nepasického i rzeźba czerwonoarmisty autorstwa Rudolfa Svobody, wcześniej znajdująca się na [placu] Štefánikově náměstí.

See also stop 10

Patrz też przystanek 10

90

91

SPARTAKIÁDA – CVIČENÍ VYSOKOŠKOLÁKŮ Václav Plechatý (26. 2. 1948) Rok: 1975 Materiál: kov Rozměry: 70 × 55 × 300 cm Poloha: ve vzrostlé zeleni na křižovatce ulic Na Pískovně a Na Cvičišti GPS souřadnice: 50.7861992N, 15.0571608E Velmi dobře ukrytá kovová figurální plastika je raným dílem libereckého grafika a řezbáře Václava Plechatého. Zachycuje cvičícího hocha a děvče v naivně abstrahované figuraci, která nepostrádá svůj půvab. Autodidakt Plechatý, pocházející z Tanvaldu, se vyučil konstrukčním zámečníkem. Samostatně vystavuje již od roku 1971. Dnes je známý zejména naivistickými dřevořezbami (například výzdoba mechanického orloje v Kryštofově Údolí z roku 2008) a grafikou (především linoryt a suchá jehla). „V té době jsem byl zaměstnán jako zámečník v Pozemních stavbách Liberec a současně jsem byl členem Stavebního bytového družstva Pozemních staveb Liberec. Protože jsem již dříve vytvořil několik menších plastik, byl jsem osloven představenstvem družstva, zda bych v lokalitě Ruprechtic nemohl vytvořit nějaký větší objekt k výzdobě okolí družstevních domů. Druhý objekt - Páv je instalován u družstevního domu v ulici Vrchlického“, vzpomíná Plechatý. Pokud zvolíte trasu doporučenou v mapě, v zeleni na křižovatce Bezové a Vrchlického ulice si povšimněte vysokého betonového postamentu. Jedná se o torzo zničené plastiky Bitva z roku 1968, vystavované o rok později na „Soše a městu“. Jejím autorem byl Josef Špaček (1923-2001) a nacházela se na tehdejší tržnici v Kostelní ulici.

21

92

Spartakiade – Übung von Hochschulstudenten Václav Plechatý (26. 2. 1948) Jahr: 1975 Material: Metall Abmessungen: 70 × 55 × 300 cm Standort: im hochgewachsenen Grün an der Kreuzung der Straßen Na Pískovně und Na Cvičišti GPS Koordinaten: 50.7861992N, 15.0571608E Diese gut verborgene figurale Metallplastik ist ein frühes Werk des Grafikers und Schnitzers Václav Plechatý aus Liberec. Es stellt einen turnenden Jungen und ein Mädchen in abstrakt abstrahierter Figuration dar, die eine gewisse Anmut nicht vermissen lässt. Der aus Tanvald stammende Autodidakt Plechatý erlernte den Beruf eines Konstruktionsschlossers.Schon seit 1971 stellt er selbstständig aus. Heute ist er namentlich für seine naivistischen Holzschnitzereien (beispielsweise die Schnitzereien an der mechanischen Aposteluhrin Kryštofovo Údolí aus dem Jahre 2008) und Grafikenbekannt (vor allem Linoleumschnitte und Kaltnadelradierungen). „Damals war ich als Schlosser beim Tiefbau Liberec beschäftigt, gleichzeitig war ich Mitglied derWohnungsbaugenossenschaft von Tiefbau Liberec. Da ich bereits einige kleinere Plastiken hergestellt hatte, wurde ich vom Vorstand der Genossenschaft angesprochen, ob ich nicht Lust hätte, in der Standort Ruprechtice ein größeres Objekt zur Verschönerung der Umgebung der Genossenschaftshäuser zu schaffen. Das zweite Objekt Pfau (Páv) – ist am Genossenschaftshaus in der Vrchlický-Straße installiert“, erinnert sich Plechatý. Wenn Sie die in der Karte empfohlene Route wählen, dürfte Ihnen ein an der Kreuzung der Straßen Bezová und Vrchlického stehendes hohes Betonpostament nicht entgehen. Es ist der Torso der zerstörten Plastik Schlacht (Bitva) von 1968, die ein Jahr später bei der Ausstellung „Skulptur und Stadt“ ausgestellt wurde. Ihr Autor war Josef Špaček (1923–2001), die Plastik stand am damaligen Markt in der Kirchstraße/Kostelní ulice.

93

94

Spartakiade - College Students Exercise Václav Plechatý (26 February 1948) Year: 1975 Material: metal Size: 70 × 55 × 300 cm Location: in a green area at the crossroad of Na Pískovně and Na Cvičišti Street GPS: 50.7861992N, 15.0571608E

Spartakiada – ćwiczenia studentów Václav Plechatý (26. 2. 1948) Rok: 1975 Tworzywo: metal Wymiary: 70 × 55 × 300 cm Lokalizacja: w wysokiej zieleni na skrzyżowaniu ulic Na Pískovně i Na Cvičišti Współrzędne GPS: 50.7861992N, 15.0571608E

The very well hidden metal figural sculpture portraying a boy and a girl doing exercises is an early work of Liberec graphic artist and woodcarver Václav Plechatý. It captures a boy and girl in a naively abstracted figuration, which is not without its charm. The autodidact, Plechatý, from Tanvald, trained as a locksmith designer. His solo exhibitions began in 1971. Today he is known mainly for his naive woodcuts (e.g. decoration of the mechanical clock in Kryštofovo Valley from 2008) and graphic works (especially linocut and drypoint). „At that time I was employed as a locksmith at Pozemní stavby (Building Construction Company) in Liberec. At the same time I was a member of the Stavební bytové družstvo Pozemních staveb Liberec (Construction of a housing cooperative of the Building Constructions Liberec). Because I had already created several smaller sculptures, I was approached by the Board members of the Cooperative and asked whether I would create a smaller object to decorate the surroundings of the cooperative housing estates in Ruprechtice. The second object, The Peacock (Páv), is installed at the cooperative building in Vrchlického Street,“ recalls Plechatý. If you choose the route recommended on the map, notice the high concrete footstall in the countryside at the crossroad of Bezová and Vrchlického Street. It is a torso of a ruined sculpture, Battle (Bitva) from 1968; it was exhibited at “The Statue and the City exhibition“ a year later. It was made by Josef Špaček (1923-2001) and it is located on the former market hall in the Kostelní Street.

Bardzo dobrze ukryta metalowa rzeźba figuratywna jest wczesnym dziełem libereckiego grafika i rzeźbiarza Václava Plechatého. Uosabia ćwiczącego chłopca i dziewczynkę w naiwnej abstrakcyjnej figuracji, która nie traci nic ze swego powabu. Autodydakta Plechatý, pochodzący z Tanvaldu, był wyuczonym ślusarzem maszynowym. Samodzielnie wystawia już od roku 1971. Dzisiaj jest znany zwłaszcza z prymitywnych rzeźb w drewnie (np. ozdoba mechanicznego zegara w Kryštofově Údolí z roku 2008)i grafiki (przede wszystkim linoryt isucha igła). „W tych czasach pracowałem jako ślusarz w Pozemních stavbách Liberec a jednocześnie byłem członkiem Spółdzielni samopomocy budowlanej Pozemních staveb Liberec. Ponieważ już wcześniej wykonałem kilka niewielkich rzeźb, zwrócił się do mnie zarząd spółdzielni z pytaniem, czy na terenie Ruprechtic mógłbym wykonać jakiś większy obiekt stanowiący ozdobę otoczenia domów spółdzielczych. Drugi obiekt – Paw (Páv) jest zainstalowany przy domu spółdzielczym przy ul. Vrchlického.“, wspomina Plechatý. Jeżeli wybierzesz trasę polecana na mapie, na skwerze przy skrzyżowaniu ulic Bezové i Vrchlického zauważysz wysoki postument z betonu. Jest to tułów zniszczonej rzeźby Bitwa (Bitva) z roku 1968, wystawianej rok później na „Rzeźba i Miasto“. Jej autorem był Josef Špaček (1923–2001) a znajdowała się na terenie ówczesnego targowiska przy ul. Kostelní.

95

OPUŠTĚNÁ Jaroslav Podmol (16. 9. 1925 – 6. 1. 1995)

22

Rok: 1967 Materiál: keramika Rozměry: 170 × 75 × 50 cm Poloha: v zeleni u křižovatky ulic Květnové revoluce a Jižní před deskovým domem čp. 319, 320, 321-XIII GPS souřadnice: 50.7799806N, 15.0568564E

Těžko říci, zda by moravský keramik, sochař a pedagog Jaroslav Podmol ocenil kouzlo nechtěného; jeho Opuštěná z roku 1967 je díky své poloze v rámci města a svého okolí opuštěnou dvojnásob. Nebylo tomu tak vždy – ještě v roce 1971 se socha ležící ženy nacházela na Šaldově náměstí. Abstrahované ležící ženské figury oblých křivek i hranatých tvarů náležely ke stálicím naší exteriérové plastiky. Přesto je tvorba solitéra Jaroslava Podmola, obracejícího se často k nejcivilnějším, každodenním, avšak jen zdánlivě banálním tématům, velmi osobitá. Rodák ze Soběchleb u Přerova studoval sochařství na zlínské Škole umění, odkud přešel na VŠUP v Praze k Bedřichu Stefanovi a Janu Kavanovi. Od roku 1953 pracoval v Západočeských keramických závodech v Horní Bříze. V té době vzniká jeho nejpopulárnější sousoší přeštických prasat. Mezi roky 1959–1969 vedl keramickou huť Ústředí uměleckých řemesel ve Štěchovicích. V letech 1969–1985 vyučoval na keramické škole v Bechyni. Jeho krédo přibližují vlastní slova: „Hrnek je předmět každodenní potřeby, se kterým se člověk nejčastěji setkává během celého života. Neexistuje v lidském životě předmět, který by člověk několikrát za den vzal tolikrát do rukou, jako hrnek. Od prvních krůčků až po poslední lůžko. Udrží-li děcko samo hrnek, je to chápáno jako jistý projev samostatnosti. Ztratí-li pak člověk tuto schopnost, je už odkázán na soucit nebo injekční jehlu. Každý z nás měl svůj oblíbený hrnek, nebo má dosud. Člověk si kdysi vytvořil předmět hrnek a on zpětně utváří lidi po staletí. Nevím, co bylo potřebnějším objevem v historii, jestli kolo, nebo to byl hrnec.“

96

Die Einsame Jaroslav Podmol (16. 9. 1925 – 6. 1. 1995) Jahr: 1967 | Material: Keramik | Abmessungen: 170 × 75 × 50 cm Standort: in der Grünanlage an der Kreuzung der Straßen Květnové revoluce und Jižní vor dem Scheibenhochhaus Nr. 319, 320, 321-XIII GPS Koordinaten: 50.7799806N, 15.0568564E Schwer zu sagen, ob der mährische Keramiker, Bildhauer und Pädagoge Jaroslav Podmol den Zauber des Ungewünschten zu schätzen wusste; seine Plastik Die Einsame (Opuštěná) aus dem Jahre 1967 ist dank ihrer Lage und ihrer Umgebung gleich doppelt einsam. Das war nicht immer so – noch 1971 befand sich die Skulptur der liegenden Frau am Šalda-Platz. Abstrahierte, liegende Frauenfiguren rundlicher, aber auch kantiger Linien gehörten zu den meistverarbeiteten Themen unserer Exterieur plastiken. Dennoch hebt sich das Werk des Solitärkünstlers Jaroslav Podmol, der sich häufig trivialsten Alltags-, jedoch nur scheinbar banalen Themen zuwendet, von ihnen ab. Der aus Soběchleb bei Přerov stammende Künstler studierte Bildhauerei an der Kunstschule in Olomouc, aus der er an die Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag zu Bedřich Stefan und Jan Kavan ging. Ab 1953 arbeitete er in den Westböhmischen Keramikwerken in Horní Bříza. In dieser Zeit entsteht seine populärster Skulpturengruppe – die „Schweine von Přeštice“. Zwischen 1959–1969 leitete er die Keramikhütte der Zentrale für Kunsthandwerk in Štěchovice. In den Jahren 1969–1985 unterrichtete er an der Keramikschule in Bechyně. Sein Credo beschreibt er so:„Die Tasse ist ist ein alltäglicher Gebrauchsgegenstand, dem man wohl am häufigsten im Leben begegnet. Es gibt wohl keinen Gegenstand im menschlichen Leben, den man Tag für Tag so oft in die Hand nimmt, wie die Tasse.Von den ersten Schritten, bis zum Sterbebett.Wenn ein Kleinkind die Tasse allein halten kann, ist dies eine Demonstration seiner Selbstständigkeit. Büßt man diese Fähigkeit ein, ist man dem Mitleid anderer oder der Infusionsnadel ausgeliefert.Jeder von uns hatte oder hat seine Lieblingstasse. Einst formte der Mensch die erste Tasse, dann formte diese über die Jahrhunderte den Menschen. Was war eigentlich die notwendigste Erfindung der Menschheit – das Rad oder die Tasse?“

97

98

Abandoned Jaroslav Podmol (16 September 1925 – 6 January 1995) Year: 1967 | Material: ceramics | Size: 170 × 75 × 50 cm Location: in a green area at the crossroad of Květnové revoluce and Jižní Street in front of a slab-shaped blocks No. 319, 320, 321-XIII GPS: 50.7799806N, 15.0568564E

Opuszczona Jaroslav Podmol (16. 9. 1925 – 6. 1. 1995) Rok: 1967 | Tworzywo: ceramika | Wymiary: 170 × 75 × 50 cm Lokalizacja: na terenie zielonym przy skrzyżowaniu ulic Květnové revoluce i Jižní przed blokiem 319, 320, 321-XIII Współrzędne GPS: 50.7799806N, 15.0568564E

It is hard to say whether the Moravian ceramist, sculptor and teacher, Jaroslav Podmol, would appreciate the present irony - his Abandoned (Opuštěná) has been abandoned twice due to its location on the city outskirts since 1967. It was not always so - in 1971 the statue of a woman was lying in Šaldovo Square. Lying abstract female figures of rounded curves and angular shapes were highly popular and very common outdoor sculpture decorations. In spite of the fact that he was a creative solitary artist, Jaroslav Podmol, often turned to more civil, everyday, but only seemingly banal subjects; his work is really quite distinctive. A native of Soběchleby at Přerov, he studied sculpture at the School of Art (Škola umění) in Zlín. Then he continued at the Academy of Arts in Prague (VŠUP) under Bedřich Štefan and Jan Kavan. From 1953 he worked in the West Bohemian Ceramic Factory (Západočeské keramické závody) in Horní Bříza. At that time, his most popular sculpture of Přeštice pigs came into being. From 1959 to 1969 he led ceramic smelter, Centre for Artistic Crafts (Ústředí uměleckých řemesel), in Štěchovice. From 1969 to 1985, he taught at the Ceramics School in Bechyně. His approach is expressed in his own words, „The cup is an everyday object which one encounters throughout life most frequently. There is no other object in human life that a person picks up so many times a day as a cup. From the first steps to the last bed. If a child can hold a mug, it is seen as a confident expression of independence. If a person loses this ability, he depends on sympathy or a needle. Each of us had a favourite mug, or still has. A man once created an object - a cup, and this objects re-creates people for centuries. I do not know which was the more indispensable discovery in history, the wheel or the mug.“

Trudno stwierdzić, czy morawski ceramik, rzeźbiarz i pedagog Jaroslav Podmol doceniłby czar niechcianego; jego Opuszczona (Opuštěná) z roku 1967 jest dzięki swojemu położeniu na terenie miasta i swego otoczenia jest opuszczona podwójnie. Jednak nie było tak zawsze – jeszcze w roku 1971 rzeźba leżącej kobiety znajdowała się na [placu] Šaldově náměstí. Abstrakcyjne leżące kobiece figury obłych krzywych i form kątowych należały do elementów zestalających nasze rzeźby terenowe. Mimo to twórczość Jaroslava Podmola, zwracającego się często do najbardziej personalnych, codziennych jednak tylko stwarzających poczucie banału tematów, jest bardzo wyjątkowa. Pochodzący z Soběchleb koło Přerova studiował rzeźbę w zlińskiej Szkole sztuki, skąd przeniósł się na WSSP w Pradze do k Bedřicha Stefana i Jana Kavana. Od roku 1953 pracowałw Zachodnio-czeskich Zakładach Ceramicznych w Horní Bříze. W tym czasie powstaje jego najpopularniejsza rzeźba prosiąt. W okresie lat 1959–1969 prowadził hutę ceramiki Ústředí uměleckých řemesel [Centrum rzemiosła artystycznego] w Štěchovicach.W latach 1969–1985 uczył w szkole ceramiki w Bechyni. Jego kredo określają jego własne słowa: „Garnek jest przedmiotem użytku codziennego, z którym człowiek najczęściej spotyka się w swoim życiu. Nie istnieje w życiu człowieka przedmiot, któryby człowiek kilka razy w ciągu dnia brał tyle razy w rękę jak garnek. Od pierwszych samodzielnych kroków, aż po ostatnie łóżko. Jeżeli dziecko utrzyma samo garnek, jest to przyjmowane jako pewien przejaw samodzielności. Jeżeli człowiek utraci ta zdolność, skazany jest na współczucie lub igłę zastrzyku. Każdy z nas miał lub ma do tej chwili swój ulubiony garnek. Człowiek kiedyś wykonał garnek a garnek kształtuje ludzi przez stulecia. Nie wiem co było bardziej potrzebnym wynalazkiem w historii, koło czy garnek.”

