Kendall Ryanová
Turbulence touhy Vášeň ve znamení módy
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
CRAVING HIM Copyright © 2014 by Kendall Ryan Czech edition © Grada Publishing, a. s., 2015 Z anglického originálu Craving Him, vydaného v roce 2014 v nakladatelství Atria Books, A Division of Simon & Schuster, Inc., přeložila Kristýna Vítková Odpovědná redaktorka Hana Netušilová Grafická úprava a sazba Roman Křivánek, Art007 Obálka Jakub Karman, Art007
Vydala Grada Publishing, a. s. pod značkou COSMOPOLIS v Praze roku 2015 jako svou 6068. publikaci Tisk CPI Moravia Books Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7
ISBN 978-80-247-5896-1 (ePub) ISBN 978-80-247-5895-4 (pdf) ISBN 978-80-247-5602-8 (print)
1. kapitola Ben Mít Emmy zpět ve své posteli bylo kurva skoro jako zázrak. Rozespale jsem zamrkal, čistě jen proto, abych se přesvědčil, že je to skutečně ona. Minulá noc byla jako sen, ale ležela vedle mě, tmavé řasy se jí chvěly a tvář se záplavou hnědých vlasů kroutících se jí kolem obličeje měla položenou na mém polštáři. Poskočilo mi srdce. Byla tady. Lehce jsem jí přejížděl dlaní po zádech a boku, zatímco spala a ležela přitom na břiše. Miloval jsem její tělo… bylo tak měkoučké, tak hebké… samo mě vyzývalo k doteku. Minulý večer mi řekla, že musíme zpomalit. Ale já byl vděčný, že se mnou zůstala přes noc. Nikdy jsem necítil takový klid a přijetí, jako když jsem ji měl poblíž sebe. Brala mě takového, jaký jsem – s ní jsem nebyl ten chlap z časopisů a billboardů. Byl jsem to jenom já. Navzdory všem svým nedostatkům, navzdory tomu, že jsem to několikrát podělal, byla tady. Vedle mě. Potom, co jsem ji málem ztratil, jsem dostal druhou šanci a udělám všechno, co bude v mých silách, abych to dal zase do pořádku.
7
Kendall Ryanová Lehce jsem ji poplácal po zadku. „Vstávej, kotě.“ Měl bych ji nechat spát, odpočívat, ale byl jsem sobec. Byl jsem naprosto čilý a vědomí, že je tady, zpátky v New Yorku a zpátky v mém životě, mě nutilo skočit rovnýma nohama do nového dne. Carpe diem nebo nějaká podobná kravina. Nedokázal jsem ji nechat být. Potřebovali jsme si vynahradit ztracený čas. Teď, když ji mám zpátky, nehodlal jsem promarnit jedinou minutu Emmy lehce zasténala a protáhla se, než se otočila za zvukem mého hlasu. Ospale na mě zamrkala. „Dobré ráno.“ „Ahoj.“ Pokračoval jsem v hlazení jejího těla, prsty jsem jí lehce tančil po kůži, kterou odhalovalo moje vyhrnuté tričko, co si vzala na sebe do postele. Bylo mi jasné, že mučím sám sebe. Potřeboval jsem se naučit držet ruce stranou, jinak mi později asi zmodrají koule. „Co chceš dneska dělat?“ Měl jsem představu, jak jí napustím pořádnou vanu, vezmu ji na pozdní snídani na moje nejoblíbenější místo ve městě a později se budeme mazlit u krbu. Ale byl jsem součástí hry, kterou řídila ona. Ona bude tím, kdo bude rozkazovat. „Musím jet domů,“ odpověděla a odhrnula přikrývku, aby mohla spustit nohy z postele. „Nechala jsem včera Ellie na holičkách a mimoto, nebyla jsem doma už celé měsíce.“ Zacloumalo mnou zklamání. Už zas utíkala. „Můžu tě nejdřív alespoň nakrmit?“ zeptal jsem se, postavil se za ni a přitáhl si ji k hrudi. Nemohl jsem odolat, abych jí dlaněmi nesklouzl k pasu. „Stačí mi jen káva,“ zamumlala. „Máš ji mít.“ Políbil jsem ji zezadu na krk a pomalu ji propustil. Zatímco se Emmy přehrabovala v kufru, zamířil jsem do kuchyně. Nebyla to místnost, kterou bych moc často využíval. Vařil jsem rád, ale
8
Turbulence touhy dělat to pro jednoho byla ztráta času, takže jsem měl tendence si raději něco objednat, než si v depresi připravovat jídlo sám pro sebe. A taky jsem nesnášel mytí nádobí, což byl důvod, proč jsem si najal Magdu, moji hospodyni. Byla báječná. Nasypal jsem kávu do kávovaru a zapnul ho. Emmy se vynořila z ložnice o pár minut později s učesanými vlasy svázanými do nízkého culíku a oblečená v džínech, teniskách a triku s dlouhým rukávem. Vypadala kouzelně. Budu trpět, až ji budu muset nechat jít. Zvlášť proto, že se právě vrátila z dlouhé dovolené v Tennessee. Odchytil jsem ji na letišti. Můj první záchvěv štěstí, od té doby, kdy mě opustila. Když jsem jí řekl o Fionině těhotenství – pravděpodobně s mým dítětem –, dala Emmy bez jediného slova výpověď ve Status Model Management a odletěla do pohodlí domova, odkud pocházela. Nemohl jsem říct, že bych se jí divil, ale potom, co jsem na ni včera večer narazil na letišti a přemluvil ji, aby se mnou šla ke mně domů, se zdálo, že je ochotná dát mi další šanci. Teď, když byla zpátky, mé tělo si chtělo vynahradit všechen ten ztracený čas. Ale srdce mi připomínalo, abych na ni netlačil. Nemohl jsem ji znova ztratit a byl tu milión drobností, které mi v souvislosti s ní chyběly. Nikdy jsem ještě nic podobného k nikomu necítil. Byl jsem do týhle holky zoufale zamilovanej. Potřeboval jsem jí ukázat, že mi může věřit. Nemohl jsem to znovu posrat. Nalil jsem jí do kávy mléko, pamatoval jsem si, jak ho má ráda, a podal jí hrnek. „Ani nevím, kde vlastně bydlíš,“ přiznal jsem. Usrkla si a usmála se na mě. „Ta káva je moc dobrá.“ „Nechávám si ji posílat z Itálie.“
9
Kendall Ryanová „Páni.“ Znovu se napila. „Tak proč nejdeš se mnou? Můžeš se podívat a seznámit se s Ellie.“ Naklonil jsem se a políbil jí na čelo. „Perfektní. Skočím do sprchy a zavolám svému řidiči. Tak za patnáct minut, je to v pohodě?“ „To zní skvěle.“
Když jsme přicházeli ke dveřím našeho bytu, začala jsem být trochu rozpačitá z toho, že to tu Ben uvidí. Samotný apartmán byl součástí starého a sešlého domu v ne tak úchvatné čtvrti v Queensu. Během doby, kdy jsem byla pryč, se Ellie musela přestěhovat do jednoho z levnějších bytů. Ve srovnání s Benovým luxusním apartmánem v Gramercy Park v centru byl tenhle byt pěkně mizerný. Ale byl to jediné, co jsme si mohly s Ellie dovolit. A byl to můj domov. Alespoň pro teď. Chodba byla vymalovaná žlutě, ale stěny už byly flekaté a na zemi ležel prošoupaný šedý koberec. Z našich vchodových dveří se odlupoval zelený nátěr a všude se vznášela vůně tři dny starého indického jídla. Okouzlující, já vím. Ben se mě pokusil uklidnit úsměvem, zatímco jsem zápasila se zámkem ve dveřích, ale viděla jsem, jak očima vpíjí každý detail. Málem se udusil, když jsem řidiči řekla, aby zamířil k tunelu do Queensu. Ne každý z nás si může dovolit žít v neskutečně předraženém srdci Manhattanu jako on. Netušila jsem, co čekal.
10
Turbulence touhy Konečně jsem odemkla i druhý zámek na dveřích a otevřela dveře dokořán. Doufala jsem, že bude třeba Ellie ve svém pokoji, takže budu mít čas ji v soukromí připravit na Bena, než ho zasype otázkami. Díkybohu se tak nestalo. Ellie stála v obýváku a měla na sobě jenom omotaný ručník, vlasy stočené na vrcholku hlavy do uzlu a nad horním rtem nanesený depilační krém. Jakmile nás uslyšela, otočila se o sto osmdesát stupňů. „Ježíšikriste! Díky za varování, Em.“ Chytla si ručník na hrudi a proběhla chodbou do své ložnice. Ups. Hádám, že jsem jí měla alespoň napsat a říct jí, že jsme s Benem na cestě. Asi jsem vyšla ze cviku, co se týče toho, jak být správnou spolubydlící, vzhledem k tomu, že poslední měsíc jsem strávila u rodičů a předtím jsem byla několik měsíců v Paříži. „Omlouvám se, Ellie!“ křikla jsem na její vzdalující se záda. Věděla jsem, že se bude cítit ponížená, že takový sexy chlap jako Ben ji viděl s depilačním krémem místo knírku. Ben se lehce usmál. „Chápu dobře, že tohle je tvoje spolubydlící?“ „Jo, to je Ellie. A myslím, že mám u ní průšvih.“ Benova velká prohlídka bytu zabrala přesně tři vteřiny. Pro mě to bylo vlastně taky poprvé. Ošuntělý obývák s béžovým gaučem, odškrtnuto. Malá, ale uklizená kuchyň, odškrtnuto. Chodba vedoucí k našim pokojům a společné koupelně, odškrtnuto. Zdvořile se usmíval, ale mně bylo jasné, že tohle není bydlení, na které by byl zvyklý. Přemýšlela jsem, jestli by tu přespal, nebo
11
Kendall Ryanová jestli by trval na tom, že pojedeme k němu. Než jsem měla čas se nad tím víc zamyslet, Ellie vyšla z ložnice, aby si to se mnou vyřídila. Měla jasný a rozhodný pohled, tmavé vlasy jí ve vlnách splývaly po ramenou. „Ty,“ píchla Bena prstem do hrudi, „jsi na mým seznamu mrtvejch lidí.“ Nadzvedl obočí. „Uch… prosím?“ „Slyšel jsi mě,“ pokračovala pevně a neochvějně Ellie. „Máš mě v zádech. A Emmy nebude žádná tvoje hračka, kterou odkopneš, když tě přestane bavit. Ona je zasraný terno. Chápeš to, mistře?“ Znovu ho píchla do hrudi, aby to zdůraznila, než jsem ji chytila za zápěstí a tu ruku jí odtáhla. „Naprosto souhlasím. Emmy je ta nejlepší,“ řekl. Ellie zvedla bradu a trhla ramenem. „Dobře. Tak to jsme na jedný lodi. Ale budu tě sledovat. Bez váhání ti nakopu zadek, pokud to bude potřeba.“ „Ty jsi Ellie, je to tak?“ zeptal se. Přikývla a zdálo se, že teprve až teď si uvědomila, že se ještě nepředstavila. Ben k ní přistoupil blíž a zadíval se jí do očí. „Chystám se o tuhle holku postarat. Je moje. A nikam nejdu.“ „Tak fajn,“ souhlasila Ellie, tentokrát už jemnějším tónem. Nad jejím sladkým vyhrožováním mě píchlo u srdce. Pak se Ellie podívala na mě a hledala jakékoliv známky problémů. Udržela jsem si neutrální výraz a lehce se na ni usmála. S úšklebkem mi to vrátila, zamířila do obývacího pokoje a mě s Benem nechala stát v chodbě.
