Kontroverze bankovního domu

„ [...] teorie architektury je ve skutečnosti realita staveb, ověřujících se praxí jejich užívání.“ [8]

Marek Pokorný

Kontroverze bankovního domu Architektura mezi uživatelem a tvůrcem

Budova ČSOB v Radlicích od Josefa Pleskota

Seminární páce z předmětu:

Současná architektonická tvorba

Petra Pavlatová FA ČVUT ZS

2013/2014

Obsah Úvod............................................................................................................................................2 O tvorbě Josefa Pleskota.............................................................................................................3 Kontroverze o zadání a o výběru architekta................................................................................5 Kontroverze o místě a o velikosti................................................................................................7 Kontroverze o openspaceu a syslím pudu.................................................................................10 Kontroverze, které s časovým odstupem slábnou.....................................................................13 Závěr.........................................................................................................................................15 Zdroje, literatura........................................................................................................................16

1

Úvod Centrála ČSOB v radlicích je jednou z širokou veřejností nejdiskutovanějších staveb dokončených u nás v posledních letech. Hojně se diskutuje především o vhodnosti jejího vnitřního pracovního prostředí, které je ve většině pojaté jako jeden sice členitý, leč otevřený a propojený prostor. Dále je často kritizována velikost budovy a vedou se polemiky nad vhodností jejího zasazení do Radlického údolí a citlivostí celkového provedení. O tom, že se jedná o budovu pro českou architektonickou scénu významnou, svědčí fakt, že byla oceněna jako stavba roku 2007, ale především obdržela hlavní cenu Grand Prix architektů za rok 2008. Byla nominována na Mies van der Rohe Award 2009 a jako první stavba v Evropě byla oceněna mezinárodně uznávaným hodnocením ohleduplnosti k životnímu prostředí LEED a stal se z ní tak jeden z nejšetrnějších bankovnách domů na evropském kontinentu.

2

O tvorbě Josefa Pleskota Josef 3. prosince

Pleskot 1952

absolvování

v

Fakulty

se

narodil

Písku.

Po

architektury

na ČVUT v Praze v roce 1979, pracoval do roku 1990 v Krajském projektovém ústavu. Od té doby vede

vlastní

kancelář dosavadní

architektonickou

AP ATELIER. dílo

je

Jeho

rozmanité,

Josef Pleskot [14]

zahrnuje stavby od rodinných domů, přes stezky a revitalizaci nábřeží, až po velké administrativní a kulturní stavby; novostavby i rekonstrukce. Je bezesporu jedním z nejvlivnějších a nejúznávanějších českých tvůrců. V roce 2009 byl dokonce odborníky v anketě pořádané časopisem Reflex zvolen vůbec nejvýznamnějším českým architektem uplynulého dvacetiletí1. Pleskotova architektura se přes jeho úspěchy dá označit za střídmou, jemnou, většinou silně kontextuální. Vyniká v ní architektův silný zájem o veřejný prostor a společenská témata vůbec. V realiozavém díle i teoretických rozhovorech2 se u něj opakovaně objevuje téma vytváření a zanechávání veřejného prostoru na soukromých pozemcích a smysl pro ponechání nejlepších a nejkrásnějších míst pro možnost využití všemi, namísto záběru pro soukromé účely jednotlivců. Sám autor dokonce říká, že „[...] je vždy dobře, když objekty jako školy poskytují veřejný prostor. Veřejný prostor je důležitější, než dům samotný. Velmi vyhroceně řečeno.3“ Jako příklad Pleskotovy práce s veřejným prostorem můžeme zmínit rekonstrukci benešovské radnice (1995), skrze kterou je ponechaný veřejný průchod, který, kromě toho, že spojuje různé části města, je využíván jako regulérní veřejný prostor složící např. pro výstavy. Déle administrativní budovu Metrostavu v Praze na Palmovce (2000), kde parter je veřejně přístupný a především skrze pozemek investora ponechává volný průchod vnitroblokem, na který byli místní zvyklí. Princip nejlepšího místa sloužícího všem se v malém měřítku uplatňje i v samotné administrativní budově ČSOB, kde v rohových místech 1 URL: [29.12.2013] 2 např.: Petr Kratochvíl, Rozhovory s architekty 01, Praha 2005; nebo URL: [1.1.2014] 3 Petr Kratochvíl, Rozhovory s architekty 01, Praha 2005

