KONCEPCE POLITIKY CESTOVNÍHO RUCHU EVROPSKÉ UNIE VE VÝKLADU PRIMÁRNÍHO A SEKUNDÁRNÍHO KOMUNITÁRNÍHO PRÁVA

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

KONCEPCE POLITIKY CESTOVNÍHO RUCHU EVROPSKÉ UNIE VE VÝKLADU PRIMÁRNÍHO A SEKUNDÁRNÍHO KOMUNITÁRNÍHO PRÁVA The Tourism Policy Conception in European Union According to the Interpretation of Primary and Secondary Community Law Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce: Ing. Bc. Andrea Holešinská

Autor: Tereza Váchová

Brno, duben 2009

J mé no a p ř í j mení aut or a: Ná z e v b aka l á ř ské pr áce: Ná z e v pr ác e v angličt i ně:

Ka t e dr a: Ve douc í ba ka l ář ské pr áce: Rok obha j oby:

Tereza Váchová Koncepce politiky cestovního ruchu Evropské unie ve výkladu primárního a sekundárního komunitárního práva The Tourism Policy Conception in European Union According to the Interpretation of Primary and Secondary Community Law ekonomie Ing. Bc. Andrea Holešinská 2009

Anotace Cílem bakalářské práce „Koncepce politiky cestovního ruchu Evropské unie ve výkladu primárního a sekundárního komunitárního práva“ je interpretovat přístup Evropské unie k politice cestovního ruchu na základě komunitárního práva. První část práce je zaměřena na objasnění základních souvislostí politiky cestovního ruchu a komunitárního práva Evropského společenství. Ve zbývající části práce jsou charakterizovány jednotlivé právní normy, které mají dopad na postavení politiky cestovního ruchu ve Společenství. Přístup evropských institucí k politice cestovního ruchu je sledován z pohledu dvou období – do roku 1999 a od roku 2000 do současnosti. V poslední části práce jsou sumarizovány veškeré poznatky o tom, jak se přístup Evropské unie k politice cestovního ruchu s postupem času měnil.

Annotation The goal of the submitted thesis “The Tourism Policy Conception in European Union According to the Interpretation of Primary and Secondary Community Law” is to describe the approach of the European Union to the tourism policy on the basis of Community Law. The first part of the thesis is focused on explanation of fundamental aspects of tourism policy and Community Law. In the following parts of this thesis I characterize the individual legal rules of the European Community which have impact on the status of tourism policy in the Community. The approach of the European institutions to the tourism policy is analyzed in two intervals – until the year 1999 and beyond. In the final part of the thesis will be summarized all the knowledge about how the approach of the European Union to the tourism policy changed over time.

Klíčová slova Politika cestovního ruchu, Evropská unie, Evropské společenství, cestovní ruch, komunitární právo, nástroje politiky cestovního ruchu

Keywords Tourism Policy, European Union, European Community, Tourism, Community Law, Tourism Policy Instruments

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Koncepce politiky cestovního ruchu Evropské unie ve výkladu primárního a sekundárního komunitárního práva vypracovala samostatně pod vedením Ing. Bc. Andrey Holešinské a uvedla v seznamu literatury všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty.

V Brně dne 12. května 2009 vlastnoruční podpis autora

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Bc. Andree Holešinské za vstřícný přístup a cenné připomínky, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce.

Obsah ÚVOD 1 TEORETICKO-METODICKÁ VÝCHODISKA 1.1 OBECNÉ VYMEZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU 1.2 POLITIKA CESTOVNÍHO RUCHU OBECNĚ 1.2.1 Cíle politiky cestovního ruchu 1.2.2 Nositelé politiky cestovního ruchu 1.2.3 Nástroje politiky cestovního ruchu 1.2.4 Evaluace účinků politiky cestovního ruchu 1.2.5 Veřejná podpora 1.3 POLITIKA CESTOVNÍHO RUCHU V EVROPSKÉ UNII 1.3.1 Orgány a kompetence Evropské unie v oblasti cestovního ruchu 1.3.2 Nástroje podpory cestovního ruchu v Evropské unii 1.3.3 Cestovní ruch ve vztahu ke strukturální a regionální politice Evropské unie 1.4 KOMUNITÁRNÍ PRÁVO 1.4.1 Primární právo 1.4.2 Sekundární právo 1.4.3 Akty smíšené povahy 1.4.4 Obecné právní zásady 2 AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU DO ROKU 1999 2.1 POČÁTKY POLITIKY EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU 2.2 POLITIKA CESTOVNÍHO RUCHU V 80. LETECH 2.3 AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU V 1. POLOVINĚ 90. LET 2.3.1 Význam statistických informací v odvětví cestovního ruchu 2.4 AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU VE 2. POLOVINĚ 90. LET 3 AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU OD ROKU 2000 DO SOUČASNOSTI 3.1 „SPOLEČNĚ PRO BUDOUCNOST EVROPSKÉHO CESTOVNÍHO RUCHU“ 3.2 OPATŘENÍ EVROPSKÉ UNIE REALIZOVANÁ DO ROKU 2005 3.3 AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE V ROCE 2005 3.4 OBNOVENÁ POLITIKA EVROPSKÉ UNIE V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU 3.5 AKTIVITY EVROPSKÉ UNIE V LETECH 2006-2009 4 ZVLÁŠTNÍ PRÁVNÍ PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE CESTOVNÍHO RUCHU ZÁVĚR SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY A DALŠÍCH PRAMENŮ SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK SEZNAM TABULEK SEZNAM PŘÍLOH

7 9 9 9 10 11 11 12 12 12 13 14 15 15 16 17 18 18 19 19 20 22 26 27 32 33 35 38 40 42 45 47 50 59 59 59

Úvod Cestovní ruch je jedním z nejrychleji rostoucích odvětví Evropské unie, které má mimořádný ekonomický, sociální a kulturní potenciál. Nejmarkantnější je pochopitelně jeho hospodářská dimenze, protože jeho přínos k tvorbě regionálního či národního HDP nebo k vytváření pracovních příležitostí je nepřehlédnutelný. Stejně důležitý je však i jeho sociální rozměr, zejména v dnešní době, kdy je třeba podporovat mírové soužití, toleranci a porozumění mezi národy. Nelze opomenout ani jeho příspěvek k zachování historického a kulturního dědictví. Ačkoli cestování jako aktivita členů společnosti existuje již odedávna, je organizovaný cestovní ruch poměrně novodobou záležitostí. Jeho rozmach můžeme zaznamenat od 50. let 20. století. Za tímto rozvojem stojí především technický pokrok společnosti a zkvalitňování dopravních služeb, ale i globalizace, rostoucí kupní síla spotřebitelů a demografické, politické nebo společenské změny (války, teroristické útoky, pády totalitních režimů). Podle zprávy Evropské unie cestovní ruch přispívá k evropskému HDP cca 5 %, avšak jeho nepřímý příspěvek je dvojnásobný. V podstatě totéž platí o zaměstnanosti – přímo cestovní ruch zaměstnává přibližně 7-8 milionů lidí, ale sekundární zaměstnanost v odvětvích zásobujících cestovní ruch představuje nadto ještě dalších 20 milionů. Rovněž lze konstatovat, že v celosvětovém porovnání je Evropa nejvýznamnější turistickou oblastí (na mezinárodních příjezdech celého světa se podílí asi 55% a šest z deseti nejnavštěvovanějších destinací na světě se nachází právě v Evropě). I když se objevují stále nové turistické destinace v zámoří, které představují pro Evropu závažnou konkurenci, je třeba poukázat na to, že Evropa disponuje ohromným kulturním a historickým potenciálem, v čemž spočívá její hlavní konkurenční výhoda. Rozšiřování EU navíc zvyšuje turistickou nabídku a současně vytváří i nové druhy poptávky, protože trh cestovního ruchu na rozdíl od odvětví, jež jsou „ve výstavbě“, neobsluhuje pouze ohraničené trhy pro domácí výrobky a služby, ale stále se zvětšující globální trh. Zvláštností odvětví cestovního ruchu je to, že místo vzniku produktu je současně místem jeho spotřeby. Pozitivní vlastnosti cestovního ruchu jsou dány jeho vertikální i horizontální interakcí s ostatními hospodářskými odvětvími (má silné vazby např. na politiku zaměstnanosti, sociální politiku, politiku dopravy, politiku ochrany spotřebitele nebo politiku ochrany životního prostředí). Na základě svého horizontálního charakteru může cestovní ruch přispívat k vyváženosti mezi životním prostředím a hospodářskou činností, což je téma, které se dostává stále více do popředí. Kromě toho můžeme nalézt značné synergické efekty mezi cestovním ruchem a historií, vzděláním, sportem či zdravím. Na všechny tyto aspekty bude v práci poukázáno. Vzájemná interakce mezi cestovním ruchem a ostatními odvětvími si vyžaduje koordinaci, kterou by měla pomocí svých nástrojů provádět politika cestovního ruchu. Cestovní ruch je vystaven i určitým rizikům. V první řadě je třeba zmínit rizika sociální jako např. rozšiřování kriminality, prostituce nebo rasismu. Masový cestovní ruch může vést k odcizení rezidentů a k zániku kultury v destinaci, kterou nahrazuje „monokultura“. Mezi problémy masového cestovního ruchu patří i to, že ničí životní prostředí a památky a nadměrně využívá přírodní zdroje. Existují také ekonomická rizika, jako např. přílišná závislost některých regionů na cestovním ruchu. Jak se ukázalo během posledních měsíců, je cestovní ruch odvětvím, které značně trpí při hospodářských krizích i při kurzových výkyvech. Kromě toho se toto odvětví potýká s problémy týkajícími se sezónnosti a bezpečnosti cestujících i rezidentů.

7

Cílem této práce je analyzovat legislativu komunitárního práva v oblasti cestovního ruchu a na základě toho interpretovat postoj evropských institucí k tomuto odvětví, zejména co se týče vytvoření „společné politiky cestovního ruchu“. Cestovní ruch totiž i přes svou ohromnou hospodářskou důležitost stále samostatnou politiku Společenství netvoří – dle principu subsidiarity spadá primárně do působnosti členských států. Vzhledem k průřezovosti tohoto odvětví však spousta opatření evropských institucí má na cestovní ruch dopad nebo ho naopak některé evropské instituce používají jako nástroj pro dosažení obecných cílů Společenství. V první kapitole práce budou vysvětleny základní pojmy komunitárního práva. Rovněž zde bude vymezeno pojetí cestovního ruchu a jeho politiky jak obecně, tak i konkrétně na evropské úrovni včetně nástrojů, cílů a nositelů této politiky. Zbývající část práce se bude věnovat interpretaci právních norem Společenství, které mají dopad na postavení politiky cestovního ruchu v Evropské unii, a to z pohledu dvou období – do roku 1999 a od roku 2000 do současnosti. Členské státy se ke „společné politice cestovního ruchu“ staví tak, že by si přály, aby byla zachována jejich vlastní zodpovědnost za odvětví, protože u problémů regionálního charakteru jsou nutná specifická opatření vztahující se pouze k dané oblasti. Na druhou stranu ale státy přiznávají, že by bylo prospěšné EU umožnit, aby sehrávala roli v oblastech společného zájmu za účelem zvyšování konkurenceschopnosti odvětví. Většina výše zmíněných problémů, se kterými se cestovní ruch potýká, vyžaduje jednotnou celoevropskou reakci; nekoordinovaná opatření členských států by např. v otázce sezónnosti či zvyšování kvality nebyla účinná, protože produkt cestovního ruchu je velice komplexní a je tvořen několika dílčími službami uspokojujícími soubor potřeb účastníka, přičemž pro celkové uspokojení potřeby je nutné, aby všechny služby byly stejně kvalitní. Pro ucelenost problematiky byla do práce zařazena také krátká kapitola věnující se právním předpisům, které se sice netýkají přímo politiky cestovního ruchu, ale zabývají se opatřeními, která měla význam pro rozvoj odvětví. V závěru práce budou sumarizovány veškeré poznatky a především bude vysvětleno, jak se pohled evropských institucí v čase měnil a k jakým hodnotám se začal ubírat vývoj tohoto odvětví po roce 1999.

8

1.

Teoreticko-metodická východiska

1.1

Obecné vymezení cestovního ruchu

Cestovní ruch se ve vyspělých zemích stal již neodmyslitelnou součástí životního stylu a v současné době je zahrnován do kalkulací téměř každého státu (před padesáti lety byl však výsadou pouze cca patnácti států). Koncem 20. stol. můžeme již o cestovním ruchu hovořit jako o kvantitativně rostoucím a kvalitativně se měnícím fenoménu, který je důsledkem technologického rozvoje a změn probíhajících ve společnosti. Proto se dá říci, že vývoj tohoto odvětví reflektuje ekonomický, sociální, kulturní a politický rozvoj, ale rovněž životní úroveň a vzdělanost. Cestovní ruch by měl být chápán jako jedna z nejsvobodnějších lidských činností, na kterou má právo každý občan1, protože dle Všeobecné deklarace lidských práv patří volný čas a odpočinek mezi základní práva všech lidských bytostí. [1,2] Ve srovnání s klasickými odvětvími je velice složité cestovní ruch řídit a měřit, protože je mnohostranným a průřezovým odvětvím. To také znesnadňuje jeho definici. Je však nutno vycházet z toho, že hlavním motivem cestování je záměrná změna prostředí, jejímž cílem je uspokojení potřeb. Důležitým mezníkem v definování cestovního ruchu se stala Mezinárodní konference o statistice cestovního ruchu v Ottawě v roce 1991, na které byl podán návrh k unifikaci základních pojmů souvisejících s cestovním ruchem. Na základě závěrů z této konference se pak objevila následující definice cestovního ruchu, která ho označuje jako činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její trvalé bydliště, přičemţ hlavní účel její cesty je jiný neţ vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě 2. Tím jsou z cestovního ruchu vyloučeny cesty v rámci místa trvalého bydliště, pravidelné cesty do zahraničí, dlouhodobá migrace nebo dočasné přistěhování se za prací. [3] Cestovní ruch však nelze chápat pouze jako oblast uspokojování potřeb – je to také velice důležitý ekonomický fenomén. Jak již bylo řečeno v úvodu práce, je cestovní ruch jedním z nejvýznamnějších odvětví pokud jde o potenciál růstu a vytváření nových pracovních míst. Dá se říci, že míra vytváření pracovních příležitostí je v tomto odvětví v porovnání s celkovým evropským hospodářstvím nadprůměrná. Je to z velké míry způsobeno tím, že v cestovním ruchu existuje vysoký stupeň práce na částečný úvazek a flexibilní pracovní podmínky. Specifikem cestovního ruchu oproti jiným odvětvím je také to, že vytváří zaměstnanost i v ekonomicky méně rozvinutých oblastech a v místech, která by jinak nemohla být efektivně využita (např. pobřežní či horské oblasti, v nichž jsou často rozvíjeny alternativní formy cestovního ruchu). Proto je také považován za důležitý faktor regionálního rozvoje. V rámci Evropského společenství (dále jen ES) můžeme hovořit o dalších pozitivních vlastnostech cestovního ruchu, jako je např. jeho příspěvek k hospodářské a sociální soudržnosti uvnitř Společenství, k harmonizovanému rozvoji, vyváženému růstu, zvyšování životního standardu či posilování evropské identity. [2,3]

1.2

Politika cestovního ruchu obecně

K politice cestovního ruchu neexistuje žádný univerzální přístup – je zkoumána z různých úhlů pohledů a její realizace se stát od státu liší. Provázanost cestovního ruchu s dalšími odvětvími národního hospodářství má nesporně pozitivní efekty, ale na druhou stranu si vyžaduje také nutnost koordinace a řízení - a právě tuto činnost by měla pomocí svých nástrojů zabezpečovat politika cestovního ruchu. Stát plní při jejím naplňování několik funkcí. V první řadě je to funkce koordinační, 1 2

toto stanovuje Světový etický kodex cestovního ruchu přijatý v Santiagu de Chile dne 1. listopadu 1999 International Conference on Travel and Tourism Statistics. Conference Resolutions UNWTO, July 1991 9

při níž stát využívá podpůrných a regulačních zásahů, aby pro cestovní ruch byly zajištěny příznivé rámcové podmínky. Potom následují funkce iniciační a vyrovnávací, kdy stát prostřednictvím vhodných investic podněcuje vývoj cestovního ruchu a přispívá k využívání turistického potenciálu. Jako poslední je třeba zmínit funkci plánovací, která souvisí s tím, že se stát snaží zajistit turistické optimum a dlouhodobou konkurenceschopnost. [4] Výkladový slovník cestovního ruchu [5] definuje politiku cestovního ruchu jako systematickou činnost sledující vytyčené cíle a spočívající v komplexním plánování, usměrňování (regulaci) a tvorbě reality cestovního ruchu prostřednictvím různých nástrojů a nositelů (státních, soukromých). Politika cestovního ruchu je součástí hospodářské politiky státu, tedy i ona je ovlivněna hospodářsko-politickou koncepcí daného státu, což se odráží zejména při stanovování cílů a výběru nástrojů, pomocí nichž by mělo být cílů dosaženo. Je však ovlivněna i faktory, které vytváří tzv. vnitřní a vnější prostředí pro realizaci cestovního ruchu. Těmi mohou být např. politická situace v zemi, kvalita životního prostředí, realizace dopravní, regionální či zahraniční politiky nebo vývoj měnového kursu. Kromě toho na ni mají vliv i samotné rámcové podmínky odvětví - především struktura malých a středních podniků (dále jen MSP) v tomto odvětví nebo globalizace, která zásadně mění podstatu cestovního ruchu. Politika cestovního ruchu probíhá na několika úrovních (lokální, regionální, národní, mezinárodní) a ve třech rovinách (rovina ekonomická, společenská a ekologická). Nedílnou součástí politiky cestovního ruchu je i evaluace jejích účinků. Vhodnými ukazateli jsou např. růst regionálního HDP, vývoj návštěvnosti regionu nebo počet nových pracovních míst v cestovním ruchu. [6,7] Nutnost usměrňování negativních vlivů působících na cestovní ruch pomocí politiky cestovního ruchu je dána historickým vývojem cestovního ruchu a jeho vlivem na ostatní ekonomické aktivity. Historicky se regulace tohoto odvětví dá rozčlenit do tří fází: [6,7,8,9] 1) období do první světové války se vyznačuje značným stupněm liberalismu - cestování existuje bez výraznějších administrativních omezení ze strany státu; 2) období světových válek je již poznamenáno protekcionismem; 3) po 2. světové válce je role státu v cestovním ruchu pochopitelně ovlivněna poválečným geopolitickým uspořádáním Evropy – zatímco v socialistických státech je cestovní ruch řízen centrálním plánem, v kapitalistických zemích spadá pod tržní systém, přičemž se zde však objevuje tendence k růstu role politiky cestovního ruchu, protože např. v tradičně turistických zemích průmysl cestovního ruchu vykazuje strukturální problémy a institucionální zásahy jsou tam nutné. Taková politika pak má intervencionistický charakter a v některých zemích dokonce charakter protekcionismu. Naopak liberální pojetí politiky cestovního ruchu spočívá pouze ve vytváření základních předpokladů pro jeho rozvoj. Samozřejmě nalezneme odpůrce intervencí, kteří zastávají názor, že konkurence subjekty motivuje ke zkvalitňování služeb (což je pochopitelně žádoucí, protože kvalita produktu je základem konkurenceschopnosti odvětví).

1.2.1 Cíle politiky cestovního ruchu Definování cílů má stěžejní význam, protože předurčuje povahu budoucí politiky cestovního ruchu. I když je politika cestovního ruchu součástí politiky hospodářské, nespadají její cíle výhradně do oblasti ekonomické, nýbrž i do oblasti společenské a environmentální. Tyto cíle by však cíle hospodářské politiky měly respektovat a být s nimi v souladu. Kromě toho je zapotřebí při definování cílů respektovat provázanost cestovního ruchu s dalšími odvětvími. [6,7]

10

Cíle politiky cestovního ruchu mohou být členěny na základě nejrůznějších kritérií, např. Vystoupil a kol. [6] rozlišuje cíle dle dopadu (odtud cíle ekonomické, společenské nebo ekologické), dle územního rozsahu (cíle regionální, národní nebo mezinárodní) nebo z hlediska časového (cíle krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé). V obecné rovině lze za cíl cestovního ruchu považovat zvýšení konkurenceschopnosti odvětví (což v sobě zahrnuje např. požadavek na zvyšování kvality produktů nebo odstranění sezónnosti), rozvoj regionů a stále více i ochranu životního prostředí. Politika cestovního ruchu realizovaná v nižších územních celcích má úzkou vazbu na regionální politiku. Nesprávně chápaná politika cestovního ruchu může vyústit v konfliktní situace, kdy se dostanou do rozporu jednotlivé cíle (např. konflikt ekonomického cíle s cílem ekologickým). [6,7]

1.2.2 Nositelé politiky cestovního ruchu Vystoupil a kol. [6] jako nositele politiky cestovního ruchu označuje subjekty, které se podílejí na procesu formování politiky cestovního ruchu, na jejím provádění a kontrole. Mohou to tedy být veřejnoprávní instituce (stát, obce, úřady), soukromoprávní instituce (zájmová sdružení, profesní svazy) nebo dobrovolné zájmové skupiny. Vzhledem ke členění cílů je třeba i nositele politiky rozlišovat dle jednotlivých územních stupňů. Jedná se tedy o nositele: [6,7] - lokální politiky cestovního ruchu (obce), - regionální politiky cestovního ruchu (kraje, regionální sdružení), - národní politiky cestovního ruchu (obchodní komory, národní centrály cestovního ruchu), - mezinárodní politiky cestovního ruchu (mezinárodní organizace). V evropských podmínkách je důležitým nositelem politiky cestovního ruchu také Evropská unie (dále jen EU). I když je zachováván princip subsidiarity a politika cestovního ruchu spadá do působnosti členských států, angažuje se v této problematice Evropská komise, Evropský parlament či Evropský hospodářský a sociální výbor3 (dále jen EHSV). Podrobný rozbor příslušných právních předpisů bude obsahem následujících kapitol.

1.2.3 Nástroje politiky cestovního ruchu Správná volba nástrojů je stěžejní pro dosažení zamýšlených cílů. Je přitom nutné dbát na konformitu nástrojů a cílů, protože jedině pak lze docílit toho, že subjekty budou vládní opatření přijímat s důvěrou. K dosažení cílů nemusí být používány pouze nástroje přímé, ale vzhledem k průřezovosti odvětví lze využít i nástrojů nepřímých, jež působí na cestovní ruch zprostředkovaně přes jiná hospodářská odvětví. [6] V praxi se většinou používají nástroje ekonomické, které jsou nejrozšířenější a nejlépe měřitelné. Patří mezi ně dotace, bezúročné půjčky či daňová zvýhodnění. Nejefektivnější se zdají být nástroje institucionální (týkají se řízení a organizace) a administrativní (souvisejí s regulací), protože mají stěžejní vliv na realizaci politiky cestovního ruchu. Neopomenutelné jsou nástroje strategického plánování, které v podobě strategických a programových dokumentů udávají, na co by se politika cestovního ruchu měla soustředit a jaká opatření by měla podniknout. Kromě toho existují nástroje legislativní a informační. V některých otázkách se důležitým nástrojem politiky cestovního ruchu stává mezinárodní spolupráce, kterou Evropská komise ve svých sděleních akcentovala již v osmdesátých letech. [6] 3

původně Hospodářský a sociální výbor (v roce 1993 došlo k přejmenování na Evropský hospodářský a sociální výbor a v práci je jednotně používán tento název) 11

1.2.4 Evaluace účinků politiky cestovního ruchu Nejobtížnější součástí politiky cestovního ruchu je právě evaluace jejích účinků, protože není možné zcela oddělit účinky turisticko-politických opatření od exogenních vlivů či jiných opatření ovlivňujících cestovní ruch. Účinnost turisticko-politických opatření se nejčastěji hodnotí pomocí ukazatelů v regionálním kontextu - např. pomocí růstu regionálního HDP, počtu nově vzniklých pracovních míst v cestovním ruchu, vyvolaných investic ze strany soukromého sektoru nebo vývoje návštěvnosti regionu. [7]

1.2.5 Veřejná podpora Prostřednictvím politiky cestovního ruchu a výše uvedených nástrojů je realizována veřejná podpora4. Ačkoli jsou intervence státu považovány za nežádoucí, protože narušují hospodářskou soutěž, musíme je odlišit od situací, kdy dochází k tržním selháním (klasickými příklady jsou nedokonalé informace, externality, veřejné statky či přirozené monopoly). Veřejné podpory jsou velice účinným nástrojem rozvoje národního hospodářství, a proto jsou legislativně ustanovena pravidla pro hospodářskou soutěž a uplatňování podpory ze strany státu. [4] Veřejnou podporu zde zmiňuji zejména v souvislosti s primárním právem ES, kterému je naše legislativa podřízena. Smlouva o založení Evropského společenství5 v čl. 87-89 (ex 92-94) definuje podpory, které hospodářskou soutěž nenarušují (jsou nebo mohou být slučitelné se společným trhem). Mezi podpory, jež mohou být slučitelné se společným trhem, patří dle čl. 87 (92) odst. 3: [10] - podpory, které mají napomáhat hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností; - podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu nebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu; - podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem; - jiné kategorie podpor, které určí Rada na návrh Komise rozhodnutím přijatým kvalifikovanou většinou. Na základě toho můžeme cestovní ruch považovat za oblast způsobilou k poskytování veřejné podpory a také můžeme být svědky toho, že je skutečně ve spoustě zemí oblastí podporovanou z veřejných prostředků, přičemž - jak již bylo řečeno - se tato podpora uskutečňuje pomocí politiky cestovního ruchu.