12
Turbulence touhy Přitáhl si mě k sobě a lehce mě políbil na čelo. „Omlouvám se za ni. Myslela to dobře,“ prohodila jsem. „Já vím, kotě. Bez obav.“ Ellie byla tvrďačka z New Yorku. To bylo evidentní. Říkala přesně to, co si myslela, a z nikoho si nic nedělala. A očividně měla vůči mně silné ochranitelské pudy. Lichotilo mi to a trochu mě to i děsilo. Ben se sklonil, aby mě mohl pořádně políbit. „Miluju tě. A teď už půjdu, abyste si mohly vy dvě sednout a promluvit si, dobře?“ „Dobře. Díky, žes mě odvezl domů. Netušil jsi, že pojedeš až do Queensu, že ne?“ Usmál se a znovu ke mně přitiskl rty. „Ne. Ale ty za to stojíš.“ Bude muset přežít třičtvrtěhodinovou cestu metrem, pokud si zase nezavolá řidiče. Byl ten chlap neustále připravený, kdy mu Ben zavolá? Neměla jsem čas nad tím uvažovat. Vyprovodila jsem Bena ke dveřím. Rychle mávl Ellie na rozloučenou a naposledy mě políbil. „Pak mi zavolej, kotě.“ „Jasně,“ potvrdila jsem mu. Hlava se mi ještě pořád vzpamatovávala z faktu, že jsme zase spolu. Nemohla jsem si pomoct, abych nebyla ve stejnou chvíli šťastná a plná obav. Zavřela jsem za ním dveře a našla Ellie v kuchyni, jak právě vytahuje z ledničky plechovku dietní koly. „Takže…,“ opřela jsem se o kuchyňskou linku, „v jak moc velkým průšvihu jsem?“
13
Kendall Ryanová Ellie se narovnala, otevřela si plechovku a napila se. Zkoumavě se na mě zadívala. „Za to, že mě tvůj supermodel viděl s knírkem, nebo za to, že ses v první řadě vrátila zpátky k výše zmíněnýmu příteli?“ Nejistě jsem se usmála. „Neměla jsem to v plánu. Byla to naprostá náhoda, že jsem na něj včera narazila na letišti. Přesvědčil mě, abych si ho poslechla, a já jsem ráda, že jsem to udělala. Chyběl mi, Ellie. Tak strašně moc.“ Pravda byla, že s tím, jak rychle jsme se dali včera večer zase dohromady, jsem ještě neměla čas se nad všemi svými pocity a emocemi zamyslet. „A co se týče toho těhotenství, to vážně nebyla jeho chyba. Chce si nechat udělat test otcovství hned, jak to bude bezpečné.“ „A ty seš s tím… v pohodě?“ Spolkla jsem tu hořkou slinu v ústech. Našla jsem si o testu otcovství spoustu věcí na internetu a většina lidí s ním skutečně čeká, až se dítě narodí, protože je to méně invazivní a jednodušší. Nedivila jsem se, že na tom Fiona tak trvala. Ačkoliv jsem si nemohla pomoct, aby mě nenapadlo, že toho využívá jen proto, aby měl Ben celou tu věc s tím být otcem jen o něco déle v hlavě. Už jen při tom pomyšlení se mi dělalo špatně. Ale stejně jsem zatnula čelist a kývnutím zodpověděla Elliinu otázku. „Taky s ní utnul veškeré mimopracovní vztahy,“ dodala jsem rychle, jako by to tohle mohlo nějak vylepšit. Pořád jsem byla ohledně jeho vztahu k Fioně opatrná a bylo mi jasné, že to bude chtít spoustu práce, než mu budu zase důvěřovat. Ale Elliina
14
Turbulence touhy neustálá podezřívavost to dělala jenom těžší. Potřebovala jsem předstírat, že se nic neděje. Pokud je Ben skutečně tím, koho chci, pak jsem se musela pokusit jít dál a nechat tohle všechno za sebou. „Ale pořád pracuje pro tu její agenturu, že jo?“ střelila po mě Ellie zvědavým pohledem. „Ano, teď ještě ano. Je vázaný smlouvou.“ Nezmínila jsem se jí, že tenhle malý fakt mě přivádí k šílenství. Nechtěla jsem, aby pro ni pracoval, ale nijak jsem netoužila dát Ellie do ruky další důvod, proč by ho měla nenávidět, takže jsem udržela netečný výraz ve snaze předstírat, že mi to nevadí. Celé to bylo jenom neškodné pracovní uspořádání. Ale pravda byla, že jsem Fioně nevěřila a nikdy nebudu. Byla Benovým slabým místem, dával jí tolik volnosti a byl tak ochotný. Ellie zhluboka vydechla. „Málem mě to zabilo, když jsi odjela domů. Cítila jsem se bezmocná a už tě prostě nechci vidět, jak si tím vším kvůli němu procházíš znovu.“ „Už se to znovu nestane. Zůstanu tady. Vlastně si potřebuju začít hledat novou práci, abych ti mohla splatit ten nájem.“ Ellie nad tím mávla rukou. „Pfff… Nájem mi starosti nedělá. Jsem jenom ráda, že jsi zpátky a máš se dobře.“ Rozpřáhla ruce. „Pojď sem.“ Vklouzla jsem do jejího objetí a oplatila jí ho. Obvykle tohle moc nedělala. „Je fajn být doma.“ „Měj to na paměti, až ho budu držet za koule, když to s tebou znovu podělá.“
15
Kendall Ryanová „Rozumím,“ usmála jsem se. Myslela to dobře. Nic moc se tady nezměnilo, i když to byl úplně jiný byt. Byla jsem ráda, že se tu stále cítím příjemně a útulně. Všechny naše věci byly na místě a dokonce i v mém pokoji to vypadalo stejně jako v tom předchozím. Jakmile jsem si vybalila, sedla jsem si k notebooku, připravená najít si práci. Měla jsem v úmyslu ten nájem Ellie vrátit. Věděla jsem, že nemá peněz nazbyt, abych se tady jen tak válela, a chtěla jsem si svou půlku zaplatit. A to se ani nezmiňuju o tom, že bych se bez práce zcela jistě zbláznila. Bodl mě osten lítosti nad tím, jakým způsobem jsem skončila ve Status Model. A rozhodně nedostanu od své bývalé šéfové žádné doporučení. Bože, co řeknu, jestli se mě někdo zeptá, proč jsem tam skončila? Sakra! Můj přítel, který je zároveň supermodelem, zbouchnul moji šéfovou, a tak jsem dala výpověď. Ha! Jo, jasně! To bylo asi tak stejně dobré jako prdnout si v kostele. Nejspíš to budu muset trochu překroutit…, říct jim, že jsem z rodinných důvodů musela odjet domů. Nemuseli vědět, že tím důvodem bylo moje naprosté emocionální zhroucení. Být v New Yorku a zpátky u Bena bylo psychicky vyčerpávající. Bude mi nějakou chvíli trvat, než to zpracuju. Rozhodně jsem nečekala, že mu vběhnu znovu přímo do rozevřené náruče. Ale znova připomínám, že v našem vztahu nebylo nic podle plánu. Když jsem mu včera večer dala další šanci, učinila jsem rozhodnutí a trvám na něm. Což ovšem neznamená, že nebudu k našemu vztahu tentokrát přistupovat obezřetněji. Budu mít
16
Turbulence touhy obě oči dokořán a počkám, jak se to všechno vyvine. Bude mi muset dokázat svými činy, nejenom milými slovíčky, proč mu mám znova začít věřit.
2. kapitola Ben Dnešní focení se konalo ve starém skladišti v Brooklynu, takže jsem musel vstát brzy a už před osmou zamířit přes most do Williamsburgu. Přál bych si, abych mohl strávit včerejší večer s Emmy, ale nechtěl jsem na ni spěchat. Napoprvé jsem to s ní všechno podělal a teď jsem se zavázal k tomu, že se k ní budu chovat líp. Půjdu na to tak rychle, jak bude chtít, postarám se o každou její potřebu a budu ji milovat tak dlouho, dokud mi to dovolí. Měl jsem zatracený štěstí, že mi odpustila, a rozhodně jsem to nebral na lehkou váhu. Ale jak už bylo řečeno, znal jsem svoje hranice. Nebyl jsem nijak dobrej v tom, brát věci pomalu, a nevěřil jsem si, že se o něco nepokusím, když ji budu mít u sebe v posteli. S těma svůdnejma křivkami byla až příliš lákavá. Věděl jsem, jak dobře se s ní šuká, jak jemná a hedvábná je její pleť, a znal jsem ty tichý sexy zvuky, který vydávala těsně před tím, než se udělala… Zatraceně, jestli na ni budu takhle myslet, postaví se mi. A vzhledem k tomu, že budu fotit plavky a momentál-
18
Turbulence touhy ně jsem měl na sobě jedny zatraceně těsný… tak by to nebylo vůbec dobrý. Ne, pokud bych nechtěl všem na place předvést pěknou show. Ale stejně jsem si přál, abych s ní mohl strávit víc času. Částečně taky proto, že se mi vážně nelíbila čtvrť, kde žila. Už jsem zavolal do jedný místní firmy, aby jim do bytu namontovali bezpečnostní alarm. Ačkoliv, ta její spolubydlící byla jako neřízená střela. Měl jsem pocit, že by klidně nakopala jakýhokoliv vetřelce do koulí, pokud by to bylo potřeba, i kdyby byl třeba o padesát kilo těžší než ona, ale ta myšlenka mě nijak neuklidnila. Fiona postávala těsně vedle placu a každejch pár minut sjela moje nahý tělo pohledem. Nenáviděl jsem, jak je průhledná, a nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem si toho nikdy předtím nevšiml. Teď, když mě Emmy upozornila, jak se jí ty city ke mně odrážejí v očích, bylo trochu těžký vyskytovat se v její blízkosti. Většinou mi to lezlo na nervy. Ale nebylo to nic, co bych nedokázal zvládnout. Byla to práce. Prostý a jednoduchý. Vytáhl jsem z batohu telefon, abych rychle poslal Emmy textovku, než začne samotný focení. Potřeboval jsem ji dnes večer vidět. Já: Ahoj, kotě. Chtěl bych tě vzít dneska na večeři. Máš volno? Emmy: Ahoooj! Ano, to by bylo skvělé. Celý den jsem zavřená uvnitř a hledám práci. Já: Můj řidič tě vyzvedne v 19:00 před tvým domem a doveze tě do restaurace v Midtownu. Já skočím do metra a potkáme se tam.
