Název: Spolková činnost jako základ veřejného knihovnictví na Ostravsku 1. Autor: Mgr. Jarmila Burešová, absolventka Ústavu bohemistiky a knihovnictví SU v Opavě, v současné době vedoucí obvodu knihovnických služeb II Knihovny města Ostravy Anotace: Práce zachycuje stav společnosti na Ostravsku v druhé polovině 19. století s akcentem na spolkovou činnost. Především čtenářské spolky jako základna obrozeneckého dění v moravské i slezské části Ostravska s určitým zpožděním oproti situaci v Čechách představují základní pilíře českého veřejného knihovnictví. Kromě spolků s působností širší než jen na Moravě a ve Slezsku je pozornost věnována prvním třem ryze čtenářským spolkům na Ostravsku, lišícím se skladbou členské základny a z toho vyplývajícím zaměřením činnosti. Klíčová slova: veřejné knihovnictví, spolková činnost, čtenářské spolky, Ostrava Poznámka: Zpracováno na základě diplomové práce České veřejné knihovnictví na Ostravsku v letech 1918-1939 Mgr. Jarmily Burešové.
České veřejné knihovnictví jako knihovnictví obecní, lidové, vymezené v roce 1919 zákonem o veřejných knihovnách obecních, nevzniklo se založením Československé republiky v roce 1918, nýbrž se již po několik desetiletí vyvíjelo v rámci rakouské monarchie (do r. 1867) a Rakouska-Uherska (od r. 1867 do 1918). V období probouzejícího se národního uvědomování vznikaly zprvu ojediněle české knihovny jako součást spolků, neméně důležitou roli sehrály farní a školní knihovny. Ve Slezsku a severní části Moravy byla situace málo příznivá. V pruské či těšínské části Slezska se šířily české knihy díky působení kněží nebo také písmáků, kteří soukromě půjčovali knihy, psali kroniky, působili osvětově. V Kateřinkách (dnes Opava) byla přístupná jako první česká veřejná knihovna již před rokem 1848 tzv. Filípkova knihovna, obsahující podle dochovaného soupisu významnou část tehdejší české literární produkce1. Jedinečnou roli sehrála spolková činnost, rozvíjející se po roce 1867, kdy byly vydány zákony o spolkovém a spolčovacím právu a v každé obci tak začínaly být zakládány spolky různého charakteru: hasičské, hospodářské (zemědělské, lesní, myslivecké, včelařské, zahrádkářské, rybářské), tělovýchovné a sportovní, podpůrné, vzdělávací, ženské, dobročinné, náboženské a samozřejmě i kulturní a osvětové. Součástí většiny těchto spolků byla knihovna, obvykle přístupna pro členy spolku. Spolky nebyly jednotně organizovány, šlo o aktivity, vyvolané nadšenými vlastenci a proto ani stav na území našich zemí nebyl srovnatelný. Bylo považováno za samozřejmé, že každý spolek pro své členy zřídil knihovnu s časopisy a knihami, jejichž využití bylo obvykle dáno právě členstvím v daném spolku, ale mnohdy se
1
MAZUR, A. K počátkům knihovnictví na Ostravsku. 1962, s. 172.
