KOMPLEMENTÁRNÍ NEFARMAKOLOGICKÉ PŘÍSTUPY V CELOSTNÍ PÉČI O ŽENU, HISTORIE

MASARYKOVA UNIVERZITA LEKÁŘSKA FAKULTA KATEDRA PORODNÍ ASISTENCE

KOMPLEMENTÁRNÍ NEFARMAKOLOGICKÉ PŘÍSTUPY V CELOSTNÍ PÉČI O ŽENU, HISTORIE

Bakalářská práce

Autor: Dana Ambrozová DiS. Vedoucí práce: PhDr. Radka Wilhelmová BRNO, 2014

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně – pod vedením garanta práce a všechny pouţité prameny jsem uvedla v seznamu literatury.

……………………………… V Brně dne 20. dubna 2014

Dana Ambrozová DiS.

PODĚKOVÁNÍ Děkuji PhDr. Radce Wilhelmové za metodické vedení bakalářské práce, poskytnutí cenných rad a podkladů k práci i za vstřícný a trpělivý přístup.

ABSTRAKT Název bakalářské práce: Komplementární nefarmakologické přístupy v celostní péči o ţenu, historie Bakalářská práce se zabývá problematikou holistického pojetí v přístupu ke zdraví a nemoci se zaměřením na nefarmakologické postupy v péči o ţenu. Zabývá se pravěkem, starověkem, středověkem, novověkem a současností. V kaţdém období vybírá charakteristické postupy pro tu danou epochu a to podle osobností, které metodu proslavili nebo podle tehdejšího nejčastějšího uţívání těchto přístupů. Cílem bylo komplementárně shrnout historii a vývoj nefarmakologických přístupů v péči o lidské tělo. V dnešní době jsou alternativní přístupy ve zdraví a nemoci opět znovu nacházeny a uplatňovány. Velmi důleţité je to v péči o ţenu v souvislosti s těhotenstvím, protoţe gravidita není nemoc. Práce poukazuje velmi dlouhý, tisíciletý historický celosvětový kontext. Na důleţitost navázat na zpřetrhané kořeny. A na potřebu systematického vzdělávání a zařazování problematiky holistického pojetí v přístupu ke zdraví a nemoci pracovníků ve zdravotnictví, hlavně pak v oblasti gynekologicko-porodnické, aby byli ochotni hledat nové, alternativní nefarmakologické postupy. Navíc se začínají projevovat pozitivní reakce na nefarmakologické postupy u laiků, kteří chtějí tyto metody uplatňovat ve zdravotnických zařízeních pod řízenou kontrolou profesionálů.

ABSTRACT The title of the bachelor thesis: Complementary non-pharmacological approaches to holistic care wife of history The present thesis deals with the holistic concept in access to health and disease, with a focus on non-pharmacological methods care wife. It deals with prehistory, ancient, medieval, modern period and the present. In each period chooses characteristic procedures for the given epoch according to the figures, which method made famous by the former or the most common use of these approaches. The aim was to complement summarize the history and development of nonpharmacological approaches in the care of the human body. Nowadays, there are alternative approaches in health and disease again and again finding applied. It is very important with the care of a woman in connection with pregnancy, because pregnancy is not a disease. The work indicates very long, millennial historical global context. The importance to establish the severed roots.A need for systematic training and including of a holistic approach in access to health and illness health workers, especially in the area of gynecological and obstetrical to be willing to seek new , alternative non-pharmacological methods. In addition, beginning to show positive response to pharmacological approaches for lay people who want to apply these methods in health care facilities under the control management

professionals.

OBSAH

ÚVOD ................................................................................................................................... 8 HISTORIE .......................................................................................................................... 12 1 PRAVĚK ........................................................................................................................... 12 1.1 Aquaterapie ............................................................................................................... 12 1.1.1 Vnitřní léčba vodou ........................................................................................... 13 1.1.2 Zevní léčba vodou ............................................................................................. 15 1.2 Terraterapie................................................................................................................ 16 1.2.1 Léčivá hlína ....................................................................................................... 16 1.2.2 Mineralterapie ................................................................................................... 18 1.3 Rity, pohanské ........................................................................................................... 20 1.4 Lunární cyklus........................................................................................................... 21 2 OD STAROVĚKU PO STŘEDOVĚK ............................................................................. 24 2.1 Tradiční čínská medicína........................................................................................... 24 2.2 Hippokratés ............................................................................................................... 25 2.3 Východní nauky ........................................................................................................ 28 2.3.1 Sedm Tibeťanek................................................................................................. 29 3 NOVOVĚK ....................................................................................................................... 33 3.1 Jan Ámos Komenský................................................................................................. 33 3.2 Homeopatie ............................................................................................................... 35 3.3 Fytoterapie................................................................................................................. 37 3.3.1 Apiterapie .......................................................................................................... 37 3.3.2 Aromaterapie ..................................................................................................... 39 4 SOUČASNOST ................................................................................................................ 42 4.1 Pozitivní psychologie ................................................................................................ 42 4.2 Filozofická antropologie ........................................................................................... 44 4.3 Novodobé tělesné techniky ....................................................................................... 44 4.3.1 Aerobic .............................................................................................................. 45 4.3.2 Pilates ................................................................................................................ 46 4.3.3 Metoda Ludmily Mojţíšové .............................................................................. 47

4.3.4 Cvičení po porodu ............................................................................................. 48 4.4 Práce s energiemi ...................................................................................................... 49 4.4.1 Feng - šuej ......................................................................................................... 49 4.4.2 Reiki .................................................................................................................. 50 4.5 MUDr. Josef Jonáš a řízená detoxikace .................................................................... 53 4.6 Strava......................................................................................................................... 56 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 59 SEZNAM LITERATURY A BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ ......................................... 64 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................. 69

ÚVOD

Bakalářská práce se zabývá problematikou nefarmakologických postupů v péči o ţenu. Věnuji se velmi dlouhému, tisíciletému historickému celosvětovému kontextu alternativních přístupů v péči o lidský organismus. A na důleţitou potřebu navázat na zpřetrhané kořeny. Na území ČR došlo k přetrhání vazeb jen za čtyřicet let komunistické diktatury, kdy byl člověk se svými potřebami odosobněn. Proto jsem se rozhodla publikovat v mé bakalářské práci historické posloupnosti a komplementárně shrnout vývoj nefarmakologických přístupů v péči o člověka. V současné době a společnosti jsou alternativní přístupy ve zdraví a nemoci opět znovu nacházeny a uplatňovány. Moţnosti nejsou jen pro doplňkovou péči. Ale v přístupu jako takovém v celistvém pojetí jak ve zdraví a jeho prevenci, tak v nemoci a jejím léčení. Hlavní výhodu při aplikaci těchto metod lze nalézt v gynekologicko - porodnické nebo pediatrické praxi. Jednak v péčí o ţenino tělo v souvislosti s těhotenstvím, protoţe gravidita není nemoc. Pak u gravidní ţeny je tento přístup velmi důleţitý v souvislosti s ochranou vyvíjejícího se dítěte, v matčině lůně, které je tak chráněno před negativními účinky farmakologické léčby. A totéţ platí o matce, která své dítě kojí a do mateřského mléka tak nemohou přecházet ţádné metabolity, vzniklé v těle matky z odbourávání nasazené farmakologické léčby, které by také mohly negativně zasáhnout do zdraví dítěte. A v neposlední řadě při péči a léčbě dětí, hlavně předškolního věku. Svoji pozitivní odezvu začínají mít nefarmakologické postupy u laické veřejnosti. Ta vyţaduje, aby jí bylo umoţněno tyto postupy aplikovat i ve zdravotnických zařízeních pod řízenou kontrolou lékařského personálu. Naléhavá potřeba systematického vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v holistickém přístupu ve zdraví a nemoci, hlavně pak v oblasti gynekologicko - porodnické, aby stále více docházelo k začleňování alternativních nefarmakologických postupů do běţné praxe. 8

Cílem mé bakalářské práce bylo komplementárně shrnout, tzn. doplnit tak, aby do sebe navzájem zapadaly a současně se doplňovaly moţné nefarmakologické postupy. Popsat jak historii v této oblasti, a to od pravěku po současnost. Tak i vývoj a transformaci do současných, nejvíce pouţívaných trendů v nefarmakologických přístupech v péči o ţenu. Nefarmakologický přístup spojuje psychologický (i placebo efekt) a somatický účinek, který pomáhá redukovat potřebu farmakologických preparátů. Které jsou v období gravidity a laktace neţádoucí. Dále pak jsem se snaţila tuto problematiku zpracovat jako celostní (holistickou), viděno primárně z globálního hlediska, kdy je ve zdravotnictví důleţité se nesoustředit jen na jeden fyzický zdravotní problém, ale je nutno hledat příčiny i v nerovnováze psychické, vidět tělo jako jeden propojený celek. Kdy s odstraněním příčiny, odchází i zdravotní problémy. V kaţdém období jsou vyselektovány charakteristické postupy pro tu danou epochu a to podle osobností, které metodu objevili a proslavili nebo podle tehdejší nejvyšší četnosti uţívání těchto přístupů. Kapitola pravěk popisuje léčebné techniky, které lidstvo začalo praktikovat jako první, uvádím zde aquaterapii a široké léčebné vyuţití vody všech jejích formách a skupenstvích, které vyústily aţ do současné podoby. Při vnitřní léčbě uvádím vodu destilovanou a její typy a pouţití, harmonizovanou tzv. ᴨ vodu, elektrolytickou dialýzou upravenou živou a mrtvou vodu a v závěru uvádím další typy vod. Zevní léčení vodou zmiňuji jen okrajově. minerály.

Poté terraterapii, tj. léčba zemí a

Její současné léčebné vyuţití, s popisem druhů a

biologické dostupnosti

esenciálních minerálů. Pak následují rity, pohanské, kde se zmiňuji o počátcích haptiky, tj. léčby doteky, z které vznikala postupně masáţ, tak jak ji známe dnes. Choroby se odháněly zaříkáváním

a

působilo

se

na nemocného sugescí, tuto činnost vykonával šaman, proto jsem před názvem celé této kapitoly uvedla latinský citát: „Víra tvá tě uzdravila.“. V tehdejších dobách se o léčbu v pravém slova smyslu téměř nejednalo. Dále popisuji lunární cyklus jeho vliv na lidské tělo v kaţdé z jeho čtyř fází. První snahy pozitivně ovlivnit nemocného jedince a navrátit mu zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky. A tyto se různě prolínají a vyvíjejí, jejich popis následuje v dalších kapitolách. 9

Od starověku po středověk popisuje východní nauky a dílo Hippokratovo. Uvádím zde krátký výčet tradiční čínské medicíny, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i ţivočišnými přípravky a

zásahy na

aktivních bodech. Dále se věnuji významnému starořeckého lékaři Hippokratovi, který na nemocného nahlížel komplexně.

Na počátku kapitoly je uveden latinský

citát: „Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.“.

Coţ je parafráze Hippokratova

aforismu. V tehdejších dobách se o léčbu v pravém slova smyslu téměř nejednalo. Dále velmi stručně popisuji v kapitole o východních naukách, charakteristiku Budhismu, Hinduismu, Zenu, Konfucianismu a Taoismu. Blíţeji se zabývám další metodou současného léčebného vyuţití východních nauk. A to typologií ţen Sedm Tibeťanek, která je zaloţena na prastarém učení o harmonii energií. Poznat tělo a mysl a navrátit je ke zdraví a harmonii, to mají všichni společné. Kapitola s názvem Novověk je svým obsahem velmi různorodá. V této kapitole je uvedeno dílo

Jana Ámose Komenského Informatorium školy mateřské, které je

nadčasové. Dále následuje homeopatie, jejímţ otcem byl Samuel Hahnemann. Na začátku kapitoly je uveden latinský citát: „Podobné se léčí podobným.“ Coţ je právě jedna za zásad homeopatie.

Následují lidové kořenářství, bylinkářství, vrámci kterého jsem umístila

apiterapii, tj. léčbu produkty ze včel a aromaterapii, která léčí pomocí éterických olejů. I nadále se snahy ovlivnit nemocného jedince různě prolínají a vyvíjejí. Kapitola s názvem současnost popisuje léčebné techniky, které lidstvo které lidstvo vynalezlo nebo začalo praktikovat mezi posledními. Ty měly různé podoby a prováděly se různými prostředky. Pozitivní psychologie představuje tuto disciplínu i jejího propagátora. Učí jít ţivotem s pozitivními emocemi. U nás se jí zabývá Prof. Jaro Křivohlavý. Uvádím zde Filozofickou antropologii, která tvrdí, ţe s problémem člověka úzce souvisejí s jeho svědomím, to je s problémy se svobodným jednáním a závazky vůči jiným lidem i sobě samému, proto jsem před názvem celé této kapitoly uvedla latinský citát: „Počátkem moudrosti je znát sebe sama.“ Pak následují Novodobé tělesné techniky jsou zastoupeny jako: aerobic, metodu pilates, cviky dle Mojţíšové a nakonec jsem zařadila speciálně zaměřené cviky pro období po porodu. Následuje Práce s energiemi, Feng Shui je tradičním čínským uměním a vědou o ţivotě v harmonii s okolním prostředím a rei-ki je univerzální léčivou energii, kterou jsme jí obklopeni. Dále je

popsána metoda

kontrolované detoxikace organismu, kterou propaguje MUDr. Josef Jonáš. Strava je poslední kapitolou a stručně v ní nastiňuji metody léčebného vyuţití. Plnohodnotná a vyváţená strava je základem zdraví. Zmiňuji se tu i o poporodní dietě. Závěrem ke kapitole 10

s názvem Současnost lze dodat, ţe by se sem daly zařadit i mnohé jiné léčebné techniky, ale problematika je tak široká, ţe bylo nutno vyselektovat jen ty metody, které jsou něčím inovativní a průkopnické nebo jinak zajímavé. Protoţe v současné době a společnosti jsou alternativní přístupy ve zdraví a nemoci opět v trendu a laické veřejnost vyţaduje jejich uplatňování ve zdravotnických zařízeních. Od odborného personálu ve zdravotnických zařízeních se čeká informovanost o dané problematice a vhodné začleňování vybraných nefarmakologických postupů do péče a léčby. A to platí pro jakýkoli obor, nejen pro gynekologicko - porodnický. Ovšem v gynekologicko - porodnické a pediatrické praxi nabývá na největším významu.

11

HISTORIE

1

PRAVĚK FIDES TUA TE SALVAM FECIT Víra tvá tě uzdravila. (2)

Kapitola popisuje léčebné techniky, které lidstvo začalo praktikovat jako první pokusy ovlivnit nemocné tělo navrátit jej ke zdraví. Ty měly různé podoby a prováděly se různými prostředky, které vyústily aţ do soudobé podoby, kterou nastiňuji. Uvádím zde aquaterapii a široké léčebné vyuţití vody všech jejích formách a skupenstvích, které vyústily aţ do současné podoby. Při vnitřní léčbě uvádím vodu destilovanou a její typy a pouţití, harmonizovanou tzv. ᴨ vodu, elektrolytickou dialýzou upravenou živou a mrtvou vodu a v závěru uvádím další typy vod. Zevní léčení vodou zmiňuji jen okrajově. Poté terraterapii, tj. léčba zemí a popisem druhů a

minerály.

Její současné léčebné vyuţití, s

biologické dostupnosti esenciálních minerálů. Pak následují rity,

pohanské, kde se zmiňuji o počátcích haptiky, tj. léčby doteky, z které vznikala postupně masáţ, tak jak ji známe dnes. A ţe choroby se odháněly zaříkáváním a působilo se na nemocného sugescí, tuto činnost vykonával šaman, proto jsem před názvem celé této kapitoly uvedla latinský citát: „Víra tvá tě uzdravila.“. V tehdejších dobách se o léčbu v pravém slova smyslu téměř nejednalo. Dále popisuji lunární cyklus jeho vliv na lidské tělo v kaţdé z jeho čtyř fází. První snahy pozitivně ovlivnit nemocného jedince a navrátit mu zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky. A tyto se různě prolínají a vyvíjejí, jejich popis následuje v dalších kapitolách.

1.1 Aquaterapie Léčení vodou je jednou z nejstarších metod léčby, které se pravěký člověk postupně 12

naučil ovládat. Historické prameny uvádějí, ţe léčení vodou pouţíval člověk dříve neţ léčivé vyuţívání rostlin. Jméno Viktor Schauberger je dnes spojováno s mnoha vynálezy týkající se vyuţití vody. Na základě proţitků se zvířaty a proudící vody v lese zjistil, ţe přirozeně odtékající voda sleduje určité pohybové formy, které mají rozhodující význam jak pro nosnou sílu vody, tak pro udrţení její čerstvosti. Jedná se o tzv. cykloidní pohyb v prostorové křivce. Vířivá spirálová forma se v přírodě nalézá velmi často. A dotýká se širokého léčebného vyuţití vody, hlavně při vnitřní léčbě. Tady zmiňuji vodu destilovanou a její typy a pouţití. Mluvím o tzv. ᴨ vodě, která má být harmonizovaná. Následuje ţivá a mrtvá voda , která je upravená elektrolytickou dialýzou. V závěru uvádím další typy vod. Zevní léčení vodou dobře propracovali Vincenc Priessnitz (1799 - 1851), zakladatel lázni Jeseník a farář Šebastián Kneipp. Priessnitz povaţoval zdraví za přirozený stav organismu, k onemocnění docházelo v důsledku toho, ţe se do něj dostala určitá cizí látka a akutní choroba neznamenala nic jiného, neţ projev úsilí organismu tuto cizí látku vypudit. Priessnitz tedy doporučoval vysadit veškeré léky a léčit nemocné potními kúrami s následnými koupelemi v chladné vodě a mokrými zábaly. Nemocni se téţ museli vystříhat piti alkoholu a konzumace příliš bohaté stravy doporučoval jist obyčejný chléb, pit mléko a dvanáct sklenic vody denně. Je dobře známa široké veřejnosti, proto ji zmiňuji jen okrajově. Pouţíváme obklady, koupele, napařování, polévání, omývání a zábaly. Popis je zaměřen léčebné techniky, které se začaly vyuţívat od pradávna za pouţití vody, které vyústily aţ do současné podoby, kterou zmiňuji.

