Komárovák KOMÁROV OPĚT OŽIJE DIVADELNÍM FESTIVALEM. březen 2016

M

ěs

t ys Ko m áro

v

Komárovák březen 2016

č a s o p i s

m ě s t y s u

K o m á r o v

KOMÁROV OPĚT OŽIJE DIVADELNÍM FESTIVALEM

Po skončení nultého ročníku DIVADELNÍHO FESTIVALU PEŠÍK jsme všichni doufali, že se z této vydařené akce stane tradice. Rok se s rokem sešel a opravdu tomu tak bude. Opět nás čeká pět úžasných dní nabitých kulturními lahůdkami. Letos se po „červeném koberci“ v komárovském Domě kultury projdou takové hvězdy jako Petr Nárožný, Libuše Švormová, Jana Šulcová a mnoho dalších. Festival, který se bude konat v termínu 13.-17. dubna 2016 nabídne šest inscenací, které byly pečlivě vybrány a myslí na malého i velkého diváka. Hned první den (středa 13. dubna) nás čeká CAVEMAN - nejúspěšnější one man show (hra jednoho herce) v ČR. Brilantní komedie o složitosti vztahu mezi mužem a ženou. Co mají tato dvě pohlaví společného a v čem se naopak úplně odlišují? To zjistíte právě v této inscenaci, kterou nebylo do našeho programu vůbec jednoduché sehnat. Aby také ano, když je v Praze vyprodána na půl roku dopředu. Ve čtvrtek zažijeme pořádnou jízdu odehrávající se ve dvou domácnostech. Divadelní agentura Fanny

nám přijede zahrát svou nejnovější inscenaci MANŽELSKÝ ČTYŘÚHELNÍK, ve které se dozvíte, že zvednuté prkénko na toaletě opravdu není ten největší problém ve vztahu. Těšit se můžete na Martina Krause, Daniela Rouse, Danu Homolovou a Michaelu Badinkovou. Páteční večer bude patřit VELKÝM HOLKÁM, které nepláčou, ba naopak - umí skvěle bavit. V hlavních rolích se představí Jana Šulcová a Veronika Jeníková. Sobota bude nabitá. Dopoledne si zpestříme pohádkou pro ty nejmenší

- PIRÁTSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ, která vypráví o strastiplné cestě Káti a jejího pejska Škubánka za opravdovým pokladem. V roli pejska Škubánka uvidíte Marka Šmieda. A večer? VSTUPTE! O tom, jak těžký mají život dva klauni na penzi, nás přijedou přesvědčit Petr Nárožný a Ladislav Mrkvička. V dalších rolích Libuše Švormová a Jan Čenský. Poslední den festivalu bude patřit celé rodině. Na jevišti nám totiž ožije rodinný muzikál AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ. Toto představení nazkoušel Ochotnický Spolek Sedlčany, který už znáte z loňského ročníku. Na jevišti se objeví více jak 30 herců a nebude chybět ani živý orchestr, v jehož podání se můžete těšit například na hit Pramen zdraví z Posázaví. Více informací a ceny vstupenek se dozvíte v přiloženém plakátu. Předprodej vstupenek zahájíme dne 10. března od 16.00 hodin na Úřadu městyse Komárov. Prodej je omezen na 6 kusů/osoba na představení. Team Divadelního festivalu Pešík

stalo se jinde, ale… Vážené čtenářky, vážení čtenáři, určitě jste zaregistrovali řadu informací o tom, co se na jedné ze středních pražských škol stalo, či lépe řečeno, co přetrvávalo a co nemá s normálním soužitím lidí mnoho společného. Často skloňovaným slovem v těchto souvislostech bylo slovo šikana. Uvědomujeme si však hlouběji obsah tohoto slova? Víme, jak se projevuje? Jak postupovat a co dělat, pokud se s podobným chováním setkáme? Základní informace vám přináší aktuální číslo Komárováku, předpokládáme, že k tématu se budeme v průběhu roku ještě dále věnovat.

