Kapitola 2 Ve stejný čas se v protějším domě jakási dáma loučila se svým malým, bílým psíkem. „Ahoj, Brigitte!“ volala ze dveří. Trpasličí špic připomínal bílou, chlupatou kuličku, navrch ozdobenou růžovou mašlí. Svou paničku, jež ji láskyplně krmila a opečovávala, měla upřímně ráda. Ale tajně měla ráda i Maxe. Moc. V momentě, kdy se zabouchly i jejich dveře, vyskočila Brigitte na opěradlo gauče a z něj na hromadu polštářů ležících na parapetu. Přes úzkou uličku viděla otevřeným oknem Maxe, jak sedí před dveřmi a čeká. „Ahoj, Maxi!“ zavolala na něj. „Ahoj, Brigitte!“ odpověděl jí Max s očima upřenýma stále stejným směrem. 7
„Co máš dneska v plánu?“ „Velkou, velkou věc, Brigitte. Mám opravdu velké plány. Budu tu sedět a čekat, až se Katie vrátí!“ „Ach! To zní skvěle. Nebudu rušit, i já jsem v jednom kole!“ odpověděla mu, odhodlaná strávit celý den jeho pozorováním, zatímco on bude hlídat dveře. Páníčci, odcházející do práce, se po celém New Yorku loučili se svými milovanými zvířátky. V kuchyni dalšího bytu právě sypala kočičí panička granule do misky s nápisem KOULE. „Tady máš,“ řekla jí, „uvidíme se večer!“ Tato šedá kočka trpěla menší nadváhou (nebo spíš větší). Jakmile její panička odešla, odmrštila misku vší silou pryč. Nezájem! „Na viděnou, Mele!“ volal pán v letech při odchodu. Jeho mopslík si právě okusoval svědící packu. Když skončil, zadkem nalepeným na koberec se začal šoupat po bytě. Těžce, ale přesto zvesela funěl. „Ahoj, Čimčo!“ loučil se jiný člověk se svou andulkou. Malý, zelenožlutý ptáček seděl v kleci na bidýlku a se zájmem se prohlížel v zrcátku. „Píp, píp,“ opětoval pozdrav.
8
„Měj se, Očko!“ volal malý chlapec na svou zlatou rybku, která plavala v kulatém akváriu a občas vypustila bublinu. Páníčci z celého New Yorku se loučili se svými mazlíčky, aniž by tušili, co budou sami doma celý den vyvádět. Čimča neztrácel ani vteřinu. Odhodlaně vyrazil a s rachotem otevřel dvířka klece. V letu zapnul větrák a elegantně přistál na stolku. Na ovladači stiskl tlačítko Play. Na obří obrazovce před ním se objevila stíhačka svištící hlubokým kaňonem. Čimča, letící proti větráku umístěnému za televizí, se leteckého útoku účastnil také. Malinká andulka si připadala dočista jako zuřivý letoun. Buclatá kočka Koule dokráčela přes rozházené granule k lednici, otevřela dvířka a vyšplhala na jednu z přihrádek, kde narazila na… PEČENÉ KUŘE! „Aaaach,“ olízla se. Vzápětí zavrtěla hlavou: kuře by rozhodně neměla. Odhodlaně vylezla ven a zavřela za sebou. Jenže za vteřinu ledničku znovu otevřela a vydrápala se do ní. Kuře jako by volalo: Sněz mě!“ Natáhla po něm packu a vzápětí ji zase stáhla. „NE!“ poručila si a zavřela dvířka. 9