1.1.1 Vnitřní léčba vodou Dospělý člověk potřebuje přijmout denně zhruba 2-3 litry tekutiny, z toho asi 1,5-2 litru přímým pitím. Pitný reţim a následné zavodnění organismu mají přímý vliv na metabolismus.

První z moţností vyuţití vnitřní léčby vodou je pití destilované vody. Destilovaná voda je čistá voda bez jakýchkoli příměsí (hypotonická tekutina). Musíme rozlišovat vodu destilovanou získanou parní destilací a vodu 13

demineralizovanou, získanou reverzní osmózou, která se pokládá za méněcennou. Speciální druh destilované vody je rychle stékající voda z roztátých ledovců, navíc má minerály v koloidním stavu i dynamický prvek. Při její konzumaci je zároveň nutno uţívat odpovídající mnoţství čerstvé zeleninové šťávy, která doplňuje chybějící minerály. Uţívá se v přiměřeném mnoţství po kratší dobu, krátkodobá pitná kúra nepřevyšující 3-4 dny je bezpečná a není nutno doplňovat ţádné minerály a má vysoce detoxikační efekt. Je doporučováno vštípit destilované vodě dynamický prvek, tzn. důkladně protřepat. Ve výţivovém systému Mazdazdan je doporučována pravidelná konzumace destilované vody. Systém je vegetariánský. Pokud se nedodrţí podmínky pouţívání destilované vody, můţe ochuzovat tělo o elektrolyty. Důsledkem je narušená distribuce vody mezi buňkami a můţe dojít k funkčním poruchám, narušení acidobazické rovnováhy a překyselení a příznakům demineralizace. Při fytoterapii je destilovaná voda vynikající rozpouštědlo a vyluhovací médium s vyšší výslednou koncentrací účinných látek. V současnosti se v souvislosti s kvalitou pitné vody začíná mluvit o tzv. ᴨ vodě. V ekologicky čisté přírodě se voda umí sama čisti a energetizovat. Jiţ staří sumérové znali přirozené principy regenerace a harmonizace vody a uměli toho vyuţívat v plné míře. Označovali je znakem připomínajícím řecké písmeno ᴨ, podle toho pojmenovali japonští vědci svoji technologii. Molekuly obyčejné vody se snaţí vytvářet uspořádanou clusterovou soustavu, tedy shlukovat se do společenství šesti molekul. ᴨ vodě stačí pouze tři molekuly, zachovává si tím stejnou hmotnost jakou má obyčejná voda, ale její struktura je jemnější. Proto při jinak stejném osmotickém tlaku lépe proniká do buněk i mezibuněčných prostorů, odkud snadno odplavuje škodliviny a usazeniny a tím navozuje v těle harmonii. U ᴨ vody se upravuje i pH a tvrdost, takţe konečný produkt představuje optimální pitnou vodu, tzn. málo mineralizovanou s lehce alkalickým pH. Vyuţívána je hojně v Japonsku, jiţní Koreji a USA a jsou snahy, aby se stala pitnou vodou třetího tisíciletí. Ţivá a mrtvá voda skladováním rychle ztrácí na účinnosti. Elektrolytickou dialýzou upravená voda se vyrábí působením stejnosměrného elektrického proudu na kvalitní pitnou vodu. Elektrolýza jsou oxidačně redukční reakce vlivem elektrického proudu. Na elektrodách jsou ionty částečně zbaveny svého náboje, avšak forma elektricky nabitého koloidního roztoku si náboj po určitý čas ponechává. Pokud má koloidní roztok elektricky 14

záporný náboj, označuje se jako voda ţivá. Mrtvá voda má elektricky kladný náboj. Další typy vody jsou magnetizovaná, polarizovaná, magneticky upravená, pyramidální, rozmrzlá a další.

Voda má mnoho podob, proto i k vnitřní léčbě pomocí vody můţeme vyuţít různé její druhy, je jich celá řada a nejsou zmíněny všechny. A to jak v domácích podmínkách, tak jako pitné kúry během lázeňského léčebného pobytu. (21)

1.1.2 Zevní léčba vodou Léčení vodou dobře propracovali Vincenc Priessnitz a farář Šebastián Kneipp.

Dle základů kneippování se uţívá vody trojím účelem. V prvním případě aby se rozpustily škodlivé látky, jeţ jsou v krvi i jinde v těle (všechny parní lázně, teplé koupele bylinné). Za druhé aby se rozpuštěné látky z těla vyloučily (obklady a polévání) a nakonec aby tělo zesílilo (studené koupele, polévání a omývání všeho druhu a otuţování). Druhy léčby pouţíváme obklady, koupele (studené), napařování, polévání (studené), omývání a zábaly. Nejkomplexnějším druhem je pak samotná lázeňská léčebná kúra, kterou proslavil Vincenc Priessnitz. Zevní léčba vodou je široce rozšířena v domácích podmínkách, ale také pomocí lázeňské léčebné péče, proto je zbytečné ji na tomto místě dále rozvádět. (21)

Kapitola popisuje léčebné techniky za pouţití vody, vnitřně nebo zevně, tyto dobře propracovali Vincenc Priessnitz a farář Šebastián Kneipp. Při vnitřní léčbě, kterou více rozvádím zmiňuji vodu destilovanou, tzv. ᴨ vodu, živou a mrtvou vodu. Zevní léčení vodou zmiňuji jen okrajově. Pouţíváme obklady, koupele, napařování, polévání, omývání a zábaly. Od prvních začalo pokusů ovlivnit nemocné tělo pouţíváním vody a navrátit jej ke zdraví. Ty měly různé podoby, které vyústily aţ do soudobého uţívání. 15

1.2 Terraterapie Léčba zeminou, hlínou nebo jílem je totéţ jako pojmenování novější a odbornější terraterapie. Patří k nejstarším pouţívaným metodám, které se lidstvo postupně naučilo ovládat. Z historických pramenů víme, ţe k léčení zemí přistupoval člověk dříve neţ k léčivému vyuţívání rostlin, proto různé vrstvy a druhy země tvoří absolutní základ léčebného arsenálu lidstva. Léčbu zemí aplikovali v pozdějších etapách vývoje také: Hippokrates, Galénos, Avicenna, Paracelsus. V nedávné současnosti tuto metodu znovu oţivil farář Šebastián Kneipp. K léčbě zemí patří také nejrůznější vyuţití minerálů. (21)

1.2.1 Léčivá hlína Léčivou zeminu dnes můţeme pouţívat v pohodlí domova (např. bahno z Mrtvého moře z Izraele) nebo si ji nechat aplikovat odborným personálem, např. při lázeňském pobytu. V současnosti mají největší proslulost bahenní zábaly v Piešťanech na Slovensku. Léčebnou hlínu lze získat i v čistém přírodním prostředí, které není zatíţeno toxickými vlivy. Je prokázáno, ţe zemina kopaná z více jak 125 cm hloubky bývá zpravidla sterilní. Léty prověřené léčebné účinky mají např. tzv. francouzský

zelený jíl nebo

německá léčivá zem Luvos Heilerde. Biochemické působení jílu v lidském organismu lze přirovnat k účinku v přípravcích tzv. ţivočišného uhlí(např. Carbosorb), avšak jeho účinek je aţ 12x větší. Obsahuje převáţně obtíţně vstřebatelné látky, toho se vyuţívá při detoxikaci lidského organismu. Je potvrzena funkce, díky níţ se vyvazují radioaktivní látky, které pronikly do zaţívacího traktu. Dokáţe odstranit alimentárně přijaté toxiny, lepek, odumřelé buňky (aktivace tvorby nových zdravých buněk) nebo neţádoucí mikroflóru (např. přemnoţení rodu candida). Dalším působení je biofyzikální, kdy na podkladě svého kladného náboje na 16

k sobě přitahuje vše záporně nabité (nesmí přijít do styku s kovovými předměty).

Uvádím dělení na základní čtyři nejpouţívanější druhy podle chemického sloţení a dalších charakteristik. Prvním je bentonit - hydratovaný křemičitan hlinitý proměnlivého sloţení, nejčastěji s převahou alkalických zemin. Původem z USA, výskyt také v České Středohoří nebo v Kremnickém pohoří na Slovensku. Jemný, bělavý prášek bez zápachu slabě zemité chuti. Ve vodě se prakticky nerozpouští. Od hlinek a kaolinu se liší roztaţností své krystalické mříţky, tzn. ţe bobtná a s vodou vytváří gel. Terapeuticky se uţívá při léčbě intoxikací, dietních chyb, střevních dyspepsiích s flatulencemi, po vystavení účinku radioaktivních látek nebo jako antidiarrhoikum a střevní adsorbens. Zakoupit v lékárně lze vodnou koloidní disperzi Magma bentoniti, tablety Kaopectate a suspenzi Smecta. Druhou je bílá hlinka (Bolus alba sterilisata, argilla, kaolin) - také hydratovaný křemičitan hlinitý s přimíšeninami prvků např. Li, Na, K, Ca. Dováţí se z Německa z loţisek v oblasti Míšně. Krémový prášek. Ve vodě se nerozpouští. Podle sloţení částic kaolinu a jejich povrchu se odvíjí adsorpční schopnosti. S vodou vytváří tvárlivou pastu. Terapeuticky se vnitřně uţívá při léčbě alimentárních intoxikací a střevních infekcích. Zevně pak k hojení kůţe formou zásypu, zábalu, obkladu nebo k výplachům. Prodává se i v drogeriích pod názvem Luvos Heilerde – léčivá hlína. Třetí je jíl, nezpevněná hornina, tvořena z více neţ poloviny jílovou frakcí nejjemnější zrnitost částic o velikosti pod 0,002 mm nebo jílovými minerály. Běţně obsahuje příměsi vápnité nebo písčité. Zvláště pak zelený francouzský jíl (Argiletz) – plně přírodní, bez konzervantů, sterilní. Obsahuje hlavně oxidy (polovinu tvoří oxid křemičitý, dále pak hlinitý, vápenatý, ţelezitý, hořečnatý a další) ve stopách pak měď, kobalt, lithium a molybden. Dováţí se z Francie. Léčivé jíly se těţí z větších hloubek, suší se na slunci a rozemílají na prášek. Za vlhka je plastická. Terapeuticky se uţívá napříč celým spektrem chorob a ve všech formách, zevně i vnitřně, podobně jako bentonit detoxikuje lidský organismus, hlavně v oblasti zaţívacího traktu a působí na odbourání následků postradiačních. K dostání ve specializovaných lékárnách. Čtvrtý a poslední je produkt uváděný pod německým názvem Schindele's Mineralien – mají ve sloţení oxid křemičitý 68 %, oxid hlinitý 12 %, oxid ţelezitý 8 %, oxid draselný 3 % a další oxidy. Dále řadu stopových prvků jako měď , kobalt, bór, chróm, nikl a zinek. Dováţí se z Rakouska. Jsou to jemně mleté minerály. Terapeuticky je uţití 17

široké, zevně i vnitřně – navíc se stopové prvky mohou v omezeně vstřebávat( asi 10%), detoxikuje lidský organismus, hlavně v oblasti zaţívacího traktu. K dostání ve specializovaných lékárnách. Formy uţívání lze rozdělit na vnitřní, kdy se uţívá např. lékárenská bílá hlinka v lékopisné kvalitě formou jílové vody. Je vhodné před vnitřním uţitím drţet alespoň osmidenní veganskou dietu, tzn. zcela bez ţivočišných bílkovin. Nebo vnější, kdy se aplikuje na kůţi ve formě např. zábalů a to studených i horkých v různě silné vrstvě. Léčba vnitřním uţíváním se pohybuje podle typu zdravotních problémů od jednoho aţ k šesti týdnům, někdy se vyuţívá intermitentního podávání s týdenní přestávkou. Zevně pak od několika minut po hodiny aţ po celodenní (nebo celonoční). Opakujeme někdy po hodině někdy denně a jindy do proschnutí a samoodpadnutí vyschlého jílu. Indikační okruhy pro léčbu lze stručně shrnout globálně na sniţování hyperefektivních funkčních procesů v organismu, zevními studenými obklady. Stimulace funkce orgánů naopak teplými zevními obklady, tedy i jako katalyzátor různých dějů v organismu. Lokální význam na kůţi je buď estetický, kdy se uţívá na kůţi zdravou, zde má pozitivní kosmetický efekt. Nebo při hojení ran všeho druhu, podlitin a otoků velmi urychluje proces hojení poškozené tkáně. Účinky na organismus jsou velmi specifické a závisejí na dávkování, délce uţívání, kombinaci s léčivými čajovými směsmi nebo včelími produkty. V souvislosti se zaměřením bakalářské práce jsem si dovolila vyselektovat některé druhy onemocnění, které se dají léčit tímto způsobem. Jsou to: akné, alergie, bílý výtok (fluor albus), bolesti hlavy, bronchitis, hemoroidy, keloidní jizvy, myom a jiné nezhoubné nádory, urologická onemocnění, varixy nebo ţenská sterilita.

Závěrem se lze dodat, ţe pouţití jílu je velmi komplexní a v kombinaci s jinými druhy alternativní léčby i velmi efektivní. Jeho velkou výhodou je i vyuţití při léčbě nespecifikovaných onemocnění organismu, kde nelze určit diagnózu nebo léčba jinými prostředky jiţ selhala. Traduje se rčení: „Kdyţ se nevíš rady, pouţívej jíl!“ (21)

18

1.2.2 Mineralterapie Je míněno léčení esenciálními minerálními a vitamínovými prvky ve výţivě. V dnešní současné společnosti je hojně zastoupeno uţíváním ve formě potravinových doplňků. Ale zapomíná se na kontinuální doplňování čerstvou a vyváţenou sezónní stravou bohatou právě na tyto látky, nejlépe regionální dostupnosti a bio kvalitě.

Podle biologické dostupnosti, tj. vstřebatelnosti v zaţívacím traktu (v tenkém střevě se vstřebávají výhradně ionty, poté se iont váţe v buněčných membránách na transportní protein – organickou sloţku) rozdělujeme minerály vázané anorganicky, minerály vázané organicky a koloidní minerály. Mezi minerály vázané anorganicky řadíme oxidy, sírany, uhličitany. Zdrojem se stává pitná voda, hlavně minerální. Pokud jsou ve vodě nerozpustné, je jejich biologická dostupnost minimální. Sloučeniny ve vodě rozpustné mají vyuţitelnost pro organismus kolem 10%. Tyto při nadměrném přísunu škodí starším jedincům, tělo je vyloučit neumí a vznikají depoty, například ve formě kaménků v močových cestách, kloubní problémy nebo sklerotizaci cév. Minerály vázané organicky jsou organicky vázané soli jako citráty, laktáty, maláty a organické estery kyselin, tzv. prostetické skupiny v bílkovinách. Dobrou biologickou dostupnost mají chelatované (chelátové) minerály, protoţe se v nich váţe kov buď přímo na nějakou aminokyselinu, bílkovinu nebo enzym. Vstřebatelnost takového přípravku je pak 35%. Méně vhodné aţ nevhodné jsou oxaláty nebo málo rozpustné fyláty. Koloidní minerály jsou disperzními roztoky, kdy molekuly prvku jsou rozptýleny ve vodě (pro srovnání, do jedné červené krvinky by se dalo vměstnat 520 těchto částic). V krvi tak udrţují bioelektrickou rovnováhu, mohou vznikat enzymy, pomáhají při syntéze DNA regulují hormonální činnost ţláz z vnitřní sekrecí. Biologická dostupnost je přes 90%. Čerstvá, hlavně zeleninová šťáva má podobné sloţení.

V současné době je na trhu celá škála potravinových doplňků od různých výrobců. Někdy proto dochází k naduţívání nebo nevhodným kombinacím při současném uţití více. doplňků a jejich neefektivním vyuţitím v organismu. Jindy nám pomáhají doplnit deficit získaný nevhodnou stravou a vzniklý stresem. (21) 19

Léčba zeminou patří k nejstarším pouţívaným metodám, které se lidstvo postupně naučilo ovládat. Různé vrstvy a druhy země tvoří absolutní základ léčebného arsenálu lidstva. K léčbě zemí patří také nejrůznější vyuţití minerálů. Léčbu zemí aplikovali v pozdějších etapách vývoje také starověcí lékaři, jako byl Hippokrates, Galénos, Avicenna nebo Paracelsus. V nedávné současnosti tuto metodu znovu oţivil farář Šebastián Kneipp a začíná stoupat na oblibě u široké veřejnosti.

1.3 Rity, pohanské Na tomto místě okrajově zmiňuji rituály konané za účelem uzdravení jedince, kdy šlo spíše o působení na poli psychickém. Nastiňuji počátky haptiky, tj. léčby doteky, z které vznikala postupně masáţ, tak jak ji známe dnes.

