KRÁLÍK NA SMETANĚ Aneb trocha náladové hudby
OSOBY CHLAPEC (Leoš), DOKTORČIN ASISTENT (René) DÍVKA (Ester), SESTŘENICE BĚTA KRÁLÍK KAPITÁN (stevard, posádka), ZLODUCHOVA ŽENA PROTŘELÁ ŽENA, LEOŠOVA MAMINKA, KRÁLÍKOVA MATKA STRÁŽCE MAJÁKU, KRÁLÍKŮV OTEC, PANÍ BOLTNOVÁ ZLODUCH, STRÝC VÁŇA
Scéna 1. – SEZNAMKA + Chlapec, dívka, chlapcova matička / na scéně dvě osvětlená místa – počítače ve dvou pokojích a chatující postavy dívky a chlapce. Dívka je nadšena, že si našla virtuálního muže, který snad nebude podvodník. Chlapec se snaží seč může, aby v očích potenciální vyvolené vypadal co nejlépe. Potom co se seznámí, přikročí k velkému činu: objednají si let do Mlhoviny prstenců / První se k PC připlíží Leoš, jeho maminka nemá ráda, když vysedává u počítače. Po chvilce se aktivuje i Ester.…cvakají nad klávesnicí. Co jeden píše, druhý dočítá.. LEOŠ: MAMINKA: LEOŠ: MAMINKA: LEOŠ:
/obezřetně usedne k počítači a nahodí/ / ze zákulisí / Leoši! Nevysedávej u těch hambatejch videjí a pojď mi pomoct! Za chvilku, musím ještě něco dodělat. Že tam na tebe vletím? Za chvilku mami, proč si nepustíš televizi? /odmlčela se, PC naskočilo/ - pro sebe: ták. Virutálníseznamka. Tečka. Gégégé. Přihlásit. Login: Slušnej-Raptor, heslo: králíček…. Chvilku kontroluje. No tohle. ESTER: Někdo se se mnou chce seznámit! LEOŠ: uživatel……Modrá Laňka! ESTER: Slušnej-Raptor! LEOŠ: Docela prdlej nick, asi má ráda modrou. ESTER: Raptor.. alespoň je slušnej. Zdalipak je… LEOŠ: Online! ESTER: Ach! / chvíle posvátné hrůzy. První sebere odvahu Ester / ESTER: Ahoj Raptore, doufám, že LEOŠ: Nejsi úchyl, co mě zavleče do křoví a ukradne kreditní kartu. No teda! Ahoj Laňko, jsem normální ESTER: Slušnej kluk.No ne! Já jsem taky slušná holka. Myslíš, že se k sobě hodíme? LEOŠ: Určitě! Můžeme to otestovat. Otevřu si ten její profil. No ne! Jsi stejně stará ESTER: Jako já. Raptore.. jakou máš rád barvu. LEOŠ: Barvu, barvu…co já vim.. barvu. Modrou. ESTER: Modrou! Jako moje oči! Máš rád květinky? LEOŠ: / chvilku zapřemýšlí.květinek v životě moc neviděl/ A jak! Hlavně ty s tím barevným chocholíkem. Ty mně úplně ESTER: Dojímají k slzám! Ten je tak sladký! LEOŠ: Máš na sobě to stejné jako na obrázku? ESTER: ….ano. jenom jsem si přes sebe přehodila jemný župánek, aby mi nebyla zima. LEOŠ: Teda chlape ty máš kliku. …Raptore, jak vypadáš? Leoš se také na chvilku odmlčí a nechá nahlédnout na teplákovou soupravu a nějaký celkový tělesný deficit. Jsem docela vysportovanej. Umím hejbat prsama a mám kostičky..mřížky…na břiše. Mám tmavý vlasy. To je koneckonců pravda. Docela hustý. ESTER: Rád se potápím a lezu po horách. No tohle. A jak vypadáš ty? ..Jsem docela vysoká. A ráda tancuju. A jsem celá odvázaná. Mám ráda zvířátka. Hlavně králíčky. LEOŠ: To já taky. Úplně ESTER: nejvíc ze všeho! LEOŠ: Máme tolik společného. ESTER: Raptore, máš doma nějaké zvířátko?
1
LEOŠ: ESTER:
Nó. Ano. Koně. Jmenuje se …. Epl. To je úžasné. Jsem tak ráda, že jsme se poznali. Myslíš, že bychom se někdy mohli… LEOŠ: Setkat??? Já se zblázním! Co třeba zajít někam na 3D kino, jaké filmy máš ráda? ESTER: Já moc do kina nechodím, nelíbí se mi…. LEOŠ: násilí a tolik lidí pohromadě.. Nevadí. A co takhle ESTER: ..výlet? No já nevím. Neměli bychom se víc poznat? LEOŠ: ale vždyť už o sobě víme skoro všechno! ESTER: pošleš mi ještě nějaké fotky? Mám fotku se… LEOŠ: svým králíčkem. Co to ksakru je to králíčko? ESTER: /čte/ a co kdybychom se potkali a neznali se z fotek – bude to mnohem větší překvapení a vůbec. Romantika a ták… LEOŠ: Doufám, že to vyjde, posledně jsem poslal fotky a … ESTER: Že bych to pro tentokrát riskla? Je tak sympatický! A podle profilu rád horolezí a loví dravé žraloky. Asi bude mít figuru jako nějaký herec. LEOŠ: Sakra. Teď si to rozmyslí. Že já něco takového vůbec navrhoval. Ááá! Souhlasí! Já si cáknu! Dopr… ESTER: Jednodenní výlet na Mlhovinu prstenců. Svačina v ceně, padáky vlastní. Je to romantik! LEOŠ: Ale jak se poznáme? ESTER: Koupíme si lístky vedle sebe? LEOŠ: Výborně, už je kupuju. /něco cvaká – chce to po něm kartu. Nenápadně si půjčí maminčinu: Vítejte..paní Hrachorcová…děkujeme, že jste si zakoupila náš jednodenní výlet se společností Hopsem./ Máme sedadla 2A a 2B.. to je skoro za řidičem. ESTER: Neříká se za pilotem? LEOŠ: Sakra, ještě pozná, že jsem nikdy neletěl. Jasně.. ESTER: To já jsem jenom tak vtipný… On je vtipný! MAMINKA: Leoši! Neříkej mi, že pořád tvrdneš u teho klávesnice! Mazej dolů nebo na tebe vletim a namlátim ti, žes to neviděl. LEOŠ: Musím už, běžet.. ESTER: mám domluvený horolezecký výlet.. Takový sportovec! Měj se Raptore- a jak se vlastně jmenuješ? Aha..Offline. No né, další pozvánka.. Co máš na sobě ty nestydatá kur…No teda! Pohoršeně vypne počítač. Ještě chvilku si postojí a znázorní, jak moc se těší.