19
Kendall Ryanová Emmy: Nechci si zabrat tvoje auto. Jsem zvyklá jezdit metrem… Já: Ne, s Henrym (mým řidičem) budeš ve větším bezpečí a já se o tebe nechci bát. Uvidíme se večer, kotě. Emmy: Měj se.
Fiona se objevila přesně ve chvíli, kdy jsem zastrčil telefon zpátky do batohu. „Už jsou na tebe připraveni, lásko. Poprosila jsem je, aby upravili světla, takže ti nebudou tolik svítit do očí.“ „Díky,“ zamumlal jsem. „Vypadáš dokonale,“ pronesla tiše. Nastříkali na mě opálení a hrudník a svaly jsem měl čerstvě naolejovaný. Celej ten měsíc, co byla Emmy pryč, jsem dřel v posilovně jako kůň. Věděl jsem, že na plavkovou sezonu, která v tomhle průmyslu probíhala na podzim a v zimě, jsem dobře připravenej, ale nemohl jsem si nevšimnout toho zoufalství, který z Fiony doslova ve vlnách sálalo. Než abych musel reagovat na její kompliment, kývl jsem hlavou směrem k placu. „Neměli bychom jít?“ Vykročila a já šel za ní. Bylo mi jasný, že bych jí měl o mně a Emmy říct, a uvědomoval jsem si, že teď je ta správná chvíle. Ale nijak jsem netoužil ji ranit a vidět tu bolest v jejích očích. „Jsem zpátky s Emmy.“ Nejlepší je přejít jednoduše přímo k věci. Prudce ke mně otočila hlavu a spadla jí brada. „Ach?“
20
Turbulence touhy „Jo.“ Tolik k tomu jí neublížit. Oči se jí zalily slzami, který se snažila rychlým mrkáním rozehnat. Nic dalšího už neřekla, jen se posadila stranou na zrezivělou skládací židli, zatímco já zaujal pozici před fotografem a snažil se předstírat, že je všechno v pořádku.
Nebyla jsem si jistá, kam se mě to Ben chystá dneska večer vzít, ale znala jsem ho. Bylo mi jasný, že to bude nějaká luxusní restaurace. Nepřipadal mi jako chlap, co by měl rád sendviče. Byl listopad v New Yorku, což znamenalo, že venku bylo chladněji než v Antarktidě, nebo přinejmenším než v Tennessee, na které bylo moje tělo zvyklé. Netušila jsem, co si mám vzít na sebe, tak jsem si oblékla legíny a měkoučký béžový svetr, který byl dostatečně dlouhý na to, aby mi zakryl zadek. K tomu jsem si obula vysoké hnědé kozačky od Audrey Boone, co jsem si koupila ve slevě, a navrch si vzala svůj námořnicky modrý kabát. Pak jsem jen postávala u okna v obývacím pokoji a sledovala ulici. Brzy zastavil u chodníku před naším domem elegantní černý sedan. Henry. Nic jsem o tom muži nevěděla, ale jestli mu důvěřoval Ben, pak to asi bude v pořádku. Když jsem sešla k autu, vystoupil a otevřel mi zadní dveře. Neměla jsem ani ponětí, jestli bych si neměla sednout dopředu vedle něj, když jsme tu byli jen my dva, ale zůstala jsem zticha a vklouzla na zadní sedadlo.
21
Kendall Ryanová „Dobrý večer, slečno Clarková,“ pozdravil mě. „Zdravím. Jste Henry, že?“ „Ano, madam. Ben mě požádal, abych vás odvezl před Prime Bistro. Slyšel jsem, že tam mají skvělé jídlo.“ „Děkuji, Henry.“ Zbytek cesty uběhl v tichosti, zatímco v pozadí tiše hrála klasická hudba. Dívala jsem se z okna a přede mnou se zvedalo panorama celého města, až mi to bralo dech. Na řece se třpytivě odrážely siluety výškových budov, zatímco v dáli za nimi zapadalo slunce. Uklidňující hudba v jinak už tak tichém voze na mě měla uvolňující účinek. Když jsme zaparkovali před Prime Bistro, Henry mi pomohl z auta a já okamžitě spatřila Bena, který na mě čekal uvnitř přímo u vchodu do restaurace. Měl na sobě šedé kalhoty a bílou košili ohrnutou na předloktích. Přes paži měl přehozené vlněné sako. Přemýšlela jsem, jestli dneska pracoval a jestli viděl Fionu, ale všechny tyhle myšlenky zmizely přesně ve chvíli, kdy si mě přitáhl do náruče a políbil mě. „Ahoj, kotě.“ Usmál se a najednou byl celý svět v pořádku. „Ahoj,“ oplatila jsem mu pozdrav. Z toho jeho něžného a láskyplného polibku jsem byla trochu zadýchaná. Ben mě popadl za ruku, propletl si se mnou prsty a vedl mě k našemu připravenému stolu. V malé restauraci vládla díky rozpálenému kamennému krbu v jejím středu příjemná a intimní atmosféra; na vrzající dřevěné podlaze stály stolky pokryté bílými ubrusy. Ve vzduchu se
22
Turbulence touhy vznášela vůně čerstvě upečeného chleba a grilovaného masa. Z té kombinace se mi sbíhaly sliny, pokud by byla má reakce nějakým měřítkem. „Je to tu pěkné,“ zhodnotila jsem to, zatímco Ben mi pomáhal usadit se na obrovské lavici v zadní části místnosti. „Tohle místo je skvělý. Beru sem mámu, kdykoliv přijede do New Yorku. Chodívali jsme sem, ještě když jsem byl dítě.“ Ben spokojeně rozpřáhl paže. Vypadal šťastný, že mi může ukázat místo ze svého dětství. Nebylo to nic jako ty pro děti zařízené podniky, kam brali moji rodiče mě a mého bratra Portera, když jsme byli malí. Žádná restaurace s podlahou pokrytou arašídovými skořápkami a dětským hřištěm vzadu. Místo s děsivě ulepenými omyvatelnými ubrusy a špinavými zalaminovanými jídelními lístky, kde nemusíte mít obavy, že by vaše děti něco upatlaly. Často jsem si připomínala, jak odlišné dětství jsme já a Ben měli. Když se objevil číšník, objednali jsme si k pití sklenku červeného pro mě a gin s tonikem pro něj. „Jak ses měl? Byl jsi v práci?“ Vymačkal si do pití limetku a napil se. „Jo, fotil jsem plavky. Šlo to dobře, ale trvalo to dýl, než jsem čekal, takže umírám hlady.“ Na stůl nám donesli ještě teplý chleba. Namazala jsem Benovi jeden kousek a posunula ho na talířku před něj. „Tady. Jez.“ „Pořád by do někoho cpala jídlo,“ zamumlal si pod nos, ale koutek rtů mu poskočil v úsměvu.
23
Kendall Ryanová Pak jsem si udělala jeden i pro sebe a kousla si. Musela jsem doslova fyzicky potlačit zasténání, ten chleba byl výtečný. Křupavá kůrka a teplý a měkký vnitřek. Neměla jsem takový od té doby, co jsem se vrátila z Paříže. Ben zvedl oči a nepřestával mě pozorovat. Přemýšlela jsem, jestli neuvažuje nad tou samou věcí. Zažili jsme spolu v Paříži tolik skvělých chvil. Nechtěla jsem, aby ty vzpomínky zakalil hořký konec, kdy mě Fiona ve snaze udržet si Bena jenom pro sebe poslala balit. „Co jsi dneska dělala?“ zeptal se a znovu se napil. „Celý den jsem se dívala po nějaké práci. Rozeslala jsem životopisy do několika firem v centru, kde hledají asistentky.“ A taky jsem připravila Ellie oběd, jako malou omluvu za svoje předchozí nevyzpytatelné chování. Než odešla do práce, vrazila jsem jí ho do ruky. Ale bylo mi jasný, že tohle by mi jen vysloužilo další vtipnou poznámku o jídle. „Nějaká modelingová agentura?“ zeptal se a vzal si druhý krajíc chleba. Utrhla jsem si další kousek z toho svého a uvažovala, jestli jsem v jeho hlase zaslechla náznak žárlivosti. Nemohl si vážně myslet, že by o mě měli zájem i jiní modelové, že ne? „Ne,“ potvrdila jsem. Moje dobrodružství v modelingovém průmyslu je u konce. Nedokážu se s těmi nabubřelými egy a zlomyslností vypořádat. „Investiční banky, reklamní agentury a tak.“ Přikývl a vypadal, že se mu lehce ulevilo. Náš číšník se vrátil a přijal objednávku. Grilovaný losos pro Bena a kuřecí salát pro mě.