Pro paleolitické lovce byla jeskyně svatyní, různé rity spojené se zástupnými symboly (sošky - venuše, amulety, malby) byly na denním pořádku. Probíhaly za zvuků jednoduchých rytmických nástrojů a byly doprovázené zpěvy a tancem okolo nemocného. Tady se dají určit počátky haptiky, tj. léčby doteky. A z léčby dotekem postupně vznikala masáţ, kdy je končetinami prováděn tlak na části těla a většinou je přítomno na kůţi médium, (které podpoří výsledný účinek obsahem svých látek) aţ do dnešní podoby (klasické masáţe, thajské masáţe, Shiatsu, lymfatické, rehabilitační, Reflexní a dalších speciálních). Vykonával je vybraný jedinec s výsadním postavením v tehdejší hierarchii – šaman. Prognóza se zjišťovala věštbou. Choroby se odháněly zaříkáváním a působilo se na nemocného sugescí. Nebo také pomocí duchů, přírodních boţstev a jiných nadpřirozených bytostí, do jejichţ moci se vkládal osud a uzdravení nemocného. 20

Postupně se začínaly uplatňovat i léčby přírodními produkty.

Paleolitický lovec byl schopen rituálů konaných za účelem uzdravení jedince, výsledkem byla sugesce. Počátky léčby doteky, z které vznikla masáţ v dnešní podobě. Význam je ten, ţe se postupně u těchto ritů začala stále více vyuţívat i léčba pomocí přírodních látek, které přispívaly k uzdravení jedince. (3, 4)

1.4 Lunární cyklus Je cyklus zaloţený na oběhu Měsíce okolo planety Země, to působí změny v geomagnetickém poli Země. To odpradávna ovlivňovalo celý koloběh ţivota, nejváce se to týkalo plodnosti, proto byl Měsíc vzýván jako boţstvo. V kaţdé měsíční fázi naše tělo reaguje odlišně. Lidé pozorovali změny v přírodě a vedli časové záznamy o lunárním cyklu uţ v pozdním paleolitu. Pozorování lunárních fází a jejich následné vyuţití jejich potenciálu ve svůj prospěch má svůj význam a znovu se k němu v dnešní době navracíme.

Měsíc je druţice Země, toto nebeské těleso by mělo být staré jako Země sama, od které se měl oddělit po mohutném nárazu. Je od Země vzdálen 384.000 km. Měsíc Země je nebeské těleso, které má průměr 3.500 km (vzdálenost mezi Moskvou a Madridem). Tato druţice oběhne Zemi přibliţně za 28 dní a při tom odráţí světlo Slunce. Sám se otáčí kolem své vlastní osy, proto vidíme stále tutéţ stranu. Odstředivá síla Měsíce je způsobená jeho rychlostí 3.683 km za hodinu a udrţuje ho tak na oběţné dráze. Měsíc svou přitaţlivou silou způsobuje příliv a odliv moří a oceánů, který kulminuje při úplňku a novu. Člověk je tvořen ze 70 % vodou, proto i naše tělo reaguje na tyto geofyzikální síly.

21

Dělení lunární cyklu je na čtyři fáze podle postavení Měsíce k Zemí a Slunci a jeho viditelnosti ze Země. Nov je počátkem nového měsíčního cyklu, v této fázi měsíc na obloze nemůţeme spatřit, protoţe strana, která je osvětlena Sluncem je od nás odvrácena. Na dva aţ tři dny je Měsíc přesně uprostřed mezi Zemí a Sluncem. Tělo dobře snáší půst. Máme plno energie. Fáze dorůstajícího Měsíce se nám na obloze jeví jako srpek vypouklý vpravo, jeţ postupně přibývá (připomíná tvar písmena D). Fáze, kdy tělo nejvíce přijímá stravu a ukládá ji ve formě tuku. Léky v této době uţívané mají větší účinek. I kůţe má nyní větší schopnost vstřebávat účinné látky. V momentu, kdy Měsíc urazí polovinu své dráhy kolem Země hovoříme o úplňku. Jeho celá strana je osvětlena Sluncem a přikloněna k Zemi. Vidíme jej celý a kulatý. Toto období má negativní vliv na psychiku citlivých jedinců. Rány více krvácejí, proto se nedoporučují chirurgické zákroky. Rodí se častěji děti. Délka těhotenství se uvádí také jako deset lunárních měsíců. A velkému procentu ţen neovlivněných hormonální antikoncepcí začíná menstruační krvácení. Menstruační cyklus se délkou shoduje s cyklem měsíčním. V poslední fázi

Měsíc opět ubývá, tzv. couvá aţ na srpek vypouklý vlevo

(připomíná tvar písmena C). Tělo startuje svoji detoxifikaci. Korekce hmotnosti je v tomto období rychlejší. V kaţdé měsíční fázi naše tělo reaguje odlišně. (18)

Ukazuje se, ţe tehdejší psycho-metální činnost byla mnohem komplexnější. Byla dokázána existence symbolického systému časových záznamů v pozdním paleolitu, zaloţeného na pozorování lunárních fází. To ovlivňovalo celý koloběh ţivota, např. plodnost a to nejen u lidí. Měsíc byl také vzýván jako boţstvo. (5)

Kapitola s názvem Pravěk se zabývá popisem léčebných technik, které lidstvo začalo praktikovat mezi první mi. Pokusy ovlivnit nemocné tělo ve smyslu pozitivním a navrácení ke zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky. Také se postupně začali vyčleňovat jedinci určení k těmto speciálním činnostem. Tyto léčebné techniky se transformovaly aţ do dnešních dnů, proto je uvádím v současném pojetí. 22

V této kapitole je uvedena aquaterapie a její široké léčebné vyuţití vody ve všech jejích formách a skupenství. Kapitola o léčbě vodou je rozšířena ještě i o další metody současného léčebného vyuţití vody. Dále terraterapie, tj. léčba zeminou je zaměřena na současné léčebné vyuţití léčivé hlíny, jejích druhů a léčení esenciálními minerálními a vitamínovými prvky ve výţivě s popisem jejich biologické dostupnosti. Následují rity, pohanské, tady se velmi krátce zmiňuji o tom, ţe většinou tuto činnost vykonával šaman a choroby se odháněly zaříkáváním a působilo se na nemocného sugescí. A také nastiňuji počátky haptiky, tj. léčby doteky, z které vznikala postupně masáţ, tak jak ji známe dnes. Poté je základní popis Měsíce a vliv lunárního cyklu na lidské tělo v kaţdé z jeho čtyř fázi, připomenuto je, ţe byl vzýván jako boţstvo. Závěrem ke kapitole s názvem Pravěk lze dodat, ţe by sem příslušely zařadit i počátky jiných léčebných léčebných technik, ale problematika je tak široká, ţe bylo nutno vyselektovat jen ty metody, které se spíše začaly uplatňovat a praktikovat mezi prvními. Pokusy pozitivně ovlivnit nemocné tělo a navrátit jej ke zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky, ty se postupem času zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, které se různě prolínají a ke kterým se vracím v dalších kapitolách.

23

2 OD STAROVĚKU PO STŘEDOVĚK QUEM MEDICAMENTA NON SANAT, NATURA SANAT Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda. Parafráze Hippokratova aforismu (2)

Kapitola popisuje východní nauky a dílo Hippokratovo. Uvádím

zde krátký výčet tradiční čínské medicíny, vycházející z tradičního

čínského léčitelství. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i ţivočišnými přípravky a zásahy na aktivních bodech. Dále

se věnuji významnému starořeckého lékaři

Hippokratovi, který na nemocného nahlížel komplexně. Na počátku kapitoly je uveden latinský citát: „Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda.“. Coţ je parafráze Hippokratova aforismu. V tehdejších dobách se o léčbu v pravém slova smyslu téměř nejednalo. Dále velmi stručně popisuji v kapitole o východních naukách, charakteristiku Budhismu, Hinduismu, Zenu, Konfucianismu a Taoismu. Blíţeji se zabývám další metodou současného léčebného vyuţití východních nauk. A to typologií ţen Sedm Tibeťanek, která je zaloţena na prastarém učení o harmonii energií. Poznat tělo a mysl a navrátit je ke zdraví a harmonii, to mají všichni společné.

2.1 Tradiční čínská medicína Tradiční čínská medicína je označení pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Mezi metody léčby patří akupresura, akupunktura, masáţe, změna stravy a ţivotního stylu, podávání bylin (fytoterapie). Na rozdíl od západní medicíny vnímá lidské tělo jako vysoce provázaný celek, v němţ stav jednoho orgánu ovlivňuje jiný.

Základními pojmy tohoto pohledu na tělo jsou energie čchi, principy Jin a Jang a učení o pěti prvcích, které nalézáme v čínské filosofii i v jiných tradičních čínských oborech. 24

Specializované disciplíny z pohledu tradiční čínské medicíny jsou : - učení o vnitřních orgánech (cang-siang süe-šuo) - učení o čchi, krvi a tělních tekutinách (čchi-süe ťin-jie süe-šuo) - učení o síti drah (ťing-luo süe-šuo) - učení o příčinách vzniku onemocnění (ping-jin süe-šuo) - učení o mechanismu nemocí (ping-ťi süe-šuo) - metody vyšetřování (čen-fa) - rozlišovací diagnostika (pien-čeng) - prevence a zásady léčby (jü-fang č'-ce)

Principy čínské medicíny vycházejí z filozofie taoismu, konfucianismu, později i buddhismu. Podstatou světa má být všudypřítomná a vše řídící síla čchi (Qui, Qi, Ki), která prostupuje i lidské tělo a proudí v dráhách, tzv. Meridiánech. Proudění čchi a tedy lidské tělo lze ovlivnit a léčit různými způsoby. Spojení se zevním světem zprostředkují tzv. aktivní body leţící na meridiánech i mimo ně. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i ţivočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo poţehování, tzv. moxa. Důleţitá je i správná ţivotospráva, ke které kromě doporučení správné výţivy patří i meditace a tělesná cvičení v různých formách, tzv. čchi-kung, tai-či nebo masáţe tuina. Diagnostika spočívá ve anamnéze, vyšetření jazyka a pulsu. (7)

2.2 Hippokratés Význam starořeckého lékaře Hippokrata byl veliký. Zasáhl do mnoha odvětví budoucí medicíny. Na nemocného nahlíţel komplexně. V centru jeho pozornosti byl pacient, nikoli nemoc a vycházel spíše z pozorováni a zkušeností. 25

7 6

Všechny své znalosti sepsal a vyučoval je. Měl mnoho následovníků po celá staletí.

Narodil na ostrově Kós , zakladatel moderní medicíny, který se snažil erudovaně léčit v období, kdy se původ nemoci přisuzoval zlým duchům

a čarám. ( * 460 př. n. 1. - †377 př. n. 1.) Autor tzv.

Hippokratovy přísahy lékařů. ( Příloha č. 1 – Hippokratés z Kósu - )

Jeho stěţejní dílo, co dnes známe jako Corpus Hippocraticum, bylo nashromáţděno převáţně někdy kolem roku 250 př. n. 1. v slavné knihovně v Alexandrii, obsahuje šedesát či sedmdesát svazků a je značně různorodým dílem. Některé jeho součásti, jako např. O umění, jsou zaměřeny ryze filozoficky, jiné jsou vzdělávací a konečné další, jako třeba O epidemiích, připomínají soubor kasuistik. Všechny je spojuje přesvědčení, ţe i zdraví a nemoci lze, stejně jako vše ostatní, vysvětlit racionálně na základě přirozených příčin, bez závislosti na silách nadpřirozených. Člověka a fungováni jeho těla i duše ovládají stejné fyzikální zákony jako celý vesmír, a chce-li jim tedy medicína porozumět, musí na základě empirického a racionálního přístupu studovat jejich chováni v rámci přirozeného prostředí. Právě svým důrazem na racionální přístupy místo na nadpřirozené síly se hippokratovská medicína nejvíce lišila od ostatních lékařských teorií. Kromě toho pro ni bylo příznačné i to, ţe v centru její pozornosti byl pacient, nikoli nemoc, a ţe vycházela spíše z pozorováni a zkušenosti. Převládajícím terapeutickým přístupem v době Hippokratově byla expektace – pozorováni. Lékaři při něm pozorovali své pacienty hovořili s nimi a získávali jejich, důvěru při častých navštěvoval a snaţil se identifikovat soubory příznaků a frekvenci jejich výskytu a přitom podávali pomocnou ruku léčivé moci přírody. Hippokratovo léčitelské umění bylo orientováno na pacienta a snaţilo se spíše zbavit jej jeho nemoci, neţ pochopit nemoc jako jednotku. Nicméně i na základě pouhého pozorováni se dařilo odlišit určité typy chorobných stavů a jejich průběhu. Hippokratovští lékaři postulovali celou řadu vztahů mezi jednotlivými tělesnými šťávami a ročními obdobími. Představovali si, ţe kaţdé části roku dominuje jedna z 26

tělesných tekutin. V zimě stoupá mnoţství hlenu, neboť je chladno a vlhko (tedy alespoň v zimě, jakou se vyznačuje počasí v oblastech kolem Středozemního moře) a v návaznosti na to se zvyšuje i výskyt nachlazeni, bronchitid a pneumonií. Kdyţ pak přijde jaro. začíná hrát dominantní roli krev, a ve zvýšené míře se proto objevuji choroby související s jejím nadbytkem, včetně jarních epidemii horečnatých onemocnění, úplavice a krvácení z nosu. Letní počasí je teplejší a sušší, a tak se ke slovu dostává ţlutá (horká a suchá) ţluč a současně i sní související nemoci, především těţká horečnatá onemocnění v čele s letně podzimní tropickou malárií. Kdyţ se pak na konci léta ochladí, horečnatá onemocnění sice jiţ nevznikají, ale u mnoha předtím postiţených se dostavuji důsledky opakovaných horečnatých záchvatů; na jejich kůţi se objeví špinavé ţlutavý odstín a jejich slezina se zvětšuje. Skutečnost, ţe s podzimními měsíci výskyt horečnatých onemocnění klesá, byla vysvětlována sníţením mnoţství ţluté ţluče, a naopak zvýšením objemu ţluče černé. Nejproblematičtější tělesné šťávě, černé ţluči, dávaly smysl právě příznaky malarické horečky. Hippokratés se specializoval především na léčebné zásahy u lůţka nemocného a kladl důraz na vztah mezi lékařem a pacientem. zaloţený na vzájemné důvěře a důkladné anamnéze. K umění diagnózy patřilo stanoveni profilu pacientova ţivotního stylu, bydlení, pracovních aktivit i stravovacích návyků. K tomu slouţilo jednak kladeni specifických otázek, jednak vyšetřeni pomocí trénovaných smyslů. Dále se pak věnoval proţívání emocí a nemocí spojené s charakterem člověka, které pak zaznamenal ve spise Teze o naturelu. Nicméně i ve vztahu k farmakoterapii byla patrná určitá obezřetnost. Důleţitá byla pro něj profylaxe, tj. předcházení příčinám onemocnění. Hippokratés v léčbě jednoznačně preferoval změny stravovacích návyků. Správná strava byla podle něj základem zdraví, a nejlepším lékařem proto byl dobrý kuchař. Ţivotospráva, to ovšem nebylo jen jídlo a piti pod klíčový pojem léčitelského umění diatetica se tehdy zahrnoval celý ţivotní styl. Starověcí autoři spojovali léčbu se sportovním tréninkem a vyváţeným způsobem ţivota, jak ho prosazovali filozofové. Spis O ţivotosprávě doporučuje nejen tělesná cvičeni, která v kultuře svobodných občanů Řecka zaujímala velmi důleţité postaveni, ale také sex, koupele a spánek. Hippokratés se doţil vysokého věku a vychoval mnoho následovníků, kterým zanechal svoje vědomosti zapsány ve svých spisech, které se opisovaly aţ do středověku. (6, 15) 27

V této kapitole byly zmiňuji význam starořeckého lékaře Hippokrata, který zasáhl do mnoha odvětví medicíny a měl mnoho následovníků po celá staletí. Zanechal spisy, ve kterých popsal všechny své znalosti, které také vyučoval. Na nemocného nahlíţel komplexně. V centru jeho pozornosti byl pacient, nikoli nemoc a vycházel spíše z pozorováni a zkušeností. Důraz kladl na životosprávu a doporučoval nejen tělesná cvičeni. Věnoval prožívání emocí a nemocí spojené s charakterem člověka. Hippokratovští lékaři pozorovali své pacienty hovořili s nimi a získávali jejich

důvěru při

častých návštěvách a také se snažili

identifikovat soubory příznaků a frekvenci jejich výskytu, snažili se přitom zachytit celou řadu vztahů mezi jednotlivými tělesnými šťávami a ročními obdobími, a přitom jim podávali pomocnou ruku léčivé moci přírody.

2.3 Východní nauky Východní učení věří v reinkarnaci pro napravení hříchů z minulých ţivotů. Popisuji v krátkosti na tomto místě Budhismus, Hinduismus, Zen, Konfucianismus a Taoismus. Na konci blíţeji rozvádím systém tibetské typologie pro ţeny Sedm tibeťanek.

Budhismus vystihuje formulace, ţe utrpení člověka spočívá v ţádosti, která nás poutá ke smyslovému světu a zaplétá do věčně trýznivého koloběhu ţivota a smrti. (1) Hinduismus preferuje askezi jako únik před trýznivou skutečností a stupňovitou cestu k ní skrze tajné zasvěcování jen pro vyvolené. (1) Patří sem i jóga. (13) Zen nepředstavuje ţádné výlučné zasvěcování. Cílem zenového snaţení je stav podobný nirváně. Ten je dosaţitelný skrze běţné ţití. (1) Konfucianismus ztělesňuje rovnocenný zájem o přírodu i člověka, myšlení a jednání, cit pro harmonii a vůli po čisté mravnosti. (1) Taoismus je učení o tao. Tao není moţno pojmově uchopit, bývá ztotoţňováno s cestou. Porozumění tao vede k dodrţování řádu a míry. (1) 28

Východní učení věří v reinkarnaci. Popisovala jsem Budhismus, Hinduismus, Zen, Konfucianismus a Taoismus.

