Školní časopis Občasník žáků 2.ZŠ J.Hradec
číslo1
listopad 2015
Dvojka tančila zumbu Rozhovor s p.uč.Bartošem Poznáš svého učitele? A mnohem více uvnitř!
1/2015
Stránka 1
Obsah Slovo úvodem
Školní časopis 3
Vydávají žáci 2.ZŠ,
Dvojka tančila zumbu 4
Janderova 160,
Přespolní běh
9
Jindřichův Hradec
Adapťák
10
www:
Roztleskávačky
12
Rozhovor s L.Bartošem13 Představujeme se
14
Módní peklo
16
Doporučujeme
17
Hudební okénko
18
Literární talenti
19
Zábava
32
Recepty
36
Anketa
38
Poznej svého učitele
39
Komiks
1/2015
41
www.2zsjh.cz e-mail: skolnicasopis2@seznam .cz
facebook: Časopis 2.ZŠ Redakce: Žáci 6.A a 6.B + další žáci 2.ZŠ
Konzultant: Monika Landkammerová Řešení všech kvízů a soutěží najdete v příštím čísle
Stránka 2
Slovo úvodem Milí čtenáři! Letos jsme se my, šesťáci, chopili příležitosti a pomaloučku polehoučku, více či méně úspěšně si na vlastní kůži zkoušíme novinářskou práci. Tentokrát se náš časopis zaměřil na sport. A jak nám to šlo? Na první pohled by člověk řekl, že na tom přece nic není. „No co? Něco napíšeme, něco nafotíme, dáme to dohromady a je to…“ To byly zpočátku i naše mylné představy. Ale… najít zajímavá a aktuální témata, dohnat žáky či učitele a přinutit je „dobrovolně“ k rozhovoru, vytvořit „design“ a mnoho dalšího… není žádná legrace, zvláště když toho víte o novinařině asi zhruba tolik jako Láďa Hruška o vaření. Buďte tedy, prosím, tolerantní. Jsme nadšení amatéři. Navíc začínáme a jak víme, začátky jsou vždycky těžké Vaši redaktoři z 6.A a 6.B PS: Protože bychom rádi, aby byl tento časopis časopisem celoškolním, prosíme, pomozte nám ho tvořit. Pokud budete mít zajímavý nápad, článek, fotku nebo cokoli dalšího, sem s ní! Buď pošlete na mail
[email protected] , přispějte na facebooku: Časopis 2.ZŠ nebo odneste přímo pí. učitelce Landkammerové. Pro začátek pro vás máme první úkol:
NAVRHNĚTE JMÉNO NAŠEHO ČASOPISU Úmyslně jsme nechali strohý nicneříkající název „Školní časopis“, abyste o něm mohli rozhodnout i vy!
1/2015
Stránka 3
Co se děje v naší škole… Dvojka tančila zumbu Poslední dva dny před
Tou byla odstartována první
podzimními prázdninami (26. a
část našeho celoročního
27. října) se naši žáci rozvlnili
školního projektu
na parketu v latinskoamerických
„Dvojka v pohybu“.
rytmech roztančené zumby.
1/2015
Stránka 4
Soutěž začal druhý stupeň.
nominovaných tanečníků, tedy
V pondělí v deset hodin
v prvním kole se snažilo
nastoupilo na plochu sportovní
protancovat k postupu 120
haly z každé třídy deset
žáků.
1/2015
Stránka 5
Nejen všichni soutěžící, ale i
choreografiích paní učitelky
publikum na tribunách, ti všichni
Lucky Hronové, která oba dva
se roztančili na chytlavé
dny celou soutěž lektorovala a
melodie vášnivých rytmů v
moderovala.
Postupným vyřazováním, které
hlasitě podporovali své
měla na starosti učitelská
fanoušky. Na prvním místě
porota, se tři nejlepší protančili
nakonec skončila Iva Tran (9.B),
až na medailové pozice. To vše
druhé místo obsadila Michaela
probíhalo za úžasného
Nováková(9.B) a třetí byla
povzbuzování a skandování
Alena Holmanová(9.B).
ostatních spolužáků, kteří
1/2015
Stránka 6
První stupeň si taneční
místě se umístila Berenika
soupeření zopakoval v úterý.
Nováková(1.E). I zde byla
Z původních 80 nadšených
atmosféra naprosto úžasná.
malých tanečníků i tanečnic
Malí žáčci si pohyb vyloženě
zbyli po postupném vyřazování
užívali, a to jak chlapci, tak
tři vítězové. První místo obsadil
děvčata. Všichni spontánně a
Céderic Elian(4.E), druhá byla
s úsměvem od ucha k uchu.
Gita Cinová(3.A) a na třetím
1/2015
Stránka 7
V obou dnech však nesoutěžily
jim svým výkonem přinesli body
jen děti, ale při dvou
a dokázali, že i učitel si ze sebe
závěrečných písničkách se
umí udělat legraci. A přestože
rozvlnili i jejich vyučující.
není zrovna Michael Jackson,
Vítěznými učiteli se stali Jiří
přeci se pro své žáky do tance
Vodáček a Jitka Vodáčková.
vrhne naplno a celým svým
Nicméně všichni učitelé, kteří
srdcem a to je při sportu asi
za jednotlivé třídy tancovali,
úplně to nejdůležitější.
Foto: Michaela Nováková 9.B, Albert Mikeš, 6.B 1/2015
Stránka 8
Co se děje v naší škole Přespolní běh Dne 1.10.2015 se konalo okresní kolo v přespolním běhu. Soutěž probíhala v městském parku v Jindřichově Hradci. Akce se zúčastnila i naše škola, a to v kategoriích III. a IV. Celkem se přihlásilo 13 škol. Naši školu reprezentovali tito žáci III. kategorie: Vojtěch Kún, Ondřej Poulek, Jakub Hrdlička, Mikuláš Bredl, Adéla Volárová, Jitka Novotná, Simona Schmidtová. IV. kategorie: Filip Štoidl, Jan Boukal, Martin Hrádek, Kristýna Dvořáková, Daniela Sedláčková a Dagmar Chalupová. V kategorii chlapci III se naši žáci dostali jako tým do krajského kola, neboť se umístili na postupovém druhém místě. Nejlepšího umístění v jednotlivcích dosáhla Kristýna Dvořáková z 8.A. Trať pro každou kategorii byla jinak dlouhá. Chlapci III. kategorie běželi 2km, děvčata ve III. i IV. kategorii měla 1,5km. Chlapci IV. kategorie běželi 3km. Gratulujeme!
