LflittHtMI" ^VíYfííí>'MÍÍÍ'^''íO'íííWffif^^^^ iií]iíiiuia*l^'^'í''ii'n' liiliiilltiilijiiilimiillhililtlliliiljiiillllliilli^ IW liiilllliiliilj

LflittHtMI"

^VíYfííí>'MÍÍÍ'^''íO'íííWffif^^^^

iiÍ]iíiiUiA*l^'^'Í''ii'N'

liiliiilltiiliJiiilimiillHililtllIliilJIiillllliilli^

IW

liiilllliiliilj

trn Presented lo ihe

LlBRARYí///ie

UNIVERSITY OF TORONTO by

KAREL AND MIROSLAVA

CVACHOVEC

^ '/)oí^ 7/

^^[y0''

(yw

a^^«'99^

'm 1.

sgy»^--

POHORSKA VESNICE.

2;m

Tr

c^

T7

T7

T7

v> povídka ze žrvoiA

UDU VENKOVSKÉHO

ér NXKLADE>\

ILLUSTROVAl- ADOLF KAŠPAReské grafické jun IE" a. S. 1p21.

v PRAZE.

í^NBAf^ ,^

HAR

2

9 20C6

Q,

DÍL

PRVN

I.

I.

Nedaleko

Šumav, ohrazena skoro kol kolem erným lesem, leží vesnice pohorská. Na jménu nezáleži, a se jmes nuje tak nebo tak. — Je dosti veliká, má svj kostelík školu statky chalupy jsou jen ze deva, ale, vyj mou nkolik, ist spoádány. Štíty okenice mají malované, na okenicích rže a srdéka ervená žlutá, a na bavorských hranic, v

i

a

a

;

i

mezi divnými ozdobami ptáky a kvítky. U každého stavení ovocní na kvtiny a zeleninu, a okolo celého hospodástvíka proutný plot. U samé vesnice je zámek a dvr panský, pi pkná zahratia, jejíž ohrada se stýká s ohradou vesnických sad. Okolo ddiny prostírají se panská selská pole a luka, jež protéká široký potok, vina se zelenými behy z lesa ven do rozsáhlejší krajiny, kamž se vesnianm otvírá vyhlídka mezi dvma vrchy, které, jako pilíe u brány, s obou stran stojí. Mezi nimi v dáli je vidti špice vže, msteka to v sou; sedním Bavorsku již ležícího. — Od jedné strany pirozené té brány táhne se vysoký rovný hbet hory jedlovím porostlé, z druhé strany kupí se hora nad horu, až k špici vysokého Osera. — Z jara, kdy se pole a luhy zelenají, háj se rozvíjí, bývá radost okolo ddiny; v zim pak, kdy mrzne až se les zem svítí, kdy ledový vítr s chumelicí se stídá, mílo je v teplounkých svtnikách. Stavení, ochránná hradbou ze díví, z mechu a suchého listí, zimních to zásob, neprovje ledový vichr. Bylo to na Štdrý veer, za soumraku již, kdy pijíždly k vesnici san, v nichž sedli dva mužští. Jeden z nich byl v šatu drotarském. — Naped sedl vozka a práskal bejkovcem, až se to daleko rozléhalo, jak se práskot po vesnici ozval, nechávali lidé práci státi, sbhnuvše se k oknm a ped dvée podívat se, kdo to jede; chlapci a za nimi psi vybhli na náves, proí vázejíce san na kus cesty. Staí ale šli zase po svých, povídajíce si mezi sebou: »Pan hrab jed dym z Prahy k< V nejposlednjší chalup, u samé zámecké zahrady postavené, ukázaly se také u okna dv díví hlavy, když san okolo oken se kmitly. — Kolem hndého ela jedné hlavy piléhal bílý vínek, snhobílé klenuté elo dru; obtoeno bylo svtlokaštanovými pletenci. hého »To je bratr!« zvolala tato radostn, pohlédnouc na povoz. »Hale, podivte se, v saních sedil drotar,« pravila ta ve vínku. »Pro se divíš? Bratr ho nkde na cest trefil a vzal ho s sebou, aby ml Míca víc host. — To víš, že drotarm peje, « ekla ta blounká v panských šatech, berouc pes se teplou odívku a na hlavu aksamitovou kukli. štítech

sad,

ped okny nkolik záhonk

nm

i

i

dve

»E ba práv, « ozvala se u krbu stojící bába, cosi zavarujíc, «pan hrab mají každého lovka rádi, a si to drotar, a si to sedlák, žebrák kdokoli. — Však se mají po kom vrhnut, vždy milostpaní hrabnka uinná dobrota; kdo pak to slýchal, tolika drotarum dávat stravu každá nedli, každé hody, šatiti jich, prací po celý rok je zaopatrova.^ »I nemluvte o tom,« petrhla jí slena e, »kdyby nebylo drotara, ne; mla bych bratra; za dobré sluší se odmnit dobrým. »I což je to plátno, sleinko moje, mnohý lovk dost dobrého hudlá, a nemá za to haní .pozdrav Fánbuh'; nehumí si každý dobrodiní pamatovat. Tak je to, dveko moje. No, ha nynko si vezmu kožich ha pjdu za sle; inku; muším se podívat k x^lance,* kterak sejí calty podaily. Chut, Uorla, dones ešté krákorek** na oheí, než se odju!« To kouc obrátila se bába ku vnuce a hrnek k ohni pistrila. »Pote, sleinko, se mnú, nco vám hukážu,<'< pokývla Dorla slen, vzala koš z pod lavice a ob vyšly ze dveí. — Rychle pebhly dvorek, Dorla odhodila petlici pi dveích u chlíva, vedouc slenu za sebou. NkoUk bílých králíku plaše utíkalo do svých skrýší, lavka Lysínka obrátily hlavy ke dveím, kdo to pichází. Sleinka je pohladila, Dorla ale pohodila koš na hromadu suchého listi, jež v kout k stlaní uchystané leželo, vstoupla na stoliku, sáhla na pidlané ve zdi prkénko, na nmž dížky a jiné náadí i

i

i

leželo, a

sundala hrneek, v

»I ta je krásná,

»Sama som

ji

hužtak velké jako místo

—

nejlépe

kdo

ti ji

nmž dal?<'í

—

do

zvolala slena.

díve — když je višovúnebkešfiovú vtviku, dá do \ody na teplé

vypstovala. já

byla kvetoucí haluz višová.

chlíva

—

Na svat Barboru huízne tu nejtepleji,

si

—

ob den dává erstvú

za

šnro\aku, ha který

vt)du,

ha na vánoce vykvete. >-'A

k

emu

to

dláte ?«

»Ty vtviky nesu ji

si

chapne, za toho muší

«A

jak

kdyby

ji

»Vúli nevli, to

usmálo

se,

postavilo

dvata

na

plnoní

jít.«

by nemla vli jit?« pokrilo dve ramenem,

uchopil, za kterého jí

chlapec

haní

Pánbh nepomže, «

hrneek na prkénko,

a

skoivši

se stoliky, sbíralo rvchlc

krákorky.

vA

k

emu

si

to

dláte zbytených

starostí a strachu

?f<

»Všechny moje vrstovnice pstují si prútky, pro bych já se stranila? — Bába íká, co má lovka potrefit, že ho potetí, kdyby se rukoma, nohoma zpíral,« pravila Dorla, zavírajíc za *

Marii. '*

Malé borové

sebou

šišky k páleni.

chlív.

»Ale zejtra mi povíš, kdo tob vtviku vzal?« ptala se slena, tsnji odívku kolem tla vinouc. >>To víte, sleinko, že vám všeciko povím, « pisvdila Dorla. \' tom se bába vyhrnula ze dveí, v dlouhém po kolena kožichu, potáhnu* tém hndým suknem, vzadu oteveném. Bába zachovávala písloví: Do sv. Ducha nespúštj se kožicha, a po sv. Duchu pidrž se kožichu. Na hlav mla plenu, na prsou, pod šnrovakou, malou podušku, krk holý. Sukni ernou jen jedinou, modrou zástru, ervené punochy a stevíce s okovanými špalíky. Okolo tla široký kožený pás, vyšívaný hedvábím a zlatými nitmi, jako staré bulky* nosívaly. Pod zástrou bylo vidt veliký kapsá, v nmž bylo

Bh ví eho.

»No, díví, dej pozor na ohe, já záhy se vrátím, « napomenula vnuku, pak vyšly se slenou ze vrátek, a vklouznuvše malými dvíkami do panské ohrady, pospíchaly zahratiní cestkou pímo k zámku. Zatím dojel mladý hrab po delší cest do zámeckého dvoru, a když koí práskl biem, vybíhala ele ze všech koutu hospodáských stavení. Nejprv? všech byl šafá Mia, bývalý drotar, vrný to sluha pána svého. »No, Míco, vedu ti hosta !« pravil s usmáním hrab, ukazuje na drotara

njší

ale ze

mladého, který byl se

sice ze saní vylezl, ale

mu bude dále kázat. Mia byste na hocha

se podíval,

pak

ostýchav

stát

ale plácna

ho na

zstal,

nevda, co

plece,

radostn

zvolal:

Bodaj a Parom metau, kd ses tu vzau!« »Milostpánko vezu ma až z Prahy, « odpovdl mladý junák, >:>Janko!

se

mu

a celá

tvá

ozáila radostí.

»Vy

vidím ?<< otázal se hrab. »Jakože bychom se neznali, ve jetomojí matry krstný syn,« odpovdl Mia, pleta si vždy svoji materskou s eštinou. »Tak! Nuž to mne dvojnásob tší, že jsem ho pivezl. Vezmi si ho tedy s sebou a dobe mi ho chovej. Až bude po chvíli, povím ti, jak jsme se našli. Po tch slovech obrátil se hrab k brán, která vedla do zámku a odkudž mu právslenasbábou vstíc picházely. »Hanuši! Jelenko!^ znlo ze dvou úst, a bába tetí pidala svým silným hlasem »Pkn vítáme z cesty, mílostpane!« »Dkuju, bábo. Jak se vám tu všem vedlo ?« vlídn oslovil hrab starou ženu, když byl Jelenku k sob pivinul. »Inu, když Pánbh zdraví ciá, vždy jednostejn. — Ha tam v té Praze se znáte, jak

e

<^<.

:

co dlají ?« *

Od

slova bul (byl) pezdívá se v okolí

Domažlickém sedlákm

buláci a selkám bulky.

»KaždýdéIá, co dlat musí, jen že si jeden pi tom vejská, druhý stejská,« usmál se hrab. »Jako tu/< pikývla si bába. — »Já tam nikdái nebula, hale muj nebož; tiek — Pánbh mu dej slávu — ten vždy íkal: V Praze blaze, kdo má peníze. Mnoho rozprávl o té Praze, kterak tam ha jaké jsú tam — veselé kostely. To on všecko vdil, jak to co je. Hale já ciržim výklady, ha milostpán pospíchají k panímám. — No, mají se hezky, já jdu k Mance. podívat se, jak se jí calty podaily. « A neohlédnuvši se více po mladém panstvu, kteí zpsob její už znali, dlouhými kroky kráela pes dvr, kra;

vnu

pkn

tejn, vedle niž bylo obydlí

Miovo,

jejího zet.

Mankou, dcerou svojí, v síni; tato nesla hrst žitných klas. mámo, pote, vítám vás, však som huž myslila, co nejdete, pi;

Potkala se vPote,

s

'<

vítala tato

matku.

mne

k Sýkorovúm, dít jim drhne kašel; je huž zateklé, tam som je obvázala zelnými lupeny. Pak som trocha ty veee chystala, to mne zdržílo. Slena byly hu nás, pišly jsme nynko zárove s panem hrabtem nahoru. »Inu, volali

»Jsú huž dyma?<<

»Což

nevíš,

vždy

ti

pivezl hosta ?«

»Já bula na ponebí, chystala som pro chasu trochu jablek ha oechu, nic nevím, co se vdole dílo. Pojme do sence tedy.«:

—

»No, kterak

podaily se?« »Jako malované, no však vám je hukážu.« S tmi slovy pustila bábu naped do seclnice. — Ilned u dveí visela kropenika; bába pozdravivši, sáhla do kropeniky, stíkla vodou svcenou do rohu, kde stul stál, a u nho na lavici v rohu, na almárce starodávního díla, soška Panny Marie, pežehnala se, pitom se v tu stranu pokloníc. To byl tak zpsob starých lidí; ale ze všech bába nejvíc na to dbala, a kde našla suchou kropeniku, hned ekla: »Jací jste to lidé, hani krapet vodv svcené, iiaby mohel dát lovk poctu Bohu ha domu.'< Míca s Janem byli již v sednici, v níž bylo všecko udrhnuto jak kída, podlaha pískem posypaná byla bílá. Okolo lože isté záclony; obrázky a všecky ty hrneky, džbánky a talíe, co dílem na stn visely, dílem na calty,

i

sudni (police) zastreny byly, leskly se jak krystal. Sednice byla vybílena, strop složený z trámu smrkových leskl se jako polirovaný. — Na krbu prass kalo jedlové peruí, a rudá zá ohn osvtlovala celou sváten vyozdobe?

nou sednici. Když bába jí

Jana, pravil:

10

vešla,

potáNl ji.^lia

ruk<.)u,

k

žen

ale,

pedsta\uje

»Pozriže,

koho nám

to milostpán z

Prahy dovezol! To

je z naší

ddiny,

nhohy*

matcry krstný syn!« »Nu, co škodí. Pozdrav t Pánbh, chlape. — Je ti zima, vet. — Sedni hyn na lajci ha ohí se. Vždy ta zima dnes haž praští, « pravila Manka, po* ložíc klasy na stul. som mal huu,« odpovdl mladý drotar, pis »Eh, nie je mi zima, sedaje k loži na nízkou stoliku. smo na zimu pivyknuty; u nás v horách tuhši zima »I cože zima, než ztad,« pravil Mia. Bába byla zatím plenu kožich odložila, a šla se dívat na malého vnouka, mojí

z Korálovic,

ve

ve

i

který spal vedle lože ve visuté kolébce.

»Pánbuh ho požehnej, jako by mu

lícata

namaloval, « povídala

si,

a

zpo*

lehounku jím zakolíbala. »Ha kde máte Honzíka ?«

»Buh

zná, celý cien to

bhá vn, odpovdla f<

matka,

a

ukázavši na chléb

byla zatím na stul položila, pobízela, by si ukrojili. »No, sústo do húst, habyste se nehurazílí, to víte, že se postívám od svitu do mraku, « ekla bába krájejíc si malé sousto chleba. I Jano jen domov? skému právu zadost uinil, ka, že se on postí. »No, syn mj, povez že mi, povez, kterak sa má tvoja má, brat, a sul, který

i

sestra,

na

zdrávasli všecka naša rodina?« zeptal se

Mia,

sedaje proti Janovi

lavici.

»Všeci zdraví, len mater moja zomrela,« vzdychl si chlapec, a nádech smutku zatemnil jasnou jeho krásnou tvá. »Tvoja má?« divil se Mia. »Taká statoná žena. A cože ju bolo?« »Ochorela; ludia vraveli, že je horúca choroba; neznám, bola inbola.« »A kedy že zomrela?« »V sených mesiacoch'-'* bou rok.« »Ha tatíka nemáš?« ptala se bába útrpn. »Takuodrobnuo chlapisko som bou, ke mi tatko zomreu,« odpovdl chlapec, ukazuje rukou nevysoko od zem. »No, skivánek ešt menší, ha Pánbh ho pece opatí; co stvoí, to ne? humoí,« ekla bába.

o

»A brat robí?« ptal se zase Mia. »Oženil sa; vzal si Ulišu Janšíkovu.« »Kteréhože Janšího?« »Co má

priezvisko

»Ejžeo, toho! *

Neboky.

*"

Papua.«

— ve to

Sené msíce

horenosná rodina, bohatá ?«

divil se

Mia.

jsou leden a únor, velký a malý seen.

11

dohnala bratrovi

»Ej, ver bohatá. Uliša

dve

sto zlatých

peazí

kdl*

oucí, krávu, a

eše

dostal

a trávu**.

»A je

robotná?« »Hej, poriadná to žena, arobotná ako mráuka***,« pisvdil Jano s áút rázem uctivosti. »Veru sa clivim, že mu ju Janšíkouci dali. — sa vždy hoe nesli nad našu rodinu, len to preto, že majú mnoho statku, a naša rodina len chudé

Ve

salaše a kopanice.«

»Ej, nchceli najprú ani

ni

to preto, Uliša

ke prišou

pou;

nmala vuolu

za jinšího

brat jic,

do Janšíkou, bola

a tak sa

bitka;

naostatok predsa

shovárali!<'<

»Eh, Imrik je

Illinianum zalesklo se

a

pkný

chlap!

— A

Zahoriancum. S tmi

mu pi vzpomince

na

zná sa rúba! Ilej, vytlúkl ten neraz bou na veky boj!'<- povdl Mia, a oko

blah doby

junáctvi.

»Hej,« ekl na to Jano zcela mírn, >^bou ten už párazi zatvorený, pretože sa s Illiniany do krve rúbau. — Teraz sa nsmie rúba, žena mu ndá.« »Dobe má,« ozvala se Manka, pecházející ze sednice do komory a z ko;

mory do

sednice,

pi

emž

ale

e

nebo komora

poslouchala,

vedle sednice

má, že brání; já teky hani nevím, k emu tuten zpsob, háby pro každý capart!f< »Ej no, už ti já poviem tak, žena moja sladká, pre pletky sa bi, chlapu npristane, ale ma kto pohani, tomu staton vybijem.''*»lluž ti chlapi mají jinú kreu, z horka nakvašenu. Z porady do svády!«. byla.

»Dobe

se chlapi rvali

ke

ozvala se bába, lámajíc

pes koleno peruí

a

pikládajíc na ohei.

obrátiv se k Janovi, ptal se dále: »A kde vSlúží u bratovej,« odpovdl chlapec. »Aj já

usmál,

a

ma žila,

ale

ke umela

»Doma sea ni

A

kdeže

a brat sa oženiu, išou

choa

nezkusíš, svetom

ste sa zišli s

sa vybrúsíš;

vChodiu som po Praze po

ulicách;

ke som

vdrátuva^t, nikto

ma

se

se

sestra Ilena?«

som slúžiu doma, som zkúsi svta.

našim milostpánem?f<. zeptal

nho hrdého domu, kiím

ti

— Mia

dobré

si

dokial"

urobiu.

Mia.

chodiu, prišou navolá. Idu

som do

jed;

hoe na schody,

otvorím tichúnko dvee, ale nikto tam; zatvorim a kriajúcí »drátuva<<., idu ke druhým dveím. Ty boly zatvorený. Idu zase k prvým dveím, a prosto do izby; tu ti ani škraka.ý — \'šad krásn, a na stole mnoho popí; sáných kartiiek a strieborných peazí. Akobv mi volakto pošopnul: •>->Cakaj, Janko, ztad, dokial npride pán; mohou by volajaký nanihodný lovk

pkn

prijíc a ty *

12

peniaze vzia.f<

Hromada,

roj.

""

Kus louky. "• Mravence, f Ani

živé duše. Pisl.

»To bulo múdre myšleno, pisvdila bába polohlasit. »I vyšou som ped dvcrc a akau, a tak asi za pou hodiny pišli ten milost* ma sem dovezli, a s ním koiš. ,Cuo tu robíš?' zpytuvali sa a strmo pán, mi do tvái pozeli. ,Eh, uo tu robím,' reku, ,ni tu nmuožem robi, držím <"<

o

i

postriežku,

kým pán

zrazu skoili ke

nedojde; bo

dveím,

zkad

som,

ke som

a

som

ma

—

izbu nzatvoriu,' reku.

roztvorili a hned'

že všetko leží ako ležalo, uchopili

jim všetko rozpráva, jak

si

ti

pozeli na

za ruku a vedli

prišou do

stuol, a

do

izby.

domu, zpytuvali

jim všetko vyrozprávau, vraveli mi,

sa,

Tu

ti

pán

ke vidli,

Museu som

ako

volám, nimi vezmu,' reku, sa

bysom

jel s

do huor, že mi dajú robotu na celuiky rok. ,Pojedem, ke ma ,preo by som nejeu, ve som chlap slobodný, ako to vtáa v povtí, muožem jic aj na kraj svta, a ke sa mi lúbi nbud, muožem jic pre.<:< »Šak sa ti ver bud lúbit, milostpán jsú dobrý pán, ani mu páru nieto v stolici, a paní hrabnka aj slena — daj ty mi Bože, — to je milota, že ní muože by vášia!« povídal Mia s záícím okem, a Manka bába pisvdí i

ily jednohlasn. V tom volal eledín šafáe ven, a Jano zstal s ženami sám. »Neboj se, chlape, že ti zde bude zle, budeš hu nás jako dyma. Sak se t milostpán jist bude ptát, chcešíli na emeslo jiné, nebo hu nás pracovat; oni se každého ptají, ha budešíli chtít jen drátovat, mžeš chodit v okolí. Každú nedli sejdu se drotai, co v okolí dratujú, ha to jich bývá deset více na obd. Maj tu pro sebe komoru, kde nocuj. V nedli ha svátek se pe* vleí do istého odvu ha jd na mši. To se ti naši chlapci na dívaj!« »Ale sa já nmuožem preodi, nemám len toto hábi,« ekl chlapec, ukazuje na svj drotarský odv. »I, o tuto se nestarej, v komoe visí odní dost, na velké, na malé, milost? pán to dal hušít, ha to on má nejvtší radost, když se mu to hustrojí. I milostpaní sleinka se dívají v kostele vždy na tu stranu, kde chlapci stojí; ono jim to hale teky sluší. Kolikráte jsme si o tom povídaly, kterak jsme se dvata divily ha smály, když Mia poprvé v svém kroji do kostela pišel, « ekla Manka a v práci se pozastavila. »Smály jste se mu, ha pece se ti zalíbil, víc než který z domácích chlapc, prohodila bába. i

n

ke

pkn

i

pkn

»Když

povídali, že zachránil milostpánu život, teky jsem

po om, haž jemu!« bába na to.

znát. Ohlížela

»Ha »Ha

ty

som

se

se

mi

ho

chtíla

dobe

zalíbil.

já jemu, mlo to být,« svdila Manka. »Kterak by mi kdy bulo na mysl pišlo, že roste pro mne muž v Trenanské, — ví kde to haž

Bh

13

je

—

bych kdy

že

šla za

lovka, ha nynko myslím, že bych haní kdyby Mia chtíl, šla bych s ním kraj svta.

pracizého

jiného ráda mít nemohla, ha

»Šak on nepjde, má tu všecko tak, kterak to dyma míval, << ekla bába, postavivší na stul mísu oblatku a mlsu meclu. »Ej, vru to u vás tak, ako v Korálovicách,« divil se Jano. »\'^et, divíš se,« usmála se iManka. »No, hu nás se nepeú oblatky, hu nás rozpiky * s medem ha makem polité, hale šak si to mnoho neodevzdá, ha zelí, hrách, vaené ovoce máme teky, jako hu vás.« »Hale tuto prostení na stole, pod hubrusem klasy nastlanéj ha na každém rohu štola bochník chleba, tuto je váš mrav, hu nás se to nedlá, « ozvala se bába. ^Ilej, to u nás sa tak pokryje, a

zostan pokryto

cez celé sviatky; preto

požehnanie v gazdoustvu,«** ekl Jano. »Eše nco dlá Mia, co se hu nás nedlá. Haí se ela sejde, rozpoltí Mia oblatky, každému po pulce namaže medem, ha to musí každý stoje sjíst. Pak omoí dva prsty pravé ruky do medu, hudlá každému na elo kíž, ka: Pánbh ti dej šastného štdrého veera, štstí, zdraví, boží požehnání po celý rok!' Potom tepiva si sedne každý ke stolu, « vypravos

aby po

sa tak robí,

celý rok bolo

,

Manka.

vála

gazdovia domácích tak prežchnávajú. Keniu ten kiž najskuor oschne, ten vraj (prý) do roka umre.« »I naši o tom loni povídali, hale nevšimli jsme si, komu nejdív huschnul.f< \' tom vešla do sednice služka, nesouc na míse horké slýžky. «Scedíla jsom ti, hospodyn, ty puky, i kterak tomu íkají, « oznamovala, postavivši mísu na lavici. »Ej, púky!f< usmál se chlapec. »U nás, sa puky na stuol donsú, strežú dieuky, aby temu, který je najmladší u štola, prvú ližicu púkou >.>!

u nás

ke

uchytily.

vila

pro

to dlají?«

»Nuž, která ju

»A

ptala se služka.

eše

ten rok vydá.«

pravda ?«

je to

>>Boži

zvdav

vraj ulapí, ta sa

sa

nchcem, ije prauda

--

dieuky tak vravia,« pokril ramenoma

Jano.

»Zkusime to. Hu našho štola je nejmladší malý Monzik; pokej, já mu dnes chapnu první lžíci puku huvidime, vdámíli se,«- zasmála se stará služka. »No, musela bys to bystejší být, habys temu první puek vzíla, ten jich :

pt poze, *

1-í

Dolky.

než ty

"

na

pomyslíš, « povídala bába.

Hospodáství.

»Sak huž

jde,

bui, radj mu huklidim

pastvu

ekla šafáka,

z cesty, «

s mísou ode dveí, kudy vcházel Mia se svým malým syn? kem. Kluík ml na hlav tatíkovu beranici, kratiké oplecko a bílé vlnné nohaviky, krk prsa ml nahé, ruce zimou zkehlé, a tlusté tváe jak by

obrátíc se

i

mu

oplácal.

»Tu ho máte, pluhance, bol tam ho tatík báb. Bába chtla ho

habys

na je

mút

ml

odpustce

—

zimou zkehlý, chlapec ale vesele nohaviky má nové krpce (šnrované stevíce, opánky).

báb,

že

kuši, to je krásak< spráskla

pkný, haž pijdeš k báb na

jablka ha oechy, budeš;li

humt

pkn

bába

ruce. »Jen

koledu.

Huž

si

je

nezamaž,

jsem huchystala

zpívat.

já budu humt, máma mne nahuí,« ekl Honzík, rukávem si utíral sníh s krpcu, aby byly pkné.

»Šak

a

mezi kravami, « uvádl

litovat, že je

zdvíhaje, ukazoval »I,

—

sedl na

zem

týhoden Koleda Stpáne' — ha ne? humíš nic,« ekla máma, jdouc ze dveí; táta ale ukazuje na Jana, pravil: »Pozri, tu nám došel nový braek, podaj mu ruku.« Chlapec upen se na Jana dívaje, nepopošel; až když ho Jano k sob pitáhl, tu teprv mu ruku podal, a když se ho ptal, kdo mu krpce ušil, tu »I jdižiž, neposedo,

rozvázal hned, že

Dorla

huž

t huím

celý

že

má ješt

jedny, a že

táta, a

,

má

taky kazajku, kterou

mu

vyšila.

»To je moje vnuka, po nejstarší dcei, « vysvtlovala bába. »Matka otec humili jí v nkolika dnech, tenkráte, když ta zlá nemoc panovala. Ono humí to díví pkn vyšívat, trochu ji nahuila Manka, trochu sleinka; tak pkn vyšije chlapcm kazajku, že by ji haní kreji tak nevyšil. Nu, i

šak

ji

poznáš.

»Eh, Dorla je bystruo, peknuo dieue, bude to poriadná gazdina*, šak ju najskuor pridú pyta"*,« mínil Mia. i Jozovi, »Nedbám; díví je mlado, je mi jí poteba, zastesklo by se bych ji dopila.« komu kdyby jí dyma nebulo. Hani nemám, »Ej, no — o tuto sa dieue samuo postará,<< usmál se Mia potuteln, jako by již vdl o hodném ženichu. Ješt si leccos pátelé povídali. Manka uchystala veei, bába se byla mezitím oblékla zase do kožichu, pála všem šastný Štdrý veer, zvala, by pišli hejtú (na návštvu), a vyšla s Mankou ze dveí. Mia šel za nimi

o

mn

v sednici zstal Jano s Honzíkem, který se tak hlasit zabavoval, že malý Ondrík probouzel. * Hospodyn. ** Prosit; pyta, tlampa, námluva.

a

se

15

»ušaj,« kázal Jano a rozhoupna kolébku, lahodným hlasem zaal po? zpvovat dítti ukolébavku, kterou ho byla matka nauila, když musival sestiku svoji kolíbávat.

oj,

ví to není takk<. ozval se

»A

A

jakože,

—

pijdu sníky do hlaviky, od

»Huli,

usni

bell,

za

tbú

t\i)jcj

sny,

matiky —a

Honzík.

zazpvaj?«

hoch zaal: bdi, spiže — vaí mamka ona uvaí, Ondríška 2obudí,«

«lÍLili,

až

sliic,

pak doložil, tak že to dobe, a táta že tak to zpívá, a táta do dveí vcházející musel mu to dosvdit. — Ale písn neuspaly chlapce, až pišla matka a z koí lebky ho vzala. Mia pak odvedl si krstného syna k ostatním krajanm, kteí se již »na sviatkyf^ do zámku scházeli.

II.

Hrab Bczenský nebo

podivína,

byl zvláštní

lovk,

i

získal povst nemli a ježto má hrab o koleko

nebylo divu, že

ml mnohé zvláštnosti, jakých jini

mnozi se domnívali, že neídil podle panující módy, vždy nacházel na

za nepíslušné považovali; ba víc.

Nikdy

týkání,

se

bu nevkus, bu nepohodlí,

se

mnohdy

ale

hezky

týkali, že

lidé

mu

dlá

si

jeho stavu

v Praze za ním

mu

a strojil se tak, jak se

ohlíželi, íkajíce:

»To

jist

ni

eho

líbilo; a

njaký

k vys

když

cizinec,

— usmál se práv tak, jako když jini mu vyj — Na venku ale lidé jeho odvu již nevšímali, a kdyby

ten šat sluší, «

blázna.

si

byl kabát na rub nosil, byli by myslili, že to tak musí být.

do zámku, dal vše nov zíditi, ale ke všemu povolal domáí cích emeslníku z okolí. Matka, schvalujíc sice dobrý jeho úmysl, mínila pece, že se na nkteré umlejší práce bude muset vzíti emeslník z hlavního msta a nábytek že se bude muset z ciziny dát pivézt. — >>jen o strpení, íkal hrab. drahá matko, t prosím, a vše bude, jak si to peješ ty já,'<. vPravda, že nemají venkovští dlnici toho vybroušeného vkusu, té umlosti, již mohou mít ti, kteí mají píležitost dívati se na krásné, umlecké práce a výkresy, kteí se vyuili ve školách názornému umni; ale zajisté najdeš

Když

pijel

i

16

u nich krasocit, ostrovtip, pilnost, jako všude jinde; jen jim podejme možnost k zdokonalování se. Jsou tu umlecky vzcllaní emeslníci, ale ztžují si, že nemohou umni svého upotebit, ponvadž jim takových prací nikdo ne? zaplatí. — Zpome si, matko, jaké ohromné sumy nebožtík otec vyhodil za nábytek a jiné vci pro dúm, jež z ciziny pivážet si dával. Ty ses tomu sama protivovala; a konen nebývali jste tím ani spokojeni. — Jaký blahobyt mohl by se rozšíiti takovými výdlky mezi domácím remeslnictvem, jakého zdokonalování se mohlo by se jim poskytnouti, a o jak mnoho penz mén

bychom my

vydali !«

—

Proti

takovým

a

podobným

dvodm

hrabnka

niehož nenamítala, a vždy nechala konen na vli synov. Hrab všude do dílen emeslníku sám pihlížel, dával mistrm nejen výkresy, ale vše

i

vykládal, jak co býti

ani asu, až se práce odvedla, kterak

ji

má

a jak

míti chtl.

si

to peje, nešetil

penz

mu pivézti ist dkladn

Nejvtší však radost

i zpsobovalo, když cizí hosté se ptávali, odkud si dal pracovaný nábytek, odkud umlecky vyezávané rámce u obraz a zrcadel, krásné lustry, odkud byli malíi, odkuti emeslník, jenž pekrásn skládal mosaikové podlahy, odkud alounící, zámeníci; každý na Paíž, Mnichov,

Mde

uviti nechtl, když hrab

výrobky domácích emeslník a umlc; jakmile však se pesvdili, že tomu tak, již našli chyby tu tam, a zstali na svém, že cizinské práce pece jen jinší oko dlají, a námitky hrabte proti takovému mínní mli za pouhé podivínství. Když poznal hrab šikovného emeslníka, který ale pro nedstatek penz, jichž do díla poteboval, zmoci se nemohl, pjil mu peníze, aby ml »volné ruce«, a tím stal se zakladatelem štstí ne jeclné rodiny. On sám cviil se v soustružnictví, pro nepedvídané okolnosti, které by se mu nahodit mohly, jak sám íkal, když se tomu kdo divil, a jsa na cestách, což bý; válo každý rok, mnohdy kus zem procestoval s vakem na zádech jako hádal, a

tvrdil,

že to vše jsou

i

cestující tovaryš.

Ne

menší zetel obracel hrab

i

na polní hospodáství, jež by rád byl co

odvtví nového vynalézalo, neopomíjel zkoušeti, a shledal;li za užitené, hned to zavádl. — Myslil, že si budou sedlácí zavedených novot všímati a dle nich se íditi; rád by to byl vidl, ale starý správec mu íkal: »Sedlák nedá se tak snadno pouit, to nejvíce zdokonalil, a proto vše, co se v tomto

i

je

lovk

tvrdé

šije,

na toho jen

»Tím prostedkem,

palice.

hrab, klepaje starému služebníku na rameno, »se nikdy ani pouení ani polepšení nedocílilo. Ponecháme to tedy asu, ten nejlépe jich náhledy zmní, dokonce když piklad náš budou míti ped oima. c< píteli,

<<;

pravil

17

pánu odmlouvat, ale at byl lovk, který nikomu bezprávn ublížit si nedovolil, ml pece na sedláky zvláštní zálusk, mysle, že je každý šelma od kosti, a že na musí jen hromem. — Kterak pak se divil, slyše pana hrabte se sedláky tak laskavé rozprávt, jako s ním samým, vida ho sedt u rychtá v sad se starým Borem aneb navštvovat jích hromady! — Nemohly se mu ani v hlav srovnati ty novoty v zámku, a v duchu soudil, že ten pan hrab pece trochu pemrštn, a paní že je tuze Správec netroufal

si

n

mu

dobrá, že

všecko promíjí.

Avšak lidé si s poátku jednání své vrchnosti všelijak vykládali; nkteí nedúvivci íkali: »E, to není nadarmo, že si nás nadchází, nco v tom bude — mjme se na pozoru. « A vtšina sedláku byla vždy hoj tova podobným hlasm víru dáti. — Když se ale starý Bor k tomu hodil, tu je hned okikl: »Nedýmejte, když nemžete kovat; nemusí být pán jako pán !« A vždy dával za píklad císae Josefa. On znal ho osobn z vojenských let a mluvíval o nm s nadšením. Ve vsí pak nezapomnli i

ješt, jak

opravdivý

císa, otec.

tenkráte císa,

když byl v Šumav,

V

sousední

oddliv

se

vsi

se

sedláky laskav

ukazovali

si

od svých prvodích,

posud

mluvil,

stavení,

vešel, a selku,

chléb do pece sázela, o kousek chleba a mléka prosil.

—

jako

kamž byl která práv

Ta, majíc

ho

za

pocestného tovaryše, pobídla jej, by jí pomohl díve chléb do pece vsadit, chleba. Císa jí ochotn pomohl, a pi tom divil se, že mu pak dá mléka velmi že mají tak erný chléb. — »Eh, kterak nemá být erný, páni vezmu bl pro sebe, ha sedláku zstane holá otruba. « — Císa ekl, pro se nehlásí dále u samého císae, když se jim kivda dje. — »I co pak je to plátno, to máte všecko jedno pásmo; páni nám beru chléb, císa nám hale vzíl dti. Tu se to pro všeliký capart bije, ha my habychom nastavili hlav.« — V tom pišla družina císaova do statku — a selka poznala svj blud. — Klekla na kolena, prosila za odpuštni, císa ale velikomyslný nejen že jí odpustil, ale obdaroval ji, a seznámiv se s jejími okolnostmi, syna z vojny jí pustil. »To bul taký pán, který vdíl, že stoji poddanými. f^ >>Když stojí pán poddanými, stoji poddaní pánem — to nezapomei dodat, Srne,« okikl jednou Bor chalupnika, který býval obyejn pvodcem narážek na vrchnost. Pezdívali mu ve vsi sršán, protože byl liLn a nepokojná, a jak pán, tak zákonu poslušen býti nechtl. \'dli o nm, že je podloudnik. i

i

i

mnozí tvrdili to, že je pytlák, a at ta dv emesla prý za ruce se vodí, pece bylo posleciní za horší považováno, ba každý se bál o tom mluvit, i

a

proto se Srnovic rodinou nemívali

18

dvrných

spolku.

Než ale nejdivnjší bylo vesnianm to, když po roce svého píjezdu do zámku hrab, navrátiv se z cesty po Bavorsku, drotara s sebou si pivedl a na zámku co šafáe usadil, na míst zemelého šafáe. — Pan správec ani nevdl, máíli tomu vit, a sedláci sestrkovali hlavy a divn o tom soudili. — »Drotara! Ty milý Bože, jaký to lid, odkud? kde je ta drotarská zem?« povídali a rozmýšleli mezi sebou; ani Bor ani bába nevdli s poátku, kterak to vlastn je, až kdy Míca v národním svém krojí poprvé do kostela pišel, tu vidli, že je istý chlapec, že se vyrovná kterémukoli vesnickému, vidli, že se modlí zárove s nimi, slyšeli ho zpívat v kostele v hospod, dvata usoudily, že umí tancovat, chlapci, že je veselý druh, a konen všichni ves? niané nahlídli, že je drotar lovk jako oni, vyrostlý v horách jako oni, a že si v ei a zpsobech mnoho neodevzdávají. Ale pi tom všem nebylo to ani chlapcm ani starým vhod, když jim bábinu dceru Manku odloudil, a velice to mámy ženich báb za nepíslušné pokládaly, že dala dve dro# hodnému, pece cizímu lovku. taru, kdyby Jak již povdíno, kázal hrab Míoví sednici zídit pro jeho krajany, kteí v okolí pracujíce, v nedli a svátek leckdes povalovat se museli, dal šaty ušit dle jich kroje, by se mli do eho pevléci; on ml z tch statí ných šuhaj radost, rád s nimi rozmlouval, a když se Míca zmínil, že dva z nich, co do zámku chodívali, radji emeslu by se uili, na své útraty i

i

i

í

dal je uit.

Paní

hrabnka

v trp* bledé, pkné tváí

byla paní mírné, ušlechtilé povahy. Byla zkušená

kostech života, a lehký nádech smutku byl vždy na

její

i

rozprosten. Její veškerá blaženost i pýcha byl její zkaceovaný Hanuš! Co bylo jeho radostí, tšilo i ji, co on za dobré uznal, i ona schválila. — Když známí a pátelé její líbstky jeho kárali co pemrštnosti, ona se jen usmála. — Ona ale jediná znala jeho šlechetné, jeho dobré srdce; vždy ona je spolu s dokonalým uitelem zušlechovala. Slena Helena, ilí jak ji hrab jmenoval, Jelenka, nebyla hrabnína, byla dcera po zemelé její seste; hrabnka pijmula ji zcela za svou, a Hanuš miloval ji co svoji sestru. Byl již tyiadvacet rok stár, když matka dvátko

kde kolik let již bylo, k sob vzala. Jsouc ustavin pod dohledem písných uitelky, ped nimiž ani poskoit, ani oima víc než teba blýsknout nesmla, by kárána a trestána nebyla, nemohlo dve z po* desítileté z ústavu,

átku volné svobod ani uvyknouti. Vždy byla jako zastrašena, ostýchavá, a asto churavla. V tom ase zmnily se nkteré okolnosti v rodin hrabcí, které poutaly hrabnku syna k hlavnímu mstu; svobodna jsouc, udlala synu po vli a odjela s ním, s Jelenkou a nkolika starými služebníky do i

19

rodinného zámku v pohorské vesnici, kde drive zídka kdy bývali. Tam zaali žit zcela dle své vle. Hrabnka, chodivši s Jelenkou na procházky, zaasté stavila se ve ves; nických staveních, promluvila s hospodynmi, pustila se do ei s lidmi

každému umla

Zaasté chodila na luka, kde vesnické déti hrály, a pimlouvala se u nich, aby vzaly Jelenku mezi sebe a uily ji hrát. Dti sklopivše oí, stydly se, ale pece byla mezi nimi, která osmlila se, sleinku za ruku vzala a do kola uvedla. Nkdy pozvala hrabnka dvata do panské zahrady na hrátky, a Jelenka je astovala vším dobrým. — Když odešly, vypravovala matce a Hanušovi, jaké hry hrály, zpívala písn, kterým jí byly nauily, a vezmouc Hanuše za ruku, uila ho tancovat národní koleko. — A pi tom jí bledé líko zahoelo, velké modré oi svítily dtinskou radostí, a neobávajíc se již písné dozorkyn, která jí hlasitý smích co nepíslušný zakazovala, smála se do vle, Hanuš dovádl a smál se s ní, a hrabnka na ty dv dti, jak Hanuše mnohdy v polí pracujícími a

íci milé slovíko.

i

í

nazývala,

s

radostí se dívala.

Ve volném vzduchu, na která srdce

dvete

tížila, a

výsluní lásky a šetrnosti roztála ledová pokrývka, jako fialka na jae, kdy sníh sejde, lístky a pouí

patka na teplém slunku rozvíjí,

podobn

rozvíjely se

ped okem hrabéninvm

všechny dobré vlastnosti milého dvete. Dobrota, nevinná mysl, skromnost ušlechtilý ze; a slušný mrav, to se na ní kažcHému zalíbit muselo, k emuž vnjšek pispíval, zvláš kdy Jelenka do panenských let dorstala. Mezi vesnickými dtmi bylo dve, ku kterému mla Jelenka nejvíc du; vry a které se stalo nejmilejší její družkou, ba jedinou. Byla to Dorla, vnuka vesnické báby. Bába byla vlastn ve vsi první autoritou, ona byla rádkyni, dvrnici; byla lékaem a v rodinných záležitostech mnohdy místo soudce zastávala. Bez báby nejen že se krtiny neskonily, ale ani svatby, a nikdo neskonal, aby bába pi byla nestála. Bábino slovo platilo jako zákon. — Jakkoli se zdála být mrzuta a bruiva, nemohlo pece být dobrosrdenjší osoby a pi chorých trplivjší, a všecky dti mly ji rády. Bába mla již šedesáte let, byla prostední výšky, silného tla. Navzdor vráskm v tvái a šedivým vlasm bylo erné oko bystré jako njaké mladice. Do práce byla jako kat. — Zit, mlátit, zároveií s chlapy, a celý den sedt u stavu a tkát, bylo jí hrakou, a když šla krtiny strojit, vždy si ješt s kmotrami zatancovala, a nebylo pamtníka bábiny choroby. Bábina chalupa, v sousedství panské zahrady, byla nejspoádanjší z celé vsí, jak by ji vysoustroval, a uvnit panovala taková istota, že byl po vsi jeden hlas, k báb že muže každou i

nm

chvíli

20

tebas císa pán hejtu

pijít.

To hrabnka

také pozorovala, líbilo se

jí

to

a

pro u ní vždy pkn uklis dvorek vymeteny, a pro to u jiných mimo

ráda se u báby zastavila. Jednou se

zeno, podlaha umyta, zásep

i

jí

zeptala,

nedli nenajde?

nemám

velkého hospodáství. Kde to je, tu lovk celý rok jako v kolovrate, ha pi takové práci nemže se vždy zachovat bíle. Kdyby hu mne picházelo tolik eledi do sence, jako to jinde bývá, jedva bych stihnula mejt na nedli, ha kdybych mla velkú ddinu,* potebovala bych mnoho mrvy ha nemohla mít dvorek zametený. Naši sedláci íkají: »Mrva na dvoe, zlato na poli,« — ha proto rozhazujú slámu ha suchý list po dvoe, háby se hodn mrvy nadlalo. Chcesli hospodá vézt hodn zes pole, muší vozit na pole, ha kolmaha''"" mrvy nad potebu není na škodu chlebu, dokonce na naši horskú zem. Já mám kúsek pole, kúsek luky, ha na tom mám dv kraviky; víc nepotebuj u. Tu hrubú práci, s které nejsme, pomžu sedláci spravit, ostatn pospravíme s dvenci sami, chlapec velkých capart ha eše zbyde chvíle k jinšímu dílu. Ha ten

»To

je

tím, milostivá paní, že já

i

mj

nenadlá, celý den není dyma.<:< »x\ kde chodí?« ptala se hrabnka. »Ráno jde na mši, pak do školy, ha po škole vyjde lesa, s huslemi, ha to si tam chuas hude,« ekla stará jediný syn její, Józa, byl slepý. »A necháte ho samotného?* divila se hrabnka.

»Pro bychom haniž by se o

Báb

se

do

si

a

vzdychla

nenechali, ten zná cesty celého okolí,

kámen hudeil. Ha tomu nikdo

Jelenka velmi

líbila,

jen to

ji

pole,

nebo do si,

do msta

i

nebo

trefí,

nehublíží.«

mrzelo, že je bledá.

»Co pak je do

rže.« Nemajíc v obyeji eho tajit, ekla to také paní hrabnce, sotva že se s ní nkolikrát byla sešla. Hrabnka se usmála, kouc: »Já doufám, že Jelence líko se zrumní, jen až bude njaký as zde na zdravém povtí. »To hano,« mínila bába, »hale mohli byste pece, milostivá pani, dát ji toho,« íkala, »díví

má

kvíst jako

i

pemit, vždy

je to

jste to nezkúšeli,

jako

hani jste

stín proti Dorle, ji

kdo

ví,

nemáíli

hbyt. — Eše

neobtovali?*

»Co

tím myslíš, já neznám takové léení.* »Nu, milostivé paní to mohu povdít, protože

než

já,

jsú milostivá paní mladší

jinak bych to íci nemohla.*

Když bába hrabnce vypovdla, kterak by slenu léila, seznala v tom hrabnka sice mnoho povry, ale základ dobrý; pozvala si bábu do zámku, * Ddina = velké ddiné pole; jednoduše pole se nazývají pouhé kousky. ** Traka i

neb koleko.

2

21

Jelenku sví. — Bába ekla, že pijde, až pjde msíc dol. V uritou dobu se tedy do zámku dostavila, ale to si s poátku vyminila, že jí musí sleinka dána být na starost s úplnou dvrou, sice že by to všecko nic plátno nebylo. — Nejdív pemila slenu na dél na ší nití režnou, nes slinnou, na bílou sobotu ped slunce východem pedenou shledavši ale, že úbytí nemá, povídala, že to bude pece jen njaký jed v tle, a že ona jí ho s pomocí boží vyžene. Na druhý den ped slunce východem si pro sleinku pišla, a zavedla ji as tvrt hodiny od vesnice k lesu, k »dobré vod«. — Pod vysokým starým smrkem vyprýšoval se silný pramen isté dobré vody, padaje do tuky, schváln k tomu cíli vyzdn. To byla ta zázraná »dobrá voda«. — Na smrku pod stíškou, již tam bába dala, visel starý obrázek a že

jí

i

;

Panny Marie, ozdoben pentlemi a kvítím, jež na rámec pipíchnuty byly, dárky to lidí vodou uzdravených. Bor byl nejstarší oban vesnický, bylo mu sto a ti roky, a pamatoval co chlapec, že se chodíval s matkou k dobré vod modlit, a že tam tentýž obrázek visel, a mnoho lidi že se tam uzdravilo. Tak se ddila víra v zázranou moc vody s pokolení na pokolení, a bába ji všechny jedy z tla vyhánla. — Když Jelenku k té studánce dovedla, klekla s ní nejdív pod obrázek a pomodlily se hlasit devtkrát Otenáš a devt* krát Zdrávas. Když pak slunce vyšlo, bába Jelenku svlékla, požehnala, a po odíkáni slov: »Já bába po Bohu pomohu co mohu,

ha to, co nemohu, zanechám Bohu,«

Dve

do studánky pohroužila. zasinalo, zajíklo se, ale bába nedbala, kouc: ^Odporné, milá holubiko, odporné, hale zdravé. « Po lázni cestou se modlíc, pospíchala s ní k zámku. Irabnka sotva se jich dokati mohla; když ale Jelenka s bábou se vrátila erstva jako poup v ranní rose, a po lázni si libovala, tu ji opustilo vše obávání. Po devt dní chodila bába s dvetem k studánce, devátý den pak, když se vrátily, šly do kostela, bába dala sloužit mši ke cti a chvále sv. Rocha, patrona to proti neduhm tlesným, a Jelenka musela na oltá obtovat dv vejce. Tím se léení skonilo, a bába pedpovdla, že bude Jelenka záhy zdráva jak rybka a ervená jak kalin. — Když ale hrabnka za její dobrou poradu odsloužít se jí chtla, odmítla každý dar, kouc: vCo pak tuto — Pánubohu dkujme, kdyby on nepomohel, málo bych já mohla na optné I

;<<

donucování panino

pimo

ekla, že se za takové léení

platit

nesmi

jin.ik

než se »zapla Pánbh^-. — Hrabnka srden podkovala, jak si to bába pála, a tato odešla spokojena ze zámku. H rabnka dala vystavt u studánky kapliku, do ní dala krásný obraz Panny Marie, nedaleko pak studánky zídily se lázn pro Jelenku. — Povst o tom roznesla se po okolí jako voda po trubách, ale

ím

dále od pramene, tím byl tok

vení hrabcí dcery

mnilo

její

kalnjší;

nemoc

i

uzdra?

v každých ústech, a procesí poutníku picházelo každou necili k zázrané »dobré vod Opravdu se Jelenka co den stávala ržovjší, svžejší. Nejsouc zvykla asn z rána venku se procházet, jak to hrab vždy dlával, nemohla matce dosti se napovídat, jak krásn je v poli, kdy milliony rosných krpji na se

.

skivánek prozpvuje v povtí se tepetá; nemohla ani poí jí, kdy pod stromem s bábou se modlívala, a konen vy* nach valit tu píjemnost po lázni. — Hrabnka vidouc dobrý úinek prostého léení, k nmuž že pivolila první den skoro výitky si inila, pokraovala v dále, akoliv se již nedlo v ranní hodinu a s tmi zbožnými cere* moniemi, jakýchž bába užívala. Nicmén Jelenka každý den ped slunce východem ze svého pokojíku se vykradla do zahrady, kde se již Hanuš se zahradníkem procházel. I chodili pak spolu, od kvtiny ku kvtin, od stromu ke stromu; pi tom uil hrab Jelenku botanice, upozoroval ji na krásy pírody, a ped okem dvete jevil se v každé malé chudobce obraz vše* mohoucnosti božské! — Jindy vypravoval jí o divech a hrzách pírody, vypravoval jí o svých cestách po zemi moi, a ona poslouchala, sotva dýí pažitu se tpytí,

vdíti, jak mílo

nm

i

i

chajíc, a jak

»A

umlkl, desaterých otázek

což vás

mla pihotov.

tomu neuili v ústavu?« hrab, div

se

mnohdy otázkám

jejím, ptal se.

»x\ch,« piznávalo se

dve

zkroušen, »kdyby mi

to byli tak vyprávli,

Hanuši, jist bych si byla všecko pamatovala; ale já jim nerozumla, a hned se mi to z hlavy vykouilo. Hrab, znaje povrchní to vyuování, v duchu vyznání jejímu pisvdil, a milerád jí vše vysvtlil, co rozum její s to byl pochopit. Nkdy šli až na konec zahrady, a když z nkterého sadu zaznla píse trávniky, zastavil hrab krok, naslouchaje zpvu. On byl milovník hudby a zpvu, a proto dojímaly ho ty prosté, krásné písn národu více, než umlé árie divadelních zpvky, a vždy íkal pozdji známým, kteí se bláznili, kdy se njaké

jako

ty,

svt

vyskytlo: »Jdte ven, naslouchejte, kdy vesnická dvata v polích a zahradách pracují, kdy v lese pi hrabání jedny na tom, druhé na onom konci zpívají, provozujíce nejrozkošnjší zpvní slavií hrdélko v

hudebním

hry, naslouchejte v

zim

u oken stavení, kde se drží pástvy, a uslyšíte

tch 23

nejrozmanitjších, žertovných i nžných melodií, vážných ballad, i veleb; ných chór, uslyšíte hlasy slavií, hlasy mocné, isté jako zvony, že vám srdce zaplesá, a

té

mžete užít velmi asto a nedbali; hrab však zstal na

zábavy

e

velmi snadno. « Známí

svém. Rád poslouchal skladatele, slepého kdy podveer v sad neb houslistu a vesnického i Józu, u lesa na oblíbeném sedátku svém sedl a hraje básnil. — Hra jeho byla istá, dojemná, plna poetických myšlenek, tak že mnohdy s melodií spolu i píse se zrodila. On byl slepý od útlého mládí, a sám hrát se nauil na kolikero nástroj; nejmilejší byly mu ale varhany, jež v kostele hrával, a pak housle. Stávalo se ale, když se dávala zpívaná mše, že musel veškeré své umlosti upotebit, — tu hrát na varhany, tu sólo na housle a zas na klarinet pískat, zpívat bas i tenor. — On byl uitelovou pravou rukou, a hrab když na kruchtu vešel, nemohl se vynadivit jeho obratnosti a jemnému sluchu. — Uitel ani nezpozoroval, když hudebníci notu pominuli, jako by jí nebylo;

ovšem na jeho

každé okamžení slyšet: »lIousle — co dláte, — prim, — vy; nechaly cis, — bas a dá pozor — diskant hlasitji — bubny piano. — Takt, držte takt, chlapci !« — Tak napomínal Józa, vypomáhal, a pi každém ne? ladném zvuku trhl sebou, jako by ho bodnul. Uitel nebyl již mladý, ani uený, ale z onch, již povinnosti stavu svého svdomit a s láskou vykonávají; rodie ho mli rádi a dti též ho milovaly, akoliv jim v niemž nepovoloval. Rády chodily do školy, a nebylo ve poítat, ani dvete, aby alespoi vesnici chlapce, aby neuml íst, psát prvnjšího neznalo, nebo toho uitel nemohl na matkách vymoci, aby mu vždy práce, dvata po celý rok pravideln do školy posílaly; mly pro — Uitel byl vdovec, a jediná a myslily, zeje to až dost, kdy budou umt íst. panství pijela, do msta; vrchnost na jeho dcera vdala se první léta, když kostelní hudba a pstování kvtin bylo mimo školu jeho zamstnáním. \'tši potšení nemohl mu pipravit, než když mu nkdo semeno neznámé jemu kvtiny dal aneb pjil novou mši, do které se musil s velkým namáháním vpravit. Na faru také chodíval každodenn, pan fará byl ale staiký pán, velký milovník starých knh, zvláš latinských, na nž poslední groš by byl vydal. Nikdo nesml mu však pro jakou pijít; když uitel jej navštívil, musíval mu obyejn pedítat. On ml ve svém pokojíku celé stohy knh,

Józu bylo

ale

i

n

a která

mu pi

— Nkdy pan fará ml

ruce ležela, tu uiteli podal.

se stalo, že

po nkolik

krátkou pamt, nes zpozoroval to a uitel bál se íci mu to, aby ho neurazil, a tak trplivé ital vždy, co pan fará mu podal. Každých trnácte dni dostával pan fará z msta politické novinv, jež s tamjšim kaplanem a nkolika mšany do dní jedna a

ta

sama kniha

—

24

to byla, ale

již

spolku držel. Na nho, jako pespolního, pišla ada naposled, za to si je ale mohl podržet — což také inil. Když noviny pišly, pedítal uitel politiku,

—

Po petení se noviny schovaly. V komoe leželo Po kolik let íkal pan fará, že pjde na odpoinek, ale když mlo k tomu pijít, zdálo se mu, že by nemohl ani jinde žít než na fae, kde žil co pastý plných ticet let mezi svými ovekami a knihami. Vesniané byli mu již pivykli; akoliv hrab pozoroval, že pi jeho kázání, které pro slabou pamt z listu ítat musel, každou nedli vtšina poslucha usnula a menšina neposlouchala, at nemohli vynachválit kazatele v Hajku u sv. Anny, pátera Augustina, na jehož kázání obyejn v úterní, sv. Anny to den, kdo se jen uprázdnit mohl, pospíchal, at Bor vždy íkal: »To je jinší kazatel, ten humí svdomí rozebrat; pi tom se duše potší !« — pece nechtli se od svého starého faráe odlouit. — Než první rok, když vrch* nost na panství pijela. Pánbh pana faráe k sob povolal, a na faru dostal se dle všeobecného pání páter Augustin. — Když držel nový pan fará poprvé zpívanou, a hlas jeho jako zvon po kostele zaznl, nemohl se Józa zdržet, by nepošeptal panu uiteli: »To je hlas! to je hias!« a pi tom si zatleskl do dlaní, což vždy dlal, když ml velkou radost. Nový pan fará byl velký milovník velaství štpasíví, což se s kvtinami a hudbou, zamilovaným což ho více zajímalo.

jich jako díví.

—

i

to

zamstnáním pana

v starých

foliantech.

uitele,

mnohem

— V zim

jinou prací. Maloval obrázky a

košíky

a p.,

do zámku, si

lepil z

což pak o zkouškách

pan fará v prázdných hodinách

papíru rozliné malikosti, skíiíky,

dtem

dával.