99

REVOLUCE Milan Vácha (9. 12. 1944)

23

Rok: 1981 Materiál: pískovec Rozměry: 140 × 260 × 330 cm Poloha: vlevo od vstupu do objektu Kolosea v ulici Generála Svobody GPS souřadnice: 50.7807489N, 15.0494964E

Osazení sochy Revoluce se uskutečnilo v rámci celkové rekonstrukce a rozšíření objektu Kolosea, která probíhala v letech 1977–1981 podle projektu Josefa Patrného. Ten také stál za opětovným angažováním pražského sochaře Milana Váchy (k umělci a jeho tvorbě též → 17) na tuto politicky exponovanou zakázku (Koloseum je úzce spjato s dějinami Komunistické strany Československa a konaly se zde mnohé sjezdy, schůze a shromáždění). Milan Vácha si na okolnosti vzniku plastiky, která se původně nacházela přímo před hlavním vchodem, dobře pamatuje: „Dali mi téma. Chtěli revolucionáře. Dělal jsem tehdy studie krystalů, říkal jsem si, to by mohli zbaštit, když jim tam udělám Revoluci. Na té komisi, to byla hrůza. Ale zachránil mne předseda, který mi dal důvěru. Proti všem. Bylo za to 180 tisíc korun, a to se dělilo mezi architekta a sochaře. Cena byla se vším všudy. Kámen, doprava, opracování, osazení. Sochaři byli zvýhodněni odečitatelnou položkou na daních 60 %, malíři měli jen 40 %. Revoluci jsme dělali pod velkým tlakem, ke konci ve dvanáctihodinových směnách. Mělo to být hotové k nějakému výročí. Celkem 987 hodin, já sám jsem na ní strávil okolo 450 hodin.“ Docent Milan Vácha, sochař, restaurátor a pedagog, studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze, a v letech 1963–1969 na AVU u Vincence Makovského, po jehož smrti absolvoval u Karla Lidického. Mezi roky 1973–1999 působil na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde byl roku 1991 jmenován docentem. Specializuje se na volnou plastiku monumentálních forem, kterou realizuje v kameni i ve dřevě. Zabývá se rovněž restaurováním a památkovými rekonstrukcemi (mj. Strahovský klášter, katedrála sv. Víta, Mostecká věž Karlova mostu). Od roku 2014 pořádá v Lysolajích, kde žije a tvoří, sochařská sympózia. Z mnoha realizací pro architekturu vybíráme skvostnou Rodinu z roku 1984 v pražských Stodůlkách, která se stala předobrazem vetřelce v projektu „Vetřelci a volavky“. Viz též zastavení 17 100

Revolution Milan Vácha (9. 12. 1944) Jahr: 1981 | Material: Sandstein | Abmessungen: 140 × 260 × 330 cm Standort: links des Eingangs zum Objekt Kolosseum in der GeneralSvoboda-Straße | GPS Koordinaten: 50.7807489N, 15.0494964E Zur Installation der Skulptur Revolution (Revoluce) kam es im Rahmen der Rekonstruktion und Erweiterung des Objekts des Kolosseums in den Jahren 1977–1981 nach einem Projekt von Josef Patrný. Dieser stand auch hinter der erneuten Verpflichtung des Prager Bildhauers Milan Vácha (zu diesem Künstler und seinem Werk, siehe auch → 17) für diesen politisch exponierten Auftrag (das Kolosseum ist eng mit der Geschichte der Kommunistischen Partei der Tschechoslowakei verbunden, gerade hier fanden zahlreiche Tagungen, Sitzungen und Versammlungen statt). Milan Vácha erinnert sich noch gut an die Umstände der Entstehung der Plastiken, die ursprünglich direkt vor dem Haupteingang standen: „Sie gaben mir ein Thema – Revolutionäre. Ich machte damals gerade eine Studie von Kristallen und so dachte ich mir – das könnten sie mir abnehmen, wenn ich ihnen dort die Revolution mache. Die Kommission – das war schrecklich!Mich rettete der Vorsitzende, der mir als Einziger sein Vertrauen schenkte. Entgegen allen anderen. Es sollte 180 000 Kronen kosten, aufgeteilt unter dem Architekten und Bildhauer, versteht sich. Das war der Preis – mit allem Drum und Dran – Stein, Transport, Bearbeitung und Installation. Mit einem Freibetrag von 60 % waren die Bildhauer noch gut dran, die Maler hatten nur 40 %. An der Revolution arbeiteten wir mit Hochdruck, zum Schluss in 12-Stunden-Schichten. Sie sollte nämlich zu irgendeinem Jubiläum fertig sein. Insgesamt 987 Stunden, nur ich selbst ca. 450 Stunden.“ Der Dozent, Bildhauer, Restaurateur und Pädagoge Milan Vácha besuchtedie Kunstfachschule in Prag und studierte 1963–1969 an der Prager Akademie der Bildenden Künste (AVU) bei Vincenc Makovský und nach dessen Tod bei Karel Lidický. Von 1973 bis 1999 war er an der Fakultät für Architektur der Tsch. Techn. Universität in Prag tätig, wo er 1991 zum Dozenten ernannt wurde. Er spezialisiert sich auf freie Plastiken monumentaler Formen, die er in Stein oder Holz realisiert. Er befasst sich zu dem mit Restaurierungen und Denkmalrekonstruktionen (u.a. Kloster Strahov, Veitsdom, Brückenturm der Karlsbrücke). Seit 2014 veranstaltet er in Lysolaje, wo er arbeitet und lebt, Bildhauersymposien.Von seinen zahlreichen Realisierungen wählen wir hier dieprächtige Familie (Rodina) aus dem Jahre 1984 im Prager Viertel Stodůlky aus, die zum Vorbild des Eindringlings im Projekt Eindringlinge und Lockvögel (Vetřelci a volavky) wurde. Siehe auch Station 17 101

Revolution Milan Vácha (9 December 1944) Year: 1981 | Material: sandstone | Size: 140 × 260 × 330 cm Location: on the left in front of the entrance to the Koloseum in Generála Svobody Street | GPS 50.7807489N, 15.0494964E

Rewolucja Milan Vácha (9. 12. 1944) Rok: 1981 | Tworzywo: piaskowiec | Wymiary: 140 × 260 × 330 cm Lokalizacja: po lewej stronie wejścia do obiektu Koloseum przy ul. Generála Svobody | Współrzędne GPS: 50.7807489N, 15.0494964E

The erection of the Revolution statue took place in the framework of an overall renovation and expansion of the Koloseum facility by Josef Patrný from 1977 to 1981. He also stood for re-engaging the Prague sculptor, Milan Vácha, for this project (see the artist and his work also → 17). It was a rather politically exposed contract (the Koloseum is closely linked to the history of the Communist Party, which held many conventions, meetings and gatherings there). Milan Vácha remembers the circumstances that led to the sculpture’s original location in front of the main entrance, „They gave me a theme. They wanted revolutionaries. I was then working on a study of crystals and I thought they could buy it since I was doing the Revolution there. The committee meeting was terrible. But the chairman saved me, in opposition to everyone else, he “entrusted the work to me”. 180,000 crowns were allotted to be divided between the architect and the sculptor. The price was all-inclusive - Stone, transportation, processing, and installation. Sculptors were favoured with deductible tax of 60% and painters with only 40%. We created Revolution under a lot of pressure and, in the end, we worked twelve-hour shifts. It was supposed to be ready for some anniversary celebration. We worked a total of 987 hours and, of that, I worked about 450 hours myself.“ Docent Milan Vácha, a sculptor, restorer and teacher, studied at the Secondary School of Fine Arts (Střední odborná škola výtvarná) in Prague and from 1963 to 1969 at the Academy of Fine Arts (AVU) under Vincenc Makovský. After Makovský passed away, Vácha continued and graduated under Karel Lidický. From 1973 to 1999 he worked at the Faculty of Architecture of the Czech Technical University (Fakulta architektury ČVUT) in Prague, where he was appointed associate professor (docent) in 1991. He specializes in free plastic of monumental forms, which he also creates in stone and wood. He also restores and renovates historical monuments (e. g. Strahov Monastery, St. Vitus Cathedral, Charles Tower Bridge). Since 2014, he has been holding sculpture symposiums in Lysolaje, where he lives and works. Of the many works for architecture we pick the outstanding piece, Family (Rodina), from 1984 in Prague - Stodůlky, which became the prototype for the alien in the Aliens and Herons (Vetřelci a Volavky) project.

Instalacja rzeźby Rewolucji odbyła się w ramach całkowitej przebudowy obiektu Koloseum, która odbyła się w latach 1977–1981 według projektu Josefa Patrného. Ten również przyczynił się do ponownego zaangażowania praskiego rzeźbiarza Milana Váchy (o artyście i jego twórczości również → 17) do wykonania politycznie eksponowanego zamówienia (Koloseum jest ściśle związane z dziejami Komunistycznej Partii Czechosłowacjii odbywały się tam zjazdy, zebrania i zgromadzenia). Milan Vácha dobrze pamięta okoliczności powstania rzeźby, która pierwotnie znajdowała się przed wejściem głównym: „Dali mi temat. Chcieli rewolucjonistę. Pracowałem wtedy nad studium kryształów, pomyślałem, że mogliby to połknąć, jeżeli tam wykonam dla nich Rewolucję. Ta komisja to było coś strasznego. Ale uchronił mnie przewodniczący, który mi zaufał. Był przeciwko wszystkim. Było za to 180 tysięcy koron, a sumę tą dzieliło się pomiędzy architekta i rzeźbiarza. Cena obejmowała wszystko. Kamień, transport, obróbka, osadzenie. Rzeźbiarze mieli ulgę podatkową w wysokości 60%, malarze tylko 40%. Rewolucję wykonywaliśmy pod wielką presją, pod koniec pracowaliśmy w dwunastogodzinnych zmianach. Rzeźba miała być ukończona na jakąś rocznicę. Ogółem przepracowaliśmy 987 godzin, jasam spędziłem przy jej wykonywaniu około 450 godzin.“ Docent Milan Vácha, rzeźbiarz, konserwator i pedagog, ukończył Technikum rzemiosła artystycznego w Pradze, a w latach 1963–1969 studiował na ASP u Vincence Makovského, po jego śmierci uzyskał absolutorium u Karla Lidického. W latach 1973–1999 pracował na Wydziale architektury Politechnikiw Pradze, gdzie w roku 1991 otrzymał docenturę. Specjalizujesię w wolnej rzeźbie form monumentalnych, którą realizuje w kamieniu i w drewnie. Zajmuje się również konserwatorstwem i odnawianiem zabytków (m. in. Strahovský klasztor, katedraśw. Víta, Wieża mostowa Mostu Karola). Od roku 2014 organizuje w Lysolajích, gdzie mieszka i tworzy, sympozja rzeźbiarzy. Z wielu realizacji dla architektury wybieramy wspaniałe dzieło Rodzinę (Rodina) z roku 1984 w praskich Stodůlkách, która stała się inspiracja obcegow projekcie (Obcy i czaple).

See also stop 17 102

Patrz też przystanek 17 103

LIDÉ Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Rok: 1967 Materiál: mramor Rozměry: 30 × 85 × 135 cm Poloha: v parku v ulici Cyrila a Metoděje za objektem motorestu GPS souřadnice: 50.7751553N, 15.0405097E Patrně nejvýraznější Nejdlovu realizaci a jeden z umělecky nejzdařilejších našich památníků před24 stavuje Památník obětem fašismu a válek v Plzni z roku 1967, na kterém spolupracoval s architektem Hynkem Gloserem. Právě stojíte před jeho zmenšenou kopií, protože návrh na plzeňský památník Nejdl předložil už roku 1965. Zatímco Lidé, jak je nazvána liberecká plastika, zhotovená rovněž roku 1967, je vytesána z mramoru, plzeňský památník je z travertinu. Rozdíl spočívá také v měřítku; oproti komorní liberecké realizaci představuje plzeňský památník monumentální dílo. Reliéf představuje řadu krajně abstrahovaných lidských postav zahnaných ke zdi, patrně popravčí. Plzeňský pendant je posazen na tenké žulové desce, nesoucí nápis „ČEST TOMU KDO SE BRÁNÍ, ZA VOLNOST UMÍ ŽIVOT DÁT. 1967.“Plastika je druhou Nejdlovou prací, se kterou se vedle moorovské skulptury Po válce účastnil „Sochy a města“ v roce 1969. V rámci výstavy se socha nacházela v parku v Lidových sadech, odkud byla nepříliš šťastně přemístěna do nynější periferní polohy.

Menschen Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Jahr: 1967 Material: Marmor Abmessungen: 30 × 85 × 135 cm Standort: im Park der Straße Cyril und Metoděj, hinter dem Rasthaus Motorest GPS Koordinaten: 50.7751553N, 15.0405097E Nejdl‘s wohl auffälligste Realisierung und eines der gelungensten unserer Denkmale stellt das Denkmal für die Opfer des Faschismus und Krieges in Pilsen dar, an dem er mit dem Architekten Hynek Gloser zusammen arbeitete. Hier stehen Sie nun vor seiner verkleinerten Kopie, denn den Entwurf für das Pilsner Denkmal legteNejdl schon 1965 vor. Während die Menschen (Lidé), wie die Plastik in Liberec genannt wird, die ebenfalls bereits im Jahre 1967 entstand, aus Marmor gemeißelt ist, ist das Pilsner Denkmal aus Travertin. Auch in ihrem Maßstab sind sie recht unterschiedlich – im Gegensatz zum monumentalen Werk in Pilsen wirkt das Denkmal in Liberec eher bescheiden. Das Relief stellt eine Reihe extrem abstrahierter, wohl von ihren Hinrichtern an die Wand getriebener, menschlicher Gestalten dar. Der Pilsner Pendant ruht auf einer dünnen Granitplatte mit der Inschrift: „ČEST TOMU KDO SE BRÁNÍ, ZA VOLNOST UMÍ ŽIVOT DÁT. 1967“ (Ehre demjenigen, der sich zur Wehr setzt und bereit ist, sein Leben für die Freiheit zu opfern. 1967). Diese Plastik ist die zweite von Nejdl’s Werken (neben seiner Moor-Skulptur Nach dem Krieg /Po válce/), mit der er sich an der Ausstellung „Skulptur und Stadt“ beteiligte.Bei der Ausstellung stand die Skulptur im Park des Volksgartens/Lidové sady, von wo sie recht unglücklich an ihren heutigen peripheren Standort versetzt wurde. Siehe auch Station 3, 26

Viz též zastavení 3, 26

104

105

People Slavoj Nejdl (6 June 1929 – 20 January 2007) Year: 1967 Material: marble Size: 30 × 85 × 135 cm Location: in the park in Cyrila and Metoděje Street behind the Motorway restaurant GPS: 50.7751553N, 15.0405097E

Ludzie Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Rok: 1967 Tworzywo: marmur Wymiary: 30 × 85 × 135 cm Lokalizacja: w parku przy ul. Cyrila a Metoděje za obiektem motorestu Współrzędne GPS: 50.7751553N, 15.0405097E

Perhaps the most remarkable work of Slavoj Nejdl as well as one of the most artistically successful Czech monuments is The Memorial to the Victims of Fascism and War in Pilsen from 1967, which he created together with architect, Hynek Gloser. Now you are standing in front of a scaled down copy because Nejdl had submitted the concept as early as 1965. While People (Lidé), the Liberec sculpture also made in 1967, was carved out of marble, the monument in Pilsen is made from travertine. The difference also lies in the scale; compared to Liberec’s chamber version, the Pilsen monument represents a monumental work. The relief is formed by a series of extremely abstracted human figures driven towards an execution wall. Pilsen’s equivalent is situated with a thin granite plate bearing an inscription „HONOUR TO THE ONE WHO DEFENDS HIMSELF, HE CAN LAY DOWN HIS LIFE FOR FREEDOM. 1967.“ The sculpture is the second of Nejdl’s work, which he entered, together with a sculpture inspired by Henry Moor After the War (Po válce), in the “Statues and the City exhibition“ in 1969. During the exhibition, the sculpture could be found in the Lidové sady Park. Afterwards it was rather unfortunately relocated to its current peripheral location.

Najbardziej uderzającym dziełem Nejdla i jednym z artystycznie najlepszych pomników jest Pomnik ofiar faszyzmu i wojen w Pilźnie pochodzący zroku 1967, na którym współpracował z architektem Hynkem Gloserem. Właśnie znajdujecie się przed jego pomniejszoną kopią, dlatego że projekt pilzneńskiego pomnika Nejdl przedłożył już w roku 1965. Rzeźba Ludzie (Lidé), jak jest nazwana liberecka rzeźba, wykonana również w roku 1967 wykuta jest w marmurze, pomnik pilzneński wykonany jest z trawertynu. Różnica polega również w skali; przeciwnie do kameralnej realizacji libereckiej, pilźnieński pomnik jest dziełem monumentalnym. Płaskorzeźba przedstawia szereg skrajnie abstrakcyjnych ludzkich postaci postawionych pod ścianą, pod ścianą straceń. Pilźnieński pendant posadowiony jest na cienkiej płycie granitowej, na której wykonany jest napis „CZEŚĆ TEMU KTO BRONI SIĘ, ZA WOLNOŚĆ POTRAFI ODDAĆ ŻYCIE, 1967.“Rzeźba jest drugą pracą Nejedla, z którą wraz z rzeźbą Po wojnie (Po válce) wziął udział w wystawie „Rzeźba i Miasto“ w roku 1969. Podczas wystawy rzeźba znajdowała się w parku Lidových sadech, skąd nie bardzo szczęśliwie została przeniesiona do obecnej peryferyjnej lokalizacji.

