KONCENTRAČNÍ TÁBORY NA JABLONECKU

KONCENTRAČNÍ TÁBORY NA JABLONECKU

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B7106 – Historická studia 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia

Autor práce: Vedoucí práce:

Zdeněk Štafl prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc.

Liberec 2014

Poděkování Tímto bych chtěl poděkovat všem, jejichž zásluhou mohla tato práce vzniknout. Vedoucímu mé bakalářské práce prof. PhDr. Robertu Kvačkovi, CSc., za jeho trpělivou spolupráci, věcné připomínky a rady. Také pracovníkům Státního okresního archivu v Jablonci nad Nisou, především Mgr. Jakubu Feigemu, za jejich ochotu a pomoc při poskytování archivních pramenů. Dále bych chtěl poděkovat panu Ing. Františku Radkovičovi, který vede Český svaz bojovníků za svobodu v Jablonci nad Nisou (ČSBS), za jeho materiály vlastního výzkumu, cenné rady, připomínky, čas a ochotu. Byl mi též nápomocen při bádání ve SOkA v Jablonci nad Nisou, při návštěvě Muzea Gross-Rosen

(kmenový

koncentrační

tábor)

a

archivu

Muzea

Gross-Rosen

ve Walbrzychu. Děkuji také historičce paní Dr. Dorotě Sula, za její poskytnutou literaturu v archivu Muzea Gross-Rosen ve Walbrzychu. Dále panu Mgr. Jindřichu Kurfiřtovi, za jeho materiály vlastního výzkumu a cenné rady. V neposlední řadě paní Blaženě Marxové, které mi poskytla mimořádný pramen v podobě zapsaných vzpomínek jejího otce, pana Františka Drbohlava. Velké díky patří přátelům a rodině za podporu a trpělivost.

Anotace Bakalářská práce analyzuje činnost německých koncentračních táborů, poboček Gross-Rosen na Jablonecku v letech 1944-1945. První teoretická část se věnuje vývoji německých koncentračních táborů a to především vývoji koncentračního tábora GrossRosen. Druhá část práce je zaměřená na činnost poboček koncentračního tábora GrossRosen v jabloneckém okrese, přesněji v Rychnově u Jablonce nad Nisou, Rýnovicích a Smržovce. Podrobně popisuji jejich vznik, činnost a každodenní „život“. Třetí část je zaměřena na postupný zánik kmenového koncentračního tábora Gross-Rosen, včetně jeho zmíněných poboček. Součástí bakalářské práce jsou také přílohy v podobě dobových výkresů a fotografií. Hlavním pramenem byly vzpomínky vězňů, či jiných pamětníků a dobová periodika. Dále také archivní fond Landrátu Jablonce nad Nisou, který je uložen ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou.

Klíčová slova německý koncentrační tábor (NKT), Gross-Rosen, pobočka, vězeň, stráž SS, práce, strava, úmrtí, evakuace, osvobození, pochod, transport

Summary Bachelor's thesis analyzes activity of german concentation camps of GrossRosen branches in Jablonec district in the years 1944-1945. The first theoretical part deals with development german of concentration camps, mainly concentration camp Gross-Rosen. The second part of the thesis is focused on activity of concentration camp Gross-Rosen branches in Jablonec district, especially in Rychnov u Jablonce nad Nisou, Rýnovice and Smržovka. I describe their formation, activity and everyday life in detail. The third part is focused on gradual extinction of tribal concentration camp GrossRosen including above mentioned branches. In the bachelor's thesis there are also annexes like contemporary drawings a photos. The memories of prisoners and other witnesses, and contemporary periodicals were the main sources, as well as Archival Fund of Jablonec landry, which is stored in State District Archive in Jablonec nad Nisou.

Keywords german concentration camp, Gross-Rosen, branch, prisoner, guard SS, labour, food, death, evacuation, exemption, march, transport.

Obsah Seznam zkratek ........................................................................................................... 10 Úvod ........................................................................................................................... 11 1. Prameny a literatura................................................................................................. 14 1.1 Prameny ............................................................................................................ 14 1.2 Literatura ........................................................................................................... 16 2. Kmenový NKT Gross-Rosen ................................................................................... 18 2.1 Pobočka NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou .......................... 27 2.2 Pobočka NKT Gross-Rosen v Rýnovicích.......................................................... 47 2.3 Ženský pobočný NKT Gross-Rosen v Rýnovicích ............................................. 60 2.4 Pobočka NKT Gross-Rosen ve Smržovce .......................................................... 62 3. Zánik kmenového NKT Gross-Rosen a jeho poboček na Jablonecku ....................... 65 Závěr ........................................................................................................................... 76 Použité prameny a literatura ........................................................................................ 78 Archiv ..................................................................................................................... 78 Tištěné prameny ...................................................................................................... 78 Literatura................................................................................................................. 79 Internetové zdroje .................................................................................................... 81 Seznam příloh ............................................................................................................. 82

Seznam zkratek AČR – Armáda České republiky BP – Bakalářská práce ČSBS – Český svaz bojovníků za svobodu ČSČK – Československý červený kříž DESt - SS - Deutsche Erd - Und Steinwerke FAB - Feinapparatebau GmbH Getewent - Gesellschaft für technisch-wirtschaftliche Entwicklung GmbH - Gesellschaft mit beschränkter Haftung HDK-OV – Historicko dokumentační komise okresního výboru KT – Koncentrační tábor KZ - Konzentrationslager LIAZ - Liberecké automobilové závody MMV (MiMo) - Mitteldeutsche Motorenwerke NKT – Německý koncentrační tábor NV – Národní výbor NSDAP - Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei OST - Ostarbeiter SA – Sturmabteilung SOPV – Svaz osvobozených politických vězňů SS – Schutzstaffel SSSR – Svaz sovětských socialistických republik WVHA – SS - Wirtschafts - und Verwaltungshauptamt

10

Úvod Koncentrační tábory byly a v některých zemích s údivem dodnes stále jsou, účelově využívány k tzv. koncentraci, tedy k hromadění, internaci čí věznění určitých skupin lidí na určených místech. Jsou zde nedobrovolně shromažďovány různé skupiny obyvatelstva z politických, etnických, náboženských či jiných důvodů a to často bez řádného soudu, nebo jiného právního prohlášení. Koncentrační tábory byly uplatňovány především v diktaturách, kde sloužily jako prostředek k vyřazení, či úplnému odstranění „nepohodlných lidí“. Účelově byli tito lidé z důvodu lepšího dohledu situováni na malém střeženém prostoru. Užití koncentračních táborů se lišilo jak v rámci časového pojetí, tak v rámci politického režimu, ve kterém byly vytvářeny.

V celkovém systému německého nacistického teroru sehrály koncentrační tábory zcela mimořádnou roli. V první fázi zakládání koncentračních táborů plnila otrocká práce vězňů funkci zastrašování, „odpykávání“ trestu a „výchovy“. Zásadní změnu přinesla válka, kvůli které byla otrocká práce využívána především na práci v podnicích patřících SS. Nejdůležitější roli k poskytování pracovní síly zastupoval od roku 1942 tzv. Hlavní hospodářský a správní úřad SS (SS-WVHA, nebo-li SS Wirtschafts- und Verwaltungshauptamt). Jakýkoliv podnik, který se potýkal s nedostatkem pracovníků, mohl tak svou potřebu nahlásit zmíněnému úřadu SS-WVHA. Pravě na tomto úřadu záviselo zakládání poboček, neboť právě ten uděloval povolení k jejich vzniku. Příslušný koncentrační tábor, v tomto případě koncentrační tábor Gross-Rosen, se pak postaral o nasazení kvalifikované pracovní síly, včetně ostrahy. Jednalo se tedy o jakési „půjčky otroků“, které měly pro Německo vykonávat otrockou práci, ať už šlo o práci v podnicích, či jinde. Zejména po neočekávaném obratu v bitvě u Stalingradu se tato levná pracovní síla stala z důsledku nedostatku německých pracovních sil v souvislosti s nasazením německých dělníků do války, doslova nutností. Do popředí postupně nastupuje německá průmyslová zbrojní výroba za „konečné vítězství“ Velkoněmecké říše. Na území České republiky bylo založeno tehdy přibližně 40 poboček německých koncentračních táborů různých velikostí, z toho jen 18 jich příslušelo Gross-Rosenu.

Jablonecký okres byl po mnichovském diktátu násilně připojen k nově vzniklé německé župě Sudety – Sudetengau, po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava přičleněné k Německé říši. Právě v oblasti Sudetské župy byla zakládána značná část 11

poboček (na území protektorátu Čech a Moravy byly založeny pouze čtyři menší pobočky). Území nynější České republiky bylo tehdy považováno za bezpečnou oblast, kde nehrozily kvůli doletu spojenecké nálety, jak tomu bylo například uvnitř Německé říše. Cílem této práce je zachytit životní poměry osob, jež se v těchto německých koncentračních táborech nacházely1. Jedná se především o popis vzniku koncentračního tábora, popis stavebních objektů, táborové správy, vyčerpávající práce vězňů, národností, vězeňských transportů a každodenního „života“ (chování strážných SS vůči vězňům, zdravotní situace, hygiena, stravování, pohled civilního obyvatelstva, úmrtnost atd.). K závěru popisuji konečnou fázi NKT Gross-Rosen, tedy pochody smrti a následný zánik poboček. Tato práce je rozdělena do tří částí. První část je teoretická a zaměřuje se na vznik a vývoj NKT, zejména NKT Gross-Rosen. Druhá část, tedy hlavní část práce, se věnuje činnosti poboček Gross-Rosenu v jabloneckém okrese, které jsou podkapitoly první části. Třetí a poslední část, se zaměřuje na postupný zánik Gross-Rosenu jako celek, tedy postupné vyklizení nejprve kmenového NKT Gross-Rosen a poté i jeho zmíněných poboček na daném okrese, které tvořily jednu z mnoha důležitých součástí celkového systému NKT Gross-Rosen. Veškeré informace, ze kterých práce čerpá, byly získány hlavně podrobným studiem pramenů v podobě vzpomínek vězňů a dalších pamětníků. Méně obsáhlé informace, ale přesto velmi cenné, nabízela také dobová periodika, jako je časopis Stráž severu a Beseda. Téměř celá dokumentace Gross-Rosenu byla ke konci války úmyslně zničena, jen malá dochovaná část se dnes nachází v archivu Muzea Gross-Rosen ve Walbrzychu. Jediným archivním materiálem se tak stal pouze fond Landrát Jablonec nad Nisou, uložený ve SOkA v Jablonci nad Nisou. Studiem dostupné literatury, jak

1

Německý koncentrační tábor – zkratka NKT, je mnou použivaný výraz. Zkratku KT považuji za nedostatečnou, neboť pak dochází k časté záměně např. koncentračních táborů v Polsku za polské koncentrační tábory. Proto je důležité nefalšovat historickou pravdu a nazývat slova vždy pravým jménem – koncentrační tábory zakládané Německem v oblasti dnešního Polska (tehdejší Třetí říše), tak německé koncentrační tábory – NKT. Stejně tak německé koncentrační tábory na území dnešní České republiky.

12

od českých, tak především od polských autorů, jsem se snažil získat důležitý přehled, nezbytný pro syntézu použitých pramenů.

13

1. Prameny a literatura 1.1 Prameny Významným zdrojem ke zpracování této bakalářské práce na téma - Koncentrační tábory na Jablonecku, se staly prameny objektivní (věcné) povahy - výkresové archivní dokumenty. Tento archivní fond, který se nalézá ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou, se vztahuje k říšskoněmeckému krajskému správnímu úřadu, nebo-li landrátu. Fond Landrát Jablonec nad Nisou je rozčleněn na jednotlivé územní celky v kartonech na: Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Rychnov Getewent, inv. č. 160-162; Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Rýnovice FAB, inv. č. 175; Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Smržovka, inv. č. 176. Tyto stavby jsou obsaženy celkem v 8 kartonech. V těchto archivních dokumentech se nalézá velké množství výkresových dokumentací jednotlivých podniků. První dva jmenované podniky obsahují také důležité výkresy svých pobočných NKT Gross-Rosen působících od r. 1944. Mimo to dokumenty obsahují různé žádosti o stavební povolení, výpisy stavebních materiálů, finančních nákladů a mnohé další důležité záznamy, které by se daly jistě využít ke zpracování činnosti jednotlivých podniků. Avšak v tomto fondu jsem mohl využít k sepsání BP pouze výkresy stavebních objektů nacházejících se v koncentračních táborech.

Nejdůležitějším a pro mě tedy nejvíce využitelným zdrojem se staly prameny subjektivní (vyprávěcí) povahy. Ve SOkA v Jablonci nad Nisou jsem využil prameny z oboru publicistiky. Především několik dobových novinových článků z deníku Stráž severu2, který vydával akční výbor Národní fronty v Liberci v letech 1945-1952. V případě NKT pobočky Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. a v Rýnovicích poskytli autoři článků několik stručných, ale jistě velmi cenných informací.

Kromě zdrojů získaných ve SOkA v Jablonci nad Nisou jsem získal také vydané prameny pamětní povahy, např. Jaký byl „KT“ pobočka GROSS ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou3, které byly sepsány na základě vypovědí bývalých polských 2

Články obsaženy v kapitole – Použité prameny a literatura KOSIŃSKI, Jan. Liczyl sie kazdy przezyty dzień. 1. vyd. Kraków : Wydawnictvo Literackie 1980, ISBN 8308-00400-8. 3

14

vězňů pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. ze dne 4.5. 1969, vydané Českým

svazem

protifašistických

bojovníků,

dnes

Český

svaz

bojovníků

za svobodu (ČSBS). Další vydaný pramen, který jsem využil ve své BP je kniha s názvem Liczyl sie kazdy przezyty dzień4, jehož autorem je Jan Kosiński, bývalý polský vězeň této stejné pobočky. Autor v knize velice podrobně charakterizuje každodenní život, včetně přehledu transportů a důležitých jmen.

Velmi důležitým pramenem, který jsem obdržel zcela náhodou, jsou sepsané a dosud nevydané vzpomínky dobových pamětníků i účastníků květnových údálostí, kteří se podíleli mimochodem i na obsazení rychnovské pobočky NKT Gross-Rosen. Tento spis s názvem Odboj a revoluce na Frýdštejně a osvobozování Jablonecka v roce 19455, jsem obdržel od paní Blaženy Marxové, jejíž otec František Drbohlav, se podílel na sepsání těchto cenných vzpomínek a byl jedním z účastníků květnového odboje roty Sokol. Další sepsané paměti rychnovských vězňů a velmi cenné informace vlastního výzkumu mi poskytl kronikář města Rychnova u Jbc n. N., pan Mgr. Jindřich Kurfiřt, který se místní pobočkou NKT Gross-Rosen zabývá už řadu let.

Pobočka NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. patří bezesporu mezi nejznámější a nejvíce probádané NKT na Jablonecku, o čem svědčí i velké množství vydaných pramenů a literatury. Daleko méně se vyskytují prameny o pobočce NKT Gross-Rosen v Rýnovicích. Důležité svědectví této pobočky, které jsem ve své práci také zaznamenal, poskytl bývalý přeživší polský vězeň Artur Piechna (vězeňské č. 59582), jehož paměti byly zaznamenány Ing. Františkem Radkovičem. Artur Piechna je jeden ze tří doposud žijících vězňů této pobočky. Pan František Radkovič je jednatelem ČSBS v Jablonci nad Nisou, byl mi nápomocen při mém bádání a poskytl mi též cenné informace vlastního výzkumu. Pobočka NKT Gross-Rosen ve Smržovce existovala od února 1945 a pouze necelý měsíc, protože se jednalo o dočasnou alternativu NKT na evakuační trase, proto máme o tomto NKT velmi strohé informace. Prameny nejsou k dispozici prozatím žádné.

4

Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, 1. vyd. Jablonec nad Nisou, HDK –OV Českého svazu protifašistických bojovníků 1989, ISBN -80-7005-011-X-157-89-OK. 5 DRBOHLAV, František: Odboj a revoluce na Frýdštejně a osvobozování Jablonecka v roce 1945, v soukromém vlastnictví Blaženy Marxové. Nepublikovaný rukopis.

15

1.2 Literatura V posledních letech se česká, ale především světová historiografie věnuje stále více působení a hrůzné činnosti koncentračních táborů. Za velice zdařilé zahraniční monografie patří encyklopedie 9 svazků Der Ort des Terrors6, které se poprvé věnují všem doposud objeveným NKT, včetně jejich pobočných NKT. Šestý díl knihy obsahuje celkem podrobné a důležité informace o kmenovém NKT Gross-Rosen, jehož muzeum se dnes nachází v polské obci zvané Rogoźnica. Daleko méně je v ní popsána činnost NKT Gross-Rosen v jabloneckém okrese, tedy v Rychnově u Jbc n. N, Rýnovicích (dnes část Jablonce nad Nisou) a Smržovce. V těch jsou obsaženy pochopitelně jen nejdůležitější informace, v některých případech založené výhradně na jednom svědectví, jehož výsledek je pak založen pouze na částečné pravdě. Samotnému kmenovému táboru Gross-Rosen v Dolním Slezsku se velice podrobně věnuje polský historik prof. Ph.D. Alfred Konieczny v kapitole Das KZ Gross-Rosen in Niederschlesie7. Významným tvůrcem knihy Gross Rosen oboz koncentracyjny na Ślasku8, která též vypovídá o činnosti kmenového NKT Gross-Rosen je autor Dr. Ing. arch. Mieczyslaw Moldawa. Dílo je velice důvěryhodné už z důvodu vlastního autorova prožití, neboť byl v tomto táboře vězněn (pod číslem P749). Důležité je zmínit, že tomuto kmenovému NKT Gross-Rosen dodnes nevěnuje mnoho pozornosti česká literatura, na rozdíl od jiných NKT.

K vypracování stručného přehledu a historii NKT jsem využil hlavně tyto dvě knihy, novější dílo Řád teroru: Koncentrační tábor9 a starší dílo Tábory utrpení a smrti10. První kniha patří celkově k velice významným dílům moderní zahraniční historiografie. Věnuje se především známým kmenovým NKT, českým zemím tedy nevěnuje mnoho pozornosti. Druhá kniha se kromě historie věnuje naopak NKT na našem území, tedy jejich pobočkám, ale i pracovním táborům, internačním,

6

Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, GroßRosen, Natzweiler. Mnichov : Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5. 7 KONIECNY, Alfred: Das KZ Gross-Rosen in Niederschlesien, In: Die nationalsozialistischen Konzentrationslager. Entwicklung und Struktur Band 1. Göttingen, Wallstein Verlag 1998, ISBN 3-89244289-4. 8 MOLDAWA, Mieczyslaw: Gross Rosen oboz koncentracyjny na Ślasku, 2 vyd. Warszawa, Ministerstwo Obrany Narodowej 1979, ISBN 83-11-06359-1. 9 SOFSKY, Wolfgang: Řád teroru: koncentrační tábor, 1. vyd. Praha, Argo 2006, ISBN 80-7203-818-4. 10 BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti, 1. vyd. Praha, Svoboda 1969.

16

zajateckým, ale také koncentračním táborům pro Židy a cikány. K dějinám činnosti NKT v oblasti Liberecka, Jablonecka, Frýdlantska a stručně blízkých oblastí na území Německa a Polska, se věnuje kniha Tábory a válečná výroba11 od autora Ivana Rouse. Jedná se především o první dílo daného typu působící v této oblasti, které popisuje fungování všech těchto represivních zařízení, včetně důležité zbrojní výroby. Krátce na to vydalo Severočeské muzeum ve spolupráci s Ivanem Rousem, kde probíhala výstava na téma Industriál války, také slabší brožuru o stejném, ale stručnějším obsahu Industriál války – Severočeské muzeum12.

Při své návštěvě v archivu Gross-Rosen ve Walbrzychu, jsem získal důležitou monografii přímo od autorky a historičky Doroty Suly s názvem Filie KL Gross-Rosen wybór artykulów13. Kniha, jak už název napovídá, pojednává o činnosti některých pobočkách (filiálkách) kmenového NKT Gross-Rosen, značnou část autorka věnuje právě i pobočkám NKT Gross-Rosenu v Rychnově u Jbc n N. a Rýnovicích. Historička ve své monografii uvádí přímo v textu i mnoho zajímavých výpovědí bývalých vězňů. Je to jedna z mála děl zahraniční literatury, která celkem podrobně pojednává i o pobočkách NKT působících tehdy v oblasti Jablonecka. Zahraniční literatura, jak už název napovídá, věnuje pozornost především NKT působících tehdy v oblasti dnešního Polska, Německa a Rakouska. Ve SOkA v Jablonci nad Nisou jsem získal důležitý článek v podnikových novinách zvaný Jiskra14, týdeník Libereckého automobilového závodu (LIAZ), které vycházely ještě v dobách socialismu. V článku autor popisuje počátky výstavby závodů v Rýnovicích, včetně působení pozdějších pracovních, zajateckých táborů a v závěru roku 1944 také NKT pobočky Gross-Rosen, včetně později působící ženské pobočky NKT Gross-Rosen.

11

ROUS, Ivan: Tábory a válečná výroba, 1 vyd. Liberec, Kalendář Liberecka, spol. s r. o. 2012. ROUS, Ivan: Industriál války. Severočeské muzeum, 1 vyd. Liberec, Severočeské muzeum, 2012. ISBN 978-80-87266-12-0. 13 Sula, Dorota, Filie KL Gross-Rosen (wybór artykulów), 1 vyd. Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2001, ISBN 83-913970-1-7 14 VÍTEK, Jaroslav: Zdravíme 35. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, in: Jiskra, roč. 24., 1980, č. 15, s. 3. 12

17

2. Kmenový NKT Gross-Rosen Zakládání NKT, začalo velmi krátce po uchopení moci nacistickou stranou (NSDAP) v Německu. 27. února 1933 hořel v Berlíně Říšský sněm a následujícího dne bylo vydáno tzv. Nařízení na ochranu národa a státu, které anulovalo veškerá základní práva garantovaná výmarskou ústavou15. Tato událost vytvořila právní základ k zatýkání politických odpůrců, především z řad komunistů a soc. demokratů a to bez soudního rozhodnutí. K masovému zatýkání docházelo prostřednictvím tajné policie - gestapa a úderných oddílů NSDAP - SA a SS, přičemž byli lidé zadržováni na základě tzv. ochranné vazby. 23. března 1933 byl přijat tzv. zmocňovací zákon, který umožnil německé říšské vládě vydávat zákony, ústavní či neustavní, bez schválení Říšského sněmu - parlamentu. Nacisté se zbavovali zpočátku příslušníků opozice – komunistů, soc. demokratů, poté ale i občanských stran, duchovních, neoblíbených úředníků, novinářů. Později zatýkání postihovalo i jiné skupiny lidí např. společensky diskriminované homosexuály, asociály, kriminálníky, svědky Jehovovi, cikány, lidi odmítající práci a další osoby považované za „škůdce národa“. Podstatnou část tvořili na

základě

německé

zvrhlé

rasové

ideologie

Židé,

kteří

se

po

vydání

tzv. Norimberských zákonů z roku 1935 ocitli zcela na nejnižším stupni bytí a představovali zvrhlý objekt rasové vyhlazovací politiky. V Německem okupovaných zemích v době války byli posílání do NKT váleční zajatci, odbojáři, společenská elita, Slované a další. Všichni tyto skupiny byly vězněny v krutých NKT tzv. Třetí říše.

Vězení nestačila pojmout stovky vězňů v ochranné vazbě, a proto už 20. března 1933 dal Heinrich Himmler, jako policejní prezident v Mnichově, zřídit první větší koncentrační tábor v budovách bývalé továrny na výrobu střelného prachu nedaleko Dachau16. Avšak z důvodů neustálého navyšování počtu internovaných osob byly postupně budovány další státní koncentrační tábory. Založení prvních NKT nebylo řízeno centrálně novou říšskou vládou, ale z iniciativy podřízených služeben a místních formací NSDAP17. Do správního začlenění státních NKT se snažila dostat jak justice, tak policie. Organizace SS chtěla redukovat kontrolu správních úřadů a soudů tak, aby nebyla její činnost sledována. Situace se tak zcela změnila po událostech tzv. Noci

15

SOFSKY, Wolfgang: pozn. 9, s. 40. BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila – MALÁ Irena: pozn. 10, s. 10. 17 SOFSKY, Wolfgang: pozn. 9, s. 41. 16

18

dlouhých nožů proti SA a jeho vedení, do popředí se prodrala SS, která se stala postupně výhradní doménou vedení NKT. Ochranná vazba byla odejmuta dozoru ministerstva a její pozici zaujalo SS a gestapo. Tábory pod dohledem SA byly tedy postupně rušeny, či přestavěny do schválené podoby vzorového NKT typu Dachau.

Henrich Himmler už od počátku prosazoval své úsilí o neustálém navyšování počtů vězňů v NKT, kteří by sloužili i hospodářským zájmům SS. Ochranná vazba NKT byla

rozšířena

i

na

nepolitické

vězně,

kteří

byli

v plné

míře

posíláni

do koncentračních táborů až po roce 1937. Účelem bylo vyloučit ze společnosti ty, kteří ohrožovali bezpečnost německého lidu a státu a byli tak pro Německo nebezpečím. Hlavně měli zajistit novou pracovní sílu a nucené otrocké práce se tak staly hlavním cílem NKT. SS své podniky centralizovala buď přímo v NKT, nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Nyní už neurčovaly stanoviště táborů káznice a robotárny, pevnosti nebo kláštery, nýbrž podniky pro výrobu stavebního materiálu, žulové lomy, cihelny atd.18.