Scéna 2. – U ZLODUCHŮ + zloduch, jeho manželka / zloduch se chystá natočit čelem k divákovi výhružný klip o zkáze světa, je však vyrušen manželkou, která již dále nehodlá snášet jeho vrtochy a chce, aby jí byl po vůli / ZLODUCH: Nevěřící psi! Mysleli jste si, že můžete umlčet hlas spravedlnosti, který rozsévá strach ve vašich řadách, jako polnice posledního soudu! Nevěřili jste, že existuje mozek tak dokonalý, že zhatí vaše plány na ovládnutí světa a namísto toho sám usurpuje moc nad vesmírem! Až budete tuto nahrávku sledovat, světu, takovému, jaký jej znáte, nebude zbývat ani hodina života! Povstal jsem…
2
ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA:
ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA:
ZLODUCH: ŽEN: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH: ŽENA: ZLODUCH:
Už zase nahráváš ty svoje videoklipy? Kolikrát jsem ti říkala, že na tvoje stránky nikdo nechodí! Tohle není na zveřejnění. Pošlu to vládcům známého vesmíru, jakmile budu připraven odpálit své zařízení Kdybys raději odpálil ten smrad, co tady máme! Esence koncentrovaných virů, které mají vyhladit lidstvo nejsou bez vedlejších účinků, to už jsem ti říkal! A to jsem dodal borůvkovou příchuť, jak jsi chtěla! Nic jsi nedodal. Jenom jsi mával rukama a syčel, abych si myslela, že mě posloucháš! Ale vůbec jsi mne neposlouchal! Dneska máme jít do divadla a ty tady zase tajtrdlíkuješ v tom ohavným úboru! Má-li se mne lidstvo bát, musím mít odpovídající odění! Jdeme do divadla! A toho králíka necháš rozhodně doma! Dneska mám důležitější věci na práci, než sledovat jak se parta kastrátů natřásá na pódiu. A pan králíček je můj nejlepší přítel! Slíbil jsi, že když postavíš paprsek smrti, půjdeme do divadla a já už mám lístky! Proklatě! To se každý velký mozek musel potýkat s tak očividným nedostatkem pochopení? Koukej se převléct a odlož….tu věc. Pan králíček jde s námi. Dobře! Ale alespoň se převleč. Nikam nejdu. Mám toho sekýrování právě dost. Musím ovládnout svět do konce týdne, nejpozději do příští středy! Už se těším. Konečně všechny peníze nebudeme vrážet do nefungujících nesmyslů! Rajský plyn pomsty nebyl žádný nesmysl, je to smrtící ingredience pozemského utrpení! Zabilo to moji čivavu! A to jenom proto, že to ta blbka sežrala i s lahvičkou! A to se stane každému, kdo zkříží mé plány. Byl to cenný vzorek! A ten omezený polopes… No? Nic, nic.. To si nemůžeš vyřezávat ze dřeva nebo lovit vorvaně jako normální lidi? Nikdy! Musím znovu vybudovat svou laboratoř na Hoře smrti. Pak se budou všichni třást před mým jménem, viďte pane Králíčku?! A to jsem si mohla vzít herce nebo fotbalovou hvězdu. Ale já si vezmu šílence, co chce ovládnout svět! Všechny kamarádky se mě pořáda dokola ptají: kdy to bude, kdy to bude? A já vypadám jako nána, protože ty nedokážeš ani otrávit místní kanalizaci! Měli tam papouška. Z ptáků mám nervové tiky. Z těch? Aha! Takže patříš k nim! A už je to tady zase.. Těm, kteří mne chtějí spoutat, vysát mou sílu a zmocnit se mých plánů. Tušil jsem to již dlouhou dobu. / zakopne o připravené kufry/ Co to má být? My někam jedeme? Já někam jedu! Do Mlhoviny prstenců! Poslední místo ve známe galaxii, kde nemají namontovaná čidla na na… vpadne Na pošuky? Na „již dříve léčené v zařízeních duševního zdraví!“
3
ŽENA: Jestli mne tu necháš, znamená to konec. ZLODUCH: /přeci jen rozvažuje, pak jeho zrak padne na pana králíčka/ Můj osud je předurčen. Až ovládnu svět, tvá smrt bude rychlá a bezbolestná.. ŽENA: Až Ti dojdou peníze, já pro tebe nepoletím, takže si budeš muset přivydělat nějak jinak! /zloduch se sbalí a odkvačí, žena vytočí číslo/Marie? Už zase odešel.. nemám ponětí. Tak týden. Jasně. Stav se, mám lístky do divadla.
Scéna 3. – U KRÁLÍKŮ + Králík, jeho otec, jeho matka, strýček Váňa, sestřenice Běta. Maminka má tři ručičky a ucho z laboratoře, tatínek dva ocásky, sestřenice Běta je jen hysterická, strýček Váňa je už na druhém břehu reality. / jsme u králíků. Mamka a taťka utišují sestřenici Bětu, která hystericky štká nad tím, že si ji králík nechce vzít. Synátor následně přikvačí. Diskuse nad smyslem života, která má za následek králičí útěk vstříc dobrodružstvím / /skučá/ A vívívíte co řekl? Že prý jsme příbuzní! A že si mě nechce vzííít! Cože? Vy? Vy že jste příbuzní? Vždyť je to tvůj bratranec! No bodejť! Já mu to taky říkala, ale on si to nenechá vymluvit. Že prý bychom měli debentní děti. OTEC: Nesmysl. My s mamkou jsme sourozenci a nic divného nepozorujeme! MATKA: No bodejť! OTEC: Navíc! Co je v rodině, to se počítá. Najít místo jako králík není poslední dobou žádná legrace! MATKA: No.. No bodejť! /vejde králík s batohem, do kterého se pokouší narvat životně důležité věci/ KRALÍK: Čau mami, čau tati. Nazdárek Běto! BĚTA: Buéééé! OTEC: Synku, máme o tebe s mamkou starosti! MATKA: No bodejť. KRÁLÍK: Tati, tohle jsme řešili mockrát. Já chci žít jinak! Nemůžu to dál vydržet! / v pozadí projde postava v bílém laboratorním plášti, s králičíma ušima a papírovým kornoutem na obličeji, na kornoutu jsou namalovány velké hlodáky - může mít na očích poloviny pingpongového míčku, obarvené načerveno/ OTEC: Podívej se na strýčka Váňu. Ten si pořád nestěžuje. KRÁLÍK: Jenže ten se převlíká za laboratorní krysu a celej den bere ňáký drogy! OTEC: Běta říkala, že si ji nechceš vzít! KRÁLÍK: Tati! Jsme příbuzný! Dost přímý. Tuhle jsem četl, že stačí, abychom byli bratranci a už máme šanci, že naše děti budou hodně divný. A k tomu si myslím, že by mě to nebavilo! Pořád dokola… OTEC: Nebavilo co? O čem to mluvíš? MATKA: A ty už nechceš mrkvičku? KRÁLÍK: Ale jasně že jo, mami. Jenom bych předtím ještě něco zažil. Třeba se někam podíval. Něco Nového zkusil, tuhle jsem četl, že zajíci.. OTEC: Zajíci! My jsme králíci! Jak tě něco takového může vůbec napadnout? A kde ses naučil číst? Jsou z toho jen potíže! KRÁLÍK: Víš jak jsme se jedou podhlodali do knihovny? OTEC: Potřebovali jsme nějakou tužší vlákninu! Měl jsi to všechno sníst! BĚTA: Ukazoval mi obrázky! Byla na nich zvířata a jiná věci! BĚTA: OTEC: MATKA: BĚTA:
4
KRÁLÍK: BĚTA: OTEC: KRÁLÍK: MATKA: OTEC: KRÁLÍK: BĚTA: KRÁLÍK:
OTEC:
MATKA: KRÁLÍK: OTEC: KRÁLÍK: OTEC: BĚTA: KRÁLÍK:
BĚTA: KRÁLÍK: BĚTA: OTEC: MATKA: OTEC: MATKA: BĚTA: KRÁLÍK: BĚTA: KRÁLÍK: BĚTA: KRÁLÍK: VAŇA:
KRÁLÍK:
Tak! A právě kvůli tomuhle si tě nemůžu vzít! Jsi strašně úzkoprsá! Cožééé ? Tohle jsi ale přehnal! Běta je krásně rostlá a má dvě řady nádherných…. Já tím myslel, že jí nezajímá nic nového! Malé králíčky rády sají z cecíčky! No bodejť! A navíc je to mladá králice. Kdoví kdy bude příležitost potkat takovou krasavici! Nechci! Nechci další podhlodávání, žádný další zelný večírky ani travní vycházky! A ze všeho nejvíc mně irituje .. Zase to slovo! Ze všeho nejvíc mě štve, že každou neděli, ale každou, i kdyby padaly trakaře nebo mrtvoly vstávaly z hrobu. Tak my. My se sebereme a jdeme čumět… Ani slovo proti pekáči! Právě proto vás tam děti vodím, abyste viděli, že když povedete slušnej a poctivej králičí život, jednoho dne se možná dostanete až na pekáč a všichni okolo budou ten posvátný den uctívat jako den králičích hodů! A to si zapamatuj synku, že větší pocty se nikdy nemůžeš dočkat! Budeme slavní! Budeme podáváni jako hlavní chod! A nic nás nebude bolet. Nechci skončit jako hlavní chod! Slyšel jsem vřeštět tetu Emu! A víš co říkaly krysy? Krysy jsou kacíři, který skončí v krysím pekle! Říkaly, že nás předtím zabijou a upečou! Samé lži! Jenom nám stáhnou kožichy, aby nám v domě nebylo teplo! Abychom nebyli unavení z toho, jak dlouho jsme nejedli! A nedýchali! Mně to budete vykládat! A kam se potom podějeme, co? A jak to, že jsme o těch šťastnejch vyvolenejch ještě neslyšeli, co? Kdepak. Mám takový nutkání tuhle v zátylku, že moje genetická informace potřebuje potkat nějaký jiný pozadí…Beru kramle. /pokusí se prohrabat nějakým směrem/ Běto, zkusíme to? Hned teď?? Ale klidně… / Běta očekává králikoitus/ Utýct! Buhéééé. No tohle! Hnedka se Bětě omluv! Už myslela, že budete.. Buchy buchy! Maminko!? No bodejť! / mamka s taťkou odkráčí, Běta pozoruje králíkovy přípravy na útěk z vězení…/ Nevadilo by mi, kdybys nechtěl na pekáč. Jsi fakt hodná. Ani bychom nemuseli…to…kdybys nechtěl.. A co bychom potom celý dny dělali? Buhéééé. /též odkvačí, králík rozmýšlí kudy nejlépe uprchnout, když tu se k němu přiblíží strýček Váňa../ Nazdar strejdo, jak jdou výzkumy? Mnohokrát jsem přemýšlel, když mne napíchali injekcema a naládovali práškama. A já kvílel a kvílel.. takhle.. /zakvílí/ ale potom jsem si řekl: je dobré být laboratorní krysou? Nóó, strejdo, nechci se tě dotknout, ale..