3

s nejlepším výhledem nejsou soustředěni konkrétní pracovnící, ale jsou ponechána pro vešchny zaměstnance v podobě společných zasedacích místností, nebo oddechových koutků. Ve své architektuře Pleskot rád vytváří místa potenciálních sociálních interakcí, jako jsou pavlače bytových domů v Horažďovicích (1999) a Litomyšli (2002), nebo úzké pěšinky Jeleního příkopu pod Pražským hradem. Příčinu současné krize veřejného prostoru, spatřuje Josef Pleskot v krizi současné konzumní společnosti, kterou se nebojí nazvat silně polarizovanou, silně sobeckou, silně agresivní a silně nevšímavou4. Zotavující se z „bolševického syndromu“, kdy si lidé zvykli stahovat se z veřejného prostoru do ústraní. Má ambice podněty vloženmi do své architektury společnost vychovávat: „Adolf Loos v domě pro Tristana Tzaru v Paříži v době, kdy společnost nebyla ještě tak nepříjemně polarizovaná jako teď, obrátil nedůležité - pomocné části dispozice domu do veřejného prostoru a a ty důležité obytné části do soukromého prostoru. Možná, že je teď právě doba dělat to znova obráceně.5“ Ve svých projektech Pleskot silně uplatňuje kontext okolí a paměť místa. Při návrzích často oživuje staré zapomenuté cesty a snaží se zahrnout místní „energie:“ „Ono se často objeví, že jsou nějaké dávné cesty, že jsou nějaká zvláštní spojení a vztahy, a tohle hledání, naslouchání je hrozně zajímavé, protože architektura je také o vztazích - o slyšení.“

4 Petr Kratochvíl, Rozhovory s architekty 01, Praha 2005 5 tamtéž

4

Kontroverze o zadání a o výběru architekta První silné veřejné polemiky vyvolalo již samotné zjištění, že návrh nové centrály ČSOB, ohromného sídla bankovního mangnáta, byl svěřen architektovi s povahou Josefa Pleskota. To bylo způsobeno pravděpodobně především zažitým archetypem honosné a často až nevkusné kultury bankovních budov. Sám autor se, dle vlastních slov, počátkem 90. let zařekl, že banku nikdy navrhovat nechce6. Co ho nakonec přimělo toto předsevzetí prolomit, vysvětlil již sám při mnohých příležitostech: „[...] Na počátku všeho bylo odmítnutí jakékoliv mé práce na bankovní budově. Bankovní budovy totiž moc neobdivji, protože bývají nepříliš přátelské a dokonce často odpudivé. Navzdory mým proklamacím bylo zařízeno, abych si mohl přečíst stavební program: Investor očekává, že architektura objektu bude přátelská a nikoliv exkluzivní. Současně očekává, že architektura bude dominantní svou kultivovaností a kvalitou, nikoliv však nápadnými kreacemi, agresivitou...“7 Investor sám se při úplném zrodu zakázky rozhodl, spolu s přestěhováním do nové budovy, změnit vlastní podnikovou kulturu; rozhodl se postavit budovu, která se bude vymykak onomu bankovnímu stereotypu honosných sídel. Sám investor se předem rozhodl, že chce, aby byl vnitřní prostor otevřený a umožňoval tak za prvé variabilitu s možností snadných reakcí na změny způsobu práce bankéřů, za druhé podporoval otevřenost a komunikativnost zaměstnanců, což mělo následně vést i ke schopnosti lepší komunikace s klientem. Toto rozhodnutí, širokou veřejností často milně vyčítané architektovi, stálo za budoucími nejsilnějšími polemikami o kvalitě budovy. Jako na tvůrce z názvu zadaného tématu nelze tedy v tomto případě nahlížet jen na architekta, neboť velká část zásadních rozhodnutí o konceptu přicházela od investora již spolu se zadáním. Na webových stránkách ČSOB je zvěčněn citát generálního ředitele Pavla Kavánka: „Nechceme honosné sídlo z mramoru, ale přátelskou, otevřenou a vstřícnou budovu s velkým důrazem na ekologické aspekty.8“ Ke stavbě ekologické budovy prý představenstvo podnítilo vybrané stavební místo v zeleném Radlickém údolí9.