Po obsazení Rakouska nacistickým Německem 12. 3. 1938 a po Mnichovském diktátu, tedy po připojení československého pohraničí k Německu, docházelo na novém území k zakládání dalších NKT k získání další levné pracovní síly. Velké radikální změny v systému NKT nastaly při zahájení války. Národnostní složka německých vězňů v NKT se snižovala, během války tvořila méně než jednu desetinu, přičemž největší část tvořili Poláci, občané Sovětského svazu a Židé19. Mezi tehdy vzniklé koncentrační tábory patřil také NKT Gross-Rosen.

NKT Gross-Rosen byl postaven na tehdejším německém území v Dolním Slezsku, v místě vzdáleném asi 60 km jihozápadně od Wroclawi (Breslau), poblíž města Strzegom (Striegau). Poblíž obce se nacházel i jeden ze středně velkých kamenolomů, který od května 1940 zakoupila společnost SS-Deutsche Erd- Und Steinwerke GmbH (DESt) v přepočtu za půl milionu říšských marek20. DESt byla dceřinou společností SS-Wirtschafts-und Verwaltungshauptamt (WVHA), tedy „Hlavní hospodářský správní 18

SOFSKY, Wolfgang: pozn. 9, s. 45. SOFSKY, Wolfgang: pozn. 9, s. 46. 20 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: Gross-Rosen – Stammlager, in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler, Mnichov , Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5, s. 196. 19

19

úřad SS“, který vedl (SS-Obergruppenführer Oswald Pohl. Hospodářský podnik DESt byl založen v Berlíně v roce 1938 a specializoval se na těžbu a výrobu kameniva, jako stavebního materiálu pro reprezentativně monumentální budovy Třetí říše21. V případě kamenolomu u NKT Gross-Rosen se jednalo o kvalitní obzvláště tvrdou šedo-bílou slezskou žulu, jako rentabilní a nezničitelný materiál pro budoucí trvání tisícileté Německé říše.

Od předchozího vlastníka - firma Granitwerk Alfons Hay - převzalo DESt 200 dělníků a zaměstnanců, kteří většinou žili v blízké obci Gross-Rosen a v okolních obcích jako kvalifikovaní pracovníci pro těžbu a zpracování stavebního kameniva 22. To vedlo k přípravě a ke vzniku produkce kamenolomu. Vedoucím závodu byl ustanoven kamenický mistr Rudolf Ronge z NKT Flossenbürg, kterého ovšem brzy nahradil SS Untersturmführer Peter Ketterer z kamenolomu NKT Mauthausen, který zde zůstal až do roku 194523. Jeho zástupce byl místní kameník Paul Büttner. Podmínkou pro realizaci plánů byla tedy co nejrychleji možná výstavba NKT pro 1000 vězňů – pracovních sil kamenolomu. Pro příjem prvních vězňů byly na konci července 1940 postaveny dva provizorní oplocené baráky a 2. srpna 1940 přijel první transport z NKT Sachsenhausen se 100 převážně polských a německých vězňů. Tak vznikl koncentrační tábor Gross-Rosen, jako pobočný NKT Sachsenhausenu.

S prvním transportem přijel SS-Haubtsturmführer Anthon Thumann jako Lagerführer24, jako Untersturmführer byl Georg Gussregen25. V prosinci bylo už jen 50% vězňů schopných vykonávat práci, proto docházelo k častým výměnám mezi NKT (Buchenwald, Sachsenhausen), aby plně nahradili zcela vyčerpané a mrtvé. Určité potíže vznikly také kvůli značné odlehlosti kmenového NKT Sachsenhausen, který byl vzdálen více než 300 km od své pobočky. Ještě 28. října 1940 navštívil kamenolom a koncentrační tábor Reichführer SS Heinrich Himmler s policejním generálem SS

21

Více: KOPALEK, Thomas: Die „Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH“ am Standort Mauthausen-Gusen 1938-1945, Diplomarbeit, Vídeň 2013. 22 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 197. 23 KONIECNY, Alfred: pozn. 7, s. 310. 24 Velitel NKT. 25 Lagerführer - velitel německého koncentračního tábora.

20

Obergruppenführerem Kurtem Daluegem26. To vše sehrálo jistě velkou roli pro budoucí transformaci NKT Gross-Rosen. Pevné krematorium Gross-Rosen ještě nemělo, jako náhradu za něj obdržel tábor jakousi pojízdnou spalovací pec, typ přenosného krematoria, provozovaný dvěma vězni27. Zpočátku byly tedy oběti dováženy zpět do kmenového NKT Sachsenhausen, obvyklé byly i přepravy těl do krematoria a na hřbitov v Liegnitz (dnešní Legnica).

Po

devíti měsících existence

tábora Gross-Rosen v podřízenosti NKT

Sachsenhausenu nastala zásadní změna. Dne 1. května 1941 NKT Gross-Rosen získal status samostatného koncentračního tábora 28. Dle tehdejší klasifikace byl koncentrační tábor Gross-Rosen přiřazen k táborové skupině II.29. Účelem této skupiny byla tzv. převýchova těžko přizpůsobivých osob prostřednictvím „osvobozující práce“, po které měli být adaptováni zpět do německé společnosti. Z vyplývajících pojmů jsou tyto tábory označovány jako „pracovní“, ačkoliv by se daly chápat také jako prací „vyhlazovací“.

Anthon Thumann převzal funkci SS-Schutzhaftlagerführer. Prvním velitelem tábora byl jmenován nejméně vhodný a sadistický SS Obersturmbannführer Arthur Rödl z koncentračního tábora Buchenwald, kde zastával postavení Schutzhaftlagerführera30.

Na výstavbě tábora se podílelo speciální táborové komando Barackenbau. Tábor byl po obvodu obehnán oplocením z ostnatého drátu, do kterého byl zaveden elektrický proud, na rozích oplocení již stály strážní věže s kulomety a potřebným osvětlením. Baráky pro vězně byly od táborového personálu odděleny plotem.

Práce v kamenolomu byla nejtěžší práce, která byla i v ostatních nacistických NKT tzv. „vysvobozující vstupní bránou do nebe“. Práce byla velice vyčerpávající a vezmeme-li v potaz táborové okolnosti (hygiena, ubytování, nedostatek potraviny,

26

SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 197. MOLDAWA, Mieczyslaw: pozn. 8, s. 31. 28 Historia KL Gross-Rosen. in: MUZEUM GROSS-ROSEN v Rogoźnicy, gross-rosen. [online]. Walbrzych: Ibex, od 2004, [14. 7. 2014]. Dostupné z. http://www.gross-rosen.eu/historia-kl-gross-rosen/ 29 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 197. 30 Velitel tzv. ochranné vazby. 27

21

tekutin, odpočinku a další), byla doslova vražedná. Činnost byla prováděna se zcela nedostatečným vybavením v absolutně nevyhovujícím oděvu a ve 12 hodinových směnách. Vězni byli ze strany krutých dozorců neustále trýzněni a šikanováni. Koncentračníci vyváželi uvolněné kamenné části a kvádry do dílny (větší kusy byly lámány už v samotném lomu), kde je ostatní strojově drtili a brousili. Odtud byly dopravovány na železniční dřevěnou rampu a připraveny k odvozu. Jedním z nejhorších míst v lomu byla nejspodnější místa, kde vězni museli pracovat po kolena ve vodě a docházelo tak k častým zraněním, z větší části smrtelným (infekce, nemoci, v zimních měsících omrzliny). Denní příděly jídla byly zcela minimální – 2 krajíce okoralého chleba, 10g margarinu, koňského salámu a tzv. polévky bez tuku (obsah není známý, ale pravděpodobně byla vyvařená z řepy). Úmrtnost vězňů, svévolné bití, bylo takřka na denním pořádku. Dle soudního rozsudku zemského soudu v Hannoveru dne 9.11.1960 proti dozorci ruského bloku, který uvedl, že se počet mrtvých v kamenolomu pohyboval mezi 4-5 vězni denně. Příčiny byly různé, jako vraždy, sebevraždy, nehody. 31 Časté bylo umlácení vězňů ze strany dozorců SS nebo kápů32. Tak tomu bylo a stále je, tam kde jsou podmínky pro život zcela katastrofální a kde je mnoho lidí koncentrováno na malou plochu, bývá častým předpokladem vypuknutí různých nemocí, které nabývají rázů epidemií. Na jaře roku 1941 a 1942 vypukla salmonela, která zahubila více než 1000 nevinných obětí. V červnu 1941 vzplanula také epidemie skvrnitého tyfu, která postihla a následně zabila do konce roku 326 vězňů. Situace byla tedy vážná, což vedlo k dočasnému uzavření a izolaci NKT. Dokončovací fáze výstavby byly též několikrát pozastavovány.

Do konce roku 1941 bylo posláno od zřízení tábora v létě 1940 již 11 transportů se skoro 1400 muži, z toho 1100 ze Sachsenhausen a okolo 150 z Buchenwaldu a Dachau33. Tento rok byl ještě dobou, kdy v táboře dominovala německá národnost, z téměř 1500 vězňů bylo 800 německých. Na konci roku 1941 se uskutečnil příjezd prvního transportu sovětských zajatců z různých NKT. Se sovětskými vězni bylo nakládáno s ještě větší krutostí.

31

SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 201. Kápové (zkratka odvozená z Kamaradepolizei) byli funcionáři utvořeni z prominentních vězňů především německé národnosti, kteří byli zodpovědní za táborovu disciplínu, včetně bití, šikany a vražd, nebo také za plnění pracovních cílů. Nosili rukávovou pásku s nápisem KP 33 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 203. 32

22

Od začátku války podléhali vězni říšskému velitelství SS, nebyli tedy souzeni klasickým soudem. Právě pomocí NKT vykonávalo SS celkem skryté hromadné tresty smrti. Ty postihovaly z různých důvodů nejen sovětské zajatce, ale i Židy, Poláky, Romy a mnohé další, německým režimem cílené vyvražďování tzv. podlidí. Zejména Židé

byly

z důvodů

zvrhlé

německé

rasistické

ideologie

násilně

zabíjeni

ve vyhlazovacích NKT, budovaných od roku 1942. V podstatě, jak tomu bylo v jiných koncentračních táborech, i Židé v Gross-Rosenu hráli důležitou roli. Ti představovali zcela nejspodnější pozici táborové národnostní hierarchie řádu podlidí. Jejich první transport se uskutečnil již v červnu 1941 z Dachau v počtu 48 Židů, načež následovali další transporty34. Na počátku roku 1942 byl NKT Gross-Rosen ve fázi táborové skupiny III35, rozdělen pro těžce přizpůsobivé, zejména také pro kriminálníky a asociály, odsouzené za trestný čin, ale i Židy. Byla to skupina jen těžko převychovatelných vězňů. Ti zde zůstali naživu pouze v nejvzácnějších případech36. Právě v tuto dobu dle nařízení Himmlera se konalo tzv. vyklízení, aneb očištění tábora od Židů. 16. října bylo 37 Židů posláno do Auschwitz, zbylí Židé (asi 87%) zde zahynuli. Tímto postojem chtěl říšský vůdce SS ukázat tábor jako nežidovský. Tehdy kvůli válce, zejména na východní frontě proti SSSR, došlo v táboře k národnostním změnám. Až do osvobození již v GrossRosenu převažovali vězni ze Sovětského svazu. V této podobě sloužil tábor jako nástroj německé agresivní politiky německé Třetí říše, který si žádal takříkajíc „nový životní prostor“. Gross-Rosen se stal přijímacím táborem, poněvadž docházelo k transportům z koncentračních táborů: Buchenwald, Auschwitz, přes Sachsenhausen a Flössenburg. Byli sem posíláni tedy provinilci z ochranných vazeb gestapem hlavně z Bunzlau (Wroclawi), ale také z Katowitz, Reichenbergu (Liberce) a Posenu (Poznaně)37. V červenci 1942 bylo v NKT 1890 vězňů, z toho část pracovala v kamenolomu, část na stavbě táborových budov, silnic a kanalizací. Až na konci roku 1942 bylo

34

SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 206. SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 198. 36 Zde byla plně formulována rasistická politika Třetí říše. V těchto německých zařízeních byli vyhlazováni židovští vězni, kteří již nemohli být využíváni k práci. Základem bylo hromadné vraždění těch ras, s jejichž existencí do budoucna německý národní socialismus nepočítal. Tzv. „konečné řešení židovské otázky“ bylo schváleno 20. ledna 1942, na základě čehož byly budovány NKT vyhlazovací. 37 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 203. 35

23

dokončeno nové elektricky nabité oplocení z ostnatého drátu a 11 strážných věží38. Také pevné krematorium bylo postaveno až koncem roku 1942. Předpokladem pro rozšíření NKT bylo 10 vězeňských bloků pro každých 100 vězňů, též nové baráky s kapacitou pro 200 vězňů (běžně až 500). Výstavby byly i přes jeho nutnou potřebu neustále zpožďovány a plány neustále měněny.

V počátečních fázích tábora byli vězni nasazováni hlavně při výstavbě a v kamenolomu. Táborová plocha vzrostla postupně ze 70.000 m2 o dalších 45.000 m2. Vězni museli být už dle nařízení SS z roku 1942 poskytováni tedy alespoň dočasně v lepším zdravotním stavu. Dne 16. září 1942 nahradil velitele tábora Arthura Rödla věkově stejný a též bezohledný muž SS – Hauptstürmführer Wilhelm Gideon, který do Gross-Rosenu přišel z NKT Neuengamme39. Z počátku bylo propuštění tzv. „převychovaných osob“ z NKT prakticky možné, avšak postupem času spíše ojedinělé až nemožné. Zejména po neočekávaném obratu v bitvě u Stalingradu – drtivé porážce a po následném vyhlášení tzv. totální války Adolfem Hitlerem v únoru 1943 za účelem „konečného vítězství“. Levná otrocká práce vězňů se stala v důsledku s nasazením německých dělníků do války, doslova nutností. Ve druhé polovině války táborové kategorie ztrácejí více na pozornosti a na významu, neboť do popředí postupně nastupuje průmyslová zbrojní výroba.

V roce 1943 přišlo do NKT Gross-Rosen v součtu okolo 4900 nových vězňů, hodně z nich bylo přivezeno jednotlivě, či v malých skupinkách a také ve 24 velkých transportech40. Byli posíláni hlavně z Flössenburgu, Auschwitzu, Posenu, Majdanku, Rusové z Kyjeva, ale také stanicemi gestapa ze Slezska, Protektorátu Čech a Moravy a Polska. Podmínky byly nadále katastrofální, na jaře 1943 vypukla epidemie trachomu (zánět spojivek), což vedlo k další izolaci tábora. V témže 1943 začínaly přesuny zbrojních podniků do Dolního Slezska a to vzhledem k relativní bezpečnosti, neboť zde nehrozily spojenecké nálety. V prostoru Gross-Rosen byly vystavěny např. dílny pro firmy Siemens & Halske, stejně jako Blaupunkt, Philips, Wichmann, Zeiss, Krupp,

38

KONIECNY, Alfred: pozn. 7, s. 316-317. KONIECNY, Alfred: pozn. 7, s. 316. 40 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, pozn. 20, s. 203. 39

24

Telefunken a mnohé další41. Pro výrobní nařízení a přemísťování musela být poskytována v rostoucí míře potřebná pracovní síla. Od 10. října 1943 nahradil ve vedení tábora SS - Sturmbannführer Johannes Hassebroek, který ve své funkci zůstal až do evakuace tábora (10.2.1945)42. Zaujal lepší stanovisko vůči vězňům svou přiměřenou tvrdostí a vojenským vystupováním. Zakázal svévolné bití, zakládal si na pevném dodržování pravidel a kázně, dokonce příležitostně trestal dozorce SS i kápy. V tomto období nebyly podmínky v táboře už tak brutální, jako tomu bylo v období předešlém. Práce byla ulehčena a dokonce se zvyšovaly příděly potravin, kterých bylo ale stále nedostatek. Tábor už nefungoval jen jako koncentrační a pracovní, ale jako sběrný a záchytně-evakuační, kdy bylo budováno mnoho pobočných táborů Gross-Rosen. Na jaře a v zimě přišli ještě zajatci ze západní Evropy spjatí s akcí „Noc a mlha“43. Též Gross-Rosen převzal 28 nucených táborů od organizace Schmelt pro vězně židovského původu, 20 z nich Gross-Rosen spravovalo 44. Celkově NKT Gross-Rosen v roce 1944 přijal, a to včetně pobočných táborů, okolo 52 000 vězňů 45. První Židé přišli do kmenového tábora Gross-Rosen po delší přestávce až na jaře roku 1944, prvně ženského pohlaví. Případná evakuace Auschwitz byla podnětem vzniku tzv. osvětimského tábora v prostoru Gross-Rosen46. Jejich počet překročil ke konci roku 25 000. Plánovaná rozloha evakuovaného osvětimského tábora byla 70 000 m², dokončeno bylo asi jen 20 provizorních baráků, z původních třiceti. Další transporty vězňů zejména židovské národnosti se uskutečnily také po 19. březnu 1944, kdy bylo obsazeno Maďarsko německou armádou - Wehrmachtem, mnoho jich bylo deportováno právě do Gross-Rosen pod dohledem Adolfa Eichmanna. Tisíce židovských vězňů byly nadále deportováni z Auschwitz do pobočných GrossRosenských koncentračních táborů. V tomto roce byl tábor značně rozšířen z důvodu postupu Rudé armády, byl vystavěn již zmíněný záchytný ženský tábor pro Židovky, 41

MOLDAWA, Mieczyslaw: pozn. 8, s. 28. SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 211. 43 Únos určitých osob bez podání jakýchkoliv informací příbuzným. Jednalo se o psychologický nátlak nacistického režimu vůči opozici. Zatčeni a uneseni byli lidé převážně z Francie, Belgie a Nizozemska. 44 Poskytování pracovní síly německým firmám z řad židovských vězňů. Akce pojmenovaná podle SS Brigadeführera Albrechta Schmelta. 45 Do tábora přišli také vězni z řad politického spektra zapletené do atentátu na Hitlera z 20. července 1944 v rámci akce „síť“, kdy jich sem bylo dopraveno na 400. 46 MOLDAWA, Mieczyslaw: pozn. 8, s. 26. 42

25

na západní straně tábora byl z důvodů nedostatečné kapacity vybudován ještě provizorní tábor se 16 baráky. V listopadu 1944 bylo v Gross-Rosen celkem 2430 dozorců SS, pro ženský tábor 813 dozorkyň SS47.

Dle stavu ke dni 1. 1. 1945 se v táborovém komplexu Gross-Rosen, tedy i v jeho pobočných táborech, nacházelo 76 728 vězňů, z toho jednu třetinu tvořily ženy48. V polovině ledna střežilo vězně ještě 3222 strážných SS a 906 dozorců SS. Lednová ofenzíva Rudé armády vyvolala chaotickou evakuaci v Auschwitz, přičemž některé pochodující kolony, spíše ti, co přežili vyčerpávající pochod, přišli ještě v lednu 1945 do nedokončeného tzv. osvětimského tábora v Gross Rosen. Ověřeny byly také transporty z Buchenwaldu, Dachau a Ravenbrücku. V českém pohraničí, označované často nepřijatelně Sudety49, se tedy nalézalo také mnoho poboček NKT - především pobočky NKT Flossenbürg, Auschwitz a GrossRosen. Na území protektorátu Čech a Morava byly založeny pouze čtyři menší NKT. Jeden v Hradišťku, další ve Vrchotových Janovicích, v Panenských Březanech a v Brně. Důvodem byly nejspíše určité obavy německého státního ministra pro Čechy a Moravu SS Karla Hermanna Franka v rámci zakládání NKT na území protektorátu. Obyvatelstvo by tak poznalo další projev „německé kultury“.

Pod vedením SS byly pobočky NKT Gross-Rosen zřizovány poblíž závodů a zbrojních podniků a to hlavně v období 1944, ale i 1945. Otrocká práce vězňů sloužila pod vedením SS ekonomice Třetí říše. Jejich otrocká práce byla vyžívána více než 200 nadnárodními společnostmi a podniky50. Z počátku NKT Gross-Rosen, jako malý pobočný

NKT

Sachsenhausenu

se

za

dobu

své

téměř

pětileté

existence

přetransformoval v samostatný kmenový tábor, ke kterému náleželo přibližně 120 pobočných táborů různých velikostí. 18 z těchto táborů bylo umístěno v českém území. 47

KONIECNY, Alfred: pozn. 7, s. 316. KONIECNY, Alfred: pozn. 7. 49 Jan Masaryk. Diplomat, státník, humanista, Sborník II., Nadace Jana Masaryka-Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka VŠE, Praha 1996, s. 130. Zde je nutné citovat řeč bývalého ministra zahraničí Jana Masaryka v exilové vládě v Londýně: My neznáme žádné Sudetsko, žádný Sudetenland, žádné Sudetendeutsche, u nás se vžy mluvilo o českých Němcích, Deutschböhmen a nesmíme si připustit terminologii pana Henleina a nacistu (...).Projev Jana Masaryka ve Státní radě, Londýn, 31. 8.1942. 50 Historia KL Gross-Rosen. in: MUZEUM GROSS-ROSEN v Rogoźnicy, gross-rosen. [online]. Walbrzych: Ibex, od 2004, [14. 7. 2014]. Dostupné z. http://www.gross-rosen.eu/historia-kl-gross-rosen/ 50 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: pozn. 20, s. 197. 50 Velitel tzv. ochranné vazby. 48

26

Kupříkladu firma Getewent (Gesellschaft für technisch-wirtschaftliche Entwicklung), Carl Zeiss Jena a Mitteldeutsche Motorenwerke, se nacházely také na Jablonecku. Jejich součástí byly tyto pobočky situované buď přímo v továrně, nebo v její bezprostřední blízkosti a jsou tématem této bakalářské práce. Jejich cílem bylo zajistit pracovní sílu pro zbrojní výrobu, specializovanou především pro německé válečné letectvo – Luftwaffe. K největšímu rozmachu poboček Gross-Rosenu na nynějším území České republiky docházelo na Trutnovsku, kde se nacházelo 7 těchto poboček, na Liberecku byly založeny 4 pobočky. K hromadnému zakládání NKT poboček Gross-Rosenu, docházelo také v Sovích horách v Dolním Slezsku v rámci komplexu „Riese“. Jednalo se celkem o 14 poboček, které se podílely na vzniku Hitlerova krytu a mimořádně rozsáhlého podzemního města pro 30 000 lidí.

2.1 Pobočka NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou Pobočka NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. – Němci označován jako AL Reichenau51, byla jedním z nejznámějších pracovních koncentračních táborů na Jablonecku. O její důležitosti vypovídá nejen fakt, že podíl vězňů na produkci byl velice významný, ale především, že se v jeho bezprostřední blízkosti nachází železniční trať, využívána k dopravním účelům – osob, materiálů a výrobků52. Z jihozápadní strany od železniční trati u bývalé cihelny byl ještě před vznikem pobočného NKT GrossRosen vybudován pracovní tábor pro nuceně nasazené tzv. Ostarbeitery, především pro dívky z Ukrajiny a Běloruska. Tento tábor se nacházel za potokem z Pláňského lesa na pokraji stoupání k tzv. Liščí Jámě53. Podle osvobozených vězňů z koncentračního tábora v Rychnově nebyla úmrtnost v tomto pracovním táboře tak vysoká, ale přesto zde lidé umírali. V době od 13. dubna do 16. května 1945, byly na obecním hřbitově v Rychnov u Jablonce n. N. pohřbeny 3 ukrajinské ženy54. Průměrně se v tomto táboře nacházelo 400 osob. Velitelkou tábora byla jistá Němka jménem Lile.

51

AL Reichenau - Arbeitslager Reichenau. Železniční trať ve směru Liberec -Turnov - Pardubice. 53 Dle sdělení kronikáře města Rychnov u Jablonce nad Nisou pana Mgr. Jindřicha Kurfiřta. 54 BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: pozn. 10, s. 245. 52

27

V Rychnově u Jbc n. N. žilo v roce 1930 celkem 3320 obyvatel, z toho 320 Čechů. V roce 1940 celkem 3013 obyvatel, z toho už pouze 50 Čechů (1,6%)55. Budova důležité továrny, která byla pro vznik koncentračního tábora podnětem, byla postavena v roce 1914 z iniciativy Richarda Haasise podle stavebního návrhu architekta Heinricha Ziegera a Floriana Corazzy56. Zpočátku zde sídlila firma na výrobu galalitu a umělé rohoviny. Tento podnik byl jedním z těch, které nedokázaly čelit hospodářské krizi a zkrachoval. Poté byl využíván pouze již jako sklad. Této příležitosti využila firma Getewent, která měla své hlavní sídlo v Berlíně. Do Rychnova u Jbc n. N. svou pobočku začala stěhovat v roce 1938, kde se plně vytvořila až v roce 193957. Byla tedy typem velkých německých firem, které v českém pohraničí působili již před válkou. Tento zpočátku samostatný podnik byl od srpna roku 1944 podřízen organizaci SS-Wirtschaft-und Vervaltung, avšak kvůli „nedostatku kapitálu“ nebyl získán, proto nebyl v jejím přímém vlastnictví58. Ředitelem továrny byl Arthur Zenkler, člen SD (Sicherheitsdienst – bezpečnostní služba SS), technickým ředitelem byl člen NSDAP Švýcar Herman Carstens a ekonomickým ředitelem člen NSDAP Hartman59.

