K N I H O V N Y JUNÁKŮ (ČESKÝCH SKAUTŮ) Č. 6 REDIGUJE A N T . B. SVOJSÍK.
VÝZNAM SKAUTOVÁNÍ. ROZPRAVA O VÝCHOVNÉ HODNOTĚ S K A U T I N G U NAPSAL
FRANTIŠEK ČADA.
V PRAZE
1913.
ČESKÉ LIDOVÉ KNIHKUPECTVÍ A ANTIKVARIÁT JOSEF SPRINGER V P R A Z E I. (FIL KR, V I N O H R A D Y . ) — T I S K E M DR. ED. GRÉGRA A SYN A
Předmluva. Pojednání, tuto uveřejněné, bylo prosloveno jako přednáška dne 29. března 1913, pořádaná »S v a z e m s p o l k ů a p ř á t e l p r o t ě l e sn o u v ý c h o v u«, a m á cílem upozorniti na ve likou paedagogickou hodnotu skautingu, jenž za poměrně tak krátkou dobu úžasně již rozšířil se po všech skoro kulturních zemích a zakořeňuje se nyní také u nás v Čechách. Naráží ovšem, jako se mu to stávalo i jinde, také u nás na rozličná nedorozumění a podezírání, jako zase začíná strhovati k nesprávnému provádění, ba ko molení. B y l o tudíž snad včasné, aby nestranně, ale co možná plně poukázáno byla k podstatě skautování a oceněn jeho v ý c h o v n ý v ý z n a m . O to p r á v ě vynasnažuje se tato rozprava. V Praze, v dubnu 1913. F Č.
Za těchto dnu není již potřeba buditi v našich v r s t v á c h zájem o skautování; zájem tu jest, záiem ten jest i u nás probuzen, a horlivému půso bení především professora A . B . Svojsíka jest d ě kovati, že nejen jakás takáš znalost o skautingu rozšířila se do kruhů školských, ale i daleko za ně, a že i u nás došlo k rozmanitým prvním po kusům o provádění skautování, z nichž o nejzdařilejších a nejsoustavněji v život uváděných bude p r á v ě od téhož pracovníka v kruhu Vašem) po jednáno slovem i obrazem. Mám-li v úvodě své rozpravy se dotknouti nějak předem pojmu a ob sahu toho, co míníme skautováním, věru spíše jsem nucen upozorniti na zjev nyní dosti zhusta se vyskytující, že dostavuje se jakési nepocho pení skautingu, anebo, abych to hned k r á t c e na značil, že utkvívá se j e d n o s t r a n n ě na n ě k t e r é jeho složce a ta se pokládá mylně za skauting celý. Nedorozumění toto jest pochopi telné, svědčí o tom, že šíří se co nejvíce znalost o některých p r á v ě stránkách skautování (na př. zejména o táboření, volném pobytu skautů v pří rodě a pod.), ale nelze zjev ten mlčením přejiti a nevytknouti, že b y snadno mohl se stati celému úsilí u nás nebezpečným a že by skauting vlastní, abych to k r á t c e řekl, mohl zkomoliti a znetvořiti. Tudíž nutno takovému jednostrannému, chybné mu pojímání a zkreslování pojmu skautingu čeliti, a proto hned v úvodě své rozpravy zdůrazňuji, že
s k a u t o v á n í jest v ý c h o v n ý systém, výchovu a výuku rodinnou i školní doplňující, a to systém jak bohatý prostředky výchovnými, tak šťastně a důmyslně propracovaný a v četných zemích kulturních již rozvitý a osvědčený. A tím ocitám se již ve vlastním předměte své rozpravy. Chci promluvit! o v ý c h o v n é h o d n o t ě s k a u t o v á n í a ukázati tím k velikému významu tohoto úsilí, které p r á v ě i u nás za pouští své kořeny, a dotkl-li jsem se omylu, jenž jednostranně skautování zkresluje, nepřímo tím vytkl jsem prvou závažnou vlastnost skautingu, jeho m n o h o s t r a n n o s t . B a , to třeba nejprve zdůrazniti, že tato instituce snaží se přihlédnouti co možná ke všem momentům, které padají na váhu při v ý c h o v ě vůbec, třeba opětovati, jak již v »Základech junáctví« jsem napsal, že skauting usiluje o synthesu rozličných vý c h o v n ý c h s m ě r ů r e f o r m n í c h a o úpl né d o c e l e n í v ý c h o v y a v ý u k y ro d i n n é i š k o l n í ve v ě k u určitém. Skauting není jen nějaká snad nová cesta v ý chovy t ě l e s n é , ani není to jakýsi pokus o re formu v té neb oné její stránce, nýbrž jest to určitá v ý c h o v n á s o u s t a v a , jest to zároveň v ý c h o v n á i n s t i t u c e a tam, kde náležitě roz kvetl, jest to i v ý c h o v n á o r g a n i s a c e , určená pro zdravou, normální mládež 10 až asi lSleton. * Chceme-li si uvědomiti, jaká jest paedagogická hodnota této soustavy výchovné, nutně se zeptá me, jak vyhovuje a chová se k hlavním m o m e n t ů m , které charakterisují každou s p r á v n o u -a n á l e ž i t o u výchovu, a máme-li k tomu dáti přesnou odpověď, nutně se otážeme dále, k t e r é jsou podstatné znaky ř á d n é , co možná dokonalé, chcete-li i d e á l n í v ý chovy.