5
VÁŇA:
KRÁLÍK: VÁŇA: KRÁLÍK: VÁŇA:
A odpověděl jsem si: Ano! Stokrát ano! Raději krysou, která si hryže ocas jako osmák, až na něm má lysinky! A tisíckrát raději krysou, než podělaným, mrňavým, ustrašeným králíkem, kterej jen sedí, čumí, žere tu svou trávu a šu..páří se se svejma příbuznejma! Tohle jsem si řekl, chlapče, a potom mi bylo hnedka líp. A taky po těhlech pilulích. /dá mu vzorek/ ty člověka nadzvednou. Díky strejdo, a co jako přesně… Nic neříkej! A raději jdi za svým snem! Myslíš, že jsem byl vždycky krysou? Nó.. Kdepak! Já jsem chlapče býval kočka! To budou všichni zírat na talíř až zjistí, že nejsem krysa… ale kočka! /propukne v šílený smích, jak je všechny dostal a odkráčí… pro králíka je to poslední kapka a vyrazí nejrychleji jak to půjde/
Scéna 4. – V KANCELÁŘI + doktorka Evženie, její asistent, asistentka z oddělení pro vesmírné styky / doktorka Evženie si vybrala dalekou destinaci, kde se bude konat nesmyslná konference, ale kde ještě nebyla – proto musí zmermomocnit asistenta a oddělení pro vesmírné styky/ EVŽÉNIE:
ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE:
AISSTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE:
ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT:
/ brouzdá internetovými oznámeními o pořádaných zájezdech/ - následující spíše zahuhlá než přeříká.. Tak kam bych se jenom upíchla..Mars..kdepak.. Kodos..ne, tam mají teď sezónní výprodeje…žlutý trpaslík… tam jsem minule ošklivě nastydla. Nevím…nevím… /zavolá si telefonem/… Nó.. to jsem já. Pojďte sem René, potřebuji se poradit. /Ještě chvilku si zkoumá nabídku/ /opatrně přikvačí/ Dobrý den. Přála jste si? Ano! To jsem si tedy přála! Podívejte na tohle! /ukáže mu ruku/ Ehm, a co bych jako měl? Má ruka! Je tragicky oteklá! Kolikrát jsem Vám říkala, že nesnáším létání druhou třídou? Jak mám obhajovat zájmy naší korporace, když jsem po desetihodinovém letu opuchlá jako sele! René. René! Vy mne znáte! Dalo by se to tak říct.. Víte, že si vůbec nikdy nestěžuji! O tom není pochyb.. Ale všechno, všechno má své meze! Ten hotel, který jsme mi vybral neměl optimalizované vytápění! Víte, že jsem slabá na prsa! To byl vyloženě útok na mou osobu! A snídaně! Copak bylo se snídaněmi? Žádné nebyly! Musela jsem si je doobjednat! A kdo myslíte, že to platil? No, snad naše společnost, služební cesty přeci účtujete.. Já, René! Já to platila. Všechno sama. A co z toho mám? Jenom nateklou ruku a prázdný žaludek! A já dietu nepotřebuji, René, ne-po-tře-bu-ji! To rozhodně ne! Snad abychom uvědomili cestovní department, aby vzal Vaše připomínky v úvahu. To tak! Aby mne ještě pomluvili! Však je znáte. Člověk si doobjedná nějakou tu grilovanou pandu a už se šíří šeptanda! Ale kdepak! To by si nikdo nedovolil! René, jste ještě příliš naivní. Každý mi tu chce uškodit! A víte proč? Nemám tušení, jste přeci tak ….čestná žena…
6
EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE: ASISTENT: EVŽÉNIE:
ASISTENT: EVŽENIE: EVŽENIE:
Právě proto René! Právě proto! Pro mou nevinnou duši mám trpět, že mám vždycky nejmenší porci u oběda? Nikoliv! To rozhodně ne! Byl jste někdy v Mlhovině prstenců? Nebyl. Já také ne. Myslíte, že tam naše společnost chystá nějaké iniciativy? Pokud vím, tak jsou tam jen pláže a kokosové ostrovy. My vyrábíme tanky, miny, rakety… Takže…předpokládám, že ne zcela. Ale mohla by! Samozřejmě!. /uctivě postává/ Musíme být připraveni chytnout příležitost za pačesy, René! /René vytáčí číslo na Milušu, předává telefon / Miluško! No to sem já. No. Já vím, že máš moc práce. Však já taky. Potřebovala bych jenom, aby ses mi mrkla na jednu cestičku. Mlhovina prstenců. Bude tam konference, které se musíme zúčastnit a nikomu se tam nechce jet. Doufám, že nemyslíš, že to bude moc drahé, protože jestli ano…No já si to nevymyslela, má drahá. Takže na týden, ať se stačím aklimatizovat. První třídou, pokud to nebude moc stát. Víš, že já se umím uskrovnit. A kdyby mi tam zbyla chvilka na návštěvu pláže, no, víš, že to nikomu neřeknu a alespoň si na chvilku odpočnu od toho děsivého pracovního tempa! Pa, milunko, pošlu ti tam Reného, kdy se mi to nejlépe hodí.. Papa! Já myslel, že ta konference má nějaké datum? Samozřejmě. Jenom ho musíme stanovit. No na co čekáte René? Vezměte si můj kalendář a ať se nevracím o víkendu! /René odejde/ / opět telefonuje/ No, to jsem já. Víš koho jsem viděla? Mýho Reného a tvýho Petra… Prej to spolu táhnou. Fakt! No ať se na místě propadnu.. Nojo. Ty hele, teď se mi ozvali, že máme konferenci v Mlhovině prstenců… Taky jsem byla překvapená.. …a nikomu se nechce…. Já bych to teda vzala…Jestli to jako schválíš… No jasně. Kdepak. Fakt nutný. Určitě.. Jsi fakt moc hodnej, něco ti přivezu.…Jojo. Tak se měj. /konec telefonátu a konec veselátu/
Scéna 5. – UKONČETE NÁSTUP + Ester, Leoš, Zloduch, , Kapitán, Králík, Evženie. / účastníci zjišťují, že loď není tak luxusní, jak se zprvu zdálo. Evženie si telefonicky stěžuje, zloduch je klidný, Králíkovi je to jedno. Ester a Leoš zjišťují, že se jejich představy poněkud odlišují od toho, co bylo předpokládat, že je ten druhý. Kapitán zastává funkci stevarda, kuchaře, letušky i pilota (střídá si čepičky) / /loď, kapitán – s čepičkou stevarda prohlídne loď, zdali je uklizeno a jde se postavit ke vchodu, kde se hromadí první netrpělivý zákazník/ KAPITÁN: Dobrý den, vítejte na palubě galaktického korábu Vačnatka DVĚ, je mi ctí.. ZLODUCH: Jsme vybaveni antidetekčními štíty? KAPITÁN: Ehm, to nevím, ale zrovínka jsem doplnil bar. ZLODUCH: Co lokátory laserových děl? KAPITÁN: Máme podušku na každé židličce. ZLODUCH: Kčertu chlape, víte vůbec o čem mluvím? Zavolejte mi kapitána. KAPITÁN: Brzy se dostavím, momentálně mám na starosti nalodění. Vaše sedadlo je tady. /vmanévruje jej na sedadlo, zatím se objeví Leoš/ LEOŠ: Dobrý den. KAPITÁN: Dobrý den, vítejte na palubě galaktického korábu Vačnatka DVĚ, je mi ctí Vás přivítat jménem našeho kapitána a celé posádky. Račte se posadit. Vaše