See also stop 3, 26

106

Patrz też przystanek 3, 26

107

RODINA Štefan Nejeschleba (31. 3. 1934 – 21. 1. 2014) Rok: 1989 Materiál: beton Rozměry: 130 × 150 × 300 cm Poloha: na křižovatce Pavlovické a Ruprechtické ulice GPS souřadnice: 50.7733981N, 15.0556669E Vůbec nejmladší socha z těch, které v našem výběru představujeme, zobrazuje v do krajnosti abstrahované dynamice figurální motiv Rodiny. Marně bychom v blízkosti hledali novostavbu, ke které se váže. Socha z monolitického betonu je totiž umístěna přímo před vraty vedoucími k někdejšímu bydlišti zesnulého Štefana Nejeschleby, který si tak zkrášlil své okolí (k umělci a jeho tvorbě též → 1). Téma nukleární rodiny (tj. rodiče a dítě) patřilo po celé období 60. – 80. let k velmi frekventovaným, a to nejen u nás, ale také na Západě. Ve většině případů se jednalo tvorbu realistickou, případně se slabým nádechem abstrakce. Připomeňme figurální bronzy Henryho Moora Family Group, pocházející z konce 40. let. Vedle Nejescheby se téhož vděčného tématu chopil již v roce 1961 Jan Solovjev (viz socha → 4)

25 108

Familie Štefan Nejeschleba (31. 3. 1934 – 21. 1. 2014) Jahr: 1989 Material: Beton Abmessungen: 130 × 150 × 300 cm Standort: an der Kreuzung der Straßen Pavlovická und Ruprechtická GPS Koordinaten: 50.7733981N, 15.0556669E Die jüngste aller Skulpturen, die wir Ihnen in unserer Auswahl vorstellen, stellt in extrem abstrahierter Dynamik das figurale Motiv Familie (Rodina) dar. In seiner Umgebung suchte man vergeblich nach einem Neubau, auf den sie sich beziehen würde. Die Skulptur aus monolithischem Beton steht nämlich direkt vor den Toren zum einstigen Domizil des verstorbenen Künstlers Štefan Nejeschleba, der sich auf diese Weise seine Umgebung verschönte (mehr über diesen Künstler und sein Werk, siehe auch → 1). Das Thema der nuklearen Familie (d.h. Eltern und Kind) gehörte im gesamten Zeitraum der 60er – 80er Jahre zu den häufigsten Motiven und dies nicht nur bei uns, sondern auch im Westen. Zumeist ging es dabei und realistische Werke, gegebenenfalls mit einem schwachen Anflug von Abstraktion. Man erinnere sich an die figuralen Bronzeplastikenvon Henry Moor Family Group vom Ende der 40er Jahre. Neben Nejeschleba hatte sich schon 1961 Jan Solovjev dieses dankbaren Themas angenommen (siehe Skulptur → 4) Siehe auch Station 1

Viz též zastavení 1 109

Family Štefan Nejeschleba (31 March 1934 – 21 January 2014) Year: 1989 Material: concrete Size: 130 × 150 × 300 cm Location: at the crossroad of Pavlovická and Ruprechtická Street GPS: 50.7733981N, 15.0556669E The newest statue in our selection depicts the extreme dynamics of the abstracted figurative motif of Family (Rodina). A search for a new building nearby, would be in vain. This statue from a concrete monolith was actually located directly in front of the gate leading to the former residence of the late Štefan Nejeschleba, who had beautified its surroundings (the artist and his work also → 1). The topic of nuclear family (i.e. parents and a child) was very frequent throughout the 1960s to 80s, not only in our country but also in the West. In most cases they were realistic sculptures with a hint of abstraction. Remember, for example, figural bronzes by Henry Moore, Family Group, from the late 1940s. Another sculptor who had already dealt with this popular theme was Jan Solovjev in 1961. (see sculpture → 4) See also stop 1

110

Rodzina Štefan Nejeschleba (31. 3. 1934 – 21. 1. 2014) Rok: 1989 Tworzywo: beton Wymiary: 130 × 150 × 300 cm Lokalizacja: na skrzyżowaniu ulic Pavlovické i Ruprechtické Współrzędne GPS: 50.7733981N, 15.0556669E Najmłodsza rzeźba którą przedstawiamy, prezentuje doprowadzony do skrajności abstrakcji dynamiki motyw figuratywny Rodziny (Rodina). Bez powodzenia szukalibyśmy w pobliżu nowego obiektu do którego nawiązuje. Rzeźba wykonana w monolitycznym betonie jest umieszczona bezpośrednio przed brama prowadzącą do byłego miejsca zamieszkania zmarłego Socha Štefana Nejeschleby, który w ten sposób upiększył swoje otoczenie (o artyście i jego twórczości także → 1). Temat rodziny nuklearnej (tzn. rodzice i dziecko) należał przez cały okres lat 60. – 80. do bardzo wykorzystywanych, nie tylko u nas, ale również na Zachodzie. W większości przypadków była to twórczość realistyczna, ewentualnie ze słabym powiewem abstrakcji. Przywołajmy figuracyjne brązy Henryho Moora Family Group, pochodzące z końca lat 40. Obok Nejescheby tego wdzięcznego tematu ujął się już w roku 1961 Jan Solovjev (patrz rzeźba → 4) Patrz też przystanek 1

111

KVĚT Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007)

26

Rok: 1976 Materiál: mramor Rozměry: 150 × 160 cm Poloha: v zeleni na křižovatce Ruské a Ruprechtické ulice GPS souřadnice: 50.7745575N, 15.0579508E

Ačkoliv vrcholné tvůrčí období Slavoje Nejdla (k umělci a jeho tvorbě též → 3, 24) spadá do druhé poloviny 60. let, kdy se účastní „Sochařské bilance“ v Olomouci a „Sochy a města“ v Liberci, vznikají Památníky v Plzni (1967) a Rokycanech (1965) a profiluje se jeho autorský rukopis, řadou hodnotných děl obohatil veřejný prostor i v následujících desetiletích. V Liberci bychom nalezli dvě taková díla, charakterizované typicky Nejdlovskou biomorfností. Před jedním z nich, mramorovým Květem z roku 1976, právě stojíme. Jeho osazení souvisí s výstavbou obytné skupiny bodového a deskového domu se samoobsluhou na nároží Ruské a Ruprechtické ulice. Druhý z roku 1984, nazvaný Pitítko, se nalézá v areálu vysokoškolských kolejí v Liberci-Harcově a Nejdl na něm spolupracoval s architektem areálu Pavlem Švancerem. Již tradičně nahlédněme i do sousedního Jablonce, kde Nejdl rozhodil hrst perel před objektem Jablonexu. Z umělcovy tvorby není možné opominout brilantního Vetřelce před karlovarským Thermalem z roku 1977. Viz též zastavení 3, 24

112

Blüte Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Jahr: 1976 Material: Marmor Abmessungen: 150 × 160 cm Standort: in der Grünanlage an der Kreuzung der Straßen Ruská und Ruprechtická GPS Koordinaten: 50.7745575N, 15.0579508E Obwohl die fruchtbarste Schaffensperiode von Slavoj Nejdl (über den Künstler und sein Werk siehe auch → 3, 24) in die zweite Hälfte der 60er fällt, als er an der „Bildhauerbilanz“ in Olomouc und an der Ausstellung „Skulptur und Stadt“ in Liberec teilnimmt, Denkmäler in Pilsen (1967) und Rokycany (1965) entstehen und sich seine künstlerische Handschriftprofiliert, bereicherte er den öffentlichen Raum auch in den folgenden Jahrzehnten mit einer ganzen Reihe wertvoller Werke. In Liberec gibt es zwei solcher Werke, die von Nejdl’s charakteristischer Bio-Morphität geprägt sind. Vor einem von ihnen, der Marmor-Blüte (Mramorový květ) vom Mai 1976, stehen wir gerade. Seine Errichtung hing mit dem Bau des Wohnkomplexes, bestehend aus einem Punkt- und einem Scheibenhochhaus mit SB-Geschäft an der Straßenecke der Ruská und Ruprechtická zusammen. Die zweite aus dem Jahre 1984, Trinkbrunnen (Pitítko) genannt, steht auf dem Gelände des Studentenwohnheims in Liberec-Harcov, an diesem arbeitete Nejdl mit dem Architekten des Areals, Pavel Švancer zusammen. Schon gewohnheitsmäßig werfen wir einen Blick ins benachbarte Jablonec, wo Nejdl vor dem Objekt von Jablonex eine Handvoll Perlen ausstreute. Von den Werken dieses Künstlers sollte auch sein brillanter Eindringling (Vetřelec) vor dem Karlsbader Hotel Thermal aus dem Jahre 1977 nicht unerwähnt bleiben. Siehe auch Station 3, 24

113

Flower Slavoj Nejdl (6 June 1929 – 20 January 2007) Rok: 1976 Material: marble Size: 150 × 160 cm Location: in the green area at the crossroad of Ruská and Ruprechtická Street GPS: 50.7745575N, 15.0579508E

Kwiat Slavoj Nejdl (6. 6. 1929 – 20. 1. 2007) Rok: 1976 Tworzywo: marmur Wymiary: 150 × 160 cm Lokalizacja: na skwerze na skrzyżowaniu ulic Ruské i Ruprechtické Współrzędne GPS: 50.7745575N, 15.0579508E

Although the peak of Slavoj Nejdl’s creativity (see the artist and his work also → 3, 24) falls into the latter half of the 1960s when he participated in “Sculptural Balance“ in Olomouc and “Sculptures and the City“ in Liberec, he created Monuments in Pilsen (1967) and Rokycany (1965), he formed his authentic handwriting in the creation of a number of valuable works that enrich public spaces in the decades to come. In Liberec, we can find two examples characterized by Nejdl’s typical biomorphosis. We are standing in front of one of them just now – a marble Flower (Mramorový květ) from 1976. It was installed in connection with the construction of a group of buildings from prefabricated panels and high-rise buildings with a supermarket at the corner of Ruská and Ruprechtická Street. The second one, from 1984, called Drinking Fountain (Pitítko), is found on the TUL campus in Liberec-Harcov and it is a result of Nejdl’s cooperation with campus architect, Pavel Švancer. Let us also take a look to neighbouring Jablonec where Nejdl threw a handful of beads in front of Jablonex building. Last but not least, we must not forget artist‘s brilliant Alien (Vetřelec) in front of the Carlsbad Thermal Spas from 1977.

Chociaż szczytowy okres twórczy Slavoje Nejdla (o artyście i jego twórczości także → 3, 24) przypada na drugą połowę lat 60., kiedy to bierze udział w „Bilans rzeźbiarski“ w Ołomuńcu i „Rzeźba i Miasto“ w Libercu, powstają Pomniki w Pilźnie (1967) i Rokycanach (1965) i kształtuje się jego autorski rękopis, szeregiem wartościowych dzieł wzbogacił przestrzeń publiczną także w kolejnych dziesięcioleciach. W Libercu znaleźlibyśmy dwa takie dzieła, o charakterze typowym dla biomorfizmu Nejdla. Przed jednym z nich, marmurowym Kwiatem (Mramorový květ) z roku 1976, akurat stoimy. Jego lokalizacja związana jest z budową grupy mieszkalnej wieżowca i bloku ze sklepem samoobsługowym na narożniku ulic Ruské i Ruprechtické. Drugi z roku 1984, nazwany Wodopój (Pitítko), znajduje się na terenie akademików w Liberci-Harcově a Nejdl przy jego tworzeniu współpracował z architektem terenu Pavlem Švancerem. Już tradycyjnie zajrzymy do sąsiedniego Jablonce, gdzie Nejdl rozrzucił garść pereł przed obiektem Jablonexu. W twórczości artysty nie można pominąć brylantowego Obcego (Vetřelec) przed karlowarskim Thermalem z roku 1977.

See also stop 3, 24

114

Patrz też przystanek 3, 24

115

PÍTKO Vilém Veselý (4. 8. 1931 – 28. 8. 2003) Rok: 1986 Materiál: nerezová ocel Rozměry: ø 70 cm, výška 160 cm Poloha: v parkově upravené ploše uprostřed Tržního náměstí GPS souřadnice: 50.7739264N, 15.0614147E Posledním zastavením naší procházky je centrální fontána na Tržním náměstí z roku 1986, kdy střed náměstí získal dnešní podobu. Ta byla jakýmsi pokračováním výstavby plaveckého stadionu, dokončeného v roce 1984. Architektu Švancerovi se podařilo expandovat i do okolí bazénu a vedle atypické čekárny s trafikou na autobusové zastávce zrealizovat jeho novou parkovou úpravu. Autorem fontány – Pítka je novoborský sklářský výtvarník a sochař Vilém Veselý. Novému Boru zůstal věrný po celý život; po absolvování tamní Střední průmyslové školy sklářské pracoval jako rytec v ateliérech Umě27 leckého skla, posléze studoval na VŠUP v Praze u Karla Štipla (1950–1951) pracoval v Borském sklu, po dalším studiu na VŠUP u Stanislava Libenského, Josefa Malejovského a Václava Plátka (1961– 1966) jako samostatný návrhář. V letech 19661967 byl stipendistou UNESCO na Hochschulefürbildende Künste v Západním Berlíně.

116

Pítko – Trinkbrunnen Vilém Veselý (4. 8. 1931 – 28. 8. 2003) Jahr: 1986 Material: Edelstahl Abmessungen: ø 70 cm, Höhe 160 cm Standort: auf der parkmäßig gestalteten Fläche mitten auf dem Tržní Platz GPS Koordinaten: 50.7739264N, 15.0614147E Die letzte Station unseres Kunstbummels ist der zentrale Springbrunnen auf dem Marktplatz –Tržní náměstí aus dem Jahre 1986, als der Platz sein heutiges Aussehen erhielt. Dieser war eine gewisse Fortsetzung der Erbauung des 1984 fertiggestellten Schwimmstadions. Dem Architekten Švancer gelang es, auch in die Umgebung des Schwimmbades zu expandieren und neben dem atypischen Warteraum samt Tabakladen an der Haltestelle auch noch dessen neue Parkgestaltung zu realisieren. Autor des Springbrunnens (Pítka) ist der Glasdesigner und Bildhauer Vilém Veselý. Nový Bor blieb er sein ganzes Leben lang treu; nach Absolvierung der dortigen Glasfachschule arbeitete er als Graveur in den Ateliers von „Kunstglas“, anschließend studierte er an der Akademie für Kunst, Architektur und Design (VŠUP) in Prag bei Karel Štipl (1950–1951), dann arbeitete er im Betrieb Borské sklo, nach weiteren Studien an der Akademie VŠUP bei Stanislav Libenský, Josef Malejovský und Václav Plátek (1961–1966) dann als freischaffender Designer. In den Jahren 1966–1967 war er UNESCO-Stipendiat an der Hochschule für bildende Künste in Westberlin.

117

Drinking Fountain Vilém Veselý (4 August 1931 – 28 August 2003) Year: 1986 Material: stainless steel Size: ø 70 cm, height 160 cm Location: in a park landscaped area in the middle of Tržní Square GPS: 50.7739264N, 15.0614147E The last stop of our walk is at the central fountain in Tržní Square. The square was completed in 1986; the construction being a continuation of the construction of the aquatics complex completed in 1984. Architect Švancer managed to expand into the pool area and then to an atypical waiting room with the newsagent‘s at the bus stop and implementing new landscaping. The Drinking Fountain (Pítko) was made by Nový Bor glass artist and a sculptor, Vilém Veselý. He remained faithful to his town throughout his life; after graduating from the local Secondary School of Glassmaking he worked as an engraver in the Umělecké sklo studios, and then he studied at the Academy of Arts (VŠUP) in Prague under Karel Štipl (1950–1951). After further studies at the Academy of Arts (VŠUP) under Stanislav Libenský, Josef Malejovský and Václav Plátek (1961–1966) he worked at the Borské sklo Company as an independent designer. In the years 1966-1967, he was awarded a UNESCO scholarship at Hochschule für bildende Künste in West Berlin.

118

Wodopój Vilém Veselý (4. 8. 1931 – 28. 8. 2003) Rok: 1986 Tworzywo: stal nierdzewna Wymiary: ø 70 cm, wysokość 160 cm Lokalizacja: na skwerze pośrodku Tržního náměstí Współrzędne GPS: 50.7739264N, 15.0614147E Ostatnim przystankiem podczas naszego spaceru jest centralna fontanna na [plac] Tržním náměstí z roku 1986, kiedy to centralna część placu uzyskała dzisiejszy wygląd. Była ona jakąś formą kontynuacji budowy pływalni, zakończonej w roku 1984. Architektowi Švancerovi udało się objąć pracami także otoczenie basenu i obok nietypowej poczekalni z kioskiem na przystanku autobusowym stworzyć nową adaptację parku. Autorem fontanny – wodopoju (Pítko) jest novoborský artysta- szklarz i rzeźbiarz Vilém Veselý. Pozostał wierny Novému Boru przez całe życie; po ukończeniu tamtejszego Technikum szklarstwa pracował jako grawer w atelier Szkła artystycznego, następnie studiował na WSSP w Pradze u Karla Štipla (1950–1951) pracował w Borském sklu [huta szkła], po kolejnych studiach na WSSP u Stanislava Libenského, Josefa Malejovského i Václava Plátka (1961– 1966) jako samodzielny projektant. W latach 1966–1967 był stypendystą UNESCO na Hochschule für bildende Künste w Berlinie Zachodnim.