2.3.1 Sedm Tibeťanek Sedm Tibeťanek zpřístupnila západnímu světu Gerti Samelová. Jejím učitelem byl tibetský lékař a farmakolog dr. Namgyal Quasar, který ţenskou typologii rozpracoval jako přední pracovník Ústavy pro výzkum tibetské medicíny v Dharamsale, jehoţ zaloţení inicioval současný dalajlama. Její konstituční typologie ţen je zaloţená na prastarém učení o harmonii energií. A utorka rozebírá charakteristiky jednotlivých osobností, uvádí vhodná cvičení, propojuje jin a jang. Pokud bychom chtěli tibetskou zdravovědu vystihnout, řekli bychom, ţe kameny byly poloţeny před 1.300 lety. A vychází ze staroindické védské medicíny, přijala prvky čínské medicíny a je prostoupena buddhistickým duchem Tibetská medicína pracuje se třemi principy, jimiţ jsou tři energie: vítr (LUNG), ţluč (TrIPA) a hlen (BEKAN). Tyto energie najdeme všude, jsou základem tibetské konstituční nauky. LUNG je z těchto tří energií nejdůleţitější a nejvýraznější. Je to ţivotní energie, řídící středisko všech duševních a tělesných aktivit. Koordinuje například dýchání, srdeční tep, střeva, vědomí a nevědomí, a také všechny psychosomatické stavy. TrIPA je ohnivý princip. Všechno, co ke svému fungování potřebuje teplo a horko, spadá pod tuto energii. Patří sem například trávení, látková přeměna, je původcem hladu a ţízně, způsobuje změny nálad – zkrátka ovlivňuje, zda jsi v pohodě, anebo jsi podráţděná. BEKAN symbolizuje tekutinu, stabilitu, váhu. Všechny vlhké elementy těla závisí na této energii. Přináleţí jí také pevnost a stabilita těla a ducha, je strůjcem tělesného i duševního klidu. Podle těchto tří energií se pak dělí typologie osobnosti. Pokud jsi ovládaná jednou energií, patříš k jednomu ze základních typů – LUNG, TrIPA, anebo BEKAN. Jestliţe jsou dvě energie silnější a jedna slabší, patříš k jednomu ze smíšených typů (k nim patří většina 29

lidí): LUNG-TrIPA, TrIPA-BEKAN, LUNG-BEKAN. Rovnováha všech tří pak znamená, ţe jsi harmonická osobnost. Typologie povah podle Tibeťanů se dá zjistit snadno, v knize Sedm Tibeťanek zpřístupnila Gerti Samelová 100 otázek, ve kterých odpovídáš na symptomy, zaškrtáváš, co na tebe sedí nejvíce. Musíš odpovědět na všechny otázky, aby testování bylo správné (týká se tvého zdravotního stavu i tvé osobnosti). První typ osobnosti je víla. U ní převládá první z energií, energie LUNG. Jejími silnými stránkami jsou flexibilita, spontánnost, intuice, rychlý a brilantní duch. Měla by se pokusit svůj ţivot strukturovat. Musí se upevnit v pravidelnosti, klidu a stabilitě. Víla je pravděpodobně velmi inteligentní, má dar skvěle chápat a stejně dobře reagovat, má ale slabé nervy – problémy jí snadno přerostou přes hlavu, takţe znervózní a bývá podráţděná, nechává se snadno vyvést z rovnováhy. V učení ráda zapojuje pochopení, přemýšlení, fantazii, nesnáší tupé biflování. Tito lidé bývají umělci, estéti, tvořivci. Mívají hrůzu z konvencí, upjatých pravidel, překonaných tradic, malichernosti a zásad. Víly musí si svůj ţivot uspořádat, radost jí udělají maličkosti (duchaplné rozhovory, láskyplná atmosféra, pěkné počasí, teplo, čas na sebe, relaxace). U královny převládá energie TrIPA. Je odváţná, schopná prosadit se, sebevědomá, inteligentní, touţí po moci, má vůli. Musí se naučit ovládat se, mírnit se a projevovat více soucitu. Je dominantní, vtipná, pohotová, plná strhujícího šarmu, mívá nakaţlivě dobrou náladu. Umí si utřídit myšlenky a ţebříček hodnot, je jednoznačná, ráda rozhoduje. Je charismatická, dokáţe snadno zaujmout, fascinovat, přesvědčit. Je pro ni ale těţké se přizpůsobit. Je jedno, co bude dělat, můţe být bojovnice za práva zvířat, matka pěti dětí a podobně. Je rozená bojovnice a má jediný cíl, vyhrát. Rada pro královny: Musí se naučit uvolněnosti a vnitřnímu vhledu, přemoci své ego. Můţe chodit na nějaké meditační cvičení (jóga, pilates), zkusit si adrenalin a dobrodruţství. Mírná je typ osobnosti, u které převládá energie BEKAN. Je klidná a stabilní, jen moc nevnímá podněty a impulsy přicházející zvenku. Jejím ţivotním heslem je vše v klidu. Je přátelská, snaţí se se všemi dobře vyjít, je ohleduplná, tolerantní, je příklad pravé kamarádky, která je tady vţdy pro tebe. Lidé se jí svěřují, věří, ţe v ní najdou oporu. Má nervy ze ţeleza, je chladná, solidní, kdyţ něco slíbí, splní to děj se co děj. Je praktická a sečtělá. Mírné by se měly vrhnout do ţivota, prohlubovat své zájmy, měla by se angaţovat, být více pozorné, opustit všechno, co jí znesnadňuje ţivot a hlavně, neměly by ţít ve stereotypu. 30

Impulsivní, teď se dostáváme ke smíšeným typům. Prvním je typ impulsivní, jeţ se skládá z energií TrIP a LUNG. Jsou to svéhlavé, dynamické a tvořivé osobnosti. Ke štěstí jim ale chybí prvek, který je postaví oběma nohama na zem. Musí najít stabilitu, zklidnit se. Výraznou předností této osobnosti je obrovská kreativita a silná vůle, jeţ jsou doprovázeny odhodláním a rozhodností. Tito lidé bývají umělecky nadaní. Často mají tendence druhým něco předat – berou to jako poselství, ideál, za který bojují. Působí jako citlivé osoby (jsou jimi), ale stejně je na nich něco provokujícího. Jsou hrdí na vlastní individualitu, mají chuť prolomit konvence. Do všeho se hrnou na 100 %, ovšem dokáţí i zapochybovat (já to nezvládnu). Rada pro impulsivní: Musí se naučit zvládat stres. Naučit se sdílet. Relaxovat. Vyhýbat se aktivitám, kde se nachází agresivita a násilí (přivodí jim špatné sny a neklidný spánek). Zamyšlená je smíšený typ LUNG a BEKAN. Jsou to tišší lidé, klidní, nedávající najevo své vnitřní pocity, proto se musí naučit být odváţnější a dynamičtější. Jsou vlídní, přátelští, zamýšlí se nad ţivotem a jeho váţnými stránkami. Mají rádi vše klasické. Působí jako silné osobnosti, ve skutečnosti však jsou citliví a zranitelní. Kladou důraz na upřímnost, všechno musí být vyjasněné. Rada pro zamyšlené: Měly by vystoupit z izolace. Mluvit s okolím o svých pocitech. Nestát na okraji party, ale zapojit se do dění, nebýt samy. A neměly by se přetvařovat a jednak s lidmi na rovinu. Třetím, smíšeným typem je suverénní, kombinace TrIPA a BEKAN. Je to silná osobnost, suverénní, přizpůsobivá, díky čemuţ vítězí na všech frontách. Takoví lidé jsou přirozenou autoritou, k dokonalosti jim ovšem chybí ohleduplnost a respekt k druhým. Z Tibeťanek je tento typ nejúspěšnější. Překonává s lehkostí ţivotní nástrahy. Je tvrdohlavá a bojuje za svá přesvědčení a ideály. Co chce, to dostane. Suverénní musí pracovat na svém egu, respektovat slabší, radovat se z maličkostí. Dovolit chaosu, aby přišel. Poslední, nejharmoničtější osobností z celé „party“ je šťastná. Všechno je v harmonii, má předpoklady k tomu vést šťastný a spokojený ţivot. Musí však rozvinout své schopnosti, uplatnit své vlohy. Je přirozená a všechny si získá. Je vyrovnaná, kreativní, bystrá a pohotová, sebevědomá a odolná. Není ničím nápadná, ani protivná, budí respekt a důvěru.

Pro tibetskou typologii ţeny nepotřebujete hlubší znalosti orientální medicíny. Ţenská typologie je zaloţená na prastarém učení o harmonii energií uchovávaném po 31

tisíciletí v tibetských klášterech. Přesto se podle ní dá vyuţít v zaměstnání, pro láskyplný partnerský vztah a pro zdraví. Autorka

Gerti Samelová v knize Sedm tibeťanek rozebírá charakteristiky

jednotlivých osobností, uvádí vhodná tělesná a meditační cvičení, alternativní léčebné postupy a také základní rady pro kaţdý typ. Zajímavým prvkem je propojení principu jang a jin s odpovídajícím tibetským pojetím.

V kapitole s názvem Od starověku po středověk je popis východních nauk a díla Hippokratova. Poznat tělo a mysl a navrátit je ke zdraví a harmonii, s tím se ztotoţňují všichni, postupně se vyčlenila učení. z nichţ jedno, typologie ţen Sedm Tibeťanek, tady popisuji. V této kapitole je uveden krátký výčet tradiční čínské medicíny a její široké léčebné vyuţití pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i ţivočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo poţehování, tzv. moxa. Dále

se věnuji významnému starořeckého lékaře

Hippokrata, který zasáhl do mnoha odvětví budoucí medicíny. Na nemocného nahlíţel komplexně. Své znalosti sepsal a vyučoval je.

Následuje

kapitola

o

východních

naukách, kde je velmi stručně nastíněna charakteristika Budhismu, Hinduismu, Zenu, Konfucianismu a Taoismu.. A je rozšířena ještě i o další metodu současného léčebného vyuţití východních nauk. A to typologie ţen Sedm Tibeťanek, která je zaloţená na prastarém učení o harmonii energií. Tibetská medicína pracuje se třemi principy, jimiţ jsou tři energie: vítr (LUNG), ţluč (TrIPA) a hlen (BEKAN). (16) Závěrem ke kapitole s názvem kapitole s názvem Od starověku po středověk lze poznamenat, ţe ji spojuje touha po harmonii lidského těla a to jak psychická, tak fyzická. Pokusy pozitivně ovlivnit nemocné tělo a navrátit mu harmonii měly různé podoby, postupem času se zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, např. kostituční typologie ţen Sedm Tibeťanek o kterou tady popisuji.

32

3

NOVOVĚK SIMILIA SIMILIBUS CURANTUR Podobné se léčí podobným. (2)

Kapitola s názvem Novověk je svým obsahem velmi různorodá. V této kapitole je uvedeno dílo Jana Ámose Komenského Informatorium školy mateřské, které je nadčasové. Dále následuje homeopatie,

jejímţ otcem byl Samuel

Hahnemann. Na začátku kapitoly je uveden latinský citát: „Podobné se léčí podobným.“ Coţ je právě jedna za zásad homeopatie.

Následují lidové kořenářství, bylinkářství,

vrámci kterého jsem umístila apiterapii, tj. léčbu produkty ze včel a aromaterapii, která léčí pomocí éterických olejů. I nadále se snahy ovlivnit nemocného jedince různě prolínají a vyvíjejí.

3.1 Jan Ámos Komenský Jana Ámose Komenského jsem sem zařadila právě pro jeho dílo Informatorium školy mateřské, které je nadčasové. Shrnul v něm hlavní zásady v ucelené výchově a péči o děti v předškolním věku, také tu věnoval pozornost i gravidním ţenám a sepsal pro ně a jejich okolí návod, jak se chovat v těhotenství.

Významný český spisovatel, humanista, filozof, teolog a zakladatel moderní pedagogiky. Poslední biskup Jednoty bratrské a politický mluvčí české protikatolické emigrace. Je nazýván učitelem národů. ( *28.03.1592 - †15.11.1670) Psal filosoficko - náboţenská díla (Labyrint světa a ráj srdce, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské), pansofická díla (Všeobecná pravda o nápravě věcí lidských), pedagogická díla (Svět v obrazech - Orbis pictus, Škola hrou - Schola ludus) a díla, která měla podpořit rozvoj českého jazyka (O poezii české). V díle Informatorium školy mateřské z roku 1632 J. A. Komenský shrnul hlavní zásady v ucelené výchově a péči o děti v předškolním věku, také tu věnoval pozornost i gravidním ţenám a sepsal pro ně a jejich okolí návod, jak se chovat v těhotenství, aby vyvíjející se plod měl optimální podmínky k růstu. A to hned v několika bodech. V té době 33

byl uţ poněkolikáté otcem, proto jeho poznatky pramení z pozorování a praxe, proto jsou tak nadčasové. Předkládám rady, týkající se těhotenství a první péče o novorozence, které jsou zpracovány do několika málo bodů, přesto jsou všeobsaţné. J. A. Komenský svá doporučení začíná vhodnou kvalitní stravou. Varuje těhotné ţeny před tzv, obţerstvím, opilstvím, na straně druhé postům. V bodě druhém nabádá proti nachlazením, pádům, šněrování postavy a pouštěním ţilou se vyhnout mají, pro poškození plodu nebo jeho potracení . Třetí bod se věnuje negativní mysli v těhotenství, vyvarování se velkým emocím, hněvu , leknutí, těţké obavy a zármutek nebyly. Ve čtvrtém bodě nabádá k fyzické aktivitě po čas těhotenství. Dále se pak zmiňuje o čase po porodu, kdy doporučuje novorozence zabalit do měkkého a uloţit do teplého, být v přímém kontaktu s matkou a sát její mateřské mléko jako nejvhodnější zdroj potravy. To vše J. A. Komenský radil s ohledem na zdravý vývoj plodu v matčině lůně a jeho vitalitu po narození.

Dílo Informatorium školy mateřské je nadčasové svými myšlenkami a tyto jsou dnešní vědou i ověřené a potvrzené. Proto se v dnešní praxi se uţívají. (6, 10, 24) Všechny tyto rady naplňují koncept celostního přístupu v péči o gravidní ţenu, postupně se však od nich odvracelo. V současné době je situace na tomto poli znovu otevřená. A tak se k nim můţeme, právem, znovu navracet s velkým úspěchem. (Příloha č. 2 – portrét Jana Ámose Komenského)

Tento učenec a pedagog svým dílem hluboce zasáhl do vývoje pedagogiky. Svými názory a postoji předběhl dobu hned o několik století. Dílo Jana Ámose Komenského Informatorium školy mateřské je nadčasové. Shrnul v něm hlavní zásady v ucelené výchově a péči o děti v předškolním věku, také se tu věnoval i gravidním ţenám a sepsal pro ně návod, jak se chovat v těhotenství. 34

3.2 Homeopatie Významnou inspirující a průkopnickou disciplínou se stala homeopatie, jejímţ otcem byl Samuel Hahnemann (1755-1833). První pravidlo homeopatie je, ţe podobné se léčí podobným - Similia similibus curantur. Toto pravidlo Hahnemann popsal ve svém Spise o čistých léčivých látkách a v Příručce racionální terapie. Tato metoda hraje velmi významnou roli i v dnešním přístupu k léčbě nemocí v celostním pojetí a začíná ji praktikovat i odborná lékařská veřejnost ve svých soukromých praxích.

Hahnemann získal své lékařské vzdělání na univerzitách v Lipsku. Vídni a Erlangenu, kde také v roce 1779 promoval. Jeho způsob myšleni výrazně ovlivnila osvícenská víra v moc přírody. Na základě svých raných lékařských zkušeností, získaných při provozováni praxe v několika malých saských městečkách, si vypěstoval hrůzu z lékařských přehmatů a omylů. Své obavy z toxických účinků léků ostatně vyjádřil ve svém díle Uber die Arsenikvergiftung: ihre Hilfe und gerichtliche Ausmittelung (O otravě arzénem - jeho léčba a forenzní detekce) z roku 1786. (Příloha č. 3 Samuel Hahnemann - portrét) První pravidlo homeopatie je

Podobné se léčí podobným.

Toto pravidlo

Hahnemann postupně vypracovával mezi léty 1811 - 1821 v díle Spis o čistých léčivých látkách. Hahnemann putoval z jednoho města do druhého a publikoval spisy jako např. Freund der Gesundheit (Přítel zdraví, 1792-1795), prosazoval svou myšlenku, ţe klič ke zdraví nespočívá v nákladné a současně nebezpečné polypragmazii prosazované lékárníky, nýbrţ spíše ve vyuţíváni přirozených hojivých sil přírody, především čerstvého vzduchu a pohybu. Postupně pak Hahnemann začal formulovat i základní principy své vlastni léčebné metody - homeopatie. Ty načrtl ve svém díle Organon der rationellen Heilkunde (Příručka racionální terapie) z roku 1810. 35

Podle Hahnemanna existují tři základní moţné přístupy k léčbě a to je prevence. Alopatická léčba za pomoci protikladů, která je charakteristická pro ortodoxní medicínu a která je přinejlepším pouze paliativní, ale přinejhorším můţe být dokonce škodlivá A konečně metoda homeopatická. Hahnemann vycházel za prvé ze všeobecně známého faktu, ţe jedna nemoc můţe vyvolat, ale i zmírnit, nemoc jinou. Jeho druhým východiskem se stal poznatek, ţe vyšší dávka chininu uţívaného k léčbě malárie vyvolává podobné příznaky, tedy horečnaté stavy, jako choroba samotná. Na základě toho dospěl k závěru, ţe k léčbě konkrétní choroby je třeba volit takový lék,který u zdravého člověka vyvolá stejné příznaky jaké má choroba sama.