7
sedadlo je zde. / Leoš usedne a měří se navzájem se Zloduchem, přichází Evženie/ Dobrý den, vítejte na palubě galaktického korábu Vačnatka DVĚ, je mi ctí.. EVŽENIE: Kdo jste? KAPITÁN: Váš letový stevard, madam. Nějaká zavazadla? /Evženie jich s sebou přivlekla hromadu/ EVŽENIE: Samozřejmě! Tohle má být moje kajuta? /blíží se k sedadlu, kde sedí Leoš a toho se zmocňují mrákoty/ KAPITÁNA: Ano. Kajuta. Sedíte zde. / Leošovi se viditelně uleví/ EVŽENIE: Děláte si legraci. Vysloveně jsem zakázala let s nízkonákladovou flotilou! KAPITÁN: Ano, ano….. Když mne omluvíte /přichází Ester a Králík/ ESTER: Dobrý den, mám tu rezervovaný let do Mlhoviny prstenců - /spatří se s Leošem, je možná nějaká romantická hudbice/ + s králíkem umí mluvit, ergo mu rozumí pouze Zloduch, leč zatím se snaží tuto schopnost zakrýti/ KRÁLÍK: Prima, přesně to, co potřebuju… KAPITÁN: To je vaše zvířátko, madam? ESTER: Ne, přidal se ke mně cestou, pořád se mi otírá o nohy. KRÁLÍK: Protože pořád stojíš, no, zkus si dřepnout!. KAPITÁN: Jak se zdá, líbí se mu v naší lodi. /Ester ho neslyší, neboť se pozoruje s Leošem/ Nó? Kdopak by si dal mrkvičku? Co? Anebo kousek petrželky? KRÁLÍK: Trhni si nohou. EVŽENIE: Co to je? Naprosto nepřípustné! Žádná domácí zvířata! Jsem alergická! /začne zuřivě vytáčet mobilní komunikátor a pak do pozadí brebentit/ KRÁLÍK: Nejsem domácí zvíře! Jsem divokej a svobodnej! A hážu na tebe bobek. KAPITÁN: Proberu to s kapitánem. /odkvačí do pilotní kabiny/ / oba ve stejnou chvíli/ LEOŠ: Modrá Laňka? ESTER: Slušnej Raptor? ESTER: Jsi nějaký menší, než jsem si myslela, Raptore. LEOŠ: Laňko, ty jsi…. Úplně jak jsem si představoval. ESTER: Opravdu? ZLODUCH: Já teda ne. Člověk by čekal, že budeš víc modrá a čtvernohá.. Modrá Laňko….. Anebo jsi taky agent? ESTER: Jmenuji se Ester.. LEOŠ: Leoš.. ESTER: Máš hezký… svetr, Leoši. LEOŠ: Ty máš zase hezkou… kabelku. ESTER: Dík.. LEOŠ: Nemáš zač… Tak.. těšíš se? ESTER: No.. Ano. /odmlčí se. do ticha soptí Evženie/¨ EVŽENIE: Co, nevěděl? Jak, nemám zpáteční plavenku? Jak v druhé třídě? Tenhle krám ani nemá první třídu!! René, René!! Cože? Katastrofa! Magor, co dlachní plyšovou hračku, dva mladiství delikventi a to příšerné zvíře! KRÁLÍK: Nech mě žít! Taky nejseš nic výstavního. EVŽENIE: Okamžitě mne přepojte na mezihvězdné styky, já jim to vytmavím. Slyšíte mě? Haló? KAPITÁN: /zapraská elektromagnetický šum a hovoří z palubního tlampače/ Dámy a pánové, jménem kapitána a posádky galaktické lodi Vačnatka DVĚ, tedy svým, si Vás dovoluji.. uvítat na palubě. Dovoluji si Vás upozornit, že během letu
8
nesmíte hovořit.. Tedy telefonovat.. Dostali jsme speciální povolení k přepravě králíka domácího KRÁLÍK: Nejsem domácí! KAPITÁN: Až do Mlhoviny prstenců. Náš let bude trvat tři hodinky. Vzhledem k tomu, že se nám porouchala hibernační klimatizace, bude Vás stevard informovat o zajímavostech za oknem. V případě zájmu můžeme pustit trochu náladové hudby. Stevard Vám nyní přinese něco na zpříjemnění cesty. Dbejte prosím bezpečnostních pokynů. /kapitán pustí speciální „záznam“ s bezpečnostními pokyny/ HLAS(Y): Co to má bejt?. Dej otevřít… už to mám otevřený. Ne. Dej: nový soubor. A uložit jako… Jako co? Počkej. Jsou tu nějaký přesýpací hodiny. /zvuk windows/ co to je? Stáhněte si kodeky k rílplejr sedum? Počkej, já to udělám. Tady. Otevřít. Sakra. Svítí Ti červená, to už máš mluvit!! Eh! Ah! /Zvuk/. Co to sakra zase bylo? Vážení cestující, jsme rádi, že jste si vybrali společnost…Vačnatka.. Nouzové východy naleznete po stranách trupu, jsou označený malými svítícími lebečkami. Neobávejte se dekomprese, k žádné nemůže dojít. Záchranné vesty vám stevard donese. A nyní něco náladové hudby. /Kapitán předvede únikové východy a rozdá gumové kachničky, rukávy a nafukovací matraci, pak se odebere do kabiny a spustí motory/
Scéna 6. – NOUZOVÉ PŘISTÁNÍ + Ester, Leoš, Zloduch, Kapitán, Králík, Evženie. / účastníci sedí rozvaleni ve svých cestovních židličkách, Evženie zuřivě mačká tlačítko na přivolání stevarda. Kapitán nestíhá obsluhovat. Charaktery vyvstávají na povrch. Stevardkapitán s údivem pozoruje blížící se planetku, pak zjišťuje, že je to on, kdo má zabránit kolizi. Ta je však nevyhnutelná. Odvysílání posledního SOS. Poslední slova zúčastněných, trocha tématické hudby, nakonec velký třesk./ / probíhá let, prostor lodi/ ZLODUCH: EVŽENIE: ZLODUCH: ESTER: LEOŠ: ESTER: LEOŠ: KRÁLÍK: ESTER: KRALÍK: LEOŠ: ESTER: KRÁLÍK: LEOŠ:
Evženie se zvonkem dožaduje stevarda, ten časem dorazí. Králík prozkoumává Nemohla byste toho nechat? Nikdo nepřijde! Servis! Budete muset čelit nevyhnutelnému a to, že nikdo nepřijde. / Ester a Leoš se trošku popojdou po lodi a naváží intimní hovor/ Jaké to je, lézt po skalách a nebát se výšek? Nóó, člověk si připadá jako orel. Vysoko. A vidí daleko. Ten obrázek s králíčkem co máš v profilu jsi fotila sama? Ano. Samospouští! Je to moc hezký zvířátko. Ne jako tahle potvora. Nebyli tvoji rodiče příbuzní? Mimochodem – když se potíš jako prase, tak svoje šance na spáření nezvyšuješ. Ale je taky miloučký. Pročpak s námi asi jede? Asi se chudinka ztratil. Kdepak ztratil. Náhodou vím moc dobře, co dělám. Jenom kdybys mě furt neodháněla. To bych ti ukázal proč s váma jedu. Neměli bychom mu nějak říkat? To je nápad! Co třeba „Čumáček“? Čumáček? To je ale pěkné jméno..