119

Žitavou za sochami několika staletí V protikladu k Liberci má Žitava většinu sochařské tvorby s kořeny v hluboké minulosti. Významné středověké město je jakoby v protichůdné pozici ke svému v současnosti většímu českému sousedovi. Většina dochovaných sochařských děl v Žitavě pochází z období 16. až počátku 20. století. Město postrádá, až na několik výjimek, novější sochařskou produkci, jak je toho naopak dokladem Liberec s četnými sochami z období posledních padesáti let, když četná starší sochařská díla zde byla v druhé polovině 20. století zničena. Avšak i Žitava přišla o řadu významných sochařských děl, ať se jednalo o figurální staré kašny, novější pomníky osobností 19. století, či nedávná díla spojená s architekturou 70. a 80. let. Většina sochařských památek Žitavy vznikala ve vazbě na potřeby města a jeho obyvatel, ať již se jedná o kašny jako zdroje vody potřebné k životu, výzdobu obytné i církevní či k veřejným účelům sloužící architektury a nakonec se dochovalo i značné množství sochařských děl v podobě náhrobních desek a výzdoby honosných hrobek, kde se odráželo bohatství města od poloviny 16. do poloviny 18. století. Památek gotického sochařství lze nalézt v Žitavě hned několik, ale všechny jsou uloženy v interiérech chrámů nebo muzeí. K nejznámějším z nich patří socha P. Marie na oltáři kostela P. Marie v areálu městského hřbitova. Z nemnohých dostupných renesančních soch je nejvýznačnější Marsova kašna (der Marsbrunnen) na hlavním náměstí. Na nedaleké radnici je několik reliéfů ze 16. století, které pocházejí ze staré žitavské radnice, zničené při ostřelování rakouskými dělostřelci roku 1757. Dornspachův epitaf (das Dornspach-epitaph) ve zdi u starého gymnázia upomíná na někdejší městský hřbitov, který se rozprostíral okolo Jánského kostela. Představuje typický renesanční figurální reliéf, s jakým se můžeme setkat i na dalších žitavských hřbitovech, ať již funkčních, jako je městský hřbitov u kostela P. Marie, nebo již jen jakási lapidária, jak je představují skupiny náhrobků a hrobek u 120

kostelů Nejsvětější Trojice, sv. Kříže nebo v areálu někdejšího františkánského kláštera (dnes Městské muzeum). Vztahy mezi Libercem a Žitavou se v některých případech dají vysledovat i na inspiracích uměleckými díly. Nejzřetelnější v tomto směru, i když nedochované sochařské dílo, které bylo stvořeno v Žitavě již roku 1573 a následně roku 1823 ovlivnilo i vznik obdobného díla v Liberci, byla Neptunova kašna (der Neptunbrunnen). Tato nejstarší, sochařsky pojednaná kašna v Žitavě, byla také jednou z nejdříve odstraněných sochařských památek ve městě, již roku 1854. Procházky po žitavských památkách sochařského umění je těžké absolvovat v chronologické posloupnosti. Jednotlivé sochy jsou sice roztroušeny v nevelkém prostoru historického jádra města, ale pochopitelně je není možné propojit kontinuální trasou. Jejich umístění je proto zaznamenáno číslem v plánku města a v níže publikovaném seznamu jsou díla seřazena a očíslována chronologicky, aby vznikl logicky uspořádaný celek. Jako paralela k libereckému oddílu publikace bylo vybráno 27 sochařských děl nebo lokalit, která alespoň v zúženém výběru seznámí návštěvníka s rozsáhlým kulturním bohatstvím tohoto města.

121

Nach Zittau – zu Bildwerken aus mehreren Jahrhunderten Im Gegensatz zu Liberec haben die meisten der bildhauerischen Werke in Zittau tiefe historische Wurzeln. Die bedeutende mittelalterliche Stadt ist so etwas wie der bildhauerische Gegenpolihres heute größeren tschechischen Nachbarn. Die Mehrheit der bewahrten Bildwerke in Zittau stammen aus dem Zeitraum vom 16. zum 20. Jahrhundert. Bis auf wenige Ausnahmen lässt die Stadt jedoch neuere bildhauerische Produktion, wie in Liberec mit seinen zahlreichen Skulpturen und Plastiken aus dem letzten halben Jahrhundert vermissen, wo wiederum zahllose ältere Bildwerke in der zweiten Hälfte des 20. Jahrhunderts zerstört wurden. Aber auch Zittau büßte zahlreiche bildhauerischen Werke ein, beispielsweise alte figurale Brunnen, neuere Denkmäler von Persönlichkeiten des 19. Jahrhunderts oder auch jüngere, mit der Architektur der 70er und 80er Jahre verbundene Werke. Die meisten der Zittauer Denkmäler entstanden in Zusammenhang mit den Bedürfnissen der Stadt und ihrer Einwohner – Brunnen als lebenswichtige Wasserquellen, zur Verschönerung von Wohnoder Sakralbauten oder öffentlichen Zwecken dienende Architektur, nicht zuletzt blieb auch eine große Anzahl bildhauerischer Werke in Form von Grabplatten und der Ausschmückung prächtiger Grabsteine bewahrt, in denen sich der Reichtum der Stadt von der Mitte des 16. zur Mitte des 18. Jahrhunderts widerspiegelt. Zittau kann zwar auf eine ganze Reihe von Denkmälern der gotischen Bildhauerei verweisen, aber allesamt werden diese im Innern von Kirchen und Museen aufbewahrt. Zu den bekanntesten von ihnen gehört die Marienskulptur am Altar der Frauenkirche auf dem hiesigen städtischen Friedhof. Von den wenigen, frei zugänglichen Renaissancestatuen ist der Marsbrunnen (Rolandbrunnen) am Hauptplatz der bedeutendste. Am nahen Rathausgebäude sind einige Reliefs aus dem 16. Jahrhundert zu bewundern, die noch vom Alten Zittauer Rathaus stammen, das 1757 beim österreichischen Artilleriebeschuss 122

zerstört wurde. Das Dornspach-Epitaph in der Mauer des alten Gymnasiums erinnert an den einstigen Stadtfriedhof, der sich rund um die Johanniskirche ausbreitete. Es ist ein typisches figurales Renaissancerelief, wie es auch auf weiteren, funktionierenden und aufgelösten Zittauer Friedhöfen anzutreffen ist, wie beispielsweise auf dem Stadtfriedhof an der Frauenkirche oder auch nur in Form von Lapidarien, wie bei der Gruppe von Grabsteinen und Grabmalen an der Weberkirche bzw. „Dreifaltigkeitskirche“, der Kreuzkirche oder auf dem Gelände des ehemaligen Franziskanerklosters (heute Stadtmuseum). Die Beziehungen zwischen Liberec (Reichenberg) und Zittau sind mitunter auch an der gegenseitigen Inspiration zu Kunstwerken zu erkennen. Am deutlichsten ist in dieser Hinsicht ein (wenn auch nicht bewahrtes) Bildwerk, das schon 1573 in Zittau entstand und später, im Jahre 1823 die Entstehung eines ähnlichen Werkes in Liberec/Reichenberg beeinflusste – des Neptunbrunnens. Dieser älteste, bildhauerisch gestaltete Brunnen in Zittau war auch einer der ersten beseitigten Bildwerke der Stadt – er wurde schon 1854 abgerissen. Spazierbummel zu den Zittauer Zeugnissen der Bildhauerkunst lassen sich kaum in chronologischer Reihenfolge absolvieren. Die einzelnen Statuen sind zwar nur über das nicht große Gebiet des historischen Stadtkerns verstreut, dennoch lassen sie sich nicht durch eine kontinuierliche Route miteinander verbinden. Ihr Standort ist daher immer mittels einer Nummer im Stadtplan verzeichnet, im nachfolgenden Verzeichnis sind die Werke jedoch chronologisch geordnet und beziffert, damit ein logisch geordnetes Ganzes entsteht. Als Parallele zum Liberecer Teil dieser Publikation wurden 27 bildhauerische Werke oder Locations ausgewählt, welche die Besucher wenigstens anhand dieser beschränkten Auswahl mit dem vielfältigen Kulturreichtum der Stadt bekanntmachen sollen.

123

A Walk in Zittau – Visit Sculptures through the Centuries In contrast to Liberec, the origins of Zittau sculptural work date far back in history. This important mediaeval town seems to be in contrast to its currently larger Czech neighbour. The majority of the preserved sculptural works in Zittau were created between the 16th and the early 20th centuries. The town lacks, with several exceptions, more recent sculpture activity, which, on the other hand, has been ongoing in Liberec, a town with numerous sculptures created over the past 50 years. However, many significant sculptures have even been lost in Zittau. These include figures from an old fountain, newer monuments by 19th century artists, and recent works connected with the architecture of the 1970s and 80s. The majority of sculptural monuments in Zittau were created as reflections of the needs of the town and its inhabitants, whether they be fountains - sources of water, decorations on residential, church or public buildings, or testimony to the town’s wealth as evidenced in a number of grave-stones and spectacular tomb decorations from the second half of the 16th century through the mid 18th century. There are several gothic monuments in Zittau and all of them are kept inside churches or museums. One of the most famous is the sculpture of Virgin Mary on the altar of the Church of Our Lady at the town cemetery. The most significant renaissance sculpture among the few that are accessible is The Fountain of Mars (der Marsbrunnen) in the main square. There are several reliefs near the town hall dating from the 16th century, which have come from the old Jewish town hall destroyed during Austrian artillery shelling in 1757. Dornspach’s epitaph (das Dornspach - epitaph) on the wall of an old grammar school reminds us of the former town cemetery spreading around the St. John’s Church. It 124

represents a typical renaissance figural embossment, which you can also find at other Zittau cemeteries, whether still in use or not, such as the town cemetery at the Church of Our Lady, or in some hardstone carvings embodied in a group of grave stones and tombs at the Holy Trinity and St. Cross Churches or the former Franciscan monastery (currently the Town Museum). It is also possible to trace the relationship between Zittau and Liberec, in some cases, through the sources of inspiration for their works of art. The most significant, though not well preserved, is a sculpture created in Zittau in 1573 and later in 1823. It was influenced by a similar piece of art in Liberec - The Neptune Fountain (der Neptunbrunnen). This, the oldest sculptural fountain in Zittau, was one the earliest sculptural monuments removed (in 1854) from the town. Taking a sightseeing tour of Zittau and following sculptural art in chronological order is not a simple undertaking. Even though the individual sculptures are dispersed over a rather small area of the historical town centre, they cannot be followed along one sequential path through time. To complement the chapter about Liberec, we have chosen 27 sculptures or sites that will present the extensive cultural riches of this town, even though this list is not completely all encompassing.

125

Przez Żytawę w poszukiwaniu rzeźb z kilku stuleci W przeciwieństwie do Liberca Żytawa ma większość twórczości rzeźbiarskiej zakorzenioną w głębokiej przeszłości. Znaczące miasto średniowieczne jest jakby przeciwieństwem współcześnie większego czeskiego sąsiada. Większość zachowanych w Żytawie rzeźb pochodzi z okresu 16. do początku 20. stulecia. W mieście brak, za wyjątkiem niewielu, nowszej produkcji rzeźbiarskiej, jak jest tego przeciwnym przykładem Liberec z licznymi rzeźbami pochodzącymi z okresu ostatnich pięćdziesięciu lat, ponieważ liczne starsze dzieła rzeźbiarzy zostały w drugiej połowie 20. stulecia zniszczone. Jednak także Żytawa utraciła wiele istotnych dzieł rzeźbiarzy, były to figuratywne stare fontanny, nowsze zabytkowe osobliwości z 19. stulecia lub niedawne dzieła związane z budownictwem lat 70. i 80. Większość zabytkowych rzeźb Żytawy powstała w związku z zapotrzebowaniem ze strony miasta i jego mieszkańców, czy dotyczyły one fontann jako źródeł wody, niezbędnej w życiu codziennym, ozdoby budowli mieszkalnych i kościelnych lub dla celów społecznych i w końcu zachowała się duża ilość rzeźb pod postacią płyt nagrobnych i wykonywanych dla ozdoby okazałych grobów, co odzwierciedlało bogactwo miasta od połowy 16. do połowy 18. stulecia. Zabytkowe rzeźby z okresu gotyku są nieliczne, ale są zlokalizowane we wnętrzach świątyń lub muzeów. Do najbardziej znanych należy rzeźba P. Mariiwołtarzukościoła P. Mariina terenie cmentarza komunalnego. Z niewielu dostępnych rzeźb z okresu renesansu najwybitniejszym dziełem jest fontanna Marsa (der Marsbrunnen) na rynku głównym. Na nieodległym ratuszu znajduje się kilka płaskorzeźb z 16. stulecia, pochodzących ze starego ratusza, zniszczonego w wyniku ostrzału artylerii austriackiej w roku 1757. Epitafium Dornspachana (das Dornspach-epitaph) ścianie przy Starym Gimnazjum przypomina były cmentarz komunalny, który znajdował się obok kościoła św. Jana. Przedstawia typową renesansową płaskorzeźbę figuratywną, którą możemy napotkać także na innych 126

cmentarzach żytawskich, czy czynnych jak np. cmentarz komunalny przy kościele P. Marii lub tylko jakieś lapidaria w jakie są zorganizowane grupy nagrobków i grobowców przy kościołach Trójcy Przenajświętszej, św. Krzyża lub na terenie byłego klasztoru franciszkańskiego (dziś Muzeum Miejskie). Związki pomiędzy Libercem a Żytawą w niektórych przypadkach dają się zdefiniować w oparciu o inspiracje dzieł sztuki. Najoczywistsza pod tym względem jest, mimo że nie zachowała się, wykonana w roku 1573 a następnie która w roku 1823 w sposób zasadniczy wpłynęła na powstanie podobnej rzeźby w Libercu fontanna Neptuna (der Neptunbrunnen). Ta najstarsza uwzględniająca rzeźbę artystyczną fontanna w Żytawie, była również jednym z najwcześniej usuniętych z miasta rzeźbionych zabytków, miało to miejsce w roku 1854. Spacery po zabytkach sztuki rzeźbiarskiej w Żytawie trudno jest odbywać w kolejności chronologicznej. Poszczególne rzeźby są co prawda umieszczone na terenie niewielkiej powierzchni historycznego rdzenia miasta, ale ze zrozumiałych względów nie można połączyć je w jedną ciągła trasę. Ich lokalizacja jest dlatego oznaczona numerami na planie miasta i w poniżej opublikowanym wykazie są dzieła uporządkowane i ponumerowane chronologicznie, aby powstał ciąg logiczny. Jako odniesienie do libereckiego oddziału publikacji zostało wybranych 27 rzeźb lub lokalizacji, które przynajmniej w wąskim zakresie zapoznają zwiedzającego z ogromnym bogactwem kulturowym tego miasta.

127

RELIÉF SE ZNAKEM S ČESKÝM LVEM Neznámý autor 1533 Pískovec Jižní stěna radnice, Markt Z původní stavby žitavské radnice, zničené dělostřelbou v roce 1757 se dochovalo několik málo sochařských památek, které byly následně osazeny na nové radniční budově. Tento reliéf z roku 1533, umístěný na jižní stěně radnice prezentoval umístěním heraldické figury českého lva sounáležitost k zemím Koruny české. Na severní straně radnice, směrem od náměstí, je ještě z předchozí budovy reliéf se znakem města.

1

Relief mit Wappen mit dem böhmischen Löwen Unbekannter Autor 1533 Sandstein Südwand des Rathauses, Markt Vom ursprünglichen, 1757 durch Artilleriebeschuss zerstörten Rathausgebäude blieben einige wenige Bildwerke übrig, die anschließend am neuen Rathausgebäude installiert wurden. Dieses Relief aus dem Jahre 1533 an der Südfront des Rathauses demonstrierte durch die heraldische Figur des böhmischen Löwen die Verbundenheit mit den Ländern der böhmischen Krone. An der rechten Seite des Ratshauses, vom Markplatz aus gesehen, ist vom vorherigen Rathausgebäude noch ein Relief mit dem Stadtwappen zu sehen. Relief with the emblem of the Czech lion Anonymous author 1533 Sandstone South hall of the town hall, Markt Only several sculptural works from the former Zittau town hall, destroyed by shelling in 1757, have been preserved, and later installed in the new town hall. This relief with the heraldic figure of the Czech lion from 1533, placed on the south wall of the town hall represents the town’s place in the Czech Crown countries. On the north wall, facing the square, there is a relief with the town emblem. Płaskorzeźba z herbem z czeskim lwem Autor nieznany 1533 Piaskowiec Południowa ściana ratusza, Markt Z oryginalnej budowli ratusza żytawskiego, zniszczonego przez artylerię w roku 1757 zachowało się mało rzeźbionych zabytków, które następnie zostały zainstalowane w nowym budynku ratusza. Ta płaskorzeźba z roku 1533, umieszczona na ścianie południowej ratusza symbolizowała w związku z umieszczeniem figury heraldycznej lwa czeskiego przynależność do ziem Korony czeskiej. Na północnej ścianie ratusza, w kierunku od rynku umieszczona jest pochodząca z poprzedniego budynku płaskorzeźba z herbem miasta.