— Hrab

i

hrabnka

si

pana

býval v zámku astým hostem, také pan uitel chodil nejvtší jeho rozkoš byla procházet se po zahrad. Hrab šikovného zahradníka a mnoho penz vynakládal na kvtiny, v nichž

faráe velice držel

lépe srovnávalo, než probírání se

obíral se

vážili;

ale

matka veliké zalíbení mla. — Uitel vidl piuil se v zámku každý den nemu novému, co se kvtinásíví týkalo. — On sám uil Jelenku psát a po* ítat, uil ji na piano, a Jelenka mla svého uitele velmi ráda, také hrab i hrabnka mu páli, jako každý, kdo dobrosrdenost jeho poznal; jediné hluboké jeho poklony a pílišnou ostýchavost byli by mu rádi odpustili. Ale to si nemohl dlouho odvyknout, a vždy ho var polil, když hrabnka do ei s ním se pustila. »Vrchnost je pece jen vrchnost — a hrabnka není selka, « íkával. — Také Józu Jelenka zaasté do zámku si pivedla; jaký to byl pro div a jaká radost, když poprvé slyšel zvuk piana! — Jaký to byl i

rozdíl,

—

uitelv

na

starý klavír

—

a to krásné piano!

—

Prosil o dovolení,

uvnit podívat, což mu hrabnka, útrpn se usmívajíc jeho slovm, dovolila. Otevel si víko a zaal ohmatávat každou strunu, každou

aby

sml

se

i

25

jemn

zevrubn; bylo patrno, že cit v prstech Pomocí hmatu mohl jediné si utvoiti obraz ped;

klapku, každý kolík, velmi

a

vynahrazuje mu zrak. — metu, jehož oi jeho nikdy nespatily. mluvila a divila se mu, a on, kterýž Jednou hrabnka s uitelem o ho od malikosti znal, pravil >.'Józa, milostivá paní, je vru znamenitý hoch. — Již co malého chlapce, nebo oslepl ve tvrtém roku, maje neštovice, pivá; dly mi ho dti do školy, jen ze žertu; chlapec ale celé hodiny vysedl ve škole, bav se posloucháním, a za krátký as uml každé slovo, jež jsem mu pedpovdl, lépe peslabikovat, než chlapci, kteí rok do školy chodili. Radji ale poslouchával hudbu; pro tu jevil tak jemný sluch, že jsa malý chlapec okikoval starší hudebníky, když falešn hráli. — Povyrstaje, uil se hrát na klavír a na housle, sám a sám tak dlouho zkoušel píse, kterou v hlav nosil, až ji trefil; vytrvalost a trplivost má pi tom neúnavnou, neustane, na až vyvede, co si pedevzal. — Podobn nauil se ostatním nástrojm, varhany hrát; kdyby jeho nebylo, nevím, milostivá pani moje, co bych si mnohdy na krucht s ostatní eládkou poal. — On pkné písn skládá,

nm

:

;

i

i

i

ale

musil by

psát,

kdy

je

lovk u nho sedt — a to nepozorován od nho — a hned je zpívá neb hraje; od nho je dostat nemožno. — Mnohdy mu

chasa íká, když slyší

píse novou: »Józo,

nám

písniku ješt jednou, abychom sejí nauili ;« íkám, aby mi ješt jednou nkterou pknou svoji fantasii zahrál, ale to zavrtí hlavou a íká: »Co to na chtl po vli udlat, chcete, jako by se to dalo — « a opravdu, když — »Ony ty myšlénky, «. íká, »pro; nebyla to již ta píse, kterou díve hrál. letují mou duší, jako ti ptákové zpívající hájem, nikdo jich nevolá, nikdo jich nedrží. — Pokejte, snad mi zase nkdy ty samé hlasy zaznjí — pak je chytnu do klece a dám vám je.« — Když veer hrává doma nebo v lét u lesa, zastavují se lidé, poslouchajíce ho v udivení; pak si povídají: Pánbh ho má rád, toho chlapce, že mu dal takový dar umní.' A proto také netroufá si ani ten nejrozpustilejší chlapec Józovi v em ublížit, každý má ped ním úctu, že je miláek boží, proto jim také ani nápadné neni, že nemluví oby; zazpívej

tu

— mnohdy já mu

mn

mn

i

,

ejným

jich

náeím,

ale

jako kniha.

»Mn ale bylo nápadné, že nemluví náeím zde obyejným, aniž hlasem zpvavým,

jako druzí. '<

knh, druhému sám nevím, kterak se odnauil. cestu ukázal jemný sluch hudební. Ale ekl jste, z knh že se nauil vybranjší mluv; jak to mám rozumt? Snad jen posloucháním. »Ano, milostpaní moje. Dokud dcera moje doma bývala, ítávali jsme veer, bud ona, bu Petr, a lóza poslouchával. našel v tom takové zalibcni. »Prvnímu nauil »Snad mu v tom

se z

<:«.

<<

I

26

pozdji si knihy vypjoval, kde mohl; do msta si pro chodí. — Pak poprosí nkterého chlapce, zajde s ním do pole, v zim pozve ho k sob, a musí mu pedítat. — Také kdy nco psát chce, vezme chlapce, o kterém mu povdomo, že hezky psát umí, a diktuje sám. On sám zná pravidla mluví nice jako Otenáš, chodit' vždy ješt do školy jako žák a sedí v té lavici, co že

n

i

sedával

ped

šestnácti lety;

škole ani hlesnutí, a také ho

mnohdy

nezklamou

»Ale, pane uiteli, « zeptala prapranic?«

mne zastal. Jemu neujde ve nebo zná každého po hlase.

se stalo, že

chlapci,

se Jelenka, také poslouchajíc,

»nevidí Józa

»Zajísté ne, sleinko.

»Jak

mže

tedy

vdt,

jak je kdo hezký, jak vyhlíží

ta

neb ona kvtina,

když »Kvtiny, stromy zná dílem po hmatu, dílem dle vn, ostatn dá si vše zevrubn vypovdítí. Bezpochyby, že vše ped jeho vnitním zrakem krásnji se mu vidí, než to vskutku je. S kým známý, tomu ohmatá obliej ruku, a mnohého pak pozná, jak ho za ruku vezme, aniž by se mu ozvat musel. »Ano, ano]«: zvolala Jelenka. »Tuty dni hrály jsme u báby na cukabábu a on s námi. Podailo se mu chytit mne za ruku. Já se nechtla ozvat, ale on hned vdl, že to já jsem.« >:>To není tžko, « usmál se dvorn pan uitel, »takové jemné, hebounké a malé ruince nenajde páru v naší vesnici. Tížeji mu rozeznat vesnickou mládež, a pece pozná po hlase každého, po hlav, když se mu pod ruku nevidí ?«

i

i

dostane.

<•<

»Józa je dobrý, já ho mám ráda,« ekla Jelenka. >>Dobrý lovk, vdný, a ke komu cítí náklonnost, í hlas ho dojímá mile, k tomu je i upímný, nebo se domnívá, že lovk líbezného hlasu

dobrý bývá,

a

naopak

lovk

že kryje ošklivé vlastnosti v se neodstranil,

do

keí

hlasu štkavého, chraplavého,

sob. Nkterý

by upadl;

odstrauje, co by ho pobouilo.

ale

hlas se

bába

— Józa je

již

mu

kouravého kdyby

tak protiví, že

zná jeho povahu

miláek

a

všecko

její.«

»Vždy je ubohý k< ekla hrabnka. Jelenka si asto Józu do zámku pivedla, a když držela hrátky s dvaty, hrával jim k tanci. On vrchnosti své oddán byl celým srdcem, a Jelenka byla mu andlem. Když za as jednou odjela s hrabnkou do hlavního msta

aneb

s

Hanušem nkolik týdn

nejsmutnjší, než nezmínil

Akoli a radji

se

by

s

se

cestovala, stýskalo se všem, ale Józa býval

nikomu.

vesnianm s poátku pisthování panem správcem

se vrchností

nehrub

líbilo,

byli hospodaili, jehož znalí skrz na skrz,

27

pece pi takovém laskavém s nimi obcování nemohlo jinak být, než že oci své nedúvivosti a svéhlavosti, jež dobrým zámrm hrabte pekážely, upouštli, nahlížejíce, že pána, protože pán, není teba nenávidt, dobrý zponenáhla, a to ješt piinním ženských. Když o Štdrý veer hrab s Janem z Prahy pijel, bylo výše pti let, co na panství již pebýval, a ješt nebylo vše, jak by si byl pál; pohorská vesnice nebyla prosta ani zlolajcú, kteí proti vrchnosti soili, ani zpozdilcu, kteí jich slovm vili, nerozumjíce vlastnímu dobru.

pán že za

otce.

Ale

šlo to

III.

zámku dom se vrátila, chalupy ozáená a za každým

Kdo by byl šel asi o hodinu pozdji, když bába

ze

po vesnici, byl by vidl okna u každého statku oknem v ist vybílené sednici pikrytý stul, na stole pak štdrou veei. v zámku byla okna ozáena, a kdo by ze selské sednice do hrabcí jídelny byl vešel, zajisté by si byl pomyslil: »Tam dole dost dobe, ale zde ješt lépe!« — Na podlaze prosteny jsou drahé koberce, u oken a podél zdi na stolcích a podstavcích rozestavené rozliné kvtiny domácí cizopásmé, mezi nimi v plném kvtu rozkošné dti jara — hyacinty, konvalinky, fialky a jiné, jež pospíšil bedlivý zahradník ze spánku probudit, by krásou a von; ným dechem veselé svátky zdobit pomohly. — Po stnách visí obrazy, dila to umlecká, a veliká zrcadla, v nichž se odráží množství svtel, hoících i

1

i

tyech

parohatých svícnech, jež postaveny ve tyech úhlech jídelny. Uprosted stojí stl, pokryt damaškovým ubrusem, a n.i v ná; dobách ze stíbra, porcelánu krystalu jídel nejrozmanitjších, kyselých sladkých, studených teplých, lahdek, peiva, vína, vše, co bv srdce ráilo, a to vše rozestaveno tak chutné, že již pouhý pohled smyslm laiiodil. — Hrách se zelím, kaše s medem, hntinky, božíhodová jídla sedláku — tch tam ale pece nebylo! — Okolo stolu na pružných seslích s opradly sedla spolenost, hovíc si pohodln pi štdré veei. Spolenost ta záležela z hras bnky, hrabte a Jelenky, pana faráe, mstského lékae, který asto do zámku zván býval, uitele, správce, písae a panského zahradníka, pak starého plukov; nika na odpoinutí a barona nemajetného, cizích to hostu. Poslední dva jezdívali ze zámku do zámku, zvali se tu tam, celý rok nejsouce doma. Správec ikal jim »pocestní kavalíi''<-. Starý plukovník býval asto u hrabte; zvláš o honbách, jichž byl veliký milovník. Dobrv pohár vina, k tomu dvmka tabáku silného a karty byly v lustru

a

nm

i

i

i

i

2S

lovk k vystáni a veselý spole? Pan baron byl poprvé u hrabte hostem; byl on pravý opak starého plukovníka. Ten znal lesy, maštale a vína svých hostitel; onen byl píliš choulostivý, aby po lesích tkal, na koni se prohánl; on byl rozmazlené dítko salonu, radji si hovil v mkkých lenoškách a nemiloval tabáku ani nemírného pití vína, ale lahdky vybrané, k nimž pipíjel vzácná vína, jak to labužníci milují. — Karty hrával jen ze zdvoilosti s nkterými panikami, u nichž rád trpn a chován byl, i vzdor své nehezké figue; nebo ml ten dar, který není každému dán: umt mluvit celý den o niem. Také pátrával rád, nkdy co poslanec paniek, nejvíce však z vlastního pudu, po záležií tostech, které každému oku vidný být nemly. Jako zvda, vraceje se z táboru nepátelského, kde v rouchu pítele zradu dýchal, plesá, kdy se mu zámr povedl, tak asi plesával baron, kdy se mu podobná výprava povedla. On vbec velmi vysoko sebe cenil, a na adu svých pedk byl baron velíce hrdý, oni byli jeho jedinou chloubou. Když nebylo host v zámku, kuchaka nemla mnoho práce vymýšlením mimo

nik.

lov jeho jedinou rozkoší. Jinak byl

—

u tabule sedl, ráda ho hrabnka štde i vzácn uctila. Pro mlsné labužníky, jako pan baron, nebyla však pece hrabcí kuchy zaízena, proto se jeho návštv hrabnka divila. Hrab pijev a slyše o ní, ekl s úsmvem k matce: »Zajisté, že nkterou bohyni na vysokém

jídel; jak ale host

dom

Olympu zvdavost posla okídleného,

Hrabnka

trápí,

by

co

s

námi zbloudilými

se

dje; vyslala ho tedy co

zprávu o nás donesl. synovi za pravdu, nebo znala barona a cesty ve svém mínní nemýlili; baron vyšel na zvdy a pátral po jistou

se usmála, davši

—

Také se všem, by hodn koistí ze zámku odnesl. — x\však ustrnul nad tím, co vidl a slyšel. — Libstky mít kavalíru píslušelo, ale stavu jeho dstojné; hrab ale, zdálo se panu baronu, že se píliš pro zahazuje. »Kde jste polovali, pane plukovníku ?« ptal se hrab u tabule. >>U hrabte Arnošta. Výborné u nho lovy. Rád jsem pítomen. »Když jsem cestoval po Slovensku, navštívil jsem ho též. Má krásné lesy; musel jsem s ním také na lov; náruživý to lovec. Drží si etnou loveckou družinu. Má mnoho junoš, a všichni místo livraje nosí národní

jeho.

n

i

svj kroj.« »To však

jen

v domácnosti?« mínil baron.

»Nikoli, on ve Vídni se

svým služebnictvem

dlá furore,« ekl hrab. »Pro ne?« ozval se plukovník.

takto vystrojeným

veejn

vyjíždí a

druhý výše

šesti

stevíc

—

»Jsou to hoši

takovou družinou

pkní jako

mže

hory, jeden jak

se chlubit.«

29

»To

asi

malebn

vyhlíží,« prohodila

hrabnka.

»Nejen že malebnji vyhlížejí, ale oni se volnji a slušnji pohybují, než v nevkusném fraku, « ekl hrab. »2e jste, hrab, velikým protivníkem Fraku, o tom jeden hlas,'< ušklíbl i

se baron.

»Pan baron, vida na dvoe drotary, své služebníky jste

si

jen z passí tu chováte

myslil, že

i

vy,

vymyslil; ale já ho pouil, kdo i

hrab, nový kroj pro ti

lidé jsou, a že jich

šatíte.

»Dovolte, pane plukovníku, bych pouení vaše opravil. ekl jste, že jen z lihustky pocestných tch pechovávám; musím tedy doložit, že nikoliv

vykonávám tím povinnost

z libústky, ale s libostí

pohostinství, jakéž nezas

nedbá ani nejchudší chalupník v kterékoli obci, když pocestný, nejsoucí s to, aby v hospod si zaplatil, na dvée jeho zaklepá. Dá mu lože, sdlí s ním veei, a my pidáváme k tomu istý odv, jejž drotar, vzdálen od své otiny, a emeslem se zabývaje, pi nmž nemožno istoty šetit, celý rok a po roce zase šetit si musí. Zásluha však o tuto jejich pohovu patí mé matce. '< »Srdce naše potšit, mysl oberstvit dovede jen útlá ruka ženina, pro; i

'<•

hodil léka. »Zajisté,« uklonil se plukovník, >íodpusfte

vám

mému mínní, nevdl

jsem,

na tch drotaích záleženo. >->Kdyby jednoho z nich nebylo, dávno by již matka moje syna svého oplakávala, « ekl na to hrab, a když baron žádal o vysvtlení, jak se to stalo, a plukovník žádost baronovu opakoval, dokládaje, že sám o tom neví, jal se hrab vypravovati. že

tolik

i

»Jak známo, cestuju asem rád pšky. Má;li cizina rozum zbystit, jak naši sedláci íkají, myslím, že se nesmí cestující na svt jen z koáru dívat. Jedenkrát — bylotoprvní rok, když jsme sem pijeli — sešel jsem se na cest z Rezna sem na noclehu v hospdce vesnické s drotarem. Spali jsme na slám a ráno zárove z hospody vyšli. Akoli tvá jeho mírná, upímná píinu k podezení mi nezavdávala, pece picházeje k lesu, zavolal jsem k sob psa, jenž mne nkdy na cestách provázival, ruku jsem položil na kohoutek pistole v záadí a v druhé pevn držel jsem sukovitou hul. jsem sice

Ml

pod ošumlým kloboukem tak mou; drá hlava bývá jako pod pkným, a pod sprostou halenou že srdce bije tak šlechetné, mnohdy šlechetnjší, než pod drahým suknem a hedvábím: pece nemohl jsem zbaviti se podezivosti, vida se v hlubokém lese samotná s neznámým drotarem. Já si nikdy tch lidí více nevšímal, než co na potkání

již

tenkráte zkušenosti

jsem

30

je vídal

i

pesvdení,

bídn svtem

se

že

potloukat v

ošumlém, zamaštném

šat, ne

mnoho

než cikány opovržené. Slýchal jsem zpozdilé matky dti jimi strašit, od lidí podklátiat jim rozliné neplechy, ba i zlodjství a vraždu, akoliv dkazv žádných nemli. Vzpomínky ty nedaly vzniknouti lepší

dve.

Drotar vypravoval mi cestou, kde všude chodil po Nmecku, a tšil se do prý je pece jen nejlíp. Považoval za emeslníka a ptal se, kde jsem chodil a kam jdu. Já ale v své slepé nepovdl mu zcela pravdu, hodlaje se oci nho v nejbližším msteku odtrhnout. Pišli jsme k polednímu do hospody v malé ddin. V sednici sedli ti muži, hlasitý hovor vedouce v nmeckém náeí tamjšího okolí. Když jsme tam vešli, umlkli, byste si nás, dokonce mne, prohlížejíce. — Drotar dal si nalít pálenky, vytáhl z tašky kus chleba a zaal obdvat. Já ml v pocestní láhvi ješt víno, bylo, erný chléb, sýr a vejce. a hospodská pinesla na moji žáciost, co v Pobídl jsem drotara, aby se mnou obdval, což on bezupejpání pijal. Muži se mne oí nespustili a po chvíli zeptali se, kam jdeme. ekl jsem, co teba. Po obd, nemaje u sebe drobnjších penz, platil jsem stíbrným tolarem. Drotar s podivením na tolar hledl, bylo mu divno, že já co tovaryš tolik penz mám, po prosb nechodím a pansky si vedu. Ve strachu, aby se na ten peníz neulakomil, ekl jsem, že to poslední, ale že se nestarám, — v Cechách že najdu výdlku dost. Když jsme z hospody vyšli, zdvihli se ti tí, a že jdou s námi stejnou cestou, pravili. Na moji otázku ekli mi, že chodí po koupí obilí, což se mi zdálo pravd podobné. — se ti chlapi také nelíbili, ale byl jsem pece rád, že jdou s námi, nebo nám bylo jít dlouho ješt lesem, než bychom do msteka dorazili, kde jsem mínil se drotara. Dni se už krátily, poasí bylo nejasné, ješt odtrhnouti od nich šel mi po jednom jsme konce lesa nedošli, slunce se sklánlo. Jeden z boku, po druhém držel se pes Bello a drotar. Druzí dva zstávali pozadu. — Tu pojednou dostanu ze zadu do hlavy ránu, že jsem zavrávoral, a v samém skoil a na druhého drotar. okamžení Bello na jednoho ze zadních se opel a pistoli Já ml tolik pítomnosti ducha, že jsem k stromu skoil, z náprsí vytrhl. Drže ji v pravé ruce, levou jsem holí se bránil proti dvma; Bello mí staten pomáhal a drotar zápasil s tetím. Doráželi na nás noži, a já vida, že bychom se jim jinak neubránili, stelil jsem, a jeden z mých drotar porazil svého protivníka, a tetí, protivník klesl. té samé chvíli vida to, dal se na outk. — Drotar ml proraženu hlavu železným prstenem,

m

ech, kde

nedve

dom

mj

Mn

i

muž

muž

V

jejž

Bavoi

i

rádi nosí a jichž

ran, a Bello též byl popíchán. a co síly staí

za mrtvé.

—

k

msteku

Avšak

o

pi

—

pranicích používají; já krvácel z

nkolika

Nezbývalo

pospíšit.

—

nic jiného, než bojišt opustit Lotry nechali jsme tam ležet, majíce je

sotva že jsem z lesa ven se vyvlekl, pepadla

m mdloba, «

31

nemoha

m

m

na záda

nedbaje na vlastní slabotu, vlekl dále. Na štstí pijíždly od msteka vozy; na jeho kik vozkové pišli, naložili nás a do msta odvezli, kde nás v hospod složili. Ovšem že se hned po zloincích pátralo, že byl drotar vyslýchán, ale o tom všem, ani o jeho pelivosti a starosti o mne nedovdl jsem se až tetí den, když silná horeka popustila a já pamti nabyl. Drotar sedl se zavázanou hlavou u mé postele, Bello vedle nho; oba skákali radostí, když jsem zaal mluvit. Nejprvnjšídrotarova práce byla, že mi snesl na postel papíry, tobolí padl jsem. Drotar,

vzkísit, vzal

a

m

hodinky vak, co vše pod svým dohledem ml, žádaje, abych se pe; svdil, zdali mi nic neschází. Pak vytáhl svj sáek, vysypal pede mne as za pt tolaru stíbrných penz. ,Co mám s nimi dlat?' ptám se ho, a on mi na to, abych si je vzal, že mi je pjí, že nebudu mít beztoho dost penz, abych v hospod zaplatil. — Ctyry, pt tolar je málo penz pro našince, ale kdo na zlaté po krejcaích stádá, kdo se za boháe považuje, když má dv, ti sta, tomu je to již kapitálem. A drotar dal mi svoje po mnoho nedl stádané jmní, aniž vdl, kdo jsem a jestli mu je kdy oplatím. í< »S praktického stanovišt nazvalo by se to bláznovstvím, « ozval se plus ku,

i

kovník.

mn

»Pipouštím, ale pravilo srdce, že jednání jeho jest šlechetné, a když jsem mu ruku podávaje dkoval, a on mi ekl: ,Ej, i by hodné bolo, aby brat bratu nepomohol!' tu jsem se cítil ped tím sprostým lovkem se všeckou svojí vzdlaností a vdním zahanbena. »Dovolte, pane hrab, << vskoil mu do ei baron, »to byl s vaší strany

pemrštný

útlocit.«

jsem se zahanbena, « hrab pokraoval, jako by byl neslyšel baro* novu námitku, »a svdomí vytýkalo, že jsem se prohešil proti tomu lovku, maje ho za špatného zloinu schopného z pouhého pedsudku, jehož prostá mysl ale hloubji, než moje, pojala uení kesanské lásky, jež káže, že jsme všichni bratimi. Než abych pišel ku konci své píhody. Ti ti chlapi, co nás, vlastn mne, oloupit, nesli zabít chtli, byli povstní zlos djové; my nezabili žádného, jen omráen byl jeden a druhý od stelné rány zchromen; nepídil jsem se více po nich. Mia, tak se jmenuje mj ochránce, je mým šafáem; velice se divil, když jsem mu konen ekl, kdo jsem.«. »Dlouho mu nechtlo do hlavy, že by ,gró mohl pšky s vakem na zádech cestovati,* usmála se hrabnka. »A odkud pivezl jsi dnes toho drotara, Hanuši ?<< Jelenka se zeptala, nebo byla málo mohla s bratrem ped jídlem promluviti. Na tu otázku vypravoval hrab totéž, co Jano kmotru svému již povdl. »Cítil

mn i

32

»Zústane zde?« ptalo

se

dve.

»Nevím, jak ti odpovdíti; rád bych, aby zstal. Než ty dti hor nerady dlouho od své otiny vzdáleny bývají, a málokterý má chu k emeslu, pi emž by byl poutanjší na jisté místo a zstat musel sám a sám.cc »Tak náš horský lid nerad se v cizin usazuje, ekl pan fará, »a by se jim dost dobe vedlo, po domovu touží, a naše horaky velmi zídka daleko od domova se vdávají. — Ty dni libovala si bába, že Manka její s Mícou tak šastna, a povídala, že by to byla s poátku ani neuvila, že by si to dve lovka pracizího do srdce vzít mohlo. »Však kdyby toho nebylo a zamstnání pi hospodáství, nebyl by Mia zstal, « ekl hrab. Hrabnka zdvihla se od stolu, veee byla ukonena. Hosté šli do vedlej* šího salonu, kde stály stolky ke he pichystané, a každý baviti se mohl dle libosti. — Vedle salonu v krásném pokoji stál uprosted zelený strom, ozáen svtélkami, ozdoben ovocem, kvtinami pentlemi. Okolo nho ležely dary pro hosti domácí lid, jež hrabnka po veei rozdlila, nejvíce to práce její Jeleniny. Jelenka více radosti mla z dar, které pro jiné chystala, než které sama dostala; pro Dorlu jmenovit mla schovanou krásn vyšívanou šnrovaku. Józovi chystali vzácné housle, a Jelenka vidla již radost jeho, až ráno se hebíku sundá místo svých starých houslí nové. Pánové sedli ke he, paní hrabnka s nimi, jen zahradník a uitel pomá; halí slen pilepovat svíiky do skoápek, jež mly se pouštt na vodu, pichystanou ve veliké krystalové nádob. — V tom, co se takto bavili, za? znly táhlé zvuky pastýské trouby pod okny. »Starý pastý jde po výsluhách; v zámku bývá vždy první jeho štací, «. ekl uitel. »Jestli pak ale nezapomene Mia na koledu ?« mínila Jelenka. »Jakpak, sleinko, by zapomnl, když ví, že se milost panu hrabti líbí.« — A sotva že to zahradník doekl, ozval se v pedpokoji šust a šepot, starý sluha otevel dvee, a mezi nimi ukázala se vysoká postava Míová a tí i

<:<

i

i

i

i

jeho krajan, mezi nimiž Jano. — Pišli zazpívat vánoní koledu. »Jen dále, Míco, dále!« pobízela vlídn Jelenka. — Mia vešel s uctivým pozdravením do pokoje, zstal ale nedaleko dveí stát; chlapci vedle nho, širáky v rukou otáejíce a sotva si troufajíce po pokoji se rozhlédnout. Jakmile zaslechl hrab ve vedlejším pokoji hlas, kázal opony u dveí rozevít, aby na vidl, a již o hru nedbal. »No, spuste, chlapci, « kázal Mia, klepna Janovi po boku stojícímu na rameno, »zazpieváme velkomožným pánm valašsku koledu.

n

Miv

JJ

Chlapci pokývli hlavami, upeli zraky jeden do toho, druhý do onoho kouta pokoje a spustili veselým nápvem: ty muožeš s nami muožeš hrnok s sebú

»Hop, hop, chlapci, do hory, obúvajté* bakory, berte

aj

»A

nohy na ramena, my do Betléma.

ty,

jiti,

vzíti.* -

mesiar** bohatý,

zamaštnýma

puojcfzeme

s

Narodil sa Mesiáš,

aj

muožeš

s

námi

jíti,

opravdivý Pánboh náš; narodil sa nám, narodil,

d\e klobásky

s

sebú

vzíti.*

Porame

sa na reci,

sme remeselnici

»A

krají,

ty,

všeci.

o

mu

ušije sa

sa

mu

bud

Jezuska by nám ulekal.* »Aj kominík sa styzí,

nch ho

perienka,

—

mu

»A

n\izí, zub,

»Mámo,

bubti!*

jezusku narodný, prijmiže tyto dary,

a

ušijem rieviky

na jeho bielé nožiky.*

—

nmá

krialo by:

o

»Já

diefa

lebo dieta

pikrývati,

vo dn, v noci zahrievati.« mu dáš? »Ej ty, švec, ty Sám nemnoho, málo máš.«

-

lebo on by velmi klepal,

dáš?

Sám nemnoho, mák) máš.« »Já mu dám kúsok plátienka,

o

šaty,

»A ten ková z doliny, zaernný od uhly? Eh, ten nch len doma kuje, nch sa s námi nehotuje,

nás hriešných vyslobodil.

a

ty

—

sa

a s

k tebe dostáném

tbú

sa

raciuiem!*

hrniar z doliny, zabruchaný od hliny. ty,

Na okamžení umlknouce,

odhodili chlapci klobouky na zem, podepeli

do skoné melodie

ruce v bok, vpadli

»Oj, nožku za nožku,

\'yspíme

poskome

vyležíme na

si

trošku,

buzme

všeci veselí

pi

ako

v jeseni.

pri tých

\lci

Vyskoili, zavejskli a poklonivše

bu Ježíš i

a tancujíce zpívali dále:

Kristusl^i

— Mia

se,

pak doložil:

sa

na kamenu,

koreu

tých našich ovekách, našich statekách !«'*"

vážn: ^Pochválen »Nech Pánbh velmožnému pánu pravili zcela

všecké jeho rodin všem hostm dá šastlivé, veselé sviatky!& Po tch slovích chtl se Mia ze dveí vyhrnout; hrab ale, který

již

i

"

34

souzvuk tverohlasu, z nhož lahodný mkkv hlas vynikal, byl poslouchal, vzal ho za ruku, do druhé uchopil Jana

v pokoji

Janv

T

chvílí

stál, a

se vysK)vuje

libý

vždy \elmi mkce, jako polské

cie.

"

Reziuk.

""

Statok

dobytek.

Jr4

^

Ti.

\^-

S*i

-'^^v

# .> '

/

.»

-^*^

%

vedl je do salonu.

Prvního pedstavil co svého ochránce dvMiia cizím hostm, druhého všem. »Jaká to krásná tvá!«. ekla hrabnka, s libostí na Jana pohlížejíc.

a

»A

hlas jak slavík, « pravil uitel farái.

»No, usmál

zkuste, pane,

jestli

to tažní

ptáe

udržíte,

snad sbor váš obohatí,

se fará.

me

si »Takový chlapík, vím, ten se dovede bít,« ekl plukovník, Mícu od hlavy do paty. »Ej, vru, milostpane, nebojím sa,« Mia odpovdl, rukou se rozpáhna, jako by se do nho pustit chtl; »ale ke prídú chlapi dvaja, traja, silnjší ode ma, hej, už tu lepší povedí varuj sa', než neboj sa'. Keby nebol milostpán mal pistol, bolí by nás se svta snesli. — Bodaj je zlý vietor zavál! Ale štípka prachu — kopa strachu, to nám pomohlo. « — Tak Mia vždy zás sluhu od sebe odmítl a zamluvil. Hrab vida, že se drotai ostýchají, vedl je zpt do pokoje, kamž sluha ,

jídlo a pití pro

,

n donesl. Mladíci se velmi ostýchali

zvlášt ped slenou, Jelenka pohlédla, vždy sklopil oi. Hrab sedl si kMi* jísti,

Jano, kdykoli na ovi, vypravoval mu, jak se s jeho krstným synem sešel, a mimo to se ho ješt vyptával na vci, které hospodáství se týkaly. Jelenka ale, veselá, dtinská Jelenka ptala se Jana, zdali i u nich se hrá na spouštní svtýlek na vodu. »Aj u nás spúšajú dieuky kahance na vodu,« odpovdl chlapec. »A jaké jsou to kahance?« »Urobia si kahanc z dubovej kuory, dajú dnu kúsok loja, zkrútiazniti sa obrátí kahanc motúzek, rozžehnu a kahanoky spustia na rieku. pluje dolu vodou, hoe vodou, nazdá se dieuka, že sa vydá na horní, sa od behu nepohne, nevydá se hiba druhý že na dolní koniec ddiny, rok. U j, to behajú dieuence, smejúcí, zpievajúcí, dolu brehom, hoe brehom, a každá sa len pozerá za svojím kahancom.« »Ajak, kdyby se kahanc potopil ?« dále se ptala Jelenka, kterou podobné zvyky velmi zajímaly. »Juj, horko by plakala dieuka, že musí do roka zomre,« ujišoval Jano. na rodinu Janovu; hoch povídal jí, Jelenka ješt na všelicos se ptala, a

Ke

ke

ke

i

že je sirotek, staršího bratra že a o

má

ženatého, mladší sestra že

mu

umela,

rok starší že je doma u bratra. »Kolik roku ítáš ty?« ptal se ho hrab, zaslechnuv konec jeho eí. »Hádám, že osemnás rokou,« odpovdl Jano. »A jak se jmenuje tvoje sestra?« Jelenka se ptala.

35

»Ilena.«

»Skoro tak jako

slena k Hanušovi. vysvtlil hrab, podívaje se na svou sestenku

já,« obrátila se

»IIeIena, jako ty,«

s

vroucí

láskou.

»Je hezká tvoje sestra ?«

zvdav

se ptala slena.

»0 hej, pkná ako lalialw odpovdl Jano hlasem velmi lahodným, do nhož jak by vložit chtl všecku vroucí lásku, již pro sestru ml. »Má jeho prezývali .blenu', že pkné bielé líce malá, aj dieuka její pkná bude,«. mínil Míca, vstávaje se sesle a k odchodu se hotuje. — Jano také popotáhl

hunu na rameno

a shýbl se pro širák, který

byl položil na

si

koberec vedle zeleného stromku. Když klobouk zdvihl, teprv všiml. Byl to kvetoucí modrý bez. »L'ara,

orgová.*

A

živý!« zvolal hlasit,

si

stromku

zapomena v podivu, v jaké

je

spolenosti.

Hrab

i

uitel se zasmáli, Jelenka ale piskoila ke stromku, ulomila

kvetoucí haluzku a hochu

mu

se

zaalo kmitat

ústa, velké

a

nevdl,

již

ji

podala. Poprvé Jano zrak na ni upel, ale vše

pedoima jako vzái: bloržové líce,

modré oi,

bílá

ruka

i

zelený stromek.

jak se byl dostal ven, když

dát klobouk na hlavu, že jsou na

mu

Chtl

Mia

klep!

lib

se usmívající

mluvit a nemohl,

na rameno, že muže

dvoe. co vidl

Baron byl jako u vidní nad tim, a slyšel. 1 Irabnka, dáma tak vznešená, blahorodá slena, která schopna byla k uvedeni u velkou spole; nost, slouti okrasou salonu, hrab, potomek slavného rodu — ti se baví se sprostou spoleností, a spolenost ta je jim tak milá, jako ta nejvznešenjší! —

To mu bylo nepochopitelné

—

vidlo

se

mu

zaslepeností!

Nemohl

to

pes

srdce penést.

»Takovým zacházením daleko; konen budou

tmi

sprostými lidmi, milý hrab, nepivedete to myslit, že jste jim roven!« »To jim milerád odpustím, «. usmál se hrab.

»Tedy

s

šlechtictví, slavné

pedky

tak nízko stavíte, že

by

se jim sprostý

drotar vyrovnal?^ rozhorlil se baron. »Já jsem sice špatný etymolog, ale tolik vím, že šlechetný' a šlechtic' stejný koen má. Bylo to nejspíš pi poátku, že šlechetný lovk stal se šlechticem, ,

,

samých takových šlechtic že záležel výbor spolenosti, šlechta. Tak mi to vykládal muj uitel, a to byl slavný etymolog a šlechetný lovk. Tak odpovdl hrab, a podobným zpsobem mluvilo se ješt dále. až pak tichou nocí zaznl hlahol zvonu, svolávaje vící do chrámu Pán k ra; a ze

f«.

'

36

Bez.

dostné slavnosti narození Spasitelova. Pan fará se zdvihl i pan uitel, by šli za svojí povinností; a za nedlouho rozešla se celá spolenost. Když potetí

chalup pospíchali hospodái, hospodyn, chlapci Mladší dvata mly za pasami zastrené kvetoucí haluzky, chlapci, jdouce pes stoku, smoili dva prsty pravé ruky, dlajíce si na pravém líci kíž. Dvata, vstupujíce do kostela, dychtiv ekalv, který které proutek ze zápasí vytáhne, chlapci zase ekali, která sete kterému mokré líko. Jestli ale nemilovaný chlapec haluzku si uchytil, jestli nemilá ruka setela kížek s líce, tu mrzutost, ba hoe a strach uhostily se sezvánli, ze všech statku i

dvata do ozáeného

i

kostela.

i

v srdcích chlapce

i

dvete.

Mezí mladými chlapci stáli drotai, a mezí tmi o sloupec open Jano. Ruce ml pod kloboukem složeny; chvílemi bloudily oí jeho po jedno* duchem, ale krásném kostele, chvílemi sklopil je na kytku, jež se mu na dlanými klobouku za šííúrou houpala. Domácí chlapci pyšnili se kytkami, svžími višovými haluzkami, z drotarú neml mimo Jana ani jeden kvtinu na klobouku. — Doma, ach doma, tam krášlila milovaná ruka každou nedli klobouk svžím krásným kvítím, a v zim, kdy nebylo kvítí ani muškátu zeleného, vzala útoišt k umní, a pece zdobilo klobouk milovaného chlapce kvítí! Cítili chlapci, cítili, že muže všady dobe být, ale nad domov že není. »Ale Jano, kde vzal on tu krásnu kytku, « tázali se s podivem. — »Dostal ju od sleny, « byla odpov. — »|uj!« zadivili se všickni, nebo kvtina od dvete podaná znamenala vždy milost, a kdyby mladík k dveti lásku necítil, kvtinu by od ní nenosil. Jano si jich podivu nevšímal. Vedle sebe vidí státi svoje krajany, podle nich chlapce vesnické, ped sebou v lavicích hospodáe v bílých šerkách, široké klobouky v ruce, erné vlasy viset až na ramena; s druhé strany sedí ženy v bílých plenách, dlouhých kožiších, takových, jaké jeho matka nosíí vála, jak všechny roby (ženy) v jeho ddin nosí. A ped samým oltáem hlava vedle hlavy, bílými vínky ozdobené, vrkoe pes záda visící ervenými stužkami propletené, jako to dvata v Korálovicích nosí, a každou jako tam vidí stát na svém uritém míst. — Oko jeho bloudí s jedné na druhou — zapomíná, že není v otin, — hledá sestru Henu. Blanka''' její v první u oltáe v právo; ach ano, stojí tam dve, krásné jako sivooká holubika, Jano oí s ní nespouští. — Ale dveti splývá okolo hlavy závoj jako mlha, Hena mívá hlavu nezavitou, dve odno v hedváb aksamit, Hena nosí i

bu

bu

ad

i

''

a

ta

3

Každé dve má v kostele nazývá b á n k a.

se

již

uritou

dlaždici, na kterou se

žádná

jiná nepostaví,

1

37

jednoduchý kabátek s knoHíky, dve sedí nahoe v panské stohci, Hena stává na své blánce uprosted dvat; první jako bílá rže na vysokém kríku, druhá jako bílá Ulie mezi kvítkami v zahrádce. Jano poznává svj blud, poznává, že ta Ilena není jeho chudobná dobrá sestice. Vtom ozve se po chrámu radostný jas: »Narodil se Kristus Pán, veselme se!« — V zbožném plesání, s vroucím díkem vrhá se lid na kolena, dkujíc Všemohoucímu, že seslal svtu Vykupitele. — Také Jano hluboko hlavu sklonil, bujné vlny vlas spadly mu pes tvá, a nikdo nevidl slze, padající na vonný bez. IV.

Na

boží

jako v

lázní.

hod byla venku tuhá

Báb

se

po

obd oi

zima, v klížily,

bábin

sednici ale bylo teplicko

klímala trochu na lavici u kamen,

pak si ale potichu vlezla na pec, pikryla tvá zástrou a usnula díve, než by pt spoti. Dorla byla si již poklidila, také již shodila sukni, již pi práci mla, a oblékla se do svátení ervené, cele do záhybu složené, která pi každém pohybu vlny okolo tla ji házela, jako když hladinu vodní vtík pevívá; mla jíž snhobílé tílko s dlouhými pes loket rukávci, mla erj vené punochy, stevíce s mašlí a podkúvkami, mla novou šnrovaku, co jí byla slena ráno poslala se vzkázáním, že Jezulátko ji pro ni nadlilo. Kdo by si pomyslil, že šnrovaka, vc tak nepatrná, píinu zavdá k ve? líkým pevratm! Ale není šnrovaka jako šnrovaka, takovou šnrovaku i

nemlo

ješt žádné

dve,

co vesnice vesnicí.

— Na

bilém brokátu byly

kolem dokola žitné díval, a kvtiny na utrhnuti klasy. Oi lovku pecházely, když se na se zdály být, jako opravdovské. Naped byly dv stíbrné spony. Dorlu také ta šnrovaka nesmírn tšila a hned šiji vzala na vhrubou^. — lo bylo muže nevdli ostatní z kázání ani dívání, divení! — Mimo starší ženy desátého slova, akoli uml pan fará krásn kázat. »Tyskrásná,« dvata vyítaly Dorle, «žádné znáš nevyšila jsi tak pkn šnrovaku, jako sama sob.ft vCosito omne myslíte — kdybych já umla tak krásn vyšívat, to bych se pyšnila! Tuto šnrovaku nadlilo mi Jezulátko v zámku, «. ekla Dorla dvatm, ale ony, a každá dárek také dostaly, pece Dorle závidly. Chlapci také si šnérovaky Dorliny všimli; nevdli, jestli mli díve na vyšity kytice

ržových

poupat, karafiátu,

a

u obruby

n

i

oích mhlu, anebo jestli Dorla jen v té šnrovace tak pkná, zdála se jim, že od veera vyrostla. Postava její ncbvla vysoká, ale soumrn urostlá, 38

mla jak havran, oi tmavé, šelmovské; kdy se smála, v tváích brad dlky se jí dlaly. Divili se, že ješt žádnému z nich nenapadlo o její píze vlasy

i

kdežto k jejím vrstovnicem chlapci již na »volání« picházeli. — Zeny zaaly si šeptat o šnrovace, a jedna druhé se ptaly, kolik asi let Dorle, že statné dve, že by ji vru již mohla bába vdát, a nejedná matka byla by ráda za nevstu ji pijala aneb syna do bábiny chalupy piženit volila, nebo vdly selky, že je Dorla z dobrého hnízda, a znaly její obratnost v každé

se ucházet,

dve

práci. Ale mla také svých závistnic, závidjících jí pízei vrchnosti, umní v pracích, ba zkrátka oi v hlav. Pezdívaly jí »sleno«, ale jen mezi sebou, ve* ejn proti ní eho íci pece si netroufaly ty zlé jazýky, nebo Dorla vody

ped žádným nezkalila a daleka byla myšlenek, kterých jí podkládaly. Akoli slen celým srdcem oddána byla, pece cítila pedobe pevahu mezeru mezi ní a sebou pekroiti; ani ve na mysl pišlo k ní se v emkoli rovnat. Ale bystrého

jejího ducha, a ta úcta nedala

spánku nebylo by

jí

jí

ledaemu se pi slen nauila, eho si ostatní nevšímaly, a nechtíc ani, osvojila si pece zacházením se slenou slušnjší zpsob chování se, nžnjší mrav, a tím se, aniž sama vdla, od ostatních družek lišila. Ony

jsouc vtipu,

praveno bylo, nejen mezí družkami, ale jich matkami takových, které jí to závidly. Vtšina ale dvat následovaly Dorlu, chodily k ní na pástvy, práem se uily zase od ní, co ona od sleny se uila, když nco pkného vidla, povídala jim o tom, a tak se vliv ducha

to ale cítily, a bylo, jak

již

i

rozšioval od hora dol, aniž to kdo pozoroval. Jak již podotknuto, krásná šnrovaka veliké pobouení zpsobila, a každá chtla mít podobnou. Hned po kostele stavila se jedna selka u báby na poí radu, vlastn ale aby vyzvdla, zdali bába by volna byla Dorlu vdát, nebo mla dva syny na ženní. — Zaala tedy o své chorob, a když jí byla bába radu dala, zaala mluvit jedno k druhému, chválit kázání, Dorlinu šnroí

vaku, Dorlu, jak

se

jí

práv

e

hodila.

»Krásné to máte díví!« skonila. »Nu, pro krásu se vyspat mže,« ekla bába. »Pomalu abyste se jí o ženicha starala. »Není na spch, « mrzut zabruela bába. »Ba práv, vždy je díví mladé, « pisvdila hned selka. — »Však nebude starší než Strakoic Hane ?« Bába chvilku pemýšlela, pak ekla: »Strakoic Hani bude o senoseí sedmnáct, ha Dorle minulo o žatv šestnácte rokú.« Bába znala mimo pana faráe stáí vesnian nejlépe, jmenovit dtí, jež

po

ticet

let,

co

bábou

byla, zavazovala,

vdla jisté,

kterou dobu se které

39

narodilo, bylosli o vánocích, na

ervené

neb v post, aneb o selském posvícení,

vejce neb o letnicích, o bylosli,

kdy

masopust

se silo žito, pšenice,

hrách i leny, i v dobu senosei, žatvy, sklízení otav, ili pi poetí draek aopástvách. To byly hlavní doby v roku, o njaký týden tu nešlo; beztoho kdy si chlapec odbyl rekrutirku a se oženil a dve kdy se vdalo, s potem let si hlav netrápili. — >>K emu se starat o léta, když Pánbh zdraví dává a mysl jará,«: íkají na venku. — Starý Bor také nevdl s jistotou udat, jak je stár, když se ho hrab jedenkráte na léta ptal; poítali jedno k druhému, když Josef císa na trn vstoupil, když Bor byl odveden, a konen spotli, že je mu sto a ti roky. Pkná to léta! A staekovi se ani nezdálo, že velmi stár; synové jeho, starci jeden sedmdesáti, druhý šedesátiletý, byli mu ješt chlapci, on s nimi a vnuky zárovefí na pole s pole, a jestli míval jaké trams poty, pomocí boží je pestál, a tudíž mu nebyl as na svt dlouhý. — Ale od té doby napadalo mu asto, že by pece již Pánbh ho povolat ml, aby udlal místo jinému. — Syn rychtá si také po ase báb stžoval, že tatík od té chvíle, co mu lidé »léta poítajíc, zaíná chadnout, že již ani trávu kosit nemže, ani na hrušku že již nevyleze. »Nu, co se ti zdá, Boíku, ekla bába, »jsútu léta, ha živ být nmuž. Mládež má smrt za hbetem, i

vn

staí

ji

ped oima.

mají

Šestnácte roku tedy minulo Dorle o žatv!

»Nu, máte pravdu, že nespcháte, « ekla báb. »Ono se ovšem íká, ran; setí ha mladého ženní že ješt nikdo nelitoval; hale šlak tomu v, lehko se oženit, hale tžko rozženit. já tm mým chlapcm vždy to íkám. Jsú to dobi chlapci, píla bych jim hodné ženy.« A selka zaala syny svoje do nebe vynášet. Bába neekla ani slova, ale když selku ze dveí vyprovodila, povídala si: »Máme sádlo, hale ne pro koku, milá kmotra!* — Patrno, že vdla, pro

nho

selka pišla.

báb njak

Nešlo

ale

»Kam

se jen

chodila!

—

z

hlavy, že Dorle již šestnácte

podíly ty

\'dávat,

s

let.

>.>Nedávno eše, co to do školy ptala se sama sebe a v mysli pešla celou adu

léta,« divila se.

kým?«

konen zavrtvši hlavou, pravila: v\u. k emu si rozum trápit! Který jí od Boha súdný, za toho se dostane. \'šak dve samo eše na lásku ani nemysli. — To byla vlastn její nejvtší útcha, a proto vesnických mladíku, ale

f<.

tak

pokojn na

A

peci spala.

co Dorla? Jaké to myšlenky se jí v hlav rojily, když tiše u okna stála, v jedné ruce zrcádko, v druhé bílý vínek držíc, ani do zrcádka se nedívala, ani bílý vínek nevázala, upen jen do okna hledla? — Kdo by je mohl

40

A

uhodnuv, kdo by je sml vyzradit díve, nežH ona sama je Upus, ruko všetená, neodhrnuj záclonu od lože posvátného, kde odpoívá v líbezném snu pohroužené bže nebeské! Neukracuj ten blažený sen, vždy uprchna se více nenavrátí. — U stolu sedl Józa; chvílemi pohrával si na nm, jako by u varhan sedl, chvílemi zaal zpolehounka notovat sólo, jež byl v kostele ráno zpíval. Józa byl prostední výšky, ne velmi silného tla; tvá bledá, velmi od neštovic rozrytá, elo klenuté, hndé vlasy nad elem rozdlené a za uši sesané; od ela rovnou arou dol táhlý nos, bílé zuby a nevelká ústa. Tvá jeho podo* bála se podzimní krajin, paprsky sluneními neosvtlené; když však mluviti

uhodnout?

—

vyzradí!

jemný výraz žalu, jenž mu okolo rt spoíval, do; dával jí ráz mkkosti. Když se mluvilo, ml zvyk hlavu skloniti k ramenu, ucho vped nahnouti, snad aby lépe slyšel. Ml foremnou a velmi hebkou ruku, nepracoval nic tžkého, le že hudební nástroje spravoval nebo noí žíkem njaké malikosti vyezával. Chod, a kdyby jen pes sednici byl zaal, tu nabyla živosti, a

ml pravou ruku ped sebou zdviženou, jako k ochran, levou, v níž obyejn njaký nástroj si nesl, na prsou položenou, hlavu pak nesl vzhru. — šel,

Šat jeho sedlského kroje býval

vždy velmi

Dorla dbaly. Sed u stolu a sólo si notuje, zdál se býti velmi spokojen; chvílemi se usmíval, mna si ruce, chvílemi zase schýlil ucho ku pedu, jako by nco poslouchal. — Tu ho z blouznní vytrhl hluboký vzdech; plaše zdvihl hlavu, v okamžení ale usmál se, ka: »Tys to, Dorlo ?<"< >>Já to,« ozvalo se dve, a tvá její pelítl temný rumnec, jako by ji pi zlé myšlence byl zastihnul. »Ani jsem nevdl, žes tu; co je ti, že vzdycháš ?«

»Co by pohnutí

mn bulo, nic mi není,« odpovdlo dve

její,

i

tiše; ale

Józovi neušlo

jež se v hlasu jevilo.

»Hm,<:c zavrtl hlavou, »jindy celý

zanotovat neslyšel.

»To

istý, na to bába

je tím, že

den zpíváš,

a

dnes jsem

t

ješt ani

<•<

ti

od

rána, co

jsi

nové husle

dostal, jiná

muzika v husích

hraje.«

»Máš pravdu, « ekl Józa do rukou

si

tleskl; »ale

nm andlíkové byli.

a dle

kdož by

V mn,

svého obyeje, když ho se

neradoval!

—

To

je

nco

nástroj!

velmi tšilo, — Jako by

bych nejedl, nepil, jen hrál a zase hrál. — Ti dobí naši páni! Kterak já si toho zasloužil!
pro

já

n vyšívám.

41

vždy si na krucht »Kdyby buH radji na »I

o tvé

šnrovace

i

chlapci povídah.«

partesy se dívah,« vskoila mu do ei Dorla. »Však jsem jim to pravil; byli by dnes krásných kank nadlali, kdyby nebyli pan hrab s námi hráli a slena nebyla zpívala. «. »Myslila jsem si, že jsú pan hrabe na krucht, když jsem jich nevidíla hu paní ha host v lavici sedit. »Jací jsou hosté v zámku ?« »Ten starý pan oHcír, co rádi na honbu chodí; ten druhý eše hu nás nebul. Sedil tam nadrchaný jako zámecký opan.f< »Nevdljsem, že Dorlika také ostrý jazýek má,«. pohrozil Józa dveti. »Eše se nikdo o nj nehurazil,« usmálo se dve, a uvázavši si vínek, pistoupla k Józovi, by mu vlasy pihladila. — »Tos ty zpíval sólo pi bene* dictus?« zeptala se po chvíli, ale kdyby Józa nebyl slepým býval, byl by

vidl, jak

se

pi

té

»Tebe, tuším, Pavlova.* »I

otázce zaervenala. ta

šnrovaka

také spletla, žes nerozeznala

nemaluj bez barvy; Pavel kdy

spustí,

muj

hlas

od

všecko se otásá, to nebul hlas

jeho.«

»Však jsem mu pikázal pede mší, aby nezapomnl, že není v lesích, a nespouštl na celou. si kdo proti nmu mluví nebo nemluví, to je pravda, že má hlas, jemuž není rovno daleko široko; ale takt neumí držet a palici má tvrdou, íci si nedá, to je také pravda. Panu hrabti se také líbil.

A

»2e líbil ?« »Takový hlas

se

»I což pak hlas

musí každému

—

estli se

líbit!«

Pavel inak panu hrabti nelíbil, to

je

málo,«

mínila Dorla. >A^lálo?« rozhorlil sejóza.

To

»Což si

mže lovk pkný hlas na trhu koupit?

vzácný dar, milé dve. A není Pavel co do tla hezký chlap ?« »I pro mne nech si hezký nebo nehezký, nehádejme se o to,'^ vymlou?

je

vála Dorla.

máš vždy na Pavla svrchu, a on onchdv mi nejsi, že je o jednoho andla mén.«

»Jdižiž, ty

v kostele

>jMyslil

si,

že zdvoilostí

neheší

— vždy

se

po\idal,

kdvž

tv

známe. f<

Vtom se bába na peci zbudila a další rozmluvu petrhla

hlasitým zíváním;

narovnala si ješt trochu kosti a slézajíc s pece, libovala si: »Tak jsom spala jako snop. — Snad huž zvonili na požehnáni?* >jí Inedle budou zvonit podruhé, radji pjdu,* odpovdl Józa, oblékaje

na

42

se

kamizolu.

»Pij, chlape, po kostele dym, budu tu naši/< Józa pisvdil, sundala s hlavy starý epec a zaala prihlazujíc

si

šedivé vlasy rukou. Dorla také ješt

vlasy pihladila, pak

si

položila na stl

runí

pravila bába, a se chystat

do

když

kostela,

do malého zrcadla nahlédla,

šátek a modlitební knihu, vá?

zanou v devných, žlutým plechem pobitých deskách, ozdobených zelenými a ervenými kameny sklennými, jakož se obyejn do kostela nosily. »Ty celá svítíš, díví, « ekla bába, prohlížejíc si Dorlu.

»Vždy máme boží hod, »Nu, vždy se to sluší;

odpovdlo dve vesele. tu šnrovaku nemlas brát, bude

bábo,« hale

zasej

capart.fí »I nebude; vidíli

mne

o hrubé,

nynko

si

mne huž nevšimnu.

»Však je líp,« mínila baba, oblékajíc se do kožichu. Dorla nebrala pes sebe ani odívku ani kabátek, to jen pespolním dvatm se odpustilo, pro domácí byla by to neest bývala zaodít se, nebo mladý má se prý na led i

zaháti.

Po požehnání rozbhla se drobná mládež dílem na rybníek na klouzaku, dílem na zámecký vršek sákovat se s vrchu dol, ímž se drotai rádi zas bavovali. Starší chlapci doprovázeli dvata dom, hospodyn jedna u druhé na chvilku se stavily, a hospodái rozešli se dílem k Vávrovi do hospody, dílem, kdo byl milovník tení, k rychtáovic, kde v zim každou nedli ítali z eské historie nebo z knh zábavných a pouných, co jim pan hrab pjoval. — Mia se svou rodinou, k níž Jana poítal, ubíral se k bábin chalup. Jano vedl malého Honzíka, ue ho klouzat na každé zmrzlé louži, i

i

Dorla

Józou. »Nepjdeš trochu šla s

s

námi?* volaly na

ni dívky.

»Haž podruhé !« odpovdla, »dnes muším dym!«

V tom

se ozval za ní hlas: »Je

dovoleno doprovodit vás?«

nebyla s to odpovdti, tak se zarazila. »Ani se neptejte a pojte, « ekl Józa. »Kdo je s tebou, Pete?« »Pavel,c< ozval se zvuným hlasem druhý mladík.

Dorla

se ohlídla, ale

»To jste se shodli, a kam jdete, apoštolov ?« zeptal se Józa dále. «Nynko s vámi, potom nevíme eše, kam se namate jít,« odpovdl Petr aobrátivse k Dorle, ptal se: »Zejtra díví koleda, komu chystáš hntanku?« »Komu jsem ji vždycky dávala, ten ji dostane zas.« »Tedy mn!* zasmál se Józa. »To nevím ale, budešíli s mou koledou spokojena letos neschovával jsem jablka, co mi pan fará dával, a z nás žádný takových nemá. Myslil jsem, že letos jinému koledu chystáš. ;

»Nevím,

s

kým by hntanku

tak ráda dlila, jako

s

tebú.«

43

premovat, Józo; dvata Ižú jak by tiskl, « ekl Pavel. »Kdyby vaše prauda mostem bula, nechtla bych pes nj chodit, od; sekla Dorla, a jsouc práv u domácí chalupy, kamž rodina již byla vešla, otevela vrátka, by Józu naped pustila. »No, sprovo vás Buh, chlapci !
»Nenech

se

'<^

tili

se cestou

do

vesnice.

>A 'tipnu kaši krmila bába tu ještiku! Vru by si z toho nic nedlal, kdyby ml za ni ti léta slúžit. Taková žena obveselí statek, « ekl Petr. »Mámeíli zstat dobi kamarádi, Pete, tedy pamatuj, že se Dorla libí

mn,« urit odtušil Pavel. »Ha proto, že se tob líbí, nemá

se líbit

mn?

I

by

to

se rád

na toho

kdo by mi to zakázat sml!'< ozval se Petr a zustana stát ped Pavlem, podepel si ruce v boky, apku pošoupnuv v komickém rozhorlení

podíval,

na stranu. »Já!« ekl Pavel »Ty ?«

s

planoucím okem

a

pádnou pst

položil na Petrovo

rám.