Na prvém misté hlásí se nám tu jako n e j p o ds t a t n ě j š í znak každé dobré v ý c h o v y to, že v ý c h o v a má vésti k s e b e v ý c h o v ě . Výchovu nesmíme pojímati úzce, úzkoprse, jakobychom jen my, dospělí, nebo dokonce jen my, vychova telé, učitelé a pod., vychovávali d ě t i ; není tomu tak: v ý c h o v a není nikdy hotova, my v š i c h n i n a p o ř á d v y c h o v á v á m e se navzájem, vycho v á v á m e jiné a jsme jimi v y c h o v á v á n i — buď do bře nebo špatně arci — ; n e v y c h o v á v á m e jen m y dětí, ale také děti vychovávají nás, k r á t c e : v ý chova, v širokém vlastním smysle jest (dobré anebo špatné) působení členů společnosti na sebe, každým slovem, k a ž d ý m zejména skutkem. V už ším smysle rozumíme ovšem výchovou jen ú m y s l n é a p r o m y š l e n é t a k o v é působení star ších a zkušenějších i vzdělanějších (a to půso bení v d o b r é m smysle) na chovance ve věku m l a d š í m , — ač ani tu nesmíme zapomínati, že v ý c h o v a působí a děje se oboustranně — ; ale p r á v ě že v ý c h o v a v t o m t o s m y s l e m á býti cosi jen d o č a s n é h o a po určité době m á přenechati chovance samu sobě, aby dále sám se »životem« v y c h o v á v a l a sám se vzdělával, pamatovati jest nucena, aby chovance pro tento budoucí s am o s t a t n ý jeho život připravila. Proto p r á v ě veškerá v ý c h o v a musí bedlivě se snažiti, aby znenáhla více a více přecházela v s e b e v ý c h o v u , musí navykati víc a více chovance s v é ho tomu, aby sám v jednám svém náležitě se ur čoval, v rozmanitých okolnostech rady si věděl, na sebe sama se co nejvíce spoléhal atd. Nad to třeba uvážiti, co tak důtklivě všichni velicí refor mátoři vychovatelští zdůrazňujíc že nemá a ne může v ý c h o v a něco do chovance »v k 1 á d a t i«, že m á a může přestátí jen na r o z v í j e n í toho, co v chovanci jest, t. j . na rozvíjení vloh k do brému, krásnému, ušlechtilému, pokud arci tako-
veto vlohy v určitém chovanci jsou, — čili krátce, že v ý c h o v a m á a může býti jen napomáháním nenáhlému uskutečňování se dobré s e b e v ý c h o v y chovancovy. A tak tedy smíme říci úhrnem, že v ý c h o v a řádně a náležitě prováděná jest po každé v podstatě s v é především umožňování se b e v ý c h o v y , napomáhání chovanci k tomu, aby otě že s v é vlastní v ý c h o v y převzal co možná v č a s a co možná d o k o n a l e s á m . A nyní znajíce tento podstatný znak každé řád né v ý c h o v y , otažme se, zdali skauting dosti má k němu zření. Odpověď jest na snadě: právě skauting důrazně akcentuje tuto v ě c a to co mož ná nejvíce. Skaut má býti v každé příčině s v ý m , samostatným, má býti víc a více sebe sama p ř e devším, pak ale i jiných vychovatelem. Anglické znamenité heslo »help you self!« (pomoz si sám!) jest duší instituce skautů. Pomáhej si sám, můžeš-li, pomoz i jiným! jest vodítkem ve veškerém jich počínání. Nač kupovati věci hotové a s nimi se nositi, obtěžovati? Skaut raději si v š e nejnutnější zhotoví sám, jak to dovede, a usiluje leda, aby se zdokonaloval tak, aby si dovedl v š e v y robiti, obstarati, zaříditi co nejlépe a co nejdoko naleji. Skaut m á s sebou, af kamkoli jde, jen věci a potřeby nejnutnější, takže by práveirí mohl s klidnou a veselou myslí říci: »Omnia mea me čům porto«, vše, čeho potřebuji, m á m při sobě a nepotřebného s sebou nic nenosím. Skauti, v odě vu co nejjednodušším, ne drahém a co nejvhodnějšírn vyjdou si do neznámé krajiny. Neptají se úzkostlivě, kudy mají jiti; vždyť umějí užívati map a dovedou se po případě i bez mapy orientovati a to třebas v kraji neschůdném a neznámém, v lese výhled zabraňujícím. Nezbloudí, orientují se o směrech světových i o době, je-li třeba také bez zvláštních přístrojů. Jdou klidně, rozhlížejí se, a hledí, aby nic jejich pozornosti v l a s t n í neušlo. f
Přijdou k potoku: nezadrží jejich pochodu, pře brodí jej; přijdou k vrchu, k rokli, nezarazí se. Přijdou k říčce — ihned dovedou si poříditi at visutý, ať jiný mostek a nejednou zbudovali takto přechod, jehož jiní po nich rádi a s vděčnou na ně vzpomínkou užívají. Zpozorují, řekněme, tře bas v noci náhle něco podezřelého — nezděsí se, nerozkřičí se, vědí ihned, jak si pomoci. Vždyť jejich heslem jest »be prepared«, b u ď vždy p o h o t o v ! A skauti nečekajíce cizí pomoci, ne čekajíce přispění od jiných, s a m i hned jsou ho tovi vykonati vše, čeho jest třeba a pokud jen s to vůbec jsou. Jest třeba dále ještě uváděti doklady a kupiti důkazy, že s e b e v ý c h o v a jest vlastní cíl, ale také i princip skautingu? Na druhé místo kladl bych jako znak dokonalé v ý c h o v y , že má býti jak i n d i v i d u á l n í tak s o c i á l n í . Nikdo z nás, a tedy také nijaký cho vanec nebyl by vznikl, nebyl by vyrostl a nemohl by žiti beze společnosti. Člověk jest tvor spole čenský zajisté aspoň v tom smyslu, že jeho tě lesná i duševní existence jak ve vzniku, tak ve vývoji jest nezbytně závislá a odkázána na spo lečenství druhých lidí, na rodinu, národ, kmen, krátce na společnost lidskou. Zase tu jest zřetelno, jak závislost členů společnosti jest v z á j e m n á , jak jedinec jako člen menších společ ností (rodiny své, rodu, národa) a skrze ně jako člen společnosti lidské může blaze nebo neblaze v této společnosti uplatniti svůj vliv na nejbližší i na vzdálenější po případě bližní své, a jest z toho samo sebou patrno, kterak v ý c h o v a jedincova ani chvíli tuto důležitou okolnost a stránku budoucího života chovancova nesmí spustiti se zřetele, chce-li právě chovance svého náležitě vychovati, t. j . přivésti ho ke stupni vychovanosti, aby stále zřel 2