24
Turbulence touhy Nemohla jsem si pomoct, aby mi v hlavě pořád nebzučely všechny ty otázky. Chtěla jsem se s ním pohnout dál, ale než k tomu opravdu dojde, potřebovala jsem další odpovědi. Napila jsem se vína, abych si dodala odvahu. „Bene…“ „Hmm?“ „Bylo to tenkrát, ech… opravdu poprvé, co s tebou v Paříži Fiona strávila noc?“ Natáhl se ke mně a vzal do ruky moji dlaň, palcem mě hladil na kloubech. „Jo, kotě. Stalo se to jenom jednou. Brečela a byla rozrušená, nechtěl jsem ji poslat pryč. Přísahám, nechodila ke mně pravidelně.“ Zhluboka jsem vydechla. Ani jsem si neuvědomovala, že zadržuju dech. „Dobře. To jen, že jste spolu byli tři týdny sami v Paříži. Beze mě. A já mám prostě pocit, jako bych nevěděla, co dalšího se mohlo stát.“ Potřásl hlavou, přitáhl si mou ruku ke rtům a políbil ji na hřbet. „Nedělej to. Nechci, abys začínala s tou hrou na co kdyby a přehrávala si v hlavě ty nejhorší možný scénáře. Byl jsem ti věrnej, v srdci i v hlavě. Ale byl jsem příliš opilej, než abych si uvědomil, co se děje, a moje tělo se obrátilo proti mně. Není to omluva a každej den toho lituju. V tu chvíli jsem to neviděl, ale když se teď podívám zpátky, je mi jasný, že mě Fiona plánovala svést. Nikdy bych jí ty dveře neotevřel. To, jak jsem se probudil uprostřed noci…“ Vytrhla jsem ruku z jeho sevření. „Bene. Prosím, ne tak do detailů. Pořád mě bolí myslet na to, co se v tu noc stalo.“
25
Kendall Ryanová „Máš pravdu, omlouvám se. Jen jsem myslel, že by ti možná pomohlo, kdybys o tom věděla víc.“ Roztřeseně jsem vydechla. „To ano. Pomohlo by mi to. Ale ne právě teď. Myslím, že na tenhle rozhovor potřebuju víc vína a nechci brečet na veřejnosti, takže si pojďme jenom užít naši večeři.“ Fiona představovala v našem krátkém vztahu neustálý zdroj napětí. Nevěřila jsem jí. A nenáviděla jsem, že byla Benovou slabou stránkou. Ve skutečnosti mě to přivádělo k šílenství. Ale přijmout ho zpět a posunout se dál znamenalo, že se s ní budu muset vypořádat. Což bylo něco, u čeho jsem si nebyla jistá, že se mi to povede. Nálada mezi námi se změnila, a než nám donesli jídlo, to napětí ještě vzrostlo. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Ben. Přikývla jsem. „Budu v pohodě.“ Většinu jídla jsme snědli mlčky, ačkoliv mě neustále probodával pronikavým pohledem. Nezamýšlela jsem mezi námi vytvořit tak tichou a napjatou atmosféru, ale tak nějak jsem netušila, jak se vrátit k tomu lehkému škádlení, na které jsme byli zvyklí. Přemýšlela jsem nad tím, že nám možná není souzeno mít skutečný vztah. Možná jsme nebyli ničím víc než flirtem z pohodlnosti, dva lidé žijící v těsné blízkosti, kteří sdíleli letmé, byť intenzivní spojení. Zatímco Ben platil, omluvila jsem se a odešla na toaletu. Setkali jsme se v chodbě a on mě doprovodil ven. Nebyla jsem si jistá, kdy Henrymu zavolal – nejspíš to muselo být ve chvíli, kdy
26
Turbulence touhy jsem byla na záchodě –, ale jeho černý sedan parkoval u chodníku, přímo před vchodem do restaurace. Tenhle chlap byl jako nindža, vždycky se objevil právě včas. Bylo to matoucí. Nikdy jsem nepoznala nikoho, kdo by měl vlastního řidiče. Ben se ke mně otočil a vzal do dlaní moje tváře. „Za tohle všechno se omlouvám. Je mi líto, že jsem zkazil naši večeři. Chtěl jsem tě vzít na skutečný rande, ale nejspíš to bylo ode mne bezohledný. Měl jsem tě radši vzít někam, kde bychom měli soukromí a mohli si víc promluvit.“ Ten upřímný pohled v jeho pronikavých oříškových očích ťal do živého. Řekla jsem mu, že chci chodit na opravdová rande, a pak, když se mi snaží otevřít svou duši, ho nenechám ani domluvit, protože nejsem schopná se vypořádat s kostlivci, co má ve skříni. „Ne. To rande bylo pěkné. Díky, že jsi mi ukázal místo, kam jsi chodil se svojí mámou. Moc to pro mě znamená.“ Usmál se a lehce mě políbil na rty. „Nemáš zač. Chci se s tebou o tyhle místa v New Yorku podělit. A o to, jak jsem vyrůstal.“ Vtiskl mi polibek na čelo. „Pojďme do auta, ať tady venku nemrzneš.“ Otevřel mi dveře a já vklouzla dozadu na zadní sedadlo, což mu nechalo dost místa, aby se mohl posadit vedle mě. Mít ho tak blízko, až jsem cítila jeho kolínskou, mě rozptylovalo. Moje tělo na tu vůni okamžitě zareagovalo a srdce se mi tetelilo blahem jako nějaké pipině. Začaly se mi potit dlaně.
27
Kendall Ryanová
Ben Ještě jsem Henrymu neřekl, kam pojedeme, ale on už se zařadil do provozu. Zdálo se, že pochopil, že potřebuju chvilku, abych si promluvil s Emmy. Chlapské pravidlo, nebo tak něco. „Co se ti honí v tý tvojí krásný hlavičce, kotě?“ Propletl jsem si s ní prsty. Těžce polkla a pomalu ke mně zvedla tvář. „Já jen… možná že v New Yorku nejsme kompatibilní.“ Páni. Odkud se tohle vzalo? „Samozřejmě, že jsme. Víme, že jsme fyzicky, emocionálně i intelektuálně kompatibilní, tak proč by mělo záležet na tom, ve kterým městě se zrovna nacházíme? Přestěhuju nás oba hned zítra do Paříže, jestli si myslíš, že by tam na tom byl náš vztah líp.“ Usmála se a napětí ze rtů jí lehce opadlo. Přitáhl jsem si k sobě její dlaň a vtiskl jí vlhký polibek na hřbet ruky. Vypadalo to, jako bych se jí nemohl přestat dotýkat. Druhou ruku jsem měl položenou na jejím stehně, oblečeným v černých legínách. Chtěl jsem zlíbat kohokoliv, kdo vynalezl tyhle tělo obepínající věci. Vsadím se, že i její zadek vypadá úžasně. Toužil jsem po tom je z ní zubama stáhnout a centimetr po centimetru odhalovat její krémovou pokožku. „Pojedeš se mnou domů?“ Zvedla ke mně oči a rychle zamrkala, jak uvažovala nad odpovědí. „Jen si popovídat?“ Nedokázal jsem jí lhát. Ne, když se na mě dívala těma svýma krásnýma modrošedýma očima a vypadala u toho tak sladce a nevině. „Můžeme si promluvit, jestli chceš. Ale já chci, abys zůstala přes noc.“
28
Turbulence touhy Kousla se do spodního rtu a zanechala na něm otisk zubů. Do prdele. Začínal jsem z toho tvrdnout. „Dobře, můžu u tebe znovu přespat… ale myslela jsem to vážně, když jsem řekla, že si musíme dát na čas pauzu a vzít to pomalu.“ Přejel jsem jí rukou výš po stehně a naklonil se, abych jí mohl zašeptat do ucha. „Když už mě nenecháš, abych tě ošukal, můžu tě alespoň ochutnat, kotě?“ Emmy tiše zakňourala a střelila pohledem po Henrym. Nevěnoval nám pozornost. Platil jsem mu dost, aby zapomněl na všechno, co by mohl vidět a slyšet. „Neposlouchá nás,“ zašeptal jsem. „Bene…“ zasténala a zavrtěla se v sedadle. Kurva, naprosto jsem miloval, jak jsem ji dokázal tak snadno rozpálit. Líbilo se mi pozorovat ty její reakce. Bylo to mnohem lepší, než si s ní jen psát. „Chodíme spolu, kotě, můžeme si přece užít trochu legrace, ne?“ Přejel jsem jí nosem ze strany po krku a můj dech způsobil, že jí naskočila husí kůže. Polkla a sevřela sedadlo pod sebou. „Henry, rovnou ke mně domů,“ přikázal jsem.
Ben bydlel v historické části města s ulicemi plnými nádherných zdobných viktoriánských domů, které byly před dlouhou dobou rozdělené na jednotlivé apartmány. Ten jeho byl ve starobylé budově z červených cihel s vrátným a rudým kobercem vedoucím z chodníku až do haly. Elegantní a bezpečná luxusní čtvrt, vy-
29
Kendall Ryanová hledávaná malými rodinami a svobodnými lidmi. Perfektně se sem hodil. Poděkovali jsme Henrymu a pozdravili vrátného a pak jsme zamířili k výtahu. Jakmile jsme byli před jeho bytem, zatáhl mě dovnitř a neobtěžoval se ani rozsvěcet světla. Přitlačil mě zády ke zdi, sklonil se a přitiskl na mě svá ústa. Měsíční světlo dopadající sem skrz velká okna a Benovo svalnaté tělo způsobily, že mi ze rtů uniklo zasténání. Prohloubil polibek a v hypnotickém tempu mě dráždil jazykem. Natlačil se ke mně boky a přišpendlil mě u zdi, dlaněmi mě hladil po stranách žeber a na bocích. „Kurva, kotě, snažíš se mě těma legínama zabít?“ Netušila jsem, že mu moje legíny připadají tak sexy. Chtěla jsem se jenom cítit pohodlně a příjemně. „Vidíš, co mi provádíš?“ Ben mě popadl za ruku a přitiskl si ji k erekci schované v kalhotách. No sakra. Ta věc se mu chystala prorazit poklopec. Muselo to bolet. „Otoč se a nech mě se podívat na tvůj zadek.“ Chytil mě za boky a obrátil čelem ke zdi. Zrudly mi tváře. Zapomněla jsem, jak přímočarý je a jak moc sexy mi to připadá. Jedinou větou mě změnil v nadrženou trosku. Vzít ten náš vztah pomalu bude těžší, než jsem si kdy představovala. Popadl mě za pozadí a přiškrceně zasténal. „Tahle prdelka je moje.“ Vyhrnul mi svetr a pomalu mi začal stahovat legí-
30
Turbulence touhy ny. Pak mě políbil na každou půlku a znovu mě otočil čelem k sobě. Stále na kolenou se na mě podíval, oči ztmavlé touhou. „Můžu tě ochutnat, kotě?“ Mlčky jsem přikývla. Začal mi sázet vlhké polibky na vnitřní strany stehen a jeho dech mě lechtal na kůži, až jsem se ošila. Popadl mě za boky, takže si mě mohl přidržovat na místě, zatímco mě pomalu mučil. Hebkými rty mě něžně líbal, zatímco se přibližoval k mému středu. Neexistovala možnost, že bych se mu dokázala vzepřít. Už teď jsem cítila jak vlhnu, a to se mě sotva dotkl. Odtáhl ruce, stáhl mi kalhotky a nechal mi je viset na lýtkách. Pořád jsem měla na sobě boty a legíny, takže neměly kam spadnout. Naklonil se a zlehka mě políbil na stydkou kost. Sledovat Bena, jak přede mnou klečí a uctívá moje intimní partie, byl ten nejnádhernější pohled na světě. Položila jsem mu ruku do vlasů a roztřeseně vydechla. „Beneee…“ Přikryl mě svými ústy a nenasytně mi laskal stydké pysky. Pak neomylně našel klitoris a v brutálním rytmu ho znovu a znovu dráždil. Panebože! Roztřásla se mi kolena a málem jsem se zhroutila, ale Ben mě stihl chytit dřív, než se ze mě stala jen neforemná hromada válející se na zemi. Což bylo fajn, protože jsem si byla celkem jistá, že bych s těmi kalhotkami u kotníků vypadala jako idiot. Zvedl mě do náručí a odnesl k sobě do postele, kde mě ve zdraví posadil
31
Kendall Ryanová na okraj matrace. Pomohl mi z bot, jednu po druhé mi je sundal a se zaduněním je nechal dopadnout na podlahu. Byla jsem si vědoma toho, že jsem mu řekla, že bychom měli v našem fyzickém vztahu zpomalit – a myslela jsem to vážně –, ale v tuhle chvíli to bylo to poslední, co jsem chtěla. Pomohla jsem mu svléknout mi legíny a velmi neženským pohybem jsem ze sebe skopla kalhotky. Ben se tiše zachechtal. Bylo zřejmé, jako moc jsem prahla po jeho doteku. „Tohle taky sundáme, kotě.“ Zvedla jsem paže a nechala ho, aby mi přetáhl přes hlavu svetr. Když jsem byla konečně nahá, znovu se vrátil k mým stehnům a prolíbával si cestu vzhůru, ale ruka na jeho rameni ho zastavila. „Bene… tvoje oblečení, taky… dolů,“ zamumlala jsem zmateně. „Kotě, jestli budu nahej, tak nemám ani ponětí, kam až to může zajít, a nechci na tebe tlačit.“ V tomhle okamžiku jsem se přestala starat o to, abych ho udržela na uzdě. Myšlenka na to, že bychom museli použít kondom, už nebolela tolik jako posledně. „Sundej je.“ Ben se postavil vedle postele, rychle si svlékl všechny věci a naházel je na hromadu na podlaze. Poskytoval mi úžasný výhled, jak tam přede mnou stál, vysoký a silný. Penis měl těžký a dlouhý a připravený v pozoru jenom pro mě. Natáhla jsem se a sevřela ho. Byl oproti mé dlani tak horký. Pomalu jsem začala pohybovat rukou od kořene až po špičku a užívala si pocit z jeho tvrdosti. Byl tak tlustý, že jsem se nedokázala palcem dotknout špičky prostředníčku.
