POSELSTVÍ NÁČELNÍKA SVAZU BR. ANT. B. SVOJSÍKA K 25 LETŮM SKAUTINGU (1936)
Drazí! Od prvních pokusů se skautingem u nás uplynulo čtvrtstoletí. Ať pohlížíme na svou práci sebe skromněji, nelze přece utajiti vlastní uspokojení nad tím, co bylo za ta léta práce vykonáno. Československou mládež
po
uvedli
jsme
bratrského
prvé do objetí
organisace světové. Jak se to zdá dávno a přece je tomu jen málo let, kdy na ostrově
Brownsea
rozbil Baden-Powell svůj první pokusný tábor
a
získával
zkušenosti! Bylo to v
roce
1907,
napřesrok bude tomu teprve třicet let. A pohleďme, jak za ta léta narostlo hnutí skautské. Koncem roku 1936 je tu na 5 milionů skautů a skautek registrovaných v londýnských ústředích. A kolik je těch, kteří nemohli zaplatiti příspěvek! Tak z malého houfku oddaných jinochů, jdoucích věrně za svým vůdcem, vznikla organisace světová nesmírné důležitosti. U nás je nejinak. Stál jsem u kolébky československého skautingu a vzpomínám s pohnutím na první pokusy na českomoravské vysočině v roce 1911, se svými žáky v údolí radotínském a prokopském a prvého úplného tábora prázdninového u Vorlov v r. 1912, jehož účastníci — dnes zralí muži — ještě mezi námi, skauty, pracují. Málo nás bylo, ale bylo to zdravé semeno hořčičné, které se živě hlásilo k životu přes překážky, přes nepřízeň doby i zlobu lidí. Bylo-li nás tehdy hrstka, je nás dnes jen ve Svazu k 50.000. Jsme jednotní, konsolidováni. Je v tom síla hnutí, je v tom jeho opodstatnění, jeho význačný charakter výchovný i hodnota jeho pro národ a stát. Šli jsme jen svou cestou a často proti proudu, šli jsme odhodlaně a důsledně se svou mládeží za pevným cílem a neslevili ani v nejmenším. Dnes máme zadostiučinění, které mnozí — u vědomí své viny a nestatečnosti — obávají se veřejně vysloviti, aby sami sebe
nepostavili do nepříznivého světla. Ale to nám nepřekáží. Naše pravda zvítězila. Dnes všeobecně se uznává význam skautské výchovy pro brannost národa, tu a tam mluví se již uznale o skautingu, ale je nám jen líto toho promarněného a ještě dosud mařeného času, než k názoru tomu došli ti, jichž to bylo svátou povinností aspoň již tehdy, když jsme burcovali a volali na poplach. Zásluhu o to, že jsme v intencích Tyršových my první dali našemu svobodnému státu úplnou, moderní brannou výchovu mládeže, nedejte si vzíti nikdy a od nikoho! A co, sestry a bratři, bude dále? Na Hlavním stanu mluvilo se o jakési „pětiletce“ programu, rozděleného do pěti let. Ptám se sám sebe: Proč pět let, proč ne pouze rok? A volám k vám: Proč se nedati do práce, do celé práce ihned? Což je možno čekat po léta, když hora ruit — když hodina volá, vše se řítí úprkem, střemhlav a třeba býti připraven i hotov ne zítra, ale již dnes? Český lid šel za naším příkladem do přírody, dnes se jde naší cestou k brannosti mládeže, kéž skauting ukáže našemu národu ještě bezpečnou stezku k povznesení mravnímu. Právě jste vyslechli pozdrav 1,300.000 bratří Americké Unie. Čtvrt milionu jich přibylo za rok, a to jest vedle organisace amerických skautek — Camp Fire Girls! A právě v Americe nejvýše si hodnotí na skautingu vedle výchovy k praktičnosti a dobrému občanství, jak při stoupající zločinnosti a korupci zůstávají odchovanci skautingu v mizivém počtu mezi provinilci. Pevně věřím, že i u nás, jako ve věcech brannosti dá nedaleká budoucnost plně za pravdu skautingu i ve výchově mravní. Skauting je také rekreace, ba skauting je krásná hra! Ani v nejmenším neubereme skautingu ničeho na tomto jeho podkladě, kterým právě získává mládež do svých šiků. Ale
nezapomínejme
horkého
života!