Vojtěch Kún, 6.A
1/2015
Stránka 9
Co se děje ve škole Adaptační pobyt 6.A Dne 7.9 a 8.9 2015 se naše třída zúčastnila adaptačního pobytu v penzionu Pístina. Jako dozor nás doprovázela naše třídní učitelka Tereza
Moravcová a pan učitel Kún. Cílem pobytu bylo vzájemně se seznámit s novými spolužáky, kteří k nám přišli z druhé třídy a vytvořit tak nový kolektiv.
Počasí nám příliš nepřálo, ale pro nás to nebylo moc důležité. Hlavní je, že byla legrace!!! Penzión, ve kterém jsme bydleli, se mi moc nelíbil, byl zastaralý a dokonce ve sprše teklo málo
vody a pan majitel nám také nebyl příliš nakloněn, byly jsme na něho příliš hluční, ale program, který pro nás připravil pan učitel Pavel Kún, se mi moc líbil.
1/2015
Stránka 10
Nejzajímavější byla hodina pravdy, kde jsme měli odhadnout schopnosti našich spolužáků. Myslím si, že jsme se vzájemně poznali a vylepšili naše
1/2015
vztahy a budeme spolu všichni dobře vycházet. Markéta Srpová, 6.A
Stránka 11
Co se děje v naší škole Holky z dvojky Letos na jaře vznikl na naší škole nový kroužek roztleskávaček. Říkáme si „Holky z dvojky“ a vede nás paní učitelka Lucie Hronová. Roztleskávaček je prozatím pouze devět, ale do budoucna mají v plánu se rozrůst o nové tváře. Členkami jsou : Sofie Strnadová, Michaela Nováková, Martina Longinová, Alena Csölleiová (všechny 9.B), Iveta Bindrová, Kateřina Bastlová
1/2015
(obě 9.C), Tereza Barvínková (8.A), Barbora Hlinková a Simona Schmidtová (obě 7.A). Tréninky máme každé pondělí a pátek. Právě tam se učíme nové choreografie, se kterými vystupujeme na zápasech BK LIONS Jindřichův Hradec a na různých akcích. Přijde nám to zábavné a jednoduché. Stačí, když máte rytmus v těle a umíte se hýbat. Michaela Nováková, 9.B
Stránka 12
Rozhovor s… …tentokrát s panem učitelem Bartošem Protože je naše první číslo zaměřeno především na sport, rozhodli jsme se pana učitele zeptat na pár otázek…
JAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ SPORT?
JAKÝ JE VÁŠ 2. OBLÍBENÝ FOTBALOVÝ TÝM? (1. SLÁVIE A)
SAMOZŘEJMĚ, ŽE MÝM OBLÍBENÝM SPORTEM JE FOTBAL.
SLÁVIE B.
BYL JSTE NĚKDY NA NĚJAKÉM FOTBALOVÉM ZÁPASE? ANO, NA MÍSTNÍ FK JINDŘICHŮV HRADEC. MÁTE RÁD HOKEJ? ANO MÁM.
JAKÝ SPORT VÁM PŘIJDE NEJKRÁSNĚJŠÍ? NEKRÁSNĚJŠÍM SPORTEM JE KAŽDÝ SPORT NA VRCHOLOVÉ ÚROVNI. JINAK SE MI LÍBÍ AKVABELY, PROTOŽE MAJÍ HODNĚ VYKROJENÉ PLAVKY A DÍVČÍ SPORTOVNÍ GYMNASTIKA
JAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ HOKEJOVÝ HRÁČ? JAROMÍR JÁGR. SLEDUJETE I OSTATNÍ SPORTY? ANO, TEĎ ZROVNA MISTROVSTVÍ SVĚTA V RAGBY.
1/2015
Rozálie Nováková, Lucie Pecínová, 6.B
Stránka 13
Představujeme se… V této rubrice se nám v každém čísle představí několik tříd naší školy. Dnes 6.B a obě nové první třídy
Prvňáčci Letošního roku poprvé usedlo do lavic naší základní školy hned šedesát nových prvňáčků. Třídními učitelkami jsou Mgr. Lenka Prokešová (1.A) a Mgr. Jana Kaňková (1.E). Obě třídy – 1.A i 1.E jsou letos v hlavní budově naší školy, takže se všemi se můžete setkávat téměř denně na chodbách. Přejeme všem malým žáčkům, aby se jim ve škole líbilo a našli tu mnoho nových kamarádů! 1.A
1/2015
Stránka 14
1.E
Třída 6.B Jsme třída s velkou fantazií a humorem. Celkem nás je 28 žáků, z toho 11 děvčat a 17 chlapců. Celá řada mých spolužáků ráda sportuje a hraje na hudební nástroje. V září jsme společně prožili dva dny na adaptačním pobytu, kde jsme si to užili. Všichni jsme v dobrém kolektivu a máme kolem sebe kamarády. Navzájem jsme k sobě ohleduplní a milí. Třída 6.B je dobrá a rozhodně se v ní nikdo nenudí. Náš třídní učitel je hodný a chápavý. Jsme s ním spokojeni a doufáme, že i on s námi. Šestou třídu si prostě užijeme. Anna Brádlerová ,6.B
1/2015
Stránka 15
Módní peklo Zde si pravidelně vezmeme na mušku jednoho z vyučujících a pořádně propereme jeho šatník Tentokrát pí.učitelka Soňa Hronová Sportovní styl oblékání paní učitelky je velmi pěkný. Neonově lososová bunda se hodí k černým dlouhým legínám. Boty jsou černooranžové, značky ADIDAS, určené pro sport. Boty, bunda a legíny se k sobě skvěle hodí. Paní učitelka zbytečně nekombinuje velké množství barev. Jednoduchá kombinace dvou odstínů je dobrá volba. V jednoduchosti je krása, to platí i pro módu a oblečení paní učitelky je toho důkazem. Paní učitelce udělujeme za její krásný outfit plný počet - tedy 5 palců
Markéta Srpová, 6.A, Anna Čondlová ,6.B
1/2015
Stránka 16
Doporučujeme V této rubrice najdete tipy na různé zajímavosti – aplikace, knihy, výlety….