Podnik zaměřoval svou produkci na válečnou výrobu, hlavně na součástky i celky elektrotechnického rázu, tedy přijímací, vysílací i zesilovací radiové zařízení do obrněných vozidel, tanků i letadel60. Přesněji např. krátkovlnná rádia - Prüfsender typ 1 a 2, TSS - 1, TSS - 2, TSE , PG -102 a další61. Výrobě podléhala i radarová a sonarová technika, rovněž byly vyráběny v minimálních sériích i jednoúčelové specializované stroje, ke konci války také údajně roznětky pro rakety typu V1 (Vergeltungswaffe 1) a V2 (Vergeltungswaffe 2). Pravděpodobně se ale místo výroby součástek k raketám V1 a V2 jednalo o klasickou strojírenskou výrobu62. Dále se firma podílela na výzkumném zařízení tzv. Programu Jäger, který souvisel s výrobou stíhacích letadel a leteckého zařízení. Jednalo se o produkt Rehbock FuZG (Rehbock – 55

HAVLÍČEK, Miroslav: Protifašistické hnutí na horním Pojizeří v letech 1938-1945, 1. vyd., Jablonec nad Nisou, OŠK ONV 1965, s. 84. Viz tabulka přehledu o národnostním složení obyvatel s trvalým bydlištěm v okrese Jablonec nad Nisou v roce 1930 a 1940 56 ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 43. 57 ROUS, Ivan: pozn 12, s. 27. 58 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler. Mnichov, Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5, s. 421. 59 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 91. 60 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4, s. 2. 61 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 158. 62 ROUS, Ivan: pozn. 11., s. 48.

28

Funkzielgerät – tj. vysílací cílové zařízení - srnec), které sloužilo ke kalibraci radiolokátorů63. Toto zařízení mělo pomáhat docílit správné kalibrace např. radiolokátoru typu Würzburg Riese. V podstatě se jednalo o jednoduché zařízení sestávající z antény, ladícího aparátu a vysouvacího, 14 metrů vysokého stožáru. Díky namontované periskopové optice Rehbock umožňoval přesné ustavení paprsku radiolokátoru. Další utajovaná výroba se vztahuje k zařízení tzv. Programu Nordpol, kde se jednalo nejspíše o elektromagnetické zařízení FuG 302 až Fug 308 na označování cílů64. K výrobě samotné se váže historka, která popisuje, že se do Rychnova navozila cisternami do speciální kruhové nádrže mořská voda, ve které se zkoušely různé sonary – zařízení pro identifikaci podmořských objektů, tedy ponorek a další podobná zařízení tohoto typu65. V nádrži, tzv. Schwan – labuť, byly dokonce

simulovány

různé

podmínky

oceánů

a

moří

pomocí

teploty

a koncentrací soli v ní rozpuštěné. Nalézala se v areálu továrny v blízkosti protékajícího potoka Mohelky, využívaného k chladícím účelům. Prakticky šlo o radiovou bóji shazovanou z letadla, která označovala cíl. Dalším podobným zařízením mohly být přístroje na ničení mořských min, nebo zařízení určené pro ponorky a lodě.

Výroba továrny Getewent byla zaměřena pro pokrytí německé válečné mašinérie. Jako náhradu za pracovníky měla být tedy poskytnuta nová pracovní síla, prostřednictvím vězňů, koncentrovaná pomocí NKT. O povolení k vybudování místního NKT požadoval Getewent jablonecký landrát dne 3. března 1944. Žádost o povolení jabloneckému landrátu podepsalo vedení továrny, kde se píše následující: Výstavba tábora pro KZ 250 vězňů v Rychnově u Jbc n. N. Jako přílohu vám předáváme žádost o výjimku ze zákazu stavby pro projekt "250 vězňů koncentračního tábora v Rychnově u Jbc n. N.“. Žádost o povolení výjimky ze zákazu výstavby. V příloze – 4 plány, odhad finančních nákladů, výpis materiálů, technické údaje. Žádáme o ověřování a přesměrování stavební plné moci Liberec66. Ještě však před touto žádostí poslala své vyjádření na žádost Getewentu komandatura Gross-Rosen dne 25.2. 1944, kde se píše o naléhavém nasazení vězňů pro vojenskou výrobu do závodu Getewent a žádá o urychlení požadavků výstavby pro ubytování 1000 vězňů souběžně se zabezpečením

63

ROUS, Ivan: pozn. 12., s. 27. ROUS, Ivan: pozn. 12. 65 Pozn. 54. 66 Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 174, karton 162. 64

29

elektricky nabitým ostnatým drátem podle předloženého výkresu67. Na této žádosti pro nasazení vězňů do závodu Getewent je podpis SS Sturmbannführera, velitele tábora a komandanta kmenového NKT Gross-Rosen Johannese Hassebroeka. Je tedy zřejmé, že v předstihu si zajišťovali potřebnou pracovní sílu, ještě před vydáním stavebního povolení. Pro zajímavost 1000 vězňů najednou ale nebylo v tomto NKT nikdy vězněno. Nejvíce osob bylo vězněno počátkem roku 1945 (kolem 600), kdy se stal Rychnov u Jbc n. N. dočasným místem mnoha evakuačních transportů. Žádost o výstavbu pobočky Gross-Rosen byla přijata, což vedlo k okamžitému opatření, které by umožnilo co nejrychlejší možnou výstavbu. Umístění pobočky NKT Gross-Rosen bylo naplánováno ve vzdálenosti přibližně 500m od železničního nádraží a 50m od továrny, mezi cihlovým obytným domem z levé a dřevěnou ubytovnou zaměstnanců z pravé strany68. Dřevěná stavba pro zaměstnance byla situována naproti fabrice, kterou oddělovala Tovární ulice a plot. Základní dva baráky pro vězně měli postavit pracovníci firmy architekta A. Hollmana a Dauta spolu se zaměstnanci továrny Getewent. V prostoru stanoveného pro tábor se nacházely dva dřevené baráky – blok 1 a blok 2, které již dříve sloužily pro tovární dělníky69. Tyto ubikace měly podle výkresů plochu 26,5m x 8,14m, a byly určeny jako budoucí ubytování pro vězně70. V březnu 1944 byl nedokončený tábor v této podobě, bez oplocení a strážných věží, již připravený pro první transport vězňů. Vězni, především jako odborní pracovníci, byli vybráni Getewentem, vedoucím inženýrem Hermannem Carstensem a to v NKT Dachau a jiných NKT71. Následně byli převedeni do předepsané karantény do kmenového NKT Gross-Rosen.

200 vězňů bylo z kmenového tábora Gross-Rosen umístěno ve stanici GrossRosen do čtyř nákladních vagónů. Ke každému z nich byli přiřazeni dva strážníci SS. Z původního počtu 200 vězňů jich dorazilo do stanice Rychnov dne 14. března 1944 67

SOkA Jablonec nad Nisou, Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 174, karton 162. SOkA Jablonec nad Nisou, Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 174, karton 162. Dle výkresu byl NKT umístěn mezi „Gefolgschaftshalle“, a „Siedlungshäuser“. 69 DRBOHLAV, František: pozn. 5, s. 23. František Drbohlav, tehdejší učitel ve škole ve Voděradech, byl jednim z hrdinů, kteří se podíleli v květnových dnech na obsazování rychnovské pobočky NKT GrossRosen. František Drbohlav uvádí, že první ubikaci koncentračního tábora stavělo v roce 1942 dvacet ruských zajatců, angličtí zajatci pak stavěli pracovní tábor s ubytováním pro Ukrajinky a Bělorusky. 70 Pokud není uvedeno jinak, veškeré rozměry táborových objektů jsem čerpal ze stavebních výkresů ve SOkA v Jablonci nad Nisou, fond Landrát Jbc n. N., inv. č. 174, číslo kartonu 162. 71 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 421. 68

30

pouze 19972. Jeden vězeň zemřel při transportu. Koncentračníci byli ve zmatku a za neustálého řevu ze strany SS, aby si pospíšili, seřazeni do kolony a poháněni směrem k novému, ještě nedokončenému táboru. Hnaní vězni ztráceli své dřeváky, pro které se mohli jen těžko vracet, protože by byli okamžitě biti. Sníh tehdy v Rychnově u Jbc n. N. ležel na rozdíl od kmenového NKT ještě v půlmetrové výšce. Následujícího dne bylo prvním úkolem vězňů vyházet sníh z prostoru určeného pro koncentrační tábor. Další den byli rozděleni do skupin dle odbornosti. Asi 60 vězňů bylo odbornosti technické, zámečnické a elektro, ti byli přiděleni na práci do továrny73. Zbylí vězni byli určeni na práci mimo dílny, jejichž posláním bylo podle schváleného projektu dostavět pobočku NKT do konečné podoby74. Mezi vězněnými byli nejčastěji lidé profesí soustružníka, zámečníka, frézaře, foukače skla, ale i profesoři a inženýři75.

Tábor byl vystavěn podle projektové dokumentace A. Hollmana, naplánovaný zpočátku pro kapacitu 250 vězňů76. Důležité objekty musely být postaveny co nejrychlejším možným způsobem. V horní části tábora se započalo se stavbou baráku, který sloužil základním potřebám vězňů, zde se nacházely umývárny a záchody. Ve výkresu je zaznamenán rozměr budovy 17,7 x 8,14 m. Pouze sem byla zavedena voda. Stávající latrína neměla kanalizaci. Za několik dní byl tábor oplocen trojitým plotem. Zevnitř tábora se nacházely sloupky o výšce 2,30 m, přes které byly z každé strany natažené ostnaté dráty. Ty byly pod neustálým elektrickým proudem a za jakýkoliv kontakt s dráty následovala okamžitá smrt. Nikdo z vězňů se tak k plotu obvykle neodvážil přiblížit77. Aby nedocházelo k těmto nehodám ze strany stráží SS, které procházeli z vnější strany od plotu do strážných věží, byl 0,5 m od vnitřního plotu postaven plůtek o výšce 1,20 m. Z vnitřní strany v prostoru tábora se pochopitelně žádný takový plůtek nenacházel. Od tohoto „bezpečnostního“ plůtku byl pak ve vzdálenosti 1,5 m postaven třetí plot o výšce 2 m. Mezi plůtkem a třetím plotem

72

KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 147. Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4, s. 4. 74 Jednalo se o stavební skupinu zvanou Baukolone. 75 KURFIŘT, Jindřich, Svědectví o zvůli německého fašismu za okupace na Jablonecku, Jablonec nad Nisou, vydal OV ČSPB, s. 19. 76 SOkA Jablonec nad Nisou, Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 174, karton 162. Na výkresových dokumentacích ve SOkA v Jablonci nad Nisou, se nalézá velké množství výkresů s razítkem architekta A. Hollmana, ve výkresech je uváděn i počet 250 vězňů koncentračního tábora. 77 Z výpovědi Jaroslava Mlčkovského, vězně rychnovského koncentračního tábora č. 7 793. Nepublikovaný rukopis, s. 2. 73

31

procházeli tedy stráže SS. Vnitřní plot byl vybaven lampami, které osvětlovaly táborové prostranství zejména při nočních hodinách. Na rozích stály čtyři strážné věže. Věže byly vybaveny reflektory, měly čtvercový základ 2x2 m a výšku 5,5 m. Strážní hlídky byly ozbrojené pravděpodobně samopaly. Mimo tábor přes ulici se nacházela kasárna pro strážné SS. U vchodu, do kterého se vcházelo z jižní strany, byla postavena strážnice SS. Mezi dvě vězeňské ubikace byl zřízen tzv. apelplac.78 Vchodem se vcházelo právě přes toto nástupiště. Nástupiště bylo dostupné po stranách, kromě jižní vchodové části, několika schůdky. Nad nástupištěm byla umístěna fontána se sochou syrenky79. Tábor byl upraven jednoduchou parkovou úpravou, jehož prostředí bylo tvořeno různými cestami, chodníky, zmiňovaným schodištěm a trávníkem.

Půdorys NKT měl mít původně obdélníkový tvar s celkovou rozlohou 64 x 50 m, ale už tehdy se počítalo s jeho značným rozšířením. Za necelý měsíc musel být tábor rozšířen na plochu 88 x 78 m80. Tábor byl zpočátku konstruován tak, aby mohl být na obou stranách bez potíží rozšířen. Už tehdy bylo tedy jasné, že se bude počet vězňů do budoucna navyšovat. Přistavena byla táborová kuchyně s kantýnou, která byla situovaná v horní části, naproti umývárnám a záchodům. Kuchyňský sklad se nacházel vně tábora, přesněji mezi NKT a závodem Getewent. Mimo tábor bylo také skladiště stavebního materiálu. Táborová plocha byla také rozšířena o výrobní budovu a novou ubikaci pro ubytování vězňů o stejném základu, jako dvě vězeňské budovy předešlé, tzv. blok 3. Tyto tři ubikace tvořily vedle sebe jižní část tábora a nikdy nebyly propojeny kanalizací. Jednopatrová budova sloužila jako dílna závodu Getewent a byla 78

Apleplac „Appellplatz“, byl místem v NKT, které sloužilo k nástupům vězňů. Byli na něj povolán a svoláváni kdykoliv během dne, kde byl kontrolován jejich počet. Apleplac byl také místem cvičiště, který sloužil k různým „sportovním a cvičebním úkonům“. 79 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 149. V táboře nechal sochu mořské panny (syrenka z polštiny) zhotovit SS Lagerführer Ernst Braun. Stavba fontány započala v dubnu 1944 a jejím projektantem a tvůrcem byl polský vězeň Alexander Piekarski. Byla vytvořena z cementu a představovala podobu mořské panny. V koncentračních táborech je toto zcela ojedinělý jev, neboť mořská panna je znakem Varšavy, což dokládá skutečnost, že do NKT bylo přivezeno mnoho účastíků Varšavského povstání. Je na pochybách, zda o jejím smyslu Lagerführer Braun věděl. Polským vězňům tak mohla dodávat sílu, vytrvalost a naději brzkého osvobození, nebo také připomínat jejich vzdálenou a války těžce poničenou vlast. Koncem června byla do ní poprvé puštěna voda a v provozu bývala jen v neděli. 80 SOkA Jablonec nad Nisou, Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 174, karton 162. Ve výkresové dokumentaci v projektu architekta A. Hollmana z února 1944 lze jasně vydedukovat, že je přes původní rozlohu koncentračního tábora 64 x 50 m náčrt plánované rozlohy 88 x 78 m. Už tehdy se počítalo se značným rozšířením tábora a s přibýváním počtů vězňů.

32

umístěna kolmo na severní straně, nad objektem kuchyně a umýváren. Přízemí táborové dílny bylo postaveno z cihel a první patro ze dřeva81. Tato dílna měla podle výkresové dokumentace plochu 42,5 x 12,5 m a byla největším stavebním objektem v táboře. Ta byla později propojena podzemním 200 m tunelem v hloubce 6-7 m, který spojoval táborovou dílnu se závodem Getewent82. Z důvodů vysokého počtu nemocných a vyčerpaných vězňů, si situace vynutila vznik tzv. ošetřovny v bloku 1. V oplocení NKT byly dva vchody. Jedním vězňové procházeli do práce a druhý vchod sloužil pro dopravu různého zařízení. Vězeňský prostor se částečně nacházel i mimo tábor, jeden barák pro zhruba stovku vězňů byl umístěn právě mimo oplocený tábor, lze předpokládat, že se zde nacházeli vězni s denním režimem odlišným od zbytku tábora83. Budovy, umývárny, kuchyně, dílna Getewentu uvnitř NKT, kasárna SS byly připojeny na vodovodní potrubí z upravené místní studny84. V této podobě se tábor až do osvobození v květnu 1945 nezměnil. Jeden z mála případů odporu proti surovosti z řad německých občanů v Rychnově u Jbc n. N., byl podle pamětí Františka Drbohlava německý občan Spitzer, bankovní úředník v Jablonci nad Nisou, člen NSDAP, který nesouhlasil s brutálním zacházením s vězni v místním pobočném NKT a s ukrajinskými ženami v táboře pracovním. Byl toho názoru, že je to v rozporu s ideami NSDAP. Tato stanoviska se nebál veřejně prohlašovat. Do šesti neděl pak z neznámých důvodů zemřel85. Zásluhou tehdejší německé goebbelsovské propagandě, Němci považovali vězně za nebezpečné vrahy a živly (bandity) – tzv. řádu podlidí ve srovnání s nadlidmi (Němci)86.

Vězni byli v tomto NKT nasazeni na otrockou práci ve zcela odlišných podmínkách. První skupinu tvořili vězni odborně kvalifikovaní, kteří byli určeni na práci v dílnách nejprve v továrně, později i v areálu tábora. Tito vězni měli samozřejmě v mnoha ohledech výhody, což si uvědomovalo i SS, protože takovými silami nebylo radno plýtvat. Méně kvalifikovaní vězni vykonávali práci především 81

KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 149. Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 83 LACINA, Lubor, Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů), Rigorózní práce, Brno 2011, s. 26. 84 ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 52. 85 DRBOHLAV, František: pozn. 5, s. 23. 86 KURFIŘT, Jindřich: pozn. 76, s. 17. 82

33

ve venkovních komandech, do kterých byli za trest přiřazováni i vězni z první skupiny. Z toho plyne, že činnost druhé skupiny byla mnohem fyzicky náročnější a zacházení ze strany SS bylo velmi drastické. O rozdělování komand rozhodoval samozřejmě SS Lagerführer Ernst Braun.

Vězni pracující ve fabrice, nebo v dílně v táboře, pracovali na dvě směny. Pracovní doba čítala 12 hodin. Polední přestávku měli od 12 do 12:30 hodin87. Velkou výhodou na rozdíl od druhé skupiny, byla střecha nad hlavou a práce tedy v relativně dobrých podmínkách. V letních měsících vězni započali s prací v 5h ráno, v zimních měsících o hodinu později. Vězni, kteří byli přiděleni na práci ve fabrice, byli v ranních hodinách na apelplacu přebíráni civilními mistry, kterými byli poté odváděni do továrny. Dohled nad nimi prováděli jak mistři, tak táborové osazenstvo. V přízemí byly umístěny různé soustruhy, frézka, hoblovací stroje, vrtačky a drobné lisy88. V tomto bloku se tedy připravovaly součástky, které byly montovány v horním patře. V patře se montovaly krátkovlnné radioaparáty, ke konci války radarové antény89. Doprava materiálu do prostoru koncentračního tábora a vyrobených přístrojů do továrny, byla prováděna skupinou vězňů střeženou příslušníky SS pomocí úzkokolejných vozíků90. Na dílně v prostoru tábora se nacházely různá mechanická zařízení, měřící stroje, pily, sklad nářadí a sklad náhradních dílů, svařovna pro svářeče a pro foukače skla. V suterénu se pak nacházelo ještě skladiště potravin s velkým prostorem na uskladnění řepy, tedy hlavní stravy vězňů.

V prosinci roku 1944 přišla do tábora skupina vězňů, transportovaná převážně z Varšavy a Auschwitz. Ti se zasloužili o sabotážní akce, které spočívali v montování nesprávných odporů do radiopřijímačů, prováděném tzv. letováním za studena, jehož výsledkem byly různé poruchy. Vězni dokonce získali potřebné součástky, se kterými bylo sestrojeno jednoduché rádio. Byli tak prostřednictvím poslechu různých radiostanic o průběhu 2. světové války informováni. Našli v sobě víru, odhodlání a uvěřili v porážku nacistického Německa. Vedoucím této skupiny byl Polák Ratajčak,

87

KOSIŃSKI: Jan: pozn. 3, s. 155. KURFIŘT, Jindřich. Koncentrační tábor Rychnov u Jablonce nad Nisou, Nepublikovaný rukopis, s. 2. 89 KOSIŃSKI: Jan: pozn. 3, s. 158. 90 KURFIŘT, Jindřich, pozn. 76, s. 11. 88

34

který rádio ilegálně odposlouchával a důležitými zprávami pozvedával morálku ostatních vězňů 91.

Daleko hůře na tom byli ne zvláště poslušní a trestem postižení vězni, kteří pracovali mimo areál tábora na jednu směnu. Jejich pracovní doba čítala více než 14 hodin. Byla tím zejména pracovní skupina tzv. Baukolonne, která byla charakteristická svou fyzicky namáhavou prací. Ze zařazení do této skupiny měli vězni panický strach. Zpočátku tato skupina budovala samotný tábor – stavba baráků, planýrováni povrchu, celková výstavba areálu a ostatní práce v okolí tábora92. Mezi nejhorší práce této skupiny patřila úprava a kopání úvozu pro rozšíření o druhou železniční trať, kam byli vězni dováženi speciálním deseti vagónovým vlakem. Vězni byli na jaře a v zimě stále promáčení a promrzlí na kost, čemuž se snažili zamezit alespoň vkládáním papírů z pytlů od cementu pod šaty93. Za tento čin byli při odhalení nejednou tvrdě potrestáni. Komando tvořila převážně stočlenná skupina, která do Rychnova u Jbc n. N. přišla v únorových dnech roku 1945 z nedalekých Rýnovic. Úmorná práce se konala za každého počasí a pod neustálou šikanou ze strany dozorců SS. Svou úlohu hrál také krutý hlad, protože vězni obdrželi pouze tzv. „kávu“ dovezenou v termoskách. Obrovskou nevýhodou byla tedy vzdálenější poloha, díky čemuž dostávali dopolední polévku ve večerních hodinách studenou, až po svém příjezdu. Na tuto práci byli přiřazeni i ostarbeiteři z blízkých pracovních táborů, kteří byli sice oblečeni v civilu, ale na kabátech měli přišitá svá čísla94.

Jako jedna z nejhorších prací, bylo považováno hloubení podzemního tunelu a budování podzemních výrobních prostor95. Podzemní tunel kopala jedna skupina zevnitř tábora, další skupina z druhé strany ze závodu. Podzemní tunel měl propojit táborovou dílnu s fabrikou a měl znemožnit tedy jakýkoliv útěk. Vězni pracovali po kolena ve studené vodě. Vynášeli vyrubovanou horninu do výšky 6 m, která byla 91

V kronice města Rychnov u Jablonce nad Nisou se píše, že byl Ratajčak v březnu 1945 transportován do NKT Buchenwald, kde měl být následně popraven. Dokázáno je však, že v Buchenwaldu přežil a těšil se z osvobození. 92 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 149. 93 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 94 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 95 Podzemní objekty jsou zaneseny ve výkresové dokumentaci závodu Getewent v SOkA v Jablonci nad Nisou - Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 160-162. V roce 2013 byl realizován pomocí sond, potápěčů a historiků prostřednictvím Ivana Rouse ze Severočeského muzea , rozsáhlý průzkum očekávaných rychnovských podzemních prostor, který má pokračovat ještě v následující letech.

35

na povrchu nakládána k odvozu do nákladních aut. V podzemí byl patrně budován také kromě rozsáhlého komplexu neobvykle velký protiletecký kryt pro zaměstnance továrny a testovací bunkr radarů. Část podzemního krytu byla určena tedy i pro výrobu a testování výrobků. Šlo doslova o výkony vražedné práce, o kterých hovoří i nemálo proslulé slovní spojení z dob německého národního socialismu „Vernichtung durch die Arbeit“ – zničení prací.

Poblíž vchodu do tunelu se nacházela kuchyně SS a civilních zaměstnanců továrny Getewent, v ní se připravovalo jídlo i pro vězně96. Právě zde pomáhaly vězňům české ženy, které jim tajně přilepšovaly alespoň trochou potravin. Za další podobnou pomoc vděčí skupina pracující ve vozovém parku v garážích, jistému Švýcarovi Jungovi, který vězňům do garáží nosil s pomocí civilního personálu polévku. Téměř totožná je ojedinělá lidská výpomoc Němce Josefa Beera, který pracoval v garáži osobních aut. Mezi další venkovní pracovní komanda se řadila např. skupina menšího počtu vězňů, kteří byli dokonce nasazeni na výstavbě rodinného domku Lagerführera Ernsta Brauna v nedalekých Pelíkovicích (Pelkowitz)97. Ostatní skupinky vězňů se věnovaly také různým táborovým úpravám, někteří pracovali v místní krejčovské a ševcovské dílně v areálu tábora na opravách šatů a obuvi98. Např. vězeň Alexander Piekarski (tvůrce sochy v areálu tábora) pracoval jako foukač radiových lamp99. V poslední fázi existence tábora byli vězni nasazováni na kopání různých protitankových příkopů, různých zátarasů a zákopů v okolí Rychnova u Jbc n. N.

