Kdo je ten muž, který o sobě mluví jako o Bohu?
www.BiblickaKnihovna.cz
Obsah Kdo nevěří, že Ježíš je Bůh? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1
Proč je to tak důležité? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
3
Co k tomu říká Bible? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Co o Ježíšovi uvádí Starý zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Co o Ježíšovi uvádí Nový zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Co uvádí sám Ježíš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Co o Ježíšovi uvádí ti, kdo jej viděli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Ale co tyto verše? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
Jak pomáhat druhým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
Dejte si pozor, za koho budete Ježíše pokládat . . . . . . . . . . . . . . .
17
Co není možné říci
....................................
19
Co tedy řeknete? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
Název: Kdo je ten muž, který o sobě mluví jako o Bohu? Původně: Who Is This Man Who Says He Is God? Uveřejněno s laskavým svolením www.rbc.org. Publikační řada: Discovery – Knowing God (Poznáváme Boha). Není-li uvedeno jinak, jsou biblické pasáže citovány z Českého studijního překladu. Další překlady: B21 – Bible, překlad 21. století, ČEP – Český ekumenický překlad, KB – Kralická bible. Překlad a sazba: Jan Janča, M.Ed. Korektury: Mgr. Dagmar Krpcová. Sazba provedena typografickým systémem TEX. Publikaci je žádoucí a možné šířit jakýmkoli způsobem, ale pouze jako celek a nevýdělečně. Dílo podléhá licenci Creative Commons CC BY-NC-ND 3.0. Ve spolupráci s www.didasko.cz připravila www.BiblickaKnihovna.cz, ©2012.
Co tedy řeknete? Musíte tedy osobně odpovědět na jednu prostou otázku. A nejedná se o otázku: „Co si myslíte o nějakém určitém náboženství?“ Nebo: „Co si myslíte o křesťanech?“ Nebo: „Jaké dobré skutky jste v poslední době vykonali?“ Ani: „Jaké tradice dodržujete ve své církvi?“ Otázka, která stojí mezi každým člověkem a Bohem, zní: „Co si počnete s Ježíšem?“ Ježíš řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne“ (J 14,6). Pavel se Silasem řekli: „Uvěř v Pána Ježíše a budeš zachráněn ty i tvůj dům“ (Sk 16,31). Lukáš napsal: „V nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni“ (Sk 4,12). A Pavel řekl: „Neboť Bůh byl v Kristu, když smiřoval svět se sebou a nepočítal lidem jejich provinění“ (2K 5,19). Celé toto poselství je zcela jasné. Jedinou cestou k Bohu je víra v Ježíše Krista. Co si tedy počnete s Ježíšem? Dovolíte, abyste kvůli klamavým výrokům nějakého filozofa nedůvěřovali samotnému Spasiteli? Dopustíte, abyste kvůli nějakému nesprávnému překladu Ježíše odmítli? Dáte úvahám obyčejných lidí větší váhu než poselství Všemohoucího Boha? Vyvarujte se toho. Vezměte Ježíše za slovo. Věřte, že na kříži na Kalvárii položil oběť i za vaše hříchy. Naleznete radost, která pochází z toho, že budete osvobozeni od trestu za svůj hřích. Co si počnete s Ježíšem? To je ta naprosto nejdůležitější otázka, na kterou kdy budete odpovídat.
Kdo je ten muž, který o sobě mluví jako o Bohu? Nikdo patrně nebude zpochybňovat, zda existoval Abraham Lincoln, Michelangelo či Aristoteles. Tito lidé jsou popisováni v historických zdrojích, které jsou nezpochybnitelné. Ale v případě Ježíše je vše jinak. Pokud si provedete namátkový průzkum názorů u lidí na ulici, patrně dostanete množství naprosto odlišných odpovědí a ještě se budete muset připravit na tázavé pohledy kolemjdoucích. Ježíš neproslul tím, čím si získali proslulost jiní – nebyl aktivní v politice, neúčastnil se obchodu ani nic nepublikoval. Byl odborníkem v oblasti náboženství – věděl opravdu velmi mnoho o Bohu. Vlastně o sobě přímo jako o Bohu mluvil. Kdo je tedy Ježíš? Cílem této publikace od Davida Branona je pomoci vám, abyste viděli, kým je Ježíše podle Bible. Mart De Haan
Kdo nevěří, že Ježíš je Bůh? Mnozí lidé, kteří se ohlédnou zpět přes omšelé stránky dějin, vidí poměrně nevýrazný obraz Ježíše Krista. Slyšeli, že o sobě před nějakými 2000 lety mluvil jako o Bohu, ale nepřipadá jim to nijak důvěryhodné. Připadá jim těžké přijmout myšlenku, že tesař z jakéhosi malého židovského městečka by mohl být stvořitelem světa. A proto ohledně Ježíše raději přijímají jiné, méně senzační teorie. Uveďme si některé z nich. Ježíš je člověk, který dosáhl velkých věcí. Mezi skupiny, které zastávají tento názor, patří i Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, tedy mormoni. Podle nich Ježíš před tím, než byl zde na zemi, existoval jako duch, což ale předpokládají o každé bytosti. Ježíš se údajně neodlišoval tím, že byl Bůh, ale že byl Božím prvorozeným duchovním dítětem. „Jeho lidství je třeba chápat jako skutečné a běžné – cokoli se stalo jemu, může se stát komukoli z nás.“ (Elder B. H. Roberts citující Sira Olivera Lodge v díle Joseph Smith, King Follett Discourse, pozn. na str. 11, angl.). Ježíš je stvořená bytost, jíž se dostalo druhého nejvyššího postavení ve vesmíru. Podle svědků Jehovových je Ježíš „bůh, nikoli však Všemohoucí 1