1.3

Politika cestovního ruchu v Evropské unii

Hned na úvod je třeba říci, že „společná politika cestovního ruchu“ na úrovni EU neexistuje, protože zatím nezískala právní základ. Pozice cestovního ruchu je z hlediska právní úpravy do jisté míry znevýhodněna i proto, že cestovní ruch není vymezen jako plnohodnotné ekonomické odvětví (např. v OKEČ6) a v rámci specificky vymezených politik EU hraje pouze sekundární roli. Proto je nanejvýš žádoucí, aby při přijímání nové legislativy byl uplatňován integrovaný přístup. Dalším 4

Blíže upravuje zákon č. 215/2004 Sb., o úpravě některých vztahů v oblasti veřejné podpory a o změně zákona o podpoře výzkumu a vývoje, ve znění pozdějších předpisů 5 OJ C 325/2002 (konsolidovaná verze) 6 Odvětvová klasifikace ekonomických činností 12

způsobem zlepšení právního rámce cestovního ruchu na evropské úrovni by bylo jeho zjednodušení. Komplikovaná struktura a heterogennost cestovního ruchu vyžadují součinnost všech aktérů, kteří do jednotlivých fází turistického cyklu vstupují. EU zde sehrává roli koordinační, inspirační a akcelerační, nabízí členským státům sdílení zkušeností a nezanedbatelnou finanční výpomoc, ale to, jak se jednotlivé státy v konkurenčním prostředí prosadí, již závisí pouze na nich samých. [11] Do cestovního ruchu se prolíná spousta činností jiných odvětví, jejichž produkty pak vytváří to, co je chápáno jako komplexní nabídka služeb cestovního ruchu. Proto - přestože cestovní ruch nepatří do společných politik EU - přichází některé evropské instituce s opatřeními, která mají dopad i na odvětví cestovního ruchu, nebo naopak cestovní ruch využívají k dosažení některého z obecných cílů EU. [11] Struktura EU se opírá o tři pilíře, které zároveň představují širší rámec obecných podmínek rozvoje cestovního ruchu: [12,13] 1. pilíř: Evropská společenství7 Tento pilíř ztělesňuje jurisdikci Společenství v její nejrozvinutější formě a má supranacionální (nadnárodní) charakter, což znamená, že členské státy na ES delegují část své suverenity. Jádro ES tvoří jednotný vnitřní trh se základními svobodami (svoboda usazování a volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil). S jednotným vnitřním trhem úzce souvisí vytváření hospodářské a měnové unie. Do prvního pilíře dále patří i společné politiky (společná obchodní, dopravní, zemědělská a měnová politika) a řada koordinovaných politik8 (např. jednotný vnitřní trh, regionální politika, energetická politika nebo ochrana spotřebitele). Společné politiky EU mají na rozvoj cestovního ruchu velký vliv. 2. pilíř: Společná zahraniční a bezpečnostní politika 3. pilíř: Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech Cestovní ruch hraje stěžejní roli v rozvoji většiny evropských regionů, protože infrastruktura vytvořená pro potřeby cestovního ruchu přispívá k místnímu rozvoji a vytváří pracovní pozice i v oblastech, v nichž dochází k úpadku. Kromě toho přispívá k porozumění a toleranci mezi národy a napomáhá vytvářet evropskou identitu. Vzhledem k jeho významu pro celou evropskou ekonomiku se různé formy podpory a motivace rozvíjí i na úrovni EU. Základní úkol politiky cestovního ruchu na evropské úrovni lze spatřovat v přijímání opatření s cílem vytvořit optimální předpoklady pro odvětví cestovního ruchu v Evropě, které bude úspěšně fungovat na trhu s volnou soutěží. [11]

1.3.1 Orgány a kompetence Evropské unie v oblasti cestovního ruchu Pro pochopení následujících kapitol je nutné vysvětlit, které orgány jsou v EU za cestovní ruch zodpovědné a především jaké mají pravomoci. Toto téma se prolíná s legislativním procesem, který sice svým obsahem spadá do kapitoly 1.4, ale pro ucelenost byl začleněn již sem. Komise je orgánem výkonným, který řídí svá generální ředitelství (generální direktoriáty, dále jen GD), provádí společné politiky EU a dohlíží nad dodržováním legislativy. Komise má právo zákonodárné iniciativy, tudíž podává návrh právního aktu Radě ministrů. Na základě těchto předložených návrhů přijímá Rada rozhodnutí ve formě závazných právních aktů. Spolurozhodovací pravomoc při tvorbě legislativy má Evropský parlament, který je orgánem zákonodárným a kontrolním. Právní akty jsou potom publikovány v úředním věstníku (Official Journal of the 7

společný název pro Evropské společenství (dříve Evropské hospodářské společenství), Evropské společenství uhlí a oceli a Evropské společenství pro atomovou energii 8 koordinované politiky se týkají oblastí, v nichž členské státy svou působnost na orgány ES přenesly pouze částečně 13

European Communities, dále jen OJ). Nejvyšším politickým orgánem EU je Evropská rada, která jedná o evropské strategii a závěry jejího jednání jsou vodítkem pro činnost Komise a Rady ministrů. [13,17] Cestovním ruchem se zabývá mnoho organizací. Můžeme je rozdělit do dvou skupin: [14] 1) vládní organizace (tvořeny členy vlád nebo států) - World Tourism Organization (UNWTO) – má status organizace OSN a pod její záštitou se konají setkání ohledně témat celosvětového významu; - European Travel Commission (ETC) – tato organizace, která je činná na evropské úrovni, má za cíl prosazovat Evropu jako turistickou destinaci na zámořských trzích. 2) mimovládní organizace (členy jsou fyzické a právnické osoby založené na principu mezinárodního soukromého práva) - Association Internationale d’Experts Scientifiques du Tourisme (AIEST) – funguje jako mezinárodní katalyzátor vědeckých aktivit v oblasti cestovního ruchu; - WTTC (World Travel & Tourism Council) – sdružuje vrcholné představitele významných hotelových řetězců, cestovních kanceláří či leteckých společnosti. Na úrovni EU cestovní ruch patří do kompetencí Evropského parlamentu a Evropské komise. V rámci Evropského parlamentu existuje Výbor pro dopravu a cestovní ruch, který nese zodpovědnost za koordinaci politik jednotlivých členských zemí v oblasti cestovního ruchu. Evropský parlament se již od osmdesátých let angažoval v otázce činnosti Společenství v oblasti cestovního ruchu a díky jeho úsilí byl článek o cestovním ruchu zařazen do konsolidované verze Smlouvy o založení ES. [13,15] V Evropské komisi se situace postupně vyvíjela. Do roku 1989 byl za cestovní ruch zodpovědný GD VII – Doprava. Poté vznikl GD XXIII - Turismus, který řešil otázky nejen cestovního ruchu, ale i problematiku MSP. Od 1. 1. 2000 došlo k dalším strukturálním změnám a tyto kompetence převzal GD Podnikání, který má tři útvary: Útvar cestovního ruchu, Útvar obchodu a Útvar informačních a komunikačních technologií. Útvar cestovního ruchu zastupuje zájmy cestovního ruchu v rámci ostatních politik EU a usiluje o zvýšení konkurenceschopnosti a kvality evropského cestovního ruchu. V rámci svěřených kompetencí řeší rovněž základní celoevropské problémy odvětví a vyjednává se zástupci turistických organizací. [13,16] Druhou důležitou institucí pracující pod záštitou Komise je Poradní výbor pro spolupráci v oblasti cestovního ruchu, který – jak bude později ještě konkretizováno – vznikl na základě Rozhodnutí Rady zakládající postupy konzultací a spolupráce v oblasti cestovního ruchu (86/664/EEC). Lze ho považovat především za konzultační a kooperační orgán, ale zabývá se např. i obstaráváním služeb pro turisty. Cestovní ruch je založen horizontálně, což znamená, že opatření, která ho přímo či nepřímo ovlivňují, jsou často realizována i jinými GD. [13,16]

1.3.2 Nástroje podpory cestovního ruchu v Evropské unii Vzhledem k tomu, že neexistuje „společná politika cestovního ruchu“, tak nejsou ani přesně definovány její nástroje. Můžeme je však obecně rozdělit na nástroje přímé a nepřímé - přímými nástroji podpory rozvoje cestovního ruchu v EU se zabývá zbývající část práce, přičemž se zaměřuje pouze na nástroje legislativní. Pro úplnost je však třeba doplnit, že velice účinnými nástroji jsou nástroje ekonomické, kam patří strukturální fondy a jiné iniciativy Společenství, granty nebo půjčky. Jedná se vždy o nepřímou formu financování, protože cestovní ruch nemá žádný samostatný rozpočet. Poslední dobou stále více nabývají na důležitosti nástroje „strategického plánování“, v tomto případě 14

se jedná o programy zaměřené na cestovní ruch. Opatření nepřímá nějakým způsobem ovlivňují či podmiňují rozvoj cestovního ruchu. Nejobecnějším rámcem rozvoje (a tedy formou nepřímé podpory) cestovního ruchu v EU je jednotný vnitřní trh, který přináší podnikům úspory z rozsahu, turistům usnadňuje cestování a nákup zboží za hranicemi. Jak již bylo naznačeno, vytvářejí širší rámec podmínek rozvoje cestovního ruchu i všechny tři pilíře EU. [13]

1.3.3

Cestovní ruch ve vztahu ke strukturální a regionální politice Evropské unie

Realizace strukturální politiky EU se opírá o několik základních principů, které se promítají také do programové a právní úpravy procesu poskytování pomoci. Jedná se o následující principy: [14] 1) princip koncentrace - cílem je, aby prostředky nebyly rozmělněny na drobné a méně významné projekty, ale aby nejvyšší částky putovaly do regionů s největšími problémy a na projekty s nejvyšším možným efektem 2) princip partnerství - týká se spolupráce Evropské komise s příslušnými orgány na nižší úrovni a cílem je dosáhnout toho, aby se na rozdělení prostředků podíleli i samotní příjemci 3) princip programování - klade důraz na komplexní přístup při řešení regionálních problémů, a proto jsou finanční prostředky alokovány na základě víceletých programů 4) princip adicionality - znamená, že prostředky ze strukturálních fondů pouze doplňují výdaje členských států (státy nikdy nezískávají stoprocentní příspěvek) 5) princip monitorování a evaluace - před schválením projektu musí být vypracována studie jeho dopadů a realizace projektu je následně monitorována a vyhodnocena V praxi EU jsou uplatňovány ještě dva obecné principy: 6) princip solidarity - vyspělejší státy přispívají méně vyspělým 7) princip subsidiarity - problematika se má řešit na co možná nejnižší úrovni

1.4

Komunitární právo

Systém EU a zejména její základní hodnoty mohou být uskutečňovány pouze díky existenci práva Evropských společenství9, které nepatří jako celek ani do vnitrostátního práva členských států, ani do práva mezinárodního. Je to velice svébytný právní systém, v němž ES vytváří právní normy zavazující jak členské státy, tak i vnitrostátní subjekty těchto států (na rozdíl od mezinárodních organizací, jejichž právní normy jsou závazné jen pro státy jako celek). Zřizovací smlouvy ES a další mezinárodní smlouvy, které je pozměňují nebo doplňují, jsou jiného charakteru než ostatní mezinárodní smlouvy, protože zároveň vytváří jakousi „ústavu“ Společenství. Pojem „právo Evropských společenství“ nesmí v žádném případě být zaměňován s pojmem „evropské právo“ (tak lze totiž označit souhrn právních systémů, které mají teritoriální vztah k evropskému kontinentu). Rovněž je třeba zdůraznit, že právní subjektivitu mají pouze ES, nikoli EU. [17,18]

9

droit communautaire, Community Law 15

Právo Evropských společenství vytváří z EU právní skutečnost ve dvojím slova smyslu. V tom prvním je to fakt, že EU byla (na rozdíl od předchozích pokusů sjednotit Evropu pomocí násilí) vytvořena silou práva. EU ale není pouze právním výtvorem, nýbrž i společenstvím, které sleduje své cíle právě prostřednictvím práva. Právo Společenství je základem institucionálního systému ES, určuje postupy přijímání rozhodnutí jednotlivých institucí a upravuje jejich vztahy. Důležitým znakem práva Společenství je jeho nadřazenost nad vnitrostátními právními řády členských států. Tato nadřazenost se ale týká pouze těch ustanovení práva Společenství, která mají ve členských státech přímý účinek. Projeví se tedy pouze v případě rozporu mezi konkrétní normou práva ES a vnitrostátního práva (nejedná se v žádném případě o nadřazenost celého právního řádu Společenství). [18,19] Systém práva Společenství může být dělen na základě nejrůznějších kriterií, ale pro účely této práce byl za nejvhodnější shledán tzv. „strukturální přístup“, kde jsou normy kategorizovány dle subjektu, který je vytváří: [18] 1) primární právo (normy vytvářené členskými státy), 2) sekundární právo (normy vytvářené orgány Společenství na základě zmocnění obsaženého v primárním právu ES), 3) smíšené mezinárodní smlouvy, 4) normy nevytvářené žádným subjektem (obecné zásady vzniklé zobecňováním existujících pravidel práva).

1.4.1 Primární právo Jedná se o akty členských států jakožto subjektů mezinárodního práva, které se čemukoli podřizují jedině dobrovolně na základě svého souhlasu, a právě proto je toto právo označováno jako primární. Všechny ostatní normy Společenství musí být s primárním právem v souladu. V zásadě jde o mezinárodní smlouvy, které jsou sjednány členskými státy (tedy nikoli orgány Společenství). Společenství smlouvy měnit nemohou, protože jsou sama jejich objektem. Tyto akty můžeme rozčlenit do tří kategorií: [18] - zřizovací smlouvy a smlouvy na ně navazující, - subsidiární smlouvy, - akty zástupců členských států.

Zřizovací smlouvy Zřizovací smlouvy jsou v podstatě mezinárodní smlouvy, jimiž byla založena tři Evropská společenství. Nyní jsou platné již jen dvě z nich, tzv. Římské smlouvy (Smlouva o založení EHS a Smlouva o založení Euratomu). Pařížská smlouva (Smlouva o založení ESUO) pozbyla platnosti v roce 2002. Zřizovací smlouvy byly několikrát novelizovány dalšími smluvními dokumenty, z nichž stojí za zmínku alespoň následující: [18,20] - Slučovací smlouva10 jako úmluva o zřízení jedné Rady a jedné Komise pro všechna tři Společenství, - Jednotný evropský akt11, který vytvořil předpoklady ke vzniku jednotného vnitřního trhu, - Smlouva o EU12 (Maastrichtská smlouva), - Amsterodamská smlouva13, jíž se pozměňují Smlouva o EU, Smlouvy o založení ES a některé související akty, 10

OJ 152/1967 OJ L 169/1987 12 OJ C 191/1992 13 OJ C 340/1997 16 11

-

Smlouva z Nice14 související s přijetím deseti nových členských států.

Subsidiární smlouvy Subsidiární smlouvy jsou uzavírány členskými státy Společenství v oblastech, kam pravomoc ES nesahá, a tudíž se tam nemůže uplatnit sekundární právo. Tyto smlouvy jsou uzavřené, tedy bez možnosti přístupu nečlenského státu. O jejich sjednávání nalezneme zmínku v čl. 293 Smlouvy o založení ES, dosud však byly sjednány pouze smlouvy v oblasti mezinárodního práva soukromého a procesního, které byly následně Amsterodamskou smlouvou nahrazeny nařízeními. [21] Akty zástupců členských států Právní povaha těchto aktů může být velice různorodá (od mezinárodních smluv až po nezávazná stanoviska), důležité je však to, že jsou přijímány členy Rady, kteří zde vystupují v roli zástupce svého státu. Někdy mohou být tyto akty i výrazem pravomoci, která byla členským státům zpětně svěřena (např. jmenování členů Komise). [18]

1.4.2 Sekundární právo Sekundární právo se někdy také nazývá právem „odvozeným“ od práva primárního, jelikož je tvořeno legislativními akty orgánů Společenství, které jsou vydávány na základě zmocnění obsaženého v právu primárním (ve zřizovacích smlouvách). Dalo by se říci, že jsou to vnitřní legislativní postupy v ES (jevově se tedy sekundární právo přibližuje spíše právu vnitrostátnímu). Sekundárním právem jsou v první řadě právní akty definované v čl. 249 Smlouvy o založení ES, čl. 161 Smlouvy o založení Euratomu a čl. 14 o založení ESUO. [18] Dané akty existují v následujících formách: Nařízení (regulations) Nařízení je obecně závazným normativním právním aktem, který zavazuje jak členské státy, tak jejich vnitrostátní subjekty a stejně tak i orgány ES. Dá se říci, že nařízení je pro právo ES tím, čím je pro vnitrostátní právo zákon. Nařízení jsou využívána tam, kde je potřeba vytvořit samostatnou komunitární úpravu vedle úpravy vnitrostátní. Typicky se uplatňují např. v oblasti ochrany hospodářské soutěže na jednotném vnitřním trhu ES a při realizaci zemědělské nebo měnové politiky ES. Nařízení mají na jednotlivce zásadně přímý účinek a vázat jejich účinky v členském státě na vnitrostátní implementační opatření judikatura Soudního dvora zakazuje. [17,18] Směrnice (directives) Směrnice je poměrně specifický právní akt, který ve vnitrostátním právu nemá žádný ekvivalent. Na rozdíl od nařízení nemá obecnou závaznost – směrnice zavazuje subjekty, kterým je adresována, a těmi jsou výhradně členské státy. Nemůže tedy přímo ukládat povinnosti jednotlivcům. Směrnice vždy předepíše pouze žádoucí výsledek, kterého má být dosaženo, ale jednotlivým státům ponechává volnost v rozhodnutí, jak tohoto výsledku chtějí dosáhnout a ani jim nebrání v tom, aby jednotlivá opatření ještě zpřísnily. Vždy obsahuje také implementační lhůtu, která stanovuje období, v němž musí být obsah směrnice zakomponován do vnitrostátního práva (teprve potom se stává daná úprava pro jednotlivce závazná). Pokud stát směrnici včas neimplementuje, porušuje právo ES a může být za to postižen. Směrnice mohou výjimečně mít i přímý účinek a to například právě tehdy, když je členský stát včas neimplementuje. Evropský soudní dvůr pak může udělit výjimku a stanovit přímý vertikální vzestupný účinek směrnice (tedy ve směru od jednotlivce ke státu). Směrnice se používají v oblastech, kde chce Společenství sblížit právní řády jednotlivých zemí - mají harmonizační účinek. Typickými oblastmi použití jsou daně, ochrana spotřebitelů nebo pracovní právo. [17,18] 14

OJ C 80/2001 17

Rozhodnutí (decisions) Rozhodnutí je chápáno jako individuální právní akt, který se vztahuje na konkrétní případ a zavazuje pouze subjekty, kterým je adresováno. Mohou to na rozdíl od směrnic být i jiné subjekty než pouze členské státy. Rozhodnutí je bezprostředně závazné a má přímý účinek. [17,18] Doporučení (recommendations) a stanoviska (opinions) Doporučení a stanoviska nejsou právními akty a tím pádem postrádají právní závaznost. Doporučení jsou většinou určena členským státům a obsahem se podobají směrnici. Stanovisko se liší od doporučení tím, že se vztahuje ke konkrétnímu problému a nemůže být natolik zobecněno, aby se mohlo stát základem nebo náhražkou nařízení či směrnice. [17,18]

1.4.3 Akty smíšené povahy Pod tímto pojmem rozumíme skupinu mezinárodních smluv, jejichž jednou stranou jsou třetí státy. Podle smluvních stran můžeme tyto akty rozlišit na smlouvy mezi Společenstvími a třetím státem a na smlouvy mezi Společenstvími a členskými státy na straně jedné a třetím státem na straně druhé. Kromě toho existují i smlouvy mezi členskými státy a třetím státem, které součástí práva Společenství nejsou. Problémem smíšených aktů je, že není jasně určeno, zda jsou Společenství vázána celou smlouvou nebo jen těmi částmi, které patří do jejich jurisdikce. [18]

1.4.4. Obecné právní zásady Obecné právní zásady jsou nepsaným pramenem práva, který vyjadřuje elementární představy o spravedlnosti a právu, jež by měl právní řád splňovat. Jelikož psané právo ES tento požadavek naplňuje jen částečně, jsou obecné právní zásady důležitým pramenem, který vyplňuje existující mezery a dále rozvíjí výklad práva v souladu s principem spravedlnosti. Patří k nim ústavní zásady samostatnosti, přímé aplikovatelnosti, princip proporcionality, ochrana dobré víry nebo zásada odpovědnosti státu za porušování práva ES. [19]

18

2.

Aktivity Evropské unie v oblasti cestovního ruchu do roku 1999

2.1

Počátky politiky Evropské unie v oblasti cestovního ruchu

Cestovnímu ruchu se dostalo díky svému ekonomickému přínosu většího zájmu již po druhé světové válce a jeho cílená politika se v Evropě začala vytvářet koncem 40. let 20. století. Odvětví se rozvíjelo velice spontánně a objevily se dokonce i názory, že intervence států do této oblasti nejsou nutné, protože cestovní ruch patří zcela do soukromého sektoru, který v souladu s tehdejší hospodářskou politikou nepodléhal státním intervencím. Výsledkem opomíjení jeho regulace je např. současné znečištění středomořského pobřeží. [13] Na celoevropské úrovni však situace není o nic lepší – pro politiku cestovního ruchu Společenství neexistuje žádný specifický právní podklad. Článek 2 Římských dohod stanovuje, že ES má za úkol podporovat užší vztahy mezi členskými státy Společenství tak, aby byl vytvořen základ sbližování evropských národů (což je ostatně zdůrazněno i v preambuli smlouvy). Článek 3, odstavec 1(u)15 konsolidované verze Smlouvy pak hovoří o opatřeních v oblasti cestovního ruchu, která by měla být realizována s cílem podpořit všeobecné cíle Společenství. Jedná se zejména o udržitelný rozvoj a růst, vysokou míru zaměstnanosti, sociální a hospodářskou soudržnost, konvergenci výkonu ekonomiky, zvyšování kvality života a podporu ekonomické integrace. Cestovní ruch se zde jeví jako významný nástroj, který přispívá k zachování míru a ke vzájemnému porozumění různorodých kultur, což vede k upevňování evropské integrace. [10,13] Za jeden z prvních významnějších dokumentů EU v oblasti cestovního ruchu lze považovat Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu (C/65/85). Na základě tohoto dokumentu byla v 70. letech Radou Evropy a OECD provedena řada analýz zdůrazňujících klady i zápory cestovního ruchu, jejichž závěrem bylo mj. i to, že v budoucnu bude v rámci podpory cestovního ruchu nutné věnovat zvýšenou pozornost ochraně životního prostředí. 16 V roce 1971 publikuje Komise dokument s názvem Soupis problémů v oblasti cestovního ruchu na úrovni Společenství17, který je rozdělen do čtyř kapitol. Upozorňuje na základní problémy cestovního ruchu (propagace, délka turistické sezóny nebo aspekty regionální a zemědělské politiky) a řeší problematiku podniků poskytujících produkty cestovního ruchu i turistů samých (hraniční formality, ale i sociální jistota turistů). [23] V témže roce se objevuje také pracovní dokument Komise Ekonomický a sociální význam cestovního ruchu18, který dokazuje, že jeho důležitost pro hospodářství i sociální integraci byla rozpoznána již počátkem sedmdesátých let. Dokument se však zaměřuje především význam kvalitních statistik o příjmech a výdajích členských států, o počtu zaměstnanců v hotelových řetězcích, počtu disponibilních lůžek nebo o velikosti veřejných a soukromých investic do cestovního ruchu. Tyto údaje Komise zveřejňuje ve druhé části dokumentu. [24] Již v 70. letech se objevují progresivní přístupy, které chápou cestovní ruch v mnohem hlubších souvislostech než pouze jako důležitou ekonomickou činnost. Je totiž nutné zdůraznit, že cestovní 15

For the purposes set out in Article 2, the activities of the Community shall include, as provided in this Treaty and in accordance with the timetable set out therein: u) measures in the spheres of energy, civil protection and tourism. 16 Malá a kol. (2000: 11) 17 SEC/71/357 FINAL 18 SEC/71/3916 FINAL 19

ruch je významnou lidskou aktivitou, která díky svému kulturnímu a poznávacímu aspektu ovlivňuje kvalitu a úroveň života obyvatel. Iniciativy ve prospěch „společné politiky cestovního ruchu“ ztroskotávají nejen na rozdílech v odpovědnosti státních orgánů za oblast cestovního ruchu, ale i na faktu, že v tehdejším období cestovní ruch není chápán jako integrální součást ekonomického a sociálního života společnosti. [13]