Hlubší souvislosti šikanování Chceme-li hlouběji porozumět šikaně, musíme podniknout nelehkou cestu do „temných“ zákoutí lidské duše. Poznat, čeho všeho jsme my lidé schopni. Jen díky tomuto poznání máme šanci bránit sebe i druhé před destrukcí a agresivitou, která je v každém z nás. „Setkáme-li se s krutostí nebo se šikanou, míváme většinou snahu vysvětlovat si to tím, že to mohl udělat jen nenormální, nemocný člověk - psychopat,“ říká etoped Michal Kolář. „Samozřejmě, že takoví lidé to také mohou být, ale ve většině případů šikany, se kterými jsem se setkal, nešlo o psychopaty, ale o normální holky a kluky, kteří byli ‚pouze‘ krajně sebestřední a sobečtí. Agrese a krutost, která je v nějaké míře v každém z nás, proto u nich neměla větší zábrany k ‚bujení‘ a byla plně k dispozici jejich ‚kojeneckému‘ charakteru. Nejde tedy o problém psychopatologie, ale o problém duchovního rozměru člověka a jeho morálky. Duchovním rozměrem mám na mysli, ve shodě s Franklovou logoterapií, možnost člověka svo2

bodně volit svůj cíl, smysl a své životní hodnoty. Zjednodušeně řečeno, ten, kdo je na počátku duchovního rozvoje, žije sám pro sebe. Naproti tomu ten, kdo již duchovně pokročil, překračuje hranice vlastního zájmu a soucitně vnímá bolest a potřeby druhých lidí. Umí se do nich vžít.“ Podle dr. Koláře samotná porucha duchovního a morálního vývoje nevede automaticky k týrání druhých. Nicméně je zřejmé, že lidé, kteří nepřekročili práh krajní závislosti na sobě, nemají probuzenou moc ducha vzdorovat zlu, a jsou proto vydáni na pospas svým zoufalým obranám proti strachu, mezi které patří i šikanování. Z tohoto důvodu jsou ohrožení víc než ti druzí. Aby se však šikanování jako konkrétní forma antisociálního chování projevilo, je zapotřebí „souhry“ řady příčin a podmínek daných dědičností, vybaveností mozku a výchovným prostředím. S ohledem na složitosti problému a na orientační zaměření našeho cyklu o šikaně se zde pouze dotkneme některých jednotlivých vlivů, které mohou způsobit „zkrat“ v normálním chování žáků a vyvolat řetězovou reakci ústící v šikanování.

Oslavované modly nedávají šanci lidství Současná doba příliš nepodporuje to „lepší v nás“. Dennodenně jsme zahrnováni „návody“ na rychlou, snadnou a bezbolestnou cestu ke štěstí, jejímiž hlavními atributy jsou úspěch, moc a peníze. Téhle cestě je pak podřízeno vše - životní styl, mezilidské vztahy, dokonce i hodnota lidského života. „Do vztahů mezi lidmi pronikla jakási svobodně tržní válka, ve které jde o to, urvat si, co se dá. Láska, soucit, to je spíš něco okrajového,“ charakterizuje tento stav dr. Kolář. „Pro lidi, kteří jsou zaměřeni pouze na sebe, je běžné, že silnější využívá slabšího, dokonce ani šikanu nepovažují za něco špatného. Podle nich si oběť většinou může za svou situaci sama - není dost sebejistá, agresivní a bezohledná.“ Společenské klima není pro ochranu slabých a napadených zvlášť příznivé (i když i tady se v poslední době objevují pozitivní signály). Stinné stránky lidské povahy bezesporu podporuje i násilí v médiích, které potlačuje v člověku to dobré. Chybí soucit

s utrpením a bolestí druhých, chybí pocit viny. Zdá se, že ani svědomí neexistuje.