Bůh, tedy Jehova“ (Let God Be True, str. 33). Podle svědků Jehovových je Ježíš „stvořená bytost“, která „je druhou nejvyšší bytostí v celém vesmíru“ (Ujistěte se o všech věcech, str. 207, angl.). Ježíš je člověk, stejný jako my všichni. „Je zřejmé, že Ježíš není samotný Bůh“ (Divine Principle, str. 255). Son-mjong Mun zde jasně ukazuje, jak na Ježíše nahlíží jeho Církev sjednocení. Mun učí, že Ježíš je stejný jako kdokoli jiný. Munovi následovníci pak uvádějí, že Ježíš ve svém díle vlastně selhal. Ježíšův život začal až při jeho početí. Učí to mj. skupina The Way International. Podle svého výkladu tvrdí, že „existence Ježíše Krista začala, když byl Ježíš počat tím, že Bůh v Marii stvořil Ježíšovu duši a život“ (Victor Wierwille, The Word's Way, Vol. 3, str. 26–27). Ježíš je prorok a Boží posel. Podle učení islámu „Ježíš. . . byl pouze poslem Alláhovým“ (Korán, súra 4:171). Korán také učí, že Ježíš byl bezhříšným prorokem, který ale nedosáhl velikosti proroka Muhammada. Ježíš je méně, než si většina lidí myslí. Ježíše obvykle nedoceňují lidé, kteří přijímají ateistický pohled na svět. Někteří nedokáží Ježíše klást ani na stejnou úroveň jako Buddhu či Sokrata. Bertrand Russel, proslulý zastánce ateistického názoru, řekl: „Nemohu to vnímat tak, že co se týče moudrosti či ctnosti, stojí Kristus stejně vysoko jako další lidé v dějinách.“ (Proč nejsem křesťan, str. 19, angl.) Ježíš je velký mravní učitel. Někteří lidé neodmítají Ježíšovu činnost na zemi, ale nepřijímají, že Ježíš je Bůh. William Channing z unitářské církve řekl: „Kristus byl poslán na zem jako velký mravní učitel, nikoli jako prostředník.“
Co není možné říci Z knihy K jádru křesťanství od C. S. Lewise. Snažím se zde lidem pomoci, aby o Kristu neříkali takové pošetilé věci, jaké někdy slýcháme: „Jsem ochoten přijmout Ježíše jako velkého mravního učitele, ale nepřijímám jeho tvrzení, že je Bůh.“ To prostě nemůžeme říci. Člověk, který by byl pouhým člověkem a přitom by říkal takové věci, které říkal Ježíš, by nebyl velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec (na způsob někoho, kdo se považuje za sázené vejce), anebo by to musel být sám pekelný ďábel. Proto si musíte zvolit. Buď tento člověk byl a je Syn Boží – anebo je to šílenec, anebo ještě cosi horšího. Můžete jej umlčet jako blázna, můžete po něm plivat a ubít jej jako démona; anebo před ním můžete padnout na kolena a vzývat jej jako svého Pána a Boha. Ale nechlácholme se takovým nesmyslem, že by byl velkým mravním učitelem. Takovou možnost nám prostě Ježíš nedává. Stojíme tedy tváří tvář zásadní volbě. Tento muž, o němž zde mluvíme, byl (a je) přesně tím, Buď tento člověk byl co o sobě uváděl, anebo je to šílenec, anebo ješa je Syn Boží – anebo tě cosi horšího. Ale připadá mi naprosto očividje to šílenec, anebo né, že Ježíš nebyl šílenec ani zloduch; a proto, ještě cosi horšího. ať se to může jevit jakkoli zvláštní, děsivé nebo nepravděpodobné, musím přijmout hledisko, že Ježíš byl a je Bůh.
Ježíš je mystické médium. Myslitelé z hnutí New Age považují Ježíše za jakýsi vzor pro seberealizaci. Ježíše v tomto ohledu považují za jakýsi sdělovací prostředek – za jednu z mnoha osobností starověku, které dávají zastáncům hnutí New Age možnost „nahlédnout“ do minulosti. Zastánci New Age tvrdí, že Ježíš skrze své minulé inkarnace dosáhl takové úrovně čistoty, jaké může dosáhnout každý. Ježíš je projekcí našich potřeb. Někteří mají pocit, že je jen jeden důvod, proč Ježíš dosáhl takových výšin – lidé potřebují někoho, k němuž by vzhlíželi. Carl Jung, proslulý švýcarský psychiatr, řekl, že Ježíš je „náš kulturní hrdina, který bez ohledu na svou historickou existenci v sobě ztělesňuje mýtus božského člověka“. 2
19
Pokud vezmeme v potaz obě tato hlediska, dostaneme jen tři rozumné možnosti ohledně toho, kým Ježíš může být.
1. Poblouzněný šílenec Jestliže Ježíš není Bůh, mohl třeba trpět nějakými velikášskými představami. Ale ti, kdo jej znali nejlépe, uvádějí, že byl naprosto autentický. Věděli, že jeho slova o tom, že je Bůh, dokonale odpovídala tomu, kým Ježíš skutečně je. 2. Nestoudný lhář Pokud Ježíš není Bůh, pak prostě musel lhát. V takovém případě by pochopitelně musel velmi dobře vědět, že není tím, za koho se vydává. Ale čím více zkoumáme jeho život, tím těžší je cokoli takového přijmout. Jak by bylo možné, že v každém jiném ohledu byl neustále poctivý a naprosto důvěryhodný? Jak by pak mohl lhát v této jediné skutečnosti? Jak by mohl podvést tolik zbožných lidí tím, že by se dopustil něčeho tak bezbožného? Jak by někdo tak očividně mravný mohl být zároveň tak nestoudným lhářem? 3. Bůh Tato možnost nejlépe odpovídá tomu, co Ježíš říkal a dělal. Ježíš naplnil proroctví o tom, že na zem přijde sám Bůh. Ve své osobě nám zjevil věčného Boha. Hříšní lidé zjistili, že Ježíš je bez hříchu. Ježíš znal Písmo jako nikdo jiný. Konal to, co může konat jedině Bůh. Šílenec může tvrdit cokoli, ale svá tvrzení nemůže doložit žádnými svými činy. Ježíš však svými skutky prokázal, kým skutečně je. Lhář si může s lidmi různě zahrávat, ale nemůže nic prokázat. Ježíš se ale narodil tak, jak se měl podle proroctví narodit Bohočlověk, žil jako Bohočlověk, zemřel jako Bohočlověk a opět ožil tak, jak to bylo možné jedině v případě Bohočlověka. Kdo je tedy podle vás Ježíš? Máte na výběr pouze ze tří možností. Ale postupujte opatrně. Pokud je Ježíš podle vás cokoli jiného než Bůh, dáváte tím všanc svůj věčný úděl. Teprve když uznáte, že Ježíš je Bůh, můžete jej vidět jako zdroj života. A teprve až budete důvěřovat celému Božímu slovu – tedy nejen výrokům ohledně Ježíšova života, ale i výrokům ohledně Ježíšova Božství – pochopíte, jak důležitá byla jeho smrt. Dejte si tedy pozor, za koho Ježíše pokládáte. Závisí totiž na tom váš věčný život.