32
Turbulence touhy Zadrhl se mu dech. „Sakra, kotě, sledovat tě, jak mi ho honíš tou svojí malou dlaní, je ta nejžhavější věc na světě.“ Přidala jsem i druhou ruku a pevně ho uchopila. Chtěla jsem, aby se cítil dobře, aby se pro mě nechal ovládnout touhou. Zasténal, když jsem mu znovu přejela přes špičku. „Ach, kurva, kotě.“ Celé tělo měl napjaté a svaly na břiše se mu nádherně stáhly. Popadl mě za ruce. „Musíš přestat. Jinak mě uděláš.“ S úžasem jsem se na něj podívala. Byl skutečně nádherný. „Ty to nechceš?“ „Dneska večer ne. Jdeme na to pomalu, vzpomínáš?“ Poslušně jsem přikývla. Já a ta moje hloupá pravidla. „Ale nebude ti to, ech, později nepříjemné?“ „O mě se neboj. Později se o to postarám. Jediný, co chci, je dostat tebe. To je všechno.“ Sklonil se a políbil mě na rty. „Žádnej sex. A ani se mě nedotkneš.“ Našpulila jsem rty. „Ale co když budu chtít?“ zafňukala jsem. Znovu jsem po něm sáhla, ale Ben mě chytil za zápěstí. „Ne. Tentokrát je to celý o tobě.“ Lehce mě strčil do ramene, až jsem spadla zády na postel. Pořád jsem byla vlhká z jeho předchozí pozornosti a Ben neztrácel čas a začal mě hladit. Ukazováčkem mi pomalu kroužil mezi stydkými pysky. Zakňučela jsem, když konečně našel klitoris. „Je to dobrý, zlatíčko?“ Vtiskl mi polibek na vnitřní stranu stehna. „Řekni, kotě. Řekni mi, že je to přesně to, co chceš?“
33
Kendall Ryanová „Ano, Bene, je to tak dobré,“ vydechla jsem a sáhla po něm. „Ale já chci tebe…“ Vklouzl do mě jedním prstem. „Dneska večer ne. Čekáme, vzpomínáš?“ Jeho domýšlivý úsměv mě prosil, abych s ním nesouhlasila. Zasténala jsem. Frustrací i rozkoší. Ben klesl na postel, přitiskl mi rty na břicho a pomalu postupoval jazykem dolů. Nadzvedla jsem boky v naději, že se mi dostane většího kontaktu. Ale nikam nespěchal, pomalu a jemně mě líbal a občas mě štípl zuby. Konečně se dostal tam, kde jsem ho chtěla mít, a něžně mě políbil, než mě přikryl svými ústy. Během chvíle našel jeho zkušený jazyk to správné místo, a to byl konec. Byla jsem hotová a naprosto zdevastovaná. Roztříštila jsem se na milion kousků a hlasitě sténala jeho jméno. Ben si mě pak přitáhl k sobě, objal mě a držel, zatímco mým tělem stále ještě otřásal orgasmus. Nešlo si nevšimnout, že je pořád ještě tvrdý jako kámen, ale nestěžoval si. Zdálo se, že dostal to, co chtěl; byla jsem v jeho posteli, těsně schoulená v jeho náručí.
3. kapitola Ben Nechal jsem Emmy spát, zatímco jsem připravoval kávu, rozpékal bagely a krájel nějaký ovoce. A jako by to bylo perfektně načasovaný, moje nádherná holka vyšla z ložnice přesně o třicet minut později. Stačil mi jediný pohled, jak rozespalá a bosa kráčí mým bytem, a srdce mi začalo bít rychleji. Znamenala pro mě všechno a už nikdy nebudu riskovat to, že bych ji znovu ztratil. Měla rozcuchaný vlasy, trčící do všech možnejch směrů, a byla oblečená jenom v mejch trenkách, který jí vážně sexy způsobem visely na bocích, a starým tílku, co jsem nosil do posilovny. Vypadala tak, že bych ji nejradši okamžitě ošukal. Chtěl jsem jí ty trenky servat z nohou a vzít si ji na kuchyňským pultě. Kurva. „Dobré ráno,“ řekl jsem přiškrceným hlasem. Odkašlal jsem si a zkusil to znova. „Ahoj.“ „Ahoj,“ oplatila mi něžným šeptem.
35
Kendall Ryanová „Dala by sis kávu?“ Přikývla. Nalil jsem jí hrnek a Emmy vyndala nějaký talíře na snídani. Líbilo se mi, mít ji takhle po boku u sebe v kuchyni. Přišlo mi to naprosto přirozený. Moje druhá půlka byla zase zpátky. „Máš na dnešní večer nějaký plány?“ zeptal jsem se. Zavrtěla hlavou. „Chci se jenom kouknout po dalších inzerátech na práci.“ „Přemýšlel jsem, jestli bys se mnou dneska večer nešla na jednu pracovní akci.“ „Pracovní akci?“ „Jo, je to koktejl párty pro návrháře, fotografy a modely. Měl bych se tam pravděpodobně na chvíli stavit a doufal jsem, že bys mohla mít volno a jít se mnou.“ Emmy si položila na talíř nějaký borůvky a nespouštěla z něj oči. „Bude tam i Fiona?“ „Jo, myslím, že jo.“ „Och.“ Brada jí poklesla na hrudník. „Hej.“ Položil jsem krabici mléka na pult a udělal krok směrem k ní. Prstem jsem jí zvedl bradu, abych se jí mohl podívat do očí. „Nebudeme se před ní schovávat. Nemáme důvod kolem ní chodit po špičkách.“ Zhluboka se nadechla. „Máš pravdu. Jen to prostě bude těžké. Neviděla jsem ji od té doby, co… ty víš, co šlo všechno do háje…“ „Já vím. Ale budu celou noc jenom u tebe. Braydon tam bude taky. Můžeme pozvat i Ellie a udělat z toho mejdan. Mohla by to být zábava.“
36
Turbulence touhy Přikývla a rty se jí zkroutily do lehkýho úsměvu. „Jo, fajn, zeptám se Ellie. Stejně obvykle nemáme v sobotu večer nic jinýho na práci než koukat na nějaký seriály v televizi.“ „Pojď sem.“ Rozevřel jsem náruč a Emmy do ní ochotně vklouzla. Přitáhl jsem si ji k sobě. Nenáviděl jsem, jak pokaždý, když jsem zmínil Fionino jméno, sevřela rty. Chtěl jsem ji zbavit těch bolestivejch vzpomínek a dopřát jí nový, který by jí vykouzlily úsměv na tváři. „Spala jsi dobře?“ zeptal jsem se ve snaze nějak odlehčit atmosféru. Poslední dobou to bylo všechno příliš napjatý. Přikývla a objala mě kolem pasu. Nebylo náhodou, že jsem si nevzal tričko. Nechtěl jsem na ni ohledně sexu nijak tlačit, ale k čertu, pořád jsem byl chlap a myšlenka na to, že bych ji mohl trochu nažhavit, byla příliš lákavá. Začala mi těma svýma drobnýma rukama přejíždět po stranách žeber. Zabořila mi do nich palce a začala mě lechtat. „Ááá. Hej ty…“ uskočil jsem z jejího dosahu. Ta malá potvora. Lehce se zasmála. „Chtěla jsem vědět, jestli jsi lechtivý.“ „Jo?“ Vrátil jsem se zpátky a přimhouřil na ni oči. „Seš si jistá, že se se mnou chceš pustit do tohohle souboje?“ Protáhl jsem si prsty, až to zakřupalo. „Protože dokážu být nemilosrdnej, kotě.“ Emmy nadzvedla obočí a o krok ustoupila. „To neuděláš.“ „Ale ano, udělám.“ Znovu jsem k ní přistoupil, ale pak jsem se zastavil. „Dám ti náskok.“ Očima jsem hravě střelil k ložnici a pak zpátky k ní. Emmy se rozběhla. A ta její prdelka při tom vypadala v těch těsnejch trenkách tak kurevsky k sežrání, jak ta moje nikdy vypadat nebude. Dosprintoval jsem do ložnice a našel ji klečet na posteli s polštářem v rukou, jako by se připravovala na bitvu. Tahle její hravá stránka
37
Kendall Ryanová se mi líbila. Jakmile jsem se přiblížil, hups, mrštila po mě polštářem a trefila mě přímo do hrudi. „O-ou, tady je někdo zlobivá holka.“ Sáhl jsem po ní a vytrhl jí z rukou další zbraň. „Položme to třeba sem.“ Pustil jsem polštář na podlahu a vplížil se za ní do postele, jako když gepard sleduje gazelu. Chtěl jsem ji. Strašně. Zabořila zuby do spodního rtu a sledovala, jak se k ní blížím. Jedním rychlým pohybem jsem ji dostal na záda. Přišpendlil jsem jí zápěstí nad hlavou a zbylou váhou svýho těla jsem ji držel jako rukojmí. Byla zabořená do matrace tak, že mohla používat jenom nohy. Obtočila mi je kolem boků a přitáhla si mě blíž. „Ty si myslíš, že ti tohle pomůže se ode mě dostat?“ zašeptal jsem. Rozechvěle se nadechla a zůstala zticha. Sledovala mě s vytřeštěnýma očima a čekala, co udělám. Pocit, jak se pode mnou zmítá, její dech šimrající mě na kůži, boky, kterými se ke mně tiskla… do hajzlu. Byl jsem tvrdej jako kámen. A ty moje tenký kraťasy nepředstavovaly žádnou zábranu. Když si to uvědomila, ztuhla uprostřed pohybu. Celá ta atmosféra nevinný hry se v okamžiku změnila. Šťouchl jsem jí erekcí přesně mezi stehna. Emmy zafňukala. Kurva, tolik k tomu, že se ta maličká chtěla chovat zdrženlivě. Tohle zjištění nebylo dobrý. Zatraceně, potřeboval jsem začít myslet na něco jinýho. Emmy se ke mně přitiskla ještě víc a začala se mi otírat o ptáka. Do hajzlu, bylo to tak skvělý. Ale potřeboval jsem mu vysvětlit, že tam
38
Turbulence touhy nemůže vrazit. Do tý horký, těsný… jo, tyhle myšlenky taky moc nepomáhaly. Zadržel jsem dech a počkal, až ty pocity odezní. Počítal jsem pozpátku od deseti do jedný. Myslel jsem na sport, matematický rovnice, světovej hladomor… ne, týhle obří erekci už nepomůže nic. Chtěl jsem ji. Strašně. Představil jsem si, jak z ní strhávám ty trenky, a pak si stahuju svoje a nořím se hluboko do ní. Přímo tady a teď. Jak ji pomalu šukám a držím ji za zápěstí. Pokračuju, dokud nesténá moje jméno. V šortkách mi zacukalo. Do prdele. Buď jsem ji mohl ošukat do bezvědomí, nebo jsem odsud musel vypadnout. Tohle mučení nevydržím. „Půjdu si dát, ehm, sprchu. Pak tě odvezu domů.“ Beze slova přikývla a lehce zalapala po dechu. A taky jsem měl v plánu si ho v tý sprše vyhonit, ale o týhle části nemusela vědět.