Škola je zrcadlem společnosti Vliv společenského klimatu se samozřejmě projevuje i ve škole. Do vztahů mezi dětmi se promítají všechna negativa dnešní doby. Musíme však přijmout pravý stav věcí. Škola nemůže odstranit destruktivní vlivy zvenčí, může k nim pouze přihlížet při hledání účinné ochrany dětí před šikanou. „Většina šikanujících dětí se rekrutuje z rodin, v nichž existuje morální vakuum,“ říká Michal Kolář. „Mladí agresoři jsou zpravidla psychicky i fyzicky zdatní, umějí skrývat svůj strach a zneužívat strach u druhých. Mnozí se považují za střed dění. Úcta k lidem je jim cizí a porozumět utrpení a bolesti bližního je nad jejich možnosti. Pro všechny je pak společná morální a duchovní zakrnělost, jakási morální slepota,“ vysvětluje etoped. „Hnací pružinou jejich konání jsou dva ústřední motivy - krutost a touha po moci.“

Co vede děti k tomu, aby ubližovaly? Motivů šikanování je však celá řada. Patří k nim například touha upoutat pozornost. („Agresor je jako herec na divadle a touží být středem zájmu publika, dělá všechno pro to, aby získal obdiv a přízeň spolužáků. Pořádá proto

ve třídě představení.“) Jiným motivem je zabíjení nudy. („Tyhle děti prožívají prázdnotu, potřebují něco silného, mít pocit, že opravdu žijí. Šikana jim přináší vzrušení.“) Někteří násilníci jsou ve škole neúspěšní a šikanováním dokazují, že jsou schopni vykonat „něco velkého“, že nejsou balonem, do kterého se kope, že oni tomu dávají směr. K ubližování druhým může vést i jakási zvídavost. Michal Kolář ji nazývá motivem „Mengeleho“. Princip spočívá v tom, vyzkoušet, kolik toho druhý vydrží, rozebrat ho jako hračku. Impulsem k šikaně může být i žárlivost na přízeň učitelů, kterou třeba věnují jinému dítěti. V neposlední řadě se agresorem stává žák, který byl objektem šikanování. Aby předešel svému týrání, začne pro jistotu v nové škole šikanovat sám.

Odpovědnost i výzva Společným jmenovatelem iniciátorů šikany je, jak již bylo zmíněno, duchovní a mravní nezralost. Problém je však v tom, že i děti, které se morálně vyvíjejí dobře, se ve školním období života dostanou do stadia, kdy jsou pro ně důležité vztahy ve skupině. Těm podřizují své konání. Je-li skupina těžce „nemocná“, jak to bývá u pokročilých stadií šikanování, jsou také ohroženy. „Dítě má malou schopnost odolat těmto tlakům,“ upozorňuje odborník, „proto je tak důležitá výchovná stránka školy a osobnost učitele. Právě pedagog je

klíčovou postavou, která může sehrát velmi významnou roli při utváření kolektivu třídy, může posilovat jeho imunitu vůči šikaně, podílet se na vytváření zdravých vztahů a snažit se je udržet.“ Má-li učitel problémy sám se sebou, je-li egocentrický s touhou manipulovat, staví-li své zájmy nad potřeby dětí, pak si těžko všimne, že je někdo šikanovaný, natož, aby mu byl schopen pomoci. Nejde o to, aby byl učitel „nadčlověk“, ale v každém případě by měl být morálně na výši. „Šikaně nahrává i tradiční pedagogický styl, klasické hierarchicko - autoritativní vedení třídy. Při frontálním způsobu vyučování kantor sice udrží vnější kázeň, ale není schopen rozpoznat, co se ve skupině děje, natož, aby to ovlivnil,“ připomíná Michal Kolář. „Škola nemůže výrazněji zasahovat do dějů ve společnosti, ale může ovlivňovat alespoň své mikroklima, vztahy v něm a pokusit se negativní vlivy mírnit. Přispívat k duchovnímu a morálnímu růstu dětí tím, že v nich bude podporovat to dobré a zároveň posi-lovat schopnost vzdorovat zlému. To je pro učitele nejen velká odpovědnost, ale i velká výzva.“ Michal Kolář: Skrytý svět šikanování ve školách. Příčiny, diagnostika a praktická pomoc. Portál 1997 Převzato z www.sikana.org/clanky _soubory/R_epidemie.html 3

Malá fotogalerie budoucích žáků

4

Návštěva Planetária v Praze V úterý 2. února se žáci 3., 4. a 5. ročníků obzvlášť těšili do školy. Už před 7. hodinou netrpělivě vyhlíželi své učitele a horlivě plánovali, kdo se s kým posadí v autobuse. O pár minut později jsme se již všichni vydávali vstříc hlubinám vesmíru do Planetária v Praze.

