Jozef Hruškoci JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ. Eduard Cupák práce s hlasem. Diplomová práce. Divadelní fakulta

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér muzikálového herectví Mgr. Sylvy Talpové

Jozef Hruškoci

Eduard Cupák – práce s hlasem

Diplomová práce

Autor práce: Jozef Hruškoci Vedoucí práce: Mgr. Sylva Talpová Oponent práce: doc. PhDr. Alena Blažejovská

Brno 2011

Bibliografický záznam HRUŠKOCI, Jozef, Eduard Cupák – práce s hlasem, Eduard Cupák – voice artist. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér muzikálového herectví Mgr. Sylvy Talpové, rok 2011, [97s.]. Vedoucí diplomové práce Mgr. Sylva Talpová Supervisor of graduation theses: Mgr. Sylva Talpová

Anotace Diplomová práce „Eduard Cupák – práce s hlasem“ stručně mapuje život Eduarda Cupáka a podrobně analyzuje jeho čtyři vybrané audio nahrávky. Poslech a následné napodobování nahrávek kvalitního interpreta ze zkušenostmi, jsou prostředkem k osvojení si správné mluvy a výrazu v cizím jazyku.

Annotation The diploma thesis „Eduard Cupák – voice artist“ maps the life of Eduard Cupák and analyzes four audio recordings by him in detail. Listening and subsequent imitation of a high quality and experienced performer are a perfect means to acquire proper pronunciation and expression in a foreign language.

Klíčová slova Eduard Cupák, hlasový projev, práce s hlasem, rozhlasové hry, role, postava, hlas, výraz, emoce, cizí jazyk

Keywords Eduard Cupák, vocal expression , voice artist, radio plays, role, character, voice, expression, emotion, foreign language

~-2-~

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a použité prameny řádně zaznamenal do informačních zdrojů. Dávám svolení, aby tato diplomová práce byla umístěna v knihovně JAMU v Brně pro studijní účely.

V Brně dne 26. 5. 2011

Jozef Hruškoci

~-3-~

P o d ě ko v á n í Děkuji vedoucí své diplomové práce Mgr. Sylvě Talpové za její rady, připomínky, laskavý přístup a trpělivost. Rovněž děkuji Arnoštce Mohelské , Igoru Altsternovi a Václavu Květovi za důležité a cenné informace. Za poskytnuté rozhovory děkuji režisérům Petru Adlerovi, Vladimíru Tomešovi. Dále děkuji MgA. Hance Kovaříkové, JUDr. Lence Valové, Janě Hálové, Prof. PhDr. Václavu Cejpkovi za upřesnění informací.

~-4-~

P ř e d ml u v a Začátky studia na Janáčkově akademii múzických umění v Brně

mě

pro

východním

obzvlášť

byly

Slovensku.

těžké.

Protože

se

Narodil

jsem

se

svůj

život

věnuji

celý

na

hudbě, nastoupil jsem po střední škole na Konzervatórium v Košicích, obor hudebně dramatický, kde jsem studoval jeden rok. Ovšem podle názoru rodičů byla pro mě další střední škola nadbytečná, a tak jsem si na doporučení magistry Viery Drietomské

podal přihlášku na JAMU v Brně, kam jsem byl

přijat. Tato umělecky zaměřená vysoká škola je jediná v České

a

Slovenské

muzikálové změnil.

republice, Můj

herectví.

Musel

jsem

na

které

dosavadní

zrušit

veškeré

se

vyučuje

život

Slovensku a začít studovat v českém jazyce.

radikálně

se

umělecké

obor

aktivity

na

Ze začátku se to

nejevilo jako problém. Doma jsem si běžné naladil český televizní jsem

kanál,

rozuměl.

jsem češtinu dennodenně,

slýchal Ovšem

čím

déle

jsem

v České

češtině

Republice

pobýval a více se o tomto jazyce dozvídal, tím více jsem začal pociťovat jistá úskalí, která se projevovala slovenským přízvukem,

neschopností

improvizovat

v českém

jazyce,

kladením nesprávného akcentu na zásadní slova ve větách, kterým

se

dotváří

jejich

obsah.