4. kapitola Když byl vůz už téměř za rohem, Ben mi poslal textovku, že se blíží. Zavolala jsem na Ellie, která se stále připravovala u sebe v pokoji. „Potřebuju jenom dvě minuty!“ zaječela nazpátek. Obula jsem se do svých nádherných lodiček od Christiana Louboutina, které mi dal Ben v Paříži. Ty boty jsem milovala. Kdykoliv jsem si je vzala na sebe, připadala jsem si sexy. Měla jsem k nim jednoduché tmavě fialové šaty nad kolena. Pod hrudníkem byly opticky rozdělené na dvě části a odhalovaly tak přesně ten správný kousek kůže. Vykoukla jsem z okna a spatřila dlouhou štíhlou limuzínu, jak zrovna parkuje u chodníku před naším domem. „Už jsou tady, Ellie.“ Přeš šaty jsem si vzala ještě dlouhý černý kabát. Nebylo pochyb o tom, že zima už je skoro tady, a já si vždycky radši vyberu teplo než krásu. Doufejme, že tam bude šatna. „Jsem připravená.“ Ellie se vynořila z ložnice v nádherných tmavě šedých šatech, které vypadaly hebké na dotek, a v černých
40
Turbulence touhy lodičkách na klínovém podpatku. Vlasy měla vyčesané do hladkého drdolu a brýle vyměnila za kontaktní čočky. Na rtech měla tmavě vínovou rtěnku. Vypadala neuvěřitelně. „Páni. Vypadáš skvěle.“ Vklouzla do svého kabátu. „Díky. Ty taky vypadáš ohromně.“ Sjela mě očima od shora až dolů. Jakmile jsme vyšly na chodník, Ben vystoupil a podržel nám dveře. Vášnivým pohledem vpíjel moje křivky. „Ahoj, kotě,“ zašeptal jen tak, abych to slyšela. V na míru šitém černém obleku, bílé košili a tmavě šedé kravatě vypadal krásně. Ellie vlezla do limuzíny a já se posadila vedle ní. „Brayi!“ Nevěděla jsem, že přijede s Benem. Měla jsem za to, že se s ním sejdeme až na místě. „Ahoj, medvídku,“ pozdravil mě a vřele se na mě usmál. „Vypadáš k sežrání.“ Ben se posadil vedle mě, přimhouřil oči a propaloval Braye smrtícím pohledem. Vím, že Ben o mně a o Brayovi nepřemýšlel o nic raději, než já jsem myslela na Fionu. „Panebože, zase tenhleten pakomodel…“ zamumlala si Ellie pod nos. Kousla jsem se do tváře, abych se nesmála. Často vymýšlela vlastní slova a Braydon ji očividně k jednomu takovému neologismu inspiroval. Působivé, když vezmeme v potaz, že ještě nic nepila. „Ano… jsem to já, prskavko! Elizabeth, že ano?“ zašklebil se široce Braydon. „Ellie,“ připomněla mu.
41
Kendall Ryanová Ben nám oběma podal sklenku šampaňského. Oni dva už měli své drinky v rukou. Cítila jsem se trochu divně, že s nimi znovu jedu v limuzíně, vzhledem k tomu, co se stalo posledně, když jsme my tři byli takhle pohromadě, ale snažila jsem se to vytlačit z hlavy. „Jak jste se vy dva poznali?“ zeptala se Ellie a podívala se na mě. „Potkala jsem Braydona v Paříži. Je to Benův kamarád.“ To je moje verze a hodlám se jí držet zuby nehty. Sevřela rty a přikývla. Právě teď nebyl Ben její oblíbené téma k hovoru. Bylo mi jasné, že se bála, aby mi neublížil. „Takže čím se živíš?“ zeptala se Braydona. Myslela jsem, že o jeho práci modela ví, ale možná se jenom snažila o zdvořilou konverzaci. „Jsem gynekolog,“ odpověděl s ledovým klidem. „A ty?“ „Proktoložka,“ vrátila mu to bez mrknutí Ellie. „Pěkný. Pokud by můj zadek někdy potřeboval vyšetřit, vím, komu zavolat.“ Zamračila se. „Nepřijímám nové klienty.“ „Tak to je zatracená škoda. Pokud bys někdy potřebovala vyšetření ode mě, stačí dát vědět. Jsem neobyčejně jemnej. Vagíny mě milujou a vždycky se postarám o šťastný konec.“ Ellie zvedla oči v sloup a hlasitě si odfrkla, zatímco já jsem se smála do dlaně. Společně s Benem jsme sledovali jejich výměnu jako ping-pongový zápas. Páni! Jeden ostrý pohled za druhým, doplněný o kousavé narážky. Nebyla jsem si jistá, jestli je to čistě sarkasmus,
42
Turbulence touhy flirt nebo ho Ellie fakt nemá ráda. Ale byla zábava je pozorovat. Celou cestu jsme z nich s Benem nespustili oči. Když jsme dorazili k umělecké galerii, moje nervy byly na odpis. Neměla jsem ani ponětí, jak se vypořádám s tím, že znovu uvidím Fionu. Doufala jsem, že na ni nevyletím. Ben mi pomohl z auta a zatímco mě vedl ke vchodu, nechal si ruku položenou na mých bedrech. Jakmile jsme s Ellie odevzdaly kabáty a já si uložila lístek ze šatny do kabelky, následovaly jsme Bena s Brayem k baru, abychom si objednali nějaké pití. Přesně tohle jsem totiž ve svých roztřesených rukou potřebovala. Setkání v galerii bylo komorní a intimní. Pohybovalo se tu okolo padesáti lidí, kteří popíjeli a bavili se v úzké místnosti zdobené zářivě barevnými obrazy na jinak bílých zdech. Svírala jsem stopku sklenice šampaňského tak silně, až jsem měla pocit, že mi musí prasknout v ruce. Vyhlídka na to, že budu muset v davu sledovat smějící se Fionu, mě neskutečně bolela. A pokud přijde k Benovi a pokusí se ho políbit na tváře nebo mu sevře paže tak, jak to vždycky dělávala, možná to nezvládnu. Přemýšlela jsem nad tím, jestli je napadení těhotné ženy bráno jako těžký zločin. Možná že kdybych policejnímu důstojníkovi vysvětlila, co je to za ultra mrchu, všechno by mi to prominul. Ben si všiml mého strnulého postoje a odvedl naši skupinku do klidnějšího rohu. „Emmy? Jsi v pohodě, zlatíčko?“ Ellie se na mě s obavami podívala.
