Kostelníček Měsíčník římskokatolické farnosti Radějov
Vychází 13. 3. 2016 pro vnitřní potřebu farnosti Náklad 90 kusů
Další informace můžete najít na webových stránkách www.radejov.farnost.cz
SVÉ NÁMĚTY A PŘIPOMÍNKY MŮŽETE VHODIT DO KRABIČKY VZADU V KOSTELE -12-
číslo 2
ročník XVII
Něco z dějin Velikonoc… K plnému poznání a pochopení tajemství smrti a vzkříšení je vhodné říci několik praktických křesťanských ustanovení a zvyklostí, které se k nim vážou. Do liturgické reformy byla v roce 1963 Velikonoční neděle označována jako hodnota první třídy a její oktáva (osmidenní) měla váhu prvního řádu. Byla tedy v liturgii tou nejvyšší hodnotou. Podobně tomu bylo s nedělí Seslání Ducha svatého. Nejstarším svátkem křesťanů a vrcholem celého liturgického roku byla a je Velikonoční neděle – den zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ježíš Kristus dovršil svým velikonočním tajemstvím, svou smrtí a vzkříšením, dílo vykoupení lidstva a dokonalé oslavy Boha. Věřící od dob apoštolů se scházeli „den po sobotě“ ke vzpomínce a k oslavě vzpomenutého tajemství. Každá neděle je tedy vlastně malými Velikonocemi. Na který symbol Velikonoc nemůžeme zapomenout, je velikonoční svíce – paškál. Světí se o velikonoční vigilii, je přítomen při křtu, staví se před rakev, je u oltáře až do evangelia svátku Nanebevstoupení Páně. Paškál je symbolem zmrtvýchvstalého Krista jako Světlo světa. Toho připomíná také kříž, jakož i řecká písmena Alfa i Omega – první a poslední písmeno v abecedě, symbol Pána a Vládce všech věků. Pět kadidlových zrn ve tvaru kříže připomínají pět ran Krista Pána. Slavnost Veliké noci je podle nejstaršího podání „nocí bdění pro Pána“. Tak to vyjadřovali dávní Izraelité, když v noci vycházeli z otroctví egyptské země do své země zaslíbené. Jelikož se první křesťanské Velikonoce shodovaly s Velikou nocí židovskou, tak v téže noci očekávala křesťanská obec zmrtvýchvstání svého Pána a slavila ji v různých znameních a obřadech. Tato „matka všech vigilii“ a vlastní svátek všech svátků v liturgickém roku vyplňuje ještě v prvním století křesťanství celou noc a končí teprve společným stolováním na -1-
rozbřesku Velikonoční neděle. Podle evangelia Veliké noci, přicházejí ženy ke hrobu „když uplynula sobota a začínal prvý den týdne“. Proto by měli věřící i dnes přistupovat ke slavení Vzkříšení, teprve když nastává vlastní den památky Vzkříšení, tedy před začátkem svítání, někdy kolem páté hodiny ranní. Druhý vatikánský koncil v této záležitostí udělal aspoň to, že posunul slavení velikonoční vigilie z dřívějších sobotních dopoledních hodin na večerní po západu slunce. Těžko se to někde ujímá, ale na druhé straně se začínají prosazovat obřady velikonoční vigilie na vzpomenuté nedělní ráno. Je-li Kristus světlem, jež září ve vzkříšení, jak ho opěvuje velikonoční zpěv, vychází-li s ním lid z otroctví do svobody, ze smrtí do života, z noci do dne a ze tmy do světla, pak je nejvhodnější chvílí pro začátek slavností právě kolem noci. Proč jsou Velikonoce pohyblivé? Jde o navázání na židovskou tradici. Židé slavili své „velikonoce“ – východ z egyptského otroctví do zaslíbené země (paschu) – v prvním jarním měsíci, a to vždy kolem 15. nisanu – v období jarního úplňku. Protože Kristus zemřel o židovských velikonocích, byla s nimi spojována i připomínka Kristovy smrti a vzkříšení. Až se nakonec ustálila praxe dnešní – Velikonoční neděle je vždy po prvním jarním úplňku. Přes veškerou snahu jednotného slavení Velikonoc slaví některé křesťanské církve velikonoce v jiném časovém termínu, zvláště církev pravoslavná, která dosud nepřijala kalendář gregoriánský, ale drží se stále kalendáře juliánského, který je o dvanáct dní opožděn. K různým velikonočním zvykům je vhodné říci, kde se vzala tradice velikonočního vajíčka a velikonočního zajíce. Vejce je ve všech kulturách symbolem života. Zdá se, jakoby v něm nebyl život, když se však zahřeje, vyklube se z něho kuřátko. Podobně i Kristův hrob s jeho tělem. Bylo mrtvé, ale najednou oživlo a z temného chladného hrobu vystoupil život, oslavený Ježíš Kristus. A zajíček? Ten je symbolem zmrtvýchvstání neboť podle lidové tradice zajíc nespí. Nemá totiž oční víčka, a tak se zdá, že i ve spánku obrací oči vzhůru. Co jinak říci dnešnímu člověku? Měj Velikonoce na mysli, žij je s vírou! Uděláš-li to, neztratíš naději a s ní ani víru ani charakter. -2-
-11-
Poznáš a uvidíš, co znamená: „Blahoslavení, kteří neviděli, a přesto uvěřili“.