Vězni byli ubytováni ve dvou dřevěných barácích. Každý barák byl rozdělen na více místností. Část místností byla určena na spaní, ve které se nacházely třípatrové palandy. V jedné takové místnosti o rozměru asi 3 x 2,5 m bylo „ubytováno“ 10 lidí100. Další část tvořila jídelna s dřevěnými stoly a lavicemi, v koutě byl prostor pro blokového a písaře. Zde se nacházely dvě postele, skříň, stůl a dvě židle. Místnost byla slabě osvětlena 25W žárovkou. Palandy pro vězně byly skromně vybaveny slamníky a podhlavníky vyrobené z papírového provázku a vycpány slámou. Každý

96

Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. FRIEDRICH, Koncentrační tábor v Rychnově, in: Stráž severu, roč. 1, 1945, č. 30, s. 6. Pelíkovice - obec vzdálená asi 2 km jihozápadně od Rychnova u Jablonce nad Nisou. 98 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59., s. 422. 99 KURFIŘT, Jindřich: pozn. 89, s. 2. 100 FRIEDRICH: pozn. 98, s. 6. 97

36

vězeň obdržel jednu přikrývku. Do ložnice se mohlo chodit pouze ve spodním prádle. Vrchní část oblečení musela být složena do čtverce a uložena na lavicích v jídelně101. Oblečení hlídali protekční vězni, kteří se bavili častým poškozováním šatstva nebo krádeží. Za určitý vězeňský blok zodpovídal blokový 102. Vězni byli navlečeni do typického šedomodrého pruhovaného oblečení. Na vrchní a spodní části měli našité své vězeňské číslo. V horní levé části obleku měl vězeň rovnoramenný (10cm) trojúhelník z barevné látky, který byl také označen počátečním písmenem své národnosti. Vězeňské číslo bylo přiděleno v kmenovém NKT GrossRosen. Od chvíle, kdy byla vězňům vydána čísla, přestali existovat podle jména a byli voláni pouze svým číslem. Nejvíce, asi 85% z celkového počtu vězňů, tvořila skupina vězňů politických s červeným trojúhelníkem103. Ti byli navíc označování rovněž takovým způsobem, že jim byla uprostřed hlavy vyholena asi 5-6 cm široká pěšinka (dle šířky ručního strojku), nazývaná tzv. „cesta pro vši“, což usnadňovalo jejich politickou identifikaci104. Celková délka vlasů nesměla být delší než 1cm. Tu si musel každý vězeň hlídat sám, neučinil-li tak, byl za to tvrdě potrestán105. Ve svém bloku byli stříháni holícím strojkem přibližně 2x za týden. Druhou nejpočetnější skupinu obsadili kriminální živly se zeleným trojúhelníkem, tu zastupovalo přibližně 10% vězňů. Vybraní vězni z této skupiny měli i táborová privilegia a některým byla přidělena také určitá vězeňská funkce v roli kápů. Ta byla zneužívána a ostatní vězni se těmto kriminálníkům raději vyhýbali. Zbylí tvořili tzv. asociální živly s černým trojúhelníkem, ale i vězni náboženských sekt s trojúhelníkem fialovým. Jen jediný vězeň měl trojúhelník růžový, ten označoval člověka sexuálně úchylného, odsouzeného za sexuální delikt, nebo homosexualitu. Byl jím Němec Hary Haiche a ve svém bloku plnil funkci písaře. Jedním z nejmladších vězňů (narozen 1930) byl dle získaných jmen a dat občan Sovětského svazu Vladimir Diaczenko106. Tento vězeň, jehož provinění zatím není známo, byl vlastně ještě dítětem. To dokládá fakt, že jeho mladý věk je v rozporu (kromě židovského) se všemi uvedenými přestupky, za který byl odeslán do tzv. „ochranné vazby“. Tímto způsobem byly děti posílány do různých NKT zcela 101

Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. Blokový, neboli blokový starší, nebo starší bloku tzv. „Blockälteste“, někdy označován také jako starší tábora, byl vedoucí vězeňského bloku. 103 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 165. 104 Takto byli političtí vězni označování i v ostatních NKT. 105 KURFIŘT, Jindřich: pozn. 89, s. 6. 106 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 194. 102

37

běžně a byly označováni např. jako političtí vězni. V rychnovském táboře bylo ke konci roku 1944 přítomno i několik Židů se žlutou hvězdou, kteří sem byli dopraveni v rámci evakuace z NKT Auschwitz. Národnostní složení tvořili hlavně Poláci, vězni ze zemí Sovětského svazu, dále také vězni z Československa, Německa, Itálie, Jugoslávie, Francie, Belgie, Holandska a Norska107.

Strava v táboře byla podávána v takové hodnotě, kvalitě a množství, aby vězni mohli vykonávat jakž takž po krátký čas svou práci, což v mnoha případech nestačilo a vězni umírali na absolutní podvýživu a vyčerpání108. Podle zásad SS, která na vězních šetřila co nejvíce mohla, norma činila na vězně v NKT 0,60 říšských marek na den109. Každý vězeň obdržel pouze misku a hrnek. Ráno se první strava skládala z max. 0,5 l hořkého nápoje vyvařeného ze žaludů, jako náhražky kávy. Cukr nebyl většinou vůbec přidělován, nebo ho dokonce kradla stráž SS, ze kterého si pro sebe pálila lihovinu. V poledne byl podáván necelý litr polévky bez masa a tuku, obvykle vyvařené z řepy, nebo kedluben, zelí, brambor, či koňských kostí. Večerní jídlo se skládalo opět z hořkého nápoje a 250g chleba110. Do chleba byly přimíchány dokonce dřevěné piliny111. Chléb byl vydáván na stůl celý, poté se pomocí vážení rozděloval do porcí. Dělení chleba bylo velice přísné, všechny váhy byly pečlivě kontrolovány, kde i drobečky byly spravedlivě rozdávány, protože chleba byl považován bezesporu za nejcennější jídlo v táboře. Byl také pokládán za jakési měřítko výměny, za který si mohl například kuřák pořídit i trochu potřebného tabáku. Výjimečně vězni dostali jednu lžící tvarohu, či marmelády, eventuelně tenký kousek koňského salámu bez tuku a trochu margarinu. Příděl margarinu činil 5x týdně 250 g na 25 osob (10 g pro jednu osobu)112. Jídla byla většinou nesolená a bez tuku. V letních měsících se strava skládala výhradně ze zeleniny, jako byla mrkev, brambory a sušený špenát. Pouze v neděli se mohli vězni zahřát teplou polévkou113. V tento den se mohli vězni beze spěchu 107

KURFIŘT, Jindřich: Národnostní složení vězňů v KT Rychnov, Nepublikovaný rukopis. Průměrný člověk mužského pohlaví potřebuje kalorický příjem min. 2500 kalorií na den. Těžce pracující člověk, tedy i vězeň v koncentračním táboře, okolo 3000-4000 kalorií denně. V NKT Reichenau, stejně jako v jiných táborech, byly energické hodnoty zcela nedostačující. Kalorická hodnota vězně byla na absurdním příjmu okolo 700-1100 kalorií na den, což stačilo pouze při spánku a na nic víc. 109 Přesná norma stanovená SS. 110 KURFIŘT, Jindřich: pozn. 89, s. 3. 111 DĚDEK, Václav: Severní Čechy za okupace, in: Památná místa bojů proti fašismu, 1. vyd., Praha, Naše vojsko 1961, s. 233. 112 FRIEDRICH, pozn. 98, s. 6 113 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. Dle svědectví Henryka Uchmana, byl zbytek teplé nedělní polévky spravedlivě rozdělován mezi slabší vězně. Blokový 108

38

v klidu najíst a zároveň se vidět se všemi ostatními spoluvězni z různých pracovních komand. Tento den byl pro všechny od oběda stejný, protože vězni již měli v tento den volno.

Vězni, kteří byli přiděleni na práci ve fabrice, měli značnou výhodu v tom, že za dobrou práci dostávali potravinové poukázky, za které si mohli v kantýně ze strany stravování přilepšit. V té byly cigarety, nebo trocha jakéhosi seschlého zeleninového salátu. Potraviny byly dodávány z Getewentské kantýny. Zajímavostí je vzpomínka bývalého vězně Henryka Uchmana, který byl zařazen do stavební skupiny tzv. Baukolonne. Ten vzpomíná na zajímavé a ojedinělé způsoby stravování při pracích na železničních kolejích: Jednou jsem zahlédl, že Francouzi vybírají ze země bílé kořínky a jedí je. Zkusil jsem to také. Kořínky byly jemné, daly se rozkousat a měly v sobě trocha šťávy. Při každé příležitosti jsem se zachraňoval tímto způsobem.(...) Pravděpodobně velitel mužstva esesmanů, který nás doprovázel, navázal kontakt se železniční správou a vyjednal pro stavební četu zvýšení přídělu stravy. Bylo to něco neobvyklého. Veliký krajíc chleba a navrch plátky nakládaného masa. V táborových podmínkách to bylo něco krásného a neslýchaného.(...) Jedenkráte, když byla veliká zima, souhlasil, aby několik vězňů šlo do vesnice a přinesli horkou vodu k pití. To bylo již velice podivné. Podruhé zase dovolil, abychom udělali přestávku v práci a několik vězňů v rozpáleném popelu upeklo brambory a to již znamenalo velice hodně114. Je třeba si uvědomit, jak těžké pracovní podmínky v pracovních skupinách byly, práce byla čím dál pomalejší, vězni umírali na zimu, podvýživu a úplné vyčerpání, což i u některých SS-manů vyvolalo obavy. Ti se tento problém snažili řešit alespoň takovými možnými prostředky, neboť měli předtuchu zúčtování za jimi páchaná zvěrstva.

Prvním Lagerführerem byl SS-Oberscharführer Otto Wilcke, který byl ale na konci dubnu 1944 nahrazen Lagerführerem Ernstem Braunem115. Ernst Braun, někdy také nazýván Franz Braun, nejdříve působil v NKT Sachsenhausen. Do Rychnova byl přeložen z důvodu trestu. Bydlel s dvěma dcerami na Pelíkovicích, manželku měl

se pozorně díval lidem do tváří a když zpozoroval, který vězeň je nejvíce vyčerpaný, dostal přídavek polévky navíc. Toto tvrzení je zcela odlišné s pobočným NKT v Rýnovicích, kde zbylou polévku dostávali funkční vězni, táborové milice, zdravotníci, holiči a další, kteří vykonávali dodatečnou práci, někdy i mladí vězni – harceři z varšavského povstání. 114 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 115 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 422-423.

39

v Berlíně116. Byl vyučen truhlářem a v táboře plnil nejvyšší postavení s hodností SS Haubtscharführera, i funkci velitele jednoho bloku117. Byl to štíhlý, vysoký muž s oválným obličejem, ve věku 36–40let. Vždy chodil v nažehlené uniformě SS a v naleštěných holinkách jako zrcadlo. Oholený a navoněný, sám plnil povinnosti vedoucího raportu bloku (velitele služební správy) a velitelů bloků. Byl všude, na apelplac, v barácích, při pracovních komandech a u kontroly pošty118. Je také dokázáno, že Ernst Braun mnohokrát podléhal alkoholu119, v té době bylo třeba se mu zdaleka vyhýbat. Ernst Braun jako velitel celého tábora, si počínal vůči vězňům velice krutě a násilně, jeho zásady se zcela vymykaly lidskému normálnímu chování. Zástupci velitele tábora byli SS-Unterscharführer Wilhelm Mekendorfer a vedoucí pracovního nasazení vězňů SS-Unterscharführer Filip Hoffman120. Dohled nad vězni prováděli příslušníci SS, ale i vězni vybraní do funkcí a civilní personál závodu Getewent. Mužstvo SS čítalo nejdříve 25 osob, poté byl jejich počet navýšen na 30121. Množství SS-manů bylo přibližně stejné, jako v pobočce NKT Gross-Rosen v blízkých Rýnovicích. Mezi dozorci nacházel se také jeden Slovák, který byl po obsazení tábora frýdštejnskými „partyzány“ zajištěn NV ve Frýdštejně122. Místními dozorci z Rychnova byli Wabersich (před válkou se jmenoval Vavřich), který dobrovolně v NKT vypomáhal, taktéž člověk zaměstnáním kolář z Rádla (nedaleká obec vzdálená asi 4 km severozápadně o Rychnova)123. Z hlediska vedoucí úlohy v táboře následovali také prominenti z řad vězňů. Nejstarší tábora byl Ludwig Stellmach (D)124, nazýván také jako Egon Stellmach125. Tato pozice byla nejvyšší, jakou mohl vězeň v NKT dosáhnout126. Ludwig Stellmach 116

DRBOHLAV, František: pozn. 5, s. 23. KURFIŘT, Jindřich: pozn. 76, s. 18. 118 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3., s. 154. 119 Alkohol byl z hlediska vůdčích osobností v NKT zcela přirozeným jevem, který hrál jistě velkou roli i v táborových podmínkách ze strany vězňů. 120 Z výpovědi Jaroslava Mlčkovského, vězně rychnovského koncencentračního tábora č. 7 793, pozn. 78, s. 1. Filip Hoffman, byl dle výpovědí Čecha Jaroslava Mlčkovského považován za jednoho z nejbrutálnějších prominentních vězňů v celém NKT. 121 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 422. Jan Kosiński uvádí 36 osob, z toho 20 Němců, ostatní byli Ukrajinci, Chorvati a jeden Rumun. Jména jsou nám zatím neznámá. Kosínskí si zapamatoval je jednoho člena jménem Kornel. 122 FRIEDRICH: pozn. 98, s. 6 123 DRBOHLAV, František, pozn. 5, s. 23. 124 Zkratka národnosti dle mezinárodního označení. 125 Kosiński nazývá Egon Stellmach 126 Nejstarší tábora (Lagerältester) byl podřízen přímo pod Lagerführera NKT. Byl vedoucím táborové samosprávy. Musel dohlížet na splněné rozkazy a nad běžnou denní rutinou. Zastával také důležitou roli 117

40

pocházel z města Bytom a nosil zelený trojúhelník. V závěrečném působení tábora byl v březnu 1945 nahrazen Hermannem Czechem (D) z NKT Görlitz. Dalším vězněm s výsadním postavením byl již jmenovaný písař bloku Hary Haiche (D). Funkci blokového staršího zastupovali i vězni odsouzeni za kriminalitu, jako Karl Klaysner, Paul Beck a Emil Klossek (D). Jako političtí vězni ve funkcích blokového staršího byli Bernard Kafempiaž, Vojtěch Dřevňák a Pěcuch (P). Roli kápů plnili kriminálníci, Alois Stöckinger, Krall, Paul Ehrlich, Kurt Mansezahl, Hermann Mach, Hans Moňka, Paul Tschech (D), Tadeusz Kempa a Alojzy Končak (P)127. Někteří jedinci se podíleli společně s SS-many na terorizování vězňů, kde v mnoha směrech předčili i samotné dozorce a příslušníky SS. Poslední z řady prominentních vězňů byli tzv. vedoucí samosprávy. Byli jimi čeští političtí vězni, Jaroslav Papirník, Zdeněk Mrázek, Jaroslav Kulhavý, Josef Němec a Nor Egil Lövland. Do táborové kanceláře byli určeni vězni Česlav Lachecký a Stanislav Tomaněvský (P)128. Život v táboře byl podle doložených faktů a dobových výpovědí velice těžký. Braun měl v oblibě různé akce, kterými by vězňům nejen uškodil, ale hlavně ublížil. Jednou z nich byly např. noční kontroly vězňů, které vykonával společně s prominenty Ludvíkem Stellmachem a Harym Haichem. Vězni museli při této kontrole stát v pozoru, doprovod velitele tábora současně hledal jakýkoliv prohřešek. Vždy se našla nějaká záminka: přikrývka navíc, schované kousky chleba pod postelí, vězeň v pracovním obleku atd. Tehdy nás vyháněli na apelplac a nařizovali nám „cvičení“, které sestávalo ze žabek, skákání, běhání a válení po zemi. Takové cvičení trvalo vždy dobrou hodinu129. Při těchto „sportovních aktivitách“ mezitím vězeňští funkcionáři vyházeli ze slamníků slámu. Vězni poté museli vše do 5 minut uklidit a zalehnout. Takové to přepady se konaly kdykoliv a za každého počasí. Z hlediska tvrdé pracovní disciplíny byli vězni neustále týráni, šikanováni a pronásledováni. Na udání dozorců a dalších udavačů byli posíláni do pracovních komand, kde vykonávali zpravidla tu nejtěžší práci. Snižovaly se jim příděly potravin, zakazovalo se dopisování

při vybírání vězňů do funkcí (na doporučení SS). Na dobré vůli SS měl také přístup ke zvláštním vysádám, jako přístup do určitých místností, nebo k civilnímu oblečení. 127 KOSIŃSKI, Jan, pozn. 3, s. 192. Viz tabulka – Vězni ve funkci v táboře Rychnov. 128 KOSIŃSKI, Jan, pozn. 3. 129 SULA, Dorota: Arbeitslager Reichenau, in: Filie KL Gross-Rosen (wýbor artykulów), 1. vyd. Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2001, ISBN 83-913970-1-7, s. 125-126.

41

s blízkými130. Provinilci byli ale také za různé přestupky posíláni do jiných NKT. Jsou známy případy, kdy vězeň musel stát ve sprše pod proudem studené vody, kde vykonával obtížné dřepy. Další variantou vykonání trestu pro výstrahu ostatních, bylo pověšení provinilce vzadu svázaného za ruce. Nejčastějším způsobem bylo tradiční trestání údery holí a bičem, nebo poléváni studenou vodou. Nejhůře na zdejší podmínky dopláceli nově příchozí vězni, neznající místních poměrů. Ti se stávali většinou oběťmi krádeží, nebo nepravdivého obvinění131. Dle svědectví polských vězňů byly i případy, že byli vězni pod záminkou vhozené cigarety nalákáni strážemi SS k elektrickému oplocení. Za zranění, či zastřelení vězně byl pak strážný SS odměněn za příkladný výkon služby alkoholem, cigaretami, nebo dostal několikadenní volno132. Za krádež chleba byli oběšeni dva vězni133. Za toto provinění v táborových podmínkách byl tedy trest smrti, někdy i provedený ze strany vězňů.

Hygienická situace byla v tomto táboře zcela katastrofální. Záchody se nacházely pouze v jedné budově společně s umývárnou. Vězni své potřeby v noci vykonávali do plechových kádí, které byly vynášeny ráno. Záchody a umývárny byly dostupné pouze ve dne, v noci bylo celé prostranství tábora osvětlené a chůze po něm hrozila zastřelením134. Vězni, i včetně nemocných, se museli každoroční dobu mýt pouze ve studené vodě a bez jediného kousku mýdla. Budova umývárny nebyla nikdy vytápěna. Umývárna se nacházela ve zvláštním dřevěném baráku a sestávala se z několika primitivních cementových van135. Jednou měsíčně byla prováděna koupel. Voda se ohřívala v nádrži v budově umývárny, kam se nalévala 2-3 vědra horké vody, která byla doplňována vodou studenou. V této nádrži se koupali čtyři vězni, poté 130

KURFIŘT, Jindřich, pozn. 76, s. 15. Jednou za měsíc směl vězeň napsat dopis svým nejbližším a rovněž jeden dopis od nich obdržet. Dopisy museli být psány německy a posílány jen na úředních tiskopisech. Dopisy si nesměli vězni ponechat, protože za jeho nálezy byli krutě potrestáni. Většinou se mohli posílat jen korespondenční lístky s německým nápisem : Mám se dobře, nic mi nechybí. Podobně to bylo s balíčkamy, tzv. Frisztkama. Od konce roku 1944 se situace zhoršovala, vězni mohli obdržet balíček pouze do 1,5kg. Nejméně polovina obsahu byla automaticky vykradena. Nejcenější věci z balíku si samozřejmě ponechavali příslušníci SS. Vězňům se do ruky tedy dostal pouze zbytek. Všechy dopisy a balíčky byly kontrolovány často přímo velitelem tábora, nebo jeho pomocníky, Ludvíkem Stellmachem a Harym Haichem. Od ledna roku 1945 obdrželi balíčky vězni jen vzácně. 131 SULA, Dorota, pozn. 130, s. 140-141. Většinou prostřednictvím vězeňských funkcionářů byly tito nováčci tzv. Zuganti (slovo odvozené z německého „Zugang“) postiženi nepravdivým odsouzením za krádež jídla na úkor jiné osoby, hlavní viníci si posléze spravedlivě rozdělili svůj podíl krádeže. Kuchyně a sklad potravin se nacházel mimo KT. Donáškou se většinou zabývali jen prominentní vězni. 132 KURFIŘT, Jindřich, pozn. č. 89, s. 4. 133 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 134 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 135 FRIEDRICH, pozn. 98, s. 6

42

se mohla mýt další skupina136. Po lázni se museli vězni pod sprchou znovu opláchnout, ale již ve studené vodě. Táborové baráky byly určeny hrubým odhadem pro „ubytování“ 110 vězňů, ale leckdy se stávalo, že bylo v takovém to prostoru namačkáno až 150-170 vězňů137. Slamníky a podhlavníky nebyly za celou dobu existence měněny, výplň ze slámy se postupem času změnila na prášek138. Především ti vězni, kteří pracovali ve venkovních komandech, mívali při venkovních pracích většinou promáčené oblečení. Hlavně v zimních měsících bylo naprosto nemožné docílit toho, aby oděv uschnul, neboť další den museli vězni znovu do práce. Prádlo se vyměňovalo maximálně jednou do měsíce. Oblečení si vězni „prali“ sami, ale neměli k dispozici mýdlo, ani jiný čistící prostředek. Převážně zavšivené oblečení bylo tedy zavšivené i po následném vyprání.

Tak tomu bylo i v jiných zařízeních tohoto typu, v důsledku katastrofálních hygienických podmínek, nadměrné práce a absolutní podvýživy vypuklo i zde mnoho různých onemocnění. Nejčastější byly nemoci střevního charakteru, jako úplavice a tyfus. Častá byla tuberkulóza, horečka, flegmona a také trachom, který dokonce v kmenovém NKT Gross-Rosen nabral již zmíněného rázu epidemie. Dále se rozšířil svrab, vředy, různé opuchliny a mnoho dalších nemocí139. Přenašečem v takovémto extrémním prostředí nakažlivých chorob byly i vši, které sužovali všechny vězně. Zavšivení vězni docházeli pěšky na odvšivení do nedaleké odvšívárny do nedalekého Jablonce nad Nisou140. Tato výprava bývala ale z větší části zbytečná, neboť si vězni na sebe oblékli opět převážně mokré a zavšivené oblečení.

Lékařská péče byla absolutně nevyhovující. V určitém období plnil funkci „lékaře“ i sám SS Lagerführer Ernst Braun141. Vzhledem k jeho vyučení truhlářem je funkce táborového lékaře naprosto zarážející. Kvůli vysokému počtu úmrtí v NKT byl však donucen na podzim roku 1944 určit místo táborové ošetřovny ve vězeňském bloku 3. Byla to místnost o 14 m2 se šesti třípatrovými pryčnami142. Do té doby nebyla podle jeho tvrzení nutná, neboť tvrdil: „V tomto táboře, kde lidé pracují, nemůže být

136

SULA, Dorota, pozn. 130, s. 135. KURFIŘT, Jindřich: pozn. 76, s. 11. 138 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 148. 139 KURFIŘT, Jindřich, pozn. 76, s. 12. 140 SULA, Dorota, pozn.180, s. 135. 141 KURFIŘT, Jindřich, pozn. 89, s. 3. 142 KURFIŘT, Jindřich, pozn. 89. 137

43

nemocných. Nemocní budou odvezeni do Gross-Rosenu a tam je již jistě vyléčí“143, věděl jak – smrtí. V Gross-Rosenu se totiž nacházelo nepřetržitě fungující krematorium. Mnozí z nemocných vězňů se ošetřovně i tak raději vyhýbali, protože tam byli přijímáni lidé většinou již umírající, kteří zde dostávali dokonce i menší příděl jídla. Z pověření Lagerführera řídil toto místo zdravotník, ukrajinský vězeň Aleksej Sidorčuk144. Za práceschopné vězně byli uznáváni i tací, kteří se nemohli ani sami pohybovat a museli být nošeni do práce od svých spoluvězňů. Velitel tábora určoval, kdo je tedy nemocen a kdo jím naopak není. Ve většině případů byli vězni s vysokými horečkami považováni za simulanty, zrádce, sabotéry a byli následně biti. Braun měřil teplotu nemocného a „uzdravoval“ je zpravidla tím, že je poslal zpět do práce. Práce je měla doslova, jak říkával „vyléčit“, mnoha vězňů ale nakonec horečnatým onemocněním podlehlo. Lékárnička byla vybavena teploměrem, kousky bavlny, papírovými obvazy, mastmi z rybího tuku, černými mastmi, zinkem, jódem, nůžkami a lihovým kahanem145. Základní léky v táboře chyběly. Na ošetřovně byly časté operace vředů, které se prováděly nahřátými nůžkami a byly následně obvázány papírovým obvazem. Při takovýchto jistě velmi bolestných zákrocích na „operačním sále“ nesměl vězeň naříkat, neboť Braun, který byl u zákroků přítomen, pak vězně většinou obdaroval několika pohlavky a kopanci. V dubnu, několik dní před koncem války, najal do role lékaře francouzského studenta medicíny, vězně jménem Tillo 146. Ten bydlel přímo v bloku ošetřovny. Nápomocen mu byl ukrajinský vězeň Theodor Fedorenko. Zároveň však nesmělo být v táboře uznáno současně více než sedm nemocných. Dokonce i zubař, francouzský vězeň Raymond Pech našel od ledna 1945 své uplatnění v areálu této pobočky Gross-Rosenu147. Umírající vězni byli odváženi do kmenového NKT Gross-Rosen do ledna 1945.