Pak je otevřela a zoufale se zakousla do přihrádky. Hned je zase zavřela. Znovu lednici otevřela a hystericky bouchala o její přihrádku hlavou. „PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK!“ Zavřela. Otevřela. „AAAUUÍÍÍ,“ mňoukla nešťastně, neboť vábení bylo příliš silné. S vyceněnými zuby se pomalu připlížila ke kuřeti… Mopslík Mel pobíhal s polštářem v tlamě po bytě. BUM! Narazil do křesla, protože nic neviděl. Zavrčel a na několikátý pokus vyhodil polštář na sedadlo. Vyskočil nahoru a za oknem spatřil… VEVERKU! „HAF! HAF! HAF!“ Zběsile přistál na okně a vytrvale štěkal, dokud nezmizela. Spokojeně se znovu uvelebil na křesle. Uplynula jen chvíle a už tu byla zas! „HAF! HAF! HAF! HAF!“ V nedalekém bytě vyskočil jezevčík Buddy na linku. Docupital až ke kuchyňskému robotu a směle z něj skopl dolů nerezovou mísu. Natáhl se přímo pod metlou a stiskl tlačítko. Jak metla naprázdno šlehala, masírovala Buddyho od hlavy až po ocásek. Jak příjemné! „ÚÚÚÚÚÚ!“ zavyl 10
spokojeně, přetočil se na záda a nechal se masírovat i na břiše. Uvolnil se tak, že s žuchnutím spadl na podlahu! Koule se mezitím nacpala k prasknutí. Z tlamy jí ještě čouhala kost – to jediné, co z kuřete zbylo. Únavou ztratila rovnováhu, přepadla dozadu a žuchla na zem. S námahou lezla zpět, když tu si ve spodní přihrádce náhle všimla… DORTU S RŮŽOVOU POLEVOU A TŘEŠINKOU! Gentleman v módním, černém obleku právě opouštěl svůj přepychový byt. Na rozloučenou poplácal po hlavě svého vzorně upraveného pudla „Buď hodný, Leonarde,“ z přehrávače mu pustil vážnou hudbu a odešel. Jen se zabouchly dveře, stiskl Leonard čudlík a klasiku přepnul na heavy metal. „JUMP!“ řval z reproduktorů zpěvákův hlas, „BOUNCE!“ Leonard zběsile skákal kolem a šťastně cloumal hlavou dopředu a dozadu. Zpoza nóbl gauče vyskočili tři další psi a nadšeně trsali s Leonardem. Třesoucí se čivava poskakovala na gauči. Mazlíčkům v New Yorku právě začínal další báječný den.
11
Kapitola 3 Max stále čekal, až se Katie vrátí domů, a hypnotizoval dveře. Přeci tu musí být každou minutou… ŽUCH! Koule přistála na požárním schodišti. „Čau, Maxi,“ houkla otevřeným oknem dovnitř. „Ahoj, Koule. Také si říkáš, kam každý den mizí?“ odpověděl jí, aniž by vzhlédl. Koule se oknem soukala dovnitř. „Víš ty co? Vlastně… je mi to úplně jedno.“ V půli cesty se zasekla. „Neměla jsem si dávat to kuře. A dort. A jogurt,“ pomyslela si, než myšlenku vzápětí zamítla. „Tobě možná ano. Ale my s Katie to máme jinak.“ Koule se dál s námahou tlačila dovnitř. „Ty jsi kočka, víš“ pokračoval Max, „tak možná proto. Nikdo nemůže mít rád kočku tolik jako psa. Takže tak.“ 12
ŽUCH! Koule se konečně procpala do místnosti. Dopadla přímo na stolek, z něj se skutálela na židli a ze židle na zem. Vykračovala si po místnosti s nosem nahoru, jako by se nic nestalo. Do bytu se trousila oknem i další zvířata. „Nazdárek vespolek!“ vítal je Max. „Jak to jde, Čimčo? Mele, kámo, kde jsi byl? Několik dní ses neukázal.“ Poté, co andulka zaštěbetala na pozdrav, Mel vesele odpověděl: „Dobré ráno, Maxi.“ Pak se na chvíli zamyslel. „Jo, už vím! Minulou neděli mi páníček dal malou, bílou pilulku. Byl jsem po ní trochu grogy. A když jsem přišel k sobě, byl jsem v nebi!“ Maxe vyprávění natolik překvapilo, že na okamžik přestal zírat na dveře. „Počkej. To jako v opravdovém nebi?“ „Jasně. A všude kolem mě kufry. A já byl zamčený v přepravce.“ „Ale no tak,“ pochybovala Koule. „V nebi mají kufry?“ „Strachy jsem úplně odpadl, a když jsem se probudil, byli jsme na Floridě.“ „To se nestalo,“ nevěřil ani trochu Max. „Žádnou takovou piluli si už nikdy nedám,“ shrnul své vyprávění Mel. „Ledaže by byla s burákovým 13