Dan Slabý, 6.B 1/2015
Stránka 17
Hudební okénko V této části vás budeme zásobovat různými hudebními příspěvky, tentokrát slova první sloky naší školní hymny
Školní hymna Ráno přijdu do školy za pět minut osm Zuju boty, svleču bundu, nastartuju rozum Až k tabuli přijdu, zase zlomím křídu, Jaro, léto, podzim, zima, ve škole je vždycky prima Jsou tu totiž kamarádi, máme se tu všichni rádi Úkoly se na nás hrnou Testy to pak všechno shrnou
Občas nudu vyhání zpívání a kreslení Učíme se, sportujeme, nad soupeřem vyhrajeme, 4x Héj,héj,héj, druhá základka je nej
1/2015
Stránka 18
Literární talenti Zde si můžete přečíst zdařilé literární výtvory žáků naší školy Žáci 5.E Odkdy Slunce chodí spát? Bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami je království, kde Slunce nechodí spát. V království vládl starý a moudrý král Josef a ten měl tři syny, Vladislava, Vratislava a Oldřicha. Vladislav byl silný, Vratislav moudrý a Oldřich byl obyčejný. V tomto Slunečním království život nebyl lehký, ale lidé si zvykli. Jednou Slunci došly síly a usnulo. Lidé začali být zoufalí. Přihlásil se nejstarší Vladislav a řekl: „Jsem silný, Slunce probudím!“ Ale nepovedlo se. Vratislav řekl, že je chytrý a že smíchá byliny a těmi Slunce probudí. Opět se nepovedlo. Nakonec Oldřich pronesl nesměle: „Nechte Slunce chvilinku vyspat, ono se probudí.“ A měl pravdu. Tento obyčejný syn se stal hrdinou celého království. A od té doby chodí Slunce spát každý večer.
1/2015
Stránka 19
Pavel Tyšer, 7.B Byl jeden pán z Hradce, Měl strašně rád vrabce. K večeři, k obědu, Nosil na ně sekeru. Tak to dělal pán z Hradce.
Šimon Vavřík, 7.B Jedna babička vařila v rendlíčku Horkou čokoládovou kašičku. Kašička horká byla Ani babička ji nezchladila. Vařila, vařila kašičku.
Lenka Tyšerová, 7.B Byla jedna mladá Pražanda, Která nosila tanga. Jednou si je nevzala, Pak se hanbou propadla. Ta mlaďounká Pražanda.
1/2015
Stránka 20
Kudy do Krajiny školní Veselé cestopisy od zkušených cestovatelů ze 7. a 8. třídy Tereza Kovářová, 8.B Pokud bychom se chtěli dostat do Krajiny školní, musíme se prvně vydat do vesnice Vstávalov. Poté si procouráme hrad Snídaňov, pokračujeme do Oblečkova nad Skříní a ještě chvíli se zdržíme v Koupelnově pod Čistotou. A teď už hurá do Školova nad Nudou! Naše cesta začíná ve vesničce Nová Tužka, kde můžeme spatřit památník slavného rodáka Filipa z Upadžidle. Následuje rozcestí Tří poznámek a tady se vydáme doprava, protože vlevo bychom narazili na hrad Záchodov, u kterého se nachází svým zápachem neslavně proslulé Vodopády nad Štětkou. Pokračujeme dál kolem řeky Košověnky a památníku Jiřího Spaddokoše. Jen chvíli se zdržíme ve vesničce Mobilov a pokračujeme do Tabulovic. Zde se k nám přidávají Tomáš Záškolák, Pepa Negramotik a Kristýna Šplhnová. Dojdeme spolu do městěčka Hodinovice, kde se setkáváme s Dášou Českou řečenou Obroučkou. Tudy se vnořujeme do světa vědění a vzdělávání, kde začíná Chytrolínova naučná stezka, o které si ale povíme příště…. Jakub Kotrba, 7.B Naše cesta začíná v Šatnovicích. Odtamtud obvykle musíte přestoupit z vlaku od Botova do Přezůvkova. Pokračovat budeme kolem kopce Schodov a až budeme na vrcholu, zahneme do Třídovic. Pod kopcem můžeme také odbočit na Automatice. Až dorazíme do Třídovic, budeme si muset dávat pozor, abychom včas odbočili na Zvonice, jinak pojedeme do Pozděchodic a pak i Průserova. po Zvonicích hlavně nikam neodbočit. Vlevo jsou totiž Nepozornice a Poznámkov, vpravo Testoplačky a Kulovice. Poté dojedeme okruhem opět přes Zvonice do Přestávkovy Lhoty. Tady se můžeme vydat do Wéckova. Až nás okruh přestane bavit, vydáme se přes Šatnovice do Domovic.
