Katedra obchodního práva. ZALOŽENÍ A VZNIK AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI (zejména založení a vznik akciové společnosti splynutím) Diplomová práce PETR BENEŠÍK

MASARYKOVA UNIVERZITA Právnická fakulta

Katedra obchodního práva

ZALOŽENÍ A VZNIK AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI

(zejména založení a vznik akciové společnosti splynutím) Diplomová práce

PETR BENEŠÍK

BRNO 2006

2

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a jen s využitím pramenů

uvedených v seznamu literatury, které ve všech případech řádně cituji v souladu s příslušnou směrnicí a citačními zvyklostmi.

V Brně dne 17. 4. 2006

3

OBSAH

ÚVOD ...................................................................................................................................1 1. ZALOŽENÍ A VZNIK AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI ..........................................................7 1. 1 Založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií ....................................8 1. 1. 1 Zakladatelská smlouva .........................................................................................8 1. 1. 2 Prospekt............................................................................................................. 11 1. 1. 3 Veřejná nabídka akcií ........................................................................................ 11 1. 1. 4 Úpis akcií .......................................................................................................... 12 1. 1. 5 Ustavující valná hromada................................................................................... 13 1. 2 Založení společností bez veřejné nabídky .................................................................. 14 1. 3 Vznik akciové společnosti ......................................................................................... 15 1. 4 Jednání jménem společnosti mezi založením a vznikem ............................................ 16 1. 5 Jiné možnosti vzniku akciové společnosti .................................................................. 17 2. CHARAKTERISTIKA FÚZE .......................................................................................... 18 2. 1 Právní účinky sloučení............................................................................................... 18 2. 2 Právní účinky splynutí ............................................................................................... 19 2. 3 Přípustnost fúze společností s různou právní formou.................................................. 21 3. FÚZE AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI SPLYNUTÍM ........................................................... 22 3. 1 Smlouva o fúzi .......................................................................................................... 22 3. 1. 1 Zvláštnosti smlouvy o fúzi jako právního úkonu ................................................ 22 3. 1. 2 Forma právního úkonu ....................................................................................... 23 3. 1. 3 Platnost, účinnost a neplatnost smlouvy o fúzi ................................................... 23 3. 1. 4 Odstoupení od smlouvy o fúzi............................................................................ 25 3. 1. 5 Náležitosti smlouvy o fúzi splynutím ................................................................. 26 3. 2 Výměna akcií a transfer jiných hodnot s tím spojený ................................................. 28 3. 2. 1 Výměnný poměr akcií........................................................................................ 28 3. 2. 2 Výměna akcií..................................................................................................... 29 3. 2. 3 Doplatky ............................................................................................................ 30 3. 3 Valná hromada o splynutí .......................................................................................... 32 3. 3. 1 Orgán rozhodující o splynutí.............................................................................. 32 3. 3. 2 Informační povinnosti související s konáním valné hromady.............................. 33 3. 3. 3 Pozvánka na valnou hromadu............................................................................. 34 3. 3. 4 Průběh a rozhodnutí valné hromady o splynutí................................................... 34 3. 4 Časové aspekty splynutí............................................................................................. 36 3. 5 Ochrana věřitelů ........................................................................................................ 38 3. 6 Zápis splynutí do obchodního rejstříku ...................................................................... 42 4. ZALOŽENÍ A VZNIK EVROPSKÉ SPOLEČNOSTI...................................................... 45 4. 1 Právní úprava ............................................................................................................ 45 4. 2 Obecné znaky evropské společnosti ........................................................................... 45 4. 3 Založení evropské společnosti ................................................................................... 46 4. 4 Přínos ........................................................................................................................ 46 5. ZVLÁŠTNÍ PROBLÉMY ................................................................................................ 48 5. 1 Odkup akcií nástupnickou společností ....................................................................... 48 5. 1. 1 Základní podmínky odkupu akcií ....................................................................... 48 5. 1. 2 Právní úprava veřejného návrhu na odkup akcií ................................................. 49 5. 1. 3 Způsob uzavření smlouvy na základě veřejné nabídky ....................................... 49 5. 1. 4 Cena .................................................................................................................. 49 5. 1. 5 Veřejný návrh .................................................................................................... 50 5. 1. 6 Zvláštnosti odkupu kótovaných akcií ................................................................. 51

4 5. 1. 7 Sankce za porušení povinnosti při veřejném návrhu ........................................... 51 5. 1. 8 Zvláštní problematika ........................................................................................ 52 5. 2 Splynutí akciové společnosti a současné zvýšení základního kapitálu ........................ 52 ZÁVĚR................................................................................................................................ 56 RESUMÉ............................................................................................................................. 58 LITERATURA .................................................................................................................... 60 Články.............................................................................................................................. 60 Knižní publikace .............................................................................................................. 61

5

ÚVOD Akciové právo je oblastí práva velmi širokou, ale také velmi zajímavou. Ve své

dosavadní praxi, ač nikterak dlouhé, jsem měl možnost se s touto oblastí práva blíže seznámit, což mělo velký vliv na výběr tématu mé diplomové práce. Konkrétní téma „Založení a vznik

akciové společnosti, zejména pak splynutím“ jsem si zvolil proto, že bych se rád v budoucnu

této problematice věnoval. Přes veskrze osobní pohnutky, jež mne vedly ke zpracování této problematiky, doufám, že má práce nebude přínosem jen pro mě samotného.

Práce nese název „Založení a vznik akciové společnosti“ s dovětkem „zejména pak

splynutím“, což by se mohlo zdát na první pohled poněkud úsměvné, protože v teorii jsou přeměny obchodních společností chápány především jako zánik společnosti bez likvidace.

Ve své práci jsem se však zaměřil hlavně na vznik nového subjektu, který je vždy

výsledkem úspěšného procesu splynutí, přičemž jsem nejprve učinil obecný výklad o vzniku

akciové společnosti jako takovém. Následně jsem popsal rozdíly obou typů fúze, tedy sloučení a splynutí, a vymezil obě formy vůči sobě. Hlavní část práce jsem věnoval procesu splynutí. Předposlední kapitola je věnována evropské akciové společnosti, zejména jejímu

založení a vzniku, který je možný právě při netradičních procesech pro založení společnosti, jako je fúze splynutím apod. V závěru jsem se zamýšlel nad zvláštními problémy s fúzí souvisejícími, přičemž jsem se snažil poukázat na určité nedostatky právní úpravy fúzí.

Jak jsem již naznačil a jak plyne z dovětku v názvu, stěžejní kapitola mé práce je

věnována fúzi splynutím. Nejprve je pojednáno o smlouvě o fúzi, jež je základním

dokumentem celého procesu. Zde jsem se zpočátku zaměřil na tento akt obecně jako na právní

úkon a poté podrobně probírám její náležitosti. Následně je popsáno stanovení výměnného

poměru akcií a samotné výměny akcií zanikajících společností za akcie nástupnické společnosti, kde jsem se snažil učinit praktický návod, jak je možné tento proces technicky

provést. Dále se věnuji valné hromadě o splynutí, kde se zaměřuji jak na její průběh, tak na

povinnosti orgánů splývajících společností a práva akcionářů s tím související. V subkapitole

nazvané „Časové aspekty splynutí“ je mým cílem přiblížit časový průběh celého procesu a

zároveň jej popsat z širší perspektivy. Následně se do centra mé pozornosti dostala problematika ochrany věřitelů. V závěrečné části této kapitoly jsem se soustředil na dovršení procesu splynutí, tedy na zápis splynutí do obchodního rejstříku.

Při samotné práci mi byl na překážku zejména nedostatek literatury, která by byla

speciálně zaměřena na procesy přeměn s podrobným rozpracováním jejich institutů. Musím konstatovat, že jediným zdrojem, ve kterém nalézáme komplexně zpracovanou oblast fúzí, je

6 Dědičův komentář k Obchodnímu zákoníku. Většina autorů jak komentářů k obchodnímu zákoníku, tak jiných odborných publikací na něj v této oblasti velmi často odkazují. Naopak

četné jsou publikace zabývající se evropskou společností. Články z odborných právnických časopisů k tomuto tématu jsou převážně zastaralé a lze je využít jen omezeně. Významným přínosem mi byla má dosavadní krátkodobá praxe.

7

1. ZALOŽENÍ A VZNIK AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI V českém právním řádu je právní úprava vzniku právnických osob, a tudíž i akciové

společnosti, postavena na principu normativním, který je také nazýván principem legality. 1

Obecnou právní úpravou pro založení a vznik akciové společnosti, jakož i pro ostatní obchodní společnosti, jsou ustanovení § 57 až § 64 ObchZ a zvláštní úpravu potom nalezneme v ustanoveních § 162 až § 175 ObchZ.

Ustanovení § 56 odst. 1 stanovuje výjimku pro akciové společnosti a společnosti

s ručením omezeným, když umožňuje, aby tyto společnosti byly založeny za jiným účelem

než podnikatelským, i když se v běžné praxi s takovou kapitálovou společností setkáme jen velice zřídka.

V určitých případech podnikatelského záměru je možné založit jedině akciovou

společnost. Setkáme se s tím zejména v oblasti bankovnictví, pojišťovnictví, kolektivního investování a burzovního sektoru.

Založit akciovou společnost mohou jak osoby právnické, tak i osoby fyzické,

popřípadě i jejich různé kombinace. Na rozdíl od osobních společností je možné, aby akciová

společnost byla založena i jednou osobou, musí se však jednat o osobu právnickou. Může se také stát, že se časem soustředí všechny akcie akciové společnosti v rukou jediné fyzické

osoby, nemá to však za následek neplatnost společnosti a ani to není důvodem pro zrušení společnosti.

V praxi lze jen stěží rozlišit a prokázat skutečnosti, jejichž cílem je obcházení zákona

v podobě zakládání akciové společnosti jedinou fyzickou osobou. Jistě bychom našli případy, kdy se společník jako fyzická osoba ve společnosti s ručením omezeným dohodne s ostatními společníky na založení akciové společnosti a na poměru rozložení akcií 99:1.

Český právní řád však obsahuje vůči obchodnímu zákoníku další speciální normy,

které jsou daleko přísnější v podmínkách týkajících se počtu zakladatelů při zakládání akciové společnosti. Je tomu tak například v případě založení burzy cenných papíru, kde je nejnižší počet zakladatelů stanoven na deset.

Dle tohoto principu je právnická osoba je založena soukromoprávním aktem, jestliže tento akt splní zákonem stanovené podmínky. Okamžik vzniku je však vázán na akt veřejnoprávní moci. Právnická osoba vzniká podle českého právního řádu ve dvou etapách, které musíme od sebe zásadně oddělit. Smysl takového postupu je odůvodněn potřebou určité veřejné kontroly a následné možnosti ochrany třetích osob. Zatímco akt soukromoprávní vyjadřuje vůli zakladatele právnické osoby organizovat se do určitého útvaru, rozdělit kompetence a vyjádřit vztahy, kterými se tato osoba má řídit, akt veřejnoprávní má ověřit, zda je tento soukromoprávní akt v souladu se zákonem. Jestliže soukromoprávní akt splňuje zákonem stanovené podmínky, vznikne potom právní nárok na zápis do zákonem stanovené evidence. 1

8 K možnosti založení akciové společnosti jedním zakladatelem je třeba uvést i některé

důsledky, které to přináší. Např. dle ustanovení § 36 písm. d) ObchZ se tento jediný zakladatel zapisuje do obchodního rejstříku, působnost valné hromady dle ustanovení § 190 odst. 1 ObchZ vykonává tento jediný akcionář a představenstvo společnosti nemusí být tříčlenné (§ 194 odst. 3).

Obchodní zákoník zná dva základní způsoby založení akciové společnosti. První

z nich je pojmenován jako založení bez veřejné nabídky akcií, v teorii též simultánní založení.

K založení dojde podepsáním zakladatelské smlouvy, jejíž součástí je definitivní znění stanov.

Druhým, zajímavějším způsobem je založení na základě veřejné nabídky akcií, v teorii

též nazývané sukcesivní.

1. 1 Založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií

V případě založení akciové společnosti na základě veřejné nabídky akcií má postup

několik samostatných kroků:

o uzavření zakladatelské smlouvy, resp. sepsání zakladatelské listiny ve formě notářského zápisu;

o zpracování prospektu akcií, vyžaduje-li jej zákon podle § 163 odst. 2 a § 164 odst. 4 ObchZ, § 34 an. PKT a vyhl. č. 263/2004 Sb.;

o schválení prospektu Komisí pro cenné papíry, pokud se prospekt vyžaduje podle § 34 an. PKT;

o uveřejnění prospektu, vyžaduje-li se podle § 34 an. PKT;

o uveřejnění veřejné nabídky akcií podle § 164 odst. 2 až 4 ObchZ;

o upisování akcií zápisem do listiny upisovatelů podle § 165 odst. l ObchZ;

o splacení části emisního kursu akcií podle § 165 odst. 3 a § 168 odst. l ObchZ; o svolání ustavující valné hromady podle § 169 ObchZ;

o konání ustavující valné hromady podle § 170 a § 171 ObchZ;

o přijetí rozhodnutí na ustavující valné hromadě podle § 171 ObchZ. 1. 1. 1 Zakladatelská smlouva

Právnická osoba a stejně tak i akciová společnost se zakládá soukromoprávním aktem.

Dle ustanovení § 54 ObchZ ve spojení s § 162 odst. 2 ObchZ je podle počtu zakladatelů tímto aktem zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina. Rozdíl mezi zakladatelskými akty společenskou smlouvou, jíž se zakládají ostatní obchodní společnosti, a

zakladatelskou

9 smlouvou, resp. zakladatelskou listinou je v jejich funkci. Společenská smlouva nejen

společnost zakládá, ale obsahuje také pravidla pro vnitřní vztahy během trvání společnosti. Zatímco zakladatelská smlouva, resp. listina vede jen k založení společnosti. Dokumentem obsahujícím pravidla pro vztahy uvnitř společnosti jsou stanovy.

Povinnými náležitostmi zakladatelské smlouvy, resp. zakladatelské listiny podle § 163

odst.1 jsou následující informace:

a) firma, sídlo a předmět podnikání (činnosti); b) navrhovaný základní kapitál;

c) počet akcií a uvedení jejich jmenovité hodnoty, podoby, v níž budou akcie vydány, jakož i určení, zda akcie budou znít na jméno nebo na majitele, popřípadě kolik akcií

bude znít na jméno a kolik na majitele; mají-li být vydány akcie různých druhů, jejich název a popis práv s nimi spojených, popřípadě údaj o omezení převoditelnosti akcií na jméno;

d) kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurs, způsob a lhůta pro splacení emisního kursu a jakým vkladem bude emisní kurs splacen;

e) splácí-li se emisní kurs akcií nepeněžitými vklady, i určení předmětu nepeněžitého

vkladu a způsobu jeho splacení, počet, jmenovitá hodnota, podoba, forma a druh akcií, jež se vydají za tento nepeněžitý vklad;

f) alespoň přibližná výše nákladů, které v souvislosti se založením společnosti vzniknou; g) určení správce vkladu podle § 60 odst. 1;

h) má-li být alespoň část akcií vydána na základě veřejné nabídky akcií, i údaje uvedené v § 163 odst. 2;

i) návrh stanov.

V případě bodu a) je nutné: „Kromě firmy, sídla a předmětu podnikání zákon též

požaduje alternativně uvedení předmětu činnosti společnosti, je-li společnost založena za

jiným účelem, než podnikáním.“2 Dle ustanovení § 154 odst. 2 ObchZ musí firma obsahovat i

označení „akciová společnost“, nebo zkratku „akc. spol.“, nebo „a. s.“

Co se týká bodu b) základní kapitál akciové společnosti musí být alespoň 2 000 000

Kč, resp. 20 000 000 Kč v případě, že je akciová společnost zakládána na základě veřejné nabídky akcií. Zvláštní zákon pak může stanovit jinou výši základního kapitálu, jak je tomu

např. v případě bank, jejichž minimální základní kapitál je podle opatření České národní banky 500 000 000 Kč. 2

DĚDIČ, J., KŘÍŽ, R., ŠTENGLOVÁ, I. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 45.

10 Pokud jde o bod d) a e) jistý počet akcií musí zakladatelé upsat v zakladatelské

smlouvě, i když se společnost zakládá na základě veřejné nabídky akcií. Nic ale nebrání tomu, aby upsali další akcie na základě veřejné nabídky akcií.

U bodu f) je „Nezbytnou náležitostí zakladatelské smlouvy […] i uvedení alespoň

přibližné výše nákladů, které v souvislosti se založením společnosti vzniknou. Těmito náklady jsou např. náklady na odměnu advokáta za právní pomoc při založení společnosti, soudní

poplatek za zápis do obchodního rejstříku, správní poplatek za vydání živnostenského opráv-

nění, odměna znalce za zpracování znaleckého posudku apod. Účelem tohoto ustanovení je orientačně určit pro zakladatele výši nákladů, i když není celkem jasné, s jakou tolerancí je nutno určit výši těchto nákladů, a zda budou mít zakladatelé, popřípadě upisovatelé, právo na úhradu vynaložených nákladů od společnosti.“3

Má-li být alespoň část akcií vydána na základě veřejné nabídky akcií (ad h), musí

zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina obsahovat další náležitosti, jimiž podle § 163 odst. l písm. h) a § 163 odst. 2 a) až g) ObchZ jsou:

a) místo a doba upisování akcií, která nesmí být kratší než dva týdny;

b) postup při upisování akcií, zejména zda účinnost upisování akcií při dosažení nebo překročení navrhované výše základního kapitálu bude posuzována podle toho, kdy k

upsání akcií došlo, popřípadě zda bude možno krátit jednotlivým upisovatelům, kteří

upíší akcie ve stejné době, počet upsaných akcií podle poměru jmenovitých hodnot jimi upsaných akcií;

c) připouštějí-li zakladatelé upisování akcií převyšující navrhovaný základní kapitál, postup při takovém upsání;

d) určení, že zájemci mohou splácet emisní kurs akcie pouze peněžitými vklady; e) místo, dobu, popřípadě účet u banky pro splacení emisního kursu;

f) emisní kurs upisovaných akcií nebo způsob jeho určení; emisní kurs nebo způsob jeho určení musí být pro všechny upisovatelé stejný, nestáno ví-li zákon jinak;

g) způsob svolání ustavující valné hromady a místo jejího konání.