SPOLČO Srdečně zveme všechny děti na spolčo. Jsou zvány všechny děti od 3 let. Zahrajeme si spoustu zábavných her. Budeme si povídat, vyrábět mnoho hezkých věcí a možná si i zazpíváme. Zažijeme srandu a určitě se společně hodně nasmějeme. Spolčo se bude konat každou sobotu ve 14:00-16:00 na faře. Těšíme se na vás, určitě přijďte. Tereza Winklerová a Markéta Nováková. SPOLEČENSTVÍ MODLíCÍCH MATEK Společenství Modlicích se matek bylo založeno v roce 1995 v Anglii. V té době dvě babičky, Veronika a její švagrová Sandra, obě z Anglie, pocítily touhu odevzdaněji se modlit za své děti. Během modlitby poznaly, že Pán Ježíš chce, aby matky odevzdávaly své děti do Jeho rukou, aby On mohl působit v jejich životech a zmírnil tak jejich bolesti. Během 15. let se Společenství rozšířilo do 100. zemí celého světa a zaznamenaly mnohé krásné hlasy a vyslyšení. U nás v Radějovské farnosti jsme se zapojily do tohoto společenství před pěti lety. Utvořily jsme čtyřčlennou skupinku, ale postupně nás přibývalo a díky Bohu je nás už šest. Modlíme se za naše děti a vnuky, za všechny děti ve farnosti a v modlitbách se spojujeme se všemi skupinkami matek z celého světa. Je to úžasný pocit a naše síla modlitby nás naplňuje pokojem, když všechny starosti o naše děti odevzdáme Pánu Ježíši. Rády bychom Vás oslovily, pokud cítíte potřebu modlitby za děti a vnoučata, vytvořte skupinku (i dvě) a připojte se k té velké komunitě Modlících se matek na celém světě. -10-
-3-
Za společenství Modlících se matek je sloužena mše sv. každou první sobotu měsíce v 8.00. hod. Za farní společenství Modlících Matek Dvořáková Marie Kontaktní adresa: Hnutí Modlitby matek, P.O. Box 400, 60200 Brno 2. RŮŽENCOVÉ SPOLEČENSTVÍ Růžencové společenství je společenství lidi, kteří se rádi modlí růženec – nejkrásnější mariánskou modlitbu. Každý člen skupinky má za úkol se každý den pomodlit jeden desátek růžence. Uvědomujeme si, že většina farníků se modlí růženec. Proč ale, ne všichni? Chci patřit do skupinky růžencového společenství? V naší farností máme dvě růžencové společenství. Možná že se najdou lidé, kteří by rádi doplnili druhou či utvořili třetí skupinku. Kéž by nás Panna Maria vyslyšela a dala nám zdraví, trpělivost a sílu, kéž ji můžeme uctívat tak, jak si to ona zaslouží. Za členy růžencového společenství je sloužena mše sv. každou první sobotu měsíce v 8.00. hod. ráno. Za farní růžencové společenství Helísková Rozália I skupinka: Brantálová Anna, Klepáčová Marie, Stuchlíková Marie, Pospěchová Božena, Potrusilová Marie, Matušková Marie, Tresová Marie, Vesela Anežka, Dvořáková Marie, Nováková Marie, Podhorná Marie, Lakosilová Anna, Struhaříková Andrea, Dvořáková Helena, Helísková Rozália. II skupinka: Kotková Marie, Nožičková Anna, Bajar Jan, Hlůpíková Anna, Káčerková Jarmila, Sečková Bohumila, Bedravová Anna, Petrová Marie, Holubíková Anna, Lakosilová Alena, Čajková Marta.