2.2

Politika cestovního ruchu v 80. letech

V tomto období byl zaznamenán rostoucí ekonomický význam cestovního ruchu, který vedl k tomu, že některé otázky s ním spojené začaly být diskutovány na celoevropské úrovni. Proto se dá říci, že snahy o vytvoření politiky EU v oblasti cestovního ruchu začínají právě tady. Důležitost cestovního ruchu byla rozpoznána i přes to, že mu v zakládajících smlouvách nebyl přiznán žádný právní základ. Rovněž byl oceněn jeho příspěvek k zaměstnanosti a sociální konvergenci (nejen v rámci EU, ale i ve třetích zemích). [13] Roku 1982 předkládá Komise Radě sdělení První směry politiky Evropského společenství v cestovním ruchu19, které připomíná vliv cestovního ruchu na ekonomickou, sociální i kulturní oblast. Dokument se naprosto jednoznačně vyslovil pro politiku cestovního ruchu a definoval několik prvořadých úkolů, na které je třeba se zaměřit. Jednalo se např. o podporu venkovského, kulturního a sociálního cestovního ruchu, o rozvoj cestovního ruchu v méně rozvinutých oblastech, ochranu architektonických památek a v neposlední řadě i o opatření podporující širší časové rozložení turistické sezóny. Tato studie poukázala na to, že Společenství musí být aktivní, co se týče cestovního ruchu ve členských státech, a že musí být stanoveny priority, které budou řešeny právě na úrovni Společenství (jinak je zachováván princip subsidiarity). [13,25] V roce 1984 se objevuje Rezoluce Rady o politice Společenství v oblasti cestovního ruchu20, která znovu zdůrazňuje fakt, že je cestovní ruch důležitý pro integraci Evropy a že přispívá k plnění cílů, které jsou uvedeny ve článku 2 Římských smluv. Rada se domnívá, že cestovní ruch ve Společenství může být usnadněn, pokud budou jednotlivá opatření koordinována a mezi členskými státy a Komisí (a samozřejmě i mezi členskými státy navzájem) konzultována. Na základě konzultací se členskými státy by Komise měla Radě předkládat návrhy k usnadňování cestovního ruchu v rámci Společenství. Tyto návrhy mají brát zřetel na zvláštnosti jednotlivých politik a na mezinárodní závazky členských států. Rada také zdůrazňuje nutnost většího zohledňování „turistické dimenze“ v rozhodovacích procesech Společenství. [13,26] V zájmu efektivnosti a v souladu s praxí, která byla doposud uplatňována, doporučuje Komise Radě, aby vydala rozhodnutí, které by Komisi opravňovalo jménem EHS vést jednání zaměřená na schválení mezinárodní politiky cestovního ruchu, která má být přijata Radou OECD (Doporučení Komise k rozhodnutí Rady, které by Komisi opravňovalo se jménem EHS zúčastnit jednání o mezinárodní politice cestovního ruchu, jež má být přijata Radou OECD)21. Turistický výbor OECD se rozhodl přijmout nový nástroj, který usnadní cestovní ruch zejména tím, že zmodernizuje současná bezcelní a vstupní pravidla, která po svém přijetí nahradí stávající pravidla schválená OECD. Přijetí takových rozhodnutí Radou OECD má přímý vliv na kompetence EHS, zejména na použití jednotného celního sazebníku a daňové úlevy, které byly stanoveny právem Společenství. Proto Rada rozhodla, že Komise bude k jednáním oprávněna. [27]

19

COM/82/385 FINAL OJ C 115/1984 21 COM/85/342 FINAL 20 20

I když během 80. let došlo k výraznému rozvoji cestovního ruchu, byla politika EU v této oblasti velmi málo akcentována. Zájem EU o cestovní ruch byl poprvé oficiálně projeven v roce 1986, kdy se objevily dva stěžejní dokumenty. Rozhodnutí Rady zakládající postupy konzultací a spolupráce v oblasti cestovního ruchu22 zavazuje členské státy jednou ročně posílat Komisi zprávu o nejvýznamnějších opatřeních, jež učinily a také o opatřeních, která zamýšlí přijmout v oblasti poskytování služeb turistům a která by mohla mít důsledky pro cestovatele z ostatních členských států. S ohledem na čl. 235 Smlouvy o založení EHS se Rada rozhodla zřídit při Komisi Poradní výbor pro cestovní ruch23, který se bude skládat ze zástupců jmenovaných členskými státy. Výbor bude jakýmsi společným koordinačním a konzultačním článkem, bude napomáhat výměně informací a zaměří se na oblast poskytování služeb turistům. Cílem je koordinovat aktivity související s cestovním ruchem při realizaci společných politik nebo iniciativ Komise. [13,16,28] Druhým, neméně důležitým dokumentem je Rezoluce Rady o lepším sezónním a geografickém rozložení cestovního ruchu24. Protože sezónní charakter turistických aktivit (zejména nedostatečné využití turistické infrastruktury během některých období) způsobuje problémy, jsou členské státy vyzvány k podpoře prodlužování turistické sezóny a k rozložení dovolených a prázdnin do delšího časového období. Přetížené oblasti by měly být regulovány a zvláštní pozornost by měla být věnována naopak rozvoji oblastí, jejichž potenciál cestovního ruchu doposud nebyl přiměřeně využit. Všechny tyto kroky by měly být vykonávány s akcentem na vzájemnou spolupráci a koordinaci. Problém sezónnosti se projevuje zejména u volnočasového cestovního ruchu. Má velký vliv na kulturní a sociální zvyklosti a tím, že dochází k přetížení infrastruktury a ubytovacích zařízení, se samozřejmě zhoršuje i kvalita produktu cestovního ruchu. Kromě toho se sezónnost přímo promítá do zaměstnanosti, což znamená nejistotu pracovních míst, zhoršení kvality služeb a s tím související pokles konkurenceschopnosti podniků. [13,29] Mezinárodní konference o cestovním ruchu (která běžně řeší např. otázky cel a víz) byla doposud pod záštitou UNWTO; Společenství se však podílelo na jejích přípravách. Například otázky ohledně cel jsou oblastí, která spadá výhradně do pravomoci Společenství, a proto by bylo vhodné, aby se Společenství konference účastnilo. Účelem Sdělení o rozhodnutí Rady opravňující Společenství k účasti na konferenci o cestovním ruchu25 je požádat Radu o to, aby oprávnila Komisi zúčastnit se jménem Společenství jednání o tom, jak usnadnit cestování a turistické pobyty. Dále Komise navrhuje, aby členské státy zaujaly jednotný postoj i k těm záležitostem, které nespadají do působnosti Společenství. [30] V Rezoluci o podpoře, propagaci a financování cestovního ruchu v Evropském společenství26 věnoval Evropský parlament pozornost celkové důležitosti cestovního ruchu pro evropskou ekonomiku a zdůraznil potřebu aktivnějšího zapojení Společenství do této oblasti. Objevuje se zde návrh na to, aby se rok 1990 stal „Evropským rokem cestujících“. Komise tento návrh prezentovala Radě, která pak vydala Rozhodnutí o akčním programu pro Evropský rok cestovního ruchu (1990)27. Cílem tohoto opatření bylo nastartování procesu vytváření konzistentní politiky cestovního ruchu Společenství a také zdůraznění nezastupitelného významu cestovního ruchu pro dokončení jednotného vnitřního trhu. Dá se říci, že Evropský rok cestovního ruchu byl úspěšný, protože vzbudil celosvětový 22

86/664/EEC, OJ L 384/1986 za ČR se jednání Výboru účastní pracovníci Ministerstva pro místní rozvoj zodpovídající za přípravu a evaluaci koncepčních, strategických a legislativních dokumentů pro vládu 24 OJ C 340/1986 25 COM/88/586 FINAL 26 OJ C 49/1988 27 89/46/EEC, OJ L 17/1989 23

21

zájem a vedl k rozšíření spolupráce v této oblasti. Na druhou stranu ale také poukázal na to, že rozvoj evropského cestovního ruchu musí být důrazněji podporován a to nejen po stránce finanční, ale zejména co se týče jeho vnímání (nutnost zařadit ho do kontextu ostatních sfér politiky Společenství). [13,16,31] Pro úplnost by bylo vhodné zmínit i Pracovní dokument Komise o prioritních opatřeních, jež by měla být realizována v odvětví cestovního ruchu28. Dokument definuje některá opatření Společenství a třídí je do dvou skupin: v první řadě jsou to opatření, která vyžadují spolupráci členských států a Komise bez nutnosti regulace Společenství, a dále pak opatření vyžadující rezoluci Společenství, jíž přijme Rada na základě návrhu Komise. [32] EHSV se poprvé oficiálně zabýval otázkou cestovního ruchu již v roce 1989, kdy vyjádřil svou lítost nad tím, že toto hospodářské odvětví, které vytváří pracovní místa i blahobyt, není podporováno odpovídající politikou Společenství. Zároveň poukazoval na to, že existuje spousta států, ve kterých je toto odvětví zanedbáváno a dokonce tam neexistuje ani vlastní ministerstvo, které by mělo cestovní ruch na starosti. Za jeden z největších problémů cestovního ruchu v Evropě byla označena jeho výrazně sezónní koncentrace, která má za následek nedostatečné využití kapitálu a personálu mimo sezónu a naopak přetížení dopravních a ubytovacích zařízení v sezóně. Vedlejším efektem pak je samozřejmě i poškození přírodní a kulturní krajiny.

2.3

Aktivity Evropské unie v oblasti cestovního ruchu v 1. polovině 90. let

90. léta znamenají určité zintenzivnění přístupu EU (zejména první polovina 90. let), ale přesto se stále nedá hovořit o jednotné politice na celoevropské úrovni. Diskutují se otázky zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a možnosti zvýšení ekonomického významu cestovního ruchu. Pro rozvoj cestovního ruchu je samozřejmě důležitá nabídka jeho jedinečných a atraktivních produktů. K tomu je zapotřebí, aby byla vytvořena organizační struktura, která bude zabezpečovat celý proces od přípravy produktu až po jeho finální prodej; neméně důležitá pak je jeho komplexní marketingová podpora a kvalitní lidské zdroje. [13,22] Již v roce 1990 přichází zásadní Směrnice Rady o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy29. Vnitrostátní praxe se v této oblasti značně odlišují, což vede k narušení hospodářské soutěže. Sblížení právních a správních předpisů by mělo přispět k vytvoření společného trhu služeb a spotřebitelům by mělo nabídnout srovnatelné podmínky nezávisle na tom, ve kterém členském státě si souborné služby30 nakoupí. Tento dokument je základní směrnicí pro ochranu spotřebitele na úseku cestovního ruchu, která stanovuje státu povinnost zabezpečit spotřebiteli garanci proti úpadku nebo platební neschopnosti cestovní kanceláře. Z této směrnice vychází zákon č. 159/99 Sb. o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, jenž se snaží sbližovat právní řád ČR s právem EU. Jelikož se jedná o směrnici, tak mohou členské státy přijmout i přísnější předpisy na ochranu spotřebitele. [13,33] Cestovní ruch je klíčovou oblastí rozvoje Společenství a také oblastí, která tvoří hlavní zdroj nově vznikajících pracovních míst. Objevuje se však trend zpomalení jeho růstu - zejména kvůli relativnímu nasycení určitých turistických oblastí (především těch s dlouhou turistickou tradicí) a také kvůli změnám v poptávce, která se stává stále různorodější, pokud jde o to, jak a kde subjekty chtějí strávit 28

SEC/88/1580 FINAL 90/314/EEC, OJ L 158/1990 30 Souborem služeb se rozumí kombinace alespoň dvou z těchto položek: doprava, ubytování nebo jiné služby cestovního ruchu 22 29

dovolenou. Tento trend znamená velkou příležitost pro venkovské oblasti, které mohou tuto poptávku nasytit. V roce 1990 publikovaný dokument Akce Společenství na podporu venkovské turistiky31 zdůrazňuje, že opatření Společenství musí být zaměřena na vytvoření produktů venkovské turistiky, které budou obchodovatelné. Toho lze dosáhnout zlepšením přístupu k informacím a podporou vzájemné spolupráce. [34] Již počátkem devadesátých let EHSV ve svém Stanovisku k cestovnímu ruchu a regionálnímu rozvoji z vlastní iniciativy32 zastával názor, že se cestovní ruch nachází v krizi, protože se stává obětí svého vlastního úspěchu, což se projevuje neúměrným nárůstem nabídky a s ním souvisejícími škodami na životním prostředí (masový cestovní ruch). Tento jev, který by se dal označit jako „růstová krize“, zůstává aktuální i o deset let později. Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu o Evropském roku cestovního ruchu33 detailně popisuje přípravy a průběh této akce Společenství včetně rozpočtu a opatření pro zajištění propagace. V závěrečném hodnocení je sice upozorněno na úskalí, která se objevila hned na počátku kvůli poměrně krátkému období pro přípravu a také kvůli omezenému rozpočtu, ale jinak Komise ve zprávě konstatuje, že toto opatření nepopiratelně vzbudilo zájem ze strany institucí i soukromého sektoru. Evropský rok cestovního ruchu reprezentoval toto odvětví v celé jeho rozmanitosti a komplexnosti a vedl k navázání kontaktů s profesionály po celé Evropě. [35] V roce 1992 se objevil klíčový dokument tohoto období, který měl poskytnout první – i když pouze částečnou a nedostačující – reakci na problémy, s nimiž se cestovní ruch v Evropě musí vypořádat ve středně- i dlouhodobém horizontu. Jednalo se o tříletý Akční plán Evropské unie na podporu cestovního ruchu (1993-1995)34. Evropa jako celek bohužel ztrácí svůj podíl na světovém trhu jako turistický cíl a její jednotlivé destinace vykazují rozdílné výsledky, což může negativně ovlivnit celkovou rovnováhu. Plán by se měl věnovat všem aspektům cestovního ruchu se záměrem docílit všeobecného zlepšení kvality a konkurenceschopnosti turistických zařízení. Byly vytyčeny dva základní cíle: posílení horizontálního přístupu k cestovnímu ruchu (jak na úrovni Společenství, tak na úrovni národní) a podpora specifických akcí směřujících k rozmanitosti produktů cestovního ruchu a lepší reprezentaci evropského cestovního ruchu jako homogenního celku na mezinárodních trzích. To tedy představuje nový přístup – prezentovat nejen cestovní ruch EU, ale také celou Evropu jako destinaci cestovního ruchu. Kromě lepší integrace cestovního ruchu do jednotlivých oblastí politik Společenství je zapotřebí i spolupráce soukromého a veřejného sektoru stejně jako zástupců destinací. Za Akční plán nesla zodpovědnost Komise, jejíž úloha spočívala pouze v koordinaci jednotlivých národních politik, protože byl zachováván princip subsidiarity. Opatření byla vybírána na základě toho, aby napomáhala rozvoji odvětví cestovního ruchu (zlepšení kvality, konkurenceschopnosti aj.), ale přitom chránila turistu i životní prostředí a respektovala jedinečnost kultury v destinaci. [13,36,37] Akční plán ve své finální podobě zahrnoval opatření v jedenácti problémových oblastech: Tabulka č. 1: Opatření realizovaná v rámci Akčního plánu PROBLÉMOVÁ OBLAST Koordinace politiky cestovního ruchu

KONKRÉTNÍ OPATŘENÍ zlepšení znalostí, transparentnosti, sjednocení statistik, provádění šetření a konzultací

31

COM/90/438 FINAL OJ C 332/1990 33 COM/91/95 FINAL 34 COM/91/97 FINAL, vzhledem ke změnám navrhovaným Evropským parlamentem (PE 158.955) a Evropským hospodářským a sociálním výborem (OJ C 49/1992) byl návrh pozměněn dokumentem COM/92/130 FINAL; Rezoluce Rady ze 13. července 1992 o Akčním plánu Společenství na podporu cestovního ruchu (92/421/EEC, OJ L 231/1992) 32

23

Boj proti sezónnosti Přeshraniční opatření Zlepšení ochrany spotřebitelů Kulturní cestovní ruch Ochrana životního prostředí Venkovský cestovní ruch

Sociální cestovní ruch

Mládežnický cestovní ruch Vzdělávání pracovníků Propagace ve třetích zemích

rovnoměrnější rozložení dovolených a prázdnin, koordinace strategií pro lepší využití turistických zařízení mimo sezónu, vytvoření mezinárodní sítě pro předávání informací a monitorování vládních aktivit v cestovním ruchu spolupráce příhraničních regionů, partnerství měst, sdílení informací lepší klasifikace služeb a turistického značení, zvýšení ochrany spotřebitele a poskytování kvalitnějších informací výměna zkušeností při řízení turistických toků, realizace turistických okružních cest za kulturou, prohloubení informovanosti turistů o kultuře a obyčejích v jiných oblastech získání povědomí o vzájemném vztahu turisty a životního prostředí, realizace pilotních projektů s cílem uvést v soulad cestovní ruch a ochranu životního prostředí opatření ulehčující přístup k venkovskému cestovnímu ruchu, kvalitativní zlepšení jeho nabídky a infrastruktury, podpora agroturistiky koordinace opatření členských států s cílem odstranit překážky, které brání přístupu k cestovnímu ruchu některým skupinám obyvatelstva (tělesně postiženým, rodinám s malými dětmi, sociálně slabším jedincům, důchodcům) slevové karty pro mládež, vytvoření jednotného systému školních poznávacích zájezdů, prohlubování znalostí mladých lidí o cizích zemích vytváření sítí pro zlepšení kvality vzdělání, mezinárodni spolupráce vzdělávacích institucí, speciální vzdělávací programy zejména v USA a Japonsku, jelikož se jedná o země s velkým ekonomickým růstem (výdaje turistů z těchto zemí by se mohly stát hlavním zdrojem příjmů cestovního ruchu v Evropě)

Zdroj: vytvořeno autorkou

V roce 1996 je vypracována Zpráva Komise o zhodnocení Akčního plánu35, ke které Parlament vydává rezoluci36 s názorem, že cestovní ruch je vzhledem ke své hospodářské důležitosti stále zanedbáván. Opatření by měla být zaměřena i na soukromý sektor, zejména na MSP. Stále je příliš málo úsilí věnováno problematice sezónnosti, ochraně turisty jako spotřebitele, venkovskému cestovnímu ruchu nebo kongresové turistice. I když měl Akční plán velice omezený rozpočet, prokázal důležitost potřeby opravdové politiky cestovního ruchu, protože jedině tak bude možno čelit výzvám postupující globalizace a liberalizace služeb i obchodu. [38,39] Pouze okrajově je třeba zmínit sdělení Komise Politiky Společenství a opatření týkající se cestovního ruchu37, které ve své první části charakterizuje obecná opatření související s dokončením jednotného vnitřního trhu (eliminace kontrol na hranicích, zlepšení podmínek pro nadnárodní spolupráci podniků) a v části druhé se zabývá nepřímými opatřeními vyplývajícími z realizace ostatních politik Společenství, jako např. ze sociální politiky, politiky životního prostředí nebo politiky ochrany spotřebitele. [40] V tomto období Evropský parlament i EHSV pravidelně vyjadřovaly svá stanoviska a doporučení, která byla zaměřena na to, aby Komisi i Radu přiměla k silnějšímu povědomí o nutnosti intenzivnějších opatření pro dosažení efektivní evropské politiky cestovního ruchu. Již během konference, která dala vzniknout Maastrichtské smlouvě, se tyto orgány přimlouvaly za přijetí zvláštního právního základu pro politiku cestovního ruchu. Výsledky však bohužel nesplnily

35

COM/96/166 FINAL OJ C 347/1996 37 SEC/92/701 FINAL 24 36

očekávání – Smlouva o Evropské unii – Prohlášení o civilní ochraně, energetice a cestovním ruchu38 (článek 3t) sice poprvé uznává možná opatření na podporu cestovního ruchu, ale diskuzi o možnosti začlenění odpovídající právní báze do Smlouvy odkládá na mezivládní konferenci v roce 1996. Nedostatky stávající smlouvy nespočívají pouze v chybějícím právním základu pro cestovní ruch, ale zejména v tom, že nejsou pořádně objasněny a definovány specifické cíle a okolnosti implementace opatření v oblasti cestovního ruchu na úrovni Společenství. Evropský parlament i EHSV tuto situaci odsoudily a zdůraznily, že cestovní ruch by měl na příští konferenci vlád získat status politiky Společenství. V připravované Zelené knize Komise by tato možnost měla být výslovně uvedena. [41] Ve své Rezoluci o cestovním ruchu v pojetí roku 200039 Parlament znovu upozornil na to, že by cestovnímu ruchu měl být udělen specifický status (stejně jako průmyslu) a to právě proto, že jsou oba stejně neodmyslitelné pro ekonomický, sociální a kulturní rozvoj a že vedou ke snižování regionálních rozdílů. Kromě toho Parlament požádal Komisi, aby podporovala získávání kvalitních statistik pro budoucí možnost předpovídání cestovních trendů (např. co se týče výjezdů během prázdnin). [13] Jak již bylo řečeno, vyjadřoval se EHSV k problematice cestovního ruchu poměrně pravidelně. Ve svém Stanovisku k cestovnímu ruchu z vlastní iniciativy40 z roku 1994 se zabýval otázkou, jakou váhu by měla mít opatření týkající se cestovního ruchu v evropském smluvně-právním rámci. Odkazoval na svá již dříve publikovaná stanoviska a návrhy, které zatím nebyly příliš zohledňovány. Zopakoval zde však to, že při posouzení „společné politiky cestovního ruchu“ musí být bráno v potaz, že primární iniciativa a kompetence přísluší národním úřadům a Komise má pouze omezené pravomoci. [42] Zpráva Komise o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu41 je první zprávou publikovanou na základě rozhodnutí 92/421/EEC, které zavazuje Komisi každoročně předložit Parlamentu a Radě zprávu o opatřeních provedených ve prospěch cestovního ruchu včetně jejich evaluace. Tato zpráva podává ucelený přehled o opatřeních uskutečněných do konce roku 1993 ve všech oblastech Společenství (dopravní politika, soutěžní politika, životní prostředí aj.), protože je známo, že cestovní ruch je ovlivněn děním v jiných oblastech Společenství, ale na druhou stranu tyto oblasti také sám ovlivňuje. [43] Výbor pro regiony v témže roce předkládá své Stanovisko k politice rozvoje venkovského cestovního ruchu v regionech Evropské unie42. Zastává názor, že agroturistika je formou cestovního ruchu, která je velmi šetrná k životnímu prostředí, ale přitom vede ke zlepšení ekonomické situace v upadajících oblastech. Nabídka cestovního ruchu ve venkovských oblastech je sice rozmanitá, ale špatně strukturovaná a především špatně navázaná na velké distribuční sítě v odvětví cestovního ruchu. Musí být proto dosaženo jak vertikální, tak teritoriální strukturalizace nabídky. Z provedených opatření by měli profitovat především rezidenti. [44] Prvním dokumentem, kde je uceleně prezentována úloha EU v rozvoji cestovního ruchu, je Zelená kniha Komise43 z roku 1995. Již v Maastrichtské smlouvě byl cestovní ruch označen za jeden ze společných úkolů a na vládní konferenci v roce 1996 má být rozhodnuto, zda politika cestovního ruchu v EU získá plnohodnotný status. Současná politika v této oblasti je poměrně neúčinná, protože se dostávají do konfliktu zájmy jednotlivých zemí (zatímco severní země, ze kterých nejčastěji pocházejí turisté, kladou důraz na soulad cestovního ruchu se životním prostředím a upřednostňují kvalitu, země jižní, které jsou těmito turisty navštěvovány, se orientují na kvantitu - a to samozřejmě 38

OJ C 191/1992 OJ C 44/1994 40 OJ C 393/1994 41 COM/94/74 FINAL 42 OJ C 210/1995 43 COM/95/97 FINAL 39

25

na úkor životního prostředí). Cílem „společné politiky cestovního ruchu“ by měla být právě podpora růstu a konkurenceschopnosti průmyslu cestovního ruchu, avšak při zohlednění udržitelného rozvoje, ochrany přírodního a kulturního dědictví a harmonizace turisticko-politických předpisů. [45] Smyslem Zelené knihy je otevřít širokou konzultaci o roli EU v oblasti cestovního ruchu všem aktérům bez ohledu na to, zda jsou z veřejného či soukromého sektoru nebo zda působí na regionální, národní, evropské či mezinárodní úrovni. Tento dokument chce vyřešit otázku dalšího vývoje s ohledem na „pravou“, rozvinutou politiku evropského cestovního ruchu, samozřejmě však při zachování principu subsidiarity (mělo by být jednoznačně uznáno, že toto odvětví spadá primárně do působnosti členských států a regionů). Dokument je zaměřen na tři základní oblasti: v první části objasňuje opatření, která již byla Komisí realizována. Druhá část se zabývá důkladným průzkumem přidané hodnoty získané implementací politiky na úrovni Společenství a část poslední řeší možné směry vývoje role EU v oblasti cestovního ruchu, přičemž nastiňuje čtyři různé scénáře. Prvním z nich je vyloučení specifických opatření týkajících se cestovního ruchu hned od počátku, což by vlastně znamenalo využívání opatření z jiných oblastí Společenství. Druhou variantou je ponechání současného rámce a úrovně intervencí s důrazem na spolupráci všech zúčastněných, čímž by se vytvořil prostor pro vytvoření strategie na komunální úrovni. Dalším možným způsobem je posílení opatření Společenství na základě smlouvy, přičemž by byl větší důraz kladen na zájmy, které jsou cestovnímu ruchu blízké (především na zlepšení infrastruktury a přenos informací). Posledním možným řešením je koncepce „společné politiky cestovního ruchu“ jako doplněk k politikám členských států – tato politika by tedy nezasahovala do národních nebo regionálních politik členských států, ale umožňovala by stanovení společných směrnic, které by vedly ke sbližování stanovených cílů a opatření. Tím by byla posílena politická legitimita Komise, protože by směla zasahovat do rozhodování o běžných opatřeních majících vliv na cestovní ruch. Koordinace veškerých opatření Společenství by probíhala prostřednictvím GD XXIII Komise v souvislosti s posilováním jeho horizontálních aktivit. Doposud realizovaná opatření na evropské úrovni nekorespondovala adekvátně s potřebami odvětví, protože se jednalo pouze o dílčí opatření s omezeným trváním, která nevykazovala střednědobý ani dlouhodobý koncept. [46]