43
Kendall Ryanová „Nevím, co se stane, jestli se budu muset setkat tváří v tvář s Fionou,“ přiznala jsem. Ben na mě upřel svůj pohled a zamračil se, ale já zůstala zticha. Ellie zvedla ruku a mávla na číšníka, který obcházel místnost se stříbrným podnosem plným sklenic se šampaňským. „Máte na baru něco silnějšího?“ zeptala se. Přikývl. „Myslím, že ano.“ Vytáhla z malé kabelky úplně novou padesátidolarovku. „Tady máte. A noste to sem.“ Vrátil se se dvěma whisky Jack Daniels s kolou. Ellie mi obě podala. „Díky.“ Soustředila jsem se na osvěžující koktejl a malé brčko a očima těkala po místnosti. Byla jsem vděčná za to, že tu mám alespoň Bena, Braydona a Ellie. Všichni tři vypadali, že mě chápou. Když jsem dopila první sklenku, všimla jsem si, jak se někdo pokouší upoutat Benovu pozornost. „Budeš tu na chvilku sama v pohodě? Je tu pár lidí, se kterýma si potřebuju promluvit,“ řekl. „Jistě. Zůstanu s Ellie.“ Věděla jsem, že je tu dnes pracovně, a nechtěla jsem, aby ho moje nejistota zdržovala stranou od práce a kontaktů, které tak potřeboval. Sledovala jsem, jak se připojil ke skupince mužů na opačné straně místnosti. Neznala jsem je, ale vypadali jako nějací umělci – fotografové, návrháři nebo tak. Začala jsem se cítit jistěji a rozhlédla se okolo. Ve chvíli, kdy jsem ji spatřila, jsem měla pocit, jako by z místnosti zmizel všechen vzduch. Nebyla jsem
44
Turbulence touhy připravená na to, že už opravdu vypadá jako těhotná nebo že bude mít to nejkrásnější bříško na světě. Podlomila se mi kolena a já měla co dělat, abych se udržela na nohou. Zhluboka jsem se roztřeseně nadechla. Fiona vypadala šťastně, kůže jí doslova zářila a bílý úsměv se jí třpytil na všechny strany, když si nenuceně povídala s mužem po svém boku. Měla na sobě pěkné černé šaty a jen lehce z nich vystupovalo zakulacené bříško. Po ramenou se jí rozlévaly perfektně upravené vlny vlasů. Celý komplet doplňovaly baleríny s leopardím vzorem. Očividně se vzdala svých do nebe vysokých podpatků, které obvykle k takovým šatům nosívala. „Jsi v pořádku?“ Zezadu ke mně přistoupil Ben a přitáhl mou pozornost k sobě. Na zádech jsem ucítila jeho dlaň, jako kdyby věděl, že budu potřebovat fyzickou oporu. Spolkla jsem tu hořkou slinu, která se mi vytvořila v ústech. „Další. Sežeň mi další pití,“ procedila jsem mezi zuby. Mávl na číšníka. Ten muž si zasloužil každý cent ze svého spropitného. O chvíli později jsem měla v ruce dalšího Jacka s kolou. Obrátila jsem ho do sebe. Zatímco Fiona korzovala po místnosti a mluvila s lidmi z módního průmyslu, ruka jí spočívala na břiše. Jednou zabrousila očima ke mně a k Benovi a on mě ochranitelsky objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Byla jsem ráda, že s ní nemusím mluvit, ale i z pouhého pohledu na ni mi bylo špatně. O několik skleniček později jsem svírala Benovu paži, abych se vůbec udržela ve svislé poloze. Zvedl mi bradu, aby se mi mohl
45
Kendall Ryanová podívat do očí. Hleděl na mě pohledem plným obav a já viděla, jak v duchu počítá, kolik jsem toho vypila. „Jsi připravená, abych tě odvezl domů, kotě?“ Opile jsem přikývla. „Jo, jen si musím odskočit na záchod.“ Ben mávl na Ellie, aby mě tam vzala. Potom, co jí předal moji paži, jsme společně zamířily na druhou stranu galerie a díkybohu nebylo celou dobu po Fioně ani památky. Každá jsme vklouzly do jedné kabinky a povídaly si. Jenže když jsem vylezla, spatřila jsem Fionu, jak si nad umyvadlem prohlíží svůj make-up. Do háje. Zhluboka jsem se nadechla a klidným krokem došla k umyvadlu vedle a začala si mýt ruce. Možná že ten alkohol nebyl úplně nejlepší nápad. Začal se mi kroutit žaludek a pod těmi ostrými zářivkami jsem se cítila malátná a dezorientovaná. V tichosti jsem sledovala, jak si Fiona nanáší malinově rudou rtěnku. Opláchla jsem si pěnu z rukou a podívala se na svůj odraz v zrcadle. V kontrastu s Fioniným dokonalým vzhledem jsem vypadala bílá jako stěna a… jako opilá. Prostě skvělý. „Pěkný večer, že?“ pokusila jsem se o zdvořilý rozhovor a rozbila tak ticho vznášející se mezi námi. Pokrčila rameny, zavřela rtěnku a hodila ji zpátky do kabelky. „Vlastně jsem překvapená, že tě tu vidím. Ben neříkal nic o tom, že byste se k sobě vrátili.“
46
Turbulence touhy Její slova se do mě zabodla jako dýka, to se nedalo popřít. Ben by jí měl říct, ať táhne k čertu a že já jsem láska jeho života. Proč to neudělal? Zatímco jsem ohromeně stála, Fiona se otočila čelem ke mně. Bože, kde je sakra Ellie? „Užij si ho, dokud můžeš.“ Dlaní si láskyplně přejela po bříšku. „Brzy budeme rodina. Už navždycky budeme spojení. A co budeš mít ty? Vzpomínky na skvělý sex?“ Nasucho jsem polkla a bojovala se slzami a nadávkami, které jsem na ni chtěla zaječet. Otevřela jsem pusu, ale můj opilý mozek měl problém s tím, aby dokázal zformulovat všechny ty myšlenky, které mi vířily v hlavě. „Už je se mnou pět let. Nezapomínej na to, zlatíčko. Být tebou, tak jsem opatrná,“ varovala mě jedovatým tónem. Ellie se konečně vynořila z kabinky a postavila se vedle mě. „Co mají Ben a Emmy společnýho, to není tvoje starost, ty stará čarodějnice. Starej se o sebe,“ pronesla Ellie obezřetným a odměřeným tónem a já byla vděčná za to, že má čistou hlavu. Ale v hlase jí zaznělo taky varování a mně bylo jasné, že by se dokázala změnit z civilizované holky na mrchu během dvou vteřin. Fiona se podívala z Ellie zpátky na mě a ostře se zasmála. „Užívejte si, dokud to jde, dámy.“ Omotala si malou kabelku kolem zápěstí a vyšla z toalety, aniž se ohlédla. Zjistila jsem, že být opilá a emocionálně vyčerpaná ze střetu s Fionou není dobrá kombinace. Když jsme znovu našly kluky, Benovi okamžitě spadly koutky a pevně mě sevřel kolem pasu. „Pojď, odvezeme tě domů.“
47
Kendall Ryanová Sotva jsem přikývla a nechala ho, aby mě odvedl k východu. Doufala jsem, že je Fiona někde poblíž a sleduje, jak mě objímá. Cestou zpátky v limuzíně jsem dostala škytavku. Ben mě s obavami sledoval a Ellie mi podala láhev vody z minibaru, zatímco Braydon se rozvaloval vedle Bena. „Tady, zlatíčko, vypij to.“ Otevřela mi ji a nutila mě, abych se napila. Voda mi měla pomoct, ale můj žaludek dělal kotrmelce a točila se mi hlava z toho, jak jsem seděla v limuzíně proti směru jízdy. Dala jsem si jenom malý doušek a podala jí láhev zpátky. Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o koženou zadní opěrku. Ti tři vedle mně pokračovali v tichém hovoru a já se snažila soustředit na to, co říkají, protože jsem si byla celkem jistá, že se baví o mně. „Tvoje agentka je kurevská mrcha,“ vyštěkla Ellie. „Myslí to dobře, Ellie, věř mi. Neznáš ji tak jako já.“ „Jo, jasně. Myslela to dobře, když přišla na záchod, jen aby Emmy sdělila, že tě hodlá získat zpátky.“ Braydon si hlasitě odkašlal, ale Ben zůstal zticha. Chtěla jsem, aby něco řekl, aby začal řvát a nadávat, aby přísahal, že už se to nikdy nestane. Ale okolní vzduch plnilo jen ticho. Žaludek se mi zkroutil ještě víc. „Ty si myslíš, že tohle je pro ni dobrý? Být s tebou? Muset se potýkat s těmahle sračkama?“ šeptala Ellie. „Nevím,“ odpověděl Ben.
48
Turbulence touhy Chtěla jsem se s nimi hádat a říct jim, že jsem v pohodě. Nebo že přinejmenším jednou budu, až se tahle zatracená limuzína přestane točit. Bylo to jako ďábelský let na kouzelném koberci. Ale zůstala jsem zticha a snažila se poskládat si dohromady jejich tlumená a nejasná slova. Ben zaklel. „Nevzdám se jí. Budu tu tak dlouho, dokud mě bude chtít.“ Matně jsem slyšela, jak říká řidiči, aby nás nejdřív zavezl domů a teprve pak vysadil Ellie a Braydona. Doufala jsem, že až spolu zůstanou sami, budou v pohodě. Z nějakého důvodu se spolu snášeli asi tak jako kočka se psem. Jenže nebyl čas si s tím dělat starosti. Moje pozornost se upřela výhradně k modlitbám, abych udržela obsah svého žaludku uvnitř. Ve chvíli, kdy jsme zastavili před Benovým domem, už jsem nebyla schopná ovládat svoje nohy. No sakra. Ben mě zvedl do náruče a nesl mě. Když jsme došli k apartmánu, přenesl mě přes práh a posadil mě na pohovku, aby mi mohl sundat boty. „Cítíš se dobře?“ Přikývla jsem, ačkoliv jsem si tím nebyla tak úplně jistá. Bože, proč jsem toho vypila tolik? „Donesu ti sklenku vody a nějaký prášky,“ řekl. Sotva jsem jeho slova zaregistrovala, protože ve vteřině, kdy vyšel z obývacího pokoje, jsem byla na nohou a utíkala jsem do koupelny. Všechen ten alkohol se ve mně začal bouřit a jakmile jsem měla záchodovou mísu na dohled, prohrála jsem svůj marný boj, klesla na kolena a vyzvracela se.
49
Kendall Ryanová Fuj. Nenávidím zvracení. To dávení, zápach a násilný způsob, jakým se mi kroutí žaludek dávno po tom, co už je úplně prázdný. Jakmile jsem ze sebe všechno dostala, zhroutila jsem se na podlahu jako pytel brambor. Teprve tehdy jsem si všimla, že mám vedle sebe Bena. Do hajzlu. Odhrnul mi vlasy z tváře. Snažila jsem se zaostřit pohled na jeho dokonalý obličej, ale všechno bylo rozmazané. Koupelna se otravně nakláněla a točila. Než jsem omdlela, matně jsem vnímala, jak kolem mě sevřel paže a zvedl mě ze země.