První pravidlo homeopatie tedy znělo: Similia similibus curantur. Odpovídalo to běţné zkušenosti, ţe na popáleniny je vhodné přikládat teplé obklady nebo ţe očkováni kravskými neštovicemi chrání proti neštovicím pravým. Na první homeopatické pravidlo navazovalo i pravidlo druhé - pravidlo léčby přírodními látkami v minimálních (infinitezimálních) koncentracích, které se získávají opakovanými ředěním výchozí látky a tedy její dynamizací, čím menši je výsledná dávka, tím je lék účinnější. Tento zjevný paradox vyplývá z Hahnemannovy celoţivotní posedlosti zjišťovat přesné účinky léků u konkrétních pacientů a dbát na čistotu podávaných léků i z jeho odporu vůči arbitrálně určené a destruktivní praxi akademické medicíny. Hahnemann tvrdil, ţe v době nemoci je lidský organismus velmi citlivý, takţe malá mnoţství čistých, přírodních účinných látek mu pomohou mnohem více neţ velké dávky znečištěných látek chemických. (15)

Homeopatické kongresy začaly být organizovány jiţ na konci 19. století, zatímco mnohá jiná hnuti vznikala a opět zanikala, homeopatie přetrvává dodnes. V mnoha zemích se jí dokonce podařilo dosáhnout oficiálního uznáni. Tak např. ve Velké Británii to byly právě homeopaticky zaměřené nemocnice, které byly jako jediné alternativní instituce v roce 1948 začleněny do národního zdravotního systému (National Health Service). Zdá se, ţe její dlouhodobá popularita vyrůstá především z jejího důrazu na uţíváni tzv. čistých přírodních látek, jakoţ i z jejího tvrzení. ţe organismu je vrozena schopnost léčit sebe sama.

36

Významnou disciplínou se stala homeopatie, jejímţ průkopníkem byl Samuel Hahnemann. Toto pravidlo Hahnemann popsal ve svých dílech, Spise o čistých léčivých látkách a v Příručce racionální terapie její pravidla, ţe podobné se léčí podobným je první. Na první homeopatické pravidlo navazovalo i pravidlo druhé, léčby přírodními látkami v minimálních koncentracích. Metoda homeopatie je rozšířena po celém světě a hraje velmi významnou roli v dnešnímu přístupu k léčbě nemocí v celostním pojetí. Homeopatické preparáty od zahraničních firem jsou běţně k dostání v lékárnách a praktikuje ji i část lékařské veřejnosti.

3.3 Fytoterapie Lidové kořenářství, bylinkářství poloţilo základy moderní fytoterapie, ale také pomohlo vývoji farmakologie. Léčí pomocí přírodních produktů, zejména rostlin, zpracovaných do různých forem a dle obtíţí se pak zvolí vhodný typ, délka léčby a dávkování. Byly to většinou ţeny, které se věnovaly sběru bylin, jejich sušení a zpracování. Tato léčba má dlouhou tradici a v dnešní moderní době přechází postupně do formy uţívání přírodní potravních doplňků, ale samozřejmostí je široká nabídka všech druhů, jako jsou např. čaje, masti, tinktůry apod. Fytoterapie je v obecném povědomí dobře známa, proto jsem se zaměřila na popis apiterapie, protoţe léčba produkty včel má u nás velkou tradici. V posledních letech, ale ubývá chovatelů včel, díky nepříznivým podmínkám pro chov včelstev. Proto se přestává vyuţívat a to je velmi smutné. Dále se pak vybírám aromaterapii, tj. pouţíváni vůní rostlin s cílem ozdravení organizmu člověka.

3.3.1 Apiterapie Je léčba produkty včel. Včelařství má u nás velkou tradici uţ od dob brtnictví, kdy se lesní včely chovaly v dutinách stromů v lese. Postupem času měly včelí úly místo na 37

kaţdé venkovské zahradě. Včelích produktů je celá řada, např. vosk, propolis, jed, mateří kašička, včelami ozářená voda, květový pyl a v homeopatii z nich existují hned čtyři preparáty. K této problematice se váţe i medonosná flóra. Základním včelím produktem je med. Včelky posbírají nektar, medovici a jiné sladké šťávy, nechají je projít vlastním zaţívacím ústrojím a uskladní v plástech, kde tato látka za vydatné pomoci mladých včelek, které s ní různé manipulují a upravují ji, postupné dozrává v med. Med dělíme podle původu na dva hlavní druhy - nektarový a medovicový. Nektarový nebo téţ květový med včely připravují z nektaru nektarodárných rostlin a stromů, například z lípy nebo akátu. Medovici včely získávají jako druhotnou látku, protoţe vzniká činností stejnokřídlého hmyzu, mšic a červců nebo je moţné ji získat i z některých hub.

Pouţívá se k léčbě krevního oběhu a nemocí cévních, léčení dýchacích cest, nemocí zaţívací soustavy, léčbě pohlavního ústrojí, v dermatologii,

ve stomatologii, v

revmatologii, léčení krevního oběhu a nemocí cévních a protialergická léčbě. Lékové formy pro vnitřní pouţití : propolis (Ethanolická tinktura, emulze, máslo, mléko), pyl (Rouškový, Fermentovaný), včelí mateří kasička, včelí jed, včelí vosk, včelí med samostatně nebo jako přísada na vaření a pečení potravin, medovina, včelami ozářená voda. Lékové formy pro vnější pouţití : Propolis (Propolisovv koncentrát, Tinktura pro zevní pouţití, Propolisová mast 35 %, Propolisová mast 12 %, Propolisové obklady, Propolisová mast na léčbu svědění zevních |pohlavních orgánu, Propolisová mast na ekzémy, Parafino-propolisová mast, Speciální mast, Propolisat, Vodny extrakt propolisu), Včelí mateří kasička, Med (mast na vředy, rány, spáleniny) a propolisové přípravky na inhalaci. Včelí produkty v homeopatii jsou : Apis mellifica - včela medonosná, Apisinum (apitoxinum, apium virus) včelí jed, Pollen – pyl a Mel cum sale - med se solí. Medonosná flóra : Hluchavka bílá, Jetel luční, Levandule pravá, Mák sety, Máta, Meduňka lékařská, Pampeliška lékařská, Sléz lesní, Proskurník lékařský, Slunečnice roční, 38

Šalvěj lékařská, vřes obecný, Yzop lékařský, Zlatobýl, Krušina obecná, Lípa obecná, líska obecná, Maliník obecný, Hloh obecný, Hrušeň, Jírovec maďal, Jeřáb ptačí, Vrba jíva a mnoho dalších. (20)

Léčba produkty včel má u nás velkou tradici a postupem času byly na venkově včelíny strategicky rozmísťovány k polím. Z včelích produktů můţeme jmenovat např. vosk, propolis, jed, mateří kašička, včelami ozářená voda, květový pyl a dostaly i v homeopatii. A jejich vyuţití je široké. Patří sem i medonosná flóra, bez které by se včely neobešly. V České Republice jsou desetitisíce praktikujících včelařů.

3.3.2 Aromaterapie Svět vůni nás obklopuje všude a nepřetrţité. Člověk ve skutečnosti nedýchá pouze vzduch. Ve vzduchu jsou vţdy obsaţeny také páry a plyny různých organických sloučenin. Přestoţe aromaterapie sehrála podstatnou roli v civilizacích dávné minulosti. A svými léčivými účinky vůní na psychiku a aromaterapeutických olejů přes kůţi na lidský organismus. Dnes ji chápeme jako návrat k tradiční medicíně společně s vyuţitím známých, léty prověřených znalostí o vůních a zároveň vyuţití nejnovějších vědeckých poznatků zaloţených na znalostech biologie člověka. Vše, co člověk vdechuje, má vliv na jeho zdraví a můţe mít negativní dopad na jeho fyzickou a psychickou kondici. Zkušenosti s aromaterapií a moderní vědecké poznatky o ní, daly vzniknout následujícím kapitolám.

Ochrana, upevnění a obnoveni tělesného i duševního zdraví člověka na základě vyuţívání léčebných účinků aromatických rostlin, to je aromaterapie. Snad největší přednost této metody spočívá v prvotní prevenci onemocnění a moţnosti provedení kúr proti recidivám. Výhodou aromaterapie je také moţnost aplikovat ji při samoléčbě pohodlně a příjemně. Historie je dlouhá, ve státě Sumer byl nalezen záznam datovaný 3.000 př.n.l., 39

Egypt, Čína, Indie, Persie nebo Řecko, všechny pradávné civilizace pouţívaly aromaterapii. Pouţíváme ji dodnes, ale jiţ v modernějším pojetí. Čich je nejcitlivější smysl člověka, kdyţ čich zprostředkovává člověku pouze 2 % vjemů o vnějším světě (90 % zrak. 5 % sluch), ostrost čichu poklesne přibliţně za 15 minut. Člověk je schopen zachytit vůně aţ na vzdálenost čtyř metrů a rozpoznat jich asi 1000 druhů. Čich je fyzikálněchemický smysl. Vůni totiţ cítíme jen při bezprostředním kontaktu molekul vonné látky s našimi čichovými receptory. Pokoţka je tak dobře uzpůsobena k pronikání molekul biologicky aktivních vonných látek. Ty jsou natolik malé, ţe mohou snadno pronikat do kůţe zde se pak mísí s přírodním tukovým sekretem kůţe a dostávají se do krve. Proces závisí na tloušťce vrstvy podkoţního tuku. Můţe trvat od několika minut do několika hodin. Základními prostředky aromaterapie jsou rostliny a to buď čerstvé nebo sušené a jejich části. Aby se zachovalo nejvyšší mnoţství látek je nutno dodrţet zásady sběru, sušení a uskladnění. Pak se z nich připravují nálevy, tinktury, masti a získávají se z nich výtaţky, např. éterické oleje. Látky obsahující éterické oleje jsou např. aldehydy - působí protiinfekčné. mají sedativní vliv na centrální nervovou soustavu (levandule, heřmánek). Druhy aromaterapie jsou fytocenóza - inhalace vonných látek (aromabiţutérie, vonné polštářky, aromalamy, umělé inhalace, vykuřování, fytodesign v interiéru nebo fytocenóza v přírodě) a pronikání aromatických látek přes kůţi (aromatizace oblečení, krémy, masti, oleje, obklady, péče o tělo a pokoţku a hygiena). Typ vybíráme podle jeho účinku na organismus, buď ve smyslu preventivním nebo zaměřením na léčení problémů. A nebo se zaměřením na psychiku a energii ve smyslu relaxačním nebo na povzbuzení koncentrace. Je vypracovaný systém účinku podle jednotlivých pouţitých rostlin nebo podle potíţí je moţno si vybrat preparáty. Je důleţité dobře zhodnotit situaci a prostředek, existuje řada zkušených aromaterapeutů, z jejichţ rukou má dávkování největší přínos. Protoţe problematika dávkování široká a řídí se mnohými zásadami, zkušenostmi a ovlivňuje ji mnoho faktorů. Je bezpečnější v domácím uţití si nechat odborně poradit nebo se svěřit do rukou školeného aromaterapeuta. (11, 14)

Lidé jiţ od pradávna pouţívali rostlinné vůně jako prostředky přinášející radost. 40

Důleţitý je faktor komfortu. Aromaterapie je příjemná a pohodlná metoda zcela poplatná tezi „léčení musí být příjemné“. Léčivá schopnost prostředků aromaterapie má široké spektrum vyuţití. Velkou roli hraje i její dostupnost. Finanční náklady jsou daleko menši neţ náklady na chemické léky.

Kapitola s názvem Novověk je různorodá. Uváděla jsem zde Jana Ámose Komenského právě pro jeho dílo Informatorium školy mateřské, které je nadčasové. Shrnul v něm hlavní zásady v ucelené výchově a péči o děti v předškolním věku, také tu věnoval pozornost i gravidním ţenám a sepsal pro ně a jejich okolí návod, jak se chovat v těhotenství. Dále homeopatii, jejímţ otcem byl Samuel Hahnemann Následují fytoterapie, která nemocné tělo od nepaměti lidstva navracela ke zdraví různými prostředky, ty se postupem času zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, např. apiterapie, tj. léčbu produkty ze včel a aromaterapii,

cílevědomé

pouţíváni vůní rostlin s cílem ozdravení organizmu člověka a ţivotního prostředí. Závěrem lze říci, ţe kapitola s názvem Novověk je různorodá svým obsahem. Psalo se tu o různých druzích léčby, které nemocné tělo navracelo ke zdraví, ty se postupem času zefektivňovaly.

41

4

SOUČASNOST INITIUM SAPIENTIAE COGNITIO SUI IPSIUS Počátkem moudrosti je znát sebe sama. (2)

Kapitola s názvem současnost popisuje léčebné techniky, které lidstvo které lidstvo vynalezlo nebo začalo praktikovat mezi posledními. Ty měly různé podoby a prováděly se různými prostředky. Kapitola Pozitivní psychologie představuje tuto disciplínu i jejího propagátora. Učí jít ţivotem s pozitivními emocemi. U nás se jí zabývá Prof. Jaro Křivohlavý. Uvádím zde Filozofickou antropologii, která tvrdí, ţe s problémem člověka úzce souvisejí s jeho svědomím, to je s problémy se svobodným jednáním a závazky vůči jiným lidem i sobě samému, proto jsem před názvem celé této kapitoly uvedla latinský citát: „Počátkem moudrosti je znát sebe sama.“ Pak následují Novodobé tělesné techniky jsou zastoupeny jako: aerobic, metodu pilates, cviky dle Mojţíšové a nakonec jsem zařadila speciálně zaměřené cviky pro období po porodu. Následuje Práce s energiemi, Feng Shui je tradičním čínským uměním a vědou o ţivotě v harmonii s okolním prostředím a rei-ki je univerzální léčivou energii, kterou jsme jí obklopeni. Dále je

popsána metoda

kontrolované detoxikace organismu, kterou propaguje MUDr. Josef Jonáš. Strava je poslední kapitolou a stručně v ní nastiňuji metody léčebného vyuţití. Plnohodnotná a vyváţená strava je základem zdraví. Zmiňuji se tu i o poporodní dietě. Snahy se prolínají a vyvíjejí se nové metody. Ty metody, které

jsou něčím

inovativní a průkopnické nebo jinak zajímavé popisuji.

4.1 Pozitivní psychologie Pozitivní psychologie se teoreticky, výzkumně i prakticky zaměřuje na doplnění celkového obrazu psychiky o donedávna spíše zanedbávaná kladná témata. A nejen to pomáhá se vyrovnávat se stresovými situacemi. Učí reflektovat a nahlíţet na ţivotní situace v pozitivním slova smyslu a jít ţivotem s pozitivními emocemi.

42

Pozitivní psychologie je směrem, který se zrodil na přelomu 20. a 21. století a za necelou první dekádu své existence se rozšířil za hranice Spojených států a zakořenil v mnoha evropských i asijských zemích. Vůdčí osobností je americký psycholog Martin Seligman, krerý ji deklaruje jako vědu o pozitivních emocích (radost, štěstí, láska, naděje) a kladných ţivotních záţitcích a zkušenostech, o pozitivních individuálních vlastnostech a rysech osobnosti (optimismus, nezdolnost, smysl pro humor, svědomitost, sebedůvěra) a o pozitivně fungujících společenstvích a institucích. V České Republice je významným zastáncem směru pozitivní psychologie Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. jenţ se ve svých publikacích (Jak zvládat stres, Dvě tváře lásky, Psychologie pocitů štěstí, Optimismus, pesimismus a prevence deprese, pozitivní psychologie) věnuje jak obecným otázkám, tak vybraným okruhům, jako jsou vděčnost, naděje, smíření, moudrost a smysluplnost existence.

Prof. Křivohlavý se zabývá

psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií, pozitivní psychologií a problematikou manţelského ţivota. Jeho publikační činnost odborná i popularizační je velmi obsáhlá. ( Příloha č. 4 - Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. - portrét) Pozitivní psychologii se věnuje také Prof. PhDr. Jiří Mareš, CSc., a to konkrétně studiu kvality ţivota a tématice posttraumatického rozvoje. Hlavním cílem budování „nejlepších kvalit ţivota“. Snaţí se porozumět kladným stránkám osobnosti a podpořit rozvoj vnitřních sil člověka. V centru jejich zájmu je také výzkum a podpora pozitivních potenciálů a tendencí lidské osobnosti, jako jsou empatie, altruismus, tolerance, vděčnost, pokora a lidské ctnosti. Současní badatelé se věnují tématům z kognitivní oblasti ( moudrost, touha po poznání, vnímaná osobní zdatnost, tvořivost), z oblasti speciálních způsobů zvládání náročných ţivotních situací (otázka smysluplnosti ţivota, spiritualita, pokora či z oblasti sociální psychologie - soucítění, odpouštění a smiřování, empatie a altruismus. Aktuální trend aplikované pozitivní psychologie klade důraz na vyuţití výsledků zkoumání v oblasti ţivotního stylu, ve vzdělávacím procesu, v psychoterapii a poradenství i v psychologii řízení a veřejné správě. (26) Ačkoli pozitivní psychologie jako samostatný směr se v České republice teprve zabydluje,

řeší důleţité otázky kvality ţivota, subjektivní pohody (well-being), osobní

spokojenosti, nezdolnosti, optimismu, moudrosti, smysluplnosti a další.

43

4.2 Filozofická antropologie Filozofická antropologie zkoumá jedince, člověka jako specifické téma v jeho celku. Vyděluje se od dvacátého století. V antice a středověku byl člověk pojímán jako zvláštní jsoucno, nebyl však předmětem systematických výzkumů. V novověku se vynořuje speciální zájem o člověka a jeho podstatu postupně.