6 Vít Klusák, Otevřený vesmír banky (dokument České televize), Praha 2011 URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10319060206-prostory/311294340030002-otevreny-vesmir-banky/ 7 Marie šandová, Proměna údolí (dokument České televize), Praha 2008, URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169980026-promena-udoli/20856226891/ 8 URL: http://www.csob.cz/cz/Csob/O-CSOB/Budova-CSOB-Radlice/Stranky/default.aspx [cit. 29.12.2013] 9 URL: http://www.lidovky.cz/sidlo-bankeru-csob-sla-na-periferii-mezi-stromy-fr8-/design.aspx c=A110616_121425_ln-bydleni_glu [29.12.2013]

5

Atrium budovy ČSOB [7]

6

Kontroverze o místě a o velikosti Místo, na kterém budova ČSOB v Radlicích stojí má za sebou dlouhou a pohnutou historii. Ještě nedávno ležela na místě mezi dvěma zelenými svahy stará obec, stopy osídlení sahají podle archeologů možná až do 10. století. Prvním krokem k zániku pro ni byl přímý zásah při bombardování 14. února 1945. Zachovaný zbytek obce pak ustoupil při povrchové těžbě stavbě metra v 80. letech. Zůstalo místo rozryté a téměř prázdné, kde posledním artefaktem připomínajícím jeho pohnutou historii byla jediná zachovaná kaplička sv. Jana Nepomuckého. Když do tohoto kontextu najdenou vstupuje architekt s budovou, jejíž zastavěná plocha činí něco přes 16.000 m2, není divu, že to vyvolává veřejnou diskuzi. Pleskot se držel při navrhování

svých

zásad:

„Zachování paměti místa je fenomén. Tady byl nalezitelnej prostor bejvalý návsi, kterej se přejmenoval na prostor Radlický náměstí. Kaplička - jasně

zachovalej

artefakt

z tý doby. Pár stromů, který tam jsou z tý doby - ořešáky, duby. Málokdo v tom místě vidí

organickou

středočeskou s dalekosáhlou Vchody

do

krásnou vesnici historií.10“

budovy

leží

na obou koncích úhlopříčně Současná ortofotomapa a otisk ze stabilního katastru proti sobě na ose historické cesty, po které můžeme skrze budovu podélně projít z jednoho konce na druhý, přes všechna tři vnitřní atria a dva dvory. V místě bývalých mokřadů se nacházejí bazénky s vodou, které uvnitř odráží více denního světla. Kaplička, zde jako důležitý monument, byla usazena na mlatovou platformu do osy vysázené aleje. Přilehlé křídlo budovy architekt o patro snížil, aby jí méně konkurovalo... 10 Marie šandová, Proměna údolí (dokument České televize), Praha 2008, URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169980026-promena-udoli/20856226891/

7

Pohled na budovu ČSOB; je možné si všimnou sníženého křídla u kapličky [8]

Celá budova stojí na tubusu metra. Za cenu nesmírně technicky složitého a finančně nákladného přemostění zhodnocuje jinak nevyužitelný pozemek, aby využitelné okolí zanechal prázdné. V tom se opět odráží architektův přístup ke stavění, okoukaný ze zásad našich předků: „Vadí mi, jak se dnes zachází s krajinou, jak se zbytečně zastavují hodnotné pozemky. Proto mi nevadí, když staveništěm je „smeťák“, ovšem s kvalitním okolím.11“ Přes Pleskotovu snahu citlivého přístupu k místu, přes snahu nadělit hmotu do menších celků, je velikost budovy mnohým trnem v oku. Pokud se na novou budovu veřejně nadává, pak je velikost budovy, hned po jejím vnitřním uspořádání, nejdiskutovanějším tématem: „Za mne nic moc. Mám to pod okny, koukám na to každý den a nezvykl jsem si. Vypadá to jako zaoceánský parník, co najel na mělčinu. Jediné pozitivum je, že to odstiňuje hluk Radlické ulice.12“ Zmiňuje se necitlivost k místu. Pražský deník se dokonce ve svém vydání ze dne 1. března 2007 nebál článek o budově nadepsat slovy: „Kolos zalehl část údolí.“ Dojemné je sledovat názory pana Mgr. Václava Tilla - pamětníka, který se v Radlicích 11 URL:http://www.bydleni-iq.cz/architektura-a-design/rozhovory/rozhovor-s-josefem-pleskotem/: [cit. 5.12.2013] 12 URL:http://bydleni.idnes.cz/prostory-ct2-c92-/architektura.aspx?c=A111125_173605_architektura_rez [cit. 5.12.2013]