ve všech svých bližních bytosti sobě rovné, pro něho tak významné, jako sám má býti v ý z n a m n ý pro ně, na něho působící anebo aspoň m o h o u c í po případě působiti, jako po případě on může snad, třebas ani netuše, zasáhnouti do je jich života, jednání, cítění, myšlení, do jejich další sebevýchovy. Plyne odtud bezprostředně nepo piratelný tedy požadavek, aby i výchova cho vance (i ovšem také on sám sebe později) co možná nejdokonaleji a nejplněji vypěstila, v z d ě lala a připravila jako j e d i n c e , aby mohl býti opravdu p l a t n ý m č l e n e m společnosti lid ské (společností jak bližších, tak i větších celků společenských), aby, krátce, také p r o s p o 1 e čn o s t, nejen pro sebe, byl náležitě vychován a ve společnosti se zdarem dále mohl pracovati na řádné sebevýchově i na řádné v ý c h o v ě jiných. Jest tudíž třeba zavčas pamatovati, aby pomá halo se rozvíjení sociálních vlastností a vloh u chovance, aby rozvíjely se city jeho altruistické, rozvíjely se schopnosti a činnosti, jimiž zdárně by mohl uplatňovati se ve společnosti lidské a přispívati k šíření blaha i k umenšování jakého koli zla v ní. Když pak takto snad s dostatek vyložena nut nost požadavku každé řádné v ý c h o v y , aby byla také s o c i á l n í výchovou, o kterékoli instituci anebo methodě výchovné uvažujíce, přirozeně ne opomeneme si také učiniti otázku, do jaké míry hoví požadavku onomu, je-li methodou, sousta vou neb institucí atd. také s dostatek s o c i á l n ě v ý c h o v n o u . A v té příčině zase nutno doznati, že skauting vede členy své k vydatnému rozví jení všech blahodějných vlastností a schopností jejich, které mají vztah ke společnosti lidské, k žití jejich ve společnosti ostatní. Ačkoli ještě jen hoch nebo děvče, skaut má cítiti se, jak jen možno, již s k u t e č n ý m a p l a t -
ným členem společnosti lidské. Ze všech sil svých a podle všech svých schopností, dovedností a prostředků má skaut býti pohotově pomocí svou, radou, prostřednictvím každému, koho spa tří, že přispění potřebuje. I o našich českých skau tech již víme, že neváhali přečasto vypomoci pra cujícím, odvděčit se těm na př., kdo jim poskytli místa k táboření, nebo jinak jim vyšli vstříc, že neprodlévali přispěti informací cizincům a pod. A o skautech anglických známo s dostatek, jak platné služby vykonávají při požáru, neštěstí, pa nikách a pod., o tom ani nemluvě, co historicky bylo jejich počátkem a co dalo vzniku jejich zá klad, totiž služby, jaké prokazovali vojsku angli ckému ve válce burské. Skauj: jest, úhrnně řečeno, vždy a všude ochoten všem spolučlenům společno sti prospěti. Skaut se nenabízí, nevtírá se, ale jest hotov bez dlouhých okolků pomoci, seč jest a pokud jest třeba. Jako známý dobročinný cí sař římský, jemuž bylo ztrátou dne, nemohl-li učiniti v něm něco dobrého, i skaut má krásnou zá sadu, provésti každý den a s p o ň jeden dobrý skutek. A tak skauting opravdu usiluje o činorodou so ciální výchovu svých stoupenců již nejedním pří kazem jejž sloučil v celé desatero; skauting v š a k jde dále a v y c h o v á v á své svěřence p r o společ nost — zvláštní společností jich samých. »Skaut jest každého člověka dobré vůle p ř í t e l e m a ka ždého skauta b r a t ř e m«, praví č t v r t é přikázání skautské. A splněno jest toto přikázání v zemích, kde skautování dosáhlo již značnějšího stupně vývoje měrou vskutku překvapující. Znamenití zakladatelé skautingu Seton i Baden Powell v y pracovali co nejjednodušeji obdivuhodnou o r g a n i s a c i skautů, která tvoří na př. v Anglii opravdu imponující společnost, společnost, ve které cítí se skaut úplně bratrem všech ostatních, v. níž
v y c h o v á v á n jest od základů a prvopočátku junáctví až po dosažení vyšších stupňů, na nichž pak zdokonaluje se dále sám a přejímá zaučování a vychovávání nových, mladších bratří. T a k z v y ká si p r a k t i c k ý m , ž i v o t n ý m útvareon své užší, pevněji, určitými zásadami semknuté a spořádané společnosti pěstovati se a vychovávati se pro velkou, pestrou a volněji daleko utvářenou společnost svého národa, svého kmene, svého rodu lidského vůbec. Není pochyby, že tato jeho »škola« dává mu co nejvhodnější průpravu, aby přirozeně a znenáhla vžil se jako platný jednou občan a člen společnosti lidské v onen ohromný celek, který tvoří lidstvo, a napomáhal k jeho zlepšení, zdokonalení i zcelení podle sil, schopno stí a prostředků svých všech, b y v k úkolům, jež snad ho ve společnosti lidské jednou čekají, co nejlépe připraven a vychován s o c i á l n í strán kou skautské soustavy. Tomu, kdo si uvědomí i jen poněkud poměr in dividua ke společnosti, nebude ovšem ani chvíli pochybno, že náležitá sociální v ý c h o v a však ne obejde se beze svého základu, náležité i n d i v i d u á l n í výchovy. Požadavek s o c i á l n í h o v y chování neodstranil ani nezmenšil, nýbrž spíše je ště zvýšil a zdůraznil požadavky náležité v ý c h o v y i n d i v i d u á l n í . P o ž a d a v k y pak této v ý c h o v y lze shrnouti krátce ve větu: dokonalá v ý c h o v a individuální činně (t. j . skiitky, prací) pěstuje h a r m o n i c k y t ě l o i d u c h a chovancova. Tudíž správná v ý c h o v a nebude jednostranně utkvívati ani na pěstování těla, ani na vzdělávání jen du cha, nebude zanedbávati žádné ze stránek člo věkových, nýbrž k oběma stejnoměrně přihlížeti a usilovati o to, aby vývoj a zdokonalování obého dály se co možná ve vzájemném s o u l a d u , tak aby byla nejen »mens sana in corpore sano«,