128

129

EPITAF NIKOLAUSE VON DORNSPACH Neznámý autor Okolo 1581 Pískovec Stěna severně od Starého gymnázia, Johannisplatz

Náhrobní epitaf jednoho z nejvýznačnějších žitavských starostů (pocházel z Moravské Třebové), který zemřel roku 1580, byl zasazen do zdi kostela sv. Jana a zůstal tam i po zrušení přilehlého hřbitova. Při ostřelování města roku 1757 byl kostel vážně poškozen a epitaf byl zavalen ruinami. Naštěstí 2 po vyproštění byl jeho stav natolik dobrý, že mohl být osazen do protilehlé stěny u Starého gymnázia (Altes Gymnasium), které za svůj vznik vděčí právě Nikolau von Dornspachovi. Epitaph des Nikolaus von Dornspach Unbekannter Autor um 1581 Sandstein Nördlich des Alten Gymnasiums, Johannisplatz Das Grabmal des Nikolaus von Dornspach, eines des namhaftesten Bürgermeisters von Zittau (er stammte aus Mährische Trübau - Moravská Třebová), der 1580 starb, wurde in die Wand der Johanniskirche eingesetzt und verblieb dort auch nach der Stilllegung des angrenzenden Friedhofs. Beim Beschuss der Stadt im Jahre 1757 wurde die Kirche schwer beschädigt und das Epitaph war unter ihren Trümmern verschüttet. Zum Glück war es nach seiner Bergung in einem so guten Zustand, dass es an der gegenüberliegenden Wand am Alten Gymnasium eingelassen worden konnte, das gerade Nikolaus von Dornspach seine Gründung verdankte. 130

The Epitaph of Nikolaus von Dornspach Anonymous author Circa 1581 Sandstone South hall of the town hall, Markt The tombstone epitaph of one of the most notable mayors of Zittau, a Moravská Třebová native who died in 1580, was set into the wall of the St. John’s Church and it remained there even after the adjacent cemetery was closed down. During the shelling of the town in 1757, the church was severely damaged and the epitaph was buried under ruins. Fortunately, after it was excavated, its condition was so good that it was possible to fit it into the opposite wall of the Old Grammar School, which was founded by Nikolau von Dornspachovi. Epitafium Nikolause von Dornspach Autor nieznany 1533 Piaskowiec Ściana na północ od Starego gimnazjum, Johannisplatz Epitafium nagrobne jednego z najznamienitszych burmistrzów żytawskich (pochodził z Morawskiej Trzebowej), który zmarł w roku 2 1580, zostało osadzone w murze kościoła św. Jana i pozostało tam po zamknięciu przyległego cmentarza. Podczas ostrzału miasta w roku 1757 kościółuległ poważnym uszkodzeniom i epitafium zostało pokryte ruinami. Na szczęście po odgruzowaniu stan jego był na tyle dobry, że można było zainstalować je na ścianie przeciwległej przy Starym Gimnazjum, które swoje powstanie zawdzięcza właśnie Nikolasowi von Dornspach.

131

MARSOVA KAŠNA Mathias Zimmermann? 1585 | Pískovec | Markt

Z původně tří kašen na hlavním náměstí se dochovala na svém místě pouze jediná z nich, Marsova nebo někdy nazývaná také Rolandova. Postava ozbrojence v brnění (Rolanda) završující antikizující sloup, byla od středověku vnímána jako personifikace záštity městských práv. Ochranu nad městem v tomto případě zajišťoval císař, jak dokládá dvouhlavý císařský orel na štítu, který si zbrojnoš přidržuje u levé nohy. Chráněné bohatství města personifikují čtyři putti s 3 atributy, představujícími obchod, tkalcovství, zemědělství a sadařství. Autorem bývá s výhradami jmenován Mathias Zimmermann, jemuž připisované kamenické značky kašna nese a jsou známy i ze staveb v okolí Žitavy. V rozlehlé ploše náměstí na konci 16. století stála ještě starší kašna s Neptunem z roku 1573. Vazba na antickou mytologii v Žitavě v období pozdní renesance je tak velmi zřejmá. Marsbrunnen Mathias Zimmermann? 1585 | Sandstein | Markt Von den ursprünglich drei Brunnen am Hauptplatz blieb nur einer an seinem ursprünglichen Ort stehen – der Marsbrunnen, mitunter auch Rolandbrunnen genannt. Die Gestalt des gewappneten Ritters (Rolands) auf der Spitze einer antikisierenden Säule galt vom Mittelalter an als personifizierter Beschützer der Stadtrechte. Für den Schutz der Stadt sorgte in diesem Fall jedoch der Kaiser, wie der zweiköpfige Kaiseradler auf dem Wappen bezeugt, den der Knappe am linken Bein festhält. Den zu bewahrenden Reichtum der Stadt personifizieren zudem die vier Putten mit ihren Attributen, welche den Handel, die Weberei, Landwirtschaft und den Obstbau symbolisieren. Mit gewisser Vorsicht darf Matthias Zimmermann als ihr Schöpfer angesehen werden; die ihm zugeschriebenen Steinmetzzeichen tragen nämlich auch weitere Bauten in der Umgebung von Zittau. Auf dem weitläufigen Marktplatz stand am Ende des 16. Jahrhunderts noch ein älterer, der sog. Neptunbrunnen aus dem Jahre 1573. Der Zittauer Hang zur antiken Mythologie zu Zeiten der Spätrenaissance ist offenkundig. 132

The Mars Fountain Mathias Zimmermann? 1585 Sandstone Markt Of the three original fountains in the main square, only the Mars Fountain (also called the Roland Fountain) has been preserved at its original location. Since the Middle Ages the man-at-arms, Roland, at the crown of the antique column has been perceived as the personification of the city rights patronage. The city’s protection was secured by the Emperor, as evidenced by the imperial double-headed eagle on the shield held by the shield bearer by his left foot. The assurance of the town’s prosperity is personified by the four putti with attributes representing trade, weaving, agriculture, and horticulture. The author is probably Mathias Zimmermann, whose stone markings are present at the fountain and are known from buildings near Zittau. There was another older fountain in the large square, the Neptune Fountain from 1573. The link to ancient mythology is obvious in renaissance Zittau. Fontanna Marsa Mathias Zimmermann? 1585 Piaskowiec Markt Z pierwotnie istniejących trzech fontann na rynku głównym zachowała się na swoim miejscu tylko jedna z nich, fontanna Marsa lub także nazywana fontanna Rolanda. Postać rycerza w zbroi (Rolanda) zamykająca kolumnę antyczną, od średniowiecza była odbierana jako personifikacja patronatu nad prawami miejskimi. Ochronę miastu w tym przypadku zapewniał cesarz, co dokumentuje dwugłowy orzeł cesarski na tarczy, którą rycerz przytrzymuje przy lewej nodze. Chronione bogactwo personifikującztery cherubinki z atrybutami symbolizującymi handel, tkactwo, rolnictwo i sadownictwo. Za autora bywa uznawany z zastrzeżeniami Mathias Zimmermann, któremu przypisywane są umieszczone na fontannie znaki kamieniarskie i są znane także z budynków w pobliżu Żytawy. Na rozległej powierzchni rynku w końcu 16. stulecia znajdowała się jeszcze starsza fontannaz Neptunem z roku 1573. Nawiązanie do mitologii antycznej w Żytawie w okresie późnego renesansu jest bardzo oczywiste. 133

PORTÁL MĚSTSKÉHO HŘBITOVA U KOSTELA PANNY MARIE Neznámý autor 1696 | Pískovec Hammerschmiedstraße

Dnes nejrozsáhlejší hřbitov v Žitavě leží v místech někdejší johanitské komendy a představuje jedno z nejstarších kontinuálních pohřebišť ve městě. I 4 když co do kvality zachovaných starých náhrobků stojí až za zrušenými hřbitovy okolo kostela sv. Kříže (Kreuzkirche) dnes areálu ve správě městských muzeí v Žitavě, kde se nalézají sochařsky nejbohatší hrobky, případně okolo kostela Nejsvětější trojice (Weberkirche). Východní vstupní brána z roku 1696 svými reliéfy zobrazuje barokní vnímání smrti a času na přelomu 17. a 18. století. Štítový reliéf prezentuje Poslední soud, reliéfy ve cviklech zaklenutí portálu zobrazují smrt a alegorii pomíjivosti času (Chronos). Portal des Städtischen Friedhofs an der Frauenkirche Unbekannter Autor 1696 | Sandstein | Hammerschmiedstraße Der heute größte Friedhof von Zittau breitet sich am Ort der ehemaligen Johanniterkommende aus und ist einer der ältesten kontinuierlichen Grabstätten in der Stadt. Auch wenn er in der Qualität seiner bewahrten, alten Grabmale nicht an die aufgelösten Friedhöfe rund um die Kreuzkirche (heute eine Anlage unter der Verwaltung der städtischen Museen in Zittau), wo sich die bildhauerisch wertvollsten Grabmale befinden, ggf. auch rund um die Weberkirche bzw. Dreifaltigkeitskirche, heranreicht. Das östliche Eingangstor aus dem Jahre 1696 mit seinen Reliefs widerspiegelt die barocke Wahrnehmung von Tod und Zeit an der Wende vom 17. zum 18. Jahrhundert. Das Giebelrelief zeigt Szenen aus dem Letzten Gericht, die Reliefs in den Zwickeln des gewölbten Portals stellen Allegorien auf die Vergänglichkeit der Zeit (Chronos) dar.

134

Portal of town cemetery at the Church of Our Lady Anonymous author 1696 | Sandstone | Hammerschmiedstraße Today the largest cemetery in Zittau lies in the former Johannine Commandery and represents one the oldest continuous burial sites in the city. Although, the quality of preserved gravestones is not as high as at the disused cemeteries around the Holy Trinity Church 4 (Weberkirche) and the St. Cross Church (today managed by city museums in Zittau), for example, where there are all kinds of sculpturally rich tombs. The relief on the eastern entrance gateway from 1696 depicts a baroque perception of death and time at the turn of 17th and 18th centuries. The gable relief presents the Last Judgement and the relief in the vaulted corner displays death and the allegory of transiency of time (Chronos). Portal cmentarza komunalnego przy kościele Panny Marii Autor nieznany 1696 | Piaskowiec | Hammerschmiedstraße Dzisiaj najrozleglejszy cmentarz w Żytawie znajduje się na terenie byłej komturii joannitów i jest jednym z najstarszym miejsc pochówku w mieście. Mimo, że pod względem jakości zachowanych starych nagrobków znajduje się dopiero za zamkniętymi cmentarzami przy kościele św. Krzyża (dzisiaj terenu znajdującego się pod zarządem muzeów miejskich w Żytawie), gdzie znajdują się najbogatsze pod względem rzeźby nagrobki lub przy kościele Trójcy Przenajświętszej (Weberkirche). Wschodnia brama z roku 1696 z płaskorzeźbami prezentuje barokowe rozumienie śmierci i czasu przełomu 17. i 18. stulecia. Herbowa płaskorzeźba prezentuje Sąd Ostateczny, płaskorzeźbyw płytach sklepienia portalu przedstawiają śmierć i alegorię przemijania czasu (Chronos).

135

EPITAFY ZE 17. A 18. STOLETÍ Městský hřbitov u kostela Panny Marie, Hammerschmiedstraße Nejstarší náhrobky na žitavském městském hřbitově se nacházejí okolo kostela P. Marie (Frauenkirche), případně na jeho obvodové zdi. Vpravo za východní 5a vstupní branou z roku 1695 je zajímavý dvojitý náhrobní epitaf s bohatou vrcholně barokní ornamentikou z roku 1698. I když sochařsky nepatří k nejhonosnějším náhrobkům tohoto hřbitova, je zajímavý svým vztahem k Čechám. Jedná se o náhrobek obchodníka Michaela Rössela, narozeného ve Frýdlantu v Čechách, který se roku 1658 v Žitavě oženil s vdovou po libereckém soukenickém mistrovi Matheusovi Hofmannovi. Jeho ženě Elisabeth Rössel, rozené Güntzel, pocházející také z Liberce, patří druhé pole tohoto zdvojeného náhrobku (5a). Zajímavý je také náhrobek z roku 1665, umístěný vedle jihozápadního nároží kostela P. Marie, který upoutá oboustranným řešením s figurou andílka blažené smrti z jedné a štítem ševcovského mistra s letopočtem a hlavou cherubína nahoře z druhé strany (5b). Epitaphs aus dem 17. und 18. Jahrhundert Städtischer Friedhof bei der Frauenkirche, Hammerschmiedstraße Die ältesten Grabmale des Zittauer Stadtfriedhofs befinden sich rings um die Frauenkirche, gegebenenfalls an dessen Umfassungsmauer. Rechts, hinter dem Eingangstor aus dem Jahre 1695, steht ein interessanter Doppelepitaph mit üppiger Hochbarock-Ornamentikaus dem Jahre 1698. Auch wenn dieser bildhauerisch nicht zu den prachtvollsten Grabmälern dieses Friedhofs gehört, ist er gerade in seiner Beziehung zu Böhmen interessant. Es ist nämlich das Grabmal des Kaufmannes Michael Rössel, der in Friedland in Böhmen geboren wurde und 1658 in Zittau die Witwe des Reichenberger Tuchmachermeisters Matheus Hofmann ehelichte. Seiner Frau, Elisabeth Rössel, geborene Güntzel, die ebenfalls aus Liberec – Reichenberg stammte, gehört das zweite Feld des doppelten Grabsteins (5a).Nicht minder interessant ist das Grabmal aus dem Jahre 1665, das neben der südwestlichen Ecke der Frauenkirche steht und mitseiner beidseitigen Ausführung Aufmerksamkeit erregt – mit der Engelsfigur des seligen Todes auf der einen und dem Wappen der Schneiderzunft mit Jahreszahl und Cherubkopf an seiner anderen Seite (5b). 136

Epitaphs from the 17th and 18th centuries City cemetery at the Church of Our Lady, Hammerschmiedstraße Today the largest cemetery in Zittau lies in the former Johannine Commandery and represents one the oldest continuous burial sites in the city. Although, the quality of preserved gravestones is not as high as at the disused cemeteries around the Holy Trinity Church (Weberkirche) and the St. Cross Church (today managed by city museums in Zittau), for example, where there are all kinds of sculpturally rich tombs. The relief on the eastern entrance gateway from 1696 depicts a baroque perception of death and time at the turn of 17th and 18th centuries. The gable relief presents the Last Judgement and the relief in the vaulted corner displays death and the allegory of transiency 5b of time (Chronos). Epitafia z 17. a 18. stulecia Cmentarz komunalny przy kościele Panny Marii, Hammerschmiedstraße Najstarsze nagrobki na żytawskim cmentarzu komunalnym znajdują się przy kościele P. Marii lub wzdłuż otaczającego muru. Po stronie prawej za bramą wschodnią z roku 1695 znajduje się ciekawe epitafium nagrobne o bogatej barokowej ornamentyce z roku 1698. Mimo, że pod względem rzeźby nie należy do najokazalszych nagrobków na tym cmentarzu, jest interesujące ze względu na swój związek z Czechami. Jest to nagrobek przemysłowca Michaela Rössela, urodzonego w Frydlanciew Czechach, który w roku 1658 w Żytawie ożenił się z wdową po libereckim mistrzu sukiennym Matheusu Hofmannie. Do jego żony Elisabeth Rössel, z domu Güntzel, pochodzącej również z Liberca, należy drugie miejsce tego podwójnego nagrobka (a). Interesujący jest również nagrobek z roku 1665, znajdujący się przy południowozachodnim narożu kościoła P. Marii, który przyciąga uwagę obustronnym rozwiązaniem, z figurą anioła śmierci po jednej stronie i herbem mistrza szewskiego z datą oraz głową cherubina na górze po stronie drugiej (b). 137

EPITAFY ZE 16. AŽ 18. STOLETÍ Hřbitov u kostela Nejsvětější trojice (Weberkirche), Innere Weberstraße Značný počet náhrobních epitafů několika desítek je dochován na zrušeném 6 hřbitově okolo kostela Nejsvětější Trojice (Weberkirche), které zaplňují obě podélné zdi i stěnu kostela a několik náhrobků je umístěno i volně v ploše trojúhelníkového pozemku. Jsou zde zachovány figurální reliéfy ze 16. a počátku 17. století i náhrobky s křesťanskou tématikou, pocházející převážně z 18. století, ať již v pozdně barokních nebo rokokových formách. Několika kusy je pak zastoupeno 19. století, především u vchodu při západní zdi. Epitaphe aus dem 16. bis 18. Jahrhundert Friedhof an der Dreifaltigkeitskirche (Weberkirche), Innere Weberstraße Die erhebliche Anzahl von einigen Dutzend Epitaphen blieb auf dem aufgelösten Friedhof rings um die Weberkirche bewahrt, wo sie beide Längsmauern und die Kirchenmauer bedecken, einige Grabmale stehen zudem auch frei auf einem dreieckigen Grundstück. Hier blieben sowohl figurale Reliefs aus dem 16. und vom Beginn des 17. Jahrhunderts, als auch Grabmale mit christlicher Thematik bewahrt, die überwiegend aus dem 18. Jahrhundert stammen und dies sowohl in Barock-, als auch Rokokoformen. In einigen von ihnen ist auch das 19. Jahrhundert vertreten, vor allem am Eingang an der Westmauer.

Epitaphs from the 16th to 18th centuries Cemetery at the Holy Trinity Church (Weberkirche), InnereWeberstraße A considerable number of tombstone epitaphs are preserved at the disused cemetery around Holy Trinity Church. They decorate vertical walls, the wall of the church, and several gravestones placed freely in the area of the triangular plot. These figural reliefs date to the 16th and early 17th centuries, baroque or rococo tombstones with Christian themes date to the 18th century. The 19th century is represented in several pieces, especially at the entrance in the Western Wall.

6

Epitafia z 16. do 18. stulecia Cmentarz przy kościele Trójcy Przenajświętszej (Weberkirche), Innere Weberstraße Znaczna ilość epitafiów nagrobnych (kilkadziesiąt) jest zachowana na zamkniętym cmentarzu przy kościele Trójcy Przenajświętszej, które zapełniają oba mury wzdłużne i ścianę kościoła a kilka nagrobków znajduje się na terenie trójkątnej działki. Zachowały się figuratywne płaskorzeźby z 16. i początku 17. stulecia oraz nagrobki o tematyce katolickiej, pochodzące w większości z 18. stulecia, czy w formie późnego baroku lub też rokoko. Kilka sztuk reprezentuje 19. stulecie, przede wszystkim przy wejściu przy murze zachodnim.