Za vězeňským barákem - blokem 1, byl prostor k dočasnému přechovávání mrtvých148. Byla tam umístěna bedna, do které byla vhozena 2-3 těla. Zpočátku byla těla mrtvých dopravována do kmenového NKT Gross-Rosen, kde byla spalována v místním krematoriu. Později byli zemřelí vězni zpopelňováni po krátký čas v nočních 143

KURFIŘT, Jindřich, pozn. 76, s. 12. KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 156. 145 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3. 146 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3. 147 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3. 148 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 152-153. Viz v plánu tábora. V době osvobození se na tomto místě nalézalo mrtvé tělo neznámého vězně. 144

44

hodinách v libereckém krematoriu149. Tam bylo až do 17. dubna 1945 spáleno jen evidovaných 37 těl150. Těla z koncentračních táborů byla evidována číslem se značkou K.Z151. V závěru roku 1944 a až do osvobození NKT byli vězni pohřbíváni v nedalekém rychnovském lese v prostorách bývalé cihelny a také pod zdí hřbitova v Rychnově u Jbc n. N152. V poslední fázi rychnovské pobočky NKT bylo pohřbeno v hromadném hrobu za zdí rychnovského městského hřbitova asi 45 těl. Ta byla po osvobození v roce 1945 exhumována a 17 z nich bylo v letních měsících pochováno uvnitř hřbitova ve společném hrobě153. Podle výpovědi vězně Poláka Vladislava Bručenského byl přibližně dva týdny před osvobozením rychnovského NKT uložen před dílnou Getewentu v areálu tábora popel 9 vězňů (6 Poláků, 2 Belgičané a 1 Rus)154. Na místo pochování byla zasazena borovička, které doneslo pracovní komando Baukolone155.

Při zcela ojedinělém pokusu o útěk, byl zastřelen Rus Leibit Michailo. Odvážlivec se nakonec dostal za táborový areál, ale byl chycen. Datum zpopelnění se nachází v zápisu libereckého krematoria - Leibit Michailo, nar. 25. 5. 1925, zastřelen na útěku datum zpopelnění 5. 5. 1944156. V době osvobození leželo za prvním vězeňským barákem několik mrtvých těl. Vzhledem k tomu, že koncentrační tábor existoval od prvního transportu vězňů přesně 421 dní, jsou informace o úmrtí vězňů dosti strohé. Přesný počet mrtvých se nedá přesně určit. Celkový počet úmrtí od srpna 1944 se v některých publikacích odhaduje na zcela nedoložený počet nevinných obětí157. Bývalý vězeň rychnovského NKT Jan Kosiński se domnívá, že průměrná měsíční míra úmrtnosti byla 43 vězňů. Z toho vyplývá průměrná úmrtnost 1-2 denně. Podle Kosińského tak zemřelo v tomto NKT v Rychnově u Jbc n. N na 609 vězňů, z čehož 9 nešťastníků zemřelo po osvobození. Bohužel neexistuje dnes žádný důkaz, který by byl v rozporu s počtem úmrtí udaného Kosińskim.

149

Kosiński uvádí mylně krematorium v Jablonci nad Nisou, které se zde dodnes nenachází. Patrně přeprava šla přes NKT Rýnovice, kde nabírala další „pasažéry“ do Liberce. 150 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 422. 151 Návštěva v libereckém krematoriu, in: Stráž severu, roč. 1, 1945, č. 19, s. 5. 152 Pozn. 54. 153 DĚDEK, Václav: pozn. 112, s. 233. 154 FRIEDRIH: pozn. 98, s. 6 155 KURFIŘT, Jindřich: pozn. 89, s. 5. KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 152-153. Viz v plánu tábora. 156 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 157 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea, pozn. 59, s. 422. V této publikaci se uvádí od srpna r. 1944 počet mrtvých okolo 100. Zároveň se zde uvádí, že počet mrtvých udaný Janem Kosińskim je až příliš vysoký.

45

Transporty byly pečlivě vybírány továrnou Getewent, kteří hledali kvalifikované odborníky zejména na elektrotechniku a další důležitě související obory. Ti byli hledáni jak v Dachau, tak v ostatních NKT158. Po prvním transportu dne 14. března 1944 přijíždělo do rychnovské pobočky tábora mnoho větších i menších skupin vězňů, dokonce i jednotlivci různých odborností159. To dokazuje fakt, že experti pro výrobu v NKT se nehledali snadno. Nejprve byli vězni dopraveni do mateřského NKT GrossRosen a poté byli převezeni do rychnovské pobočky. Větší skupina, tvořená hlavně z řad Poláků, dorazila do Rychnova po Varšavském povstání od srpna do září 1944. Největší počty transportovaných vězňů v letech 1944 se uskutečnily v říjnu, kdy přijelo 220 vězňů ve třech transportech, v posledním transportu byl jen 1 vězeň, což vypovídá o jeho významu. Následující listopadový měsíc byl výjimečný v tom smyslu, že přišlo 69 kvalifikovaných pracovníků z NKT Auschwitz160. Ty tam vybral zástupce továrny Hermann Carstens. V této souvislosti byla také rozebrána část osvětimského baráku, který byl přivezen do této pobočky161. V prosinci 1944 přijel do Rychnova u Jbc n. N. transport s 29 francouzskými, belgickými a holandskými vězni z NKT Buchenwald162. Neznámý je však osud židovského transportu od ledna 1945, který byl v Rychnově po dobu 24 hodin a po výběru několika Židů na práci v táboře byl odeslán neznámo kam163. V únoru přišlo 100 vězňů ze sousední pobočky NKT Gross-Rosen v Rýnovicích – AL Gablonz164. Jedním z vězňů, který přišel do Rychnova z této pobočky byl Henryk Uchman165. Ten na cestu vzpomíná následovně: Do komanda v Rychnově jsem přišel v prvních dnech února r. 1945 pěšky asi se 100 členným transportem z odlehlého komanda Jablonec. V tomto transportu byli Rusové, Poláci, Francouzi. Velká část jich byla z Varšavy přivezena do Gross-Rosen zářijovým transportem z tábora v Pruškově. Pochodovali jsme v mrazivý sluneční den vedlejšími polními cestami do nového místa. (...) A ještě se mi nabízí otázka: Proč nás odeslali z Jablonce ? Pravděpodobně proto, aby měli místo pro ty, kteří do tábora přišli před několika dny z evakuované Osvětimi. (...) V Jablonci bylo málo místa a oni přišli 158

PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 421. KOSIŃSKI, Jan: pozn. 2, s. 190. Viz tabulka transportů od března 1944 do května 1945. 160 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 421. Kosiński uvádí počet 79 vězňů z NKT Auschwitz. 161 Zda-li byl opravdu rozložený barák z Osvětimy postaven, nebo alespoň nějakým způsobem použit, to nelze dnes již přesně prokázat. 162 PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 421. 163 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 2, s. 189. 164 Viz další kapitola - Pobočka NKT Gross-Rosen v Rýnovicích. 165 Henryk Uchman je považován za velice důležitého spojovacího vězně, protože přešel do pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. právě z pobočky NKT Gross-Rosen nedalekých Rýnovic (AL Gablonz). 159

46

v nových, čistých úborech. (...) V porovnání s námi to byli jiní lidé. Nejen že se stranili rozhovoru s námi, ale zabraňovali nám se k nim přibližovat – pravděpodobně z obavy ze zavšivení a nákazy. Proto, abychom těmto lepším udělali místo, odcházeli jsme do jiného transportu166. Příchozí byli totiž převážně Němci - kápové s nízkými vězeňskými čísly. Počáteční rok 1945 je ve znamení většího počtu transportovaných vězňů, hlavně kvůli následným evakuacím NKT, především pobočných táborů GrossRosenu. V době kolapsu německého nacistického režimu projíždělo tedy Rychnovem u Jbc n. N. mnoho různých transportů, někteří vězni se ocitli v rychnovském koncentračním táboře třeba jen na jediný den. Rychnovský NKT byl zpočátku určen jen pro 324 vězňů, v období množství transportů od ledna 1945 jich čítalo až dvakrát tolik. V březnu 1945 přišli do této pobočky vězni z pobočky Gross-Rosen v Hirschbergu (Jelení Hóra), které pochodovali přes obec Smržovku167.

2.2 Pobočka NKT Gross-Rosen v Rýnovicích Pobočný NKT Gross-Rosen v Rýnovicích – AL Gablonz, byl druhým vzniklým NTK na území Jablonecka. Tehdy byla samostatná obec Rýnovice využita k výstavbě důležitého německého podniku Feinapparatebau GmbH (FAB)168, odnož koncernu Carl Zeiss Jena. Důvodem jeho vzniku v roce 1944 bylo zbrojení Německa a málo dostupná pracovní síla v oboru: sklářství, nástrojařství, brusičství aj. pro výrobu jemné mechaniky. I v Rýnovicích byla využívána levná otrocká práce pomocí válečných zajatců a nuceně nasazených, ale právě i pomocí vězňů v NKT. V Rýnovicích žilo v roce 1930 celkem 1711 obyvatel, z toho 320 Čechů. V roce 1940 celkem 1663 obyvatel, z toho už pouze 66 Čechů (3,9%)169. Od října 1938 do května 1945 byla obec Rýnovice součástí Německé říše. V roce 1960 byla tato samostatná obec spojena s blízkým Mšenem a v roce 1962 byly společně sloučeny s městem Jablonec nad Nisou. Pobočný NKT, nesoucí německý název AL Gablonz, byl pojmenován podle města Jablonce nad Nisou – Gablonz an der Neisse,

166

Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. Více v kapitole - Pobočka NKT Gross-Rosen ve Smržovce 168 Zkratku FAB nezaměňovat s československým výrobcem dveřních zámků FAB. 169 HAVLÍČEK, Miroslav, pozn. 55, s. 84.. 167

47

který je vzdálené přibližně 2 km jihovýchodně od Rýnovic. Bylo tedy vhodnější použít k pojmenování této pobočky světově známé okresní město, než-li AL Reinowitz.

Koncem roku 1937 byly v rýnovickém katastru zahájeny vyměřovací práce budoucího areálu firmy Feinapparatebau GmbH170. Stavební práce tohoto závodu byly určeny firmě Dyckerhoff & Widmann (DYWIDAG)171, jistý podíl na výstavbě měla také firma Otty R. Meyra z Bunzlau (Wroclaw)172. Budovy byly postaveny podle německých architektů Alfreda Wenzela a Alfreda Herbiga. Po okupaci českého pohraničí nacistickým Německem a dalšími politickými a vojenskými událostmi byla tato firma od počátku budována s válečným záměrem - výroba jemné mechaniky a optiky. Výroba současně probíhala v pronajatých budovách v bývalé textilce ve Víchové u Jilemnice, v Trnovanech u Teplic, ale také v nedalekém jabloneckém Brandlu173. V roce 1940 se započalo postupně s výrobou v rýnovickém závodě v dostavěné hale č. 1. Do roku 1942 byly následně dokončeny provozní budovy A a B, tepelná elektrárna a kotelna. Současně byla z jabloneckého Brandlu do Rýnovic přemístěna výroba. V roce 1943 byla postavena další výrobní hala (hala č. 2)174. Tato firma počítala s výstavbou domů pro německé vedoucí zaměstnance továrny FAB, jak tomu bylo v případě blízkého areálu Getewent v Rychnově u Jbc n. N. Dokončena byla z plánovaného projektu architekta Alfreda Wenzela pouze čtvrtina plánovaného sídliště. Ve výkresech této „tovární vesnice“ nebyla opomenuta i důležitá škola pro děti pracujícího německého lidu. Jednalo se o výstavbu domů na místě, dnes nazývaném tzv. Stará osada - Rýnovice. Němci tedy naplno využívali levnou otrockou práci. Nejprve prostřednictvím válečných zajatců, později pomocí nuceně nasazených a v posledním případě i prostřednictvím vězňů z pobočky NKT Gross-Rosen. V německém podniku FAB v Rýnovicích se vyrábělo hlavně optické zařízení – periskopy pro obrněné vozy, tanky a ke konci války také periskopy do ponorek (svědčí

171

Ve výkresových dokumentacích ve SOkA v Jablonci nad Nisou, fond Landrát Jbc n. N., inv. č. 175, číslo kartonu 162, stavby Rýnovice - FAB, kartony č. 164-167, se nalézá velké množství stavebních výkresů s razítkem firmy Dyckerhoff & Widmann a architektů Alfreda Wenzela a Alfreda Herbiga. 172 VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14, s. 3. 173 RADKOVIČ, František: Nezapomínejme a nefalšujme dějiny, in: Jablonecký deník, roč. 8, 2011, č. 111, s. 8. 174 VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14, s. 3.

48

o tom výskyt soustruhu na obrobky o délce 8-12 m)175. Firma FAB vyráběla také různé zaměřovací zařízení – velitelské zaměřovací přístroje pro řízení palby dělostřeleckých baterií vzor 40, umístěný na dvoukolovém podvozku, nebo zaměřovače určené pro protiletadlové čtyřhlavňové kulomety176. Do německých letadel se zde vyráběly palubní nivelační přístroje, které určovaly výškové rozdíly a nadmořskou výšku, ale i gyrokompasy, nazývané někdy jako gyroskopy, které určovaly sever Země. Dále broušená zrcadla do protileteckých světlometů. Ke konci války v menším množství součástky do střelných zbraních – samopaly vzor Taxametr a pancéřové podmořské pěsti typu „Ursula“. Dle svědectví tehdy 22letého polského vězně Wladyslawa Boczoně se tu údajně od března 1945 vyráběly některé součástky do raket typu V1 a V2177.

Ještě před vznikem pobočného NKT Gross-Rosen se v bezprostřední blízkosti továrních objektů FAB nacházely směrem k Jablonci n. N. také dva německé zajatecké tábory pro válečné zajatce. Do prvního německého zajateckého tábora v Rýnovicích bylo už v druhé polovině roku 1940 přivedeno mužstvo asi 130 Francouzů z kmenového zajateckého tábora Stalag IV. C, v Rýnovicích se jednalo o zajatecký tábor Nr. R 149 – Reinowitz178. Ještě v roce 1944 přibyli italští váleční zajatci z vojsk maršála Badoglia v počtu 120 mužů179. Další kmenový zajatecký tábor Stalag IV. B založil mimo FAB svou pobočku pod názvem Nr. R 153 – Reinowitz180. 10. února 1943 sem byl přiveden transport 600 ruských zajatců, kteří byli dohromady svázáni vždy po 30 drátem za ruce181. Ti byli umístěni do barákového tábora, který byl obehnán plotem z ostnatého drátu. V zajateckých táborech pracovalo pro továrnu FAB průběžně až na 850 válečných zajatců, a to převážně ze zemí SSSR (hlavně z Ruska a Ukrajiny – 75%), Polska – 4%, Francie – 13% a Itálie – 8%182. Celkem se zde vystřídalo okolo 1100 válečných zajatců. Tito zajatci našli své místo v oplocených dřevěných barácích, orientované shora po stranách příjezdové cesty tzv. Lagerstrasse. Zajatci byli využíváni v rýnovickém závodě, stejně jako později vězni v pobočce NKT Gross-Rosen, na vysilující otrockou práci pro dobyvačné úsilí Němců. V roce 1944 bylo 175

VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14. ROUS, Ivan: pozn. 12, s. 26. 177 RADKOVIČ, František: pozn. 174, s. 8. 178 RADKOVIČ, František: pozn. 174, s. 8. Je to jen logické, ale nedoložené, že zajatci byli situováni v Nr. R 149. 179 VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14, s. 3. 180 RADKOVIČ, František: pozn. 174, s. 8. 181 BUBENÍK, Jaroslav, Hledáme rýnovické vrahy, in: Stráž severu, nedohledáno. 182 BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena, pozn. 10, s. 409. 176

49

francouzským zajatcům uznáno na základě Mezinárodního červeného kříže uvolnění statusu „válečný zajatec“183. Od této chvíle mohli dostávat balíčky s jídlem a potřebné ošacení. Získali téměř stejná práva jako civilní zaměstnanci. Od léta roku 1944 byli v zajateckém táboře vězněni také ruští důstojníci, který byli v únoru 1945 odvezeni do Teplic-Šanova184. Ti byli umístěni přímo do tovární budovy A v pátém poschodí185.

Kromě válečných zajatců se v areálu u továrny v dřevěných ubytovacích barácích nacházeli také nuceně nasazení tzv. Ostarbeiteři. Například v roce 1941 sem byla zavlečena děvčata z východních zemí ve věku 16-18 let. Poznat se dala podle kruhového označení na levé ruce s nápisem OST186. V letech 1942–1943 byl nařízen nábor českých chlapců ve věku 21 let (narozených v letech 1921-22) za účelem nástupu na nucené práce z okresů Semily a Jičín187. Někteří z nich byli nasazeni na práci v rýnovickém Feinapparatebau. Byli ubytováni v barákovém táboře č. 4. Mohli se pohybovat poměrně volně, práce trvala od rána od 6 do 18h (12 hodinové směnynoční a denní), nepřišel-li někdo bez uznání závodního lékaře do práce, byl zavřen na šest neděl188. Práce probíhala jak v dílnách závodů, tak na výstavbách nových objeků. Někteří z těchto lidí odvážně dopomáhali i přes nasazení vlastního života některým ruským zajatcům pomocí tajných přídělů potravin.

Tzv. blok pobočného NKT Gross-Rosen byl umístěn do nedostavěné železobetonové dvoupodlažní budovy, umístěné zhruba v jihozápadní části areálu, v projektové dokumentaci označené jako budova C. V technické zprávě továrny FAB ze dne 19. 10. 1944 se píše: Pro ubytování 500 vězňů koncentračního tábora a 30 členné německé stráže, musí být umístěna odděleně a uzavřeně v horním patře budovy C. Naproti táborové kuchyně je vyžadována ½ kamenná (přesněji cihelná) silná stěna pod střechou, ostatní cihlové zdi jsou 60 cm silné, 2,8 m vysoké. (...) Vystouplá část budovy

183

VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14, s. 3. BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: pozn. 10, s. 409. 185 Dle sdělení Ing. Františka Radkoviče a bývalého brusiče nástrojárny, který zde byl během války nuceně nasazen. 186 VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14, s. 3. 187 VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14. 188 BUBENÍK, Jaroslav, poz. 182. 184

50

v přízemí obsahuje toalety a vstup do jídelny. Vzhledem k naléhavosti provedení, že osazenstvo přijde v nejbližších dnech, se již na přestavbě začalo pracovat189.

Na rozdíl od své sesterské pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N, byla pobočka NKT umístěna tedy přímo v továrním objektu. Stavba byla budována již od srpna roku 1941, avšak nebyla dostavena do své finální očekávané podoby. Ze stavebních výkresů z roku 1942 je stavba navrhnuta jako pětipodlažní budova o rozměrech 99,5 x 18,5 m s výškou 27,5 m. V přízemí se měla nacházet umývárna, šatna pro dělníky, ale také dílna a trafostanice, ostatní patra měla sloužit zejména výrobě. Postaveny byly nakonec pouze dvě podlaží, provizorně zastřešené dřevěnou konstrukcí a lepenkovou krytinou z asfaltových pásů (existuje dodnes). 19. října roku 1944 závod FAB žádal tedy o stavební povolení ohledně vnitřní přestavby budovy C do takové podoby, která by měla sloužit pro ubytování 500 vězňů a strážných SS190. Organizací Todt, pobočkou v Praze (OT Einsatzgruppen VII), byla schválena 13. listopadu 1944191. Na příkaz šéfa osobního oddělení Huttera byl vydán rozkaz, aby byli vězni ubytováni nad prostorem prozatímně zastřešeného objektu závodní kuchyně192. Tedy do budovy C. Do budovy se vcházelo z pravé čelní strany193. Z boku budovy se nacházely dvě schodišťové přístavby, v jedné z nich byly v patře zřízeny záchody pro vězně a stráže, v druhé se nacházely schody, které propojovaly přízemí s patrem. Mezi dvěma schodišťovými přístavbami se v úrovni druhého podlaží nacházela ocelová betonářská výztuž, která byla určena pro další přízemní přístavbu. Ta však nebyla nikdy přistavena. Budova C byla navržena stejně, jako budovy A a B. V přízemí budovy C se nacházela jídelna a kuchyně pro zaměstnance, ostrahu wehrmachtu a další. Celé patro bylo vyhrazeno čistě potřebám pobočky AL Gablonz. V patře ze severozápadní strany byly umístěny dvě ubikace pro ubytování strážných SS (každá místnost po 15 SS-manů), služebna, místnost pro velitele tábora, denní místnost pro stráže, sklad a umývárny. 189

SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Rýnovice - FAB, inv. č. 175, kartonu 164. 190 SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Rýnovice - FAB, inv. č. 175, kartonu 164. 191 ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 26. 192 VÍTEK, Jaroslav: pozn. 14, s. 3. 193 Není-li uvedeno jinak, celý popis budovy C, především popis druhého patra, které sloužilo jako místo pobočky NKT Gross-Rosen v Rýnovicích, jsem čerpal ze SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Rýnovice - FAB, inv. č. 175, karton 164.

51

Záchody byly umístěny v původní schodišťové přístavbě. Byly odděleny jak pro stráž, tak pro vězně. Na opačné jihovýchodní straně budovy se nacházela vězeňská kuchyně a kuchyňský sklad. Uprostřed budovy byla umístěna ubikace pro ubytování vězňů. Ubytovací vězeňský prostor se skládal dle výkresů teoreticky ze dvou částí. V jedné části se nacházelo celkem 16 stolů, z každé strany po 8. Na jedné straně se nacházelo 8 větších stolů po 32 místech, na druhé 8 menších stolů po 24 místech. Ke každému stolu byly přiděleny pravděpodobně dvě lavice, které ale nebyly ve výkrese zakresleny. Druhá část se měla skládat z vězeňských dvoupatrových postelí pro 504 lůžek, z jedné strany 3 palandy ve dvou řadách, z druhé strany 4 palandy ve dvou řadách. Celkem bylo v bloku tedy 504 postelí. Dle dochovaných výpovědí spali na každém lůžku dva vězni. Je tedy pravděpodobné, že se zde nacházela pouze polovina postavených paland, neboť svou roli hrál dvousměnný provoz. Na vybavenosti koncentračního tábora se šetřilo kde se dalo, neboť stoly, lavice a dvoupatrové postele byly sestaveny z hrubých neohoblovaných prken194. Vězeňský prostor byl zvenčí obklopen ostnatým drátem, nataženým v oknech, který zároveň sloužil jako elektrický ohradník (u některých oken je zařízení možno vidět ještě dodnes). Okna byla zamřížovaná síťovým z ostnatého drátu.

V polovině listopadu roku 1944 byl připraven v kmenovém NKT Gross-Rosen první transport vězňů195. Ten tvořili také někteří mládenci ve věku pouhých 14-18 let, kteří byli Němci doslova uloveni 16. září při Varšavském povstání

196

. Chyceno bylo

průběžně až na 5000 lidí, kteří měli sloužit jako pracovní síla. Z tohoto 500 vězňů spolu s 30-33 strážnými SS bylo naloženo na železniční stanici Gross-Rosen do 7 nákladních vagónů, tzv. dobytčácích a umístěni cca po 80 vězních a 2 strážných SS (zbytek strážných SS měl svůj vagón)197. V některých publikací se uvádí, že spolu s transportem vězňů přijelo 31 strážných SS198, v jiných je uveden počet 33 strážných SS199. 194

SULA, Dorota, Gablonz (Jablonec and Nisou), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler. Mnichov : Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5, s. 306. 195 Vězni byli odváženi z transportního NKT Pruszków a poté do NKT Gross-Rosen. 196 Dle výpovědi přežívšího bývalého vězně Artura Piechna č. P 59582, vyslechnuté jednatelem ČSBS Františkem Radkovičem při přiležitosti vzpomínky k 72. výročí počátku 2. světové války. Ta se uskutečnila dne 4. září 2011 v místě bývalého kmenového NKT Gross-Rosen (dnes poblíž obce Rogoźnice). Tehdy 16ti letý Artur Piechna byl jedním z mladíků chyceným spolu se svým otcem při Varšavském povstání. Vězněn byl ještě před prvním transportem do Rýnovicích v kmenovém NKT Gross-Rosen. 197 SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, stavby Rýnovice - FAB, inv. č. 175, karton 164. V žádosti ze stavebního povolení NKT je uvedená potřebná 30 členná mužská posádka. 198 SULA, Dorota: pozn. 195, s. 147.

52

Pravděpodobně se jednalo o počet 31 strážných včetně Lagerführera Otty Sängera. Transport přijel tehdy do města Gablonz an der Neiße na železniční stanici - Dolní nádraží patrně po 18. listopadu 1944200. Vězni byli po vyhnání z vozů seřazeni do vězeňského pětistupu a poté hnáni směrem k rýnovické pobočce. Cestou jsou uráženi zlověstnými pokřiky z řad pohrdavých civilních německých občanů. Svou roli v tom jistě hrála důsledná německá propaganda o zločincích v pruhovaném. Po příchodu k areálu firmy FAB jsou zleva k vidění dřevěné baráky obehnané ostnatým drátem, kam však ale vězni umístěni nebyli, neboť se v nich nacházeli váleční zajatci. V tomto areálu se nacházeli také nuceně nasazení (od ulice vpravo v Lagersstrasse blíže k nynější Belgické ulici). Příchozí jsou umístěni do patra budovy C, která se nacházela uvnitř areálu závodu.