ale i duch co nejvzdělanější a nejušlechtilejší v těle co nejzdatnějším. Poněvadž však v ý c h o v ě v prvním věku chovancově jest možno a také jest nutno obraceti se k péči o tělo, jest jasno, že stěžejní věcí každé řádné v ý c h o v y nezbytně jest v ý c h o v a t ě l e s n á a že také každá soustav nější instituce výchovná má n e j p r v e dbáti t ě lesného vychovávání. A skauting vskutku také pěstuje výchovu tě lesnou a to takovou měrou a t a k o v ý m způsobem, že nezřídka u vzdálenějších kruhů vzniká do mněnka, jakoby skautování bylo jen určitým dru hem nebo určitým směrem v ý c h o v y tělesné. Není tomu tak, ale pravda jest, že v programu skauto vání dostává se tělesné v ý c h o v ě místa co největšího a velmi významného. Mladiství junáci na váděni jsou především životem »v táboře«, pra cemi jak ve volné přírodě, tak doma (v městě) k neustálému přirozenému o t u ž o v á n í celého těla. K témuž cíli směřují i jejich hybné h r y pod širým nebem a zejména t ě l o c v i k v y k o n á v a n ý rovněž, kde se k tomu udá příležitost, zejména zase ve skutečné, svěží přírodě; k tomu směřuje i k o u p á n í , p l o v á n í , rozličná c v i č e n í , jak pomoc první jest poskytovati atd. Nemají v š a k tyto a podobné v ý k o n y skautů cílem jen otužo vání, nýbrž také výcvik a stupňování s í l y t ě lesné, zdokonalování h b i t o s t i a obratno sti svalstva. Turistikou, která jest důležitou součástí skautování, dosahují junáci nejen znamenitých v ě domostí topografických, poznání krajin i cenných památností země své, ale také vycvičí se v do bré a v y t r v a l é c h o d c e , naučí se snášeti rozma nité nepříjemnosti počasí i místa, a překonávati rozličné nesnáze a ovládati co nejvíce své po třeby pudové; ruční prací, zhotovováním, rozma nitých přístrojů, nástrojů, zařizováním stanů atd.
jakož i pořizováním rozličných výrobků dosahují zase velikého výcviku r u k y , a konečně hojnými cvičeními za nejrůznějších okolností uskutečňova nými nabývají nevšedního výcviku a zbystření svých čidel, především o k a a u c h a . Tím však přestupujeme již obor vlastní v ý chovy tělesné a hned můžeme obrátiti pozornost k tomu, jak skauting dbá v ý c h o v y d u c h a . B y stří-li se a cvičí čidla, cvičí se zajisté a zbystřuje činnost s m y s l o v á ; vnímání a pociťování, zá klad to činnosti naší rozumové neboli i n t e 11 e kt u á 1 n í, se obohacuje, rozmáhá a všemožně zdo konaluje. Skauting navádí své junáky hojnými způsoby a cestami za nejrozmanitějších příleži tostí a okolností ke stupňování jich s c h o p n o sti pozorovací, schopnosti p a m ě t i i s o u d n o s t i . Již v samém názvu »scout« s k r ý v á se zdůraznění oné vlastnosti, jíž vynikají nositelé onoho názvu, totiž p o z o r o v a t e l s k é do vednosti, v ý t e č n é všímavosti, bystrého a rychlé ho usuzování, při tom v š a k usuzování správného a se neukvapujícího, konečně výborné, v ě r n é a trvalé paměti. Zakladatelé skautování dovedli nejlépe ocenit význam a potřebu těchto předností u každého muže a učinili proto výchovu inteJlekťu v tomto směru a smyslu úhelným kamenem své soustavy. Ale skautování neomezilo se jen na vzdělávání intellektuální či rozumové s t r á n k y svých cho v a n c ů : dobře vědouc, že také c i t nutno pěstovati a vyvíjeti jakož i v ů l i , oběma těmto dru hým stránkám ducha lidského věnuje neztenčeně svoji pozornost. A tak skautování hledí rozvíjeti city, zejména cit pro krásy přírody, cit pro pravdu — p r a v ý skaut neselže! —, cit pro mrav nost i cit přirozené zbožnosti. A nemenší péči věnuje skauting i v ý c h o v ě v ů 1 e, výchově mrav ní. Nenutí-liž chovance své, aby zvykali kázni,
a i sebekázni? Nepodporuje-liž vzrůst jejich od vahy, ale i rozvahy? A nač bych připomínal, jak skauting pěstuje u junáků přímost, poctivost, pravdomluvnost, hospodárnost, šetrnost, úctu k jiným, zejména starším, ochotnost a úslužnost, opravdovou životní vážnost, nevylučující, n ý b r ž p r á v ě doplňovanou veselou, klidnou m y s l í ? Stačí si pročisti a promysliti »desatero« skautů, aby v ě c zřetelná byla každému. Vždyť praví toto »desatero« v ý s l o v n ě : 1. Dané slovo jest skautovi svaté. 2. Skaut jest opravdově loyální a vlastenecký. 3. Skaut snaží se býti užitečným a pomáhati bližním. 4. Skaut jest každého člověka dobré vůle p ř í t e l e m a každého skauta b r a t r e m . 5. Skaut jest ochotný a úslužný. 6. Skaut jest přítel zvířat. 7. Skaut jest poslušný. 8. Skaut jest vlídný a veselé mysli. 9. Skaut jest hospodárný a šetrný. 10. Skaut jest čistý v myšlení, slovech i skut cích. A podobně znějí i »zákony ohně táborového« amerických skautek, zvoucích se »dívky ohně t á borového« (Camp fire girls), zákony, které jsou podmínkami vstupu jich i postupu ve svazku oné skautské dívčí organisace: Hled#ti krásy, usilovati o vědění, upevňovati zdraví, produševniti práci, býti veselé mysli, býti úslužná, býti spolehlivá.
