Latinsko-řecká lékařská terminologie (pro studenty bakalářských oborů Lékařské fakulty MU)
I. Gramatická část
Autoři:
Jozefa Artimová Eva Dávidová Kateřina Pořízková Libor Švanda
Koncepce skript, výukové cíle, metodika Předkládané skriptum základů lékařské terminologie je určeno pro studenty bakalářských oborů na lékařských fakultách. Zprostředkovává znalosti těch základů latinské gramatiky, lexika a slovotvorby, které jsou relevantní pro orientaci v anatomické, klinické a patologické terminologii. Nejedná se tedy o komplexní učebnici latiny jako takové, student je primárně veden k tomu, aby na základě vymezeného okruhu elementárních znalostí pravidel latinského jazyka byl schopen analyzovat odborné lékařské termíny z hlediska jejich struktury a významu a také je systematicky vytvářet. Rozvržení probírané látky zohledňuje náplň a požadavky souběžných i navazujících teoretických a preklinických předmětů na Lékařské fakultě MU. V prvních lekcích je hlavní pozornost věnována těm jazykovým jevům, jež hrají podstatnou roli v anatomické terminologii (nominativ, genitiv substantiv a adjektiv, komparativy a superlativy). Teprve poté se student seznamuje s latinskými předložkami a předložkovými pády, a to na pozadí především klinických a patologických termínů. Následující část skript je věnována slovotvorbě, tj. odvozování a skládání latinských a řeckých slov. Její znalosti jsou dalším významným předpokladem pro to, aby student byl schopen odborným lékařským termínům porozumět a z jazykového hlediska je regulérně vytvářet. Koncepce skript je poněkud odlišná od klasického, ryze filologického modelu, který upřednostňuje výuku lékařské latiny pomocí komplexních paradigmat. Metodika těchto skript je založená spíše na tom, aby si student v návaznosti na vybraný tematický okruh lékařských výrazů postupně osvojil znalosti relevantních jevů latinského jazyka. Vzhledem k širšímu okruhu bakalářských oborů s různou odbornou profilací jsme se rozhodli strukturovat skriptum do několika částí – obsahují společný základ pro všechny obory, na nějž navazují doplňující lekce reflektující specifické požadavky jednotlivých oborů, a to zejména z pohledu výběru slovní zásoby. Doplňující lekce jsou společné pro obory fyzioterapie, radiologie a všeobecná sestra, zvláštní doplňující lekce mají obory porodní asistentka a nutriční terapeut.
Kateřina Pořízková
ÚVOD Latinská abeceda Latinská abeceda v současné lékařské terminologii obsahuje následující písmena: A a
B b
C c
D d
E e
F f
G g
H I h i
J j
K k
L l
M m
N O n o
Q q
P p
R r
S s
T t
U u
V v
X x
Y y
Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém původu slova, např: skeleton, dystrophia, zygomaticus, chole, raphe, therapia.
Výslovnost latinských hlásek Následující tabulka demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek českých: Grafémy pro samohlásky, dvojhlásky
Výslovnost
Příklad
ae
é
vertebrae
oe
é
oesophagus
oē (na konci slova)
oé
diploe, dyspnoe
c
caecum, cervix, coeliakia,
Grafémy pro souhlásky c před ae, e, oe, i, y
suspicio, cystis c před a, o, u, souhláskou a na konci slova
k
caput, costa, cranium, lac
s mezi dvěma samohláskami
z
nasus
s následuje-li po hlásce l, r, n
z
pulsus, morsus, mensis
s mezi samohláskou a m
z
plasma
ij
arteria, pyon
Skupiny hlásek i, y + samohláska (uprostřed slova) di, ti, ni qu, gu před samohláskou
dy, ty, ny kv, gv
digitus, tibia, genioglossus obliquus, sanguis
ti + samohláska
ci
eminentia, articulatio
ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, t, x)
ty
ostium, mixtio
ex + samohláska
egz
exitus
ph
f
dystrophia, raphe
Z z
rh
r
rhinitis
th
t
thorax
Délka Délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách obvykle vyznačuje vodorovnou čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia). Dlouhá slabika však může být v latině i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek (např. maxilla, profundus, sinister, adstringens).
Přízvuk Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. cérvix, nasális, sclerósis), v případě tří a víceslabičných slov, v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice od konce (clavícula, rádius). Cvičení Vyslovte správně následující anatomické termíny: a) tonsillae palatinae, areae gastricae, arteria nutricia ulnae, cartilago tubae auditivae, labium externum cristae iliacae, meatus nasopharyngeus, membrana vitrea, musculus tensor fasciae latae, pars psoatica fasciae iliopsoaticae, pars respiratoria tunicae mucosae nasi, plicae palatinae transversae, rami tracheales, sulcus glutealis, tunica mucosa tracheae, vena portae hepatis; b) oesophagus, hiatus oesophageus, ligamentum hepatoesophageale, diploe; c) ampulla membranacea anterior, aorta descendens, area nuda faciei diaphragmaticae, arteria caecalis anterior, arteria comitans nervi ischiadici, arteria obturatoria accessoria, articulatio sacrococcygea, intestinum caecum, circumferentia articularis capitis, coccyx, colon ascendens, corpus buccae, facies articularis calcanea, fascia precaecocolica, fossa sacci lacrimalis, locus caeruleus, tunica mucosa vesicae urinariae, musculus buccinator, musculus triceps surae, pars caeca retinae, peritoneum viscerale, plicae caecales, trigonum cystohepaticum, labrum ileocaecale; d) acromion, pecten, pectus, crista galli, bucca, occiput, cuspis buccalis, musculus buccinator, canaliculus lacrimalis, collum scapulae, arcus iliopectineus, arteriae caroticotympanicae, caput costae, tendo calcaneus, costae fluctuantes, crista occipitalis externa, calcar sclerae, discus articularis, facies occlusalis dentis, fasciculi occipitales, glandulae buccales, lamina fusca sclerae, ligamentum anococcygeum, ligamentum calcaneocuboideum, musculus abductor pollicis brevis, nervi craniales, recessus sacciformis articulationis cubiti, saccus lacrimalis, sulcus arteriae subclaviae, trigonum caroticum, vertebrae cervicales et coccygeae, viscerocranium, vena scalae tympani ; e) alae nasi, os nasale, medulla ossium, ossa cranii, ala ossis sacri, adhesio, anastomosis, apertura ductus nasolacrimalis, arteriae mesencephalicae, basis cranii, ossa metatarsi, articulatio ossis pisiformis, dens incisivus, cavitas nasalis ossea, corpus adiposum, fissura cerebelli, foramina nasalia, incisura cardialis, intestinum crassum, junctura fibrosa, membrana interossea antebrachii, musculus genioglossus, musculus latissimus dorsi,
f)
g) h)
i) j)
k) l) m) n)
o)
musculus masseter, musculus risorius, nervus petrosus minor, pars petrosa, pars posterior comissurae anterioris, plexus venosus suboccipitalis, processus coracoideus, radix accessoria, stratum griseum, tuberositas ossis metatarsi, vesica fellea, venae vesicales, fundus vesicae urinariae; insula, arteria dorsalis clitoridis, bursa ischiadica musculi glutei maximi, extensio, foramen transversarium, tonsilla, ligamentum suspensorium, radix sensoria ganglii otici, rete venosum dorsale, musculi extensores; chiasma, platysma; antebrachium, facies, arteria hyaloidea, atrium cordis dextrum, brachium sinistrum, endometrium, eponychium, extremitas tubaria ovarii, frenulum labii inferioris, impressio cardiaca, myometrium, nucleus olfactorius anterior, os hyoideum, promontorium, septum sinuum sphenoidalium, stratum synoviale, venae bronchiales; tibia, fossa digastrica, margo posterior testis, mesotendineum, musculus tibialis anterior; lingua, unguis, diameter obliqua, dorsum linguae, squama, humor aquosus, liquor cerebrospinalis, lobus quadratus hepatis, musculus obliquus capitis inferior, pars inguinalis, rami linguales, sutura sphenosquamosa, tuberculum quadratum, margo liber unguium, vas sanguineum, vena aqueductus cochleae; abductio, aggregationes, articulatio atlantoaxialis, prominentia laryngea, eminentia, excavatio disci, oppositio, periodontium, preputium, protuberantia, spatium subdurale; ostium atrioventriculare dextrum, nucleus amygdalae interstitialis; exitus, exorotatio, exogenes; adenohypophysis, anulus lymphoideus pharyngis, arteria ophthalmica, phalanx media, centrum tendineum diaphragmatis, diaphysis, encephalon, os sphenoidale, hemispherium, kyphosis, sphincter, nephros, nucleus raphes medianus, os scaphoideum, paroophoron, pars buccopharyngea musculi constrictoris pharyngis superioris, processus xiphoideus, scapha, symphysis pubica, vena cephalica, venae musculophrenicae, vena saphena accessoria; skeleton thoracis, vertebrae thoracicae, epithalamus, epithelium, ligamentum thyrohyoideum laterale, foramen ethmoidale anterius, ganglion parasympathicum, isthmus aortae, labyrinthus ethmoidalis.