18
V jedné věci si ale již teď můžeme být jisti. Všechny tyto názory ohledně Ježíše nemohou být správné zároveň. Některé z nich tedy musí být mylné. Ježíš nemůže být zároveň vším tím, co o něm různí lidé uvádějí. Mnozí, kteří se domnívají, že mají správné poznání, ve skutečnosti nemají žádné poznání. Je-li Ježíš pouze prorok anebo médium, musí se mýlit ti, kdo o Ježíši mluví jako o Bohu. Pokud je ale Ježíš Bůh, musí se mýlit ti, kdo jej považují jen za výjimečného člověka. Někteří si však přejí, aby tato záležitost nebyla černobílá, ale aby byla trochu černá a trochu bílá. Ve vědě a investigativní žurnalistice se zasazujeme o pravdu. Proč by to tedy mělo být jinak i v této zásadní otázce?
Proč je to tak důležité? Mnozí lidé s pochvalami Ježíše nakládají poměrně volně. Pro Ježíše jsou používána například následující vzletná označení: „druhá největší bytost v celém vesmíru,“ „prorok od Boha,“ „vynikající morální učitel,“ „svatý muž“. Koho by nepotěšilo mít vůdce, který je takto označován? Jaká skupina by nebyla spokojena, když by jejich vůdci byla prokazována taková úcta? Ale křesťané, jakožto Ježíšovi následovníci, nejsou s těmito označeními spokojeni. NepřipaNěkterým lidem dá jim postačující, když je Ježíš označován za připadá těžké jednu z největších historických postav. Křesťapřijmout myšlenku, né jsou přesvědčeni, že Ježíš je mnohem více než že tesař z jakéhosi příklad či vzor – a že je dokonce více než nejmalého židovského větší člověk, jaký kdy žil. Jsou přesvědčeni, že městečka by mohl být termíny jako „morální učitel“ a „prorok“ nejsou stvořitelem světa. dostatečně výstižné. A proto křesťané trvají na ještě jednom termínu pro Ježíše – trvají na termínu, na kterém je založeno celé křesťanství, a zároveň na termínu, který může být zábranou pro ty, kteří by jinak o následování Ježíše třeba i uvažovali. Ježíšovi následovníci trvají na tam, že Ježíš je nejen Mesiáš a Spasitel, ale také Pán a Bůh. Ale proč? Co je na takovém označení pro Ježíše tak důležitého? Což nemůžeme jen získávat ponaučení z jeho moudrých výroků, obdivovat jeho dobrý život? Nestačilo by to? Je opravdu tak zásadní dělat spornou otázku z toho, zda Ježíš je Bůh? Otázka Ježíšova Božství je patrně tou nejdůležitější otázkou, co se týče křesťanství. Proč? Protože Ježíš o sobě uváděl, že je Bůh. Jak uvidíme, Ježíš už během svého života mezi Izraelity mluvil při mnoha různých příležitostech 3
o svém Božství. Ježíš se neobával následků a nebral ohled na skeptiky mezi svými posluchači, kteří nepochybně slyšeli, že o sobě mluví jako o Bohu. Je tedy před námi určité dilema. Nemůžeme důvěřovat slovům někoho, kdo o sobě prohlašoval, že je Všemohoucí Bůh (ať vykonával jakékoli dobré skutky a ať pronášel jakákoli moudra), pokud to skutečně není Bůh. Jinak by si zasluhoval pouze naši lítost, shovívavost a soucit. Někdo, kdo by se prohlašoval za Boha, ale Bohem by nebyl, by si jistě nezasloužil naše uctívání, náš obdiv a jistě by nebyl příkladem hodným následování. Oč tu tedy jde? Jde tu o hodně. Pokud Ježíš není Bůh, nemůže nám být příkladem, nemůže Co je na takovém být moudrým učitelem, mravním vůdcem, a dooznačení Ježíše konce ani důležitou historickou osobností. Potak důležitého? skytnout doklady o tom, že Ježíš je Bůh, je tedy Což nemůžeme jen tím nejzásadnějším na celém světě. A to je také získávat ponaučení cílem naší publikace. z jeho moudrých Nemůžeme si dovolit prosazovat své vlastní výroků, obdivovat jeho dobrý život? názory na Ježíše. Nemůžeme si dovolit nějakou Nestačilo by to? polopravdu. Musíme usilovat jedině o celou pravdu. Jak uvidíme, náš věčný úděl závisí na tom, jak odpovíme na otázku: „Kdo je ten muž, který o sobě mluví jako o Bohu?“
Co k tomu říká Bible? Dokažte to. Tato dvě slova patrně uslyší každý, kdo se snaží mluvit o Ježíšově Božství. Pokud není možné určitou koncepci podložit důkazy, nemá cenu jí věnovat čas. A takové důkazy musí pocházet ze spolehlivého, hodnověrného zdroje. Bez takového zdroje budeme mít k dispozici jen pouhé domněnky. A právě to je silnou stránkou víry, že Ježíš je Bůh. Zdrojem křesťanské víry je totiž kniha, které můžeme důvěřovat – Bible. Rozsáhlý archeologický průzkum prokázal, že Bible je naprosto důvěryhodná, co se týče historie a geografie. Vědci zkoumají Písmo velmi podrobně přibližně 2000 let a opakovaně potvrzují, že Bible je spolehlivá. Za Biblí stojí více rukopisů než za jakýmkoli jiným starověkým písemným záznamem. Veškeré tyto vnější doklady nám dávají další důvody, proč důvěřovat této knize, v níž Bůh dal své zjevení lidskému rodu. Božství Krista tedy můžeme důvěřovat, protože se o něm píše v důvěryhodném zdroji. 4