6 138

139

KAŠNA SE SAMARITÁNKOU

Johann Friedrich Schmidt 1679 Pískovec Neustadt Kašna se Samaritánkou situovaná jižně od Solnice (Salzhaus) a městské kovárny na Novém městě byla nejstarší sochařsky pojatou kašnou v této části města a 7 nejstarším barokním dílem tohoto druhu ve městě. Žena ze Samaří měla symbolizovat péči města o své občany, co se projevilo v atributech figurou nesené nádoby na vodu i o nohu opřeného městského znaku. Střídmost v pojetí figury Samaritánky doplňuje daleko dynamičtěji pojatý sokl, tvořený těly delfínů v charakteristicky esovitých prohnutích. Za autora této kašny bývá označován sochař Johann Friedrich Schmidt. Samariterinnenbrunnen Johann Friedrich Schmidt 1679 Sandstein Neustadt Der südlich des „Salzhauses“ und der Alten Schmiede in Neustadt stehende Brunnen mit Samariterin war der älteste bildhauerisch gestaltete Brunnen in diesem Stadtviertel und das älteste Barockwerk dieser Art in der ganzen Stadt. Die Samariterin sollte die Fürsorge der Stadt um ihre Bürger symbolisieren, was in ihren Attributen zum Ausdruck kommt – dem Wasserkrug in ihrer Hand und dem am Bein lehnenden Stadtwappen. Die Schlichtheit der Gestalt der Samariterin wird vom weit dynamischeren Sockel mit seinen S-förmig gewundenen Delfinkörpern nur noch unterstrichen. Als Schöpfer dieses Brunnens gilt der Bildhauer Johann Friedrich Schmidt.

140

Fountain with the Samaritan woman Johann Friedrich Schmidt 1679 Sandstone Neustadt The Fountain with the Samaritan woman, situated to the south of the Salt House and the forge, is the oldest fountain with sculptures in the New Town and the oldest Baroque work of this kind in the entire city. The woman from Samaria symbolizes care for the town’s citizens, as reflected in the water container she carries together with coat of arms at her foot. The concept of composed Samaritan’s figure is complemented by a 7 much more dynamic plinth, formed from the shapes of dolphins in a characteristic S-shaped curve. The author of this fountain is probably the sculptor, Johann Friedrich Schmidt. Fontanna z samarytanką Johann Friedrich Schmidt 1696 Piaskowiec Neustadt Fontanna z Samarytanką usytuowana jest na południe od Solnice i kuźni miejskiej na Nowym Mieście była najstarszą pod względem rzeźbiarskim fontanną znajdującą się w tej części miasta i najstarszym dziełem barokowym w mieście. Kobieta z Samarii miała symbolizować opiekę miasta nad swoimi mieszkańcami, co przejawiło się w atrybutach niesionych przez figurę: naczynie na wodę i o nogę oparty herb miasta. Wstrzemięźliwość w akcentach figury Samarytanki uzupełnia bardziej dynamiczny w akcentach cokół, tworzony przez figury delfinów charakterystycznie sygmoidalnie wygięte. Za autora tej fontanny bywa uznawany rzeźbiarz Johann Friedrich Schmidt. 141

HERKULOVA KAŠNA

Johann Michael Hoppenhaupt 1708 Pískovec Neustadt Nejimpozantnějším dílem barokního sochařství v Žitavě je bezesporu Herkulova kašna na Novém městě, severně od Solnice (Salzhaus). Tato kašna vznikla jako oslava na saského kurfiřta Augusta Silného. Její autor, z Merseburgu pocházející sochař Johann Michael Hoppenhaupt (1685–1751) působil v Žitavě pouhých pět let a toto dílo stvořil ve svých dvaceti třech letech. Na rozdíl od o tři desetiletí starší kašny se Samaritánkou prezentuje socha Herkula nástup dynamického vrcholného baroka.

142

Herkulesbrunnen Johann Michael Hoppenhaupt 1708 | Sandstein | Neustadt Das imposanteste Werk der barocken Bildhauerei in Zittau ist zweifelsohne der Herkulesbrunnen in Neustadt, nördlich des „Salzhauses“. Dieser Brunnen entstand zum Ruhme des sächsischen Kurfürsten August des Starken. Ihr Autor, der aus Merseburg stammende Bildhauer Johann Michael Hoppenhaupt (1685–1751) wirkte nur fünf Jahre in Zittau, dieses Werk schuf er im jungen Alter von 23 Jahren. Im Gegensatz zum drei Jahrzehnte älteren Samariterinnenbrunnen zeugt der Herkules vom Antritt des dynamischen Hochbarocks. Hercules fountain Johann Michael Hoppenhaupt 1708 | Sandstone | Neustadt Das imposanteste Werk der barocken Bildhauerei in Zittau ist zweifelsohne der Herkulesbrunnen in Neustadt, nördlich des „Salzhauses“. Dieser Brunnen entstand zum Ruhme des sächsischen Kurfürsten August des Starken.ce in the Czech Crown countries. On the north wall, facing the square, there is a relief with the town emblem.

8

Fontanna Herkulesa Johann Michael Hoppenhaupt 1708 | Piaskowiec | Neustadt

8

Najbardziej imponującym dziełem rzeźbiarstwa barokowego w Żytawie jest bezspornie fontanna Herkulesa na Nowym Mieście, na północ od Solnicy. Fontanna ta powstała dla uczczenia elektora saskiego Augusta Mocnego. Jej autor, pochodzący z Merseburga rzeźbiarz Johann Michael Hoppenhaupt (1685–1751) działał w Żytawie tylko przez pięć lat, a dzieło to stworzył w wieku dwudziestu trzech lat. W odróżnieniu od o trzydzieści lat starszej fontanny z Samarytanką rzeźba Herkulesa stanowi początek dynamicznego baroku.

143

LABUTÍ KAŠNA

Gottfried Jäch / Johann Gottlob Anders 1710 Pískovec Neustadt Třetí a nejmladší barokní kašnou na Novém městě je Labutí kašna. Její autorství bývá připisováno žitavskému sochaři Gottfriedu Jächovi (1672–1739) případně 9 bývá též za autora označován jeho žák Johann Gottlob Anders. Na rozložitém soklu, tvořeném mořskými živočichy se vypíná labuť, z jejíhož zobáku původně prýštila voda. V meziválečných letech byla hlava uražena a při restaurování již nedošlo k obnovení vodního tryskání, které se přeneslo do tlamy níže položeného mořského živočicha. Schwanenbrunnen Gottfried Jäch / Johann Gottlob Anders 1710 Sandstein Neustadt Der dritte und jüngste Barockbrunnen in Neustadt ist der Schwanenbrunnen. Die Autorenschaftwird dem Zittauer Bildhauer Gottfried Jäch (1672–1739) zugeschrieben, aber auch dessen Schüler Johann Gottlob Anders wird hin und wieder als Autor genannt. Auf dem mächtigen Sockel aus Meereslebewesen streckt sich ein Schwan, dessen Schnabel ursprünglich Wasser spie. In den Jahren zwischen den Weltkriegen schlug man ihm den Kopf ab, bei seiner Restaurierung wurde die Wasserleitung nicht wieder erneuert, sondern in das Maul eines tiefer befindlichen Meereslebewesens verlegt.

144

Swan fountain Gottfried Jäch / Johann Gottlob Anders 1710 Sandstone Neustadt The third and the newest Baroque fountain in the New Town is the Swan Fountain. It is attributed to the sculptor, Gottfried Zittau Jach (1672–1739), however, another possible creator is his apprentice, Johann Gottlob Anders. There is a swan, whose beak originally streamed water, rising from the broad pede9 stal formed of sea creatures. In the interwar years, the head was knocked off. The waterspout was not replaced when it was restored, but it was transferred to the mouth of the marine animal lower in the pedestal instead. Fontanna łabędzia Gottfried Jäch / Johann Gottlob Anders 1710 Piaskowiec Neustadt Trzecią i najmłodszą fontanną z okresu baroku na Nowym Mieście jest Łabędzia fontanna. Jej autorstwo przypisuje rzeźbiarzowi żytawskiemu Gottfriedowi Jächovi (1672–1739) sporadycznie za jej autora uznawany jest jego uczeń Johann Gottlob Anders. Na rozłożystym cokole, który tworzą zwierzęta morskie wyrasta łabędź, z dziobu którego pierwotnie tryskała woda. W latach międzywojnia głowa została utrącona a w trakcie odrestaurowywania nie wykonano już wypływu wody, który przeniesiono do pyska niżej położonego zwierzęcia morskiego. 145

RELIÉF LVA

Gottfried Jäch – Johann Gottlob Anders 1717 Pískovec Kašna na nádrži vodárny u nádraží, Bahnhofstraße Žitava byla v minulosti obehnána hradbami a vstup do města zajišťovaly městské brány. Jednou z nejreprezentativnějších byla Tkalcovská brána (Webertor), obrácená západním směrem. V rámci stavebních 10 úprav byla roku 1717 tato brána obohacena o impozantní plastiku ležícího lva. Po zboření brány roku 1828 našlo nakonec toto dílo uplatnění na kašně v areálu městské vodárny, postavené po roce 1864. Löwenrelief Gottfried Jäch – Johann Gottlob Anders 1717 Sandstein Brunnen am Becken des Wasserwerkes am Bahnhof, Bahnhofstraße Zittau war in der Vergangenheit von einer Stadtmauer umgeben, den Zutritt zur Stadt sicherten Stadttore. Eines ihrer repräsentativsten Tore war das in westliche Richtung weisende Webertor.Im Zuge baulicher Veränderungen erhielt dieses Tor 1717 die imposante Plastikeines ruhenden Löwen. Nach dem Abriss des Tores im Jahre 1828 fand dieses Werk neue Verwendung – am Brunnen auf dem Gelände des im Jahre 1864 erbauten Städtischen Wasserwerkes.

146

Relief of a lion Gottfried Jäch – Johann Gottlob Anders 1717 Sandstone Fountain on the water tower at the railway station, Bahnhofstraße Zittau was once a walled town and its entrances were the city gates. One of the most representative was the Weaving Gate (Webertor), facing westward. During the construction work in 1717, this gate was enhanced by an impressive sculpture of a reclining lion. After the demolition of the gate in 1828, this piece of art was relocated to the fountain on the premises of the municipal water station, built after 1864. Płaskorzeźba lwa Gottfried Jäch – Johann Gottlob Anders 1717 Piaskowiec Fontanna na zbiorniku wieży ciśnień przy dworcu, Bahnhofstraße Żytawa w przeszłości otoczona była murem obronnym a wejście do miasta zapewniały bramy miejskie. Jedną z najbardziej reprezentacyjnych była Brama Tkacka (Webertor), zwrócona w kierunku zachodnim. W ramach 10 prac budowlanych w roku 1717 brama ta została wzbogacona o imponującą rzeźbę leżącego lwa. Po zburzeniu bramy w roku 1828 dzieło to znalazło swoje miejsce na fontannie na terenie miejskiego wodociągu, zbudowanej po roku 1864.

147

PORTÁL BESSEROVA DOMU Neznámý autor 1745-6 Pískovec Bautznerstraße

Rozkvět barokní městské architektury v Žitavě, bohatě zdobené kamenosochařskou výzdobou, spadá do období konce 17. a první poloviny 18. století. Zničení města v roce 1757 mnoho těchto staveb poškodilo. Výzdoba nárožního průčelí domu obchodníka Carla Christiana 11 Bessera prezentuje vrcholně barokní sochařskou výzdobu místní architektury, která soutěžila v té době v okázalosti s Drážďanami i Prahou. Alegorie soch války a míru, Marta a Minervy byla vytvořena v letech 1745-6, jako by předznamenávala nadcházející osudy města. Portal am Besser-Haus Unbekannter Autor 1745-6 Sandstein Bautznerstraße Die Entfaltung der barocken Stadtarchitektur in Zittau mit ihrer üppigen bildhauerischen Ausschmückung fällt in die Zeit im Abschluss des 17. und in die erste Hälfte des 18. Jahrhunderts. Viele dieser Bauten wurden jedoch bei der Zerstörung der Stadt im Jahre 1757 beschädigt. Die Ausschmückung der Eckfassade des Hauses des Kaufmannes Carl Christian Besser präsentiert hochbarocken bildhauerischen Schmuck der hiesigen Architektur, der sich seinerzeit in seiner Pracht mit dem von Dresden oder Prag messen konnte. Die Allegorien der Krieg und Frieden versinnbildlichenden Skulpturen Mars und Minerva wurden 1745-6 geschaffen – als wollten sie die kommenden Schicksale der Stadt vorzeichnen. 148

Besser’s house portal Anonymous author 1745-6 Sandstone Bautznerstraße The peak of baroque architecture in Zittau, richly decorated with sculptures, falls within 11 the period of the late 17th and early 18th centuries. After the destruction of the city in 1757 many of these buildings were in ruins. The relief at the corner of the façade of the merchant, Carl Christian Besser’s, house represents the ultimate baroque sculptural decoration on local architecture, which, at that time, competed in its pomp with Dresden or Prague. Symbolic statues of war and peace, Martha and Minerva, were created in 1745-46, as if they were heralding the impending fate of the city. Portal domu Bessera Autor nieznany 1745-6 Piaskowiec Bautznerstraße Rozkwit barokowego budownictwa miejskiego w Żytawie, bogato zdobionego rzeźbami z kamienia, przypada na koniec 17. i pierwszą połowę 18. stulecia. Zniszczenie miasta w roku 1757 doprowadziło do uszkodzenia wielu z tych bu11 dowli. Ozdoba narożnej fasady domu przedsiębiorcy Carla Christiana Bessera prezentuje typowo barokową rzeźbiarską dekorację lokalnego budownictwa, która konkurowała w tym okresie pod względem okazałości z Dreznem i Pragą. Alegoria rzeźb wojny ipokoju, Marsa i Minerwy została wykonana w latach 1745-6, jakby przewidywała nadchodzące losy miasta. 149

SOCHA THEMIS

Statue of Themis Karl Gottlob Beyer 1844-5 Town hall portal, Markt

Symbolem postupné obnovy města se stala nová žitavská radnice (Rathaus), postavená v duchu rané italské renesance nejvýznačnějším žitavským stavitelem Carlem Augustem Schrammem v letech 1840–1845. Ve střídmé sochařské výzdobě jsou nejvýraznější dvě alegorické figury po stranách portálu na hlavní náměstí. Právo a spravedlnost zobrazuje na levé straně portálu stojící řecká bohyně Themis.

Built in the spirit of early Italian Renaissance by an outstanding Zittau builder, Carl August Schramm, from 1840 to 1845, the new Zittau Town Hall has become the symbol of the gradual restoration of the city. A sober sculptural decoration is enriched by two allegorical figures on the sides of the portal facing the main square. Standing at the left side of the portal, the Greek goddess, Themis, symbolizes law and justice.

Karl Gottlob Beyer 1844-5 Portál radnice, Markt

Rzeźba Temidy Karl Gottlob Beyer 1844-5 Portal ratusza, Markt

12

Skulptur der Themis Karl Gottlob Beyer 1844-5 Rathausportal, Markt

Symbolem stopniowej restauracji miasta stał się nowy ratusz żytawski, zbudowany w stylu wczesnego włoskiego renesansu przez najbardziej znanego budowniczego żytawskiego Carla Augusta Schramma w latach 1840–1845. W oszczędnej dekoracji rzeźbiarskiej najwyraźniejsze są dwie figury alegoryczne umieszczone po bokach portalu na rynku głównym. Prawo i sprawiedliwość przedstawia stojąca po lewej stronie portalu grecka bogini Temida.

12, 13

Das 1840–1845 vom namhaftesten Zittauer Baumeister, Carl August Schramm im Geiste der italienischen Frührenaissance errichtete neue Zittauer Rathaus wurde zum Symbol der schrittweisen Wiederaufbaus der Stadt. In der schlichten bildhauerischer Ausschmückung tun sich die beiden allegorische Figuren an den Seiten des Portals am Hauptplatz hervor. Die Göttin Themis zur Linken des Portals steht für Recht und Gerechtigkeit.

150

151

SOCHA SOPHIE

Statue of Sophie Karl Gottlob Beyer 1844-5 Town hall portal, Markt

Protipólem sochy Themis je na pravé straně radničního portálu alegorie moudrosti a vědění, personifikovaná další řeckou bohyní Sophií. Obě sochy svým klasicizujícím pojetím vnesly do místního sochařství, opírajícího se především o barokní tradici, nový proud monumentalizujícího sochařství. Autorem obou soch byl drážďanský sochař Karl Gottlob Beyer (1812– 1854), žák drážďanské akademie.

The antithesis to Themis is the allegory of wisdom and knowledge personified by another Greek goddess, Sophia, standing on the right side of the town hall portal. Both statues declaring the classicist concept brought to local art stemming 12, 13 mainly from Baroque tradition- new stream of monumentalising sculpture art. The author of both statues is Dresden sculptor, Karl Gottlob Beyer (1812–1854), a student of Dresden Academy.