Ortografie Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních souborech (Arteria pulmonalis dextra, Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy (Fractura colli femoris lateris sinistri impacta), v receptech na začátku každého řádku, resp. věty (např. Misce fiat unguentum), a u vlastních jmen. Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, a to především u ph a th (např. metaphysis, thorax, sphincter, dystrophia). Latinské názvosloví gramatických kategorií Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným ve skriptech je potřeba znát latinské termíny vztahující se ke gramatickým kategoriím. Uvádíme zde pouze ty, které nachází své uplatnění v lékařské terminologii. Slovní druhy
substantiva
podstatná jména
adjektiva
přídavná jména
numeralia
číslovky
verba
slovesa
prepozice
předložky
Skloňování podstatných, přídavných jmen a číslovek se označuje termínem deklinace, časování sloves termínem konjugace. Gramatický rod (genus)
Gramatické číslo
Pády
maskulinum (m./M1)
mužský
femininum (f./F)
ženský
neutrum (n./N)
střední
singulár
jednotné
plurál
množné
nominativ
1. pád
genitiv
2. pád
akuzativ
4. pád
ablativ
6. pád
Ostatní pády (dativ, vokativ) se v lékařské terminologii téměř nevyskytují. Z hlediska frekvence výše uvedených pádů je ve všech oblastech medicíny nejužívanější nominativ a genitiv, v klinické, patologické a farmakologické terminologii se kromě nich uplatňuje i akuzativ a ablativ, a to především v předložkových vazbách. Úvod do latinského deklinačního systému Skloňování substantiv (S) Ve slovní zásobě jednotlivých lekcí jsou u každého substantiva uváděny tři informace: základní tvar = nom. sg.
koncovka gen. sg.
gramatický rod
artēria
ae
f.
Znalost genitivního tvaru je rozhodující pro zařazení substantiva do příslušné deklinace. Z hlediska způsobu skloňování latinských substantiv rozlišujeme pět deklinací: 1. deklinace Koncovka gen. sg.
1
-ae
2. deklinace 3. deklinace -ī
-is
4. deklinace
5. deklinace
-ūs
-ēī/-eī
Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení vyznačují zkratkami zapsanými velkými písmeny (M, F, N).
Genitivní tvar substantiva je potřeba se naučit nazpaměť při studiu slovní zásoby v jednotlivých lekcích. Podle koncovky tohoto tvaru se pozná, do které deklinace dané slovo patří. Srovnejte: nominativ singuláru
genitiv singuláru
deklinace
mamma
mamm-ae
= 1.
gramma
grammat-is
= 3.
genitiv singuláru
deklinace
nervus
nerv-ī
= 2.
vulnus
vulner-is
= 3.
process-ūs
= 4.
nominativ singuláru
processus
Rod substantiva je relevantní pro výběr náležitého tvaru a způsob skloňování adjektiva ve spojení se substantivem. Skloňování adjektiv (A) Latinská přídavná jména se skloňují podle prvních třech deklinací. Rozlišujeme mezi dvěma základními typy adjektiv – adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace. Adjektivum 1. a 2. deklinace
Adjektivum 3. deklinace
medius, media, medium
nasālis, nasāle
dexter, dextra, dextrum
anterior, anterius afferens
Typickým rysem adjektiv 1. a 2. deklinace je trojvýchodnost, tzn. že mají tři základní tvary. Tvar s koncovkou -us/-er je určený pro substantiva mužského rodu, tvar s koncovkou -a pro substantiva ženského rodu a poslední tvar s koncovkou -um pro substantiva středního rodu. Adjektiva 3. deklinace jsou nejčastěji dvojvýchodná (první společný tvar zakončený na -is/-ior pro M + F, druhý tvar zakončený na -e/-ius pro N) a jednovýchodná (jeden společný tvar pro všechny tři rody: M+F+N). Syntaktická struktura víceslovných termínů, přívlastek shodný a neshodný Nejčastější schémata víceslovných lékařských termínů ze syntaktického hlediska jsou: a) spojení substantiva se shodným přívlastkem: typicky S+A, např. nervus vagus, os frontale, vena basilica; b) spojení substantiva s neshodným přívlastkem: typicky S + Sgen., např. basis linguae, articulatio cubiti;
spojení s předložkovou vazbou, např. status post tonsillitidem, luxatio pedis sub talo.
Latinská lékařská terminologie S latinou a latinsko-řeckými termíny se v oblasti medicíny lze nejčastěji setkat v terminologii anatomické, klinické, patologické, farmakologické a s ní související receptuře. Anatomické názvosloví Anatomické názvosloví, platné na mezinárodní úrovni, vychází z poslední revize vydané v roce 1998 mezinárodním výborem pro anatomickou terminologii (FCAT). Její oficiální název zní Terminologia Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu – latinskou a anglickou. Jedná se o kodifikované, systematicky uspořádané a závazné názvosloví. Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha nominativních a genitivních tvarů, předložkové pády se vyskytují ojediněle. Klinická a patologická terminologie Na rozdíl od anatomie nebyla dosud v klinických oborech a patologii terminologie na mezinárodní úrovni kodifikována. Absenci standardizované nomenklatury prozatím částečně suplují některé jiné dokumenty, v České republice především Mezinárodní klasifikace úrazů a nemocí (MKN 10), což je publikace určená primárně pro účely statistického zpracovávání. Latina nachází své uplatnění především v klinických a patologických diagnózách, přičemž charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů. Farmakologické názvosloví, receptura Další oblastí medicíny, v níž se latina používá, je farmakologie. Latinsky se označují především formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sumbuci flos) a lékové skupiny (laxativa, antipyretica, analgetika). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech založená ústřední část receptu, tzv. invocatio a ordinatio.
1. deklinace Latinská substantiva 1. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou typicky zakončena na -ae tvar nominativu singuláru končí nejčastěji na -a rody substantiv: feminina; výjimky rodu mužského jsou v lékařské terminologii ojedinělé (např. antagonista, ae, m.2) Skloňování vzoru vēna, ae, f.: sg.
pl.
nom.
vēn-a
vēn-ae
gen.
vēn-ae
vēn-ārum
1. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ā- v koncovce genitivu plurálu -ārum označována jako ā-kmenová. Adjektiva 1. a 2. deklinace Latinská adjektiva 1. a 2. deklinace užívaná v lékařské terminologii jsou trojvýchodná. Mají tři tvary, pro každý rod je určen zvláštní tvar. M
F
N
palātīnus
palātīna
palātīnum
tvar pro substantiva mužského rodu, skloňuje se podle 2. deklinace
tvar pro substantiva ženského rodu, skloňuje se podle 1. deklinace
tvar pro substantiva středního rodu, skloňuje podle 2. deklinace
Tvar adjektiva končící v nominativu singuláru na -a (pro ženský rod) patří do 1. deklinace a skloňuje se podle vzoru vēna, ae, f. Příklad skloňování substantiva ženského rodu s adjektivem (1. deklinace): sg.
pl.
nom.
tonsilla palātīna
tonsillae palātīnae
gen.
tonsillae palātīnae
tonsillārum palātīnārum
Řecká substantiva 1. deklinace Do první deklinace patří také některá řecká substantiva. Rozlišují se do tří typů podle zakončení v nominativu a genitivu singuláru:
2
antagōnista, ae, m. opačně působící činitel; antagonista
1) nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru vēna 2) nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, např. systolē, ēs, f.; v singuláru si uchovávají původní řecké koncovky, v plurálu se skloňují podle vzoru vēna 3) nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, např. diabētēs, ae, m.; skloňují se podle vzoru vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké koncovky Příklady skloňování řeckých slov v singuláru: artēria, ae, f.
systolē, ēs, f
diabētēs, ae, m.
nom. sg.
artēri-a
systol-ē
diabēt-ēs
gen. sg.
artēri-ae
systol-ēs
diabēt-ae
Shodný a neshodný přívlastek v lékařských termínech Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení se substantivem. Pro taková spojení platí pravidlo shody v pádě, čísle a rodě. Např. vertebra thoracica vertebrae thoracicae vertebrarum thoracicarum
= = =
hrudní obratel (nom. sg.) hrudní obratle (nom. pl.) hrudních obratlů (gen. pl.)
Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s jiným substantivem. Např. areola (nom. sg.) mammae (gen. sg.) = dvorec prsu Přehled koncovek nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. 1. deklinace sg.
pl.
nom.
-a/ -ē/ -ēs
-ae
gen.