Dejte si pozor, za koho budete Ježíše pokládat Dejme tomu, že v knihkupectví narazíte na zajímavou knihu o charakternosti. Projdete si obsah, letmo si pročtete pár stránek, podíváte se do úvodu a závěru a rozhodnete se tuto knihu si pořídit. Zaplatíte, knihu si odneste domů a začnete ji číst. Autor uvádí řadu podnětných myšlenek, takže si začnete dělat poznámky, protože si ze své četby chcete odnést co nejvíce a protože opravdu chcete pracovat na svém charakteru. Vypadá to, že autor skutečně ví, o čem píše. Ale nebude na škodu dozvědět se něco i o samotném autorovi. Teprve teď si na vnitřní straně obálky všimnete informací týkajících se autora knihy. „Autor tvrdí, že je nejinteligentnější žijící osobou. Považuje se za krále Spojených států. Na tuto planetu přesídlil z jisté vzdálené galaxie. Ve svém volném čase rád maluje, píše verše a užívá si svého milionářského sídla.“ Se znechucením knihu sklapnete a přemýšlíte, zda ji máte rovnou hodit do koše, anebo zda v knihkupectví máte požadovat své peníze zpět. Jakmile jste zjistili, co je autor zač, nevěříte mu ani slovo. Jeho slova o charakternosti jsou asi tak hodnověrná jako dizertační práce z pera Spejbla či Hurvínka. Co má tento vymyšlený příběh do činění s Ježíšem Kristem? Dokládá, jak bychom měli reagovat na Bibli, pokud Ježíš není Bůh. Ukazuje, s jakou nevěřícností bychom měli přistupovat k celé této knize, pokud Ježíš skutečně není Bohočlověk. Na tomto příběhu vidíme, jak je pro nás zásadní ověřovat si slova podle charakteru dané osoby. Pokud daná osoba není charakterní, nemůžeme důvěřovat ani jejím slovům. A naopak, pravdivost a charakternost dané osoby se pak projevuje v tom, že její slova jsou důvěryhodná. Pojďme tedy stejnou zkoušku uplatnit na Ježíše, a to ze dvou úhlů pohledu. Za prvé, Ježíšův Pokud daná osoba život a jeho vyučování jsou synonymem charaknení charakterní, ternosti a dobroty, což se uznává prakticky všeonemůžeme důvěřovat becně. Skutky, kdy Ježíš uzdravuje chromé, křísí ani jejím slovům. mrtvé a různými způsoby prokazuje svou lásku, jsou plně v souladu s jeho vyučováním o soucitu a lásce. Není tedy těžké dojít k závěru, že Ježíš byl mravní, vysoce důvěryhodnou osobou. Za druhé je třeba uvažovat o tom, že Ježíš o sobě mluvil jako o Bohu. Tato slova jsou potvrzována výroky a jednáním jeho následovníků a zároveň zpochybňována slovy a jednáním jeho nepřátel. 17
shromáždění soudců, aby je odsoudil za jejich nespravedlivé jednání. Výraz, který je zde přeložen jako „bohové“, znamená „mocní“, v tomto případě tedy konkrétně „soudcové“. Ježíš tento poměrně neobvyklý citát použil při své argumentaci, kterou odhalil pokrytectví svých nepřátel. Tito nepřátelé nijak neprotestovali proti tomuto Asafovu výroku, který o lidských soudcích mluví jako o „bozích“, ale přesto odsoudili bezhříšného Ježíše Krista, který na sebe uplatňoval označení „Syn Boží“.
Jak pomáhat druhým Níže jsou uvedeny otázky, které můžete používat při vyučování druhých. Doporučujeme níže uvedené otázky probrat před studiem příslušné části, která je v této publikaci.
Co o Ježíšovi uvádí Starý zákon 1. V čem spočívá hodnota starozákonních proroctví, která mluví o Ježíšově Božství? 2. Jak by se změnil váš náhled na Ježíše Krista, pokud by o něm ve Starém zákoně nebyla žádná proroctví? 3. Jaké konkrétní podrobnosti by v proroctví měly být o Kristu uvedeny, aby takové proroctví mohlo být důkazem o jeho Božství?
Co o Ježíšovi uvádí Nový zákon 1. Proč by mělo být důležité, aby o Ježíšově Božství mluvili jeho současníci? 2. Co se o Ježíšovi dozvídáme z Jana 1,1–4? 3. Jaké novozákonní verše kromě Jana 1,1–4 byste použili pro podporu Ježíšova Božství?
Co uvádí sám Ježíš 1. Proč je tak důležité, že sám Ježíš o sobě uvádí, že je Bůh? 2. Když Ježíš uváděl, že je Bůh, věděli lidé, co jim říkal? 3. Jak dal Ježíš najevo, že je Bůh?
16
Z takového hlediska tedy dává smysl podívat se na to, co o totožnosti své ústřední postavy uvádí samotná Bible. Dává smysl tyto doklady prozkoumat a udělat si pak svůj vlastní názor. Nemá však smysl důvěřovat tomu, když Bible popisuje Ježíše i jako velkého učitele poslaného od Boha, jestliže nejsme ochotni přijmout to, co o sobě uváděl sám Ježíš. Jestliže je Bible natolik důvěryhodná a její poselství bylo zázračně uchováno po celá staletí, můžeme jí důvěřovat jako cennému zdroji. Podívejme se tedy, co Bible říká o tom, že Ježíš je Bůh.
Co o Ježíšovi uvádí Starý zákon Bible své novozákonní čtenáře nepřekvapuje nějakým naprosto novým poselstvím. Nikoli. Myšlenka, že na zemi přijde Mesiáš, není překvapením pro nikoho, kdo je obeznámen se Starým zákonem. Proroci zde uváděli mnohá znamení o tom, že se to stane. Ve Starém zákoně je předpovězeno mnoho konkrétních podrobností, které se vyplnily na Ježíšovi. Malou ukázku vidíme v uvedené tabulce.