»Já!«

»Mm —

tot nco! — Víš, že t má Dorla ráda?«. »I la si vím nebo nevím, do toho t pranic není.« >íje mi do toho, rozumíš! Esli jste si nedali slovo, mohu seoni hucházet rovnž tak, jako ty hanebo ten krásný drotar: pak se hukáže, ke komu má víru,« pravil Petr zcela mírn. »Já jsem blázen !« zvolal Pavel, uhodiv se pstí do ela. »To máš pravdu, láska dlá z lidí blázny, «. ekl Petr a vezma Pavlovu ruku, zavsil ji do svého lokte, veda ho dále. »Já teky zkusil, po em hoe plati, když mne zmátly šiky, ha jiný mne odstril jaki) kot od mlíka. — Tenkráte bulo mi tsno na svt, túlal jsom se po noci ha asto duši zatopil — však ty to našil

víš.

—

Budu

to o ti krále

na pólo zmrzlého. Opil jsom

se

dv na

léta,

drt,

co

si

m

v

Rmtském

ha mvslim, že jsem

si

lese chtil

smrt hudlat.--^

»Halespo když jsom t zkísil, chtil si mi za to vybít. »Clovk si nevidí nkdy na rozum, nynko by sám sebe

když na to nesnesu. Ila pece pral,

zpomenu; hale tehdáž jsom bul blázen ha myslil, že to jsom z té nemoci se vykašlal! — Svt mne zase tší, duence rád vidim, zvláš Dorlu, proto že má cosi od ní — pro kterú by duši bul dal. hale hucházet se o ni mi nenapadlo, hani o ni, hani o jinú.^^ 44

»Ty

se

tedy ženit nechceš ?« vyzvídal Pavel. se nesmí nieho odíkat, hale mne nemá kdo

»Clovk

nutit, bratr je rád,

druh hospodyni do statku, nebo dva kohúti na dvore dv hospodyn v komoe se nesrovnají, lásku jsom pochoval, k emu

když nepivedu ha se

tedy

ženit?<<.

»Pro

nikdy eše o tom

si

»Já by to bul sám pochlubit? Lidé by se

sob

se

mnú nerozprávl?« pedhodil mu

rád zapíl, kterak pak jsom

mn bulí vysmíli, máš

ha snad

i

ml

s

tím se

Pavel.

komu

ona.«

rád?^< divil se Pavel.

»Co, tys jí »Ne; tebas s ertem by se bul pral, hale když ona na mne promluvila, tísl jsom se jako osikový list. — Dobe bulo, že jsom mlíl; kdyby mne bula ráda mla, nebula by se do druhého zamilovala. haní neíkl, že

»Ha

která je to?«-

»Neptej

se,

to ví jen

ji

Pánbh hajá, ha se mnú pjde její jméno do hrobu. —

nikdy haní tob, ha si mj nejmilejší kamarád, zmioval, hale ha víš, že ti nebudu sokem. — Ha nynko poj, zapíme to, huš je to tam, co vlek sham, ha eho nelze vrátit, radji z mysli pustit,«. ekl Petr s po; vzdechem, a oba chlapci vešli do hospody k Vávrovi. Vávra nebyl vlastn svého zamstnání šenký, byl sedlák jako každý jiný, hospoda byla mimotní živnost, které on sám jen v zim si hledl, kdy nebyla práce na poli. Letního asu zastávala obsluhu jeho žena a dcera, a kdy bylo mnoho práce, hospodu zaveli; tehdy beztoho mezi dnem nikoho neekali, nebo byla hospoda jen pro vesnický lid, pro staré, aby se mli asem kde sejít a posilnit se sklenicí dobrého piva, jež doma mít nemohli, a chasa aby mla kde muziky držet. — Nebylo lepšího místa k tomu ke všemu, než u Vávr; hospodyn i dcera její istotné, obratné, pívtivé osoby, Vávra lovk veselé mysli; hovorný, mírumilovný, svdomitý, sednice prostranná, podlaha rovná jak stul, sklep hluboký, pivo z panského pivovaru ve mst takové, kterak je sám sládek píval, o dvojité kíd ani slechu. Kdež pak mohlo být lepší hospody! Proto se rád nkdy sám pan fará, uitel, správec a druzí zámetí obyvatelé u Vávr zastavili. Nikdy nebylo slyšet, že by u nho celé noci karbanilo se, hodné ženy neproklínaly hospodu jeho co sí ábelskou, v níž muži jejich zhynuli, daremné hospodyn nenašly odbytu pro tajn odfiaté obilí neb poživu co výmnu za sladké rosoliky, tovaryši z mokré tvrti teplého hnízdeka; nebylo slyšet, o muzice že by si chasa žbánky o lebky otloukala a nohy od stolic zvyvracela, jakse to dlo vmést?

Xebul by

se

ských krmách a v bavorské hospdce. Vpohorské vesnici byli sice lidé jako všude jinde, podléhající vášním a slabostem, ale Vávra podobnvch neádu

45

netrpl, dobrá

povst

vdl,

kterak

slabosti,

že

si

šla s

mu

nade všecken

nimi zacházet,

který opici chytl, nenalil

a

On

znal

hosté znali \'ávru.

již

své hosty a jich

Když

se

pihodilo,

mu víc, kdyby

«Lepši dobrý hlas než zlatý pas«: domu, ne;li po dobrém, tedy po zlém.

platit.

zisk.

—

chtl byl kažciou kapku zlatem íkal, a milý chlapík musel s opicí

Pavlem do hospody, našli tam dva emeslníky z msta, truhláe a zámeníka, kteí do zámku pracovali, jak to obyej na venku, by ve všední den niehož nezameškali, v nedli a ve svátek mimo msto po svém vyízení chodili; byl tam vesnický ková a nkolik sedláku, mezí nimi Srna, co mu pezdívali Sršán, vlastní bratr Pavlova otce. »Pozdrav Pánbh !« pozdravili chlapci, smeknuvše apky s hlavy a na

Když

heb

vešli Petr s

je zavšujíce.

»Dejž to Pánbh, « podkovali hosté, nadzdvihnuvše epice s pikrytých hlav, a hned podával každý svj žbánek píchozím na zavdanou. vA což vy, chlapci, do hospody ha ne mezí dvata? ozval se jeden sedlák.

»Odbyly a

nás,

milý Koubo, vypadli jsme jim

z

rukávu, « zasmál se Petr

sedláku pipil.

»Vždy

jsom vás vidíl z kostela jíf za bábinu Dorlu, « obrátil se tázav Sršán na svého bratrovce. ^Vyprovodili jsme jich haž kchalp, dál jsme nešli, protože nás nezvali, «.

odpovdl

Pavel.

»Mají tam vítanjšího hosta než jste vy,« posmvan ekl Srna. »Drotai — to jsú jinakší chlapi, ti jsú vhrabcí milosti; však ona Dorla nebucie hlúpjši než Manka.

«IIuž si zasej hudlal nov píšalku, << obrátil se\'ávra kSrnovi, kterého neml pro jeho rozbrojnost velmi v lásce. »No, huslyšíte záhy, jak si o tom budu vrabci na stechách pískat, že má ten mladý drotar, co víra pišel, službu, ha Dorla že si ho vezme. ^Poslali vámotomzvst, strejko?« ptalseúsen Pavel, »žeto tak jistíte?* není teba vvkladu, rozumíš, ^Chytrému napovz, hlúpému dolož, chlape?« odsekl Srna. »Vždy by to nebul žádný div, ten drotar je jak malovaný, muže se dveti zalíbit; ha jian hrab by mli z toho radost, kdyby se to sebralo, ha zajisté by jim do živnosti dali/-- ekl \'ávra. «Co potebuje, kdo si Dorlu vezme — bába je zazobaná dost ha dost. Na chalp není dluhu haní vindry, všecko spoádáno, v sad mají pkného ovoce, kúsek pole, krávy, co pak jim teba? Bába si vydlá hezkých pár <<•

mn

46

vyšíváním, ha Józa teky si vydlá pár groš za správy nástroj. — Kdo tam sedne, dobe sedne, « mínil ková, a obrát se k Petrovi, doložil: »To by pro tebe místo bulo.« zlatých

do

roka, Dorla

s

»Nejsom eše hustálý, habych sedal, kmote Bláho, « odpovdl Petr. »No, ty budeš tak dlúho odkládat ha vybírat, haž zstaneš neženat.« »Tím snad nezheším. »Samota lovku nepísluší, chlape, « dokazoval ková. Petr ale vida, že je Pavlovi ta rozprávka nemilá, ekl:

sudu, na tuto je dost asu.

k

mšanm.

v

erném

— Co

je

nového v

mst,

»Nanme z jiného misti?« obrátil

se

»Nic jiného, než že pedvírem v noci dozorcové dva podloudníky lapili lese a

nkolik bemen

soli dostali,

co ostatní odházeli.

—

To

se

naplatí Davídek.
živ Srna. »Trúpi, pro neekali na tmavú noc — kivonožka málokdy šastn pevede pes hranice. Zdá se, jako by

»Kýho eh, ten

výra!« zvolal

mezi sebú Jidáše mli, který jich hudává, ha Zalesáci jsú strašpytlové, jak slyší ránu, huž zahazujú. Na mne ty sýkory nevyzraj,« ušklíbl se Srna, pikládaje žbánek k ústm. »Vy se také tím daremným emeslem zabýváte?« ptal se zámeník. »Pro daremným ?« nevrle se uškubl Srna. »Každý má hledt k tomu, aby pispl k dobrobytu obecnému, aby se píjmy zem zvyšovaly, ale pašováním okrádají se dchody zemské. »Pkný to výklad, škoda, že ho neslyšel ten pední, co skoil pes plot,^ ekl uštpan Srna, podávaje mistrovi žbánek s pivem. — »Já ku, miste Horáku, zavdejte si. — Haž se s nimi sejdem, povíme jim to.« Mistr chtl cosi odpovdít, ale jeden ze sedlák hned na Srnu: »Když leze nkdo do pekla, musíš lízt za ním?« »Myslil jsem si to teky, když's jezdíval, Bárto, s párem vol do Bavor has dvma páry se vracíl dym, ha tehdáž, když se's dostal do skipce. Ten* krát jsi nelál, že jsú to daremné výdlky! Netlachej tedy te do vtru. Každý si hledí zisku, ha lovk bez fortele haní s lajce nespadne. »Ale když vás strážníci chytí, máte desateronásob vtší škodu než zisk,« prohodil jeden z mistr. »I co pak to, takové ploty dajú se pelízt, ha kde se nedá pelízt, obejde se; v lese jsme schováni jako za pecí, nám je v noci jako ve dne, ha když trhne nehoda, odhodíme, ha noha pán. Když jde o život, rozum je bystejší. »Kdybys ho hupotebil na poctiv živnost, nehutrpl bys, co nechceš, prohodil Vávra mrzut.

47

mn mže íc,

»Kdo

vždy

>-'Nu,

slyšil

jsi

pašerák ha pytlák

»Ha

já

ti,

davaú.« »Botkú i

v

samém

tri

že

od

jsom nepoctivý?^

komu

mistra,

zajíce zabí,

lese bulo; ocl

bouchl na stul Srna. ti povim, že zlodj,

mirn. povim, kdyby nebulo kupovaú, nebulo by pro;

vlastni brati jsú,

\ avro, tulik

hnviv

škodíš, ha já

když

se

vám

pytláka lacnú

ekl

dá, to

peínku

\'ávra zcela

si

nedláte svdomí, kdyby

to

kupíte, ha pytláka zatracujete,

trpce prohodil Pavel.

chlape, každý jen bére kámen ha kií: humla, hubí! hale za svoje iíádra žáden nesíhne,« ekl Srna. »Žádný nejsme prost híchu ha chyb, to víme,« ekl zase \'ávra, »neni si lovk vždy dost múdrý, pochybí z nevdomostí, hale když chybu pozná, má jí napravit; my si díve teky myslili jako ty: blázen, kdo si nehledí svého >^To

máš

tak,

ará

pan hrab dobe rozložili, kterak ha co. Výmna zboží ha požitku z jedné zem do druhé muší být, hale necha ve psi domácí vej robky je nepravé; k emu chodi k súsedovi pro mlíko, když ti doma krávy dojí?« ekl jeden ze >>Tuto muší každý huznat, proto jsme toho nechali, zisku; hale nyní

nám

to

pan

i

í<-

sedláku. >''Sty

se,

stará

hlavo

!«

ekl Srna

posmšn,

pritiskuje epici Vávrovi,

sedl, na hlavu — »šedivá jsi, ha paátko, jedvaže se ze školy vyklúlo, strká ti slabiká do ruky, háby ses huil, ha, ha, ha! Skákejte, chlapi, jak pán káže, hopsá, tebas na vrch makovice. « který vedle

»Nesápej »I la já

nho

se

na

nedám

popadnem,f<.

medvda,

kocúre, háby

t tlapu nezadávil!^

ozval se jeden.

koho jiného hurážet od tebe, sice se škared ekl Vávra, povstana s lavice, vlla je to mladá hlava,

hani sebe, hani

hnviv

rozum starý, prospívá nám všem.« »Eh píkladný pán, živé právo, my se ho budem chválit, ha drží hubu ha nehaní,'<- jiný kiel. hale

držet, ha

kdo nechce

»Srna chválit nebude, on pišel o výdlek.'^'. »Bez toho výcilku eše budu živ, dá Pánbh; hale hani \v nebudete

vždycky

»Co

chváli.<'<-

chvály hodno, tomu neteba

rub,«-

ekl truhlá. »Kdyby pan hrab

než co posud, zasluhuje naši vdnost. — rodina byla by v nejvtší bíd zašla, kdyby nebylo jeho podpory, práci zaopatoval. On nám položil jistinu, ku které si nyní po ástkách

nic více pro nás byl neuinil,

Mnohá že nám

pikládáme, bychom mli v as poteby pomoc odkud vzíti. Také si jeho pomoci zizujeme knihovnu, abychom si mli nejen pro tlo, ale pro ducha i

48

potravu kde brá. dobrotivú máme.«-

»Žádný

si

— Dkujeme

nemže

bývalo díve, ty muj

na

n

pánu Bohu každý den,

že vrchnost tak

naríkat/< dotvrzoval Vávra. »Kterak

pak

to

nebulo nikde dovolání, všecko šlo, leda ne* stálo; nynko nutí se každý, když vidí, kterak se panské hospodáství zmáhá, háby si svoji živnost vedle nho ídil. Ha pi všem jdú nám pan hrab k poruí, pomáhajú rad skutkem. »Však vám nedá nic zadarmo, « namítl Srna. spasiteli,

i

»lovk,

který

mže

pracovat',

almužnu

se snižuje, ale prací stává se ne?

odvislým, svobodným, tomu pan hrab dobe rozumí, proto nedává almužnu jen starým, neschopným k práci lidem a mrzákm,« ozval se zase truhlá. >:>Ha k emu bychom potebovali halmužnu, každý z nás tulik má, co potebuje, ha dá Pánbh, bude eše lip tch nkolik starých eledínu, co obec má, ti js na výmluv, každý hu svého hospodáe. Co jsme díve pi hro* madách propili ha projedli, to všecko na obecném jmní pibude, k tomu nynko z hospodáství více píjm bude, tak se nám, dásli Pánbh, pomalu hezkých pár set nastádá. — Kdyby mlo božím dopuštním njaké neštstí ;

i

nás

potrefit',

jsme na staveni

obili pojištni.

i

nyní máte poádn zízeno všecko, každému se to libí,c< ekl zámeník. »Jíndy bývalo u vás po návsi nerovno, a o deštivém poasí bláta, rovno, a to stromoadí okolo cest a polí až naroste, až hrza, nyní je bude krása, budete jako v zahrad, nemluv ani o užitku. »To vidíte, kterak je lovk sám proti sob; mohli jsme si cesty spravit, civorky vydláždit, stromy vysázet, hale žádný nezaíl, ha tak to zstalo rok od roku. Jak pan hrab pijeli, pišli mezi nás ha tu hned pravili: ,Já bych súdil, že by lépe bulo, kdybychom si ty cesty spravili, nehutýráme dobytek ha huspoíme asu pi jízdách.' S velkú chutí jsme se do toho nehnali, hale on všude v ped, museli jsme za ním. Ej pane, nynko se nám to líbí, mohli byste na slonovém voze po našich cestách jezdit, nic by se mu nestalo. — radost, kvitlo hu nás štpaství, to Za asu císae Josefa, dej mu dostávali hospodái, který se vykázal, že si hledíl toho, pocty, ha který ml nejlépe zízený sad, dostal veliký zlatý peníz. Starý Borik má ho posud, on bul výborný štpa; hužje starý, bude mu pomalu sto deset let. — Za mladých let si toho hledíl, hale pak pišly ty nepokoje, zaílo se všecko njak zane* dbávat, lidem odpadala chu, ha pak, když si toho jeden hledíl ha druhý ne, chasa to pokradla. — Nynko to bude inakší; pan fará sám huí chasu šts paství ha velaství, ha kteí se k tomu mají, ti dostanu stromky zdarma. Díve mli jsme v sadech jen chabdinu, nynko máme každý rok víc ha víc

»\V

to

pkn

Bh vnu

49

ovoce; tosialeobstarávajú to je

huí

ti

naši chlapci sami.

náš pan huitel se salátem ha tak,

cházet. Je starý pán, hale

huený, jenže málo

máme ho

všickni rádi; pan

ará

jsú

lovk

velice

mluvi.«-

»Hale on asi pkný peníz strží za to ovoce »Ba to že strží, však on jich potebuje na »Což pak má dti?« divili se mšané.

»Ne vlastní,

Déuence zase mají zahrádky, co je poteba do kuchyn, za*

tomu

a za

med?«

zeptal se

zámeník.

ty dti.«.

— Když buli eše v Hájku hu sv.

Manny, humíla tam vdova, ha zstali dva chlapci; bula píchozí žebrácká. \' Hájku nemajú lidé sami mnoho, vzíli si ty chlapce pan ará, ha od té doby jich dávali huit, starali se o n, kterak by otcem buli. Jsú to pkní mládenekové, hyn v Praze jsú, ve školách. — Eh takových pán, jako jsú naši, háby po* hledal, ha hích má, kdo se jim rúhá,« dokonil Vávra svj hovor. »Mluv si co chceš, já zstanu na svém,^ hodil Srna hlavou, vstávaje od to byste

dali!

i

stolu.

^Pokejte,

ha jdeme

vyšli všichni tí ze

jedním vrzem,^.

vstali chlapci, a

davše

s

Bohem,

dveí.

»To je njaký zlý lovk, « mínili emeslníci. »Haní tak zlý, jako nehústupný, taká rotivá, nespokojená

hlava, «

ekl

Vávra.

»Pavel se vrhne všecek po om,«. ekl ková. >^Škoda je ho, takový chlapec! Slyšil jsom, že se túlá s ním po nocích ha že py tlaí.

»Kdož pak »Však

se to

hned hudlá hukáže,« mínil ková.

ví,

on

se

z

komára

pkný

velblúd.f^

V.

v hospod muži peli, bavila se rodina bábina velmi dobe. — Jano patil již jako k nim, dokonce malý Honzík, ten lu) inl rád jako s\ého tátu. Nebylo divu, Jano byl živý zpvník; na sta písni bylo v mysli jeho uloženo, aniž sám poet jich znal; teprv když mu o ucho zavadil jednotlivý tón, tu se v ozval hned celý akkord, a tak chvílemi skoro ve zpvu mluvil. Míca povídal ostatním, že býval Jano pi paseni ovcí na horách více mezi dívkami, a ty že ho nauily písním a bájím; chlapci pi pasení že ne^ myslí tolik na zpv, jako na bitky, emuž Jano pisvdil, dodávaje ale zás roven, že on >>bojko'< (bojácný) není a vrúba sa znáf<.. — lóza si ho hned na první potkáni zamiloval, rovný k rovnému rád se hrne. Kdvž ho poprvé

Co

se

nm

i

50

slyšel, nahnul se k Miovi, šeptaje: »Švae, v tom zvonu bije srdce dobré komposice. « — Mia, znaje svého švagra, domyslil se, co tím chce íci, nakloniv se tedy k nmu, odpovdl: »Eh, to fajn chlap!« A vskutku, Jano byl jun sliný, a zádumivý výraz tváe, vlastní to lidu slovenskému, inil ho tím zajímavjším: mysl jeho nábožná byla schopna pojmouti vše, co dobré a krásné. Srdce ml dobré, nezkažené. Skromný, až stydlivý, nebyl pece hloup upejpavý; uctivý, zdvoilý, ne však podlízavý; smlý, zvdavý, ne však drzý, dotrný; upímný, ale ne snadno sdílný, útrpný pro bolesti jiných, na svoje nedbající, nkdy veselý, nkdy snivý, nikdy však rozpus? tily — to byla povaha Janova. Jakž se neml líbit? I v Praze dávaly mu hospodyn spíše nco vydlati, než kterémukoli jinému, ne že by správnji byl pracoval, ale k vli jeho tvái. »Krása oím pastva, « íká se. Když se stmívalo, sebrala se rodina k odchodu; Dorla s Józou šli s nimi, nebo mla Dorla pijít k slen. Mia chtl nést Honzíka, ale on že pjde s Janem. »Bodaj t, ty jastrab, ty!« zasmál se tatík a uchytil Józu za ruku. Manka zaobalíla si Ondríka do odívky, dali báb dobru noc a vyšli ven, Dorla naped, aby otevela vrátka.

mluvit

z

i

»Otevri, dieuatko,

dvee

javorové,

nepolárném pérko jarabové, pérko jarabové, pevelice drahé, néch

si

každá perúteka za

zpíval Jano, procházeje skrze

tri

sto tolare,

dvée.

»Ej vru,« zasmála se Dorla, »ta zvadlá kytka na za peníze; škoda, že

jsom nezpomnla, bula by

»akujem pkn; nchcem i

cosi

stojí

inšuo pero nosi, hiba tuto.«

odpovdít, ale Honzíkovi žadonil Jana, aby zpíval, a Jano hned zaal: Dorla chtla

ti

tom tvém širáku dala pknjší.

se ta

e

jejich

njak

nelíbila,

»Zpieval bych sebe, ale nemám noty, huna mi shoela, pes mi zjedou boty,

huna mi shoela, ke som ju nmau, pes mi zjedou boty, ke som ich sedrau.«

Dorla se smála, chlapec ale žádal ješt jinou, a tak zpívajíce a žertujíce, pišli k zámku. Nevšímlisí postavy mužské, která již od vesnice pomalu za nimi kráela, majíc ervenou epici hluboko do ela vtisknutou. — Když zmizeli ve vra* 51

tch zámeckých, zstal stát. »Tedy pece !« zvolal, hušpinný drotar se jí líbí, ha já jsom ji špatný. — nedostanu, ty

ji

hnviv I

lale

si

dupna. »Ten

netš se, když já ji plnvm vzteku,

teky mít nehudcš!^^ Tak zahroziv hlasem

obrátil se k vesnici.

Jelenka secila ve svém pokoji s uitelem. Ped nimi na stole hoelo vstibrnémsvicnu tvero svtel, osvtlujicich libeznou tvá dvete, šedivou

hlavu uitele, shýbnutou nad krásnými výkresy

rostlin, a

jednoduchý

sice,

o bohatosti a nádhee svdici pokoj. Záclony karmoisinové barvy u oken, z nichž vyhlídka byla na hory a okolí, jsou spuštny až na podlahu, z roz; liných barevných kostek složenou; blíže oken s jedné strany stoji velmi umle dlaný psací stl, práce to mstského truhláe, s druhé strany krásné

ale

nho

na niž hrabnka

Jelenka pak její Píruní knihovna vybraných spisu ve stejné vkusné nadjnou žakou. vazb, díván a sesle též karmoisinovou látkou potažené, nkolik stolku, na nichž bud knihy, bud práce k píruí uchystány leží, je všecek nábytek piano, vedle

harfa,

jest mistryní,

—

prostranného pokoje,

vni kvtin

prodchnutého, jež v rozích pokoje ve dvou

mramorových vázách a v košících z proutí pletených, práci to mladého zahradníka, umístny jsou. Vklecich, beanem ovinutých, spjí na píkách, schouleni v kuliku, stehlík a kanár, milákové to slenini tak ochoeni, že ven na strom z ruky z úst zobají, pi práci okolo ní poletují a v lét — hrabnky a sleniny Podobizny paní vyletvše, do pokoje se navracejí. matky, dv krajinomalby a nkolik sádrových poprsí muž o pokrok a blaho lovenstva zasloužilých krášlí stny, blavými alouny potažené. — Skrze bílých

jí

i

i

pleteninu žluté míže, jež postavena byla co ohrada

ped mramorovým

rud

osvtloval podlahu, kvtovaný kos natažené tlo krásného erného bérec, ped krbem rozprostený a na psa Bella, miláka to Hanušova. C^umák podepený má na pedních natas zených pracnách; chvilkami si pozdimuje, chvilkami zase opirá moudré oi na osoby u stolu sedící. — Jedny dvée vedou do pedsín, jedny do

krbem, bylo vidt zá ohn,

jenž

nm

pokoj spolených

a tajná

dvíka do

ložnice Jeleniny.

Uitel velmi bedliv v rostlinái se pebíral, Jelenka byla ale již jaksi roztržitá, akoliv to byl pedmt, který ji velice zajímal. Hrabnka milovala kvtiny z aestetického stanoviska, pouze co okrasu života, tedy v roštu a v plném rozkvtu; lelenku ale zajímalo jich vyvinování, ústroj, úinkování u všemmíru, zkrátka veškerý dj jich krátkého žiti — a v této vdochtivosti se s uitelem shodovala. On také po mnohá léta již zabýval se pstováním kvtin. S nejvtší trplivostí ekával dv, ti více let, než pivedl kvtinu i

do kvtu, 52

ale to

bylo vše.

—

Myslil,

kdo

ví

jak

dobe

ty svoje ditkv zná,

nevdl o nich nic,

než to, co vidl, jak rostou a jak odkvtají. Ale co chodil do zámku k hrabcí rodin, otvíral se mu zcela jiný svt, poznával, jak málo ví proti nim, aakoliv ve vesnici íkaje sestárnul, pece duch jeho nezakrnl jako mnohého, uchopoval se každé píležitosti, kde se emu piuiti mohl, a to bylo již od hrabte, zahradníka neb sleny, která ovšem více vdla a

i

vidla než on. — Nkdy chodila Jelenka s bábou, když šla sbírat koení; bába uila ji, kterak ho užívat, a Jelenka uila zase bábu, pecházejíc s bylin domácích na cizokrajné, s jednoduché kopivy na strom chlebonosný na strom jedonosný, a bába nemohla se vynadivit, »kde prý to díví všecko tak ví.« — Uitelem jejím v tchto vdomostech byl Hanuš. »Ale Dorla dlouho nejde, « ozvala sejelenka, dívajíc se na hodiny. Vtom však zdvihl Bello hlavu, zaal vret, a na dvée kdosi zlehka zaklepal. »To je ona!« ekl uitel, a slena zavolala: »Vejdte!« — Dorla vešla do a

i

pokoje.

na tebe hnvala; desetkráte pijdu já k vám dol, než ty jednou ke mn. Vždy se necháš pobízet, jako bychom t rádi nevidli.* Takovou výitkou vítala slena píchozí. »I to já vím, sleinko, že mne máte rádi, ha já bych asto pišla, hu vás je moje Praha; hale bába íká: ,Kde t rádi vidí, tam cho zídka, ha kde neádi, tam nikdy, '« odpovdla Dorla. »No dobe, že to vím, to já k vám také pestanu choditi každý den.« »Eh, sleinko, to nesmíte tak na vlas brát,« eklo dve, pohlednouc na slenu skoro s bázní, jestli to opravdu myslí; »vždy se to jen tak íká. — Milý Božínku, kdybychom vás, sleinko, jeden den nevidíli, bulo by nám teskno; bába beztoho, když dlúho sleinka nejde, má strach ha íká: ,Hale v ei co se jen stalo, že slena nejdu.' — Ha ty, Beláku!« obrátilo se na psa, který, co byla do dveí vstoupila, ustavin okolo ní se lísal, »pro pak ty tak dlúho jsi nebul hu Duni? Huž se mu po tob stýská!« I hladila ho po hlav, a pes jak mohl radost svou na jevo dával. »Pán mu poruil, když odjíždl do Prahy, aby dobe hlídal dm, on tedy svdomit úkol svj vykonával, vi?« ekla slena, a Bello moudré oko na ni obrát, polízal jí podanou ruku. »Hale to jsom hlúpá,« pleskla se Dorla na elo. »Když jsom šla do dveí, myslila jsom; nejdív se podkuješ za tu krásnu šn — Slena pozorujíc, co chce Dorla povídat, položila jí ruku na ústa. »0 tom ani slova, to Jezulátko dalo,« usmála se a vedla Dorlu ke stolu, aby se posadila. »Však já se pomodlím, « eklo tiše, a nezpozorovalo pana uitele v zái svtel díve, až teprv když pistoupilo ke stolu. >:>Skoro

abych

se

dve

dve

4

53

»A kde lidé

pak nechalas tu obdivovali?^ ekl uitel.

»Taková sleinko,

pknou šnrovaku, vždy

se

jí

dnes všichni

když bubnujú, to vité, pane huiteli! — Ach, chtjí všechny moje vrstovnice, háby jim takové kvty na

se nenosi, jen

nynko

šnrovaky hušila, jako jsú na mojí. Hana Králíkoic kupí si na oblakové barvy, Kái Motloic na rúžovú. Manka Horákoic na zelenu, Bari \'ojtoic na šnrovaku holubové barvy, « zaala Dorla vypravovat. »Ale na každou barvu se nehodí stejných barev kvty, na ržovou ne?

mžeš

rže, na zelenou ne charpy, a na modrou se nehodí straínožky.« »To já huž vím, sleinko, jednu jste mi to radila, ha od té doby na to dbám. — Když nemohu barvy spoádat, hned si myslím na luku, nebo na zahradu, kterak ty kvítky tam spoádány jsú, že se jedno k druhému hodí. Nkdy mi poradí Markyta, když mi hned nenapadne. «. »\'aše husopaska ?<"< ptala se Jelenka. »Hano; ono se to nezdá, hale je to chytré. — Pi tch husách nemyslí ty duence na nic inšího, než na hráni, zpívání, vijú vnce, vážu kytky, ha tak jim to zstane v hlav. »Pánbuh je umlec nade všecky umlce; ale tuto se podívej, jakých krásných kvtin na svt, o kterých jsme my ani neslyšeli, ekl uitel, pi* našit

<"<

šoupna knihu k Dorle.

»My

tedy

budeme

se dívat a hledat

njaké vhodné kvty na

ty šnéro*

pane uiteli, prosíme, abyste nám zatím hrál, což rád uiníte, neniíli pravda?« prosila slena líbezným svým zpsobem. — Uitel se ochot* uklonil a hned sedl k pianu. Chvíli pracludoval, pak zaal hrát národní písn vda, že je slena velmi ráda poslouchá. — Dívky ale shýbly hlavy na knihu, prohlížejíce si obrazy. »PropánaJána, to je krásné kvítí! to by na tom sivém brokátu jen hoílo!«

vaky,

a vás,

n

šeptala Dorla.

»Óano, purpurová barva by k ješt jiné,«

odpovdla

sivé píslušela, ale

slena, obrátivši

oi

kvt je

velký; najdeme

list.

na krásných barvách kvtu, ucho naslouchalo hudb, a chvílemi, ani nevdouc, provázela melodii slovem. tešovou letorost, jak by se na Tu obrátila Jelenka list a spativši na cosi upamatovala, obrátila se k Dorle, kouc: vKdo ti vzal o plnoní haluzku

Dorla byla všecka v zapomenutí,

se pásly

nm

tešovou,

co

jsi

byla vypstila? Slíbilas, že mi to povíš.

Dorla se zaervenala a sklopila oi šeptajíc: » Pavel Srnoic.« vKterý pak to je, znám ho?« »Zpívá na krucht, je basista, dnes ml sólo, snad iio znáte, sleinko ?«

54

—

Všimla jsem si, taký poerný, vi?* mu na ele mrana sedily. »Hezký chlapec; což se ti nelibi?« — Dorla neodpovdla. — »Hnváš se, že ti on vzal tešový proutek ?« zpytovala Jelenka dále. »Pro bych se hnvala, vždy to jen žert; Pavel rád nkdy špaky rozs púští. — Když jsom šla do kostela, stáli vn hu civeri, on ha Ondra Králikoic; Jdu mimo, pozdravili, já podkuju, Ondra chtíl haluzku vzít, hale mžik — ha Pavel ml ji v hrsti. Ondra chtil mu ji vydrat, hale on mu pál: Budeš litovat, esli na ni sáhneš. Má je!' — Zastril si ji za širák ha šel na kruchtu. To on hudlal pyšnému Ondrovi naschvál; ten si o sob myslí, že jen pro

»Ten?

»Jako by

,

nho

slunce

»A

svítí.

byla bys radji bývala,

kdyby

ji

Ondra byl dostal?«

»Bože chra, takového páva, kdož by ho ml rád?« »A Pavel Srnúv — je hodný?« vyzvídala Jelenka. »Kdož pak mu do srdce mže nahlídnú,« povídalo smutn; »jsú lidé, kteí ho chválí, ha zase takoví, kteí ho na

nho »A

dve

skoro haní: I bába

brúká.«

co proti

nmu

mají

pro

lidé, a

se

báb

nelíbí?«

nm

»Bába íká, když je o zmínka: ,To je taká neesaná, divá zv!' Huž v prý peince bul rád svj, nechtíl se nechat zavíjet ha tak dlúho kííl, haž ho rozvily. — Lidé rozprávjí, že je svévolný, že je to mladý Sršán, ha že bude teky pašerák, jako starý. — Že pytlaí, po nocích se túlá, že chodí k

duencem »Zdá

se,

na volání ha jen

že z toho všeho

»I co pak, to

hale trápila,

dve

pohodilo »Jeíli

že

by

ha

ti

se

ti

»Dám

by nebulo

šije

si

z

nich blázny

nebude pravda,

stroji.

bába íká.«

jen to, co

nic zlého, hale to druhé.

takový nebo makový, šak za

— K emu

nho odpovídat

by

se já

nebudu,

hlavou.

lhostejný jako každý jiný, neteba dostat musel proto, že

ti

ti

se trápit.

Tomu snad nevíš,

tu haluzku uchopil:

dve

to

jen povra.

Boha,« eklo po chvíli; »je4i mi súdný, dostáném ha kdyby nás hory celého svta luily.

V

zpvu

to na

doložilo

»Zazpievalo vtáa na

kosodevin —

o komu súdné,

ho

ver

to

se,

nminie,«

dve.

»Jist dnes Jano a Mia u vás zpívali, že doznívají?« ptala se Jelenka.

ti

ješt slovenské písn v hlav

55

»Mia

mže

i

Jano, ha já

jsom teky noty dodávala; Józa nám

hrál.

Ten

se ne?

Když jsú je milostpán hrab ráno poslali, povsila na misto druhých; jak na hebsihl, hned poznal, žetonejsú jeho, hale vzíl je dol, zahudl, ha na mne: í že to husle? Já ho chtila trochu poškádlit, hale bába hned s barvu ven. To jste mli vidít, myslily jsme, že mu od radosti myšlenky spadnu, všecek se tísl ha ksob jich tiskl, jako by živy buly. — Jak z požehnání pišil, hrál haž do šíráni. Ten Jano, co ten zná písní — ha dlúhé jako pohádky; škoda, že tu není, hahy nám zazpíval, od

huslí rozlúit.

jsom je na

heb

Józou k Míoví. »Tu škodu mžeme snadno napravit,« ekla Jelenka, vstanouc rychle od stolu. — Ve dveích potkala se s hrabtem. »Práv jsem chtla k tob, po* prosit t, abys nám byl nápomocen; chceme improvisovat malý koncert a je nám zapotebí více sil.« chceš dát; mám »Dobrýto nápad, « pisvdil hrab; »a jakou úlohu šli s

mn

hrát,

i

zpívat,

i oboje

»Prozatím,« usmála jsou u Mici. Slyším, že

zastat?«

»bychom si páli, umí Jano krásn zpívat, ty

se Jelenka,

ab\ tu byl Józa a Jano; se

pak zúastni, jak

ti

bude vdk.«

Hrab

se obrátil

do pedpokoje,

poslal sluhu pro

zpváky

a zase

do

pokoje vstoupil, kde Jelenka zatím byla stolek s obrazy odšoupla, harfu si chystajíc k sesli, pi emž pan uitel ochotn pomáhal. »Jak té rád vidím, drahá Jelenko, když k harf sedáš, & ekl hrab, dívaje se s libostí na Jelenku, kterak pisedá k harf a útlými prsty struny pebírá. »Velmi ten nástroj miluji. Vstrunách jeho ozývají se rozbouené vášn, žel cit láskou rozchvlého srdce najdou ohlasu radost, zbožná modlitba v nich. Forma jeho každé místnosti vyhovující, sama o sob krásná, iní i

i

mn

pipomíná —« v rukou krásné pani obraz vznešený, poetický. \'ždy >>Krále Davida,«- ekl uitel, an hrabte vkroením sluhy, oznamují;

e

ího, že zpváci hned pijdou, se petrhla. «Ossiana na stolci královském, barda /lid, nech platí váš obraz, pane uiteli!« s usmáním hrab myšlenkám uitelovým pizvuil. Jelenka vzala nkolik akkordu, a obrátivši se k Dorle, ptala se: »Kterou chceš zpívat ?«

pkn

zpívat jako vy, stydím se.«- ostýí »Hale, sleinko, já nehumím tak chav Dorla pronesla, zapálic se po samý vínek. »Jen ty se nesty, vždy jsme t slyšeli hulákat ne jednu. Skoda, že nes chceš na krucht zpívat, hlas jako zvon, škoda ho,^ ekl uitel. duence smíly ha ekly by, že chci být z jiných. »Darmo by se

mn

56

»Sestra také

nahoe

zpívá,

vysmjou

se

jí

hrab

též?«

se ptal.

páni dlají, co chtjí, ha my musíme se bedle toho držít, jak naše niva rodí. Kdož by se sleince smíl, že zpívá? Jsme rádi, to hneds kom jinak po kostele doznívá, než když Jindruš Blažkoic kokrhá.« Jelenka se srden zasmála, ale než dvata zpívat zaaly, chlapci pišli. »\ to

je jiná,

^Chceme

si

veer hudbou

proto jsem pro vás poslal; není

ukrátit, a

hrab. »Oh milostpane, o plnoci mne mžete k hudb zbudit; byl vdl, byl bych si vzal housle s sebou. »Nemj starosti, housle se najdou zde, nejedny; posadte

vám

to nemilé ?<< uvítal je

i

Jano, znáš prý mnoho mu spolu na sesli, aby se posadil. »Rádi

krásných písní ?« obrátil se

váš

bychom

hrab k se

ale

kdybych

se jen.

—

Ty,

drotaru, ukazuje

od tebe piuili;

zazpí*

nám?«

»Ke rozkážete, van,« odpovdl chlapec, uzardn nad milostí hrabte. »Tu

zazpíváš, co

houslích provázet,«

jsi

zemanin

u nás zpíval, o

ekl Józa

obrát tvá v

a

dcei

tu stranu,

—

já

t

budu na

odkud byl

slyšel

dodal: »Krásná je to ballada.« my radji poslouchat budeme, « ozvala se Jelenka, chtíc harfu od* stavit; ale hrab i ostatní mimo Jana, který si sotva troufal na ni se podívat, prosili, aby zazpívala. Sáhla tedy do strun a zaala rozmilou píse: »Cervená ržiko, pro se nerozvíjíš?* — Líbezný dvojhlas dvat zazníval až do

hrabte »To

hlas,

háním

salonu, kde se spolenost bavila

by ovšem radji jinou zábavu libosti host.

v šachy

a whistu.

volila, ale co hostitelka

Jak zaala slena zpívat, Jano hluboko si vzdychl.

s

ní

oi

nespustil, a

Hrabnka

musela

se

byla

ídit dle

když zpívat pestala,

»No, líbí se ti ta píse, Jano?« ptala se Jelenka. »Eh ver lúbí, ked jste ju pkn zpievaly. Malá

to chvála

ak ich nvie

dodal v

zpvném

mnoho

zpváka

piesní zna,

pkn

zazpieva,«

tónu.

chlape, « ekl uitel. Na poruení hrabte pinesl sluha troje housle, z nichž hrab jedny Józovi podal. — Józa vstal a zaal hned housle ladit. — Hrab sedl zase podle Jelenky, a Bello položil si hlavu na jeho kolena. Jelenka opela hlavinku o harfu, dívajíc se na Józu, v jehož tvái hrál každý sval. Dorla, kulaté rám

»To

je to pravé,

57

opené

o Jelenino sedadlo, zamyšlen se dívala na obraz hrabnin; myšlenky však její toulaly se jinde. — Uitel sedl si zase k obrázkové knize,

majíc

maje ruce na širáku na kolenou položeném složené, díval se s jednoho na druhý, až utkvl jeho zrak na obraze visícím mu v oích. Malba, dílo to umlce, pedstavovala okolí Hiského zámku nad \ ahem. Cim déle se chlapec na obraz díval, tím vtší pohnutí se v jeho tvái jevilo, oko zás ilo, ústa se usmívala. — Hory v pozadí zdálo se mu, že vúihledé rostou, údolí že se rozstupuje ší a ší, že jím vane erstvý vzduch, ratolesti stromu že se pohybuji, voda že plyne, zem že dýchá. Pltníci na ece zdálo se mu, že veslují, valach (pastý), stojící u pasoucího se stáda, že co nevidt zapíská na ujaru,* již v rukou drží, a bílý Dunaj že bude ovce zavracet. — Ani ne; slyšel Józu, ani nezpozoroval, že se hrab Jelenka na nho dívají, zapomi? nal, kde je. »Znáš tu krajinu, Jano?«. zeptal se tu hrab. »To je Váh a Biský zámok,« odpovdl chlapec, vytrhna se ze sna a obrát k hrabti záící obliej. >A'rn zajisté jest ten obraz dlán, že ho každý z vás pozná. <. »Ako ho nepoznat", ved som tam neraz bol, do Bie je hodina chuodzi z Korálovic. Kj tam za Váhom, na tej šáchorin, raz som sa vyspau ako na pein, « s libostí ekl chlapec, dívaje se opt na obraz. »To je ten zámek, co v ta studn, o níž jsi povídal?'"- Dorla se ozvala, pistoupnouc blíže k obrazu. »I Icj, ten je to,f< pisvdil chlapec, a na otázku hrabte, co o studni ví, a Jano,

pedmtu

i

nm

pravil dále:

»Co

»V

tej

studni vraj

má

šarkan hlavu.

šarkan ?« ptala se Jelenka. »Jakásí potvora, drak,« odpovdl hrab. »Sarkani bývajú v skalinách v hoe, v Bii

má

je to

v studni

a

chvost vraj koniec V^áhu.

Ke

je

vodní šarkan. Hlavu bol sedem rokou starý,

vraj

vraj

o

ho ktorýsi ernokažnik, vraj všecko na svt zná, vyitova, ale páni robili s nim parády, nchceli ho da, že vraj je pkný. — Boli sprosá;

chcel

kove! Šarkan narástou, už sa mu chvost do studn nemohou sprataf, rástou viac a viac, dolu až do Váhu a dolu Váhom až k samému Dunaj. Kebou šarkan mladý, nejedou mnoho, ale už narástou, vela stroví, fažko vraj

o

pánom ho

nachovat,

a

ked

je

hladný, tu sa najedu je; eve,

zane chvostm

hádza, šmika, vtedy \'áh vystúpí z koryta, poberie ddiny ludi, a mnoho škody narobí. — Vtedy vraj svitá pánom v hlav, že zle urobili, že nedali, ked ho chceu ernokažnik vyitova.« i

*

58

Píšala pastýská.

»A pro mu ten schvost neuseknou, když tolik škody dlá?« ekl Józa usmáním. »Ve by ho usekli, keby ho vidli, ale ho vraj nvidia, len rybái, majú také oi, že vidia až na dno do mora.« »Hale toho ernoknžníka by si mohli pozvat, by ho vyvedl, « Dorla s

o

mínila.

»Ve bývá, ale

by

ho pozvali, keby

si

Boh

znali,

zná! Eh, misia páni

aka,

»A

musí šarkana dobe krmit, aby se »Bodaj zkázu vzau!« pál mu Jano.

kd

bývá; ludia vra via, že v zemi dokial' sám nprijde!« nehnval, « usmál se hrab.

»x\tu krajinu zde neznáš ?« zeptala se Jelenka, ukazujíc na druhý obraz, pedstavující romantické údolí Kolbašské s Krivánm a Lomnickým štítem

v pozadí. Chlapec obdivoval

se

tm vysokým horám a skalám, dokonce když slyšel,

tam nebyl. Jelenka se ptala, jestli nechodí také po Slovensku a Uherské zemi drato* vat, ale Jano jí ekl, tam že chodí jiní drotári, Rusáci, aleTrenínšti drotári že chodí po eské, po Nmecké, kde je ^vela svta (mnoho lidí) a vela roboty«, aby si více penz zarobili. »A musíte chodit po svt ?« ptala se dále. »Eh, sladká moja kišasonka,* ve bysme neišli, kebysme doma vyžili, dos nám luto za otinou, ale ke je velmo veliká bieda u nás; ani len toho ovosného chleba by se lovk najedou, « vzdychl si chlapec. že to jsou Tatry; ale kroutil hlavou, že

o

»x\ co tedy jíte?«

»Zemiaky, kysluo mlieko

a

polieuky; len na sviatky chlebík a

volao

lepšieho.:<

»Což u

vás ani žito neroste ?« ptal se uitel.

»Ako by

se

vrabec nažrau, keby ani raž (žito) nnarástla!

raž, aj žito (pšenice), ale

gazda

dobný

má

pre bohatých gazdou,

Rastie, aj

o majú vela zem.

Bohatý

nmisí do cudziny, ale chu; biedný lovk ]« A Jano zaal vypravovat o bídném živo?

celý rok chleba,

kopaniiar*''"

má

—

aj

krajšuo hábí,

chudého lidu na vysokých vrchách, kde pda již neúrodná. »Kd je poiatok vody, koniec chleba, « jak íkají, kterak musí otcové do svta, aby nkolik zlatých vydlali a ženy doma vyživit mohli; kterak malé chlapce s sebou berou dokonce na zimu, kdy je za pasáky zjednat nemohou, aby se pomohli již živit. bytí

i

*

Sleinka, po maarsku. **

polí na strminách, jen

Kopaniái jsou ubo:i horalé, kteí majíce kousky svých je mohou a mrvu na n na hbet odnést si musejí.

motykou okopávat

59

»A neposílají »Kerý

je

do školy?« zeptal se bohatý, posielá dcko do školy, jich ani

uitel.

ke zima

od

nastane;

jari

až

do tuhej jaseni nechodí žiadon.« »A ty umíš íst a psát?'< hrab ptal se Jana. misí »íta znám, aj trocha písa, hiba viac nie. — Cože robit, uil, n; da lovk školu za ouce a za chleba. Co by som aj rád sa bou mohou som; by Hena za dlúho eše sa trápila, keby som peniaze nzarobiu.« »A pro by se trápila, vždy jsi ekl, že slouží u bratra, že jí není zle?<^c hrab na to. »Ver sa nmá zle, ale na inšuo jich teba, « ekl Jano, a po krátkém rozí jako lalia, pro lásku trpí. Že myšlení vyprávl, že sestra Hena, to mohla mít sice frajeru (milých) jako panských ovec, ale že se jí žádný ne# líbil, jen Pálík Lojko, ten že se jí do srdce vrezal; ale Pálík že je bohatý, a matka jeho že tomu nechce pivolit, aby si vzal Henu, chudé dve.

ke

ve

dve

»A kterak ty jí pomúžeš?« ptala se Jelenka. »Už som jej dau pedsiat zlatých, o som zarobiu; — eše dve

sto zarobi, brat jej

ouce,

potom nmuože

misím ktomu dá — prepytujem vašu poctiv hlavu — krávu a dve šuhajkova mamka poveda, že Hena chudobná, viac

rychtáova ieuka nedostane, « mínil Jano. »A bude Pálik tak dlouho ekat, než ty tolik penz vydláš?» ekl hrab. by ho aj »Ve pisahal na Ileninu hlavu, že si inšú nevezme, a veša chceli,«. odpovdl Jano hlasem, v nmž nebylo ani té nejmenší pos

véna ani

tá

o

chybnosti.

»U

vás jako u nás, u nás jako jinde, všude je to stejné, všude

jeden druhého trápí, trní pod nohy si stelou, ozval se uitel. »Ale všude ruka lásky, která je odhazuje, «; pravil hrab, jeho zplanulo.

lidé,

kteí

<<•

Jelenka se nad

zaala hrát

ním zamyslila.

nápv

Ruka bloudila po

a

temné oko

strunách, a

mimovoln

k písni: »Láska, Bože, láska, kde ju l'udia beru?

Na Jano

i

horc nrastie, v poli ju nscjú.«

Dorla pidušeným hlasem zaali k

nápvu slovem pizvukovat,

což Jelenku z myšlenek probudilo.

Dohrála

manov 60

píseii,

dcei.

pak

ale

haru

odstavila,

kouc: »Nyní, Jano,

zpívej o ze*

»0

smelej Barboe, « opravil Jano; a když Józa

poátku ostýchavým, ale ím dále tím plnjším a jass onch mnohých pekrásných ballad, jež se na Slo* v dlouhých zimních veerech pi prástvách, zpívají.

pedehrál, zaal Jano

s

njším hlasem jednu vensku, nejvíce »Krár nn

z

\(ijmi vcrbiije,

ženy, dieuky do

pedku,

samých chlapcou do zadku. Jedna matka stará bola, ale ona dcery malá, malá ona tri dcerky,

pkné ako holúbky. »Cho, najstaršia, cho za mna, cho bojovaf vedPa ma.« »Já bojo\af npuojdm, já bojovat' nbudm, som

srdca slabého, bojím sa já každého.

prostredná, cho za ma, cho bojovaf vedTa ma.«

»Cho,

»Já bojovat' npuojdm, já bojovaf nbudm, já som srdca slabého, bojím sa já každého.*

»Cho,

najmladšia,

cho bojo\a Tá

som

srdca

nebojím

sa

Ndávaj ale radšej

Kejej

do pedku, do zadku.

sa

šaty merali,

šuhajcovia plakali;

ke

na

koa

smlého,

žiadného.

sedala,

u

plakala; matka pre ona na to nedbala, do pedku sa držala, tikrát tábor obhla, tri

sto

Turkou

»Ký je to To je husar

slovíko jej »Nstaraj sa, mamko má, cho do vojny ty i já;

vojna zlá?

znáš^li, že je

ma.«

vedPa

nho,

šabru ku boku a pár pistol do rukú.« »Ej Barboro, dcero má, zlatu

Zpytoval

najmladšia Barbora

vraného,

na

sedli>

cho za ma,

mluvila:

já

Kúp mi koa novuo

ženy, dieuky zliiuje,

já

povdomý mu nápv

zaala.

pan cisár: ert za husar?

sa

to je šuhaj

obratný,

pekrásný!

Keby bola panenka,

hneby

bola

má

žienka.«

»Ej cisáru, panna som, drž

si

slovo, tvoja som.«

zpvem

pibrala se ostatní spolenost do vedlejšího pokoje, kde tiše poslouchali, aby zpváka nevytrhli, až dokonil. Pan baron cht necht sprostým písním poesii, a když Dorlu vidl, piznal musel piknouti hezí než mnohá slena. — Ale do nejvtších sám sob, zeje to selské rozpak ho uvedla Jelenka, když mu ji uvádla co svoji spoludružku. — Taková dvata on obyejn štípával do tváí, poplácal jim rám, a co nej? vyšší dkaz jeho milosti musely považovat, když které ekl: »Milé dít, ty se mi líbíš!« — Toho však nemohl u Dorly upotebit, a jinak nevdl, jak s takovým dvetem mluvit, aby erbu neponížil. — Byl by se byl radji vidl deset mil za humny, než ped Jelenkou s tím selským dvetem v salonu. —

Mezi

tm

dve

Hrab se v

duchu smál, prohlédl dobe tveráctví Jelenino,

která nadutého

61

na chvíli podailo, jenže hra? rozpak pivésti chtla, což se bnka svým jemným taktem hned do pravé koleje vše pivedla. Co se spolenost v lámku hovorem a hudbou bavila, procházel se onen

barona do

jí

i

vysokorostlý mladý chlapec, Jenž byl Dorlu a její spoleníky z veera nás od vesnice k zámku. Mrzlo, až zem svítila, ale o zdálo se, že o tom neví; chvílemi se rozbhl, jako by chtl utéci Buh ví kam, kazajku rozhalil krátkou vestu rozepal, jako by za pecí sedl, sledoval, na cestice vedoucí

nm

i

chvílemi strhl nerval a

apku

elo psti

s

hlavy, a div že

si

tmavohndé

s

hlavy

by dechu popadat nemohl,

a zase

ty husté

nerozbil. Chvilcmi jak

vlasy

proud slov se mu z úst vyhrnul. »Kterak jsú huž spólu!« zvolal vášní tesoucím se hlasem. vLaškujú, po5 zpvujú, kterak by huž v jedno buii. — Sak on to Mia dobe hujednal. Vrána vránu volá! ert nám je tu bul dlužen, ty husmolence, všecky!« dodal, hod rukou k zámku. Ozývaly se hlasy, smích, chlapec naslouchal, ale byly to z vesnice. •»Oh, co pak si myslím !« zasmál se divoce. >-'Ona se dobe zabavuje, ne; bude dym pospíchat. Já — já by ho hudusil jako holuba !« vztekal se zase pi té myšlence a pst zatínal, jako by v nich soka svého držel. — >^Ha já si myslil, že peje, « pokraoval ve své samomluv a podepel se o strom u cesty, ruce založiv. »Že se mnú nejradj tancuje, sama mi ekla. O zimním trhu, když jsom chtíl na ní jarmarku, dala mi srdéko, ha dnes o plnoní, když jsom se jí na cest dýmu ptal: esli se na mne hnvá, že jsom jí vzíl prútek, libn se husmála ha ekla: ,Když jsi vzíl, nech si.' — \'šecko by pro ni huinil, modré s nebe jí snísl, do pekla šel!« pravil si hlasem tichým, ale v okamžení, jak by ho vymrštil, vztekal se zase: »Žádná, žádná ženská nestojí hani za votep sena, ert je vzíl! si vezme tebas lucipera z pekla, já ji ho príju — ha nebudu se trápit, — pro bych to dlal, za jednu deset — ha vidí ta ještrka talešná, že není pro mne sama na svt, pjdu — Vtom zastavil krok, zaslechl Józv hlas; vidí ho vycházet ze vrat u dvora i

mn

Ha

'<•

s

Dorlou.

»Ten náš Janík

to

je

ho mít

chlapík, musí

lovk

rád; jen

aby nám

tu

zstal, « Józa povídal.

»To víš, že zstane, kterak pak by šel, když ho »Dobrý veer!« ozvalo se náhle za nimi.

p.m hrab zaopatit. «•

chti

»Pro pána krále, ty kiíš, Pavle, jako by t na nože «Skoro,«mumlal do sebe Pavel, ale nahlas ekl vProto se :

sty zradily, že prý tuze

kiím

;

kclyby se

»To máš pknou povst, tžko 62

ti

s

nimi vadil, celá

bude

se oženit,

'<•

brali, <<

ekl

Józa.

mn už dv nevs

ddina že by slyšila.

žertoval Józa.

<*

»Nev

tomu, masopust jo krátký, dvata nemajú asu dlúho se roz? myslit. Že jsom hu jedny propadl skrze koš, nemusí být hu všech. Pro jedno kvítí slunce nesvítí, však já t, má milá, atd. — Když mne nebude chtít Cechyn, pudu za Nmkyní. V bavorské hospdce HannasLíza je jako Iusk.« »A po lusku jak hrachovina,« zasmál se Józa. »Když se vdá, tak jako jiná,« odsekl Pavel, a že byli u chalupy, dal dobrou noc. Józa podkoval, vcházeje do vrátek. Dorla ani nešeptla, chtíc za ním. »To háby dnes slova od tebe kupoval, « zadržel ji Pavel. »Hani nedáš

dve

clobrú noc!«

»Za to ty dáváš na dluh ha eše vrchovatú míru! Dej ti Pánbh dobru nocloc vysmýkla se a vrátka zavela. »Hrome!« dupl Pavel, »mám si nechat poci nos frkat od dvete — ne,

—

ha ne.«

Obrátil se a

div

»Copak t,

chlape,

letl

do

ert

vesnice; tu vrazil

do

Petra.

posídl, že letíš ha jako

zmámený pes

lidi

klo*

pýtáš ?& oslovil ho kamarád.

»Ne jednoho, kikl

deset jich

mám

v sob. Jdi mi

s

cesty,

prosím

t,f< roz*

se Pavel.

Petr ale zavsil se mu na kamizolu a udlav kíž pravil: »Tak, nyko nebojím hani hancikrista ha pjdu s tebú.« »Nech mne, není mi do smíchu, « odstrkoval ho Pavel. »Já by se pral, s celým peklem by se pral!« »Musím s tebú, když budem dva, spíše vyhrajem zboíme peklo ha budem mít nebe na svt. Poj jen, pojk<

se

;

»Kam mne táhneš ?« zpouzel se »K rychtái pro plášt, trúby a hlídku

—

Pavel.

piky

—

což

jsi

zapoml,

že

musíme na

na nás dnes pišel poádek!^

Pavel zstal

do ela až

to

stát,

chvíli

se

díval

zadunlo, odplivl

si

do Petrovy mírné tváe, praštil se a mlky vešel do rychtáovic vrat;

Petr za ním.