1/2015
Stránka 21
Adam Jedlička, 7.A Tajuplný dům Jednou jsme takhle byli s rodiči a dvěma kamarády Frantou a Honzou na německém venkově v Alpách. Máme zde totiž tetu Helenu a strýčka Martina. Jezdíme sem každý rok, ale tentokrát mi rodiče dovolili vzít si s sebou i kámoše. Hráli jsme si na horských loukách, v lesích i ve vesnici. Jednou jsme si hráli na babu v jakémsi temném, tmavě zeleném, děsivě vyhlížejícím hvozdu. Nebáli jsme se, protože jsme byli tři a nic nám zde nehrozilo. Byli jsme tak zabraní do naší hry, že jsme si ani nevšimli, že jsme zabloudili.„A sakra,“ řekl jsem si. „Teď jsme se ztratili!“ Jak jsme tak bloudili tím setmělým lesem, náhle jsme narazili na starou zarostlou pěšinu. „Musíme se vydat tudy!“zavelel jsem. Byla to cesta jako z nějakého hororu – spadlé stromy na cestě, kostry zvířat, pohozené staré věci… A najednou jsme dorazili k takovému starému, opuštěnému, tajemnému domu. „Bojim se,“ začali naříkat Honza s Frantou. Já raději mlčel, ale přebíhal mi z toho mráz po zádech. To byl určitě ten dům, před kterým mě varoval strýček Martin. Nikdo neví, kde se tu vzal, je tu od nepaměti. Prý v něm bydlel údajný vrah. Místní se k němu vůbec nepřibližují. Šli jsme k bráně od zpustlé zahrady, když jsme se přiblížili, krkavci, kteří doteď seděli na bráně, s hlasitým krákáním odletěli. Kopnul jsem do brány, která se s hlučným skřípotem rozletěla. Šli jsme po rozpadlých chodníčcích porostlých planými rostlinami. Najednou jsme přišli ke starým, plesnivým, dřevěným dveřím, které na sobě měly vyrytý letopočet 1666. Otevřeli jsme je a náhle nás do nosu praštil ten nechutný, všudypřítomný puch plísně. Uvnitř všude byly trofeje, lovecké pušky a vlastně všechno potřebné 1/2015
Stránka 22
k lovu. Kromě těchto loveckých potřeb zde byly i ostatní předměty jako hrnce, knihy, kusy nábytku a různé poházené domácí harampádí, které zde dohromady tvořilo až neuvěřitelný nepořádek. Stoupali jsme nahoru po starém polorozpadlém klikatém schodišti a najednou jsme se ocitli v nějaké komnatě s podivuhodnými obrazy jakéhosi německého šlechtice. Ještě k tomu byly na zemi poházené knihy s nějakými satanistickými rituály. Najednou jsme uviděli staré, avšak téměř lesklé zarámované zrcadlo, v jehož rámu se skvěly drahokamy. Zamysleli jsme se, co tu vlastně pohledáváme…? „Musíme se vrátit,“ řekl jsem. Kluci jen přikývli. Vypadalo to jako nějaká brána do jiné dimenze. Najednou jsme dole slyšeli vrznout dveře. Postavili jsme se ke zdi u schodů. Kroky se blížily a já to nevydržel a zakřičel jsem: „Aaaaaaaaa!“ Ten člověk se tak lekl, že spadl ze schodů zpátky na zem a začal taky řvát. Vykoukli jsme, a kdo to nebyl!? Křičící strýček Martin v typickém horském kroji a s brokovnicí v ruce. Kromě toho s ním byl jeho kamarád Karl a další dva horalé. Poté co se strýček zvedl ze země a uklidnil se, nám překvapivě oznámil, že nám lhal o historii tohoto domu, protože nechtěl, abychom sem chodili. Je zde spousta nebezpečných věcí, včetně zbraní, které by nás mohly zranit. Jenže pak si prý uvědomil, že právě proto se sem budeme chtít podívat. Tak jsme přišli zpět do vesnice, kde jsme se napili, najedli a jakžtakž zregenerovali. A na tuto příhodu jsme nikdy nezapomněli.
Olga Nová, 7.B Detektivní příběh: Škola na rohu „Ta žena, která byla zabita, dělala na zdejší škole učitelku, jestli se nemýlím?“ ptala se inspektorka Datlová ve spěchu. Při rozmluvě se školníkem, panem Noráčkem, si ještě rychle rukou upravovala svůj blonďatý účes a dívala se do malého zrcátka. Inspektorka byla zvyklá 1/2015
Stránka 23
být vždy perfektně upravená, ať se dělo, co se dělo. „ Jistě,“ odpověděl jí se svěšenou hlavou školník. „ Paní Hochová přišla na naši školu teprve před několika měsíci. Je škoda, že musela tak brzy odejít. Byla ještě poměrně mladá.“ „ Ach,“ řekla soucitně paní Datlová, ale školníka si nepřestávala zkoumavě prohlížet. „Vražda ve škole není právě obvyklá, že?“ zamyslela se. „ Leda, že by to vražda vůbec nebyla…“ „Paní inspektorko, krk té ženy je jasně postižen střelnou zbraní! Co jiného by to bylo než vražda?!“ ohradil se Noráček nesouhlasně. „ Myslím, že možností je mnoho. Co třeba taková sebevražda, asistovaná sebevražda, nehoda, v tomhle ohledu je možností opravdu hodně a… no ano, vražda. Však se uvidí. Koneckonců jsem místo činu ještě neviděla. Jdeme!“ ukončila inspektorka Datlová rázně debatu. Školník už nic nenamítal. Došlo mu, že téhle ženě není radno odporovat. A taky…je to inspektorka, musel před ní za každou cenu uchránit své prohřešky krádeží, které měl už z dřívějška v trestním rejstříku. Inspektorka otevřela dveře skladu, kde se od včerejška pořád nacházelo mrtvé tělo učitelky Hochové. Škola byla na přechodnou dobu samozřejmě zavřena, a tak nehrozilo nebezpečí, že by s mrtvolou někdo něco provedl. Kromě toho bylo místo činu hlídané. První, co inspektorku překvapilo, byla rozloha skladu. Byl opravdu obrovský, jednotlivé chodbičky byly odděleny řadami kartonových krabic naskládaných na sobě. Inspektorka si také všimla, že jedna z řad je rozsypaná. Bylo tomu tak už před smrtí učitelky, rozsypala snad krabice ona sama? Nebo tu někdo byl? Snad vrah? Anebo svědek? Inspektorka si umínila, že se tímto detailem bude zabývat až potom, co si pozorně prohlédne oběť. Paní Datlová sklonila hlavu a tam na zemi opravdu ležela učitelka Hochová. Vypadala, jako by spala, až na jeden detail. Kolem krku měla červenou skvrnu, teď už zaschlou krev. Inspektorka musela uznat, že to opravdu vypadá jako rána do krku z pistole, možná z jiné střelné zbraně. Asi nejspíš byla zabita obyčejnou pistolí. Učitelka měla hnědé vlasy svázané do uzlu, na nose brýle s obroučkami. Její oči byly zavřené. Na sobě měla elegantní fialové šaty, ruce a nohy rozhozené. Inspektorka se podívala kolem, ale žádnou zbraň nenašla. Tak to vypadá buď na vraždu, nebo na 1/2015
Stránka 24