Proroctví Narodí se z panny Narodí se v Betlémě Bude vyveden z Egypta Uzdraví mnohé Bude ukřižován Ani jedna kost mu nebude zlomena
Odkaz Izajáš 7,14 Micheáš 5,2 Numeri 24,8 Izajáš 53,4 Izajáš 53,12 Žalm 34,21
Splnění Matouš 1,23 Matouš 2,5 Matouš 2,15 Matouš 8,16 Matouš 27,38 Jan 19,33–36
Je zřejmé, že ještě před příchodem křesťanství byl příchod Mesiáše očekávanou událostí. Ale to není vše. Svaté spisy Starého zákona nejen mluvily o příchodu Mesiáše, ale také uvádějí, že Mesiáš bude mít vlastnosti, jaké nebude mít nikdo jiný. Bude to Bůh. Důkaz o tom, že Ježíš – předem ohlášený Mesiáš – má být Bůh v těle, je uveden velmi zřetelně v následujících třech starozákonních pasážích. Podívejme se tedy podrobněji, jak tyto biblické verše uvádějí tuto zásadní pravdu. 5
Izajáš 7,14 „Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel, Bůh je s námi.“ (B21) Klíč k tomu, abychom v tomto verši viděli předpověď příchodu Ježíše jako Boha v těle, je ve jménu Immanuel. Toto jméno totiž doslova znamená „Bůh s námi“. Uvedené proroctví jistě muselo tehdejším posluchačům znít záhadně. V jakém smyslu toto dítě naplní význam svého jména „Bůh s námi“? Díky dalšímu zjevení v Novém zákoně (Mt 1,21–23) nyní chápeme, co pro ně bylo záhadou. Vidíme zde předem dané znamení o Božím plánu, o tom, že Bůh navštíví zemi, nikoli skrze nějakého mluvčího, prostředníka a spasitele, ale skrze Toho, kdo bude doslova „Bůh s námi“. A jaké jsou další doklady? Izajáš 9,5 „Neboť chlapec se nám narodil, syn je nám dán; na jeho rameni spočinulo panství. Dal mu jméno Podivuhodný rádce, mocný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje.“ Nyní můžeme toto úchvatné proroctví vidět z té správné perspektivy. Všichni, kdo Ježíše uznávají jako Mesiáše, se zde od tohoto starozákonního proroka dozvídají, že bude nejen vládcem, ale také „mocným Bohem“. Jedná se o stejný termín a tutéž gramatickou stavbu, jakou tento prorok použil u Izajáše 10,21, „Božský Mesiáš je kde uvádí, že „ostatek Jákoba“ se navrátí „k mocuváděn stejně hojně nému Bohu“. Nabízejí se jen dvě možnosti. Za ve Starém zákoně prvé, tento prorok nám chce sdělit, že má přijít jako i v Novém.“ nějaký další „mocný Bůh“ – čímž vlastně dává Buell a Hyder světu dva Bohy. A to by bylo v rozporu s dalšími verši, například Izajášem 45,22, kde je uvedeno: „Obraťte se ke mně a zachraňte se, všechny končiny země, protože já jsem Bůh a jiného není.“ Bible tedy odmítá dva Bohy. A proto zbývá jen druhá možnost: Bůh Jahve, kterého uctíval Izajáš a jeho lid, a toto dítě, tento Syn, který bude nazván „mocným Bohem“, musí být totožní. Micheáš 5,1 „A ty, Betléme efratský, který jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, kdo bude vládnout nad Izraelem, ten, jehož původ je odedávna, ode dnů věčných.“ Žít věčně. Fascinuje nás to, ale není možné toho dosáhnout. Naše duše sice bude žít věčně, ale nikdo nemůže dokázat, že byl s Bohem ještě před 6
biblickými pasážemi, které mluví o Kristově Božství a o jeho úloze jakožto Stvořitele. Koloským 1,15. „On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.“ Každý ví, kdo „Všechno je stvořeno je prvorozený – je to syn, který se narodil jako skrze něho a pro první, a má tedy právo prvorozeného. To je ale něho. On je přede vším a všechno jen jeden z významů tohoto výrazu. Tento výraz v něm spočívá.“ ale zároveň označuje hodnost, postavení či výsaKoloským 1,16–17 du. Podívejme se například, co Pavel uvádí jen o tři verše dále: „A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých.“ Výraz prvorozený je zde evidentně použit v přeneseném významu. Podobně i v Židům 12,23 tento výraz popisuje cosi, co nemá naprosto nic společného s narozením dítěte do rodiny. Ale i pak by to byla jen jedna z možností – a nikoli jistota – že výraz prvorozený znamená Nikdo jistě nedojde nadřazené postavení. Pokud by všechny další ark závěru, že Ježíš gumenty měly stejnou váhu, byly by stejně přibyl nižší než člověk jatelné oba uvedené výklady. Ale jsou zde ještě jen proto, že přišel další skutečnosti. V téže kapitole listu Koloským lidem sloužit, a stejně jsou ještě další dva verše, které vše osvětlují. Patak bychom neměli vel v Koloským 1,16–17 s ohledem na Ježíše uvádospět k názoru, že Ježíš je menší než dí: „Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. Bůh jen proto, že se On je přede vším a všechno v něm spočívá.“ Pana zemi podřizoval vel zde ukazuje, že existuje jasná dělící čára mesvému Otci. zi stvořením a Stvořitelem. A Ježíš se jednoznačně odlišuje od stvoření, protože vše bylo stvořeno skrze něho. Stvořitel přece netvoří sám sebe. Jan 10,34. „Ježíš jim odpověděl: Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘?“ Tento verš často používají ti, kdo nechtějí věřit, že Ježíš je Bůh. Takoví lidé argumentují: „Co tedy na tom, jestliže Ježíš o sobě řekl, že je Bůh? Je mnoho bohů. Ježíš dokonce označil své nepřátele za bohy. Jestliže podle Ježíšovy teologie je zde dostatek prostoru i pro bohy, kteří ani nejsou na jeho úrovni, být bohem není nic až tak výjimečného.“ Takové smýšlení sice může vypadat logicky, ale přehlíží kontext Ježíšových slov u Jana 10,34. Jedná se o citaci ze Žalmu 82,6, kde Bůh vstupuje do 15
Jan 14,28. „Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já.“ Některé skupiny se tímto veršem snaží „prokázat“, že Ježíš zaujímá až druhé místo po Bohu. Jak by Ježíš mohl být Bůh, jestliže Bůh je větší? Pro vysvětlení se podívejme na Pavlův rozbor ve Filipským 2,5–8 (B21). Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! Ježíš se na čas dobrovolně vzdal svých určitých výsad a stal se Bohočlověkem. Podřídil se nejen Bohu Otci, ale i lidem. Nejedná se tedy o popis jeho podstaty, která je pochopitelně neměnná, ale o popis jeho záměru, jeho díla na zemi. Nikdo jistě nedojde k závěru, že Ježíš byl nižší než člověk jen proto, že přišel lidem sloužit (viz Mk 10,45), a stejně tak bychom neměli dospět k názoru, že Ježíš je menší než Bůh jen proto, že se na zemi podřizoval svému Otci. Pasáž u Jana 14,28 tedy nijak nevyvrací, že Ježíš je Bůh. Tento verš mluví o tom, jak ochotně se Ježíš podřizoval svému Otci během celých 33 let svého působení na zemi. Zjevení 3,14. „Andělu církve v Laodikeji napiš: Toto praví Amen, ten věrný a pravý svědek, prvopočátek Božího stvoření.“ „Amen“ v tomto verši je očividně Ježíš, na čemž se všichni shodují. Ti, kdo popírají Ježíšovo Božství tvrdí, že formulace „prvopočátek Božího stvoření“ má znamenat, že Ježíš je první bytostí, kterou Bůh stvořil. Kdyby to byla pravda, nebylo by možné již dále tvrdit, že „Ježíš je Bůh“. Jak by někdo, kdo není věčný, mohl být věčným Bohem? Prozkoumejme oprávněnost této teorie. Nejdříve je na místě věnovat se překladu tohoto slovního spojení. Řečtina zde doslova uvádí Ježíš se jednoznačně „počátek stvoření Boha“. Vzhledem k dané graodlišuje od stvoření, matické stavbě ale není možné toto slovní spoprotože vše bylo jení překládat jako „počátek stvoření Bohem“. stvořeno skrze něho. Za druhé, řecký výraz pro počátek (arche) v soStvořitel přece bě zahrnuje aktivní roli při tvoření – nikoli panetvoří sám sebe. sivní roli někoho, kdo je stvořen. Podle tohoto textu je tedy Ježíš Zdroj Božího stvoření, a nikoli první stvořená bytost. Tento výklad daného textu je v souladu s dalšími 14