Kodex tento ani předešlý není sice přísně logi cky, systematicky spořádán, ale obsahuje tolik a tak důležitých příkazů a postulátů, že m r a v n ě v ý c h o v n á hodnota skautingu z nich září plným jasem. P r a v á výchova vyznačuje se pokaždé, jak jsem přesvědčen, ještě dalším v ý z n a k e m : chovance vede ke s k u t e č n o s t i . Ne nějaký, byt sebe krásněji v y s n ě n ý a v y m ý š l e n ý ideál výchovný, ne vzdalování se přírody, ne prchání ze světa »všedního« s jeho vadami, nesnázemi, bědami, ne pachtění se za jakoukoli utopií — nic takového není cílem pravé, dokonale lidské v ý c h o v y . Vý chova musí snažiti se ovšem generaci mladší přivésti dál než byla generace dřívější, musí směřovati v ž d y v ý š a nade všednost i rmut současného života, ale nesmí nestavět se na reální půdu jeho, nesmí chovance vzdalovati, odcizovati skutečno sti. P r a v í m : s k u t e č n o s t i , a ne pouze p ř í r o d ě , jak jednotranně naturalism, af starověký, af novověký (Rousseauův) hlásal. Zajisté třeba v y c h o v á v a t i t a k é k přírodě, a podle přírody, ale příroda n e v y č e r p á v á skutečnosti. Chovance nutno vésti ke skutečnému životu a ten pro velikou část mládeže odehrává se (aspoň také) mimo »přlrodu« (v užším smyslu slova), děje se v m ě s t ě, v bydlištích lidských mezi lidmi, v jejich kruhu, v jejich střediskách. Nuže, jak se má v ě c v této příčině se skautingem? Jistě nikdo, kdo jen trochu něco slyšel o skautování, není neznalý toho, že junáci dlí nej raději a pokud jim lzie v přírodě, volní ve volné přírodě. V přírodě skauti pracují, učí se, zdoko nalují se na těle i na duchu, v přírodě pobývají pospolu, af ve dne nebo v noci, af jakékoli dostaví se počasí, v přírodě budují svá snadno přenosná bydliště, v ní odechnou si po monotónním pravi-
dělném životě v městě a po monotónní jedno strannosti svého obvyklého zaměstnání a povo lání, v ní radují se, zotavují, sbírají síly nové pro další normální svou práci ve zdech městských. Ale neopovrhují ani tímto s v ý m o b v y k l ý m půso bištěm, městem (a třebas velkoměstem), a ne mrzí se, nýbrž ochotně a s veselou myslí podjímají se s v é pravidelné, »všední«, nutné práce. Však jim i při této práci a přes dobu tu, kterou jsou nutně jí cele zabráni, vybudou ještě chvilky, jichž možno využiti k nejedné cenné věci a. k ne jedné činnosti užitečné skautovi samotnému anebo jeho bližním, k nejedné cenné věci, které nemůže poskytnouti volná příroda. Skauti pamatují horli vě na vzdělávání a zušlechťování svého ducha dobrou k n i h o u , přednáškami, schůzkami, v z á jemnému poučování určenými. Skauti dovedou si najiti účelné zaměstnání a uplatniti se i v m ě s t ě — aspoň tomu tak již v cizině — přispěním na př. hasičům, strážcům, cizincům, lidem, které sti hla nějaká náhlá nehoda atd. A vybude-li jim je ště volná chvíle, na př. za dlouhých zimních ve čerů, vyrábějí rozmanité předměty potřeby nebo záliby, a jest aspoň o anglických skautech zná mo, že prodejem svých vskutku vkusných a prak tických ručních výrobků získávají si značnou část hmotných svých prostředků, jichž pak k účelům skautování využívají, nejsouce nuceni utíkati se snad prosbami k veřejnosti, ani čekati na spásné nějaké mecenáše, ani dožadovati se podpor ve řejných nebo soukromých nějakých korporací. Snaží se v té příčině býti zase svoji, samostatní, nezávislí — jak ve volné přírodě, tak I ve svém bydlišti a domově. A z b ý v á podrobiti úvaze skauting ještě se z ř e ním k jinému podstatnému znaku náležité a zdár né v ý c h o v y . Výchova, která má míti oprávněnou
naději na zdar a úspěchy své práce, nezbytně po sléze musí respektovati s p e c i á l n í momenty, týkající se chovance jejího: musí díti se na pod kladě náležité a konkrétní znalosti jeho, a proto především musí přihlížeti k p o h l a v í a v ě k u svého chovance i ke všem podstatným z v j á š tn o s t e m , jež s rozdíly pohlaví a v ě k u souvisí. Pokud jde o skauting, nemusím široce vykládati, že ani v cizině není rozvita dosud značně tato in stituce pro d í v k y . Sice již dávno existují v Anglii »Qirl guides« a nověji v Americe došlo k organisování »Camp fire girls«, ale což jest to — jak početně, tak jakostně — proti mohutné a úžasně rozrostlé i zcelené organisaci »Scout boys«! T u teprve nastávají vlastní úkoly a práce ve všech státech ženám, aby vytvořily a pro dchly stejným duchem podobnou organisaci skautek, jako jest již v y t v o ř e n a a upevněna organisace junáctva. Zde, kde m á m na mysli skauting jen tak, jak skutečně se jeví, chtěje odhadnouti jeho