K návrhu stanov (ad i) můžeme dodat, že při sukcesivním založení je součástí

zakladatelské smlouvy zatím jen návrh stanov, protože ustavující valná hromada může stanovy změnit, zatímco u simultánního založení z logiky věci vyplývá, že se zakladatelé musí dohodnout na konečné verzi.

3

DĚDIČ, J., KŘÍŽ, R., ŠTENGLOVÁ, I. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 46.

11 V souvislosti s uzavíráním zakladatelské smlouvy se v právní praxi vyskytla otázka,

zda je možné uzavřít tuto smlouvu v zastoupení. Ustanoveni § 57 odst. 2 připouští, aby

společenská smlouva byla uzavřena zmocněncem vybaveným zvláštní plnou mocí s úředně ověřenými podpisy, ovšem již nemluví o zakladatelské smlouvě. Štenglová ve svém

komentáři k Obchodnímu zákoníku uvádí, že zmíněné ustanovení se vztahuje i na

zakladatelskou smlouvu. Ta spolu se stanovami tvoří společenskou smlouvu akciové

společnosti a úředně ověřených podpisů na plné moci je třeba, protože to odpovídá požadavku úředně ověřených podpisů na zakladatelské smlouvě. 1. 1. 2 Prospekt

Při sukcesivním založení akciové společnosti musí po sepsání zakladatelské smlouvy

následovat zpracování prospektu, schválení Komisí pro cenné papíry a uveřejnění prospektu. Ustanovení § 164 odst. 4 ObchZ vyžaduje uveřejnění prospektu cenného papíru podle zvláštního zákona. Tímto zvláštním zákonem je zákon č. 256/2004 Sb. o podnikání na

kapitálovém trhu, který ve svém ustanovení § 35 odst. 1 ukládá osobě, která hodlá veřejně

nabízet cenné papíry, povinnost nejpozději v okamžiku veřejné nabídky uveřejnit prospekt, nebo užší prospekt cenného papíru. Veřejnou nabídkou se podle ustanovení § 34 odst.1 rozumí jakékoli jednání, kterým se sděluje širšímu okruhu osob dostatek informací o

nabízených cenných papírech a podmínkách pro jejich nabytí. Ustanovení § 35 odst. 2 veřejnou nabídku cenných papírů vymezuje negativně. Prospekt musí schválit Komise pro cenné papíry (§ 35 odst. 1).

1. 1. 3 Veřejná nabídka akcií

„Veřejná nabídka akcií je veřejná výzva k podávání návrhů na uzavření smlouvy.“4

Povinností zakladatelů je podle ustanovení § 164 odst. 2 ObchZ tuto veřejnou nabídku

vhodným způsobem uveřejnit. V zákoně není blíže specifikováno, co se míní vhodným způsobem uveřejnění. V praxi bude asi nejčastějším způsobem uveřejnění v denním tisku a doplňkově bude využíván internet, televize a rozhlasu bude využíváno spíše výjimečně. Při uveřejnění veřejné nabídky akcií je třeba dodržet omezení vyplývající z ustanovení § 164

odst. 4 posl. věty, které zakazuje uveřejnit veřejnou nabídku akcií před schválením prospektu cenného papíru Komisí pro cenné papíry. „S ohledem na to, že je nezbytné zabezpečit shodné

4

DĚDIČ, J., KŘÍŽ, R., ŠTENGLOVÁ, I. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 51.

12 podmínky pro všechny případné investory jako upisovatele z důvodu jejich ochrany, zákon požaduje v § 164 odst. 2 ObchZ, aby se obsah veřejné nabídky vůbec nezměnil.“5

Dle ustanovení § 163 odst. 2 jsou obsahem veřejné nabídky akcií údaje obligatorně

uváděné v zakladatelské smlouvě, ale také další údaje vztahující se k upisování akcií a na něj navazující kroky.

1. 1. 4 Úpis akcií

K upsání akcií dochází podle ustanovení § 165 odst. 1 zápisem upisovatele do listiny

upisovatelů. K tomu, aby byl zápis účinný, je potřeba, aby zahrnoval: počet, jmenovitou hodnotu, formu, podobu, popřípadě druh upisovaných akcií, emisní kurz upsaných akcií, lhůty

pro splacení upsaných akcií, firmu a sídlo právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby, která je upisovatelem a podpis. K účinnému upsání je třeba také splnit povinnost dle

ustanovení § 165 odst. 3, a to splatit případné emisní ážio a alespoň 10% jmenovité hodnoty upsaných akcií v určité době a na účet u banky. Doba pro splacení a účet, na nějž má být

placeno, musí být určena ve veřejné nabídce akcií. Upisovatelé jsou povinni splácet upsané akcie ve lhůtách určených v listině upisovatelů, ovšem případné emisní ážio a alespoň 30%

jmenovité hodnoty akcií je upisovatel povinen splatit v každém případě nejpozději do zahájení ustavující valné hromady, neboť to vyplývá z ustanovení § 168 odst. 1.

Upisování akcií může probíhat a zpravidla probíhá na několika místech zároveň. V

takovém případě musí zakladatelé zajistit, aby doba pro upisování začala na všech místech

zároveň a aby byla všechna tato místa technicky propojena. Technická propojenost upisovacích míst musí být zajištěna z důvodu přesného určení okamžiku upsání navrhovaného základního kapitálu a určení posledního upisovatele. Zajištění těchto údajů je důležité, neboť

zakladatelé - a pokud tak neučiní oni, tak valná hromada - mohou v souladu s § 166 ObchZ další upisování nad rámec navrhovaného základního kapitálu odmítnout, nestanoví-li

zakladatelská smlouva jinak. Odmítnout je však možné jen ty upisovatele, kteří upsali akcie

až po okamžiku úpisu navrhovaného základního kapitálu. Dle ustanovení § 169 odst. l ObchZ se ustavující valná hromada musí konat do 60 dnů ode dne, kdy byl upsán navrhovaný základní kapitál, z toho tedy plyne požadavek na přesné zjištění tohoto okamžiku.

Samotná doba pro upisování akcií nesmí být kratší než dva týdny, ale směrem nahoru

není nijak limitována (§ 163 odst. 2 písm. a).

Dle ustanovení § 163 odst. 2 písm. b) je postup při upisování akcií jednou

z podstatných náležitostí smlouvy. Zejména je nutné upravit, zda účinnost upisování akcií při 5

Tamtéž, s. 52.

13 dosažení nebo překročení navrhované výše základního kapitálu bude posuzována podle toho, kdy k upsání akcií došlo, popřípadě zda bude možno krátit jednotlivým upisovatelům, kteří upíší akcie ve stejné době, počet upsaných akcií podle poměru jmenovitých hodnot jimi

upsaných akcií. Toto pravidlo je dalším, které klade důraz na technické zvládnutí řešení, jež

by umožňovalo zjištění skutečnosti, kteří upisovatelé ve stejné době upsali příslušný počet akcií.

1. 1. 5 Ustavující valná hromada

Jak jsme se již zmínili, ustavující valná hromada musí být svolána tak, aby se konala

do 60 dnů ode dne, kdy bylo dosaženo účinného upsání navrhovaného základního kapitálu,

jinak je úpis akcií neúčinný (§ 169 ObchZ). Co se týče svolání ustavující valné hromady,

zákon nestanoví žádný způsob, jak má být svolána. Avšak podle ustanovení § 163 odst. 2 písm. g) ObchZ musí způsob svolání ustavující valné hromady a místo jejího konání

obsahovat zakladatelská smlouva i veřejná nabídka akcií. Jestliže se upisovaly akcie na jméno, je možné zaslat pozvánku každému zakladateli a upisovateli, jinak bude nejvhodnější oznámení v denní tisku, popřípadě v rozhlase a televizi.

Dalšími podmínkami konání ustavující valné hromady jsou:

o přítomnost upisovatelů, již účinně upsali alespoň polovinu upsaných akcií, kteří mají

právo účastnit se ustavující valné hromady dle § 169 odst. l ObchZ a právo hlasovat na ní;

o přítomnost notáře, protože ustanovení § 171 odst. 5 ObchZ vyžaduje notářský zápis osvědčující průběh ustavující valné hromady a zápis o rozhodnutí ustavující valné hromady o schválení stanov;

o splacení alespoň 30% jmenovité hodnoty akcií a případné emisní ážio tak, jak to požaduje ustanovení § 170 odst. 1 ObchZ.

Ustavující valnou hromadu při jejím zahájení řídí zakladatel nebo zakladatel

zmocněný k tomu ostatními zakladateli u společností s více zakladateli, anebo jeho zástupce, a to až do zvolení předsedy ustavující valné hromady (§ 170 odst. 2 ObchZ).

Ustavující valná hromada rozhoduje souhlasem prosté většiny hlasů přítomných

upisovatelů, kteří mají právo se účastnit ustavující valné hromady (§ 170 odst. 3 ObchZ).

Rozhodnutí schválené touto prostou většinou může stanovit, že k určitému dalšímu

rozhodnutí bude vyžadována jiná většina nebo souhlas všech přítomných upisovatelů, jenž jsou oprávněni k hlasování. Od zakladatelské smlouvy nebo zakladatelské listiny se však ustavující valná hromada ze zákona může odchýlit s výjimkou zvýšení základního kapitálu

14 jen se souhlasem všech přítomných upisovatelů (§ 171 odst. 4). Jelikož návrh stanov je

součástí zakladatelské smlouvy, ustavující valná hromada může prostou většinou hlasů

stanovy schválit, nebo neschválit, měnit je může pouze souhlasem všech přítomných upisovatelů oprávněných hlasovat.

Rozhodnutí, které ustavující valná hromada musí učinit vždy, jsou podle ustanovení §

171 odst. 1:

o rozhodnutí o založení společnosti; o schválení stanov společnosti;

o volba orgánů společnosti, jenž je podle stanov oprávněna volit valná hromada.

Důležitým okamžikem pro život akciové společnosti je chvíle, kdy jsou všechna tato rozhodnutí učiněna, neboť teprve tehdy je společnost úspěšně založena. V opačném případě k založení společnosti dojít nemůže.

Ustavující valná hromada může dále rozhodovat podle ustanovení § 171 odst. 2, že

připouští upsání akcií nad navrženou výši základního kapitálu, v tomto případě musí rozhodnout také o jeho výši.

Jestliže některý ze zakladatelů upsal nepeněžitý vklad, ustavující valná hromada

schvaluje dle ustanovení § 171 odst. 3 v souladu s posudkem znalce předmět nepeněžitých vkladů, počet, jmenovitou hodnotu, podobu, formu a druh akcií, které mají být jako protiplnění na ten který vklad vydány.

1. 2 Založení společností bez veřejné nabídky

Jak již bylo zmíněno v úvodu předchozí kapitoly, založit akciové společnosti je možné

také bez veřejné nabídky akcií. Tento způsob je též označován jako simultánní založení

společnosti a konkrétně je upraven v ustanovení § 172 ObchZ. Základním předpokladem dle ustanovení § 172 odst. 1 je dohoda zakladatelů v zakladatelské smlouvě, že v určitém poměru upíší akcie na celý základní kapitál společnosti. Pak se nevyžaduje veřejná nabídka akcií ani

konání ustavující valné hromady, protože v souladu s ustanovením § 172 odst. 2 QbchZ právní postavení ustavující valné hromady mají zakladatelé. Z toho plyne, že zakladatelé musí tak

jako ustavující valná hromada přijmout rozhodnutí o založení společnosti, schválit stanovy,

zvolit orgány společnosti a schválit předmět nepeněžitých vkladů, má-li se vklad splácet nepeněžitým vkladem (§ 171 odst. l a 3 ObchZ). V ustanovení § 172 odst. 3 se pak uvádí, že

rozhodnutí, které jinak přijímá ustavující valná hromada, musí být obsažena v zakladatelské smlouvě.

15 K obsahu zakladatelské smlouvy je třeba poznamenat, že v souladu s ustanovením §

163 odst. 2 ObchZ se při simultánním založení společnosti nebudou uvádět údaje v tomto ustanovení obsažené. Znění zákona není v tomto ohledu úplně přesné, přesto však lze logickým a systematickým výkladem k tomuto závěru dospět.

Z výše uvedeného plyne, že k založení společnosti bez veřejné nabídky akcií postačí

uzavření zakladatelské smlouvy ve formě notářského zápisu nebo pořízení zakladatelské listiny ve formě notářského zápisu, jež musí obsahovat i rozhodnutí přijímaná jinak na

ustavující valné hromadě. Nevyžaduje se ani zvláštní notářský zápis o rozhodnutí zakladatelů nahrazující rozhodnutí ustavující valné hromady.

1. 3 Vznik akciové společnosti

Zákon odlišuje vznik společnosti a založení společnosti. Společnost může být

založena oběma výše popsanými způsoby, avšak vzniká až dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku (§ 62 ObchZ). Rejstříkovému soudu podává návrh na zápis

představenstvo, jehož všichni členové jej musí podepsat (§ 175 odst. 2). Maximální doba pro

podání návrhu je stanovena dle § 62 odst. l ObchZ na 90 dnů od založení společnosti nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského podnikání. Není-li v této lhůtě

návrh podán, nelze již na základě průkazu podnikatelského oprávnění podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. Před zápisem do obchodního rejstříku přezkoumá rejstříkový soud, zda

jsou splněny všechny podmínky pro zápis. Dle ustanovení § 175 odst. 1 rejstříkový soud

povolí zápis společnosti do obchodního rejstříku, je-li prokázáno, že v souladu s obchodním zákoníkem:

a) se řádně konala ustavující valná hromada, je-li její konání předepsáno;

b) upisovatelé upsali celou výši základního kapitálu, splatili případné emisní ážio a

alespoň 30% jmenovité hodnoty všech akcií, jejichž emisní kurs je splácen peněžitými vklady, a zcela splatili nepeněžité vklady;

c) byly schváleny stanovy společnosti;

d) byli zvoleni všichni členové představenstva a dozorčí rady;

e) stanovy společnosti ani založení společnosti nejsou v rozporu se zákonem;

f) byla uveřejněna veřejná nabídka akcií a prospekt nebo užší prospekt v souladu se

schválením Komisi pro cenné papíry, jde-li o společnost založenou s veřejnou nabídkou akcií.

Obchodní zákoník v ustanovení § 32 odst. 2 požaduje, aby byl návrh na zápis do

obchodního rejstříku doložen listinami o skutečnostech, které mají být do obchodního

16 rejstříku zapsány, a listinami, které se zakládají do sbírky listin. Ustanovení § 175 odst. 3 ObchZ konkrétně uvádí nejnutnější listiny, jež se musí přiložit k návrhu na zápis akciové společnosti do obchodního rejstříku. Těmito listinami jsou: a) zakladatelská smlouva nebo zakladatelská listina;

b) veřejná nabídka akcií, stejnopis notářského zápisu osvědčujícího konání ustavující

valné hromady a stejnopis notářského zápisu o rozhodnutí o schválení stanov, jestliže byla společnost založena na základě veřejné nabídky akcií;

c) prospekt cenného papíru schválený Komisí pro cenné papíry, je-li společnost založena na základě veřejné nabídky akcií a vyžaduje-li se podle zvláštního právního předpisu;6

d) posudek znalce nebo znalců na ocenění nepeněžitých vkladů, jestliže byl emisní kurz akcií splacen nepeněžitými vklady;

e) další listiny osvědčující skutečnosti, které mají být zapsány do obchodního rejstříku.

Zejména půjde o listiny uvedené v ustanovení § 37, jimiž se má prokázat, že

společnosti vznikne nejpozději dnem zápisu do obchodního rejstříku živnostenské nebo jiné podnikatelské oprávnění, právní titul pro užívání místností, do nichž je

umístěno sídlo společnosti a u zahraniční fyzické osoby jako člena představenstva je nutno doložit i povolení k pobytu v České republice.

V případě, že akciová společnost bude vykonávat činnosti, které mohou provozovat

jen k tomu oprávněné fyzické osoby, bude muset doložit smlouvu uzavřenou s osobou, s jejíž

pomocí bude tato činnost provozována, popřípadě jiný doklad osvědčující splnění uvedeného

předpokladu. Podle ustanovení § 38i odst. 2 se ukládají podpisové vzory členů představenstva

a dozorčí rady do sbírky listin, z čehož plyne, že tento dokument se bude muset být také přiložen k návrhu na zápis do obchodního rejstříku.

Podle ustanovení § 32 odst. 1 je možné podat návrh jen na formuláři, který je stanoven

vyhláškou Ministerstva spravedlnosti (vyhláška č. 250/2005 Sb.) Tento předpis také ve své příloze přehledně vyjmenovává seznamy příloh, které se přikládají k návrhům na zápis do obchodního rejstříku.

1. 4 Jednání jménem společnosti mezi založením a vznikem

Založená akciová společnost nemá právní subjektivitu, a tudíž nemůže být vázána z

právních úkonů, dokud nevznikne, tj. není zapsána do obchodního rejstříku. Obchodní

zákoník dovoluje, aby v této fázi za společnost jednal kdokoli, avšak s tím, že z tohoto jednání bude sám vázán. Jestliže valná hromada (dle § 187 odst.1 písm. l) toto jednání schválí 6

Tímto zvláštním právním předpisem je zákon o podnikání na kapitálovém trhu.

17 do tří měsíců od vzniku společnosti, platí, že z těchto jednání byla společnost vázána ex tunc

(§ 64 odst. 1). „Stávající úprava obchodního zákoníku neomezuje možnost činit úkony před

zápisem do obchodního rejstříku pouze na úkony týkající se založení společnosti, ani je nespojuje s nějakými odkládacími podmínkami.“7

Valná hromada schvaluje jednání učiněné mezi založením a vznikem společnosti na

základě seznamu, který jsou povinni vypracovat a předložit v tříměsíční lhůtě zakladatelé. Pokud by zakladatelé tuto povinnost nesplnili, potom by společně a nerozdílně odpovídali za škodu, která by v důsledku toho věřitelům vznikla (§ 64 odst. 2). O schválení jednání

účastníky závazkových vztahů informuje již představenstvo společnosti, nikoliv zakladatelé (§

64 odst. 3).