Vězni byly nasazeni na různé práce do několika pracovních skupin. Někteří mladí vězni pracovali v kuchyni, kde se jim občas podařilo obstarat něco k jídlu. Další jednotlivci pracovali také při různých úkonech v areálu NKT a továrny FAB. Většina jich však byla rozdělena na práci ve dvou směnách (cca po 200 vězních) ve výrobní hale č. 2, kde se vyžadovala precizní a přesná práce. Tam byli zařazeni vězni především odbornosti vrtaře, mechanika, frézaře, zámečníka, brusiče a soustružníka201. Pracovalo se hlavně na obráběcích strojích. Jednotlivé pracovní úseky byly od sebe odděleny a vězni se dali odlišit dle odbornosti podle identifikačních štítků různých barev202. Vězni NKT byli do výroby nasazeni mimo jiné i v oddíle nazvaném Dreherei II. (soustružna), kde bylo umístěno 30 automatických strojů plus dva soustruhy univerzální203. O všem, co se dělo ve výrobě, musel být přehled. Na záchody směli vězni chodit pouze s vědomím mistra a po obdržení evidenční známky, která byla pouze pro 1/20 osob. Vězni se měli ve výrobní hale relativně dobře, neboť ta byla v zimě na rozdíl od vězeňského bloku alespoň trochu vytápěná. Dozor nad nimi plnili kápové z řad vězňů a odborní civilní mistři. 199

ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 26. Stanice Dolní nádraží je nyní jedna ze stanic železniční traťi ve směru Liberec – Tanvald – Harrachov. Nedaleko od železniční stanice Dolního nádraží se nacházela tehdy tramvajová nákladní trať Dolní nádraží/Brandl – Rýnovice, která byla uvedena do provozu od 05. 09. 1900. Dnes se v blízkosti železniční stanice nachází tramvajová trať (nejblíže zastávka Brandl) ve směru Jablonec nad Nisou – Liberec, budovaná v letech 1947 – 1955. 201 RADKOVIČ, František: pozn. 174, s. 8. 202 Dle sdělení jednatele ČSBS Ing. Františka Radkoviče. 203 SULA, Dorota: Arbeitslager Gablonz, in : in: Filie KL Gross-Rosen (wýbor artykulów), 1. vyd. Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2001, ISBN 83-913970-1-7, s. 150. 200

53

Podle bývalého vězně Henryka Uchmana roli jednoho z kápů zastupoval s údivem polský vězeň jménem Sopek, který si počínal velice násilně. Avšak ne všichni civilní němečtí mistři byli přesvědčenými zlověstnými nacisty, někteří se k vězňům chovali vstřícně. Dokonce jeden německý mistr tajně pomáhal jednomu vězni s menším přídělem (krajícem chleba se sádlem), který si ale vězeň musel na oko ukrást204. Také noviny nechával tentýž mistr samému vězni tajně číst, ale jen do doby, kdy byl krátce přeřazen na jiné pracoviště. Někteří vězni, aby svým nepřátelům uškodili jakýmkoliv možným způsobem, prováděli také odvážné sabotážní akce. Opracovávaly se odlitky, tak aby z nich byly zmetky, nebo se různým způsobem ničily frézy. Čeští mistři jistě věděli, oč jde, ale Němcům to pochopitelně neudali. Ve zmatku blížící se německé porážky, ke konci války fungovala v továrně už jen jedna směna. Je třeba říci, že se v továrně pracovalo až do poslední chvíle (do 6. 5. 1945)205. Stavební četa tzv. Baukolone, nazývané také i Brandelkommando do 7. 5. 1945.

Nejhorší pracovní podmínky měla stavební skupina nazývaná Brandelkommando, pojmenovaná podle jabloneckého úseku Brandl, kde tyto práce i v okolí probíhaly a to včetně kolejiště Jablonec nad Nisou – Hlavní nádraží. Tam byli umístěni také vězni za „odměnu“ z výrobní haly č. 2. Tato stavební četa čítala přibližně 100 vězňů a její činnost byla právem považována za fyzicky nejtěžší. Pracovalo se zde hlavně při úpravách železničního kolejiště - různé opravy a přestavby železniční tratě – výměna výhybek, podbíjení a výměna pražců, nebo nakládací a vykládací práce. Nejen, že to byla práce velice obtížná, ale i dozorci SS si zde počínali velice brutálním způsobem. Téměř každý den museli vězni vracející se z této práce odnášet mrtvá těla svých vězněných spolupracovníků206.

Obdobně jako v Rychnově u Jbc nad Nisou se i v Rýnovicích zamýšlelo pravděpodobně s výstavbou podzemních výrobních prostor. Tunel byl vyhlouben se dvěma východy. Tento protileteckého kryt pak měl výhledově tvořit základ větší stavby – podzemních výrobních prostor. Vyhlouben byl vězni zajateckého tábora.

204

Pozn. 197. Pozn. 197. 206 SULA, Dorota, pozn. 195, s. 306. 205

54

Nacházel se za budovou C207. Počátkem roku 2014 byly zasypány oba vstupy do podzemí. Jako Lageführer byl v NKT v Rýnovicích jistý Otto Sänger208. Ostatní táborovou stráž tvořilo pravděpodobně 30 příslušníků SS dopravenou do Rýnovic s prvním 500 členným transportem z kmenového NKT Gross-Rosen. Velitelem bloku (Blockführer) byl Němec Paul Faber, táborovým písařem byl Čech jménem Vlasta. Obzvlášť brutálně se choval jeden ze dvou raport führerů (Rapportführer)209.

Kromě vězňů polské národnosti se v bloku nacházeli vězni ze zemí bývalého SSSR, ale např. také Jugoslávci, Češi, Italové, Holanďané, Chorvati, Finové a Němci. Posledně jmenovaní vězni byli až na výjimky využíváni ve funkci kápů. Vězni v tomto NKT nedostali žádnou lůžkovinu, ale obdrželi pouze papírové pytle na přechovávání mrtvol německých vojáků na frontě210. Pytle neizolovaly téměř žádné lidské teplo a brzo se trhaly. Jediným způsobem jak se zahřát, bylo využití tělesné teploty spoluspícího vězně. Budova byla vybavena ústředním topením, avšak topilo se pouze jednou týdně, pravděpodobně v neděli. Blok byl občas i přes neustálý chlad v místnosti ve večerních hodinách větrán – péče německých kápů o zdravý vzduch na bloku. V období činnosti této pobočky byla zima včetně různých nemocí, krutého hladu, vyčerpání a nedostatečné hygieny příčinou vysoké úmrtnosti vězňů.

Denní dávka stravy v pobočce NKT Gross-Rosen v Rýnovicích se skládala převážně ze 150 g chleba, „kávy“ vyvařené ze žaludů a 0,5 l tzv. polévky. Polévka byla vodová, vyvařená z řepy a bez tuku. Příležitostně vězni obdrželi několik deka margarínu – dle výpočtů nebyla dávka vyšší než 10 g, lžíci marmelády, nebo symbolický plátek koňského salámu. Strava byla podobná jako v ostatních pobočkách NKT Gross-Rosen. Pouze jednou za týden v neděli si vězni mohli „vyprat“ ve studené vodě své zavšivené oblečení, samozřejmě bez mýdla. Špína a vši nebyli tímto způsobem v žádném případě 207

LACINA, Lubor, pozn. 184, s. 43. Otto Sänger byl kvůli nakažení tyfem nahrazen v únoru 1945 jiným velitelem, po kterém následoval ještě jeden další. Jejich jména jsou neznámá.. 209 Rapportführer - byl polovojenský název SS, specifický pro jednotky SS-Totenkopfverbande. Na jejím místě byl obvykle důstojník SS na střední úrovni (např. seržant), který sloužil jako velitel skupiny velitelů bloků (Blockführer), kteří společně dohlíželi na život v koncentračních táborech. 210 Pozn. 197. 208

55

zlikvidovány. Hmyzí havěť obtěžovala všechny už tak zubožené vězně, což vedlo k dalším příležitostem vykonání fyzických trestů prostřednictvím SS. Nejvíce zavšivení vězni byli označeni za špindíry a pěstitele vší, za což následovalo nespravedlivě kruté potrestání211. Nejčastějším způsobem bylo upřednostňováno skákání pod proudem studené vody, kde byly vězni následně i zbiti. Zavšivení vězni byli nespočetněkrát hnáni do umývárny a osprchováni ledovou vodou, výsledkem tak bylo nevyhnutelné smrtelné onemocnění zápalem plic. Je znám také případ, kdy byla prostřednictvím posádky SS ohlášena „hra“ chytání vší. Jako odměnu za určitý odchycený počet měli vězni dostat cigaretu. Když cigarety došly, byla tato soutěž využita k poznání největších „špindírů“, kteří byli poté tvrdě postiženi212. Všechny tyto naprosto nedostatečné životní podmínky souvisely s vypuknutím různých nemocí, které se při průměrném věznění 500 vězňů v jedné místnosti roznášely velice rychle. Vězni trpěli především vředy, erysipelem (růže), průjmy a tuberkulózou. V letech 1944 vypukla v areálu FAB také epidemie tyfu. Na tyto nemoci zemřelo na 300 nevinných obětí. Na ředitelství závodu FAB byl žádán příděl léků, které však byly poskytnuty pouze z tovární lékárničky. V roce 1945 si vážná situace vynutila vznik „ošetřovny“, kam byli umístěni nemocní vězni. Jednalo se o prostor o rozloze cca 20 m2, který byl vymezen příčkami. Ošetřovna byla vybavena velice primitivně. O nemocné se starali zpočátku polští vězni – lékař Twardowski a sanitář Adam Grzaski213. Do té doby, co sloužili na ošetřovně, byli vězni léčeni tak, jak jen bylo v danou chvíli možné. Na ně dohlížel neznámý lékař SS z blízkého Jablonce nad Nisou. Lagerführer Otto Sänger byl v únoru 1945 odvolán. Mezi vězni, kteří přijeli do Rýnovic ze zrušeného pobočného NKT z Jelení Hory (Hirschberg) byl židovský lékař, který po svém příjezdu pracoval v Rýnovicích občas také na ošetřovně v tzv. ambulatoriu. Kontrola nemocných byla zpřísněna – Twardowski byl dle výpovědi bývalého polského vězně Adama Grzaskiho, transportován do kmenového NKT Gross-Rosen214. Na jeho místo byl s novým transportem dosazen Polák Eugeniusz Nowackiewicz, lékař s profesí

211

SULA, Dorota, pozn. 195, s. 306. SULA, Dorota, pozn. 204, s. 157. 213 SULA, Dorota, pozn. 204, s. 158. 214 Kmenový NKT Gross-Rosen (vzdálený 120 km) byl již ale od konce ledna 1945 vyklizený. Evakuace pobočky NKT v Jelení Hoře začala v únoru roku 1945. Počátkem února 1945 se uskutečnil transport 100 vězňů z pobočného rýnovického NKT do nedaleké pobočky Rychnov u Jablonce, kam byl pravděpodobně přemístěn i polský lékař Twardowski. 212

56

gynekologa z města Wrześni. Ten prováděl zákroky bolestným způsobem, protože nebylo čím ochránit zraněného před bolestí. Z výpovědí bývalých vězňů vyplývá, že v Rýnovicích prováděl lékař SS selekci z řad nemocných vězňů, kteří byli následně usmrceni injekcí. Po její aplikaci zemřel vězeň do 6 minut. Tímto způsobem byli vražděni ti, u kterých byla vyžadována delší doba léčení, nebo byli nakaženi tuberkulózou a hrozilo tak rozšíření nákazy. Ošetřovna, které bývá podle našeho pojetí místem léčení a odpočinku, byla v tomto případě místem utrpení a smrti. Dle informací vězňů, lékař SS často prováděl selekce s Lagerführerem a Blockführerem Paulem Faberem215.

Z důvodu krutého hladu, vyčerpání, nelidského zacházení, katastrofálních hygienických podmínek, různých nemocí, podchlazení, vraždění a selekcí se tento tábor řadil mezi vražedné pobočné NKT Gross-Rosen. Na Jablonecku měl bezpochyby nejvyšší úmrtnost, která se dnes nedá přesně určit. Průměrně umírali 2 vězni denně, což dokládá celkový počet 300 obětí. Mrtvá těla byla posílána zpočátku zpět do kmenového NKT Gross-Rosen, kde byla v místním krematoriu spalována. Později tomuto účelu posloužilo krematorium v Liberci. Ke konci války byla těla vězňů společně s mrtvými válečnými, převážně ruskými zajatci, zakopávána v okolí areálu FAB v nedalekém lese. Celkem dle údajů v souvislosti s činností továrny FAB se jedná o 749 obětí vězňů koncentračního tábora, zajateckých táborů a nuceně nasazených ostarbeiterů216. V posledním období existence tábora zde byl lesní hřbitov. Téměř každý den byly do vykopaných jam házena těla vězňů a ruských zajatců. Těla nebyla důstojně pohřbena v rakvích. Němci je jenom vložili do papírových pytlů, svázali vždy dva drátem k sobě, hodili je do šachty a trochu zahrabali

217

. Jednalo se o papírové pytle na přechovávání

mrtvol na frontě218. Poslední dochovaný údaj o úmrtí vězňů podepsaný vrchním velitelem táborů (Oberlagerführer) dne 3. 5. 1945 se vztahuje ke dni posledního úmrtí 7. 4. 1945, se píše o 191 hrobových místech219. Přesto umírali již neevidované další

215

SULA, Dorota, pozn. 204, s. 152. Pozn. 203. Počet 749 obětí je počet zjištěný ze SOkA Jablonce nad Nisou. 217 LÁSKA, Petr, Hromadné hroby v Rýnovicích, in: Stráž severu, roč. 2, 1946, č. 95, s. 2. 218 Pozn. 197. 219 RADKOVIČ, František, pozn. 174, s. 8. 216

57

oběti. Do dubna roku 1946 bylo nalezeno 30 těl220. Postupem doby pak bylo nalezeno celkem zatím 96 těl nevinných obětí německého barbarství.

V rýnovickém NKT došlo ke dvěma nezdařilým pokusům o útěk. V zimě se o to pokusili během noční směny dva vězni, Rus a Chorvat. Za několik dní byli uprchlíci chyceni, mučeni, oblečeni do papírových hadrů a opatřeni tabulkou s nápisem „wir sind wieder da“ (už jsme zase tady)221. Nakonec byli posláni do kmenového NKT GrossRosen, kde se po nich slehla zem – byli oběšeni. To později potvrdili nově příchozí vězni. Podezřelí na účasti organizování útěku byli na rozkaz Blockführera Paula Fabera zbiti 100 ranami. Druhý pokus o útěk byl zaznamenán ve venkovním komandu mimo areál FAB. Ruský vězeň nestačil utéct a byl po chvíli chycen. „Soud“ ho tedy čekal v rýnovickém koncentračním táboře. Pro výstrahu ostatním byl pověšen za zápěstí na okno jednoho baráku, kde visel celou noc222. Byl pověšen na takovém místě, aby ho viděl každý Němec jdoucí do práce. V poledne byl osvobozen223. Tento provinilec byl jednoho rána nalezen mrtvý, s podříznutým hrdlem. Jednalo se prý o vězně, který udával a kradl ostatním jídlo 224. Kromě hrubého chování německých vojáků vůči vězňům a zajatcům bylo časté nelidské chování i ze strany německých obyvatel, civilních osob a mistrů. Mnoho Čechů se snažilo těmto ubohým lidem pomoc alespoň trochou potravin. Někteří však za to byli usvědčeni, odsouzeni, zavřeni, či dokonce popraveni. Čech Farský z Lomnice byl za pomáhání zdejším zajatcům v Berlíně zastřelen225. Hlavními tyrany byla posádka vedoucího závodu Hutler, závodní hlídači a vrchní kuchař Šír, z vojáků vynikal v týrání Honzejk z Nové Vsi (obec vzdálená přibližně 8 km od Rýnovic), který přerážel pažbou pušky kolemjdoucím vězňům nohy226. Dále také neznámý vojín z Dobré Vody (část Jablonce nad Nisou vzdálená přibližně 7 km od Rýnovic), z hlídačů byl nejsurovější Peukert a Oskar a z posádky vedoucí transportu Schleuner a Krauss227.

220

LÁSKA, Petr, pozn. 218, s. 2. SULA, Dorota, pozn. 204, s. 155. 222 BUBENÍK, Jaroslav: pozn. č. 182. 223 BUBENÍK, Jaroslav: pozn. č. 182. 224 Pozn. 196. 225 BUBENÍK, Jaroslav: pozn. č. 182. 226 BUBENÍK, Jaroslav: pozn. č. 182. 227 BUBENÍK, Jaroslav: pozn. č. 182. 221

58

Zcela výjimečnou dobou byly pro vězně vánoční svátky roku 1944. Z výpovědí existují dvě různá tvrzení. Dle prvního velitel tábora vyhlásil soutěž na výzdobu zdí na ploše mezi okny vězeňské ubikace. První cena měl obsahovat celý bochník chleba (800g) a kostku margarinu. Odměnu měl dostat polský vězeň, který namaloval tatranskou krajinu s orlem. Motiv byl však brán jako provokativní a nedostal tedy nic. Druhá cena měla obsahovat totéž, ale v poloviční dávce, tu si vysoutěžil Rus za malbu vázy s květinami. Třetí cena nebyla228. Druhá teze vypovídá, že malby vytvořil dle nařízení velitele tábora jeden vězeň jménem Koper, který měl výtvarné nadání229. Nástěnné malby měly zobrazovat motivy přírody, domova, hojnost. Vězni v malbách jistě vyjadřovali svou touhu po svobodě. Dodnes snad zůstalo v bývalém vězeňském prostoru zachováno několik těchto nástěnných maleb. Jedna z maleb je možná také dílem finského vězně, který se osvobození nedožil. Zemřel následkem podvýživy, tak jako mnoho jiných230. V této pobočce NKT byl údajně vězněn dokonce polský hrabě231. Němci se k němu chovali ještě s větší hrubostí, něž k normálním vězňům, neboť věděli o jeho „urozeném původu“. Když zjistili, že ovládá nejméně 4 cizí jazyky, byl Němci využíván jako tlumočník a hrubé chování ze strany SS se k němu záhy změnilo. Den před Štědrým večerem Němci do vězeňského bloku umístili vánoční strom, pravděpodobně z iniciativy ředitele továrny232. Strom byl ozdoben deseti až dvanácti žárovkami, páskami papíru, několika plátky syrové brukve, řepy a mrkve. Za jakékoliv zcizení by následoval krutý trest. Zpívaly se verše od Marie Konopnické, Leopolda Staffa, či výňatky z Pana Tadeáše a různé vánoční koledy233. Jako dárek vězni obdrželi cigarety (po 12ks) a několik marek, za které si mohli koupit brambory, nebo kompot z řepy. Další den nebyl dnem pracovním, byl využit hlavně k osobním potřebám vězňů – praní, odvšivování a uklízení.

228

Pozn. 197. Pozn. 197. 230 VÍTEK, Jaroslav, pozn. 14, s. 3. 231 Pozn. 197. 232 SULA, Dorota, pozn. 204, s.159. 233 SULA, Dorota, pozn. 204, s.159. 229

59

Na základě dochovaných a dostupných materiálů není možné přesně určit přehled uskutečněných vězeňských transportů. Je jisté, že listopadový 500 členný transport vězňů byl po celou dobu existence tábora transportem největším. Vzhledem k tomu, že v táboře panovala vysoká úmrtnost, musela být pobočka koncentračního tábora neustále doplňována. Je známo, že následující transporty od prosince do dubna 1945 byly menší. Mohly obsahovat od pár desítek až po několik set osob (vězněné židovky)234. Transporty souvisely s pohybem Rudé armády v Dolním Slezsku a v Podkrkonoší na polské straně. Ke konci války se stal rýnovický NKT i průchozím táborem, kterým prošlo několik různých transportů.

V lednu přijel dle pamětí bývalého polského vězně Wladyslawa Boczoně do NKT v Rýnovicích transport z pobočky NKT Gross-Rosen - Bautzen, který čítal na 60 vězňů. Poté byl transport poslán do NKT Buchenwald235. V druhé polovině ledna 1945 měla být v rýnovické továrně FAB dokonce přerušena práce a ohlášen poplach. Vězni se měli připravit na pěší pochod do NKT – Dachau236. Obdrželi dokonce příděl chleba na cestu. Po několika hodinách byl poplach odvolán a chleba jim byl odebrán. Pochod mohl pro zubožené vězně skončit jistě katastrofálně. Podle bývalých vězňů (např. Jósef Osika, Henryk Uchman) dorazilo 15. ledna 15 vězňů z NKT Osvětim (Auschwitz)237. Ti se poté přesunuli do NKT – Sachsenhausen. Na počátku února bylo 100 vězňů přemístěno pochodem z rýnovické pobočky NKT Gross-Rosen do sousední pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N238. Transport z Osvětimi se mohl uskutečnit tedy koncem ledna, nebo začátkem února roku 1945. Do Rýnovic poté následoval ještě další transport z evakuovaného NKT - Hirschberg (dnešní Jelenia Góra).

2.3 Ženský pobočný NKT Gross-Rosen v Rýnovicích V areálu továrny FAB v Rýnovicích vznikl v únoru 1945 vedle mužského NKT Gross-Rosen ještě ženský židovský koncentrační tábor, nebo-li FAL Gablonz (Frauenarbeitslager). Ten byl umístěn do dvou samostatných baráků betonové

234

Viz kapitola – Ženský pobočný NKT Gross-Rosen v Rýnovicích. SULA, Dorota: pozn. 195, s. 307. 236 SULA, Dorota: pozn. 204, s. 157. 237 SULA, Dorota: pozn. 204, s. 156. 238 SULA, Dorota: pozn. 204. 235

60

konstrukce s dřevěnou střechou, které byly situovány na severozápadním okraji za výrobní halou č. 2. Pravděpodobně v únoru 1945 sem bylo transportováno 300 vyhladovělých židovských dívek z pobočky NKT Gross-Rosen Zillerthal-Erdmannsdorf (dnes Myslakowice)239, nebo z pobočky NKT Gross-Rosen Lange-Bielau (dnes Bielawa v Sovích horách jihovýchodně asi 30 km od města Walbrzych)240. 19. února 1945 dorazila právě část transportu (300 Židovek) z pobočky NKT Gross-Rosen ZillerthalErdmannsdorf do pobočky NKT Gross-Rosen ve Smržovce241. V případě NKT v Rýnovicích se tedy mohlo jednat o transport 300 Židovek ze dvou těchto poboček dohromady (NKT Gross-Rosen Zillerthal-Erdmannsdorf, nebo NKT Gross-Rosen Lange-Bielau), či dokonce o dva 300 členné ženské transporty. V posledním případě by se v Rýnovicích nacházela pracovní síla v počtu 600 žen. Tyto úvahy jsou teoreticky možné, protože je nepravděpodobné, že by došlo k záměně transportů vzdálených od sebe přibližně 90 km. Tyto ženy do Rýnovic přišly pravděpodobně 19. – 20. února 1945, protože NKT Gross-Rosen Zillerthal-Erdmannsdorf byl evakuován 17. února a z Lange-Bielau I. se v únoru část vězňů vydala pochodem do pobočky Gross-Rosen na Trutnovsku, odkud byly vlakem transportovány do různých poboček NKT GrossRosen. Část se mohla vydat právě i do Rýnovic. Při transportu byly velice lehce a sešle oděny, na žebřiňáku dokonce táhly své nemocné spoluvězeňkyně. Transport byl pod dozorem příslušnic SS. Táborové baráky ženského koncentračního tábora byly postaveny už v roce 1942, kdy sloužily jako skladové prostory pro chemikálie242. Budovy byly bez možnosti provádění osobní hygieny, protože se v ubikacích nenacházely žádné umývárny, musely ženy občas využívat umývárny v mužském NKT v druhém podlaží budovy C. Vězeňkyně byly ponižovány ze strany SS, dle svědectví se musely svléknout do naha v přítomnosti stráží SS a vězňů. Po skupinkách po 50 byly nahnány do mužských umýváren, kde jim k této mimořádné příležitosti byla puštěna teplá voda. Ke zintenzivnění události přinesli SS-mani harmoniku, na kterou musel hrát dle nařízení SS v rytmech valčíku a tanga polský vězeň Matuszewski243.

239

SULA, Dorota: pozn. 204, s. 156. VÍTEK, Jaroslav, pozn. 14, s. 3. 241 Viz další kapitola – Ženský pobočný NKT Gross-Rosen ve Smržovce. 242 Dnes jsou budovy ženské pobočky NKT Gross-Rosen již zbourány. 243 SULA, Dorota: pozn. 204, s. 156. 240

61

Ženy byly nasazeny na různou práci v areálu továrny FAB. Pod dohledem dozorkyň SS pracovaly hlavně na odvozu vykopané půdy z protiletadlových krytů. Zeminu vyvážely zapřaženou do valníku opatřeného 40 provazy do místa poblíž pozdější vrátnice LIAZ. Občas ženám vypomáhali i vězni z NKT z tovární budovy C.

2.4 Pobočka NKT Gross-Rosen ve Smržovce Ženský pobočný NKT Gross-Rossen ve Smržovce, nebo-li FAL Monchestern244, patří bezesporu mezi nejméně známé pobočné koncentrační tábory Jablonecka. Tento již třetí NKT existoval od 19. února 1945 do 15. března 1945. Trval tedy jen 24 dnů, což je jedním z důvodů, proč máme o tomto táboře tak málo informací. Nejednalo se o nově vzniklou pobočku, ale spíše o specifický NKT, který sloužil jako provizorní varianta na evakuační trase „pracovních sil“ do míst, kde měla válečná výroba probíhat ještě relativně v bezpečí ukryta před spojeneckými nálety. Ve Smržovce žilo v roce 1930 celkem 7846 obyvatel, z toho 1946 Čechů. V roce 1940 celkem 6604 obyvatel, z toho už pouze 840 Čechů (12,7%)245.