asistovanou sebevraždu. Vrah by si totiž zbraň samozřejmě odnesl, aby nebylo možné určit otisky prstů. Zato mrtvá žena, která spáchala sebevraždu, by zbraň asi opravdu neodstranila. Ještě pořád toho ale moc neví. Teď by měla vyslechnout zaměstnance školy. Začne u toho nejvyššího, tudíž ředitele. „Takže pane Hochu, na vaší škole byla zavražděna učitelka. Co mi k tomu řeknete? Pokud vím, nesete za ní v průběhu její pracovní doby zodpovědnost.“ Ředitel byl vysoký muž s prošedivělými vlasy. Pichlavé oči a nepříjemný pohled naznačovaly, že je ke svým žákům, ale i zaměstnancům velmi přísný. Za léta praxe uměl nervozitu opravdu dobře zakrývat, ale zkušená inspektorka ji přece jenom vycítila. „Ano, to nesu,“ ozval se konečně, „ ale domnívám se, že Alena byla zavražděna až po své pracovní době.“ Inspektorka nepatrně kývla. „Ale,“ pokračoval pan Hoch, „ za svou manželku, za ní, už jen kvůli sobě, nesu zodpovědnost pořád.“ „ Ona byla vaše manželka?“ zvedla k němu oči paní Datlová, „ považovala jsem vaše příjmení jen za pouhou shodu jmen. Tím se ale celá záležitost úplně mění.“ Kývl. „ Kde jste byl, když vaší ženu zabili?“ „Zabili ji někdy kolem páté, ne?“ „ Je to tak.“ „Trochu mě to udivuje, v tu dobu už měla být dávno doma. Směna jí končí už ve dvě. Opravdu nevím, proč tu zůstávala. Já jsem o tom nic nevěděl, byl jsem tady, ve své kanceláři, a vyřizoval papíry ohledně školní jídelny.“ „ Máte pro to nějaké svědky?“ vyjela ostře inspektorka. „To, bohužel, nemám,“ řekl smutně ředitel. „ Budete mi prostě muset věřit. Celá tahle záležitost je pro mě mimochodem velmi zdrcující a nepříjemná. Svoji ženu bych nikdy nezabil. Doufám, že už mi více nebudete přidělávat starosti.“ Otočil se a inspektorka se už chystala k odchodu, když jí ředitel ještě strčil do ruky nějaké desky. „ Uvnitř jsou papíry o všech mých zaměstnancích. Nashledanou.“ „Nashledanou,“ pokývla také inspektorka a vyšla ze dveří. Když se paní Datlová nazítří vracela do školy, všimla si, že před budovou stojí auto s logem České televize. Moc z toho nadšená nebyla, protože věděla, že když se jí televize začne míchat do vyšetřování, moc dobrého pro ni to nepřinese. A opravdu, jak vešla do 1/2015
Stránka 25
dveří, překvapila ji hubená, silně nalíčená žena s vlnitými tmavými vlasy a mikrofonem v ruce. Za ní stálo několik kameramanů. „Dobrý den, vy jste jistě inspektorka Datlová!“ vychrlila na milou paní Datlovou. „ Ano to jsem,“ povzdechla si inspektorka. „Výborně! Jistě byste mohla říct našim nedočkavým divákům, jak pokračuje vyšetřování!“ Inspektorka protočila oči: „Ne, to bych tedy nemohla. Kromě toho mám teď spoustu práce, takže nashledanou.“ Datlová se obrátila a odkráčela pryč. Věděla, že nepříjemnou kamennou tváří televizi nejspíš odradí od jejího dalšího pronásledování. Inspektorka měla nyní v úmyslu vyslechnout si učitelský sbor.Chtěla začít s paní Nelou Kaviovou, učitelkou chemie, prý velkou kamarádkou mrtvé paní Hochové. Paní Kaviovou zastihla inspektorka před jejím kabinetem, nebyla však sama. Právě si vylévala srdce do kamery: „Alena byla moje veliká kamarádka, to tedy byla…,“ vzdychala a utírala si neexistující slzy. „Její manžel, náš pan ředitel, byl kdysi, to už je let, můj přítel. Byly jsme ale tak velké kamarádky, že když si ho vzala, všechno jsem jí odpustila.“ Inspektorce došlo, že tahle „velká kamarádka“ se nyní snaží jen urvat trochu slávy v televizi pro sebe. Ona reportérka, co se pokoušela vyslýchat paní Datlovou, se také potěšeně usmívala. To je showbyznys, milostné trable a vražda, to je velká věc. To obě dvě ženy, učitelka i reportérka, věděly. Paní inspektorka slušně počkala, až televizní štáb odtáhne, a pak si učitelku přivolala k sobě. „ Měla jsem s vámi na dnešek domluvenou schůzku, pokud se nemýlím.“ „Ano, ano,“ řekla Kaviová roztěkaně a pozvala inspektorku do svého kabinetu. „V první řadě se vás zeptám, co jste dělala, když byla zabita paní Hochová?“ „ Vycházela jsem právě ze školy,“ ztišila dramaticky hlas paní Kaviová, „ když jsem uslyšela výstřel! Tedy aspoň myslím, že to byl výstřel…A pak zvuk, jako kdyby se něco sypalo…“ „Sypalo?“ pomyslela si inspektorka. Opravdu ta žena slyšela, jak se sypou krabice, nebo u vraždy byla? „Samozřejmě jsem se hned vrátila zpátky, byl tu hrozný poplach. Do skladu, kde byla paní Hochová, už mě ale nepustili. Taková škoda, chtěla jsem si to tam prohlédnout sama a podívat se, jestli by se Alence nedalo pomoci. Taky jsem chtěla pomoct uklidit ty rozsypané krabice…Je mi Alenky tak líto!“ Pak si začala kapesníkem otírat oči, 1/2015
Stránka 26
ale inspektorka poznala, že žádné slzy v očích nemá. Mohla by opravdu být herečka, napadlo inspektorku a probodla ji chladným pohledem. „Tak vy jste chtěla pomoct uklidit rozsypané krabice. Ach tak. Myslím, že vám být paní Hochové už líto nemusí. Spíš litujte toho, kdo ji zabil, protože až toho blázna usvědčím, bude na tom rozhodně hůř. A teď bych vás s dovolením požádala, jestli byste mohla odejít, musím tu udělat prohlídku.“ Paní Datlová ukázala prstem k východu. „Ale já…já…přece, já nic neudělala!“ začala naříkat paní Kaviová. „Odejděte!“ řekla pevným hlasem inspektorka a vystrčila ji ze dveří. Inspektorka se narovnala. Dělala důkladnou prohlídku v kabinetě paní Kaviové, ale nemohla nic najít. Ani vlastně nevěděla, co by to mělo být, ale tušila, že tahle učitelka nebude mít úplně čisté svědomí. Inspektorka popadla žluté desky a začala se probírat papíry v nich. Byly to domácí úkoly. Už už chtěla desky vrátit zpátky, ale vtom si mezi úkoly všimla papíru jiné barvy. Byl to nějaký dopis! Rafinované! K do by hledal tajné dopisy mezi domácími úkoly! Pomyslela si inspektorka. Vždyť i ona nečekala, že tam něco najde. Paní Datlová vzala papír do ruky a začal přejíždět očima po rukou psaných řádcích. 4. 10. 2015 Milá Nelo, všechno je v pořádku. Alena o nás nic netuší. Říkala, že zítra přijde k tobě na kávu. Možná už to víš. Dávej si pozor, může objevit naše dopisy. To by pak bylo vážné, jak pro nás, tak pro ni. Je dost citlivá, snadno se rozčílí. Radši jsem ti to napsal, abys byla opatrná. Nepíšu ti ale jen kvůli tomu. Chtěl bych si s tebou domluvit další schůzku. Co bys tomu řekla? Co třeba zítra? Odepiš prosím tě, jestli můžeš a navrhni místo schůzky. Díky. Něco ti koupím…Už se moc těším! S láskou Jiří Hoch Inspektorka dopis vzala a dala si ho do kabelky. Takže takhle to je!