-ae / -ēs
-ārum
2. deklinace Latinská substantiva 2. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ī tvar nominativu singuláru končí na -us/-er, nebo na -um rody substantiv: maskulina a neutra; výjimky ženského rodu (diameter, trī, f., methodus, ī, f.3) ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva: o -us/-er (maskulina, popř. feminina) o -um (neutra) Skloňování substantiv 2. deklinace Vzor pro maskulina a feminina 2. deklinace: mūsculus, ī, m. sg.
pl.
nom.
mūscul-us
mūscul-ī
gen.
mūscul-ī
mūscul-ōrum
Vzor pro neutra 2. deklinace: sēptum, ī, n. sg.
pl.
nom.
sēpt-um
sēpt-a
gen.
sēpt-ī
sēpt-ōrum
Rozdíl mezi oběma vzory je v nominativu plurálu mūsculī x sēpta. Pro všechna latinská neutra platí dvě obecná pravidla: nominativ plurálu je vždy zakončený na -a4 nominativ a akuzativ má vždy shodný tvar 2. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ō- v koncovce genitivu plurálu -ōrum označovaná jako ō-kmenová. Adjektiva 1. a 2. deklinace (doplnění) Adjektiva 1. a 2. deklinace mají tři tvary (viz výklad 1. lekce). První tvar se zakončením na -us nebo -er je určen pro substantiva mužského rodu a skloňuje se podle vzoru musculus. Druhý tvar s koncovkou -a je ženský a skloňuje se podle vzoru vena. Třetí tvar končící na -um je určen pro spojení s neutry a skloňuje se jako septum. Příklady skloňování spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace 1. palatinus, a, um M
3 4
methodus, ī, f. způsob, metoda Srov. čes. město – města.
sg.
pl.
nom.
sulcus palātīnus
sulcī palātīnī
gen.
sulcī palātīnī
sulcōrum palātīnōrum
2. obliquus, a, um F
sg.
pl.
nom.
diameter oblīqua
diametrī oblīquae
gen.
diametrī oblīquae
diametrōrum oblīquārum
3. transversus, a, um N
sg.
pl.
nom.
ligāmentum trānsversum
ligāmenta trānsversa
gen.
ligāmentī trānsversī
ligāmentōrum trānsversōrum
Řecká substantiva 2. deklinace Zakončení substantiva 2. deklinace v základním tvaru koncovkou -os nebo -on svědčí o řeckém původu slova (stomachos5, colon). U některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i polatinštěná podoba (stomachos i stomachus, organon i organum). U výrazů jako např. carpus, tarsus se původní řecké koncovky zcela latinizovaly. Řecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a feminina podle musculus a neutra podle septum). Společné rysy 1. a 2. deklinace
shodný tvar genitivu singuláru s tvarem nominativu plurálu (1. dekl.: -ae, 2. dekl.: -ī) shodné zakončení genitivu plurálu s odlišností v kmenové samohlásce (1. dekl. -ārum, 2. dekl. -ōrum)
Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. 2. deklinace sg. Nom.
-us/-os/-er (M/F)
Gen.
5
stomachos, ī, m. žaludek
-ī
pl. -um/-on (N)
-ī (M,F)
-a (N) -ōrum
3.deklinace (substantiva) Substantiva 3. deklinace Charakteristické znaky v genitivním tvaru jsou zakončena na -is různá zakončení nominativního tvaru slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu v genitivu singuláru dochází u řady slov k rozšíření kmene rody substantiv: maskulina, feminina i neutra ze zakončení nominativu lze poznat rod substantiva jen v některých případech zakončení nom. a gen. sg.
příklad
Maskulina
-or, -ōris -ex, -icis
dolor, ōris, m. apex, icis, m.
Feminina
-iō, -iōnis -itās, -itātis
regiō, -ōnis, f. cavitās, ātis, f.
Neutra
-men, -minis -us, -eris/-oris
abdōmen, inis, n. pectus, oris, n.
Substantiva 3. deklinace: rozdělení dle typu kmene Substantiva 3. deklinace se dle typu kmene dělí na i-kmeny a souhláskové kmeny. I-kmenová substantiva rodu mužského nebo ženského poznáme podle: shodného počtu slabik ve tvaru nominativu a genitivu singuláru: např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f. zakončení genitivního kmene na dvě po sobě následující souhlásky: např. dens, dentis, m.; pars, partis, f. I-kmenová substantiva rodu středního končí v základním tvaru na: -e (např. rēte, is, n.) -ar (např. calcar, āris, n.) Pro substantiva 3. deklinace se souhláskovým kmenem je typické rozšíření tvaru v genitivu: pulmō > pulmōnis, m. corpus > corporis, n. Skloňování substantiv 3. deklinace: maskulina a feminina Koncovky nepřímých pádů připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv 3. deklinace většinou nepoznáme ze základního tvaru. Získáme jej z genitivního tvaru substantiva odtržením koncovky -is. nominativ singuláru regiō cavitās
genitiv singuláru regiōnis cavitātis
slovní základ regiōncavitāt-
Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (maskulina + feminina): auris, is., f. sg.
pl.
nom.
aur-is
aur-ēs
gen.
aur-is
aur-ium
Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (maskulina + feminina): pulmō, ōnis, m. sg.
pl.
nom.
pulmō
pulmōn-ēs
gen.
pulmōn-is
pulmōn-um
Rozdíl ve skloňování u vzoru auris, is, f. a pulmō, ōnis, m.: tvar genitivu plurálu: aurium x pulmōnum Skloňování substantiv 3. deklinace: neutra I pro 3. deklinaci platí obecné pravidlo neuter, že mají tvar nominativu plurálu vžy zakončen na samohlásku -a. Vzor i-kmenových substantiv 3. deklinace (neutra): rēte, is, n. sg.
pl.
nom.
rēt-e
rēt-ia
gen.
rēt-is
rēt-ium
Vzor substantiv 3. deklinace se souhláskovým kmenem (neutra): corpus, oris, n. sg.
pl.
nom.
corpus
corpor-a
gen.
corpor-is
corpor-um
Rozdíly ve skloňování vzoru rēte, is, n. a corpus, oris, n.: tvar nominativu plurálu: rētia x corpora tvar genitivu plurálu: rētium x corporum Spojení substantiva 3. deklinace s adjektivem 1. a 2. deklinace Pro adjektiva 1. a 2. deklinace vždy platí, že se skloňují: mužský tvar podle vzoru musculus ženský tvar podle vzoru vena střední tvar podle vzoru septum Určující roli pro výběr tvaru a způsob skloňování (tj. volbu vzoru) takového adjektiva hraje rod substantiva, s nímž tvoří spojení. Příklady skloňování substantiv 3. deklinace ve spojení s adjektivy 1. a 2. deklinace M
sg.
pl.
nom.
margō liber
marginēs liberī
gen.
marginis liberī
marginum liberōrum
F
sg.
pl.
nom.
auris media
aurēs mediae
gen.
auris mediae
aurium mediārum
sg.
pl.
N nom.
forāmen nūtrīcium
forāmina nūtrīcia
gen.
forāminis nūtrīciī
forāminum nūtrīciōrum
Výjimky ve skloňování substantiv 3. deklinace A. stejnoslabičná substantiva řeckého původu (typicky zakončená v nom. sg. na -sis nebo -xis) sg.
pl.
nom.
bas-is
bas-ēs
gen.
bas-is/-eos
bas-ium
B. Substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu tvar ossium: sg.
pl.
nom.
os
oss-a
gen.
oss-is
oss-ium
C. Substantivum vas, vasis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace: sg.
pl.
nom.
vās
vās-a
gen.
vās-is
vās-ōrum
Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. substantiv 3. deklinace sg. nom.
různá zakončení
gen.
-is/-eos
pl. -ēs (M,F)
-a/-ia (N) -um/ium
3.deklinace (adjektiva)
adjektiva 3. deklinace: základní charakteristika a typologie (jednovýchodná, dvojvýchodná); skloňování (nominativ a genitiv singuláru a plurálu) stupňované tvary latinských adjektiv (komparativ a superlativ) odvozování adjektiv pomocí latinských přípon -ālis, -āle a -āris, -āre odvozování adjektiv pomocí řeckých přípon -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum
Charakteristika adjektiv 3. deklinace Z typologického hlediska dělíme adjektiva 3. deklinace do dvou6 základních skupin: a) adjektiva dvojvýchodná: - mají dva základní tvary nominativu singuláru zakončené: buď na -is, -e; např. nāsālis, nāsāle nebo na -ior, -ius7; např. superior, superius - první tvar je společný pro substantiva mužského a ženského rodu, druhý tvar je určený pro neutra Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, nāsāle se substantivem M
se substantivem F
se substantivem N
margō nāsālis
crista nāsālis
os nāsāle
Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem superior, superius se substantivem M
se substantivem F
se substantivem N
angulus superior
fascia superior
membrum superius
b) adjektiva jednovýchodná: - mají pouze jeden tvar nominativu singuláru, zakončený nejčastěji na: -ex; např. simplex -ns; např. abdūcēns -s; např. teres - u jednovýchodných adjektiv je tvar nominativu singuláru společný pro substantiva všech tří gramatických rodů
Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex se substantivem M
se substantivem F
se substantivem N
lobulus simplex
articulātiō simplex
crūs simplex
Skloňování adjektiv 3. deklinace Adjektiva 3. deklinace se skloňují obdobným způsobem jako substantiva této deklinace. Dělí se podle typu kmene na i-kmeny a souhláskové kmeny. Pro většinu z nich je typické i-kmenové deklinační schéma. Ojediněle se v lékařské terminologii vyskytují i trojvýchodná adjektiva 3. deklinace (např. ācer, ācris, ācre = ostrý, prudký). 7 Adjektiva s příponou -ior, -ius jsou tvary 2. stupně (viz výklad níže o stupňování adjektiv). 6
Skloňování i-kmenových adjektiv 3. deklinace Do skupiny i-kmenových adjektiv patří dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -is, -e a adjektiva jednovýchodná. Tvary pro maskulina a feminina se ve většině pádů8 skloňují podle vzoru auris, pro neutra podle vzoru rēte. a) příklad skloňování spojení s dvojvýchodným adjektivem M
sg.