Podnik Mitteldeutsche Motorenwerke GmbH (zkratka MMW, nebo MiMo), koncern společnosti Auto Union AG (předchůdce dnešní známé automobilky Audi), existoval v letech 1935 – 1948246. Podnik byl označován krycím názvem Iser-Werke. Jako většina významných podniků přešla i tato k válečné výrobě, v tomto případě se jednalo o výrobu motorů do letadel pro potřeby Luftwaffe. V továrnách MMW, se vyráběly motory Jumo 205, 211, 213 a proudový motor Jumo 004247. V zahraničních publikacích se uvádí výroba dílů do letadel Messerschmitt 262 (Me 262)248. Firma měla své hlavní sídlo v německého městě Taucha (u Lipska). Svou výrobu musela umístit do

bezpečné

oblasti československého

pohraničí,

kde

nehrozilo

spojenecké

bombardování, jak tomu bylo například uvnitř německé říše. Takovému bezpečnému místu odpovídala obec Smržovka (Morchenstern) a Plavy u Tanvaldu (Plaw), kde také podnik od roku 1944 existoval. V přádelně smržovské firmy Johann Priebsch se měla 244

Obec vzdálená zhruba 7 km od centra Jablonce nad Nisou. HAVLÍČEK, Miroslav: pozn. 55, s. 84. 246 ROUS, Ivan: pozn. 12, s. 31. 247 ROUS, Ivan: pozn. 12. 248 MALEK, Aneta: Morchenstern (Smržovka), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler. Mnichov : Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5, s. 395. 245

62

zřídit linka s kapacitou 500 motorů Jumo 211 (později Jumo 213), jejíž provoz měl začít 1. srpna 1944249. V Plavech se jednalo o výrobu motorů Jumo 211 a Jumo 004 do letadel Junkers, kde tomuto účelu sloužila přádelna F. Brůna. V lidské síle představovala zamyšlená výroba 1350 pracujících pro Smržovku a 1000 pro Plavy250. 70 odborníků mělo přijít do těchto dvou podniků z mateřského závodu z německého Taucha. K doplnění zbylé pracovní síly měly posloužit pracovní tábory – ve Smržovce byl k tomuto účelu postaven pracovní tábor v Luční ulici, známý jako tábor „Iser“. Tam se nacházely dřevěné přízemní baráky pro zahraniční dělníky. Ty byly postaveny už v roce 1943, na jejich stavbě pracovali Francouzi, Holanďané, Italové a další příslušníci národů. V nich přebývalo okolo 1000 nuceně nasazených dělníků a válečných zajatců, hlavně Francouzi, Italové, Belgičané, a Holanďané251. Byly tam ubytované také dělnice z Východu (Ostarbeiterky), především Polky, Rusky a Ukrajinky252. Tito všichni museli nuceně pracovat pro Německo v různých německých podnicích - v textilkách, ve výrobě motorů a dalších. Příslušné německé orgány zamýšlely dokonce tento původně pracovní tábor přeměnit v tábor koncentrační. 19. října náčelník zbrojního úřadu německé armády generál Leeb jménem velitelství pozemní armády podepsal objednávku č. 0II5565/43, na jejímž podnětu byla firma MMW pověřena výrobou 12 000 ks raket po 900 ks měsíčně a po 40 000 říšských markách za kus, tedy v celkové hodnotě 480 miliónů říšských marek253. V Plavech pak existoval pracovní tábor zvaný „Ostrov“.

17.

února

byla

pobočka

Gross-Rosenu

Zillerthal-Erdmansdorf

(dnes

Myslakowice) evakuována a vězeňkyně byly v pochodu rozděleny do dvou pravděpodobně 300 členných skupin. Transport tvořily ženy, které byly do pobočky NKT Gross-Rosen Zillerthal-Erdmansdorf transportovány z tranzitního NKT Sosnowiec (Sosnowitz) a z NKT Auschwitz254. Jednalo se především o Maďarky židovského původu. Část z nich dorazila do jmenované pobočky NKT Gross-Rosen do Rýnovic a část skončila právě ve Smržovce. 19. února 1945 dorazilo asi 300 žen do budovy bývalé textilní továrny Johann Priebsch AG. Továrnu provozovala společnost 249

MALEK, Aneta: pozn. 248, s. 395. ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 36. 251 CYBULSKI, Bogdan, Obozy podporzadkowane KL Gross-Rosen (stan badań), 1. vyd. Rogoźnica, Państwowe Muzeum Gross-Rosen 1987, s. 62. 252 BITMAN, Jan, Jak jsme žili ve Smržovce a v okolí ve 20. století, 1. vyd., Turnov, Smržovka 2006, ISBN80-901972-9-9, s. 87. 253 KURFIŘT, Jindřich: pozn. 76, s. 22. 254 ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 40. 250

63

pro výrobu leteckých motorů Mitteldeutsche Motorenwerke GmbH (zkratka MMW, nebo MiMo), koncern společnosti Auto Union AG (předchůdce dnešní známé automobilky Audi). Koncentrační tábor byl umístěn v doposud neznámých prostorech, o pobytu totiž zatím není nic známo, tak jako o vzpomínkách přeživších. Ženy byly ubytovány v budově čp. 837, tedy v „přádelně MACO“, kterou MMW označoval jako Werk 2, nebo čp. 453, označované jako Werk 3, které se dodnes říká „Obnovená“255. Vězeňkyně byly ubytovány tedy v budově továrny, kde také pracovaly. Tábor hlídala pětičlenná posádka, která se skládala ze čtyř příslušníků SS – Schütze Nikol Bär, Bindewald

a Johann Demange,

všichni pod

vedením

velitele

tábora SS-

Oberscharfführera Beetze256. Tato posádka byla předtím nasazena v rýnovické pobočce, kde obdržela dne 12. 1. 1945 pušky a munici pro vykonání strážní služby ve Smržovce257. Pochopitelně další dohled nad vězeňkyněmi tvořil neznámý počet dozorkyň, které ale nebyly příslušnicemi SS.

255

ROUS, Ivan: pozn. 11, s. 40. MALEK, Aneta: pozn. 248, s. 395. 257 MALEK, Aneta: pozn. 248, s. 395. 256

64

3. Zánik kmenového NKT Gross-Rosen a jeho poboček na Jablonecku Když se v lednu roku 1945 přibližovala Rudá armáda k Odře, vydal SS Heinrich Himmler rozkaz k evakuaci hlavních i pobočných táborů Gross-Rosen, dle nařízení vyššího velení SS a generála policie ve Wroclawi SS Obergruppenführera Heinricha Schmausera258. Evakuace se konala v několika etapách, které se vyvíjely pod tlakem operací sovětských armád. Prvně bylo evakuováno 14 pobočných táborů umístěných na pravém břehu Odry, popřípadě na jejím soutoku, odkud byli vězni pochodem smrti posíláni právě do kmenového NKT Gross-Rosen (např. NKT Dyhernfurth II a Fünfteichen, Wroclaw I. a II.). Z ostatních NKT byli vězni deportováni do vnitrozemí Německé říše, nebo do NKT Sachsenhausen, či Bergen – Belsen. Odpovědné agentury SS rozhodly evakuovat kmenový tábor Gross-Rosen se 23 pobočnými tábory259.

V lednu 1945 již tedy probíhaly přípravy přesunu vězňů a velitelství kmenového tábora Gross–Rosen směrem více do vnitrozemí, aby byla prozatím v relativní bezpečnosti před postupující Rudou armádou. Velitelský štáb Gross–Rosenu se mezitím zastavil ve svém pobočném táboře v Žitavě. Poté bylo velitelství cíleně přestěhováno asi 17. 2. 1944 s velitelem SS-Sturmbannführera Johannese Hassebroeka do místa svého pobočného tábora do Rychnova u Jbc n. N.. Kdysi pobočka kmenového tábora Gross-Rosenu se od této chvíle stala táborem hlavním – kmenovým. Rychnov byl tedy řídícím centrem táborů Gross-Rosenu, které doposud ještě existovaly. V Tovární ulici se dodnes nachází dochovaný dům – č. p. 606, který sloužil jako sídlo správy pobočky NKT Gross-Rosen, po evakuaci kmenového NKT Gross-Rosen také jako velitelství komplexu Gross-Rosen260.

Transport vězňů z kmenového NKT Gross-Rosen proběhl v nákladních vagónech, ve dnech 8. - 10. února byl zcela vyprázdněn. Vězni byli transportováni do NKT, které se nacházely hlouběji v německém vnitrozemí, jako např. NKT Buchenwald, Flössenburg, Mauthausen, včetně jejich pobočných táborů. Celkem bylo převezeno na 27 000 vězňů. Počet mrtvých, kteří zemřeli během vlakového transportu

258

KONIECNY, Alfred, pozn. 7, s. 322 SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter, pozn. 20, s. 219. 260 Pozn. 54. 259

65

nelze přesně určit. Přes 120 tisíc „chovanců“, mužů i žen z více než 20 evropských zemí, prošlo peklo tohoto tábora261. Odhadovaný počet úmrtí se odhaduje na 40 000. Nejpočetnější národnost tvořili Poláci, Židé a vězni ze zemí Sovětského svazu. Již opuštěný kmenový NKT Gross-Rosen byl obsazen 13. února 1945 70. motorizovanou brigádou 3. sovětské gardové tankové armády – velitel plukovník Ivan Ivanov262.

Nejdříve

byla

na

Jablonecku

evakuována

pobočka NKT

Gross-Rosen

ve Smržovce. Tehdy kvůli postupu Rudé armády a nemožnosti výroby v místních podmínkách musely být ženy 15. března 1945 evakuovány do NKT Gross Wertheru poblíž města Nordhausen, který byl pobočkou NKT Mittelbau-Dora263. Do této pobočky nakonec dorazilo pouze 294 žen264, jestli některé ženy zemřely při smrtelném transportu, což je pravděpodobnější, nebo v podmínkách NKT ve Smržovce, není známo, protože se o úmrtnosti vězeňkyň nedochovaly žádné údaje. Tyto ženy byly první, které byly zahrnuty do táborového komplexu NKT Mittelbau-Dora, neboť se jednalo výhradně o mužský NKT. Plánováno bylo i přemístění celého podniku ze Smržovky do pobočky Mittelbau-Dora, to však nevyšlo z důsledku rychlého postupu spojeneckých armád. To byl také důvod následné evakuace NKT Gross Werther. Dne 4. dubna 1945 byly přesunuti pěším pochodem a vlakem přes Magdeburg, Lipsko, Drážďany, Ústí nad Labem, Prahu, České Budějovice a rakouský NKT Mauthausen – do rakouského NKT Gunskirchen, kde američtí vojáci přeživší osvobodili dne 5. května 1945265. Některé vážně nemocné ženy, neschopné vlastní chůze, zůstaly v NKT Gross Wertheru, kde byly následně 9. 5. 1945 osvobozeny americkou armádou.

I ve Smržovce můžeme spatřit ještě v posledních měsících války hrubé chování německých občanů vůči vysíleným a těžce zmrzačeným „otrokům“. Takové svědectví popisuje ve své knize Jan Bitman, smržovský rodák. Luční ulicí od náměstí dolů šel do lágru do střední Smržovky průvod několika stovek zcela vyčerpaných žen. Popoháněly je německé dozorkyně. (...) Bylo na nich vidět, jak jsou ubohé, vysílené a vyhladovělé. Táhly s sebou velký těžký dřevěný žebřiňák na mohutných loukoťových

261

MUZEUM GROSS-ROSEN v Rogoźnicy. Historia KL Gross-Rosen. gross-rosen [online]. Walbrzych: Ibex, od 2004, [14. 7. 2014]. Dostupné z. http://www.gross-rosen.eu/historia-kl-gross-rosen/ 262 KONIECNY, Alfred: pozn.7, s. 322 263 CYBULSKI, Bogdan: pozn. 251, s. 62. 264 CYBULSKI, Bogdan: pozn. 251. 265 MALEK, Aneta: pozn. 248, s. 395-396.

66

kolech, zakrytý vysokou plachtou. (...) Celkem táhlo vůz asi 40 žen. Lidé v ulici se na to dívali. Jedna sousedka na ty ubohé ženy řvala, ať přidají do kroku, jiná sousedka začala dokonce jednu z těch žen fackovat266. Tento pochod se uskutečnil v březnu 1945. V tomto období se stala Smržovka centrem mnoha pochodů smrti. Jedním z pochodů smrti, který prošel Smržovkou, byl i pochod vězňů z pobočného NKT Gross-Rosen v Hirschbergu (Jelení Hora) do pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. V čele šel kápo a za ním desítky, možná až stovka mužských vězňů. Vězni byli neustále popoháněni, uráženi a mláceni pažbami. Na území Smržovky tak byli zabiti 4 vězni, tři byli ubiti pažbami a jeden zastřelen267. Další tři byli zastřeleni před domem smržovského občana v nynější ulici Jana Švermy.

Vězni v pobočce NKT Gross-Rosen v Rychnově už tedy vyhlíželi blížící se porážku nacistického Německa - kopání obranných zákopů, blízké bombardování, nervózní chování v řadách příslušníků SS a strážných, poslechy rozhlasových stanic Moskva a Londýn z ilegálního rádia, kde se dozvěděli o sebevraždě Adolfa Hitlera. O situaci na frontě byli tedy plně informováni. Na apelplacu se dokonce SS Lagerführer Ernst Braun na vězně obrátil s projevem a lákal je, že přijmou dobrovolníky z řad vězňů do SS proti bolševismu. Nikdo z vězňů se samozřejmě nepřihlásil268.

V prvních květnových dnech roku 1945 byl několika auty dovezen usvědčující listinný materiál právě kmenového NKT Gross-Rosen. Tyto jistě pro nás důležité kartotéky byly v místní tovární kotelně pod přísným zákazem četby a jakéhokoli vynášení spalovány269. Taktéž bylo naloženo i s dokumenty pobočky rychnovského NKT Gross-Rosen, které byly spáleny pod dohledem kápa Tadeuse Kepy polským vězněm Bronislavem Stachurským 270.

SS Sturmbannführer Johannes Hassebroek zběhl z rychnovské pobočky 3. nebo 4. května271. V těchto dnech byla také nařízená evakuace pobočky, která byla brzy na to 266

BITMAN, Jan: pozn, 252, s. 87. BITMAN, Jan: pozn, 252, s. 85. 268 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 269 Veškeré dochované písemné materiály NKT Gross-Rosen jsou uloženy v Archivu Muzea Gross-Rosen ve Walbrzychu. 270 KOSIŃSKI, Jan, pozn. 3, s. 173. 271 SULA, Dorota, Pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v polsko-českém pohraničí, 1. vyd., Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2000, s. 9. 267

67

odvolána. K jejímu uskutečnění došlo až v noci ze 7. - 8. května přibližně ve dvě hodiny. Na cestu vězni obdrželi půl krajíce chleba a trocha margarinu, zbytek zásob byl naložen na vozíky. S sebou si mohli vzít dále pouze přikrývku, misku a lžíci. Všichni chůze schopní z bloků se museli vydat na pochod, v táboře zůstali pouze nemocní, kteří nemohli vyčerpáním chodit. Kolona pokračovala jednoznačně z Rychnova směrem na Jablonec n. N. Zde se ale výpovědi jednotlivých událostí liší. Jedna z variant popisuje,

že se

v

Kokoníně pochod

zastavil,

kde po

jednání

mezi SS

a československými partyzány byli vězni předáni partyzánské jednotce výměnou za německé rukojmí a již jako volní lidé se vrátili na ubytování zpět do tábora272. Druhou odlišnou variantu popisuje bývalý vězeň Henryk Uchman273. Podle něj pochod došel do jakéhosi městečka (myslí se asi též Kokonín). Dohled byl tvořen jen skupinou wehrmachtu a jedním SS-manem. V obci kolonu vězňů zastavila německá posádka s tankem, se kterým byla připravená vystřelit proti koncentračníkům. Velitel pochodu proti možné střelbě záhy protestoval a zaujal stanovisko okamžitého jednání. Poté s Němci sedá do auta a odjíždí neznámo kam. Někteří vězni, znalí německého jazyka, rozmluvě mezi velitelem kolony a německou ozbrojenou posádkou porozuměli a ostatním sdělili, že tím byli zachráněni před takřka jistou smrtí. Poté obdrželi rozkaz vrátit se zpět do tábora. Tato příhoda je shodná s výpovědí bývalého polského vězně Jana Kosinského274. Ten popisuje, že se napjatého jednání s německou posádkou zúčastnili zástupci SS, poddůstojníci Filip Hoffman a Wilhelm Mekendorfer. Německá vojska nato odjela opačným směrem k Jablonci n. N. a kolona vězňů se vrátila zpět do NKT v Rychnově u Jbc n. N. Zbytek hlídačů SS po cestě zmizel a v koloně zůstal již pouze SS Filip Hoffman a vojáci německého wehrmachtu. Dle svědectví bývalého českého vězně Jaroslava Mlčkovského, se na rozcestí u železničních závor oddělil od zbytku kolony SS Lagerführer Ernst Braun, který vedl skupinu Němců směrem na Hodkovice nad Mohelkou275. Velení kolony svěřil svému zástupci Wilhelmu Mekendorferovi, který je vedl s posádkou SS směrem na Dolní Kokonín. Pod Kokonínem se měli vězni setkat ještě s další ozbrojenou německou skupinou, kteří na koncentračníky mířili kulomety. Možná se jednalo o místo blízké Dobré Vodě – část 272

PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: pozn. 59, s. 425. Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 274 KOSIŃSKI, Jan: pozn. 3, s. 175-176. 275 Z výpovědi Jaroslava Mlčkovského, vězně rychnovského koncentračního tábora č. 7 793. , pozn. 78, s. 2. 273

68

Jablonce nad Nisou, vzdálené asi 2 km od Kokonína. Avšak po rozmluvě s dozorci tábora odjela ozbrojená skupina Němců směrem ke Kokonínu. Kolona koncentračníků byla hnána zpět do Rychnova, kde NKT hlídalo již jen několik dosud věrně sloužících vojáků německého wehrmachtu. Další variantu dle výpovědi bývalého vězně Stanislava Mneuleka pochod došel až do Liberce, kde byl po dvou hodinách vydán příkaz k návratu zpět do tábora276. Příchod do Liberce je zcela nepravděpodobný, údajně si pamětník obec spletl s Kokonínem, nebo Hodkovicemi. Dle dalšího sdělení k setkání s wehrmachtem mohlo dojít také v oblasti Horní Černí Studnice, v obci vzdálené přibližně 5km od Kokonína277. Podle nevydaných sepsaných pamětí Františka Drbohlava se evakuace NKT odehrála následovně278. Vězňům bylo přikázáno spát přes noc v oblečení, při poplachu museli nastoupit na transport. Němci obešli strážní věže, kde odvolali zbylé stráže a dva transporty opustily tábor. Některé stráže již uprchly. Vězni se vydali ráno pochodem směrem na Jablonec (přes Kokonín) a Rádlo. V lese u Rádla zbaběle utekly německé stráže, vězni zmizeli do lesa na opačnou stranu, při střetnutí druhého transportu se shromáždili a vrátili se do tábora. Mnoho výpovědí se liší místem, je tedy pravděpodobné, že se jednalo o dvě skupiny vězňů. V době evakuace na zpáteční cestě uprchli vězni – Grotovský (nebo Grabowský (P), Laco (P) a Podhájný (T)279. Z nemocných vězňů, kteří zůstali v táboře uprchli – Bedřich Pavlíček (T), Stanislav Zugerman (T) a Ukrajinec Aleksej Sidorčuk 280.

Dle výpovědi bývalého vězně Stanislava Mneuleka bylo příchozím vězňům po určité době na apelplace v NKT řečeno, že jsou volní281. Strážní skupina ve spěchu utekla z tábora. Již bývalí vězni byli upozorněni, aby z prostranství tábora nevycházeli, protože bylo v Rychnově stále mnoho německých vojáků. Tábor brzy na to už nikdo nehlídal.

276

Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. Pozn. 54. 278 DRBOHLAV, František: pozn. 5., s. 5. 279 T = Tschechen = Čech. 280 DRBOHLAV, František: pozn. 5., s. 5. Uprchli do Odolenovic, kde se přestrojili v místním hostinci a dostali se na Malou Skálu. 281 Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, pozn. 4. 277

69

Koncentrační tábor v Rychnově u Jbc n. N byl obsazen na rozkaz Václava Mencla, velitele československých partyzánů v Jenišovicích a Odolenovicích, který vedl komunistickou skupinu v Jenišovicích po smrti Viléma Hořeního. Podle velitele Oblasti Sever majora K. Cermana, který připravil organizaci jednotek a určil její velení i s přípravnými akcemi, byla vytvořena na Frýdštejně tzv. rota Sokol. Velitelem roty Sokol byl jmenován František Vavřich, velitel 1. čety. Velitelem 2. čety byl jmenován František Drbohlav282. Rota Sokol jako první překročila protektorátní hranici na Kopanině v sobotu dne 5. 5. 1945 (to dokládá František Drbohlav a Karel Sedláček, tehdejší ředitel školy v Jenišovicích), kde ještě před osvobození NKT v Rychnově rozkazem obsadili německou radarovou vysílačku283. Rota Sokol se skládala převážně z nevojáků – z učitelů, dělníků atd.

Do Rychnova se vydala pěšky skupina 14 lidí, které postupně dojel se zbraněmi autodopravce František Vavřich. Vjel do vrat závodu Getewent, kde si partyzáni na dvoře z auta vybrali zbraně a postupně obsadili pobočku NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. a jeho 4 strážné věže. Auto s Františkem Vavřichem se vrátilo pro posilu, aby mohla být obsazena také německá vojenská strážnice a železniční nádraží, vedle kterého byla německá četnická stanice. Mnoho vězňů v osvobození uvěřilo, až když na pozemek NKT vstoupili partyzáni z Frýdštejna. Nejvyšší hodností při obsazování NKT v Rychnově u Jbc n. N byli četaři. Četnický strážmistr Náplava, který se tam na nedlouho objevil, předal velení Františku Drbohlavovi a odjel autem na Frýdštejn. Četař pak velel nádraží, četnické stanici a vojenské jednotce.

I když byl NKT obsazen, nebylo v Rychnově ještě zcela bezpečno. V noci 9. 5. 1945 přijela k NKT dokonce estonská hlídka SS. Tehdy stál před nádražím Miroslav Jiroš později člen ONV v Jablonci nad Nisou. Rota Sokol zajišťovala vojensky osvobozený Rychnov a oba jeho pracovní tábory, koncentrační a pracovní pro Ostarbeitery. Estonská hlídka SS se raději stáhla, neboť neznala skutečnou situaci a ubytovala se v místní škole284.

282

DRBOHLAV, František, pozn. 5, s. 4-5. DRBOHLAV, František, pozn. 5. 284 DRBOHLAV, František, pozn. 5, s. 6. 283

70

Dalším zajímavým případem je střetnutí se třemi německými tanky plně obsazenými pěchotou. Tehdy na stráži za skladištěm u nádraží stáli František Drbohlav a Vilém Hanuš z Voděrad. Frýdštejnští měli na sobě naštěstí německé uniformy a přilby, rudé přišité hvězdy si Němci nevšimli. Podle toho je tedy německá armáda pokládala ze členy volksturmu a odjela. Právě to jim zachránilo život285.

ONV Turnov dal po obsazení NKT rozkazem zajistit funkcionáře NSDAP Turnlehrera Seidla z Rychnova u Jbc n. N.286. Při prohlídce jeho domu nalezli v komíně hromadu spálených usvědčujících listin, některá jména se přesto dala přečíst. V domě bylo objeveno i mnoho vojenského vyznamenání. Seidlovi byla všechna tato vyznamenání pověšena na prsa. Pověřenci ONV se s ním poté vydali, jako s názornou ukázkou pravého Němce, směrem k bývalé pobočce NKT. Při přecházení železniční tratě přijel vlak od Liberce. Vystoupil průvodčí, který si dotyčného Němce všiml s dotázal se, proč má na sobě tolik vyznamenání, následně na to vytáhl pistoli a Němce zastřelil. To ukazuje na šest let nenávisti českého obyvatelstva vůči poraženému Německu. Vlak s průvodčím odjel poté směrem k Turnovu.

K obdobnému případu došlo také ze strany některých bývalých vězňů tohoto NKT. Den po obsazení koncentračního tábora šel kontrolovat stráže na náměstí František Drbohlav s panem Linkou z Voděrad287. Tam vezli Němci vůz stolák, na kterém seděl ozbrojený Wabersich (Vavřich), který dobrovolně vypomáhal jako dozorce v rychnovské pobočce NKT. Partyzáni ho vzali s sebou ještě spolu s dalšími „ulovenými“ Němci do bývalého koncentračního tábora. Tam je vězni poznali. Situace se tak náhle obrátila a nyní bývalí vězni dali těmto Němcům okusit trochu ještě jejich nedávného vězeňského života. Dva skákali ve dřepu a jeden je honil bičem, potom se vyměnili. Němec Waberisch byl poté za táborem zastřelen288. Odvážní Češi z Frýdštejna tak obsadili NKT v Rychnově u Jbc n. N., kde se jejich zásluhou dostalo vězňům potřebné ochrany, lékařské péče a v pozdější době jim byl umožněn také odjezd do jejich rodných vlastí. Někteří bývalí vězni dostali revolučním Národním výborem z Frýdštejna potvrzení o pobytu v objektech bývalého NKT. 285

DRBOHLAV, František, pozn. 5. DRBOHLAV, František, pozn. 5, s. 7. 287 DRBOHLAV, František, pozn. 5, s. 22. 288 DRBOHLAV, František, pozn. 5, s. 22. 286

71

43 osob bylo dovezeno do blízkých nemocnic, především v Tanvaldě a ošetřovny v Železném Brodě289. V době osvobození se v táboře nalézalo 381 zesláblých těl290. Někteří odvážní lidé z řad bývalých vězňů se ještě spolu s partyzány se zbraní v ruce podíleli na osvobozováni vlasti. 10. května 1945 přišla do Rychnova u Jbc n. N. Rudá armáda. Dle sdělení zaměstnance továrny v roce 1945 vojáci Rudé armády z továrního provozu po osvobození odvezli stroje, což souviselo i se zatýkáním některých z vězňů, kteří byli odvezeni do neznáma291. Bývalí čeští vězni, jako byl Bedřich Pavlíček a Jaroslav Mlčkovský, dožívali na Jablonecku ještě mnoho let po válce.