Zdroj: http://www.denik.cz/galerie/planetarium-praha.html?mm=5426659

Planetárium zahájilo pravidelnou činnost 20. listopadu 1960. Od září 2009 pracuje v sále Cosmorama kromě optomechanického projekčního planetária i nový digitální projekční systém SkySkan Definiti, který umožňuje sledovat hvězdy nejen tak, jak jsou vidět ze Země, ale i v prostoru a čase. Promítací plochu tvoří kopule sálu (průměr sálu 23 metrů, nejvyšší bod kopule 15 metrů nad podlahou). Trojrozměrný model vesmíru umožňuje některé jevy lépe a názorněji vysvětlit (např. je snadno vidět, že hvězdy nejsou zavěšeny na nebeské klenbě, jak se nám zdá při pohledu ze Země, ale rozmístěny v prostoru). Stejně tak se můžeme podívat z libovolného místa třeba na planety sluneční soustavy či na východ Země nad měsíčním povrchem. Projekční systém SkySkan Definiti je tak skutečnou „hvězdnou bránou“ do hlubin vesmíru. Po skončení programu měli žáci příležitost vyzkoušet si i různé atrakce, které planetárium nabízí, např. zjistit, kolik kg by vážili na ostatních planetách, namíchat ze základních barev černou nebo vyzkoušet, jak funguje černá díra. Martina Dezortová, Simona Rybková 5

Něco k zamyšlení Uvědomujeme si dnes, v této rozbouřené době, ještě identitu našeho národa? Jeho mentalitu, kulturní i společenské kořeny? Hledáme poučení v minulosti? Platí ještě, co Čech, to hrdý občan, který ctí svoji vlast, individualitu lidí v ní žijících, poctivou práci, laskavost k druhým, slušnost, pravdomluvnost a ohleduplnost? Snažíme se vychovávat v tomto duchu své děti? Předáme jim vědomí národní sounáležitosti ve snaze docílit příslušnost k národu žijícímu v okolními státy respektované zemi? Věřte, že odpovědi na tyto otázky nejednou hledali i naši předci. Bylo to v dobách hodně minulých, ale i ne tak dalekých a budeme si je asi nuceni zodpovědět i my. Zde je několik pohledů k zamyšlení. Antonín Aksamit, kreslič a cizelér komárovských železáren, aktivní člen zpěváckého spolku Ozvěna v roce 1904. „...Snad každý národ v přirozeném pudu sebezáchovy hledá a používá různé způsoby, které mu v tom mohou a mají vydatně pomáhat. Staré zvyky, různé obyčeje, rázovité hry a tance, dumky a selanky se zpěvem a hrou na hudební nástroje i poznávání historie, jsou mocnými činiteli v probuzení a udržování národního ducha. Nejpřirozenějším projevem člověka, jeho citů, nálad, veškerého duševního stavu, poznání, národního sebevědomí, celkové ušlechtilosti a bodrosti, je píseň.

My Slované jsme z míst, kde píseň a zpěv koná velké poslání. Naše česká píseň opěvuje snad každou životní fázi, snad každé povolání a činnost člověka, umí ohnivě povzbudit a probudit vlastenectví. My Češi jsme národem dobr ých vlastností, nadáni k různým směrům činností, snaživí, s vřelým a jímavým srdcem pro vše dobré a krásné. Ale zase s velkou, vše převyšující chybou. Neznáme hrdosti národní, nemáme českého sebevědomí. Za to jsme přílišně ochotní a pozorní k jiným. Správněji řečeno, velice opatrní jsme vždy, abychom se nějakým způsobem nedotkli nijak dobrých sousedů. Tyto chyby vznikly patrně již v dobách poroby pobělohorské a Čech se cítí dodnes být sluhou a robem všech. V poslední době slýcháme časté stesky, že v našem národě ubývá i lásky k českému zpěvu. Proč se tak děje? Udávají se různé příčiny. Nejčastěji je to neblahá nynější doba. Zhoubným vlivem všeobecné netečnosti