8

narodil a zažil celou jejich historii od bombardování v roce 1945 až po výstavbu nové budovy ČSOB - jehož příběh mj. mapuje televizní dokument Proměna údolí13. Pln vzpomínek z dětství během výstavby nového „kolosu“ skepticky očekává výsledek... Odbornící se k tématu vyjadřují však zcela opačně. Ve známost vešel výrok Aleny Šrámkové: „[...] doteď jsem si myslela, že nikdo neumí udělat velkej barák, že se doteď nikomu nepovedl. Všecky velký baráky stály za prd, jsou vlastně strašně poplatný developerům… Není to geniální dílo, to je potřeba napsat a říct, ale je to velmi dobrej barák. Takže je prima, že už někdo umí dělat velkej dům… 14“ Jako citlivě zasazenou a celkově pozitivně přínosnou pro českou architekturu vnímají budovu ve svém článku i Oldřich J. Ševčík a Ondřej Beneš: „Nelítostný monolit vřazený do krajiny? V žádném případě. Tento nový objekt, jakkoli rozlehlý [...], je nenásilně začleněn, působí jakoby zde stál vždy: Pleskot umí zasadit budovu do terénu (i za cenu komplikace, kterou sebou přineslo natočení budovy a tím vynucené překonávání linie metra [...].15“

[8]

[7]

13 Marie šandová, Proměna údolí (dokument České televize), Praha 2008, URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169980026-promena-udoli/20856226891/ 14 URL: http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=1300 [cit. 5.12.2013] 15 URL: http://www.earch.cz/cs/nove-ustredi-csob-group-v-radlicich-architekta-josefa-pleskota [cit. 5.12.2013]

9

Kontroverze o openspaceu a syslím pudu Vůbec nejdiskutovanější věcí na nové budově ČSOB je uspořádání vnitřního pracovního prostoru. Jak již bylo popsáno, tento fakt je ze strany veřejnosti a zaměstnanců často milně vyčítán architektovi, ačkoliv byl obsažen již v samotném zadání. To ovšem nemění nic na tom, že vytváření prostředí, kde dochází k blízkému a častému kontaktu mnoha zaměstnanců a tudíž klade nároky na jejich přizpůsobivost a toleranci k okolí, je Pleskotovi, pravděpodobně, při jeho založení vlastní.

Interiér budovy ČSOB [13] Před nastěhováním do nové budovy nevěděli zaměstnanci co od nového pracovního prostředí očekávat a byli skeptičtí vůči možnosti bezproblémového fungování. Ti méně zdrženlivý rovnou kritizovali, zdrženlivější měli opatrníé obavy: „Těšíte se do nové budovy?“ „Jak kdo. Málo kdo, my jsme takový opatrný a čekáme, co to přinese, protože v otevřených prostorech nemáme žádné zkušenosti. Bojíme se, že nás tam bude moc na jednom místě. Ale ty co tam už jsou říkají, že je to překvapivě lepší, než si mysleli. 16“ Měli strach z všudypřítomného rušivého hluku, nebo z toho, že do otevřeného prostoru se stěhují proto, aby mohli být lépe kontrolování nadřízenými. 16 Vít Klusák, Otevřený vesmír banky (dokument České televize), Praha 2011 URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10319060206-prostory/311294340030002-otevreny-vesmir-banky/

10

Ačkoliv možná dobře myšlené, k příjemné náladě při stěhování, dle mého nálzoru, nepřispěly ani manuály o tom, jak by v novém prostředí mělo vypadat tolerantní chování ke kolegům, kterými banka své zaměstnance zásobovala. Dokonce dostali i krabičku poslední pomoci obsahující například špunty do uší nebo deodorant. V názoru na práci v otevřeném prostředí byl zdrženlivý i sám architekt: „Nikdo z nás, myslím, neni připravenej na to, aby pracoval v otevřenym prostředí tohodlenctoho typu, ale pravda je, že banka se rozhodla, že skutečně vytvoří prostředí pro otevřený vztahy a musí teda počítat s lidma, který skutečně otevřený vztahy budou chtít realizovat.17“ Ne všichni tehdejší zaměstnanci ale opravdu otevřené vztahy realizovat chtěli. Někteří na nové prostředí zareagovali tím, že se začali na svých parcovištích „barikádovat“ paravany. „Já si myslim, že je to takový syslí pud. Když vyženete zvířátko z nory, tak si hned začne hledat noru novou,18“ byla slova, kteými tento fakt okomentoval Pleskot. „Barikádníci“ své počínání odůvodňovali například tím, že jim táhne na záda. I na základě zkušeností z nové budovy architektury, kde se obdobný jev objevuje také („výchovná“ architektura Josefa Pleskota a Aleny šrámkové k sobě mají v mnohém blízko), se však osobně domnívám, že spíš než o průvan, zde jdo o nepříjemný nefyzický, ale vizuální kontakt s okolím, možná souvisejícím ze strachem z veřejného prostoru, o kterém Pleskot mluví.