2.3.1

Význam statistických informací v odvětví cestovního ruchu

Jelikož je téma kvalitních statistických údajů jedním z velmi diskutovaných problémů první poloviny 90. let, je této problematice věnován samostatný pododdíl. Na důležitost aktivní role Společenství při vytváření statistik cestovního ruchu upozorňuje již Rezoluce o cestovním ruchu Společenství44. Funkce cestovního ruchu jako nástroje hospodářského rozvoje a socioekonomické integrace je totiž založena právě na statistikách, zejména pak regionálních. Kvalitní statistiky jsou navíc nepostradatelné pro zhodnocení konkurenceschopnosti odvětví. Metodika Společenství pro sestavování statistik v oblasti cestovního ruchu byla vypracována v rámci Rezoluce o dvouletém programu pro rozvoj statistiky v oblasti cestovního ruchu ve Společenství45. Výsledky tohoto programu ilustrovaly nepostradatelnost spolehlivých a srovnatelných informací o nabídce a poptávce v cestovním ruchu, po nichž volají nejen veřejní, ale i soukromí aktéři. V Závěrečné zprávě o implementaci rozhodnutí 90/665/EEC46 prezentovala Komise návrhy budoucích opatření pro rozvoj statistik cestovního ruchu a především akcentovala, že základem kvalitní statistiky 44

OJ C 183/1991 90/665/EEC, OJ L 358/1990 46 COM/93/345 FINAL 26 45

je porozumění potřebě zákazníka. Aktivity samozřejmě musí být nějakým způsobem koordinovány, aby bylo zamezeno duplicitní práci. Hlavními oblastmi, v nichž mají být shromažďovány statistické informace, jsou kapacity ubytovacích zařízení, toky návštěvníků (počty příjezdů a přenocování) a poptávka cestujících nejen po rekreačních, ale i po pracovních cestách. [47] Komise vyjádřila názor, že nejen Společenství, ale i samy členské státy mají velké problémy se zpracováním a zveřejňováním statistik v oblasti cestovního ruchu. Důvodem je to, že data nejsou zcela srovnatelná a používané statistické pojmy a metody se stát od státu liší. Na tento nedostatek Komise upozornila v Návrhu na směrnici Rady o shromažďování statistických informací v cestovním ruchu47 a jako prioritní cíl Společenství v této oblasti definovala vytvoření lepšího informačního systému o nabídce a poptávce v cestovním ruchu. [48] Všeobecným dokumentem věnujícím se tématu statistik se stalo Rozhodnutí z roku 1993 o rámcovém programu pro prioritní opatření v oblasti statistických informací v letech 1993-199748, které však mělo garantovat vytvoření informačního systému pro statistiky o nabídce a poptávce i v odvětví cestovního ruchu. [49] Za stěžejní dokument pro oblast cestovního ruchu lze považovat Směrnici Rady o sběru statistických informací v oblasti cestovního ruchu49. Členské státy mají za úkol shromažďovat, sestavovat, zpracovávat a dále předávat harmonizované statistické informace o nabídce a poptávce v cestovním ruchu ve Společenství za účelem zřízení informačního systému statistiky v oblasti cestovního ruchu. Jedná se v podstatě o unifikaci požadavků na sběr a zpracování statistických údajů v cestovním ruchu a o celkovou harmonizaci procesů. [50]

2.4

Aktivity Evropské unie v oblasti cestovního ruchu ve 2. polovině 90. let

V tomto období se již objevuje snaha o integraci principu udržitelnosti do praktických opatření na podporu cestovního ruchu a udržitelný rozvoj cestovního ruchu50 se stává jedním z nejdůležitějších témat evropských institucí (je však třeba podotknout, že pojem udržitelného cestovního ruchu se poprvé oficiálně objevil již v roce 1992 na mezinárodní konferenci v Rio de Janeiro). Komise se v tomto období soustředí na unifikaci existujících opatření a na zavádění některých nových právních a finančních nástrojů pro rozvoj cestovního ruchu. V návaznosti na úkoly prezentované v Zelené knize se v roce 1996 objevuje Návrh na rozhodnutí Rady o vypracování prvního víceletého programu na podporu cestovního ruchu – PHILOXENIA (1997-2000)51. Tento program měl představovat komplexní přístup k problematice cestovního ruchu a vstup EU do fáze realizace soudržné politiky cestovního ruchu. Jeho cílem byla stimulace růstu kvality a konkurenceschopnosti odvětví evropského cestovního ruchu a zaměstnanosti v této oblasti (to vše v souladu s udržitelným rozvojem). DG XXIII. formuloval v tomto programu 4 hlavní cíle: [13,22,51]

47

COM/94/582 FINAL - CNS 95/0002, OJ C 35/1995 93/464/EEC, OJ L 219/1993 49 95/57/EEC, OJ L 291/1995 50 dle Komise Brundtlandové je udržitelný rozvoj takovým rozvojem, který umožňuje uspokojovat nynější potřeby, aniž by tím byla omezena možnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby (pramen definice: http://www.worldinbalance.net/agreements/1987-brundtland.php) 51 COM/96/168 FINAL - CNS 96/0127, OJ C 222/1996 48

27

1) zlepšení informovanosti – tento cíl souvisí s vypracováním statistik, vybudováním evropské sítě pro turistický výzkum a dokumentaci, vytvořením dozorčího orgánu ve finanční a právní oblasti a se sjednocením evropského statistického systému pro cestovní ruch; 2) zdokonalení legislativního a finančního prostředí v odvětví cestovního ruchu – pro dosažení tohoto cíle se mají konat pravidelná zasedání k posílení vzájemné spolupráce na evropské úrovni (např. pořádání seminářů); 3) zvýšení kvality evropského cestovního ruchu – hlavním opatřením pro zvýšení kvality se má stát propagace udržitelného rozvoje cestovního ruchu (odstranění překážek rozvoje, propojení lokálních iniciativ a podpora zavádění takových systémů ubytování turistů, jež jsou ohleduplné k životnímu prostředí); 4) přilákání návštěvníků ze třetích (nečlenských) zemí – vyžaduje propagaci Evropy jako turistické destinace a víceleté kampaně v nečlenských zemích. Všechna opatření by byla realizována po dohodě s národními úřady pro cestovní ruch, v případě potřeby i s regionálními a lokálními úřady. Na tomto programu by se mohly podílet i přidružené země střední a východní Evropy (tedy i ČR), stejně tak Malta a Kypr. Program musel být několikrát pozměněn, ale přesto se nedočkal podpory Rady, a proto ho Komise v roce 2000 stáhla. [51] S rozvojem cestovního ruchu se začaly objevovat nové fenomény jako např. sexuální turistika, jejíž nejhorší formou je dětská sexuální turistika. I v této oblasti je zapotřebí učinit určité právní reformy a všechna provedená opatření podrobovat pravidelné evaluaci. Důležitá je spolupráce států, výměna informací a realizace preventivních opatření, zkrátka koordinace na celoevropské úrovni. Tímto tématem se zabývalo Sdělení Komise o boji proti dětské sexuální turistice52. [52] Na význam spolupráce mezi EU a partnerskými třetími zeměmi v oblasti Středozemního moře poukazuje Rezoluce Rady o euro-středomořské spolupráci v oblasti cestovního ruchu53. K realizaci této spolupráce je třeba podniknout opatření především v oblastech vzdělání, reklamy a informačních služeb. Členské státy i Komise mají podporovat rozšiřování informací a statistických dat o turistických tocích a o účincích cestovního ruchu na tuto oblast. Také mají za úkol podněcovat výměnu informací o předpisech a právních normách jak členských států, tak třetích zemí. Cílem je zajistit udržitelný rozvoj cestovního ruchu v této oblasti. [53] V letech 1996 a 1997 se objevují Zprávy Komise o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu. První z nich se týká opatření z roku 199454 a jejím hlavním tématem je samozřejmě Akční plán. Evropský parlament vydal k této zprávě rezoluci55, kde akcentoval, že je nutné přejít k propagaci udržitelného cestovního ruchu respektujícího nejen životní prostředí, ale i práva a zájmy rezidentů. Jedině tak bude možné zabránit relativnímu poklesu oblíbenosti Evropy jako turistické destinace. Parlament se domnívá, že úloha Společenství nespočívá v přespřílišné harmonizaci předpisů, ale spíše v koordinaci a silnější spolupráci evropských institucí, jednotlivých států i místních úřadů. Opět naléhá na přijetí právního základu pro toto odvětví ve Smlouvě. [54,55] Zpráva z roku 1997 se zabývá opatřeními realizovanými v letech 1995-199656. Dokument se ve své čtvrté kapitole zmiňuje o tom, že mezi veřejností nikdy dříve nebylo tak velké povědomí o důležitosti uvědomělého zacházení s neobnovitelnými zdroji a o nutnosti zachovat je pro příští generace. EHSV ve stanovisku k této zprávě57 odůvodňuje rostoucí význam úřadů celoevropské úrovně tím, že atraktivita produktů cestovního ruchu není primárně určena kvalitou hotelů a úrovní jejich služeb, ale především kvalitou rámcových podmínek, za nichž jsou produkty nabízeny 52

COM/96/547 FINAL OJ C 155/1996 54 COM/96/29 FINAL 55 OJ C 347/1996 56 COM/97/332 FINAL 57 OJ C 19/1998 28 53

(např. životní prostředí nebo návaznost dopravních spojů). Zde pak hrají roli aspekty, na něž mají ve velké míře vliv právě veřejní činitelé. K této zprávě se vyjadřuje rovněž Evropský parlament58. Navrhuje zřízení ředitelství podporovaného potřebnými fondy, které bude zajišťovat účinnou a systematickou koordinaci a konzultaci s jinými GD zejména v opatřeních týkajících se dopravy, regionální politiky, životního prostředí nebo ochrany spotřebitelů. Na vytvoření právního základu pro cestovní ruch Parlament znovu naléhá o rok později ve své Rezoluci k cestovnímu ruchu59. Kromě toho apeluje na Komisi, aby se pokusila pozměnit návrh na program PHILOXENIA a vzala přitom v úvahu změny navrhované Parlamentem, protože se domnívá, že strategie obsažená v tomto návrhu tvoří v podstatě vhodný rámec pro budoucí rozvoj politiky cestovního ruchu Společenství. Jak již však bylo dříve naznačeno, program PHILOXENIA nikdy schválen nebyl. [56,57,58,59] Rozhodnutí o zavedení společné měny, která zajisti úsporu nákladů za výměnu valut a jiné administrativní poplatky související s přeshraničním platebním stykem, se samozřejmě promítne i do vytvoření pozitivního klimatu pro rozvoj cestovního ruchu a obchodu (odpadne nejistota spojená s kolísáním měnových kursů). Evropský parlament ve své Rezoluci o euru a cestovním ruchu60 vybízí veškeré svazy, aby začaly co nejdříve udávat své ceny v eurech, a upozorňuje hoteliéry na to, že od 1. ledna 1999 musí být schopni přijímat šeky od turistů v této měně. [60] Ochrana turisty jako spotřebitele se v tomto období dostává stále více do popředí. Je tomu tak proto, že si evropské instituce uvědomují, že aspekty související s ochranou turisty jsou znakem kvality a stále důležitějším faktorem atraktivity EU jako cestovní destinace. Tímto tématem se zabývá Rezoluce Evropského parlamentu o zlepšení bezpečnosti, práv spotřebitele a předpisů v oblasti cestovního ruchu, které se týkají služeb61. Komise i členské státy jsou vyzvány k zavedení iniciativ, které by zajistily, že na hodně navštěvovaných místech budou pro turisty zřízena pomocná střediska, čímž jim bude zajištěna viditelná a účinná ochrana. Členské státy by kromě toho měly začít zřizovat informační střediska na evropské úrovni s cílem zdokonalit nabídku v oblasti cestovního ruchu. [61] Již přes dvacet let se Evropa angažuje v podpoře cestovního ruchu v rozvojových zemích. Ve sdělení Komise nazvaném Strategie Společenství na podporu rozvoje udržitelného cestovního ruchu v rozvojových zemích62 je udržitelný rozvoj cestovního ruchu označen za výzvu pro všechny rozvojové země (vzhledem k měnícím se trendům v poptávce a hrozbě toho, že masový cestovní ruch může ohrozit životní prostředí). I když v cestovním ruchu jsou činné především soukromé podniky, je třeba, aby pro ně veřejný sektor vytvořil určitý legislativní rámec. Politika Společenství na podporu cestovního ruchu musí být v souladu se čl. 6 konsolidované verze Amsterodamské smlouvy, který říká, že za účelem podpory udržitelného rozvoje musí být ochrana životního prostředí integrována do všech ostatních politik EU63. Podpora samozřejmě smí být zaměřena pouze na ty státy, které neohrožují zdraví či bezpečnost občanů. [62,63] Hlavní zásady nerealizovaného programu PHILOXENIA byly postupně začleňovány do dlouhodobého procesu „cestovního ruchu a zaměstnanosti“, který byl odstartován na konferenci v Lucemburku v roce 1997. Tento proces si klade za cíl vytvořit podmínky pro udržitelný, vysoce kvalitní cestovní ruch a konkurenceschopné podniky v oblasti evropského cestovního ruchu. V návaznosti na definování těchto cílů byla v roce 1998 založena High Level Group on Tourism and 58

OJ C 328/1998 OJ C 200/1997 60 OJ C 104/1998 61 OJ C 138/1998 62 COM/98/563 FINAL 63 „Environmental protection requirements must be integrated into the definition and implementation of the Community policies and activities referred to in Article 3, in particular with a view to promoting sustainable development“ 29 59

Employment, což je skupina odborníků z oblasti cestovního ruchu, kteří se zabývají studiem podmínek, za kterých může cestovní ruch výrazně přispět k růstu a stabilitě zaměstnanosti v Evropě. Na základě zprávy předložené touto skupinou64 Komise vypracovala sdělení Rostoucí potenciál cestovního ruchu jako zdroje zaměstnanosti65. Dokument apeloval na nutnost lepší koordinace iniciativ na různých úrovních, aby mohl být využit turistický potenciál k vytvoření dodatečných kvalitních pracovních míst. K tomu je zapotřebí, aby existoval integrovaný koncept pro plánování, rozvoj a realizaci turistických aktivit, který bude zahrnovat i ochranu a uvážlivé využívání životního prostředí v cílových oblastech. Sdělení bylo strukturováno do pěti základních bodů: [64,65,66] - využití již dosažených výsledků (realistické vyhodnocení možností, analýza největších kladů a záporů evropského pracovního trhu v oblasti cestovního ruchu), - vybudování úspěchu na základě dobrých informací a praxe (rozvíjení přiměřených rámcových podmínek a nástrojů, zlepšení odborných znalostí), - zvýšení přínosu cestovního ruchu pro evropskou politiku zaměstnanosti (analýza struktury podniků v odvětví cestovního ruchu), - posílení synergických efektů (zlepšení konkurenceschopnosti, zkoumání podmínek pracovního trhu a dalších možností vzdělávání), - vytváření efektivní spolupráce (přesné stanovení priorit). Dokument získal silnou podporu a vyústil v závěry o nutnosti spolupráce mezi Komisí a členskými státy s cílem maximalizovat příspěvek cestovního ruchu k zaměstnanosti a růstu ekonomiky. Komise přebírá některé návrhy obsažené ve zprávě High Level Group – zejména ty, které mohou vytvořit synergie s nástroji strukturální či podnikatelské politiky nebo politiky vzdělávání. [64,65,66] K tomuto sdělení vydává v roce 2000 stanovisko EHSV66. Navrhuje zřídit monitorovací síť, do níž budou zapojeny regionální a lokální instituce, které nejlépe znají místní specifika, a dojde tak k efektivnímu propojení. Upozorňuje též na rizika tzv. „monokultury“, která má za následek ničení přírody a kulturní odcizení rezidentů. Tento jev vzniká přílišnou dominancí velkých podniků - proto se doporučuje, aby byla uzavírána partnerství mezi malými a středními podniky. Požadavky zákazníků na produkty cestovního ruchu stále rostou a potřebná kvalifikace pracovníků zaostává za vývojem na trhu. Je proto nutné tyto změny již s předstihem anticipovat a přizpůsobovat se jim, což v důsledku povede k vytváření dlouhodobých pracovních míst. Musí být také učiněna opatření zajišťující přístup k cestovnímu ruchu všem skupinám obyvatel, přičemž ale nesmí dojít k tomu, že by se jednalo o jakási ghetta, kde by dovolenou trávily jenom ekonomicky špatně situované skupiny obyvatel. [67] Rovněž Výbor regionů vydává k tomuto dokumentu své stanovisko67. Připomíná význam spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem, protože je to právě soukromý sektor, kdo díky svým investicím vytváří nová pracovní místa; veřejný sektor má za úkol vytvářet rámcové podmínky. Výbor upozorňuje na fakt, že čím větší důraz bude kladen na rozvoj udržitelného cestovního ruchu, tím lepší a dlouhodobější bude potenciál tvorby pracovních míst a výhod vyplývajících z konkurenceschopnosti evropských destinací. Cestovní ruch by měl být přijat jako součást národních strategií zaměstnanosti, aby mohl být jeho potenciál tvorby pracovních míst optimálně využit. Protože turisté budou stále více klást důraz na kvalitu služeb a rozmanitost památek, bylo by na místě začít uvažovat o zavedení kontroly kvalitativních kritérií, která byla doposud opomíjena (zejména proto, že v oblastech s masovým cestovním ruchem byly ceny stlačeny dolů právě na úkor kvality). [68]

64

European Tourism - New partnerships for employment: Conclusions and recommendations of the High Level Group on Tourism and Employment, October 1998 65 COM/99/205 FINAL, OJ C 178/1999 66 OJ C 75/2000 67 OJ C 317/2000 30

Posledním dokumentem tohoto období, který bude zmíněn, je Stanovisko Výboru regionů k tématu „Role místních a regionálních úřadů při rozvoji cestovního ruchu a vliv opatření EU na tuto oblast“68. Místní a regionální orgány převzaly spoustu ochranných i represivních úkolů, které by měly být začleněny do integrované strategie rozvoje cestovního ruchu. Usilovat by se mělo o zvýšení investiční přitažlivosti regionů a vytvoření prostředí, které bude napomáhat hladké spolupráci mezi soukromým a veřejným sektorem. Znalost místních podmínek a poměrů předurčuje místní úřady k tomu, aby hrály důležitou roli při koordinaci aktivit v cestovním ruchu, protože mohou mnohem efektivněji zhodnotit účinnost provedených opatření. Odvětví cestovního ruchu se často musí přizpůsobovat podmínkám, které nemají vztah k jeho potřebám, ale jsou dány legislativou jiných politik Společenství. Výbor proto navrhuje, aby bylo při vytváření takových politik přihlíženo také k potřebám odvětví cestovního ruchu. [69]

68

OJ C 293/1999 31

3.

Aktivity Evropské unie v oblasti cestovního ruchu od roku 2000 do současnosti

I když stále přetrvává nerozhodnost EU, co se týče provádění pravé politiky cestovního ruchu ve Společenství, tak lze vypozorovat, že mu je věnována stále větší pozornost jako odvětví, které má velký potenciál vytvářet nová pracovní místa. Pracovní trh segmentu cestovního ruchu se vyznačuje značnou strukturální flexibilitou, protože zaměstnává i znevýhodněné skupiny obyvatel (např. ženy a mladé nebo nekvalifikované občany, kterým nabízí první pracovní příležitost). Navzdory směrnici 95/57/EEC však nadále chybí jednotná statistická kritéria v oblasti získávání a interpretace statistických údajů, což omezuje možnost vytvoření jednotné politiky Společenství v tomto odvětví. Chybějící právní základ znemožňuje koordinaci a rozvoj jednotné dlouhodobé strategie, která je nezbytná pro to, aby mohl evropský cestovní ruch obstát v celosvětové konkurenci. [70] Následkem závěrů Rady z června 1999 začala fáze silnější spolupráce mezi nejdůležitějšími aktéry (členské státy, civilní obyvatelstvo i Komise), která je založena na otevřené koordinaci. Tyto závěry měly Komisi a členské státy podnítit k užší spolupráci vedoucí k maximalizaci přispění cestovního ruchu k hospodářskému růstu a zaměstnanosti. Rada specifikovala několik oblastí, na které je potřeba se zaměřit, a vyzvala Komisi, aby jí pak sdělila, jak si vede při plnění těchto závěrů. V roce 2000 se proto objevuje Zpráva Komise o pokroku při plnění závěrů Rady ohledně cestovního ruchu a zaměstnanosti69, která má charakter jakéhosi prozatímního sdělení informujícího o použitých metodách a doposud podniknutém úsilí pod záštitou Komise. Mezi tři hlavní cíle, o které je usilováno, patří zvýšení povědomí o trendech, potřebách a překážkách v odvětví evropského cestovního ruchu, sběr informací a zajištění přístupu k nim a také zlepšení přístupů a strategií rozvíjených v rámci existujících politik (jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni celého Společenství). Jako nejvhodnější prostředek, jehož pomocí může být daných cílů dosaženo, byl shledán Poradní výbor pro cestovní ruch, protože je strukturou zprostředkovávající výměnu informací i spolupráci. [71] Pro úspěšnou realizaci byly rovněž pod záštitou Komise vytvořeny čtyři pracovní skupiny, které měly za úkol definovat základní oblasti pro rozvoj cestovního ruchu v Evropě a připravit podklady pro dokument s novým přístupem k tomuto odvětví. Provedly také analýzu relevantních politik, opatření a nástrojů na úrovni jednotlivých států i na úrovni celého Společenství, z níž jako politiky nejdůležitějšího významu vzešly politika zaměstnanosti, politika dopravy, politika vzdělání, politika životního prostředí a regionální politika. Pracovní skupiny začaly pracovat v roce 2000 pod vedením Poradního výboru a měly následující úkoly: [16,66,71] Skupina A: usnadnění výměny a předávání informací, zejména prostřednictvím nových technologií, Skupina B: zlepšení školení s cílem zvýšit kvalifikaci pracovníků v odvětví cestovního ruchu, Skupina C: zlepšení kvality produktů cestovního ruchu, Skupina D: podpora ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje cestovního ruchu. V roce 2001 byla ustavena dodatečná skupina E, která se zabývala kontrolou dopadu a využití služeb založených na informačních a komunikačních technologiích (dále jen IKT) v odvětví cestovního ruchu. [16] Co se týče přístupu k cestovnímu ruchu, tak je třeba zmínit, že došlo k poznatku o důležitosti zapojení odborníků ze společensko-hospodářských oblastí i širší veřejnosti do celého procesu. Se vznikem pracovních skupin došlo také k založení elektronické komunikační základny, jež měla za úkol zjednodušit výměnu informací a vytvořit databázi obsahující veškeré dokumenty, které souvisely s obsahem práce pracovních skupin (dochází k využití nových poznatků v oblasti IKT). Pracovní skupiny formulovaly několik doporučení; patřila mezi ně např. stálá podpora MSP nebo vytvoření nástrojů pro analýzu a evaluaci provedených opatření. [16,71] 69

COM /2000/696 FINAL 32

V roce 2001 se objevuje další Zpráva Komise o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu (1997-1999)70. Cílem této zprávy je upozornit na to, jak se opatření přijatá v rámci jiných politik Společenství promítají do cestovního ruchu. Z toho pak vyplývá nutnost zohledňovat cíle cestovního ruchu při přípravě legislativy, která sama o sobě s cestovním ruchem nesouvisí. Veškerá opatření vycházela z toho, že cestovní ruch optimálně přispívá k naplnění základních cílů Společenství. Vzhledem k tomu, že cestovní ruch ovlivňuje spoustu dalších odvětví, stal se jednou z oblastí, pro kterou bylo využito financování ze strukturálních fondů. Také je značně podporován Iniciativami Společenství (INTERREG IIA71, LEADER II72). K rozvoji udržitelného cestovního ruchu přispívají i opatření Společenství v oblasti kultury nebo vzdělávání (např. program LEONARDO DA VINCI zaměřený na podporu inovací a zvyšování kvality odborného vzdělávání). Odvětví cestovního ruchu v EU má poněkud specifickou strukturu, protože 95% podniků zde tvoří mikro-podniky73. Proto ve sledovaném období bylo provedeno mnoho opatření ke zlepšení konkurenceschopnosti MSP (např. Třetí víceletý program pro malé a střední podniky v EU 1997-200074). [72] Teroristické útoky v USA ukázaly, jak moc je cestovní ruch ovlivněn vnějšími vlivy a jak velkou roli hrají v rozvoji tohoto odvětví mír, porozumění národů a bezpečnost dopravy. Tyto události se samozřejmě projevily v poklesu poptávky po cestování (zejména v letecké dopravě), ale různé další vlivy se nepříznivě promítly do celého sektoru cestovního ruchu (např. nevyužité ubytovací kapacity a menší využívání letecké dopravy zapříčinily propouštění zaměstnanců v odvětví). Jako reakce na tyto události se objevila Zpráva Komise po zasedání Evropské Rady 21. září: Situace v odvětví evropského cestovního ruchu75. Evropské odvětví cestovního ruchu zde vyjádřilo několik přání ohledně opatření, jež je nutno provést k oživení poptávky v odvětví. V prvé řadě je třeba propagovat Evropu na zámořských trzích jako bezpečnou destinaci. Nutné je samozřejmě zavést opatření pro zvýšení bezpečnosti cestujících a tato opatření koordinovat a kontrolovat na celoevropské úrovni. V následujícím období by se mělo více než kdy jindy stavět na spolupráci a také by měly být mezinárodním vztahům poskytnuty nové impulsy, aby byla znovu obnovena důvěra a bezpečnost. [73]

3.1

„Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“

S přihlédnutím k doporučením pracovních skupin předložila Komise v listopadu 2001 sdělení Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu76, které je výsledkem dlouhodobého procesu úvah a konzultací zaměřených na vytvoření nového přístupu k cestovnímu ruchu EU. Jak již bylo dříve zmíněno, daly závěry Rady v oblasti cestovního ruchu a zaměstnanosti zveřejněné v roce 1999 vzniknout nové dynamice mezi hlavními aktéry cestovního ruchu. Dokument si klade za cíl upevnit tuto dynamiku následujícími návrhy: [16,74,75] - stanovit rámec založený na metodě otevřené spolupráce a koordinace činností mezi všemi aktéry cestovního ruchu (tato metoda začala být rozvíjena na zasedání Evropské rady v Lisabonu a je v souladu s principy nedávno schválené Bílé knihy o evropské vládě77),

70 71 72 73

74 75 76 77

COM/2001/171 FINAL podpora přeshraniční spolupráce mezi regiony se zřetelem na rozvoj hospodářství a sociálně-ekonomickou integraci v příhraničních oblastech rozšířená Iniciativa Společenství pro rozvoj venkova s důrazem na inovační aspekt projektů dle doporučení Komise týkající se definice malých a středních podniků, OJ L 124/2003 (v roce 2005 nahradilo původní doporučení Komise 96/280/EC, OJ L 107/1996) se jedná o podnik, jenž zaměstnává méně než 10 osob a jeho roční obrat a roční bilanční úhrn nepřekračuje 2 000 000 EUR rozhodnutí Rady 97/15/EC, OJ L 6/1997 COM/2001/668 FINAL COM/2001/665 FINAL COM/2001/428 FINAL 33

-

učinit různá opatření s cílem zvýšit konkurenceschopnost podniků v odvětví cestovního ruchu a tím podporovat dlouhodobě udržitelný rozvoj cestovního ruchu v EU a jeho přínos pro vytváření nových pracovních míst.