výchovnou hodnotu, i pokud uvedeného mo mentu speciálního se týká, totiž respektování spe cifických vlastností určitého věku, mohu hleděti fakticky jen ke skautům, t. j . skautujícím h oc h ů m 10—181etým. Ale pak mohu říci klidně a s rozhodností, že instituce junáctví vskutku n á ležitě dbá zejména psychologické povahy a zvláštností onoho věku, totiž c h l a p e c t v í . Ne boť nažnačíme-li si krátce, čím chlapectví jest po stránce psychického vývoje charakterisováno, shledáme, že to jest jednak z v ý š e n ý život c i t o v ý , spíše k náladě povznesené, ba vzrušené, n á chylný pro p ř e b y t e k tělesné i duševní energie (mám na mysli arci hochy z d r a v é a normální), že to jest odtud zvláště živá f a n t a s i e , která snadno, kdybychom chlapce ponechali samému sobě, sváděla by ho i na scestí a nezdravě by se vybíjela. A hle, skautování vyhovuje vřelosti
fantasie chlapcovy, zdržuje ho však před neroz vážnými v ý b o č k a m i : Skautování d á v á mu okusiti slasti »zálesáctví«, o němž v tomto věku tak rád (ať třebas mu to bylo zakazováno) čítá v roz ličných »indiánkách« a dobrodružství plných kni hách, d á v á mu příležitost vykonati »odvážné« »hrdinské« činy, dává mu možnost — po čem tak rád hoch toužívá — » r o v n a t i s e v e l k ý m « , počínati si jako dospělý muž. Skauting respektuje skutečné z á l i b y a t o u h y zdravím kypících hochů, hoví jim, ale nepozorovaně vzdaluje hochy od nějakých nerozvážností a výstřelků bujnosti, a tak činí tento v ě k — opravdu, jak m á každá v ý c h o v a činiti — v ě k e m r a d o s t i . A což jest snad ještě důležitější, než vše dosud připomenuté: Skauting vším možným způsobem nenáhle, přirozeně vede takto s v é chovance k v ě kovému stupni dalšímu, k m l a d o s t i a m u ž n o s t i . Nesmíme zapomenouti, že léta 10.—18. zahrnují v sobě velikou, ba nejvýznamnější pro každého člověka přeměnu: přechod z dětství k pohlavní dospělosti. Není tu místo, abych se dlouze rozepisoval o rázu a v ý z n a č n ý c h momen tech toho přechodu, tak různého a různě probí hajícího u rozličných individuí lidských. Postačí, když připomenu, co obecně a každému jest zná mo, že tento v ě k a tento přechod jest pln nebez pečných úskalí, na která tělesně neb duševně, po případě v obojí příčině snadno narazí a nevyjde bez pohromy nejedno individuum tohoto veku. K d y b y nebylo i přímého, k l a d n é h o respekto vání těchto nebezpečí u skautování, (jako vskutku jest), již samo sebou to, že neponechává hocha sobě, n ý b r ž že zaměstnává ho a zabavuje svými prostředky a odvrací tak co možná pozornost jeho od přeměny, kterou prožívá, d á v á mu m y sliti, starati se a obírati jinými věcmi, než které souvisí s probouzejícím se pudem pohlavním, — 1
pravím, — již samo sebou to v š e , třebas bylo ne přímé a více negativní, jest ve skautingu tak ne smírné ceny výchovné hodnoty, že stěží lze s ním srovnati z dnešních praktických institucí a pro středků výchovných jiné, které by se mohly nad něj klásti, anebo volily jiné, lepší prostředky, nežli jest zvláště zaměstnávání a č i n n ý pobyt co možná ve svěží, volné p ř í r o d ě , jakož i v y plňování volných chvil co možná skutečnou, fy sickou p r á c í , k t e r á t ě š í , poněvadž z dobré vůle a s chutí se provádí od skautů. Prošel jsem v š e c k y znaky, které pokládám za podstatné, za charakteristikon dokonalé a zdárné v ý c h o v y . Na nich, jako na jakémsi vzorném m ě řítku, odhadoval jsem soustavu snah, jež shrnuty jsou ve skautování, a odhad dopadl pro tuto v ý chovnou soustavu pokaždé příznivě. Učiníte nyní se mnou zajisté snadno závěr, že jest si přáti, aby tato cenná výchovná instituce, j a k o u j e s t s k a u t i n g , také u nás se plně ujala, rozkvétala a zdokonalovala. Nebude to arci bez obtíží, bez překážek, a nemůžeme dnes říci, kam a jak se hnutí ono u nás dostane. Jest potřebí především n a d š e n ý c h p r o v ě c a o d b o r ně v z d ě l a n ý c h v ů d c ů junáctva našeho, jest jich potřebí co n e j h o j n ě j i a jest potřebí, aby udržela se j e d n o t n o s t v provádění v š e ho skautování, tak aby původní myšlenka skau tingu se nezvrhla ani nezkomolila nějak, ale aby vytvořila se j e d n í m d u c h e m p r o n i k n u t á , j e d i n á , v e l k á r o d i n a českých skautů. O mladistvé adepty této v ý c h o v n é instituce ne bude pak nouze: již nyní hlásí se jich s chutí množství a rostou jejich řady. Kéž mohutní a z k v é t á toto mladistvé junáctvo naše k prospěchu svému vlastnímu, ku blahu a cti nynějších i bu doucích generací českého národa!