a přežilosti zasáhla i český lid, který přestává mít smysl pro dobrou píseň, nahrazuje ji ohyzdnými odrhovačkami přivandrovalými z cizích krajů. Jsou prázdné, prosté vší krásy a morální podstaty. Doufám, že nemohou mít trvalý vliv na duši našeho lidu, že je to vina doba do jisté míry kleslého průmyslu a konzumu, mnohdy i těžkých životních podmínek a bojů. Však dobrému se přiučiti od jiných není hanbou, ale přínosem ...“ Nu, milí čtenáři? Co vy na to? Zdroj: SLAVNOSTNÍ LIST zpěváckého spolku OZVĚNA vydaný k dvacetileté činnosti v červnu 1904 -lh- muzejní komise

Slavíkův koncert fis moll K výročí narození slavného českého houslového virtuóza a skladatele, jineckého rodáka a občana Hořovic Josefa Slavíka (nar. 26.3.1806), zazněla 17. února v sále hořovické radnice překrásná hudba. Slavíkův milovaný nástroj se zde rozezněl v rukou Martina Kose za klavírního doprovodu Štěpána Kose. Na programu byly skladby hudebních velikánů. Mozarta, Beethovena, Schuberta i Mazurek našeho Antonína Dvořáka. Ale ty nejkrásnější, nejlíbeznější tóny houslí zazněly při Slavíkově koncertu fis moll. Zpívali v nich snad všichni ptáčci z Čech. Štěbetali a jejich hrdélka zněla v mnohohlasých trylcích na hranici hrajitelnosti. Tu se zase jakoby v lehkém vánku jemně pohupovaly 6

větve stromů a zářivé slunce rozdávalo teplo rodné zemi... Byla to krása... „Slavíčku“, díky. Dělal jsi svému jménu čest. Děkujeme i za možnost si tuto skladbu, o které se vyjádřil učitel J. Slavíka B. Pixis jako o nesmyslu, který nikdo nezahraje, poslechnout. Zahrál ji kdysi sám autor i dnešní interpret Martin Kos. L. Hošková

7

ZVEME VÁS ❚ Od 21.2. do 31.3.2016 Výstava „OKNA PŘÍRODĚ DOKOŘÁN“ malíře Podbrdska Václava Šestáka. Muzeum Středních Brd ve Strašicích. Výstava je přístupná: Středa 13-17 Sobota + neděle 10-12 a 13-17 hod. ❚ 18.3.2016 od 17.00 hod. Tělocvičná akademie (Sokolovna Komárov) Pořádá TJ Sokol Komárov. Vstupné dobrovolné. ❚ 25.3.2016 od 9.00 do 13.00 hod. Velikonoční farmářský trh (Náměstí Míru, Komárov) Pořádá Městys Komárov. Více informací na zadní straně čísla. ❚ 2.4.2016, prezence: 9.00-9.30 hod. Princezna Junior Aerobiku (Sokolovna Komárov) Pořádá TJ Sokol Komárov. Základní informace: jedná se o nepostupovou soutěž jednotlivců, kteří cvičí podle lektora. Soutěž je určena pro děti do 15 let, neregistrované závodníky (amatéry). Věkové kategorie: 0. 2011 a mladší, I. 2010, II. 2009, III. 2008, IV. 2007, V. 2006, VI. 2005, VII. 2004-2003, VIII. 2002-2001. Propozice pro závodníky: oděv a obuv sportovní, vhodné na aerobik, dlouhé vlasy stažené do culíku, copu apod. Občerstvení zajištěno (párky, sladké a slané pochoutky, káva, čaj, limo). Další informace sdělí: Kateřina Lukavská, [email protected], nebo Alena Ratajová, [email protected] ❚ 13. – 17. 4. 2016 Divadelní festival PEŠÍK Pořádá Městys Komárov. a ZOOS KOVO Buzuluk Komárov. Více informací o jednotlivých představeních viz úvodní článek nebo na fb: DIVADELNÍ FESTIVAL PEŠÍK 8