stvořením světa. Nikdo, kromě Ježíše Krista. Nejen že Micheáš předpověděl, že se Ježíš narodí v Betlémě, ale také ukázal, že „ten, kdo bude vládnout nad Izraelem,“ má původ již „ode dnů věčných“. Jak to prokazuje Ježíšovo Božství? Jestliže pouze Bůh existoval ode dnů věčných, tedy od věčnosti, a Ježíš existoval spolu s ním, musí být Ježíš Bohem. Všichni, kdo Ježíše uznávají jako Mesiáše, si uvědomují, že došlo k něčemu naprosto ohromujícímu, když se Ježíš objevil. Zázračným způsobem naplnil proroctví. Jeden badatel, který analyzoval pouhých osm starozákonních předpovědí týkajících se Ježíše, dospěl k tomuto závěru: „Pravděpodobnost, že by nějaký člověk. . . mohl naplnit všech osm proroctví, je 1 ku 100 000 000 000 000 000.“ Můžeme-li těmto proroctvím důvěřovat, co se týče přesnosti faktických informací ohledně Ježíšova příchodu na tuto planetu, jistě můžeme těmto proroctvím důvěřovat i tehdy, když používají tituly a označení, aby ukázaly, že Ježíš je Bůh.
Co o Ježíšovi uvádí Nový zákon Nový zákon je o především o Ježíši Kristu. Začíná jeho rodokmenem a končí jeho budoucím vítězstvím. A mezi tím je úžasným způsobem popisován jeho život, smrt, vzkříšení, nanebevstoupení a chvála, jež je mu připisována. Ale kdo je Ježíš? Dozvíme se to z Bible? Můžeme tomuto záznamu důvěřovat? Ano, uzdravoval nemocné. Ale nebyl to třeba jen nějaký šarlatán, který měl dobré kontakty? Ano, sytil hladové. Ale nešlo ve skutečnosti jen o nějakou magii? Ano, davy nad ním zůstávaly v úžasu. Ale nebyl spíše něco jako starověká superstar? Chceme-li odpovědi na tyto otázky, musíme číst více než jen příběhy o tom, co Ježíš konal. Musíme zjistit, co o něm říkali lidé kolem něj. Pokud budete sepisovat něčí životopis, budete chtít mluvit s lidmi, kteří dotyčného osobně znali. I my se tedy můžeme obrátit na lidi, kteří žili přímo v Ježíšově době, a můžeme se jich zeptat na jejich názor na Ježíše. Obraťme se tedy nejprve na muže, který znal Ježíše velmi dobře – na apoštola Jana. Názor apoštola Jana Chtěl apoštol Jan skutečně ukázat, že Ježíš je Bůh? Než na tuto otázku začneme odpovídat, podívejte se do samotného úvodu Janova evangelia. 7
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. (J 1,1–4) Jakmile pochopíme, co měl Jan na mysli, když použil termín Slovo, je velmi obtížné vidět v této pasáži cokoli jiného než Ježíšovo Božství. Pro Ježíše je zde, stejně jako ve třech dalších pasážích v Novém zákoně (J 1,14; 1J 1,1; Zj 19,13), použito označení Slovo (Logos). Jan má jednoznačně na mysli Ježíše, což je zřejmé ze 14. verše, kde se uvádí: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Povšimněme si, že označení použitá u Jana 1,1–4 jsou charakteristickými rysy, jež náleží pouze Bohu. Na počátku. Každý, kdo v Janových dnech znal posvátná Písma, v těchto slovech okamžitě poznal, že odkazují na začátek Bible, na knihu, kterou nyní označujeme jako knihu Genesis. Kniha Genesis byla totiž v té době obvykle nazývána „Na počátku“. Čtenář Janova evangelia si tedy automaticky vybavil záznam o stvoření, v němž se předpokládá, že Bůh je věčný. Jan ve svém popisu jasně ukazuje, že Ježíš byl Bohem, než začal svět. Slovo bylo u Boha. Z této formulace je patrné, že Ježíš je sice Bůh, ale že je odlišnou osobou, která má vztah a společenství s Bohem Otcem. Slovo bylo Bůh. Zde je to rozhodující vyjádření o Ježíšově Božství. Jan zde neuvádí, že Ježíš je „Na počátku bylo pouze nějaký „bůh“ nebo že je božské podstaty, Slovo a to Slovo bylo jak to uvádějí některé překlady. Takové překlau Boha a to Slovo bylo Bůh.“ Jan 1,1 dy vycházejí z nesprávného výkladu skutečnosti, že řecký výraz theos (Bůh) se zde objevuje bez určitého členu. Takoví lidé si neuvědomují, že Jan zde nepoužil určitý člen, aby tím poukázal, že Ježíš je Bůh, stejně jako Otec je Bůh. Pokud by byl Jan určitý člen použil, daná formulace by znamenala, že pouze Ježíš je Bůh. Ti, kdo popírají Ježíšovo Božství, přesto trvají na tom, že tuto formulaci je třeba překládat jako „Slovo bylo bůh“. Jsou s tím spojeny dva problémy. Za prvé, Nový zákon je plný formulací, kdy Bůh je uveden bez určitého členu (282krát). I překladatelé, kteří u Jana 1,1 volí překlad „Slovo bylo bůh“, překládají naprosto stejné slovní spojení jako „Bůh“ v 94 procentech u všech dalších 281 výskytů této formulace. Pokud by překladatelé měli postupovat jednotně, měli by i ve všech dalších pasážích používat výraz „bůh“. Uvedená formulace se jen v Janově evangeliu 8
vilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích“ (v. 17). Ježíš zde tedy opět přijímá uctívání ze strany člověka. Jan 20. V dalším rozhovoru mezi Ježíšem a jeho učedníky je vidět ještě více, jak Ježíš považuje za správné, že má být uctíván. K této události došlo asi týden poté, co byl Ježíš vzkříšen. Všichni učedníci již vzkříšeného Ježíše viděli, ovšem kromě Tomáše. Nic na světě ho nemohlo přesvědčit, že Ježíš skutečně žije. Ledaže Spasitele uvidí na vlastní oči. Druhý týden po vzkříšení byli všichni učedníci pospolu, když se mezi nimi Ježíš náhle obje„Vždyť je napsáno: vil. Vybízí Tomáše, ať se jej dotkne, aby viděl, ‚Pánu, svému Bohu, že Ježíš má skutečné tělo. Tomáš to patrně uděse budeš klanět lá a pak zvolá: „Můj Pán a můj Bůh!“ (v. 28). a jeho jediného Tomáš těmito slovy potvrzuje Kristovo Božství uctívat.‘. . . Když ho – tedy že Kristus je Pán a Bůh. A podobně jako [Ježíše] spatřili, u Petra i zde Ježíš chválí Tomáše za jeho prohlápoklonili se mu.“ Matouš 4,10; 28,17 šení, že již o jeho Božství nepochybuje. Za posledních 2000 let se toho až tak moc nezměnilo. Ti, kdo Ježíšovu totožnost odmítají, by stále chtěli vrhat kameny na kohokoli, kdo o Ježíšovi mluví jako o Bohu. A ti, kdo Ježíše znají osobně, reagují s nerozdělenou oddaností, když přinášejí svou chválu tomu, kdo je Bůh.