1. 5 Jiné možnosti vzniku akciové společnosti

Obchodní zákoník zná také jiné postupy pro založení a vznik společnosti, než výše

popsané, kdy společnost vzniká jako „tabula rasa“. Jedná se o některé postupy, které jsou v teorii chápány spíše jako zrušení obchodní společnosti bez likvidace a zákon je označuje jako přeměny společností, výsledkem je však vždy nová obchodní společnost. Konkrétními

způsoby přeměn, při nichž dojde k založení společnosti, jsou jednak fúze splynutím, jednak

rozdělení společnosti se založením nových společností nebo kombinací rozdělení sloučením a

rozdělení se založením nových společností. Odlišnost takto založených subjektů od klasicky založené společnosti je mimo jiné také v tom, že na ně ex lege přecházejí závazky jejich

předchůdce, resp. jejich předchůdců. Také z tohoto důvodu přichází v úvahu založení společnosti přeměnou při situacích zcela odlišných od klasického založení a vzniku

společnosti. V převážné většině se bude jednat, ostatně jako při všech přeměnách společností,

o zásadní řešení hospodářské situace, což také naznačuje ustanovení § 69 odst. 6 ObchZ, které připouští fúzi i v době, kdy je společnost v úpadku nebo na její majetek byl již podán konkurs nebo bylo povoleno vyrovnání.

7

DĚDIČ, J., KŘÍŽ, R., ŠTENGLOVÁ, I. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 72.

18

2. CHARAKTERISTIKA FÚZE Fúze jsou obecně chápány jako způsob zániku společnosti bez likvidace, v určitém

případě však bude jejím výsledkem vždy nová akciová společnost. Fúze má dvě formy, a to sloučení a splynutí. Obchodní zákoník upravuje fúze spolu s ostatními přeměnami obchodních společností, v obecné úpravě obchodních společností definuje základní pojmy a právní účinky

přeměn. Detailní právní úpravu se nachází v rámci právní úpravy akciové společnosti. U

ostatních obchodních společností pak nalézáme jen odchylky, zjednodušení a odkazy na tuto úpravu.

Zásadní rozdíl mezi oběma formami spočívá v tom, zda dojde ke vzniku nové

společnosti či nikoliv. Zatímco při fúzi sloučením nová společnost nevzniká, při dokonání procesu fúze splynutím ke vzniku nové společnosti dojde.

Další rozdíl mezi sloučením a splynutím můžeme spatřovat v tom, že při sloučení jsou

zúčastněnými společnostmi jak společnosti zanikající, tak společnost nástupnická, takže jmění

zanikající společnosti přechází na existující společnost. Sloučení je tedy spojeno se zánikem

jedné nebo více právnických osob, avšak nová právnická osoba nevzniká. Z výše uvedeného vyplývá, že se sloučení musí zúčastnit minimálně dvě společnosti, přičemž jedna z nich je

společnost zanikající a jedna nástupnická. Při splynutí jsou zúčastněnými společnostmi pouze zanikající společnosti, takže jmění zanikajících společností přechází na jimi nově založenou

právnickou osobu (společnost). I v tomto případě je minimální počet zúčastněných společností jsou dvě, tentokrát jsou však obě zanikající. Z předvětí § 69 odst. l ObchZ vyplývá, že zanikající i nástupnické společnosti musejí mít sídlo v České republice.

2. 1 Právní účinky sloučení

Pro formu fúze sloučení platí, že zanikající společností je společnost, která rozhodla o

svém zrušení bez likvidace s přechodem jmění na určeného již existujícího právního nástupce. Nástupnická společnost je existující společnost, která rozhodla, že převezme jmění určené zanikající společnosti. Zanikající i nástupnická společnost jsou zúčastněnými společnostmi.

Z ustanovení § 38e odst. 3, § 69a odst. l a 4 ObchZ vyplývá, že právní účinky

sloučení, jež nastávají zápisem sloučení do obchodního rejstříku, jsou tyto: a) zaniká jedna nebo více zanikajících společností;

b) jmění zanikající společnosti přechází na nástupnickou společnost;

c) práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jejichž účastníkem byla zanikající společnost, přecházejí na nástupnickou společnost;

19 d) společníci zanikající společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti, nestanoví-li zákon jinak;

e) zástavní právo k obchodnímu podílu, zatímním listům nebo akciím či poukázkám na akcie zanikající společnosti přechází na obchodní podíl, zatímní list, akcie nebo

poukázky na akcie nástupnické společnosti, jež nabude majitel zastaveného obchodního podílu, zatímního listu či akcií nebo poukázek na akcie.

Účinky sloučení uvedené pod body a) a b) musí nastat vždy a jsou bezvýjimečné. Pro

bod c) platí, že se jedná nejen o práva a povinnosti z existujících pracovněprávních vztahů, ale i z pracovněprávních vztahů zaniklých. V případě bodu d) je třeba poznamenat, že v zákonem stanovených případech se společník zanikající společnosti nestává společníkem právního nástupce. Toto ustanovení je kogentní, a proto nelze dohodou výčet těchto případů ani

rozšiřovat, ani zužovat. Kdy se společník zanikající společnosti nestává společníkem právního nástupce, stanoví výslovně pouze § 220g odst. l až 3 ObchZ. Jde o tyto případy: o nástupnická společnost byla společníkem zanikající společnosti;

o zanikající společnost byla společníkem nástupnické společnosti;

o zanikající společnost byla společníkem jiné zanikající společnosti; o společník se vzdal práva účasti na nástupnické společnosti.

2. 2 Právní účinky splynutí

Zanikající společností je společnost, která rozhodla o svém zrušení bez likvidace s

přechodem jmění na určeného právního nástupce, který v době rozhodnutí ještě neexistuje a na jehož založení se zanikající společnost účastní.8

Z ustanovení § 38e odst. 3 a § 69a odst. 2 a 4 ObchZ vyplývá, že právní účinky

splynutí, jež nastávají zápisem splynutí do obchodního rejstříku, jsou tyto: a) zanikají alespoň dvě zanikající společnosti; b) vzniká nástupnická společnost;

c) jmění zanikajících společností předchází na nástupnickou společnost;

d) práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, jejichž účastníkem byly zanikající společnosti, přecházejí na nástupnickou společnost;

e) společníci zanikající společnosti se stávají společníky nástupnické společnosti;

f) zástavní právo k obchodnímu podílu, zatímním listům nebo akciím či poukázkám na akcie zanikající společnosti přechází na obchodní podíl, zatímní list nebo akcie či

8

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 602.

20 poukázku na akcie, jež nabude majitel zastaveného obchodního podílu, zatímního listu či akcií nebo poukázek na akcie.

Právní účinky splynutí uvedené pod body a) až c) se vyznačují bezvýjimečností.

Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přechází na nástupnickou společnost

obdobně jako u sloučení jak z existujících, tak i ze zaniklých vztahů.

Z ustanovení § 220n a jeho odkazu na § 220g odst. l až 3 ObchZ vyplývají případy

kdy se společník zanikající společnosti nestává společníkem právního nástupce, konkrétně jde o situace, kdy :

o zanikající společnost byla společníkem jiné zanikající společnosti; o společník se vzdal práva účasti na nástupnické společnosti.

Vydala-li nástupnická společnost listinné akcie na jméno, na které má přejít zástavní

právo, je také povinna na nich toto zástavní právo zaznamenat. Záznam obsahuje ty náležitosti, které požaduje ustanovení § 40 odst. 2 ZCP pro zástavní rubopis. Zástavní rubopis

musí obsahovat doložku „k zastavení" nebo slova stejného významu, označení osoby zástavního věřitele a podpis majitele akcie. Podle ustanovení § 69a odst. 4 ObchZ je podpis

majitele nahrazen podpisem člena nebo členů představenstva, kteří jsou oprávněni k datu emise jednat jménem nástupnické společnosti.

V případě, že nástupnická společnost vydala zaknihované akcie, příkaz k registraci

zástavního práva (podle § 220g odst. 6 ObchZ) bude muset obsahovat náležitosti podle § 42 odst. 3 ZCP.

Při splynutí jsou všechny zúčastněné společnosti, tedy všechny zanikající akciové

společnosti povinny nechat ocenit své jmění posudkem znalce. „Důvodem nařízení ocenění

jmění v uvedených případech je to, aby nástupnická společnost nevydala nové akcie nebo

zatímní listy či obchodní podíly pro společníky dané zanikající společnosti anebo nezvýšila

základní kapitál pro společníky při postupu podle § 153a odst. 11 a § 220g odst. 3 ObchZ ve vyšší jmenovité hodnotě nebo s vyššími vklady do základního kapitálu, než kolik odpovídá čistému obchodnímu majetku dané zanikající společnosti.“9 Podle prof. Dědiče ocenění jmění

je třeba provést, i když to zákon výslovně nestanoví, ke dni předcházejícímu rozhodný den fúze.10

9

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 609. Tamtéž, s. 609.

10

21

2. 3 Přípustnost fúze společností s různou právní formou

Zanikající i nástupnická společnost musí mít zásadně stejnou právní formu (§ 69a

odst. 3). Zákonem č. 370/2000 Sb. byly připuštěny výjimky. Nyní je možná fúze, a tedy i splynutí společností s různou právní formou, musí to však výslovně vyplývat ze zákona.

Pro akciovou společnost v tomto směru platí dvě výjimky. První vyplývá z ustanovení

§ 153b ObchZ, které výslovně upravuje sloučení nebo splynutí společnosti s ručením

omezeným s akciovou společností s tím, že nástupnickou společností bude společnost s ručením omezeným. Druhou výjimku najdeme v ustanovení § 220o ObchZ, které upravuje sloučení nebo splynutí akciové společnosti se společností s ručením omezeným s tím, že nástupnickou společností bude společnost akciová.

22

3. FÚZE AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI SPLYNUTÍM Fúze splynutím akciových společností, jakožto jedna z přeměn, je v teorii chápána

jako zánik společnosti bez likvidace. Faktem zůstává, že výsledkem úspěšného procesu

splynutí je nová právnická osoba, a právě z tohoto úhlu pohledu se na tento proces zaměřím v této kapitole.

3. 1 Smlouva o fúzi

Základní právní skutečností, bez níž se nemůže splynutí akciové společnosti

uskutečnit, je smlouva o fúzi. Smlouva o fúzi byla do českého právního řádu vnesena zákonem č. 370/2000 Sb. Tento poměrně nový smluvní typ nahradil dřívější projekt splynutí,

který byl v právní teorii občas považován rovněž za smlouvu sui generis.11 Na rozdíl od smluvních typů upravených v části třetí ObchZ smlouva o fúzi není definována jejími

podstatnými částmi, obchodní zákoník pouze v § 220a odst. 3 ObchZ vyjmenovává její

náležitosti, které musí mít, aby byla platná jako smlouva o fúzi. Smlouvu o fúzi musejí uzavřít

všechny zúčastněné společnosti. „Na smlouvu o fúzi a pravidla pro její uzavírání se použijí obecná ustanovení obchodního a občanského zákoníku o právních úkonech a smlouvách, pokud z ustanovení § 220a a násl. ObchZ nevyplývá něco jiného.“12

Dědič smlouvu o fúzi definuje jako „…závazek zanikajících společností spojit své

podniky v nově zakládané společnosti, založit novou akciovou společnost a vyměnit

akcionářům zanikajících společností jejich akcie či zatímní listy za akcie nebo zatímní listy nástupnické společnosti, popřípadě vyplatit doplatky. Zvláštností smlouvy o fúzi splynutím je to, že se jí ukládají povinnosti dosud neexistujícímu právnímu subjektu.“13 3. 1. 1 Zvláštnosti smlouvy o fúzi jako právního úkonu

Od obecné právní úpravy uzavírání smluv se uzavření smlouvy o fúzi liší zejména tím,

že její návrh musí být přezkoumán dozorčí radou (§ 220b odst. 2, 4 a 5 ObchZ) a nezávislým

znalcem (§ 220c ObchZ), nestanoví-li zákon jinak. Jako poslední schvalují návrh smlouvy o

fúzi valné hromady všech zúčastněných společností, ledaže zákon stanoví, že postačí schválení návrhu smlouvy o fúzi představenstvem akciové společnosti.14

DĚDIČ, J., KŘÍŽ, R., ŠTENGLOVÁ, I. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 515 DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2752. 13 Tamtéž, s. 2895. 14 Případy, kdy postačí schválení smlouvy o fúzi pouze představenstvem jsou uvedeny v § 220e odst. 12, 14 a 15 ObchZ.. 11

12

23 Z ustanovení § 38i odst. 1 písm. e) vyplývá, že každá ze zúčastněných společností

musí nechat uložit návrh smlouvy o fúzi i uzavřenou smlouvu o fúzi do sbírky listin rejstříkového soudu.

3. 1. 2 Forma právního úkonu

Co do formy tohoto právního úkonu požaduje obchodní zákoník v § 220a odst. 1

formu notářského zápisu. Jelikož jde o zásadní právní úkon, je namístě požadavek takto přísné formy právního úkonu stejně jako pro zakladatelskou smlouvu. 3. 1. 3 Platnost, účinnost a neplatnost smlouvy o fúzi

První věta ustanovení § 220a odst. 2 zní: Není-li návrh smlouvy o fúzi schválen podle

odstavce 1, je smlouva o fúzí neplatná, z čehož a contrario můžeme dovodit podmínky

platnosti smlouvy o fúzi. Smlouva je platná je-li její obsah schválen valnými hromadami všech zúčastněných společností (ke schvalování smlouvy o fúzi viz dále výklad o valné hromadě o splynutí).

Co se týče účinnosti smlouvy o fúzi, je tento okamžik ponechán na vůli smluvních

stran, ovšem za výrazného omezení, které vyplývá z druhé věty naposledy zmíněného

ustanovení. Vyžaduje-li se ke splynutí souhlas státního orgánu podle zvláštního právního předpisu, nemůže smlouva o fúzi nabýt účinnosti dříve, než nabude právní moci rozhodnutí, jímž příslušný státní orgán souhlas se splynutím udělil. Vyžaduje-li se ke splynutí souhlasu

více státních orgánů, nemůže smlouva o fúzi nabýt účinnosti dříve, než nabude právní moci rozhodnutí, jímž udělil souhlas se splynutím poslední z nich.

Otázkou může být, zda je třeba žádat příslušný státní orgán o souhlas ještě před

uzavřením smlouvy o fúzi nebo až po jejím uzavření. Jelikož obchodní zákoník na tento problém nepamatuje, řešení bychom mohli najít v právním předpisu, který takový souhlas vyžaduje. Z ustanovení § 220a odst. 2 se však dá dovodit, že nestanoví-li zvláštní zákon jinak, podává se žádost až po uzavření smlouvy o fúzi, neboť právní mocí rozhodnutí, jímž se

souhlas k fúzi neuděluje, se smlouva o fúzi ruší, tedy zanikají veškerá práva a závazky z této smlouvy. De lege ferenda by bylo dobré stanovit, aby společnosti mohly žádat o povolení

fúze již dříve, nejlépe už po vkladu návrhu smlouvy o fúzi do sbírky listin u rejstříkového soudu. Smysl této změny je čistě ekonomický. Jestliže by zúčastněné společnosti věděly hned

na začátku, zda má smysl v procesu pokračovat, nebo ne, mohly by tak předejít zbytečným časovým a finančním nákladům.

24 Zákon o ochraně hospodářské soutěže je hlavním právním předpisem, který za

určitých podmínek požaduje souhlas státního orgánu ke splynutí. Tímto orgánem je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Dalšími právními předpisy, jež vyžadují souhlas ke splynutí,

jsou zejména zákon o bankách, který vyžaduje souhlas České národní banky ke splynutí bank,

zákon o kolektivním investování, jenž vyžaduje ke splynutí těchto společností a fondů taktéž souhlas České národní banky, zákon o penzijním připojištění a zákon o pojišťovnictví, které

vyžadují ke splynutí penzijních fondů nebo pojišťoven anebo zajišťoven souhlas České

národní banky. Podle § 16 odst. l písm. c) ZBank je banka povinna vyžádat si předchozí souhlas České národní banky k fúzi banky. Podle § 35b ZISIF je ke zrušení investiční

společnosti nebo investičního fondu bez likvidace zapotřebí povolení Komise pro cenné papíry. Podle § 39 odst. 3 ZPPřip je ke splynutí penzijních fondů třeba povolení České národní banky. Podle § 36 odst. l ZPoj podléhá splynutí pojišťovny nebo zajišťovny schválení České národní banky na základě předloženého záměru, který musí mít písemnou formu.

„V této souvislosti lze hovořit o účinnosti smlouvy o fúzi v širším slova smyslu.

Účinnosti v užším slova smyslu, tedy okamžiku, kdy vyvolá všechny zamýšlené právní následky, nabývá smlouva o fúzi zápisem sloučení [splynutí] do obchodního rejstříku.“15

Případné neplatnosti smlouvy o fúzi podle § 220a odst. 11 ObchZ se může dovolávat

osoba, jež je oprávněna podat návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o splynutí podle § 183 a § 131 odst. l ObchZ. Těmito osobami jsou každý akcionář, každý člen

představenstva nebo dozorčí rady, likvidátor, správce konkursní podstaty nebo vyrovnací správce. Je-li zúčastněnou osobou banka, mohla by návrh podat i Česká národní banka podle § 20a odst. 6 ZBank.

Důvodem pro podání návrhu na určení neplatnosti smlouvy o fúzi však nemůže být

skutečnost, že výměnný poměr akcií a doplatků není přiměřený nebo že údaje týkající se vý-

měnného poměru akcií ve zprávě o fúzi, zprávě o přezkoumání fúze nebo ve znalecké zprávě

o fúzi nejsou v souladu s právními předpisy (§ 220h odst. 2 ObchZ). Určení výměnného poměru akcií bude jistě obtížné a dosáhnout spravedlnosti pro akcionáře všech společností může být někdy nemožné, což ovšem nemůže být důvodem pro neuskutečnění fúze, je-li vůle

jí uskutečnit. Nesprávné určení výměnného poměru akcií nebo výše doplatku lze napadnout postupem podle § 220k (tzn. uplatnění práva na dorovnání u soudu nebo v rozhodčím řízení). Z výše uvedených důvodů však může rejstříkový soud zamítnout návrh na zápis fúze do

15

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2757.