Milí přátelé, Popeleční středou jsme začali postní dobu. Je to čas půstu a odříkání. Nikoli samoúčelného. Není to bezmyšlenkovité vzdávání se něčeho, například jídla nebo sledování televize. Je to doba dávání – dávání své vůle, dávání prostoru pro hlubší zamyšlení, dávání času těm druhým. Postní doba je dobou reflexe, kdy si uvědomujeme, co je opravdová kvalita života. Její původ je náboženský. Dospělí, kteří budou o Velikonocích, tedy na konci postu, pokřtěni, finišují právě v těchto dnech svou přípravu. A my ostatní, již pokřtění, se s nimi duchovně spojujeme a sami se zamýšlíme nad smyslem svého života. Proto ta reflexe, proto ten čas ztišení a ochoty se vzdávat věcí méně podstatných pro ty důležitější. Přeji nám všem, aby se nám alespoň občas podařilo zastavit se, usebrat se a vyjít sami ze sebe k druhým. I za cenu, že to bude znamenat něčeho méně důležitého se vzdát. Stefan Wojdyla, kněz

Bohoslužby o velikonocích Program bohoslužeb v Hořovicích: ❚ 24. března – Zelený čtvrtek v 18.00 hod. ❚ 25. března – Velký pátek v 18.00 hod. ❚ 26. března – Bílá sobota v 19.00 hod. ❚ 27. března – Velikonoční neděle v 10.00 hod., žehnání pokrmů ❚ 28. března – Velikonoční pondělí v 10.00 hod., mše v kostele sv. Trojice

Modlitba Bože můj, jenž jsi na nebesích prosím, vrať mi sílu, dej naději duši mé a víru, že vše, co děje se, má čistou sílu a mír nastoupí do srdcí všech. Ivana Látalová

Pěvecké soutěže zahájeny... Žáci Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice z klavírní a pěvecké třídy Květuše Ernestové vítězně vstoupili do dalšího ročníku klavírních a pěveckých soutěží. O předposledním lednovém víkendu se celá třída zúčastnila Mezinárodní umělecké soutěže ALLEGRO 2016 v impozantním sále Emy Destinnové v Kaiserštejnském paláci v Praze na Malé Straně. V kategorii 1A (zpěv sólo, klasika) získali Šárka Červenková (6) 1. cenu, Martin Jirák (6) 2. cenu a Tereza Ševítová (7) 3. cenu, v kategorii 1B (klavír sólo) si Tereza Ševítová (7) vysoutěžila krásnou 2. cenu a v kategorii 1C (komorní zpěv) zvítězil hořovický Komorní pěvecký soubor I ve složení Nora Rooks (4), Šárka Červenková (6), Martin Jirák (6), Tereza Ševítová (7), Nelly Řechtáčková (7) a Nela Sedláčková (10) s písněmi O černém mráčku Angela Michajlova a O čarovné vůni Milana Jurkoviče. V kategorii 3A (zpěv sólo, klasika) získala Pavlína Vokáčová Diplom za výkon v soutěži a v náročné dvoukolové soutěži kategorie 4C získal Komorní pěvecký soubor II ve složení Pavlína Vokáčová (11), Lucie Benešová (14), Šárka Pražáková (15), Jana Pommová (15), Eva Řezáčová (15), Tereza Vokáčová, Klára Slavíková, Veronika Slavíková a sólista Filip Strejc (12) pěkné Čestné uznání za interpretaci lidové písně Teče voda, teče, Horníkovy Ave Maria, písně Afrika Václava Trojana, Kyrie z Missy in C

Jakuba Jana Ryby a slavné Presleyho Can’t Help Fallin’In Love z roku 1961, kterou Elvis zpíval v 70. letech na závěr všech svých live koncertů. Musicalteam Hudební akademie Praha (s Filipem Strejcem) získal 2. cenu.

Významného uspěchu dosáhl Martin Jirák (6) v pátek 12. unora 2016 v divadelním sále Domu dětí a mládeže v Mělníku v krajském kole XXI. ročníku dětské pěvecké soutěže Karlovarský Skřivánek 2016, když zvítězil v kategorii A2 (zpěv sólo, klasika, 6 až 10 let) a bude Středočeský kraj reprezentovat v celostátním kole této soutěže 21. až 23. března 2016 v Karlových Varech. Diplom za výkon v soutěži si z Mělníka odvezli také Šárka Červenková, Pavlína Vokáčová, Filip Strejc a Lucie Benešová. Letos budou žáci K. Ernestové zpívat v celostátním kole již popáté.