9
KRÁLÍK: ZLODUCH: EVŽENIE: KAPITÁN:
ESTER: LEOŠ: EVŽENIE: KAPITÁN: LEOŠ: ESTER: KRÁLÍK: KAPITÁN: ZLODUCH: KAPITÁN: VŠICHNI: LEOŠ: ESTER: KAPITÁN: KRÁLÍK: ZLODUCH: ESTER: ZLODUCH: ESTER: EVŽENIE: KAPITÁN: LEOŠ: KRÁLÍK: ESTER: ZLODUCH: KRÁLÍK: KAPITÁN:
Čumáček? Koukám, že jste asi fakt příbuzný. Já jméno nepotřebuju. Jsem Ten králík abyste věděli. Anebo mu můžete říkat „Prevít“, protože vidím, že nabobkoval vedle únikového vchodu. Cože? To už vážně přestává všechno! / opět zvoní na stevarda/ Konečně! Co tam provádíte člověče? Máte se o nás starat! / vychází z kokpitu – mohl by mluvit do mikrofonku jako správný průvodce zájezdu/ Povšimněte si prosím, jak krásně a plynule letíme. Nalevo můžeme pozorovat trosky naší sesterské lodi Vačnatka Jedna, která ztroskotala s dvaceti pasažéry na palubě po srážce s vesmírným vorvaněm. Vpravo, když budete sledovat světelný kužel /kapitán ukazuje baterkou do diváků/, můžete sledovat zbytky jmenovaného kytovce zde...zde...a taky zde... K obědu budeme servírovat polévku halászlé (čti haláslé), rybí prsty a vorvaní pyré. / všichni jsou skutečně unešeni/ Nádhera! Viděl jsi někdy něco podobného Leoši? Nikdy! A co teplé nápoje? Mají být zdarma! Tady to píšete. Káva, čaj, čokoláda, kapučíno! / dosti zasněně/ Krása, něco takového člověk vidí jenom jednou za život. Nezdá se vám, že letíme nějak blízko k té planetě? Kapitán snad ví, co dělá. No. Já bych to teda už strhnul stranou. Ale mě si nevšímejte, jsem jenom králík. Skutečně nádhera! Přestaňte očumovat a mrkněte se, jestli v tý kabině nechrní. Ale kdepak, tam nikdo není. Cože?? A kdo teda… Řídí tu loď? / Si uvědomí, že toť patrně on a odkvačí. Ostatní jsou tak nějak nervózní a chvilku ještě hledí na přibližující se objekt / Bejt ve vaší kůži, tak bobkuju strachy. Ještě, že je tu s námi to zvíře, budeme padat do měkkého. Pojďte ho chytit a narveme ho dopředu. Vy myslíte, že se snad něco stane? / naznačí/ Bum! Prásk! ..Smažák! / propukne v kvil/ Ale to je nesmysl! To by si nedovolili. /začne bušit na dveře kabiny/ Otevřete! Otevřete. Sem nemůžete, je nás tu už dost! Asi se tam zabarikádovali. / Evženie propadá zoufalství/ / ustupující před zloduchem / Jasně. Zabarikádovalo se tam všech pět. / loď se začíná kymácet.. to chci vidět jak to uděláte/ Nechejte toho králíčka! Králíčci nosí štěstí! Slečinko, štěstí nosí jenom mrtví králíci a to ještě jen jejich pracky. Jsme tu čtyři, to je pro každého jedna. Tak přestaňte vyšilovat a nechte mě ho chytit. Tebe si budu pamatovat xindle! / hovoří rozhláskem/ Vážení cestující, Zdá se, že drobná nepříjemnost zkomplikuje náš let a budeme muset nouzově přistát na blízké planetě……../ pustí záznam bezpečnostní nahrávky-od půlky/ trupu, jsou označený malými
10
svítícími lebečkami. Neobávejte se dekomprese, k žádné nemůže dojít. Záchranné vesty vám stevard donese. A nyní něco náladové hudby. /počne ladit různé veselosti/ EVŽENIE: / počne opět bušit na dveře pilotní kabiny/ KAPITÁN: S kapitánem se po dobu letu můžete spojit jen palubním telefonkem. Doporučujeme posadit se na místo a vyčkat! EVŽENIE: Za to může ten stevard! ZLODUCH: / už vzdal nahánění králíka, usazuje se/ Švihněte ho jako tetřeva! KRÁLÍK: Proč jsem jenom pohrdal sestřenicí Bětou? Moje genetická informace je v prdeli. LEOŠ: / se s Ester chytí za ruce/ Víš, je mi moc líto, že nedoletíme do té Mlhoviny. ESTER: Mně taky. LEOŠ: Nezlobíš se, že nemám tak husté vlasy? ESTER: To mi vůbec nevadí, hlavně, že máš rád zvířátka. LEOŠ: No,… ZLODUCH: Proklatě! Mé plány na ovládnutí světa přijdou vniveč. Sbohem, pane králíčku! KRÁLÍK: Co zase? ZLODUCH: Ty kušuj, prevíte! EVŽENIE: Ta mrcha z internacionálního si to pěkně odskáče! Nemohl by někdo vypnout tu strašnou hudbu? Tečou mi z ní nervy. / hudba na chvilku ztichne.. pak ovšem uslyší, že králík vydává zvuky ne-nepodobné štěkotu srnce/ Co je zase tohle? KRÁLÍK: To děláme v ohrožení! EVŽENIE: Pusťte zase raději tu hroznou hudbu. / kapitán opět ladí, až nalezne nějakou útěchovou havarující píseň – do padajícího manévru požádá kapitán o záchranné souřadnice/ KAPITÁN: Tady loď Vačnatka DVĚ, opakuji: Vačnatka DVĚ. žádáme o informace pro přistání. Haló! Jste tam někdo? Potřebujeme u vás nouzově přistát! Haló! / PROBĚHNE NOUZOVÉ PŘISTÁNÍ, ERGO HAVÁRIE /
Scéna 7. – MAJÁK + Ester, Leoš, Zloduch, Kapitán, Králík, Evženie, Strážce / opět velký třesk. tentokráte však chvilku předtím, maják, kde strážce se zaujetím poslouchá vysílání SOS..patrně nechce být sám. První konfrontace s realitou – jsme odříznuti. Patrně navěky. Maják je obstarožní, leč pár oddělených pokojů se tu najde, zásob je dost, sem tam je sem shazují + SOCHY?? MODELY?? LIDÍ, KTEŘÍ TU KDYSIVÁ PŘISTÁLI. // strážce si představuje, že k němu někdo přijde na návštěvu/ STRÁŽCE: Tak, tady tu kytičku postavíme pěkně sem. Nebo že by to bylo lepší takhle? Ne, ne, to by bylo moc přeplácané. A co kdybych zhasnul tu lampu a rozsvítil tady tu druhou? No, to už je lepší. Sem dáme kobereček. Sem láhev, ano, ano, skleničky, pohoštění sem. Nádhera! Však ona si dá ráda něco k snědku! Teď to musíme vypočítat tak, aby tady bylo jenom jedno pohodlné místo k sezení. Tam si sedne ona. A já si sednu co nejvíc blíž k ní. Takže sem postavím tu židli. Bude to vypadat, jako že si nemám kam sednout, a tak se ocitnu hned vedle ní. Všechno bude vypadat náramně přirozeně. A potom, když se ocitnu docela u ní řeknu „je mi tak krásně, když tu s vámi sedím!“. A ona řekne „ale, prosím vás, co je na tom tak krásného?“ a já řeknu: „Víte, mně je s vámi tak neskutečně krásně, zdá se mi, že jsem se do vás trošičku zamiloval.“ A ona na to řekne… Nebo vlastně ne, ona bude prostě jen na rozpacích, začervená se nebo sklopí oči. A já se odsud jakoby nakloním a řeknu: „jste šťastná?“. A
11
nakloním se ještě blíž. Nejlepší by bylo přisednout si rovnou na pohovku, jenomže to by jí mohlo vyplašit. Budu na to muset jít ze židle. Nebo bych jí mohl rovnou políbit… ne, na to se musí jít postupně. / mezitím přichází naši cestovatelé, kteří jakoby zázrakem přežili onen hrůzyplný pád / LEOŠ: Hele, maják! ESTER: Třeba tu přebývá nějaký osamělý básník. EVŽENIE: Takové stavby přitahují jenom pošuky. /chvilku všichni bezradně stojí před dveřmi / Tak přeci někdo zaklepejte! Evidentně tu ještě neslyšeli o fotobuňkách! /Kapitán decentně zaklepe/ Pořádně, takhle to nikdo neuslyší! /společně zabuší, strážce to uslyší a vesele se vydá k okénku / STRÁŽCE: Za dveřmi někdo je! / vykoukne z okénečka/ Haló!! KAPITÁN: Dobrý den, tenhle maják patří vám? STRÁŽCE: Ale kdeže! Jenom tu bydlím, a hlídám. A strážím. A sem tam mi sem zajde nějaká návštěva. Někdy zase ne. EVŽENIE: Otevřete, jsme unavení a potřebujeme si zavolat. STRÁŽCE: Jestli chcete abych vám otevřel, musíte zavolat interkomem. EVŽENIE: A komu máme jako zavolat? STRÁŽCE: Mně! EVŽENIE: Taháte mně za fusekli? STRÁŽCE: Jinak vás nepustím dovnitř. ZLODUCH: Bože, ženská,tak mu zavolejte! EVŽENIE: Žádný telefon tu není. Natož interkom! STRÁŽCE: Stačí, když uděláte „cililink“. EVŽENIE: Vlezte mi na záda! KAPITÁN: Cililink! …… Cililink….. Cililink… Nevezmete to? STRÁŽCE: Mám plno práce, nevezmu to na první zazvonění! KAPITÁN: Cililink…. Cililink….Sakra Cililink… STRÁŽCE: / hlasem paní Boltnové – ta je patrně někde ukryta/ Haló? KAPITÁN: Dobrý den, chtěl jsem Vás poprosit, jestli byste nám mohl otevřít. STRÁŽCE: Tady je paní Boltnová, domácí, co si přejete? KAPITÁN: Potřebovali bychom mluvit s panem strážcem. STRÁŽCE: Momentek…/střídá hlasy/ Haló!.. No co je paní Boltnová? Někdo volá, prý s Vámi chce mluvit…. A kdo to je? … Nevím, nepředstavil se.. Tak to zjistěte, a jestli to je moje matka, nechci s ní mluvit. …Ano. Haló, kdo volá? KAPITÁN: Jsem kapitán lodi, která ztroskotala na vaší planetě. STRÁŽCE: Je to kapitán lodi, co tu prý ztroskotala…. Tak jo, vezmu si to. Dobrý den.. Co pro vás můžu udělat. KAPITÁN: Dobrý den! Potřebovali bychom, abyste nám otevřel vchodové dveře, nemůžeme dovnitř. STRÁŽCE: Kvůli tomu jste mě nemusel volat, stačí, když řeknete paní Boltnové. Mějte se… /Evženie mu popuzeně vytrhne „mluvítko“ ruky/ EVŽENIE: Haló? STRÁŽCE: Haló? Tady paní Boltnová. EVŽENIE: Potřebujeme jenom otevřít ty dveře. STRÁŽCE: A vy jste kdo? EVŽENIE: /Začne ječet, to je signál pro strážce, že by mohl otevřít/ STRÁŽCE: Vítejte pocestní! LEOŠ: Kde je paní správcová?