Na podstatu člověka jako jedince se nahlíţí z několika pohledů, jako sebe reflektující subjektivitu nebo jako na zpředmětňující se bytost, také výraz animální vůle a existenci jako takovou. Tvrdí, ţe s problémem člověka úzce souvisejí s jeho svědomím, to je s problémy se svobodným jednáním a závazky vůči jiným lidem i sobě samému. Dále se pak věnuje problematice morálky, ţebříčku hodnot, smyslu ţivota a dosahování štěstí. (1)

Filozofická antropologie zkoumá jevy, které lidstvu od nepaměti otřásají existencí. Problematika závazků, morálky, schopnosti se dobře rozhodovat, pokud tyto otázky jsou obsaţeny v procesu subjetivní reflexe. Patří k stálým polemikám.

4.3 Novodobé tělesné techniky Tuto kapitolu zařazuji s ohledem vývoj tělesné kultury. A také její oblibu mezi širokou veřejností. Vybrala jsem známý aerobic, metodu pilates, cviky dle Mojţíšové a nakonec jsem zařadila speciálně zaměřené cviky pro období po porodu. Fyzické cvičení posiluje vitalitu organismu a to nejen fyzicky, ale i psychicky.

44

4.3.1 Aerobic Aerobik je kondiční cvičení při hudbě, zaměřené na rozvoj oběhové soustavy, n a zvýšení úrovně vytrvalosti a výkonnosti. Příznivě ovlivňuje funkci a strukturu pohybového ústrojí a pozitivně působí na nervovou soustavu. V současnosti jsou ale aerobní cvičení v nejrůznějších podobách dále velmi populární.

Počátky aerobiku je moţné vidět v knize Američana Kennetha Coopera Aerobics z roku 1968. O doplnění aerobního cvičení o prvky tance se zaslouţila Jacke Sorensenová. Zájem o aerobní cvičení zvýšila aktivní účast herečky Jane Fondové, která vydala celou řadu videokazet s programy aerobního cvičení. V osmdesátých letech dochází k určité krizi aerobiku. V bývalém Československu se brzy uchytila podoba aerobiku jako rytmického cvičení s hudbou. K velkému rozmachu došlo hlavně po roce 1989, zaslouţila se o něj Olga Šípková a její následovníci. Základem všech forem aerobiku je, ţe cvičení je vykonáváno středně vysokou intenzitou, bez vzniku kyslíkového dluhu - je to cvičení aerobní. Pravidelné aerobní zatěţování o délce aspoň 20, ale nejlépe 50 aţ 90 minut, působí příznivě na srdečně-cévní systém, dýchání, pohybový systém, mění metabolismus a prokázaný je i pozitivní vliv na psychiku. Doporučená forma cvičební lekce aerobiku zahrnuje zahřátí a protaţení, blok aerobního cvičení, zklidnění, posilovací cviky a závěrečné protaţení. Jednou z nejpopulárnějších pomůcek pouţívaných při lekcích aerobiku je step přenosný schůdek vysoký 10-30 centimetrů. Pouţití stepu zvyšuje zátěţ svalových skupin nohou a obecně i při obvyklém niţším tempu pouţité doprovodné hudby i celkový výdej energie. Při aerobiku lze pouţít také různé činky, plné míče, tyč zvaná fit bar, gumové pásy apod. (22)

Aerobik se cvičí při hudbě, zvyšuje se tak úroveň vytrvalosti a výkonnosti. Jeho pozitivní vliv na celý organismus je nesporný, včetně působení na nervovou 45

soustavu. Nyní se dají aerobní cvičení v nejrůznějších podobách cvičit ve stále více studiích a nadále jsou velmi populární na cvičení doma, dle pomůcek audiovizuálních.

4.3.2 Pilates Pilates je metoda tělesného cvičení. Byla vyvinuta a propracována na začátku 20. století Josephem Pilatesem v Německu, Velké Británii a Spojených státech amerických. Cílem Pilatesovy metody je zlepšit kontrolu nad svým tělem, posílit jej a zlepšit jeho ohebnost.

Pilatesova metoda se snaţí docílit řízeného pohybu ze silného středu těla. Podstatou metody je cvičení na speciálních strojích, které Joseph Hubertus Pilates v průběh celého svého ţivota vymýšlel na základě svých zkušeností při práci s lidským tělem. První stroje tak vznikaly přibudováním důmyslných kladek s pruţinami k

nemocničním

postelím.

Na rozdíl od tradičního fitness cvičení na podloţce, kde je daný cvik buď správně proveden či nikoliv, je cvičení na Pilates strojích výrazně preciznější a zvládnou ho tak i méně zkušení lidé. Díky nastavitelnému odporu několika pruţin i jednotlivých strojů je tedy cvičení na Pilates strojích pro jakéhokoliv člověka tou nejlepší volbou, protoţe kaţdému pomáhají cvik provést správně ve řádným zarovnání vůči stroji a při komplexním zapojení všech svalů. Právě díky pomoci Pilates strojů je takovéto cvičení intenzivnější a tedy i cca 4–5x účinnější neţ obecně známé fitness cvičení na podloţce. Postupem doby vymyslel autor metody pro práci na Pilates strojích cca 550 různých cviků, při nichţ se komplexně propracovává skrz svaly středu celé tělo. které bylo moţné udělat na téměř kterémkoliv jeho stroji. Právě díky cvičení na více strojích je Pilates metoda tak účinná a rozšířená. Jeden cvik provedený na různých strojích dává kaţdému moţnost do hloubky pochopit smysl a princip svého těla. Jen precizně provedený cvik přináší kýţený výsledek. 46

Nejznámější cvičební stroj je Reformer. Jedná se o lavici, v níţ je umístěn pojízdný vozík uvnitř vodorovného rámu. Na jednom konci jsou zabudovány pruţiny, na druhém dvě lana. Joseph Pilates také vymyslel sadu 34 cviků jako cílený program pro cvičení na zemi. Jedná se o nejtěţší formu cvičení Pilates, protoţe pro správné provedení cviků nepomáhá ţádný stroj či jeho pruţina. Sám Pilates tyto cviky na zemi učil pouze velmi pokročilé klienty, a to na soustředěních v přírodě, v dnešní době by se dalo říct „letních bootcampech“. O jednotlivých cvicích na zemi se zmiňuje ve své knize Návrat k ţivotu z roku 1945, kde najdeme všechny cviky popsané. Co se týče pomůcek, které mohou vlastní cvičení pro klienty nejen obohatit, ale opět pomoci vlastní cviky korektně provádět, jsou v současné době populární například malé medicinbaly, pěnové válce, rollery, velké fitbaly, rotační disky a cvičební gumičky. Šest principů pilates jsou zásady, které je třeba při cvičení dodrţovat: soustředěnost, pohybu, řízený pohyb, pohyb vycházející ze středu těla, plynulost pohybu, přesnost pohybu a dýchání. (17 )

Joseph Pilates na strojích cvičil řadu cviků, díky nimţ formoval celé klientovo tělo. Zhruba se jedná o přes 500 různých cviků. Cvičení na Pilates strojích výrazně preciznější a zvládnou ho tak i méně zkušení lidé. V současnosti je hojně vyuţíváno jak cvičení Pilates na podloţce, tak cvičení na Pilates strojích.

4.3.3 Metoda Ludmily Mojžíšové Metoda se skládá z mobilizace páteře a řady cviků, při kterých se uvolní vychýlená kostrč a staţené svaly pánevního dna. Právě tyto obtíţe mají často za příčinu neplodnost, opakované potraty nebo různé gynekologické problémy. Metoda je určena ţenám s funkční sterilitou, tzn. ţeny, které nemohou otěhotnět, i kdyţ po gynekologické stránce jsou v pořádku. 47

Úspěšnost metody u ţen je 34%. Pokud má ţena skutečné srůsty, různé poruchy zrání vajíčka nebo jiný čistě gynekologický problém znemoţňující otěhotnění, metoda Mojţíšové jí k přirozenému početí bohuţel příliš nepomůţe. Metodu lze pouţít jako podpůrnou k umělému oplodnění a v rámci přípravy na otěhotnění vůbec, neboť kromě těhotenství má spoustu dalších blahodárných účinků. Jako jsou efektivní zlepšeni stavu při : bolestech zad (úspěšnost 100 %), vyhřezlých plotýnkách, skolióze, morbus Bechtěrev ( 70 - 80 %), artróza kyčlí (cvičení pomáhá od bolestí), bolesti kostrče, zevních pohlavních orgánů,bolesti při pohlavním styku, absence orgasmu, absence menses u mladých dívek (úspěšnost 60% ), nepravidelná menstruace, bolestivá menstruace, neprůchodnost vejcovodů způsobená svalovou křečí, obrácená děloha, malá, nevyvinutá děloha (hypoplazie, úspěšnost 100% ), opakované potraty, snaha o početí, zácpa, inkontinence (úspěšnost 100% ), upravené cvičení v době těhotenství usnadňuje porod a ovlivňuje jeho rychlý a jeho zdárný průběh. Léčebný cyklus trvá 6 aţ 7 měsíců, během kterých se nedoporučuje otěhotnění. V praxi léčba vypadá takto - navštívíte terapeuta, který vám ukáţe cviky. Sama pak budete cvičit několik týdnů denně doma, potom vám fyzioterapeut provede mobilizaci páteře, která by dřív neměla smysl, protoţe svaly, které jsou ochablé by neudrţely polohu srovnané páteře. Poté budete znovu několik týdnů cvičit. Podle potřeby se postup opakuje. Metoda Mojţíšové se skládá z řady cviků, při kterých se mobilizuje páteře a uvolní vychýlená kostrč a staţené svaly pánevního dna. (25) Metodu lze pouţít jako podpůrnou k umělému oplodnění a v rámci přípravy na otěhotnění. Metoda je určena ţenám s funkční sterilitou, tzn. ţeny, které nemohou otěhotnět, i kdyţ po gynekologické stránce jsou v pořádku. Práce s touto metodou je zdlouhavá, trvá několik měsíců, ale má vynikající účinky.

4.3.4 Cvičení po porodu Cvičení po porodu jsem vybrala záměrně, protože pro práci porodní asistentky v péči o ženu po porodu má svoje místo. 48

Cvičení po porodu by mělo být do třetího měsíce po porodu pouze ve formě protahovacích cviků, jelikoţ po porodu je tělo ţeny vyčerpané a lehce zranitelné. Teprve v dalším období můţete přidat náročnější cviky, ale min. do pátého měsíce po porodu se musíte

vyvarovat

skákání

a

cvičení,

které

namáhá

přímé

břišní

svaly.

Začněte tedy pozvolna, nejprve delšími sviţnými procházkami, potom si můţete dovolit nasednout na kolo nebo obout kolečkové brusle. Vydáte-li se časem do fitness centra, nechte si poradit odborníkem, nejdůleţitější jsou cviky zaměřené na zpevnění břicha, zadečku a na posílení pánevního dna. Ideální je cvičit alespoň 2-3x týdně po dobu 45 minut, velice vhodný je tanec, jóga, plavání.

Cvičení po porodu zmiňuji jen v základních bodech, ale je důleţité pro práci porodní asistentky v péči o ţenu po porodu. A má své místo v nefarmakologických přístupech v celostní péči.

Zařadila jsem tyto techniky s ohledem vývoj tělesné kultury. Popisuji aerobic, metodu pilates, cviky dle Mojţíšové a nakonec jsem zařadila speciálně zaměřené cviky pro období po porodu. Fyzické cvičení posiluje nejen fyzickou kondici, ale i ducha.

4.4 Práce s energiemi Tady vybírám k popisu dva směry. Tradiční Feng Shui, které nám umoţňuje poznat a ovlivnit vzájemné prolínání energií s okolním prostředím, nemovitosti a osobami, a nasměrovat je v náš prospěch. Druhým je Reiki je přírodní léčba, umění jemného přikládání rukou, zbavuje tělo škodlivin, povzbuzuje a uvolňuje blokády, harmonizuje energetické proudy v těle. S energiemi se dá pracovat ve více směrech, já jsem vybrala tyto.

49

4.4.1 Feng - šuej Feng Shui je tradičním čínským uměním a vědou o ţivotě v harmonii s okolním prostředím. Vyuţívá se v případech, kdy chceme zlepšit či podpořit svou ţivotní situaci v oblasti zdraví, prosperity, vztahů či jen obecné spokojenosti.

Tradiční Feng Shui nám umoţňuje poznat a ovlivnit vzájemné prolínání energií okolního prostředí, nemovitosti a osob, a nasměrovat je v náš prospěch. Vyuţívá se proto při stavbách a úpravách objektů spojených s naším ţivotem – soukromým i pracovním. Je tedy mimořádně vhodné jak pro úpravy domů, bytů, zahrad, tak i pro kanceláře, prodejny, vzdělávací objekty apod. Prostě pro všechna místa, od nichţ poţadujeme, aby se zde lidé cítili dobře. Cílem tradičního Feng Shui je individuální přizpůsobení jednotlivých prostor s vyuţitím tisíciletých čínských zkušeností. Jedná se o komplexní systém principů a pravidel, která jsou vţdy přizpůsobena na míru konkrétní osobě či skupině lidí, která bude dané prostory vyuţívat. Tradiční školy Feng Shui jsou zaloţené na komplexních metodách a přesném zaměření s individuálními výpočty pro kaţdého člena domácnosti či firmy i pro kaţdý vyuţívaný prostor, a to navíc v závislosti na čase, v němţ energie do prostoru vstoupila. Z tohoto důvodu jsou povaţovány za nejpřesnější a nejspolehlivější. Tímto přístupem se liší od škol moderního Feng Shui, které neberou do úvahy čas a individualitu osob, a nabízejí univerzální řešení pro všechny, často s pouţitím drahých doplňků interiéru. (19, 23)

4.4.2 Reiki Význam japonského slova rei-ki je univerzální léčivá energie. Jsme jí obklopeni a kdokoli z nás jí můţe pouţívat pro sebe i pro pomoc druhým. Historie reiki je stará několik tisíc let a pravděpodobně ji znali a vyuţívali i Buddha a Jeţíš. Některé prameny uvádějí, ţe s reiki pracovali kněţí v Egyptě jiţ tři tisíce let před naším letopočtem. K tomu, abychom mohli reiki pouţívat potřebujeme Mistra reiki, který nás zasvětí a 50

umoţní, aby námi tato ţivotodárná energie mohla protékat.

Je to ţivotodárná energie přicházející z universa a je jen na nás, zda se jí naučíme pouţívat a zda jí chceme pouţívat. Pomocí Reiki se můţeme vyrovnat s fyzickými i emocionálními problémy a dojít k poznání a pochopení smyslu našeho ţivota. Člověk se jiţ po I. stupni otevře svými energetickými kanály této energii. Tato síla uvolňuje duševní blokády, které bývají často příčinou našich neduhů. Nečekejme zázraky, ale nechme reiki, aby nám pomáhala. Reiki je přírodní léčba, umění jemného přikládání rukou, zbavuje tělo škodlivin, povzbuzuje a uvolňuje blokády, harmonizuje energetické proudy v těle, proudí vţdy tam, kde je jí nejvíce potřeba, lze posílat na libovolné vzdálenosti a lze posílat do minulosti i do budoucnosti. Pokud se naladíme na energii reiki, můţeme jí brát z okolního prostoru a předávat jí lidem, kteří jí mají málo. Ten, kdo je naladěn na reiki, má energii stále. Nemůţe si tedy ublíţit tím, ţe pomáha druhým. Lidské tělo ovlivňuje energetické pole. Pokud je toto pole poškozeno, tělo se tomu musí přizpůsobit. Tím vzniká nemoc. Reiki léčitel prostřednictvím rukou do poškozeného energetického těla dodává znovu energii. Tělo pacienta tuto energii pouţije k uzdravení. Postupně se tak nemoc nebo zraněné části těla hojí. Při předávání reiki se dá údajně změřit značná pulsace biomagnetického pole, protoţe se pulsy pohybují v podobných frekvencích jako mozkové vlny (0,3 - 30 Hz). Nezávislý výzkum doktorů Roberta Beckera a Johna Zimmermana se zabýval tím, co se děje při praktikování reiki. Vědci zjistili, ţe nejenţe křivka mozkové aktivity předávajícího a přijímajícího se synchronizují ve stavu alfa, ale ţe se jejich puls sjednotil s magnetickým polem země, známým jako "Schumanova rezonance". Během předávání reiki je prý biomagnetické pole předávajícího 1.000 krát větší neţ za normálních okolností. Energie reiki proudí sama do nejvíce poškozených míst. Tedy tam, kde je jí momentálně nejméně. Je to podobné jako voda. Ta také teče do nejniţšího místa. Pro mnohé znamená reiki okamţitou úlevu. Uvolňuje, zmírňuje bolest, urychluje léčebný proces, přináší relaxaci, harmonizuje čakry a celé energetické pole. Ve světě je léčení pomocí reiki rozšířeno mnohem více neţ u nás. To se týká hlavně 51

západní Evropy, USA, Kanady a Japonska. V těchto zemích se uţ reiki úspěšně zavádí do nemocnic jako podpůrná sloţka léčby. Nesmíme, ale zapomínat, ţe reiki léčitel není lékař! Není tedy diagnostik. Správnou diagnózu musí určit lékař. První stupeň reiki umoţňuje člověku odstraňovat blokády, zbavovat tělo škodlivin, vyvolat uvolnění a přijímat pozitivní ţivotní energii Reiki I. můţeme pouţívat pro samoléčbu nebo léčbu druhých lidí. Nikdy bychom reiki neměli nikomu vnucovat, ale nabízet. Sílu reiki nemůţeme ovlivnit. Proudí jí přesně tolik, kolik jí je příjemce ochoten akceptovat. Při kaţdé léčbě, bychom o reiki měli poţádat. Měli bychom poprosit o to, abychom mohli slouţit jako kanál pro její přenos. K druhému stupni reiki bychom uţ měli být dostatečně vybaveni teoretickými vědomostmi a měli bychom mít praxi s pouţíváním prvního stupně reiki. Mezi zasvěcením od prvního stupně do druhého stupně by mělo uplynout asi 8-12 týdnů. V té době se odstraňují blokády. Někomu můţe tato fáze trvat i rok. Druhý stupeň reiki výrazně pomáhá zdokonalovat moţnosti samoléčby. Zvýší se intenzita pozitivní ţivotní energie, zkrátí se doba léčby a ţák se naučí zacházet s ochrannými znameními. Po zasvěcení do druhého stupně je moţné reiki posílat v prostoru i čase. Tedy třeba konkrétním lidem na dálku, ale i do minulosti nebo budoucnosti. Ţák od svého učitele obdrţí symboly a naučí ho s nimi zacházet. ( Příloha č. 5 – Reiki symboly I-III) Třetí stupeň reiki je mistrovský - učitelský. Jeho dosaţení uţ předpokládá obrovský osobní růst na všech úrovních. Jsou samozřejmě Mistři, kteří provedou iniciaci do všech tří stupňů současně. Zde lze ale pochybovat o dostatečné připravenosti takového ţáka. Ţák by měl před zasvěcením do mistrovského stupně umět odpovědně pracovat s energií a příslušnými technikami. Ţák obdrţí mistrovské znamení jako nejvyšší symbol síly. K tomu by měl od svého Mistra obdrţet i kompletní učební materiál. První symbol - tzv. zesilovač, zvýší naši ochranu před negativní energií. Pomůţe nám zaměřit energii soustředěně na jeden bod. První symbol umoţňuje nabít energií i místnosti. Druhý symbol - tzv. psychický bod, otevírá nám cestu do podvědomí. Můţeme pomocí něj zasáhnout hluboké blokády. Třetí symbol - pro mentální síly a léčbu na dálku. Umoţňuje praktivovat reiki nezávisle na prostoru a času. Slouţí k fyzickému léčení. Po zasvěcení můţe nový Mistr učit a zasvěcovat další zájemce o reiki. Podle

tradice

jsou

symboly tajné. Měl by je od svého učitele dostat ţák při iniciaci do druhého stupně jako něco posvátného. (12, 28) 52