1
neomezovalo pouze na ně. Do roku 1880 byl jen v Ostravě doložen vznik 24 spolků, z toho čtyř českých – Občanská beseda, Horník, Měšťansko-řemeslnická beseda a Záložna2. Nezastupitelnou roli v osvětě, kultuře i knihovnictví s důrazem na národní uvědomění sehrály matice, vznikající především v druhé polovině 19. století – Matice česká (Praha 1831), Matice moravská (Brno 1853), Matice opavská (Opava 1877), Matice ostravská (Ostrava 1885), Slezská matice osvěty lidové pro knížectví Těšínské (Těšín 1898). Tyto organizace sehrály mimořádnou buditelskou roli především v méně rozvinutých a méně národnostně uvědomělých oblastech. V Praze rovněž působila Moravsko-slezská beseda (Praha 1869), či spolek Radhošť, které kromě podpory moravských a slezských studentů v Praze pořádaly sbírky knih pro jazykově ohrožené oblasti 3. Obdobnou funkci plnily také organizace Národní jednoty – tzv. obranné, neboť měly bránit zájmy česky hovořících obyvatel na území národnostně smíšeném. Vznikaly v osmdesátých letech 19. století Národní jednota pošumavská (Praha 1884), Národní jednota severočeská (Praha 1885), Národní jednota pro východní Moravu (Olomouc 1885), Národní jednota pro jihozápadní Moravu (Telč 1886, od 1888 přemístěna do Brna). Organizovaly osvětovou a kulturní činnost, iniciovaly zakládání českých škol, knihoven, podporovaly hospodářský rozvoj převážně pohraničních oblastí s důrazem na prosazení Čechů, Moravanů a Slezanů. V slezské části Ostravska - na Těšínsku, Hlučínsku a Opavsku působily akademické studentské spolky Opava, Odra, Ostravice (obvykle se sídlem v Praze), které pomohly založit některé knihovny, jinde se podílely na doplňování knihovního fondu dary4. Spolek pro zakládání knihoven ve Slezsku byl vyčleněn z Matice opavské (1891) a během dvacetiletého působení se zasadil o pomoc mnoha knihovnám, podporoval také farní knihovny. Arnošt Mazur ve své studii K počátkům knihovnictví na Ostravsku z roku 1962 se staví kriticky ke katolické orientaci tohoto spolku - otázkou je, zda šlo pouze o postoj, vyplývající z doby zpracování Mazurovy studie, či zda opravdu docházelo prostřednictvím Spolku pro zakládání knihoven ve Slezsku k nadměrnému ovlivňování a posilování náboženského přesvědčení obyvatelstva. Významnou úlohu sehrála Ústřední matice školská, jež vznikla v Praze roku 1880 z podnětu Spolku učitelských jednot v Čechách. Její ostravská pobočka se úspěšně pokoušela prosadit, zřídit a podporovat nižší české školství i přes zdejší obtížnou národnostní situaci.
GROBELNÝ, A. Národněpolitický život v Ostravě v 2. polovině 19. století. 1969, s. 62. Počátky sdružování Moravanů v Praze. [online]. Dostupný z: http://www.kruzekskp.cz/pocatky-sdruzovanimoravanu-v-praze 4 MAZUR, A. K počátkům knihovnictví na Ostravsku. 1962, s. 184. 2 3
2
Bylo stanoveno, že Ústřední matice školská bude působit zvláště tam, kde pro tyto účely scházely veřejné prostředky, zejména v jazykově smíšených oblastech. Nicméně Ústřední matice školská narážela na nepochopení a odpor převážně německých zastupitelů obcí. Stávající i nově zřízené školy pak na základě zákonné úpravy zakládaly školní a učitelské knihovny. Tuto činnost organizačně podporoval ředitel škol v Moravské Ostravě Jan Pobial prostřednictvím Výboru pro zařizování školních a učitelských knihoven ; finančně na jejich rozvoj přispívali též báňští úředníci5.
1.1 Čtenářské spolky Spolky, které vznikaly primárně jako čtenářské, byly doplněny spolky, které půjčování knih poskytovaly jako dodatkovou činnost uvedenou ve svých stanovách. Knihovny byly obvykle umístěny v uzamykatelné skříni v místě schůzek spolků, což bývaly hostince, později sokolovny, orlovny apod. Desítky kusů, výjimečně stovky kusů tiskovin zpravidla nebyly odborně zpracovány, výběr knižních a časopiseckých fondů byl nahodilý, jeho skladba byla tvořena vesměs dary, a tak se zřídkakdy dalo hovořit o kvalitní knihovně. Za nejstarší český čtenářský spolek je na základě dochovaných pramenů označována Občanská beseda v Moravské Ostravě, vzniklá již v roce 1862, kde se sdružovali intelektuálové, představitelé tehdejšího centra města se společným cílem národnostní obrody, přinášela rozvoj kulturního života ve městě. Katolická občanská beseda ve Staré Bělé od roku 1867 představovala jiné, klerikální zaměření, s podílem na výchově a vzdělávání venkovských obyvatel. Naprosto odlišný charakter měla Čtenářská beseda ve Františkově Údolí, formující se v oblasti hornických kolonií. Další významný ostravský spolek Hornicko-čtenářský spolek Salm v tehdy Polské Ostravě vznikl roku 1871. V mnoha obcích moravské či slezské části dnešní Ostravy byly zakládány Občanské besedy, Čtenářské a vzdělávací spolky, Národní jednoty. Ve slezské části Ostravy (Hranečník, Hrušov, Krásné Pole, Malé Kunčice, Martinov, Muglinov, Plesná, Poruba, Pustkovec, Polská Ostrava, Radvanice, Svinov, Zárubek) se mezi lety 1891-1912 na vzniku spolkových knihoven podílely i se záštitou Matice opavské Spolek pro zakládání knihoven ve Slezsku a Slezská Matice osvět y lidové 6.