Od

začátku

nás

vedoucí

ateliéru magistra Sylva Talpová vedla ke správnému tvoření českých hlásek, slov i vět, ovšem v rámci dalších studijních povinností nezbývalo dost času věnovat se mluvě v té míře, jak bych potřeboval. Doporučila mi logopeda, který se mnou pracoval dál, ani na něj mi bohužel nezbýval čas, a tak jsem musel zvolit jiný systém výuky. Zásadní problém spočíval v

~-5-~

tom, že jsem neslyšel jisté odlišnosti, a tudíž nevěděl, jaká metoda by mi mohla pomoci. Neustále jsem hovořil v českém jazyce, ale ani to nepřinášelo kladný výsledek. S magistrou Talpovou jsme hledali různá řešení. Poskytla mi nahrávku rozhlasové hry, kterou namluvil Eduard Cupák. Po prvním poslechu jsem se do jeho práce s hlasem zamiloval. Osobitý způsob projevu, barva hlasu, intonace, cit pro pauzu a ostatní mluvní výrazové prostředky mě zaujaly a inspirovaly. Měl jsem před sebou vzor, kterému jsem se chtěl přiblížit. Zkoušel jsem napodobovat jeho intonace, přemýšlel nad tím, jak by nejspíš Eduard Cupák řekl text, který jsem měl zadaný ve škole já. Postupem času se můj mluvený projev v českém

jazyce

poslech,

napodobování

namluvených

začal

zlepšovat. a

Eduardem

Přišel

zkoušení

jsem

na

to,

rozhlasových

Cupákem,

že her,

klíčem

jsou

k

možným pokrokům v českém jazyce. Proto jsem se rozhodl, že předmětem mého zkoumání bude analýza jeho práce s hlasem v rozhlasových

hrách.

Součástí

diplomové

práce

bude

i

životopis Eduarda Cupáka. Rozhodl jsem se, že tuto část obohatím

o

informace,

které

se

pokusím

získat

prostřednictvím rozhovorů s lidmi, se kterými pracoval či byl v kontaktu. Mou

snahou

je,

aby

tato

práce

umožnila

zahraničním studentům najít vhodnou formu samovzdělávání.

~-6-~

Obsah Předmluva ..................................................................................................................... - 5 Obsah ............................................................................................................................ - 7 Úvod ............................................................................................................................ - 11 1.

Hlas, fyziologie a anatomie hlasu........................................................................ - 12 1.1.1. Vytváření hlasu ......................................................................................... - 13 1.2. Fyziologie hlasu a Anatomie ............................................................................ - 14 1.2.1. Hlasové ústrojí se skládá ze tří částí: ........................................................ - 14 1.2.2. Vnitřní řeč ................................................................................................. - 15 1.2.3. Dýchání ..................................................................................................... - 15 1.2.3.1. Průduška (Bronchus) ......................................................................... - 15 1.2.3.2. Průdušnice (trachea) .......................................................................... - 15 1.2.3.3. Plíce (Pulmones) ................................................................................ - 16 1.2.3.4. Bránice ( D i a p h r a g m a ) ................................................................. - 18 1.2.4. Hrtan (larynx) ............................................................................................ - 19 1.2.4.1. Chrupavky hrtanu .............................................................................. - 20 1.2.4.1.1. Chrupavka štítná (cartilago thyreoidea) ..................................... - 20 1.2.4.1.2. Chrupavka prstencová (cartilago cricoidea) ............................... - 20 1.2.4.1.3. Chrupavka příklopky hrtanové (cartilago epiglottica) ................ - 20 1.2.4.1.4. Chrupavka hlasivková (cartilago arytaenoidea) .......................... - 20 1.2.4.2. Svaly hrtanu ....................................................................................... - 21 1.2.4.2.1. Svaly hrtanu uložené vpředu ...................................................... - 21 1.2.4.2.2. Svaly hrtanu uložené po stranách............................................... - 21 1.2.4.2.3. Svaly hrtanu uložené vzadu ........................................................ - 22 1.2.5. Hlasivky (chordae vocales) ........................................................................ - 22 1.2.5.1. Hlasové vazy....................................................................................... - 24 -

~-7-~

1.2.6. Rezonátory ................................................................................................ - 24 1.2.7. Rozdělní hlasů ........................................................................................... - 24 1.2.8. Artikulace .................................................................................................. - 25 1.2.8.1. Tvoření vokálů – vyvození výslovnosti ............................................... - 26 1.2.8.2. Tvoření konsonantů ........................................................................... - 26 1.2.8.2.1. Vyvození výslovnosti problematických konsonantů ................... - 27 2.