máslem. Protože takový burákový máslo! Mmm… Však víte!“ Zbylí mazlíčci souhlasili. Burákovému máslu nikdo z nich nedokázal odolat. „Ahoj všichni!“ ozvalo se z ventilace slabým hláskem. Max vzhlédl a spatřil morče. „Ahoj Fando. Pořád hledáš svůj byt?“ Fanda souhlasně pokýval hlavou. „Jo. Už tři týdny. A teď jsem ve druhém, nebo ve třetím patře?“ „ V číslech se nevyznám, ale tady nebydlíš,“ krčil rameny Max. „To je na nic. Tak zatím.“ „Neboj, ty to zvládneš!“ povzbuzovala ho Koule. „Nezvládne,“ zašeptala Maxovi, jen co zase zmizel. Zvenku se otevřely dveře. Jezevčík Buddy se zavěšený za zuby houpal na klice. Jeho masáž očividně skončila. „Buddy!“ radoval se Max. „Tady tě máme! Našel jsi ho?“ „Na to vem jed!“ zasmál se hnědočerný jezevčík a přihrál mu zářivě zelený míček „Chytej!“ Max s Melem se zatvářili jako u vytržení. „MÍČEK!“ vykřikli oba zároveň s neskrývaným nadšením. 14
„Ten jsem přesně hledal! Katie bude mít radost! Je tak kulatý! A jak mi pasuje do tlamy!“ Koule míček znechuceně odpálkovala. „Míček, míček, míček!“ volali Max s Melem a zběsile se za ním rozeběhli. Koule se šklebila a nesouhlasně kroutila hlavou. To, jak jsou psi schopni vyvádět kvůli hloupému míčku, ji nepřestávalo udivovat.
A pak JI spatřila. Na podlaze! Přímo tam! Červená tečka! Hned se za ní pustila. Čimča, usazený na skříni, svíral v zobáku svítící klíčenku. Jak jí kmital sem a tam, Koule následovala světélko jako šílená. Malá andulka si sama pro sebe vesele zahvízdala. „Tomuhle míčku se prostě nic nevyrovná. Je to ten NEJLEPŠÍ míček na světě,“ prohlásil Max, když ho pokládal na konferenční stolek. Všichni souhlasili, jediná Koule neposlouchala. Stále totiž honila červenou tečku. O několik hodin později pak kamarádi mazlíčci odešli a nechali Maxe samotného. Vrátil se na své místo před dveře a čekal. 15
Náhle na chodbě uslyšel kroky. Katie! Radostí skákal, točil se kolem dokola a vrtěl ocasem. „Maxi, jsem doma!“ volala na něj z chodby. Odemkla a prostrčila hlavu pootevřenými dveřmi. „Ahoj, Maxmiliáne! Copak jsi celý den dělal? Byl jsi hodný?“ Max vyskakoval do vzduchu, snažil se rozrazit dveře, ale Katie z nějakého důvodu nechtěla otevřít. „Jasně, taky se nemůžu dočkat, až tě pomazlím, kamaráde – “ ŘACH! I z druhé strany cosi tlačilo na dveře. Katie TO držela pevně, jako by ještě nepřišel ten správný čas, ať to bylo cokoliv. „Tak jo, ty můj kluku, uklidni se. Musíš se uklidnit. Všichni se uklidníme, ano – “ ŘACH! „Mám pro tebe velkou novinku, Maxi,“ pokračovala, „asi si ze začátku budeš muset trochu zvykat –“ ŘACH! „Ale myslím, že to dopadne přímo – “ BUM! Dveře se rozrazily. Do bytu vtrhlo velké, hnědé, chlupaté psisko. Vypadalo jako ovčácký pes. „Maxi, seznam se s Baronem.“ Šokovaně se na ni podíval. Jeho svět právě dospěl k velkému, hnědému, chlupatému konci!
16