25 obchodního rejstříku. Návrh na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi nelze podat po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž se povoluje zápis splynutí do obchodního rejstříku.

„Požádá-li o to zúčastněná společnost před rozhodnutím o neplatnosti smlouvy o fúzi,

poskytne jí soud přiměřenou lhůtu pro uzavření nové smlouvy,“16 což je jistě rozumným

řešením, poněvadž v opačném případě by vyšlo mnoho úsilí naprázdno a celý dosavadní proces by se musel opakovat znovu.

3. 1. 4 Odstoupení od smlouvy o fúzi

Každá ze zúčastněných společností má právo odstoupit od smlouvy o fúzi, jestliže

zúčastněné společnosti nepodají do šesti měsíců ode dne, kdy smlouva o fúzi splňuje všechny

požadavky stanovené zákonem, návrh na povolení zápisu splynutí do obchodního rejstříku. Na odstupující společnost je kladen požadavek připravenosti podat návrh na povolení zápisu

splynutí do obchodního rejstříku (§ 220a odst. 9 první věta). Připravenost podat návrh na

zápis splynutí do obchodního rejstříku bude posuzována zejména podle toho, zda osoba oprávněná jednat jménem zúčastněné akciové společnosti návrh podepsala. V případě, že by

ve stanovenou chvíli její podpis na návrhu chyběl, připravenost podat návrh na zápis splynutí

do obchodního rejstříku by se prokazovala velmi obtížně. Účinkem odstoupení, byť jen jednou ze společností, je automatický zánik práv a povinností vyplývajících ze smlouvy o fúzi i pro ostatní zúčastněné společnosti (§ 220a odst. 9 druhá věta).

Nebude-li podán návrh na povolení zápisu splynutí do obchodního rejstříku do

jednoho roku, platí, že zúčastněné společnosti od smlouvy odstoupily (§ 220a odst. 9 druhá

věta). Tato právní fikce odstoupení je podle mého názoru nadbytečná, protože ustanovení §

220a odst. 7 stanoví nejzazší lhůtu pro podání návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku

devět měsíců po rozhodném dni fúze. Jelikož „…rozhodný den bude vždy v době uzavírání

smlouvy o fúzi minulostí…“17 je nemožné, aby rejstříkový soud mohl zapsat fúzi ještě rok po té, kdy smlouva o fúzi teprve splnila všechny požadavky stanovené zákonem. Nicméně

ustanovení § 220a odst. 10 ve své první větě upravuje otázku odpovědnosti v případě, že není včas podán návrh na povolení zápisu fúze do obchodního rejstříku (tzn. dle právní fikce

odstoupení). V takovém případě odpovídá za škodu všem zúčastněným společnostem, které byly připraveny tento návrh podat, nejenom společnost, která způsobila, že nebyl včas podán návrh na povolení zápisu fúze do obchodního rejstříku, ale společně a nerozdílně s ní

16 17

Tamtéž, s. 2784. DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2765.

26 odpovídají za vzniklou škodu i osoby, které byly v době do účinnosti odstoupení od smlouvy členy jejího představenstva.

3. 1. 5 Náležitosti smlouvy o fúzi splynutím

Z ustanovení § 220n odst. 2 ObchZ a z odkazu v § 220n odst. l ObchZ na ustanovení §

220a odst. 5 a 7 ObchZ plyne, že smlouva o fúzi při splynutí a její návrh musí obsahovat alespoň

a) firmu, sídlo, identifikační číslo všech zúčastněných společností a jejich právní formu;

b) výměnný poměr akcií s uvedením podoby, druhu, formy, převoditelnosti, jmenovité hodnoty a případné údaje o registraci akcií určených k výměně za akcie zanikajících

společností, včetně podrobných pravidel postupu a stanovení lhůt při jejich výměně, a

výši případného doplatku akcionářům zanikajících společností na vyrovnání, s

pravidly pro jeho výplatu, anebo údaj o tom, že akcie nebudou vyměňovány, s uvedením důvodu;

c) den, od kterého vzniká právo na dividendu z vyměněných akcií, jakož i všechny předpoklady jeho vzniku;

d) určení, v jaké struktuře nástupnická společnost přebírá složky vlastního a cizího kapitálu zanikající společnosti, jež nejsou závazkem;

e) den, od něhož se jednání zanikajících společností považují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet nástupnické společnosti (rozhodný den fúze);

f) práva, jež nástupnická společnost poskytne majitelům jednotlivých druhů akcií,

opčních listů, dluhopisů nebo jiných cenných papírů, popřípadě opatření, jež jsou pro ně navrhována;

g) postup pro případ, že akcionářům zúčastněné společnosti vznikne právo odprodat akcie nástupnické společnosti;

h) projev vůle zúčastněných společností založit novou akciovou společnost; i) návrh stanov nástupnické společnosti;

j) jména a bydliště prvních členů představenstva a dozorčí rady, nekoná-li se valná hromada žádné ze zúčastněných společností.

Ve smlouvě o fúzi splynutím je nutno uvést, kolik akcií nástupnické společnosti bude

vyměněno za jednu akcii té které zanikající společnosti. Při stanovení výměnného poměru je

třeba dbát na přesné vymezení těch kterých akcií (jak zanikající společnosti, tak nástupnické

společnosti) a charakterizovat je podobou, druhem, formou s údajem o tom, zda budou tyto

27 akcie registrované nebo nikoliv, a jestliže některá ze společností vydala akcie na jméno s omezením jejich převoditelnosti i tento údaj musí být zaznamenán.

„V části smlouvy o fúzi týkající se určení struktury složek vlastního a cizího kapitálu

přebíraných nástupnickou společností, se v podstatě určují pravidla, jak sestavit zahajovací rozvahu nástupnické společnosti na straně pasiv, zejména pokud jde o složky vlastního kapitálu.“18

Jednou z největších zvláštností fúze je institut označovaný jako rozhodný den fúze.

Jedná se o určení okamžiku, kdy nastávají ekonomické účinky fúze, tzn., že tohoto dne se všechna jednání všech zanikajících akciových společností považují z účetního hlediska za

jednání uskutečněná na účet právního nástupce. Právě z tohoto důvodu jsou zúčastněné společnosti povinny dle ustanovení § 220d sestavit ke dni předcházejícímu rozhodný den fúze

konečnou účetní závěrku. Nástupnické společnosti mají zase za povinnost sestavit zahajovací rozvahu k rozhodnému dni fúze.

Údaj, jaká práva poskytne nástupnická společnost majitelům jednotlivých druhů akcií,

není z povahy věci třeba uvádět, pokud se vyměňují akcie stejného druhu. Údaj o tom, jaká

práva poskytne společnost majitelům opčních listů, se uvádí pouze v případě, že některá ze

zanikajících společností vydala opční listy. Vydala-li některá ze zúčastněných akciových společností dluhopisy, je povinna svolat schůzi majitelů dluhopisů a další postup bude závislý na tom, zda schůze majitelů dluhopisu vysloví s fúzí splynutím souhlas nebo nikoliv (§ 21 odst. 1 písm. b) ZDluh).

V ustanovení § 220a odst. 3 písm. h) ObchZ se zmiňují i jiné cenné papíry s odkazem

na ustanovení § 220j odst. 3 a 4 ObchZ. Je však otázkou, zda může jít i o další cenné papíry.

Nemůže jít o jakýkoliv jiný cenný papír vydaný zúčastněnou společností, ale z povahy věci lze dovodit, že jde o cenný papír zakládající buď právo účasti na společnosti, nebo umožňující

nabytí takového cenného papíru, tedy účastnický cenný papír ve smyslu § 183a odst. l ObchZ,

neboť jen majitelů těchto cenných papírů se může splynutí dotknout. „U ostatních cenných papírů v rámci přechodu jmění přecházejí na nástupnickou společnost i práva a závazky z

cenných papírů emitovaných zanikající společností a neexistuje věcný důvod, aby se těmito cennými papíry smlouva o fúzi zabývala.“19

Nutným obsahem smlouvy o fúzi bude také závazek nástupnické společnosti odkoupit

vyměněné akcie, jestliže se v důsledku splynutí změní právní postavení akcionářů některé ze zúčastněných společností tak, že dojde k výměně akcií za akcie jiného druhu, ke změně práv 18 19

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2764. Tamtéž, s. 2768.

28 spojených s určitým druhem akcií, k výměně registrovaných akcií za neregistrované akcie nebo k výměně akcií, jejichž převoditelnost není omezena, za akcie s omezenou převoditelností.

Projev vůle zúčastněných společností založit novou akciovou společnost nahrazuje

zakladatelskou smlouvu akciové společnosti upravenou jinak v § 163 a § 172 ObchZ. Zanikající společnosti mají při tomto projevu vůle postavení zakladatelů. Z důvodu vyloučení záměny, je nutné, aby zakládaná společnost byla identifikována alespoň firmou a sídlem.

„Situace, kdy se nekoná valná hromada žádné ze zúčastněných společností nebo

nerozhoduje její jediný akcionář, nemůže při splynutí nastat. I když to zákon výslovně nestanoví, měla by smlouva o fúzi splynutím a její návrh obsahovat i určení, že jde o fúzi splynutím. Není to však nutné, neboť by to vyplynulo z obsahu smlouvy.“20

3. 2 Výměna akcií a transfer jiných hodnot s tím spojený

Při klasickém založení akciové společnosti mají zakladatelé a upisovatelé povinnost

splácet vklad a po splnění této povinnosti dostanou jako protiplnění akcie společnosti. Při slynutí akcionáři dostávají akcie nové společnosti většinou ne za splacení vkladu, ale výměnou za akcie zanikající společnosti. 3. 2. 1 Výměnný poměr akcií

Na skutečnost, že bude nutné provést výměnu akcií zanikající společnosti za akcie

nástupnické společnosti, musí pamatovat již smlouva o fúzi, když má stanovit, jako jednu ze

svých podstatných náležitostí výměnný poměr akcií. Jak jsme již výše uvedli, technicky jde o určení počtu akcií nástupnické akciové společnosti, které budou vyměněny za jednu akcii té které zanikající akciové společnosti.

Výměnný poměr akcií musí být vhodný a odůvodněný. Tato podmínka je splněna

v případě, že akcie, které získá akcionář zanikající akciové společnosti výměnou za akcie nástupnické akciové společnosti, představují reálnou protihodnotu akcií zanikající akciové

společnosti, jež jsou jeho majetkem. „Zpravidla půjde o zachování hodnoty podílu na čistém obchodním majetku, neboť jiné metody určení výměnného poměru nejsou v České republice příliš využitelné.“21 Také zpráva představenstva a dozorčí rady musí mimo jiné objasnit

výměnný poměr akcií, čímž se zvyšuje jistota, že tato podmínka bude splněna (§ 220b odst. 1), protože podle ustanovení § 220d odst. 2 musí být tato zpráva v sídle každé ze 20 21

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2900. Tamtéž, s. 2772.

29 zúčastněných společností k nahlédnutí pro akcionáře alespoň jeden měsíc před stanoveným

datem konání valné hromady, jež má rozhodnout o splynutí, a tak si každý akcionář může zjistit jakým způsobem a z jakých skutečností se při stanovení výměnného poměru vycházelo.

Při stanovení výměnného poměru akcií nutno respektovat také omezení vyplývající

z ustanovení § 220f odst. 3, které stanoví, že pro akcionáře zanikající společnosti lze vydat

pouze omezený počet akcií. Součet jejich jmenovitých hodnot nesmí přesáhnout výši čistého

obchodního majetku, vyplývající z posudku znalce podle § 69a odst. 6. Z toho ustanovení můžeme dovodit okamžik, ke kterému se výměnný poměr akcií stanoví. Jelikož se musí

vycházet z výše čistého obchodního majetku vyplývající z posudku znalce podle § 69a odst. 6 a tento posudek se sestavuje ke dni předcházejícímu rozhodný den fúze, výměnný poměr se stanoví k témuž dni a na pozdější změny majetku se nebere ohled.

K výměnnému poměru je dále třeba uvést, že důvodem pro podání návrhu na

neplatnost usnesení valné hromady nebo smlouvy o fúzi není skutečnost, že výměnný poměr akcií a doplatků není přiměřený nebo že údaje týkající se výměnného poměru akcií ve zprávě o fúzi, zprávě o přezkoumání fúze nebo ve znalecké zprávě o fúzi nejsou v souladu s právními předpisy (§ 220h odst. 2). 3. 2. 2 Výměna akcií

Podle § 220g odst. 4 ObchZ obstarává výměnu listinných akcií obchodník s cennými

papíry. S tímto postupem by měla smlouva o fúzi také počítat. Představenstvo je povinno předat obchodníkovi s cennými papíry pověřenému obstaráním výměny akcií listinné akcie se

všemi náležitostmi před zápisem splynutí do obchodního rejstříku. Společnost by si měla od obchodníka s cennými papíry vyžádat potvrzení o převzetí listinných akcií k výměně, neboť

podle ustanovení § 220i odst. l písm. 1) ObchZ je doklad o předání akcií k obstarání výměny

nezbytnou přílohou k návrhu na zápis fúze do obchodního rejstříku. Jelikož při splynutí jsou všechny akcie nově vydávané, může být problém i s uvedením data emise, neboť v době

předání akcií obchodníkovi s cennými papíry nebude znám den zápisu fúze do obchodního rejstříku, a bude tedy nejisté i možné datum emise. Zvláštní pravidla platí také pro postup při

vydávání zaknihovaných akcií podle § 220g odst. 6 ObchZ. V tomto případě je představenstvo nástupnické společnosti povinno požádat centrální evidenci cenných papírů o vydání akcií před zápisem splynutí do obchodního rejstříku (§ 220g odst. 6 ObchZ).

Lhůtu pro výměnu akcií (zatímních listů) obchodní zákoník omezuje v tom směru, že

se musí uskutečnit nejpozději jeden měsíc od účinnosti zápisu splynutí do obchodního

30 rejstříku vůči třetím osobám a nesmí předcházet dni zápisu splynutí do obchodního rejstříku (§ 220a odst. 7 ObchZ)

Zvláštní problém může nastat, jestliže zanikající akciová společnost dosud nevyměnila

všechny zatímní listy za akcie, ačkoliv je plně splacen jejich emisní kurs, v tom případě se řídí výměna zatímního listu za akcie nástupnické společnosti podle toho, kolik akcií zanikající

akciové společnosti zatímní list nahrazuje. Nebyl-li však splacen emisní kurs akcií

nahrazených zatímním listem, nemůže podle názoru prof. Dědiče nástupnická akciová společnost vyměnit zatímní list zanikající akciové společnosti za své akcie, ale pouze za zatímní list nahrazující tolik akcí, kolik by jich akcionář získal, pokud by byl splatil emisní

kurs. To lze podle něj dovodit z ustanovení § 220j odst. 5 ObchZ, podle něhož povinnost splatit emisní kurs není splynutím dotčena, a dále z ustanovení § 220a odst. 8 ObchZ, podle něhož nelze nikomu, kdo se podílel na splynutí, přiznat žádnou výhodu.22 3. 2. 3 Doplatky

Nebude-li možné při stanovení výměnného poměru akcií z vážných důvodů vyměnit

akcie tak, aby nedošlo k poškození akcionářů některé ze zúčastněných společností, je nutno

přiznat těmto akcionářům doplatek. Akcionáři budou nepochybně poškozeni zejména tehdy, sníží-li se hodnota jejich podílu na čistém obchodním majetku ve prospěch akcionářů jiné

společnosti nebo jiných zúčastněných společností, na základě stanoveného výměnného

poměru akcií. K tomu by mohlo dojít především z důvodů zaokrouhlování jmenovité hodnoty akcií.

Celkový součet výše všech doplatků pro všechny akcionáře všech zanikajících

akciových společností nesmí překročit 10% jmenovité hodnoty akcií nástupnické společnosti. Doplatky nelze vyplatit dříve, než budou zajištěny pohledávky věřitelů, kteří přihlásili své

pohledávky (§ 220a odst. 5 ObchZ). Věřitelům je poskytnuta zákonná lhůta šesti měsíců ode dne zveřejnění zápisu splynutí do obchodního rejstříku v Obchodním věstníku k přihlášení

pohledávek, proto nebude možné vyplatit doplatky před uplynutím lhůty šesti měsíců po zveřejnění zápisu splynutí do obchodního rejstříku.

Jestliže se tedy v důsledku splynutí doplatky vyplácet budou, představenstvo

společnosti musí pověřit vyplacením doplatků obchodníka s cennými papíry nebo banku (§ 220g odst.7). Zúčastněná akciová společnost musí předat prostředky s tím, že mohou být

vyplaceny jen oprávněným akcionářům. Průkaz o složení peněžních prostředků bude muset přiložit k návrhu na zápis splynutí do obchodního rejstříku podle § 220i odst. l písm. k) 22

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2759.

31 ObchZ, proto by si zúčastněná akciová společnost měla od banky nebo obchodníka s cennými papíry nechat vystavit potvrzení o předání peněžních prostředků za účelem výplaty doplatků.

Zvláštní situace nastane, jestliže jsou vyměňované akcie nebo zatímní listy zastaveny,

poněvadž vznikne-li ze zastaveného cenného papíru právo naplnění, je emitent povinen plnit zástavnímu věřiteli a ten si započte obdržené plnění proti pohledávce zajištěné zástavním

právem (§ 43 odst. 5 ZCP). Z uvedeného tedy vyplývá, že byly-li vyměňované akcie nebo zatímní listy zastaveny a vznikne-li právo na vyplacení doplatku, je společnost povinna plnit zástavnímu věřiteli.