5 6
GROBELNÝ, A. Národněpolitický život v Ostravě v 2. polovině 19. století. 1969, s. 49. MAZUR, A. K počátkům knihovnictví na Ostravsku. 1962, s. 165-199.
3
1.1.1 Beseda 1862 V roce 1862 vznikl v Moravské Ostravě spolek Beseda 7, v roce 1864 doplnil své stanovy a změnil název na Českomoravský čtenářský spolek Beseda . Jeho působení se rozšířilo. V roce 1877 došlo k nové formulaci a následnému schválení stanov spolku s názvem Občanská beseda Moravské Ostravy. Spolek Beseda je prvním doloženým českým čtenářským a zábavním spolkem v Moravské Ostravě, který byl založen zásluhou několika ostravských měšťanů, a který po schválení stanov ihned v roce 1862 zahájil svou činnost. Z dochovaného Návrhu co dodatku
k stanovám
„českomoravského
čtenářského
spolku
Beseda“
v Moravské Ostravě 8, především z formulace bodu 1 lze odvodit, že v původních stanovách z roku 1862 chyběl požadavek na založení knihovny, což bylo napraveno dodatkem z roku 1864: „ k všeobecnému vzdělání a zábavě založí se „kněhovna“, pozustávajíce s poúčných a zábavných kněh, obrazů a map“9. Na listině datované dnem 26. červencem 1864 jsou podepsaní: jako předseda p. Oderski, místostarosta p. Mládek, za výbor Václav Jičínský, A. Pata, Florian Chmelař. V dopise se žádostí o schválení prvotních stanov z roku 1862 se ale nevyskytovalo žádné z těchto jmen a konkrétně v případě předsednictví je možné si domýšlet, že tato skutečnost souvisí s výhodnou nabídkou poskytnutí prostornějších místností pro potřeby spolku v kavárně majitele F. Oderského v roce 1864. Spolek půjčoval svým členům knihy, noviny a časopisy, pořádal večery čtené literatury, organizoval taneční a zábavné večírky. Po vzniku pěveckého spolku Lumír (1888) organizovala Beseda i koncerty. Spolupracovala a od roku 1880 podporovala peněžními sbírkami Matici Opavskou, stejně jako odběrem 30 výtisků Opavského týdeníku podporovala vydávání českého tisku. Grobelný uvádí10, že čítárna Besedy se v době členství české technické inteligence, úředníků a učitelů okolo roku 1881 zaměřovala na podporu české otázky, podporu vlastenectví a nabízela svým členům převážně český tisk – Pokrok, Politik, Humoristické listy, Světozor, Reforma, Opavský týdeník, Osvěta, Paleček, Lumír, Květy, Pozor, Čech, Moravská Orlice a Národní noviny. Jako jeden z mála spolků této doby přežil i rozpad monarchie, působil ve své činnosti dále v podmínkách první republiky, v období druhé republiky již nevyvíjel aktivity a v roce 1941, kdy byla česká spolková činnost zakázána, zanikl. GROBELNÝ, A. Národněpolitický život v Ostravě v 2. polovině 19. století. 1969, s. 64. Archiv KMO, nezpracováno. 9 Archiv KMO, nezpracováno. 10 GROBELNÝ, A. Národněpolitický život v Ostravě v 2. polovině 19. století. 1969, s. 64. 7 8
4
1.1.2 Čtenářské spolky ve Staré Bělé 1867 Vlastenecky smýšlející kněz, František Zelinka, který začal své působení v obci v roce 1866, již v následujícím roce 1867 založil čtenářský spolek Beseda, do něhož se přihlásilo 25 členů. Stanovy spolku orientované k četbě byly schváleny v roce 1869 a beseda začala odebírat časopisy Moravská Orlice, Morava, Našinec, Mrva, také knihy z edice Dědictví Cyrilo-Metodějské a pro děti Dědictví maličkým. Katolická občanská beseda vznikla v roce 1869, splynula s ní dříve založená Beseda. Na své valné hromadě byl zvolen první výbor ve