1/2015
Stránka 27
Paní Datlová si urovnala polštář a vrátila dopis zpátky do svého nočního stolku. Četla si ho už několikrát. Vzpomněla si, že Kaviová do kamery naznačovala, že před lety byla přítelkyní pana Hocha. Jak je vidět, v tom trochu lhala. Kaviová se ráno zmínila o těch krabicích a teď tohle. Paní Kaviová měla motiv! Teď je podezřelou číslo jedna. Zítra si udělám volno, zívla si inspektorka. Už je toho na mě moc. A pak si na ten případ pořádně posvítím! Inspektorka převlečená do svých tmavě červených plavek se chystala skočit šipku do řeky. Byl sice říjen, ale paní Datlová byla už odmala velmi otužilá. Na malé plážičce nedaleko mostu, kam se v létě chodili lidé koupat, dnes kromě inspektorky nikdo nebyl. Jenom přes most přejížděla auta do centra města, kde stála i škola. Z pláže na bílou budovu inspektorka snadno dohlédla. Inspektorka už neotálela a skočila do vody. Studené kapky se rozstříkly kolem. Paní Datlová se ponořila až na dno. Vždycky to tak dělala, pak zase vyplavala na hladinu, dala si pár temp na druhý břeh a zase zpátky a pak šla domů. Tentokrát ale nohou zavadila na dně o něco tvrdého. Bylo to ještě studenější než voda! Snad nějaký kámen? Inspektorka rychle po té věci hmátla rukou a stihla ji vzít do promrzlé dlaně. Když vylezla na břeh, vytřeštěně zírala na to, co vytáhla z vody. Byla to pistole. Když se paní Datlová vrátila domů se střelnou zbraní v igelitovém sáčku, byla z toho nálezu tak rozrušená, že ani nedokázala pořádně přemýšlet. Uvařila si tedy bylinkový čaj. Jednak na zahřátí po plavání a jednak pro uklidnění. Sedla si do křesla a zavřela oči. Hned nato vyskočila, až pár kapek čaje dopadlo na koberec. Paní Datlová je běžela utřít a myslela přitom na složky a papíry v její kabelce. Předevčírem jí je přece dal ředitel, byly tam papíry o všech jeho zaměstnancích. Určitě i trestní rejstříky. Mohla by se podívat, jestli tam někdo nemá nějaké prohřešky nebo použití střelné zbraně. Dopila čaj a vyndala si papíry. Opravdu mezi nimi byly i trestní rejstříky. Nejdřív ze všeho našla inspektorka složku Nely Kaviové. S očekáváním otevřela rejstřík. A…byl prázdný. Paní Datlová si povzdechla a vrátila složku zpátky. 1/2015
Stránka 28
Našla si ještě ředitele, jehož trestní rejstřík byl taky čistý. Koho ještě. Uklízečky, kuchařky, učitelé…co třeba školník? Našla si tedy i rejstřík pana Noráčka, a tam to stálo černé na bílém. Pan Noráček měl v minulosti prohřešků spoustu, i když to vše bylo dávno. Krádež šperků, krádež peněženky, drobné krádeže, krádež a zranění svědka střelnou zbraní… „Cože?“ vykřikla inspektorka nahlas. Takže pan Noráček vlastnil střelnou zbraň! Může ji mít u sebe pořád? „ Pane Noráčku!“ zavolala inspektorka na školníka, který šel po chodbě kousek před ní. „ Ano, paní Datlová?“ ohlédl se na ni. „Musíme si okamžitě promluvit.“ Kývla na něj, aby šel za ní. Zavedla ho do skladu, aby byli sami. Pak vytáhla z kabelky pistoli. Řekla si totiž, že tady už jí nezbývá nic jiného než být otevřená. „Je tohle vaše?“ Školník si nasadil brýle, aby si zbraň lépe prohlédl. „No…já…totiž,“ Pak ovšem pohlédl na inspektorku, která silně dýchala nosem a rty měla stažené do úzké čárky. Pak se zhluboka nadechl a začal: „ Jo ta pistolka je opravdu moje. Možná jste četla o nějakých záležitostech v mém rejstříku, co?“ Paní Datlová kývla. Noráček zvedl ruce na svoji obranu. „Řekněme, že jsem tuhle věc půjčil někomu, kdo ji potřeboval. Myslel jsem totiž, že mě nebudete moc propátrávat, že nepřijdete na ty záležitosti v trestním rejstříku. Ale k věci. Prostě jsem tu věcičku někomu půjčil a on mi za to slíbil, že neprozradí moje staré prohřešky, o kterých věděl.“ Školník svěsil ruce a čekal, co na to inspektorka. „ Děkuji, můžete jít.“ Pan Noráček se nehnul z místa. „Fakt? Fakt můžu?“ „ Říkám vám, jděte!“ poslala vyjeveného školníka pryč. Inspektorka Datlová napochodovala do ředitelny. „ Co se děje? Říkal jsem vám, ať mě necháte na pokoji!“ ohradil se ředitel sedící za stolem. Paní Datlová ho odbyla mávnutím ruky. „ Pusťte mě k rozhlasu,“ žádala. „ Prosím,“ poslal ji pan Hoch k malému mikrofonu zavedeného do zdi. Inspektorka ho popadla a začala mluvit: „ Prosím všechny zaměstnance školy a osoby, které se zde právě zdržují, ať se okamžitě dostaví do ředitelny. Opakuji. Prosím všechny zaměstnance…“ 1/2015