pl.
nom.
margō
nāsāl-is
marginēs
nāsāl-ēs
gen.
marginis
nāsāl-is
marginum
nāsāl-ium
F
sg.
pl.
nom.
crista
nāsāl-is
cristae
nāsāl-ēs
gen.
cristae
nāsāl-is
cristārum
nāsāl-ium
N
sg.
pl.
nom.
os
nāsāl-e
ossa
nāsāl-ia
gen.
ossis
nāsāl-is
ossium
nāsāl-ium
b) příklad skloňování spojení s jednovýchodným adjektivem M
sg.
pl.
nom.
lobulus
simplex
lobulī
simplic-ēs
gen.
lobulī
simplic-is
lobulōrum
simplic-ium
F
sg.
pl.
nom.
articulātiō
gen.
articulātiōnis simplic-is
N
simplex
articulātiōnēs
simplic-ēs
articulātiōnum simplic-ium
sg.
pl.
nom.
crūs
simplex
crūra
simplic-ia
gen.
crūris
simplic-is
crūrum
simplic-ium
Skloňování souhláskových kmenů adjektiv 3. deklinace Mezi souhláskové kmeny 3. deklinace patří dvojvýchodná adjektiva zakončená v nominativu singuláru na -ior, -ius. Tvar pro maskulina i feminina se skloňuje podle vzoru pulmō a tvar pro neutra podle vzoru corpus. 8
S výjimkou ablativu singuláru, kde mají koncovku -ī místo -e.
M
sg.
pl.
nom.
angulus
super-ior
angulī
superiōr-ēs
gen.
angulī
superiōr-is
angulōrum
superiōr-um
F
sg.
pl.
nom.
fascia
super-ior
fasciae
superiōr-ēs
gen.
fasciae
superiōr-is
fasciārum
superiōr-um
N
sg.
pl.
nom.
membrum super-ius
membra
gen.
membrī
membrōrum superiōr-um
superiōr-is
superiōr-a
Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. adjektiv 3. deklinace (i-kmeny) sg. nom. gen.
pl.
-is/-ns/-ex (M, -e/-ns/-ex F) (N) -is
-ēs (M, F)
-ia (N) -ium
Přehled zakončení nominativu a genitivu sg./pl. adjektiv 3. deklinace (souhláskové kmeny) sg. nom.
-ior (M, F)
gen.
pl. -ius (N)
-iōris
-iōrēs (M, F)
-iōra (N)
-iōrum
Stupňování latinských adjektiv Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže vlastnosti. Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí stupeň (superlativ). Komparativ se užívá při srovnání dvou subjektů pro vyjádření vyššího stupně vlastnosti, kterou označuje stupňované adjektivum. Funkcí superlativu je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání dvou nebo více subjektů. Pravidelné stupňování
Latinský komparativ se tvoří příponami -ior (pro spojení se substantivy M, F) a -ius (pro spojení se substantivy N). Tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni adjektiva. Komparativy jsou vždy dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace. např. lātus, a, um: lātior, lātius Superlativy se nejčastěji tvoří připojením přípony -issimus, -issima, -issimum ke genitivnímu kmeni adjektiva. Jsou to adjektiva 1. a 2. deklinace. např. lātus, a, um: lātissimus, lātissima, lātissimum Neúplné stupňování Některé adjektivní tvary komparativu v latině pocházejí z předložek a chybí jim tvar v základním stupni (tzv. neúplné stupňování). Komparativ vytvořený od předložky ante
anterior, anterius
post
posterior, posterius
īnfrā
īnferior, īnferius
suprā
superior, superius
pariēs anterior gastris segmentum anterius pars posterior hēpatis forāmen ēthmoīdāle posterius angulus īnferior scapulae labium īnferius angulus superior scapulae labium superius
Superlativ vytvořený od předložky intrā
intimus, intima, intimum
tunica intima oesophagī
suprā
suprēmus, suprēma, suprēmum
concha nāsālis suprēma
Nepravidelné stupňování U nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně vytváří od odlišných kmenů adjektiva. Nepravidelně tvořené komparativy v anatomické terminologii Komparativ vytvořený od adjektiva magnus, magna, magnum
major, majus
parvus, parva, parvum
minor, minus
Příklad anatomického termínu pelvis major forāmen majus pelvis minor tūberculum minus
Nepravidelně tvořené superlativy v anatomické terminologii Superlativ vytvořený od adjektiva magnus, magna, magnum
maximus, maxima, maximum
parvus, parva, parvum
minimus, minima, minimum
Překlad stupňovaných tvarů adjektiv
Příklad anatomického termínu mūsculus glūteus maximus mūsculus glūteus minimus vēnae cordis minimae
To, že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se však u anatomických termínů v překladu do češtiny většinou neprojeví. Obtížnější je aktivní překlad do latiny s použitím major/majus, minor/minus a superlativů. Obecně platí, že se latinské komparativy používají zejména tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje v protikladném umístění (labium superius/īnferius „horní/dolní ret“) nebo s protikladnou mírou určité vlastnosti (tūberculum majus/minus „velký/malý patrový otvor“). Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla (mūsculus lātissimus dorsī „široký sval zad“). latinský anatomický termín
český ekvivalent
forāmina palātīna minora forāmen palātīnum majus angulus īnferior/superior scapulae mūsculus lātissimus dorsī mūsculus longissimus capitis
malé patrové otvory velký patrový otvor dolní/horní úhel lopatky široký sval zad dlouhý sval hlavy
Odvozování latinských adjektiv příponou -ālis, -āle a -āris, -āre Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu k určité anatomické struktuře se nejčastěji tvoří příponami -ālis, -āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva
kmen substantiva
pariēs, pariet-is, m.
pariet-
odvozené adjektivum s významem příslušnosti/vztahu parietālis, parietāle
tonsilla, tonsill-ae, f.
tonsill-
tonsillāris, tonsillāre
Přípona -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika obsahující hlásku l. Odvozování řeckých adjektiv příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica, -icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od kterého se adjektivum odvozuje. slovníkový tvar substantiva
kmen substantiva
hēpar, hēpat-is, n.
hēpat-
odvozené adjektivum s významem příslušnosti/vztahu hēpaticus, hēpatica, hēpaticum
larynx, laryng-is, m.
laryng-
laryngeus, laryngea, laryngeum
4., 5. deklinace
substantiva 4. a 5. deklinace: charakteristické znaky; skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu) latinská deminutiva odvozování adjektiv příponou -īdeus, -īdea, -īdeum nejběžnější latinské řadové číslovky
Substantiva 4. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ūs tvar nominativu singuláru končí na -us (M, F) nebo na -ū (N) rody substantiv: maskulina a neutra (genū, ūs, n. a cornū, ūs, n.); výjimka ženského rodu manus, ūs, f. ze zakončení základního tvaru se většinou dá rozpoznat rod substantiva: o -us (maskulina, popř. feminina) o -ū (neutra) Skloňování substantiv 4. deklinace Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: prōcessus, ūs, m. sg.
pl.
nom.
prōcess-us
prōcess-ūs
gen.
prōcess-ūs
prōcess-uum
akuz.
prōcess-um
prōcess-ūs
abl.
prōcess-ū
prōcess-ibus
Vzor pro maskulina a feminina 4. deklinace: genū, ūs, n. sg.
pl.
nom.
gen-ū
gen-ua
gen.
gen-ūs
gen-uum
akuz.
gen-ū
gen-ua
abl.
gen-ū
gen-ibus
4. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -u- v koncovce genitivu plurálu -uum označovaná jako u-kmenová. Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. substantiv 4. deklinace sg. nom. gen.
-us (M/F)
pl. -ū (N)
-ūs
-ūs (M/F)
-ua (N) -uum
Substantiva 5. deklinace Charakteristické znaky: v genitivním tvaru jsou zakončena na -ēī/-eī tvar nominativu singuláru končí vždy na -ēs rody substantiv: feminina; výjimka mužského rodu diēs, ēī, m. Skloňování substantiv 5. deklinace Vzor pro substantiva 5. deklinace: faciēs, ēī, f. sg.
pl.
nom.
faci-ēs
faci-ēs
gen.
faci-ēī
faci-ērum
akuz.
faci-em
faci-ēs
abl.
faci-ē
faci-ēbus
5. deklinace je pro svůj charakteristický znak samohlásky -ē- v koncovce genitivu plurálu -ērum označovaná jako ē-kmenová. Přehled zakončení nominativu sg./pl. a genitivu sg./pl. substantiv 5. deklinace sg.
pl.
nom.
-ēs
-ēs
gen.