Jak již bylo výše uvedeno, podle ustanovení § 220h odst. 2 ObchZ, nesprávně určený

výměnný poměr akcií nebo výše doplatků není důvodem neplatnosti smlouvy o fúzi ani

neplatnosti usnesení valné hromady o splynutí. Jistě můžeme spekulovat, zda je možné toto ustanovení v praxi zneužít ke snížení něčí majetkové účasti, každopádně obchodní zákoník zde vychází ze zásady hospodárnosti a v jistém stádiu chrání proces fúze. Akcionáři, kterým

se nesprávně vypočetl vyměňovací poměr, však mají jiné prostředky, kterými se mohou

domoci určité náhrady za nespravedlivé snížení hodnoty podílu v nové společnosti. Na tyto případy pamatuje ustanovení § 220k odst. 1, které stanoví, že není-li výměnný poměr akcií

spolu s případnými doplatky uvedený ve smlouvě o fúzi přiměřený, má každý z akcionářů zúčastněné společnosti vůči nástupnické společností právo na dorovnání v penězích. Smlouva

o fúzi může určit, že se o přezkoumání výměnného poměru akcií a určení výše dorovnání v

penězích bude rozhodovat v rozhodčím řízení.23 „Právo na dorovnání je zvláštní formou náhrady majetkové újmy a vylučuje i uplatnění práva na náhradu škody podle § 373 a násl. ObchZ vůči akciové společnosti, jejímž je poškozený akcionář společníkem, nikoli však náhradu škody podle § 2201 ObchZ.“24

Podle ustanovení § 220k odst. 2, uplatňovat právo na dorovnání u soudu může pouze

akcionář, který:

a) byl akcionářem některé zúčastněné společnosti v době konání valné hromady, která o splynutí rozhodla; (v pochybnostech se považuje tato podmínka za splněnou);

b) do doby podání žaloby nezcizil žádné akcie ani zanikající, ani nástupnické společnosti;

c) se nevzdal práva na dorovnání. 23

Na rozhodčí smlouvu obsaženou ve smlouvě o fúzi se bude aplikovat zák. č. 216/1994 Sb. Obchodní zákoník

však obsahuje výjimku z této úpravy dosti zásadní, neboť umožňuje, aby rozhodčí smlouva nebyla uzavřena mezi stranami sporu. Jinak se zřejmě na aplikaci zákona o rozhodčím řízení nic nemění. 24

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2864.

32 Tyto podmínky musí být splněny kumulativně, ovšem ustanovení odstavce třetího

zmíněného paragrafu připouští výjimku v tom směru, že žalobou se může domáhat práva na

dorovnání u soudu také akcionář, který nebyl akcionářem některé zúčastněné společnosti v době konání valné hromady, která o splynutí rozhodla a do doby podání žaloby nezcizil žádné

akcie, musí jít ovšem o majitele, jehož akcie představují alespoň jedno procento základního kapitálu nebo akcií, jejichž jmenovitá hodnota dosahuje alespoň částky 100 000 Kč. Ostatní

akcionáři se stejným postavením pak mají usnadněnou pozici, protože ustanovení § 220k odst. 5 stanoví, že soudní rozhodnutí, kterým se akcionáři přiznává právo na dorovnání, je pro nástupnickou společnost co do základu přiznaného práva závazné i vůči ostatním akcionářům.

Otázkou však zůstává, zda poškození akcionáři mohou uplatnit i právo na náhradu

škody podle § 2201 (škodu, která vznikla porušením povinností členů představenstva a dozorčí rady při splynutí akcionářům nebo věřitelům podle § 373 až 386) ObchZ. Podle názoru prof. Dědiče právo na náhradu škody podle § 2201 ObchZ a právo na dorovnání podle

§ 220k ObchZ existují vedle sebe. „Domůže-li se však akcionář dorovnání podle § 220k,

nemůže tutéž částku uplatňovat jako náhradu škody podle § 2201 ObchZ a obráceně.“25 „Poškozený akcionář se může rozhodnout, zda se bude domáhat dorovnání na nástupnické společnosti podle § 220k ObchZ nebo zda bude požadovat náhradu škodu podle § 220l ObchZ na tam uvedených osobách, které porušily své právní povinnosti.“26

3. 3 Valná hromada o splynutí

Teprve až rozhodnutím příslušného orgánu dojde k vyjádření souhlasu akciové

společnosti se sloučením. Právě okamžikem, kdy valná hromada schválí bez výhrad smlouvu

o fúzi, je rozhodnuto o splynutí, účinky splynutí ovšem nastávají od rozhodného dne fúze. Při klasickém založení akciové společnosti je rozhodujícím okamžikem konání ustavující valné hromady. Žádné účinky však před toto datum předsunout nelze. 3. 3. 1 Orgán rozhodující o splynutí

Splynutí je jedním z nejzásadnějších úkonů, který může společnost učinit, bude mít na

společníky dopad jednak po právní stránce, jednak po stránce ekonomické, proto musí být

schváleno příslušným orgánem každé ze zúčastněných společností. Schvalování splynutí

svěřuje obchodní zákoník v ustanovení § 187 odst. 1 písm. j) zásadně do působnosti valné hromady. Pouze v případech výslovně stanovených v zákoně může místo valné hromady 25 26

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2846. Tamtéž, s. 2864.

33 rozhodnout o splynutí představenstvo zúčastněné společnosti. Dědič uvádí, že tato situace při

splynutí nemůže nastat. Domníváme se, že se zde Dědič mýlí, protože ustanovení § 220n odst. 1 odkazuje mimo jiné na

ustanovení § 220e odst. 15 ObchZ, které připouští možnost

schválení sloučení pouze představenstvem, jestliže jsou všechny akcie této společnosti majetkem jiné zanikající společnosti, což může nastat i při splynutí.

3. 3. 2 Informační povinnosti související s konáním valné hromady

Obchodní zákoník ukládá splnit některé povinnosti související s konáním valné

hromady o splynutí ještě před jejím konáním. Konkrétně jde o povinnost představenstva každé ze zúčastněných společností uložit do sbírky listin (§ 27a odst. 2) alespoň jeden měsíc před stanoveným dnem konaní valné hromady, jež má rozhodnout o splynutí, návrh smlouvy

o fúzi po přezkoumání dozorčí radou, jestliže se takové přezkoumání vyžaduje, a zároveň jeden měsíc před stanoveným dnem konání valné hromady, jež má rozhodnout o splynutí,

zveřejnit oznámení o uložení návrhu smlouvy do sbírky listin (§ 220d odst. 1 první věta). Současně musí představenstvo zveřejnit upozornění pro akcionáře na jejich právo v sídle

zúčastněných společností alespoň jeden měsíc před stanoveným datem konání valné hromady, jež má rozhodnout o splynutí, nahlédnout do: a) návrhu smlouvy o fúzi;

b) účetní závěrky všech zúčastněných společností za poslední tři roky, jestliže

zúčastněná společnost po tuto dobu trvá, popřípadě takové účetní závěrky právního

předchůdce, měla-li zúčastněná společnost právního předchůdce, a zprávy auditora o jejich ověření;

c) konečné účetní závěrky všech zúčastněných společností, zahajovací rozvahy nástupnické společnosti a zprávy auditora o jejich ověření;

d) mezitímní účetní závěrky a zprávy auditora o jejím ověření, byla-li konečná účetní

závěrka sestavena z údajů ke dni, od něhož ke dni vyhotovení návrhu smlouvy o fúzi podle § 220a odst. 1 uplynulo více než šest měsíců;

e) společné zprávy představenstev nebo zprávy představenstev všech zúčastněných společností o fúzi, jestliže se vyžadují, a společné zprávy dozorčích rad nebo zprávy

dozorčích rad všech zúčastněných společností o přezkoumání fúze, jestliže se vyžadují;

f) společné znalecké zprávy o fúzi nebo znalecké zprávy o fúzi všech zúčastněných společností, jestliže se vyžadují;

g) posudku znalce podle § 69a odst. 6, není-li součástí znalecké zprávy o fúzi.

34 Akcionář má právo žádat a společnost má povinnost vydat bez zbytečného odkladu

bezplatně opis nebo výtah z těchto dokumentů, ale nikoliv opis nebo výtah posudku znalce (§ 220d odst. 4).

Kromě nahlédnutí do dokumentů v sídle zúčastněné akciové společnosti mají

akcionáři i právo na opis nebo výtah zde uvedených dokumentů za podmínek stanovených v § 220d odst. 4 ObchZ s výjimkou posudku znalce podle § 69a odst. 6 ObchZ.

Má-li se akcionář správně rozhodnout, jak má na valné hromadě o splynutí hlasovat,

musí mít k dispozici relevantní informace, jež se týkají ostatních zúčastněných akciových společností. Na poskytnutí těchto informací má samozřejmě i právo, ale až na valné hromadě.

O sdělení relevantních informací musí akcionář požádat a musejí mu být sděleny ještě před hlasováním o usnesení o splynutí. Odmítnutí poskytnutí informace může být zdůvodněno, jen nesouvisí-li se splynutím, nebo pokud je důležitá z hlediska splynutí, jsou-li dány důvody

uvedené v § 220b odst. 3 ObchZ. Z odkazu na použití ustanovení § 220b odst. 3 ObchZ plyne,

že jde především o důvody, kdy by poskytnutí informace o některé jiné zúčastněné akciové společnosti mohlo způsobit značnou újmu této zúčastněné společnosti nebo ji ovládající či jí

ovládané osobě anebo tvoří předmět obchodního tajemství zúčastněné společnosti nebo ji ovládající či jí ovládané osoby anebo je utajovanou skutečností podle zák. č. 148/1998 Sb. 3. 3. 3 Pozvánka na valnou hromadu

Pozvánka na valnou hromadu nebo oznámení o jejím konání musí obsahovat

náležitosti podle § 184 odst. 5 ObchZ a navíc musejí být akcionáři v pozvánce na valnou

hromadu o splynutí nebo v oznámení o jejím konání upozorněni na svá práva seznámit se

s výše uvedenými listinami v sídle akciové společnosti a na své právo vyžadovat bezplatně kopie a výtahy z těchto listin. Pozvánka nebo oznámení musí obsahovat i vybrané údaje z konečné účetní závěrky společnosti, která valnou hromadu svolává. 3. 3. 4 Průběh a rozhodnutí valné hromady o splynutí

Představenstvo společnosti je povinno na počátku jednání valné hromady objasnit

akcionářům návrh smlouvy o fúzi. Poté k němu sdělí své stanovisko dozorčí rada.

Představenstvo je povinno před hlasováním o splynutí seznámit akcionáře se znaleckou

zprávou o fúzi, jestliže se vyžaduje, a se všemi podstatnými změnami týkajícími se majetku, závazků a hospodářských výsledků společnosti, k nimž došlo v období od rozhodného dne fúze, popřípadě o tom, že tyto změny odůvodňují jiný výměnný poměr akcií (§ 220e odst. 2).

35 Z odkazu na ustanovení § 220e odst. 4 a 9 ObchZ v § 220n odst. l ObchZ a z § 220n

odst. 2 ObchZ plyne, že usnesení valné hromady o splynutí musí obsahovat:

o rozhodnutí o zrušení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou společnost;

o schválení návrhu smlouvy o fúzi;

o schválení konečné, popřípadě mezitímní účetní závěrky; o souhlas se stanovami nástupnické akciové společnosti;

o souhlas s registrací akcií nástupnické společnosti, mají-li být akcie nástupnické společnosti vydány jako registrované;

o rozhodnutí o volbě všech členů dozorčí rady a členů představenstva, není-li

představenstvo voleno a odvoláváno dozorčí radou, a to v tom počtu, jak určují stanovy nástupnické akciové společnosti.

Valné hromady zúčastněných společností také volí všechny členy dozorčí rady bez

ohledu na to, kolik má zanikající společnost zaměstnanců a kolik zaměstnanců bude mít nástupnická akciová společnost po splynutí.

Z odkazu na ustanovení § 220e odst. 10 a 11 ObchZ v § 220n odst. l ObchZ plyne, že

k rozhodnutí valné hromady o splynutí se vyžaduje souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů. Stanovy společnosti mohou vyžadovat vyšší většinu nebo splnění dalších podmínek. Jestliže zanikající společnost vydala více druhů akcií, vyžaduje se i souhlas alespoň tří čtvrtin hlasů přítomných akcionářů u každého druhu akcií.

O rozhodnutí valné hromady o splynutí musí být pořízen notářský zápis, jehož

přílohou musí být návrh smlouvy o fúzi splynutím (§ 220e odst. 11). Obsahuje-li návrh smlouvy o fúzi závazek nástupnické společnosti odkoupit akcie, jelikož se v důsledku splynutí změní právní postavení akcionářů, pak notářský zápis o rozhodnutí valné hromady o splynutí musí obsahovat též jména akcionářů, jejichž právní postavení se má změnit a kteří

nehlasovali pro schválení smlouvy o fúzi s uvedením počtu, druhu, formy a jmenovité

hodnoty akcií toho kterého akcionáře. Notářský zápis o rozhodnutí valné hromady musí obsahovat i jména akcionářů, kteří se na valné hromadě vzdali svých práv nebo souhlasili s tím, že nebudou vyžadovány zákonem stanovené zprávy (§ 220m odst. 3).

„Z povahy věci je vyloučeno dávat pozměňující návrhy k návrhu smlouvy o fúzi.

Důvodem je skutečnost, že návrh smlouvy o fúzi musí být ve stejném znění schválen všemi

36 zúčastněnými akciovými společnostmi a zajištěna ochrana věřitelů, kterým je znám jen návrh smlouvy o fúzi uložený do sbírky listin podle § 220d odst. l ObchZ.“27

Na situaci, kdy akcie zanikajících společností nejsou přijaty k obchodování na

veřejném trhu, avšak návrh smlouvy o fúzi podle § 220a odst. 3 písm. b) či e) ObchZ

předpokládá, že akcie nástupnické společnosti budou kótované (tedy přijaté k obchodování na

veřejném trhu) od samého počátku, pamatuje ustanovení § 220e odst. 9. Valné hromady všech zúčastněných společností musejí vyjádřit souhlas s jejich kótací, což znamená souhlas s tím,

aby nástupnická akciová společnost podala žádost o přijetí těchto akcií k obchodování na veřejném trhu podle § 44 PKT.

Jestliže akcionáři souhlasili na valné hromadě s tím, že nemusí být zpracována

o zpráva o fúzi (§ 220b odst. 4);

o zpráva o přezkoumání fúze (§ 220b odst. 4);

o znalecká zpráva o fúzi (viz výklad k § 220c odst. 8);

nebo se vzdali práva

o na výměnu akcií (§ 220g odst. 2);

o na podání návrhu na vyslovení neplatnosti smlouvy o fúzi nebo neplatnosti usnesení valné hromady [§ 220i odst. l písm. j)];

o na dorovnání v hotovosti [§ 220k odst. 2 písm. c)],

potom platí, že tyto skutečnosti musí být uvedeny v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady.

3. 4 Časové aspekty splynutí

Nejdůležitějším okamžikem procesu splynutí je rozhodný den fúze. Určuje, odkdy

nastávají ekonomické účinky fúze. Od tohoto dne se všechna jednání všech zanikajících

akciových společností považují z účetního hlediska za jednání uskutečněná na účet právního

nástupce. Důležité jsou však také povinnosti, jejichž splnění se váže právě k tomuto okamžiku. Obchodní zákoník v § 220d ukládá všem zúčastněným společnostem sestavit ke dni předcházejícímu rozhodný den fúze konečnou účetní závěrku a nástupnické společnosti i

povinnost sestavit zahajovací rozvahu k rozhodnému dni fúze. Je proto v zájmu zúčastněných

společností určit jako rozhodný den fúze první den účetního období, protože tak odpadá povinnost sestavit mimořádnou účetní závěrku a nechat ji ověřit auditorem. „Vzhledem k tomu, že konečná účetní závěrka a zahajovací rozvaha musejí být schváleny valnou hromadou

schvalující fúzi, musí rozhodný den fúze předcházet dni konání valné hromady, a tedy i 27

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2812.

37 uzavření smlouvy o fúzi. Rozhodný den tudíž nutně bude vždy v době uzavírání smlouvy o fúzi minulostí, nikoliv budoucností.“28

K tomuto dni se rovněž provádí ocenění jmění posudkem znalce (§ 69a odst. 6) a k

témuž dni se také stanoví výměnný poměr akcií.

Ustanovení § 220a odst. 7 ObchZ omezuje lhůtu k podání návrhu na zápis splynutí do

obchodního rejstříku tak, že rozhodný den fúze nemůže předcházet tomuto podání o více než devět měsíců.

Rozhodný den fúze má také dopady v právní úpravě účetnictví a je užitečné při jeho

stanovení z těchto předpisů vycházet. Podle § 3 odst. 2 ZÚčt účetní období nástupnické společnosti začíná rozhodným dnem a končí posledním dnem účetního období, ve kterém byl proveden zápis splynutí do obchodního rejstříku. U zanikající společnosti končí účetní období

dnem předcházejícím rozhodnému dni, a pokud je přeměna zapsána do obchodního rejstříku,

tak u zanikající účetní jednotky již žádné samostatné účetní období není. Ideální variantou proto je, aby se za rozhodný den stanovilo datum 1. 1., tedy počátek kalendářního roku (u společností nepoužívajících hospodářský rok). Pokud proběhne zápis splynutí do obchodního

rejstříku do konce kalendářního roku, je konec účetního období 31. 12. a nástupnická společnost má 12měsíční účetní období.

Může však nastat situace, kdy se zápis do konce roku neprovede, a pak neuzavírá

nástupnická společnost účetní knihy ke konci kalendářního roku a neprovádí řádnou účetní

závěrku ani nepodává daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob. „Z několika případů, kdy rozhodný den byl 1.1.2001 a nedošlo k zápisu do konce roku 2001, je patrné, že

existují společnosti, které budou mít účetní období v délce dvou let (od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2002).“29

Od rozhodného dne do okamžiku zápisu přeměny do obchodního rejstříku je

účetnictví vedeno tak, aby bylo možné při zápisu do obchodního rejstříku zajistit od rozhodného dne účetnictví nástupnické účetní jednotky a v případě odmítnutí zápisu do obchodního rejstříku zajistit účetnictví zúčastněných účetních jednotek tak, jako by k přeměně

nedošlo. V této souvislosti je třeba dbát na řádné oceňování výkonů s ohledem na skutečnost, že podle výsledku zápisu přeměny nebo odmítnutí zápisu přeměny do obchodního rejstříku je na tyto výkony možné pohlížet jako na vnitropodnikové výkony nebo výkony pro cizí osoby.

„Rozhodný den fúze má význam i z hlediska daňových předpisů. Zákon o daních z

příjmů v § 17a považuje za zdaňovací období i období od rozhodného dne do konce 28 29

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2764-2765. Tamtéž, s. 2765.