Když o plnoci ped bábinou chalupou dvanáctou odtroubil a sloku »Opatrujte svtlo, ohe, a není žádnému škoden« odzpíval, podepel se na hl a dlouho stál, oko openo maje na okénko u komory, kde, jak vdl, Dorla spala. Kdyby byl vdl, že dve ješt oka nezamhouilo, že jí líko od slzí neoschlo, že zaslechnouc jeho hlas, z lžka se vykradlo a tak dlouho u okna stálo, dokud on postál, nebyl by s tak hlubokým povzdechem a trp* 63

kým

zámku pod oknem, kde drotai spali, hrobu vyvolávat ml, a místo vChval

citem odcházel, aniž by byl v

na troubu

spustil,

jako by mrtvé

z

každý duch Hospodina, « nebyl by zazpival: »Povídám

necho by

té

k

ti,

mé

clilape,

panence,

neodnesli

v krvavé košilce.*

VI. Je to

návštv.

opt

—

v Jelenin pokoji; hrabcí rodina je pospolu a pan fará na Jelenka vyšívá zlatem a paní hrabnka šije košilky z domácího

plátna.

Pro koho?

—

Vždyf

služebníci mají, co potebují, ve vesnici není

který by musel chodit otrhán.

—

Ale v

mst

lovka,

dost chudého lidu, kteí,

by

nemohou. Na panském seje se každý rok len, chudé jedno dve je k tomu schváln vyueno, jak Inem zacházet, aby se co nejteneji písti mohl, a ta má nad sklízením dohled nad pípravou k prádlu, opádáním, nad tkaním bílením, až pak hotové plátno odvádí. — Jiná zase, také chudý sirotek, má pod svojí správou práce švadlenské pro celý zámek, a když pro domácnost všechno podláno, šije se prádlo všeho druhu do zásoby, a ty zásoby, jakož dohled nad služeb; nicemi vnitní správu domu, jakož obsluhu paninu má vrná, vrchnosti své celou duší oddaná komorná. — Také se mnoho hus ve dvoe drží, a ty má též dve pod dohledem; musí se starat nejen o chování, ale o jich rozmnožování, a výtžek peí, sedraného již, odvádí také komorné. Lidé se divívali, kam prý ta paní hrabnka všecek ten len peí dává, sleinku vinuti s prý pro peiny dávno již asi má. Co prý tím, plátno an že se peleží, do peí že se moli dají. — I nepeleželo se plátno, ani se do peí moli nedali. — Na sta lidu jak mladých, tak starých našlo se do roka, kterým se nedostávalo, co paní hrabnce zbývalo. Dost bylo v okolí chudých nevst, které do nové domácnosti ani peinu si pinést, ani ženichu svatební košili zavdat nemohly a s trpkou bolestí na véna bohatých nevst se dívaly, které od všeho prádla po tolika tuctech ítaly. — Hrabnka uznávala za povinnost dáti ze svého pebytku tm, kterým se nedostávalo toho nejpoteb? njšího, alespo tolik, co by postailo k zachování istoty tlesné a tím i

pracovali celý den,

etnou rodinu dostaten

i

ošatit

i

i

i

i

i

i

i

k oberstvení duše.

64

Jsou lidé, které by špinavý, zedraný šat na tle tak. pálil jako skvrna na duši, a k tm hrabnka patila, akoliv nemla toho žádnou zkušenost. Lžko její jak by ržového listí nastlal, tlo se po odpoinku každý den v lázni oberstvilo, prádlo, jako kvt bílé, jako pavuina tenounké, každý den se mnilo, v pokojích krásných svtlo a vn, strava ciobrá, zábavy dle libosti. Ach, jak mže taková paní cítit, kterak je tm chudým matkám, co v tmavých a vlhkých komorách život tráví a tím se svými rodinami ped asem obtmi smrti se stávají? Kterak mže vdt, jak bývá matce chudé, když veer hrstkou slámy dtem podestýlá a jedinou peinu do ruky bére, nevdouc, máíli ji dát na to choré nejmladší, nebo na to nejstarší, zimou zkehlé, které muselo po chlebu chodit, nebo jí popát muži od práce zrno? renému. — Neví, jak je být o jednom chatrném odvu, o jedné košili, kterou, chccíli istou mít, v noci prát a do rána usušit musí, nezná cit radosti, s jakou chudá matka do dveí kráí, když pináší polénko díví na ohe, trochu erné mouky na polívku a bochníek chleba, by hladovým dtem hody pi* pravila. ^Chuasovi tehda Boží hod, kdy košilka tenká!« — Nezná také pocit trpké bolesti, která do nohou olova vlévá a na srdce valí chudé matce kámen, když vchází pes práh mezi holé tyi kouty, dti s pláem vstíc jí jdou: »Matko, máme hlad!« volajíce, a ona nemá, co by jim dala. Nemá niehož než slze a vzdechy, vzdechy, jichž se více co báti než pychu boha? tých. — Kdo je vidí, ty milliony slzí, jež v takových obydlích se prolévají? padají, Kdo si jich všímá, tch slzí, jež co žhavé jiskry na prsa matky až útroby její v plamen se rozncují? On, jehož vlí v jednom okamžení tisícero tvorv umírá, tisícero k životu povstává, jehož zákonem se ídí kolotání million svt, jehož oko zárove vidí na špice nebetyných hor i na ervíka u jeho paty po zemi se plazícího, na vrchole háj palmových i na travnatou step, na slzu v oku ubohého otroka i na perlu ukrytou v sko# ápce na dn moském, na zlatý stolec na lože dlníkovo; On, jenž sítá prach semena bylinového i písek v moi, jenž stejn bdí nad snem dítte u prsu matina, jakož nad vrahem na galeji pikovaným; jehož dopuštním se stává, že boue ticícileté stromy podvrací a slabý štípek jen ohýbá, staleté budovy, díla umní lidského, v okamžení v nivec obrací a chaloupku slií maka nepokazí; On, jemuž nic malé, nic velké, jehož mocnost a divotvornost se zobrazuje v jediné kapce vody, jako v celém ohromném moi; On, jenž drží osud králv žebrákv ve své ruce, jemuž díttem sluje Pária opovržený vzd* i kníže vznešený, obyvatel ledných hor i požehnané Arábie, divoch lanec; On, jenž poktil všecky svoje dti jedním jménem, jménem »Clovk«, jím vespolek se zvát a za svaté je mít káže; On, jenž rozumí každé vroucí i

Zem

i

i

i

65

modlitb, která vychází ze srdce lovka: On Jediný, Otec náš, Tvrce všehomíru, jenž od vkúv byl, jest a na vky bude, Buh \'elikv, Mocnv, — Buh milosti, sete slzu s líci utýraného lovka. Neteba bylo hrabcí rodin školu bídy na sob zkusit, aby uvili chuí dákovi; v srdcích jejich panovala opravdová láska k Bohu a tudy k bliž* nimu svému, náboženství jejich nebylo prázdn slovo. Oni povinnosti stavu svého svdomit vykonávali a s radostí; proto také, že hrabnka za svoji povinnost uznávala dobrodiní udíleti, kde teba bylo, nenapadalo jí žádat chvály a slávy; levice nikdy nevdla, co dala pravice. — mnozí mínili, že v zásobárnách zámku mrtv kapitály se hromadí, vdl pan fará nejlépe, že se jen proto hromadí, aby bylo z eho klásti na oltá lásky, a ti, jimž se ve jmnu Boha udlovalo, dohádali se, í to pomocná ruka; v jich vdných srdcích zstala ta jména svatými. Irab nechtl, aby Jano tiratovat chodil; zpozorovav, že by ml chlapec chu vlohy k uení, umínil si být nápomocným k chlapcovu vzdlání. Když se ho ale po koncertu o boží hod ptal, zdali by se chtl uit nemu jinému než drátovat, kroutil chlapec hlavou, že prý kdyby se uil, nemohl by seste na vno vydlat. Hrab neíkal nic, ale když mu druhý den ráno Jelenka závitek penz do ruky dala, s libým svým úsmvem kouc: vilož ode mne dárek k vnu, co chceš Hen dát« — tu ji políbil na elo se slovy: »Ty vždy i

At

I

i

i

mn

rozumíš.

Po svátcích, když se drotai do práce po okolí rozcházeli, zadržel Míca jednoho starého známého u sebe a tomu svil list dležitý, vkládaje mu ho na svdomí a hlavu, aby jej donesl dom do Korálovic; doma až bude, aby k panu faráovi pozval Janova bratra. Henu a Pálika Lojku, a ped nimi aby list panu farái k petení odevzdal. Mia totiž ekl hrabti, že list íst nezná jen pan rektor a pan fará. Pak aby zase nazpt se vrátil, že dostane cestu zaplacenou. Pikázal, co smí doma íci, co ne, dal mu na útratu, by se >>pýí táním« neobmeškal,

O vrátil

že v

s

radostí ubíral k

domácím horám.

zámku zstane. ty

»ver sa

ti

muožeš

aj

velmožného pána pouj,

Ke

dobré zíd. rektorem by.^^

vVed bysom

66

drotar se

tom Jano ale nevdl; Jelenka chtla ho pekvapit, až by se drotar s pozváním na Ilenino »veselíf<. Na domluvu Miovu dal si Jano íci,

»Len

va

a

sa

o

ti

on kážc/^ doiiilouwil nui kmotr,

vyuíš, muožeš naraz vela peazi vyrobit,

o povie

Hena? Slbil jsom jej vyvandro; vienok zelený; akože ho vyvandrujem, keJ sa ui budm?^ rád zostal, len ale

»Ver ho vyvandruješ, vienok zelený, ze samého zeha, ver budeme robi hrduo veseHa/< tšil ho Mia, až chlapec ekl, že zstane. Chodil tedy Jano k panu uiteli, by se utvrdil v tení a psaní, a pan fará, upímný pítel hrabcí rodiny, sám se nabídl, že ducha jeho, v snní pohrouženého, pomalu bude probouzeti a vzdlávati. »Jen, píteli, žádnou dressuru; teba jen posvítit na cestu, nauit ho myslit, zdravý rozum povede ho pak dále po cest pravdy. Až se rozhodne, ku kterému emeslu neb zamstnání by ml zalíbení, v tom smru musí se nebojím, pak vzdlávat, by se stal užiteným lenem lovenstva. Já se nebo srdce jeho je isté, « ekl hrab, s ímž pan fará také zcela souhlasil. Jano chodil z jedné školy do druhé, a skoro hrav picházel k vdomo* stem, o nichž neml pojmu, a ne že by ho úmysln chtl byl každý uit, ale vlastní zvdochtivost pohádala ho na všecko se tázat; jestli si u pana uitele trochu hlavu namáhal, u pana faráe všecek blažen poslouchával rozpravy o Bohu a svtu. Pan fará, poznávaje chlapcovu hlubokou nábožnost a jemný jeho cit, velice si ho zamiloval. — U Józy zpívával, ale z not se nauit ne* mohl a smál se, až se za boky bral, když mu uitel pedzpvoval: »Na tuto notu musíš vzít ten zvuk, na tu zase ten, ta se jmenuje tak, ta zase tak;« to nemohl nikterak pochopit, ani si pamatovat, ale cokoliv mu Józa neb kdo?

o

pamatoval; ale nejkrásnji zpíval svoje písn domácí. zapískal«. — Zpomínal také asto na svoji fujaru, že »keby jumal, by K práci byl velmi ochoten; tu byl Miovi k ruce a nechával se pouovat, »kterak sa to robí, kterak jiné, kterak to robia doma a kterak v Ceské«. Tu šel zase k mladému zahradníku, který ho velmi rád ml; pomáhal mu pi práci a nkdy strávil u nho celý veer, dívaje se mu do ruky, když košíky pletl neb si nco kreslil. To se mu velmi líbilo; zvláš s barvami. »Ej, kebysom já znal maruva,« ekl jednou, a zahradník nabídl se mu, koliv jiný zpívali, to

si

pkn

bu

ho bude uit kreslit. »Ale se já to nenauím, « pochyboval chlapec. »Budešíli mít schopnost a pevnou vli, nauíš.« »Budm prosi Pána Boha, by ma taký um nadišou, bysom skorej sa nauiu maluva,* ekl chlapec; ale zaraziv se, ptal se zahradníka, jestli ne# bude »milostpánko hreši«, že si »hrdo vedie«, když by se uil malovat. Na ujištní zahradníkovo, že to bude hrabti mílo, a že Jano nemusí o tom ani mluvit, dokud by nco ukázat nemohl, chlapec s radostí myšlenky té že

o

se uchopil.

Jak

se divila

hrabcí rodina, když zahradník jednoho dne pinesl klec

ze žlutého drátu velmi

krásn pletenou

a

devný

pohár, na

nmž

vyezán 67

vnec z dubových ho uí kreslit.

byl

list,

oznamuje, že to Janova práce, a spolu

to, že

»Tcn pohár nožikem vyezal a tak rychle, že jsem se divil, « dodal. »\' tom hochu spoívá jiskra božského umní !« zvolala hrabnka. »Pastýi ovec (valaši) na Slovensku obyejn pi pasení v zim rozí liné vci ze deva vyezávají a nkdy velmi umle, ale na této ezb jsou vkus umní spojeny, a je to patrná poukázka na cestu, kterou by chlapec i

i

jíti

ml.^

Jelenka pobídla, aby více takových vcí pracoval, emuž hrab také pis svdil, ka zahradníkovi, aby ho k tonui ml, a hotovou práci aby vždy pak sám do zámku pinesl, že se mu to zaplatí; aby však pomlel, komu ji

dává.

e

povdíno, práv byla list od pana aráe na pana hrabte, povídal o radosti Míový a Janovy rodiny od té doby, co stala se Hena bohatší nevstou než rychtáova dcera, vzkaz pinesl, aby Jano s Mícou pišli na veselku, že bude »o prievodu« (sprovoda, první nedle po velkonoci), šuhajova mamka že nevstu pijala. »Nyní bude Jano s upokojenjší myslí se uit, on si vždy ješt svdomí dlal z toho, že nechodí celý den po práci, aby se mohla sestra brzo vdát,« ekl pan fará, naež doložil: »Ten se bude radovat, již vidím, jak se tvá jeho všecka ozáí. — On není s to mluvit, kclyž se nad ním raduje; jecinotlivý ryk se mu jen z úst

Když pan fará na návštvu

o Janovi. Starý drotar se vrátil

vydere,

oi

stojí

pišel, jak z prvu z

Korálovic, pinesl

v slzách.

»Velmi hluboký, jemný cit má ten mladík, je to tichá, básnická povaha, která se nehodí do hluného trhu života,'^ mínila hrabnka. »Aniž já myslím, že by ho touha do nho vedla. Domov jeho svtem mu je, a on s takovou nadšeností o svých horách iiiluvi jako o ráji.« »Moje pání bylo by to, aby se vzdlal na dokonalého hospodáe, do ráje svého se vrátil, vzdlavatelem a tím dobrodincem svých spolu= i

aby jim posvítil na cestu k bohatým pokladm, jež matka chová co patiné jim ddictví, jehož se píroda ve svém lun pro zmocniti dílem váhají, dílem neznají. — Pál jsem, cestuje v tamjších krajinách a vida, jak velmi pozadu za jinými národy jsou, kdybych mohl do každé ddinky školu postavit a moudrého, vzdlaného uitele, který by úkolu svého svatého vdom si byl a lid ten zdravý, krásný, mravný, schopný ke všemu umní, k usvdomní pi\ádl. Jiného u našeho lidu

obanu

se stal,

n

teba 68

není.^c

»Búh ekl: Budiž

svtlo, a bylo svtlo !« ekl pan fará. »Arci že jdou

tžce my tím jsme

My, co

a

ale a náš

jiní

co

my

cestou

liladší,

za nimi:

národ mladší.

dokázali, známe;

než to skryto \-

jiní

pozd

pede

jinými,

knize lidstva býti máme.«

by

jsme ani kvtu se ne* dokali, umeme pece s tou jistou nadjí, že ty štípky zárodek krásného, sladkého ovoce v sob nesou !« ekl hrab, tiskna farái ruku. V tom pišel do dveí starý sluha, oznamuje, že pan správec s listinami

»Štpai

milý, jen sázejme stromy, sázejme, a

v pokoji pana hrabte eká. Pan hrab vstal a omluviv se, odešel. »Co to šijete krásného, sleno ?c< ptal se pan fará, ohledná se na pásek z erveného aksamitu, hust zlatem a stíbrem vyšitý, na njž Jelenka ješt

sem tam barevný kamínek do zlatých kvtu vsazovala. »To je náelka, tak zvaná parta, nedlní to ozdoba hlav slovenských dvat jako u nás vínek. Jak se vám líbí, velebníku?* »Pkná to ozdoba a práce mistrovská. — Mám hádat, komu patí ?« »Lehko hádat hadai, když ví, kdo zlatý prsten má,« žertovala Jelenka odplašujíc stehlíka, který skoil do pracovní skínky, naplnné drobnými ligotkami, a kanárka, který oštipoval kytici fialek jarních, jež zahradník

ráno pinesl. »Je to

dárekjanov seste k svatb, « hrabnka ekla.

— »Krásná to

ozdoba

pro díví elo, zajisté; tam ješt, jak slyším, chodí všude dvata prosto vlase, hlavy kvítím, náelkami neb jinak ozdobené, u nás se krásného toho zp* sobu nešetí, jak jinde pozoruji. »Bohužel že tomu tak, mnohdy jsem již nato lál, a kdybych moc ktomu ml, naídil bych, žádné že se nesmí ukázat se zavitou v šátku hlavou, jako žena.« »To by nepomohlo, « ekla hrabnka; >>bylo by to obmezování osobní svobody a horkost by vzbudilo, taková reforma dá se docílit jen vzdlává? ním, zvláš krasocitu kdyby se dvata naše uila poznávat, co je pravá krása, nevidli bychom tolik nevkusných obleku, jimiž se oko mnohdy až uráží, a myslím, že by nebylo ani tolik bídy a neštstí mezi mstským stavem, kdyby ženy nahlédly, že pravá krása záleží v jednoduchosti. »To jistá pravda, milostpaní, jed ten hubí náš lid velmi, nejen mstský, ale i selský, zvláš uvnit zem, okolo vtších mst, kde sedlák s mstským

dve

;

5

69

lidem v ustaviné stynosti, kde výtžek svého hospodáství a tam,

kde fahriky

jsou.

— Co prmysl

víc a více rozkvétá,

dohe

zmáhá

prodá, se

i

ten

epce, koupily si epce jed víc a více. Mšanky a krajkové a klobouky. — Co mšanky zahodily, to selky zdvihly, odhodivše škrobený epeek bílý nebo plenu. emeslnice chce se vyrovnat mšance bohaté, úednice myslí, že je stav její vyšší, že musí hodnost jeho zachovat a výše se nést než mšfanka, a žena kapitalistova soudí: ,Iá si mohu za pes níže koupit všecko,' a tak se to plíží od dola až nahoru, a každá myslí, že ji musí za víc psát, když povsí na hrdlo zlatý etz. >>Ale v zdejším okolí není to takové, zde si chodí všecky selky rovno, není také leda jestli má nkterá o dv neb ti sukn víc v truhle; a v

emeslnice odloživše

zlaté

mst

vidt mnoho nádhery, « Jelenka ekla. '^Klatovský kraj nejzachovalejší, co se

pvodního

rázu lidu týká, a

vnm

hlavn naše celé okolí. Jako by praddové byli neviditelných zásek nadlali, pes které nesnadno bylo cizinci pelézt. Ped šedesáti lety ješt nebylo vidt ve mst klobouku, jen na hlav císaských úednic. Nejbohatší mšfanka šla do kostela v stíbrném epeku, bílé sukni s kabátkem, klenoty jejich byly drobné perliky nebo stíbrný veneciánský etízek, dárky to od man; želu, když z obchodních cest se vrátili. — Dvata v kanaasových neb bílých plátných šatech, vlasy upletené, na hrdle kížek, jediný to klenot drahý, co matky dostalo, od po celý život nosilo, a jestli ho opt své dcei nedala, do hrobu s sebou vzala. — Šaty ale, které do kostela mly, nesmly pro živý svt vzít k muzice. — Nábytek mly z dubového deva, massivní, vykládaný, dlaný na století; ale v tch dubových skíních ležely poklady píze, plátna, prádla, stíbra a penz. Když poteboval soused peníze, šel jen k sousedu, ka: >>Bratre, poteboval bych tolik a tolik, «• a soused poslal ženu: »Jdi, Kaenko nebo Dorotko, do truhly, « a Dorota šla, namila mírku vrchovatou stíbráku, soused vzal neítané a šel, a když ml zase tolik, odvedl. Dceru mšanskou nazývali »pannou«, syna »panicem«, otce >^panem otcem^t, hospodyni vpani matkou«; jen dcei prokurátorov íkali >>slena<'<.. — íst znala každá, ale psát a poítat ne; poítaly na kížky, koleka a pulkoleka, ale na vlas všecko vypotly, nikdo jich neošidil. — Za dlouhvch veeru ítávaly eskou historii, která v žádném mstském nechybla, Múnsterúv Kosmos, Flavia Historii Židu, výkvty to literatury skvlejších dob, aneb knihy nábožného obsahu. Dvata a chasnici scházeli se v pást* vách, kde zpívali národní písn, a kciyž mli úkol napedený, hráli neb tancovali — ne pi pianu, to neml ani pan prokurátor — ale pi houslích. V let sedávaly emeslnické dcery s vetánkem neb stávkem, na nmž tkaly

pkn

dve

dom

70

široko daleko

známé kalouny, ped domy v podloubí

a držely besedy.

Nes

muselo ale být hluno na ulici, ponvadž prý jednou, když dvata do kos léka sedly v podloubí a tu najednou po ulici vidly pijíždt jakéhos pána na koni, tak se ulekly, že se v okamžení rozplašily. Jak by do hejna holub ležet, utekly na pudy a nepišly dolu, až vidly stelil; nechajíce práci stát 2 viký — nebo okna do ulice nebyly, jak posud vidt leckde — že pán odjíždí. — Muži znali esky a latinsky, ženy jen esky, le jestli se nkterá slena v recích a umní cviila, jako prý byla jednoho radního pána dcera, která byla nad muže vycviená a moudrá, že k ní lidé o radu chodili. Muži, kteí ve svt po obchodu chodili, znali nmecky, z ženských ale málokterá. Povídá se posud smšná anekdota z té doby. K jedné muzice — o bálech i

i

se také

ješt

nevdlo — pišel cizí panic;

jedna

z

dvat se mu velmi líbila, vzal

»Cí je panna dcerka ?« — »Primasova — »Umí panna nmecky ?« — »Tak trochu. « — Dorotka, « odpovdla panna. »Trinken Fráule.«: — »Co pán povídá ?« — »Aby panna pila.« — »Ah, te sklenicí a šel k ní,

by jí pipil,

ptaje se:

si,

jsem tomu porozumla.

srden zasmála, dvata byly nepály

Jelenka se

by si ty musely ustavin

hlídat, a

pan fará pokraoval dále: »Nezdá se, že žádných radovánek, a že by je matky byly a

pece bylo

dve

nepoctivé tak

ídký

úkaz, že

si

na ni prstem ukazovala celá obec. Jejich záštitou byla báze boží, hluboký mravní cit a zamstnání. Pidržovány od matek k domácím pracím, nemly dlouhou chvílí od rána do veera, obrazotvornost jejich nebyla zaujata tením nervy dráždicím, když mly chvíle k pemýšleni, vidly ped sebou jen obrazy domácnosti klidné, svt bájený aneb heroické osobnosti domácí historie, kterou ony tak dobe znaly, že co staré babiky vnukm jí vypra* dle vuji, kteí lépe cizí znají než své. Nyní je to všecko naopak. nynjší módy vzdlané zná velmi mnoho, jen samo sebe nezná; ví toho

Dve

náramn mnoho,

jen to neví,

kde

leží

základ pravého štstí.

Dve nynjšího

busi mšanská dcerka, bu emeslnická, nehodí se již pro muže, který nemá hodn penz; ono poznalo hejno poteb, bez nichž neví jak se obejít, ono baží po rozkoších velkého svta a v tch jediné hledá svoje štstí, a jestli jich užívat nemže, cítí se nešastnou a mnohdy k doí cílení jich dopouští se nejhroznjších prostedk. Hlava jejich naplnna ostižkami nepotebnými, srdce prázdná buka, z níž med trubci vyssáli. — vychování,

a

Chtjí být královnami, ale úkol pracovnic se jim nelíbí. »Bohužel, je to smutná pravda, « ozvala se hrabnka,

»ale nejsou

ony

muž se na žen dopustil, zameziv jí cestu Nevdomost ženy je ta Nemesis, která muže

vinny, je to kletba híchu, jehož

do chrámu Ducha svatého.

71

ustavin v patách stíhá, púdii pod nohou mu podcniilá, kdy se vznést chce k výši, olovné závaží na kídla mu pivšujc, která budovy jeho boí, úrody v popel obrací. Nevdomost ženy je bi, jejž muž sám na sebe pletl! Dokud si nebude žena vdoma svého vysokého postavení a úkolu, jejž Huh jí pikl, poloze do její ruky blaho veškeré budoucnosti: dotud muž na sypkém základ buduje. Zena musí být jeho spolupracovnicí, másli se stavba podait. Zena musí být povýšena na stolec panovnický vedle muže, ne aby soudila ne aby trestala, ale co andl smírce mezi nim a svtem. Do ruky ženy dal Buh palmu víry a pochode lásky, by je nesla ped mužem, když kráí do boje Ducha. — Její pata pote hlavu hada nepítele, do její ruky vložil Búh moc, roztíštit modlu ješitnosti a na vysoký stánek, na njž se ona povznesla, vyvýšit velebný obraz lásky, oné lásky, jež s kíže za nes pátele svoje prosí. Zena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; díve však musí vdt, že spoívá na dn vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponoit!^. »0 ty svtice moje!« zvolala Jelenka, poklekla ped hrabnkou a ústa na ruku její vtisknouc, políbala ji vele. »Kéž by každému srdci Búh takové popál !« ozval se hrab, zaslechna konec rozmluvy, a elo svoje skloniv ped matkou políbil druhou její ruku. >^Amen,«. dodal pan fará, dívaje se s hlubokou úctou na trojlist ušlech; tilých duší.

»Hrabcí Milosti, kon jsou osedláni, « oznamoval mladý sluha. »My zapomnli zcela na svou procházku, j lenko !« ekl hrab. »Oh, já hned budu pipravena, jen na chvilku strpení, « ekla Jelenka, pejedouc si dlaní pes tvá pohnutím ozáenou, složila svoji práci a odešla se ustrojit.

Netrvalo to ani pul tvrt hodiny, sedali na kon, hrab n.\ krásného hebce arabského, Jelenka na Andalusana, jehož srst ernjší byla nad aksa* mitovou sukni jezdkyn, po boku mu splývající. Bellos radostným štkotem bžel kus naped a zase pibhl, on vdl, když pán na kon sedá, že smí sním, ale Zeír, stoje ped konm, ohonem smýkal, prosebn na pána hledl, brzoili mu pokyne, nebot on vždy nesmival s pánem. Už mladý koi uzdu Jelence do ruky dává, už štolba se zalíbením na kon )ezdce pohlížeje smeká, i

a pes

smutn

se dívá, kroutí

sebou,

eká —

tu se

ozve pimlouvající

hlas.

»Vezmi s sebou Zefíra, Hanuši!*, pravila hrabnka, která jdouc s panem faráem na procházku do zahrady, ua dvoe se zastavila, než by odjeli. »1 en nezasluhuje toho jména, litá po poli, jako by ho s etzu pustil, v mst poráží dti a housky s krámc smítá, jako by trnácte dní byl nes 72

žral,«.

k

ekl hrab, dívaje

nmu

se

na psa, který zaslechna

kárající hlas,

po bichu

se plazil.

Kon se pohnuli. »Zefíre!« zaznl laskav hlas pánv, a pes, jako by ho vy* už byl ze vrat jak by ho vítr unášel, a jezdci klusem za ním. Den byl jasný; bylo ped velikonocemi, týden již, co odnesla chasa smrt ili zimu ze vsi. V stínu, kde slunce proniknout nemohlo, sníh sice ješt ležel, ale poasí bylo již jarní, velmi píjemné; nad Jeleninou hlavou hejna komáru hrála. Vzámecké zahrad, že byla na výsluní, všecko se již zelenalo, kvetly merun hrušky; zahradníci se radovali, a Jano byl by nej radji býval celý den mezi nimi a celý den a pi každé práci jen zpíval a zpomínal, jak u nho doma asi a jestli ješt zima a sníh. Po vesnici bylo živo, dti bosý, v košilkách jen a suknicích hrály si pod stromy, jež po všech cestách prostedkem celé vesnice s obou stran nas byly; na dvorkách sázeny batolila se již kuátka, a husy vodily za sebou etnou rodinu žlutých housat, ze všech dvoru ozývalo se kdákání slepic, a kohouti s ostatními družkami, co nemly na pilno, pohrabovali na mrv? ništích, která byla v nkterých dvorech již vydláždna, jako v panském, a dvorky zameteny; v nkterých dvorech to ale vyhlíželo tak, jako ped lety. Na záspích vydláždných pod okny ležela u každého stavení místo laviky kláda, a na ní sedly staré babky, pedouce vetánko, a u nohou se jim batolila vnouata. Mladší ženy a dvata bylo vidt chodit po práci, nebo byl as pedpolední. Tu bžela jedna s vdérci pro vodu a s takou hbitostí a šikovností vdro vody navážila, jako by to hraka byla, ale druhé vdro navážil jí mladý chlapec, který práv okolo šel, nesa od kováe kosy naklepané. Tam rozvšuje jedna prádlo po plot a pitom pizpvuje kamas rádce v druhém dvoru, která len tlue, a jiná zase peruí osekává na ohe, a opt v jiném dvoe sedí na záspí hospodá, spravuje chomout, chlapec u nho si otlouká píšalu, že to ale nemže trefit, prosí tátu, aby mu ji otloukl, mrštil, se vzchopil a

i

i

a

máma,

sedíc za stavem, z

okénka

mu

hrozí,

aby dal

tatíkovi pokoj.

Tam

hospodá po sadu, ten zase spravuje na devném náadí, tam jich eká nkolik u kováe na správu, nejvíc jich ale v poli oe a seje. Sady okolo chodí

si

uprosted vsi se zelenají, a faru ani školu, opodál kostela ohrazenou zeleným plotem, nebude za krátko vidt pro statku a chalup, lípy okolo kostela

zeleno strom.

Hanuš zpozvolna

vršku

dol

k vesnici. U bábiny chalupy Jelenka zatoila konm až k samé zahrádce a dívajíc se do oken, pravila: »Musím se podívat, co to dlá; dva dni jsem ji už nevidla. Jelenka

i

jeli s

dve

7J

U okénka,

obyejn

Dorla sedávala, nesedl nikdo, a nebylo nikoho usmívalo a je aniívidt, ani slyšet. Jeli dále. — Staí, mladí, všecko se na pozdravovalo, a ne z jednch úst znlo: «Je to krásný pár lidí!« byl to vskutku krásný párek. — Krásní koové pyšn hlavami do povtí házeli, z nozder div jim ohe nesršel, nohy pod nimi jen hrály. Vdli, že smlé jezdce nesou, jichž ruka, by lehko uzdu držela, pevná

kde

n

A

i

je.

—

Jelenka sedla na koni, jak by

ji

vdechl;

erný

jizdecký šat

pkn

jí

k isté zarúžovlé pleti a svtlým vlasm. Byla vzrstu prostední výšky, forma tla nebyla ani bujná, aniž mla onu oblíbenou ormu nepis rozené štíhlosti vosi, byla soumrn urostlá. — Tvá její byla výraz té nejí vtší milosti; a akoli jednání její mnohdy dtinské bylo, pece spoíval v jejím velkém modrém oku zralý duch. Nejvtší kouzlo její spoívalo kolo malých krásných rtu; a v tom malém dlku v brad jako by bže milosti lžko si bylo ustlalo, jak nkterá krásná paní, když se smje, všecku slušel

vnadu

ztrácí,

tak v

se usmála, ten

úsmvu Jelenin

si

na koho

nemít rád. Ale ona se neusmála, aby kouzlem tím nebyla vdoma své krásv, a nebvlo, kdo by ji byl chtl

nemohl

koketovala, ani

se jevila veškerá líbeznost, a

ji

lichocením urážet.

Hanuš

byl vysokorostlý; rázné tahy jeho tváe

zmírnny byly výrazem

lidumilnosti a dobroty, jež v srdci jeho opravdu spoívaly.

boké, duchaplné

ducha.

formy

až

Byla to

Oko

jeho hlu*

uprosted mocného obrví, na ele jasném síla mužného krása oduševnná, která vždy vítzí nad pouhou krásou a

a všelikou marností.

Na konci vesnice uhnuli s hlavni cesty v právo. »Dáme se okolo sadu do polí a podél lesa; budesli ti pak libo, zajedeme do msta a navštívíme doktora, « obrátil se Hanuš tázav na Jelenku. »Mn je vše vdk, co tob libo,'<. odpovdla Jeli.

rychtáova pole na sluníku sedl starý Bor v mkké sesli, zaobalen v kožichu, na nohou maje peinu. Rychtá stál nedaleko nlu) a do bílé zástry mil si zrní k setí. Syn a vnuci zaorávali. vObro vám Pánbh !« pozdravil hrab, zastaviv u nich kon. »Dejž to Pánbh nám vám, hrabcí Milosti, « posmekl rychtá, a staeek na hlavu bílou také stáhl epici, hrab ale shoupna se s kon posadil mu jako jablo v kvtu. Velmi vetchý byl staeek, hlava sklánla se již k zemi, kosti byly jen kozí potaženy, ruce se mu tásly a nebylo v nich již žádného tepla. »Jak se máte, Bore?'< ptal se ho hrab hlasit, nebo staec neml již dobrý shich.

U

i

ji

74

»Dobo, chvála Bohu huž habych tamto

;

hale ta slabost

— ta slabost — nemžu huž pracovat,

pohnutou tváí k lesíku, kde hbitov byl. »Do vle boží, táto, však tu nikomu místa neberete; ciobe vám tu mezi námi — v mkké židlici seclít ha se vozit, vínko pít, suchary smáit ha se modlít!« ekl rychtá, láskaje se s otcem jako s díttem. »Pánbúh ti to zapla, chlape, na tvých dtoch, co dláš, tej naší vrchnosti. Hodní jsú to páni. — Poslali mi tuto židlici ha víno; to za; híva — hale jen po lžíci ho beru,« povídal staec petrhovanou eí, obrát spal/< ukázal

s

mn

se

i

k hrabti. »Ztrácí

rychtá

Tu

pam již ha nepoznává známé,

tišeji,

teprva haž ho zpamatuju,< ekl

naež

otce upozornil, že to jsú pan hrab, co ped ním stojí. oko starcovo obrátilo pozornji na hrabte. dobrého hudlali, hrabcí Milosti — mnoho — všem — nu

se teprv slabé

»Mnoho

jste

—

však oni se jednu poznají! — na pana Krista, « pi tch slovech staec posmekl — »teky láli — ha on je pišil vykúpit. — Odpusme jim. — haf

si

lajú

»Hale hrabte:

táto,«

chtl

cosi

rychtá namítat, než staec nedbal

a zase se ptal

»Huž jste zasíli?« »Ne všecko, « odpovdl hrab. »No, obro vám Pánbh !«

»A

abychom o obžinkách zase v zámku si pohovoili, « ekl hrab, podávaje starci ruku. Staec neekl nic; drže ruku hrabte v své tes vás posilni,

soucí pravici, pozdvihl k

nmu

hlavu, a tu padl slabý jeho zrak na Jelenku,

ženu vybrali — Buh dej, by dobru. — Teky dobru, dávno humíla. — No, huž se záhy shledáme. jsom ml ženu Odmlel se, pak podávaje druhou ruku Jelence, dodal: ^Zstávejte zdrávi, Pánbh vás opatruj ha požehnej — dti vaše — habyste po všecky asy — živi byli jako zrnka v klásku. Oko se mu zalilo slzou a hlava se zase sklonila na prsa. Rychtá chtl omyl otcv vymlouvat, hrab ale mu pokynul, aby mlel, pomohl Jelence sám na kon, sám se vyšvihnul na svého a mlky jeli dále. Už byli kus za vesnicí, nedaleko panských polí, a ješt na sebe ani se nepodívali. Hanuš chtl omyl starcv v žert obrátit a nebyl s to, a Jelence vyšší rumnec s líka nescházel. Tu se hnala bába se džbánem naplnným dobrou vodou od kapliky: »Zdrávi vyjíždíli!« pozdravila, a zastavivši krok: »Kam se berú?« ptala se. »Trochu si vyjeti, snad až do msta,« odpovdl hrab, raci, zeje bábou z rozpak vyveden. stojící

u hrabte.

»Pknú

jste

si

i

—

i

75

jsom hyn predvirom hu fclara, nechala jsom štpit neštoiceMankinu chlapci. Hani nedutal, hale dnes je mrnkavý, poslala jsom tam Dorlu, háby ho trochu pochovala, než Manka obd huvari.« vjá se dívala do okna, a proto jsem tedy Dorlu nevidla. Což pakdlá?« Mrzut zakroutila bába hlavou. »Já nevím, co se tomu díví stálo — od vánoc jako by to ona nebula; jinda se od zpvu chalpa rozlíhala, ha nyní chodí jako humoklá slepice. Ha když se jí ptám ,Co je ti,' nic, pej, ha vi; hled schází ha bledne. — Mluvte s tím, dyž to nemá za mák rozumu. — Manka se jí ptala, Józa se jí ptal — ha každému, že nic.<< »Já se jí nejednou již ptala, ale ona mi také íká, že jí nic není — a pece je smutná a bledá, pravila Jelenka. »Snad je chorá, aniž vskutku o tom ví,'*, namítl hrab. »Já vaila vlí mák, já polej, já ebíek, ha ono všecko nic plátno. lani ta dobrá voda jí nespomáhá, jako by mla huarováno. Kudy chodím, tudy myslím, co eše dlat, vždy pak pro každú nemoc dal Pánbh léku.« nevdí, « ekl hrab. — »1 lale Pánbh o «Jenom že lidé vždy o vi, ha on spomuže, musíme to nechat na vli boží,« ekla bába a ukázavši na rychtáovo pole, dodala: »\'idíla jsom s vršku, kterak rozprávíte s Borem. — Hulá jsem ráno hu nho teky. — Nodokásli se ervených vajec, Jiího rosy se nedoká! — Zprovo Pánbh ]« pozdravila a šla svou cestou jezdci jeli dále. U panské role stál Mia, dohlédaje na oráe, a nedaleko nho sedl u cesty lonzík a zpíval. — jak vidl Mia vrchnost pijíždt, hned smekl a dle svého prostosrdeného zpsobu se ptal: »Kd že jedú?f< Hrab mu ekl, vyptávaje se ho spolu na nkteré hospodáské záležitosti. — Jelenka okikovala psy, kteí okolo Honzíka rejdili, div že ho na zem neporazili. by jich »Eh,« obrátil se Mia uprosted ei na slenu, »sa ten nebojí,

«Nu, co

škodí, bula

:

<<.

I

nm

nm

i

;

I

o

aj

viac bolo, to je taký živáii (zbojník) !«

Když

hrab

A

zase dále hrabti odpovídal.

Mia

makat, škrábat se za ušima, pokašlávat, bylo patrno, že chce nco íci a si netrouá. »No. ven s tím!« usmál se hrab. »Co chceš?« »Ve ráia ved, velkomožný pán,« vyrazil ze sebe Mia, »každý se ta tiahn, kd sa utiahn. Rád bysom eše ale

len raz videu

odjíždti chtl, tu zaal

domou

a

širák

svoju roc1inuk<

domu podíval a že bys mohl s Janem na svatbu. správcem; zatím bude tvoje místo písa zastá\at.''<již se To ka bodnul hrab kon a po boku Jelenin uhánl rychlým klusem k lesu. Mia ale hodil apku do povtí, zavejskl si a vyzdvihna I lonzíka do výše, kiel: vTy živáii ty, tatko ti puojd pre — domou, do Korálovic — juj!'«. »Napadlo mi,

že bys rád se

Mluvil jsem o tom

Orái 76

myslili, že

šaái vždy

tak moudréiiui

myšlenky spadlv.

DÍL

DRUHÝ

I.

V

hospdce je hluno; okolo jednoho z dubových stol sedí pt sedlák Bavor. Klobouky vysoké, neforemné mají na hlavách. Jednomu sedí na uchu, druhý zase má jej do týla vražený, a tak bavorské

každý jinak. V zubech drží každý kovanou dýmku jako žber, a vyjma jed* noho mladého, má každý po ruce ležet krystalovou plochou lahviku, hlacenou, zelenou, ervenou neb ržovou. V tch lahvikách mají šupací tabák; pes chvíli nasype jeden neb druhý z ní tabáku na vrch ruky, šupne a podá druhému. Každý sedí podepen o stl, ne#li obma, alespo jedním loktem, a brady mají opené o dlan. Na levé ruce má každý hndou skvrnu od tabáku, na malíku pravé ruky široký železný prsten s tabulkou. Všickni jsou si podobni jako vejce vejci; tváe tlusté, ervené jako šátky, jež na hrdlech mají, a od nichž jim široké konce na vesty, postíbenými knoflíky hust obsazené, visí. Jeden vykuluje oi víc než druhý, jeden kií a tlue do stolu víc než druhý, hádají se až strach — o žabí chlup, jak by bába ekla — a žádný z nich neví již, í syn. Bavorské plete se jím na jazyku. Sednice je nízká, ale prostranná, v prvním pate, jakž tam obyejn obydlí mají. Jedny dvée vedou na devnou pavla, druhé do sednice hos spodského. Pi posledních dveích je šenkovna, ohradna devnou míží

pkn

pro jistotu

džbán

a sklenic.

Hned pi šenkovn šikmo od stolu, u nhož Bavoi sedí, je dlouhý stl, okolo toho sedí hosté v bílých šerkách a ervených epících. Jsou to eši, Pavel, Petr, Sršán a pt chlap pašerák, jeho to nosii. Tito nosii sedí pi dolním konci, hrajíce v karty, onino pi horním konci. Vedle Sršána v kout na lavici vidt hmotnou postavu Michla hospodského, rozprávjí spolu poloesky a polonmecky o njakém výdlku. — Pavel obrácen zády k nim, pohodln rozložen sedí na židlici; hlavu položenou má v dlani, vyhaslou dýmku drží v ústech. Petr sedí vedle nho slušn; je vidt, že teprve pišel, nemá ješt džbánek ped sebou a ohlíží se po spolenosti, pi emž oko jeho chvílemi na Pavlov bledé tvái smutn se pozastavuje. a

Jsou to chlapci zcela vysoký, složitý. Petrova oích mnohdy bolestný pihlazené. Pavlova tvá

rozdílní, Petr a Pavel. Petr je štíhlý, slabý, Pavel

pívtivý pohled, akoli v tch sivých výraz se jeví. Vlasy svtlekaštanové vždy slušn je temna, oi erné svítí zpod mocných obrv jako hvzdy z mraen, a síla tmavých vlas jako híva kolem ela se ježí. Vlasy pihlazené, šátek pkn na krku uvázaný, vestu záplatou, emínky pod ko; leny tak pravideln uvázány, aby práv jen vysekávaný koník na bílou

tvá

jasná,

79

punochu

visel,

což u Petra vše být muselo, to byly Pavlovi zbytené tretky

—

nebylo mu to dáno, vzdor mámin hrozb a prosb a Petrovým domlus vám, aby nechodil jako medvd. Ani do kostela když šel, nevšímal si obleku, a jestli ho Petr káral, aby se alespo tam uspoádal, a sám mu vše udlal, pece než bylo po mši, byl Pavel v nepoádku. Petr ale ve svátek jako v pátek, vždy istý, spoádaný, že by do koáru sednout mohl. »Neušel matce, « íkala bába. Matka jeho byla známa pro velikou svoji istotu, jako bába. Chlapce její nevidl nikdo špinavé, neisté, tak že jí to selky za zlé mívaly, že prý nemže sedlák vždy tak chodit jako pan páter. Ona si pro staršího syna sama nevstu vychovala, jen aby to ve statku po její smrti vše tak zstalo, a synové aby mli všecko tak, jak ona jim to dlala. — Když vrchnost na panství pijela a pomalu se všecko mnilo, když selky, žárlivé na pochvalu hrabnky, zaínaly nedbat na trochu vic práce a prádla, tu íkala Petrova švagrová: »^koda, že se toho naše máma nedokala; ona jim vždy íkala: Mohlo by všecko jinakší být, jen kdyby jste chtíly hnáty piložit. '
,

n

bohatších

dvat.

Jednm

nebyla vhod jeho osoba, druhým nedbalost, tetí ho pomlouvali, že je ostrý hoch, že rád heji; hloupí chlapci báli se ho co ohn, ponvadž je ped dvaty zahanboval, s chytejšími se Pavel zase rád hádal a pral; a nejhorší bylo to, že se povídalo, jako by se strýcem chodil. Proto pece nebyl nenávidn v té míe jako starý Srna, ba starší sousedé dávali vinu jen Srnovi, že Pavla zkazil, litovali ho a napo;

Na

Pavla velmi

láli

ve

vsi.

i

Sršánem nedržel, když nechce dobe dlat, a ho nechá, ale nechodí s ním po nocech. Ale Pavel dlal vždy, co sám chtl. — Ze však ho pece návidli, bylo tím, že znal zastati kus práce, že byl ochoten k po; moci, že byl k starým zdvoilý a slabých se zastal pi všem. chlapci ho mli mínali,

aby

s

1

80

rádi,

by

i

pánovit

s

nimi jednal on byl pece veselý spoleník, ;

mu

nkterý v poteb, Pavel

zajisté

a

když byl

pomohl.

Byl to divý, urputný, svéhlavý chlap, ten Pavel, ale když chtl být milým, byl by si naklonil srdce svého nepítele; ale nechtl, a jen Petr vdl, jak upímný, hluboký nžný cit pod drsnou korou skrývá. — A proto mu rád vyhovil a vážil si ho nejvíc ze všech chlapc, co jich koli znal. Ale od vánoc se mu Pavel asto ztrácel, a nevdl jakou notou s ním se zaít. Nkdy byl mluvný, rozpustilý, zpíval, hejil, až bylo smutno dívat, a pak zase s nikým mluvit nechtl. Tu se hnal do práce, jako by chtl hory sválet a údolí pekopat, a hned zase praštil vším a celé dni ho nebylo i

i

na

vidt.

— Do

kostela

kdy

šel,

nezpíval, k nejvtší mrzutosti

Józov,

ale tískal

bu na

bubny, až všem uši zaléhaly, nebo šlapal mchy. — Na zevnjšek byl ješt nedbalejší než kdy díve. Staí íkali, že by nejlíp bylo s ním do bílého kabátu, dvata se mu zaaly vyhýbat a chlapci též, ponvadž s po* sledními obyejn k bitce došlo. — Józa uitel vzali si ho »na paškál«, fará mu domlouval; ale všecko nic plátno, jak by hrách na stnu házel. — Ne? znali tajnou jeho nemoc a proto nemohli podat pravého koení a jen více a více ho dráždili. Petr a Sršán vdli, co mu schází. — Petr vdl, jaký to nepokoj ho poí haní s místa na místo, znal trpkost, která mu každé sousto, každou kapku, co do úst dal, v pelynk obrací, znal bolest, kterou by rád byl ímkoli umrtvil, ohlušil. — Vdl, že by jediné Dorlino slovo, jediný laskavý pohleci všecko zvrátil, že by ona jediná jím vládnout mohla; ale toho léku mu ne* mohl podati. — Vidl patrn, že Dorla s Pavlem ani mluvit nechce, že se mu vyhýbá; a pece zdálo se mu, že lže. — Domlouval Pavlovi, aby si vzal srdce a udlal tomu konec, aby s ní promluvil, smísli si dlat nadji. »Pro že tys nemluvil, když ti bulo teky tak? — Mám jí snad povídat, kterak se trápím, mám ji prosit o halmužnu jako žebrák? To nehudlám — ne ha ne — radji zajdu. — Nemluv mi o ní, nechci na ni myslit, ha si k ní chodí, kdo chce, šak je na svt duat jako maku, najdu si jinú!« »Dvat dost, hale jen jedno potšení !« myslíval si Petr, když ho vídal nejednou dlouho do noci stát ped Dorliným okénkem, na nž zaklepat se neopovážil. Vdl, že ho laskavá domluva neuspokojí, že ho žerty nerozs veselí, ale pece domlouval, pece žertoval, a když ho nemohl zdržet od uží^ vání prostedku, jimiž chtl hlas srdce ohlušit, alespo chtl nad ním bdít, aby se neuvrhl do propasti. Snad by se Petrovi vše bylo záhy podailo, kdyby Sršána nebylo. Tomu ale láska i pátelství velmi pekážely. On si jej chtl osedlat sám a sám a to i

81

dobe vdl, že by se pi pravda, nebo opravdivá

Dorle zcela od

nho

láska ušlechti

toho nejdivoejšiho lovka,

i

odvrátil, což bylo

ovšem a

Pavel miloval Dorlu z celé duše své, pro ni byl by vše opustil, všecko pods

všeho se dopustil. Dokud láska k Dorle v srdci jeho spala, dokud ani s Petrem v užší pátelství nevstoupil, poslouchal strýce, ponvadž jeho bezzákonné, libovolné choutky s vlastním citem k svobod nevázané dobe souhlasily. Pozdji ale, když mu Petr pinesl leckdy knihy, z nichž se lecemu nauil, kclyž jim pan fará rozumn vykládal pojem o mém a tvém, a že brát z velké hromady je krádež jako z malé, když chodil s Józou, který uml mluvit jako kniha, když zaal chodit na hrátky mezi dvata, nad nimiž Dorla vynikala jemnjším zpsobem, mravem sliností, když bývali zváni do zámku, kde tolik vci mysl jeho zaujímalo; zaínal být jiným, omrzela

stoupil,

i

ho spolenost surová, toužíval po lepším, zídka provázel strýce s runicí na ramen pes hranice co stráž, zídka chodil již s psem Chytajem do lesa, což bývala jeho nejvtší váše. Petr tušil od té doby, co ho Pavel v noci v lese našel a on u nho runici vidl, že asi je pravda, co jemu Sršánovi vesniané vytýkají, že pytlait chodí; ale on nechtl se vtírat do tajemství, když sám mu je nesví. Pavlv dd, matin otec, byl hajným, au nho strávil v lesní chalup Pavel svoje mládí. \' zim byl doma a chodil do školy, ale vždy se tšil na ne; dli, aby mohl k ddovi. Nkdy chodíval s ním do myslivny, a tu byla jeho nejvtší radost dívat se na runice a honit se s psy. — Když ho dd nauil, jak má s runicí zacházet, umel, k nejvtší lítosti chlapcov, který ho radši ml než otce, proto že otec s Sršánem chodíval, rád se napil, a když dom pišel, mámu syna bil. — Otec umel záhy po ddovi, a chlapci odkázal chalupu špatn sice zízenou, ale piinlivému hospodái dosti, aby se s malou rodinou skrovn uživil. — Alatka Pavlova byla dobrá duše, umla hospodait a pracovat, a bez ní byl by Pavel záhy oškrábal koleka. Jemu byla milejší runice a pes, odkaz to ddv, než chalupa, ku které by se rád byl nehlásil, kdyby ho matka byla chtla nechat uit myslivectví; ale ona bránila, že je ho poteba doma, aby se stal poádným rolníkem, a strýc a spolu poruník Sršán také nechtl, proto však, aby mohl sily chlapcovy co nejdíve používat. Ale co plátno, že matka runici schovávala naspod lože, do truhlv, za komín — kde se dalo; on ji pece našel a s ní hrál. Jak trochu vyrostl, tu prosíval matku, aby ho nechala jít, že ho to jako za vlasy táhne do lesa, a stílet, pustila ho a modlí; matka, když jí svatosvat slíbil, že nebude vála se za, aby ho zlý duch nezavedl. — Když ale dorostl, tu nemla matka i

i

zv

82

nad runicí právo, a jestli nkdy Pavel k vli ni to udlal, že nešel do lesa, bylo to zídka; obyejn když se mu zachtlo, zavolal na Chytaje a vzav i

runici, vykradl se z

domu

i

ze vsi.

Sršán ho v tom podporoval, jen to neschvaloval, že se Pavel nechce osmlit na zvr, a jen dravé ptáky, nebo veverky, lišku kdy se trefí a »pO

dobnú prý niemnú hav«. strili, a že z té nepinese domu ani chlup ani pírko. — Ba on ho dlouho škádlíval, že nic netrefí, až mu jednou Pavel rozí zloben ekl: »Jdite k myslivci, on vám poví, co jsom zastelil, našil to na dveích zavšené !« Tu se teprv Srna rozzlobil, že je Pavel tak hloupý a že ciává, co zastelí, myslivci. Pavel ale jinak nedal.

zv,«

»Já se neprosím o

mohu

íkal, »nechci mít z toho hužitek, jen radost,

—

Však jdu radš za jestábem nebo po stop lišky, když než by stílel zajíce a dokonce srny, škodu dlat nechci; když stílím škodnú, hanebo starému myslivci huspoim práce, háby nemusel chodit, když teba do zámku odvíst, to není tak velký hích. ji

zastelit.

zv

zv

>;'Tys osel!«.

»Dobe, a dlal, jak

nadal

strýko,

mu

Srna.

když jsom

osel,

mžete po

mn

klidit, <<

smál

se

mu

Pavel

sám chtl.

Ale od té doby, co se láska k Dorle v srdci jeho probudila, od té doby zanedbával les, a Chytajovi se pod pecí o lovu jen snívalo, od té doby také nechodil se Sršánem. — Proto se láska k Dorle a pátelství s Petrem Sršá* noví nikterak líbiti nechtly a hledl všemožn to pekazit. — Jano pišel mu o vánocích jako na zavolanou, a Sršán také hned použil té píležitosti a Pavlovi lehkovrnému škvora do ucha nasadil. — Škádlení, které by se bez nho bylo záhy snadno vymluvilo, hledl použít, a tak se stalo nedos

rozumní

a

hnv.

Pavlovi mluvil o Dorle, že

vidl

tam

drotarem, že sedá u ní celé veery, že to již jako jisté, že mu dá hrab službu a Dorlu za ženu, ba ješt více štval a lhal, a ponvadž Dorla s ním o vorakách hntanku rozdlit ji

tu a

s

nechtla a o masopust pi muzice ani v hospod ani v zámku si ho nevšimla, ba se mu vyhýbala, došla slova jeho víry; to ale Pavel netušil, že Sršán pis inou je lhostejného, ba odporného chování se Dorlina, že to všecko od nho nastrojeno. — On hledl, aby se donesla Dorle k uším zpráva, že Pavel chodí za AnnaiLízou do bavorské hospdky, naíkal si na nho báb, že karbaní a heji, a chalupu že za krátký as promrhá. Tak podkopával štstí a dobrou povst bratrovcovu, jen aby ho pod svou moc dostal, odvrate ho od strany dobré. — To vdl, že Dorla s takto zha?

83

nobcnýin nebude

kdyby chtla,

chtít ani mluvit, a

že

bába nedovolí, aby

— Dobe

za ní chodil chlapec, který za lehkomyslnika byl vyhlášen.

to nas

Bába chodila ke vdané jeho dcei dcko koupat, a tudy se to pkné hodilo, rozdlat a na Pavla si naíkat. Bába, co slyšela, dtem doma po; vídala, litujíc Pavla, že se z nho takový nepoádný svták stal. »Nu, na dub nerost než žaludy, « íkávala, pomníc na Pavlova otce. Józa vždy Pavla zastával a jen na Sršána lál, že ho zkazil díve a te že si na naíká, ba on ani nechtl vit, že by to vše pravda bylo. »Tomášpravc1u, chlape, « pisvdila bába, »kdyby v jinších ruku býval, surovo. — Ha máma jeho je bulo by to jinakší, hale pi suchom shoí dobrá žena, hale slabá, huž ji syn perostl!« Každé takové slovo bylo nuž do srdce Dorlina, a toho nikdo netušil. takové ei, když tak mlu; Jakž také mohla se zmínit o nm, když šly o vila vlastní rodina, a jakže mohla se na laskav podívat? strojil.

e

i

nm

Petr Sršánovi také velmi pekážel.

do

nice,

se

mu

lesa,

ho

ml

skoro

již

dokonce podailo, kdyby

to

tmi

mezi

jakkoli

páteli zpsobil, ale to se

Akoliv

pes

Pavel zase chodíval

hra;

na své stran, pece myslil, že by Rád by byl mrzutosti

Petra nebylo.

mu

tak

snadno nechtlo dait.