Ben Emmy byla v mým náručí úplně bezvládná. Nenáviděl jsem vidět ji v tomhle stavu, když jsem věděl, že se cítí úplně na hovno. Položil jsem ji do postele a sundal z ní šaty, podprsenku i kalhotky. Oblékl jsem jí svoje trenky a tričko. Moje tričko Yankees pro štěstí. Možná jí pomůže, aby se cítila líp. Stočila se do klubíčka uprostřed matrace. „Beneee…“ Paže jí selhaly, jak se mě snažila nahmatat. „Jsem tady, kotě.“ Popadl jsem ji za ruku a propletl si s ní prsty. „Ššš, mám tě.“ „Bolí mě hlava,“ zaskřehotala. „Pojďme tě uložit.“ Přesunul jsem ji, takže teď ležela výš, a dal jsem jí pod hlavu polštář. Pak jsem přes ni přetáhl deku. „Jak se cítíš?“ Neodpověděla hned a já uvažoval, jestli neusnula. „Viděl jsi mě zvracet.“
50
Turbulence touhy Potlačil jsem uchechtnutí. „Bylo ti špatně, zlato. Chtěl jsem se o tebe postarat.“ „O-omlouvám se…“ zaúpěla. „To je v pořádku, krásko. Jen odpočívej, dobře?“ Odhrnul jsem jí vlasy z tváře. Vypadala tak krásně, tak bezbranně, opilá v mé posteli, oblečená v mým tričku Yankees. Nepřestával jsem ji pozorovat, hladil jsem ji po tváři a zastrčil jí pramen vlasů za ucho. Nesrozumitelně něco mumlala. „Beneee…“ zasténala. Do prdele. Už jsem ji chtěl vzít a odnést zpátky do koupelny, jen pro případ, že by se jí zase udělalo zle. „Ano, kotě?“ Emmy našpulila rty, jako kdyby se chystala brečet. „Vypadala tak krásně… měla roztomilé bříško…“ Cože? Ach. Těhotná Fiona. Emmy nakrčila obočí, jak bojovala se spánkem. „Bude mít… d-dítě, a možná to bude tvoje dítě, Bene?“ „Nemyslím, že je moje.“ Málem jsem se těma slovama zadusil. Vážně o tom mluvíme právě teď? Zvažoval jsem, že odejdu a nechám ji prostě spát, ale byl jsem příliš zvědavej na to, co by mohla ještě říct. „Ty a já si spolu uděláme krásná miminka,“ pronesla. No do hajzlu. Myslela to vážně? Nechci mít dítě. „Ty nejkrásnější,“ souhlasil jsem. „Teď už spi, zlato.“ Poplácal jsem ji po zadku a ona slabě zasténala. Kurva. Odešel jsem do obýváku. Nedokázal jsem ji vidět v tomhle stavu… a mluvila o tom, že chce dítě… se mnou? Možná to byly jenom
51
Kendall Ryanová opilecký řeči, ale sakra. Nebyl jsem ani zdaleka připravenej mít dítě. Pořád jsem se učil, jak být něčím přítelem. A nebyl jsem v tom zrovna moc dobrej. Měl jsem plnou hlavu na to, abych mohl jít spát, tak jsem se posadil do křesla s iPadem.
5. kapitola V pokoji bylo příliš světla a v krku jsem měla struhadlo. Zamrkala jsem, otevřela oči a pokusila se polknout. Au. Hrdlo jsem měla rozedřené a podrážděné. Co se sakra včera v noci stalo? Ach bože. Do mysli se mi vloudily vzpomínky. Fiona s tím svým dokonalým těhotenským bříškem. Já s jedním drinkem za druhým. A pak už jsem měla problém si vzpomenout. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Ben ležel vedle mě a mírumilovně spal. Vlasy měl rozcuchané a na jedné tváři měl otlačený polštář. Byla jsem ráda, že jsem u něj, ale jak jsem se dostala do jeho postele? V podvědomí se mi roztančily vzpomínky na to, jak se mi udělalo špatně v koupelně a jak mě ukládá do postele. Bože, v hlavě mi doslova bušilo.
53
Kendall Ryanová Odhrnula jsem přikrývku, vylezla z postele a postavila se na nejistých nohou. Snažila jsem se být co nejvíc potichu, nechtěla jsem Bena probudit. Dovlekla jsem se do kuchyně pro sklenku vody. Vypila jsem půlku a můj žaludek hlasitě zaprotestoval. Takže než abych dopila zbytek, i když po něm moje hrdlo toužilo, raději jsem ho poslechla a odložila sklenici na pult. Dneska to budeme muset brát zlehka. Vlezla jsem si pod horkou sprchu, abych ze sebe smyla špínu a včerejší make-up. Voda byla božská a potom, co jsem si umyla vlasy Benovým mýdlem na všechno, které vonělo jako lehká, ale přesto výrazná kolínská, jsem se zabalila do měkoučkého ručníku a vrátila se zpátky do ložnice. Znovu jsem si vzala pyžamo, do kterého mě musel včera obléknout Ben – jeho trenky a triko. Když jsem opět vlezla do postele, Ben se ke mně otočil a přitáhl si mě do náručí. „Mmm, dobré ráno, kotě…“ zamumlal a přejel mi přitom rty po klíční kosti. „Dobré ráno.“ Schoulila jsem se u něj a propletla si s ním nohy. „Jak se cítíš?“ „Dobře. Trochu jak na vodě,“ přiznala jsem. „Můžu ti udělat toust, jestli chceš.“ „To je v pořádku. Asi bych měla jít domů.“ Nechtěla jsem zneužívat jeho pohostinnost. Byla jsem si jistá, že je zvyklý na svůj osobní prostor, klid a ticho. Utáhl svoje sevření. „Dneska nikam nepůjdeš.“ Tiše jsem se zasmála. „Ach, vážně?“ „Dneska jsi moje. Tečka.“
54
Turbulence touhy Usmála jsem se jeho jistotě. Milovala jsem vědomí, že jsem jeho. Doufám, že jsem neudělala žádný trapas, když jsem byla včera opilá. „Díky, že ses o mě postaral.“ „To je samozřejmost, kotě. Byla jsi roztomilá.“ Obočí se mi stáhlo k sobě, jak jsem se pokoušela si vzpomenout, co jsem mohla udělat nebo říct. „Říkala jsem minulou noc, ehm, něco trapného?“ Ztuhl. „Nedělej si s tím starosti. Byla jsi opilá.“ Vylezl z postele, přetáhl si triko přes hlavu a nechal mě tam lámat si hlavu nad tím, co jsem mohla říct, že se kvůli tomu chová tak odtažitě. Do háje. „Bene?“ Sklopil pohled ke koberci. „Říkalas, ech, něco o nás a o krásnejch miminkách.“ „Och.“ No, tak to bylo pěkně hloupý. Ježíši, proč jsem nedokázala držet jazyk za zuby? Alkohol byl pro mě jako sérum pravdy. Očividně jsem vychrlila věci, o kterých jsem nezamýšlela mluvit. „Omlouvám se za to,“ pronesla jsem chabě. Zavrtěl hlavou. „Udělám ti něco k jídlu.“ „Dobře.“ Neuniklo mi, že se tím mým komentářem o dětech nezabýval. Jen se snažil co nejrychleji odejít z místnosti. Zatraceně. Vešla jsem do koupelny, učesala si vlasy a spletla si je do copu přes rameno. Věděla jsem, že to zdržuju, ale potřebovala jsem minutu, než se mu budu schopná postavit čelem. Ještě jsme spolu nechodili nijak dlouho a já už mluvím o tom, jak s ním chci
55
Kendall Ryanová mít dítě. Bože, pomoz mi. Nezazlívala bych mu, kdyby vzal nohy na ramena. O několik chvil později jsem se k němu připojila v kuchyni. Dal vařit kávu a prohraboval se ve své téměř prázdné lednici. „Ta káva je pro tebe, kotě. Snažím se zjistit, co ti můžu udělat k snídani.“ Sevřela jsem dlaně kolem horkého hrnku a nakoukla Benovi přes rameno. Spatřila jsem podivnou sbírku dochucovadel a předražené vody. „Vypadá to, že budu jít muset ven a něco ulovit, abych nakrmil svou ženu.“ Ben se vřele usmála a vtiskl mi na čelo láskyplný polibek. „Něco, na co máš chuť?“ Zavrtěla jsem hlavou. Jestli zvládnu se svým roztřeseným žaludkem něco sníst, bude to zázrak. „Znám jedno místo, Benjiho House of Noodles. Skvělý jídlo na kocovinu. Věř mi. Za chvilku zpátky.“ „Díky za nabídku, je to od tebe milé, ale možná bych prostě měla jít domů. Dneska ze mě nebude moc dobrá společnice. Mám kocovinu, PMS a…“ odmlčela jsem se. Ups. Tohle jsem neměla v plánu říct nahlas. Ben nadzvedl obočí. „Ale no tak. Dneska se o tebe postarám. Nebudu pryč dlouho.“ Jeho vkus na jídlo byl mnohem vytříbenější než můj. Hodně cestoval a dlouhou dobu žil v New Yorku, jednom z nejmultikulturnějších míst na světě. Nemyslím si, že by se můj žaludek pravě teď dokázal zpracovat karí nebo cokoliv pálivého či neobvyklé-
56
Turbulence touhy ho. Ale přikývla jsem. Věřila jsem mu. Jen jsem nevěřila svému žaludku. „Běž odpočívat.“ Lehce mě plácl přes zadek. „Advil je ve skřínce v koupelně. Hned se vrátím.“ Když odešel, vlezla jsem si do postele a ačkoliv jsem myslela, že neusnu, probudilo mě až klapnutí vchodových dveří Došla jsem do kuchyně a našla tam Bena, jak vybaluje na kuchyňský ostrůvek krabičky s jídlem. Přivítala mě vůně česneku a restovaného kuřecího masa se zeleninou. Vonělo to úžasně a v žaludku mi nad myšlenkou na něco teplého zakručelo. Ben vytáhl ze skříňky dvě misky a vyklopil do nich obsah krabiček. „Tohle místo se ti bude líbit. V New Yorku je to moje nejoblíbenější restaurace. Jen to neříkej Fioně.“ Střelil po mně vytřeštěnýma očima, jako by nemohl uvěřit tomu, že právě řekl její jméno. Bezděčně jsem sebou trhla, ale rychle jsem se vzpamatovala a nechala to plavat. „Jsem jako ryba,“ usmála jsem se. Ve chvíli, kdy se otřepal ze svého faux pas, že zmínil tu, jejíž jméno se nesmí vyslovit, se opět usmál. Z pohledu na tenké nudle v lehké omáčce s kuřecím masem a na nudličky nakrájenou zeleninou se mi sbíhaly sliny. Nebyla to úplně obvyklá snídaně, ale vzhledem k tomu, že už bylo poledne, tak to bylo perfektní. Ben nám každému nalil sklenici ledové vody z filtrační konvice v lednici a oba jsme si vzali svoje misky a přesunuli se do obý-
57
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.