"Barikádníci" [11] 17 Marie šandová, Proměna údolí (dokument České televize), Praha 2008, URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169980026-promena-udoli/20856226891/ 18 Vít Klusák, Otevřený vesmír banky (dokument České televize), Praha 2011

11

Problémy, které takto organizovaná pracovní pocha přinese si architekt uvědomoval a v projektu je řešil. Byl si však vědom toho, že ve sdíleném prostředí nelze uspokojit každého jednotlivce: „Největším problémem takovýchto budov je kvalita vnitřního prostředí. Lidé jsou velmi různí. Zatímco jednomu je na stejném místě zima, druhému je horko. [...] Zajímavé je, že venku se umí podle sebe zařídit každý, ale v interiérech to dělá problémy.19“ Oproti častým negativním názorům uživatelů a veřejnosti i v této kontroverzi stáli odborníci většinou na druhé straně, jak je opět patrné například ze článku Oldřicha J. Ševčíka a Ondřeje Beneše: „Co zde navodilo chování exkurzní skupiny, k níž jsme se připojili? vnímání přátelského, velkorysého, příjemného [...], jemně disciplinujícího prostoru. Výrok člena exkurze „Zde se bude dobře žít“ je adekvátní a je dobrou referencí o stavbě.20“

19 URL: [cit. 5.12.2014] 20 URL: http://www.earch.cz/cs/nove-ustredi-csob-group-v-radlicich-architekta-josefa-pleskota [cit. 5.12.2013]

12

Kontroverze, které s časovým odstupem slábnou Pracovníci, kteří se s novým prostředím nedokázali zžít, ČSOB opustili. Pro některé byla důvodem například i nutnost dojížďět z centra do Radlic. Ti ostatní, kteří se ukázali jako schopní realizovat „otevřené vztahy,“ nebo dojíždět do práce metrem, či tramvají (výborná dostupnost veřejnou dopravou z centra), si na novou budovu zvykli a většina z nich připouští, že se jim zde pracuje lépe, než zprvu očekávali: „Je to nad očekávání lepší. Člověk měl pochybnosti, jak to bude vypadat, jak se bude pracovat. Je to dobrý.21“ (Miroslav Cabadaj, zaměstnanec ČSOB, po pěti letech užívání). Přiznávají sice, že otevřené kanceláře mají jisté nevýhody, jako například vysokou vzájemnou nakažlivost nemocemi, naučili se však navzájem tolerovat a objevili mnohé výhody. Mnozí oceňují možnost snažší komunikace, nebo například možnost bezprostředního kontaktu se svým šéfem, který sedí třeba hned naproti a za zcela stejným stolem, nebo

Generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek na střeše budovy [10]

perfektní dostupnost z veřejné dopravy. Oblíbili si komfort a vybavenost budovy, místní restaurace a služby, lemující vnitřní přízemní „bulvár,“ ale především zelenou střechu pohledově volně přecházející do okolní přírody, kam se chodí v létě „zašívat“ a kupovat 21 Vít Klusák, Otevřený vesmír banky (dokument České televize), Praha 2011 URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10319060206-prostory/311294340030002-otevreny-vesmir-banky/

13

zmrzlinu. Mají rádi výhled do daleka - především pak východním směrem na Vyšehrad - a po vstřebaném prvotním šoku z pohledového betonu často oceňují, jak příjemné je množství přirozeného vnitřního světla. Jen otázka kolosu zaléhajícího údolí stále zůstává otevřená. Zdá se ale, že jak obrůstá zelení, jak rostou zasázené stromy, splývá čím dál tím víc se svým okolím. Budova „zapouští kořeny,“ identifikuje se se svým místem a vypadá to, s přihlédnutím k budoucí možnosti snížení kapacity Radlické radiály, která v současnosti zabírá značné procento plochy údolí, že banka, která je nyní velkým zásahem do místa je počátkem jeho přeměny. Tvoří základní kámen pro dlaší novou část města, která až donedávna zela nepříjmnou prázdnotou a nyní se pomalu zabydluje. Na milost budovu nakonec vzal i pamětník Václav Till: „Tady bude jezdit tramvaj, tady bude konečná tramvaje. Já ty Radlice fotografuju padesát let. Radlické náměstí, jak tak zjišťuju, tak tady vznikají různý malý obchůdky, takže možná se to i polidští po týdletý stránce. Teprve, až tady budou lidi moct normálně nakoupit, tak se tomu teprve vtiskne ten pravej život a pak to snad bude náměstí nejen podle názvu, ale i podle funkce. Musím říct, že z počátku ten můj názor byl úplně odlišný, protože ta podoba konečná, že je použitej ten přírodní dřevěnej materiál, tak už to není to betonový monstrum, ale polidštilo se to. Je to tak nějak příznivější na pohled. Čili to musím hodnotit objektivně, ne jen pořád z toho hlediska, že jsem tady běhal jako kluk. Mě se to strašně líbí, teďka.22“