—

Pavel

nechal se lehko podpálit, ale Petrova klidnost byla skála, o niž se vlnobití

Pavlových vášní neškodn odráželo. Pece však Pavel, popuzen strýcovými emi, urážel

když ho nedá od také

nho

pjde

jako chlapec vodit ani balamutit;

svou. Bolelo ho

to, ale

nejde od srdce a že se zase v

mluvu svého bývá od

bratra, který

ní zkalen;

On ml

chra

mu se

a

si

mu

do oí

a

bolelo,

ekl, že se

jde svou cestou, on že

pece mu odpustil

kivd

mnohdy

Petra

i

zase,

vda,

že

mu

to

své pozná. Proto nedbal ani na do;

kdo

radíval: »Pete, pomni,

se

smolu

zachází,

tch spolku !«

pemluvit, a vil v jeho srdce píliš pevn, než aby se byl dal mýlit pomíjející jeho chlad; ností. Také ten veer, nenaleznuv Pavla doma a slyše od matky, že ho strýc vytáhl s sebou do bavorské, pospíšil za ním a našel jej v hospúcice pt>hraí Pavla píliš rád, než aby se byl dal od

lidí

niní. Pavel sedl na židlici rozložen, hlavu maje

pozdraviv, sedl vedle nho; Pavel v dlani, ani se nehnul.

openou

úsen odpovdl

o dla. Petr a

upímn

hlavu nechav ležet

>jBu mu zase strýc škvora do ucha nasadil, hanebo vidl Uorlu, ha ona ho zase nevšimla, « myslil si Petr. Dal si nalit a vyndav malou devnou dýmku ze zápasí, zaal si nacpávat, pohlížeje pi tom po spolenosti a po si

Pavlov S4

bledé tvái.

»Nu,

huž

ti

dali

nepotkají, « pravil,

rozumu dobru noc, ha tuším, že se s nim hlavou do druhého úhlu svtnice, kde

hod

tak hnedle sedláci hu?

lákali.

Pavel

nic.

Petr zapálil

dýmku, peložil nohy

si

pres

kíž

obrátiv se

a

k Pavlovi ekl:

mám

do nmeckého zpívání! Po* mysli si, já bul dnes schváln v mst, kupil si na kazajku, dal si krajíovi pistihnut, ha chut ti jdu dym, háby si ji cial vyšít — to víš komu, že

»Takovú

ti

že

zlost,

by

pustil

se

Dorle.

V tom

pinesla AnnasLíza plný džbánek

hladila Pavla

po tvái,

cosi

mu

a postavivši jej

ped

pišeptávajíc. Pavel se otásl, jako

Petra, po*

by na

nho

smrt sáhla.

ertem, ha toho se chra, « ekl Petr, s úsmvem podávaje hezkému dveti džbánek na zavdanou. Pavel hnviv, že zstala stát a Petrovi pekazila, zazvonil dýmkou o svj prázdný džbánek a zabruel: »Nalej ochechule!« »Cos to ekl, mrzoute? Já ti nerozumla, « zeptala se AnnasLíza, s dú? vrným úsmvem se na Pavla dívajíc. »Žes handl,« vysvtloval jí Petr.

»Co

je s šeptem, to je s

e

»Z tch ret

jim nohy z pekla trí,« ušklíbl se Pavel. »Bodej tys kdy zdvoilým byl!« odsekla AnnasLíza, odhrnouc plný a uchopivši džbánek, bžela nalít. >A^díš, jaké cestování také dkování,<;<: ekl Petr, podávaje Pavlovi džbánek. hale, co

»Nemáš vždy praskem, »Všecko jeden sypeš,

pece

se

ti

plat,

teky haf

nkdy

hvizdem !«

dvatm

vysmij na vrch

ržiky

sázíš,

nebo jim raky

za

adra

hlavy,« zabruel Pavel.

taková oplátka — jaký hlas do lesa, takový z lesa.« »Lest, chytrost ha oklamání — ženské humní.« »To je pravda, ženy humí bláznm pískati, hale moje máma íkávala, je to huž, kterak chce, já duence že prý múdrý skákat nemusí. — hant nedopustím; kdyby jich nebulo ha božího daru, darmo bychom se my chlapi na svt pletli,« ekl Petr a zdvihna džbánek vzhru doložil: »Dej jim Pánbh zdraví! Ha tob, koiko,« obrátil se k AnnaíLíze, která

»Jaká

pjka,

Ha

Pavlv džbánek stavla

—

— »dej

ostré pazúrky,

habys mohla

hodn

škrábat

moje líko chra. »Neboj se, za laskavé slovo je koka vdna,« usmála se dvice. nieho »To si t musela nkterá po šlacích nadejít, že nechceš na

hale

i

n

nechat dopustit,« ušklíbl se

posmšn

Pavel.

85

Petr pozoroval, zejí

— hani

družbu za

pár

by

pral, že

kam

bije, a

odpovdl: »Hm, po

kvítk na kamizolu

ml

pkn

rád

nemžu

šlacích

si

mne nadchás

vydynova, ha precejsom Dorle

vyšitu kamizolu, že jsom na tvoji veselku za

zván.«;

»K emu tlacháš na cizí eníka?« »Vždy slyšíš, že jsom

rozlítil se Pavel.

»Zjednal jsom

si

t

mluvil o družbovství, ha ne o enictví. \'di,

pece mi

že družba budu, hale

to

hudlat nechtly,

že prý

nemže

Dorla

nyko pijmút, bába povídala, že prý má mnoho díla du;

dílo pro chlapce enského,<'<.

hútraty?«

ekl

Petr zcela

mírn, jako by

si

Pavlova. rozlitni ani nepo*

všimnul.

»Bodej by nebulo mnoho díla, když chystají huž vno Dorle !« ozval se mezi Sršán, an práv Michl od nho odešel. — »2enich odejde ten týden s šafáem dym, snad pro ktící list, zstane prý ješt as v Praze na cviku

n

ha pak pijde ha bude hned veselka. Pavel nepromluvil, jen pil a pil, tvá jeho brzy ervenala brzy bledla, oi mu svítily jako dvé žhavých uhlu. »Ba co že pravíte ?« Petr potuteln se zaal divit. vŠkoda, že více nevíte. >A^c vím, než si ty myslíš ha než kdo jiný,« odsekl Sršán. »Já si nedám straky na vrb hukazovat, jako jiní lidé.«

»Ha

což

nám

je

kdo

hukazuje?<<- Petr se ptal.

»Já šije hani nedám hukazovat; hale jiní jsú hlúpí! Já ale vím, kam vola bijú nebudu povídat, že to dlá hrab z púhé dobroty, z púhé lásky.

—

—

mn

Tof se ví, že z lásky, hale to je šlakovitá láska — když jablko sndl, ohryzek jinému dopeje! Srnu neošidí! — Však by on nebul Mia šaárem, hani bv nebula Manka bábina šafákú, kdyby nebulo toho — onoho. — Bába je chytrá liška !<<

A malé pichlavé oi Šršánovy leskly se vnitní radostí; vidl, jaký dojem na chlapce slova jeho iní. Pavel držel džbánek v psti, jako by ho rozmáknouti chtl, tvá jeho byla ervená, prsa se mu dmula, oi div hledly ped sebe a zuby skípal. Petrovo oko záilo hnvem šlechetným. »Co

to žvastáte?

—

Jste svuj?!«

okikl Sršána.

»Mn

»Medle, chlape, hu ty vrabce líta!f<. ušklíbl se Sršán. z brkiiv ne; — vyrazíš divná jsom já prošil práata! — Tolik, co ty, vdíl jsom, když's ty huby pásl! — Mne nehu pány zná, vím já, co v nich ve! — Ha ješt jednu ti ku, že bula Manka pánova pobonice; proto ji bába domácímu chlapci nedala,

S6

háby

se to

ncrozneslo!

—

Proto

je

šaákú, proto

dostala

dostane eše víc — bodej by nedostala, je mladší, je pknjší, než bula Manka — dostane teky hezího muže — ha hudlají ho pánem. Pavel div vyskoil se židle a Petr zárove s ním, zkrikna na Sršána: »Zadržte! Nevyplachujte si svou nectnú hubu poctivými lidmi ha neprií krývejteje pláštm nepoctivosti, které na vašem beclru visí. — Vy na cti hu* trhai — kdyby nebula vaše hlava šedivá, tedy bych vám ji — hale nech

vna

kus pole! Ilahaha! proto, proto

—

ha Dorla

—

Však Pánbh slyší !« tom ozval se od druhého stolu hrmotný hlas mladého sedláka, který AnnuíLízu k sob taJiaje kiel: »Však jsem já to dobe vidl, jak jsi se lísala tamhle k tomu — pašeráku, k tomu pobhlíku! — A nechceš dát hubiku? Pokej, opice — musíš

to je na vaší duši. \'^

mn

—

justame

—

Nedoekl! džbánek z Pavlovy ruky vymrštn s výkikem: >-'Tu máš po; bhlíka!« vlítl mu do hlavy, že se v nm rázem zatajila. »Kdo to hodil ?« zkikli sedláci, vyskoivše od stolu. »Ják< zaval Pavel vysokým hlaholem, skoe do prosted sednice jako rozdráždný lev, zuby maje vycenny, z oí jiskry mu sršely, vlasy okolo ela ml rozježené jak hívu, mohutné pst zaaté, každý sval v napnutí.

e

ho huhodil za to, že mi nadal pobhlíku! — Ha mi to dokáže, jaký jsom pobhlík — ta nemrava spitá!« »Je pašerák nco hodného? A nejsi ty pašerák?« rozkikl se jeden z sed; »Já! já

lák

proti

nmu.

»A

jsem já nemrava ?<< zaval mladý sedlák zpamatovav se, a tžká jeho pst s železným prstenem zakmitla se nad Pavlovou skrání; ale ten znaje fortele prá, uhnul se jak mník, popadl ho okolo pasu, nohy podrazil a sedlák ležel na zemi. V okamžení strhla se tu krutá rvaka; Petr skoil po bok Pavlovi, Sršán a jeden podloudník upláchli ven, ostatní praštili kartami a dali se do praky. — Všecko to bylo v jednom chumelí: tu se vyvalilo štíhlé tlo v bílé šerce, tu záda široká jako pec v modré kamizole, tu inkla tlustá pst s prstenem o tvrdou lebku ernou, tam vjela do rusých vlas mozolovitá ruka, po tváích krev chlípla, a z úst sypaly se nadávky a klení ve dvojí ei. »Chlapci! Nože jím vezmte, chut, chut — ha nejsú mordy !« ozval se v chumelí Petrv hlas; ale než doekl, sáhl si mladý sedlák, který jen Pavla v oích ml, k boku, vytrhl nž (jež Bavoi pi sob nosí s vidlikou) — a kdyby mu nebyl Petr od zadu ruku strhl, byl by ho vrazil Pavlovi do hrdla. i

Vtom

okamžení pivalil

se

do dveí Michl. 87

—

»Cože

jakže bitka

—

krev

—

i

vy milionská

vzkikl, loktoma rozraziv chumel na

sted

stát

dv

Mladý

sedlák rozvzteklen, chtl

na Michla, že

strany, a zstal

je

mermomocí na Pavla

roztrhuje; ale Michl vrhl se na nj, stiskl

mu dvee oteveli, a nedbaje dol pes pavla na vysoké smetišt. »Tam patí

hodím

do

Ležes

kohouti!

zaal ?«

rozkroen upro;

dorážet,

durd

se

ho do náruí jako

na bránni se stísnného, hodil

tu už nejednou, prái, lež zas!« volal dolu a

sednice, poruil ticho doklád.ije: >^A

kdo neposlechne, toho

za Frídlem!«

Sedláci znali již a

to

s jednoho na druhého. eši.

dít, kikl, aby

vrátiv se

— Kdo

jako kolos, ohlížeje se tázav

»Frídl Iliršovský zaal!« ozvali se

ho

roto!

rukou

stírat a

Michlovu methodu, zaali

jen

si

tedy šaty rovnat, krev

s

tváí

kleli.

kyjové nemoci. — Tuším, že máme všickni dost,« ozval se Petr, zatáeje si ruku do šátku. Pavel byl bledý jak stna, ml hlubokou ránu v hlav, krev mu tekla po tvái dolu; ale oi ješt jiskily a zlostn pohlížel po nepátelích. »Hale kde je Srna?« ptali se podloudníci jeden druhého. »Vysekal se patama s Matjem, « odpovdl oslovený. »Srna humí jen hubii sekat, to je lev, hale v bitce tcho,« ekl Petr. •>:>Rudú oni hu Michla v senci. Pote tedy, však je as,« šeptal jeden, >^ha ti chlapi eše jednu na nás nesednu. »Neškodilo by ješt jednu brociu zkusit, « ekl Pavel. »Cím více se lovk vel chúlí, tim více se za ním sypu; ha si pijdu. vNechcešíli být na smetišti, poj; Michl nerozumí žertm ha pranice nemá rád, to víš. Poj tedy ha nezavazuj vše na své hlav, « ekl Petr, a vezma s rohatiny Pavlovu epici, vtiskl mu ji na obvázanou hlavu, pak šeptal Michlovi, jenž sbíral s mrzutou tvái po stole tepy: vHútraty za naše lidi ha škodu platím já.« — Nahlas ale dodal: »Nemjte za zlé, pivo mladé ep vyráží, to víte.« A obrátiv se k sedlákm, posmekl ka: »Casem

»To

jinak není,

kdo

se túlá

po

noci, dostává

i

hnvati

se neškodí, hale zlé

pipomínat není dobe.

— Odpusme

si;

dlužní,

druhým nic nezstali. »Ten chlap se nám dokonce snad vysmívá do oí?<'< sedláci se durdili. vDejte si pokoj, to je hodný chlap, a kdyby nebylo jiných, on by se jist nepral, ekl Michl sedlákm a vida, že chtjí eši do dveí, jež na pavla vedly, ukázal na druhé: vTamtudy — slyším, že se tudy Frídl škrábe nahoru, tuším, jsme jedni

^t


kdyby

se

jednoho

S8

ti

za

by

mela

dva kohúti

potkali, zas

druhým do

své scdnice a za nimi zavel.

stará

se strhla.*

—

Potom šoupl

»|cmináku!f<: spráskla AnnaíLíza ruce, »\'idíš,

due,

to je tak, estli

»vy

jste zkrváceni!<:<

pro vás sami hlavy nesrazíme, dáme

je

si

halespo od jiných rozbit. »I ml, pro nás ani prstem nehnete! Pro jste hned tak prudkého prachu, jak jiskra do vás padne, frrr — už je ohe na steše!« »Tedy huž jen, milá AnasLízko, mj s námi slitováni ha dej nám trochu se zdá, že ta moje bez* vody, habychom ten vohe huhasili. — božná hlava narstá, « ekl Petr, sáhaje si po hlav. Pavel ale jsa znám s místností, byl si již nalil na mísu vody, a smoiv svj kapesní šátek, ránu na hlav si máel. — AnnasLiza chtla mu pomoci, on ale ji poslal k Petrovi a ten si dal od ní ruku zavázat. Také podloudníci si hlavy ošívali, ale do krve rann nebyl žádný. »Jen háby nás dnes sýkory nehonily, « mínil jeden. »Sete na pekýlku ciyma, ha nebude vás nikdo honit, ekl Petr. »Inu, Pete, máš pravdu, já si to kulikrát huž myslil, teky by já tch pár groš dyma vydlal, hale je to zatrolený zvyk, nedá to lovku, ha kdyby

Mn

mn

fc

na

nho

šibenice koukala.

»Hale Valenta nám pijde vyídit, kde dnes stráže V tom pišel do dveí Sršán. »Ej vy. Srno, jste tak statený

mu

lovk

stojí ?f<

druhý prohodil.

jako zmrzlá košile v horké lázni,

podloudníci; »nechal jste nás v

brynd

ha hutekl jste.« »Mdrý lovk v hádce hustúpí, hale prudký pes pichází vlku pod zub,<^<. odpovdl Sršán, a obrátív se k Pavlovi ekl: »Svrchovaný as, habychom se dali na cestu, Valenta huž pišil z výzvdu, eká vn.« »Jdite, jdite, mne neekejte, já s vámi víc nepjdu, cc krátce odpovdl Pavel Sršánovi, zavázal si hlavu, vzal v kout postavenou runici, zavsil ji na rameno, pozdravil a ze dveí ven. »Tu ho máš, pudivítra! S Bohem, AnnasLízo — však se huvidíme díve, než nedle na pátek pipadne!* ekl Petr, pozdravil a rychle pospíchal za Pavlem. »Jdi ke všem všudy do pekla horúciho, však ty mi pijdeš ešte!« roz? vzteklil se Sršán, pstí za obma hroze. Pak se ješt na zlost napil a odešel se svými pomahai po svých. AnnasLíza ale stála chvíli ješt v zamyšlení, povídajíc sama sob: »Ne, ne, vidím nyní, že mne nemá rád, to byly jen žerty! já ho mám tak tuze ráda! Pro pak nemám ráda Frídla, byla bych bohatá. Ach, radji byla bych s Pavlem v chudob, než s tím v hojnosti. — Jemu zstala bych vrna, pro nho bych vše udlala ale —«. povídali

A

;

c

9

v

tom nahlídl Michl do dveí.

»Co už

tu civíš?

Poj hostm

nalít

—

a Frídlovi

pojd zavázat hlavu. Jsou

pry?«

Dve

pisvdilo. »Chvála Bohu!« ekl

hospodský, a široká jeho tvá zmizela ve dveích. vzdychlo, pejelo si dlaní pes zrosené oi a tvá, vzalo klíe od

Dve

si

sklepa a šlo nalívat. II.

Bylo

pozd; obloha, z veera zaoblaená,

již

prodral se skrze mraky, tu a tam zatpytila se

chodníkem podél

byla se zatím vyjasnila.

hvzda.

—

Petr

s

Msíc

Pavlem

šli

lesa.

»Jen nedlej takové sáhové kroky, vždy nebžíme o závod, « ekl Petr, zavšuje se do Pavlova lokte, aby ho zadržel. »Petre, tys mi zachoval život; kdyby tebe nebulo, bul by mne prvá ten chlap zabil. Já ten spitý roztrhat,

»To

ti

nedkuj u, hale za to, žes nedal, háby mne jako njaké tele; radji by jsom se dal od medvda

sice za život

dobytek zapíchl než tak se svta

Komu

jsú brykule!

což je plátno, teba

sejít !«

se

bychom

humít

se

chce,

tomu se každá smrt se humít nechce.

muili, pece

zalíbí; hale

— Svt

ne;

omrzí.

»Že neomrzí?

— Zpomei

sám na

sebe.«

»Bul jsom teky blázen; však já to nezapu, spil jsom se bolestí haž na vrch hlavy! Když na ten as vzpomenu, mráz mi po híbetu šupí. — Nikde stání, nikde pokoje; bd sn myslil jsom jen na bolest, co mi kterak tžký kámen na srdci ležíla — ha v husích znílo mi jen hustavin: ,Pro muže být jiný chasný, ha ty ne?' Ila jednu mi pišlo: ,Když já ne, ha on teky ne.' \'zíl jsom kyjan ha hu Pohanské skály jsom íhal, haž pjde mimo, háby jsom mu hlavu roztepil. — Huž jsom ho \ idil, huž chci hudeit; tu kterak by máma volala: .Pete!' — ha za ruku mne chapla. — Bul to její hlas. já jej dobe znal. — Lek jsom se ti, kyj mi z ruky vypadl, ohlížím se, kde nic tu nic. Jen ti to v lese zašumilo. — Vlasv mi vstalv vzhru, tas mne chapl ha nepustil, haž jsom dobili! dym.^i

máma

vTvoje

bula huž tehdáž humita, vet?« ptal se Pavel

mírným

hlasem.

«Ba

mne 90

Kdyby tšila. To

že.

bula

jí

bulo bývalo, nebul by

bula dobrá

máma,

já to

nechestí tak

cítil,

on.i

bv

kterak ona nás opatrovala, nás rada

mla; snad vdíla, když mla

humrít, co to se

mnú

smutn bude nejh, modli

bude. Pála

Pete, nezapomínej na Pánaboha! Když ti však on nejlépe ví, co ti bude k dobrému.' — Oh mámo, mámo, kdybys ty se bula se mnú modlila! Hale já zapomníl na všecko, na modlení, na Pánaboha, na tebe, na všecko!— Nevidíl jsom jen jedno stvoení na svt, práv to, co mi nebulo súc^no! Ma proto jsem chtíl duši zatratit! Hale máma si mne od Pánaboha vyprosila ha vedla tebe, Pavle, na tu cestu do lesa, kudy nikdo haní nechodí, habys mne našil .« »Já asto po tch cestách chodím, « ekl Pavel jako pro sebe. »}á vím, Pavle, nemusíš mi povídat, haní pro tam chodíš, « Petr pro* hodil a zase pokraoval ve svých zpomínkách: »Když jsom to pak ochuí ravíl, vidíl jsom hustavin mámu hu lože sedit, slyšil jsom, kterak se nade mnú modlí, ha cítil jsom ruku její na hlav. — Ha to jsom bul tichý, nic mne nebolelo. — Ona mi jist pokoj duše vymodlila; vždy se povídá, že matina modlitba z moského dna vynímá. — Vidíš, já to vím. Když k poslcdu:

,

se,

i

jsom pokojný veselost se mi vrátila. — Nyfiko je mi, jako by já bul jednu dlúho spal ha bul se mi snil krásný sen, který na konec strašný bul; já si hale myslím vždycky jen na zaátek ha nikciy na konec. — Tvoje stará matka chudák jist dnes celý veer zpomíná: po* vídala mi, když jsom se hu vás z veera zastavil, že má o tebe strach, že t nerada vidí chodit se strýcem, prosila mne, háby za tebú šel ha dym t vrátil, že budu mít Zapla Pánbh.' — Bude mít radost, haž nás huvidí; vys blížíme, kterak bychom z francúzské patálie picházeli. — Zpropadený chlap, já mám snad tu ruku z klubu vyraženu. — Co dlá tvoje rána? Pokej, já

jsom

se

pozdravil, bul

i

,

ti

smoím »Nech

šátek jen,

hyn v

stoce.

nech, haž

dyma

si

ji

zavážu; myslím, že bude hluboká

rána.*

»Co pak tm chlapm je hej, oni jsú huž na ty praky pipraveni, hnval se Petr, »bij ha pij, to jde spolu hu nich. Haní by jim žaludek ne? vytrávil, kdyby se trochu neseprali. — Já nevím hani, co jsom já se dnes tak do nich zakúsl jako do epy. Bul jsom dopálen tvým

Manku ha Dorlu. »Kdyby to nebul

mj

strýc, živ

by nebul

strejku,

dyž hanobil

ze sence odešíl, ha

kdyby mne

pust se do rychlejší chze. »Kdybys vil, že to, co prvé pál, jen za mák praudy v sob má, hned na míst by já se s tebú pustil do bitky, « ekl Petr rozhorlen. »Kterak jsom ekl, kdyby to nebul otcv bratr, já by mu bul jazyk vytrhl bulí zítra obsili!« rozhorlil se Pavel

za ta slova !«

91

»Bude ono tebú,

kdyby bul

haši všecko taková prauda, co ten mluví; ha

nevil by mu

haní slova; Hale ty polykáš

jako by to bul med!« »Ha jakžež nevit, když vidíš vlastníma

ta

jedovatá

sústa, co

ti

já

dává.

oima? — Ty mne pece

ne*

pelhú!«

kdo má na oích mhlu, vidí všade erno.«. »Nevymlúvej! — {á v niem nechci Dorle hukivdit; hale že mne nemá ráda, že mne hani vidt nechce, to je prauda, « ekl Pavel a máchnuv rukou opt krok svj zrychlil. »No, pokej jen,« zadržel ho Petr. vila dejme tomu, Pavle, že by Dorla opraudu mla Jana ráda, ha tebe ne: což pak proto musíš se ertu zadávat? — Co je všecko plátno, láska se nevy prosí hani nevyhrozí! — Vidíš, kdyby mne bul tehdáž mámin duch neostražil, co by si bul pomohl? — Nic, než peklo by si bul pipravil. — Ona by mne pece ráda nemla, hajá by ji bul huinil nechastnú. la tak je halespo ona chastna! — la já ji pece mám,«. »I jdižiž,

1

1

—

doložil Petr skoro šeptem a zastaviv krok ovinul

mocné

šije,

—

>^já

ji

pece

mám —

ne co ženu, jaká

rám

okolo Pavlovy

nyko

je

—

hale co

díví, mladiké, krásné, kterak bývala, když jsme kvtiny sílí, když jsme na lúce tanili, ha když v zim pádala ha já jim tával! — Tak ji vidím ped

sebú — ha kterak by hutrhl s kee ržiku ha za iiadrami hukryl, tak jsom obrázek její schoval na spod srdce. Tam bude huložen, dokad budu živ. Haž tam nahoe se zase shledáme, tam jí tepiva povím, kterak jsom ji mi* loval; tam se budeme zase spolu tšívat!«

Umlkl

Petr.

»Pete!« zvolal Pavel, »tys chastný lovk, že

nemám

Ach, Pete,

A

tak spokojit, já

— Ty jsi mnohem — mnohem lepší než já. — Já jsom lehkomyslný, nechastný! — Ilavu mám vzdornú, hrdú.

tvojí náturu!

chlap nespokojený,

—

mžeš

se

já

1

by

si ji

nkdy

o

div po hlav,

ze roztepil

!f<

obvazek s hlavy, což epici a sní ho ale na tlesnou bolest zpamatovalo, tak že zahešil na Bavory. »Buli by ti o málo oni hlavu rozbili, « ekl Petr, shýbl se pro šátek, epici na hlavu popošel k potoku a sám pak hlavu Pavlovi zavazoval Pavel sáhl

si

strhl

i

i

posadil.

zem zarytý; náhle ale Petra obejmul a siln ho k srdci pitisknuv, ekl hlasem pohnutým: "^Pete, já ti mnohdykrát hubližil, odpus mi!« «My si nemáme eho odpúšt! Co tvoje vzdorná hl.u a provinila, o tom srdce nezvdílo/< odpovdl Petr mírn. Pavel

92

stál

jako v

mn

»0h, Petre, já nevím, kterak to ve je, jako by jsom bul dvojí, jako by neshodné spežení ve bulo. Jeden je zlý druhý dobrý: ten by si rád pyšn hlavu házel, rád by si poskakoval, vesel bul; hale ta zlá

mn

mrcha, s kterú je spíhnut, všecko ti na stranu huskoí!«

»To máš

pkn

huzdu

mu

kazí, ta se

k,

ti

zatne ha netáhne, radš

do ruky ha bik< »Já ti rozumím, Pete; hale nemžu si poruit !« — To mi ti nkdy tak napadne, když jsom doma v chalp, náš zámek, tu ti vidím ty krásné po? koje, obrazy, tu istotu všady, slyším krásnu muziku, pedstavím si, kterak ten pan hrab zná mluvit, ha ty paní, ha kterak jim každé hnutí krásn sluší, zrovna jako Dorle: ha tu je mi húzko v senci, všecko se mi protiví, já sám sob, ha myslím si: Pro pak to je, že má jeden všecko mít ha druhý nic — jeden bohatý, krásný, huený — ha druhý chudý, šeredný, vzít

pkn

í

hlúpý!«

»Huž

vidím, že

ti

budu muset

nadat, Pavle!« ozval se Petr, ale Pavel

nedal se másti.

»Pro mám ménj

nosím šerkovú halenu? Pro nemám víc znát, než co krajíc chleba obnáší? Nevdt haní, pro to ha ono dlám, k emu tuto, k emu ono dobré — vždy jen od meze do meze ha zase dym, najíst, vyspat se, by zase pojedl. — Tak se ty myšlínky v té hlav hemží, ha je mi húzko v chalp naší, z vrub na vrub by ji obrátil vztekem! — Tenkráte si myslím, praudu má ten strýc, že Pánbh tuto všecko neudlal, že nevymil hranic, že nepikázal: ty budeš mít všecko, ty nedostaneš nic — to že jen svtský výmysl! Praudu má, že si dlá, kdo chce, co chce!« »Oh, kdo dlá co chce hutrpí, co nechce; bulo by lépe, kdybys zpomís platit,

že

nal na jiné než strejkovy výklady.

»Nedá mi

to.

Mnohonáctekrát jsom

já tu

runici huž schoval,

máma

mi

peschovala, ha dlej, co dlej, nemám stání hani pokoje, haž ti visí na ramen. — Oh, Pete! kdyby já se bul stal myslivcem, bul by já chastnjší. — Když v knížkách tám o honbách na medvdy, lvy, vlky ha všeliké dravé šelmy, kterak s nebezpeím života jsú spojeny: tu by ti všecko zanechal ha rozbíhl se do širého svta, háby jsom vidíl, kterak to všade chodí, ha teky svt ha sílu svoji zkusil. Hale co je tuto všecko plátno; matka nemá nikoho než mne, co by si poíla sama, kdo by jí obdlával ten kúsek pole? — Chodím asto s runicí do lesa, hale nkdy na mú vru nevystelím: lehnu do trávy ha myslím, kdyby jsom kídla ml ha pelett mohl hory, doly! — Nkdy mi runice z ruky padá, ha zdá se mi, že se mi každý jestáb, každá veverka posmívá ha kií: ,Co ty, chlape, se opovažuješ nás stílet, vykaž

ji

93

se

právem, mášíli

je; tys hale

By jsom nkdy

zlodj!'

To mi pece

jen všecku radost kalí.

nedbal, jsú chvíle, kde je mi smutno až k plái nad sebú

i

samým! Ha když si na Dorlu zpomenu, tu by kdyby jsom nebul taký sprostý hlúpý chlap! —

ti

polovici života dal za to,

Tob se to piznávám, Pete, múdrejší než ostatní, že se mi nevysmiješ, že's mi nikdy nehubližil jako ostatní, kteí mi nadávali co chlapci již ha posud mi lajú ha by já nepovdíl, kterak mi je, nepo* za špatnjšího sebe majú — proto že

jsi lepši,

tm

tm

volím v niom.« milý brate, ha všickni sedíme pi híšné vod. — \'íš, co pan fará káže: ,Kdo hích vyznává, z nho povstává!' — Hale neml by's poslúchat zlých lidi jako je tvj strýc ha nebalamutit si hlavu bláznos vými myšlenkami, pro je tuto ha ono. Lidé pro rozum picházejí o rozum. — Hale ty jsi bul jaktživ podivínský chlap ha dlal jsi se horším, než »Vlas

má svj

stín,

i

vskutku jsi. \'e škole jsi se nehuil, ha když t pan huitel vyvolali, vdíl jsi lip než ostatní; chlapci nemohli ti na jméno pijít ha pece se t báli jako ohn. — Ondrovi, který o sob myslí erta kus, namastil jsi hbet nejednú, ha když ho jiný bil, bránis ho. — Dvata íkala, že's šeredný, ha pece za tebú lípnu ha mnohá za tebú tuží. Ty se ohlížíš na lidi víc než na Pánaboha v naši ha horším se dláš než jsi. Jak to has po celém svt je, tak je to vsi, že je lidu rozliného: hloupí, múdi dobí ha zlí, ha tu sudí každý podle i

své hlavy.

— Jedni

jednáš; hale jediný

se dívají, kterak se nosíš, druzí jak

Pánbh

ví,

dudami chodil po háby mla na dti?«

kterak

ped ním nemžeme se dlat rozprávt o tom, co jsi pro mne

dudák Valenta nohu zlámal, co místo ha vyhrané peníze do vindry vrátil žen,

hudál: hale kdožež to bul, když s

múdi,

kterak myslíš,

haní lepšími, hani horšími než jsme. Nechci

nho

mluvíš,

vsích

si

mne pamatuješ

na nejveselejší dni, co rád vidil, vítal jako Pánaboha, muziky dost, koí jsem jakživ ml. Každý objímali, duata se o mne draly, láú dost, penz dost, piva dost, chlapci — zahrát jsom si mohl, co jsom chtíl inu, love, komu bulo lip než

>^Hahaha!« zasmál

se Pavel, to

m

m

mn?

když se Valenta vrátil. »Ha pece by ti za tžko pišlo, zez musu to hudlat. — Ha kdo to bul, když tenkráte ten velký pival bul ha voda bula Horákoic Tomše s jas lovící vžila, kdo ho zachránil? — Komu to hlava oboila, kdy ve mst vys Litoval jsom,

i

nášíl zez

ohn

nemocnu

ženu?<'<-

mi požehnal Pánbh tulik \lasú,« zase se usmál Pavel. »Ha v Klatovech o trhu, když se tomu Nmci kon splašili ha málem ho nepohbili: kdo to vyskoil z davu lidu, co jen kiili, hale nepomáhali

»Za

94

to

—

kon

spoádal? Lidé se ptali, kdo to je; hale Pavel, jako by se bula pod nim zem slehla — ten tam!« »Prosím t, nani z jiného sudku, jak ty íkáš; k emu rozprávt o tutom ?« ekl Pavel. »Já ti to pipomníl, habys nedal pede mnú, jako bys bul nejhorší; já tvoje srdce znám. — Za to by ti já hale nadal blázn, že se trápíš samým kdyby ha pro, ha pro ha kdyby' — jsú to samé chyby! — Vidíš, Pavle, já si taky rád všelico petu ha o všelikých vcech rozmýšlím, ku píkladu, když se procházím po hospodáství, po poli — tu se dívám na to oseníko, myslím, kterak to podivno, že z jediného zrnka, co se do zem huložílo, tak bohatý klas vyroste, z malinkého jadýrka veliký strom; kterak to, že ta naše matka zem rodí a nikdy nezchudne. — Tulik lidí na svt, nikdo by se haní nedopotal — tulik zve, ptactva v povtí, ryb ve vod, živo? ich rozliných po zemi — ha všecko to se nají do sytá — ha eše zbyde dost! Pemýšlím, kterak je to tak všecko huspoádáno, jedno do druhého ha

silnú pstí zachytil ha

,

jako v hodinách, kterak to všecko

—

Pozoruju

si

pkn

chodí, že to

nemže

haní lepší být!

ten domácí dobytek, tu lichvu (drbež), kterak se to jedno

ha každý svého se drží; kterak se to v mnohých nápadech — krom té drahé duše — liclom podobá. Kterak si ten pyšn hlavu nese, jak pod tebú tancuje, když na nho sedneš, jako by vdíl, zeje nco víc než vl; tomu že patí jen kroky, hale jemu že písluší skoky. — Pozoruju, kterak hrd si býk jde ped stádem, kterak mladé jalovice vesele okolo skáu ha

od druhého

k

liší

na všecko dívajú jako mladé duence — ha staré kraviky vedu si a múde myslí: Poskakujte si, poskakujte; však haž budete jako my, nebudete skákat!' Pia pes, to vrné zvíe, kterak on miluje lovka ha se vším dobytkem se snáší krom s koku, které jak by se bál, že i jeho zklame tak

nevinn

se

,

svú chytrostí! Kterak mílo dívat se na bílé ouce ha ošklivo na prase, jež si libuje v blát, jako když my si lehneme do istých podušek! — Pozoruju pracovité velky, kterak to po kapkách ten med z lípy, ze zahrad, z jetelíny snášejú, bez nhož by nám hani makovec haní kaše nechutnaly, ha vosk dlajú, jenž oltáe boží osvtluje! — Tu pozoruju vlašoviky pod krovem, kterak si hnízdeko staví, tu si pavúk pede sí tak humle, že by toho žádný lovk nedokázal; tu zase pozoruju kvtiny, kterými Pánbh pláš zem vyšil jako Dorla vyšívá naše kamizoly. Ha zase se dívám na to divotvorné slunce ha na hvzdy, ha když si zpomenu, že to jsú svty jako náš ha eše vtší, jak nám pan huitel ekl, tu hustrnu, hlava mi jde kolem, ha do smrti nebul by já hotov s otázkami, kdyby tu bul, kdo by mi odpovídal. — Hale když si pomyslím, že to všeho jen lovku k radosti ha hužitku stvoil,

Bh

95

mu

dává vnuknutí, kterak by všecko pohužívat ml, ha že ho hudlal nade vším pánem: tu dkuju Pánubohu za všecko, jsem spokojen, nikomu ne? závidím bohatství, haní huenost, haní stav. Sedlák jako pán stvoen k ob? rázu božímu, jeden druhý má podíl na otcov ddictví, o to nemže pipravit nikdo, jen já sám. — Je hale na svt rozliných hlav, ha každá hlava hledá svj klobúek. — Kdyby bulí všickni lidé pány, kdo by oral, kdo by krávy pásl? — ha kdyby všickni sedláky buli, kdo by v rad sedil? — Jedni pracujú rukama, druzí hlavu, ha jen blázen myslí, že mu Pánbh hlavu proto dal, háby ml kam epici posadit, ha ruce, háby ml ím do húst si podávat — íkával muj táta. — Škoda, že nežil do té doby, co by jsom se jeho rozumem bul lépe mohl pohuít; bul chytrý lovk. Jak víš, bul ped tim rychtáem on. Když ho zvolili ha pišil n.i kancelá, povídali mu páni: ,Ale, Jurane, budetedi pak mít teky dost rozumu k tomu?' Táta se hušklíbl ha pál jim: ,Nu, budeme vidt, kterak to bude chodit; eslí se mi nebude rozumu dostávat, pijdu si k vám pro trochu, mžete mí ho od? prodat!' — lani slova mu více neekli, když je tak sikl, ha máma, když mí to povídala, vždy íkala: Vidíš, dle šatu t vítajú, hale dle rozumu prová; zejú.' — K emu by to bulo, háby jsom se trápil, když blázen prohlíží moji halenu ha sudí, že chlap, co v ní vzí, špatnjší muší být než ten, co je nadít v pytli hedvábném? Hloupý nerozsúdi ha múdrý neodsúdí! Ped múdrým se pokloime, hlúpému rknime pod nos; ha nemudrujme o tom, co vdít nemžeme. — Co je to plátno, Pavle, že se ženeš jako vl do zdi, kterú rohama neprokoleš? — [á \ini, že se nehodíš k pluhu; hale dokád chodíš od meze do meze, nedívej se po hvzdách, sice si roz? tlueš nos. Já bul by spokojen jen tulik vdít, co by si vždycky humil poradit. Snad tvému rozumu dostane se širší rozhled nkdy, já si to halespo rád o tob myslím. Smlého Pánbh nezkrátí, ha smlý jsi. — Jen ped Dorlu jsi nesmlý. že

m

i

I

,

mn

i

»Máš pravdu, Pete, ve když

na

— —

myslím

všoni

i

\-

tutom/^

t.-kl

Pavel, vlá nevím, co to

piznám

skoro celý den, ha v noci se mi o ní zdá jako to ti s ní rozprávím ha mí jde s kruchty; hale když ji vidím, tu ti zstanu jako dub, všecek zhlupím. Pilip mi hutee, Kuba zstane stát ha neví, co mluví. — S druhými duaty mám ei jako vody, rád je zlobím, nic si z toho nedlám chapnút je kolem pasu; pi Dorle jsom všecek jiný. Kdyby já se chtíl k ní piblížit kterak k jinému je,

si

ni

ha to

je,

Pete,

se

e

ti,

pkn

dueti, jak by mne nkdo za vlasy chapl ha zpátky táhl. Jako ta hvzda ve* ernice nad hvzdikami, tak ona sviti natie všemi duaty, ha já by ti kleel ped ní jako ped svat. lale kdvž znomenu na lana. kdvž ji vidím s ním I

96

mi dlá

ped oima

neznám se, ha kdyby myšlenky moje v tu chvíli stelami buly, dávno by jeden druhý nežil. — Oh, ten drotar kdyby nebul pišil! — Stokrát jsem ho proklel !« »Krásný je to chlapec, « prohodil Petr, když se Pavel zamlel, »chytrý tekv, ha zajisté ho pan hrab dobe zaopati, haž se ješt nemu nahuí. Mohl by se Dorle zalíbit; hale ty duence jsú divné plemeno, majú svú hlavu, ha proto pece ty se jí lépe mžeš líbit než on.« »Bulo to o posledních obžinkách, když Dorla paní hrabnce vnec nesla; Ondra stál za mnú ha povídá: »Sapermente, to je díví — na tu mám dávno oko!c< Jako by ti do mne kíslo — ha bul by mu dal po hlav, kdyby to nebulo v zámku. Hakoli se mi Dorla vždycky líbila, ten den jsom tepiva seznal, že ji mám nade všecko rád. Haž do vánoc vil jsom, že snad ona mluvit, tu se

tma,

i

i

na mne myslí, ha ona se mi snad jen vysmívala! — Pete, Pete, jsom chlap hrubý, svévolný, hlúpý, ba špatný chlap jsom, hale zlé nebulo by mlo nade mnú moci, jen co dobré ha krásné já bul by si zalíbil, kdyby ona mým handlem bula. Pro ni bul by všecko huínil, modré s nebe jí snísl; hale bez ní — bez ní jsom lovk nechastný, ha esli pece drotar mi pak milostiv! Když ne já, jiný ji k oltái ji povede — Pete! mít nesmí !« »Huž jsom ti ekl, že k lásce nepinutíš haní prosbu haní hrozbu! hale co je plátno zamilovaným kázat — jako by hrách na stechu házil! Však se to hukáže záhy, esli t Dorla ráda má nebo ne. Kdy hano, dobe; kdy ne,

Bh

poru

to

bu

Pánubohu!«

Pavel, zdálo

se,

že neposlouchá;

»Víš ty hrabti ?« »Hrab jsú lovk

dokonalý, k

po krátkém pomleni

ale ptal se Petra:

nám hupímný, nebo jsú s každým jako

ha kde mohu, pomohu. — To muší každý huznat. Bába, která to nejlépe ví, nebo je asto v zámku, sleenka hu ní ha s Dorlu kterak družka, bratr,

ta

íká, že

hrab

háby

chtjí,

háby

se

nám

lépe vedlo,

habychom

se

nemu

na?

v naší vesnici lip vyhlíželo. »Hm, bába — ta muší chválit.« »Pavle! Snad ti nehuvízla strejkova hutrhaná slova v kotrb ?« »Dorla ja krásná, mohla by se mu zalíbit. »Kdyby já neml s tebú hútrpnost, vru by t nenávidl, chlape! Ne? dívášílí se i ty i my všickni rádi na sleenku, líbí se nám všem, ha zdaž nám co jiného napadne, než že je roztomilé stvoeni? — Nebu blázen ha ne? dlej kivdu Dorle hani panu hrabti, kterému vit mužem; sice nezústa? nem dobí kamarádi!^ huili,

to

97

S

tmi

slovy došli k vesnici; u

zámku

troubil

ponocný plnoc. Ani živé tu a tam pes zaštkl a se

duše nebylo po vsi vidti, a ticho všude, leda že stechy koií duetto se ozvalo. U jedné z prvnich chalup se zastavili; tam bylo obydlí Pavlovo, Petr zstával blíže kostela. Chytaj zaštkl, pibhl k nízkým vrátkm; vida ale, že to pán, radostn zaal vyskakovat. »Ty máš hasí hodnú bolest, vet?« ptal se Pavel, když mu Petr na dobrou

noc levou ruku podával. »I cožež, to se zahojil

—

Hale jakž

tvú hlavu.-'

s

—

Zítra

bychom

se

báby

zeptali ?«

»Chraniž nebe! Máš;li mne rád, nezmiíuj se, kde jsme bulí haní co stálo. — Co by si Dorla pomyslila! Oh, Pete, já jsom daremný chlap!

Dobru noc!« Doekl, peskoil »Jsi ty to,

»Já

to,

vrátka, polichotil psovi a vešel

Pavle?« ozval

mámo; eše

se

—

do sín.

se hlas ze sednice.

nespíte ?« zeptal se Pavel pootevra

dvée.

»Chvála Bohu, že jsi dyma, mla jsom dnes o tebe strach; zdálo v noci, že mi vypadl zub — nemohla jsom husnút, ha modlila se.« »Tedy spte nyko, mamiko, dej vám Pánbh dobru noc!« »Deiž to Pánbh — tob! Snad háby t rozžíhla?^: vXeteba, dkuju vám!« rychle Pavel odpovdl, zavel sednici a nným srdcem šel do srubu, kde spával. Matka ale pemýšlela, co se stalo, že se chlapec domu vrátil a že s

se

mi

i

pkn

rozpráví;

»Snad mne

býval poslední as velmi

Pánbh

vyslyšil ha dal

mu

s stísí

ní tak

nevrlý. jiný húmysl!*"^ vzdvchla

siaupos

kojena položila hlavu do podušek.

III.

Na

\'elký pátek

ped

slunce

východem pospíchaly všechny dívky k

po;

toku umývat se, aby zdraví a krásu udržely po celý rok; na bílou sobotu hospodái vykropovali pole a sady svcenou vodou, aby hojné úrody bylo; hospodyn byly po všechny dni jako v kolovrate, a o hod velikononí — aneb první ervený svátek — se celá vesnice leskla. Sedlky odložily modré sukn a bílé zástry bílé kalouny, smutek to, jejž po celý pst nosily, a o hrubé se v kostele všecko pestilo; dvata, jak by z pivonk vyskoily, v nových šnrovakách, a chlapci též z vysoká si vykraovali. i

96'

v pondlí

dy novaka; ouzkostliv vycházela dvata

ze stavení, a která

šla po vsi, jen se tak mihla jak plachá srna, a z kostela i do kostela jdouce, schovávala buclatá ramena pod zástry ped dynovakami chlapc. Od svitu již bylo kiku a capart po vsi i v zámku dost. Jediný Mia své žen nevy? šlehal, ale dle obyeje svého domova vylil na ní dížku vody. jakmile Jano k šafáovum ráno pišel, hned mu malý Honzík povídal, urobil, a ten se smál, ka mu: »Ej, znáš ty, to misí by oblie? co táta

mám

vaka do

o

\'^elkú noc.

Keby som bou doma, bou by som Henu

Marišu hodiu

aj

ríeky.«

»Proež?

— Do

eky?«

divila se

Manka.

»To

by mohl

lovk nemoc

dostat z leku.oc

»Ah

ve ony

ke

dieuky chytro vyskáu von, ale jich utiekajúcích šuhaji ulapia a druhý raz do rieky hodia, už sa potom zimu drkajú, dobré nzajdú. Juj! lajú na šuhajcou: Bodaj vás zrádca* metala !« »Bodej by se zimu necintovaly*' ha nehešily, tot nco íct hodit do ledové vody, ha hu vás zima vtší než zde! — Mly by jim to oplatit jako hu nás. Zítra já si na Miu pivstanu,« ekla šafáka. »Nuž — zajtra u nás dieuencí oblievaka. — Juj! zajtra boí každý šuhaj od dieuky ako ert od kríža — aby ho neobliala — a predsa by aj hoe na buk vyliezou, každého najdu a oblejú,« smál se Jano. Dorle hned asn ráno Józa vyšlehal, pak pišel Mia a Jano koledovat, a když šla z kostela, pitoil se k ní Petr. milosrdný !f< prosila, vidouc, že vytahuje zpod kamizoly z vrbo; vých proutk pletenou dynovaku, okrášlenou na konci ervenou mašlikou. »Vždyf já jen zlehka, háby t blechy neštípaly, « usmál se Petr, dotkna se holého ramene, jež bylo plno ervených šmah. »Kdyby bulo možná na nie;

ve

o

»Bu

tebe se hnvat,

»Proež?

ml

by hale píinu, ty

ím jsom

ti

zlá díví, ty,«

ekl

jí

Petr.

hublížila?«

chlapce, každý má nov kamizolu, ha já na »Podívej se hody v staré — tím's ty vinna. Povz pravdu, pro's mí ji nechtíla vyšít?« »Mla jsom mnoho díla duenského, chtíly mít nové šnrovaky du?

hyn tam na

ence.

Dy jsom t pravila.

»Dobe

tedy;

nyko's

je odbyla,

nemáš výmluvy ha

vyšiješ

mít jen od tebe vyšitu. »Když to teda muší být, tebas. Snad se budeš dokonce

Já chci

mi

ji,

vet?

ji

ženit, že tak

husiluješ?« *

»Zrádca, zlá nemoc (padoucí), aby

s

vámi trhala*

— bývá asté hešení Slovák.

""

Ne^

tásly.

99

>->!

pase.

já

prohodil

já/<

Ržový si

ped svadbú mám,

nevsta eše kdesi huby Radš by, háby mne pozval na veselku ten, kdo má k ní blíž než

nu,

—

to je prauda, hale

Petr.

tváe Dorliny uprchl pi Petrových slovech, jež ona vykládala. Rozpait zaala si hrát s kytkou za šnrovakou, vy*

jinak

nádech

s

si a vonla k ní. Petr si toho dobe povšimnul. »Kdo pak t dal tu pknú kytku, snad z panské zahrady?« zeptal se »Kdo by dal? — Bazaliku mám za okny, fialky jsom natrhala v sad.

táhla

Na,

ji

pivo si.« »Rád mám ty

jí.

—

Halky,« zamyslil se Petr, drže v rukou kytici; »hale dávno,

co jsom jich netrhal.«

bula eše Hanežka huitelovic dyma, ta mi asto kytici dala, tam jich majú v sad dost ha dost. Ta mívala krásných kytek! « lak byla Dorla zbledla, tak Petr pi Dorliných slovech zervenal. — Ale

»Když

po

chvíli zase

usmál

se,

ka:

»Isú fialky ha bazalka teky pro chorobu dobré? Já do lékaení!«

bábu koláe

holeku, púštim

se,

smála se Dorla. »To, co já vím, neví hani bába. já huhádnu nemoci, kterým bába ani na jméno nepijde — ha na tom vlastn všecko záleží. — No, tedy mi povz, pro jakú nemoc jsú fialky dobré, ha pak ti povím, kdo je chorlavý.<<.

»No,

to

nebudeš

s

naši

>/ry jsú jen pro obveselení srdce, <í

»No, to jako by ho,

lili

to bul

hano!?« žádal

Petr,

naped

jídat, «

usmálo

se

vdíl, ten

dve. lík

práv potebuju. Dej

ukazuje na kytku, kterou

z

ruky více dát

nechtl.

V tom

došel

je

Józa,

slovem božím pozdravil, ptaje

hned

se

Petra,

kde

že je Pavel.

»Nebyl po všechny dni

ani v kostele.

Co

se to

dje

s

tím chlapcem ?«.

divil se Józa.

on je chorlavý,« ekl Petr. »Chorlavý? A bába aby o tom nevdla? Ty žertu ješ.« ^V^ždy si nebudu dlat z huby holinku, dokonce na Boží hod! Opravdu chorlavý; hale stydí se to íct — ha nechce žádného doktora. To víš, my »S Pavlem

je

zle se dije,

chlapi se rádi chlubíme, že nás nic nezdrtí.'<

»Kdo o sob mnoho

—

o tom lidé málo!''<- ušklíbla se Dorla. Petr chtl jí také odseknout, ale Józa ptal se zase, na si Pavel naíká. »Hlavu a srdce má v nepoádku, '< ekl Petr velmi opravdov, až se Dorla

úzkostn 100

na

ohlédla.

»No, se

jestli

netropíš žerty, to by se

beztoho dávno

ekl

již

nelíbil;

kdo

ml

ví,

pece

jestli

v

s

nkým

nm

poradit.

Mn

nemoc nevzela,

Józa.

»Vždy já huž mluvil s doktorem ha nesu mu koení, po kterém zajisté odpovdl Petr a podívaje se na Dorlu schoval si kytku za vestu. Dve bylo v nejvtší rozpaitosti, sklopilo oi, a tvá jak by mu šar?

okíje.K

latem pokryl.

do sednice pro koledu. — Na stole ležel mazanec, nž pi nm, bába hned zvala Petra, aby si ukrojil svceného, a Dorla pinesla ti ervené vejce, mezi nimiž jedno rejsované bylo, a podala Byli u chalupy a Petr musel

je Petrovi

Okno »To tak

je

pkn

koledy. bylo oteveno do zahrádky, Petr vyhlídl ven. vidt, co je díví ruka,« ekl. »Kdyby já se na hlavu postavil, si nemohu zahrádku zídit. — Ha jakú krásnu rozmarinu ha

muškát máš!« »Mla jsom je v srubu pes zimu, hale nyko je nechám pes den v za* hrádce, snad nejpíjdú mrazy, vždy jsme huž zimu odnesly ha jaro pi? nesly, « ekla Dorla. »Jaro zvstuje Zvstování, hale zimu eše nevyhání, « ozvala se bába od krbu. »Hale kúsek muškátu mi musíš dát, to ti haní Pánbh nepomže, « ob* rátil se

Petr na Dorlu.

kúsek muškátu není svt, pokej, « ekla Dorla, chtíc pro dojít. »Já pjdu s tebú, je as k jídlu, háby jsom nedostal od škvakrové trochu polívky jazykové, že ruším poádek domácí. »Eh, ten muší být, hospodá je eládce zrcadlem, « pisvdila bába. ^Pozdravuj Pavla, že ho navštívím, « ekl Józa. »Vyídím. Zdrávi konili hody,« pál Petr, vycházeje ze dveí. Dorla šla za ním. »Tuto je moje koleda, « ekl Petr na záspí, schovávaje dv ervená vejce do kamizoly; »hale tuto s tím srdíkem — dám Pavlovi, když si nemže sám pro koledu pijít. Vet, Dorlo, že tak dobe bude?« »Kdo si pro koledu pijde, tomu ji dám, ha s ní dlá, co mu libo; mým urit. jménem ji hale nesmí dávat nikdo, « eklo »Ha jinak mu málo na ní záleží. »I hano,

dve

»Nedlej

mi, Pete, zeleno

do zahrady zamydlovat?

dila se Dorla, vrátka

»Kdo 7

ti

je chce

ped oima, když otvírajíc.

Co jsom

vidím, zeje bílo,« zaškare?

»Mn

oi nezamydlíš.« ekl, je prauda beze vší barvy. 101

nmu

erné oi, a jelikož vidla v jeho jasném oku Dorla obrátila k výraz opravdivosti a upímnosti, uvázl ji posmšek, který na jazyku mla, v hrdle. Shýbla

se

k muškátu dolu.

ho vsadit hanebo jen k vonní?« ptala se Petra. »Mže být oboje, po cest si pivoním ha dyma si ho zasadim; ha kúsek rozmariny pidej, však ti jí dost zstane k veselce.« wTo máš pravdu, do té doby naroste zvýší topolu. »Huhýbá kterak rybka vodu. — Hale nezapríš, díví, o em huž lašfo; »Chceš

si

viky štbetajú.« »Když jich mluve

rozumíš, víc víš než

já,

která o ženichu nevím.

'^c

povím jako ty, habys mi blmo na oi nedávala; já to v trní nenašíl ha mám pece chvála Bohu zdravé oi.« »To bys mušíl mít oi Pánaboha, habys chtíl vidt toho, který mi sÚí dný; to ví jen on,« eklo dve, podávajíc Petrovi muškát. »Ha Jano, kdo je to?« »To je Míový matery krstný syn,« usmála se Dorla. »Ha tvj ženich, vet?<< »Já

Dorla dala podivila, co je

se hlasitého smíchu, až to

tomu díví

tak

s

máslem, že

bába dávno neslyšela tak poctiv

bylo v sednici ji

slyšet, a

se se

zasmát.

vTo

špaky, « ekl jí Józa. Dorla ale v zahrádce Petrovi ekla: »Tys tomu dal! Holeku, daleko pata oka! Jestli na tu svatbu ekáš, mžeš ekat haž po smrti ten pátek. Dorlina tváka nebyla lháka, proto se Petr rozradoval, vida, že se nemýlil. »Dorlo!« zvolal, »díví! Kdyby já tak sml, vzíl by t do náruí ha skoil stebú pres plot samu radostí za to slovo! — Ha což tepiva bude Pavel ikatlf". ^Pavel?^ eklo dve a úsmv jí s tváe zmizel, jak by jej studený vítr byl svál. »Pavel — tomu tuším takové vci nepotebujú na mysli ležít.« »Jen se nedlej, jako bys bula dnešní, však jsi rozumíla, kam jsom bil.« »Vyrozumíla jsom, že mi kuklu strojíš, hale nejsom blázen. »Estli jsom mluví! pod pokliku, bulo to. háby t vyzkúmal, hale nyko ti povím istú, jasnú praudu: že je Pavel chorlavý ha že se jen pro tebe trápí. víte, Petr

rozpustí zase

'<

>jHa HanaíLíza?«. ptala se Dorla, sklopíc oi. >^Je

píbuzná Michlova, šenkýe v bavorské hospdce, « usmál

»Ha

rozmarinou.

102

Petr.

Pavlova nevsta.

»Tys tomu dala! Daleko pata oka!« vysmál se zase Petr jí. >.)Však to pála jeho vlastní sestence naší báb/c pravila Dorla, s

se

hrajíc

si

šestinedlky nejvíc klep bývá; to je vc vyjednaná. nebulo, vždy ekl sám o Boží hod vánoní tuto hu vrátek, že jde k HansLíze, není to tedy žádný klep.cc »Leda povídali; snad se dopálil ha ekl to naschvál. — Toho mnohdy muška na stn mýlí, ha esli t vidíl s Janem, bul ohe na steše. To víš, co v srdci nosíme, o to se bojíme. — Já ti hale hupímn povídám ha na svoje svdomí se ti doklácHám, že t má Pavel rád zrouna dost. —

»V hospod ha hu »Ha kdyby toho i

ním

Nech

to za

si

adrama;

hale za to

t

prosím,

vého slovíka ha nedlej ho eše nechastnjším

dopej mu halespo

laská?

od laskavého slova

nežli je;

jazyk nezabolí.«

»Ha pro by bul nechastný?« ptala se Dorla po chvíli, v níž kolikrát barvu zmnila. Petr zaal jí v krátkosti povídat o Pavlovi tolik, co jí vdt teba bylo, aby nestál v jejích oích co špatný chlap, o jeho náklonnosti k myslivectví, co ho zavádí až k pytlaení, a o Sršánov zlomyslnosti; toho ostatního, myslil,

žil.

a se

dovtípí.