Ale co tyto verše? Lidé mají ohledně Ježíše řadu různých názorů, které spadají zhruba do dvou kategorií. Za prvé, lidé Ježíše popisují pouze na základě svých vlastních představ. A ty mohou být od naprosto absurdních (pocházel z jiné planety) až po představy docela logické (byl to velký mravní učitel). Nejedná se ale o představy založené na Bibli. Lidé v této kategorii jsou ochotni přijmout biblický záznam, když mluví o Ježíšově lásce k lidem, o jeho milosrdenství vůči nemocným, o jeho moudrosti, ale Bibli odmítají, jakmile se v ní uvádí, že Ježíš je Bůh. Ve druhé skupině se nachází „nábožní“ lidé, kteří se hlásí k Bibli jako ke svému vodítku, ale přitom zastávají jiný názor, než jaký je prosazován v křesťanství. V této kategorii jsou tedy různé sekty a náboženská hnutí. Tito lidé se domnívají, že Ježíš podle Bible není Bůh. Podívejme se tedy na některé verše a pasáže, které tito lidé používají, aby podpořili svůj názor a aby vyvrátili učení, že Kristus je Bůh. 13
Co o Ježíšovi uvádí ti, kdo jej viděli Viděli jsme tedy, že podle Židů o sobě Ježíš mluvil jako o Bohu. Ale byli zde ještě další. Ježíš o sobě mluvil jako o Bohu i podle dalších. Tito lidé měli různé společenské postavení a různou měrou se také zajímali o Ježíšovu službu. Je nanejvýš zajímavé prozkoumat, co slyšeli od Ježíše a jak na to reagovali. Matouš 21. Podívejme se na rozhovor, k němuž došlo krátce poté, co Ježíš vyčistil chrám v Jeruzalému. Ježíš právě přišel do tohoto města, kde byl vítán davem příznivců. Lidé provolávali: „Hosana, Synu Davidův!“ (v. 15). To se ale vůbec nezamlouvalo velekněžím a učitelům Zákona. Podle jejich názoru Ježíš neměl takové projevy uctívání přijímat. Což nevěděl, co stojí v prvním přikázání? Povšimněme si, jak Ježíš odpovídá na jejich výtku: „Slyšíš, co tihle říkají?“ (v. 16). Ježíš se ve své odpovědi odvolává na Žalm 8,2 – čímž používá ještě závažnější argumentaci: „Ano. Nikdy jste nečetli: ‚Z úst nemluvňat a kojenců sis připravil chválu‘?“ (v. 16). Ježíš zde svým posluchačům zcela nepochybně sděluje, že uvedené projevy uctívání, tato slova, byla připravena Bohem právě k uctívání Boha. Tím, že Ježíš provolávání „Hosana“ přijal, dal jasně najevo své Božství. A nebyla to jediná příležitost, kdy Ježíš ze strany druhých přijal uctívání. Nejméně při dalších dvou příležitostech dovolil svým následovníkům, aby mu projevili takovou chválu a čest, jež náleží pouze Bohu. Matouš 16. K takové první události došlo poté, co Ježíš provedl mezi svými učedníky jakýsi průzkum mínění. Učedníci předtím mluvili s lidmi v okolí Cesareje Filipovy, severně od Galileje. Ježíš se zeptal: „Za koho mají lidé Syna člověka?“ (v. 13). Poté, co uslyšel několik různých odpovědí, se stejnou otázkou zeptal přímo Dvanácti: „A za koho mě máte vy?“ (v. 15). Šimon Petr odpověděl se svou typickou smělostí: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (v. 16). Nyní zde tedy byla ideální příležitost, aby Ježíš rozptýlil jakékoli domněnky či dohady, že by byl čímsi zvláštním. Ale Ježíš to neudělal. Naopak, Petra za jeho prohlášení pochválil. Podle slov, která Petr použil, je Ježíš „téže podstaty“ nebo má „stejné charakteristické vlastnosti“ jako Bůh. Ježíš si dobře uvědomoval, že Petr právě vyznal, že jej považuje za Boha, a řekl mu: „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův. . . Tohle ti totiž nezje12
vyskytuje 20krát. Měl by tedy Jan 1,18 být přeložen: „Nikdo nikdy neviděl boha“? Kromě problému jazykového a gramatického vede takový nesprávný překlad k ještě jednomu problému. Jestliže správný překlad tohoto verše zní, „Slovo bylo bůh“, měli bychom zde co do činění s polyteismem, s nímž ovšem křesťanství nemá nic společného. Je-li Ježíš „bůh“, musí existovat ještě nějací další bohové. Ale Písmo se v této otázce vyjadřuje naprosto jednoznačně. Je pouze jeden Bůh. Myšlenka, že Ježíš je „bůh“ mezi řadou dalších bohů, byla naprosto nepřijatelná pro čtenáře v prvním století, stejně jako je nepřijatelná pro věřící v jednadvacátém století. Janovi současníci byli vedeni k monoteismu, takže jakýkoli odklon od této zásadní doktríny by jednoznačně odmítli. Všechno vzniklo skrze ně. Komu jinému lze připisovat stvoření než Bohu? Když se znovu vrátíme k prvnímu verši knihy Genesis, vidíme zde, že „na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi“. A Jan nyní ukazuje, že všechno vzniklo skrze Krista. Jak dát tyto skutečnosti do souladu? Čtenář zde dochází k prostému závěru, že Ježíš, náš Spasitel, je zároveň i Bůh a Stvořitel!