složení: páter František Zelinka, předseda, správce školy Ignác Červenka, místopředseda, páter Petr Krogulski, jednatel a pokladník a Štěpán Holaň, knihovník. Z dnešního pohledu je zajímavý následující název spolku „Katolická politická jednota kočující pro kraj Novojičínský se sídlem ve Staré Bělé“, kdy původní spolek rozšířil svůj okruh působnosti – jak obsahově, tak geograficky. Další souvislost – sídlem téměř všech spolků v obci byl tzv. Gregárek11, jehož duší byl páter Fabián Gregárek – v dnešní době tam sídlí pobočka KMO. V obci vznikla řada dalších spolků, některé společné s Novou Bělou, které disponovaly malými knihovnami – např. tělovýchovná jednota Sokol, Jednota divadelních ochotníků a další12. 1.1.3 Občanská beseda ve Františkově údolí 1870 Františkovo údolí (dřívější označení oblasti dnešního sídliště Šalamouna až ke hranici Vítkovic a Moravské Ostravy) na přelomu 19. a 20. století představovalo oblast hustého osídlení v hornických koloniích blízkých šachet a také v zaměstnaneckých koloniích Vítkovic. Spolková činnost vznikla záhy po osídlení dělníky, první stanovy spolku Čtenářská beseda ve Františkově údolí 13 byly schváleny již 12. 1. 1870, změněny byly pak v roce 1894 – upravil se nově i název na Čtenářská beseda v Moravské Ostravě Františkově údolí. V roce 1898 došlo k poslední změně stanov s přidáním ochotnické činnosti. Zpočátku byla beseda dvojjazyčná, navštěvovaná Čechy i Němci, nicméně právě v období národnostního uvědomování nepřekvapil vývoj, přinášející oddělení činnosti i majetku, ke kterému došlo na popud německých členů spolku. Tento spolek se zaměřil na nižší vrstvy zde žijícího místního obyvatelstva a jejich zájmům byl přizpůsoben fond knih a časopisů. Častým dárcem knih byl závodní z dolu Hlubina František Kordula (jeden ze Do současnosti zachované zvykové označení budovy právě podle působení P. Fabiána Gregárka. STIBOR, J. Stará Bělá: 1272-1917. 1997. s. 435-448. 13 Volně dle: GROBELNÝ, A. Národněpolitický život v Ostravě v 2. polovině 19. století. 1969, s. 48–80. 11 12
5
zakladatelů Čtenářské besedy v Moravské Ostravě), přispívali také obchodníci K. Vrána a František Vlček sešity Laciné knihovny národní a kalendáři Libuše. Členové besedy ve Františkově údolí byli aktivní ve sbírkové činnosti ve prospěch Ústřední Matice školské, Matice Ostravské, na podporu znovuotevření Národního divadla v Praze. Výtěžky ze sbírek podporovala pozůstalé po zahynulých hornících, dotovala i rodiny zatčených horníků. Plnila rovněž funkci vzdělávací dík velkému množství přednášek. Především ale byla považována za jakési nepsané centrum ochotnického divadla v Ostravě. Samozřejmě poskytovala i služby výpůjční a jak uvádí Grobelný:14 „V 80. letech byly odebírány časopisy Moravská orlice, Humoristické listy, Hlas, Našinec, Opavský týdeník, Dělnické listy, Tribüne, Gemeinde-Zeitung, Naší mládeži, Světozor, Česká politika, Pozor, Paleček, Živnostenské listy, Národní listy, Vesna, Literární listy, Ruch, Obzor, Djabel aj. a do knihovny přicházely všechny ročníky „Matice Lidu.“ Spolek zanikl zákazem české spolkové činnosti v roce 1941. Na počátku podzimu budou představeny části čtenářské spolky jednotlivých obcí, tvořících současné statutární město Ostrava.
14
GROBELNÝ, A. Národněpolitický život v Ostravě v 2. polovině 19. století. 1969, s. 66.
6