38 kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém byla fúze zapsána do obchodního rejstříku. Daňová úprava tedy kopíruje účetní úpravu.“30

Z ustanovení § 220d odst. 1 vyplývá, že valná hromada o splynutí se nemůže konat

dříve než jeden měsíc po splnění zde uvedených informačních povinností. Ve stejné lhůtě

musejí být také k dispozici k nahlédnutí pro akcionáře v sídle akciové společnosti dokumenty uvedené v odst. 2 zmíněného paragrafu.

Dalšími důležitými okamžiky, od kterých se odvíjí významné procesy splynutí, jsou

okamžik podání návrhu na zápis splynutí do obchodního rejstříku a okamžik, ve kterém nabývá zápis splynutí do obchodního rejstříku účinnosti vůči třetím osobám. Rozhodný den

fúze nesmí předcházet více než devět měsíců dni, kdy je podán návrh na zápis do obchodního rejstříku. Lhůtu pro výměnu akcií obchodní zákoník pak stanoví nejdéle na jeden měsíc od

účinnosti zápisu do obchodního rejstříku vůči třetím osobám. Začít s výměnou však není

možné před zápisem do obchodního rejstříku. Zákon dále stanoví šestiměsíční lhůtu pro přihlášení pohledávek k zajištění. Tato lhůta začíná běžet ode dne, kdy se stal zápis do

obchodního rejstříku účinným vůči třetím osobám (§ 220j odst. 1). Počátek lhůty je zvolen

zcela logicky, neboť věřitelé budou většinou osoby třetí. Naopak při stanovení doby pro vyplácení doplatků na dorovnání se vychází z okamžiku zápisu splynutí do obchodního

rejstříku. Podle ustanovení § 220a odst. 5 poslední věty lze doplatky na dorovnání vyplatit až

po zápisu splynutí do obchodního rejstříku. Dříve to není možné, neboť do této chvíle není

zcela jisté, zda splynutí bude dotaženo do konce, a v případě, že by se doplatky na dorovnání

vyplácely před zápisem do obchodního rejstříku, mohla by nastat situace, že by společnosti musely zbytečně vymáhat vyplacené peníze zpět. Doplatky však nelze vyplatit dříve, než

budou zajištěny pohledávky věřitelů, kteří přihlásili své pohledávky. „Vzhledem k tomu, že na

přihlášení pohledávek stanoví zákon lhůtu šesti měsíců ode dne zveřejnění zápisu sloučení [splynutí] do obchodního rejstříku v Obchodním věstníku, nelze vyplatit doplatky před

uplynutím lhůty šesti měsíců po zveřejnění zápisu sloučení [splynutí] do obchodního rejstříku.“31

3. 5 Ochrana věřitelů

Základní formou ochrany věřitelů při splynutí je jejich oprávnění požadovat na

nástupnické společnosti poskytnutí dostatečné jistoty v případě, že se splynutím zhorší

30 31

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2767. Tamtéž, s. 2773.

39 dobytnost jejich pohledávek. Právo požadovat poskytnutí dostatečné jistoty mají podle ustanovení § 220j odst. 1 věřitelé zúčastněné společnosti:

a) kteří nemohou požadovat uspokojení svých pohledávek;

b) kteří přihlásí své pohledávky do šesti měsíců ode dne, kdy se zápis splynutí do obchodního rejstříku stal účinným vůči třetím osobám;

c) jejichž dobytnost pohledávek se v důsledku splynutí zhorší.

Dle Dědiče představují věřitele, kteří nemohou požadovat uspokojení svých

pohledávek, věřitelé s pohledávkami nesplatnými v době, kdy je mohou přihlásit k zajištění, a

v době, kdy je přihlašují k zajištění. Není rozhodné, zda se stanou splatnými do konce uvedené šestiměsíční lhůty.32

Věřitelé musejí být na možnost přihlásit své pohledávky upozorněni ve zveřejnění

oznámení o uložení návrhu smlouvy o fúzi do sbírky listin v Obchodním věstníku podle § (220d odst. l ObchZ).

Zápis o splynutí se stává v souladu s § 29 odst. 3 ObchZ účinný vůči třetím osobám

ode dne jeho zveřejnění zápisu. Podle § 220d odst. l nebo 5 ObchZ je představenstvo zúčastněné akciové společnosti povinno upozornit věřitele na jejich právo zakotvené v § 220j

odst. l ObchZ publikací v Obchodním věstníku. „Nesplnění povinnosti zveřejnit upozornění pro věřitele by mohlo být důvodem pro odmítnutí zápisu splynutí do obchodního rejstříku a vzniku odpovědnosti členů představenstva za škodu podle § 2201 ObchZ.“33

Dobytnosti pohledávek může být zhoršena především tím, že se sníží poměr majetku a

závazků v nástupnické akciové společnosti.

Věřitel je oprávněn požadovat poskytnutí dostatečné jistoty ještě před zápisem fúze

splynutím do obchodního rejstříku, jestliže prokáže, že se v důsledku splynutí podstatným

způsobem sníží dobytnost jeho pohledávky. „Věřitel splňující tuto podmínku pak může požadovat zajištění nejen nesplatných pohledávek, ale o jakéhokoliv pohledávek, které vůči zúčastněné akciové společnosti. Pokud by nebyla dostatečná jistota poskytnuta, mohlo by to

být důvodem k zamítnutí návrhu na zápis sloučení [splynutí] do obchodního rejstříku.“34 Právo požadovat poskytnutí jistoty ještě před zápisem splynutí do obchodního rejstříku má věřitel:

o jakékoliv splatné i nesplatné pohledávky;

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2858. Tamtéž, s. 2857-2858. 34 Tamtéž, s. 2858.

32

33

40 o jestliže dobytnost jeho pohledávek se v důsledku splynutí podstatným způsobem zhorší (je tedy téměř jisté, že pohledávka věřitele nemůže být po splynutí v plné výši uspokojena);

o jestliže prokáže, že dojde-li k zápisu splynutí do obchodního rejstříku, zhorší se podstatným způsobem dobytnost jeho pohledávky;

o jestliže požádá o zajištění svých ohrožených pohledávek.

Poskytnutí jistoty není žádným zvláštním zajišťovacím prostředkem. Podle § 555

ObčZ lze závazek dát jistotu splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli. Může však jít o jakýkoliv jiný způsobilý zajišťovací institut. Z ustanovení § 556

ObčZ plyne, že nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny. Z § 557 ObčZ pak plyne, že vklady v bankách a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výše. Státními cennými papíry budou

v našich podmínkách nejspíš jen státní dluhopisy. Nedojde-li mezi společností a věřiteli k

dohodě o způsobu zajištění pohledávky, z § 220j odst. 1 věty první a odkazu na § 215 odst. 4 plyne, že o dostatečném zajištění rozhodne soud s ohledem na druh a výši pohledávky, obdobně jako při snižování základního kapitálu.

Právo na poskytnutí jistoty nemají věřitelé ve vztahu k pohledávkám, u nichž jim

přísluší právo na přednostní nebo oddělené uspokojení v konkursu. V konkursu se přednostně uspokojují pohledávky uvedené v § 32 odst. l ZKV. Při splynutí přicházejí v úvahu dosud

nezaplacené pohledávky za podstatou (§ 31 odst. 2 ZKV) a pracovní nároky (§ 31 odst. 3 ZKV). Právo na oddělené uspokojení v konkursu mají věřitelé, jejichž pohledávky jsou zajištěny zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitostí, zajišťovacím převodem práva nebo zajišťovacím postoupením pohledávky podle § 28 odst. l ZKV.

Jistota se neposkytuje ani věřitelům, kteří žádají o zajištění pohledávek po zveřejnění

zápisu splynutí do obchodního rejstříku do Obchodního věstníku, jež vznikly až po dni, v

němž se stal zápis splynutí do obchodního rejstříku účinný vůči třetím osobám (§ 220j odst. 2). Jde tedy o pohledávky vzniklé po dni, v němž byl zveřejněn zápis splynutí do obchodního rejstříku v Obchodním věstníku podle § 29 odst. 2 ObchZ.

S ochranou věřitelů počítá částečně obchodní zákoník již v úpravě samotné smlouvy o

fúzi, když § 220a odst. 3 písm. h) stanoví mimo jiné povinnost, aby smlouva obsahovala

práva, jež nástupnická společnost poskytne majitelům jednotlivých druhů dluhopisů, nebo opatření, jež jsou pro ně navrhována.

41 Co se týče majitelů dluhopisů, § 220j odst. 3 také nepřímo odkazuje na § 21 odst. 1

písm. b) DluhZ, který praví, že vydala-li zúčastněná akciová společnost dluhopisy, je povinna

svolat schůzi majitelů dluhopisů a další postup bude závislý na tom, zda schůze majitelů dluhopisů vysloví s fúzí souhlas, nebo nikoliv. Pokud dala souhlas ke splynutí schůze majitelů

dluhopisů, zajištění podle § 220j odst. 3 druhé věty není potřeba. Pokud schůze majitelů dluhopisů vysloví se splynutím souhlas, uvedou se v notářském zápisu jména majitelů

dluhopisů, kteří nesouhlasili se splynutím, a počty kusů dluhopisů, které má každý z těchto majitelů ke dni konání schůze ve svém majetku. Osoba, jež byla majitelem dluhopisu ke dni

konání schůze majitelů dluhopisů a podle notářského zápisu nehlasovala pro stanovisko

schůze majitelů dluhopisů nebo se schůze majitelů dluhopisů nezúčastnila, může požadovat

do jednoho měsíce od konání schůze majitelů dluhopisů vyplacení jmenovité hodnoty nebo emisního kursu dluhopisu stejně jako i poměrný výnos, jinak toto právo zaniká (§ 23 odst. 4 DluhZ).

Vlastníci vyměnitelných a prioritních dluhopisů zanikající společnosti musejí získat

podle § 220j odst. 4 ObchZ v nástupnické společnosti právní postavení, které je alespoň rovnocenné tomu, jež měli v zaniklé společnosti. To neplatí, jestliže schůze majitelů vyměnitelných či prioritních dluhopisů nebo všichni majitelé těchto cenných papírů vyslovili

se změnou svých práv souhlas a nebo jestliže mají tito majitelé právo na to, aby od nich

nástupnická společnost takové cenné papíry odkoupila. „To znamená, že majitelům

vyměnitelných dluhopisů by muselo být přiznáno právo na výměnu dluhopisů za akcie

nástupnické společnosti v rozsahu tolika akcií nástupnické společnosti, kolik akcií

nástupnické společnosti by mohli získat v případě, že by ve vztahu k zanikající společnosti využili své výměnné právo z vyměnitelných dluhopisů.“35

Ustanovení § 220j odst. 4 ObchZ však spolu s vyměnitelnými a prioritními dluhopisy

ochraňuje také vlastníky jiných cenných papírů (s výjimkou akcií), s nimiž jsou spojena

zvláštní práva. Tito vlastníci musejí také získat v nástupnické společnosti právní postavení,

které je alespoň rovnocenné tomu, jež měli v zaniklé společnosti. Předně je však nutné zodpovědět otázku, o které cenné papíry půjde. Podle Dědiče půjde o opční listy a poukázky

na akcie. V případě opčních listů by pro jejich majitele rovnocenné postavení znamenalo, že jim bude přiznáno právo na úpis tolika akcií nástupnické společnosti, kolik by mohli získat

v zanikající společnosti, při plném využití svého opčního práva. Majitelé poukázek by potom museli získat, takové postavení, jako by jejich poukázka byla již vyměněna, za akcie 35

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 2861.

42 zanikající společnosti. Šlo by o právo na novou poukázku, která by vyjadřovala nárok jejího majitele na akcie v nástupnické společnosti dle výměnného poměru akcií.

3. 6 Zápis splynutí do obchodního rejstříku

Zápis splynutí do obchodního rejstříku je aktem konstitutivním, neboť v tomto

okamžiku zúčastněné právnické osoby zanikají a vzniká právnická osoba nástupnická. Návrh

na zápis fúze podávají podle § 38d odst. l ObchZ všechny zanikající právnické osoby společně, protože podle § 220n odst. 2 mají zanikající společnosti právní postavení

zakladatelů. Je velmi pravděpodobné, že zúčastněné společnosti budou mít sídla v obvodech různých rejstříkových soudů. Obchodní zákoník s takovou situací počítá, když v § 38e odst. l

ObchZ stanoví, že návrh na zápis fúze se podává u kteréhokoli rejstříkového soudu

zúčastněné společnosti. Podle odst. 2 zmíněného paragrafu jsou ostatní rejstříkové soudy, v jejichž obvodech mají sídla ostatní zúčastněné osoby, povinny po právní moci rozhodnutí, jímž se zápis fúze povoluje, provést příslušné zápisy.

Při slynutí se u zanikající společnosti zapisuje údaj o tom, že zanikla splynutím

s uvedením firmy, sídla a identifikačního čísla nástupnické právnické osoby (§ 38 odst. 1 ObchZ). U nástupnické společnosti se zapíší údaje jako při vzniku právnické osoby36, ale navíc také údaj o tom, že vznikla splynutím, že na ni přešlo jmění zanikajících společností, a

rovněž firma, sídlo a identifikační číslo zanikajících společností (§ 38 odst. 2 písm. b) ObchZ).

Pokud jde o právní úpravu návrhu na zápis splynutí do obchodního rejstříku, nepoužije

se ustanovení § 175 ObchZ, ale § 220a odst. 7 a § 220i ObchZ, což plyne z odkazu v § 220n odst. l ObchZ na tato ustanovení.

Podle § 220i odst. 1 musí být k návrhu na zápis splynutí do obchodního rejstříku

přiložena též

a) smlouva o fúzi;

b) stejnopisy notářských zápisů o rozhodnutí valných hromad zúčastněných společností o splynutí, jestliže se vyžaduje konání valné hromady;

c) společná zpráva představenstva nebo zprávy představenstev všech zúčastněných společností o fúzi, jestliže se vyžadují;

d) společné zprávy dozorčích rad nebo zprávy dozorčích rad všech zúčastněných společností o přezkoumání fúze, jestliže se vyžadují;

e) společná znalecká zpráva nebo znalecké zprávy o fúzi, jestliže se vyžadují; 36

Tj. údaje podle §35 a §36 písm.d).

43 f) pravomocná rozhodnutí příslušných státních orgánů, jsou-li podmínkou účinnosti smlouvy o fúzi;

g) konečné, popřípadě mezitímní účetní závěrky zúčastněných společností a zahajovací rozvaha nástupnické společnosti;

h) posudek znalce podle § 69a odst. 6, není-li součástí znalecké zprávy o fúzi; i) průkaz o zveřejnění upozornění podle ustanovení § 220d odst. 1;

j) prohlášení členů představenstva každé ze zúčastněných společností, že jim není

známo, že byl podán návrh na určení neplatnosti smlouvy o fúzi nebo na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady o splynutí nebo že bylo řízení o ní pravomocně

zastaveno a nebo že se všechny oprávněné osoby vzdaly práva na podání návrhu na neplatnost usnesení valné hromady nebo určení neplatnosti smlouvy o fúzi, je-li

některá z těchto podmínek splněna; na vzdání se práva na podání návrhu se použije obdobně ustanoveni § 220b odst. 5;

k) průkaz o tom, že peněžní prostředky potřebné k vyplacení doplatků byly předány osobě pověřené vyplacením doplatků;

l) doklad o tom, že listinné akcie potřebné k výměně jak pro akcionáře zanikajících

společností, tak akcionářů nástupnické společnosti byly předány osobě, jež tuto výměnu obstarává, má-li společnost listinné akcie;

m) doklad o doručení oznámení centrální evidence cenných papírů o vydání akcií potřebných k výměně pro akcionáře zanikajících společností a o změně údajů v

akciích akcionářů nástupnické společnosti, mají-li být vydány nebo změněny zaknihované akcie;

n) průkaz, že společnost má dostatek peněžních prostředků nebo likvidního majetku, jež

slouží jako jistota pro oprávněné akcionáře, má-li nástupnická společnost v důsledku splynutí odkupovat vlastní akcie.

Zápisem splynutí do obchodního rejstříku vznikne nový subjekt, což znamená, že se

bude zapisovat sídlo tohoto subjektu, z čehož plyne nutnost doložení listin uvedených v § 37 odst. 2 ObchZ. K návrhu na zápis členů představenstva a dozorčí rady je třeba připojit listiny

prokazující, že splňují předpoklady pro výkon funkce, listiny uvedené v § 38i odst. 2 a § 37 odst. 3 ObchZ. Nástupnická akciová společnost musí přiložit k návrhu na zápis listiny prokazující podnikatelské oprávnění nástupnické akciové společnosti uvedené v § 37 odst. l ObchZ, pokud nebude pokračovat ve vykonávání živnosti podle § 14 odst. 2 ŽivZ.

Nástupnická společnost může pokračovat v živnosti svého předchůdce jen po dobu nezbytně

44 nutnou k získání vlastního živnostenského oprávnění, za předpokladu splňování všeobecných i zvláštních podmínek provozování živnosti.

Z § 35 ZSDP plyne, že současně s návrhem na zápis splynutí do obchodního rejstříku

je třeba předložit písemný souhlas správce daně s ukončením činnosti, který si musejí vyžádat zanikající akciové společnosti.

Z ustanovení § 220a odst. 7 ObchZ plyne, že mezi rozhodným dnem fúze a dnem

podání návrhu na zápis fúze splynutím do obchodního rejstříku nemůže uběhnout více než devět měsíců.

45

4. ZALOŽENÍ A VZNIK EVROPSKÉ SPOLEČNOSTI Domnívám se, že z pohledu založení obchodní společnosti, je nejzajímavější založení

evropské společnosti. Jedná se o novou, zatím ještě v praxi ne běžnou, formu podnikání, proto je následující výklad věnován nejen jejímu vzniku, ale i její právní úpravě, obecné charakteristice a v závěru i jejímu přínosu pro podnikatelskou sféru.

4. 1 Právní úprava

Již od 50. a 60. let se Evropské společenství snažilo vytvořit jednotnou úpravu akciové

společnosti, to ovšem naráželo na neslučitelnost národních právních úprav, zejména pak

úpravy německé a britské. Výsledkem práce je nařízení Rady ES č. 2157/2001 o statutu evropské společnosti - societas europaea, které je kompromisem mezi komplexní jednotnou úpravou akciového práva a jednotlivými národními úpravami. Toto nařízení upravuje základní statusové otázky a ostatní úpravu ponechává na národních úpravách. Nařízení bylo

ještě doplněno směrnicí Rady ES č. 2001/84/ES, která doplňuje status evropské společnosti s ohledem na zapojování zaměstnanců. Tato evropská úprava se pak do našeho právního řádu

promítla v zákoně č. 627/2004 Sb. o evropské společnosti. Evropská společnost může být založena od 8. října 2004.