12
STRÁŽCE: Paní správcová má dnes volno. Račte vstoupit do mého skromného obydlí. Zrovna jsem očekával návštěvu, tak je to tu trochu intimnější než by se na první pohled mohlo zdát. EVŽENIE: Musím si okamžitě zavolat! STRÁŽCE: Co to? EVŽENIE: Kde máte telefon? STRÁŽCE: To rozkošné zvířátko je vaše? KRÁLÍK: A co takhle moje noha v tvým obličeji? ZLODUCH: Jste napojen na centrální databanku podezřelých? STRÁŽCE: Jenom na kanalizaci. A věřte mi, nechtěl byste to vidět. / Všichni si prohlíží interiér a zdá se, že pomalu chápou hrůzu okamžiku: není cesty pryč/ ESTER: Co je to za podivné zvuky tady kolem? STRÁŽCE: To jsou krysy. Houpou se ve zdech. EVŽÉNIE: Děláte si legraci? STRÁŽCE: Tak poslouchejte.. /do ticha se ozve veselý krysí smích a huííííí jak se prohání ve zdech/ EVŽENIE: Poslyšte, já nutně potřebuji na Mlhovinu prstenců! Kdy se tu zastaví nějaká loď? STRÁŽCE: Tady lodě, jak bych to jen řekl, velmi často nestaví. EVŽENIE: Jak to myslíte? KAPITÁN: To jako.. Vůbec žádné? STRÁŽCE: To bych si nikdy nedovolil tvrdit „vůbec žádné“ například, teď tu jste vy! /o Evženii se pokouší mdloby, kapitánovi je to celkem šumák, zloduch už prozkoumává okolí, králík očichává vybavení. Ester s Leošem bezradně postávají/ Na svatební cestě? Úú! Rozumím! Bojíte se, že nebudete mít soukromí. LEOŠ: Ne! Totiž, nejsme na svatební cestě.. Jinak ta trocha soukromí. STRÁŽCE: Už nic neříkejte, naprosto vám rozumím. Nějaká komůrka se tu najde a pro urgentní případy tu mám tuhle plentičku. /vytáhne plentičku a oddělí je od ostatních, Leoš a Ester počnou pantomimu na téma seznámíme s / Ták. Jako v hotelu. Kdepak jsme to přestali? EVŽENIE: Já se musím vrátit! Jsem nepostradatelná osoba! STRÁŽCE: Inu, každého tu něco trápí. / odchází / EVŽENIE: / za ním pryč / Kam to jdete? Jste blázen? Co je to tu za budovu? Kde ….. KRÁLÍK: / měří se se zloduchem vražednými pohledy/ Vím na co myslíš, ale to si koukej vyhodit z hlavy! ZLODUCH: Počkej až najdu zdroj energie a pár kabelů, ukážu ti, čemu se říká „smaženej hlodavec“! Až začnou docházet potraviny, budu první, kdo si z chodící zásobárny kousne! KRÁLÍK: Jednou usneš! A jak zavřeš ty svoje šílený oči, tak se postarám, aby ses s tou svojí chlupatou potvorou už neshledal. ZLODUCH: Jen se kasej. Tvé dny jsou sečteny. Než zahubím tuto planetu najdu si čas na to, abych tvoje poslední okamžiky proměnil na bolestivou operetku! KRÁLÍK: Sklapni! Tebe se tak leknu! ZLODUCH: A teď toho mám dost! / něco po něm hodí a králík odkvačí/ Hlodavec a nemá respekt!. /Zloduch ještě chvíli prozkoumává místo a nakonec odkráčí./ Scéna 8. – LOKÁLNÍ KRIZE I KATARZE + Ester, Leoš, Zloduch Kapitán, Králík, Evženie, Strážce
13
Napětí se stupňuje. Zloduch nemůže zničit svět, proto snad zničí planetu. Ester s Leošem nachází společnou cestu. Evženie se dobře nevyspala, Králík sebral Zloduchovi pana králíčka a kdoví co mu s ním udělal. Útěchu Zloduch nachází překvapivě a ž u Evženie. Ester a Leoš se chtějí separovat. / zakokrhá kohoutek nebo zatroubí zvoneček, probouzí se Strážce, který patrně spal u stolu nebo pod ním/ STRÁŽCE: Začne provozovat prostná cvičení/ A raz a dva. A raz a dva…. Chtělo by to trochu náladové hudby - / pustí si náladovou hudbu a počne trsat, což probudí Evženii s okurkami na očích / EVŽENIE: Nemůžete trochu brát ohledy! Mám za sebou tragickou noc! Podívejte se na mou ruku! STRÁŽCE: Moc pěkný exemplář. EVŽENIE: Je oteklá! Příšerně oteklá! Ta bolest! A co měly znamenat ty zvuky v noci? STRÁŽCE: Paní Boltnová vám připravila snídani, abyste si tu byli šťastní! /to Evženii trochu obměkčí, ale jen kapičku/ KRÁLÍK: /vletí na scénu/ Říkal tady někdo snídaně? STRÁŽCE: Zviřátku jsem nadrobil vánočku do mléka. KRÁLÍK: Super! / počne hledat misku/ STRÁŽCE: Pod stolem! KRÁLÍK: Nejsem ti dost dobrej, co? No počkej. .. máš štěstí, že ta vánočka ujde. / objevuje se Ester a po ní Leošek/ ESTER: Dobré ráno! STRÁŽCE: Á! Mladá krev! Unaveni po probdělé noci? Vyčerpáni do úpadku? He? He? Udělal jsem vám snídani šampiónů: krevetky se šampaňským. Cítíte se šťastní? ESTER: Cože? STRÁŽCE: Nic neříkejte! Vím, jak se cítíte! A pro všechny: vynikající moučníček! Specialita domácnosti! Kdepak máte toho pána? /naznačí Zloducha/ KRÁLÍK: Možná se mu něco přihodilo.. No, možná.. Že se něco přihodilo jemu i tomu plyšovýmu tentononcovi. ESTER: Máte tu zajímavou výzdobu. To jsou sochy? / obhlíží jednu z figurín/Vypadají tak.. šťastně! STRÁŽCE: Že? Mám rád šťastné tváře. Mám rád, když jsou lidé šťastní. Navždy! ZLODUCH: / Hrůzyplný a strašlivý řev/ Pane krááálííčku! /chvilku ticho..ostatní se pomalu dají do jídla/ EVŽÉNIE: Zajímavé, zajímavé. Ten nákyp ujde.. Co všechno jste tam dal? STRÁŽCE: No tak. Je tam mouka…. Nějaké vejce.. Tvaroh…. Moje vlasy …. EVŽÉNIE: Cože? STRÁŽCE: Moje vlasy. Moje vlasy….jsou teď ve vás. Cítíte mne v sobě? Jste šťastní, že jsme spolu? / A odejde. Ti tři velmi rychle odloží moučníček – přiběhne Zloduch, králík zaujme odchodovou pozici / ZLODUCH: Kde je? Kde je ta malá mrcha ušatá? Zaškrtím ho vlastníma rukama! ESTER: Copak se přihodilo? ZLODUCH: Copak se přihodilo? Pan králíček… Pan králíček je… KRÁLÍK: Vejpůl! ZLODUCH: Ta krvežíznivá potvora rozkousala pana králíčka! Létají z něj piliny! KRÁLÍK: No tak, zuby jsem sice taky použil… ZLODUCH: Pojď sem, ať tě můžu zardousit!