-ēī/-eī
-ērum
Latinská deminutiva Latinské zdrobněliny se obvykle vytvářejí od slovního základu připojením jedné z typických přípon: -olus, -a, -um artēria („tepna“) → artēriola („tepénka“) -(c)ulus, a, um dēns („zub“) → denticulus („zoubek“) -ellus, a, um cerebrum („mozek“) → cerebellum („mozeček“) Rod derivovaného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy 1. nebo 2. deklinace. Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např. sūtūra lambdoīdea 9 „šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ“ mūsculus deltoīdeus10 „sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ“ 11 cōlon sīgmoīdeum „tračník tvarem podobný řeckému písmenu ς“ os hyoīdeum12 „kost tvarem podobná řeckému písmenu υ“ 9
lambdoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu Λ“ deltoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu Δ“ 11 sīgmoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu ς“ 10
V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se substantivem processus, např.
prōcessus coracoīdeus13 (scapulae) prōcessus corōnoīdeus14 (mandibulae) čelisti“ prōcessus pterygoīdeus15 (ossis sphēnoīdālis) prōcessus xiphoīdeus 16(sternī)
„zobcovitý výběžek lopatky“ „věnčitý výběžek dolní „křídlovitý výběžek klínové kosti“ „mečovitý výběžek hrudní kosti“
Latinské řadové číslovky v anatomickém názvosloví Z celé škály latinských číslovek se u anatomických termínů užívají jen číslovky řadové, nejčastěji ty, které vyjadřují pořadí 1.-12.: prīmus, a, um 1. secundus, a, um 2. tertius, a, um 3. quārtus, a, um 4. quīntus, a, um 5. sextus, a, um 6. septimus, a, um 7. octāvus, a, um 8. nōnus, a, um 9. decimus, a, um 10. ūndecimus, a, um 11. duodecimus, a, um 12. Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. sg. digitī quīntī; vertebra septima, gen. sg. vertebrae septimae; os tertium, gen. sg. ossis tertiī .
12
hyoīdeus, a, um „podobný řeckému písmenu υ“ coracoīdeus, a, um „zobcovitý“ 14 corōnoīdeus, a, um „kruhovitý“ 15 pterygoīdeus, a, um „křídlovitý“ 16 xiphoīdeus, a, um „mečovitý“ 13
Předložkové pády - akuzativ
latinské předložky s akuzativem akuzativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) gramatické nepravidelnosti u klinických termínů
Jazyková charakteristika klinické terminologie Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a genitivní tvary substantiv a adjektiv. Pro klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních základů a použití předložkových vazeb, které nejčastěji slouží k vyjádření: a) časového souběhu nebo návaznosti Status post sectiōnem caesaream ante annōs XI factam (Stav po císařském řezu vykonaném před jedenácti lety) b) umístění, směru Metastasēs ad pulmōnēs (Druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic) c) způsobu, charakteru, míry, účinku Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus (Zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně) d) důvodu Chēmotherapia propter carcinōma (Chemoterapie z důvodu rakoviny) e) příčiny Mors subita ē perforātiōne aortae (Náhlá smrt kvůli protržení srdečnice) Předložkové vazby v klinických termínech Latinské předložky se v lékařských termínech pojí s akuzativem nebo ablativem.
Latinské předložky s akuzativem ad
k, do, při
intrā
v, uvnitř, za, během
ante
před
per
skrz, přes, pomocí
circum
okolo, kolem
post
po, za
contrā
proti
propter
pro, kvůli
extrā
mimo, vně
secundum
podle
īnfrā
pod
suprā
nad
inter
mezi
trāns
přes
Latinské předložky in a sub Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem. V případě použití akuzativu vyjadřují směr (tzn. odpověď na otázku kam?), např. Carcinōma pancreatis in vēnam portae incrēscēns (Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly) Akuzativ singuláru (maskulina + feminina) Pro všechny koncovky v akuzativu singuláru latinských maskulin a feminin 1. – 5. deklinace je typické koncové -m, liší se pouze v samohlásce, která tomuto -m předchází. Koncovka -am je charakteristická jen pro 1. deklinaci, koncovku -um mají maskulina a feminina 2. i 4. deklinace, koncovku -em maskulina a feminina 3. i 5. deklinace. Přehled základních koncovek akuzativu singuláru: maskulina + feminina 1. deklinace
2. + 4. deklinace
3. + 5. deklinace
-am
-um
-em
akuz. sg. M/F
Příklady akuzativu singuláru substantiv M/F
akuz. sg. M/F
1. deklinace
2. deklinace
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
post frāctūram
post morbum
post dolōrem
post partum
post diem
Příklady akuzativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace spojení s adjektivem 1. a 2. deklinace akuz. sg. M/F
post
spojení s adjektivem 3. deklinace
propter
amputātiōnem traumaticam
propter
tumōrem benignum
morbum latentem
Akuzativ plurálu (maskulina + feminina) Pro všechny koncovky v akuzativu plurálu latinských maskulin a feminin 1. – 5. deklinace je typické koncové -s, liší se pouze v samohlásce, která mu předchází. Přehled koncovek akuzativu plurálu: maskulina + feminina
akuz. pl. M/F
1. deklinace
2. deklinace
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
-ās
-ōs
-ēs
-ūs
-ēs
Příklady akuzativu plurálu substantiv M/F
akuz. pl. M/F
1. deklinace
2. deklinace
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
post frāctūrās
post morbōs
post dolōrēs
post partūs
post diēs
Příklady akuzativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy 1., 2. a 3. deklinace spojení s adjektivem 1. a 2. deklinace akuz. pl. M/F
post amputātiōnēs traumaticās
spojení s adjektivem 3. deklinace
propter tumōrēs benignōs
propter morbōs latentēs
Akuzativ singuláru a plurálu (neutra) Důležité pravidlo: Substantiva středního rodu mají v nominativu a akuzativu vždy shodný tvar. Uvedené pravidlo platí v jednotném i množném čísle a týká se i adjektiv, která se substantivy středního rodu tvoří spojení (přívlastek shodný). Např.
haematōma (haematoma, matis, n.) latus (latus, eris, n.) ulcera (ulcus, eris, n.)
→ → →
akuz. sg. akuz. sg. akuz. pl.
propter haematōma ad latus propter ulcera
Gramatické zvláštnosti klinických termínů Postavení adjektiva specifikujícího poranění nebo onemocnění Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát: a) těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení: např. Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī (Tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti) b) až na konci klinického termínu: např. Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva Výjimky ve skloňování substantiv V klinické terminologii, jak již bylo zmíněno v úvodu této lekce, převažují řecké slovní základy. V některých případech se u řeckých slov v klinických termínech typicky uplatňují i původní řecké koncovky: např. Carcinōma baseos linguae (Rakovina spodiny jazyka) Přehled výjimek ve skloňování řeckých substantiv (původní řecké koncovky jsou vyznačeny červeně): 1. deklinace
3. deklinace
nom.
systol-ē
diabēt-ēs
bas-is
gen.
systol-ēs
diabēt-ae
bas-eos/-is
akuz.
systol-ēn
diabēt-ēn/-am
bas-in/-im
abl.
systol-ē
diabēt-ē/-ā
bas-ī
Podle systolē se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. sg. končí na -ē a v gen. sg. na -ēs. Podle diabētēs se skloňují všechna řecká substantiva 1. deklinace, která v nom. sg. končí na -ēs a v gen. sg. na -ae. Podle basis se skloňují všechna řecká stejnoslabičná substantiva 3. deklinace; ve tvaru nom. sg. jsou typicky zakončená na -sis, -xis, -ōsis. Kromě nich se podle vzoru basis skloňují tři latinská substantiva: febris, is, f. (horečka), tussis, is, f. (kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza). U latinských slov se nepoužívají původní řecké koncovky. Specifika klinických diagnóz Pod klinickou diagnózou rozumíme rozpoznání a pojmenování choroby, resp. zranění klinickým lékařem. Klinické diagnózy mají z jazykového hlediska celou řadu specifických rysů: 1. Vyjádření pravé, levé strany V klinických diagnózách se určení pravé strany, levé strany nebo obou stran vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení latus dextrum/sinistrum/utrumque: vpravo = lateris dextrī(zkratka l. dx.) vlevo = lateris sinistrī (zkratka l. sin.) na obou stranách = lateris utrīusque (zkratka l. utr.) Např. Ruptūra tendinis Achillis17 lateris dextrī (Prasknutí pravé Achillovy šlachy) 2. Vyjádření stupně poranění, onemocnění Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení substantiva gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou: Např. Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī (Prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně) Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī (Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně) 3. Vyjádření zánětlivého onemocnění U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. sg. -ītidis), která se připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán. Např. hepatītis, ītidis, f. encephalītis, ītidis, f. gastrītis, ītidis, f.
= = =
zánětlivé onemocnění jater zánětlivé onemocnění mozku zánětlivé onemocnění žaludku
4. Klinická eponyma Klinická eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních jmen osobností, které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího příznaku či o provedení určitého lékařského zákroku a vyšetřovací metody. Např. Faciēs Hippocratica (výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou typické propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý nos; jako první jej velmi přesně popsal Hippokratés)
17
Achillēs, is, m. = Achilleus
Morbus Crohn (Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu se významně podílel americký gastroenterolog Burrill Bernard Crohn) Sectiō caesarea secundum Geppert (císařský řez podle Gepperta, významného německého porodníka, který tento lékařský zákrok prosadil) 5. Užívání zkratek a akronymů Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením začátečních písmen několika slov, resp. slovních základů, tzv. akronymů. Např. Ca colī sīgmoideī → Ca = carcinōma (Rakovina esovitého tračníku) Fr. collī femoris l. sin. → Fr. = frāctūra; l. sin. = lateris sinistrī (Zlomenina krčku levé stehenní kosti) St. p. TE → St. p. = status post; TE = tōnsillectomiam18 (Stav po chirurgickém odstranění mandlí)
18
tōnsillectomia, ae f. = chirurgické odstranění mandlí (jedná se o kompozitum složené ze dvou slov: tōnsilla a ectomia).