Karl Gottlob Beyer 1844-5 Portál radnice, Markt

13 Skulptur der Sophia Karl Gottlob Beyer 1844-5 Rathausportal, Markt

Der Gegenpol zur Skulptur der Themis an der rechten Seite des Rathausportals ist die Allegorie der Weisheit und des Wissens, die von einer weiteren griechischen Gottheit personifiziert wird – der Göttin Sophia. Beide Statuen gaben der hiesigen, vor allem in Barocktraditionen verwurzelten Bildhauerei durch ihre klassizistische Auffassung eine völlig neue Richtung – die der monumentalisierenden Bildhauerei. Autor beider Statuen war der Dresdener Bildhauer Karl Gottlob Beyer (1812–1854), ein Schüler der Dresdener Kunstakademie. 152

Rzeźba Sophii Karl Gottlob Beyer 1844-5 Portal ratusza, Markt Przeciwwagą dla rzeźby Temidy jest umieszczona po prawej stronie portalu ratusza alegoria mądrości i wiedzy, którą uosabia inna bogini grecka Sophia. Obie rzeźby ze względu na swoje akcenty klasycystyczne wniosły do lokalnego rzeźbiarstwa, opierającego się głównie na tradycjach baroku, nowy prąd rzeźbiarstwa monumentalnego. Autorem oburzeźb był rzeźbiarz drezdeński soch Karl Gottlob Beyer (1812–1854), student akademii drezdeńskiej.

153

SOCHA KRISTA

Franz Josef Schwarz 1887 Pískovec Kostel sv. Jana, Johannisplatz Zničením Jánského kostela (Johanniskirche) roku 1757 se započala téměř stoletá etapa jeho obnovy, završená realizací plánů Karl Friedricha Schinkela v letech 1834–1837 žitavským stavitelem Carl Augustem Schrammem. Realizace vnitřního vybavení se protáhla na řadu dal14 ších desetiletí. Tak byla ústřední figura Krista na hlavním oltáři dokončena až roku 1887. Její autor, sochař Franz Josef Schwarz (1841– 1911) z Drážďan vytvořil sochu, věrně vycházející z tehdy nejslavnějšího zpodobení Krista od dánského sochaře Bertela Thorvaldsena, stvořenou v letech 1820–1839 pro kodaňský kostel P. Marie. Christusskulptur Franz Josef Schwarz 1887 Sandstein Johanniskirche, Johannisplatz Mit der Zerstörung der Johanniskirche im Jahre 1757 begann die nahezu einhundertjährige Etappe ihrer Erneuerung, die durch die Realisierung der Pläne von Karl Friedrich Schinkel in den Jahren 1834–1837 durch den Zittauer Baumeister Carl August Schramm ihren Höhepunkt erreichte. Ihre Innenausstattung nahm dann noch weitere Jahrzehnte in Anspruch. So wurde die zentrale Christusfigur am Hochaltar erst 1887 fertiggestellt. Ihr Autor, der Dresdener Bildhauer Franz Josef Schwarz (1841–1911) schuf eine Skulptur, die getreu der damals berühmtesten Christusdarstellung des dänischen Bildhauers Bertel Thorvaldsen nachempfunden war, die dieser in den Jahren 1820–1839 für die Kopenhagener Marienkirche schuf. 154

Statue of Christ Franz Josef Schwarz 1887 Sandstone St. John’s Church, Johannisplatz The destruction of the St. John’s Church in 1757 initiated almost a century of renovation. The renovations were finalized by Zittau architect, Carl August Schramm using Karl Friedrich Schinkel’s plans from 1834 to 1837. The finishing of the interior continued for several more decades. Thus, the central figure of 14 Christ on the main altar was not completed until 1887. Its author, sculptor Franz Josef Schwarz (1841–1911) from Dresden, created a statue faithfully based on the most famous depiction of Christ of the day by the Danish sculptor, Bertel Thorvaldsen, created in the 1820–1839 for Copenhagen‘s Church of Our Lady. Rzeźba Chrystusa Franz Josef Schwarz 1887 Piaskowiec Kościół św. Jana, Johannisplatz Zniszczenie kościoła św. Jana w roku 1757 zapoczątkowało prawie stuletni etap jego odnowienia, zakończony zrealizowaniem planów Karl Friedricha Schinkela w latach 1834–1837 przez budowniczego żytawskiego Carl Augusta Schramma. Realizacja wyposażenia wnętrza przeciągnęła się na okres kolejnych dziesięcioleci. Centralna figura Chrydtusa w ołtarzu głównym została ukończona dopiero w roku 1887. Jej autor, rzeźbiarz Franz Josef Schwarz (1841–1911) z Drezna stworzył rzeźbę wiernie opartą na ówcześnie najsławniejszym wyobrażeniu Chrystusa autorstwa duńskiego rzeźbiarza Bertela Thorvaldsena, wykonanym w latach 1820–1839 dla kopenhaskiego kościoła P. Marii. 155

SOCHA P. MARIE

Franz Josef Schwarz kol. 1890 Kostel Navštívení P. Marie, Lessingstraße Nejvýznamnější církevní stavbou období historismu v Žitavě je neogotický kostel Navštívení P. Marie (Kirche Mariä Heimsuchung) z let 1883–1890 postavený podle plánů místního architekta Hermanna Knothe -Seecka. Na vnější fasádě se sochařská výzdoba omezila na 15 vápencovou figuru P. Marie. Tato socha se stala druhým dílem, kterým se v Žitavě prezentoval drážďanský sochař Franz Josef Schwarz (1841–1911). Marienstatue Franz Josef Schwarz um 1890 Kirche Mariä Heimsuchung, Lessingstraße Der bedeutendste Sakralbau aus der Zeit des Historismus in Zittau ist die nach Plänen des hiesigen Architekten Hermann Knothe-Seeck errichtete Kirche Mariä Heimsuchung aus den Jahren 1883–1890. Die bildhauerische Ausschmückung an ihrer Außenfassade beschränkt sich auf die Kalksteinfigur der Jungfrau Maria. Die Marienstatue war das zweite Werk des in Zittau tätigen Dresdener Bildhauers Franz Josef Schwarz (1841–1911).

156

Statue P. Marie Franz Josef Schwarz circa 1890 Sandstone The Visitation of Church of Our Lady, Lessingstraße The most important religious building fromZittau’s Historicism Period is the neo-Gothic Church of the Visitation of Our Lady from 18831890. It was built according to plans of a local architect, Hermann Knothe-Seecka. The exterior facade decoration is limited to the limestone figure of Our Lady. The statue is the second piece of art representing the work of Dresden sculptor, Franz Josef Schwarz (1841–1911), in Zittau.

15

Rzeźba P. Marii Franz Josef Schwarz kol. 1890 Kościół Navštívení P. Marie, Lessingstraße Najbardziej znaczącą budowlą kościelną okresu historyzmu w Żytawie jest neogotycki kościół Nawiedzenia Najświętszej Marii Panny z lat 1883–1890 zbudowany na podstawie projektu miejscowego architekta Hermanna Knothe-Seecka. Na elewacji zewnętrznej zdobnictwo rzeźbiarskie ograniczyło się do figury P. Marii. Rzeźba ta stała się drugim dziełem, które w Żytawie stworzył rzeźbiarz drezdeński Franz Josef Schwarz (1841–1911).

157

HABERKORNOVA KAŠNA

Karl Donndorf jun. Po 1903 | bronz-mramor | Haberkornplatz K nemnohým dochovaným pomníkům, 16 připomínajícím slavné osobnosti minulosti země a města patří pomníková kašna nejvýznamnějšího starosty města v 19. století, Dr. Daniela Ferdinanda Ludwiga Haberkorna. Bronzovou polo figuru někdejšího starosty v bronzu vytvořil stuttgartský sochař Karl Donndorf junior. Socha byla v poválečném období odstraněna a vrácena na své místo až roku 1997. Haberkornbrunnen Karl Donndorf jun. Nach 1903 | Bronze-Marmor | Haberkornplatz Eines der wenigen, bewahrten Denkmale, die an berühmte Persönlichkeiten des Landes und der Stadt erinnern, ist der Denkmalbrunnen von Dr. Daniel Ferdinand Ludwig Haberkorn, des bedeutendsten Bürgermeister der Stadt. Die bronzene Halbfigur des einstigen Bürgermeisters ist ein Werk des Stuttgarter Bildhauers Karl Donndorf jr. In der Nachkriegszeit wurde die Skulptur entfernt, erst 1997 kehrte sie an ihren Standort zurück. Haberkorn Fountain Karl Donndorf jun. After 1903 | bronze-marble | Haberkornplatz One of the few surviving tombstones that stands as a monument to the famous city and the country’s historical personalities is the memorial fountain to Dr. Daniel Ludwig Ferdinand Haberkorn, the town’s most important mayor of the 19th century. The bronze half-figure of the former mayor was created by the Stuttgart sculptor, Karl Donndorf, Jr. In the post-war period, the statue was removed and it was returned to its original site in 1997. Fontanna Haberkorna Karl Donndorf jun. Po 1903 | brąz-marmur | Haberkornplatz Do niewielu zachowanych zabytków, przypominających sławne osobistości z przeszłości kraju i miasta należy zabytkowa fontanna z pomnikiem najbardziej słynnego burmistrza miasta z 19. stulecia, Dr. Daniela Ferdinanda Ludwiga Haberkorna. Półpostać z brązu byłego burmistrza wykonał rzeźbiarz ze Stuttgartu Karl Donndorf junior. Rzeźba została w okresie powojennym usunięta i wróciła na swoje miejsce dopiero w roku 1997. 158

SOCHA NA HROBĚ KARL GUSTAVA HILLERA

Autor neznámý Kol. 1914 | bronz | hřbitov u kostela P. Marie, Hammerschmiedstraße Mezi nemnohé figurální pomníky v Žitavě patří náhrobní plastika žitavského podnikatele Karl Gustava Hillera, zakladatele továrny na motorová vozidla značky Phänomen, vzniklá těsně před první světovou válkou. Její autor není znám, socha však svým civilním a realistickým pojetím předchází sociálně laděné plastice 20. let 20. století. Skulptur auf dem Grab von Karl Gustav Hiller Autor unbekannt Um 1914 Bronze | Friedhof an der Frauenkirche, Hammerschmiedstraße Eines der wenigen figuralen Denkmäler in Zittau ist die kurz vor dem ersten Weltkrieg entstandene Plastik am Grabmal von Karl Gustav Hiller, des Begründers der Automobilwerke Phänomen. Ihr Autor ist unbekannt, in ihrer zivilen und realistischen Auffassung ist die Statue ein Vorreiter der sozial gestimmten Plastiken der 20er Jahre des 20. Jahrhunderts. Statue on the tomb of Karl Gustav Hiller Anonymous author Circa 1914 Bronze | Church of Our Lady Cemetery, Hammerschmiedstraße The sculpture on the tomb of Zittau entrepreneur, Karl Gustav Hiller, the founder of the Phänomen motor vehicle factory was built just before the First World War. It is among the few figurative monuments in Zittau. Its author is unknown. The civil and realistic conception of the statue however, predates the socially inclined sculpture art of the 1920s.

17

Rzeźba na grobie Karl Gustava Hillera Autor nieznany Kol. 1914 | brąz cmentarz przy kościele P. Marii, Hammerschmiedstraße Do nielicznych zabytków figuratywnych w Żytawie należy rzeźba nagrobna żytawskiego przedsiębiorcy Karl Gustava Hillera, założyciela fabryki pojazdów silnikowych marki Phänomen, powstała bezpośrednio przed pierwszą wojną światową. Nieznany jest jej autor, jednak rzeźba swą formą osobową i realistyczną wyprzedza plastykę o akcentach społecznych lat 20. 20. stulecia. 159

KAŠNA U SOUDU Autor neznámý 1914 Pískovec Theaterring/Lessingtraße

Architektura okresního soudu (Kreisgericht) vznikala v letech 1911 až 1914. V závěru stavby byla dokončena i jednoduchá kašna s kruhovým bazénem a zadní 18 do oblouku prohnutou zídkou s balustrádou a dvěma putti po stranách. Architektonický návrh kašny pochází od arch. Grasselta, autor sochařských doplňků není znám. Kašna je dokladem jednoduchosti a návratu ke klasicistně barokizujícímu výrazu posecesní architektury první poloviny druhého desetiletí 20. století. Brunnen am Gericht Autor unbekannt 1914 Sandstein Theaterring/Lessingtraße Die Architektur des Gebäudes des Kreisgerichts entstand in den Jahren 1911 bis 1914. Bei der Fertigstellung des Bauwerkes wurde auch ein einfacher Brunnen mit rundem Becken und hinterer, zum Bogen gekrümmter niedriger Mauer mit Balustrade und zwei Putten an seinen Seiten vollendet. Der architektonische Entwurf stammt von Arch. Grasselt, der Autor des bildhauerischen Beiwerkes ist unbekannt. Der Brunnen besticht durch seine Schlichtheit und zeugt von der Rückkehr zur klassizistisch- barockisierenden Post-Jugendstil-Architektur der 1. Hälfte des 2. Jahrzehnts des 20. Jahrhunderts.

160

Fountain by the Court Author unknown 1914 Sandstone Theaterring/Lessingtraße The architecture of the building of the District Court was created between 1911 and 1914. The building also includes a simple fountain with a circular pool and a rear arched low wall with a balustrade and two putti on the sides. The architectural design of the fountain was created by architect Grasselt, however, the author of the sculptural features remains unknown. The fountain is a testament to simplicity and return to the classicist baroque expression of the post-Art Nouveau architecture of the first half of the second decade of the 20th century. Fontanna przy sądzie Autor nieznany 1914 Piaskowiec Theaterring/ Lessingtraße

18

Architektura sadu rejonowego powstała w latach 1911–1914. Na zakończenie budowy została wykonana prosta fontanna z okrągłym basenem i tylna wygiętą w łuk ścianka z balustradą i dwoma cherubinkami (putto) na bokach. Projekt architektoniczny fontanny został wykonany przez arch. Grasselta, autor rzeźb nie jest znany. Fontanna z akcentem prostoty i odniesienia do klasycystycznie barokoizującego wyrazu po secesyjnej architektury pierwszej połowy drugiego dziesięciolecia 20. wieku.

161

KAŠNA S DĚTMI

Fritz Föst 1927-8 Umělý kámen Na stěně vily v Gellertstrasse Privátní charakter má kašna na Fischerově vile (Villa Fischer), vzniklé v období let 1927–1928, postavené v 19 duchu art deco. V řadě drobných sochařských projevů na žitavské architektuře tohoto období patří tato práce k nejvýznamnějším, doplněná v areálu vily i dalšími drobnými sochařskými doplňky. Dekorativní sochařská práce žitavského sochaře Fritze Fösta (1903–1940) dokládá citlivé spojení architektury a sochařského doplňku, které se u tohoto doposud málo známého umělce výrazně projevuje. Brunnen mit Kindern Fritz Föst 1927-8 Kunststein An der Wand einer Villa in der Gellertstraße Der in den Jahren 1927–1928 im Geiste von Art déco errichtete Brunnen an der Villa Fischer hat privaten Charakter. Unter den zahlreichen Kleinbildwerken der Zittauer Architektur jener Zeit gehört dieses, auf dem Gelände der Villa von weiteren kleineren bildhauerischem Beiwerk ergänzte Werk zu den bedeutendsten. Die dekorative skulpturale Arbeit des Zittauer Bildhauers Fritz Föst (1903–1940) besticht mit ihrer sensiblen Verbindung aus Architektur und bildhauerischem Beiwerk, die diesen bisher recht unbekannten Künstler auszeichnet.

162

Fountain with children Fritz Föst 1927-8 Artificial stone On the walls of a villa in Gellertstrasse The fountain at Fischer‘s Villa was built in the period of 1927–1928 in Art Deco. It is the most important work from the series of small sculptural pieces of art in Zittau architecture from this period. It is accompanied by other small works of sculpture on the villa premises. This decorative piece by Zittau sculptor, Fritze Föst (1903–1940), exemplifies a delicate combination of architecture and sculptural supplement that is strongly reflected in the work of this, so far, little-known artist.

19

Fontanna z dziećmi Fritz Föst 1927-8 Sztuczny kamień Na ścianie willi w Gellertstrasse Charakter prywatny ma fontanna przy willi Fischera, powstałej w okresie lat 1927–1928, zbudowanej w stylu art deco. Ze względu na szereg drobnych akcentów rzeźbiarskich architektury żytawskiej tego okresu należy ta praca do najbardziej znaczących, uzupełniona na terenie willi innymi drobnymi akcentami rzeźbiarskimi. Dekoracyjna praca rzeźbiarska autorstwa rzeźbiarza żytawskiego (1903–1940) ilustruje delikatność połączenia architektury i akcentu rzeźbiarskiego, która u tegomało do chwili obecnej znanego artysty wyraźnie przejawia się. 163

KAŠNA V RAJSKÉ ZAHRADĚ

Autor neznámý 1928 | pískovec | Klosterstraße V zákoutí parčíku u Městského muzea je kašna s plastikami delfína a dvou puttů, jakési lapidárium ze sochařských součástí zaniklých kašen z 18. století, instalované po roce 1928 v areálu okolo muzea, umístěného v bývalém františkánském klášteru (Franziskanerkloster).

20 Brunnen im Paradiesgarten Autor unbekannt 1928 | Sandstein | Klosterstraße In einem Winkel des kleinen Parks am Stadtmuseum steht ein Brunnen mit Delfinplastik und zwei Putten, so etwas wie ein Lapidarium der bildhauerischen Teile abgerissener Brunnen aus dem 18. Jahrhundert, die nach 1928 auf dem Gelände des hiesigen Museums im ehemaligen Franziskanerkloster installiert wurden. Fountain in the Garden of Eden Anonymous author 1928 | sandstone | Klosterstraße In the corner of the town’s museum park, there is a fountain with statues of dolphins and two putti, a kind of sculptural stone collection from defunct fountains from the 18th century, installed on the museum premises, located in a former Franciscan monastery after 1928. Fontanna w Ogrodzie rajskim Autor nieznany 1928 | piaskowiec | Klosterstraße W zakątku skweru przy Muzeum Miejskim znajduje się fontanna z figurami delfina i dwóch cherubinków (putto), jakieś lapidarium z elementów rzeźbiarskich zanikłych fontann z 18. stulecia, 20 zainstalowana po roku 1928 na terenie przy muzeum, znajdującego się w byłym klasztorze franciszkańskim.