14
EVŽENIE:
ZLODUCH: EVŽENIE: ZLODUCH: EVŽENIE: ZLODUCH: EVŽENIE: ZLODUCH: EVŽENIE: ZLODUCH:
LEOŠ: ESTER: LEOŠ: STRÁŽCE:
/ rázně se o něj postará/ Ale no tak, no tak. Přeci vás jen tak něco nerozhází! Sedneme si a bude nám líp. / Zloduch ještě hrozí králíkovi, ale pomalu se uklidňuje/ Dejte si trochu../teď jí dojde, že by neměla, ale je pozdě/ /Zloduch/se do toho dá/ Ester a Leoš ZŮSTANOU Poslyšte, vy dokážete opravovat věci? Z banánu a brýlí dokážu sestrojit paprskomet na kolouchy! Výborně! A myslíte, že byste dokázal sestrojit…. Třeba vysílač? Něco jako satelitní telefon? Drát! Cože? Potřebuji co nejdelší drát! To je vše? To se snad dá zařídit! /odkvačí hledat strážce/ Nastražím oka všude kam oko dohlédne a až se to prašivé zvíře lapí, použiju jeho kožich na opravu pana králíčka. Ach pane králíčku / počne štkát a vzdálí se / Nechtěla by ses jako třeba projít? Jako okolo. Po okolí. Abychom nebyli pořád tady. A neztratíme se? Ne. Jenom okolo jako. / nenápadně se přiblíží Strážce/ Malá procházka by Vám mohla udělat radost! Rozhodopádně! Doporučuji vydat se rovnou za nosem a okolo tamhle toho pahorku. Je tam velmi romantický výhled. Budete tam určitě šťastní. / Ester a Leoš se nechají zviklat, Strážce odněkud vyloví piknikový košík / Aby Vám nevyhládlo. A nespěchejte. / odejdou a Strážce je se zalíbením pozoruje/
Scéna 9. – LÁSKA ZA ČASŮ FIGUREK + Ester, Leoš, Strážce. Ester a Leoš usazeni na „lavičce“ za nimi balvan či křovisko, kde číhá ukrytý strážce. ESTER: LEOŠ:
Myslíš, že tohle je to místo, Leoši? Nevím. Mohlo by. Podíváme se co nám dal ke svačině. / buď vytáhnou jídlo anebo právě ty loutky/ - nesměle sedí vedle sebe. LEOŠ: Ale je tu hezky. ESTER: A klid. A tamhle je nějaká skála. Nechceš na ni vylézt? LEOŠ: Možná později. Ester.. / hledá sílu na to se zeptat/ ESTER: Ano? LEOŠ: /neví jak do toho/ Myslíš. Myslíš.. Myslíš, že se odsud někdy dostaneme? ESTER: Určitě. Někdo nás přijede hledat. / zpoza balvanu vyjukne strážce, aby monitoroval situaci a zase se zasune do úkrytu/ LEOŠ: Líbí se mi, jak jsi statečná. ESTER: Děkuju. Jsem ráda, že tu jsi se mnou… LEOŠ: To já jsem taky rád. ESTER: Sice jsme na pusté planetě. LEOŠ: Jo. ESTER: Ale myslím, že to tu není zase tak špatné. / opět se vynořuje strážce, tentokráte se zjevným úmyslem někoho kuchnout/ LEOŠ: Myslíš, že bychom tu mohli jako být třeba šťastní? ESTER: Já myslím, že jsem docela šťastná. A co ty Leoši? …. STRÁŽCE: Šel jsem tak okolo. / oba se dosti leknou/ a říkám si, jestlipak se ti dva už vrátili? Máte rádi loutky? Já je zbožňuju! /dá každému malou, figurínku, která
15
představuje každého z nich/ Co kdybychom si chvilku zahráli? No! Nebojte se, říkala jste, že jste, no.. ESTER: ……šťastná. STRÁŽCE: Figurku! No, trochu se do toho vžijte! Pomáhá to prolomit ledy. (mrkmrk) / Ester a Leoš začnou používat loutky a mluvit „za ně“/ LEOŠ: Ahoj Ester. Vy tu budete s námi? STRÁŽCE: Ano. Nevšímejte si mě. LEOŠ: Ahoj Ester. Už od začátku se mi líbíš. ESTER: Ahoj Leoši. Taky se mi líbíš. LEOŠ: Mohli bychom si tu najít nějaké klidné místo, jako je tohle a chodit sem. ESTER: To by se mi líbilo. LEOŠ: Ty Ester… ESTER: No? LEOŠ: Nemohl bych tě zkusit..no. ESTER: Jako myslíš? LEOŠ: Jako pusu, no. / loutky si dají pusinku/ STRÁŽCE: /zatím napovídá/ Zeptejte se ho, jestli je šťastný.. ESTER: Leoši? LEOŠ: Ester? ESTER: Jsi šťastný? LEOŠ: S tebou Ester, s tebou jsem. Moc. ESTER: Já s tebou taky, Leoši. LEOŠ: Já víc! ESTER: Ne, já víc! LEOŠ: Ne, já … STRÁŽCE: /naběhne jako loutka s mačetkou – hlasem paní Boltnové/ Já nejvíc! Ester! Leoši! / jeho loutka ufikne jejich loutkám hlavičky, chvilka neklidného přešlapování/ Jsem tak ráda, že jste šťastní! LEOŠ: No, snad jo, no. ESTER: Já nevím, to se jim asi moc nelíbilo. STRÁŽCE: /pořád jako paní Boltnová/ Navěky šťastní! / a vytáhne mačetku../
Scéna 10. – LODNÍ ŠROUBKY + Kapitán, Strážce. / Strážce vzbudí v kapitánovi falešnou naději, že cívka, kterou mu ukazuje by mohla opravit loď Vačnatka DVĚ. Jak se Kapitán zabere do oprav (celý šťasten z naděje na záchranu), Strážce mu svrhne zbytek lodě na palici/ / Kapitán si hraje s nepotřebnou součástkou a zkormouceně pozoruje, že se mu nedaří ji opravit – přichází Strážce/ STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN:
Ale copak? To ta moje loď. Nejde to opravit. Vám se tu nelíbí? Nejste tu šťasten? Víte. Bylo nás pět - členů posádky. Rozumím. Bez lodi nejsem nikdo. A co kdybychom se na tu vaši loď podívali? Nemáme tu nářadí ani náhradní díly
16
STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN:
STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN: STRÁŽCE: KAPITÁN:
STRÁŽCE:
Jsem já to hlava dubová! Vždyť tu někde mám úplně nový raketový motor! Ne! To by ale byla opravdu šťastná náhoda! Viďte?! To vám povím! / Strážce se odebere pro „motor“ či jinačí náhradní díl a kapitán zatím přivleče loď nebo její část, aby se pustil do její opravy, může si zoufat, v jakém je chudinka stavu: anebo přinese onu zmenšeninu ze scény ztroskotání/ / přichází se součástkou/ Nějakou chvilku už to tam sice leží. Ale bylo to schované, tak se k tomu krysy nedostaly. To je ale náhoda! Vypadá to přesně jako.. / na chvilku se zarazí neboť to patrně JE součástka z jeho lodi/ Tedy. Neuvěřitelné. Že máme kliku, co? Báječné. S touhle součástkou se mi to určitě podaří spravit. Á! / v troskách nalezne čepičku pro mechanika/. Teď se do toho můžu pustit. / „opravuje“/ Víte, chvilku jsem si myslel, že tu něco není v pořádku. Ale.. Copak se vám nezdálo? Ale no víte, ta paní Boltnová, no, nikdo ji nikdy neviděl, tak jsme si mysleli.. Mysleli, ano? No jestli jste si ji, třeba jenom.. nevysnil, víte? No tohle!/ dostane záchvat velmi upřímného a dlouhého smíchu/. To se povedlo! Paní Boltnová má dovolenou. Vůbec nevím, kdy se vrátí. Aha, aha. Inu, víte, takhle mne napadlo.. Kam asi tak jela, že? Tuším, že k nějakým příbuzným. Nechci být moc vlezlý, to víte, hospodyně… / vyleze z oprav lodi a předvede záměnu čepiček/ Mechanik říká, že se nám to brzy podaří opravit… Víte? Tak mechanik? Tak. Mechanik. Já jenom abyste věděl, že kdyby Vás něco trápilo, /nasadí si zase mechanikovu čepičku/ můžete se na kapitána kdykoliv obrátit. /hlasem paní Boltnové/ A vy se necítíte dobře? Naopak! Jsem šťastný! Myslím, že jsem tomu přišel na kloub. / Strážce se přiblíží a nenápadně nahlíží/ tuhle chybí jenom pár cvočků a tady../zaleze ještě „hlouběji do motoru“/ se to jenom trochu přiskřípne /a Strážce mu hodí loď na hlavu/ /nejdříve jako poodejde a štěstím se nezdá, leč potom se v něm cosi hne/ Ach, co se tu stalo? Paní Boltnová? … Teď je navěky šťastný!....Paní Boltnová! Vy jste se zbláznila! Tohle nesmíte dělat!…. Kdybyste viděl, jak se usmíval, když dostal tu součástku! ..Mlčte! Jste blázen! Moc bych se nedivil, kdybyste....Ne! Co jste udělala těm dvěma? … Už jsou taky šťastní! A vy toho nechte pojďte mi pomoct, ať ho můžeme vytáhnout, doufám, že se pořád usmívá. …Paní Boltnová! Zapřísahám vás! …ale dejte pokoj.