»Ono je málo tch hlav, na nž by se hutrhaova kukla nehodila, « doloí »Clovk muší jedno minut, druhé svinut ha k tetímu pomlít, íkávala

moje máma.«

vím,

kdo

naše bába tak poví.« »Bába je múdrá, však ona ví, kterak to chodí, ba múdré hucho neposlucha, co hlúpá huba povídá, rozumíš. No, ruku mi dej, že nebudeš Pavla trápit. »Já ráda

— Nyko jdu,

by

hale

mu

ví, esli

srdce obveselil kytku ha koledu.

»Dlej s tím co chceš, neíkej hale, že mu to já posílám, za to t prosím, ekla Dorla, kladouc do Petrovy ruky svoji a spolu zelené struky. V tom zhlédla ránu dosti znanou na Petrov ruce. i

»Pro Pánaboha, cos to dlal ?« »Poleno hudeilo,« zasmál

se Petr.

»Propak

hudlal, bába by

m

ku, je

mi

t

neíkl, když

si

líto,

»Vy ženské hodin zahojí,

jsis to

ti

bula dala mast; chudás

mls jste

hasí velkú bolest!« útrpn eklo dve. divné plemeno! Pro takový capart, který se za pár

shonu

to je litování,

mastí.

Bh

ví,

eho

byste snesly;

hale bolest, která sílu chlapa zlomí jak stéblo, srdce hužírá jako rez, to je

vám smích !« »To mi dláš kivdu,

»0 chcešíli

lítost

mu

on

mn

je

Pavla tuze

se neprosí; politovat

pomoct. Rozumíš?

by

líto.«

trehl ledakdo: milovat

— Ha nyko

s

ho musíš,

Pánembohem, pospíchám,

Pavlovi hale povím praudu.«

103

S

tmi

slovy vyklouzl ze vrátek a rychlými kroky pospíchal do

»Petrel Pete!« volala za

ním Dorla;

ale

mn

on schváln

vsi.

»Oh,

se neohlidl.

mn

hlúpá díví!« zvolala, »on to jist na mluvila! Ha estli pomysli? — Že se mu nabízím! Bože, že pak jsom o mne Petr klamal, estli nestn — ha estli pece Mana; Lízu má rád! — Oh, že pak já jsom si ho kdy do srdce hrála !« vzdychlo a chvíli tvá obma dlanma zakryvši, hluboce si v zamyšlení zstalo stát. — To srdce lidské podobá se mnohdy moi: je bohaté, hluboké, nevyzpytatelné a klamné jako ono, plno krás a divu, plno já

poznal! Ila co

si

Pavel o

nm

dve

A

hrzy! Kdo by

hled do jasného oka Dorlina, že to není krystalové zrcadlo tiché lesní studánky, skrze niž vidt až na samé dno? Kdoby byl ekl, že má to srdéko také svoje hlubiny! — Nikdo nevdl, za kým myš* lenky její poletují, když za stavem sedí a lunek jí z ruky do ruky peletuje; když kvtiny na hedvábí a sukno vyšívá, komu by ráda, kdyby živé byly, kytkv z nich vázala; za koho první a poslední otenášek se modlívá: nikdo nevdl, aniž by tak snadno uhodl, komu to dává v duchu dobrou noc,

i

byl ekl,

když hlavu na podušku ukládá. Bába si myslila, že to díví ješt na chlapce ani nepomyslilo, a když jí a nechtla to ženy do oí cpaly, že jí má ten a ten a onen rád, bruela na

n

ani o vdávání slyšet. Dorla byla

než vlastní dceru,

a

její

radost a chlouba, ona

proto se o ni bála, a když pece

nkdy

ji mla radši snad pemýšleti zaala,

nevdla, kterého ženicha si pro ni pát, zdali rychtáí nebo Petra, i Jana, kterého jí každý pisuzoval a jehož Míca

kterak to bude dál, tu

ova vnuka —

i

v mysli pro ni choval a báb nejednou navrhoval. Jano byl báb milý; upímnost, pítulnost k ní, k Józovi i Dorle, nábožná mysl a pi tom slinost a mladý vk se jí líbily. V pohorské vesnici se chasa v brzkém mládí ženila rodišti byl tentýž zpsob; proto jim Janova a Dorlina a vdávala a v mladost pranic nepekážela. Jano byl nejhezí ze všech chlapc, co jich koli bába znala; myslila tedy, že by se všecek k Dorle píslušel, jen kdyby jistotu mla, že ve vsi zstane. Nechtla, aby se Dorla z chalupy vyvdala, ona mla jí oi zatlait a po její smrti být Józovi matkou; proto bylo vdávání její na i

Míov

aby si Dorla Jana do srdce nebrala, dokud nc^ že ve vsi by zstat mínil. Mimo Jana byl by se jí Petr nejlíp líbil, akoli by si byla pála, aby mén svtem páchnul; ale jeho otec prý za mladších let veselá kopa býval a prcce pak byl vzorným manželem; douala, že s Petrem takové to bude. Že by Dorle mimo Jana Petr nejlíp se líbil, to bylo její domnní. Mia ale najisto soudil, že Jano a Dorla pro sebe stvoeni jsou. — Že Dorlino

pomyšlenou bude jistota,

a proto se bála,

i

i

104

srdce na bábin úsudek se neohlíželo, že již volilo, že volilo toho, který se

málokomu

líbil,

A Jano? —

to

báb

Míoví. Ten si hledl pokdy, kreslil, vyezával

nenapadlo ani

co ten myslil a soudil?

ani

—

práce, dlal, co

mu

uil se, když ml atd. — Nedlní od* pldne po požehnání bavíval se ve spolenosti svých krajan nebo byl u báby; nkdy šel s Józou na pozvání hrabte do zámku a to mu bylo jako Boží hod. — Nevšímal si pranic lidských povídaek a úsudk, jakž o pronášeli. V kostele si nikdy nevšímal, kdo se po obrací a kdo ho stával na pozoruje. Vždy jednom a témž míst u sloupu, jak to z domova zvyklý byl, a vroucn se modlil. — Když oi pozdvihl, obrátil je na pe# krásný oltání obraz nejsvtjší Panny Marie, do jejíž milostné tváe všecek se ponoil; ím déle do ní hledl, tím milostnjší se mu vidla býti. Svtlá zá vkol ní skvla se víc a více, plamenné paprsky rozstelujíc na vše strany; ped chlapcovým zrakem míjelo klenutí chrámové, celý širý obzor vidl státi velebnou postavu královny nebes, ped sebou co jediný oltá a na nad elem korunu z hvzd nejskvlejších utkanou. — Okolo ní vidl vznášeti se na ržových oblacích andly boží, slyšel kúry nebeské, slávu její hlá? sající. — Zdálo se mu, že se na milostn usmívá, že mu ruka její kyne — a s citem úcty, blaženosti, jejž vysloviti mluva lidská chudá jest, padal na kolena k nohoum jejím, duší svou jí vzdávaje. Velmi se Jano divil, slyše od Míi, že pjdou spolu hned po svátcích dom; i ptal se, co se stalo, že se tak najednou rozmyslil? Mia byl by rád povdl, ale že slíbil slen mlení, tedy mlel; Hanka ale také vdouc, jak a co se dlo, nemohla to pes srdce penést. Nepovdla Janovi, ale napovdla. »Eh, ty sliepka ty, neznáš mlanuo skry!« pohrozil Mia žen, zpozorovav

dlat

kázali,

nm

nm

nm

z

Janovy ei, že

nco

ví.

»Nevídáno!c< ekla Manka. »Kdyby to bulo cosi žalostivého, bula by jsom to nechala pi sob zavinuté; hale radost lovku hudlat nemá se odkládat. To by i vrchnost sama huználi.« Co dlat, jíž se pánvika propekla. Co Manka napovdla, Mia dopo?

vdl. — Jano

jako zmámený, slyše, že Hena bohatší než rychtáova dcera, že bude mít o sv. Juru veselí a komu to štstí dkuje. — Ani se ne# mohl zpamatovat, a když to všecko jak náleží pochopil, vejskal, plakal a tancoval — radostí, a jako dít se tšil na velikononí stedu, kde mli s hrabtem jeti do Prahy a pak sami dále se ubírat k domovu.

Ubhly

stál

svátky.

V úterý

velikononí veer

šel

Jano ješt panu farái po*

ruku, pozdravit pana uitele a potom šel k báb dát s Bohem a ukázat krásnou partu, kterou mu Jelenka pro Henu dala. — Dorla byla ji vidla

líbit

105

již, ale

as

bába

se

jí

obdivovala a velice

ve vsi takové náelky nosila

i

tak vyšity. Józa dal

Jano

si ji

se jich chvále jen

»Ha

se

popsat, ohmatal

usmíval

a

neml

povídala také, že za starých místo bílých vínk, jenže nebyly

jí líbila,

dvata ji

a také

pisvdil,

že je krásná.

pro radost svoji ani slov.

co já seste tvojí pošlu?^ Dorla rozmýšlela; pak skoivši

do komory,

pinesla obrázek v pozlaceném rámeku. — Byla to krásná rytina »Maria« dle Murillova originálu. — »Dostala jsem ho ve škole za poctu ha je mi milej, tedy ho dej Hen. Má ráda obrázky?* »Akože by nmala. Juj, aká to milota, akuo to miluo dco, ten Jezušek!« zvolal Jano a chvíli se díval na, než ho políbil a do tašky schoval. Rozlouili se. Józa chlapci stiskl ruce, pikázal mu, aby pinesl nové písn, bába ho požehnala kížkem, Dorla mu potepala ruku. Od báby dal se vrátkami do panské zahrady rozlouit se se zahradníkem, s nímž žil v dobrém bratrství. Pijda k zámku, zastavil krok, a opev se o strom, díval se zamyšlen do osvtlených oken. Smutek zalehl mu srdce, a nevda snad ani, jevil myš; lenky svoje v písni, již pidušeným hlasem r.aal zpívat: »Božc muoj, ote miioj, na tejto dolin žiadon sa nzpýtá: Suhajko, ti je?« »A cože by bolo, hlavika ma boli, hlavika ma bolí, srdienko vo hra milý, mocný Bože, cože to znamená?*

o

mn

— —

jaký to jásot v duši, jaká to radost mnohdy dech mu tají, jaký to líbezný tón srdcem rozehrává, že si zavýsknout musí, a co to v jásajíc pláe. \' snní pohroužen stál u stromu, oi maje zavené; ped vnitrnim jeho zrakem ale tanul obraz jasný, plný svtla, plný vn. V nadšení hledl na ten zjev andlský, toužebn rozvíral po náruí; ale rám klesalo, ne; troufal si ani stínu jeho se dotknouti. Ale rozkošný ten obraz nebyl obraz Dorlin! Pi myšlence na ni neozáila se mu tvá, hlahol jejího hlasu neznl mu co zpv nejlíbeznjší, kytky, které, již zvadlé, pece ješt schovával, nebyly rukou její trhány! Ta, kterou, ani sám nevda, miloval celou vrouc; ností mladého, istého srdce, nepatila k jeho stavu, ta patila rodin, kterou

Nebyl

si

vdom,

nm

nm

a

nade všecky lidi, co jich koli znal, stavl a co svaté ctil a zbožoval. — Dorlu ml rád skoro jak sestru Henu, rád s ní zahrával jako s onou, byl k ni dú; vrný, ml rád celou její rodinu; ale pání, aby mu blíže stála, jak si to iMia pál a mnozí mu pokládali, nikdy mu na mvsl nepišlo. i

106

IV.

Za osvtlenými okny, ped nimiž Jano dlouhou dobu stál, sedla v malém salonku hrabcí rodina pohromad. Byli po veei; hrabnka také nebyl byla trochu churava, hovila si v pružném opradle, a proto nikdo cizí pítomen. Rozprávli. - Hrab, cht matku rozveseliti a pekaziti vznikání melancho? všelicos lických myšlenek, které ji pemáhaly, kdy tlo trplo, vypravoval zajímavého i žertovného. Jelenka sedla na nízké seslici k nohoum hrabní iným pitulena, a kdy hrabnce sotva stín úsmvu okolo rt se mihnul, tu

ona vždy chutn se zasmála; hrabnka, dívajíc se do její milostné tváe, zapomínala na bolest a hrab na to, co vypravuje. Myšlenky jejich pebíhaly s pedmtu na pedmt, ze zámku pelítly do Prahy a z Prahy mžikem se octnuly ve vsi. »Kdes to dnes chodila s bábou?« ptal se hrab Jelenky. »Vidl jsem vás z

okna

jít

po

vsi.«

»Šla jsem podívat se k Dorle, co dlá, ale že

práv kamsi odbhla,

šla

pro jsem tedy zatím s bábou k Maternovic. Rozstonalo se jim dít a poslali klín a byla celá uplakaná, ni. Když jsme tam pišly, držela dít matka na líbaje. »Potš vás a Materna sedl u ní, držel je za ruiku, ustavin je

-

»Hanika se nám roz* co se stalo?« pozdravila a ptala se bába. nemohla, od vereíška tak leží v jednom žáru,« ekl sedlák, a selka podala dít báb, pro plá nemohouc ani promluviti. Ach, matko, já isem nikdy Pánbh,

krásnjšího dítte nevidla! Bába mu sundala ervenou kukliku, rozdlala podušku, a tak ti tu leželo jako andílek. Žluté vlásky samý kroužek, blounké je byla ílko, ústecká malinká, a ta ramínka kulatá - ach, matko, já bych neumelo!« zvolala Jelenka, celé zuhbala, a nevím co bych udlala, jen aby líko. Setkalo se oko její ale náhle se zamlela a vyšší rumnec jí polil s

Hanušovým,

a

v

nm

se jevil cit

pohnutí

a tak vroucí lásky,

jakýzto

jí

nikdy ješt nevyzradil. »Nuž a co íkala bába, povídej dále,« pravila hrabnka. Jelenka

si

»Když šije prohlídla, svcenou vodu, namoila kus krky do svcené vody

oddechla, vzchopila se a povídala dále:

museh pinést chleba a a piložila Hanice na

do kolébky, kázajíc, aby ji tam dobrou vodu a zejí spraví tiše nechali ležet, že si pjde pro devatero koení, - Já se koupeliku. »Snad dostane osypky nebo njaký ohnipar,« ekla. poslalo, ale oni povídali, jich ptala, jestli by chtli lékae, že by se pro nho Boha, léka prý by ale to dají na bábu, bába ale ekla, že to musí dát na hlavu. Pak

ji

položila

že

107

také nic nepoídil

ho

s

takovým koátkem,

které

nemže

povdít, kde

a

kterak

boli.«

»Žemlemi bychom

chovaH, jen kdyby

ji

nám

ji

Pánbh

nechal/<; pravila

lanika ve spáni oka otvirá a ústkama brzy škube, jako by plakat chtla a zase smát se, že ji selka jedna ekla,

matka

a ptala se

báby, co to

je,

že

1

božec že se o ni pokouši.

»Ale nedejte

spánek hraje s ním,« ekla jim bába. Já se ptala, jak tomu rozumt mám, a bába šednouc ke kolébce, povídala: »Kdyžditti spánek oi zave, pijdou k andlíkové, zpívají se balamutit, to neni nic zlého,

nmu

mu

a pinesou mu s nebe rajská jablka a kvtiny, položí na kolíbku a hraji ním, a dít se ve spáni usmívá a ruikama sáhá po nich, a to se íká, že s ním spánek hraje. ješt vám nco povím, poslyšte, sleinko, vy,« po* kraovala dále: »Když jsem byla ješt mladá žena, je tomu ovšem mnoho* s

A

nácte

let,

mla

do Hájku k

i

dcko choré, bylo to první. — Šla jsem s nim na pou Ann, tam jsem je obtovala na malý oltáik, co je ten

jsem

sv.

Anny,

jsem svatou bábu, aby se u svého vnuka Ježíše Krista pimluvila za jeho zdraví. Po modlení jdu za kostel, sednu stranou do trávy a dít u prsu uspávám. Tak se na mne moude dívalo, jako by mi cosi vyprávt chtlo, a když oka zavelo, usmívalo se. — Plakala jsem, až mí srdce usedalo. — Tu se vám octne u mne žena v bílé plen a že co pláu. Vypravuju jí svj žal. I povídá: >>Nežel, matko, toho dítte, tomu by se na svt vždy stýskalo a ne? bylo by šastné, to si andlé od Boha vyprosili. Vidíš, kterak se usmívá, hrají s ním, ukazuji mu ráj, kamž si je záhy odnesou. Pej mu ho, ty mu jej dát nemžeš! — Poslyš: dokad jsou dti malé, snivá se jim o ráji, hrají s andly, jak ale do rozumu dorstají, už se jim plete svt do sn. Nemohou se dokati stát se velkými, rády by už znaly a zkusily svt, myslí, že jsou již svoji, nechtjí hrát s andly, a ráj zdá se jim, že najdou ve svt. Tu jim kou andlé: »Nyni už nebudeme s vámi hrát, jako jsme hrávali; ale jestli na nás nezapomenete, pijdeme zase a budeme vám povídat o nebi.« — Nedbají dti, jen to pádi horem pádem do svta. Ale svt omrzí. Pánbh zpomene kížkem! lovku je smutno, neví, kam se dít. Zatouží, zapláe po prsu matin, zpomíná, kterak mu býs válo blaze, když s nim andlé hrávali! A jak zpomíná — tu se octnou u nho zase. Nepinášejí mu kvtiny, ani rajská jablk.i, .iby s nimi hrál, ale zpívají mu písn o nebi, uí ho zase modlitb, na niž zapomnl, a jestli krásný obraz

sv.

a prosila

i

sám lovk opt do vLile Boži!<'<:

jich se

108

nezaplaší, neopustí

ho do skonáni.

—

Jdi

dom,

vzdej

»Tak mi

ta

žena ekla, a když jsem se po ní obracela, nebylo

vkol

—

Já sebrala se a šla dom. Ješt tu samu noc Honzík mi a vidíte, já byla tak potšena tou ženou, že jsem ani tuze neplakala. »A kdo byla ta žena?« ptali se. živé duše.

ani

umel;

»Zdálo se mi, že nese v líci podobu sv. Anny, ale pánbovat se na to ne* mohu — nevidla jsem pro slze, a také mi ten obrázek na oltái na mysli ležel, « ekla bába. »Snad se vám to pece zjevila sv. Anna?« mínila selka. to byl už andl nebo lovk, ciobrý duch to byl, kterému Pánbh srdce nadchnul, by mne potšil, a to je velká milost. Aby divy pro mne tvoil, toho já nejsem hodná, « odpovdla bába. Potom pozdravila a odešly a já s ní navštívit Dorlu. jsme zárove; bába pro koení »Jaké to krásné myšlenky, jak vroucí, zbožný cit!« zvolal hrab. »A žena ta je sprostá. A lid prý je surový, hloupý, nemá prý schopností povznésti se nad zvíe, a má se s ním jen co s otrokem zacházeti! — Kdyby ti, co tak mluví, sestoupli trochu s té výše, na kterou se sami postavili a s níž rozeznat nemohou pedmty v dolin, kdyby sestoupli dol, žili s lidem a naslouchali tlukotu jeho srdce, pak by zajisté skroušen v prsa se bít museli a vyznávati: Mea culpa. Ale toho se nedokáme. Oni kritisují knihu, z níž neznají více

»A

dom

než

titul a

desky.

»Srdce lidu poesie, « ozvala

>

— vru

je to kniha,

na jejíchž stránkách bývá nejkrásnjší

hrabnka. málokdo te, ponvadž není rým se

lahodný a forma ne dost elegantní, « prohodil hrab a ironický úsmšek hrál mu kolem rt pak obrátiv se k Jelence, pravil srden: »Ty, Jelenko, znáš ísti v té knize, tob se i forma líbí!« »Jakž by nelíbila, vždy jste mne ji nauili milovat,« odpovdla ona, »Jenže

ji

dosti

;

a stisknuvši

hrabnce ruku,

»Kdyby nebylo chtl

íci,

zamlel

upímn

na Hanuše pohlédla.

neporozumla, « hrab hrabnka tázala Jelenky, kde bydli

tvoje srdce sídlem lásky, ty bys se

ale,

nebo

se

Maternovic. Maternv prý, jak »Za kostelem druhý statek, íkají tam u ptáník; mi bába povídala, množství pták míval a ihadlo si držel, pezdívali mu ptáník a ta pezdívka již na statku zstala a ví do kolikátého kolena zstane. Mla bys radost, matko, kdybys tam pišla, mají vše hezky v po?

dd

Bh

ádku

a istota jako u

»Materna a dle otázek,

báby,« pravila Jelenka.

mladý hospodá,« ekl hrab. »Zaasté s ním mluvívám, jichž vždy kolik pohotov mívá, soudím, že si rád všeho, co je

.

109

by k zlepšení hospodáství jeho

—

sloužilo, všímá.

Kýž by

jen v té

vci

zvdavost ukazovali! Ale nevím, dokámjli se kvtu svého let bude, co jsme zde, a ješt tak málo se to hnulo ku pedu.

všickni stejnou

snažení; šest

A pece

stává se vše k jejich blahobytu!

— Ovšem

boj proti zastaralým zvy?

km a pedsudkm je a

tžký, dlouhý, a jinou zbraní než zbraní rozumu lásky bojovat bylo by marné. »Proti jednomu zvyku bych se pece rázn opela a myslím, že bych ne*

zhešila, « ozvala se Jelenka.

^Odstraniti

nepkných obraz

ze stavení,

—

ncní^li

pravda, že jsem

uhodla ?« ekla hrabnka. »Uhodla's, matko,«

pisvdila

Jelenka a

s

horlivostí dále mluvila:

lidu »Já šetím obyejuv lidu a žádného mravu se nedotýkám, který je ošklivé, karikatury svatý; ale myslím, že by nebylo nemoudré takovéto výtvory to ledajakéhos mazala, který o kráse pojmu nemá a jimž jména

svtic a svatých dáti se opovažuje, odstraniti a na jich místo postaviti vyvedené, které by na mysl lidu lépe psobily. — Jakž si obrazy fantasie obraz královny nebes jinak pedstaviti než co pravzor nejí vyšší ženské krásy, spanilosti? Jakž tvá Kristovu jinak, než co zobrazení nedostihlé dobroty a lásky? Zdaž ty muenníky Pán, kteí pro Boha

pkn

mže

a víru

kesanskou

tým nadšené, lovenstva,

již

mucnnickou umírali, muže duchem sva; Kristovo svtu hlásali, zdaž všecky ty záící hvzdy

trpli a smrtí

slovo

podobách jinak proslulé osoby

které pro slávu jeho žily a trply, jinak nežli v

hrdiny a vznešených? — A zdaž si národní poesie lid nemaluje krásn, se zlatými vlasy, se zlatou hvzdou neb stíbrným msícem na ele, v odvu co možná nejskvostnjším, tak že patiti nemže? — A ty svtice, jež v modlitb pro krásu nikdo na vzývá, ped nimiž ela skláni, jež mu za vzory nejvyšších cnosti se peds stavují, ty má vidt v podobách ošklivých, neladných? — To by nemlo býti, a já bych to vru zncuctívání nazvala.« ^Souhlasím s tebou, drahá, f< ekl hrab. »Mlo by to býti, jak myslíš. Umní, jež zjevení jest ducha Božského, na lovka nejsprostšího mocn psobí, toho jsou dkazy. Krásný obraz vzbuzuje krásné myšlenky! Nei; káváíli sama bába, zeji obraz Madonny, jejžsjí, matko, darovala, celou svt* nici ozauje? A ará mi sám nejednou povídal, že mu lidé svili, od té doby, co oltá zdobí krásný obraz malovaný od našeho Josefa, že se vroucnji modli, že má ta Panna Maria oi všude, a kdyby i nechtl lovk, že se musí modlit. Ale — pkný obraz je drahý, každý nemže si jej koupit, a lid má rád mnoho obraz, upamatováni na všechny svoje patrony. ušlechtilých,

i

n

i

i

'--

110

»Vždy

si

mohou

koupiti krásné rytiny, ty nejsou tak drahé, « pravila

zase Jelenka.

»Myshi"n, že rytiny nenacházejí takové obHby, zdají se jim smutné, oni milují barvy pestré, « namítla

jí

hrabnka.

duše vane. — Ty rytiny, jež Flanuš obyejn ke zkoušce školní dává za pocty a k nimž pan fará pozlacené rámeky dlá, všem se líbí a dtem dokonce, to prý jsou krásnjší obrázky než ty, co rocíie od kramá s trh a s poutí pi? »Nikoli, matko, jen když jsou

dobe vyvedeny, když z tváí

dom

nášejí.«

»Lid

má

ale

i

ped tmi nepknými

obrázky tuž úctu jako

ped

krásnými;

posvcuje svou zbožnou vrou, a proto slušno, co v uctivosti má a co aby od nás šeteno bylo, nebo by oni stejným právem mohli zavrhovat to, co se nám zdá lepší býti,« pravila hrabnka mírn. »Já nerad si nechávám vli obmezovati, a co sám nerad bych utrpl, to jinému uiniti nechci. Proto se nedotýkám nieho, co je lidu sváto, by se mnohé vci rozumu protivily. Nech má každý svoje mínní, já svoje si ponechám; na které stran více pravdy, to jim budoucnost odkryje. Nechci býti z onch, kteí pravdu svého mínní za neomylnou drží a chtjí, aby svdomí všech ostatních, kteí ovšem také myslí, že pravda na jich stran, jim se podídila. Rád pouuju, ale sám rád se pouiti dávám od jiných, a mnohdy povdl mi sprostý lovk, co mi uení povdti neumli. Pyšným, libovolným jednáním nezíská si nikdo dvry lidu. A kdo chce s lidem žíti, kdo si uložil vzdlávati jej a vésti na cestu k lepšímu blahobytu, ten musí hledt, by díve získal si jeho lásku a dvru. Od koho ale lásku žádám, tomu musím srdce svoje do zástavy dáti, jinak víry nenajdu, a pedevším, drahá Jelenko, teba trplivosti. Co si peješ ty já, to vše as s sebou pi? nese, rázem se takové zmny díti nemohou. Dokáš se, že v naší vesnici smysl nejen pro vše dobré a užitené, ale pro krásu dospje. Doufej v svoje on

mu

je

svaté,

i

i

i

i

i

i

i

i

vrstevnice.

»Myslím, že

i

pi upímném jednání

lid

nesnadno

dvuje. — Ty se jim

všecek dáváš, Hanuši, a zdá se mi, že's ješt úplné víry nezískal?« »Znáš matko, morálku našeho lidu selského: .Nev nikomu, jen

Bohu

a sob trochu'; jakže by tedy mohli viti mn, pánu, ku kterýmž nikdy velkých sympathií nemli! — Nejsou ale všickni nedvivci, jen nkolik tvrdohlavých zarputilc je zde, kteí se niím pesvditi nedají a na své hlav všecko staví, a mezi tmi jak slyším, je jistý Srna nejhorší, kterému od té doby, co vesniané trochu jiných pontí o zákonech nabývají, obchod se zbožím podloudnickým se nedaí. Vinu toho nejspíše zemn piítá; apo#

111

'"-

'%^

nvadž

jemu ten výdlek zdá býti zcela poctivým, ha pro vesniany prospšným, an jim lacinjší zboží pináší, myslí, že já neprav jednám, odmlouvaje jich. Ten tuším, že nejen nepeje, ale vbec všemu poádku. »1 Dorla mi povídala, že Srna je bohaprázdný lovk a že kazí bratrovce svého, Pavla, « ekla Jelenka. se

i

mn

»Pavla! Nenííliž to onen se

hndý

mladík, jenž zpívával na chóru?« ptal

hrab. »Ten,«

pisvdila

»Rád ho vidím

Jelenka.

Má

basový

píjemný, akoliv nes vzdlaný. V tvái jeho, zdá se mi, že více ráznosti a ducha spoívá než oby; ejn vídat. Dávno, co nezpíval, ani ty dny nebyl na chóru, a s Petrem, s nímž jsem ho obyejn vídal, také již nechodí, « ekl hrab. »Divno, Dorla ekla, že to jsou nerozluní druzi. — Pavel mu zachránil život jednou, když by byl zmrzl v lese, a od té doby se ho Petr nespus; i

slyším.

silný

hlas,

—

To je ten, matko, jehož slušné chování Je prý dobrý, veselý chlapec! se ti vždy tak líbí a s nímž obyejn tancuju, když jim tu dáváte zábavu, til.

obrátila se Jelenka k hrabnce, která neznala vesnický lid tak dobe jako dti její. »Uitel mi ho též chválil, « ozval se zase hrab, »a ekl, že se tomu pas nictví nauil od ženských; ml prý velmi hodnou, poádnou matku, a dokud byla dcera uitelova doma, býval u nich jako doma a co Anežka ekla, to že udlal. Tak se vycviil; ale co ona se vdala, není prý už Petr takový, za* asté prý si zabouí. Uitel ho ale vymlouvá, jako by znal, že píinou toho

není lehkomyslnost.« »Je to dobrý lovk, ten uitel, « ekla kvtiny študuje než svoje školáky, není

hrabnka; »jakkoli se zdá, že více tomu tak; trpliv zkoumá vlasts

dobré jednch druhých a sleciuje jich, když už nesedí více v školních lavicích. Zaasté ptávám se ho na toho, onoho, a tu vždy bývá s chválou štdrý a pro chyby má výmluvu, ehož si u nho velice vážím. »On zná vesnický lid, zajisté mluví vždy pravdu a nerad ublíží, « pravil hrab a obrát se k Jelence, ptal se: »A v že zkazil Srna Pavla?« >>Láká ho prý, aby chodil s ním za hranice, a tam že se uí pít a karbanit. — Namlouvá ho prý k pytlaení, štve proti všem dobrým lidem a tak prý dlá nosti zlé

i

i

i

em

z

nho

lovka. »Divno, že Petr tomu zlého

nebrání, když je hodný, a že svým jednáním nepsobí, « mínila hrabnka. »Také jsem to ekla, ale Dorla povídala, že má Pavel tu chybu, že je hlavy, urputný, divoký, že mu je tžko vyhovti; ale zlý že neni.ft

na

lépe

112

své*

»Snad on ten podivný pytlák je, po kterém starý myslivec slídí !« zvolal hrab. »Onehdy si zase stžoval, že tomu šibalovi nemže na stopu

mn

i

a

dopálen !« »Ale pro? Vždy, jak myslivec íká, pytlák ten všecko, co zastelí, ba ptáka, že tajn mu v myslivn podloží? — To nedlá tedy škody a neml

pijít,

dost pátrá;

již je

na

hnvat,« ekla Jelenka. »Nediv se myslivci, že se hnvá na smlce, který po tak dlouhý as již v jeho oboru stílí a do myslivny dochází, aniž by ho kdo dostihnout mohl. Okolo vánoc dlouho íhal na lišku, nemohl ji chytit, a tu, než se nadál, po?

by

se

vsil mu ji neznámý pytlák v noci zastelenou ped okna, aniž v noci byl psy zaštknouti slyšel. — V zdejších lesích pytláci mnoho škod nadlali prv* njší léta, zvláš zahraniní, a myslivci byli vždy v nebezpeenství života; poslední léta to pominulo, akoliv zahraniáci ješt leckdys naše lesy navštvují. Z tch že by ale žádný tak svdomitý nebyl, snadno se domyslit. Že Srna za mladých let pytlaíl, je dokázáno, že však nikdy nebyl tak po* tivým, aby zastelenou vrátil, to by mu dokázati mohl doktor, který býval jeho kupcem. Pozdji toho ale nechal, ponvadž mu podloudnictví více vynášelo než pytlaení; že by ale jiného k tomu nepemlouval, ti nechci upírati; a jestli se mu to u Pavla podailo, není onen pytlák, který, jak se zdá, jen z rozkoše stílí, nikdo jiný než Pavel. Rád bych se toho dopátral; nadji se, že mi ty budeš nápomocna?^ doložil hrab, na Jelenku tázav pohledná.

zv

»Já?« divila

se Jelenka.

í

»Ano ty. ti nieho více Dorla nesvila? Ty Vi, že jsem uhodl?« usmíval se hrab.

se

potuteln usmíváš!

—

svila, tedy to musím co tajemství podržet.* »Jestli tak, bylo by neslušné, abych dále pátral; však doufám, že to ne* bude tajemství, které by mlo jediné v srdcích vašich pohbeno zstati. Až se z Prahy vrátím, sám se dám na zvdy, « usmál se hrab. »Jestli

»A kdy

hodláš se vrátit?« ptala se hrabnka.

»Doufám, i

že

do prvního máje,

dásli

Bh,

se všichni vrátíme, já,

Mia

Jano.«

»Tak dlouho !« mínila Jelenka. »Píliš krátký as pro tolikeré zamstnání,* však bylo mínní Jelenino milejší. Chvíli se ješt bavili, pak ale s

obma

v

líce políbila.

hrab

vstal a

pravila

chtje

hrabnka. Hanušovi

asn ráno vyjeti,

ihned

se louil. Matka, jako vždy dlávala, nejprv ho požehnala, pak

— Jelenka

ho jindy bez nejmenší rozpaitosti objala

a ústa

113

mu podala, a on se stejnou vždy vroucností k sob ji pivinul. — Tehdáž mu byla sestrou; ale ta dorstající sestra každý jiný ženský obraz z jeho mysli vytiskla, a jí mla býti zcela podobna ta, kterou by chtl za k políbení

ženu pojmouti — tak si myslíval. Když o vánocích pan baron s oklikami mluviti zaal o jistém hrabti, který prý by si pál v užší pátelství s hrabcí rodinou vstoupiti, když plu; kovník zejm hrabnce ekl, že chce bohatý šlechtic, známý jeho, o Jelen* inu ruku prosit, že ji vidl v Praze a si zamiloval: tu se v jeho srdci ozvaly hnv a bolest s citem bratrské lásky se nesrovnávající, a neupokojil se díve, dokud matka na Jelence nevyzvdla, že by sejí ani jeden ani druhý z nadí

eených ženich

nelíbil.

Jelence byl jen bratr ideálem všech cností, ba

kdyby

kdo

sejí byl

tázal,

byla by se musela piznat, že ho více ctí a miluje než matku. — Dále nemy* slila, až když starý Bor s nimi na poli mluvil. Netušil staeek, jaký to libý

když nevdom do strun srdcí jejich sáhl. Až do nejhlub; šiho vnitra srdce zaznla jim ta sladká melodie prostých tch slov: vyslovila utajované pání hrabte; v Jelence pak k životu vzbudila dímající vdomí, souzvuk

že že

se ozval,

Hanuš více než bratrancem, než bratrem, zejí víc než matka, pustinou by jí svt se zdál, kdyby v nm jeho nebylo; cítila, když ji staec žehnal

jí

co ženu a matku, že by šastnou jen po

domim

tím uprchlá ale také dtinská

boku Hanušov

její

mohla. S vs nenuccnost vchoí

státi se

hravost, veselost a

vání se k Hanušovi. Jindy hrávali spolu, dovádli jako dti; tu laškovala Jelenka okolo nho jako mladá laka okolo honosného jelena, tu se k

nmu

hned zase co vtlená pozorlivost sedla nho nespouštjíc, aby jí ani slvka z jeho

vinula jako milkující se holubice, a

nho, sotva pouení neušlo.

dýchajíc a

vedle

Od

té chvíle,

co pocítili, že

mezi nimi tak nenucený

mnoho

co íci, a

rice, ale

oí

když

si

blíže stojí než bratr

zpsob jako pedtím.

Jeden

i

s

sestrou,

druhý

se

hrab

dveí

že

—

mají

Ames

báli.

mu

vyšel. Jelenka pitulivši se k

—

si

Jelenka líce k políbení, aniž by ji on Podali si ruce, on políbil ji velo, dal s Bo;

louil, nepodala

byl objal jako jindy se stávalo. a rychle ze

nepanoval

cítil,

byli pospolu, mluvili o cizích lidech, o Africe,

co jim vlastn na srdcích leželo, toho dotknouti se

Když

hem

s

nohoum hrabniným,

Neušlo hrabnce pohnuti a rozpaitost obou; blažený pohrával jí okolo rtu, když položila jí ruce jako k požehnání na hlavu mileného dvete. — Ráno na úsvit vyjíždli pocestní ze vrat zámku. Na dvoe bylo již živo; šaáka stála mezi ostatní eledi; rátla by si byla zaplakala, ale stydla se ukryla

tvá v

jejím klín.

svit radosti polil

114

tvá

a

úsmv

ped hrabtem; když

Miéa ode vrat posledn ješt volal: »Nach vás tu Pánbuoh nemohla se zdržeti a plaíc odešla do sednice. \' obydlí vrchnostenském bylo ticho, jen jedno okno na zahradní stran zámku bylo oteveno, a k tomu se obrátil hrab Jano, když ze vrat vyjíž? dli. —Jelenka kynula jim »s Bohem«. Hrab pokynul rukou, posmekl, )ano ale sundav klobouk, nepikryl hlavu díve, až zajeli; tu teprv odvrátil zrak od okna k zelenému lesu a klobouk hluboko do ela si vtlail, by ne? vidl nikdo zvlhlé oi jeho. Míca ohlížel se v právo v levo okolo cesty na osení a skoro si dlal vý; itky, že to všecko opouští k vli svému potšení; ale pomysliv, že všecko v dobrých bude rukou, upokojil se a pustil se s koím do hovoru, což hra* bte Jana, kteí za ním ve vozíku sedli, ze zamyšlení vytrhlo. Ani na polích nebylo ješt vidti pracovník, všude bylo ticho, jen zpv skivánka a veselý štkot Bellona, jejž vzal hrab s sebou, se ozýval. — Na silnici k mstu dojíždli již lidé z okolních vesnic, kteí dílem na prodej do msta poživu nesli aneb na koupi šli. Když vjíždli do brány, práv do dveí krmy, u samé brány v mst, vcházel muž, odn v kroji sedlském pohraniních Bavor. — Pocestní si ho podíval a uleknut skoil do sín. — sotva všimli, on ale byste se na \' tom samém okamžení Bello zavyl, jedním skokem byl u dveí a chytnul ho za nohu. — Muž ale popadl psa za chtán, mrskl jím ven a dvée tak rychle zavel, že pocestní zpozorovati nemohli ani jeho tvá. »Bello! Bello!« kiel hrab na psa, který na dvée štkal a škrábal. »Což jsi se pominul, že na lidi dorážíš?* Ale pes jindy na slovo poslušný nechtl ustoupit, bžel k vozíku a zase ale

chránila —

i

i

i

n

ke

dveím

nepestal štkat. »To je mi divno, co ten pes tam má,* ekl hrab opt ho volaje. »Hádám koku tam zbadal (zhlídl), nlúbí ten koek; jak zbadá nášho a

kocúra, jak vietor sa za s

ním žene,« mínil Mia,

vozíku, chytil Bellona za obojek a na rozkaz

Hrab štkoval

a

a

skoe pi tch

pánv

dal

psovi hrozil, aby se upokojil; ten ale skoro

slovech

ho do vozu.

pes

celé

msto

po*

kuel.

Z krmy

díval se

oknem

za nimi

vidti ábelskou radost, když

krmá odpovdl,

mu

onen lovk,

a

v surové jeho tvái bylo

na jeho otázku, kdo by

hrab Bezenský

ti

pocestní byli,

svými služebníky, dokládaje, že se diví tomu psovi, co si to zpomnl, že nikdy nikomu neublížil. »Ta bestie!* mumlal pocestný pro sebe, »málem by mne byla vy* že to je

se

zradila.*

115

v.

Rána Pavlova,

již

pi rvace

dostal,

nebyla nepatrná. Když ráno matka

vešla, zimnice jím drkotala, oko ml krvi zalité, tvá zmodenou hlavu jako v ohni. »Oh, chlape, kdožež t hubil !« zaúpla matka. »Nedste se, mámo, vždy není tak zle; stavili jsme se v bavorské hos; pdce, bulí tam opilí sedláci, dopálili mne — nu, ha to víte, kterak dále. Kdyby Petra nebulo, bula byste mne huž sotva živého viciíla.« »Nesnilo se mi nadarmo, že mi zub vypadl. — lá nevím, co to s tebú je, jako na droždí jsi, jen vzhru; kam pak t to povede, chlape?« naíkala matka. »Já vím, že jsom nemúde jednal, odpuste mi; to víte, lovk není vždy

do srubu a

svj!«

^Odpus

ti

Pánbh, chlape;

já vím, že

— Ten t má

—

bys ty nebul takový, kdyby ne; Hale hukaž mi hlavu, háby se ti

na svdomí. bulo strejky. podívala na tu ránu.« »Hale, mámo, vždy vy nemžete rány

vidít,

pijdu vám mrákoty.

»I to jen hu cizího, hale hu tebe se pemžu,« jistila matka, chtíc mu hlavu odhalit. Pavel si nedal. »Nebu blúdek, vždy muším báb povdít, kterak ti je.« »Prosím vás, mámo, chcetesli nco k vli hudlat, dojdte mi pro žbán dobré vody; hale haní živé duši se nezmiiiujte, že mi co je.« »Matiko Klatovská, kterak pak se chceš vyhojít, když báb nepovíme!« »Což muší bába o všom vdít? \'ždy je více múdrého lida na svt. — Radji pjdu clo msta k elarovi, halespoi nebude hned povídaek po vsi,

mn

ekl

Pavel.

Matka, hlavu; ale

a

bylo, že ona

nechtl

mu

pikládala jen dobrou vodu na ustavin namítala, kdyby jen bába pišla, že by to všecko jinaí nerada, uinila

by njakou

mas

po vli

dala a

a

hned

že

by

se rána zahojila. Pa\cl ale

slyšet.

Druhý

den, když Petr se pišel podívat, co Pavel dlá, a

svtle vidl, zhrozil

tvá jeho pi

se.

do chlapa! Ten t zdlal! Vždy máš líce jako duhu!^I

116

háby

z istá jasná

»Pro pána krále !« zvolal, vto hani za týden nebudu moci mezi »S tutu tváí hani za tri nedle, ncchceš;li, háby se t ptali, í pst

lidi.«

t

tak

pohladila.

»Jen háby se to nerozníslo, já by nerad, « bál se Pavel, mysle pi tch slovech jen na Dorlu. »Já necknu nic, to víš. Naši se ptali, kde jsom pišil k húrazu s ruku, hale

já se

vymluvil;

nevdí

nic.

—

strejka mlit bude, za to stát by já Nemýlil se. Sršán nebyl lovk

Nosii

strejkovi nejsú

od

nás, esli hale

nechtíl.
by hned tak byl od svého zá; mru upustil. Znaje, že má bratrovec tvrdou hlavu jako on sám, že mu se zlou pijít nesmí, pišel s dobrou, mluvil jak by zlata ukrajoval a jaktživo se nebylo nic stalo, a vida Pavlovy rány, ekl: »Kdyby jsom bul vdíl, že to pijde mezí vámi tak doopravdy, bul by jsom ti pomohl; myslil jsom hale, že si jen trošku krev zchladíte.« Pavel mu ani neodpovdl, ani s ním mluvit nechtl, z ehož mla matka nejvtší radost. — Sršán si z toho nic nedlal, mysle: »Však on mi pijde !« Na velikononí pondlí schváln si Petr na Dorlu pokal, aby na ní vy*

zvdl,

zdali je

tomu

tak, že

má

ten, který

drotara ráda.

—

\Vzkoumal

to a objasniv

Dorlou, myslil, že tak nejlépe obma stranám pomohl. Od Dorly bžel domu, a jakmile lžíci odložil, pímou cestou k Pavlovi; dávaje mu kytku a kraslici, pravil mu vesele: »Tu máš: jedno k obveselení srdce, druhé koleda od dvete, keré je pro tvé oí nejkrásnjší v celém svt. — To vejce je svcené, snz je, habys nezablúdir'' na jinú cestiku, než která vede do bábiny chalpy. Rozumíš? — Nedívej se na mne, jako bys mi nevil, praudu svatosvatú ti povídám. — \'ždycky jsom ti íkal, že tomu nebude, kterak lidé mluví; hale tys nechal si zatoit hlavu nazpátek. Pavel stál okamžik v radostném pekvapení, ale hned mu napadla po? chybná myšlenka, a odmítaje dary pravil: »Nech si je, Pete, já tob jich peju: hale že by je komu jinému bula dala než tob, to mi nemluv. »Inu,« ekl Petr, »ona mi to tak zejm, jako já tob, neekla, hale nkdy jednání Pavlovo

ped

povdí než hústa, ha já jí dobe rozumíl. — Jen si nech, co ti dávám, ha k tomu mj si tuten struek rozmaríny, co mi dala k zasazení, já si ne* oi

více

chám muškát! ha jakmile se s ní setkáš, pkn jí podkuj, však huvidíš, esli jsom ti lhal. — Kdybys jen huž jinak vyhlížíl! Muším já zase jít k tomu doktorovi se poptat, co dlat, habys mohl záhy vn. To je veselý lovk, ten se t smíl, když jsom mu všecko povídal. Haž ti sejde s líce nkolikero * O velikonoci rozkrájí hospodyn sxécené vejce na tvrtky, a každý, kdo v dom, dostane po kousku, aby nezablouciili.

8

117

barev, musíš se k

nmu

podívat.

—

Každý

se

dostaneš nejspíše hlavnici, háby se lidé báli k vštívit; hale ten nevidí,

ha

kdyby

vidíl

i

mne tob

ptá, co

pijít.

ti

je;

íkám,

Józa chce

t

že

na*

vdíl, neprozradí.

Jano —

huž odjel?« ptal se Pavel. šafá jede teky s ním, ha pan hrab jed do Prahy; ej, kdyby já tak s nimi mohl, vážil by si toho nevím co; hale nelze, je mnoho práce, haž dáíli Pánbh v lít, to musíš hale, Pavle, se mnú.« »I což je o to,, chtíl jsom do Prahy huž po dva roky, hale nikdáž nebulo tulik zbytených penz, co teba na cestu, háby lze bulo tam žít, nebo se žaludek tím nenakrmí, ím se oko napase. Mohl jsom mít ovšem hezkých pár zlatých pohromad, co jsom marn probil v hospod, haniž jsom jen jakú raclost za to ml. Myslil jsom si nejednú ha humínil si, že nepjdu huž do hospody ha ty peníze radji stádat budu; hale to máš tak, lovk bývá sám svým škdcem. »lla

»Ne, haž

pozejtrí,

i

»Pavle, ty mluvíš

nkdy

jako

s

dávám za praudu. Nechme tch hospod, mn

kazatelny,

já

Nu, ha proež bychom sami sob škodili? — dávno zprotivily; hale k vli tob jsom vždy zase

ti

šel,

— se

nyko jich mám hale

zrovna dost.«

»Ha já taktéž, « dotial Pavel velmi opravdov. »Nu tedy — kozel je vzíl — nepujdem! Rudém

stádat peníze ha v lít

pojecháme ku Praze. Však nás to nebude tak velmi mnoho stát; to víš, že kdo z naší vsi do Prahy pijde, dostane nocleh v hrabcim dom.« Tu ze sín ozval se hlas Pavlovy matky, kteráž vítala lózu a dvée mu otvírala. — Pavel ležel na lavicí, Petr ale procházeje se po secHnici, vzal hned Józu za ruku a vedl ho dále; matka pobídla, aby si ukrojil mazance, který na stole ležel, a pak šla po svých, nechajíc chlapce samotné, kteí hned zase rozprávku zaali tam, kde ji byl Józa petrhl, a on sám jim svil, že mají jeti o školních prázdninách s hrabci rodinou do Prahy: uitel, Dorla a on. »Nevím, co tomu bude bába íkat, «. dodal. Pavlem to trhlo, když se o Dorle zmínil. »Ha co tam bude Dorla dlat?« ozval se. vjakžež se tak ptáš? Ji muže vše tšit, muže vidt slyšet; spíše mohl — bys mne se tak zeptat. Ale já tšil bych se jen hudbou, zvláš chrá; movní, to by byla moje jediná rozkoš a to bych se zajisté mnohému pi; uil,« ekl slepý. Tak se bavili dále až do samého nešporu. Pavel ale málo mluvil. —Józa odcházeje domlouval mu, aby se brzy uzdravil, by mohl opt zpívat. — Petr odešel s Józou do kostela, a Pavel bvl bv nejradji bžel s nimi, abv vidl i

118

zase Dorlu,

s

ní

mu

promluvil a se pesvdil, zdali Petr

pravdu povídal.

Ale stud ho zdržoval. »Co by ekla, kdyby mne takto vidíla?« mluvil sám k sob, a rozmýšleje shledal, že pro tu praku by se Dorla nemusela na nho ješt horšit, ale že provedl již lehkomyslnjších kousk, jichž ped Dorlou zatajovati mu teba bylo; byl by tu chvíli mnoho za to dal, kdyby si nemusel žádných výitek v em dlat. Hnval se sám na sebe a bylo mu do pláe. Ale co se stalo, ne? mohlo se již odstat. — To si však umínil, že se stane lepším, že nebude pe? mlouvání strýcovu víry pikládat, odíkal se runice toulek a sliboval si, že bude vše dlat, ím by si mohl lásku Dorlínu získat. Sršán vidl jít Petra s Dorlou, vdl, že Józa k Pavlovi dochází, i myslil si: »To není nic, kdyby se tm do ruky dostal, je pro mne ztracen.
lovk

m^uší být chytrý.

»Kdybys

nco

hodného, ha ne na takové emeslo! Já nikdáž pašovánu sul, haní plátno, haní co iiného nekupila, je to o babku lanjší ha o dv dražší, jak pi všom lacnom zboží nejvtší drahota bývá. Kdyby nebulí blázni ha nekupovali od vás, to by nejlíp bulo. — Ha toho chlapce, Pavla, teky k tomu vábíš, to máš na svdomí, Srno]« »I, bábo, proto se vyspím, já ho nevábím, žene se sám, haž mne to nkdy ho mrzí. — Kdo ho vábil na Škaredu stedu do bavorské hospody? tam vábilo. Kdo mu kázal, háby se tam pral cio húpadu? Buli tam s Petrom — však mu pomáhal, ha oba dostali co proto. Pavel má rozbitu hlavu ha Petr ruku. — Hale to máte takovú prudkú náturu, jen to srší — ha íct si chytrosti hužíval na

Dve

nedá.

Ha

Petr není lepší

»Je na pokoji. Srno, hale dokonalý muž.«

—

nu, veselého otce veselý syn!«

nemluv o

om

zle;

»Kdyžsepivohustojí,epnevyráží, to teky bude.

Pejme jim

tu radost;

ha

Petrv

víte,

se to

otec bul veselý chlapec,

bábo; však to hu tch chlapc

nyko hodn

vybúí. Haž

se

119

ožení,

nebudu ploty peskakovat.

—

ManasLíza

je

dve jak jiskra.

Pavel

ji

ta rvaka bula, chtil mu ji sedlák jeden po; Haž budu svoji, on ji tam hyn nenechá, pivede šiji do svého. Dostane pár tisíc, múžú si živnost poádn zídit; pak se vyrovná každému, má k tomu dobrý rozum. Pak bude hu lidí v jinom svtle, ha o hodech si, bábo,

má

rád zrovna dost, proto teky

líbit.

pipíjeni na dobru vuli!«

»Nekti, eše se nenarodilo. — Jazykem lidi odbudeš, hale svdomí nes pozbudeš. — Ostatn, co mi do toho, každý za sebe odpovídat muší. — Pošli ke mn, dám ti kúsek masti, nech si natít bolavé húdy, vem si pro pocení ha

zsta

ležít

na peci.«

Po tch mrzut pronesených slovech bába Srna ale ušklíbl

svou cestou.

se obrátila a šla

se.

»Milá bábo,« povídal si, »kdybys ty vdila, co já vím, ty bys bruila víc. Pokej, Dorla, podivíš se, haž ti bude bába povídat o Pavlovi. Ha, Pavle, ty se podivíš, kterak t pijmu — však já t pece dostanu na svú stranu ha mne budeš poslúchat!« Zalusknul si prsty a šel také po svých. Když se bába s pole vrátila, natrctila Jelenku; Dorla sedla u okna a vy; sívala, Józa ml po stole rozloženou klaviaturu ze starého klavíru, kterou spravoval. Jelenka mla svojí prácí v klín ležet. Akoliv mnohdykrát do rukou Józovi se již dívala, nemohla se nikdy dosti vynadiviti jeho šikov; ností, kterak on nožíkem obratn zacházet umí a kterak ví, kam který kolík, která klapka patí. V^ždy mu s podivením pihlížela do rukou a myslila, že by nedovedla zdravým svým zrakem nástroj rozebrati a zase do poádku uvésti, jako ten nevidomý to dlá. Bába pozdravila slenu, ohlédla se na stul, a nevidouc tam chléb, hned Dorlu kárala, kterak to hosta vítá. »Dorla mí hned chtla pinést chléb, pomazánku a k tomu mecH, ona ví, že mi vždy u vás chutná; ale dnes jsem sama nechtla. Jako by se stalo, bábo!
eše

í

haní sústo chleba.

A

vyndala ze sudn v bílém šatu zaobalený chléb, po; ložila jej na stul, a sleinka si musila ukrojit. »To již naše matka od svých starých zpsobu ani za mák neupustí, musíte mít s ní strpení, milostsleno!« ekl Józa, když šla bába ješt pro med a po: mazánku. »Nemysletež, milý Józo, že by mi zpsob vaší matky odporný by), stávat nemuselo, nebo jsem u vás jako myslím jen, že by se to k vli nedbajíc na

nic,

mn

doma.« 120

»Ale pece ne domácí; a astý aneb zídka vídaný;

obyeji podati chléb, a pijde host když dti pijdou, podá jim matka skývku

to už tak v i

chleba.

»Který hospodá zavírá ped hostem dvée, haní chléb se solí mu ne* podá, tomu Pánbh Božího daru nepožehnává,« ekla bába, zaslechnouc poslední slova Józova.

»Odpuste mi

tedy, bábo, to se již

nikdy zdráhat nebudu nechat si od si chléb máslem a pokapala

vás posloužit, & ekla slena a vstávši, pomazala

medem. »Dobrý

je jak jikry, hani pan fará lepší nemajú,« chválila bába med svých veliek. Pak šla do komory, a pinesši malou obvázanou baniku, postavila ji na pícku kouc: vMusím si ji dát na oi, háby nezapomnla.

»Komu pak to chystáte mas, bábo?c< ptala »I Srnovi; má pej írolení v húdech!« »Kterému Srnovi razil se

—

se Dorla.

mlaciému i starému?« zoptal

se

Józa

a

Dorle

za?

dech.

v húdech! Starý mi vbihl do cesty. — Mladý má prý rozbitu hlavu, bil se v bavorské hospdce, ha Petr mu po# máhal. — istí jsú to chlapci, ha ten Petr mlí jako pina, hani se nepochlubi! Však ty, Józo, íeky jsi neekl praudu,« bába oste prohodila. »Tudy na to,^ myslila si Dorla, vzpomenouc na Petrova slova a rannou ruku; ale mlela. Józa ale trochu se pousmál, ka: »Já sám pravdu — je;li pravda, co Sršán íká — nevdl. jsem jen, že má Pavel hlavu obvázanou, a Petr ekl, u doktora a že Pavel snad hlavnici dostane. — Ze všeho že byl v patrno, že nechtjí chlapci, aby se to rozneslo, a dost ošklivé je to od Pavlova strejce, že je roznáší. Pomyslete, matko, že jsou mladí. »Nu, nejsú tak mladí, háby nemli z takových vcí rozum. Pavlovi bude o žních devatenáct let. — Buly toho roku, když se narodil, velká horka ha žn poily asnji, okolo svaté Markyty. Matka jeho bula v poli ha tam mne k ni volali — hyn tam na jich poli se Pavlík narodil. — Povídal tehdáž ne? božtík jeho ddek, když jsme šli od ktu: ,Bude z tebe, chlape, myslivec, narodil jsi se na znamení stelce ha v širom poli.' — ,Jen háby nebul z nho tulák,' ekl druhý kmotr. — ,Bude, co Pánbh dá, hale nkterý lovk pi? nese si svj stav povahu s sebú na svt, ha v tom ho nikdo nepevrátí,' ekl starý jeho ddek ha snad ml praudu, nebo s tím chlapcom nelze vládnut, hani v peince neposlechl. Petr narodil se o selském posvíceni (o Havle), tehdáž bul otec jeho rychtáom, bude tomu dvaadvacet let, ha

»Cože by huž mladý

ml

troleni

Vdl

mst

i

121

mu o krtinách dudák pišil pod okno zahrát, ha rychtá ml takovú radost, že mu dal za tu poctu tvrdý tolar ha velikú výsluhu. Kmotry povídaly: ,To

to

bude veselý chlapec!' Ha bul jaktživ hodný chlapec, veselý, hale tuhle pár let svtai; škoda je ho. Starej Sršán svádí Pavla, ha Petra teky svede; ml by toho družstvi s nimi nechat. »Petr je dost múdrý, ten se nedá od Sršána svést, ha Pavel, vte mi, mámo, není tak zlý, kterak se domýšlíte,* ekl Józa a zaal vychvalovat Pavlovy dobré vlastnosti, pipomínal to, že nejednou život svj pro jiné obtoval; pipomenul, kterak lorákové nejen chlapce, ale krávu zachránil, kterak chodil s dudami, aby dudákova nouzi nemla, a povídal o ostatním, s ímž by se Pavel nikdy nebyl pochlubil Józovi, kdyby to byl Petr ne; i

i

I

i

prozradil.