4. 2 Obecné znaky evropské společnosti

Evropská společnost je v podstatě evropskou akciovou společností. Jedná se tedy o

společnost s pevným minimálním základním kapitálem 120 000 EUR, který je rozložen na akcie. Odpovědnost akcionářů za závazky společnosti se omezuje na výši jejich vkladů (čl. l statutu evropské společnosti).

Statutární sídlo musí být v některém státě Společenství a musí být shodné se sídlem

skutečného vedení (čl. 5 statutu evropské společnosti). Společnost může přemístit své sídlo do jiného státu Společenství bez toho, aby tím byla dotčena existence společnosti, ale statut musí

být změněn, aby vyhovoval právu státu, do něhož byla společnost přemístěna (čl. 5a statutu

evropské společnosti). Evropská společnost musí být zapsána do příslušné registrace státu sídla, jakou je v našich podmínkách obchodní rejstřík. Obchodněprávní publicita se řídí „směrnicí o publicitě“ (l. směrnice) a některými doplňovacími ustanoveními nařízení (čl. 8 11 statutu evropské společnosti).

46

4. 3 Založení evropské společnosti

Založení evropské společnosti stejně jako celá zbývající úprava evropské společnosti

se řídí vnitrostátním právem, v našem případě ustanoveními obchodního zákoníku, pokud statut evropské společnosti, resp. zákon 627/2004 Sb. o evropské společnosti nestanoví jinak.

Ze statutu evropské společnosti a tohoto zákona plyne, že založit evropské společnosti je možné těmito způsoby:

a) „fúzí několika a. s. nebo SE [evropských společností], založených podle práva

členských států EU, se sídlem a hlavní správou v EU, řídí-li se alespoň dvě z nich právem různých členských států;

b) založením holdingové společnosti nad několika kapitálovými společnostmi (a. s., s. r.

o.), se sídlem a hlavní správou v EU, jsou-li alespoň dvě založeny podle práva

členských států EU, anebo mají-li alespoň dva roky organizační složku či dceřinou společnost na území jiného členského státu než toho, jehož právem se řídí;

c) založením dceřiné společnosti alespoň dvou společností obchodního či občanského práva založených podle práva členských států EU, se sídlem a hlavní správou v EU,

jsou-li alespoň dvě z nich založeny podle práva různých členských států, nebo mají-li alespoň dva roky organizační složku na území jiného členského státu než toho, jehož právem se řídí;

d) změnou právní formy akciové společnosti založené podle práva některého z členských

států EU, se sídlem a hlavní správou v EU, má-li alespoň dva roky dceřinou společnost na území jiného členského státu;

e) založením dceřiné společnosti již existující SE [evropské společnosti].“37

Minimální základní kapitál evropské společnosti činí 120 000 EUR (čl. 4 statutu SE).

Peněžité vklady musejí být do založení společnosti splaceny do výše 25%, nepeněžité vklady musejí být zcela poskytnuty do pěti let. Jestliže společnost vydá akcie znějící na majitele, pak musejí být splaceny úplně (čl. 53 odst. 1 a statutu evropské společnosti).

4. 4 Přínos

Evropská společnost poskytuje podnikatelům v rámci Unie jednotnou právní formu

pro podnikání ve vícero členských státech, což je bezesporu tou největší výhodou. Podnikům

tak odpadne problém s vypořádáním se s několika právními řády při operacích přesahujících ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003, s. 372-373. 37

47 hranice sídla státu. Společnosti uspoří také na tom, že podnikání bude podléhat jednotnému managementu a vést jediný systém účetnictví.

„Pomocí SE se budou moci velké podniky jednodušeji restrukturalizovat díky možnosti

přeshraničních fúzí a zakládání holdingových společností. Přeshraniční fúze dosud až na výjimky vůbec možné nebyly.“38

Různé členské státy uplatňují v mezinárodním právu soukromém v oblasti obchodních

společností teorii sídla a teorii inkorporace různě, proto dosud nebylo možné přemístit sídlo

obchodní společnosti do jiného členského státu bez nutnosti zrušení společnosti a likvidace.

Nyní mají evropští podnikatelé možnost přemístit sídlo společnosti bez nutnosti zaplatit

vysoké daně a absolvování množství administrativních procedur, spojených se zrušením společnosti v původním státě a jejím opětovným založením ve státě novém. Evropská společnost může přemístit své sídlo tak, že rozhodne o změně stanov, pak následuje

deklaratorní výmaz z obchodního rejstříku státu původního a konstitutivní zápis ve státě novém. Společnost může nepřerušeně podnikat, přičemž také její právní subjektivita zůstává zachována.

38

HODÁL, P., ALEXANDER, J. Evropské právo obchodních společností. 1. vyd. Praha: Linde, 2005, s. 128.

48

5. ZVLÁŠTNÍ PROBLÉMY První část textu této kapitoly je věnována odkupu akcií nástupnickou společností.

Jedná se o zvláštní institut, jež chrání nejen menšinové akcionáře, ale který je využitelný i jako prostředek k určité spekulaci s akciemi.

V následující části je stručně popsáno splynutí akciové společností se společností

s ručením omezeným. Jedná se o výjimku z pravidla, že zanikající a nástupnická společnosti musí mít stejnou formu (§ 69a odst. 3 ObchZ).

Obchodní zákoník nepočítá s možným souběhem splynutí a zvyšování základního

kapitálu, což se v praxi může projevit jako problém, a právě proto je o tomto problému pojednáno v poslední této části kapitoly.

5. 1 Odkup akcií nástupnickou společností

Odkup akcií nástupnickou společností je právní institut sloužící k určité ochraně

akcionářů při fúzi akciové společnosti, kteří s fúzí nesouhlasí a kteří nemohou svými hlasy fúzi zabránit. Obchodní zákoník jim dává právě v tomto institutu prostředek, jak ukončit svoji účast na společnosti po její fúzi.

5. 1. 1 Základní podmínky odkupu akcií

K povinným náležitostem smlouvy o fúzi podle § 220a odst. 3 za určitých okolností

může přibýt ještě další, a to závazek nástupnické společnosti odkoupit vyměněné akcie od osoby, která

a) byla akcionářem zúčastněné společnosti ke dni konání valné hromady, jež o splynutí rozhodla;

b) se zúčastnila této valné hromady osobně nebo prostřednictvím zástupce; c) nehlasovala pro schválení smlouvy o fúzi.

Smlouva o fúzi však tento závazek musí obsahovat, jen pokud

a) se vyměňují prioritní akcie za kmenové akcie nebo obráceně;

b) se vyměňují kótované akcie (zatímní listy, poukázky na akcie) za nekótované, nikoliv i obráceně;

c) se mění akcie na majitele nebo na jméno bez omezené převoditelnosti za akcie na jméno s omezenou převoditelností;

d) dochází ke změně práv spojených s určitým druhem akcií. Jde o případ, kdy jsou

práva akcionářů v nástupnické akciové společnosti upravena jinak než ve stanovách

49 zanikající akciové společnosti nebo se mění stanovy nástupnické akciové společnosti v těch záležitostech, které se týkají vymezení práv akcionářů.

Podle odst. 3 zmíněného paragrafu musí notářský zápis o rozhodnutí valné hromady o

splynutí obsahovat jména akcionářů, jejichž právní postavení se má změnit a kteří nehlasovali

pro schválení smlouvy o fúzi, s uvedením počtu, druhu, formy a jmenovité hodnoty akcií toho kterého akcionáře.

Z ustanovení § 220m odst. 4 vyplývá, že odkup akcií se uskuteční na základě veřejného

návrhu smlouvy, který musí nástupnická společnost učinit nejpozději do dvou týdnů ode dne,

v němž nabyl účinnosti zápis splynutí do obchodního rejstříku vůči třetím osobám, tzn. ode dne, v němž byl zápis zveřejněn v Obchodním věstníku.

5. 1. 2 Právní úprava veřejného návrhu na odkup akcií

Ustanovení § 220m odst. 4 ObchZ odkazuje na přiměřené použití ustanovení § 183a, §

183c, § 183e až § 183g ObchZ, z čehož lze dovodit, že veřejný návrh smlouvy je veřejným návrhem smlouvy o koupi akcií, na nějž se nebudou aplikovat ustanovení o veřejném návrhu smlouvy podle § 276 a násl. ObchZ, ale přiměřeně se použijí ustanovení § 183a, § 183c a § 183e až § 183g ObchZ.

5. 1. 3 Způsob uzavření smlouvy na základě veřejné nabídky

Pro uzavření smlouvy na základě veřejného návrhu stanoví obchodní zákoník zvláštní

pravidla. Rozhodující je, jestli se smlouva uzavírá na regulovaném trhu nebo mimo

regulovaný trh. V prvním případě by se smlouva uzavírala dle pravidel stanovených organizátorem regulovaného trhu, v druhém případě je smlouva uzavřena doručením oznámení o přijetí veřejného návrhu navrhovateli způsobem v něm uvedeným. 5. 1. 4 Cena

Co se týče ceny z odkazu na ustanovení § 186a odst. 4, vyplývá požadavek

přiměřenosti z hodnoty akcií. Přiměřenost musí být doložena posudkem znalce. Není-li však

cena přiměřená, bude i přesto smlouva uzavřená na základě veřejného návrhu platná. Ten, kdo takovou nabídku odkupu akcií přijal, je oprávněn domáhat se doplacení rozdílu mezi cenou

uvedenou ve veřejném návrhu a cenou přiměřenou (§ 183c odst. 5 druhá a třetí věta). Samotný převod akcií a zaplacení kupní ceny pak nesmí trvat déle než 60 dnů od uzavření smlouvy (§ 183 odst. 2 druhá věta).

50 5. 1. 5 Veřejný návrh

Veřejný návrh lze učinit, jen když společnost splňuje požadavek vyplývající

z ustanovení § 183a odst. 2, tj. má dostatek finančních prostředků. Otázkou je, jaký by byl postup, kdyby společnost finanční prostředky k odkupu akcií neměla.

Z odkazu na ustanovení § 183a plyne požadavek zveřejnění veřejného návrhu na odkup

akcií stejným způsobem jako při svolávání valné hromady společnosti a také uveřejnění v jednom celostátně distribuovaném deníku, nesvolává-li se tímto způsobem valná hromada (§ 183a odst. 2 věta druhá).

Veřejný návrh smlouvy musí obsahovat alespoň

a) firmu a sídlo akciové společnosti jako navrhovatele a případný údaj o jmenovité hodnotě vlastních akcií a zatímních listů;

b) označení akcií, na něž se veřejný návrh smlouvy vztahuje, s uvedením jejich druhu, formy, podoby, popřípadě jmenovité hodnoty a omezením na osoby podle § 220m

odst. 2 ObchZ, u registrovaných akcií i jejich označení podle mezinárodního systému číslování pro identifikaci cenných papírů (ISIN);

c) cenu za jednu akcii určitého druhu, formy, podoby a jmenovité hodnoty a metody, kterými byla určena cena, přičemž cena musí být pro všechny zájemce u téže zastupitelné akcie stejná (u registrovaných akcií i údaj o průměrné a prémiové ceně, existuje-li);

d) způsob oznámení o přijetí veřejného návrhu smlouvy nebo označení veřejného trhu, na němž musí být smlouva uzavřena;

e) dobu závaznosti veřejného návrhu smlouvy, která nesmí být kratší než čtyři týdny a delší než deset týdnů ode dne jeho uveřejnění v celostátně distribuovaném deníku,

ledaže Komise pro cenné papíry na základě odůvodněné žádosti akciové společnosti povolí zkrácení této doby;

f) postup při převodu cenných papírů a podmínky placení ceny;

g) pravidla postupu pro odvolání akceptu a odstoupení od smlouvy podle § 183a odst. 8 ObchZ;

h) záměry týkající se budoucí činnosti akciové společnosti, jejích zaměstnanců a členů jejích orgánů, včetně plánovaných změn podmínek zaměstnanosti;

i) zdroje a způsob financování ceny.

Kromě výše uvedených požadavků musí veřejný návrh smlouvy obsahovat také údaj o

tom, z jakého důvodu se činí, protože jde o veřejný návrh, který musí učinit nástupnická

akciová společnost, neboť jí to ukládá zákon (§ 183c odst. l ObchZ). Odvolání veřejného

51 návrhu je nepřípustné a po uveřejnění jej lze měnit pouze tak, že bude pro zájemce výhodnější (§ 183 odst. 2 první věta).

V určitých případech může být důležité ustanovení § 183c odst. 1 poslední věta,

poněvadž stanoví, že pro účely odkupu akcií se akcie s omezenou převoditelností považují vždy za neomezeně převoditelné. Opačná situace by mohla určité akcionáře poškozovat. 5. 1. 6 Zvláštnosti odkupu kótovaných akcií

Budou-li se odkupovat akcie nástupnické společnosti, které jsou kótované, uplatní se

postup dle § 183e. Pro společnost to bude znamenat především jiné povinnosti oznamovací vůči Komisi pro CP.

Podle § 183e odst. 3 bude společnost povinna bez zbytečného odkladu oznámit České

národní bance povinnost o vzniku učinit veřejný návrh na odkup akcií. Veřejnou nabídku na

odkup kótovaných akcií může společnost uveřejnit jen s jejím souhlasem (§ 183e odst. 7 věta první). Dále Česká národní banka může

o do osmi pracovních dnů od předložení veřejného návrhu uložit navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě změnil navrhovanou cenu (§ 183e odst. 8);

o odkup akcií zakázat, jestliže je v rozporu s právními předpisy nebo uplynula-li marně lhůta pro změnu veřejného návrhu (§ 183e odst. 10);

o požadovat, aby navrhovatel prokázal původ a dostatek zdrojů pro splnění závazků, jež

mohou vzniknout z nabídky převzetí, popřípadě aby složil na účet banky zálohu za podmínek a ve výši stanovené Českou národní bankou (§ 183e odst. 11).

5. 1. 7 Sankce za porušení povinnosti při veřejném návrhu

Může se stát, že navrhovatel učinil veřejný návrh v rozporu se zákonem nebo jej

neučinil vůbec a v takové situaci jsou osoby, kterým vzniklo právo na odkoupení akcií a které neuzavřely smlouvu o odkoupení akcií, oprávněny

o do jednoho měsíce ode dne, kdy navrhovatel učinil veřejný návrh v rozporu se zákonem, nebo

o do 6 měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta, v níž byl povinen učinit veřejný návrh

navrhnout uzavření smlouvy o odkoupení akcií za přiměřenou cenu, a nebude-li návrh přijat

do 15 dnů od jeho doručení, domáhat se uzavření smlouvy u soudu nebo požadovat náhradu škody způsobené jim porušením závazku uzavřít smlouvu (§ 183g odst. 1 věta první).

52 5. 1. 8 Zvláštní problematika

Domníváme se, že de lege ferenda by bylo možné zlepšit právní úpravu tak, aby se

každý z akcionářů, který hlasoval na valné hromadě proti fúzi splynutím, mohl domoci odkupu akcií nástupnickou společností. Hlavní argument vidíme v tom, že už současná právní úprava dává možnost domoci se odkupu akcií v případě, že dojde ke změně práv spojených s určitým

druhem akcií. Podle našeho názoru je fúze natolik významným ekonomickým zásahem do

života obchodní společnosti, že ve většině případů dojde ke změně v postavení akcionáře. Pokud se akcionář nebude podílet stejným poměrem akcií ve všech fúzujících společnostech, je jisté, že se změní jeho podíl na hlasovacích právech, a tím i vliv na vedení společnosti.

Přestože to současná právní úprava nepřikazuje, smlouva o fúzi může obsahovat ustanovení o odkupu akcií všech akcionářů, kteří na valné hromadě o splynutí hlasovali proti, protože nic nebrání tomu, aby fúzující společnosti tento závazek začlenily do smlouvy dobrovolně.

Problém by však mohl nastat v případě, že jak zanikající, tak nástupnická společnost

vydají pouze listinné akcie na majitele. Taková situace by mohla být zneužitelná kterýmkoliv akcionářem tak, že akcionář by mohl uzavřít dohodu se třetí osobou, která by s částí jeho akcií

hlasovala na valné hromadě o splynutí proti, on sám by však byl pro, takovým postupem by

docílil odkupu části akcií, s nimiž hlasovala třetí osoba. Takový postup bude výhodný pro akcionáře zejména tehdy, když nominální hodnota akcií nástupnické společnosti bude

podstatně převyšovat cenu, za kterou akcionář tyto akcie získal, např. ve veřejné dražbě. Takovýto akcionář spekulant by se vyhnul pracnému, v praxi někdy velmi komplikovanému vyhledávání poptávky.

5. 2 Splynutí akciové společnosti a současné zvýšení základního kapitálu

Fúze může být jedním z prostředků, jak zachránit podnik před ekonomicky

nepříznivou situací nebo jak mu z katastrofální situace pomoci. Svědčí o tom i ustanovení §

69 odst. 5 a 6, které připouští uskutečnění fúze i v případě, že společnost již vstoupila do

likvidace nebo že společnost je v úpadku nebo na její majetek již byl prohlášen konkurs nebo bylo povoleno vyrovnání.

Může se však stát, že ani fúze nebude stačit ke zlepšení ekonomické situace a bude

potřeba dalších finančních prostředků. Jednou z možností by mohlo být zvýšení základního

kapitálu. Je otázkou, zda je možné, aby při procesu splynutí probíhal zároveň proces zvyšování základního kapitálu. Ustanovení § 220a odst. 3 písm. h) stanoví mimo jiné jako

jednu z podstatných náležitostí práva, jež nástupnická společnost poskytne majitelům opčních

listů, dluhopisů, popřípadě opatření, jež jsou pro ně navrhována. Z toho ustanovení vyplývá,

53 že se fúze může konat v době, kdy ještě není dokončen proces zvyšování základního kapitálu zanikající společnosti. Domníváme se proto, že předmětné procesy bude možno skloubit.