Scéna 11. – ŠKRCENÍM KU ŠTĚSTÍ + Králík, Zloduch, Strážce / Strážce se snaží rozveselit Zloducha, ten bude šťasten jen když zamorduje Králíka. Nastraží oka a je bez sebe radostí, když se Králík chytí. Než si to užije, Strážce ho zabije a osvobodí Králíka jenom proto, aby ho mohl zamordovat sám / STRÁŽCE: Potom tu máme veselé západy slunce, když si vylezete na kopeček…. ZLODUCH: Nepotřebuju rozveselit! STRÁŽCE: To tedy rozhodně potřebujete.
17
ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: STRÁŽCE: ZLODUCH: KRÁLÍK:
ZLODUCH: KRÁLÍK: ZLODUCH:
KRÁLÍK:
STRÁŽCE:
Dejte pokoj. Tedy, ta sympatická paní mi řekla, že chystáte nějaký vynález. Vynález? Prý potřebujete nějaký solidnější drátek. To tedy ano! Ale ne proto, abych nějaké škatuli montoval telefon. Drát potřebuji na toho ušatého prevíta. To se mu asi nebude příliš líbit. Cha! To si pište, že ne. Zato já se budu moci po dlouhé době od srdce zasmát! Ahá. Takhle jsem na to nepohlížel. Takže byste vlastně byl šťastný? A jak! / beze slova odejde a přinese roličku drátu/ Áá! Jste zlatý člověk. Budu si to pamatovat, až tuto planetu zamořím kobylkami. To nic není. A myslíte, že se lapí?/ Samozřejmě. Musím být ukryt nedaleko, aby se mi neudusil. Chci ho uškrtit sám! To zní náramně! / a opatrně se někam ukryje/ / postupně rozmisťuje oka a brumlá si pro sebe nactiutrhačné narážky na králíka – když je rozmístí a rovněž se ukryje/ Zatracená práce. Člověk tu má celou planetu k dispozici a je mu to k ničemu. / postupně očichává věci v plenéru/ Smrad tu je jak v kotci. Žádná mrkev. Natož nějakej jinej králík… ani krysa. Co je tohle? Kterej idiot to sem mohl nastražit? / už to vypadá, že se nechytne, když tu se mu do očka chytne nožka../ Sakra! Co to má znamenat! / začne se nějak víc „zamotávat“ – asi použijeme hadici nebo něco podobného. Zamotává se víc a víc a začne se škrtit./ Pomoc! /vyletí z úkrytu/ Ahá! Kdopak se nám tu lapil! To není sranda, ty debile, něco se mi stane! / propadá v euforii/ Chacha! Nikdo by netušil, že přihlížením smrti nižší formy života se mi tak uleví? Trpíš potvoro? Ne víc než pan králíček! /přisune si židličku a sleduje smrt svého úhlavního nepřítele, šílený smích není na škodu/ Už dlouho jsem se necítil tak šťasten! / mezitím však vystoupil ze svého úkrytu i Strážce s nějakou tou veselou škrtící věcí a vesele ho uškrtí – králík po tomto aktu ještě chroptí a Strážce ho vysvobodí/ / se nějakou dobou vzpamatovává, strážce zatím může aranžovat Zloducha/ Teda. Teda to bylo o fous. Já žiju! No tohle. Takovej pocit jsem ještě nezažil. Chce se mi ječet radostí! Dal bych si říct i s Bětou! No já tu nakonec budu šťastnej. / to by tu ovšem nesměl být Strážce a škrtilanko/ Ale to ne! Ne další! Proč to děláte, vy jedna ženská pomatená?? ... teď tu budou s námi...navždycky a šťastní jako nikdy v životě....Tohle Vám nemůže projít!....všechny důkazy ukazují na Vás stejně jako na mě, jsme v tom spolu – a teď mi radši pomozte, než začnou tuhnout... /Strážce mrazivým hlasem/ Paní Boltnová, hořce lituji dne, kdy jsem Vás zaměstnal, mělo mne varovat, že nemáte žádná doporučení od bývalých zaměstnavatelů. /Strážce s krákoravým smíchem paní Boltnové odklízí těla/.
Scéna 12. – KRÁLÍK NA SMETANĚ A DVĚ-LEMRA-DVĚ + Evženie, Strážce
18
/ grande final – Evženii v její sobeckosti není divné, že všichni nějako chybí. Ovšem Strážce se jí nemůže ničím zavděčit – pořád není šťastná. Je to k uzoufání, kdyžto přeci svitne naděje: králík na smetaně! Přistává další loď a zdá se, že bude více hostů/ STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE: EVŽENIE: STRÁŽCE:
A co krevetový koktejl? Nechte toho. Krocana s nádivkou. Dejte pokoj. Tolik bych si přál, abyste byla šťastná! Tak mě odsud dostaňte! Zblázním se tu! Kde je ten šílenec? Mohl se alespoň pokusit něco sestrojit.. A co takhle vycházka na čerstvý vzduch? Vím o nádherném místě… Vlezte mi na záda! Mám opuchlou ruku a bolí mě nohy! Počkejte! Už to mám! Uděláme si piknik na vrcholku majáku! Je tam prostě ukrutný výhled! Řeknu paní Boltnové, ať nám tam prostře! Komu? Anebo si můžeme dát puding! Jste zvrhlík! Nechte mě na pokoji. Potřebuji si odpočinout. Mám migrénu. / strážce kolem ní krouží a semo tamo zkusmo vytahuje kudličku/ Opravdu se necítíte šťastna? Ani trošku? To jste uhádl! Tady? Když na mne čeká důležitá práce a desítky lidí, kterým na mě záleží? Pch! Katastrofa! Maňáskové divadlo? Ne! Potápění s vorvani? Ne! Jablíčkový závin? Nikdy! Tak co? Zavolejte mi taxíka. Není! Já to vzdávám. Nic tady už nemám. Vy jste prostě. Já nevím…Ohřeju vám alespoň zbytky toho králíka. Cože? Vy máte králíka? Ano. Opravdového králíka? Na smetaně. Na smetaně? To je báječné! Udělalo by vám to radost? Ano! A.. Budete šťastná? Ano! / odkvačí pro králíka. Evženie spokojeně usedne ke stolu/ Tady. / spokojeně hoduje/ Netušila jsem, že jste takový kuchař. Dobrota! / blíží se strážce s řeznickým žabikuchem a chystá se provést hříšné dílo/ /opět hlasem paní Boltnové/ Jsem nesmírně ráda, že jste konečně šťastna / Evženie s plnými ústy na něj překvapeně pohlédne a Strážce jí podřízne hrdlo/
STŘIH – Strážce (a veselé modýlky našich lidí) sedí, pije čaj ze dvou hrnků a jí sušenky
19
STRÁŽCE: Byl to poslední člověk na téhle planetě, se kterým jsem si mohl popovídat. A teď už jsme tu zas jen my dva….ale co vás nemá, vždyť jsou tu všichni s námi, šťastní, navždycky….ale mrtví!...možná, ale šťastní, věřte mi, takhle je to lepší. Dal byste si čaj? …nechci čaj! Pořád je před sebou vidím …vždyť ano, jsou tu pořád s námi. Ale že vypadají šťastně?...paní Boltnová…ano?...víte, někdy mám pocit, že /jeho monolog je náhle přerušen hlasem z rádia/
HLAS LODI:Tady vesmírný koráb Dvě-Lemra-Dvě, opakuji: Dvě-Lemra-Dvě. Žádáme o souřadnice pro přistání. Haló! Je tam někdo? Potřebujeme u vás nouzově přistát! Máte puštěný přijímač.. Haló! / strážce decentně vypne rádio a věnuje se přípravě svého budoiru/ STRÁŽCE: /nevzrušeně naváže tam, kde přestal/ ...že ať se snažíme sebevíc, najít v životě štěstí je pořád těžší a těžší?...vemte si ještě sušenku...paní Boltnová, vždycky jsem se Vás chtěl zeptat, jak se Vám vždycky podaří dostat dovnitř ty kousky čokolády?…/ krákoravý smích a spokojené polichocené pochrochtávání paní Boltnové přeruší zvuk havárie kosmické lodi/ Za dveřmi někdo je. Za dveřmi někdo je! Za dveřmi někdo je!! /odskotačí/
FIN
20