Předložkové pády - ablativ
latinské předložky s ablativem ablativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací (substantiva + adjektiva) slovotvorba: odvozování slov latinskými předponami
Předložkové vazby s ablativem Předložkové vazby s ablativem představují druhý typ vazeb, které se uplatňují v klinických a patologických diagnózách. Např. Distorsiō articulātiōnis tālocrūrālis l. dx. cum frāctūrā malleolī mediālis comminutīva (Podvrtnutí pravého hlezenního kloubu s tříštivou zlomeninou vnitřního kotníku) Latinské předložky s ablativem: ā, ab
od
ē, ex
z, ze; kvůli (o příčině)
cum
s, se, spolu
prō
pro
dē
z, ze; s, se (shora dolů); o
sine
bez
in
v; na; při (časově)
sub
pod (kde?)
Předložky in a sub Pokud se po latinské předložce in nebo sub uplatní ablativ, jedná se o vyjádření místa (odpověď na otázku kde?, resp. pod čím?). Např. Status post amputātiōnem in crūre (Stav po amputaci [provedené] v [oblasti] bérce) sub genu = pod kolenem Ablativ singuláru Koncovku ablativu singuláru u slov 1., 2., 4. a 5. deklinace představuje ta samohláska, která je pro příslušnou deklinaci v kmeni charakteristická. 1. deklinace 2. deklinace abl. sg.
-ā
-ō
3. deklinace -e/-ī
4. deklinace 5. deklinace -ū
-ē
Ve 3. deklinaci se v ablativu plurálu uplatňuje: I. koncovka -e: a. u substantiv mužského, ženského rodu a neuter skloňovaných dle vzoru corpus (např. cum dolōre) b. u komparativních tvarů adjektiv (např. in membrō inferiōre) II. koncovka -ī: a. u adjektiv 3. deklinace (např. cum morbō latentī) b. u neuter 3. deklinace skloňovaných dle vzoru rēte (např. cum calcārī) c. u stejnoslabičných substantiv 3. deklinace skloňovaných dle vzoru basis (např. cum narcōsī, sine febrī). Příklady ablativu singuláru substantiv
1. deklinace abl. sg.
cum frāctūrā
2. deklinace
3. deklinace
cum morbō
cum dolōre cum cystī
4. deklinace
5. deklinace
cum dēcubitū
cum cariē
Příklady ablativu singuláru substantiv ve spojení s adjektivy spojení s adjektivem 1. deklinace abl. sg.
ex amputātiōne traumaticā
spojení s adjektivem 2. deklinace
spojení s adjektivem 3. deklinace
ē tumōre benignō
cum frāctūrā simplīcī
Ablativ plurálu Shodnou koncovku ablativu plurálu mají latinské 1. a 2. deklinace (-īs) a 3. a 4. deklinace (-ibus). U substantiv 5. deklinace se v tomto pádě uplatňuje koncovka -ēbus. Přehled koncovek ablativu plurálu 1. deklinace abl. pl.
2. deklinace -īs
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
-ibus
-ēbus
Příklady ablativu plurálu substantiv
abl. pl.
1. deklinace
2. deklinace
3. deklinace
4. deklinace
5. deklinace
cum frāctūrīs
cum morbīs
cum dolōribus
cum dēcubitibus
cum cariēbus
Příklady ablativu plurálu substantiv ve spojení s adjektivy spojení s adjektivem 1. deklinace abl.pl. ex amputātiōnibus traumaticīs
spojení s adjektivem 2. deklinace
spojení s adjektivem 3. deklinace
ē tumōribus benignīs
cum frāctūrīs simplīcibus
Slovotvorba – odvozování slov latinskými předponami Slovotvorba zahrnuje odvozování (derivaci) slov pomocí předpon (prefixů), přípon (sufixů) a skládání slov z více slovních základů (kompozice). V této lekci je pozornost věnována odvozování slov latinskými předponami. V jejich platnosti se nejčastěji vyskytují latinské předložky. Předpony pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska: a) umístění (lokalizace) b) časového zařazení (temporalizace) c) záporu (negace) d) určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.
Přehled základních latinských předpon předpona
význam
ā-/ab- (abs-)
od
ad- (ac-, af-, ap-, as-)
při, u, do, k
ante-
před
circum-
kolem, okolo
contrā-
proti
com- (co-, col-, con-, cor-) ← cum
s, se, spolu
dē- (dēs-) dis- (di-, dif-)
ods, se (shora dolů) 1. roz-
ē-/ex- (ef-)
2. zápor z, ze, vy-
extrā-
mimo, vně
in- (im-, il-, ir-)
1. v, na, dovnitř 2. zápor
īnfrā-
pod
inter-
mezi
intrā-
uvnitř
ob- (oc-, op-)
proti, za
perpost-
skrz, přes; vysoký stupeň po, za
prae-
před
prō-
vpřed
příklad ablātiō abscessus adhaesiō appendix antepositiō
český ekvivalent
commōtiō coāgulātiō collāpsus congelātiō corrugātor dēviātiō dēsīnfectiō
odnětí absces přilnavost, srůst přívěsek chirurgické posunutí orgánu dopředu stočení (kosti) dopředu obřezání obvod, rozsah chirurgický řez vedený opačným směrem, než byl původní řez otřes srážení krve selhání, zhroucení zmrznutí, omrzlina svrašťovač, vráskovač odchýlení odstranění nákazy
dislocātiō dīlacerātiō difficilis ērectiō excīsiō exitus extrāuterīnus extrāsystolē incīsiō irrītātiō immōbilitās inoperābilis illegālis īnfrāarticulāris īnfrāorbitālis interāctiō intermittēns intrāvēnōsus intrānātālis obstructiō occiput oppōnēns perforāns peraciditās posttraumaticus postmolāris praenātālis praecordium prōgressīvus prōminēns
rozmístění, posun roztržení nesnadný, obtížný vzpřímení, ztopoření vyříznutí smrt (odchod) mimoděložní předčasný srdeční stah řez, naříznutí dráždění nepohyblivost neoperovatelný nezákonný podkloubní podočnicový vzájemné působení přerušovaný nitrožilní vzniklý při porodu uzavření, překážka záhlaví opačný, stavějící se proti prostupující, pronikající překyselení poúrazový ležící za stoličkou před narozením oblast před srdcem postupující, šířící se vyčnívající
antetorsiō circumcīsiō circumferentia contrāincīsiō
re-
znovu, opět, zpět pod, dole;
resūtūra remittēns sublinguālis succesīvus sufficiēns suspīciō suppresiō
super-, suprā-
nižší stupeň nad
trāns-
přes, pře-
subfebris superficiālis suprāspīnātus trānsfūsiō
sub- (suc-, suf-, sup-, sus-)
opakované sešití dočasně ustupující podjazykový postupný, další, následný postačující, dostatečný podezření potlačení, zapomenutí (např. bolestného zážitku) zvýšená teplota povrchový nadhřebenový přelévání
Specifika klinických diagnóz Vyjádření podezření nebo přesvědčení lékaře o platnosti stanovené diagnózy V klinických diagnózách se míra jistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje opisem. V případě podezření (nižší stupeň jistoty) se užívá výrazu suspīciō + genitivní tvar názvu nemoci, poruchy nebo poranění, resp. odvozené adjektivum suspectus, a, um ve funkci shodného přívlastku. Pro vyjádření přesvědčení lékaře (vyšší stupeň jistoty) o platnosti diagnózy se uplatňuje postponované adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce vs.). Např. Suspīciō commōtiōnis cerebrī, (Podezření na otřes mozku) Commōtiō cerebrī, vs. (Pravděpodobný otřes mozku)
resp.