Eduard Cupák ...................................................................................................... - 29 2.1. Životopis Eduarda Cupáka................................................................................ - 29 2.1.1. Eduard Cupák na Státní hudební a dramatické konzervatoři ................... - 31 2.1.1.1. První ročník ........................................................................................ - 31 2.1.1.2. Druhý ročník....................................................................................... - 32 2.1.2. Eduard Cupák a Janáčkova akademie múzických umění v Brně ............... - 33 2.1.2.1. Třetí ročník JAMU v Brně ................................................................... - 34 2.1.2.2. Čtvrtý ročník JAMU v Brně ................................................................. - 35 2.1.2.3. Spor o ukončení studia na JAMU v Brně ............................................ - 36 2.1.3. Umělecká praxe ........................................................................................ - 37 2.2. Ocenění ............................................................................................................ - 39 2.2.1. Rozhlasová hra – Tvůrčí prémie ................................................................ - 39 2.2.2. Dabing – Celoživotní mistrovství, Tvůrčí prémie ...................................... - 39 2.3. Role Eduarda Cupáka ....................................................................................... - 40 2.4. Rozhovory ........................................................................................................ - 40 2.4.1. Vladimír Tomeš ......................................................................................... - 40 2.4.1.1. Rozhovor s Vladimírem Tomešem ..................................................... - 41 2.4.2. Petr Adler .................................................................................................. - 42 2.4.2.1. Rozhovor s Petrem Adlerem .............................................................. - 42 2.4.3. Václav Květ ................................................................................................ - 43 2.4.3.1. Rozhovor s Václavem Květem ............................................................ - 43 2.4.4. Arnoštka Mohelská ................................................................................... - 45 2.4.4.1. Rozhovor s Arnoštkou Mohelskou ..................................................... - 45 -

~-8-~

3.

Analýza rozhlasových her.................................................................................... - 47 3.1. Úvod analýzy rozhlasových her........................................................................ - 47 3.1.1. Specifika rozhlasové dramatické tvorby ................................................... - 48 3.1.2. Představivost a fantazie ............................................................................ - 48 3.1.3. Specifika rozhlasového herectví ............................................................... - 48 3.2. Měsíc nad řekou............................................................................................... - 50 3.2.1. Měsíc nad řekou – filmová verze .............................................................. - 50 3.2.2. Měsíc nad řekou – rozhlasová verze ......................................................... - 51 3.2.3. Analýza rozhlasové inscenace Měsíc nad řekou ....................................... - 51 3.2.3.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ......................................... - 51 3.2.3.2. Představa fyzického vzhledu .............................................................. - 52 3.2.3.3. Práce s hlasem ................................................................................... - 52 3.3. Náhrdelník........................................................................................................ - 54 3.3.1. Pán z proscéniové lóže – pan René Darlen ............................................... - 55 3.3.1.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ......................................... - 55 3.3.1.2. Představa fyzického vzhledu .............................................................. - 55 3.3.1.3. Práce s hlasem ................................................................................... - 56 3.3.2. Detektiv Felician Bompard ........................................................................ - 57 3.3.2.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ......................................... - 57 3.3.2.2. Představa fyzického vzhledu .............................................................. - 57 3.3.2.3. Práce s hlasem ................................................................................... - 58 3.3.3. Obvodní lékař Moulard ............................................................................. - 58 3.3.3.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ......................................... - 58 3.3.3.2. Představa fyzického vzhledu .............................................................. - 59 3.3.3.3. Práce s hlasem ................................................................................... - 59 3.3.4. Arsen Lupin ............................................................................................... - 60 3.3.4.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ......................................... - 60 3.3.4.2. Představa fyzického vzhledu .............................................................. - 60 -

~-9-~

3.3.4.3. Práce s hlasem ................................................................................... - 60 3.4. Sonet tesaný do kamene ................................................................................. - 61 3.4.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ................................................ - 62 3.4.2. Představa fyzického vzhledu ..................................................................... - 62 3.4.3. Práce s hlasem .......................................................................................... - 63 3.5. Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda ................................................... - 65 3.5.1. Herecký projev a vyznění charakteru role ................................................ - 65 3.5.2. Představa fyzického vzhledu ..................................................................... - 65 3.5.3. Práce s hlasem .......................................................................................... - 65 3.6. Shrnutí analýzy rozhlasových her .................................................................... - 66 4.

Etika Eduarda Cupáka ......................................................................................... - 67 -

Závěr ........................................................................................................................... - 68 Internetové prameny ............................................................................................... - 71 S e z n a m c i t o v a n é l i t e r a t u r y ...................................................................... - 73 S e z n a m p ř í l o h ................................................................................................. - 74 Příloha č. 1 O b h a j o b a a b s o l v e n t s k é h o v ý k o n u ........................................ - 77 Obrazová příloha..................................................................................................... - 86 -

~ - 10 - ~

Úvod Zahraniční

herci

se

s různými

potýkají

překážkami,

jednou

z nich je aplikace cizí řeči v hereckém projevu. Pouhá znalost jazyka

je

nedostačující,

je-li

cílem

herce

uplatnit

se

profesionálně v daném státě. Důležité je myslet v daném jazyce, naučit gramatiku, osvojit si intonaci, přízvuk, atd. Existují různé

způsoby,

jak

učitelé, jazykové

se

v cizím

jazyce

zdokonalit;

soukromí

kurzy, manuály na DVD či v publikacích.