Porota zleva: Simona Procházková (Konzervatoř Plzeň, operní pěvkyně), Martina Bauerová (Mezinárodní konzervatoř Praha, operní pěvkyně), Renée Nachtigallová (ředitelka Originálního hudebního divadla Praha, Mozart festivalu, operní pěvkyně), Daniela Šimůnková - Štěpánová (Konzervatoř J. Deyla), Chuhej Iwasaki (japonský houslista a dirigent), Jaroslav Mrázek (Hudební gymnázium Jana Nerudy Praha), Pavla Zumrová (ředitelka Hudební Akademie Praha).

9

Knihy (nejen) pro seniory Kdo by se i v pokročilejším věku nechtěl cítit šťastně a spokojeně, obklopený blízkými lidmi? Ale ne každému je to dopřáno. Knihy by vám ale mohly pomoci překlenout období smutku či určité nepohody. Knihy populárně naučné mají v sobě možná právě pro vás radu na bolest duše i těla. Nač se v noci dívat do stropu a přemýšlet o starostech, je lepší alespoň na chvíli otevřít knihu a příjemným příběhem se nechat postupně ukolébat ke spánku. Jsou dny, kdy je vám krásně, ale chcete si odpočinout od lidí a všeho ostatního. Pohoda s knížkou je to pravé. Odnaučili jste se už číst? Nechce se vám? Začněte nejprve s krátkými povídkami. Uvidíte, že je to příjemné, jako když si popovídáte se sousedem či kamarádem a dozvíte se od něj něco nového.

Nejprve nahlédněme do knih populárně naučných: W. Ettinger: Fit po 50 Kniha vás přesvědčí, abyste vedli aktivní způsob života a udrželi si dobrou kondici. A že ani v seniorském věku není pozdě! Dozvíte se něco o aerobním cvičení, pohybových aktivitách, posilování či o wellness programech. M. Štilec: Program aktivního stylu života pro seniory I tato kniha je zaměřena na pohybové aktivity, relaxaci, cviky a zdraví. J. Améry: O stárnutí Esej J. Améryho ani po čtyřiceti letech od prvního vydání neztrácí nic z aktuálnosti. Každý z nás dříve či později zestárne. Stárneme a nutně přestáváme rozumět světu, a to i když zápas o porozumění nevzdáváme. Nové pohledy na svět přijímáme s největšími obtížemi a pravé potěšení nám neposkytují. Esej O stárnutí se vyznačuje nekompromisní vůlí po pravdě. D. Dugas: 500 nejlepších receptů lidové medicíny Bylinkový receptář od nejstarších časů po současnost je krásnou knihou, plnou barevných fotografií léčivých rostlin s popisem. Dozvíte se, na co která bylinka je a jak ji užívat. Namátkou - kapitola „Když bolí hlava“ vám představí dobromysl obecnou, levanduli úzkolistou, tymián obecný aj. a čaje, které si z nich můžete připravit.

Něco z beletrie: František Nepil patří k nejoblíbenějším vypravěčům druhé poloviny minulého století. Jeho drobné i rozsáhlejší prózy spojuje jemný, moudrý, laskavý humor, s nímž nahlížel na okolní svět, na jeho kladné i záporné stránky... 10