164

FIGURA CHLAPCE ZE ZELENÉ KAŠNY

Fritz Föst 1934 | pískovec | Klosterstraße Původně na hlavním náměstí umístěná kovaná kašna z roku 1679 od zámečnického mistra Michaela Frölicha, byla ve 20. letech 20. století umístěna před budovu Městského muzea (Franziskanerkloster) a doplněna roku 1934 figurou chlapce s květinou od místního sochaře Fritze Fösta (1903–1940), nejvýraznější sochařské osobnosti města v meziválečném období.

21

Jungenfiguram „Grünen Born“ Fritz Föst 1934 | Sandstein | Klosterstraße Der ursprünglich am Hauptplatz stehende schmiedeeiserne Brunnen des Kunstschlossers Michael Fröhlich aus dem Jahre 1679 wurde in den 20er Jahren des 20. Jahrhunderts vor dem Gebäude des Stadtmuseums installiert und 1934 durch eine Jungenskulptur vom hiesigen Bildhauer Fritz Föst (1903– 1940), des herausragendsten Bildhauers zwischen dem 1. und 2. Weltkrieg ergänzt.

Figure of a boy from the Green Fountain Fritz Föst 1934 | sandstone | Klosterstraße This fountain from 1679 forged by master locksmith, Michael Frölich, originally standing in the main square, was relocated to the front of the city museum in the 1920s and, in 1934, was supplemented by a figure of a boy with a flower made by a local sculptor, Fritz Foster (1903–1940), the most distinctive sculptor in town in the interwar period. Figura chłopca z Zielonej fontanny Fritz Föst 1934 | piaskowiec | Klosterstraße Pierwotnie ulokowana na rynku głównym kuta fontanna z roku 1679 autorstwa mistrza ślusarskiego Michaela Frölicha, w latach 20. 20. stulecia została ulokowana przed budynkiem muzeum miejskiego i w roku 1934 została uzupełniona o figurę chłopca z kwiatem autorstwa miejscowego rzeźbiarza Fritze Fösta (1903–1940), najbardziej znaczącą osobistością rzeźbiarską miasta w okresie międzywojnia. 165

FIGURA KAZATELE NA HROBCE RODINY DOMSCHKE

Figure of a preacher on the Domschke family tomb Anonymous author Circa 1932 Sandstone Church of Our Lady Cemetery, Hammerschmiedstraße

Neznámý autor Kol. 1932 Pískovec Hřbitov u kostela P. Marie, Hammerschmiedstraße

The wave of religious art in Germany circa 1930 in Zittau is best represented by the expressively conceived preacher figure, located behind the parapet walled area of this tomb. It is an unsigned piece made from artificial stone.

Vlnu církevního umění v Německu okolo roku 1930 v Žitavě nejlépe prezentuje expresivně pojatá figura kazatele, umístěná za zídkou obehnaného prostoru hrobu, neznačené dílo z umělého kamene. Predigerfigur am Grabmal der Familie Domschke Unbekannter Autor Um 1932 Kunststein Friedhof an der Marienkirche, Hammerschmiedstraße

Figura kaznodzieja na grobie rodziny Domschke Autor nieznany Kol. 1932 Piaskowiec Cmentarz przy kościele P. Marii, Hammerschmiedstraße

22

Die Welle der sakralen Kunst in Deutschland um 1930 präsentiert in Zittau am eindrucksvollsten die hinter der Grabmauer dieses Familiengrabes stehende, expressiv aufgefasste Statue eines Predigers, ein unsigniertes Werk aus Kunststein.

166

Falę sztuki kościelnej w Niemczech około roku 1930 w Żytawie najlepiej prezentuje ekspresyjna figura kaznodzieja, umieszczona za obmurówką grobu, nieoznakowane dzieło z kamienia sztucznego.

22

167

STROM ŘEMESEL

Autor neznámý 1934 Železo-dřevo Odborné školící centrum, Theodor Körner Alee Deset znaků řemesel (malíři, soukeníci, truhláři, kováři, řezníci, zámečníci, tesaři, 23 cínaři, pekaři, knihtiskaři a knihvazači) zobrazených v kruhových medailonech, zavěšených ve dvou sloupcích na křížovém stožáru před budovou odborného školícího centra (Berufliches Schulzentrum Zittau) na okružní třídě v jižní části města, vychází ze siluetového grafického pojetí a dokládá bohatou tradici prací ze železa v Žitavě. Vznikl roku 1934 vedle funkcionalistické školní budovy, postavené roku 1928. Handwerkerbaum Unbekannter Autor 1934 Eisen-Holz Berufliches Schulzentrum, Theodor-Körner-Allee Der Handwerkerbaum mit den Symbolen von 10 Zünften (Maler, Tuchmacher, Tischler, Schmiede, Fleischer, Schlosser, Zimmerer, Zinngießer, Bäcker, Buchdrucker, Buchbinder) in runden Medaillons, die in zwei Reihen an einer kreuzartigen Säule vor dem Gebäude des Beruflichen Schulzentrums Zittau an der Ringstraße im Südteil der Stadthängen, ist dem grafischen Konzept der Silhouettenkunst entlehnt und zeugt von der tiefen Tradition der Eisen- und Schmiedekunst in Zittau. Er „wuchs“ 1934 neben dem funktionalistischen Schulgebäude aus dem Jahre 1928.

168

Tree of trades Anonymous author 1934 Ironwood Vocational school centre, Theodor Körner Alee Ten trade emblems (painters, drapers, carpenters, blacksmiths, butchers, locksmiths, carpenters, tinsmiths, bakers, printers and bookbinders) are shown in the circular medallions, hung in two columns on the cross flagpole in front of vocational school centre (BeruflichesSchulzentrum Zittau) on the ring road in the southern part of the city. They are based on a silhouette graphic concept and exemplify the rich tradition of works in iron in Zittau. It was built in 1934 next to the functionalist school building erected in 1928. Drzewo rzemiosł Autor nieznany 1934 Želazo-drewno Zespół szkół zawodowych, Theodor Körner Alee

23

Dziesięć symboli rzemiosła (malarze, sukiennicy, stolarze, kowale, rzeźnicy, ślusarze, cieśle, kotlarze, piekarze, drukarze i introligatorzy)przedstawionych na okrągłych medalionach, zawieszonych w dwóch kolumnach na maszcie krzyżowym przed budynkiem Zespołu szkół zawodowych (Berufliches Schulzentrum Zittau) przyobwodnicy w południowej części miasta, oparta jest na rozumieniu grafiki sylwetkowej i potwierdza długa tradycję prac wykonanych w żelazie w Żytawie. Powstało w roku 1934 obok funkcjonalnego budynku szkolnego, zbudowanego w roku 1928. 169

KAŠNA S TRHOVKYNĚMI

Karl Schönherr 1977 | bronz | Franziskanerplatz Jedinou dochovanou ze tří sochařsky pojatých kašen, stvořených v druhé polovině 20. století je figurální kompozice tří 24 trhovkyň, původně umístěná u obchodního střediska na okraji města a na Františkánské náměstí přenesená roku 2007. Jejím autorem byl drážďanský sochař Karl Schönherr (1925–1981) a odlita byla ve slévárně v Lauchhammeru. Marktweiberbrunnen Karl Schönherr 1977 | Bronze | Franziskanerplatz Der einzige bewahrt gebliebene von drei bildhauerisch aufgefassten Brunnen, die in der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts entstanden, ist die figurale Komposition dreier Marktweiber, die ursprünglich am Einkaufszentrum am Stadtrand stand und 2007 an den Franziskanerplatz versetzt wurde. Ihr Autor war der Dresdener Bildhauer Karl Schönherr (1925–1981), gegossen wurde er in der Gießerei in Lauchhammer. Fountain with market sellers Karl Schönherr 1977 | bronze | Franziskanerplatz The only surviving fountain of the three fountains with sculptures created in the second half of 20th century is a figural composition of three market sellers – it was originally located near the shopping centre on the outskirts of the city and then transferred to Franciscan Square in 2007. Its author was Dresden sculptor, Karl Schönherr (1925–1981), and it was cast at the Lauchhammer smelting works. Fontanna z przekupkami Karl Schönherr 1977 | brąz | Franziskanerplatz Jedyna zachowaną z trzech rzeźbiarsko pomyślanych fontann, stworzonych w drugiej połowie 20. stulecia jest figuratywna kompozycja trzech przekupek, pierwotnie znajdująca się przy centrum handlowym na obrzeżu miasta została przeniesiona na Plac Franciszkański w roku 2007. Jej autorem byłrzeźbiarz drezdeński Karl Schönherr (1925–1981) a odlana została w odlewni w Lauchhammer. 170

BUSTA CHRISTIANA WEISE

Johann Porsche 1987 | bronz | park u Karl Liebknecht Ring Busta Christiana Weise, postavená v parku nedaleko Řeznické bašty (Fleischerbastei) je jediným dokladem portrétního sochařství 2. poloviny 20. století umístěného ve volném prostoru ve městě. Jejím autorem byl žitavský sochař Johann Porsche (1931–1994). Význam tohoto barokního učence pro vzdělanost a kulturu města se odrazil i v názvu místní knihovny a gymnázia. Christian-Weis-Büste Johann Porsche 1987 | Bronze | Park am Karl-Liebknecht-Ring Die im Park unweit der Fleischerbastei stehende Christian-Weis-Büste ist das einzige, unter freiem Himmel stehende Zeugnis der Porträtbildhauerei der Stadt aus der 2. Hälfte des 20. Jahrhunderts. Ihr Autor war derZittauer Bildhauer Johann Porsche (1931–1994). Die Bedeutung dieses Barock-Gelehrten für die Bildung und Kultur der Stadt kommt unter anderem darin zum Ausdruck, dass die städtische Bibliothek und das Gymnasium nach ihm benannt sind.

25

Bust of Christian Weis Johann Porsche 1987 | bronze | park at Karl Liebknecht Ring The bust of Christian Weise, situated in the park near the butcher’s bastion, is the only documented portrait sculpture in an open space in the city from the second half of the 20th century. Its author was Zittau sculptor, Johann Porsche (1931–1994). This Baroque scholar played such an important role in city’s education and culture that local library and grammar school were named after him. Popiersie Christiana Weise Johann Porsche 1987 | brąz | park przy Karl Liebknecht Ring Popiersie Christiana Weise, ustawione w parku w pobliżu Baszty rzeźników jest jedynym przykładem rzeźby portretowej 2. połowy 20. stulecia umieszczonej w otwartej przestrzeni miejskiej. Jego autorem był rzeźbiarz żytawski Johann Porsche (1931–1994). Znaczenie tego znawcy baroku dlaedukacji i kultury miasta znalazło oddźwięk także w nazwie biblioteki miejskiej i gimnazjum. 171

Statue-bench Neumann brothers, Students’ Park 2009 Wood Kantstraße

26

PLASTIKA-LAVIČKA

Ateliér sourozenců Neumannů 2009 Dřevo Kantstraße V prostoru někdejšího obytného areálu pro vojáky lidové armády NDR, který byl na počátku tohoto století odstraněn, vznikl prostor parku, věnovaného žitavským studentům, s postupně osazovanými stromy a dřevěnou plastikou ve formě odpočinkové plastiky, určené k sezení. Park slavnostně otevřený roku 2009 obohatila skulptura, ve svém projevu ve městě ojedinělá a vytvořená ateliérem sourozenců Neumannů v organických formách z torza stromu. Plastik – Parkbank Atelier der Geschwister Neumann 2009 Holz Kantstraße Auf dem Gelände einer ehemaligen NVA-Kaserne, die Anfang dieses Jahrhunderts beseitigt wurde, entstand unlängst ein den hiesigen Studenten gewidmetes Parkgelände mit nach und nach gepflanzten Bäumen und einer zum Sitzen bestimmten Holzplastik, die einer Parkbank ähnelt. Diese in ihrer Aussage in ganz Zittau einzigartige Skulptur mit organischen Formen eines Baumtorsos aus dem Atelier der Geschwister Neumann bildet nun den Blickfang des im Jahre 2009 feierlich eröffnete Parks. 172

On the premi26 ses of the former residential area for soldiers of the People‘s Army of the GDR, which were removed at the beginning of this century, a park dedicated to Zittau students was created. It was gradually planted with trees and adorned with woodcarvings in the form of relaxing sculptures designed for seating. The park opened in 2009 and was enriched by a unique organic sculpture of a tree torso created by the Neumann brothers’ atelier. Rzeźba-ławka Fritz Föst 2009 Drewno Kantstraße Na terenie byłych koszar żołnierzy armii ludowej NRD, które zostały zlikwidowane na początku wieku, powstała przestrzeń parkowa poświęcona studentom żytawskim, ze stopniowo nasadzanymi drzewami i rzeźbami w drewnie w formie wypoczynkowej plastyki użytkowej, przeznaczonej do siadania. Park, uroczyście oddany do użytku w roku 2009, został wzbogacony dziełami, w swoim wystąpieniu w mieście unikalnymi a wykonanymi przez atelier rodzeństwa Neumannów w formach organicznych z pni drzew.

173

DOMOVNÍ PLASTIKY VE ČTVRTI MANDAVSKÝ LESK 27

Sergej Alexander Dott 2009-10 Rosenstraße/Grünenstraße

Projekt revitalizace obytné čtvrti dvou ulic na jihozápadním okraji starého města se uskutečnil v letech 2009–2010 a vnesl do utilitární architektury barevností i plastickými doplňky snovou atmosféru jakési nadpřirozenosti a do minulosti obrácené mystičnosti. Berlínský výtvarník Sergej Alexander Dott (1959 - ) zapojil sochařskou tvorbu nejen do portálů jednotlivých domů, ale užitím volných plastik na fasádách vnesl do celku iracionální vnímání prostoru. Hausplastiken im Viertel Mandauer Glanz Sergej Alexander Dott 2009–10 Sandstein Rosenstraße/Grünenstraße Das Revitalisierungsprojekt dieses aus zwei Straßen bestehenden Künstlerviertels am Rande der Altstadt wurde in den Jahren 2009–2010 realisiert und verlieh der utilitarischen Architektur der Farbenfreude durch beigefügte Plastiken ein nahezu traumhaftes Ambiente und der Vergangenheit zugewandten Mystizismus. Der Berliner Bildner Sergej Alexander Dott (1959 - ) stattete nicht nur einzelne Hauseingänge mit bildhauerischen Elementen aus, sondern verlieh dem gesamten Komplex durch die Verwendung freier Plastiken an den Fassaden nahezu irrational wirkende räumliche Tiefe.

174

Domestic sculptures in the residential area of Mandavský lesk Sergej Alexander Dott 2009–10 Rosenstraße/Grünenstraße A revitalization project of two streets in a residential neighbourhood on the southwest outskirts of the old town took place in 2009–2010. Its colourful and synthetic character brought a dreamy atmosphere and a kind supernaturalism and retrospective reversed mysticism to the utilitarian architectu27 re. Berlin artist, Sergej Alexander Dott (1959 - ), integrated statues into the portals of the individual houses and free sculptures on the facades; this gave the piece an irrational perception of space. Rzeźby na domach w dzielnicy Mandavský lesk Sergej Alexander Dott 2009–10 Rosenstraße/Grünenstraße Projekt rewitalizacji dzielnicy mieszkaniowej na południowozachodnim 27 obrzeżu starego miasta został zrealizowany w latach 2009–2010 i wniósł w architekturę utylitarną dzięki zastosowanym kolorom i dodatkom plastycznym atmosferę marzeń jakiejś nadnaturalności a w przeszłości odwróconej mistyczności. Artysta berliński Sergej Alexander Dott (1959 - ) zaangażował rzeźbę nie tylko przy wykonaniu portali poszczególnych domów, ale wprowadzając rzeźby na elewacje domów wniósł do całości irracjonalny odbiór przestrzeni.

175

Náklad/Auflage/Copies/Naklad: 5.000 ks Vydavatel/Herausgeber/Publisher/Wydawca: Statutární město Liberec Neprodejné / Unverkäuflich / Not for sale / Material bezplatny Fotografie/Fotos/Photos/Zdjęvia: Petr Freiwillig (Liberec), Jan Mohr (Žitava) Text: Petr Freiwillig (Liberec), Jan Mohr (Žitava) Grafický design, sazba/ Grafik-Design, Satz/ Graphic design, typesetting/ Projekt graficzny, skład: ELSET, s.r.o. www.visitliberec.eu, www.liberec.cz, www.zittau.de

Zittau

19 10

15

16

18

20

6

21

11

24 2

9 4

14

8

5 25

3 12 27

13

1

17

22

7

23 © Přispěvatelé OpenStreetMap www.openstreetmap.org 26

Liberec 20 21 19 18 17 16

23 22

24 26 25

27

14 15

13

12 1 2 3 4

6

8 7 5

9

10 11

Trasa 1 Besichtigungsroute 1 Trail 1 Trasa 1

Trasa 2 Besichtigungsroute 2 Trail 2 Trasa 2

© Přispěvatelé OpenStreetMap www.openstreetmap.org

LIBERCEM A ŽITAVOU za sochami nejen moderními

Durch Liberec und Zittau zu (nicht nur) modernen Skulpturen Discovery of not only modern sculptures in Liberec and Zittau Libercem i Żytawa za posągami nie tylko nowoczesnymi

Tento projekt byl podpořen Fondem malých projektů v Euroregionu Nisa v Programu spolupráce na podporu přeshraniční spolupráce mezi Českou republikou a Svobodným státem Sasko 2014-2020. ERN-0143-CZ-01.03.2016.