Zcela jinak se ale vyvíjel konec pobočky NKT Gross-Rosen v Rýnovicích. V březnu roku 1945 se v továrním areálu FAB v Rýnovicích konalo setkání vysoce postavených politiků, generálů a civilních osob, které souviselo s celkovým přemístěním průmyslu. Wehrmacht byl postupně posilován oddíly volksturmu, válečnými veterány a jinými méně důležitými osobami292. Že si Němci nevěděli rady dokládá fakt, že Lagerführer během posledních dnů existence pobočky Gross-Rosen NKT v Rýnovicích asi pronesl také mimořádný proslov, který se týkal propuštění těch vězňů, kteří se přihlásí do oddílů SS a budou tak bojovat tzv. proti hrozícímu bolševismu. Několik vězňů se zde na rozdíl od své sesterské pobočky NKT GrossRosen v Rychnově u Jbc n. N. do oddílů SS přihlásilo 293. V mnoha nedůvěryhodných publikacích a periodikách bývá často mylně uvedeno, že byl NKT v Rýnovicích osvobozen 6. 5. 1945294. Tento tábor nebyl bohužel ve svém smyslu vůbec osvobozený, neboť se zde pracovalo až do 7. 5. 1945. Následující den,

289

Několik vězňů zemřelo nicméně i po příchodu partyzánů, protože se vrhli na přivezené zásoby jídla. Hrstmi jedli uskladněný tuk, v čemž jim osvoboditelé nedokázali zabránit. Zesláblé tělo nestačilo nezvyklé množství jídla samozřejmě zpracovat a následovala krutá smrt. 290 FRIEDRICH, pozn. 98, s. 6. 291 LACINA, Lubor, Koncentrační tábory v českém podhůří Jizerských hor, in: Ročenka Jizerskoještědského horského spolku, roč. 11, 2012, ISBN 978-80-87095-08-9, s. 170. 292 Volksturm - Lidová domoobrana, která byla tvořena ozbrojenými civilními osobami od 16 do 60 let mužského pohlaví. 293 Pozn. 203. 294 SEMERÁK, Josef, Koncentrační tábor Al Gablonz aneb Jizerskohorská trgédie (1), in: Národní osvobození, roč. 2013, č. 14, s. 8. SEMERÁK, Josef, Koncentrační tábor Al Gablonz aneb Jizerskohorská trgédie (2), in: Národní osvobození, roč. 2013, č. 15, s. 8. V těchto článcích jsou desítky nesmyslů a lží, jsou to tedy články popírající historickou pravdu.

72

tedy 8. 5. 1945, byli vězni brzo ráno hnáni na pochod smrti směrem k Tanvaldu295. Trasa mezi Rýnovicemi a Smržovkou není dosud ověřena. Ve svém bloku zůstalo pouze asi 50 vězňů neschopných vlastní chůze, pro které až s příchodem noci přijela auta s československými partyzány. To se stalo na základě dopředu tajně dohodnutého prozíravého přesunu zprostředkovaného písařem bloku Čechem Vlastou296. Pochodu se zúčastnily také židovské dívky. U Tanvaldu pod železničním mostem ve směru na Velké Hamry byli vězni předáni ostrahou SS dvěma zástupcům z Velkých Hamrů. SS opustili vězně, vytvořili pochodový útvar a odešli směrem k Tanvaldu, kde stopy končí. Vězni převzati do opatrování příslušnicemi Československého Červeného kříže – ČSČK a místním povstalcům. Vězni s nimi poté přešli směrem k Žeznému Brodu do území bývalého protektorátu Čechy a Morava. Mezitím přespali ještě v prázdné tovární textilce ve Velkých Hamrech, kde se jim dostalo řádného ošetření, zbavení zavšivených oděvů, vybaveni čistým prádlem z tamního skladu výstroje Luftwaffe297. I v tomto případě se následující den několik vězňů přidalo k partyzánům, aby se mohli podílet na osvobozování. Do Železného Brodu dorazili bývalí vězni až 9. května ve čtyřech velkých skupinách. První dvě skupiny se týkaly nechodících z Rýnovic, kteří přespali v neurčeném velkém hospodském sále. V časopisu Beseda je mimořádně zaznamenán čas příchodu již svobodných vězňů, kde je uvedeno: Středa 9. května 1945 - Ve 13:05 hod. přiveden první transport nemocných Poláků z koncentračního tábora v Rýnovicích, dopraveni do ošetřovny v úředním domě. (...) Ve 14:20 hod. přijíždí další transport Poláků z Rýnovic. (...) V 16:05 hod. dochází velký pěší transport polských vězňů z koncentračního tábora, kteří jsou tak v ubohém stavu, že musí být všichni v ošetřovně prohlédnuti lékařem a většinou ponecháni v ošetřování. Sestry Červeného kříže mají plné ruce práce. (...) Stále docházejí skupiny Poláků z Rýnovic, jež jsou nyní posílány na Poříč298. Poříč je místní název prostoru u Jizery. Zesláblí vězni byli umístěni v ošetřovně v Železném Brodě v úřední budově, nyní budova B městského úřadu na Náměstí 3. května v Železném Brodě, která byla k tomuto účelu místními povstalci připravena299. Kvůli nedostatečné kapacitě lůžek byli někteří vězni umístěni také do nemocnice v Semilech, někteří byli ubytováni v hotelu 295

SULA, Dorota, pozn. 204, s. 307. Pozn. 197. 297 Pozn. 203. 298 Revoluční týden v Železném Brodě (3. – 10. května 1945), in: Beseda, č. 2, roč. 1, 1945, s. 44. 299 Pozn. 203. 296

73

Crystal v Železném Brodě. I přes veškerou zdravotnickou péči zamřelo v Železném Brodě postupně 15 bývalých vězňů a 3 vězenkyně pobočky NKT Gross-Rosen v Rýnovicích300. V Rýnovicích zůstali již jen francouzští a snad i italští váleční zajatci.

Jablonecko bylo následně osvobozováno 31. armádou I. ukrajinského frontu, které velel generálporučík Petr Grigorjevoč Šafranov301. 8. května vedla armáda boje na polské straně Jizerských hor, poté se blížila pravým křídlem na sever od Frýdlantu k hranicím Československa, které dosáhla ve večerních hodinách. 9. května obsazovaly jednotky 31. armády Frýdlant v Čechách, Nové Město pod Smrkem, Libverdu, Jindřichovice a Dětřichov302. Linie se zastavila ve večerních hodinách 9. května 1945 také v jabloneckém okrese u Tanvaldu, Smržovky a Nové Vsi. Dne 10. května 31. armáda osvobodila jednotlivá města okresu Jablonce nad Nisou (Smržovka, Jablonec nad Nisou, Železný Brod, Rovensko pod Troskami, Semily). Okresní město Jablonec nad Nisou bylo předáno do českých rukou bez boje. Většina Jablonecka byla osvobozena Rudou armádou 9. - 10. května 1945.

Po skončení války sloužily objekty poboček NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. a v Rýnovicích jako sběrné středisko při odsunu německého obyvatelstva, nařízeného spojenci na základě německé bezpodmínečné kapitulace a konference v Postupimi 2. 8. 1945 o transferu německého obyvatelstva z Polska, Maďarska a Československa do svého vytouženého Německa. Bývalý polský vězeň rychnovské pobočky Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. Dr. Bejlin ze SOPV (Svaz osvobozených politických vězňů) vystoupil po osvobození, tehdy už v internačním táboře pro Němce, s proslovem o hrůzách a utrpení, které tu se svými spoluvězni prožil303.

Lageraltester Hermann Czech z pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. byl odsouzen k trestu smrti a popraven v roce 1948 krajským soudem v polské Lódži. Blockaltester Tadeusz Kempa byl odsouzen na 15 let vězení. V roce 1975 se ukázalo, že velitel tábora Franz Braun zemřel 30. srpna 1945

300

Oběti jsou pochováni na pietním místě na hřbitově v Železném Brodě. KURFIŘT, Jindřich, Velitel 31. armády hrdina Sovětského svazu generálporučík Petr Grigorjevič ŠAFRANOV. Nepublikovaný rukopis, s. 17. 302 KURFIŘT, Jindřich, pozn. 302. 303 Tryzna za umučení v Rychnově u Jabl. , in: Stráž severu, roč. 1, 1945, č. 185, s. 2. 301

74

ve

Fürstenwalde304.

Z pobočky

Gross-Rosen

v Rýnovicích

Okresní

soud

ve Wadowicích odsoudil v roce 1948 strážného SS Michaela Trageisera, etnického Němce z Jugoslávie, na tři roky vězení305.

Na počest vězněných a jako důkaz německého barbarství byly v obci Rychnov u Jbc n. N. postaveny celkem čtyři památníky, které připomínají pobočku NKT GrossRosen. Jeden pomník se nalézá v areálu tehdejšího koncentračního tábora. Druhý v areálu tehdejší továrny Getewent, který obsahuje zcela nesprávný údaj v letopočtu „1943-1945“, správně má být 1944-1945! Třetí se nachází v rychnovském parčíku před vlakovým nádražím a čtvrtý na místním hřbitově. Pobočku NKT Gross-Rosen v Rýnovicích dnes připomíná pomník, který se nachází před nynější průmyslovou zónou (dřívější LIAZ). Pomník leží na místě, kde se nachází hromadný hrob válečných zajatců, nuceně nasazených Ostarbeiterů a vězňů z pobočky koncentračního tábora. V oblasti Prosečského hřebene vede od roku 12. 5. 2009 také naučná stezka, která začíná v Belgické ulici u hlavní budovy Střední průmyslové školy technické306. Podél 3,5 km cesty se nachází celkem 10 informačních tabulí, z toho 7 historických, které připomínají též existenci tehdejší rýnovické pobočky NKT Gross-Rosen, závod Feinapparatebau a další dějiny okresního města Jablonce nad Nisou. Od podzimu 2010 jsou před výše uvedeným hromadným hrobem osazeny žulové stély v 5 jazycích, obsahující lživé, zavádějící a zcela nepřesné údaje. Zajatecký tábor je zaměněn za internační (vězni jsou civilními osobami)! Místo 500 vězňů pobočky NKT GrossRosen je uvedeno pouze 200! Do Rýnovic přicházejí vězni z NKT z tehdy německého území, nikoliv z Polska! Údaj o osvobození 6. května 1945 je zcela smyšlen, tak jako neexistující Revoluční národní výbor. Obětí jsou stovky s odvoláním na údaje z SOkA v Jablonci nad Nisou – 749 obětí! Připomínková tabule nebo pomník pobočky NKT Gross–Rosen ve Smržovce se v obci nenachází, ale je zde právě připomínán evakuační pochod smrti, kde mají u společného hrobu pomníček s pamětní deskou právě 4 zavraždění vězni.

304

PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea, pozn. 59, s. 425. SULA, Dorota, pozn. 204, s. 307. 306 Reakce na pořádání výstav - STOPY 2. světové války nejen v Jablonci nad Nisou. Tyto výstavy jsou každoročně pořádány u příležitosti konce 2. světové války na středních školách a AČR v Liberci. 305

75

Závěr Cílem této bakalářské práce bylo charakterizovat činnost poboček NKT GrossRosen na Jablonecku, které v dané oblasti působily v letech 1944-1945. Snahou této práce bylo zachycení hlavních rysů koncentračního tábora a „života“ v něm. S ohledem na uvedená zjištění je možno konstatovat, že se tyto koncentrační tábory sice svým způsobem od sebe a od jiných takovýchto zařízení příliš nelišily, ale v některých ohledech ano. Jako ve většině aspektů lidských dějin, záleželo i tehdy na individuálním chování jedinců, kteří byli u moci. Jejich jednání se často vymykalo normálnímu lidskému chování, což se projevilo i na jednání s vězni, Němci zvanými podlidmi. Dalším důležitým rysem rozdílnosti bylo umístění tábora. Pobočka NKT Gross-Rosen v Rychnově byla situována u fabriky v takové podobě, jak je o nich všeobecně známo. Jednalo se o oplocený venkovní prostor se strážnými věžemi, strážnicí SS, několika ubikacemi a táborovou dílnou. Naopak pobočky NKT Gross-Rosen v Rýnovicích a Smržovce byly situovány přímo v budově továrny, neboť nebyla pro vězně jiná možnost ubytování. Životní podmínky a vybavení tábora se v některých ohledech také lišily, což mělo přímý vliv na zdraví vězňů. Všechny tyto koncentrační tábory ale spojovala především levná devastující otrocká práce, což se spolu s životními podmínkami projevovalo hlavně na vysoké úmrtnosti vězňů, z nichž nejvyšší úmrtnost měla během svého působení pobočka NKT Gross-Rosen v Rýnovicích. V závěru působnosti poboček Gross-Rosenu získala punc výjimečnosti pobočka v Rychnově u Jbc n. N., neboť právě sem byla přemístěna hlavní komandatura z Gross-Rosen. Z pobočky se tak stal NKT kmenový, který převzal funkci velícího tábora všech poboček, které doposud ještě existovaly. Jeden z rozdílů se také projevil v květnových dnech roku 1945. Velkou roli zde hrála lokalita českého prostředí, kde se tyto koncentrační tábory nacházely. Koncentrační tábor v Rychnově se nacházel přibližně 4 km od protektorátní hranici – obec Kopanina, zatímco koncentrační tábor v Rýnovicích byl umístěn hlouběji v německém prostředí jabloneckém okresu. Rychnovská pobočka NKT Gross-Rosen byla osvobozena pomocí partyzánů z Frýdštejna. V Rýnovicích přes blízkost okresního města s nemocnicí, se vězni nedočkali pomoci od místních a za svobodou a pomocí museli být odvezeni do Železného Brodu.

76

Při mém bádání na toto téma, jsem se snažil použít důležité zdroje, které mi doplnily informace, o kterých jsem do té doby mnoho nevěděl. Jedinečným pramenem se staly např. paměti Františka Drbohlava, které jsem získal zcela náhodou. Jelikož jsem se soustředil ze značné části na paměti vězňů, setkal jsem se i s výpověďmi, které se od sebe vzájemně lišily. V některých případech jsem uvedl pouze tu informaci, která byla více pravděpodobná, v některých případech jsem jich uvedl o něco více a v některých případech všechny. Nejvíce údajů poskytují prameny o činnosti NKT v Rychnově, jehož mezeru mně doplnily i sepsané vzpomínky pana Františka Drbohlava. Daleko hůře zpracovatelný byl pro mě NKT v Rýnovicích, neboť o něm nebyly prakticky vydány, či sepsány skoro žádné paměti. V mnoha ohledech mně tak dopomohly výpovědi pana Artura Piechny, jednoho ze tří doposud žijících bývalých polských vězňů, jehož cenné informace byly zaznamenány prostřednictvím pana Františka Radkoviče, jednatele OV ČSBS. NKT ve Smržovce nebylo možné vzhledem kvůli své krátké působnosti a „provizornosti“ zpracovat na základě archivních pramenů a vzpomínek, neboť ty se nepodařilo nalézt. To vše se ale týká hlavně táborového „života“. Archivní prameny z fondu Landrát Jablonec nad Nisou mi dopomohli ke zpracování různých táborových staveb, objektů a jejich celkového umístění, včetně rozměrů. Tyto prameny byly důležité spíše tedy po technické stránce. Ke zbytku mi dopomohla literatura, které se zejména v poslední době, dostává na toto téma značné oblibě.

Díky této bakalářské práci, jsem navštívil také Muzeum Gross-Rosen, které se dnes nachází poblíž obce Rogoźnice (dříve Gross-Rosen). Z této návštěvy jsem získal mnoho dalších a cenných vědomostí, které se v knihách člověk nedočte, neboť pohled očima dělá úplně jiný dojem. Navštívil jsem také archiv Muzea Gross-Rosen v polském Walbrzychu, kde se nachází veškeré dochované cenné písemnosti tohoto německého koncentračního tábora. Tyto archiválie nebylo možné zatím v dostatečné míře zohlednit pro časovou náročnost.

77

Použité prameny a literatura Archiv Státní okresní archiv Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 174, stavby Rychnov Getewent, karton č. 162. SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou, inv. č. 175, stavby Rýnovice FAB, karton č. 164.

Tištěné prameny BUBENÍK, Jaroslav: Hledáme rýnovické vrahy, in: Stráž severu, nedohledáno.

DRBOHLAV, František: Odboj a revoluce na Frýdštejně a osvobozování Jablonecka v roce 1945, v soukromém vlastnictví Blaženy Marxové. Nepublikovaný rukopis. FRIEDRICH: Koncentrační tábor v Rychnově, in: Stráž severu, roč. 1, 1945, č. 30, s. 6. Jaký byl „KT“ pobočka GROSS-ROSEN v Rychnově u Jablonce nad Nisou, 1. vyd. Jablonec nad Nisou, HDK – OV Českého svazu protifašistických bojovníků 1989, ISBN -80-7005-011-X-157-89-OK

KOSIŃSKI, Jan: Liczyl sie kazdy przezyty dzień, 1. vyd. Kraków : Wydawnictwo Literackie 1980, ISBN 83-08-00400-8. LÁSKA, Petr: Hromadné hroby v Rýnovicích, in: Stráž severu, roč. 2, 1946, č. 95, s. 2. Návštěva v libereckém krematoriu, in: Stráž severu, roč. 1, 1945, č. 19, s. 5 Revoluční týden v Železném Brodě (3.–10. května 1945), in: Beseda, č. 1, roč. 1, 1945, s. 44. Tryzna za umučení v Rychnově u Jabl. , in: Stráž severu, roč. 1, 1945, č. 185, s. 2. Z výpovědi Jaroslava Mlčkovského, vězně rychnovského koncentračního tábora č. 7 793. Nepublikovaný rukopis.

78

Literatura BITMAN, Jan: Jak jsme žili ve Smržovce a v okolí ve 20. století, 1. vyd. Turnov, Smržovka 2006, ISBN-80-901972-9-9.

BUBENÍČKOVÁ, Růžena - KUBÁTOVÁ, Ludmila - MALÁ, Irena: Tábory utrpení a smrti, 1. vyd. Praha, Svoboda 1969.

CYBULSKI, Bogdan: Obozy podporzadkowane KL Gross-Rosen (stan badań), 1. vyd. Rogoźnica, Państwowe Muzeum Gross-Rosen 1987. DĚDEK, Václav: Severní Čechy za okupace, in: Památná místa bojů proti fašismu, 1. vyd. Praha, Naše vojsko 1961.

HAVLÍČEK, Miroslav: Protifašistické hnutí na horním Pojizeří v letech 1938-1945, 1. vyd. Jablonec nad Nisou, OŠK ONV 1965.

Jan Masaryk. Diplomat, státník, humanista, Sborník II., Nadace Jana Masaryka, Praha, Středisko mezinárodních studií Jana Masaryka VŠE 1996, Praha.

KONIECNY,

Alfred:

nationalsozialistischen

Das

KZ

Gross-Rosen

Konzentrationslager.

in

Niederschlesien,

Entwicklung

und

In:

Struktur

Die Band

1. Göttingen, Wallstein Verlag 1998, ISBN 3-89244-289-4. KOPALEK, Thomas: Die „Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH“ am Standort Mauthausen-Gusen 1938-1945, Diplomarbeit, Vídeň 2013.

KURFIŘT,

Jindřich:

Koncentrační

tábor

Rychnov

u

Jablonce

nad

Nisou,

Nepublikovaný rukopis.

KURFIŘT, Jindřich: Národnostní složení vězňů v KT Rychnov, Nepublikovaný rukopis.

KURFIŘT, Jindřich: Svědectví o zvůli německého fašismu za okupace na Jablonecku.

79

KURFIŘT, Jindřich, Velitel 31. armády hrdina Sovětského svazu generálporučík Petr Grigorjevič ŠAFRANOV. Nepublikovaný rukopis.

LACINA, Lubor: Příspěvek k vyučování dějin druhé světové války na Liberecku a Jablonecku (Tři terénní výzkumy Severočeského muzea v Liberci a pedagogické využití jejich závěrů), Rigorózní práce, Brno 2011. LACINA, Lubor: Koncentrační tábory v českém podhůří Jizerských hor, in: Ročenka Jizersko-ještědského horského spolku, roč. 11, 2012, ISBN 978-80-87095-08-9..

MALEK, Aneta: Morchenstern (Smržovka), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler. Mnichov, Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5. MOLDAWA, Mieczyslaw: Gross Rosen oboz koncentracyjny na Ślasku, 2 vyd. Warszawa, Ministerstwo Obrany Narodowej 1979, ISBN 83-11-06359-1. PLACHÁ, Pavla –RUDORFF, Andrea: Reichenau (Rychnov u Jablonce nad Nisou), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler. Mnichov, Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5.

RADKOVIČ, František: Nezapomínejme a nefalšujme dějiny, in: Jablonecký deník, roč. 8, 2011, č. 111, s. 8.

ROUS, Ivan: Industriál války. Severočeské muzeum, 1 vyd. Liberec, Severočeské muzeum, 2012. ISBN 978-80-87266-12-0. ROUS, Ivan: Tábory a válečná výroba, 1 vyd. Liberec, Kalendář Liberecka, spol. s. r. o. 2012. SOFSKY, Wolfgang: Řád teroru: koncentrační tábor, 1. vyd. Praha, Argo 2006, ISBN 80-7203-818-4.

80

SPRENGER, Isabell – KUMPMANN, Walter: Gross-Rosen – Stammlager, in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler, Mnichov , Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 9783-406-52966-5.

SULA, Dorota: Arbeitslager Reichenau, in: Filie KL Gross-Rosen (wýbor artykulów), 1. vyd. Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2001, ISBN 83-913970-1-7.

SULA, Dorota: Arbeitslager Gablonz, in : in: Filie KL Gross-Rosen (wýbor artykulów), 1. vyd. Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2001, ISBN 83-913970-1-7.

SULA, Dorota: Gablonz (Jablonec and Nisou), in: Der Ort des Terrors. Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager. Band 6: Stutthof, Groß-Rosen, Natzweiler. Mnichov, Verlag C. H. Beck oHG. 2007, ISBN 978-3-406-52966-5.

SULA, Dorota: Pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v polsko-českém pohraničí, 1. vyd. Walbrzych, Muzeum Gross-Rosen 2000.

VÍTEK, Jaroslav: Zdravíme 35. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou, in: Jiskra, roč. 24., 1980, č. 15, s. 3.

Internetové zdroje Historia KL Gross-Rosen, in: MUZEUM GROSS-ROSEN v Rogoźnicy, [online]. Walbrzych: Ibex, od 2004, [vid. 14. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.gross-rosen.eu

81

Seznam příloh Příloha 1: Obrazová příloha Příloha 2: Hodnosti personálu NKT

82

Příloha 1: Obrazová příloha

Obrázek 1: NKT pobočky Gross-Rosen v Rychnově u Jablonce nad Nisou (převzato z webu jabloneckého deníku, online: [http://jablonecky.denik.cz/]

Obrázek 2: Výkres trojitého plotu pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. Převzato z: SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou.

Obrázek 3: Výkres půdorysu pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. před rozšířením. Převzato z: SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou.

Obrázek 4: Výkres půdorysu pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. po rozšíření. Převzato z: SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou.

Obrázek 5: Jediná doposud známá fotografie stráží SS pobočky NKT Gross-Rosen v Rychnově u Jbc n. N. Převzato: Ze soukromého vlastnictví Blaženy Marxové, přiloženo v: DRBOHLAV, František: Odboj a revoluce na Frýdštejně a osvobozování Jablonecka v roce 1945. Nepublikovaný rukopis.

Obrázek 6:Fotografie pana Františka Drbohlava (druhý zleva)s dcerou Blaženou Marxovou (dívenka v bílých šatech) Převzato: Ze soukromého vlastnictví Blaženy Marxové, přiloženo v: DRBOHLAV, František: Odboj a revoluce na Frýdštejně a osvobozování Jablonecka v roce 1945. Nepublikovaný rukopis.

Obrázek 7: Výkres řezu budovy C, místo pobočky NKT Gross-Rosen v Rýnovicích v druhém podlaží. Převzato z: SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou.

Obrázek 8: Výkres továrního areálu Feinapparatebau, v levém horním rohu budova C - místo pobočky GrossRosen v Rýnovicích, vpravo dole dvě ubikace ženské pobočky Gross-Rosen v Rýnovicích. Převzato z: SOkA Jablonec nad Nisou, fond Landrát Jablonec nad Nisou.

Příloha 2: Hodnosti personálu NKT Lagerkommandant – velitel NKT (vyšší důstojník SS) Lagerführer – velitel NKT Raportfüfrer – vedoucí raportu, hlášení Arbeitseinsatzführer – vedoucí pracovního nasazení Blockführer – dozorce baráku Lagerälteste – starší tábora – vedoucí samosprávy Blockälteste – starší bloku – vedoucí baráku Lagerschreiber – písař tábora Kapo – vězeň s výsadní funkcí