K doplnění této rozpravy dovolujeme si připojiti ně které posudky časopisů o knize: Základové junáctví: M ě š ť a n s k á š k o l a , roč. X V . , č. 11. píše: Scauting, junačení, kozáctví, zaujímá v poslední době mysli vychovatelů všech vzdělaných národů. Skautováni, tof p ř i r o z e n á v ý c h o v a p r a c í ; pravá škola po vahy, vůle, mravní pevnosti. Skauting hlásá návrat k pří rodě, jak si toho už Rousseau přál. Dílo zaslouží si plné pozornosti naší. Kniha určena je pro mládež i její vůdce, je psána přístupným slohem, zavdá podnět Je rozhovorům doma i v přírodě a vyžádá si zajisté ještě mnohého doplnění. 2ivot v přírodě, skauting, nejvyššího rozvoje dosáhl v Americe, kde jej propagoval proslulý lovec-spisovatel Thompson Séton, a v Anglii (generál Baden-Powell). Objemná kniha tato (720 stran) jedná především 0 významu skautingu, podává vzory českým junákům, prak tické pokyny z pobytu v přírodě (orientace, signalisování, pozorování zjevů přírodních, stopování, jak se kryti) a z tá boření, jedná o zdraví a síle (hlavní pravidla zdravovědy, první pomoc, hry, tělocvik a sport), o ctnostech a povin nostech ke společnosti vůbec a k organisaci zvlášt. Nelze předvídati, jakým směrem vyvine se u nás nové toto hnutí pro výchovnou práci, pro život bližší přírodě, zůstane-li jakýmsi druhem sportu pro synky vrstev zámožnějších, či bude-li se moci jednou rozšířiti i na děti nejchudobnější a také ovšem i na děvčata. Četba »Základů« nutká čtenáře, aby vstoupl v řady těchto nových pracovníků, aby skautu účastněna býti mohla veškerá naše mládež. V knize je přes 200 vyobr. Čtěte ji nejen sami, ale dejte ji i do rukou dospívající mládeže!
U č i t e l s k é n o v i n y , č. 21.: Myšlenka junácká zasluhuje, aby jí učitelstvo věno valo největší pozornost. I když nebudeme hned tábořit ve stanech, můžeme přece i s dětmi obecné školy provádět na sta zajímavých skautských cvičení zeměpisných, přírodo vědeckých, technických a hygienických. Žáci v měšťanské škole jistě uvítají skauting již s dobrým porozuměním a učitel velmi se jim zavděčí, uvede-li je do něho. Junáctví pokládám za veliké zkrásnění školních let naší mládeže. Konečně i pro samo učitelstvo lze skauting vřele doporučiti zejména pro dobu prázdnin. Což, kdybychom v tak krásné, odloučené krajině, u vody a u lesa (na př. u hory »Mužský« nedaleko Mnichova Hradiště) prožili čtrnáct dní nebo měsíc pod širým nebem? Co by to znamenalo pro naše tělesné i duševní zdraví? Však praktičtí Američané 1 v tomto ukazují nám dobrý příklad; nečekají, až budou vysílení a nervosní, ale jdou do volné přírody prožít dobu
dovolené životem zálesáckým. by býti promluveno ve všech tečná její myšlenka rozšířila se hloubila a radostí naplnila život
O knize Svojsíkově mělo našich jednotách, aby v ý všude a co nejdříve pro české mládeže
N á r o d n í P o l i t i k a ze dne 28. července 1912: Je to návod pro výchovu české mládeže na základě anglického systému »scouting« (skauting), zavedeného sirem R. Baden-Powellem a majícího za účel probuditi v mládeži živou lásku k přírodě, srůsti s ní, založiti celou svou výchovu na jejích neomylných zákonech a vrátiti se celkovou úpravou života k jakési ušlechtilé, otužující a zá roveň u m r a v ň u j í c í primitivnosti, od níž jsme se dnes tolik vzdálili špatně chápanou civilisací a jednostranným vychováváním školským, společenským i rodinným. Je to kniha, která nezapomněla snad po této stránce na nic, ani na tu pěknou a pobádavou Fr. S. Procházkovu hymnu českých skautů přidanou na konec. Autoři (v první řadě o v š e m prof. Svojsík) seznamují nás s významem, v ý vojem a s vlastní podstatou skautingu, přidávajíce i pěkný retrospektivní pohled do historie české, kde naše rytířství znamená pěknou ukázku tělesné sebekázně a účelného, sy stematického výcviku těla i karakteru. Vykládají nám o krásách přirozeného života ve volných prostranstvích pod stromy a mezi obilím, pěstí v čtenáři lásku a příchyl nost ke květince, kamenu, modrému nebi nebo k rozhvězděné noční obloze. Uvádějí nás v tajemství praktické orientace a signalisování při cestování, učí číst v mapě i na nebi, na stínu i ve hvězdách. V přírodě samé navádějí skauta (zde hlavně podle vojensky výchovných vzorů an glických), jak má pozorovali, jakých známek a podrobností si má všímati, jak má sťopovati člověka nebo zvěř, jak má dle různých nahodilostí usuzovati a kombinovati, na konec pak jak se má sám krytí a »činiti neviditelnýma V části o t á b o ř e n í podává kniha přemnoho poučení rázu ve směs praktického, a to jak o pohodlném a vhodném upra vení stanu i lůžka, tak o kuchyni v táboře, o porážení stro mů, stavbě přechodů nebo člunů a pod. V oddíle o z d r a v í a s í l e j u n á k a podávají autoři základní pravidla zdravo vědy, poučují o první pomoci, sestavují hry junáků a mluví j jejich tělocviku a sportu. Krásná poslední partie o juná kovi ve společnosti, o ctnostech a p o v i n n o s t e c h ju n á k a a o základu organisace junácké čte se v mnohých svých oddílech j a k o e v a n g e l i u m l i d s k é d o k o n a l o s t i a p r a v é d u š e v n í k r á s y — stati sice dosti theoretické a ideální ^le nesmírně sugestivní a v mno hém ohledu pravdivé. Krásně promlouvá tu na příklad s v é »Přání k českému junáctvu« inspektor Bílý, vybízeje č e ského junáka, aby roznítil lásku k rodné půdě, aby měl vědomou snahu po správné, ryzí a krásné mluvě, aby za hořel zvýšenou láskou k české knize. A stejně krásně vy-
bízejí jej jiní spolupracovníci ke spořivosti, k zachování veselé mysli, k sebezdokonalování, k pěstování přátelství a skromnosti, k vychování pevné vůle a mravních zásad. Zdá-li se nám oddíl týkající se polních úkrytů, stopování a jakéhosi druhu polního vyzvědačství přes všecku v ý chovnou vlastnost v jistém směru poněkud obšírný a pro naši mládež snad zbytečně podrobný (poněvadž zavání tro chu militarismem), plně se smiřujeme s takovými opravdo vými a ryzími pravdami, které hlásá kniha. o probuzené lásce k přírodě (demonstrované zejména na Japoncích), 0 zocelení nervů i povahy, o vypěstování zdravé a krásné povahy, která se dá velmi účinně oplodňovati pozorováním přírody a splynutím s ní. To jsou ty pravé skautské ctno sti, které v první řadě musíme vypěstovati na české mlá deži, aby dala v životě přednost nejenom slunci před začazenou nálevnou, ale i jasu oka a přímému, srdečnému pohledu do cizí tváře před kosým, švidřivým pohledem potutelného darebáka a úskočné, špatné duše.