Obchodní zákoník zná čtyři různé způsoby zvyšování základního kapitálu, a to

upsáním nových akcií, podmíněné, z vlastních zdrojů společnosti a kombinované. Nástupnická společnost při splynutí teprve vzniká, i když z právních předchůdců. Kdybychom

tedy zvyšovali základní kapitál této nástupnické společnosti rovnou při procesu splynutí, nešlo by o klasické zvýšení jedním z těchto čtyř způsobů, ale pouze o upsání dalších akcií nad

rámec ustanovení § 220f odst. 3. Toto ustanovení stanoví strop pro vydávání akcií pro akcionáře zanikající společnosti v tom smyslu, že součet jmenovitých hodnot nesmí

přesahovat výši čistého obchodního majetku, vyplývající z posudku znalce podle § 69a odst. 6. Zákonodárce zde však měl na mysli jen akcie nástupnické společnosti, které se budou vyměňovat za akcie zanikajících společností, a s možností úpisu nových akcií zde vůbec nepočítal.

Technické řešení tohoto problému v praxi by se zřejmě vyvíjelo podle toho, jestli by

se akcie upisovaly na základě veřejné nabídky akcií, nebo bez veřejné nabídky akcií.

Posledně jmenovaný případ bude jistě snáze proveditelný. Podle našeho názoru by

bylo nejvhodnější do smlouvy o fúzi začlenit ustanovení o upisování nových akcií s upřesněním toho, kolik akcií který zakladatel upisuje, za jaký emisní kurz, s určením

způsobu a lhůty pro splácení emisního kurzu tak, jak to obdobně požaduje ustanovení § 163 odst. 1 písm. d) pro zakladatelskou smlouvu akciové společnosti. Toto řešení ovšem naráží na

ustanovení § 220n odst. 2 poslední věty, které přiznává právní postavení zakladatelů zanikajícím společnostem, proto je otázkou, zda toto postavení mohou mít další subjekty, které nejsou splývajícími společnostmi. Zakladatelé akciové společnosti, kteří by nebyli

zanikajícími společnostmi, by museli splatit případné emisní ážio a alespoň třicet procent

jmenovité hodnoty všech akcií jimi upsaných ještě před zápisem nástupnické společnosti do obchodního rejstříku tak, jak to požaduje ustanovení § 175 odst. 1 písm. b). Pokud by

nesplatili celý emisní kurs upsaných akcií před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, nevydala by pro ně společnost akcie, ale zatímní listy.

5. 3 Splynutí akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným do nástupnické akciové společnosti

Dřívější bezvýjimečný požadavek stejné právní formy fúzujících společností prolomil

zákon č. 370/2000 Sb., když připustil možnost, aby fúzující společnosti měly různou právní

54 formu za podmínky, že to vyplývá ze zákona, to znamená, že zákon musí takovou fúzi konkrétně upravovat.

Ustanovení § 220o ObchZ výslovně upravuje splynutí nebo splynutí akciové

společnosti se společností s ručením omezeným tak, že nástupnickou společností bude

akciová společnost. Dědič k tomu uvádí, že „…je-li možné, aby např. zanikly dvě společnosti s ručením omezeným a jedna akciová společnost do jimi založené akciové společnosti, není důvodu bránit tomu, aby takovou dohodu uzavřely i jen dvě společnosti s ručením omezeným, apod.“39

Z odkazů v ustanovení § 220o odst. 2 plyne, že na zanikající akciovou společnost se

použijí ustanovení obchodního zákoníku o splynutí akciové společnosti a na zanikající

společnost s ručením omezeným ustanovení o splynutí společností s ručením omezeným.

Z dalšího odkazu v ustanovení § 153a odst. 1 ObchZ plyne, že primární úpravou pro zanikající společnost s ručením omezeným je úprava v § 220a až 220l a § 220n, není-li stanoveno výslovně jinak.

Základní odchylka plyne z ustanovení § 220o odst. 3 ObchZ, který stanoví, že

smlouva o fúzi a její návrh musejí v tomto případě obsahovat ve vztahu ke společníkům zanikající společnosti s ručením omezeným údaj o tom, kolik akcií určené podoby, druhu, formy a jmenovité hodnoty obdrží společník výměnou za svůj obchodní podíl.

Návrh smlouvy o fúzi musí být přezkoumán znalcem pro fúzi pouze tehdy, požádá-li

o to některý ze společníků této společnosti. V takovém případě se provádí přezkoumávání fúze znalcem pouze u společnosti, jejíž společník o to požádal (§ 153a odst. 4).

Zprávu o fúzi zpracovává jednatel a dozorčí rada přezkoumává návrh smlouvy o fúzi

pouze v případě, že byla v dané společnosti ustavena. U zanikající společnosti s ručením omezeným se nevyžaduje zpráva o fúzi v případě, že jsou všichni společníci současně jednateli, a také v případě, kdy se nevyžaduje u akciové společnosti (§ 153a odst. 3).

Dokumenty, s nimiž se mají právo seznámit akcionáři jeden měsíc před konáním valné

hromady, se zasílají bez dalšího všem společníkům společnosti s ručením omezeným nejméně

dva týdny před dnem, v němž se má konat valná hromada, která bude rozhodovat o fúzi, ledaže se společník tohoto svého práva vzdal. Nekoná-li se valná hromada, musí být

stanovené písemnosti odeslány nejméně dva týdny přede dnem, v němž byl společníkovi

doručen návrh na rozhodnutí mimo valnou hromadu. Nevyžaduje se zveřejnění upozornění společníkům na jejich právo seznámit se v sídle společnosti s dokumenty uvedenými v § 222d 39

DĚDIČ, J. Obchodní zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 604.

55 odst. 2 a právo na bezplatný opis nebo výtah z těchto písemností. Společnost je však povinna

upozornit společníky na možnost seznámit se s posudkem znalce v sídle společnosti, protože tento posudek se společníkům nezasílá (§ 153a odst. 5).

U zanikající společnosti s ručením omezeným se vyžaduje, aby s fúzí souhlasili

všichni společníci (§ 220o odst. 2 druhá věta). Společníci, kteří nebyli přítomni na valné

hromadě, mohou projevit souhlas s navrhovanou fúzí i mimo valnou hromadu (§ 153a odst. 8).

Pro výměnu akcií a vyplácení doplatků za podíly společníků ve společnosti s ručením

omezeným se použijí ustanovení § 220a odst. 3, 5, 7 a § 220g ObchZ s odchylkou, jež

vychází z povahy věci. Společníci zanikající společnosti nejsou vyzýváni k vrácení obchodních podílů, ale v případě, že nástupnická akciová společnost bude vydávat listinné akcie, vyzve obchodník s cennými papíry společníky zaniklé společnosti s ručením omezeným k převzetí akcií.

Nesplatil-li společník zaniklé společnosti s ručením omezeným vklad, bude mu

nejdříve obchodní podíl vyměněn za zatímní listy. Po splnění této povinnosti může nástupnická akciová společnost vyměnit akcie tomuto společníkovi za jeho zatímní listy.

Nutné je podotknout, že u zanikající společnosti s ručením omezeným nelze nikdy

použít ustanovení o vyměnitelných a prioritních dluhopisech, opčních listech a cenných papírech zakládajících účast na společnosti, neboť společnost s ručením omezeným nemůže být nikdy emitentem takových cenných papírů.

Jak jsme již podotkli, musí s fúzí souhlasit všichni společníci společnosti s ručením

omezeným, z čehož plyne, že jim nikdy nemůže vzniknout právo odprodat akcie nástupnické společnosti.

56

ZÁVĚR Přestože úprava akciové společnosti je velmi komplikovaná, bude tento typ kapitálové

společnosti vždy atraktivní pro investory a pro moderní ekonomiky naprosto nepostradatelný

pro svoji vlastnost rozptýlit vlastnická práva na větší počet osob nebo naopak postupně kumulovat malé kapitály do rukou několika málo osob, a to dokonce s možností kumulovat je

do rukou osoby jediné. Tato dynamická vlastnost umožňuje účast na podnikání širokým vrstvám obyvatel a uložení jejich přebytečných finančních prostředků bez nutnosti aktivní účasti na vedení společnosti.

Jak jsem poznamenal, úprava akciové společnosti je velmi složitá, a proto se tento typ

společnosti nehodí pro každý typ podnikání. Je ideální především pro řízení velkých podniků,

které vyžadují velké a dlouhodobé investice, které není schopen jednotlivec nebo úzká

skupina osob zajistit. Je třeba podotknout, že náš právní řád dovoluje pro některé podnikatelské aktivity jako jedinou formu obchodní společnosti společnost akciovou. Je tomu

tak třeba v případě bank, pojišťoven nebo burzy cenných papírů. Také stát může být zakladatelem jedině akciové společnosti.

Obecně se uvádí, že akciová společnost je založena buď na základě veřejné nabídky

akcií, nebo bez veřejné nabídky akcií. Při posledně jmenované možnosti je společnost založena uzavřením zakladatelské smlouvy ve formě notářského zápisu. Prvně jmenovaný

způsob je však rozčleněn na několik etap, jimiž jsou uzavření zakladatelské smlouvy, respektive sepsání zakladatelské listiny ve formě notářského zápisu, veřejná nabídka akcií, upisování akcií zápisem do listiny upisovatelů a konání ustavující valné hromady, přičemž k

založení společnosti dochází až rozhodnutím ustavující valné hromady o založení společnosti, schválením stanov a zvolením orgánů společnosti.

Proces slynutí se rozkládá do několika stádií, než dojde ke vzniku nového subjektu.

Prvním krokem je sepsání smlouvy o fúzi, která podobně jako smlouva zakladatelská upravuje poměry mezi zakladateli. Zatímco zakladatelskou smlouvu může ustavující valná

hromada za jistých okolností změnit (§ 171 odst. 4), návrh smlouvy o fúzi musí být schválen

bez jakýchkoli změn. Obchodní zákoník má také podrobná pravidla pro možnost odstoupení

od smlouvy o fúzi. Při klasickém založení akciové společnosti je jedním ze zásadních kroků úpis akcií. Při splynutí dochází jenom k výměně nových akcií za staré.

Největším rozdílem mezi společností vzniklou jako „tabula rasa“ a společností

vzniklou důsledkem fúze je to, že posledně uvedená si již od svého začátku nese část

57 minulosti zaniklých společností v podobě určitých závazků. Aby nedošlo k ohrožení postavení věřitelů z těchto závazků, musí být jejich postavení zajištěno už ve smlouvě o fúzi.

Každá ze splývajících společností je také povinna splnit informační povinnosti vůči

svým akcionářům, když musí zveřejnit zákonem stanovené dokumenty, podobně je tomu i u

založení na základě veřejné nabídky akcií. Konečné slovo má valná hromada o splynutí, která se musí usnést na zrušení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou

společnost a schválit návrh smlouvy o fúzi. Nová společnost vznikne až zápisem splynutí do obchodního rejstříku. Návrh na zápis splynutí podávají všechny zúčastněné společnosti, neboť mají právní postavení zakladatelů.

Zakládání akciových společností jistě není tak častým jevem, jako je zakládání jiných

typů obchodních společností, a fúze akciových společností je jevem ještě méně častým.

Domníváme se však, že s rozvojem ekonomiky bude jevem častějším a akciové právo jako celek bude stále důležitější. O tom může svědčit také nová forma podnikání v rámci Evropské unie, kterou je evropská společnost.

58

RESUMÉ The legal framework of the joint-stock company is rather detailed and complex. It is

obvious that it is the most sophisticated form of corporation. The form of a joint-stock company is especially suitable for an extensive sort of undertaking that calls for large investments. Our system of law requires for some types of businesses to use exclusively this

legal form, for example including banks, insurance companies or stock-markets. In my thesis I have focused on possible ways of establishment and creation of joint-stock companies. In the first part of the thesis I will deal with the common way of joint-stock company

establishment. It is based upon a public offer of stocks and in this case the company is established in four steps:

1. Elaboration of the establishment contract 2. Public offer of stocks 3. Stock subscription 4. General meeting

A simpler way of establishing a joint-stock company is a procedure without a public

offer of stocks. In this case the founders retain all stocks of the newly created company and it

is consequently established by elaboration of the establishment contract. In both cases the company is created by registration in the Register of Companies.

A joint-stock company can also be created by a merger of companies. There are two forms of merger:

1. Fusion

2. Mergence

Only in fusion a new company is created. For this reason I will compare the two forms

of merger in the second part of the thesis.

Transformations of companies are generally understood as dissolutions without

liquidation. The result of some sorts of company transformation is a new corporation. This is

the case of the above mentioned fusion. The merger through fusion is the central point of this thesis.

In the third part I will deal with the legal framework of the merger through fusion in

detail. Further I will focus on the obligations of the management of the merging companies, the rights of share-holders and the overall process of the merger in the course of time.

59 Of course in my thesis I will also mention the European corporation (sociatas

europea). It perfectly meets the topic of this thesis because such a company can be established in particular through company transformations.

In the last part I will describe some particularities concerning the merger through

fusion. I will deal with the possibility of a parallel fusion and an increase of the fixed capital as well as the possibilities of the surrender of stocks by the succession company.

At the conclusion I would like to point out that the only comprehensive source of

information, I could use, was the Annotation on the Business Law by Dedic. It is very usual

that most information sources that deal with the transitions of companies refer to this Annotation by Dedic or they are outdated.

60

LITERATURA Články

BÁČOVÁ, J. Pohledávky jako předmět nepeněžitých vkladů do kapitálových společností. Obchodní právo, 2000, roč. 9, č. 5, s. 10-17.

BARTOŠÍKOVÁ, M. Vývoj právní úpravy jednání jménem společnosti před jejím vznikem. Obchodní právo, 2004, roč. 13, č. 4, s. 2-11.

BARTOŠÍKOVÁ, M. Postup při převodu jmění hlavního akcionáře. Obchodní právo, 2003, roč. 12, č. 7-8, s. 18-28.

DĚDIČ, J. Spojování právnických osob. Obchodní právo, 1995, roč. 4, č. 11, s. 2-20. DĚDIČ, J. Prospekt cenného papíru. Obchodní právo, 1994, roč. 3, č. 1, s. 2-13.

DĚDIČ, J. Jsou přípustné akcie se zvláštními hlasovacími právy? Obchodní právo, 1994, roč. 3, č. 3, s. 8-10.

DVOŘÁK, T. O zakládání holdingové evropské akciové společnosti. Obchodní právo, 2005, roč. 14, č. 6, s. 2-11.

DVOŘÁK, T. Svolávání valné hromady akciové společnosti. Obchodní právo, 2000, roč. 9, č. 3, s. 6-13.

KORECKÁ, V., POKORNÁ, J. Jednání za obchodní společnost v období od jejího založení do vzniku. Obchodní právo, 1993, roč. 2, č. 10, s.10-16.

KUBÍK, M. Některé problémy dohod podle §220a odst.1 obchodního zákoníku. Obchodní právo, 1998, roč. 7, č. 2, s. 2-19.

LISSE, L. K právním důsledkům jednání jménem představenstva akciové společnosti. Obchodní právo, 2004, roč. 13, č. 3, s. 2-8.

LISSE, L. Majetková teorie cenného papíru. Obchodní právo, 2002, roč. 11, č. 8, s. 2-10.

PELIKÁNOVÁ, I. Ochrana věřitelů v akciové společnosti – vybrané otázky. Obchodní právo, 1997, roč. 6, č. 7 – 8, s. 20.

RABANOVÁ, M. Podnik jako předmět vkladu do obchodní společnosti. Obchodní právo, 2000, roč. 9, č. 2, s. 2-17.

RABANOVÁ, M. Ke vkladu pohledávky do obchodní společnosti. Obchodní právo, 2000, roč. 9, č. 8, s. 14-26.

ŠTENGLOVÁ, I. Splacení vkladů v obchodních společnostech. Obchodní právo, 1994, roč. 3, č. 2, s. 2-6.

61 ŠTENGLOVÁ, I. Cenné papíry vydané akciovou společností. Obchodní právo, 1994, roč. 3, č. 11, s. 2-12.

Knižní publikace

DAUSES, M. A. Příručka hospodářského práva EU. 1. vyd. Praha: ASPI, 2002. 754 s. ISBN 80-86395-32-4.

DĚDIČ, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 1.,2.,3.,4. díl. 1.vyd. Praha: Polygon, 2002. 4079 s. ISBN 80-7273-071-1.

DĚDIČ, J., ČECH, P. Evropské právo společností. 1. vyd. Praha: Bova Polygon, 2004. 536 s. ISBN 80-7273-110-6.

DĚDIČ, J., KŘÍŽ, R., ŠTENGLOVÁ, I. Akciové společnosti. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 747 s. ISBN 80-7179-733-2.

ELIÁŠ, K. Akciová společnost. Systematický výklad obecného akciového práva se zřetelem k jeho reformě. 1. vyd. Praha: Linde, 2000. 433 s. ISBN 80-7201-232-0.

ELIÁŠ, K., BARTOŠÍKOVÁ, M., POKORNÁ, J. a kol. Kurz obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vyd. Praha: C. H. Beck, 2001. 616 s. ISBN 80-7179-391-4.

HODÁL, P., ALEXANDER, J. Evropské právo obchodních společností. 1.vyd. Praha: Linde, 2005. 267 s. ISBN 80-7201-520-6.

HURDÍK, J. Právnické osoby. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2000. 169 s. ISBN 80210-2278-7.

PELIKÁNOVÁ, I. Obchodní právo. 1.díl, Úvod do obchodního práva, Osoby v podnikání. Praha: ASPI, 2005. 460 s. ISBN 80-7357-062-9.

POILLOT-PERUZZETTO, S. a kol. Evropské právo a podnik. 1.vyd. Praha: Linde, 2003. 769 s. ISBN 80-7201-384-X.

POKORNÁ, J. Subjekty obchodního práva. 1.vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1997, 379 s. ISBN 80-210-1519-5.

ŠTENGLOVÁ I. Obchodní rejstřík po novele. 1. vyd. Praha: ASPI, 2005. 268 s. ISBN 807357-115-3.

ŠTENGLOVÁ, I., PLÍVA, S., TOMSA, M. Obchodní zákoník: komentář. 9. vyd. Praha: C. H. Beck, 2004. 1438 s. ISBN 80-7179-863-0.