Názor apoštola Pavla Jan nebyl jediný, kdo uváděl, že Ježíš je Bůh. Toto učení je nedílnou součástí spisů apoštola Pavla. Níže si uvedeme jen několik pasáží napsaných apoštolem Pavlem, které jasně poukazují na Ježíšovo Božství. Římanům 9,5. „Jejich jsou otcové a z nich podle těla pochází Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky.“ Ani při té největší manipulaci s tímto textem nelze zakrýt jasnou skutečnost, která je zde uvedena – tedy že Kristus je Bůh. Filipským 2,5–6. „Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši. Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu.“ Zde jsou popsány obě Ježíšovy podstaty – jeho Božská podstata a lidská podstata. Za prvé, Ježíš ve své základní podstatě vždy existoval jako Bůh. Za druhé, dobrovolně dal stranou majestát a slávu Božství a stal se Bohočlověkem – pokorným služebníkem poslušným až na smrt. Ježíš je tedy Bůh a zůstal ve své podstatě Bohem, i když přišel na zem. Filipským 2,10–11. „Aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno. . . aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.“ Bůh by nedovolil uctívání nikoho jiného než sebe sama. Pokud by nechal lidi uctívat kohokoli nižšího, bylo by to porušením prvního přikázání (viz též Mt 4,10). 9
1. Timoteovi 3,16. „Velikéť jest tajemství zbožnosti, že Bůh zjeven jest v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, kázán jest pohanům, uvěřeno jemu na světě, vzhůru přijat jest ve slávu.“ (KB) Bůh, který se zjevil v těle, je Pán Ježíš Kristus. Titovi 2,13. „V očekávání té požehnané naděje – slavného příchodu našeho velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista.“ (B21) Při gramatickém rozboru tohoto výroku je jasně vidět, že apoštol Pavel zde mluví pouze o jediné osobě – o Ježíši Kristu, o němž zde mluví jako o Bohu.
Co uvádí sám Ježíš A nemohly by třeba výroky o Ježíši Kristu v Novém zákoně pocházet z úst hrstky popletených následovníků? Co když si tito pisatelé jen vše nesprávně vyložili? Třeba natolik toužili někoho následovat a uctívat, že sami přišli s nápadem udělat z Ježíše Boha. Anebo nesprávně pochopili Ježíšovo poslání. No, alespoň byli v dobré společnosti. Faktem ale je, že sám Ježíš o sobě mluvil jako Bohu. Ježíš někdy mluvil takovým způsobem, že jeho posluchači přesně nevěděli, co měl na mysli. Je to zřejmé z určitých dialogů mezi Ježíšem a jeho učedníky. Docela dobře si umíme představit, jak učedníci po některých rozpravách s Ježíšem odcházejí plni rozpaků, jak mají danou věc chápat. Ale když Ježíš mluvil o svém Božství s těmi, kdo nebyli jeho následovníci, tito lidé se nijak nerozpakovali a okamžitě jej chtěli kamenovat. Bylo jim naprosto jasné, co o sobě uvádí, a chtěli jej za to ukamenovat. Jan 10. Dobrý příklad nacházíme v 10. kapitole Janova evangelia. Ježíš se prochází v chrámu a někteří Židé na něm požadují: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně“ (v. 24). Ježíš jim dává naprosto jasnou a přímočarou odpověď: „Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. Já a Otec jsme jedno.“ (v. 25–30). 10
Židům bylo toto vyjádření jednoznačně a zásadně proti mysli. Věděli, že podle starozákonního práva je třeba usmrtit kohokoli, kdo by si osoboval nároky na božství. A přesně toho se zde podle nich Ježíš dopustil. Dobře pochopili, co měl na mysli, když namísto formulace „náš Otec“ použil vyjádření „můj Otec“ (v. 25), když uváděl, že dává věčný život (v. 28), a když řekl: „Já a Otec jsme jedno“ (v. 30). Po těchto Ježíšových výrocích tedy začali Židé sahat po kamenech. Ježíšova slova rozhodně nijak nezpochybňovali. Když chtěli Ježíše kamenovat, řekli mu: „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“ (v. 33). Jan 8. K podobnému výsledku vedl i dialog s jinou skupinou. Při velmi napjaté konfrontaci Židé obvinili Ježíše z toho, že má démona. V následujícím rozhovoru Ježíš řekl: „Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se“ (v. 56). Židé nevěřili svým vlastním uším. Chtěli vědět, jak někdo, komu není ani padesát, mohl vidět Abrahama. Ježíšova odpověď je však znepokojila ještě více. „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abra„Nejpřesvědčivějším ham, já jsem“ (v. 58). Židé byli naprosto konsterdokladem je svědectví nováni. Ježíš jim totiž právě řekl, kdo je. Když od nepřátelsky použil označení JÁ JSEM, nepochybně Židům zaměřených svědků.“ připomněl, co Bůh podle Exodu 3,14 řekl MojRobert Anderson žíšovi u hořícího keře. Dobře znali Písmo, a proto jim bylo jasné, že Ježíš právě mluvil o svém Božství – že se právě ztotožnil se starozákonním Bohem, který byl znám jako Jahve. Víme, že Ježíšova slova pochopili naprosto přesně, protože Ježíš se musel rychle skrýt, aby ho neukamenovali. Jan 14. Při jiné příležitosti Ježíš mluvil o svém Božství k zástupu, který mu byl více nakloněn. Při jídle s učedníky Ježíš předpověděl, že jej Petr zapře, a pak ujistil Tomáše: „Já jsem ta cesta, pravda a život“ (v. 6). Pak se jej Filip otáže, zda by jim ukázal Otce. Ježíš se ve své odpovědi nepochybně hlásí ke svému Božství. „Kdo viděl mě, viděl Otce“ (v. 9). „Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně?“ (v. 10).
11