Tento dokument měl představovat nový přístup k evropskému cestovnímu ruchu a posilovat jeho význam pro naplňování globálních cílů EU (především v oblasti zaměstnanosti a regionálního rozvoje). Nejvýznamnějším opatřením zavedeným na základě této strategie se stalo „Evropské fórum cestovního ruchu“, které se poprvé uskutečnilo v roce 2002 v Bruselu a od té doby se koná každoročně. Účastní se ho přední zástupci průmyslu cestovního ruchu, jakož i zástupci evropských institucí a vlád členských států, čímž by měla být zaručena účinná spolupráce všech aktérů. Dokument definuje deset oblastí, které jsou stěžejní pro další rozvoj cestovního ruchu, prezentuje nové trendy a výzvy týkající se cestovního ruchu a také navrhuje opatření, jimiž lze vytyčených cílů dosáhnout. Ve sdělení se hovoří o vzestupném přístupu k cestovnímu ruchu (tzv. „bottom up“), který přisuzuje stěžejní význam při aplikaci směrnic Společenství nebo rozvíjení souvislých strategií právě místním organizacím cestovního ruchu. [16,74,75] Komise se domnívá, že je třeba podporovat adaptaci odvětví na rozvoj trhu. Tato adaptace vyžaduje především rozvoj nabídkové strany, kvality nabízeného produktu a dostupnost kompetentních lidských zdrojů schopných využívat soudobé metody řízení, zejména s důrazem na potřeby MSP. Cestovní ruch je odvětvím s komplexním produktem, který však je ovlivněn velice roztříštěnou nabídkou. Jinak řečeno, jednotlivé složky celého řetězce (např. cestovní kanceláře, hotely, dopravci apod.) nabízí pouze jediný element celkového produktu, avšak spokojenost zákazníka je určena celkovou kvalitou všech využitých služeb. Proto tedy když selže jen jediný článek řetězce, ponese následky celé odvětví. [74] Velice důležitým krokem je rozhodnutí Komise a členských států o přijetí opatření k vytvoření satelitních účtů pro cestovní ruch78 (dále jen TSA), které by detailně analyzovaly poptávku po zboží a službách souvisejících s cestovním ruchem ve vzájemném vztahu s nabídkou těchto produktů v rámci dané ekonomiky. Kromě toho by také zjišťovaly vzájemnou interakci nabídky a ostatních ekonomických aktivit. TSA představují jednotný a kompatibilní systém statistických informací, který umožňuje mezinárodní komparaci údajů z oblasti cestovního ruchu. Jejich cílem však není pouze vytvoření mezinárodně porovnatelných ukazatelů, ale i umožnění komplexní analýzy cestovního ruchu z ekonomického hlediska. TSA byly zavedeny především proto, že národní účty nepostihují všechny aspekty ekonomiky – TSA z národních účtů čerpají, ale zdůrazňují konkrétní aspekty ekonomiky odvětví, které v souboru národních účtů není identifikováno adekvátně. Zajisté je na místě zmínit, že se cestovní ruch stal prvním odvětvím, jež má mezinárodní standardy pro měření ekonomického přínosu schválené OSN, protože tato skutečnost nepochybně posílila postavení tohoto odvětví v zájmové sféře vlád. [74,76] Posledním opatřením velkého významu bylo rozhodnutí o nutnosti implementování Agendy 2179 do evropské politiky cestovního ruchu. Implementace principu udržitelného rozvoje je stále více považována za přidanou hodnotu v image destinace. Agenda 21 se zabývá např. ochranou přírodních zdrojů a životního prostředí, chudobou nebo sociální zodpovědností podniků. [74] K dokumentu vydává stanovisko EHSV80, který uvítal nejen sdělení Komise, ale také předložené závěry a doporučení pěti pracovních skupin. Výbor se domnívá, že přijetí právní úpravy pro cestovní 78

na vytvoření TSA se podílely UNWTO, OECD a Eurostat Programový dokument OSN z konference v Rio de Janeiro v roce 1992, jenž má za cíl zefektivnit spotřebu energie a surovin či odstranit chudobu. Jedná se vlastně o strategii udržitelného rozvoje; její rozpracování do podmínek měst a regionů se označuje jako „Místní Agenda 21“. 80 OJ C 61/2003 34 79

ruch je důležité a velice užitečné, protože umožní rozvoj potenciálu odvětví. Chce také vytvořit evropskou síť informačních a poradních středisek cestovního ruchu. Rozšiřování poptávky a existence nových požadavků na turistické služby vede ke vzniku nových podniků, pro jejichž úspěšný rozvoj je zapotřebí, aby jim byla poskytnuta podpora a poradenství. [77] Otázkou vlastně je, proč EU stále ještě neposkytla cestovnímu ruchu právní základ. Je tomu tak proto, že ne všichni poslanci jsou přesvědčeni o tom, že opatření budou skutečně účinnější jenom díky tomu, že budou učiněna v Bruselu. Navíc nechtějí, aby byl porušen princip subsidiarity. Argumentem proti však je to, že právní základ cestovního ruchu by neznamenal náhradu státní politiky politikou Společenství, ale pouze by přispěl k přijetí politiky prospěšné pro Evropu a vytvořil předpoklady pro to, aby Evropa obstála v mezinárodní konkurenci. [78]

3.2

Opatření Evropské unie realizovaná do roku 2005

V období zvýšené spolupráce členských zemí realizované na základě strategie „společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“ se uskutečnily tři důležité konference. Vilamourská konference v roce 2000 přinesla požadavek na zlepšení koordinace národních politických koncepcí a na politické uznání úlohy cestovního ruchu. Konference v Lille v témže roce jednala o rozvoji evropského cestovního ruchu na obecné rovině a konference v Bruggách v roce 2001 se zabývala tématem „cestovní ruch pro všechny“, což znamená zpřístupnění cestovního ruchu znevýhodněným skupinám obyvatel, jako jsou např. mladí nebo naopak staří lidé, občané žijící na pokraji chudoby či osoby s handicapem. V důsledku toho byl rok 2003 vyhlášen „Evropským rokem pro občany s handicapem“81 s cílem chránit tyto občany před diskriminací ve výkonu jejich práv. [16] Do popředí se stále více dostávají alternativní formy cestovního ruchu. Výbor regionů ve svém Stanovisku k tématu „ Meziregionální projekty venkovského cestovního ruchu na pozadí Agendy 21“ 82 upozornil na to, že venkovský cestovní ruch přispívá k vytváření nových pracovních míst ve venkovských oblastech a je důležitým faktorem sociálního a kulturního rozvoje. Domnívá se, že meziregionální projekty obohacují nabídkovou stranu v cestovním ruchu, a proto požaduje, aby u projektů venkovského cestovního ruchu byly zohledňovány nejen ekonomické, ale také ekologické a sociální složky a také aby tyto projekty byly podporovány finančně, ale i co se týče např. poradenství. Jak již napovídá název dokumentu, měl by být u všech opatření posílen důraz na udržitelnost. [79] Jako reakce na dokument „Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“ se v roce 2002 objevuje Rezoluce Rady o budoucnosti evropského cestovního ruchu83. Byl to první dokument ze strany Rady, který se týkal výlučně cestovního ruchu. Rada se zde jednoznačně vyslovila pro zavedení TSA, díky nimž by se dal měřit a analyzovat vliv cestovního ruchu na hospodářství. Členské státy jsou tímto dokumentem žádány, aby zajišťovaly potřebné právní a statistické informace a aby usilovaly o harmonizaci indikátorů v oblasti cestovního ruchu za účelem komplexního ohodnocení činnosti tohoto odvětví po celé Evropě. Státy by měly podporovat dobrovolné použití indikátorů pro udržitelný rozvoj cestovního ruchu. Podniky z oblasti cestovního ruchu, stejně jako další aktéři, by se měly snažit posílit svou účast v evropských strukturách, aby tím zlepšily politické povědomí o otázkách cestovního ruchu, zejména co se týče příprav k zavedení TSA. Rovněž by se mělo posílit povědomí hospodářských aktérů o potřebnosti lepších informací a celoevropsky srovnatelných kritérií v problematice přístupu handicapovaných občanů k produktům a službám odvětví cestovního ruchu. 81 82 83

2001/903/EC: Council Decision of 3 December 2001 on the European Year of People with Disabilities 2003 OJ C 144/2001 OJ C 135/2002 35

Objevuje se zde i požadavek na etickou dimenzi cestovního ruchu s ohledem na zavádění nástrojů k potírání všech forem využívání žen a dětí a k boji proti chudobě v rozvojových zemích. Dokument připomíná významnou roli MSP v tomto odvětví a navrhuje, aby jim byl umožněn lepší přístup k finančním nástrojům, s jejichž pomocí budou moci zvýšit svůj hospodářský výkon a konkurenceschopnost. To samozřejmě zpětně pozitivně ovlivní celé odvětví cestovního ruchu. K naplnění daných cílů by mělo dopomoci využití nových IKT. [66,80] Stěžejním předpokladem pro dlouhodobý růst, konkurenceschopnost a komerční úspěch odvětví je jeho udržitelnost. Ta je však omezena přírodními, hospodářskými, sociálními a kulturními zdroji, které jsou ohroženy právě přílišným rozmachem cestovního ruchu. Proto si Evropská komise klade za cíl realizovat nové strategie, které budou splňovat podmínky udržitelnosti, ale současně budou přizpůsobeny měnícím se požadavkům na cestovní ruch a budou směřovat k dosahování vyšších zisků v odvětví. Této tematice se Komise věnuje ve svém sdělení Základní cíle pro udržitelnost evropského cestovního ruchu84. Nové trendy v cestovním ruchu jasně ukazují, že se jeho vývoj přesouvá od kvantity ke kvalitě. Produkty jsou z velké části založeny na kvalitě životního prostředí, kultuře a sociálním klimatu. Udržitelnost tedy jde ruku v ruce s kvalitou a oba tyto aspekty pak mají vliv na konkurenceschopnost. Klíčem k odbourání neudržitelných forem cestovního ruchu je především uvědomělé chování turistů a zainteresovanost veřejného i soukromého sektoru. Aktéři cestovního ruchu na všech úrovních již začali s vytvářením předpokladů pro udržitelnost a Komise zdůraznila, že je potřeba stavět na pozitivních dopadech již existujících politických konceptů a opatření Společenství a dále je rozšiřovat. K udržení atraktivity evropského cestovního ruchu musí být zachovány regionální rozmanitostí a musí na ně být nahlíženo jako na konkurenční výhodu. Poskytované služby musí být kvalitní a přitom přinášet užitek rezidentům. Kromě toho musí být podporována udržitelná mobilita v jednotlivých destinacích i mezi nimi. Jakkoli je stále více zdůrazňována globální spolupráce, zůstává cestovní ruch odvětvím, jehož opatření musí být primárně realizována na lokální úrovni (obecně je za cíl stanovena udržitelnost, ale každá oblast musí v rámci tohoto cíle přijmout opatření zohledňující lokální zvláštnosti). Komise považuje za optimální takový koncept, který bude založen na spolupráci a aktivní spoluúčasti více aktérů včetně spolupráce s mezinárodními organizacemi, protože tím bude zajištěna nejen výměna poznatků, ale i rychlejší zpětná vazba na dosažené výsledky. Komise zřídí skupinu „Udržitelnost v cestovním ruchu“, která bude řídit a kontrolovat koherentní realizaci určitých aktivit. Za pomoci tohoto systému může být periodicky předkládána zpráva o pokrocích dosažených v této oblasti. Komise bude rovněž podporovat spolupráci mezi jednotlivými aktéry, protože jsou prokázány synergické efekty mezi liberalizací obchodu, hospodářským růstem, ochranou životního prostředí a sociálním rozvojem. Velkou výzvou je především udržitelné řízení masového cestovního ruchu. [81] Výbor regionů vydává k tomuto dokumentu stanovisko85, v němž hodnotí Komisí předložené sdělení velice pozitivně, protože ho vnímá jako první relevantní vyjádření přístupu EU k výzvám udržitelnosti. Za přínos sdělení považuje především skutečnost, že jasně poukazuje na opatření, která musí být provedena (zejména ze strany regionů), aby se odvětví v této záležitosti posunulo z pouhé teorie k praxi. Jako dva největší problémy udržitelnosti byly definovány sezónnost, která je sice regionálním problémem, ale musí být řešena na úrovni Společenství, a dopravní zatížení. Výbor považuje za nutné, aby bylo v přiměřené míře posíleno pojítko mezi udržitelností a konkurenceschopností, protože to je nejlepší způsob, jak získat více přívrženců pro koncept udržitelnosti. Navzdory tomu, že evropské obyvatelstvo má zájem o udržitelný rozvoj a upřednostňuje kvalitní produkty šetrné k životnímu prostředí, jsou zatím v problematice udržitelnosti zaznamenány pouze malé pokroky. [82]

84

COM/2003/716 FINAL OJ C 121/2004 36 85

V roce 2004 se objevuje pracovní dokument Komise Zpráva o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu (2001-2002)86, který přiznává, že roky 2001 a 2002 byly pro cestovní ruch na celém světě těmi nejtěžšími za posledních padesát let kvůli důsledkům teroristických útoků. Od 1. ledna 2002 se začalo ve dvanácti zemích eurozóny platit eurem, což může mít na cestovní ruch velice pozitivní dopad, jelikož odpadne nutnost směňovat několik různých měn a navíc to povede k větší cenové transparentnosti. Ke zlepšení kvality produktů cestovního ruchu vydala Komise dvě studie (Harmonizační kritéria pro dobrou přístupnost turistických cílů a infrastruktur pro postižené občany a Metody a nástroje, jejichž pomocí lze měřit a dohlížet na kvalitu turistických cílů a služeb – indikátory a benchmarking). [83] EHSV definoval sezónní závislost za největší nevyřešený problém odvětví cestovního ruchu. Není divu – sezónní charakter cestovního ruchu způsobuje značnou asymetrii turistické činnosti a má dalekosáhlé důsledky pro podniky i jejich zaměstnance, což se ve výsledku negativně projevuje v celkové kvalitě produktu. Ve svém Stanovisku ke „Společensky udržitelnému cestovnímu ruchu pro každého“87 definoval Výbor deset specifických aspektů udržitelného cestovního ruchu a ke každému z nich uvedl deset návrhů na opatření. Bylo tedy nastíněno celkem sto různých iniciativ, jejichž cílem mělo být zajištění udržitelného cestovního ruchu 21. století. [84] Tabulka č. 2: Aspekty udržitelného cestovního ruchu a navrhovaná opatření ekologické a sociální aspekty cestovního ruchu, zavedení kampaně o udržitelném chování turistů během dovolené, respektování „Etického kodexu cestovního ruchu“ vydaného UNWTO, v němž je sexuální turistika výslovně uvedena jako neetická vytvářet více kvalitnějších pracovních míst, další vzdělávání pracovníků, přizpůsobení se Zaměstnanost novým organizačním a manažerským metodám v odvětví, respektování práv zaměstnanců zlepšení jejich konkurenceschopnosti a zvýšení sociální zodpovědnosti, dialog všech Podniky aktérů Společenské podpora forem cestovního ruchu, které přispívají k zachování místních zvyklostí, aktivní dopady zapojení rezidentů do plánování budoucích záměrů destinace diverzifikace produktů pro lepší časové rozložení turistické aktivity během celého roku, Sezónnost kombinace sezónně závislé nabídky s jiným neturistickým odvětvím Kulturní dědictví podpora místních aktivit a řemesel, kulturní management dostupnost cestování pro handicapované občany a vytvoření jednotných právních předpisů na všech úrovních, respektování specifických nároků postižených osob, vnímání Cestovní ruch pro této formy cestovního ruchu jako konkurenční výhody umožňující diverzifikaci produktů všechny cestovního ruchu Ochrana životního podpora udržitelné mobility, zachování ekosystémů, motivace turistů k nákupu produktů prostředí šetrných k životnímu prostředí a jejich zájem o ochranu přírody respektování místních zvyklostí, zajištění bezpečnosti turistů i rezidentů, boj proti násilí Mír a solidarita a sexuálnímu vykořisťování, mír jako základní předpoklad udržitelného rozvoje spoluzodpovědnost sociálních partnerů (odbory a svazy zaměstnavatelů) při koncipování Aktéři cestovního aktivit cestovního ruchu ruchu Zdroj: vytvořeno autorkou Turista jako spotřebitel

Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu (Evropské ústavní smlouvy)88, který měl změnit EU na organizaci s jedinou právní subjektivitou, zjednodušit soubor právních nástrojů a zvýšit míru demokracie v EU, již obsahoval odkaz na cestovní ruch, ale vnímal ho pouze jako podpůrnou, koordinační a doplňkovou činnost. Část III (Politiky a fungování Unie) oddíl 4, článek III-281 obsahuje následující text:

86

SEC/2004/24 OJ C 32/2004 88 OJ C 310/2004 87

37

1. Unie doplňuje činnost členských států v oblasti cestovního ruchu, zejména podporou konkurenceschopnosti podniků Unie v této oblasti. Za tímto účelem je činnost Unie zaměřena na: a) podporu vytváření příznivého prostředí pro rozvoj podniků v této oblasti; b) podporu spolupráce mezi členskými státy, zejména výměnou zkušeností. 2. Evropský zákon nebo rámcový zákon stanoví zvláštní opatření určená na doplnění činností, které členské státy provádějí k dosažení cílů uvedených v tomto článku, s vyloučením harmonizace právních předpisů členských států. [85] Jak je však známo, byl tento cíl příliš ambiciózní a v několika členských státech nebyl v referendech přijat, proto tedy cestovní ruch nadále zůstává bez právního podkladu.

3.3

Aktivity Evropské unie v roce 2005

Evropský parlament se shodl na názoru, že se cestovní ruch v příštích desetiletích musí radikálně změnit – měl by brát ohled na potřeby mobility starších občanů, více zohledňovat bezpečnostní aspekty a především usilovat o ochranu životního prostředí a kulturního dědictví. Je zapotřebí realizovat politiku, která pomůže zviditelnit historické a turistické dědictví v Evropě a nabídne základ pro posílení evropské identity a soudržnosti. Parlament k této příležitosti publikoval Usnesení o nových perspektivách a nových výzvách pro udržitelný evropský cestovní ruch89, v němž připomněl nutnost všech druhů spolupráce a partnerství, které zlepší odborné vzdělání a v důsledku toho i kvalitu pracovní síly a konkurenceschopnost odvětví. Komise a členské státy dostávají podnět k tomu, aby zřídily kontaktní skupinu, která by při teroristických útocích nebo během přírodních katastrof byla schopna na základě minulých zkušeností navrhnout optimální opatření pro koordinovanou reakci k zajištění ochrany turistů. Parlament poukazuje na úskalí související s masovým cestovním ruchem (především nekontrolovatelné rozšiřování ubytovacích a dopravních kapacit, které ohrožují nejen přírodní, ale i socioekonomickou rovnováhu destinace). Proti sezónnosti působí alternativní formy cestovního ruchu jako např. kongresový, obchodní, lázeňský nebo kulturní cestovní ruch. Cestovní ruch by bylo vhodné prezentovat jako formu kulturního obohacení a stavět ho na kvalitě životního prostředí. [86,87] Parlament prakticky současně s tímto dokumentem vydal ještě jedno usnesení, a sice Usnesení o cestovním ruchu a rozvoji90. Zde na cestovní ruch nahlíží z několika pohledů, a proto jsou i jednotlivá doporučení formulována do několika skupin. V první řadě je cestovní ruch chápán jako faktor hospodářského růstu. Je neodmyslitelnou součástí každé rozvojové politiky a projekty v oblasti nových IKT či dopravních cest nepřispívají pouze k rozšíření turistických aktivit v rozvojových zemích, nýbrž mají pozitivní dopad na rezidenty i celé odvětví cestovního ruchu. Parlament žádá Komisi, aby uvažovala o možnosti posílení technického aparátu, jenž se na GŘ zabývá cestovním ruchem, vzhledem k tomu, že stále roste počet realizovaných iniciativ. Komise se však v diskuzi k tomuto tématu vyjádřila, že myšlenku zřízení GŘ výlučně pro cestovní ruch nepodporuje. Na cestovní ruch je rovněž nahlíženo jako na faktor ochrany ţivotního prostředí, faktor zdravotní péče a vzdělávání, faktor demokracie a politické rovnováhy, ale bohužel i faktor porušování předpisů a faktor různých zneuţití. Globální terorismus namířený proti demokracii se nejvíce dotýká cestovního ruchu a postihuje ve velké míře turisty a civilní obyvatelstvo. V některých zemích je cestovní ruch provázán s porušováním lidských práv (sexuální zneužívání dětí nebo dětská práce). Parlament tedy vyzývá k boji proti těmto činnostem a nabádá Komisi k prosazení etických standardů v cestovním ruchu pomocí zavedení certifikovaného označení „ Evropský spravedlivý cestovní ruch“. 89

2004/2229 (INI) 2004/2212 (INI) 38 90

Co však ve zprávě v souvislosti s touto tematikou není vůbec zmíněno, je obchod s drogami, který se stává stále rozšířenějším jevem doprovázejícím cestovní ruch. [88,89] EHSV předkládá v tomto roce čtyři stanoviska, což svědčí o tom, že se cestovní ruch stále více dostává do centra zájmu. Stanovisko k politice cestovního ruchu a spolupráci veřejného a soukromého sektoru91 navazuje na cíle definované již ve „Stanovisku EHSV k sociálně udržitelnému cestovnímu ruchu pro každého“ a jeho účelem je navrhnout metody spolupráce mezi soukromým a veřejným sektorem a koordinační mechanismy pro činnost jednotlivých subjektů. Spolupráce obou sektorů se v praxi zatím vždy osvědčila a to bez ohledu na to, jak důležitý nebo jak hodně rozvinutý cestovní ruch v jednotlivých státech je. Vztahy mezi soukromým a veřejným sektorem mohou mít různý charakter (rozpor, soužití, koordinace či spolupráce), přičemž za jediný možný pro prosazení cíle udržitelnosti je poslední zmíněný. Jedná se o scénář, ve kterém každý ze sektorů sleduje vlastní zájmy, ale existuje jednota v cílech ve vztahu k praxi, strategiím a dokonce i k politikám. Takovéto spolupráce může být dosaženo sdílením zkušeností a realizací dlouhodobých investičních projektů. Úkolem spolupráce obou sektorů by mělo být zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti a životaschopnosti odvětví cestovního ruchu. Společný postup zvyšuje účinnost a viditelnost přijatých opatření. Klíčová je také spolupráce v oblasti zajištění odborné přípravy a zvýšení profesionality zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že v rozšířené EU dochází ke změně struktury nabídky i poptávky, navrhuje EHSV, aby Komise zvážila vytvoření Evropské rady pro cestovní ruch, která by se zabývala analýzou informací o rozvoji odvětví a její práce by navazovala na dohody, jichž bylo dosaženo na Evropském fóru cestovního ruchu. [90] Ve Stanovisku k tématu „Cestovní ruch a sport: budoucí úkoly pro Evropu“ 92 Výbor připomíná, že cestovní ruch a sport jsou navzájem propojeny a napomáhají trvale udržitelnému rozvoji ekonomiky z hlediska společenského i ekonomického. Přispívají k dosažení cílů Lisabonské strategie, podle které by se měla Evropa stát nejkonkurenceschopnější světovou ekonomikou. Smlouva o Ústavě pro Evropu obsahuje nejen odkaz na cestovní ruch, ale i článek týkající se sportu. Právní uznání obou těchto odvětví v návrhu Ústavní smlouvy je velice důležité pro rozvoj konkurenceschopnosti podniků činných v odvětví cestovního ruchu. Cestovní ruch, sport a kultura musí být dostupné všem občanům. Sport sice využívá výhod infrastruktury a služeb cestovního ruchu, ale na druhou stranu také generuje spoustu příležitostí pro rozvoj cestovního ruchu. Moderní turisté vyhledávají komplexní dovolenou, během níž uspokojí nejen rekreační, ale např. také sportovní a kulturní potřeby. Mezi cestovním ruchem a sportem se utváří složité vazby, které mají vliv na oblast hospodářskou, sociální a dokonce i na oblast životního prostředí. Proto je při organizaci sportovních akcí nutné respektovat všechny zásady trvalé udržitelnosti a velká pozornost by měla být věnována obcím (bylo by vhodné plánovat veškerou infrastrukturu tak, aby mohla být v budoucnu využita rezidenty). EHSV zastává názor, že sport napomáhá šíření dialogu a vytváří nové příležitosti pro setkávání lidí. Kromě toho sportovní akce podporují rovnoměrnější rozložení cestovního ruchu během celého roku, čímž bojují proti sezónnosti. Na evropské úrovni by mělo dojít k horizontální integraci obou odvětví, aby mohl být jejich potenciál realizován na sociálně-ekonomickém i kulturním poli. Evropa má před sebou úkol vytvořit ekonomicky i společensky stabilní rámec, který znemožní veškeré formy vyloučení ze společnosti a umožní přístup k cestovnímu ruchu a sportu všem občanům bez výjimky. [91] Jedním ze strategických cílů EU je dosažení harmonického rozvoje celého území, což znamená zajištění lepší integrace méně rozvinutých regionů. EHSV se domnívá, že vhodnou cestou ke sblížení méně vyspělých regionů s těmi vyspělejšími je využití potenciálu cestovního ruchu. Nesmí však dojít k tomu, že se cestovní ruch stane jediným ekonomickým zdrojem těchto oblastí – ekonomiky regionů je třeba diverzifikovat. Výbor ve svém Stanovisku na téma „Jak docílit lepšího začlenění regionů 91 92