Stránka 29
Inspektorka stála u dveří a sledovala, jak se dovnitř hrnou uklízečky, kuchařky, vyděšený školník, celý učitelský sbor a pár dalších lidí. Za chvíli byla ředitelna úplně plná. Inspektorka třikrát zatleskala, aby si zjednala pořádek. Pak zvučným hlasem, který měla už nacvičený ze svých předchozích případů, pronesla: „ Už vím, jak to bylo s paní Hochovou!“ Ředitelnou to vzrušeně zašumělo. „ Všechno začalo tím, že si tady pan ředitel musel vzít paní Alenu Hochovou.“ Všechny oči se otočily na nervózního ředitele. „ Jenže on miloval někoho jiného. Svou přítelkyni, o které paní Hochová nevěděla. A tou ženou byla,“ přejížděla očima po davu, až pronikavý pohled zastavila u učitelky chemie, „ paní Kaviová, dlouholetá učitelka na této škole. Jiří Hoch zřejmě nechtěl, aby se jeho ženě něco stalo, dokonce to své přítelkyni i napsal, ale ta byla jiného názoru. Už dlouho měla v plánu svou „kamarádku“ odstranit, aby její lásce s panem Hochem už nic nestálo v cestě.“ Inspektorka do nebohé ženy dál zabodávala pohled. S odporem se na ní už dívali i všichni ostatní. Chudince Nele Kaviové tentokrát už z očí tekly opravdové slzy. Ale paní Datlová byla nemilosrdná. „ Jenže…ještě něco bylo potřeba udělat. Obstarat si zbraň. Věděla o jednom člověku, který zbraň má a který s ní měl v minulosti nějaké prohřešky. Nabídkou za nevyzrazení těchto informací jí zbraň půjčil.“ Školníkovo jméno zatím nezmínila. „Toho dne večer, co si obstarala zbraň, ji její přítel, pan Hoch, poslal dopis. Byl velmi důvěrný a žádal ji v něm, aby jeho ženě neubližovala, že k ní přijde nazítří do kabinetu na kávu, tak ať dává pozor, aby si nepřečetla jejich dopisy. Jenže milá Alena udělala něco, s čím ani jeden z milenců nepočítal. Přišla do kabinetu dřív. Chtěla se nejspíš podívat, jak si vede kamarádčina třída v úkolech. Jenže mezi dětskými rukopisy našla dopis. Byl to dopis od manžela pro Nelu. Ten dopis, který pan Hoch den předtím poslal. Z něj se všechno dozvěděla a velmi ji to rozrušilo. Myslím, že to tady paní Kaviová poznala a jen ji to utvrdilo v rozhodnutí se Aleny zbavit. Nemýlím se, Nelo?“ usmála se inspektorka na vzlykající učitelku. „Tak tedy, rozhodla se, že se jí dnes zbaví. Pozvala proto svou kolegyni do skladu, protože by jí prý ráda pomohla s jejím trápením. Měla v plánu počkat, až přijde, a pak
1/2015
Stránka 30
ji zabít. Paní Hochová její pozvání přijala, protože se jí to v něčem moc hodilo.“ „Když se Nela schovala za dlouhou řadou krabic, počkala si, až přijde Alena a pak měla v plánu ji střelnou zbraní zneškodnit. Jenže jak jistě víte, ve skladu visí ze stropu spoustu provazů, má je tam pan školník, jsou tam pěkně v suchu, že?“ otočila se inspektorka na pana Noráčka. „ Přesně tak,“ kývl školník hlavou. „ A toho chtěla paní Hochová využít. Když paní Kaviová uviděla, o co se Alena snaží, velmi ji to překvapilo. Proto povalila celou řadu krabic. Vrhla se k paní Hochové a chtěla vystřelit. Paní Hochová ji však vytrhla zbraň z ruky. Nakonec to totiž nebyla paní Kaviová, kdo učitelku zabil. Paní Hochová se zabila sama!“ Všichni na paní Datlovou zírali a hltali každé její slovo. Proto se inspektorka dala do vysvětlování. „ Když se dozvěděla o vztahu mezi Nelou a jejím manželem, sebralo ji to natolik, že už nechtěla žít. Když ji paní Kaviová pozvala do skladu, velmi se jí to hodilo, protože měla záminku, proč zůstat déle ve škole. Netušila, že ji chce kamarádka také zabít. Zamýšlela se oběsit na jednom z provazů, což bylo také to, co paní Kaviovou překvapilo, když rozsypala lepenkové bedny. A pak jí paní Hochová vzala zbraň a…střelila se do krku. Myslím, že tady Nelu to velmi vyděsilo. Popadla tedy pistoli, vyběhla ze školy a hodila zbraň do řeky. Nechtěla, aby na ní někdo našel její otisky a nepodezíral ji. Pak se stihla vrátit zpět a dělat, že o ničem neví. Jenže teď už je to marné. Žádný zločin se tu vlastně neudál. Nemám koho zatknout. Doufám, že vy, kteří jste byli do něčeho zapleteni, si propříště tyhle potíže radši ušetříte. Tady máte svoji zbraň, pane Noráčku. Nemusím se bát, po tom pádu do vody a pobytu v ní by byla asi nefunkční, ale pro jistotu jsem to zařídila tak, že si ji můžete tak akorát postavit nad krb.“ Paní Datlová se usmála a odešla ze školy.