22 Marie šandová, Proměna údolí (dokument České televize), Praha 2008, URL: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169980026-promena-udoli/20856226891/

14

Závěr Jsem velmi ráda za to, že téma „architektura mezi uživatelem a tvůrcem“ bylo v rámci Současné architektonické tvorby zařazeno. Připomněla jsem si, jak moc pro mě bylo důležité před nástupem na fakultu; mezi architekty na na něj však často zapomíná. Zpočátku bych se nejspíš zastávala ublíženého uživatele před silným a samolibým egem architekta. Dnes, s odstupem času a tří let studia architektury, vím, že odpoveď na správnou hodnotu vztahu mezi tvůrcem a uživatelem je třeba hledat někde na půli cesty. Najít rozumnou míru v poměru architektury pro umění a pokrok a architektury pro uživatele. Naslouchat nezatíženému hlasu veřejnost, ale zároveň umět odlišit konstruktivní připomínky přemýšlivých jedinců od kverulantského tlachání lidu strženého davovou psychózou, toliko typického pro náš národ. Zhodnocovat znalosti odborníka ve prospěch budoucnosti a pokroku, ale pouze v rozumné míře, ale především umět důvody takového konání uživateli a veřejnosti vysvětlit. V tomto bodě, zdá se mi, současná česká architektura hodně vázne. Je to znát i na tom, že všechny kontroverze budovy ČSOB mají něco společného - negativní názor široké veřejnosti a pozitivní názor odborníků, ačkoliv v Pleskotově případě to rozhodně není dáno projevem sebestředného ega architekta. Jako další příklad příklad mohu uvést scénu z dílu Zahuštěná Praha televizního cyklu Nedej se23, pojednávajícím o strachu veřejnosti z nového Metropolitního plánu, která mi v poslední době leží na srdci. Jakýsi obyvatel Jižního města představuje rozlehlou, nevyužitelnou a neopečovánou zelenou plochu před svým panelovým domem. Prohlašuje, že obyvatelé sídliště se zde mohou vyžívat a nyní jim ji chce někdo zastavět. Z řad architektů, bohužel, s takovými lidmi nikdo nekomunikuje, aby jim srozumitelně a pokorně vysvětlil důvody svého počínání. Správnou definici vztahu mezi tvůrcem a uživatelem nemám, jen vím, že je nezbytné si jej stále připomínat.

23 URL:

15

Zdroje, literatura Rozhovory s Josefem Pleskotem: [1]

Petr Kratochvíl, Rozhovory s architekty 01, Praha 2005

[2]

URL: [1.1.2014]

[3]

URL: [5.12.2014]

[4]

URL: [5.12.2014] Televizní dokumenty:

[5]

Marie šandová, Proměna údolí (dokument České televize), Praha 2008

[6]

Vít Klusák, Otevřený vesmír banky (dokument České televize), Praha 2011 Webové stránky ČSOB:

[7]

URL: Články k tématu:

[8]

URL:

[9]

URL:

[10]

URL:

[11]

URL:

[12]

URL:

Osobní rozhovor se zaměstnancem banky 16

Zdroje obrázků: [13]

URL:http://fluent.rajce.idnes.cz/EXKURZE_sidla_centraly_CSOB_-_Radlice/

[14]

URL:http://www.olomouckenoviny.eu/data/nazory/17912.jpg [cit. 5.12.2013]

Další vybraná dostupná literatura: [15]

Rostislav Švácha, Josef Pleskot - AP atelier , Praha 1997

[16]

Josef Pleskot, Na cestě, Ostrava 2012

[17]

Josef Pleskot, Domy z meziprostoru, Praha 2007

[18]

Karolina Jirkalová - Jan Skřivánek - Petr Volf, Město mezi domy, Praha 2009

17