OJ C 74/2005 OJ C 157/2005 39

postižených trvalými přírodními a strukturálními znevýhodněními“93 navrhuje, aby evropská politika pro tyto oblasti byla založena na vytváření „rovných příležitostí“ a aby doplňovala opatření přijatá jako součást politiky hospodářské a sociální soudržnosti. Ke zmírnění důsledků izolovanosti představují vhodný nástroj nové IKT, jelikož překonávají časová a vzdálenostní omezení. Výbor zdůrazňuje, že tyto oblasti disponují velkým potenciálem pro cestovní ruch, protože ještě nebyly zasaženy masivním přívalem turistů. [92] Po velkém rozšíření EU v roce 2004 se Výbor rozhodl vydat Stanovisko na téma „Politika cestovního ruchu v rozšířené EU“94, které mělo být prvním dokumentem analyzujícím cestovní ruch v novém evropském kontextu. Do přípravy dokumentu byli zapojeni i zástupci nových členských států, pro něž bude cestovní ruch znamenat velkou příležitost k hospodářskému rozvoji. Cílem tohoto stanoviska je prozkoumat společné prvky budoucí evropské politiky cestovního ruchu a navrhnout opatření, jež by splnila požadavky udržitelnosti a zároveň byla hnací silou pro hospodářský a sociální vývoj zemí. Proces rozšiřování EU s sebou přináší rozšíření nabídky produktů cestovního ruchu a na druhou stranu i zvýšení poptávky po těchto produktech. Zvýšená poptávka je vyvolána nárůstem počtu osob, jež se nyní mohou pohybovat po EU bez zvláštních omezení, vyšší životní úrovní a také zlepšováním a budováním nové dopravní a komunikační infrastruktury. Výbor je názoru, že úkolem nové politiky cestovního ruchu pro rozšířenou Evropu by se mělo stát úsilí o trvalou zaměstnanost a respektování turisty jako spotřebitele produktu velice komplexní povahy. Institucionální spolupráce může mít podobu pilotních projektů (např. Evropský projekt sociálního cestovního ruchu, který přispívá k zajištění přístupu k cestovnímu ruchu všem bez rozdílu). [93]

3.4

Obnovená politika Evropské unie v oblasti cestovního ruchu

V roce 2005 Evropská komise navrhla obnovení Lisabonské strategie a jako prioritní úkoly stanovila zajištění vyššího trvalého růstu odvětví a většího počtu lepších pracovních pozic95. Obnovená Lisabonská strategie je součástí základního cíle, jenž je ve Smlouvě definován jako „zvýšení prosperity a zlepšení udržitelných podmínek pro současné i budoucí generace“. [94] Cestovní ruch stojí v tomto období před třemi zásadními výzvami, na které je nutné jednotně zareagovat. První výzvu představuje demografický vývoj a současná skladba obyvatelstva. Velice početnou se stává skupina obyvatel nad 65 let, jejíž zájem o zdravý životní styl a viditelně vyšší kupní síla z ní činí klientelu, která bude schopna zmírnit koncentraci aktivit pouze na vrcholnou sezónu. Celkově dochází ke změnám v poptávce - lze zaznamenat nárůst zájmu např. o zdravotní cestovní ruch nebo o cestovní ruch spojený s kulturním a přírodním dědictvím. Druhou výzvou je mezinárodní konkurence vyvolaná globalizací a technickým pokrokem. Tato konkurence představuje pro Evropu stále větší hrozbu. Evropa však disponuje vysokou úrovní služeb, má jedinečnou geografickou koncentraci přitažlivých míst a také ohromné kulturní dědictví, což představuje velké konkurenční výhody. Pro zachování přírodního a kulturního dědictví však je nezbytnou podmínkou existence udržitelného cestovního ruchu, který současně představuje třetí hlavní výzvu. Pokud bude udržitelnost začleněna do všech oblastí průmyslu cestovního ruchu, podaří se uhájit konkurenční výhody, díky nimž je Evropa nejpřitažlivější světovou turistickou destinací. Vhodným způsobem, jak ke všem těmto výzvám přistupovat a současně realizovat cíle Lisabonské strategie, je zlepšení konkurenceschopnosti. Proto se v roce 2006 objevuje sdělení Komise Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu – Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch96, které objasňuje všechny tyto aktuální výzvy 93

OJ C 221/2005 OJ C 255/2005 95 COM/2005/24 FINAL 96 COM/2006/134 FINAL 40 94

a jako reakci na ně zamýšlí „uvést do chodu“ novou koncepci evropské politiky cestovního ruchu. Tato nová politika bude založena na zkušenostech získaných v minulosti a také na definování realistických cílů, které budou společné všem subjektům (jak těm s rozhodovací pravomocí, tak např. rezidentům). Měla by být doplňkem k politikám vykonávaným členskými státy a měla by pro ně mít přidanou hodnotu. Nový model cestovního ruchu musí být založen na kvalitě a udržitelnosti cílů, současně ale také vyžaduje koordinaci všech opatření, která přímo či nepřímo ovlivňují cestovní ruch. [16,94,95,96] Mezi opatření realizovaná v rámci „obnovené politiky“ bude patřit zlepšení právní úpravy, které Komise definovala ve svém sdělení Zlepšení právní úpravy v oblasti růstu a pracovních míst v Evropské unii97. Revidovaný přístup je zaměřen na zjednodušení současných evropských předpisů a hodnocení dopadů nových návrhů na cestovní ruch. Dalším důležitým opatřením bude koordinace všech politik Společenství, které cestovní ruch ovlivňují. Většina kroků k podpoře konkurenceschopnosti evropského cestovního ruchu se uskutečňuje za pomoci nástrojů politiky podnikání. Je však třeba posuzovat dopady všech politik, a proto budou každoročně určeny aktivity, u nichž bude již v raném stadiu třeba identifikovat jejich dopad na konkurenceschopnost odvětví cestovního ruchu. Interaktivní proces vedení konzultací se zúčastněnými stranami cestovního ruchu se v minulosti osvědčil, bude se tedy neustále pracovat na jeho zdokonalování. Aktuální výzvou se pro všechny účastníky stane připravovaná Zelená kniha o námořních záležitostech, jež se bude týkat pobřežního a mořského cestovního ruchu. Pro období let 2007-2013 se předpokládá zlepšení využívání finančních nástrojů ze strukturálních fondů. Pro posílení strategického významu cestovního ruchu v rámci obecné evropské politiky Komise navrhuje nadále podporovat cestovní ruch prostřednictvím každoročně se konajícího Evropského fóra cestovního ruchu, ale také vytvořením portálu www.visiteurope.com, který přispěje k propagaci turistických cílů. Bude rovněž provedena harmonizace TSA, aby byly dostupné aktuální, relevantní a porovnatelné informace, protože jedině na základě aktuálních údajů budou evropské instituce schopny přijímat strategická rozhodnutí, která Evropu udrží v čele žebříčku nejnavštěvovanějších destinací. To, zda „obnovená politika“ cestovního ruchu bude úspěšná, závisí na tom, jak ji subjekty na jednotlivých úrovních přijmou a především na tom, do jaké míry se na ní budou aktivně podílet. [16,94,95,96] EHSV vydává k tomuto sdělení stanovisko98, ve kterém vítá rozhodnutí Komise napojit konsolidovanou politiku cestovního ruchu na obnovenou Lisabonskou strategii. Domnívá se však, že by měla nová opatření být podrobněji rozpracována (definovat přesně postup a nástroje), a proto znovu doporučuje, aby vznikla Evropská rada pro cestovní ruch, popř. aby byla také založena Evropská agentura pro cestovní ruch. Výbor vytýká Komisi, že ve svém sdělení nevěnuje příliš velkou pozornost IKT a jejich roli v novém plánu pro cestovní ruch, protože v příštích letech by měla být v odvětví cestovního ruchu prioritou i práce na výzkumu a vývoji s cílem zlepšit využití těchto technologií. [97] Neméně důležité je usnesení Evropského parlamentu k tomuto dokumentu99. Parlament se shoduje na tom, že je třeba zjednodušit postupy předkládání žádostí o víza a snížit cenu víz, aby se Evropa stala přístupnější pro občany ze třetích zemí, nicméně zdůrazňuje, že toto zjednodušení musí být slučitelné s bezpečnostními předpisy a nesmí se uskutečnit na úkor boje proti ilegálnímu přistěhovalectví, organizovanému zločinu nebo terorismu. Konstatuje, že ve členských státech neexistuje harmonizace norem kvality turistického ubytování, což snižuje transparentnost odvětví a především znesnadňuje spotřebiteli výběr ubytovacího zařízení. Komise je proto vyzvána, aby společně s dalšími aktéry stanovila metodiku pro vytvoření norem kvality ubytovacích služeb. 97

COM/2005/97 FINAL OJ C 325/2006 99 2006/2129(INI) 98

41

Parlament navrhuje, aby byly zjednodušeny postupy pro získání finanční podpory pro MSP. Komise by rovněž měla finančně podporovat alternativní formy cestovního ruchu (např. sociální a zdravotní turistiku, ekoturistiku, agroturistiku), protože vytvářejí nová pracovní místa a pomáhají bojovat se sezónnosti. Členské státy jsou vybízeny k tomu, aby využily možností celoživotního vzdělávání, které jim nabízí Evropský sociální fond (dále jen ESF). [98] V návaznosti na „obnovenou politiku“ se začaly uplatňovat programy komplexního rozvoje destinací, protože Komise shledala, že hlavním nástrojem k tomu, aby si Evropa udržela své postavení na mezinárodním trhu, je vzdělávání. V oblasti cestovního ruchu byl proto vytvořen program „Tourism Learning Areas“. Tento program má představovat komplexní podporu rozvoje v oblasti cestovního ruchu založenou na vzdělávání a multisektorálním přístupu. Cílem je posílit kvalitu i kvantitu produktů a služeb poskytovaných v evropských regionech. [16]

3.5

Aktivity Evropské unie v letech 2006-2009

EHSV se snaží podporovat myšlenku vytvoření evropského modelu cestovního ruchu, jenž by nebyl založen na pravidlech, ale spíše na zásadách jako jsou např. trvale udržitelný rozvoj, bezpečí spotřebitelů, spolupráce všech aktérů nebo jeho dostupnost všem bez rozdílu. Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Příspěvek cestovního ruchu k sociálně-ekonomické obnově v upadajících oblastech“100 považuje za důležitý prvek evropského modelu cestovního ruchu právě pozitivní přínos cestovního ruchu k hospodářské i sociální obnově v upadajících oblastech. Cestovní ruch představuje pro tyto oblasti velkou příležitost, protože je zdrojem ekonomických aktivit a vytváří pracovní příležitosti. Dobrým řešením pro obnovu těchto oblastí jsou samozřejmě i evropské strukturální fondy. Ve spoustě upadajících oblastí byla realizována jednostranná průmyslová aktivita na základě přírodních, geografických nebo geologických důvodů. To často souviselo s nerespektováním a následným zhoršováním stavu životního prostředí – proto by nově vznikající iniciativy měly být zaměřeny na udržitelný rozvoj oblastí a na tvorbu pracovních míst, což souvisí s nutností rekvalifikace obyvatel. Je zapotřebí, aby tyto oblasti byly uvedeny do původního stavu, co se týče kvality životního prostředí – to s sebou nese ochotu podniků nést společenskou zodpovědnost spojenou s úhradou nákladů vzniklých v důsledku průmyslové činnosti. [99] Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Cestovní ruch a kultura: dvě síly pro růst“ 101 si klade za cíl připomenout evropským institucím skutečnost, že kultura může mít na cestovní ruch v Evropě pozitivní vliv, a současně je požádat, aby se aktivně zapojily do ochrany kulturního bohatství tohoto kontinentu. Na kulturním bohatství lze založit konkurenční výhodu, protože není přemístitelné ani nahraditelné. EU je oblastí s nejvyšší mírou výskytu kulturních památek a cestovní ruch spojený s kulturou zaznamenává v poslední době nárůst. Tato forma cestování nemá pouze ekonomickou hodnotu, ale podporuje také rozvoj evropské integrace, evropské identity a sociálních hodnot. Je však potřeba, aby občané EU získali povědomí o přírodním a kulturním bohatství na tomto území, protože jedině potom budou ochotni aktivně podporovat činnosti orgánů veřejné správy v této oblasti. [100] Velice kladné efekty má také sociální cestovní ruch, protože přináší užitek všem stranám (všichni zúčastnění získávají ekonomické, sociální, zdravotní a integrační výhody) a současně má pozitivní vliv na odstranění problémů, se kterými se odvětví cestovního ruchu potýká (např. sezónní závislost). Sociální cestovní ruch přispívá k sociálnímu začlenění, k celosvětovému rozvoji, k zaměstnanosti a ke

100 101

42

OJ C 24/2006 OJ C 110/2006

kvalitě života. Je praktickou realizací práva každého občana účastnit se cestovního ruchu102. Na jednotné definici sociálního cestovního ruchu se zatím instituce neshodly 103. Touto tematikou se zabýval z vlastní iniciativy EHSV ve svém Stanovisku k tématu „Sociální cestovní ruch v Evropě“104. Je třeba podotknout, že úloha vlád jednotlivých členských států se v této oblasti značně liší – výše finanční podpory pro znevýhodněné občany je ve členských státech velice rozdílná, což vychází z historických, ideologických i sociálních důvodů. Sociální cestovní ruch je činností ekonomicky, environmentálně i sociálně udržitelnou, a proto by se do budoucna měly hledat způsoby, jak pozitivní vliv sociálního cestovního ruchu ještě umocnit, přičemž je žádoucí, aby každá členská země vypracovala národní program sociálního cestovního ruchu při zachování různých přístupů a forem řízení. V tomto stanovisku také nalezneme kritéria určující obecné pojetí cestovního ruchu v souladu s bruselskou Mezinárodní kanceláří pro sociální cestovní ruch – patří mezi ně například dostupnost cestovního ruchu všem, jeho integrace do místního prostředí trvale udržitelným způsobem či podmínka, aby produkt cestovního ruchu přidával nepeněžitou hodnotu. [101] Již v roce 2003 Komise ve svém sdělení „Základní ukazatele pro udržitelnost evropského cestovního ruchu“ zdůraznila, že zajištění hospodářské, sociální a ekologické udržitelnosti evropského cestovního ruchu je stěžejního významu. Proto byla zahájena příprava evropské Agendy 21 pro cestovní ruch. V roce 2004 byla k tomuto účelu ustavena „Skupina pro udržitelnost evropského cestovního ruchu“ (dále jen TSG), jež měla podpořit součinnost zúčastněných stran. TSG měla dočasný charakter a skládala se nejen z odborníků zastupujících průmyslová sdružení, ale i ze zástupců členských států nebo mezinárodních organizací. Komisi byla předložena shrnující zpráva TSG nazvaná „Akční program pro udržitelnější evropský cestovní ruch“, která se stala východiskem pro následné sdělení Komise Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch 105. [16,102] Práce TSG potvrdila, že cestovní ruch je schopen rozvíjet součinnost mezi životním prostředím a společností více než jiné ekonomické aktivity. Agenda je založena na obnovené Lisabonské strategii a jejím obecným cílem je udržitelnost a zlepšení konkurenceschopnosti. Konkrétními cíli pak jsou ekonomická prosperita, ochrana přírody a kultury, sociální spravedlnost a soudržnost. Jsou to cíle, které by měly být zohledněny i při vytváření dílčích politik, jež mají na cestovní ruch dopad. Dosažení cílů Agendy mohou podpořit vhodné veřejné politiky jako např. udržitelný management destinací. Velmi důležité je také to, aby stávající a budoucí jednání bylo více viditelné a soudržné. Nadále zůstává prioritní princip subsidiarity, avšak v kontextu podpůrných vnitrostátních a evropských politik. Výměna osvědčených postupů, např. pomocí každoročně se konajícího Evropského fóra cestovního ruchu, je pro zvýšení konkurenceschopnosti turistických destinací velmi významná. Komise se taktéž zabývala pilotním projektem nazvaným „Evropské turistické destinace nejvyšší kvality“ (EDEN). Tento projekt podporuje nové destinace vznikající v Evropě a jejich sociální, environmentální a kulturní udržitelnost. Konzultační proces o budoucí námořní politice EU měl velký ohlas a ukázal, že zúčastněné strany jsou zainteresovány na činnosti EU zaměřené na konkurenceschopnější a udržitelnější cestovní ruch v pobřežních oblastech i na moři. [102] EHSV zaujal k „Agendě pro udržitelný a konkurenceschopný cestovní ruch“ stanovisko106, v němž dal podnět k tomu, aby GŘ pro podniky a průmysl bylo aktivnější, co se týče zavádění iniciativ, jako je např. sociální cestovní ruch nebo cestovní ruch pro všechny. MSP by měly být více zapojeny do 102 103

104 105 106

toto právo je zakotveno v článku 7 Celosvětového etického kodexu cestovního ruchu zjednodušeně se dá říci, že sociální cestovní ruch vzniká tehdy, když se jakákoli instituce či organizace rozhodne učinit opatření k překonání překážky, která brání určitému subjektu v realizaci svého práva na cestovní ruch OJ C 318/2006 COM/2007/621 FINAL OJ C 27/2009 43

udržitelnosti cestovního ruchu. EHSV znovu navrhuje zřízení Evropské rady pro cestovní ruch a Evropské agentury pro cestovní ruch, které by se mohly stát platformami pro setkávání všech aktérů v odvětví pro účely šíření informací o udržitelném a konkurenceschopném cestovním ruchu a pro účely sledování naplňování Agendy. Výbor oceňuje, že sdělení Komise hovoří o nutnosti integrace politiky udržitelného a konkurenceschopného cestovního ruchu do ostatních politik EU. [103] Nová reformní smlouva EU (Lisabonská smlouva107) má korigovat předchozí Smlouvu o Ústavě pro Evropu. Její ratifikace však ještě nebyla dokončena a zřejmě ji budou provázet obdobné problémy jako původní Ústavní smlouvu. V případě ratifikace však cestovní ruch konečně získá právní základ. Hlava XXI (Cestovní ruch), článek 176b obsahuje v podstatě stejný text jako předchozí návrh Ústavní smlouvy. [104] V roce 2008 se dostává do popředí problematika pobřežních regionů a jejich provázanosti s cestovním ruchem. Tyto oblasti většinou jsou na cestovním ruchu velice závislé. To má sice pozitivní vliv na ekonomiku, ale i negativní dopady vyplývající ze sezónní povahy této činnosti, nedostatečné infrastruktury a malé diverzifikace hospodářství. Za protipól sezónnosti lze považovat udržitelnost, která souvisí s alternativními formami cestovního ruchu a vede k diverzifikaci produktu. Na rozvoj pobřežních regionů mají prokazatelně příznivý vliv politiky soudržnosti EU. Tyto souvislosti prezentoval Evropský parlament ve svém Usnesení o dopadu cestovního ruchu na pobřežní regiony z hlediska regionálního rozvoje108. Zdůraznil zde, že by projekty zlepšující infrastrukturu měly být založeny na nejnovějších technologiích, které jsou šetrné k životnímu prostředí. V operačních programech nejsou nikde specificky zmiňovány pobřežní oblasti, což vede k nedostatku informací o cestovním ruchu v těchto regionech. Komise je vyzvána k tomu, aby z pobřežního cestovního ruchu utvořila v rámci projektu EDEN zvláštní téma pro rok 2010. [105] V podstatě stejným tématem se zabývala i Komise ve svém sdělení Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu109. EU již koncem devadesátých let uznala, že nejvzdálenější regiony se od ostatních evropských oblastí liší v geografických i hospodářských aspektech (jsou odlehlé, mají malou rozlohu, složité klima a jsou většinou hospodářsky závislé na malém množství produktů). V roce 2004 se objevila integrovaná strategie, která měla za cíl zlepšit přístupnost těchto regionů, zvýšit jejich konkurenceschopnost a zajistit regionální integraci. Tyto cíle stále zůstávají aktuální, ale je třeba, aby došlo k prohloubení strategie a ke vnímání těchto regionů jako „regionů příležitostí“ s velkým potenciálem rozvoje. Problémům, které jsou nejvíce viditelné právě v odlehlých regionech, však čelí v menší míře celá Evropa, a proto jsou velkou výzvou i pro odvětví cestovního ruchu. Jedná se především o postupující globalizaci, změnu klimatu, migrační toky, demografický vývoj a udržitelné řízení přírodních zdrojů. [106]

107

OJ C 306/2007 2008/2132(INI) 109 COM/2008/642 FINAL 44 108

4.