T y r š , roč. VI., číslo 23., píše: Česká literatura obohacena byla novým krásným dí lem A. B. Svojsíka, »Základy junáctví«. Jest to jasný nástin toho, jak možno mládež naši připravovati na životní boj, v němž čestně obstáti musí každý příslušník našeho ma lého národa. Nové toto hnutí, »Skauting« zvané, a prak ticky poprvé Angličany prováděné, nalezlo stympatticlké ohlasy u všech téměř kulturních národů a jsme jisti, že u nás trvale se zakoření. Skautováním mají se dáti mládeži do rukou otěže sebezapření, odhodlanosti, přímosti a ener gie, aby mládež naše učila se volně a obezřetně pohybovati ve volné přírodě, v níž má nabýt v ý š e uvedených vlastností, nutných a nezbytných k životu. Skaut vrací lidstvu přírodu, tu milenou matku nás všech, jejíž krásy, dobroty a velikosti rozumně využít k prospěchu každého jednotlivce je účelem junačení (skautu). Celý život, jak autor »Základů junáctví« praví, vytvořený v táboře na vol ném prostoru v přírodě, jest obrazem života skutečného. Zdravá, ušlechtilá a snaživá mládež je nejdůležitější pro blém českého národa. Propagátoru skautu českého, A. B. Svojsíkovi, jedná se o povznesení naší mládeže, o utužení její ve volné přírodě, jež všechny krásy zdarma všem pro půjčuje. Jedná se o mládež, nuže, Sokolstvo musí v prvé radě stát v čele znamenitému tomuto výchovnému hnutí, směřujícímu k povznesení mládeže naší po stránce mravní 1 tělesné. Nebudiž jediné jednoty sokolské, která by svoji knihovnu neozdobila skvostem, jímž nesporně jsou Svojsíkovy »Základy junáctví«. Krásnou tuto knihu opatřili příspěvky s v ý mi nejlepší mužové národa našeho, jejíž malá cena 10 K neodpovídá ani zdaleka krásné úpravě. Jest opatřena 208 obrázky a v pevné umělecké vazbě s titulním obrázkem mistra Aleše.
Z různých Věstníků sokolských žup vyjjímáme posudky: Již z obsahu celého díla viděti, co ohromné práce tu složené v jeden celek prospěšný, účelný a zajisté že naši hoši rádi v přírodě seznámí se s tím, co bylo jim hádan kou, co zůstalo jimi nepovšimnuto, že budou tu přírodu milovati, po ní toužiti, s v é zdraví a síly otužovati. Co ji nak prázdných neděl bezúčelně promrháno a může tu býti prospěšně využitkováno. Nesčetná řada pokynů a rad připravuje naši mládež pro životní boj, učí ji sebezapření, obětování, upřímnosti, duševní síle, odhodlanosti, vlastnostem to pro život nezbyt ným, jichž možno nabyti při volném a obezřetném pohybu ve volné přírodě. Výborná kniha pro poučení vůdců a cvičitelů dorostu. Také vůdcové výletů sokolských naleznou v ní cenná po učení. Kniha tato zaslouží všeobecného rozšíření a bylo by žádoucno, aby všude byla čtena, obzvláště tam, kde v jed notách cvičí dorost, neboť cvíčitelé dorostu najdou zde mnoho vážných, praktických a cenných rad.
»Pří r o d n í
L é k a ř « z 1. března 1913 píše:
Jich pobyt má býti ve dne v noci v přírodě. V š e , čeho třeba, vlastní pílí si vyzískati a spracovati. Mládež v ý chovou tou stává se zdravou, silnou a poctivou. Z ní vzejdou podnikaví a rázní muži, otevřených očí a hlav. K to mu dospějí, zmocní-li se v ě d přírodních, které nejsou urče ny jen pro několik málo zasvěcenců. Vědy přírodní jsou a musí býti majetkem všech vrstev lidových. Zde ve skautství se nám podává, co má vlastně každý věděti: Ve dne i v noci čistý vzduch m ě j ! Otužení těla oproti každé povětrnosti je třeba. V dnešních školách máme ještě tolik chudokrevných, bledých a zasmušilých dětí, poněvadž děti isou tu v zavřeném a špatném vzduchu. V junáctví nalézáme v š e , čeho třeba znáti ku životu v přírodě. » Vracej se ku přírodě* od rána do večera, ode dne ke dni, od týdnu k týdnu, od měsíce k měsíci, od roku k roku! Stůj na vlastních nohách! Starej se všestranně sám o sebe, nespoléhej na nikoho, než sám na sebe! To je žití zcela přírodní, zdravé, silné povahy pěstující. V knize Svojsíkově jsou v š e c k y nutné rady potřebné k životu v pří rodě. Neschází tam ani kuchaření, řemesla, léčení, ano v š e , a^proto doporučujeme Svojsíkovo »Junácťví« nejen mlá deži, ale každému, kdo chce pomáhati k tomu, aby národ náš byl ne z kamene, ale z kvádrů! A toho jistě potřebu jeme co nejvíce!