Všechna
ta
rekreace
ať
se
nevybíjí
v
malichernostech, ať veliká hra skautů celého světa má vždy v pozadí smysl životního boje o volnost, svobodu, lepší a spravedlivější úroveň života. Nezůstaneme při zaněcování nevím kolika druhů ohníčků, nebudeme se předhánět jen v dovednosti ve vázání několika tuctů uzlů, Naše vycházky nebudou výlety náročných turistů, jako naše tábory nebudou místem, kde by se sešla naše mládež, aby prožila svoji dovolenou v sladké nečinnosti, zpestřené opalováním na slunci a nějakou míčovou hrou. Nikoliv, toto vše není naším cílem, jest jen prostředkem k dosažení něčeho lepšího, něčeho vyššího, ušlechtilejšího. U nás bude a musí vše směřovati ke skutečnému životu. Naše hra musí se proměniti v práci, naše zručnosti a schopnosti v službu, naše otužování a tělesné i duchovní povznesení musí sloužiti ne sobecky jen nám, ale celé lidské společnosti. Vzpomínám jen tak maně na naši akci „Choďte vlevo!“, „Zdravte státní vlajku!“, na naše podniky sběratelské, které naše hodné skautky a skauti tolikrát konali po celé republice, až po naše nedávné snahy po bezpečnosti na veřejných komunikacích — ony neblahé
masakry vojínů auty — tu všude se setkáváme se skutečným životem a v těchto 'zkouškách života obstál vždy skauting dokonale. Budiž tomu vždycky tak! Ani obětování života nebylo s to zabrániti pravému skautu, aby vykonal, co bylo jeho povinností. A já věřím pevně, že tomu vždy tak bude. Jsem jist, že nové skautské generace, které přicházejí vystřídati ty, kdož odcházejí — ať za chlebem nebo do zásvětí k Vyšší službě — budou zrovna tak šťastny v našich táborech, právě tak obětavé, statečné a ušlechtilé, jako jejich předchůdci, kteří razili cestu a bojovali o uznání bez únavy, bez oddechu, nezištně, s nasazením inteligence, času i zdraví. Snažte se o další šíření našich ideí! Všude kolem vás je mnoho míst, mnoho mládeže, která potřebuje skautingu, získejte ji, veďte ji co nejčastěji do přírody, dejte jí hodně mnoho ze všech oborů skautingu a budou vám vděčni po celý život. Snad i u nás dojdou záhy rodiče k přesvědčení, že nemohou svým dětem dáti lepší dar než několik let tuhého, ale radostného skautského života v přírodě. Neslevujte však nikdy z požadavku na dobré srdce a charakter vůdců! Těžce doplácí skaut za viny vůdce, k němuž ve skautingu zpravidla přilne tak vroucně. Zkušebním kamenem našich výsledků výchovných není pouze průraznost v boji za vlastním úspěchem — tu si osvojí skoro každý, — ale jak se kdo osvědčí v konfliktech mravních, v bojích za pravdu, v konání dobra, zda vyroste v charakterního a dobrého člověka. Koná-li někdo dílo opravdu záslužné, pak je to ten, kdo pracuje pro lepší budoucnost světa i lidstva. A to činí skauting. Buďte proto na svou práci hrdi, milujte ji, nikdy nepodlehněte pohodlnosti a nestatečnosti, ale jděte do života a činů s pevnou vírou, že pravý muž, statečná žena zmohou nakonec i dílo nejtěžší. Nový president naší republiky ve svém prvním armádním rozkaze volá k československé armádě naším, heslem: „Buďte připraveni!“ Ministr Národní obrany mu posvědčuje a hlásá: „Buďme připraveni!“ Já posílám vás do vašich domovů, skautských kluboven a táborů s tím poselstvím, abyste tlumočili sestrám a bratřím nejen můj, ale nás všech upřímný pozdrav a dík za všechnu práci s vybídnutím, aby vytrvali, neboť od převratu nebylo pro nás chvíle důležitější. V dnešních chmurných dobách nevíme dne ani hodiny a jako skauti jsme povinni odpověděti svému presidentu: „Nám není ani třeba výzvy — jsme vždy připraveni ke všemu ušlechtilému a vznešenému, ať to stojí cokoliv.“