Význam japonského slova rei-ki je univerzální léčivá energie. Jsme jí obklopeni a kdokoli z nás jí můţe pouţívat pro sebe i pro pomoc druhým. Historie reiki je stará několik tisíc let a pravděpodobně ji znali a vyuţívali i Buddha a Jeţíš. Některé prameny uvádějí, ţe s reiki pracovali kněţí v Egyptě jiţ tři tisíce let před naším letopočtem. K tomu, abychom mohli reiki pouţívat potřebujeme Mistra reiki, který nás zasvětí a umoţní, aby námi tato ţivotodárná energie mohla protékat.

4.5 MUDr. Josef Jonáš a řízená detoxikace Tuto techniku jsem vybrala, pro její celostní kořeny a přístup. Krátce představuji jejího propagátora. Slovy MUDr. Josefa Jonáše vysvětluji princip řízené a kontrolované detoxikace organismu. Vlastní problematika

aplikace řízené a kontrolované detoxikace organismu je

velmi obsáhlá , snaţila jsem se ji tedy krátce shrnout.

Propagátor moderních směrů přírodního lékařství, zejména celostní medicíny. MUDr. Josef Jonáš je narozen 29. 7. 1945, do roku 1989 primář nemocnice Chomutov a od roku1995 vedoucí lékař Institutu celostní medicíny v Praze. Lékař

s odborností v oborech psychiatrie, pedopsychiatrie. psychoterapie,

psychoanalýza, sexuologie, znalec v oboru soudní psychiatrie, akupunktura (1976), EAV (elektro - akupunktura podle dr. Volla), Vega, funkční diagnostika, biorezonance, čínská medicína,

makrobiotika,

homeopatie,

shiatsu.

manuální

medicína,

laserterapie,

neuralterapie. praktikující novou metodu (29. 7. 1945) Přírodní medicínou se zabývá jiţ 30 let. Je autorem zcela originální a celosvětové ojedinělé metody Řízené a kontrolované detoxikace organismu. Jen v ČR ji dnes praktikují uţ stovky detoxikačních poradců, proniká i do zahraničí (SR. Polsko, Madarsko, Německo, 53

Rakousko, Velká Británie. Kanada). MUDr. Joseř Jonáš vydal několik knih z oblasti přírodní medicíny, např. Kříţovka ţivota, Tajenky ţivota, Kde končí duše a začíná tělo. Je autorem kniţního projektu Jonášova kniţnice zdraví, čítajícího zatím 15 publikací. Společně se známým bylinářem Josefem A. Zentrichem vydal knihu Věčně zelené naděje, společně s dietoloţkou Margit Slimákovou publikaci Jonášův průvodce zdravou kuchyní a je rovněţ spoluautorem knihy Přírodní léčba pro ţeny.( Příloha č. 6 – MUDr. Josefa Jonáše - portrét)

MUDr. Josef Jonáš o řízené a kontrolované detoxikaci organismu předkládá. Celostní medicina je druh, odrůda medicíny, která není lepším ani horším bratrem ti sestrou ostatních medicínských oborů. Myslím, ţe stejné jako si vydobyla místo na slunci chirurgie nebo jak vnímáme oční lékařství, gynekologii ti další obory, tak by měla zaujmout odpovídající místo i tato medicina. Snad jen v minulosti byl rodinný nebo praktický lékař v našich podmínkách určen k tomu, aby celostní medicínu prováděl. Tento obor se však naprosto odchýlil od nastolené cesty, a ta nyní zůstala volná pro nás, kteří jsme se rozhodli, ţe se po ní vydáme. Hlavním úkolem celostní medicíny je nalézat kořeny nemocí a jak sestupujeme níţ, vidíme, ţe starověké filosofie, od nichţ se medicína postupně oddělovala, podstatu nemoci znaly. Proto přírodní medicína čerpá z minulosti. Představme si lidské zdraví jako mnohaposchoďový dům. Někde na počátku člověk buduje základy. Nemůţe za ně často sám, ale staví mu je rodiče, ba i prarodiče, a to nejen v předávané genové výbavě. Ale i v podmínkách, které mu připraví v průběhu nitroděloţního vývoje. Na stavbě špatných základů se samozřejmě můţe podílet i člověk sám špatnou ţivotosprávou, ţivotním stylem nebo přístupem ke své psychice. Dalo by se říci, ţe člověk má celý ţivot na to, aby napravoval škody, které mu přichystali jeho předkové. Nejedná se pouze o škody fyzického rázu. Mnohem více času potřebujeme k nápravě svého psychického Já - literatura pak hovoří o zrání, poznání své osobnosti a snaze dokončit svůj duševní a duchovní vývoj. Náprava zdravotního stavu je postupná, systematická, nikdy nekončící a velmi náročná práce na kaţdém detailu oné sloţité stavby. Princip celostní medicíny tedy spočívá v tom, ţe chápeme propojenost jednotlivých částí organismu i mezi duševnem, duchovnem a tělesnem, mezi naším sociálním, lidským okolím, přírodním, domácím i pracovním 54

prostředím, a máme-li opravdu veliký vhled, chápeme i propojenost s lidskou historií a kosmem. Po zkušenostech, které jsem načerpal v průběhu více neţ dvaceti let, jsem dospěl k závěru, ţe příčinou všech onemocnění jsou jedy. Vím, ţe nejsem originální - uţ moji starověcí kolegové byli stejného názoru. Rozdíl však spočívá v pojetí toho, co to vlastně jed (toxin) je. Současná úroveň poznání nám ale umoţňuje tyto toxiny vymezit daleko přesněji a rozdělit je do několika skupin. První skupina zahrnuje toxiny předávané na základě dědičnosti, zejména z těla matky na vyvíjející se plod. V druhé skupině jsou mikrobiální toxiny - viry, bakterie, infekční loţiska a jiné . Ve třetí skupině máme toxické látky vyskytujíc se v ţivotním prostředí - chemikálie, radioaktivita. toxické kovy apod. Čtvrtou skupinu naplňují chemické toxiny, které se do organismu dostávají z chemicky syntetizovaných léků kouřením, narkomanií … . Předposlední skupinou jsou toxiny pocházející z potravin, např. metabolity a potravinová aditiva. Poslední skupinu tvoří psychické toxiny - patologické psychické programy, emoce, stres, úzkosti aj. Přebytky musejí pryč, protoţe dobře regulovaný organismus vydrţí víc a déle, to probíhá na principech takzvané autoregulace, mimo naši vůli. Je- li nízká hladina uspořádanosti, vznikají nemoci a poruchy funkce různých tělesných i nervových orgánů, snahou je proto vrátit organismu dobrou schopnost autoregulace, odborné řečeno nízkou hladinu entropie. Starověké národy Asie popsaly autoregulaci symbolicky - známou monádou, tedy celkem, ve kterém se dynamicky prolínají a vyvaţují dva protikladné principy jin a jang. Monáda je symbol celostního jednotného pohledu na ţivot, neboť samozřejmé nelze říci, ţe jedna kvalita je lepší neţ kvalita druhá. Odstranění toxinů, které narušuji autoregulační pochody v našem organismu, se nazývá detoxikace. EAV metodou zjišťujeme co v našem organismu přebývá a to jak po tělesné, tak po duševní stránce. Získat tyto poznatky není snadné, máme-li konkurovat současné medicíně, musíme mít vysokou úspěšnost v získávání těchto poznatků. Vollovou metodou lze zjistit neţádoucí toxiny ve fyzické i psychické rovině. Pak se pustíme do určité léčby. Potřebujeme však také vědět, zda námi pouţitá metoda skutečné vede k cíli. I to Vollův přistroj umoţňuje. 55

Vlastním lékem je pak bioinformační preparáty, kdy médiem je ethanol s přírodními extrakty. Kaţdý je speciálně navrţen pro skupinu toxinů. Pro děti existují formy s olejem a glukózou jako médiem. Dávkování má svoje postupy, které se ověřují EAV přístrojem v rukou školeného odborníka. Preparátů je široká škála a stále se vylepšují nebo vyvíjí nové podle posledních poznatků a nejnovějších směrnic. Pochopil jsem, ţe nejen chemií je moţné měnit všechny pochody probíhající ve tkáních a ţe nositelem změn a léčebného účinku nemusí byt vţdy jen hmota, ale i informace, které nechávám vkládat do preparátů. Těší mne, ţe tato metoda pomáhá denně mnoha lidem nejen v České republice, ale neustále se rozšiřuje i do mnoha zemí Evropy, Kanadě a USA. (8, 9)

Tuto techniku jsem vybrala, pro její celostní kořeny a přístup. Novou metodu v ČR propaguje MUDr. Josef Jonáš. Krátce ho představuji. Slovy MUDr. Josefa Jonáše vysvětluji komplexně princip řízené a kontrolované detoxikace organismu. Problematika aplikace řízené a kontrolované detoxikace organismu je velmi široká a je nastíněna velmi stručně.

4.6 Strava Příjem potravy k ţivotu patří. Jídlo nám dodává nejen kalorie, ale potřebné vitamíny a minerály. Dietní systém má tradici a je rozdělen na několik typů např. fitness stravování, zdravotní diety klasické, redukční. Nebo speciální druhy stavování jako je např. veganství. Plnohodnotná a vyváţená strava je základem zdraví.

Fitness stravování je správné načasování a volba vhodných potravin jako ţivotní styl. Při dietě totiţ nejde o to přestat jíst, neboť příjem potravy k ţivotu patří. Jídlo nám dodává nejen kalorie, ale potřebné vitamíny a minerály, avšak při dietě je třeba nahradit nevhodnou stravu výběrem a přípravou vhodného druhu jídla. A slouţí jako prevence 56

onemocnění. (29) Speciální jednostranné stravovací systémy jako je veganství, vegetariánství nebo makrobiotika. Zdravotní diety klasické v systému , patří uţ k léčbě vzniklého zdravotního problému. Patří sem např. Bezlepková (celiakie), Ţlučníková dieta, Jaterní, Dna - dieta na dnu, Ledvinová, Cukrovka - dieta při diabetes, Kvasinková, Dieta při zánětu slinivky břišní. Speciální kapitolou jsou redukční diety, protoţe obezita je civilizační onemocnění, které postihuje jedince bez ohledu na rasu, pohlaví nebo věk. Mezi faktory přispívající k nadměrnému růstu váhy patří permanentní stres (rodinný, pracovní), špatný zdravotní stav (vysoký cholesterol, tlak, poškození srdce) , rodinné dispozice k obezitě (genetika), typ zaměstnání (sedavé, nedostatek času a prostoru na pravidelnou stravu - noční směny, kdy nelze dodrţovat pravidelné časové odstupy mezi jednotlivými jídly), způsob dopravy do zaměstnání - málo pohybu (autem, vlakem či MHD), těhotenství a období po něm (např. dojídání po dětech), omezení kouření (nebo úplné odbourání kouření) nebo nedostatek času na sportovní aktivity. Redukčních diet je velké mnoţství a liší se většinou různým zastoupení sloţek potravy ve stravovacím systému. Například se jedná o systém dělené stravy, 20 denní dieta (střídání bílkovinných, zeleninových, odlehčovacích a hladových dnů), dieta podle krevních skupin, zelná (tukoţroutská) polévka , zónová dieta nebo poporodní dieta . Poporodní dieta se zabývá redukcí váhy po porodu, to by mělo být šetrné a pozvolné, jelikoţ ţena po porodu prochází řadou hormonálních změn a proţívá velice náročné období jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Drastická dieta by mohla ublíţit. Do mateřského mléka by se mohly dostat i škodliviny, které se uvolňují při rychlém odbourávání tuků nebo byste mohla přijít o mléko úplně, coţ by byla velká škoda z pohledu nenahraditelnosti přirozené mateřské stravy. Dieta po porodu by měla obsahovat potraviny, které dostatečně zasytí a dodají i všechny potřebné ţiviny. Vyvarovat se má sladkostem, smetanovým a příliš tučným a slaným jídlům, do jídelníčku se zařadí ovoce a zelenina, celozrnné pečivo, libové maso a nízkotučné mléčné výrobky. Snaţte se jíst minimálně 5x denně v menších porcích, neţ 3x denně hodně, dodrţujte pitný reţim. V době, kdy se přestane kojit, patří do jídelníčku zařadit i luštěniny a nadýmavou zeleninu, jako je kapusta nebo květák, obsahuje hodně vlákniny a brzy zasytí. Pozor na přemíru kávy, která zavodňuje a dehydratuje. K poporodní dietě patří i fyzická aktivita. (27) 57

Příjem potravy k ţivotu patří. Jídlo nám dodává nejen kalorie, ale potřebné vitamíny a minerály. Proto výběrem stravy ovlivňujeme svůj organismus. Dietní systém se dále dělí a vyčleňují se z něj speciální druhy stavování jako je např. veganství, dovolila jsem si upřednostnit popis dietního doporučení po porodu. Plnohodnotná a vyváţená strava je základem zdraví. Měli bychom konzumovat jen kvalitní potraviny, nejlépe ze surovin z ekologického zemědělství.

Kapitola s názvem Současnost nastiňuje léčebné techniky, které lidstvo vynalezlo nebo začalo praktikovat mezi posledními. Kapitola Pozitivní psychologie se zaměřuje na doplnění celkového obrazu psychiky , pomáhá se vyrovnávat se stresovými situacemi. Učí nahlíţet na ţivotní situace v pozitivním slova smyslu. V kapitole Filozofická antropologie krátce nastiňuji problematiku, která zkoumá člověka jako specifické téma v jeho celku. Tvrdí, ţe s problémem člověka úzce souvisejí s jeho svědomím, to je s problémy se svobodným jednáním a závazky vůči jiným lidem i sobě samému. Dále Novodobé tělesné techniky jsou zastoupeny jako: aerobic, metodu pilates, cviky dle Mojţíšové a nakonec jsem zařadila speciálně zaměřené cviky pro období po porodu. Následuje Práce s energiemi. Představuji dvě z nich, Feng Shui je tradičním čínským uměním a vědou o ţivotě v harmonii s okolním prostředím a rei-ki je univerzální léčivou energii. Jsme jí obklopeni a kdokoli z nás jí můţe pouţívat pro sebe i pro pomoc druhým . Poté jsem

vybrala, novou

metodu v ČR princip řízené a kontrolované detoxikace organismu, pro její celostní kořeny a přístup. Kterou propaguje MUDr. Josef Jonáš, krátce ho představuji. V kapitole Strava popisuji léčebný systém příjmu potravy, např. fitness stravování, zdravotní diety klasické, redukční. Příjem potravy k ţivotu patří. Jídlo nám dodává nejen kalorie, ale potřebné vitamíny a minerály. Zmiňuji se tu i o poporodní dietě. Závěrem ke kapitole s názvem Současnost lze dodat, ţe by se sem daly zařadit i mnohé jiné léčebné techniky, ale problematika je tak široká, ţe bylo nutno vyselektovat jen ty metody, které

jsou něčím inovativní a průkopnické nebo jinak

zajímavé. Pokusy navrátit člověka ke zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky, ty se postupem času zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, 58

které se různě prolínají aţ do dnešní doby.