»Vždy

bez chyby nejsme žáden, mámo,''^ doložil. »Nu, nu, vždy já ho nezavrhuju. Bože chra; hale když je na jedné stran hodný, pro ne na druhé, pro se ostúzi s takovými daremnostmi —

pytlaí

—

»Snad tomu není tak?(< petrhla slena báb e. »Nu, vlastn jsom to nemla ped sleenkú povídat; hale huž se stálo. Praudu nemžu zaruit, chodiíli s runicí i nechodí — povídá se. Nu, ono to bývávalo, že si z toho nkterý svdomí nedlal zajíce zastelit, sníst ho škodu na polích, ha sedláci mli zlost ha neb prodat. Teky dlala ta nemli pytlaení za zlé. Hale co jsú tady pan hrab, je to všecko jinakší. Pan hrab nedajú škodu dlat od zve, ha když jsú hony, dostaneme darem zajíc dost na pochútku. Kdyžto kolem ha kolem vezmem, bulo to daremné, krádež je krádež, ha vezme pánu nebo žebráku, jak pan ará íká. — Esli si chce Pavel pár krejcar pro sebe vydlat, ml by na poctivý zpsob si je

zv

vydlat, ha ne tak.«

»Vždy není ani hlasu, že by »On ji odvádí zase myslivci, schváln omluvit. »To je jiná!« zvolala bába

s

kde jakou bratr o

zvinu

tom

ví,«

podivením; »hale

prodával, « ekl Józa.

ekla Jelenka,

pro pak

chtíc

ho

ten chlapec ne;

promluví ha nechá se lát?« Slena pokrila ramenoma, Dorla zdvihla od šiti, na nž ustavin byla hledla, oí k slen s výrazem vdnosti, ale mlela. Józa ale zaal si mnout ruce a tleskna si do dlaní, pravil radostn: vVidíte. mámo, že není tak zlý chlapec; však ono to všecko asi není pravda, co o

nm

ten nanicovatý chlap Sršán roztrušuje. je

prudký;

122

snatl

ho nkterý

z

chlapu

A ta bitka

urazil.''.

—

kdo

vi,

\^ro bvla; Pavel

»Chtl prý mu jeden políbit jeho nevstu. »Nevstu?« ptali se Józa slena s podivením Dorla ale zbledla jak stna. »Snad ta píbuzná Michlova — netrefím jí nikdáž na jméno. i

»Hanu;Lízu rád

s

dvaty

myslíte,

;

mámo?« ekl

Józa.

»To

asi

jen žert; on

Pavel

si

zažertuje.

»Povidal Srna, že

ji

má

Pavel rád haž dost, že

nost hezky bude moct zídit, ha že snad z

mi pál starý; vezmite

s

ní dostane peníze, že

si

živ?

nho bude pak hodný hospodá. Tak

chcete— já prodávám, kterak jsom kupila. »Já si z toho nevezmu nic, je to všecko vymyšlená lež,« pravil Józa. »Já vím Petrovi, ten ho nejlíp zná, a kdyby to bylo tak jisté, vdl by o tom on nejdív; vždy jsou jedna ruka.« »Nedurdi se tak, chlape, proto; ha si vezme tu — kterak že jí íkají? — no ha si jí íkají teba Markyta — tu hanebo jinú — Pánbh mu dej chestí, my s ním žít nebudem, bychom se o to tak starali. — Práv mi napadlo, že muším dojít k Markytin Hanice.« »Byla jsem u ní, je již lip, snad dá Bh, že neume. »Inu, sleenko, to nemže nikdo íct, hale zdá se, že se pozdravuje. Bulo to k zubm. — No esli si pijdu pro mas, tamto stojí; dej ji, Dorla. Já se ptal. S Pánembohem.« — Dopoví záhy vrátím, kdyby se nkdo po dvši, vzala pes se plenu a šla ze dveí, netušíc, jakou bolest Dorle zpso; si

z toho, co

mn

bila, jejíž

bledost

jí

velikých starostí nadlala.

»Nanicovatý chlap, ten Sršán,« pravil Józa. »Já mu nikdáž nepál; když mluví, jako by pilou ezal. To je všecko lež, já to vím, pouhá lež — Pavel na to dve nemyslí. Tu se vyvinul ze stísnných prsou Dorliných hluboký vzdech a z oí vyhrnuly se jí slze. Slena ji uchopila za ruku a na ni pohlédnouc, položila prst na ústa. Pak se k Józovi obrátila, kouc mu, aby Pavlovi doí mluvil poradit se s lékaem, když je rann. »I milostsleno, to si naši chlapci trochu hlavy rozbití nevšimnou. Poví# dal mi Petr, že byl u doktora v mst, že se s ním poradil, a Pavel již co

dvrn

nevidt pjde zase do práce. »Nuž, potom a se hájí sám proti zlým jazykm, a doufám, že se všecko na ostatní vyrovná, « ekla slena, tisknouc Dorle ruku, naež obrátila Jana a Miu, a Józa vypravoval, kterak se Manka bojí, aby se muži píliš i

doma

mu

e

dom

nenapadlo se pak odsthovati. Rozprávli chvíli, pak slena odešla. Dorla šla ji vyprovodit. »Pro pak jsi se tak rozplakala, Dorlo?« ptala se Jelenka, když byly v sad, kde je nikdo slyšeti nemohl. nezalíbilo a

123

když mám srdce plno žalu. Nic mne na svt netší, hani ta práce, hani zpv, hani hrátky, hani ta muzika; když chci zpís vat, pustim se do pláe. — Jen na nho si myslím, kudy chodím, ha když se modlím, prosím ánaboha jen za nho. Vždy se mi srdce lítosti rozpuit mže, když ho lidé tak pomlúvajú.« »Ale jak mžeš vit a dbát na to, když ho máš ráda? Vr jen srdci svému k< nepochybuje nikdáž, to mi šeptá, že mne má »0h, sleinko, to o rád; hale vte, když se všech stran slyšíte jinak. Šak jste samy slyšily bábu!« »Ona opakovala po jiných, co sama neví. »Kterak

nemám

plakat,

nm

»Nevi? Kdopak

— mi

že prý

nemá do

ví, esli

neví; ona má

sebe nic libného, že

je

vrchu ha nevím, co vše — haž

teky na Pavla trochu

hrubý

—

s

to je na ni líto.«

»Ale bábiny oi nejsou tvoje, pomysli; a když se bába pesvdí, že hodný lovk, zajisté bude ona ho ráda mit.^t »Hale chodit k nám mu pece neciovolí,f< smutn odtušila Dorla. »A pro by nedovolila?* « Protože má zlú povst.«

je

i

>jTu

povst

mže

napravit

poádným

živobytím.

>^Ovšem, hale pece by o tom povídali. Bába by radši, háby jsom Petra chtíla. Manka mi to ekla; je z hodné rodiny ha sedlákv syn.« »Což je sedlákv syn nco lepšího než chalupníkv?« ptala se Jelenka. než sedlákv syn, protože »To tak myslí se, že je chalupníkuv syn má ten víc jmní. Pavel si hale z toho málo dlal, ha všickni se ho báli,

mén

pyšný Ondra. — To se mi hu nho libí, že on se nikoho nebojí. — Hale což je plátno, bába by pece chtíla, háby já šla za jiného, zdál by seji snad chudý proti Petrovi. »Vždy je mladý, mže si ješt dost penz vydlat a pak si t muže vzít.f< »Ba práv, já by na nho ekala tebas deset let ha víc, ha kdybv mi jiný panství dával, ha on ekl: Dorla, já t mám rád. hale nemám hani došek svj!' pece by jsom ekla: ,Já pjdu s teb!'f<. »To jsi mi nepovdla, že ho máš tak tuze ráda,«. ekla slena, vezmouc i

,

ji

za ruku.

»Oh, sleinko, se jen tak

dlám,

»A pro

to já hani

nehumím povdit,

jako by mi na

om

kterak ho

mám

ráda!

Já

pranic nezáležilo.ft

to?«

»Pro? Kterakpak mám hukázat, že ho mám ráda, když nevím, esli on mne má rád? Co bv si o mn pomyslil, ha co by mi bába ekla, kdyby to J24

na

mn poznala? Že jsem bláznová; ha všickni lidé by se mi vysmíli. Musela

by jsom studem zajit. »Ale Petr ti svil,

že Pavel taktéž se trápí pro tebe?«

mu

vila, ha kdyby si bula nemusela myslit na jeho ne? moc, bula by jsom všecka chastná bývala; hale tu vidíte, kterak to je. — Oh, Bože, co pak jsom provinila, že takové trápení na mne jsi poslal !« vzdychla si Dorla a dala se znovu do pláe. ^>Rekl to ha já

»Což

je láska trápení ?«

»Oh,

to

vy nevíte o tom, sleinko, vy máte na

mámu ha pana bratra. »Vždy on není mj

ekla Jelenka

svt nejradji svou

paní?

zaervenala se. »Inu je to pece jako bratr, ha to není taková láska. — Já mám Józu ráda haž dost bábu, vás sleinko, ha pece Pavla nade všecko, on je mi nejmilejší, nejkrásnjší, nejhodnjší, ha jen s ním peju si živa být! —Vám je to všecko jedno, sleinko, esli má pan hrab mimo vás jinú eše radši, ha kdyby si pivedl mladú paní, mla byste ji ráda jako sestru; hale já by i

se hutrápila,

bratr,«

a

i

kdyby

si

Pavel tu

Nmkyni

sem

pivecil.«

Jelenka mlela.

»Oh, ta Nmkyn!« vzdychla si po chvíli Dorla, »ona muší být krásná, když se mu líbí, ha pece je pro mne strašidlo, bojím se ji. — Když se s Pavlom setkat máme, nevím, co by za to dala promluvit s ním slovíko, srdce mi k nmu letí; hale tu mi ona napadne, ha jakoby mne ledem obkládl, odvrátím oi ha jciu mimo. — Ha když on se pyšn obrátí, když si zpívá, tu mi srdce v tle pláe. Bojím se na nho se podívat, háby nepoznal, kterak ho mám ráda, ha pece by jsom ráda, háby to vdíl!« »A kdyby ti ekl, že t má rád, pak bys mu úpln vila?<:< ptala se Jelenka. >:>Kterak

vhrdlúhal!^<

nevit?

ekla Dorla

»Zapu tedy kterak

si

Esli poví: s

ty trapné

,Mám t

rád!'

bude prauda; on by mi

ne?

jistotou.

myšlenky; modli

se,

v,

doufej, snad se stane,

peješ.

vymodlený muž ne? mermomocí vynutit, že sám trest na sebe huvaluje. Jedna mla hu nás teky muže vymodleného. Dvakrát byla na Hrce (u Klatov) na puti, ha vždy po kolenu do vrchu lízla, ha div že Pánubohu paty nehukúsala, jak se modlila, háby toho, kterého ráda mla, dostála. — Dostála ho; hale dobe spolu živi nebulí. — On ji to vytal každú chvíli, že si ho vymodlila. Pánbh ji potrestal. — Já

»Já nikdy neprosím Pánaboha, háby mi ho dal, bývá požehnaný; bába íká, kdo chce na Bohu nco

125

jen Pánaboha prosím o to, háby Pavla huchránil ode všeho zlého ha mému trápení njak hulehil,« vzdychlo si dve. »\'ždy ono ti bude uleheno, jen douej!« tšila ii slena a obejmouc ji,

utela sama uslzený jej obliej. Ze dvorka se ozval bábin hlas; dvata se rozešla. Dorla bžela ke studni, aby smyla stopu slzí, a Jelenka vešla malýma dvírkama do panské zahrady. — V zamyšlení kráela k zámku. »Že bych si z toho nic nedlala, kdyby jinou radši ml — kdyby jinou sem pivedl, že bych ji milovala jako sestru ?« šeptala si polohlasit, zastavíc se ped zámkem. — Var ji oblil, úzkostlívost jevila se v její tvái. — »Pry, mraky erné, pry! Vy nesmíte slunce moje zastiovat!* ekla si odhodlan a máchnuvši bílým šátkem okolo ela, jako by rozplašiti chtla hejno hrají* cích jí nad hlavou komár, vebhla po schodech na balkon, na njž práv i

hrabnka ze salonu vcházela, a prudce do náruí se jí vrhla. »Co t žene?« tázala se paní s podivením. »Touha mne pojala po milém srdci, « odpovdla Jelenka, si, ukryla planoucí tvá na hrabniných prsou.

a

oddechnuvši

VI.

Jelenka s Dorlou v sad mluvila, vcházel do Sršá; novy chalupy muž, jehož jsme vidli v krm, když hrab odjíždl, a na nhož se Bello tak rozzlobil, že ho ani upokojit nemohli. Kulhal; nicmén však byl chod jeho dosti rychlý. — Sršán se trochu zarazil, vida ho, ale ukrý;

Tu samu dobu, když

vaje to

ped ním

i

ped

ženou, uvítal ho zdvoile a hned kázal žen, aby

dala pinésti pivo a hostu

musí být vzácný host,

ním

nebo byl

posloužila.

—

Žena

Sršán skoupý a nerad

odešla, myslíc, že to

koho

pohostil.

Muži

zstali samotni.

»No, kterak je, daí se?« ptal se cizí, a bylo hned vyslovuje a hrubou nminou proplétá.

slyšeti, že

eštinu špatn

nemohu dát žádné nadje; lovk muší na nho chyte.* »Ale nemáme k tomu mnoho asu, až se vrátí hrab, bude to ješt tíže. — »Eše

ti

ekPs mu pece dem,

a cHeset

»Ha

všecko, a jakou

odmnu

dostane? Polovic

z

toho co odve*

tvrdých tolar.*

mn,

když se to zdaí, ha deset, když otrávím psa, ha pak ty výdlky mimotní; no — vždy jsom já spokojen*. »Jen abych ale já byl také spokojen; to víš, jaká práce, taková pláce.* 126

deset

»Spokojen se mnú budeš, hale tak rychle, jak si myslíš, to nejde s tím chlapcom; má svú hlavu, ha s penzi ho lovk neomámí, to víš, mladý lovk cenu jejich eše tak nezná jako my starší, kteí víme huž, že se penzi všecko spraví. — Esli ho jinak nedostanu, tak ne.« »Ne? — Vždy jsme se pece domluvili a dobe si rozumli. — Vždy máš zlost na hrabte, rád bys pomstil se mu, ha ekl jsi mi, že tvj bratrovec smýšlí jako ty?«

pipravil o výdlek, rád by jsom se mu za to odslúžil, — beztoho z našeho tuku tyjú, — pro bychom se jednu tedy do jejich komory nepo? dívali ha si nevžili, eho se nám nedostává ha eho oni mají pebytek? — Hale ten chlapec není tak múdrý, k tomu on se nepodá — tomu se muší jiná

»Mne

ha podaili se, pak ti tebas hrabte tiovede zabit, hale okrást ne, by jsi mu i polovic výdlku ha dvacet tolar sliboval.* »Však my ho nepotebujem pi tom, ža budem ovce vyvádt, jen a pi hlídce nechodí v tu stranu, kudy chceme do ovína, dokud nebudou ovce venku, a —« Pišla žena s pivem a chlebem a mu petrhla. — Když na pokynutí

lika

nastrojit,

e

mužovo

zase odešla,

nedokonil

již host,

co chtl íci.

Srna po krátkém rozmýšlení ekl mu: »Nech je, jak chce, na mne se spolehni, bul by ert v tom, háby se nám nepodailo. — Esli si chlapec íci nedá, zkusíme to sami.

— Na prvního máje bude v zámku slavnost, den sleí

ha tancuje. Humí on jim húst, háby pak tancovali, kterak chce. Rozpotal jsom, že práv na ten den hlídka na Pavla pipadne. — Tancujú vždy ve velké síni, co je vidt ze vsi ty velké sklenné dvee ha od nich schody od zahrady, tam to všecko bývá. — Ovín je nazad ve dvoe, tam nebude živé duše, vedle vrat jsú všade koviny, mžete se tam skrýt, ha když hlídka obejde, než se zase k ovínu vrátí, máte ovce za rybníkem. Bul by ert v tom, háby se nešel podívat. Já si ho vezmu nina narození, ha to bývá chasa

nahoe

na starost.« »No, tedy dobe, já se na tebe spoléhám, a když se podaí, budeš mít dobré výdlky. My nejsme špinavci, kdo nám poslouží, tomu dobe platíme, o pár tolar sem nebo tam, hádat se nebudem. Ty pašuješ od nás, my od vás.« »S tím rozdílem, « ekl Srna s opovržením, >^že já hu vás zboží za peníze kupuju, ha vy hu nás dobytek ha po lesích za pt prst kupujete. »Nkdy, brachu, dost draho, « ušklíbl se zlodj, pihnuv si ze džbánku.

zv

»Tu

vidíš moji

»Co

nohu.«

vás teky tenkrát ert pokúšel

varyši ha drotaru

mnoho

—

mohli

jste

si

pomyslit, že

si

na

to*

nevezmete.

127

»Práv nám bylo penz teba; že to není emeslník, to jsme hned vidli. — Když zaal tolary blýskat, myslili jsme, že bude dobrý výdlek. Zabít ktes když bude vdt, že tu o jeho kži nejde, nebude se bránit; ale on hlupák bránil hrabte jako sám sebe. Dopálili jsme se konen, šlo tu o život; vru, když si na tu šarvátku zpomenu, co jsem tenkrát zkusil, a potom ješt zavení — tu bych se rád více pomstil! Hle jen, a se podaí prozatím to, nezapomei na psa. Potvora psovská, jakou má pam; onehdy by mne byl málem vyzradil! — 2e mne v bavorské hospdce každý den k veeru najdeš, to víš, tam dáš vdt. Ale chra se Michla — on je poctivý — zlodje by nepechovával. »IIm, ja ho znám; on je poctivý hlupák, nešel by sám srnce zastelit do panského, hani na díví; hale když mu to jiný pinese, kupí to pece! On by nechtíl s námi držet, hale pece by nás nevyzradil,« ekl Srna. »No, tedy jsme srozumni?« »Jsme, hale viš kterak to bývá, kdyby muselo nkolik tolárk nkde prasknut! — Ha kdyby ten chlapec dostal do ruky stíbro, snad že by mu oi pece zaslepilo. — Kámen zlato probuje ha zlato lidi, hale stíbro to teky dokáže. Njaký závdavek?« Druhý se trochu rozmýšlel, pak ale vytáhl z opasku váek, vyndal deset tolar, a dal je Srnovi. »Tu máš závdavek, ale pamatuj, co's slíbil, sice bude s tebou bd, já nerad zapomínám. Pašcr vyprovodil zlodje pede dvée, a ten šel, dávaje žen Srnov, která rého, to nebyl náš úmysl. Myslili jsme, že drotar,

mn

mezi dvemi stála, »Adies!« »Prosím t, co je to za?« ptala se žena, když odešel. »Pinesu mu chleba, ekne: ,Tanke šén!' Je to slovo, íct za boží dar ,Tanke šén?' ha místo ,S Pá;

nembohem'

To

,Hadies?'

— Ten

je hasí

nco

hodného.

»1 ys hlúpá, nevíš, jaký jsú ve svt zpsoby, nebula's jaktživa za humny. lovk prošlý svtom ha mluví tak, jak zpsob žádá.« »Vždy je Pánbh pánem nad celým svtom ha všade ho mají lidé chvá?

je

Pánaboha stydí, toho Pánbh nevidí !« mi s tvými pranostikami, sebrala's to zase na kázáni, vet? Co zde »I ten fará je, beztoho všecky jste jako posedlé. Co on káže, to je všecko pkné! \'šak kdyby bul ošklivý chlap, neposlúchaly byste ho tak rády. Propak jste nebožtíka nemly rády? Že bul starý, brumlavý lovk, vete? To jste z ká^ zání hutikaly ha vždycky vám dlúho trválo?« »Ml, ty daremná hubo, ty všecko na zlé obracíš, — o každém jen zlé. Že jsme ho nemly rády, to není žádná prauda; nehumil hale tak kázat jako tuten, protože bul starý, vetchý lovk. Tuten všecko dutkliv vykládá ha lit;

kdo

se

ml

12S

svdomí

rozebere; ha

kdyby

tys šel

na kázání, však bys jinaí bul ha se

poznal.

»Já se znám, pan fará nebude mne huit znát, co jsom, to jsom, jiný ne* budu. Ma ty, hlúpá osobo, chcešli mít se mnú pokoj, drž za zuby, ha koho já

si

neha, rozumíš? — Znáš mne!« dobe, ono pece jednu k tomu dojde, že

poctím, toho mi

»Vždy je

om

se poznáš.

Co

se

toho

pece si budu myslit, že ho Pánbh nehudlal nadarmo kulhavým ha ryšavým.«S tmi slovy vyšla Srnová ven, aby nebylo zle. »Proklatý jazyk, muší mít poslední slovo. Co si to zpomíná na stará ko* léna chtít kázat, káždú chvíli mi Pánaboha vykládá na talí, háby jsom

tvého hosta týká, poctím ho, když

ti

na

záleží, hale

mn

—

Vidíme, vidíme, kterak se jí to najednú hledím jiného výdlku než ostatní; hale to jí ten fará nejí spíš namluvil, nebo ji Pavlova matka dostala do prádla, to je teky taková hlúpá hus, která myslí, že je našinec na svt jen proto, háby se nuzoval, ha eše Pánubohu za to podkoval, že dal jinému peníze ha jemu prázný pytel nechal. — Muším já je zase zastrašit ha mé žen pátee natít, háby daly pokoj ha nepletly se mi do cesty, « zlobil se Srna. — Pak vytáhl zpod lože dubovou truhlici, a vyndávaje si na provázku okolo hrdla zavšený klíek, pokraoval v samomluv dále: »Jen kdyby jsom Petra mohl njak od Pavla dostat, ten chlap mi eše všecko pokazí! Tak jsom si toho chlapce vedl, že mi pece vždycky bul po vli ha pi držíl, hale nyko je každú chvíli jiný, ha kdyby jsom ho bul na to díví nepoštvál, huž by bulí vjedno ha on na jich stran. Proklaté ženské — ony by z chlapc baby nadlaly. — To se nesmí stát, háby si Pavel Dorlu vžil. — O to se postarám. — Povídala mi dcera, že Dorla hustavin churaví, že neví bába, co je jí; hm, já vím, ja by jsom báb povdíl, že má Pavla ráda, háby se hodn zlobila; hale mohlo by se to pokazit ha Pavel se to dovedít, ha to nesmí být. — Teky prý pojedu do Prahy — nu dobe — to mi pišlo vhod! — No, Pavlíku, však ty pece budeš slúžit mn, vezmeš si, kterú já budu chtít, ha tvoje chalpa bude pece jednu má.« Srna obrátil se do okna, zdali se nikdo na nho nedívá, naslouchal, zdali nikdo nejde, pak odemkl rychle truhlici, odhrnul nco šatu, co navrchu le? zelo, a od samého spodu vytáhna kožený plný mšec, vsypal k ostatním

nechal pašování ha kdesi znelíbilo, že

cosi.

si

mn

penzm

i

deset tolar, jež byl

závdavkem

dostal.

—

»Tak, tolárky moje, pibylo vás; ej, kdyby vás tak asto pibývalo! Srna vysmíl by se všom! Hale dá Pánbh, že to se stane; eše rok, ha lusknu

jim pod nos!

— K emu

Pavlovi tulik penz,

nehumi

s

nimi zacházet, slíbím

129

mu

zavázal mšec, stril naspod, truhlici rychle pod na hrdlo si zavsiv, šel k Pavlovi. Chalupy jejich nebyly daleko od sebe. Na dvorku potkal se s Petrem, který jda s pole, byl se u Pavla zastavil. — Pavel naíkal si, doma déle že nes vydrží, že by se mu žíly zkrátily, že pjde do práce. Petr mu to vymlouval, že jemu na líci ješt vidt, jakounemoc vlastn ml, aby nechodil za dne, jen svs erem, navrhl mu, že si pro nho pijde a že vybhnou trochu za ves, a pi

zatím!«

Tak

šeptaje

lože schoval, a klíek

si,

opt

tom prozatím zstalo. Úlisn pozdravil Srna

Petra, ale ten sotva

t

a

radš nevidíl,« myslil

hutopitli-í

— Matka

chlape, ty eše

si,

Srna v duchu

Pavlova nebyla

dyma depíš? To

je

si

mu podkoval. vKdyby pravil:

práv doma

a to

t

vKdyby jsom

mu

hanba, ciláš se chlap

jsom

mohl bylo vhod. »No,

—

ha

jsi

jako kos

bližná žena!«

»Nebudu

si

dlat ostudu, háby jsom

ekl Pavel rozmrzen. »Nevídáno — snad

šil

mezi

lidi s

takovými

lícáty!«

budeš z lidí co dlat, co je ti do koho? — Bili jsii se miidejší chlapi než ty jsi, ha rány si odnísli, pro bys ty se za to stydíl? Vždy jsi se bil s Frídlem proto, že chtíl HanuíLízu líbat ha že ti nadal pašerák, který pak chlap dá si nadávat?« »Vlastn bul by jsom radš jiného spral; že mi ten do rány pišil, dostal on. Ilale praudu ml.« vTy myslíš teda, že majú lidé praudu, když ti nadajú?« »Praudu majú ovšem, jenže ji lovk nerad slyší — to víte. Hale jsú doby, kde mne dost mrzí, že jsom vás poslechl ha svoji hlavu. »Chceš se dát tedy na pokání?<< ušklíbl se Srna. »Máš dobe. — je to psotný život, jaký já mám ha tvj otec vedl; malé výdlky pi om, hustá? viné nebezpeenství, ha nyko eše lidské huby. jindá halespo nás mli se chce každý hrabti ha za poctivé licli, kteí se živí, jak muž; Farái zavdit ha nechce s námi mít. —Tys bul pece eše múdrý chlapec; h.ilc huž t teky do svých bot obouli. — No dlej, kterak chceš, já ti do-mlúvat nebudu, habys na mne nenaíkal; hale já myslil s tebú dobe. — Nechtíl jsom, háby si celý den se mozoloval na poli ha pro vrchnosti za pár groš se díl. Chtíl jsom, když huž muší lovk se dít, habys ml trocha svobodnjší živobytí, pi omž bys mohl síly svojí ha chytrosti lépe hužit než tu, kdes celý den zapíhnut jako vul. — Kterak chceš; se tedy dyma, ha pracuj — ha ožefi se. I lana;Líza — vMlte, strejko, prosím vás, já vím, co chcete íct; eknu váni h.-iie tulik, že je mi ošklivo, když o ní slyším. si

nyko

130

»Inu, pijdu divné nápady, to je prauda, co se

mu

lovku

jednu

zalibí,

je, dostane pece pár tisíc ha má máš Dorlu rád; já by ti ji pál od srdce, je to krásná tiíví, hale co je ti plátno, když se teky jiným líbí.« »Bodcj se nelíbila, když je krásná, « ekl Pavel. »Krása oím pastva. »rrauda; hale ne každý spokojí se oi napást, ono srdce zatúží po kráse její. — Nu, komu se dostála, ten muže íct o chesti; hale druhý hubožák

podruhé

t

se

zoškliví; hale

ráda, to já vím.

— Vím

hezká holka

hale teky, že ty

i

muší hústa hutít ha jít s dary. — Lituju t, chlape!« »Nemáte pro,« odsekl Pavel. »Nezapírej, já vím, co t hnte, ha bolí mne to, vždy jsom bratr tvého nebožtíka otce, jsme z jedné krve; kterak by to bulo jednostejné, když vidím, žejsinechastný? Dostjsom tito vymlúval, podobrom ipo zlom, hale co plátno, láska je nemoc, ha zdraví se nechce, ha kdyby na bíledni bulo, že je to zkáza. — Tak hu tebe. — Hale nezstane vždy tajno, co se nyko hutajuje, i ty prohlídneš ha dáš mi za praudu. Já jsom sprostý chlap, hale nechtíl by jsom haní za svt být hrabcí zástrku jako ti hlúpí chlapi. »Strejko, pro všecko na svt vás prosím, nedopalujte mne zase, já ne* stojím za sebe, já nenechám tomu díví hubližovat! Ona není, kterak pravíte !«

mn

i

ie

»Když není, není, já ti tím nehudlám svú eí. Já ti hale tulik ku, že tomu tak. — Podívej se na díví, kterak vyhlíží: jindy jako z pivoky,

— tedy nkdy pomoct. bábu múdrost opustí. — Muší prý Dorla do Prahy se poradit s doktory. Pavel se chytl za hlavu a zuby do pysku zatínal, až mu krev tekla; ale mlel. »No, tam se huzdraví, pijde jako kvt ha vdá se za mladého, hlúí pého muže, který bude rád, když dostane hezkú ženu ha dobru službu. —

nyko všecka

ztracena, bába prý

jí

nemže huž

Hm

i

dým

Z domácího Vidííli

by

mla, kdyby

— velký

nemohl by si hrab blázna dlat, to by se rozníslo. jako jiný, jenže prohnanjší. — Snad by Dorla tebe ráda jeho nebulo; hale pán nosí hu bot ostruhy ha chudra palce, chlapce

lidé, že je

— Díví je chytrá,

pkný je, humí

libn roz; právt, tys nebueny, hlúpý, neohrabaný chlapec, nehumíš takému díví, jako Dorla, která se slenu zachází, ržiky sázet. Hubohá Dorla — neroz? umíla si pece! Jak dlúho bude se hrabti líbit? Dokda se mu nezalíbí krás* njší; pak ji nechá, ha se trápí nebo ne. —Já to znám! Škoda jí, ty bysi bul s ní chastný býval. Pavel sedl na lavici jako pimražen; brzy chtl utéci, brzy na strýce se vrhnouti, a nemohl se s místa hnouti. Ani jedinému slovu nechtl vit, a pece bylo každé jako kapka oleje do ohn padající. to rozdíl!

líbil se jí

pán;

151

»Konen,« rozprávl

Srna

se

zlomyslnou potutelnoslí

dále,

vkdož pak

pece tebe radš nevžila než toho hlúpého drotara? — Snad ti prinisl Petr vzkázaníko? — On by ti teky dopil, co sám by nechtil. — No, — když má lovk osobu rád, odpustí ji všecko. — Dobré živobyti by t nes minulo, mohl bys do lesa chodit, hrab by ti pil.« Pavel zasípal, vyskoil s lavice a zuiv zatna prsty do Srnových prsou,

ví,

esli

by

si

i

zatásl jím jako hruškou.

»Chlape, nezapomínej, že ped tebú stojí otcv bratr ha že mám k tob právo. Nerozumný, který jsi, jdi ha zatísni tím, který t okradl o lásku dv; et; na tom pomsti sebe ji. Co si chceš na vymstít? na mn, který jsom ti oi otevil? Máš mi podkovat,^ ekl Srna chladn, odtrhna Pavlovy ruce. »Za to, že mi duši otravujete, — oh, vy jste horší než ábel!« zaúpl Pa? vel, vrhna sebou na židlici. — vPomstit se?« opakoval po chvíli. »To já by hudlal, já by mu škodil, kde by jsom jen mohl, pomohl by jsom jiným, kteí by ho jako já nenávidíli; nic já by nešetil, což jeho jest. — jako trest boží by já se mu povsil na paty, zchromil by jsom ho ha pak by jsom hupláchl za hranice. — Vím místo, kde by mne rádi vidíli, kde by jsom živ bul jako pán, po lesích by jsom honil, haniž se musel bát myslivce, Iia na penzích by nechybilo. Nevidl Srna, ponvadž se udlala v sednici pomalu tma, kterak se pi jeho posledních slovech tvá Pavlova víc a víc mírnila a ciech pokojnjším stával, proto se náramn zalekl, když mu Pavel s docela zmnným hlasem a chladn ukazuje pi tom na dvée, ekl: »Jdi, áble, ha nesmra mi tu!« Vztekle vyskoil a byl by se do Pavla dal; ale zpomena na svj úkol,

mn

i

«.

pemohl

se.

odpustím; vždy nevíš, co iníš. Pijde den, kde se pesvdíš, praudu mluvil; ha pak si návrh muj rozmyslíš, « ekl a zaslechna na záspí kroky, bez pozdraveni odešel. »Pesvdím se, hale návrhu tvého, jemuž jsem rozumíl, nehuposlechnu, kdybys praudu bul mluvil, « pravil Pavel sám sob. «I to

zdali

ti

jsom

ti

i

Petr vešel.

vFi

hokú zajíc

—

haní jsom

chu, jak

pes

se

veeít nemohl,« ekl, vejda do svtnice, »všecko

na

mne

cestu pebihl,

to

—

Radš by jsom, háby mi prý nechestí znamená, než kdy strejku

ten strejka podíval.

hakoliv

mlo

potkám.

»Dobe máš,« ekl Pavel smutn. »Vždy já to ul, že bude teba po

iíom dobru myslí' vykúit. Jen, pro? sím t, shocf toho morúsa, kterého on ti na krk hodil, li,i chut pojJ \en,

132

,

obveselíš srdce! chtílo zez pole

— Kam jen

ha

sad do

nos obrátíš, všude plno

vn; mn

se

hani ne?

sencí.«

Pavel si vzdychl, ustrojil se a šli. nebe plno hvzd, sta? \'eer byl krásný a zahrádky plny kvtu a vení a dvorky plny zpvu svobodné chasy, která dílem ješt pi práci byla, clílem se již bavila vespolek. — Hrabnka, Jelenka a pan arár sedli na bal; kon, odkud bylo vidti do vsi na silnici, kamž Jelenka chvílemi s toužeb* ností se dívala; pan uitel sedl s komornou u zahradníkova domku, a ne* daleko okolo velké lípy hrál zahradník s eledí hrabcí na výmny a vždy byl rád, když ho poslali k sivooké blice, aby jí udlal, co dlá slavík rži,

vn;

nebo když oni ji tešní udlali a jej ve vrabce promnili a tešni trhat mu kázali. A vždy mu té radosti ženské dopály, ponvadž je zaopatoval v ne# dli kvtinami, a ani mužští nechtli ho škádlit a dopáli mu tiché bliky, která tak plátno blit znala a vždy blounce si chodila jako labu. — Ve dvoe na lavici ped ratajnou sedla Manka s bábou, Honzík a bílý Duna batolili se jim u nohou. Józa sedl ped okny v zahrádce na lavice a hrál na nové housle. Dorla, když si vše poklidila, sedla na drnové sedátko pod kvetoucí višní a smutn hlavu do dlaní sklonila. Zdálo se, že ona jediná v té krásné pírod smutek nosí, a mraku nikde nebylo než na Pavlov ele. Ani Petrv veselý rozmar

pkn

ani

vn,

ani

zpv nemohly jej

— Józa hraje!« ekl

setít.

když docházeli k bábin chalup, k níž Pavel schváln hodnou zacházku udlati chtl, akoliv ho to k ní jediné táhlo. — »Ej, když on ty naše písniky hraje, to se mi teprva poádn líbí.« »Poslyš!

Petr,

»Kúlelo

se kúlelo

ervené jablíko,*

zaal pizvukovati k

»Kdybys ekl:

zvukm

,Jen se na

mne

dozpívav sloku, pravil k Pavlovi: nehnvej,' odpovdlo by se ti: houslí, a

t nehnvám,

»Já se na hale je mi

líto,

že za jinú chodíváš

pres zelené ži—

^Ml!*

—

Tiše,

níž byli g

položil

nkdo

mu

Pavel

tam mluví« jen nkolik krok,

dla

—

na

šeptal,

jich ale

»vždy jsme hu samé zahrádky. ucho klon ku pedu k zahrádce, od

ústa,

pro stromky vidt nebylo.

133

»Zdá

se mi, že to byl

Petrv

hlas,« Józa ekl.

»Musím

hrát dále, snad

ozve zase.« »Ne, Józo, prosím t, nehej tu,«. prosila Dorla. »Propak? Tyt jsi ten nápv mivala vždy ráda, pise nebyla ti také protivná; copak, že ti pišla nyní proti mysli?« »To víš, lovku není vždy stejn, nkdy ho rozpláe, emu by se jindy se

zasmíl.«

»Ty, Dorliko, se mi nelíbíš,

smutné

stavení

až

a

máma

budou skivánkové

— Mám

ti?

jsi

tak smutná, a bez tvého

je

celé

hádat ?«

jí?<'<

myslil

si

se,

naproti

komu. bych než,

vdl,

si

Pavel; ale Petr se pustil zase

dv

»Hano,

i

i

>^Kúk-ly

«Já

je

mrzuta celý den. Myslil jsem, až se zem rozvije, ty zaneš; ale ty vždy mlíš. Copak je

zpívat, že

»Ne, nehádej, hale mj strpení se mnú, nemžu dále že mi Pánbh pomže, « vzdychlo si dve.

»Co

zpvu

mj

pomoct

—

snad haž

do zpvu:

kúlcly

sob — se dostala,

milý,

tob!«

že to Petr!« ozval se Józa ze zahrádky.

Petr

i

Pavel

—

dej

vám Pánbh dobrý

Pavel též pozdravil, zstana u plotu

veír, «. pozdravil Petr.

stát.

to jsem rád, že jsou apoštolov zase pohromad. Je ti zase dobe, Pavle? Pozejtí máme prvního máje, je den slenina narození, chceme dávat pknou mši, musíš zpívat. »Není mi eše do zpvu. »Co muší být, to muší být; nebudešsli ty zpívat, mušil by já zpívat tenor bas, ha to by bula pkná kaiika,« ekl Petr. »Pomoz, jak pomoz, jen když je k platnosti; také jsem musil jednou

»No,

i

bas,« ekl Józa. eše jednu toho divu dokám,

zpívat tenor

i

že ty, ItSzo, budeš na krucht sám »Já ha sám, ha na všecky nástroje najednú hrát budeš ha všechny hla^y zpívat, «. se

smál

se Petr.

dnes v dobrém rozmaru, « smál se Józa. »Ty Bože, kterakpak by to bulo, háby já bul eše smutný — Dors lika tu secii jako smutná vrba hu rybníku, ha Pavel rozmejšli jako jelen hu lesa, máíli jít na zelenu luku nebo se vrátit nazpátek; ha jen ty tvoje »I ty

jsi

mj

134

— V tch tvojich húsHch jako by njaké kúzlo plá — hnv — bolest — všecko se v nich ozývá,

húsle zahrádku obveselujú.

—

zavito bulo

když

ty

si

—

smích

hraješ ty tvoje písn.

»Které nemají žádných slov, jak Dorla íká,« pravil Józa. »Ha pece k srdci mluví, « ozval se Pavel. »Huc1ba je sladká, líbezná mluva, každému srdci srozumitelná. — Pro city, pro nž by v žádné ei slov se nenašlo, ona má výraz, v ní každý najde ohlasu. — Slyšíte ho!« >>Slavík, slavíkk< zvolali všickni a chvíli

klokot jeho líbezný

mlky

po*

slouchali.

»Jsou

ekl

beze

slov,

pece v nich

a

tolik

mluvy!«

Józa.

mu

»Jak byla

písn

také

to

ty

konen

zvuky

z

hrdélka padají, jako perliky, « ekla Dorla, která

rozpaitost, v niž

ji

píchod Pavlv

»Jemu padají perliky, ha tob, jako ržiky, « ekl Petr.

té

uvedl,

pemohla.

Marišce v pohádkách, padají

»Jenže mnohdy bývá na nich mnoho trní,« doložil Pavel. jde rže sbírat ha nechce být od trní popíchán, ha obalí ha pozor dá,« ekla Dorla.

»Kdo

si

ruku

za?

»Hanebo hezky trní huláme,« Petr se ozval. »Cím by se bránila, kdyby nemla zbraní?« Dorla se pela. »Rže je pohlaví ženského ha ženským zbran nepísluší, « Józa prohodil.

»Beztoho

se

jim každý hned vzdává na milost ha bez boje všade vys

hrajú, že ne, Pavle ?«

»Ne

každý, Pete;

mnohý

brání se radji

dokud mže, než by

žebral

o milost, « ekl Pavel.

dlúho netrvá, Pavle]« mínil Petr a nahýbaje se pes »To mi jsú milejší ty kvítka, které nemají trní, fialky, petr; klíe — ha kdyby Dorlika nebula tak pyšná, huž by se bula vtípila ha dala dvm osielým chlapcom po voavce; hale to háby jsom tam skoil

»Jenom

že to

plot, doložil:

ha kradl.

»No, pokej, petrklí, udlala a

já

ti

dv

dám,« ekla Dorla,

kytky, sáhla pro nit

chlapcm každému jednu pes

nkolik voiíavých do oteveného okna, ovinula

vstala, utrhla

plot podala.

—

Petr

ji

vzal a

pivonl k

ní;

Pavel sáhl ne tak po kytce, jako po ruce, která mu jí podávala, držel kytku, ale ruku také pustit nechtl, a Dorla musela o krok blíže k plotu, aby ne? stoupla na záhonek.

135

»Tys pece

ta

nejhodnjší, nejrozkošnjší, Dorlika má roztomilá,

do smrti nejdelší moje znejmilejši — žádná jiná!«

zpíval

si

Petr a hodiv

»Žádná líbení ji

na

apku

zhuru, zaal

jiná!« šeptal Pavel, a skloniv

n

vtiskl.

— On^ ale mu

Dorla, »)e tak

dupat

a

Józa

mu

zaal

hrát.

ruku odtrhla, a jak zpátky uskoila, šlehla

višová haluzka pes elo. »Za to musíš být hutržena!f<. ekl »Ne,<'< bránila

si

elo na Dorlino rám, velé po*

Pavel, chtje haluzku ulomit.

pkná

ha huvadla by jako

její sestra,

kterú

mi o vánocích zlý chlapec vzíl, háby mne pozlobil. »Hat to povra, nechtíl ji vidt v ruce jiné; hale esli bula pro jiného, dostaneš ji nazpt, « pravil Pavel. »Nech si ji,« ekla Dorla šeptem, a tvá zaobalila do višových kvt bojíc se, by Pavel nevidl pi svitu msíce její blaženost. Pavel chtl ji uchopit za ruku; v tom bylo slyšet pijíždt rychle njaký povoz. — Petr a Józa, kteí zpívali a hráli, umlkli. »To jsú hrabcí kon! zvolal Petr. »Snad jed hrab dýmu ha Jano Mia!f< zvolala Dorla radostn a rychle nahnula se pes plot. »Pozdrav Pánbuoh! Jako je?« znlo s vozíku, když jel okolo chalupy. i

»Dobe, dobe, vítáme

z cesty !«

odpovídali u plotu

stojící;

jen Pavel

—

mlel a stál, jako by ho byl s nebe srazil. \'ozík rychle ujíždl k zámku ním Bello s radostným štkotem. S balkonu ozval se radostný výkik

a za

a všickni zmizeli.

Petr

chtl ješt posekat;

ale Pavel, že

musí

dom,

dal >.>ciobr noc« a ne;

dbaje na Petra, odešel.

»Copak mu

do hlavy vlízlo?« myslil si Petr, jda za nim. — Dorla nimi, pak ale zavrtvši hlavou, odešla tiše do stavení.

zase

dlouho hledla za

\'ll.

»Dobre mi bolo doma, dobré, ale už som len predsa videu, že tuto muoj domou.fc ekl Mia druhý di:n ráno k žen, když si bvl celý dvr prohlídl a

na pole

136

jít

se hotovil.

»Však jsom si's

dyma

jsom se, háby ekla Manka.

ráda, bála

nestýskal/<

se

tam píliš

ti

nezalíbilo, ha

potom

»Ej nie, žena moja sladká, už to nie, už len tuna zostanm, dokial'

svt

Pánbuoh na

nahá,«

odpovdl Mia,

vzav Honzíka, který

a

ma

se táty

po své povinnosti. Jano ale chodil s místa na místo po návštvách. — Pinesl s sebou rozs liných vcí ze deva vyezávaných, jakž se na horách dlají. — Dorle pií nesl krásný kužel a vetánko, jež Hena jí poslala; Józovi velkou píšalu pastýskou, fujaru, a hned mu na ni zapískal. »I to haž huši zaléhají,* ekla bába. »Hej, v izbe; ale ke z veera hen na horách pískajú na fujary, lebo šuhajci pod obloky (okny) dievencom hrajú, ej, pouli byst, jaká to pkná

ani spustit nechtl, šel

muzika!« ujišoval Jano. »Ha co si pinísl sleence ha paní hrabnce?« ptala myslila, že

se

Dorla žertem;

nic.

bou by som rád milostpanj doniesou geletku bryndze* lebo oštie? pok,** len ale už je teraz nie tak dobrý ako v jeseni a v zim. — Kišasoke »Ej,

doniesou som valacha. »I cože, valacha ?« zvolala bába.

mámo,

»Ale,

co se divíte,

valachy. Snad to ze

»Ha

vždy

jste slyšela, že

deva njaký, « ekl

pastýe ovcí jmenujú

Józa.

»já jim dobe rozumím, tebas nkterá slova hu nás íkáme, jenže nkterým vcom dávají hned na myšlínky pijít. — No hukáž nám toho

tak,« pravila bába;

zcela jinak pevrátili, než jako

jmína, že mi

nemžu

valacha !«

Jano vyndal

z tašky,

bez které se nemohl

pastýe, kterak sedí, v jedné ruce drže fujaru, krku velkého ováckého psa, jenž se k

nmu

»Ha umlé,

to's

dlal ty sám?« ptala

deva vyezávaného druhou otoenou maje okolo

obejíti, ze

lichotí.

se Dorla, obdivujíc se práci

ne

sice zcela

dobe a ist provedené. sám,« odpovdl Jano skromn.

ale dosti

»Hej, já

»To ztebe, chlapíku, bude njaký ezbá!« ekl Józa, omakávaje práci. — A tak mu slena ekla, když jí dárek svj dával, a on jí odpovdl: »Ke kážete, budm!« i

»To záleží na ekla slena.

tvé

Kbelíek sýra ovího. malých soudk. *

""

vli

a

Též oví

na tvé chuti,

sýr, který se

jestli

by

se

ti

pipravuje jako švýcarský,

to

líbilo,

ale ve

form

137

»Vravili

mi milostpánko,

ma vuolu ís alebo

že sa

za rezbára lebo

budm

uif, a

emeslo

ke

sa

nauím,

že

budm

sa uif volaké,* lebo za horára,**

muožem by aj gazdom, a že muože zo ma vysta statený lovk. >^Tak jest, to všickni o tob myslíme. K emu bys tedy ml vli jít? Co

alebo že

bys rád

se

uíl?«

»Kj, kíšasoiíka

moja

bysom

sladká, najradšie

— ouce pásau,« ekl chlapec,

dvrn

k ní pozdvihna. po krátkém pomlení krásné oi svoje »Ovce pásl?« divila se slena. »Ty tedy nemáš chuti k uení?«

«Muožem

aj

sa

ui,

aj

ouce pásaf;

muožem

aj

na fujaru hraf,

aj

rezaf

volaké pletky.

»To

nejde, chcešíli jedno

a ukazujíc

na sošky

poádn zastati, nemžeš

a poprsí z

byly, tázala se dále:

»A naože by mi

»Což by to

mramoru

se

ti

druhé, « ekla slena, a sádry, jež v pokoji rozestaveny

nelíbilo,

i

kdybysi takovéto dlat

bolo?* pokril chlapec ramenoma, dívaje

uml?«

se s

jedné

sošky na druhou.

»Ale já myslila, že ty máš k tomu zvláštní chu, vždy ty rád vyezáváš a rozliných vcí jsi mi již udlal?« »Ke sa vám to páilo,*** kišasoka, a jinšú robotu som nmau, vyrezá* vau som.« »Vždyjsi mi ekl, že ti zahradník nkteré vci z tch, co jsi z drát i

penzm

rád?« nebyl jsi »Ej vru, pán zahradník predávau oltá za oferu,"]- nbou by som to tak predau,« ekl Jano. »Naože mi ve^a-í-"^ peazi; a ked budm robit", do? vždy dos peiazí. \'e je budm strádat", budm stanem pláu, a Hena už zavitá. &{"}"}»A nelíbilo by se ti podívat se do svta, poznat cize krajiny, krásná upletl, prodal; a

ma

ke

msta

znamenitosti?« zkoumala Jelenka dále. Chlapec se zasmál a zakroutiv si hlavou, pravil: »Ni ver, už som dos svta zksiu. Svt je zlý — len Pánbuoh je dobrý. — Ej, sú ludia biedni a jejich

—

Milostpánko nás po Praze voíakd prevádzali, všakovuo tam kostoly, hrdé sklepy*, pkné domy. ukazovali, páilo sa mi to, krásné Bolí sme aj v divadle, zpievali tam pkn, krásn !«

i

vo

\'iedni.

s

»Líbilo se

ti,

co zpívali?

Rozumrs tomu?«

ke

sa tak kiútili na lavý, na »Lúbilo sa mi ver, ale som sa nasmiau, pravý bok a bhali hen sem, hen tam ako pochabí.** — Len jedna zpv? sedí pišla, bola zadumaná, smutno zaala zpieva ako slavik, kyna,

ke

ke

Myslivce. '*' Líbilo, f Vetší ze byl plat, než zásluh.i pi práci, tf f Je ženou, má hlavu zavitou v plen. " Bohat krámy. *

158

Njaké.

'*

ft

-"^^nolio.

o

v klictke* ulapcný. — Hádám** nchceli jej da frajera, ho lúbila. Na; — ostatok zomrela a hádám aj on zomreu. Tak som pe plakau! — Velmo sa mi to lúbilo, len ale predsa bysom nchceu v Praze býva. Tak som za* hýkol,*** som poul,-{- že sa hen sem pohnme. Tuna sa mi najlepšie páí; aj by v Korálovicich bolo, keby tam milospánko bývali. »Tedy se ti mezi námi stýskat nebude?« »Ej, ver sa mi nebude. Ludia majú ma tuna rádi ako doma. idm

u

ke

pkn

Ke

po ddin, každý sa ma zpýtá: Akože sa máš, Jano? — Bábina rodina, pán fará, pán rektor-]"]- — dobí to sú ludia! Náš pán rektor v Korálovicich je taký morútný lovek-J"]"]- — len sa obzreš*, už ti dá záušek. — Ej, a milosf* pánko a milostpaní, cože poveda aká to dobrota! — A kišasoka! — ej Bože! — ke mi to doma na um zišlo, ništ sa mi nelubilo, — len ma to tiahlo

o

nazpak,«:

upímn

se chlapec

piznával.

»Tys ekl, že máš sestru tak rád; netoužil bys po ní?« »Ve má už Hena muža. — sme sa luili, vravila mi: ,Nože, Janko, muoj dobrý brat, nože sa k nám skuor** navra.' — Reku: ,Milá moja sestra, už ti za dlúho nprijdm, ale na tba nikdy nzabudm. ""•"•' — No ve je šastná a milší jej bud Pálík nž já.« A setra slzu s oka, skoro ped slenou na kolena padl, ka: »Ak budm — kde budm, Boha chváli budm — na vašu dobrotu nikdy nzabudm.« »Vždy my t máme rádi, a když pi tom setrváš pastýem být, nebude jist bratr proti tomu eho namítat, jen když budeš užiteným lovkem, ekla Jelenka, pohnuta chlapcovou vroucností. »Ale bysom aj rezbárom bou, aj bysom do svta išieu, ke byst kázali

Ke

i

—

o

všetko urobiu,

vaša vuola.cc dodal ješt Jano, boje

je

se,

že snad

pece

kdyby nepodrobil se zcela vli hrabte; než slena mu to rozí mlouvala. S lehkým srdcem odešel ze zámku. Když Jelenka hrabti celou tu rozprávku povídala, ekl: »Není úmysl nutit ho k nemu, v emž své blaženosti nehledá, aniž chci vli a svo? bodu jeho obmezovati; nech je pastý nebo umlec, on mi vždy zstane pochybil,

mj

milý.« Petr

nevdl, pro

ním, ptal se ho, ale on a

konen, když Pi rozchodu

pravil: * *

»To

V kleci.

mu

tak na obrátku zmnil, pospíšil za

e na

jiné obracel a

nepiznal

se,

hrabte chválit zaal, zcela umlkl. když se ho zase ptal, co mu tak náhle mysl pokalilo, Pete: tu vidíš studánku istú, jasn, haní bublinky na

Petr ale,

je tak, **

veer neodpovdl,

se byl Pavel

Myslím.

*** Zavýskl.

Obrátíš. ** Záhy, brzy. ***

f Nezapomenu.

Slyšel,

ff Uitel, fff Divný, morousovitý.

159

ní není

—

—

Dobru

hale šlápne

do

ti

ní

vzhru vyhrne

kopyto, všecek kal

ha

je kaluž.

noc.«

»Jen v ní nemíchej, ha se hustojí!« volal za ním Petr. Druhého dne Pavel nedbaje Již na nic, šel do práce. »Cožpak, Pavle, nadlá hlavnika takových modin na

líci?« ptaly se

dívky, potkavše ho. »Jdite, jdite, líci,

na

háby

se já vás neptal,

odkudže máte

tuto na hrdle ha na rukú,« odsekl jim Pavel,

hrc^lo, tetí

ty

modinky

ukna jednu

na

líce,

tuto na

druhou

na kulaté rameno.

dvata, necht ho — to víte, že se ze všeho odseká. Kdo je sám erný, rád by každého na erno obarvil. Pote, pote,« ozvala se Lidka Krá; »Pote,

táhnouc dvata pry. Bála všelicos vdl o ní a jiných.

líkovic,

Pavel ale se ušklíbl,

ka:

»Trefil

se,

aby Pavel

více nemluvil,

nebo on

jsom hu vrch hrušky, vete?«

Také chlapci se ho ptali, co mu bylo. »Bulo mi,« krátce odsekl. »Že prý se's bil?« chtli ho škádlit. »Bil jsom se; kdyby hale s vámi to bulo, nebulo by znát na

mn,«

odbyl

radji za zuby.

je Pavel, a chlapci drželi

S Petrem potkali se nkolikrát, ale Pavel byl celý

den zamraen

a Petr

studánka nezistila.« — Pedpolednem šel Pavel okolo panské zahrady, vidl stát Dorlu s Jelenkou a hrabtem v dvrné — jak se mu zdálo — rozmluv; odpoledne ho to zase hnalo k chalup bábin,

si

myslil:

a tu slyšel

»Eše

se

Janv

hlas, který zpíval:

»Dosf

že

viša,

crcša

od

ti

i ich otváráš,

tuoní*

i

vidím

slnca:

fa;

okeneko, moje srdicko,

cez

nzatvárajže,

srdieko moje,

nkry

okicnca.

»Ped Dorliným oknem

ich zatváráš,

stojí

višn

a

tešn,

jí

sa.a

to zpívá,« myslí

si

Pavel

jako postelený jelen utíká okolo sadu. — Jano stál sice ped chalupou, ale díval se ne na Dorlino okno, nýbrž na zámek, kde za jedním oknem bílá ruka karmoasinové záclony dol spustila, a tu mimovoln myšlenky a

svoje v písni vyjevily ' Stíní.

140

asn

ped prvním májem, mli ješt dležitou uschovaný a jen okrášlení scházelo; ale který práci. Nkterý ml již stromek chtl, aby láska jeho ukryta zstala, ba ani dve samo aby nevdlo, kdo jí máj postavil, ten ekal se vším na poslední chvíle, aby tajemství svoje šli

chlapci

pod pláštm noci S

veerem

nž

se

pole; bylo

skryl.

nastal

po

celé vesnici jakýsi

tajemný ruch.