Do této kategorie patří i kniha Hledání radosti. Cestopisná knížka Malý atlas mého srdce nás zavede na Island, do Maroka, Skandinávie, Turecka a dalších zemí. Jak se dělá chalupa je další úsměvnou knihou. Humoristické povídky se týkají nejen chalupářství a zahrádkaření. Pobavíte se i u dalších jeho knih Střevíce z lýčí, Srpen s Bejbinkou, Po Praze chodím, Dobré a ještě lepší jitro, Satan s prstenem a další. F. Nepil psal také knihy pro děti. Krásné chvilky můžete prožít se svými malými vnoučaty při čtení kouzelných pohádek a vyprávění – Štuclinka a Zachumlánek, Polní žínka Evelínka, Pohádky z Pekelce, Naschválníčci a jiné. Velmi oblíbené jsou v naší knihovně skutečné kriminální případy z českého prostředí a hlavně knihy českých autorů detektivek. Najdete zde díla I. Rottové, H. Proškové, V. Erbena, F. Uhra, R. Cílka, E. Kačírkové aj. Ženy bych chtěla upozornit, že v knihovně jsou k dispozici i Harlequiny a Večery pod lampou v počtu několika stovek a pro muže tzv. westerny či válečné romány. Velmi oblíbené jsou i myslivecké příběhy, příběhy o zvířatech a příběhy podle skutečnosti. Další knihy si představíme příště. Těším se na nové čtenáře.

Výpůjční doba: Pondělí: 12.00 - 17.30 hod. Středa: 8.30 - 11.00 a 12.00 - 16.30 hod. Pátek: 12.00 - 16.00 hod. Tel. 311 572 302 Jitka Prokopová, knihovnice

Václav Šesták Václav Šesták se narodil 22. srpna roku 1953 v Teplicích, ale od dětství vyrůstal ve Zdicích. Teď žije v Hořovicích. Maloval už jako malý kluk k malé radosti rodičů na všechno v celém bytě. Obrázky z dětství většinou rozdal, jako mladý muž maloval oleje, které také většinou daroval. Z jeho mladého období se zachovalo několik pláten, např. s námětem Karlštejna, Průhonic, pohledů do zdejší krajiny. Důvěrně zná Podbrdsko, dojmy z této nádherné části české země nosil v sobě mnoho let, až v roce 2006 - po téměř dvacetileté přestávce - opět sáhl po štětci.

Těch dvacet let, kdy neměl čas na malování a tedy jeho Bohem daná hřivna ležela hluboko zakopána, pracoval v různých profesích, např. signalista na dráze, opravář jízdních kol, restaurátor nábytku, obchodní zástupce. Chvíli si také zkusil soukromě podnikat, a pak na šest let uvízl ve skladu továrny na výrobu dílů pro automobilový průmysl. V prosinci 2006 dlouhodobě onemocněl a jeho tělo i duše našly způsob „úniku“ z nemoci v malování. Návrat k paletě a barvám byl stejný, jako v dobách, kdy začal pracovat na svých prvních obrazech. Nejprve maloval na čtvrtky temperou, pak na sololit a postupně přešel k olejomalbě na plátno. Během obnovené tvorby si vytvořil zvláštní techniku - suchá křída na mokrém šepsu, viz obrazy: U přístavu, Na cestě k přístavu, Maják, V lukách. Obrazy si také sám originálním způsobem rámuje. Nutno podotknout, že velikými vzory a inspirací pro tvorbu Václava Šestáka jsou malíři takových zvučných jmen jako např. Jakub Schikaneder, Julius Mařák, Antonín Chittussi, Antonín Slavíček či francouzský impresionista Claude Oscar Monet.

100 slov Záda. Pouhá 4 písmenka, ale jak nás dovedou pozlobit, když bolí, že? A jak nás naštve, když se vyvalí záda naší skříně. Na druhou stranu, není úplně špatné, když nám někdo kryje záda. Hned máme lepší pocit, hned si věříme více. Legrace přestává, když nám někdo vrazí kudlu do zad. V tu chvíli litujeme, že jsme někomu svá záda nastavili. Jak předchozí řádky dokazují, význam tohoto krátkého slůvka není jednoznačný – nejsou záda jako záda. Proč tedy mnozí z nás nepřipustí, že každá problematika má minimálně „přední a zadní“ část? Proč někdy tak tvrdošíjně stojíme za svým a odmítáme připustit diskuzi? Kateřina Havlíková, členka OBČANÉ PRO KOMÁROV z.s. KOMÁROVÁK vydává OÚ Komárov. Povoleno pod reg. č. MK ČR E 10542. Příští číslo vyjde: 4.4.2016. Uzávěrka příspěvků: 18.3.2016. Příspěvky zasílejte na e-mail: [email protected]

11