59

ZÁVĚR Práce se zabývala historií problematiky nefarmakologických přístupů v celostní péči o ţenu. Výše uvedený soupis nefarmakologických metod byl utříděn komplementárně v historickém celosvětovém kontextu i v rámci České republiky. Slovo komplementárně znamená v celkovém kontextu a celistvě. Pojem nefarmakologický spojuje psychologický (i placebo efekt) a somatický účinek a pomáhá tak redukovat potřebu farmakologických preparátů. Dalším cizím výrazem je celostní, holistický přístup se nesoustřeďuje na jeden fyzický zdravotní problém, ale hledat příčiny i v nemocné duši a jedince zkoumá komplexně. Zabývá se pravěkem, starověkem, středověkem, novověkem a současností. V kaţdém období vybírá charakteristické postupy pro tu danou epochu a to podle osobností, které metodu proslavili nebo podle tehdejšího nejčastějšího uţívání těchto přístupů, pokud se metody osvědčily a praktikují se v průběhu věků, byť uţ různě transformované, dále je jiţ neuvádím. Výjimku tvoří metody vývojem značně transformované, hlavně na dnešní evropskou scénu. Dle přínosu dané problematiky k tématu bakalářské práce jsou některé metody zmíněny a nastíněny velmi stručně např. Rity, pohanské, jiné metody jsou rozvedeny v širší problematice např. Terraterapie. Tělo vlastní sumarizační a teoretické práce tvoří kapitoly o vývoji technik. První kapitola s názvem Pravěk se zabývá popisem léčebných technik, které lidstvo začalo praktikovat mezi první mi. Pokusy ovlivnit nemocné tělo ve smyslu pozitivním a navrácení ke zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky. Také se postupně začali vyčleňovat jedinci určení k těmto speciálním činnostem. Tyto léčebné techniky se transformovaly aţ do dnešních dnů, proto je uvádím v současném pojetí. Je tu uvedena

aquaterapie a její široké léčebné vyuţití vody ve všech jejích

formách a skupenství. Kapitola o léčbě vodou je rozšířena ještě i o další metody současného léčebného vyuţití vody. Dále terraterapie, tj. léčba zeminou je zaměřena na současné léčebné vyuţití léčivé hlíny, jejích druhů a léčení esenciálními minerálními a vitamínovými prvky ve výţivě s popisem jejich biologické dostupnosti. Následují rity, pohanské, tady se velmi krátce zmiňuji o tom, ţe většinou tuto činnost vykonával šaman a choroby se odháněly zaříkáváním a působilo se na nemocného sugescí. A také nastiňuji 60

počátky haptiky, tj. léčby doteky, z které vznikala postupně masáţ, tak jak ji známe dnes. Poté je základní popis Měsíce a vliv lunárního cyklu na lidské tělo v kaţdé z jeho čtyř fázi, připomenuto je, ţe byl vzýván jako boţstvo. Závěrem ke kapitole s názvem Pravěk lze dodat, ţe by sem příslušely zařadit i počátky jiných léčebných léčebných technik, ale problematika je tak široká, ţe bylo nutno vyselektovat jen ty metody, které se spíše začaly uplatňovat a praktikovat mezi prvními. Pokusy pozitivně ovlivnit nemocné tělo a navrátit jej ke zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky, ty se postupem času zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, které se různě prolínají a ke kterým se vracím v dalších kapitolách.

Druhá kapitola Od starověku po středověk je popis východních nauk a díla Hippokratova. Poznat tělo a mysl a navrátit je ke zdraví a harmonii, s tím se ztotoţňují všichni uvedení, postupně se vyčlenila učení. z nichţ jedno, typologie ţen Sedm Tibeťanek, tady popisuji. V této kapitole je uveden krátký výčet tradiční čínské medicíny a její široké léčebné vyuţití pro metody prevence, vyšetření i léčby, vycházející z tradičního čínského léčitelství. Základním prostředkem je léčba rostlinnými i ţivočišnými přípravky. K tomu přistupují manuální zásahy na aktivních bodech, a to buď jehlová akupunktura, akupresura nebo poţehování, tzv. moxa. Dále

se věnuji významnému starořeckého lékaře

Hippokrata, který zasáhl do mnoha odvětví budoucí medicíny. Na nemocného nahlíţel komplexně. Své znalosti sepsal a vyučoval je.

Následuje

kapitola

o

východních

naukách, kde je velmi stručně nastíněna charakteristika Budhismu, Hinduismu, Zenu, Konfucianismu a Taoismu.. A je rozšířena ještě i o další metodu současného léčebného vyuţití východních nauk. A to typologie ţen Sedm Tibeťanek, která je zaloţená na prastarém učení o harmonii energií. Tibetská medicína pracuje se třemi principy, jimiţ jsou tři energie: vítr (LUNG), ţluč (TrIPA) a hlen (BEKAN). Závěrem ke kapitole s názvem kapitole s názvem Od starověku po středověk lze poznamenat, ţe ji spojuje touha po harmonii lidského těla a to jak psychická, tak fyzická. Pokusy pozitivně ovlivnit nemocné tělo a navrátit mu harmonii měly různé podoby, postupem času se zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, např. kostituční typologie ţen Sedm Tibeťanek o kterou tady popisuji.

Třetí kapitola Novověk je různorodá. 61

Uváděla jsem zde Jana Ámose Komenského právě pro jeho dílo Informatorium školy mateřské, které je nadčasové. Shrnul v něm hlavní zásady v ucelené výchově a péči o děti v předškolním věku, také tu věnoval pozornost i gravidním ţenám a sepsal pro ně a jejich okolí návod, jak se chovat v těhotenství. Dále homeopatii, jejímţ otcem byl Samuel Hahnemann Následují fytoterapie, která nemocné tělo od nepaměti lidstva navracela ke zdraví různými prostředky, ty se postupem času zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, např. apiterapie, tj. léčbu produkty ze včel a aromaterapii,

cílevědomé

pouţíváni vůní rostlin s cílem ozdravení organizmu člověka a ţivotního prostředí. Závěrem lze říci, ţe v kapitole s názvem Novověk psalo se tu o různých druzích léčby, které nemocné tělo navracelo ke zdraví, a které se postupem času zefektivňovaly.

Čtvrtá kapitola s názvem Současnost nastiňuje léčebné techniky, které lidstvo vynalezlo nebo začalo praktikovat mezi posledními. Kapitola Pozitivní psychologie se zaměřuje na doplnění celkového obrazu psychiky, pomáhá se vyrovnávat se stresovými situacemi. Učí nahlíţet na ţivotní situace v pozitivním slova smyslu. V kapitole Filozofická antropologie krátce nastiňuji problematiku, která zkoumá člověka jako specifické téma v jeho celku. Tvrdí, ţe s problémem člověka úzce souvisejí s jeho svědomím, to je s problémy se svobodným jednáním a závazky vůči jiným lidem i sobě samému. Dále Novodobé tělesné techniky jsou zastoupeny jako: aerobic, metodu pilates, cviky dle Mojţíšové a nakonec jsem zařadila speciálně zaměřené cviky pro období po porodu. Následuje Práce s energiemi. Představuji dvě z nich, Feng Shui je tradičním čínským uměním a vědou o ţivotě v harmonii s okolním prostředím a rei-ki je univerzální léčivou energii. Jsme jí obklopeni a kdokoli z nás jí můţe pouţívat pro sebe i pro pomoc druhým . Poté jsem

vybrala, novou

metodu v ČR princip řízené a kontrolované detoxikace organismu, pro její celostní kořeny a přístup. Kterou propaguje MUDr. Josef Jonáš, krátce ho představuji. V kapitole Strava popisuji léčebný systém příjmu potravy, např. fitness stravování, zdravotní diety klasické, redukční. Příjem potravy k ţivotu patří. Jídlo nám dodává nejen kalorie, ale potřebné vitamíny a minerály. Zmiňuji se tu i o poporodní dietě. Závěrem ke kapitole s názvem Současnost lze dodat, ţe by se sem daly zařadit i mnohé jiné léčebné techniky, ale problematika je tak široká, ţe bylo nutno vyselektovat jen ty metody, které

jsou něčím inovativní a průkopnické nebo jinak 62

zajímavé. Pokusy navrátit člověka ke zdraví měly různé podoby a prováděly se různými prostředky, ty se postupem času zefektivňovaly a také se začaly vydělovat další směry, které se různě prolínají aţ do dnešní doby.

V současné době na našem území existuje důleţitá potřeba navázat na zpřetrhané vazby k těmto alternativním způsobům k přístupu o udrţení zdraví či péči v nemoci o člověka. Moţnosti totiţ nehovoří jen v prospěch doplňkové péče. Ale konečně je nazíráno na tyto nefarmakologické metody jako na součást celku. Toto celistvé pojetí a to jak ve zdraví a jeho prevenci, tak v nemoci a jejím léčení je důleţité pro jejich vhodné pouţití. Gynekologicko-porodnická nebo pediatrická praxe skýtá velkou oblast vyuţití nefarmakologických metod Je to v souvislosti péče o ţenino tělo v těhotenství, protoţe gravidita není nemoc. U gravidní ţeny je tento přístup velmi důleţitý pro ochranu nenarozeného dítěte. Pro kojící matky má tu výhodu, ţe se do mateřského mléka nedostávají zbytečně látky, které by mohly negativně ovlivnit zdraví dítěte. V léčbě dětí má také nesporné výhody, hlavně pro jiţ zmiňované negativní ovlivnění stavu nebo vývoje jedince. Znovu je nacházíme a snaţíme se je uplatňovat. Laická

veřejnost

si

tyto

přístupy

stále

více

oblibuje

a

vyţaduje,

pak nefarmakologické postupy aplikovat i ve zdravotnických zařízeních a to pod dohledem zdravotnického personálu. Proto vzniká potřeba vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví a pomáhajících profesích a to v holistickém přístupu ke zdraví a nemoci. Nutné je začleňení alternativních nefarmakologických postupů do běţné praxe. Cílem mé bakalářské práce bylo komplementárně shrnout historii a vývoj nefarmakologických přístupů v péči o lidské tělo. A poukázat na důleţitost zvýšení informovanosti odborného personálu ve zdravotnických zařízeních o dané problematice. Protoţe v současné době moderní medicína začíná přistupovat k začleňování alternativních nefarmakologických postupů do své běţné praxe. Vhodné pouţití vybraných nefarmakologických postupů do péče a léčby pak závisí na personálu. 63

V gynekologicko-porodnické a pediatrické praxi ovšem jeho důleţitost nabývá na největším významu. A proto by současné době a společnosti měly porodní asistentky, jako profesionálky ve svém oboru měly mít velkou míru informovanosti v oblasti nefarmakologických přístupů v péči o člověka. Dále pak nazírat na tu to problematiku v celkové šíři holistického pojetí. A alternativní přístupy ve zdraví a nemoci zařazovat jako součást nedílné péče o matku a dítě.

64

SEZNAM LITERATURY A BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ

KNIŽNÍ ZDROJE

 BLECHA, Ivan. Filosofie. 3. opr. a rozš. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2002, 238 s. ISBN 80-718-2069-5.

 ČERMÁK, Josef a Kristina HELLEROVÁ. Slovník latinských citátů: 4328 citátů s českým překladem a výkladem. 1. vyd. Překlad Kateřina Dejmalová. Praha: Universum, 1995, 543 s. Oikúmené. ISBN 80-242-1372-9.

 Dějiny světa v obrazech. 1. vyd. Praha: Kniţní klub, 1995, 480 s. ISBN 80-7176154-0.

 ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení. 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1995, 429 s. Oikúmené.

 FRONTERAS, Adam a Frank Arjava PETTER. Rodinná sluneční znamení: jak se k sobě hodíte s vašimi blízkými a kde mezi vámi hrozí konflikty. Vyd. 1. Praha: BetaDobrovský, 2004, 230 s. Obrazový průvodce (Svojtka. ISBN 80-730-6110-4.

 HARENBERG, Bodo. Kronika lidstva. 1. vyd. Bratislava: Fortuna Print, 1992, 1263 s. ISBN 80-715-3039-5.

 HOFFMANN, Petr. Na frekvenci čínské medicíny. Vyd. 1. Praha, 2002, 158, 57 s. 65

ISBN 80-242-0854-7.

 JONÁŠ, Josef. Praktická detoxikace podle MUDr. Josefa Jonáše: tajemství chuti do života. Vyd. 2., dopl. Praha: Eminent, 2010, 282 s. ISBN 80-728-1199-1.

 JONÁŠ, Josef a Silva MEHTA. Kde končí duše a začíná tělo: systematický průvodce po Iyengarově metodě jógy pro relaxaci, zdraví a duševní a tělesnou pohodu. 2. české vyd., V nakl. Svojtka. Praha: Eminent, 2008, 305 s. Obrazový průvodce Svojtka. ISBN 978-807-2813-520.

 KOMENSKÝ, Jan Amos. Vybrané spisy A. Komenského, Informatorium školy mateřské. Praha: Dědictví Komenského, 1908, 272s. [ ISBN není uvedeno ]

 Léčíme se s přírodou. 1. vyd. Překlad Jiří Kanta. Praha: Reader`s Digest Výběr, 2001, 384 s., barev. obr. ISBN 80-861-9636-4.

 LÜBECK, Walter a Frank Arjava PETTER. Techniky reiki: základní kniha pro I., II. a III. stupeň. 2. české vyd., V nakl. Svojtka. Olomouc: Fontána, 2003, 230 s. Obrazový průvodce (Svojtka. ISBN 80-733-6111-6.

 MEHTA, Mira a Silva MEHTA. Co je to jóga: systematický průvodce po Iyengarově metodě jógy pro relaxaci, zdraví a duševní a tělesnou pohodu. 2. české vyd., V nakl. Svojtka. Praha: Svojtka, 2001, 179 s. Obrazový průvodce (Svojtka. ISBN 80-723-7396-X.

 NAGORNAJA, Natálie Vladimírovna. Aromaterapie v pediatrii. V českém jazyce vyd. 1. Ústí nad Labem: Cosmetic Karl Hadek International s. r. o., 2002, 260 s. 66

[ ISBN není uvedeno ]

.

 PORTER, Roy. Největší dobrodiní lidstva: historie medicíny od starověku po současnost. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Prostor, 2001, 807 s., [24] s. obr. příl. Obzor (Prostor), sv. 34. ISBN 80-242-0594-7.

 SAMELOVÁ, Gerti. Sedm tibeťanek: tajemství chuti do života. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2002, 240 s. ISBN 80-249-0084-X.

 SEARLEOVÁ, Sally. Pilates. V českém jazyce vyd. 1. Praha: Svojtka & Co., 2003, 224 s. ISBN 80-7237-646-2.

 SCHNEIDEROVÁ, Sylvia. Dívka pod vlivem měsíce . V českém jazyce vyd. 1. Praha: Metramedia, 2000, 125 s. ISBN 80-238-5672-3.

 URBIŠ, Alois Andrew. Žít feng-šuej v našich podmínkách: tajemství chuti do života. Vyd. 2., dopl. Frýdek-Místek: Alpress, 2010, 239 s., obr. ISBN 978-80-

 ZENTRICH, Josef Antonín. Apiterapie: přírodní léčba včelími produkty. Praha: Eminent, 2003, 175 s. ISBN 80-7281-1040-5.

 ZENTRICH, Josef Antonín. Terraterapie a aquaterapie: léčení zemí a vodou. 2., dopl. vyd. Praha: Eminent, 2003, 179 s. ISBN 80-728-1097-9.

67

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

 Aerobic. Přístup online z URL: [cit. 2014-04-20]

 Feengsuej. Přístup online z URL: [cit. 2014-04-20]

 Jan Ámos Komenský. Přístup online z URL: [cit. 2014-04-20]

 Metoda Ludmily Mojžíšové. Přístup online z URL: http://www.futurebaby.estranky.cz/clanky/metoda-mojzisove.html

 Pozitivní psychologie. Přístup online z URL: [cit. 2014-04-20]

 Redukční diety. Přístup online z URL: < http://www.nasemimi.cz/dieta/redukcni-dieta.php> [cit. 2014-04-20]

 Reiki. Přístup online z URL: http://www.reiki-energie.estranky.cz/clanky/co-je-to-reiki.html 68

 Strava. Přístup online z URL: [cit. 2014-04-20]

69

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1

Hippokratés z Kósu - portrét

Příloha č. 2

Jan Ámos Komenský - portét

Příloha č. 3

Samuel Hahnemann - portrét

Příloha č. 4

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. - portrét

Příloha č. 5

Reiki symboly I-III

Příloha č. 6

MUDr. Josef Jonáš - portrét

70

Příloha č. 1

Hippokratés z Kósu

Portrét podle řecké sochy

http://www.hellenica.de/Griechenland/Biographie/HippokratesVonKos.html

Příloha č. 2

Jan Ámos Komenský

Detail obrazu umístěného v muzeu J. A. Komenského v Naardenu

http://www.adam.cz/clanek-2013010039-jan-amos-komensky-v-kalendari-podportepetici.html

Příloha č. 3

Samuel Hahnemann

Detail obrazu

http://www.docteur-michelthomas-dijon.com/Homeopathie.html

Příloha č. 4

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc.

Fotografie

http://www.kosmas.cz/knihy/142938/dve-lasky/

Příloha č. 5

Reiky symboly I-III

Reiky symbol I

Reiky symbol II

Reiky symbol III http://www.energysystem.cz/reiky-symboly/

Příloha č. 6

MUDr. Josef Jonáš

Fotografie

http://www.joalis.sk/?o_nas&gid=2

SOUHLAS S VYUŢITÍM PRÁCE Souhlasím s tím, aby moje bakalářská práce byla půjčována ke studijním účelům. Ţádám, aby citace byly uváděny způsobem uţívaným ve vědeckých pracích.

……………………………… V Brně dne 20. dubna 2014

Dana Ambrozová DiS.