Případ je uzavřen.
1/2015
Stránka 31
Zábava
Vtipy na téma sport Sportovní komentátor: „Ano, vážení diváci, hráč Hvozdík si zlomil nos. A je to jak na potvoru ten samý nos jako loni.“ Na začátku důležitého hokejového zápasu seděl na jednom z nejlepších míst na tribuně malý klučina. „Ty sis koupil tak drahý lístek?“ vyzvídá muž vedle něho. „Já ho nekupoval, to tatínek.“ „A kde je tatínek?“ „Doma. Hledá ten lístek.“ Lezou dva horolezci na skálu a najednou ten víc nahoře povídá: „Ty Pepo, mně se chce na malou.“ „Ne, nechce.“ „Jo, chce! Já už to nevydržím. Co mám dělat?“ „Zkus autosugesci. Stále si říkej – Nechce se mi, nechce si mi, nechce se mi.“ Tak ten nahoře si říká: „Nechce se mi, nechce se mi, nechce se mi.“ A ten dole: „Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě.“
Renata Kozlová, Veronika Vopálková, Michaela Picková, 6.A
1/2015
Stránka 32
Křížovka 1. Začátek trasy 2. Krátký a rychlý běh 3. Je do dálky i do výšky 4. Srážení kuželek koulí 5. Chytání prutem 6. Sport na ledě 7. V čem se jezdí Rally 8. Člověk předvádějící jízdu na koni 9. Podvádění užíváním látek, které pomohou k lepšímu výsledku 10. Příprava ke sportovnímu výkonu (cvičení) 11. Co dostanete za výhru 12. Značka sportovního týmu
1/2015
Stránka 33
1.
2. 3. 4.
5.
1. Styl plavání 2. Hlavní nástroj při sportovním rybolovu 3. Jak se nazývá sport s tzv. klackama na nohách 4. Známý sport také jako americký fotbal 5. Nejrychlejší muž na světě (příjmení) Matouš Kopelent, 6.B
1/2015
Stránka 34
Perličky ze třídy „Co víš o Jiřím z Poděbrad?“ „???...,že pil Poděbradku“
„Paní učitelko, prosím, jak se „páduje“ tohle sloveso?“
„Dneska jsou vidět korupce na Slunci“
1/2015
Stránka 35
Recepty Protože je celý časopis zaměřen na téma sport, i zde přidáváme tentokrát fitness recepty pro sportovce, které zvládneš i ty
Hruškové smoothie s vločkami, zázvorem a skořicí Budete potřebovat: 220g hrušek (oloupaných a nakrájených) 100g ovesných vloček 1-2 lžičky nastrouhaného čerstvého zázvoru 1-2 lžičky mleté skořice 125g jogurtu řeckého typu 180 ml mléka 1 lž medu Všechny suroviny dejte do mixéru a rozmixujte dohladka. Ihned podávejte. Pohankové palačinky s ovocným jogurtem Na těsto budete potřebovat: 500g plnotučného mléka 1lž krupicového cukru Špetka soli 3lž rozpuštěného másla 70g pohankové mouky 100g hladké mouky 3 vejce
1/2015
Stránka 36
Na náplň: 200ml řeckého jogurtu Sáček mraženého lesního ovoce 1 lž medu Postup přípravy: Všechny suroviny na těsto vyšlehejte metličkou dohladka. Nechte v lednici přes noc uležet. Zkontrolujte konzistenci – těsto by mělo z vařečky pomalu odkapávat. Všechny suroviny na náplň rozmixujte do hladka. Pánev vytřete trochou másla, rozehřejte, vlijte naběračkou těsto v tenké vrstvě a z obou stran opečte do zlatova. Každou palačinku potřete dvěma lžícemi jogurtovoovocné směsi. Podávejte ozdobené zbylým ovocem.
Těstoviny s brokolicovou omáčkou Budeme potřebovat: 1x Brokolice 1x Cibule 1x Paprika (červená) Jakákoli zelenina 12 % smetana Rostlinný olej Těstoviny Postup přípravy:Do pánve dáme trochu oleje. Pak přidáme nakrájenou cibuli najemno. Necháme ji dozlatova osmahnout. Poté přidáme nakrájenou zeleninu. Chvilku necháme orestovat. Mezitím uvaříme těstoviny. K zelenině přidáme 12% smetanu, povaříme zhruba 10 minut, poté přimícháme uvařené těstoviny a zamícháme. Lucie Křenková, 6.A,Adéla Pleyelová, Magdaléna Picková, 6.B 1/2015
Stránka 37
Anketa Jaký(á) má být nový ředitel(ka)? Schopný (Kristýna Bartůšková,7.A) Hodný a normální (Lucie Petrů, 8.A) Čestný (paní učitelka Jechová) Hodný, spravedlivý (Nina Řeřichová, 4.A) Spravedlivý, dobrý psycholog (paní učitelka Augustinová) Hodná, hezká, sportovní (Karolína Beranová, 7.B) Profesně na úrovni a slávista (pan učitel Bartoš) Který sport máš rád? Tenis (Robin Prokeš,3.A, paní učitelka Hrádková) Fotbal (Jonáš Madar, 7.A) Atletika (Olga Nová, 7.A) Balet (Róza Nováková, 6.B) Hokej (Dominik Cina, 5.B) Plavání (paní učitelka Jiřičková) Veslování (Vanesa Mulerová, 5.E) Jakého sportovce obdivuješ? Plánička, Bican (pan učitel Bartoš) Cristiano Ronaldo (Karolína Beranová, 7.B) Jágr (Nina Řeřichová, 4.A) Sáblíková (Karolína Maryšková, 3.A) Soukalová (p. učitel Kún) Co by nemělo chybět v tomto časopisu? Vtipy (paní učitelka Hrádková) Sport (Míša Burdová, 8.A)
1/2015
Stránka 38
Poznej svého učitele.Kdo je to?
Foto 1
Foto 2 1/2015
Stránka 39
Foto 3
Foto 4 1/2015
Stránka 40
Komiks
Filip Škarda, 6.B
1/2015
Stránka 41