Zvláštní předpisy týkající se cestovního ruchu

Na závěr práce je zařazena krátká kapitola týkající se specifických předpisů, které nemají sice přímou vazbu na vývoj politiky cestovního ruchu, ale jsou důležité např. z hlediska turistů či podnikatelů v oblasti cestovního ruchu nebo se týkají udržitelnosti. Jedná se o následující dokumenty: 1) Směrnice Rady z roku 1982 o opatřeních k účinnému uplatňování svobodného podnikání a svobodného poskytování služeb pokud jde o činnost samostatně výdělečných osob v určitých službách souvisejících s dopravními a cestovními kancelářemi (skupina ISIC 718) a ve skladování a skladovém hospodářství (skupina ISIC 720)110, jejímž cílem je povolit, aby za dostatečnou kvalifikaci pro zahájení příslušné činnosti byla uznána skutečnost, že tyto aktivity byly předtím po přiměřenou dobu provozovány v zemi původu. Obecně je zde upraven požadavek na to, aby bylo s občany jiných členských zemí EU v oblasti podnikání ve službách cestovního ruchu zacházeno stejně jako s občany členské země EU, ve které se rozhodli vyvíjet podnikatelskou činnost. [107] 2) Směrnice Rady novelizující směrnici týkající se turistické pomoci111, která mění původní směrnici (73/239/EEC) o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním, zejména ve vztahu k asistenčním službám pro turisty. K novelizaci došlo z mnoha důvodů, jedním z nich je ten, že bylo v této oblasti dosaženo určitého pokroku a že poskytování tohoto plnění upravují předpisy, jež se stát od státu liší. Tyto rozdíly jsou následně překážkou výkonu práva usazování. Asistence je poskytována osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo domov nebo při pobytu mimo své trvalé bydliště. [108] 3) Doporučení Rady o jednotných informacích ve stávajících hotelech 112. S ohledem na různé lokální zvyklosti by bylo pro cestující ve všech členských státech užitečné, kdyby existovaly jednotné informace o ubytování v hotelech včetně standardizovaných symbolů pro nabízené služby. [109] 4) Doporučení Rady o požární bezpečnosti ve stávajících hotelech113. S přibývajícím významem cestovního ruchu a s rostoucím počtem osob využívajících služeb hotelů je třeba vytvořit jednotné zásady minima bezpečnostního standardu hotelů. I při zohlednění rozdílnosti způsobu stavby hotelů v jednotlivých zemích lze tuto minimální úroveň ochrany před požárem pro všechny členské země stanovit. Nejen hosté, ale i pracovníci hotelu mají nárok na dostatečnou ochranu i na to, aby znali její rozsah a způsob. Důležitým opatřením se stanou také pravidelné inspekce v hotelech. [110] 5) Směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci 114. Tento dokument je doplňkem směrnic vytvářejících generální systém uznávající odborné vzdělání (89/48/EEC a 92/51/EEC). Členský stát nesmí odepřít státnímu příslušníkovi jiného členského státu pro nedostatečnou kvalifikaci přístup k činnosti nebo její výkon za stejných podmínek, jaké platí pro vlastní státní příslušníky. Nejdříve musí porovnat znalosti a dovednosti doložené diplomy nebo jinými doklady o dosažené kvalifikaci, které oprávněná osoba získala za účelem výkonu stejné činnosti kdekoli jinde ve Společenství, se znalostmi a dovednostmi vyžadovanými vnitrostátními právními předpisy. Prokáže-li se tímto porovnáním, že znalosti a dovednosti doložené diplomy vydanými jiným členským státem odpovídají znalostem a dovednostem požadovaným vnitrostátními právními 110

82/470/EEC 84/641/EEC, OJ L 339/1984 112 86/665/EEC, OJ L 384/1986 113 86/666/EEC, OJ L 384/1986 114 1999/42/EC 111

45

předpisy, nemůže hostitelský členský stát zamítnout jejich držiteli právo na výkon dané činnosti. Tato směrnice se může týkat provozování hotelů, kempů a jiných rekreačních služeb. [111] 6) Stanovisko Výboru regionů k tématu „Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení akce Společenství na podporu projektu Evropské hlavní město kultury pro období 20072019“115. Výbor regionů považuje tuto akci za vhodný nástroj k propagaci evropské kultury a k zajištění pracovních příležitostí v odvětví cestovního ruchu. Městům je doporučeno využít této iniciativy jako součásti dlouhodobé strategie kulturního rozvoje. [112] 7) Rezoluce Rady o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost116. Společenství usiluje dle článku 158 Smlouvy o snižování rozdílů v úrovni rozvoje jednotlivých regionů s cílem posílit hospodářskou a sociální soudržnost. Politika soudržnosti je jedním z hlavních nástrojů, jimiž lze dosáhnout cílů obnovené Lisabonské strategie (v tomto kontextu se jedná především o podporu udržitelného růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti). Tento dokument se týká přijetí strategických obecných zásad Společenství pro hospodářskou, sociální a územní soudržnost jako orientačního rámce pro členské státy pro přípravu Národních strategických referenčních rámců a operačních programů pro období 2007-2013. [113]

115 116

46

OJ C 115/2006 2006/702/EC

Závěr Cestovní ruch je odvětvím s velkým potenciálem do budoucna, protože jeho rozvoj je provázen silným multiplikačním efektem. Působí v něm cca 2 miliony podniků, zejména však malé a střední podniky, jež jsou v podstatě motorem růstu odvětví. Jsou ale vystaveny riziku globalizace trhů, a proto je zvyšování jejich konkurenceschopnosti stěžejního významu. Cestovní ruch se jako průřezové odvětví dotýká spousty evropských politik. Právě vzhledem k této vysoké míře provázanosti je velice obtížné najít odpovídající míru koordinace jeho aktérů. Cílem této práce bylo interpretovat postoj evropských institucí ke koordinaci tohoto odvětví pomocí evropské politiky cestovního ruchu. Politika cestovního ruchu do přímé působnosti EU nespadá, protože Smlouva o Evropské unii jí neposkytuje žádný právní základ. V této oblasti je uplatňován princip subsidiarity a každý stát řeší politiku cestovního ruchu samostatně. Článek 3u) Smlouvy o založení ES, jenž byl začleněn na základě Maastrichtské smlouvy, obsahuje pouze obecný odkaz na opatření v oblasti cestovního ruchu a opravňuje Společenství k tomu, aby stanovovalo směrnice pro rozvoj cestovního ruchu jako součást jiných politik. Jinak se na oblast cestovního ruchu aplikují ustanovení o volném pohybu osob, zboží a služeb, která nalezneme v čl. 39-42 Smlouvy o založení ES (ex 48-51). Evropská komise se společně s Radou, Evropským parlamentem, Evropským hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů začínají angažovat v problematice cestovního ruchu v 80. letech 20. století. Rezoluce Rady z 10. dubna 1984 uznala význam cestovního ruchu pro evropskou integraci a důležitým krokem bylo i zřízení Poradního výboru pro cestovní ruch v roce 1986. Tento výbor se stal významným koordinačním a kooperačním článkem, který je činný dodnes. Prvním konkrétním opatřením Společenství ve prospěch cestovního ruchu bylo rozhodnutí Rady o tom, že bude rok 1990 vyhlášen Evropským rokem cestovního ruchu. Jednalo se o přelomový moment, který představoval první dynamizaci aktivit EU v oblasti cestovního ruchu. Tímto způsobem se odvětví dostalo do „zorného pole“ Společenství v celé své hospodářské i sociální dimenzi. Opatření realizovaná Společenstvím od roku 1986 byla zaměřena především na podporu a propagaci cestovního ruchu, zlepšení ochrany turistů nebo lepší sezónní a časové rozložení cestovního ruchu. Téma sezónní závislosti zůstává aktuální prakticky dodnes. Důležitým tématem politiky Společenství po roce 1986 se stává také otázka harmonizace práva členských států (např. v souborných cestách) a harmonizace statistik v oblasti cestovního ruchu. Dá se říci, že politika EU na podporu rozvoje cestovního ruchu řeší v 80. a 90. letech velice podobné okruhy problémů – lze však zaznamenat určité zintenzivnění nadnárodního pohledu např. v oblasti ochrany přírody a podpory nových forem cestovního ruchu. V souvislosti s tvorbou jednotného vnitřního trhu je zdůrazněna úloha cestovního ruchu jako aktivního činitele ekonomického, sociálního a politického rozvoje. Zejména 90. léta měla představovat přechod k dlouhodobějšímu a strukturalizovanějšímu přístupu, který měl být založen na aktivní spolupráci při tvorbě dlouhodobé strategie rozvoje odvětví. Nadále je zachováván princip subsidiarity a EU se zaměřuje pouze na ty aktivity, které mohou být řešeny na evropské úrovni účinněji než na úrovni členských států. V tomto období se začíná více řešit problematika statistického systému a nutnost jeho harmonizace. V roce 1992 Komise zveřejňuje tříletý „Akční plán na podporu rozvoje cestovního ruchu“, který byl i přes své nedostatky všeobecně uvítán, protože díky němu došlo k uvědomění si nutnosti posílit horizontální přístup v cestovním ruchu. „Zelená kniha Komise“ z roku 1995 byla dokumentem, který měl získat názor všech aktérů na to, jak by měla být utvářena budoucnost odvětví cestovního ruchu na úrovni Společenství. Na Zelenou knihu přímo navázal námět k vypracování prvního víceletého (1997-2000) programu na podporu cestovního ruchu (PHILOXENIA), který obsahoval velice komplexní přístup k cestovnímu ruchu. Program však nebyl schválen a i když o půl roku později Komise předložila jeho 47

pozměněný návrh, který respektoval připomínky Parlamentu, tak se Rada při jednání nedopracovala k žádnému konsenzu a v roce 2000 nakonec Komise tento program definitivně stáhla. U politických opatření na podporu cestovního ruchu do roku 1995 lze vypozorovat několik nedostatků. Jedná se především o chybějící strategické plánování a koordinaci mezi jednotlivými úřady, chybí rovněž metodické postupy pro zhodnocení výsledku a následující zpětnou vazbu. Za jeden z nejzávažnějších problémů však lze považovat nedostačující opatření pro odstranění negativních dopadů cestovního ruchu na ostatní oblasti (zejména pokud jde o masový cestovní ruch). Od poloviny 90. let se však začíná více dostávat do popředí téma udržitelného cestovního ruchu jako protikladu masového cestovního ruchu. Článek 6 Amsterdamské smlouvy Komisi výslovně zavazuje, aby do svých politik integrovala ochranu životního prostředí s ohledem na požadavek udržitelného rozvoje. Koncem 90. let 20. století se EU věnuje přínosu cestovního ruchu k zaměstnanosti v Evropě. Na základě zprávy expertní skupiny High Level Group on Tourism and Employment byl vypracován dokument „Rostoucí potenciál cestovního ruchu jako zdroje zaměstnanosti“, který se stal impulsem k posílení vlivu cestovního ruchu na celkový hospodářský rozvoj a zaměstnanost. Pro realizaci těchto cílů byly v roce 2000 vytvořeny pracovní skupiny, jež měly určit základní oblasti rozvoje cestovního ruchu a také připravit podklady pro dokument definující nový přístup k odvětví cestovního ruchu v EU. Role státu v oblasti cestovního ruchu také prochází změnou – koncem 90. let lze vypozorovat, že se na tvorbě politiky cestovního ruchu podílí stále aktivněji také soukromý sektor, což s sebou přináší samozřejmě požadavek na zvýšenou koordinaci a spolupráci aktérů. Od roku 2000 se přístup evropských institucí k politice cestovního ruchu značně mění. Instituce ukazují nový a vyšší zájem o toto odvětví. Větší váhu začínají získávat dimenze životního prostředí, udržitelnost a kvalita, která se současně stává důležitou součástí produktu. Dochází k poznání, že neudržitelný cestovní ruch dokáže uspokojit potřeby pouze krátkodobě a navíc se odvětví může stát obětí svého vlastního úspěchu, pokud se nerozvíjí udržitelným způsobem. V dokumentu „Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“ z roku 2001 bylo navrženo stanovení rámce jednání, který byl založen na metodě otevřené koordinace činností všech aktérů cestovního ruchu. Tím měla být zajištěna budoucnost evropského cestovního ruchu s ohledem na udržitelnost a konkurenceschopnost. Dokument se stal důležitým milníkem v procesu cestovního ruchu a zaměstnanosti. Řadu cílů a opatření zde definovaných se však i přes snahu všech aktérů nezdařilo realizovat – jedním z důvodů neúspěchu bylo i připravované rozšíření EU. V listopadu 2003 přijala Komise sdělení „Základní cíle pro udržitelnost evropského cestovního ruchu“, na jehož základě vznikla v roce 2004 skupina znalců „Udržitelnost v cestovním ruchu“. Hlavním cílem odvětví je nyní provozovat konkurenceschopné podniky cestovního ruchu, které nabízejí kvalitní služby, vytvářejí vysoce kvalitní a sociálně udržitelná pracovní místa, nezatěžují životní prostředí a nemění kulturu v destinaci. Smlouva o Ústavě pro Evropu z roku 2004 poprvé přiznává, že cestovní ruch patří do pravomocí EU a ve svém textu uvádí, že EU má podporovat konkurenceschopnost podniků v tomto odvětví a výměnu zkušeností mezi členskými státy. Právní uznání cestovního ruchu v návrhu Ústavní smlouvy představuje historický obrat v přístupu EU k cestovnímu ruchu, i když je zde zahrnován pouze mezi podpůrné, koordinační a doplňkové činnosti. To, že na úrovni EU nebyl dosud vypracován jednotný přístup k cestovnímu ruchu přesahující jednotlivé politiky, vedlo k nedostatečnému rozvoji odvětví a také k riziku, že Evropa ztratí svůj post nejnavštěvovanější turistické destinace. V roce 2005 navrhuje Evropská komise obnovení Lisabonské strategie s cílem zajistit vyšší a trvalý růst odvětví a také větší počet pracovních míst, která jsou současně kvalitní. Na posílení vnímání cestovního ruchu mělo velký vliv rozšíření EU v roce 2004, které vyvolalo nutnost větší koordinace činností s akcentem na udržitelný rozvoj. Proto se v roce 2005 objevila nová koncepce politiky cestovního ruchu v Evropě, jež měla být založena na spolupráci a synergii na všech úrovních včetně koordinace politik a činností, 48

které mají na cestovní ruch vliv. I když tedy cestovní ruch nespadá do působnosti unijního práva a evropské orgány nemají příliš mnoho pravomocí v této oblasti, může EU výrazně působit jako koordinátor a propagátor a může usilovat o zhodnocení kulturních a environmentálních zdrojů. Při tvorbě politiky cestovního ruchu se nově stává prioritou řešení problémů týkajících se změny klimatu nebo závislosti na fosilních palivech. Pro budoucnost evropského cestovního ruchu je stěžejní, aby se přizpůsobil změnám poptávky a uvědomil si, že konkurenceschopnost je v dlouhodobé perspektivě závislá právě na udržitelnosti. Velký důraz je kladen také na soudržnost a lepší součinnost s ostatními politikami Společenství. Upřednostňovány jsou alternativní formy cestovního ruchu a praxe v cestovním ruchu se mnohem více shoduje se sociálními cíli než v minulosti. Objevuje se snaha zpřístupnit cestovní ruch i znevýhodněným skupinám obyvatel. V podstatě všemi těmito novými trendy včetně otázek bezpečnosti a sezónnosti se zabývá „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“. Cestovní ruch přispívá k dosažení cílů Lisabonské strategie a v případě, že bude ratifikována Lisabonská smlouva, získá konečně vlastní právní základ (kapitola XXI), čímž bude EU umožněno, aby se výrazněji podílela na jeho rozvoji.

49

Seznam pouţité literatury a dalších pramenů [1]

BERÁNEK, J.: Makroekonomické souvislosti v cestovním ruchu [online]. [cit. 2009-03-01]. Dostupné na www:

[2]

ZELENKA, J., PÁSKOVÁ, M: Trendy vývoje cestovního ruchu a jeho udržitelnost [online]. 2007 [cit. 2009-03-01]. Dostupné na www:

[3]

MALÁ, V.: Základy cestovního ruchu. Fakulta mezinárodních vztahů, VŠE, Praha, 1. vydání, 2002, 100 stran. ISBN 80-245-0439-1

[4]

HOLEŠINSKÁ, A., ŠAUER, M.: Veřejná podpora cestovního ruchu jako jeden z nástrojů politiky cestovního ruchu. In 1. mezinárodní konference Aktuální problémy cestovního ruchu na téma "Evropská unie a cestovní ruch". Vysoká škola polytechnická Jihlava, Jihlava, 2006, 6 stran

[5]

PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J.: Výkladový slovník cestovního ruchu. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha, 2002, 448 stran

[6]

VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., HOLEŠINSKÁ, A., METELKOVÁ, P.: Základy cestovního ruchu. Ekonomicko-správní fakulta, Masarykova univerzita, Brno, 1. vydání, 2006. 119 stran. ISBN 80-210-4167-6

[7]

HOLEŠINSKÁ, A., METELKOVÁ, P., ŠAUER, M., VYSTOUPIL, J.: Politika cestovního ruchu (teoreticko-metodologická východiska) [online]. 2005 [cit. 2009-03-04]. Dostupné na www:

[8]

MALÁ, V.: Cestovní ruch (vybrané kapitoly). Fakulta mezinárodních vztahů, VŠE, Praha, 1. vydání, 1999, 83 stran. ISBN 80-7079-443-7

[9]

NĚMČANSKÝ, M.: Odvětví cestovního ruchu: vybrané kapitoly, 1. díl. Obchodněpodnikatelská fakulta, Slezská univerzita v Opavě, Karviná, 1. vydaní, 1999, 278 stran. ISBN 80-7248-034-0

[10]

EUR-Lex: Konsolidovaná verze Smlouvy o založení Evropského společenství, OJ C 325/2002 [online]. 2002 [cit. 2009-02-17]. Dostupné na www:

[11]

EU Office České Spořitelny: Aktuální výzvy turistického průmyslu v EU (měsíčník aktualit z EU- červen 2007) [online]. 2007 [cit. 2009-03-04]. Dostupné na www:

[12]

Finance.cz: Pilířová struktura EU [online]. [cit. 2008-04-11]. Dostupné na www:

[13]

MALÁ, V.: Cestovní ruch v integračních procesech Evropy. In Sborník prací Katedry cestovního ruchu: Cestovní ruch a Evropská unie, vybrané kapitoly, sborník prací. Katedra cestovního ruchu, VŠE, Praha, 1. vydání, 2000. 174 stran. ISBN 80-245-0084-1

[14]

HESKOVÁ, M.: Základní problémy cestovního ruchu. Fakulta managementu, VŠE, Praha, 1. vydání, 1999, 142 stran. ISBN 80-7079-047-4

50

[15]

European Parliament: Fact Sheets: Tourism [online]. 2002 [cit. 2009-03-04]. Dostupné na www:

[16]

TITTELBACHOVÁ, Š.: Strategie a politika dalšího rozvoje průmyslu cestovního ruchu v EU [online]. Praha, 2007 [cit. 2009-03-18]. Dostupné na www:

[17]

ISAP: Právo Evropských Společenství [online]. 2002 [cit. 2008-04-11]. Dostupné na www:

[18]

TÝČ, V.: Základy práva Evropských společenství pro ekonomy. Linde, Praha, 2. aktualizované a doplněné vydání, 2000, 279 stran. ISBN 80-7201-213-4

[19]

Evropská komise: ABC práva Evropských společenství. Informační centrum Evropské unie, Praha, 2. české, upravené vydání, 2004, 116 stran. ISBN 80-239-2561-X

[20]

SCADPlus: Treaty establishing the European Economic Community [online]. 2007 [cit. 200902-18]. Dostupné na www:

[21]

Sagit: Subsidiární smlouvy [online]. 2004 [cit. 2008-04-11]. Dostupné na www:

[22]

VYSTOUPIL, J.: Státní a regionální politika cestovního ruchu – možnosti efektivnosti jeho veřejné podpory. In Případová studie Katedry regionální ekonomie a správy: Případová studie k problémům regionálního rozvoje ČR. Masarykova univerzita v Brně, 2001, 1. vydání, 123 stran. ISBN 80-210-2572-7

[23]

Archive of European Integration: Projet d’inventaire des problemes du tourisme a l’echelle Communautaire, SEC/71/357 FINAL [online]. Brusel, 1971. Dostupné na www:

[24]

Archive of European Integration: Importance economique et sociale du tourisme, SEC/71/3916 FINAL [online]. Brusel, 1971. Dostupné na www:

[25]

Archive of European Integration: Initial Guidelines for a Community Policy on Tourism, COM/82/385 FINAL [online]. Brusel, 1982. Dostupné na www:

[26]

Archive of European Integration: Council Resolution of 10 April 1984 on a Community Policy on Tourism, OJ C 115/1984 [online]. Brusel, 1984. Dostupné na www:

[27]

Archive of European Integration: Reccomendation for a Council Decision authorizing the Commission to participate on behalf of the European Economic Community in the negotiations for a Decision on International Tourism Policy to be adopted by the Council of the OECD, COM/85/342 FINAL [online]. Brusel, 1985. Dostupné na www:

[28]

EUR-Lex: Council Decision of 22 December 1986 establishing a consulation and cooperation procedure in the field of tourism, 86/664/EEC [online]. Brusel, 1986. Dostupné na www:

51

[29]

EUR-Lex: Council Resolution of 22 December 1986 on a better seasonal and geographical distribution of tourism, OJ C 340/1986 [online]. Brusel, 1986. Dostupné na www:

[30]

Archive of European Integration: Communication from the Commission to the Council on a Council Decision authorizing the Community to participate in negotiations on a Convention on Tourism, COM/88/586 FINAL [online]. Brusel, 1988. Dostupné na www:

[31]

EUR-Lex: Council Decision of 21 December 1988 on an action programme for European Tourism Year (1990), 89/46/EEC [online]. Brusel, 1988. Dostupné na www:

[32]

Archive of European Integration: Commission Working Paper on Priority Action to be taken in the Tourism Sector, SEC/88/1580 FINAL [online]. Brusel, 1988. Dostupné na www:

[33]

EUR-Lex: Council Directive of 13 June 1990 on package travel, package holidays and package tours, 90/314/EEC [online]. Lucemburk, 1990. Dostupné na www:

[34]

Archive of European Integration: Community Action to promote Rural Tourism, COM/90/438 FINAL [online]. Brusel, 1990. Dostupné na www:

[35]

Archive of European Integration: Report by the Commission to the Council and the European Parliament on the European Year of Tourism, COM/91/95 FINAL [online]. Brusel, 1991. Dostupné na www:

[36]

Archive of European Integration: Community action plan to assist tourism, COM/91/97 FINAL [online]. Brusel, 1991. Dostupné na www:

[37]

EUR-Lex: Council Decision of 13 July 1992 on a Community action plan to assist tourism, 92/421/EEC [online]. Brusel, 1992. Dostupné na www:

[38]

EUR-Lex: Resolution on the Commission report on the evaluation of the Community action plan to assist tourism, OJ C 347/1996 [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www:

[39]

Archive of European Integration: Report on the evaluation of the Community action plan to assist tourism, COM/96/166 FINAL [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www:

[40]

Archive of European Integration: Community policies and measures affecting tourism, SEC/92/701 FINAL [online]. Brusel, 1992. Dostupné na www:

[41]

EUR-Lex: Treaty on European Union – Declaration on civil protection, energy and tourism, OJ C 191/1992 [online]. Brusel, 1992. Dostupné na www:

[42]

EUR-Lex: Own-initiative opinion of the Economic and Social Committee on Tourism, OJ C 393/1994 [online]. Brusel, 1994. Dostupné na www:

52

[43]

Archive of European Integration: Report from the Commission on community measures affecting tourism, COM/94/74 FINAL [online]. Brusel, 1994. Dostupné na www:

[44]

EUR-Lex: Opinion of the Committee of the regions on a policy for the development of rural tourism in the regions of European Union, OJ C 210/1995 [online]. Brusel, 1995. Dostupné na www:

[45]

MAURER, M.: Europäische Tourismuspolitik: Das EU Grünbuch zum Fremdenverkehr [online]. Freiburg, 1995 [cit. 2009-03-17]. Dostupné na www:

[46]

Archive of European Integration: The role of the Union in the field of tourism – Commission Green Paper, COM/95/97 FINAL [online]. Brusel, 1995. Dostupné na www:

[47]

Archive of European Integration: Final report from the Commission on the implementation of Council Decision 90/665/EEC of 17 December 1990 regarding a two-year programme (19911992) for developing Community tourism statistics, COM/93/345 FINAL [online]. Brusel, 1993. Dostupné na www:

[48]

EUR-Lex: Proposal for a Council Directive on the collection of statistical information in the field of tourism, COM/94/582 FINAL [online]. Brusel, 1994. Dostupné na www:

[49]

EUR-Lex: Council Decision of 22 July 1993 on the framework programme for priority actions in the field of statistical information 1993 to 1997, 93/464/EEC [online]. Brusel, 1993. Dostupné na www:

[50]

EUR-Lex: Směrnice Rady ze dne 23. listopadu 1995 o shromažďování statistických informací v oblasti cestovního ruchu, 95/57/EEC [online]. Brusel, 1995. Dostupné na www:

[51]

EUR-Lex: Proposal for a Council Decision on a First Multiannual Programme to Assist European Tourism „PHILOXENIA“ (1997-2000), COM/96/168 FINAL - CNS 96/0127 [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www:

[52]

Archive of European Integration: Communication from the Commission on combating child sex tourism, COM/96/547 FINAL [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www:

[53]

EUR-Lex: Council Resolution of 13 May 1996 on Euro-Mediterranean cooperation regarding tourism, OJ C 155/1996 [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www:

[54]

Archive of European Integration: Report from the Commission on Community measures affecting tourism, COM/96/29 FINAL [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www:

[55]

EUR-Lex: Resolution on the report from the Commission on Community measures affecting tourism, OJ C 347/1996 [online]. Brusel, 1996. Dostupné na www: 53

[56]

Archive of European Integration: Report from the Commission on Community measures affecting tourism (1995-1996), COM/97/332 FINAL [online]. Brusel, 1997. Dostupné na www:

[57]

EUR-Lex: Opinion of the Economic and Social Committee on the „Report from the Commission on Community measures affecting tourism (1995-1996), OJ C 19/1998 [online]. Brusel, 1997. Dostupné na www:

[58]

EUR-Lex: Resolution on the Report from the Commission on Community measures affecting tourism (1995-1996), OJ C 328/1998 [online]. Brusel, 1997. Dostupné na www:

[59]

EUR-Lex: Resolution on tourism, OJ C 200/1997 [online]. Brusel, 1997. Dostupné na www:

[60]

EUR-Lex: Resolution on the euro and tourism, OJ C 104/1998 [online]. Brusel, 1998. Dostupné na www:

[61]

EUR-Lex: Resolution on improving safety, consumers‘ rights and trading standards in the tourism sector, OJ C 138/1998 [online]. Brusel, 1998. Dostupné na www:

[62]

Archive of European Integration: Communication from the Commission: A European Community strategy to support the development of sustainable tourism in the developing countries, COM/98/563 FINAL [online]. Brusel, 1998. Dostupné na www:

[63]

EUR-Lex: Treaty of Amsterdam amending the Treaty of European Union, the Treaties establishing the European Communities and related acts, OJ C 340/1997 [online]. Brusel, 1997 [cit. 2009-03-20]. Dostupné na www:

[64]

Archive of European Integration: European Commission:European Tourism – New Partnerships for jobs – Conclusions and Recommendations of the High Level Group on Tourism and Employment [online]. Brusel, 1998. Dostupné na www:

[65]

Archive of European Integration: Communication from the Commission: Enhancing Tourism’s Potential for Employment (Follow-up to the conclusions and recommendations of the High Level Group on Tourism and Employment), COM/99/205 FINAL [online]. Brusel, 1999. Dostupné na www:

[66]

European Commission: More about the tourism sector in the European Union [online]. 2005 [cit. 2009-03-20]. Dostupné na www:

[67]

EUR-Lex: Opinion of the Economic and Social Committee on the „Communication from the Commission on Enhancing Tourism‘s Potential for Employment, OJ C 75/2000 [online]. Brusel, 2000. Dostupné na www:

[68]

EUR-Lex: Opinion of the Committee of the Regions on „Communication from the Commission on Enhancing Tourism‘s Potential for Employment, OJ C 317/2000 [online]. Brusel, 2000. Dostupné na www:

54

[69]

EUR-Lex: Opinion of the Committee of the Regions on „The role of local and regional authorities in tourism development and the impact of European Union measures in the sphere of tourism, OJ C 293/1999 [online]. Brusel, 1999. Dostupné na www:

[70]

Evropský parlament: Plenardebatten: Tourismus und Beschäftigung [online]. Štrasburk, 2000 [cit. 2009-03-22]. Dostupné na www:

[71]

Archive of European Integration: Progress report from the Commission on the follow-up to the conclusions of the Council on Tourism and Employment, COM/2000/696 FINAL [online]. Brusel, 2000. Dostupné na www:

[72]

Archive of European Integration: Report from the Commission: Community measures affecting Tourism (1997-1999), COM/2001/171 FINAL [online]. Brusel, 2001. Dostupné na www:

[73]

Archive of European Integration: Report from the Commission: Follow-up of the European Council of 21 September: the situation in the European tourism sector, COM/2001/668 FINAL [online]. Brusel, 2001. Dostupné na www:

[74]

EUR-Lex: Commission communication – Working together for the future of European tourism, COM/2001/665 FINAL [online]. Brusel, 2001. Dostupné na www:

[75]

Evropský parlament: Gemeinsame Politiken: Fremdenverkehr [online]. 2007 [cit. 2009-0322]. Dostupné na www:

[76]

BERÁNEK, J.: Satelitní účet cestovního ruchu [online]. Praha, 2001 [cit. 2009-03-23]. Dostupné na www:

[77]

EUR-Lex: Opinion of the Economic and Social Committee on the „Commission Communication on Working together for the future of European tourism, OJ C 61/2003 [online]. Brusel, 2002. Dostupné na www:

[78]

Evropský parlament: Plenardebatten: Tourismus in Europa [online]. Štrasburk, 2002 [cit. 2009-03-23]. Dostupné na www:

[79]

EUR-Lex: Opinion of the Committee of the Regions on „Interregional rural tourism projects in the context of Agenda 21, OJ C 144/2001 [online]. Brusel, 2000. Dostupné na www:

[80]

EUR-Lex: Council Resolution of 21 May 2002 on the future of European tourism, OJ C 135/2002 [online]. Brusel, 2002. Dostupné na www:

[81]

EUR-Lex: Communication from the Commission – Basic orientations for the sustainability of European tourism, COM/2003/716 FINAL [online]. Brusel, 2003. Dostupné na www:

55

[82]

EUR-Lex: Opinion of the Committee of the Regions on the Communication from the Commission – Basic orientations for the sustainability of European tourism, OJ C 121/2004 [online]. Brusel, 2004. Dostupné na www:

[83]

Evropský parlament: Arbeitsdokument der Kommissionsdienststellen: Bericht über Gemeinschaftsmassnahmen mit Auswirkungen auf den Tourismus (2001-2002), SEC/2004/24 [online]. Brusel, 2004. Dostupné na www:

[84]

EUR-Lex: Opinion of the European Economic and Social Committee on „Socially sustainable tourism for everyone“, OJ C 32/2004 [online]. Brusel, 2003. Dostupné na www:

[85]

EUR-Lex: Treaty establishing a Constitution for Europe, OJ C 310/2004 [online]. Brusel, 2004 [cit. 2009-03-25]. Dostupné na www:

[86]

Evropský parlament: Usnesení Evropského parlamentu o nových perspektivách a nových výzvách pro udržitelný evropský cestovní ruch, 2004/2229(INI) [online]. Štrasburk, 2005. Dostupné na www:

[87]

Evropský parlament: Plenardebatten: Perspektiven für einen nachhaltigen europäischen Fremdenverkehr [online]. Štrasburk, 2005 [cit. 2009-03-25]. Dostupné na www:

[88]

Evropský parlament: Usnesení Evropského parlamentu o cestovním ruchu a rozvoji, 2004/2212(INI) [online]. Štrasburk, 2005. Dostupné na www:

[89]

Evropský parlament: Plenardebatten: Tourismus und Entwicklung [online]. Štrasburk, 2005 [cit. 2009-03-26]. Dostupné na www:

[90]

EUR-Lex: Opinion of the European Economic and Social Committee on „Tourism policy and public-private cooperation“, OJ C 74/2005 [online]. Brusel, 2004. Dostupné na www:

[91]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Cestovní ruch a sport: budoucí úkoly pro Evropu, OJ C 157/2005 [online]. Brusel, 2004. Dostupné na www:

[92]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru na téma jak docílit lepšího začlenění regionů postiženými trvalými přírodními a strukturálními znevýhodněními, OJ C 221/2005 [online]. Brusel, 2005. Dostupné na www:

[93]

EUR-Lex: Opinion of the European Economic and Social Committee on Tourism policy in the enlarged EU, OJ C 255/2005 [online]. Brusel, 2005. Dostupné na www:

56

[94]

EUR-Lex: Sdělení Komise: Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch, COM/2006/134 FINAL [online]. Brusel, 2006. Dostupné na www:

[95]

EUROPA: Mehr Partnerschaft für den europäischen Tourismus [online]. 2006 [cit. 2009-03-28]. Dostupné na www:

[96]

Wirtschaftskammer Österreich: Neue EU-Tourismuspolitik von Kommissar Günter Verheugen [online]. 2007 [cit. 2009-03-28]. Dostupné na www:

[97]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise: Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch, OJ C 325/2006 [online]. Brusel, 2006. Dostupné na www:

[98]

Evropský parlament: Usnesení Evropského parlamentu ze dne 29. listopadu 2007 o obnovené politice EU v oblasti cestovního ruchu: Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch, 2006/2129(INI) [online]. Brusel, 2007. Dostupné na www:

[99]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Příspěvek cestovního ruchu k sociálně-ekonomické obnově v upadajících oblastech ruch, OJ C 24/2006 [online]. Brusel, 2005. Dostupné na www:

[100]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Cestovní ruch a kultura: dvě síly pro růst“, OJ C 110/2006 [online]. Brusel, 2006. Dostupné na www:

[101]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Sociální cestovní ruch v Evropě“, OJ C 318/2006 [online]. Brusel, 2006. Dostupné na www:

[102]

EUR-Lex: Sdělení Komise: Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch, COM/2007/621 FINAL [online]. Brusel, 2007. Dostupné na www:

[103]

EUR-Lex: Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke sdělení Komise: Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch, OJ C 27/2009 [online]. Brusel, 2008. Dostupné na www:

[104]

EUR-Lex: Lisabonská smlouva pozměňující smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, podepsaná v Lisabonu dne 13. prosince 2007, OJ C 306/2007 [online]. 2007. Dostupné na www:

57

[105]

Evropský parlament: Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. prosince 2008 o dopadu cestovního ruchu na pobřežní regiony z hlediska regionálního rozvoje, 2008/2132(INI) [online]. Štrasburk, 2008. Dostupné na www:

[106]

EUR-Lex: Sdělení Komise – Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu, COM/2008/642 FINAL [online]. Brusel, 2008. Dostupné na www:

[107]

EUR-Lex: Council Directive 82/470/EEC of 29 June 1982 on measures to facilitate the effective exercise of freedom of establishment and freedom to provide services in respect of activities of self-employed persons in certain services incidental to transport and travel agencies (ISIC Group 718) and in storage and warehousing (ISIC Group 720), 82/470/EEC [online]. Brusel, 1982. Dostupné na www:

[108]

EUR-Lex: Council Directive 84/641/EEC of 10 December 1984 amending, particularly as regards tourist assistance, the First Directive (73/239/EEC) on the coordination of laws, regulations and administrative provisions relating to the taking-up and pursuit of the business of direct insurance other than life assurance ), 84/641/EEC [online]. Brusel, 1984. Dostupné na www:

[109]

EUR-Lex: Council Recommendation of 22 December 1986 on standardized information in existing hotels, 86/665/EEC [online]. Brusel, 1986. Dostupné na www:

[110]

EUR-Lex: Council Recommendation of 22 December 1986 on fire safety in existing hotels, 86/666/EEC [online]. Brusel, 1986. Dostupné na www:

[111]

EUR-Lex: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/42/ES, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci, 1999/42/EC [online]. Lucemburk, 1999. Dostupné na www:

[112]

EUR-Lex: Stanovisko Výboru regionů k tématu Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o zavedení akce Společenství na podporu projektu Evropské hlavní město kultury pro období 2007 až 2019, OJ C 115/2006 [online]. Brusel, 2005. Dostupné na www:

[113]

EUR-Lex: Rozhodnutí Rady ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost, 2006/702/EC [online]. Lucemburk, 2006. Dostupné na www:

58

Seznam pouţitých symbolů a zkratek AIEST

Mezinárodní asociace vědeckých expertů v cestovním ruchu

EC

European Community

EEC

European Economic Community

EHS

Evropské hospodářské společenství

EHSV

Evropský hospodářský a sociální výbor

ES

Evropské společenství/Evropská společenství

ESF

Evropský sociální fond

ESUO

Evropské společenství uhlí a oceli

ETC

Evropská komise cestovního ruchu

EU

Evropská unie

EURATOM

Evropské společenství pro atomovou energii

GD

Generální direktoriát

HDP

Hrubý domácí produkt

IKT

Informační a komunikační technologie

MSP

Malé a střední podniky

OECD

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj

OJ

Úřední věstník Evropské unie

OKEČ

Odvětvová klasifikace ekonomických činností

OSN

Organizace spojených národů

TSA

Satelitní účet cestovního ruchu

TSG

Skupina pro udržitelnost evropského cestovního ruchu

UNWTO

Světová organizace cestovního ruchu

WTTC

Světová rada pro cestování a cestovní ruch

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Opatření realizovaná v rámci Akčního plánu

str. 23

Tabulka č. 2: Aspekty udržitelného rozvoje cestovního ruchu a navrhovaná opatření

str. 37

Seznam příloh Příloha č. 1: Chronologický soupis právních norem Společenství týkajících se cestovního ruchu str. 60

59

Příloha č. 1: Chronologický soupis právních norem Společenství týkajících se cestovního ruchu

1965

- C/65/85

Doporučení Rady týkající se činnosti vlády na podporu cestovního ruchu

1971

- SEC/71/357 FINAL - SEC/71/3916 FINAL

Soupis problémů v oblasti cestovního ruchu na úrovni Společenství Ekonomický a sociální význam cestovního ruchu

1982

- COM/82/385 FINAL - 82/470/EEC

Sdělení Komise Radě – První směry politiky ES v cestovním ruchu Směrnice Rady z roku 1982 o opatřeních k účinnému uplatňování svobodného podnikání a svobodného poskytování služeb pokud jde o činnost samostatně výdělečných osob v určitých službách souvisejících s dopravními a cestovními kancelářemi (skupina ISIC 718) a ve skladování a skladovém hospodářství (skupina ISIC 720)

1983

- OJ C 358/1983

Stanovisko k „Prvním směrům politiky ES v cestovním ruchu“

1984

- 84/641/EEC - OJ C 10/1984 - OJ C 115/1984

Směrnice Rady novelizující směrnici týkající se turistické pomoci Rezoluce o politice cestovního ruchu Společenství Rezoluce Rady o politice Společenství v oblasti cestovního ruchu

1985

- COM/85/342 FINAL

Doporučení Komise k rozhodnutí Rady, které by Komisi opravňovalo se jménem EHS zúčastnit jednání o mezinárodní politice cestovního ruchu, jež má být přijata Radou OECD Návrh na rozhodnutí Rady týkající se konceptu rozhodnutí a doporučení Rady ohledně organizace ekonomické spolupráce a rozvoje mezinárodní politiky cestovního ruchu

- COM/85/507 FINAL

1986

- 86/664/EEC - 86/665/EEC - 86/666/EEC - COM/86/32 FINAL - OJ C 328/1986

- OJ C 328/1986

- OJ C 340/1986 1988

- COM/88/586 FINAL - COM/88/41 FINAL - SEC/88/1580 FINAL - 89/46/EEC - OJ C 49/1988

1989

60

- OJ C 69/1989

Rozhodnutí Rady zakládající postupy konzultací a spolupráce v oblasti cestovního ruchu Doporučení Rady o jednotných informacích ve stávajících hotelech Doporučení Rady o požární bezpečnosti ve stávajících hotelech Návrh Komise na lepší sezónní a geografické rozložení cestovního ruchu, standardizované informace o hotelech a konzultace a koordinace postupu v oblasti cestovního ruchu Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Radě o opatřeních Společenství v odvětví cestovního ruchu“ a „Návrhu na rozhodnutí Rady zakládající postupy konzultací a spolupráce v oblasti cestovního ruchu“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Radě o opatřeních Společenství v odvětví cestovního ruchu“ a „Návrhu na doporučení Rady o jednotných informacích ve stávajících hotelech“ Rezoluce Rady o lepším sezónním a geografickém rozložení cestovního ruchu Sdělení Komise o rozhodnutí Rady opravňující Společenství k účasti na konferenci o cestovním ruchu Návrh Komise na směrnici Rady o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy Pracovní dokument Komise o prioritních opatřeních, jež by měla být realizována v odvětví cestovního ruchu Rozhodnutí Rady z 21. prosince 1988 o akčním programu pro Evropský rok cestovního ruchu Rezoluce o podpoře, propagaci a financování cestovního ruchu v Evropském společenství Legislativní rezoluce (postup spolupráce: první čtení) se stanoviskem Evropského parlamentu k „Návrhu Komise Radě o směrnici o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy“

1990

- OJ C 102/1989

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Návrhu na směrnici Rady o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy“

- COM/90/438 FINAL

Akce Společenství na podporu venkovské turistiky – sdělení Komise Směrnice Rady ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy Rozhodnutí Rady ze 17. prosince 1990 o implementaci dvouletého programu (1991-1992) pro rozvoj statistiky Společenství v cestovním ruchu Rezoluce (postup spolupráce: druhé čtení) týkající se společného stanoviska Rady ohledně přijetí směrnice o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy Stanovisko Hospodářského a sociálního výboru z vlastní iniciativy k tématu „Cestovní ruch a regionální rozvoj“

- 90/314/EEC - 90/665/EEC - OJ C 149/1990 - OJ C 332/1990 1991

- COM/91/95 FINAL - COM/91/97 FINAL - COM/91/367 FINAL - SEC/91/408 FINAL - OJ C 183/1991

1992

- COM/92/130 FINAL - 92/421/EEC - SEC/92/701 FINAL - OJ C 49/1992 - OJ C 67/1992 - OJ C 191/1992

1993

- COM/93/345 FINAL

- 93/464/EEC 1994

- COM/94/74 FINAL - COM/94/336 FINAL - COM/94/504 FINAL - COM/94/582 FINAL - OJ C 44/1994

Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu o Evropském roku cestovního ruchu Akční plán Společenství na podporu cestovního ruchu Návrh na rozhodnutí Rady o podpisu dohody o ochraně Alp Společenstvím Sdělení Komise Radě týkající se účasti Společenství na jednáních o Rámcové dohodě k ochraně Alp Rezoluce k politice cestovního ruchu Společenství Pozměněný návrh na Rozhodnutí Rady o Akčním plánu Společenství na podporu cestovního ruchu Rozhodnutí Rady z 13. července 1992 o Akčním plánu Společenství na podporu cestovního ruchu Sdělení Komise – Politiky Společenství a opatření týkající se cestovního ruchu Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Akčnímu plánu Společenství na podporu cestovního ruchu“ Legislativní rezoluce ztělesňující názor Evropského parlamentu ohledně návrhu Komise na Akční plán Společenství na podporu cestovního ruchu Smlouva o EU – prohlášení o civilní ochraně, energetice a cestovním ruchu Závěrečná zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o implementaci rozhodnutí Rady 90/665/EEC ze 17. prosince 1990 týkajícího se dvouletého programu (1991-1992) pro rozvoj statistik Společenství v oblasti cestovního ruchu Rozhodnutí Rady z 22. července 1993 o rámcovém programu pro prioritní opatření v oblasti statistických informací 1993-1997 Zpráva Komise o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu Návrh na rozhodnutí Rady o uzavření dohody k ochraně Alp (Alpské úmluvy) Doporučení k rozhodnutí Rady o podpisu určitých protokolů Alpské úmluvy Návrh na směrnici Rady o shromažďování statistických informací v cestovním ruchu Rezoluce o cestovním ruchu v pojetí roku 2000

61

- OJ C 52/1994

- OJ C 393/1994 1995

- COM/95/97 - 95/57/EEC - OJ C 18/1995 - OJ C 210/1995 - OJ C 236/1995 - OJ C 301/1995

1996

- COM/96/29 FINAL - COM/96/60 FINAL - COM/96/166 FINAL - COM/96/168 FINAL - COM/96/547 FINAL - COM/96/635 FINAL - OJ C 65/1996 - OJ C 126/1996 - OJ C 153/1996 - OJ C 155/1996 - OJ C 347/1996

- OJ C 347/1996 - OJ C 347/1996 1997

- COM/97/332 FINAL - OJ C 17/1997

62

Dodatečné stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Závěrečné zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu a Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru o implementaci rozhodnutí Rady 90/665/EEC ze 17. prosince 1990 týkajícího se dvouletého programu (1991-1992) pro rozvoj statistik Společenství v oblasti cestovního ruchu“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru z vlastní iniciativy k tématu „Cestovní ruch“ Role Unie v oblasti cestovního ruchu – Zelená kniha Komise Směrnice Rady o sběru statistických informací v oblasti cestovního ruchu Rezoluce ke „Zprávě Komise ohledně opatření Společenství na podporu cestovního ruchu“ Stanovisko Výboru regionů k tématu „Politika rozvoje venkovského cestovního ruchu v regionech EU“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Návrhu směrnice Rady o získávání statistických informací v oblasti cestovního ruchu“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Role Unie v oblasti cestovního ruchu – Zelená kniha Komise“ Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu Zpráva Komise Radě a Evropskému parlamentu – „Demografická situace v EU – 1995“ Zpráva o evaluaci Akčního plánu Společenství na podporu cestovního ruchu Návrh na rozhodnutí Rady o prvním víceletém programu na podporu evropského cestovního ruchu PHILOXENIA (1997–2000) Sdělení Komise o boji proti dětské sexuální turistice Pozměněný návrh na rozhodnutí Rady o prvním víceletém programu na podporu evropského cestovního ruchu PHILOXENIA (1997- 2000) Rezoluce k „Zelené knize Komise o roli Unie v oblasti cestovního ruchu“ Stanovisko Výboru regionů k tématu „Role Unie v oblasti cestovního ruchu – Zelená kniha Komise“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Návrhu na směrnici Rady o svobodném cestování příslušníků třetích zemí uvnitř Společenství“ Rezoluce Rady k euro-středomořské spolupráci v oblasti cestovního ruchu Legislativní rezoluce se stanoviskem Evropského parlamentu k „Návrhu na rozhodnutí Rady o prvním víceletém programu na podporu evropského cestovního ruchu PHILOXENIA (1997-2000)“ – postup konzultace Rezoluce ke „Zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu“ Rezoluce ke „Zprávě Komise o zhodnocení Akčního plánu Společenství na podporu cestovního ruchu 1993 – 1995“ Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu Zvláštní zpráva č. 3/96 o politice a podpoře cestovního ruchu (společně s reakcemi Komise a poznámkami k této zprávě)

- OJ C 30/1997

- OJ C 42/1997 - OJ C 200/1997 1998

- COM/98/563 FINAL - OJ C 19/1998 - OJ C 104/1998 - OJ C 138/1998 - OJ C 328/1998

1999

- COM/99/205 FINAL

- 1999/35/EC - 1999/42/EC

- OJ C 293/1999

2000

- COM/2000/696 FINAL - COM/2000/826 FINAL

- OJ C 75/2000

- OJ C 317/2000

2001

- COM/2001/171 FINAL

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního Výboru k „Návrhu na rozhodnutí Rady o prvním víceletém programu na podporu evropského cestovního ruchu PHILOXENIA (1997-2000)“ Stanovisko Výboru regionů k „Návrhu na rozhodnutí Rady o prvním víceletém programu na podporu evropského cestovního ruchu PHILOXENIA (1997 – 2000)“ Rezoluce k cestovnímu ruchu Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu – „Strategie ES na podporu rozvoje udržitelného cestovního ruchu v rozvojových zemích“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Zprávě Komise o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu (1995/1996)“ Rezoluce o euru a cestovním ruchu Rezoluce ke zlepšení bezpečnosti, práv spotřebitele a předpisů týkajících se služeb v odvětví cestovního ruchu Rezoluce ke „Zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o opatřeních Společenství, které mají dopad na cestovní ruch (1995-1996)“ Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Rostoucí potenciál cestovního ruchu jako zdroje zaměstnanosti v návaznosti na hodnocení a doporučení skupiny High Level Group on Tourism and Employment“ Rozhodnutí Komise ze dne 9. prosince 1998, kterým se provádí směrnice Rady 95/57/ES o shromažďování statistických informací v oblasti cestovního ruchu Směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se zavádí postup pro uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci pro profesní činnosti upravené směrnicemi o liberalizaci a o přechodných opatřeních a kterou se doplňuje obecný systém uznávání dokladů o dosažené kvalifikaci Stanovisko Výboru regionů k tématu „Role místních a regionálních úřadů při podpoře cestovního ruchu a příspěvek opatření EU v této oblasti“ Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Závěry Rady o cestovním ruchu a zaměstnanosti – zpráva o pokroku“ Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o implementaci Směrnice Rady 95/57/EC o shromažďování statistických informací v oblasti cestovního ruchu Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Rostoucí potenciál cestovního ruchu jako zdroje zaměstnanosti“ Stanovisko Výboru regionů ke „Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů: Rostoucí potenciál cestovního ruchu jako zdroje zaměstnanosti“ Zpráva Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů –„ Opatření Společenství týkající se cestovního ruchu (1997 – 1999)“ 63

- COM/2001/611 FINAL - COM/2001/665 FINAL - COM/2001/668 FINAL

- OJ C 144/2001

Zpráva Komise –„ Přehled opatření EU jako reakce na události z 11. září a odhad jejich hospodářských dopadů“ Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“ Zpráva Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Po zasedání Evropské rady 21. září: situace odvětví evropského cestovního ruchu“ Stanovisko Výboru regionů k tématu „Meziregionální projekty venkovského cestovního ruchu na pozadí Agendy 21“

2002

- OJ C 135/2002

Rezoluce Rady z 21. května 2002 o budoucnosti evropského cestovního ruchu

2003

- COM/2003/716 FINAL

Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů – „Základní cíle pro udržitelnost evropského cestovního ruchu“ Rozhodnutí Komise ze dne 14. dubna 2003, kterým se stanovují ekologická kritéria pro udělování ekoznačky Společenství ubytovacím službám pro turisty Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“ Stanovisko Výboru regionů ke „Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů - Společně pro budoucnost evropského cestovního ruchu“ a „Zprávě Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Po zasedání Evropské rady 21. září: situace odvětví evropského cestovního ruchu“

- 2003/287/EC - OJ C 61/2003

- OJ C 66/2003

2004

- 2004/2229 (INI) - 2004/2212 (INI) - SEC/2004/24 - OJ C 32/2004 - OJ C 121/2004

- OJ C 310/2004 2005

- COM/2005/299 - OJ C 74/2005 - OJ C 157/2005 - OJ C 221/2005 -OJ C 255/2005 - OJ L 337/2005

64

Usnesení Evropského parlamentu o nových perspektivách a nových výzvách pro udržitelný evropský cestovní ruch Usnesení Evropského parlamentu o cestovním ruchu a rozvoji Pracovní dokument Komise – „Zpráva o opatřeních Společenství týkajících se cestovního ruchu (2001-2002)“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Sociálně udržitelnému cestovnímu ruchu pro každého“ Stanovisko Výboru regionů ke „Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Základní cíle pro udržitelnost evropského cestovního ruchu“ Návrh Smlouvy o Ústavě pro Evropu Sdělení Komise – „Politika soudržnosti pro podporu růstu a zaměstnanosti - Strategické obecné zásady Společenství 2007 – 2013“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k „Politice cestovního ruchu a spolupráci veřejného a soukromého sektoru“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Cestovní ruch a sport: budoucí úkoly pro Evropu“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Jak docílit lepšího začlenění regionů postižených trvalými přírodními a strukturálními znevýhodněními“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Politika cestovního ruchu v rozšířené EU“ Prováděcí protokol k Alpské úmluvě z roku 1991 v oblasti cestovního ruchu

2006

- COM/2006/134 FINAL - 2006/2129 (INI) - 2006/516/EC - 2006/702/EC - OJ C 24/2006 - OJ C 110/2006 - OJ C 115/2006

- OJ C 318/2006 - OJ C 325/2006

2007

- COM/2007/621 FINAL - OJ C 197/2007 - OJ C 306/2007

Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu – Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch Usnesení Evropského parlamentu ke sdělení Komise „Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu – Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“ Rozhodnutí Rady o uzavření Protokolu k ochraně půdy, Protokolu o energii a Protokolu o cestovním ruchu k Alpské úmluvě jménem Evropského společenství Rozhodnutí Rady o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Příspěvek cestovního ruchu k sociálně-ekonomické obnově v upadajících oblastech“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Cestovní ruch a kultura: dvě síly pro růst“ Stanovisko Výboru regionů k tématu „Návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady na zavedení akce Společenství na podporu projektu Evropské hlavní město kultury pro období 2007 – 2019“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu „Sociální cestovní ruch v Evropě“ Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise - Obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu – Vstříc silnějšímu partnerství pro evropský cestovní ruch“ Sdělení Komise „Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“ Předběžné stanovisko Výboru regionů – Příspěvek regionálních a místních orgánů ke strategii EU pro udržitelný rozvoj Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES

2008

- COM/2008/642 FINAL - 2008/2132 (INI)

Sdělení Komise „Nejvzdálenější regiony: přínos pro Evropu“ Usnesení Evropského parlamentu o dopadu cestovního ruchu na pobřežní regiony z hlediska regionálního rozvoje

2009

- OJ C 27/2009

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ke „Sdělení Komise - Agenda pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch“

65