-4-
-9-
POMŮCKA KE ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ ¨ 1. Vztah k Bohu - základní postoj Jaká je naše víra? Věřím v jediného pravého Boha, v Ježíše Krista, našeho Vykupitele a v Ducha sv., který nás má osvěcovat v celém našem životě? Směřuje můj život k cíli, k němuž mne Bůh volá - „Buďte dokonalí, jako je váš Otec v nebesích dokonalý“? Chci přijmout vůli Boží, jak se modlím v Otčenáši, nebo prosazuji svou vůli? Umím prosit za dar víry? 2. Vztah k Božímu slovu Snažím se žít z Kristova evangelia? Čtu proto Písmo sv., abych poznal, co Kristus ode mne žádá? Prohlubuji pravidelně své náboženské vzdělání? 3. Vztah ke svátostem Jsem přesvědčen, že smíření s Bohem ve svátosti pokání je vstupní branou k co nejbližšímu spojení s Pánem? Poznávám ve sv. přijímání příležitost prohlubovat neustále tento kontakt s živým Bohem? Využívám rád a s velkou láskou této možnosti? 4. Vztah ke mši sv. a k modlitbě Jak prožívám sváteční den? Jaké místo má modlitba v mém životě? Dokáži modlitbou nejenom prosit, ale také děkovat a myslet na jiné? Najdu si čas na osobní rozhovor s Bohem, snažím se poznávat, co Bůh ode mne žádá? Nejednám nikdy v životě zbaběle? 5. Vztah k bližním - všeobecně Můžeš říci upřímně, že miluješ druhého jako sám sebe? Nepřehlížíš vědomě či nevědomky druhého? To zn. uvědomuješ si, že ten druhý, ať je kdokoliv, je člověk stvořený k obrazu Božímu? Neodpíráš ze sobeckých důvodů druhému službu? Nevyhledáváš jen ty lidi, kteří ti mohou přinést jenom výhody? Mluvíš druhým pravdu, nelžeš jim vědomě v závažných věcech? Máš smysl pro spravedlnost? Tedy přeješ každému, co mu patří? Neodsuzuješ své bližní? -8-
-5-
6. Vztah k rodině Máš opravdový smysl pro pravou lásku, mírnost a jednotu? Panuje ve vaší rodině úcta, pomoc, porozumění? Hledáš pomoc Boží? Snažíš se poznávat, jaké má Bůh plány s tvým domovem a rodinou? Snažíš se podle těchto úmyslů Božích opravdu žít? Modlíš se někdy společně v rodině? Chodíš, pokud je to možné, společně na mši sv.? 7. Vztah k dětem Nedíváš se na děti jen jako na břemeno? Nechceš mít víc dětí, aby se nesnížila životní úroveň rodiny? Přemýšlíš o to, že nestačí vychovávat děti tak, jak jsi byl sám vychován? Jsi schopen dát svým dětem jasnou životní linii? Uvědomuješ si, že ve výchově záleží hlavně na tvém osobním příkladu? Nevedeš své děti k sobectví? Nejednáš s malým dítětem jako s nemluvnětem, s dospívajícím jako s dítětem, s mladým mužem jako s dospívajícím? Neovlivňuješ své dítě, které se chystá uzavřít sňatek při volbě budoucího partnera do té míry, že na něho děláš nátlak? Důvěřuješ svému dítěti? Respektuješ jeho svobodu? Vedeš děti k pravému náboženskému životu? 8. Pro staré a nemocné Užíváš svého volného času, nabytého vzdělání i svých styků také ve prospěch druhých? Nepropadl jsi lakotě? Nejsi zatrpklý? Nedáváš ostatním najevo svou vnitřní nevyrovnanost, hlavně těsně po té době, když jsi odešel do důchodu? Nezapomínáš, že tato doba tvého odpočinku je doba přípravy, abys mohl předstoupit před samotného Boha? Jak se dovedeš vyrovnat se svou nemocí? Nejsi soustředěný stále na svou nemoc? A neděláš z ní předmět svých hovorů a úvah? Nejsi náročný k svému okolí a nezapomínáš, že ono trpí tím, že jsi nemocný? Izoluješ se od druhých z vlastní vůle víc, než je nutné? Nehledáš únik v samotě a nezapomínáš, že nemoc má sloužit také k duchovnímu povznesení ostatních? Nepovažuješ svou nemoc za trest od Boha? Věříš, že utrpení má vykupující cenu? Věříš tomu opravdu celou svou bytostí? Modlíš se za dar celé této víry? Snažíš se o duchovní život, který odpovídá tvému nynějšímu stavu? Hledáš potřebnou sílu ve svátostech, neodmítáš pomoc kněze, který je ti k dispozici? Budeš umět přijmout smrt s klidem a vírou? -6-
-7-