Commōtiō cerebrī suspecta
Slovotvorba (derivace slov)
slovotvorba: odvozování slov řeckými předponami a příponami slovotvorba: shrnutí a doplnění (odvozování slov latinskými příponami)
Slovotvorba – odvozování slov řeckými předponami Řecké předpony mají obdobnou funkci jako latinské prefixy probírané v 7. lekci. Slouží k pozměnění významu základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých prefixů pochází z předložek. Přehled základních řeckých předpon předpona
význam
příklad
a- (an-)
zápor
anaanti- (ant-)
1. opět, znovu 2. rozproti
apnoē anaemia anastomōsis analysis antisēpsis
apocata-
od, pryč z, ze (shora dolů)
apophysis catarrhus
dia- (di-) dys-
1. roz2. skrz 3. mezi porucha, obtížnost
ec-, ecto-, exo-
vně, mimo
diagnōsis diabētēs diencephalon dystrophia dyspnoē ectopia
en- (em-)
v, dovnitř
endo- (end-) epi- (ep-)
uvnitř na, nad, při
eu-
meta- (met-)
dobře, normální stav 1. nad (místně) 2. zvýšená činnost 1. pod (místně) 2. snížený stupeň 1. za, po
para- (par-)
2. změna 1. při, vedle
peri-
2. podobnost kolem, okolo
prosyn- (sy-, sym-)
před s, se, spolu
hyperhypo- (hyp-)
encephalon embolia endocardium epidermis epigastrium epicardium eupnoē euthanasia hypertonia hypertrophia hypophysis hypotrophia metencephalon metastasis metabolismus paramētrium parasītus paratȳphus periosteum pericardium prognōsis synostōsis
český ekvivalent zástava dechu chudokrevnost spojení, propojení rozklad ničení choroboplodných zárodků dezinfekcí výrůstek, hrbolek kosti katar (zánět sliznice provázený tvorbou sekretu) rozpoznání (nemoci) úplavice mezimozek porucha výživy dušnost, namáhavé dýchání chybné uložení orgánu mimo své obvyklé místo mozek vmetnutí srdeční nitroblána pokožka nadbřišek přísrdečník normální dýchání důstojné ukončení života zvýšený tlak, napětí zbytnění, zvětšení mozkový podvěsek podvýživa zadní mozek druhotné ložisko látková přeměna děložní vazivo příživník, parazit onemocnění podobné tyfu okostice osrdečník předpověď kostěný srůst sousedních
syndrōma
kostí soubor příznaků určitého onemocnění
Slovotvorba – odvozování slov řeckými příponami Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni základového slova. I přípony fungují jako nositelé specifického významu, tzn. upravují nebo pozměňují význam derivovaného slova. Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji používané, jejichž znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii. Přehled základních řeckých přípon Substantivní přípony předpona
význam
příklad
-ia
onemocnění
ischaemia
-iāsis
onemocnění (její původ nebo přirovnání) onemocnění, odchylka od normy zánět onemocnění (pro které není charakteristický zánět) nádor
cholēlithiāsis psōriāsis
mnohonásobný výskyt nádorů
myōmatōsis
-ismus -ītis -ōsis
-ōma -ōmatōsis
alcoholismus strabismus arthrītis nephrōsis psychōsis myōma
český ekvivalent místní nedokrevnost tkáně nebo orgánu žlučové kameny lupénka nadměrné užívání alkoholu šilhání zánět kloubu nezánětlivé onemocnění ledvin duševní onemocnění nezhoubný nádor ze svalové tkáně mnohonásobný výskyt nádorů ze svalové tkáně
Další přehledy shrnují a doplňují řecké a latinské sufixy, o kterých již byl veden výklad v předcházejících lekcích. Řecké adjektivní přípony – shrnutí přípona -eus, a, um -icus, a, um -ideus, a, um
význam vztah, příslušnost vztah, příslušnost podobnost
příklad oesophageus, a, um gastricus, a, um pterygoideus, a, um
český ekvivalent jícnový, patřící k jícnu žaludeční křídlový (podobný křídlu)
Latinské substantivní přípony – shrnutí a doplnění přípona -(c)ulus, a, um -ellus, a, um -olus, a, um -itās
význam zdrobněliny 1. vlastnost
příklad denticulus cerebellum artēriola aciditās
český ekvivalent zoubek mozeček tepénka kyselost
-(t)iō -(s)iō -(x)iō -(t)or -(s)or -(x)or -(t)ūra -(s)ūra
2. stav činnost nebo její výsledek činitel činnost nebo její výsledek
dēformitās abductiō tensiō flexiō abductor tensor flexor curvātūra incīsūra
znetvoření odtažení napětí, tlak ohýbání, ohnutí, ohyb odtahovač napínač ohybač zakřivení zářez
Latinské adjektivní přípony – shrnutí a doplnění přípona
význam
-ālis, e -āris, e -ātus, a, um -eus, a, um -āneus, a, um -ilis, e -bilis, e
vztah, příslušnost
-ōsus, a, um
1. příslušnost 2. hojnost
opatřený něčím vztah, příslušnost možnost, schopnost
příklad
český ekvivalent
temporālis, e mūsculāris, e caudātus, a, um osseus, a, um cutāneus, a, um fragilis, e operābilis, e
spánkový svalový opatřený ocasem, ocasatý kostní kožní křehký, lámavý operovatelný
vēnōsus, a, um ulcerōsus, a, um
žilní vředovitý
Nejběžnější řecké slovní základy a příklady jejich odvozenin V anatomických termínech se nejčastěji uplatňují latinská slova, převaha řeckých slovních základů je zase příznačná pro klinickou terminologii. Následující tabulka představuje výběr z nejběžnějších řeckých výrazů (podrobněji bude o nich pojednáno v lekci 9 věnované kompozici termínů, jejichž znalost je stěžejní zejména pro pochopení významu klinických a patologických termínů). řecká pojmenování anatomických struktur arthr-
význam
příklad
kloub (arthron)
arthrītis arthrōsis synarthrōsis
cardi-
srdce (kardiā)
cephal-
hlava (kefalē)
chondrdermat-
chrupavka (chondros) kůže (derma)
metr-
děloha (mētrā)
my-
sval (mys)
endocardium pericardium diencephalon metencephalon perichondrium synchondrōsis ectoderma entoderma endomētrium paramētrium perimētrium myōma myomētrium
český ekvivalent zánět kloubu nezánětlivé onemocnění kloubu pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny) srdeční nitroblána osrdečník mezimozek zadní mozek ochrustavice (obal chrupavky) chrupavčité spojení kostí vnější zárodečný list vnitřní zárodečný list děložní sliznice děložní vazivo pobřišnicový obal dělohy nezhoubný nádor ze svalové tkáně děložní svalovina
odont-
zub (odūs)
phys-
růst (fyesthai)
řecká pojmenování fyziologických procesů aesth-
význam
pnoē
cítit, vnímat (aisthanesthai) dýchat (pnein)
ton-
napětí, tlak (tonos)
troph-
živit (trefein)
parodontōsis periodontium apophysis diaphysis příklad
anaesthēsia dysaesthēsia eupnoē dyspnoē apnoē hypertonia hypotonia eutrophia dystrophia atrophia
onemocnění tkáně v okolí zubu závěsný aparát zubu výrůstek, hrbolek kosti střední část dlouhých kostí český ekvivalent
znecitlivění porucha citlivosti normální dýchání dušnost, namáhavé dýchání zástava dechu zvýšený tlak, napětí snížený tlak, napětí dobrý stav výživy porucha výživy nevýživa, zmenšení (orgánu), úbytek (tkáně)
Slovotvorba (kompozice slov) Slovotvorba – skládání slov (kompozice) Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů). Typický model dvouslovného složeného termínu je následující: genitivní kmen komponentu nāsolabiālis (nosoretní)
+ spojovací vokál +
druhý komponent
nās
+o+
labiālis
nos
+o+
retní
Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje u všech složenin. Nepoužívá se zejména tehdy, pokud na švu spojovaných komponentů již figuruje samohláska (první z komponentů končí nebo druhé slovo začíná na samohlásku). Např. poly-arthrītis (zánět mnoha kloubů) gastr-odynia (bolest žaludku) Kromě -o- se jako spojovací vokál uplatňuje -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů číslovka (např. secund-ī-gravida „podruhé těhotná žena“) nebo druhou složku představuje výraz -formis (např. pis-i-formis „hráškový“), příp. -fer (např. bīl-i-fer „žlučovodný“). Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Složeniny mohou obsahovat i slovní základy různého jazykového původu (v takových případech mluvíme o tzv. hybridních kompozitech). Např. tōnsillectomia „chirurgické odstranění mandlí“ (lat. tōnsilla + řec. ektomē) Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou terminologii charakteristická preference řeckých slovních základů. Např. vertebra = termín pro obratel v anatomické nomenklatuře spondylomalacia = klinický termín označující měknutí obratlů (řec. spondylos „obratel“) U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno rozpoznatelné na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů slovotvorby. Např. articulātiō tālocrūrālis (doslova = kloub hleznobércový) ligāmentum atlantooccipitāle (nosičotýlní vaz) Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit se základním okruhem nejčastěji užívaných řeckých slovních základů. Mnohé z nich se jinde než v odvozených nebo složených termínech nevyskytují (např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní základ my-: myītis „zánět svalu“, myocardium „srdeční svalovina“). Přehled nejběžnějších řeckých slovních základů v lékařské terminologii A) řecká pojmenování anatomických struktur (viz též 8. lekce) řecký slovní základ (v závorce nom. sg.) aden- (adēn)