A. B. Svojsík, náčelník
NÁČELNICKÝ POZDRAV K 25 LETŮM SVOBODNÉHO SKAUTINGU (2014)
Před dvaceti pěti lety, 2. prosince 1989, se v pražské Městské knihovně sešly stovky skautských vůdců a vůdkyň z celé země. Jen dva týdny po demonstraci 17. listopadu tam všichni společně obnovili svobodný skauting. Po třech zákazech ze strany totalitní moci, jednou nacistické a dvakrát komunistické, po poslední vynucené pauze, která trvala dvě desetiletí, se skauting zvedl z popela, skoro jako bájný Fénix. Už
dávno
nejsme
v
obnovovací fázi, naopak jsme zdravým,
rozvíjejícím
se
společenstvím s jeho úspěchy a
výzvami.
Skautkám
a
skautům nabízíme moderní všestranný vzděláváme
program, každoročně
stovky vedoucích, o skautské oddíly
se
starají
tisíce
zapálených a obětavých žen a mužů všeho věku. Skautek a
(c) Tomáš Tkáčik - Rozum
skautů trvale každoročně přibývá, letos jsme překonali členskou hranici 50 tisíc. Skauting je opět nedílnou a viditelnou součástí společnosti skrze činnost oddílů po celé zemi i skrze zapojení mnoha lidí formovaných skautskou výchovou do občanského života. To neznamená, že by nebylo co zlepšovat. Opak je pravdou. Víme, že ani dnes není program dokonalý a je na něm třeba nadále průběžně pracovat. Usilovně se zamýšlíme nad dalšími změnami ve vzdělávání dospělých dobrovolníků, stejně jako hledáme cesty, jak je v jejich skautské službě podporovat. Letos přijatá Strategie 2022 je součástí úvah o tom, kam a jak chceme v následujících letech jít. A i když skautek a skautů přibývá, je naším úkolem neustále usilovat o oslovení těch, kteří si k nám – prozatím – cestu nenašli. Protože právě skrze dobrodružství a příležitosti k růstu, které nabízíme mladým lidem, děláme svět kolem sebe lepším. A proto tady přeci jsme. Čtvrtstoletí nepřetržité činnosti ve svobodné společnosti je dobrým podnětem k reflexi a zamyšlení do budoucna. Ke snaze o co nejlepší skauting nás nezavazuje jen těch posledních pětadvacet let, ale i těch celých sto a pár, které jsme ušli, někdy zvesela a nahlas, jindy potají a bolestně, už od Antonína Benjamina. Také nás k ní ovšem zavazuje každá dívka a chlapec, kteří dnes nebo zítra zaklepou na naší klubovnu kdekoli a budou hledat dobrodružství a partu kamarádů. Jejich důvěra a velká očekávání nás zavazují především. Mysleme na ně v každém okamžiku!
Vzpomeňme v těchto dnech také na všechny, kteří skautingu zůstali věrní v dobách nesvobody, na ty, kteří skauting udrželi a obnovili pro další skautské generace. A až se potkáme
na
oddílových
schůzkách,
třeba
na
těch
vánočních,
nezapomeňme
připomenout nejen těm nejmladším, že svoboda ani skauting nejsou samozřejmost. Díky za Vaši skautskou službu, všechno dobré do dalších pětadvaceti a buďme připraveni!
Eva Měřínská, náčelní, Marek Baláš – Čiča, náčelník