Dveky asn

hospodyn napomínaly: »Nezapomete venku mlíný mléko cedí), dížky, ha nám ty mrchy nkterá nehuarujú.«

krávy pospravily, (skrze

s

a

Všecko náadí uschovalo se dovnit stavení, chlévy se dobe zavely, okna zacpala, a když se smrklo, vzala každá hospodyn svcenou vodu, pokropily všecky dvée u stavení, prahy — a ped práh chlévu položivše velký tverec zeleného drnu, také ho pokropily. — Mnohý muž hrozil žen: »Pokej, to má pan fará vdít; nevíte, co káže o povrách?« Ale ženy mly vtší strach ped arodjnicemi než ped panem faráem. — Pan fará všecko s Pánem? bohem, ale taková ochechule prý s áblem spolky drží, a když pometlo osedlá a v povtí rejdí, teba se chrániti dobrým duším. Bába sice vždy íkala, že se nemá vit v áry a povry, ale každý rok kropila a drn kladla, a to hodn široký, aby prý mly ty ertice co poítat.* Nevdla sama, jestli ji k tomu pohání strach anebo zvyk; ale kdyby jí byly pak krávy zaaly náhle chudnout nebo mléko ztrácet, byla by snad pece vinu tomu dávala, že se ped arami nechránila. Leckdes vyklouzl ze statku neb ze sadu chlapec, a nesa pod šerkou schovanou sekeru a pilku, pospíchal k lesu, ohlížeje se, zdali ho nikdo ne; sleduje. — Kdo stromek doma ml, ten si hledal místeka v zákoutí, aby

ho mohl ozdobit. »No, Pavle, máš huž máj schovaný?^ zeptal se Petr svého druha, se? tkaje se s ním podveer. »K emu? Nemám, komu by jsom ho stavil, « mrzut odpovdl Pavel. »ekni radš, že je hu tebe eše hapril, ha májová svtlost že ti eše ne* svítí.** Bláznový, co ti vlízlo zase do hlavy, že tak rozprávíš? Já myslil, že budeš po verejšku zpívat ha tancovat, ha ty chodíš, jako by ti buly kury zrno vyzobaly.« »Ha plevu nechaly, dobe jsi trefil, práv tak,« ekl Pavel trpce a dal se do smíchu, jak bába íkala, »studeného«. Petr zstal chvíli ped Pavlem stát se založenýma rukama, pak ekl skoro arodjnice, kdyžby chtla do chléva kravám uškodit, musila by díve všechny traviky v drnu spoítat, pak by ií teprv bylo volno drn pekroit. ** Od druhé tvrti msíce íká se, že zaíná svtlost na druhý msíc, ku p. v polovici dubna zaíná svtlost májová. *

141

smutným hlasem: ^Rozumím

ti,

dobe

pomyslit, bul to Srna! Škoda, škoda

— Kdyby já t neml

té

ti

rozumím!

hlavy, že

— \'ždy jsom

mu

tak tuze rád, rek! by jsom: ,S

—

by mezi námi nebulo.

ha

víc

za

adra stril, vyhodíš/*. S tmi slovy šel Petr

Hale vím, že záhy

ze dveí; Pavel

ho

si to mohl pod kuklu podáváš! Pánem bohem si bu,'

se

ji

poznáš, ha raka, co

nedržel, ale slova jeho

ti

oste

ho dotkla. »Kýžby jsom mohl Dorle tak vit jako tob, Pete!« vzdychl si z hluí boka. »On je krásný, huený, ona je chytrá, vidí, že jsom já proti nmu hlúpý chlap!« zvolal po krátké pestávce, kdežto byl po sednici rychle pe; cházel. — »Oh, ten ábel, ten mi zasadil raka za adra, který mne haž do tiskla ruku víra ha tak se na mne podívala, srdce štípe! — Ha pece že by jsom jí bul hlavu k nohm sklonil. — Tak že by lhát humíla? To nemúž být. — Blázne! blázne!« udeil se do hlavy, — »nevidíl jsi, kterak radostn vykikla, když ho vidila, kterak laskav se na ni podíval, nemluvili dnes spolu v zahrad? Snad vera; vždy smí do zámku, kdy chce, dvée jí jsú oteveny, ha on smí k ní. — Oh, áble, kdyby pece tak bulo, kterak strejka ekl, kdyby bula hrabte milá ha ne Janova! — Nesrovnáváíli se to? Neeklíliž Józa, že pojedu do Prahy? — Hrabte milá! — Ha on by ní ml pohrdnut? — Jinému by ji dal za ženu ha tak by jí chtil est navrátit ha chastnú ji huinit? — Ne — to nesmí — já by ho zabil, vytrhl by jsom mu ten zrádný jazyk z hrdla !« zvolal vášniv, hroze ped sebe pstí. — Ale po chvíli lom rukama, skoro s pláem zvolal: »Hale ne — ne — to nemúž být — všecko je to lež — já nevím, co mluvím! — Odpus, Dorlo, odpus, já ti hublížil! Tys handl, hale já jsom nezvedený chlap !« Zakryl si oi se

mn

i

i

a umlkl.

Z

návsi ozvalo se práskáni

Šlo jich jednou

adou

asi deset,

mnoha bi;

chlapci

vyhánli arodjnice.

dvanáct, a všickni dle taktu práskali.

nimi bhaly, chválily jim to, a staí si povídali: »No, to znají, hani se žádná neomží, všechny je odprášejí.« Pavel se zvedl a vyšel ze sednice. >ílla tys ešedyma?« divila vesnické

šukajíc »1 la

s

ti

se

Dti

chlapci

matka,

po vni. kdeže

mám

být?«

»Nu, myslila jsom, že pjdeš do lesa; huchystal si's sekeru ha pilku. — Tu to máš!« ekla matka, a oboje z výklenku u chléva vzavši, Pavlovi do ruky dávala. vHale,* dodala, ohlédnouc se do šera, »ml jsi díve jít, je pozd do lesa. — Nu, ty tajn, háby t nikdo nevidíl, vet? Já nepovím, neboj /-/2

se,*"*:

usmála

se stará

laskav.

bylo v tom okamžení, jako by musel matce okolo krku padnout a požalovat si; zdálo se mu, že by ona jediná mohla ho ukojit, jako tehdáž, když ješt ukolíbavky její konejšívaly jej v libý Pavlovi

spánek. Ale stud jakýsi ho zdržoval

cit

svj

Schoval sekeru a na, a dotkna se matiny

jí

vyjevit.

pi tom myslil, k emu ruky, dával s Pánembohem. »Eše ti muším nco povdít, chlape, « zdržela ho matka.

a pilku

pod

šerku, aniž

tu bul Petr, šel strejka k

— odpus mi Pánbh »Dobe

jste

nám,

hích

hudlala,

chtíl s

—

tebou mluvit, já jsom

že nejsi

mamiko,

když hale ekla

»Prvé,

mu

dyma.«

já nechci s

ním

nic mít,«

ekl Pavel

ve dveích. »I

zapla Pánbh; šak po

mn

lízlo,*

když

s

tebú mluvil, « ekla

si

stará,

vyprovodivši syna až pes práh. »Ha kam vlastn chci jít?« ptal se Pavel sám sebe, pijda ped vrátka. Chvíli rozmýšlel, otálel, pak ale dal se k dobré vod, kudy vedla nej;

—

k lesu. Celou noc bylo po vesnici v šeru noním vidt pebíhati mužské postavy, ped každým stavením, kde byla svobodná dvata, bylo slyšeti šum, a teprv pi svitu ranním chlapci utíkali od svých stromk, pi nichž hlídali, aby jim je jiní nezmnili neb neodnesli. — Petr ml hlídku; chodil okolo zámkuPráv odtroubil jedenáctou a obcházel okolo zahrady; tu vidí blížit se ke zdi zahradní mužskou postavu, nesoucí na ramen stromek. Petr ustoupil do stínu strom okolo zdi zasazených, a díval se, kdo to. Poznal Jana. »Komuž pak ten chlapec nese máje?« myslil si a pozoroval, co bude Jano dále dlat. — Jano podepel stromek o ze, vyškrábal se na ze, stromek petáhl na druhou stranu, pak za ním dol se spustil. »I kýho výra?« myslil si Petr a díval se pes ze, kam Jano se strom* kem pjde. Chlapec probral se skrze koví na cestiku, a netrvalo jen ní kolik okamžení, stál pod sleniným oknem; tam zasadil štíhlou blokorou bízu, již si byl v lese za dne již vyhlídl. — Chvíli tam ješt stál, snad že poslouchal píse slavíka, který líbezn v háji klokotal; pak ale odešel do zahradního domku, kde spával. »Hm, tedy ne Dorla!« ekl si Petr, odcházeje od zdi. O plnoci picházel k bábin chalup; u Dorlina okna vidl již stromek, ale byl njak nízký. »Copak jí chce ostudu dlat?« zaal se Petr mrzet. V tom ale ze stínu tešn ped chalupou vystoupl Pavel sám, kývaje mu, aby postál. * Nemilý cit, jako by nco po lovku lezlo, že nemá pokoje. bližší cesta

143

»Ondra

postavil ha

jej

—

sám pod ním chrápe.

Chci inu ho odnist.

—

proto radš jdi s cesty. Ty jakožto hlída nesmíš takové vci vidt. Esli se neprobudí, zatrub mu do husí, háby se probudil ha záhy se mi s cesty huklidil.«. To Pavel Petrovi do ucha šeptal. Petr tiše nazpt popošel, aby ho nebylo vidt; Pavel ale z polehounka jako kocour, když chce ptáka lapnout, kradl se k stromku; pomalu jej zaal ze zem, kde byl zadlán, vytahovat, až jej

Kdyby

se hale probudil,

pijde to k

bitce, to víš,

pak do náruí, kradl se s ním okolo sad pry. — Ondra chrápal a nevdl nic. Petr nasadil troubu k ústm, a co mohl nejsilnji, Ondra zaal odtrubovat plnoc, jda schváln okolo Ondry hezky zvolna. probudil se, uleknutý vyskoil, zaal si mnout oi, ohlížet okolo sebe, nad sebe — stromek pry. — Petr odzpvoval si svoji ponocenskou, ani se po vytáhl.

Vezma

jej

-

nm

neohlidl, jda zvolna dál a dále.

»On mi

to

a pustil se za

nehudlal,

ale

snad

vidíl,

kdo

to bul/c povídal

si

Ondra

ním.

»Kde jses tu vzíl?« divil se Petr. »Kde jsom se vzíl? Nu, dyž to musíš vdít, tedy vz: máj, hlídal jsom

jej,

zadimnul, ha

nkdo

mi

h

jej

postavil

jsom Dorle

odnísl.«

bulo by, kdyby tebe bul nkdo odnísl. Takoví chlapi, jako ty jsi, nerost na dubech. vNedlej si ze mne žádné smíchy, « durdil se pyšný, ale hloupý Ondra, »ha povz mi, esli si nevidíl, kdo by mi jej bul odnísl ?« »To víš, že nestojím na jednom míst, halebrž okolo celého zámku chodit muším; když jsom na druhom konci, nemžu vdít, co se dje tuto. Zeptej se druhého, ha když hlídáš, radím ti, nespi, jako by ti makos »I copak je o máje, je jich plný les;

víc navaili.

slovy se Petr obrátil a šel dále. Ondra ale ztrápený a zahanbený ubíral se dom. — Pavel donesl mu stromek za stodolu, kde mu jej postavil. Pak se vrátil a vztyil na místo nízkého vysoký štíhlý smrk, jehož kra byla vyezána jako pentle až nahoru; od vršku vlál fábor ervený, ns S

tmi

pkn

kolik loket dlouhý.

»Tak a hlídal;

to

má

být,«

ekl

Petr, jda zase okolo.

Pavel

vedle okénka byl ale Pavel sám,

stál

kolem, smáli se Ondrovi. Když jen vdt, na koho asi Dorla myslí, o

kdykoliv

šel Petr

kom se ji zdá. smutný a pál si Na úsvit, když zaslechl, že se okenika otvírá, odkvapil, aby ho nezahlídla. Ale Dorla vykoukla za ním, myslíc si: »Jen hutíkej, vždy já vím, že tys to byl

bul!«

A

dívajíc se

a ústa její se libé

144

vzhru

usmála.

na krásný strom, zaervenala

—

se radostí a hrdosti,

Když

ráno probudila a bílé záclony u postele rozestela, vidla na stolku u lože ve váze krásnou kytici. Mile ji dojalo to nmé sice, ale pro ni srozumitelné pozdravení, nahnula se k vonným kvtinám, zulíbala medové jich rtíky a z oek jejich etla poselství, jež jí povédíti mly. — Mi* lostný úsmv pohrával jí okolo rt a oko zvlhlo. — Postavila kytici na stolek, se Jelenka

mkounkého lžka

jako ptáe z hnízdeka, ustrojila se, aniž si bliku, která jí vždy posluhovala, k pomoci zavolala; pak rozhrnouc bílé záclony, otevela si okno. Slunce vycházelo; modrozelené vrchole a špice hor ozáeny byly zlatem, a temné jejich rysy se krásn odrážely od jasné oblohy, ržovými ervánky polité. — Zelené údolí bylo ješt v stínu, ale na vesnici a do oken zámku padal svit slunce. — Stavení nebylo hrub vidt pro stromy, iichž vrchole obaleny byly kvtem; jen vž kostela s tpytícím se kížem na špici vzhru nla, a stechy u fary a školy v blozelenu stromoví se ervenaly. — ti štíhlí vysokorostlí mládci vrch, jichž ruka lásky z temna lesního si pi? vedla, zasmušilé jich hlavy erveném zdobíc, by pomohli svtit svátek máje

vyskoila

z

A

— jak

krásn

vyhlíželi mezi

pannami jasnolícími, v bloržových ízách!

—

každého koví ozýval se zpv ptactva, povtí bylo pro; dchnuto tím nejvonnjším kadidlem, všude, kam oko pohlédlo, bylo vidt, že píroda svtí slavnost lásky. První, co Jelence do oí padlo, když okno otevela, byla bíza. Akoliv zpsob ten mezi pány nebyl, domnívala se pece, že snad hrab jej násFedoval»Kdož jiný by mi postavil má)?<:< myslila si, dívajíc se na krásný strom, jenž nestál ped ní s hlavou vzhru vztyenou, vlajícím fáborem ozdobenou, ale chvjící, s hlavou sklonnou, na níž žádná ozdoba mimo hebounké proudy dlouhých vlas, v nichž blostné tlo zahaleno bylo — smutn, jako by o mi; lost prositi chtl krásnou pannu. — Oko její dívá se na hory, do údolí, na vesnici okrášlenou; úsmv pohrávají kolem rt a náru se rozevírá, jako by k láskyplnému srdci pitisknouti chtla celý ten krásný svt — i smutnou bízu. Nikdy ješt nezdála se Jelence píroda tak krásná, nikdy nebyl cit k Bohu a lidem tak vroucí u ní a nikdy necítila se tak nevýslovn blaženou, jak toho rána. Sepnouc ruce pes prsa zbožným citem rozechvlá, klekla, vzdechnouc si z plné duše: »Bože, díky tob!« Dlouho stála u okna pohížena v modlitb a rozjímání. Slze leskly se jí na lících jako rosné krpje na lupenech ržových. Od veera byla Jelenka Hanušovou nevstou od matky požehnanou! Od okna odstoupnuvši, vzala vázu s kyticí a tichounce vešla do pracov? ního pokoje. Div že nevykikla pekvapením! Pokoj ozdoben kvtinami

Z háj,

z lesa, z

145

pekrásnými, jakýchž Jelenka nebyla v zahrad vidla pedtím nikdy. Na stole leží knihy nové, vzácné, o podstavec open je krásný obraz. Poznává v tch darech vkus a nžný cit matin a Hanušv, oko její však obrací se ode všeho k obrazu nebožky matky, okolo nhož se vine zelený bean. Dlouhou chvíli hledí do té ušlechtilé tváe, pak teprv obrací zvlhlé oko ku kvtinám, a naposled stane ped novým obrazem, jenž pedstavuje štstí rodinné. — Pod dubem, okolo jehož kmenu se vine svlaec až nad samu korunu, kde bílé svoje kalichy vzhru k nebi vypíná, sedí krásná mladá žena; na klín jejím hrá si dít roztomilé, rusovlasé, modrooké. \'edle ní sedí muž silného tla, jehož výrazná tvá od slunce opálena; ten s díttem hraje. — Nedaleko u zelených polí stojí vypažen jeho pluh, kobylka se pase, híb okolo ní poskakuje, a pán jejich odpoívá od práce u ženy a dítte. — Jelenka se všecka na rozkošný ten obraz zahledla, a pocit nevýslovné blaženosti, jakýž vyobrazen byl v tvái mladé ženy na dít svoje hledící, odráželsei vokujelenin.— Piblížíc se k samému obrazu, vdechla políbeni na blounké elíko dítte a pak si hluboce vzdychla; mla srdce peplnné. Vtom se tichounce dvée otevely a mezi nimi ukázal se hrab; vida však Jelenku již v pokoji, vstoupil. Nikdy nevidl ji ješt tak krásnou, jako to okamžení, když se k nmu obrátila uzardlá, s okem zaroseným, v nmž se jevila láska nejvroucnjší. — Mlky pojal ji v náru, a ona ovinouc rám okolo nho, ukryla uslzený obliej na jeho prsou. »Dešní noci,« ekla Jelenka, když se byla z náruí Hanušova vyvinula, ukazujíc z okna a kolem sebe, »vládla zde kouzelná njaká moc, která všecko okolí v ráj promnila arovným svým proutkem; mne ale nehodnou nejí štdeji podlila. »Pánbuh svým ve spaní uciluje,^ usmál se hrab. »I máje mi kázal dobrotivý král duchu postaviti, a to sice ten nejslinjší stromek celého lesa,« dodala Jelenka s milostným usmániin, ukazujíc z okna na bízu. ~ Hrab se vyhnul ven, a vida brízu, divil se: »0 máji, Jelenko, upímn se ti vyznávám, že nevím. >^Ne, a kdo by jej byl postavil?« vNevím, ale dovím se, kdo ten smlec byl,«. zamrail se iirab. vProsím, Hanuši, nemra se, nech brízu odnésti, mrzííli t, ale na nikoho se proto nehnvej; snad mi chtl nkdo radost udlat, vda, že se mi ten zpsob libí. Možná, že zahradník sám ji postavil, & mínila Jelenka. vTo je jako vyznání lásky; nemže mi být lhostejno, kdo se odvážil uinit je mé nevst. Ale neboj se, že bych koho proto snad trestat chtl, že tys se mu zalíbila, « ekl hrab, pohledná na ni s vroucí láskou; >jale za; i

146

hradnik to nebyl. Byl u mne do noci zamstnán a pak šel stavt máj blice. ekl vera, že by se rád oženil. Já nui to také schválil, a dnes chce o ruku bliinu matku naši poprosit.

mn

»0h,

jak

je hoclný

tomu dobrému dveti

lovk, « ekla

— Jen

bude ona šastná! Zahradnik i

Jelenka, a ráda jsouc, že se

pravila dále: »Já se cítím

šastni byli.

preju, že

nevýslovn šastnou

kdyby Dorla

a ráda

e

na jiné obrátila,

bych, aby všickni lidé

také veselejší byla a štstí došla. Té zajisté

že Pavel máj postavil, viz, její je nejvyšší a pentle na

nm vlaje jako prápor.

Ta bude mít radost.« »Tedy Pavel se Dorle do srdéka vkradl? Nuž, a pro je smutná, když on rád ji má?« »To je práv, co ji myli; kdyby vdla, že tomu tak, vše jiné by mu od# pustila. Ach, kterakž by neodpustila, když ho miluje! Ale bába nebude chtít svolit,« ekla Jelenka a vypravovala Hanušovi, co vše o Pavlovi slyšela celý ten pomr, prosíc, aby ho vzal do svojí ochrany. »Je?li jí hoden, zajisté; vždy víš, že bych, tak jako ty, každému pál dopál, « pravil hrab. — Pišla hrabnka, takové štstí, jakého a trojlist ten šastných lidí bavil se spolen, až zvony svolávaly do kostela. Den Jelenina narození byl vždy pro svobodnou chasu svátkem; ráno byla v kostele zpívaná, pak vedl uitel dti školní do zámku, a tam jí nej* starší dve za všechny ostatní školní dti i za celou ves pálo a kytici po? i

i

mn Bh

nebo

hrab o školu jak náleží se starali v každé pípadnosti, Jelenka ze svých penz dtem asto radost dlala. — Odpoledne byla všechna chasa do zámku pozvána. Tu byla hostina a tanec, což mnohdy dalo,

nejen že

hrabnka

a

i

až

pozd do

noci trvávalo. Také na ten rok bylo vše tak ustanoveno, a

Mia

povídal Janovi, že to bude veselý den. Pede mší ješt, nejprvnjší ze všech, byla v zámku Dorla slen pát štstí; nemajíc nieho vzácnjšího, co by jí dala, ochoila pro ni párek snho; bílých holub — takže z ruky jedli, jako psíkové za ni chodili aneb na ramena jí sedali. Ty ji dala, nemyslíc ani, že slen se tak velmi zavdí. »A kdo ti postavil ten krásný máj? Vi, že Pavel ?« ptala se hned slena.

Každý se na nj dívá; každý hale hádá, že ho Petr dal, ha bába teky. Bruila, že pej huž ti chlapci zaínajú lítat za mnú jako vely za medovým kvtom. Oh, ona by nechtíla dokonce, háby »Hano, on; krásný

je,

vete?

nám chodíval, spíše by Petrovi dovolila, hakoliv pála, mne dost asu eše,« ekla Dorla s uzardlou tváí a slze ji polily. Pavel k

»Ale

že je

na

Dorlo, víš Pavlovi nyní?« zeptala se Jelenka dále. kterak ne!« zašeptalo dve.

ty,

vOh —

147

bude dobe, « tšila ji slena, a pitisknouc si ob ruce Dorliny k tlukoucímu srdci, svila ji, že je Hanušovou nevstou. Dorla nevila svému sluchu, divila se, že prý to pece jako bratr; ko? nen, když jí slena ekla, že to není láska bratrská, velice se radovala, kouc skoro s pláem: »Ba, lovk hani neví, odká ha kde se ta láska vzíla, hani se neptá. Vyjde ha zajde jako slunce na nebi, ha nemúžem poruit: .Pokej!' hani ,Jdi!' IIuž je to tak od Pánaboha súcino. Hale o vaší svatb, srdce plakalo, dodala vesele. sleenko, to budu zpívat, kdyby »0 mojí svatb ty nevstou budeš. Prozatím ale ml o tom, co jsem ti

»Tedy trpliv

snášej a

mn

'<

i

i

ekla, « pravila slena, a dvata se rozešla. Byla zpívaná; když v krédu bas sám zpívat zaal, ohlédli se všickni na kruchtu, šeptajíce si: »Tof zpívá Pavel!« Dorla se zaervenala, Jelenka se

prav

hrab

usmála, mysli!

s

»No, huž

si:

ho poslouchal, Józa mnul

libostí je

na dobré cest. «

—

Jda

si

z kostela,

raclostí

ruce a Petr

byl by se Pavel rád

k Dorle pitoil, ale šla s bábou, a k báb pidružila se na cest hrabnka, Všecka rozmluva mladých slena a hrab, a Pavel mrzut obrátil stranou. i

—

i

máj. Rociie civat, máje clostavších, hanli neb práv k jich oumyslúm hodilo; chlapci a dvata, kteí

starých otáela se okolo

chválili,

jak se to

sob nemli,

párku k

dárcm

za

vedli kritiku, a jen dívky, které máje dostaly, tiše

n dkovaly. Ta má pece jen nejkrásí Jano nebo Petr, kdopak jiný?«

»IIale kterýpak se to Dorle tak hukázal?

njší strom, « povídali mínilo

si

nkteí.

—

»I to

se.

»Hale duata,

esli

pak

víte,

že

nkdo

postavil máj

Ondrovi?

— Ha

—

Za stodolu!« ozvala se jedna veselá mezi dvaty. »To snad arodjnice nkterá, « usmály se druhé. »I kdyby si ho chtíla nkterá vyhlídnut, toho Rúlu!« první ekla. »Hale podivte se, hu školy je zase ten máj s bílým smutkovým fáborem!«

kam?

Hádejte!

volali

mnozí.

Uitel, jenž staví a

šel s

Józou

a slyšel to, pravil: >>To

bych rád

vdl, kdo

jej

komu?«

»Duatúm,

co jsou ve škole, aby

mly

ekl Józa. smutn ohlédl se po bílé

také radost z máje,«.

Pavlem za nimi, jinak myslil a pentli, která vlála nad místem zašlých jeho radostí. »Heleme!« zvolala bába náhle, »sleence postavili teky máje bízu, ha Ale

Petr,

vidíte,

jenž

šel s

pkn to

Kdo

ji

vypadá, jen kdyby na

148

ábor ervený

mimo Jana a udlal hrab ze žertu.

ale postavil, to nikdt)

uhádl; každý myslil, že to

ni bul

Petra

!«.

nevdl

a

nebyl by

Po kostele pihnal

se

pan uitel

ditkami do zámku, pišel pan fará

s

slen,

ku každému milostná, dobrá jako andl. — Jelence bylo ten den ustavin do pláe. Jako kvtinka, když paprsky slunení mocn na ni dorážejíj hlavinku kloní, tak Jelenka a

rychtá, všickni

pemožena

pát

šli

štstí

která byla

blahostí a štstím hlavu klonila.

VIII.

Odpoledne dávala vrchnost mladé chase v zámku ve velké síni hody ili, jak v mst íkali, »banket«.''' — Všeho bylo dost, jídla, pití muziky, a sice té, podle níž se všem nohy v »koleku« pece jen nejlépe toily, — dudy a housle. Chasa byla sváten odna, chlapci v istých bílých punoí chách, stevíce s peskami vyleštné, každý jako by ho ze škatulky vytáhl, i

a

dvata pi

nich jako labut.

pece každý dobe

— Akoliv

se

nemuseli v zámku ostýchati,

Vávry v hospod. Všickni byli veselí, ale žádný rozpustilý. — Po jídle stoly se odnesly, dti odešly dom s výsluhami, a zaal tanec, k nmuž se pak mladí hospodái a hospodyn scházeli. Když Petr odpoledne pro Pavla se stavil, ka mu, že Dorla jíž nahoe Józa, nechtl jít, že prý co by komu pekážel a se tam blýskal, a že musí beztoho na hlídku; ale když Petr se hnval a že je na hlídku ješt dost asu ekl, zaal se pece strojit a sice s neobyejnou mu úpravností. Petr se v duchu smál, ale neekl nic; matka ale si to libovala, že prý se z toho chlapce pece cítil,

že není u

i

i

dlá lovk. pece ho to mocn tam hned okolo nich, Když museli zasednout mezi n, což se Pavlovi pranic nelíbilo, byl by radji vedle Dorly sedl. Dívky pohlížely po nm, že je tak vystrojen, a Dorla se usmála. — Když bylo po jídle, dti, jak již podotknuto, ze sín odešly, stoly se odnesly, a houslista už na skonu si chystal. Pikroil Pavel k Dorle, chtl s ní mluvit, chtl se jí ptát, co se jí pkného snilo; ale nemohl se nijak k slovu dostat. — Tu vešli z vedlejších pokoj do sín hrab, Jelenka, hra; bnka, pan fará, uitel, správec doktor, a dudák spustil k tanci. — Pavel už chtl Dorlu vzít za ruku; v tom jej ale Petr šouchl, šeptaje: »Vezmi slenu, musíme jí dát pednost. »Haby se mi vysmíla?« ekl Pavel. Šli

táhlo.

tedy, ale Pavel

—

ustavin jako

s

nechutí, a

pišli, ješt chasa u stolu sedla, chlapci

i

*

\^

Domažlicích íká

as velmi 10

se

posud krtinám

a

hostinám »banket«,

jež se prý

tam

za

dávných

skvostn dávaly.

149

»Jen jdi, což jsi horší než jiný? Nedej se zahanbit Pavel vezma do ruky šátek, popošel k slen a

—A

nebylo

s

ním do

kola.

Slena

se

usmála, podala

— Hrab

ped druhými; chut!« prosil, jestli

mu

by

ji

libo

ruku, a on sotva

si

Dorlu za ruku a tanil za nimi; ostatní pak ekali, dávajíce jim pednost. — Dorle tváe hoely a oi svítily, byla by slen ruce zulíbala; ale pod Pavlem zem hoela, když vidl vedle sebe hrabte s Dorlou se toit a její veselost pozoroval. Myslil, že je tak blažena po ruce hrabte. — Potanil, podkoval se, a rychle vmíchav se mezi chlapce, ze sin se vykradl. »Vidíme toho Pavla, co on si triiá!« prohodil Ondra rozzloben. »Šak kdyby slena vdíly, jaký to lovk, nešly by jist s ním.« Petr si nevšiml, že se Pavel ztratil, potancoval se slenou a s Dorlou, a teprv když ona se ho ptala, kam se Pavel podl, ohlížel se po a práv chtl za ním jít, když doktor z vedlejšího pokoje, kam vrchnost zase odešla, troufaje dotknouti se

jí,

pustil se v kolo.

ale vzal

nm

nechajíc chase volnost, na

»Který pak

je to ten

nho

kýval.

tvj pacient?« ptal se žertovn. s jednoho na druhého a makal epici; nevdlf,

Petr se zapálil, díval se

máíli Pavla vyzradit ili ne.

»No,« rozhodl se pojetinou, »huž se ešátko propálilo, ha kdyby já nes povdíl, snadno se domakat. Šak proto visit nebude Pavel, když povím, že on to bul, co ml hlavu rozbitu. Hrab, jenž pi doktorov otázce vdl, že to jiný není, a rád by byl Pavla lépe seznal, požádal Petra, aby jim nco zevrubnjšího o Pavlovi, píteli svém, povdl; Petr se nezdráhal, šel se spoleností, pi níž Józa byl, do salonu, kde díve sedli, a tam zaal o Pavlovi povídat, nezamle nieho. Když Pavel jako divý ze sín vybhl, spatil na dvoe strýce Srnu; lichotil se k psovi Bellonovi, nco mu podávaje, pes ale na nho vrel, k poí dávané vci ani neuchna. »Eh, cože mu dáváte?« ptal se Mia, jda mimo. »Kúsek masa, mám psy rád.« »Kh, ni jeten hladný a nevezme oci žádného jídla, hiba od velkomožného pána,« ekl Mia a odebral se do sín mezi spolenost. »Co vy tu dláte, strejko?^ ptal se s podivením Pavel. i

i

»Hm, jdu Pavel

se podívat, jak vás

mu neodpovdl,

a

na lep,« ušklíbl se Srna. — Srna za ním, ptaje se ho, nemá;li

starost, ^

odsekl nui Pavel, a vvtrhnus- se

pkn chytajú

hnal se ze vrat,

hlídku.

vMám i nemám, mu, pospíchal 150

s

to je

moje

vrchu dolu.

Bylo to tak v pohorské vesnici zavedeno, že synkové a eledínové sami svoje obecné sídlo hlídali; stídali se každou noc po dvou, jeden u vsi, druhý u zámku chodil. — Než pan fará do vsi pišel, hlídali hospodái; ale co fará chlapce k uení se štpaství pidržoval a jim navrhl, aby s poátku sady sami si hlídali, by jim bud pespolní neb ti, kteí pro nedbalost svou sad si nehledí, stromm a ovoci neuškodili, tu chodili mladí na hlídky, a pan fará mínil, že by vždy pi tom zstat mlo, aby chasa hlídala a otcové si pohovili. — Staí se báli, aby nedlala chasa výtržností; ale pan fará pravil, že se spoléhá na jich est, že se nestanou nehodnými všeobecné dvry, a chlapci uhodili se v prsa kouce, aby jen tatíkové bezpen spali. — Od té doby hlídala chasa. Výrostkové se tšívali na den, až si poprvé budou smti k rychtáovi jít pro piku a troubu, považovali to za první krok k mužnosti. Kdyby chlapec pi niem otží byl netrpl, pi hlídce nedovolil si výtržností, aniž jich jiným trpl; té povinnosti žádný nezameškal. K deváté hodin dostavil se Pavel a druhý ješt chlapec k rychtái pro uesané, ježily se mu zase piky a trouby. \'lasy, ped krátkou dobou okolo hlavy, tvá byla bledá a oi jako vyplakané. — Chtli se s ním pustit do ei, ale nepostál; vzal si troubu a piku a odešel. »Dáš se nahoru nebo dol?« ptal se druhý. »Nahoru,« krátce odpovdl Pavel a šel rychlým krokem k zámku. Odtroubil devátou; tu pišel k nmu Petr. »Co jsi se tak hutrhl jako od tancuješ, etzu? — Dorla se po tob shánla, a sleenka t chválily, že

pkn

pkn

ekl mu. »Eh, nech mne, nezpívej mi hustavin do husí ty písn, které mne mat; pece to prauda není, co jsom vidíl, to jsom vidíl. Jdi, Pete, jdi, já vím, že jsi hupímný ha nemám hani Dorle za zlé; nejsem ovšem tak pkný chlap jako ten.«

— Kdyby jsom

povdíl, co jsom dnes v noci vyzkúmal, vidíl bys, že ten chlapec Jano nemyslí na Dorlu, hale jinam — hubohý! — Já mu rozumím., ha proto jsom se s ním prvé sdružil. Pavel se na chvíli zamlel, pak ale vyrazil ze sebe: »Pete, já vím, že není drotar sok — ne ten, hale hrab!* A doeknuv, ubíhal pry. »No, vždy on se pesvdí, že tomu není tak, ha kdyby jsom mu smíl íct, co vím, divil by se. No nechám ho, muším k Dorle, háby nemla starost, kde je,« myslil si Petr a odešel do zámku. Z koví, kde byl rozmluvu chlapc vyslyšel, vylezl Srna a pospíchal za Pavlem. »Blázne, jak on tob, tak ty jemu!« radil mu dvrn. »Poí »Zasej ty tvoje ertoviny

!

ti

mj

slechni, já

ti

dobe

radím;

jsi

ty

onuce?

—

Fi,

chlape,

sty

se,

necháš se od 151

duete jako

ha od chlapa, který

se

jen staví, hale

ti

s

nima

nos vodit

drží, ;a

dít.<<.

po svých ha mlte! — Pi vašich eech mi teprva napadá, že jsem potvora lovk, ha kdyby jsom bul vás neposlúchal, bul by jsom si »Jdite, strejko,

všecko trápení huspoil. — Hale, já rku, chrafitesemnc; esli se pomstím, teda nejdív na vás!& si tebas zástrou hra* Tak se na nho osopil, až Srna strach dostal. bte!« S tmi zlostn pronesenými slovy odcházel. Pavel šel dále po své povinnosti, akoliv mu tenkráte trpkou býti se zdála

»Bu

;

byl by radji bloudil po pustém lese než na blízku zámku, kde vdl, že Dorla je, že snad se veselí, že poslouchá sladké ei pana hrabte, kdežto jemu srdce krvácí.

—

Umínil

máje ten ervený ábor, znamení ucházeti nebude. Rozmýšlel, jestli by pece lépe

že strhne k ránu

si,

to radosti, a že se více o ni

myslivcm

s

do vesnice se nevrátil. Takové a podobné myšlenky prohánly se mu hlavou, když odzpíval desátou a práv okolo ovína se bral. Tu se mu zdálo, jako by slyšel u vrat njaký šum a v koví šust. Volal, kdo to, žádný se neozýval popošel ku koví, — píchal do nho pikou, ale ono nic. — Chvíli ješt stál, všude rozhrnoval ke nebylo, aby se dal k

a více

;

ustavin

nic. Šel dále, ale

ejný.

se pozastavoval;

šramot ten byl

mu jakýsi

neoby?

—

V zámecké dost; as,

síni

ješt muzika znla,

habychom

písniku. «

Mia

šli

dymú,«

také byl

»hajduchova«,'-' zpívaje

volali

»Huž bude prosila: »Eše jednu zaal si ped ženou

ale starší se již zvedali.

na chasu,

rozjacn; podepev

si

ale ta

boky,

si:

«Hcjsa, Manka, srdce moje,

kejá

zomrem, všetko

tvoje:

nohavice, širica** i

»Ej, juj!« zavejskl, hodil svoji chytl

si

barania apica.«

apku do povtí,

obrátil se na

pat

a

Manku

do nárui.

—

»Hále, hale

—

*

Po valašsku

tancovat, kde jen mužští taní sami, v malebných pohybech, vysoko

a valaškami

pitom nad hlavami

zaervenala se xN\anka, cožpak jsi se pominul vysmeknouc se mu z náruí. Vrchnost sedla ješt v salonu, a Jelenka vidouc, že Dorla jaksi smutná a roztržitá, vzala ji s sebou k spolenosti.

zem,

152

starej

?<-<:

si

pohazují.

"° Halen.i.

od

ho popadl Mia, aby tancoval, tu zase dvata jej zadržela, tu se pustila nkterá z hospody s ním do ei. Byl vesel, a pece tak ne, akoliv sám nevdl, pro by nebyl vesel; vždy ho každý ml rád! — Bylo mu nkterou chvíli jaksi teskno, myslil si, kclyby daleko byl od zámku a vandroval co chudý drotar — a pece byl v zámku Jano pecházel

jeho

s

místa na místo, tu

ráj.

pjdeme

»Pote, chlapci

do zahrady, je tu terasu dol. Jano, slovenskou, « — ekl Józa trocha

vzal Józu a Jana za ruce a vedl je

»Za zpívejme

si,

pes

jaksi

— a

dušno!« ekl

Petr,

Chodili sem tam.

hned také

spustil.

dva orli nad námi — milý, mocný Bože! cože bud s námi? Sokolov, holubov všetkých rozplašili, krahulom, jastrabom škrtit' dovolili. »Lietali, lietali

Pokial' potial'

ti i

sokoli

holubi

po krajn

smlo

lietali,

hrkútali.

Teraz ptáci škrtia

a

holubi po kútoch

smutn

sovy húkajú, sa skrývajú.

Ach, milí sokoli, semže sa, sem majt, holúbky, hrdliky vyplienif ndajt.«

ekl Jano. »Cakajt tuna, zahrajem vám na fu* jaru.« Po tch slovech odbhl do zahradního domku, a za chvíli rozléhaly se melancholické tóny pastýské píšaly po zahrad. Józovi se ty zvuky líbily, ale pravil: »Zdaleka se musí poslouchat. « — Zstali pod okny salonu, a spos lenost díve již píse chlapc poslouchajíc, poslouchala fujaru. »Eh, nie

tú,

smutná

je,<'<-

i

Hudba

Mia

chtl

ve velké již

síni

dom

lépe slyšel, vystoupil

jít,

si

umlkla, chasa chystala se ale zaslechna

zvuky

dom.

Bilo jedenáct.

fujary, zastavil se ješt, a

—

aby

na terasu.

Tu najednou projede povtí tikrát po sob pronikavý hvizd, který zaznl po celém zámku po vesnici, ba až k lesu se rozlehl. »Pro Boha, Pavlovi se nco stálo!« vykikl Petra pry zahradou uhánl ku vchodu. — Dorla zbledlá sklesla do sesle, hrab ale jako stela vybhl ze dveí, Mia zmizel s terasy, všickni mladíci bželi na dvr; Petr ale byl nejs pednjší a hned ze vrat utíkal v tu stranu, odkud se byl ozval hvizd píšaly^ kterou si strážcové znamení dávali, kdy jim pomoci teba bylo. Za ovínem na stran k rybníku, lesu a polím, kde celý veer nikoho nebylo mimo hlídku — tam u vrat ohánl se Pavel troubou a pikou proti dvma chlapm, kteí se snažili porazit ho a ústa mu zacpat. i

153

Vrata byla otevena a dva chlapi vši moci ovce z nich ven vystrkovali. »Copak s ním ješt nejste hotovi? — Pokejte!* šeptal jeden z tchto dvou,

mu

»já

liubu zamknu. «

— Vtom se podailo

Pavlovi zapísknout; ale

již

také

na zemi, a onen chlap silný hubu mu zacpával, ruce svázal a na prsou kleel, že se ani hnout nemohl. — »A vy se k tomu mjte rychle, « kázal

ležel

mu

druhým. \' tom bylo

slyšet

hluk a Petrv

ozvati se nemohl, chlap držel

»Pry, u erta! Pece nás unesete.

—

ho

ta

hlas: »Pavle,

kde

jsi,

ozvi se!« Pavel

za hrdlo.

píšala prozradila. Pry! Ale

Rychle, rychle, já chlapa nepustím; když nechtl

jehn alespo s

námi

držet,

a zkusí 1« »Já bez pomsty

nepjdu, « ekl jeden

z

tí ostatních, jižto vyrazili ze vrat.

Dva dali se do polí, ale ten vbhl mezi stromoví. Tu blížily se již kroky, a teprv zlodj Pavla pustiv, vyskoil

a dal se za

druhými. Pavel zstal ležet chvíli jako bez smysl.

»Pavle!« vykikl Petr, vco se se

k

nmu,

a vida

pi

svitu

dje? Pro Boha, snad

—

Shýbl ústa zacpána má,

není mrtev!

msíce, zeje svázán povísly

a

v okamžení ho osvobodil.

^Zlodji

—

ekl, ukazuje

chtili krást

pi tom do

skot

—

puste

polí a k lesu;

se za nimi,

kamž

tamto!« bylo první, co

se také

hned

Petr

i

chlapci,

kteí za ním byli pišli, pustili. — Pavel vstal, sebral troubu a piku a chtl též v tu stranu, an si tu zpomene, co byl ten poslední ekl a že nešel za ostat; nimi, nýbrž do sadu, kterým se mohl nevidn proplížit až k zámku. Pibíhala ostatní chasa, hlídka vesnická, Mia, hrab, všickni se ptali, co se stalo. Pavel v rychlosti vše jim povdl a chasa pustila se do polí. Mia uleknut bžel do ovína, kde pi samém vchodu klopýtl pes zabitou ovci. Když pinesl svtlo, shledal, že mu ti jehata scházejí. Hrab ale s Pavlem pustili se k zámku, jeden jda sadem, druhý cestou, pohlížejíce do stínu, jestli

by zlodje kde nebylo. už »Tam, milostpane, vybíhl ze sadu, je hu zahrady, brána je otevina. on dali se do bhu. je tam — chut za ním!« A hrab »Ej, milostpane, nederte se tak ku pedu, kdyby odnkád vyskoil, mže 1

1

i

míst skolit, to jsú chlapi jako hovada. — Já necítím hrud, kterak mne pomakal. — Ilalespo piku, milostpane, tu je, « napomínal Pavel hra; bte, podávaje mu piku pi vchodu do parku, kde dlaly cesty samé kružinky mezi kovinami a kde byly stromy silné, za nimiž se mohl lovk skrýti,

vás na

loubí a besídky.

154

»Zde je nyní marné, bychom sami dva jej hledali, « ekl hrab, zstana stát. »Musí nás být více a svtlo musí být — pospšme k zámku. Ostatní spolenost, mimo faráe, uitele a doktora samé ženské, ekaly ve strachu, co se stalo, až tu pišel Jano, jenž též s druhými byl vybhl, a prav, že chtli zlodji skot je

vyvésti, že se jim to ale

honí. Dorla nabyla zase barvy a upokojila

se.

nepovedlo

Jelenka

a chlapci že

mla

ji

díve

co

aby nevybhla ven. Bože, já na nho nezpomníla, ha »Hale Józa, kde pak je ten? on nezná v zahrad ty cesty tak jak ve vsi,« zvolala Dorla, chtíc do držet,

Mj

zahrady.

»Nože sa nustávaj, privediem ti ho.« Jano ekl a sbhl s terasy. — Józa stál na tom samém míst, kde ho byl Petr zanechal. Kik a hluk zmátl ho též, a nevda hned kudy, zstal pod okny u stromu stát. »No, uzlen choj, Józa, už hádám chlapci zbojníkou pochytali. Bodaj jich

— No

—

Dorla se nalákala, « ekl Jano a chtl vzít slepého za ruku. \^ tom vidí kohosi okolo houštiny se mihnout. »Kdo je to?« zeptal se, a když se nikdo na jeho otázku neozýval, zaal volat: »Ludia boží, semže sa majt. Sem, chlapci! Tuto je zbojník!« tak vo; zlý vietor zavjau!

sám za ním se »Tu jsme, Jano,

laje,

choj

pustil.

tu jsme!« ozvaly se hlasy Pavla

i

hrabte,

a

v okamžení

pikvapili oba.

»Ke dvíkám, Pavlel« ukazoval hrab,

a Pavel skákal

pes všecko dol

dveím

zahradním, jimiž se vycházelo bližší cestou do vesnice. »Tu, milospánko, tu som ho zbadau!« volal Jano, a ukazuje na hnal. — Hrab, chytna husté koví bezu u samé zdi, pímo se k ho za ruku, chtl ho zadržet; v tom okamžení skoil zlodj ze zákoví, pistole zablýskla se v jeho ruce — padla rána — a Jano vrávoral do ná^ ruí hrabte. »To je za moji nohu!« zvolal zlodj a rychle zaal utíkat zpátky do za;

k

nmu

kudy byl vyšel. »Chyte ho! — Svtla sem!

hrady,

a

—

kiel hrab. Dv díví postavy pede všemi druhými sbhly s terasy, když padla rána kik se ozval. — »Probh! Hanuši! — Pavle! — Józo! — Co se dje?« znlo Pavle !«

svtla se kmitala sem tam, všecko se to ze sín hrnulo do za; hrady, s nimi psi, Bello a Zefír. Ti bželi pímo k pánu. »Hledej, Bello! Jdi, jdi, hledej!« hrab na nho, a pes zaal uchat po zemi, bhat v kole sem tam, vzhru umák zdvíhal, vyl; ale najednou jako z kolika úst,

i

stela letl nahoru

do zahrady

a za

ním

Pavel.

155

»Sem, a za nimi dly Jana »Snad

sem svtla, rychle!«

hrab,

volal

dívky k nmu prsou obou, když ví*

dobhly

a tu

sluha se svtlem. Bolestný ryk vyvinul se z

již

bez sebe v nárui hrabte ležet. bude pomoci! Rychle, doktore!« ekl hrab, položiv Jana doktoru

do rukou. Nesli chlapce nahoru do zámku; tu se strhl v

hoeni ásti zahrady povyk,

štkáni psu, kik a klení mužských hlasu se stídaly. — Tam hrab pospíšil. — Pibhna k rybníku, vidl zlodje, který s Pavlem zápasil, a psy na nho dorážející, z nichž obzvlášt Bello vztekle se mu do nohou zaku? soval, a kdykoliv jej odkopl, hned se zase na nho povsil, ba ani na okrik*

vytí a

hrabte íci si nedal. »Má on dobrou pamét!« ekl hrab, poznav pi svtic, ním spchající nesli, zlodje z bavorského lesa. nutí

»I já jsem poslal,

nezapomnl!

nebyl by

mne

— Kdyby mu

prozradil, a

Tu picházela Mia.

Svázali zlodje.

zlodjích; pišel

i

ten darebák byl dal, co jsem

kulka moje

hrab!« zlostn vykl zlodj. «Chlap stílí, ale Pánbh koule

nosí!f<

jež služebníci za

nemla

ekl

trelit

mu

jiného, ale tebe,

starý sluha.

také chasa, vracející se z

honu po

ostatních

»Oh, hundsvút, zkaci že sem prišou!« vykikl, poznav zlodje. Hrab poruil, aby zlodje do dvora odvedli a dobe hlídali; sám po? spichal do zámku kývaje Miovi, aby šel s ním. Pavel šel s chlapci. \' pokoji vedle sín, kde byla ped krátkou clobou veselost panovala, bylo ticho a smutno, když hrab s Miou vešli. Jano ležel na pohovce, fes lenka stála u jeho hlavy, doktor vedle

nmé

ní,

drže

ubohého

za ruku; ostatní

bolesti okolo nho. doktore?« ptal se hrab. »Jak »Žádná pomoc, rána je smrtelná!« tiše odpovdl doktor. Irab vzdychl a slza vstoupla nui do oka; Mia ale hlasit vvkrikl: ••jOh, hundsvút!« a dal se do pláe. y tom Jano otevel oi, a vida lelenku nad sebou nahnutou, usmál se; svit blažené radosti rozložil se nui po tvái. »Ej, sa mi krásn snilo — « šeptal si — »bou som v nebi — videu soin svatu Pannu Mariu — ej, sa na mna smiala — povedala —Jano. syn muoj — budeš tuna u ma. — Hena, sestra mt^ja — za dliho nprijdm! — Pánbuoh je dobrý— svt je zlý — ouce pása— Bello— Honzík, nechojže tam — kdje moja ujara — zbojník- semže, chlapci — chyte ho!« mluvil petrhovanou eí, chtl vstát,alekrevmu ubíhala— život prchal, hlava mu klesla zpátky— tvázsina véla.

stáli

v

je,

I

pkn

156

»Jano!« zaplakala Jelenka, nahnouc se k nmu. »Kiša — soka — moja — sladká — Panna — Maria — a — lú — bím!« šeptal ubohý, usmívaje se. Umlkl — oi se mu zavely. Doktor položil mu ruku na prsa. »Mrtev je!« ekl po chvíli. a naíkal jako nad Žalostný plá rozlehl se po síní, Míca vrhl se k vlastním díttem; Józa nemoha plakat, sténal hrozn, a bezvýrazné mrtvé jeho oí krví se zalévaly. Tu vešla do dveí bába a Manka, za nimi Petr a

nmu

venku smutnou zvst slyšeli. Tiše pikroila bába k Józovi, objala jej, a pítísknouc hlavu jeho na prsa

Pavel, kteí

již

svá, pravila

jemn:

co dlá. Je

Dorla

když

ale

mu

stála

»Ticho, chlape, ticho!

—

povol

bolestí.

— Pánbh

ví,

tomu chlapci, nežli zde.« ustavin v nmé bolestí, jako by nikoho okolo sebe nevidla tam

lip,

Pavel vešel, tak

mu

bžela

vstíc, uchopila

ho za ob ruce, a poí do pláe. Pavel ovinul

blednouc na s výrazem nejvroucnjší lásky, dala se okolo ní mocné svoje rám a k srdcí si jí pitiskl. »To jsom si nepomyslil, chlape, « ekl Petr tiše, pistoupna k Janovi a smutn se mu dívaje do bledé tváe, na níž nezhasí ješt svit blažené ra; dosti, — »to jsom si nepomyslil vera tma doby, když si stavl bízu pod okno, že t dnes tak naleznul* Pi tch slovech podívala se Jelenka na hrabte, se smutným usmáním podala mu ruku, a shýbnouc se, vdechla políbení na Janovo bledé elo.

Co

nemli

jako ten den po oné smutné noci. Ráno rychtá odvážel zlodje k právu, pak našli sedlácí Sršána napolo ubitého u lesa. — On sice ekl, že ho njací zlodjové pepadli; ale Pavel tušil, jak to asi všecko bylo a že to byla msta zlodj — a pan fará také

vesnice vesnicí

pozdji

a dal se

vdl

stála,

pravdu,

nebo

lidé tolik co povídat,

v nemocí, která dlouho trvala, Srna zkrotí

na pokání.

všem chování se Dorlino a Pavlovo, jehož si ženské, a pozornost jejich všecka na ubohého Jana byla obrácena, pece dobe všimly. — »Vždy ono se to objímalo!« povídaly. Také bába, když se jí všecko v hlav rozleželo, s Dorlou o tom promluvila. — Myslila, že to byl Nejpodivnjší bylo

omyl.

— Když

nemla

ale

ale

Dorla vyznala, že Pavla

ani mít nebude, tu zstala bába jako

nemyslila k< vzdychla a Pavla zastával,

aby

si

a

mu

má ráda a že nikdy jiného ráda devná. — »To jsom si do tebe

nechtla ani slyšet, když jí Józa domlouval a díví dala. — »Takovému zvlenému chlapu, pyt? i

157

láku,

pašem

já

mám

dát tu díví? Ne, to

si

na

mn nedokážete! A jindy tak

moudrá, dobrá bába nechtla ustoupit, a Pavel, který chtl pijít prosit, ne^ sml jí na oi. I Irab rozeslal po okolí, aby se všickni drotai do zámku sešli a krajana svého k hrobu doprovodili. Pišli a ustrojeni všickni v národním svátením svém kroji nesli rakev, na níž ležel zelený vnec, ujara a valaška Janova, u hlav pak rakve bochník chleba dle zpsobu v pohorské vesnici od staro^ dávna panujícího. Pátelé jeho, v ele hrab, Mia a Józa, a množství lidstva z okolí z msta, kteíž pišli, jak to již bývá, na podívanou, provázeli jej k hbitovu, jenž byl u lesa nedaleko dobré vody. Když ho do klínu matky zem uložili, chlapci mu zazpívali, zaplakali nad ním všickni a pikryli jej zeleným drnem. — Mia ale dlaje kíž nad hrobem, pravil s pláem: — »Odpoívaj tu sladce — dobrý muoj syn — ve my k tebe pijdme. Nlutuj svta — budeš tam hoe ma krajších oucí, budeš pása — aj váších radostí !« Pak vzal chléb, jenž na rakvi ležel, a pi návratu do zámku dle zpsobu pátelm po krajíku rozdlil. Na to odešel do sednice, kde Jano byl mrtvý okna, a valaškou máchaje nad sebou, okolo sebe, po ležel, otevel dvée všech koutech, íkal: »Tu4i si, idi von — tu^li si, idi von!« A když se nic neozývalo, upokojen, že duše chlapcova v nebi, zavel okna dvée a do svého bytu odešel. — Ostatní drotai ale a vesnická chasa šli do hospody a tam ješt »dušiku« zatancovali, nebo tak byl obyej. Staí povídali si: »Vida, ten mladý chlapec musel se svta, ha starý Bor i

o

i

i

eše je tu.« »No, vždy se

bledá.

ji

—

to je, že

s

ním teky jde ku

konci, « mínila bába.

po pohbu bábu k sob, a když k ní pišla, za; vyptávat, jak je s Doriiným zdravím, že se jí nelibí, že je vždy hrabnina elí, pravila, že neví, co Bába nevzpomenouc, kam

»Hrabnka ala

to

ale poprosila

e

nechce

dve

íci.

»Ty íkáš, že je pro každou nemoc lék, jen že ho lovk nkdy neví. Je pravda. — Tys uhodla pro zdraví mé dcery lék, a já uzdravím ti Uorlu, jestli mi dáš k tomu plnomocenství a v moje léeni dvru mit budcš/<. ekla hra; henka, laskav na bábu pohlédnouc. Bába byla v rozpaitosti, nevdla, co má ici, než pece pisvdila. Tu hrabnka za ruku a vedla do vedlejšího pokoje, kde Józa, Dorla, ji vzala hrab, uitel, fará doktor byli shromáždni. Hrabnka, vezmouc Pavla za ruku, vedla ho k Dorle a k

Pavel, Jelenka,

vTakto

158

se

uzdraví Dorla

i

a

uzdraví se

i

Pavel !«•

báb

pravila:

Bába spráskla ruce; bylo vidt, že by ráda hrabnce po vli udlala, že

ji

ale

cosi zdržuje.

»Budu Pavlovým eníkem, «

ozval se tu hrab, pristoupna k Pavlovi.

vProsim, bábo, o ruku Dorlinu pro svého budoucího myslivce. — On se dos pustil sice nkterých zbloudilostí, ale ty pitme okolnostem, v kterých žil,

zlému srdci. — Za dv léta, až se ješt vycvií a zdokonalí pro svoje budoucí zamstnání, dovolte, a si dovede Dorlu co ženu do svého domu; dotud ale a je nevstou jeho.« Bába nemohla promluvit, slova hrabte jí srdce pevrátila; slzíc, podávala ruce Pavlovi a Dorle. — Pavel ale, který úmysl hrabte netušil, jakož mimo hrabnku a Jelenku nikdo, vyskoil, vejskl — pak ale padna ped hrabtem na kolena, dal se do pláe, prose ho za odpuštní. Hrab podal mu ruku. Všickni pístojící šlechetného hrabte chválili. Petr, když to slyšel, zvolal: »Ha mi kdo proti nmu cekne! Dobe má Bor, že není pán jako pán!« Ale ve vsí jich bylo mnoho, kteí to ustanovení Pavla za myslivce pochopiti ne* mohli, a sám správec se divil, kterak prý mže hrab svit »koce peeni«. Když slavil hrab v kostele vesnickém svoje zasnoubení s Jelenkou, Dorla co zaslíbená nevsta Pavlova byla jí družkou, a když po dvou letech Pavel z lesnické školy, kamž ho hrab poslal, se vrátil co statný, vycviený mysli; vec, tu povídala bába Józovi: »Kdo by to bul do toho chlapce ík! — Vidíme, pece ml ddek jeho praudu, že bude z nho myslivec; hale kdyby nebulo hrabte, mohl být z nho teky tulák. »Já myslím, mámo, kdyby nebylo lásky k Dorle!« ekl Józa, který od smrti Janovy smuten býval a nejvíc s Petrem se bavíval. asto chodívali spolu na hbitov a rozmlouvali o svých známých. »A ty, Pete, zstaneš vždy sám?« ptal se ho jednou Józa. »Neslyšíl si o chlapcích, kteí jen jednu v svém živobytí milovali ?« od; a vášni, nikoli

povdl mu

Petr

smutn.

A Józa neekl nic, vzal, housle a zaal hrát svoje písn, ku kterým nebylo nad nimi hebounké lístky bízy chvly melancholickým tónm rozumly. slov; tu

Když

slunce zachází, tu osvtluje šedý

u hrobu Janova a zlatý nápis na slova, která

hrab

se a šepotaly,

jako by

tm

mramorový kámen pod bízou

nm v zái jeho se tpytí. Jsou

to jen

dv

na kámen vrýti dal: »Bratr bratru«.

159

POHORSKA

vesnice, povídka

ze života venkovského,

podle autorina pojmenováni, tinito vydáním s obrazovým doprovodem Ad. Kašpara postavena jest jako protjšek k »Babice« týmž umlcem vyzdobené a »Unii« r. 1904 vydané. Tištna jest podle IIL sv. »Sebraných spis Boženy Nmcové^ u Jana Laichtera vydaných, v nmž nedsledné a nkdy nes správné slovenské texty upraveny již prot. drem }. Vlkem. Náeí domažlické, jehož autorka zde hojn užívá, korigováno již r. 1892 ve vydání Kobrov, ale, jak znalci tvrdí, neshoduje se ješt vesms s tamjši mluvou. Chystaje text tohoto nového vydání ml jsem v úmyslu provésti tu náležité pozmny, ale po názo s výborným znalcem bulátiny pro. J. F. Hruškou od korektur upuštno z toho dvodu, že náeí chodské léty se valn zmí nilo, jaksi zmodernisovalo, a že by opravami mohly vzniknouti jazykové anachronismy. Setrvali jsme tu tedy na znni z r. 1892. Budiž také poznamenáno, že pvodní vydáni »Pohorské ves; nice«, vydané roku 1856 nákladem Kamily Jeábkové, uvedeno tímto mottem z Bertholda Auerbacha: Was ist all' die eigen; schtige Vereinerung der Gethle gegen einen einzi; gen Gedankenfunken in eine fremde Seele i

výmn

i

r

geworfen? Das ist mehr wert, als noch so sinnreich schwel*

alle

gerischen Betrach?

tungen.

V Praze

v

zái 1921.

Fr. S.

Procházka.

Boženy

m

iV

c o

i'

é

POHORSKÁ VESNMCE v

y

dána

eské

Nakladatelstvím

Unie a

a

.

s.

v

grafické

Praze

vyzdobena barevnými ilustracemi

Adolfa Kašpara,

iibarevnou a

eská

neotypií provedla

knihu

v

y

t

grafická Unie

roku 19

2

i

s

k

I

a

a. s. v 1

Praze

^•"•"iiSill.^

U*«

1.'

'ii'.

>ÍÍ.,;.V

v

3?; nrs^

*Ž5»

.mu M

< i

'

<