český ekvivalent
příklad termínu
žláza
adenōma
angi- (angeion)
céva
angīographia
arthr- (arthron)
kloub
arthrītis
český ekvivalent nezhoubný nádor žlázového epitelu rentgenové znázornění cév zánět kloubu
arthrōsis
ret
endocardium pericardium diencephalon metencephalon cheilorrhaphia
nezánětlivé onemocnění kloubu pevný kloub (spojení kostí bez kloubní dutiny) srdeční nitroblána osrdečník mezimozek zadní mozek chirurgické sešití rtu
cheir- (cheir)
ruka
cheirospasmus
křeč svalstva ruky
chondr- (chondros)
chrupavka
perichondrium
synarthrōsis cardi- (kardiā)
srdce
cephal- (kefalē)
hlava
cheil- (cheilos)
colp- (kolpos)
pochva
colporrhagia
ochrustavice (obal chrupavky) chrupavčité spojení kostí krvácení z pochvy
cyst- (kystis)
měchýř
cyt- (kytos)
buňka
dactyl- (daktylos)
prst
ūrocystis cholēcystis erythrocytus leucocytus syndactylia
močový měchýř žlučník červená krvinka bílá krvinka vrozený srůst prstů
dermat- (derma) episi- (epision)
kůže stydká krajina
dermatītis episiotomia
glōss-/glōtt(glōssa / glōtta)
jazyk
glōssoschisis
zánět kůže chirurgický nástřih hráze při porodu vrozený podélný rozštěp jazyka
gnath- (gnathos)
čelist
gnathoschisis
gon- (gony)
koleno
gonarthrōsis
hyster- (hysterā)
děloha
hysterectomia
lapar- (laparā)
břišní dutina
laparoscopia
mast- (mastos)
prs
mastectomia
mētr- (mētrā)
děloha
my- (mȳs)
sval
endomētrium paramētrium myōma
myel- (myelos)
dřeň, mícha
myelopathia
nephr- (nefros)
ledvina
nephrolithiāsis
vrozený rozštěp horní čelisti degenerativní onemocnění kolenního kloubu chirurgické odstranění dělohy endoskopické vyšetření břišní dutiny chirurgické odstranění prsu děložní sliznice děložní vazivo nezhoubný nádor ze svalové tkáně onemocnění míchy nebo kostí dřeně ledvinové kameny
neur- (neuron)
nerv
neurītis
zánět nervu
odont- (odūs)
zub
parodontōsis
onemocnění tkáně
synchondrōsis
v okolí zubu ozubice bolest ramena
ōm- (ōmos)
rameno
periodontium ōmalgia
ōophor- (ōoforon)
vaječník
ōophorectomia
ophthalm(ofthalmos) oste- (osteon)
oko
ophthalmia
chirurgické odstranění vaječníku zánět oka
kost
osteogenesis
vývoj kostí
ōt- (ūs)
ucho
ōtītis
zánět ucha
phleb- (fleps)
žíla
phlebotomia
chirurgické protětí žíly
phys- (fyesthai)
růst
apophysis diaphysis
pneum(on)(pneumōn) pod- (pūs)
plíce
pneumonia
výrůstek, hrbolek kosti střední část dlouhých kostí zápal plic
noha
podalgia
bolest nohou
rhīn- (rhīs)
nos
rhīnītis
salping- (salpinx)
vejcovod
salpingorrhaphia
sōmat- (sōma)
tělo
sōmaticus
rýma (zánět nosní sliznice) chirurgické sešití, zpevnění vejcovodu týkající se těla
splanchn(splanchnon) spondyl- (spondylos)
vnitřní orgán
splanchnopathia
obratel
spondyloschisis
stomat- (stoma)
ústa
stomatorrhagia
onemocnění vnitřních orgánů vrozený rozštěp jednoho nebo více obratlů krvácení z úst
B) řecká pojmenování tělních tekutin a dalších látek řecký slovní základ (v závorce nom. sg.) haem(at)-/-aem(haima)
český ekvivalent
příklad termínu
český ekvivalent
krev
haemorrhagia haematoscopia hyperglycaemia
hydr- (hydōr)
voda, tekutina
hydrothōrāx
lip- (lipos)
tuk
lipōma
lith- (lithos)
kámen
cholēcystolithos
krvácení vyšetření krve zvýšená hladina cukrů v krvi nahromadění tekutiny v pohrudniční dutině nezhoubný nádor z tukové tkáně žlučníkový kámen
pȳ- (pȳon)
hnis
pȳophtalmia
zhnisání oka
pȳr- (pȳr)
oheň
hyperpyrexia
vysoká horečka
ūr- (ūron)
moč
ūrologia
nauka o močovém
ústrojí a jeho chorobách C) řecká pojmenování fyziologických a patologických jevů a procesů řecký slovní základ
český ekvivalent
-aesth- (aisthēsis)
cit, cítění
-algia (algos)
příklad termínu
český ekvivalent
bolest
anaesthēsia dysaesthēsia cephalalgia
znecitlivění porucha citlivosti bolest hlavy
-lithiāsis (lithos)
kameny
nephrolithiāsis
ledvinové kameny
-lysis (lysis)
uvolnění, rozklad
spasmolysis
uvolnění křeče
-odynia (odynē)
bolest
mastodynia
bolest prsu
-pathia (pathos)
psȳchopathia
duševní onemocnění
-penia (peniā)
blíže nespecifikované onemocnění nedostatek
leucocytopenia
-phobia (fobos)
strach
claustrophobia
-plasia (plassein)
tvorba, vývin (tvořit)
hyperplasia
-plēgia (plēgē)
obrna, ochrnutí (rána)
gastroplēgia
nedostatek bílých krvinek strach z uzavřeného prostoru nadměrný vývin tkáně nebo orgánu ochrnutí žaludku
-pnoē (pnoē)
dýchání
eupnoē
-ptōsis (ptōsis)
klesnutí
apnoē mētroptōsis
normální, pravidelné dýchání dušnost, namáhavé dýchání zástava dechu pokles dělohy
-rrhagia (rhēgnynai)
krvácení (lámat, trhat)
enterorrhagia
krvácení ze střeva
-rrhoea (rhoē)
výtok
pȳorrhoea ōtorrhoea
-schisis (schisis)
rozštěp
cheiloschisis
výtok hnisu výtok z ucha (při zánětu) rozštěp rtu
-spasmus (spasmos)
křeč
bronchospasmus
průdušková křeč
-stas- (stasis)
stání
-ton- (tonos)
napětí, tlak
astasia vēnostasis hypertonia hypotonia
-troph- (trofē)
výživa
neschopnost stát městnání krve v žilách vysoký tlak, zvýšené svalové napětí nízký tlak, snížení svalového napětí dobrý stav výživy porucha výživy nevýživa, zmenšení, úbytek
dyspnoē
eutrophia dystrophia atrophia
D) řecká pojmenování vlastností, charakteristik a množství řecký slovní základ
český ekvivalent
příklad termínu
český ekvivalent
brady- (bradys)
pomalý
bradypnoē
zpomalené dýchání
crypt- (kryptos)
skrytý
cryptogenēs
di- (dis) erythr- (erythros) -genēs (gignesthai)
diplēgia erythrocytus haematogenēs, es19
hēmi- (hēmi-)
dvakrát červený pocházející (z), vzniklý (vznikat) poloviční
skrytého, nejasného původu oboustranná obrna červená krvinka vzniklý krevní cestou
is- (isos)
stejný
isogenēs
leuc- (leukos) macr- (makros)
bílý velký, dlouhý
leucocytus macroscopia
malac- (malakos)
měkký
osteomalacia
bílá krvinka pozorování pouhým okem změknutí kosti
megal- (megas)
velký
megalocardia
nadměrně velké srdce
melan- (melās)
černý
melanōma
zhoubný kožní nádor
micr- (mikros)
malý
microscopia
mon- (monos)
jediný
monoplēgia
necr- (nekros)
mrtvý
necrōsis
pozorování drobnohledem ochrnutí jedné končetiny odumření tkáně
ne-o- (neos)
nový
neoplasma
novotvar, nádor
olig- (oligos)
málokterý, nečetný
oligūria
pān- (pās)
všechen, celý
pānplēgia
snížené množství vylučované moči obrna celého těla
poly- (polys)
mnohý
polyarthrītis
zánět několika kloubů
pseud- (pseudēs)
nepravý
pseudotūberculōsis
sclēr- (sklēros)
tvrdý
sclērōsis
tachy- (tachys)
rychlý
tachypnoē
nepravá, zdánlivá tuberkulóza chorobné ztvrdnutí tkáně nebo orgánu zrychlené dýchání
therm- (thermos)
teplý
hypothermia
nízká tělesná teplota
tetra- (tettares)
čtyři
tetraplēgia
tri- (treis)
tři
triceps
ochrnutí všech čtyř končetin trojhlavý
hēmiplēgia
ochrnutí jedné poloviny těla stejného původu
Slova obsahující složku -genēs, es jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace řeckého původu (tvar haematogenēs je určen pro maskulina a feminina, haematogenes pro neutra). 19
E) řecká pojmenování lékařských oborů, zákroků a vyšetření řecký slovní základ
český ekvivalent
příklad termínu
český ekvivalent
-ectomia (ektomē)
cholēcystectomia
vynětí žlučníku
-graphia (grafein)
chirurgické odstranění, vynětí záznam, obraz (psát)
rētinographia
-iātria (iātreiā)
léčba, léčení
paediātria
-logia (logos)
nauka
cardiologia
-metria (metron)
cephalometria
-plastica (plastikē technē) -scopia (skopein)
rozměr, měření (míra) plastická operace (umění tvořit) vyšetření (pozorovat)
fotografický obraz očního pozadí dětské lékařství, pediatrie nauka o srdci a srdečních chorobách měření rozměrů lebky
-stomia (stoma)
vyústění (ústa)
trachēostomia
-therapia (therapeiā)
léčba, léčení
chēmotherapia
-tomia (tomē)
řez, protětí
tympanotomia
ōtoplastica ophthalmoscopia
plastická operace ušního boltce vyšetřování očního pozadí (očním zrcátkem) vyústění průdušnice navenek léčení chemickými prostředky protětí bubínku