Ovšem nejpřirozenější způsob, jak si herec může osvojit umění mluvy v cizojazyčném prostředí, je nápodoba (systém výuky mistr - žák). Pro tento způsob vzdělávání je nezbytné vybrat si kvalitního interpreta s dlouholetou praxí. Mé

pokroky

v mluveném

rozhlasových

nahrávek

ovlivňoval

projevu

uznávaného

herce

Eduarda

poslech Cupáka.

Pokusil jsem se poslouchat rozhlasové nahrávky a následně ho napodobovat při běžné mluvě v uměleckém i osobním životě. Snažil jsem se napodobovat jeho intonace a vnímat melodii českého jazyka. Stručně

popíši

jeho

dětství, studium

na

JAMU,

a

praxi

po

odchodu ze školy. Tématem mé práce bude analýza mluveného i hereckého

projevu

v rozhlasových

nahrávkách

různém časovém období v průběhu čtyřiceti let jeho tvorby.

~ - 11 - ~

v

1 . H l a s , f y zi o l o g i e a a n a t o mi e h l a s u

1.1. Hlas Každý člověk je jedinečná osobnost s originálním hlasem, který má

vlastní barvu, intenzitu a výšku. Mezi všemi živočichy

stejného druhu funguje komunikace. Například u včel jsou to jakési vlastní tanečky, kterými si sdělují, jak daleko je od nich vzdálená

potrava.

U

lidí

je

jedním

z možných

prostředků

komunikace řeč. Na rozdíl od zvířat přispívá k rozvíjení vztahů a budování lidské kultury.

K vytvoření řeči je potřebný lidský hlas. Odpradávna člověk používal různé hlasové projevy. V pravěku, před lovem zvěře, existovaly rituály, ve kterých lidé vydávali různé zvuky. Věřili, že tak osloví bohy, jež lidem pomohou lovit úspěšně. Tyto projevy se využívaly častěji, až z toho postupem času vznikla první primitivní řeč. Používáním hlasového ústrojí při obřadech vznikaly první zpěvy. Nejdříve jednoduché, držené na jednom tónu,

později

i

složitější

s určitou

melodií.

Všechny

tyto

podněty vedly k rozšiřování schopností hlasového ústrojí, díky němuž se postupně začal používat celý rozsah hlasu.

V

úplně

nejjednodušší

formě

je

hlas

zvuk

vytvářený

nad

hlasivkami pomocí dechu vytlačeného z plic. Vytvoření hlasu funguje

na

podobné

bázi,

jako

jakýkoli

dechový

hudební

nástroj. Výšku hlasu ovlivňuje šířka prostoru mezi hlasivkami. Kupříkladu

v

trubce

prochází

vzduchový

proud

štěrbinou

a

vytváří tak tón, její velikost určuje výšku tónu. Tón vydávaný

~ - 12 - ~

takovýmto nástrojem má své specifické vlastnosti odvíjející se od materiálu, ze kterého je vyroben, od tvaru, který je mu dán atd.

1.1.1. Vytváření hlasu Hlas

se

tvoří

v hlasivkové

štěrbině.

Těsně

pod

hlasivkami

vzniká přetlak vzduchu, který je vytlačován z plic. Hlasivky se od

sebe

oddalují

(otevírají)

okamžitě

a

se

zase

zpátky

přibližují. Přispívá tomu také proudění vzduchu kolem nich. Tento proces hlasivek nazýváme kmitání. Rychlost je různá; u mužů, žen i dětí se intuitivně mění intonacemi, které používají ve větách a slovech. Můžeme ji také měnit cíleně – modulací hlasu. Velmi hluboké hlasy se pohybují kolem 50Hz (kmitočtů za vteřinu), u novorozeňat kolem 400 Hz. Existují také další orgány; dutiny či svaly, které přispívají k tomu, aby byl každý hlas jedinečný, měl vlastní barvu a hloubku. Proto mají lidé odlišné hlasy. Každému člověku se hlas

mění.

Dospíváním

se

hlas

prohlubuje,

více

zabarvuje,

s léty naopak slábne, ztrácí sílu atd. Další změnu vlastností hlasu

vyvolá

například

citové

rozpoložení.

Ze

zabarvení

můžeme poznat radost, strach, nervozitu, smutek apod. Proto je hlas

tak

dokonalým

hudebním

nástrojem,

na

který

nikdo

vzniká,

popíši

nedokáže hrát stejným způsobem. Pro

lepší

představu

v následující

o

kapitole

tom,

jak

a

podrobněji

související anatomii.

~ - 13 - ~

kde

hlas

fyziologii

hlasu

a

s ní

1.2. Fyziologie hlasu a Anatomie „Hlas vzniká přesně uspořádanou činností ústrojí dýchacího, hlasového a hláskovacího. Ačkoliv se hlasové ústrojí skládá ze tří částí, je ovládáno analyticko – synthetickou činností kůry mozkové k jednotnému výkonu.“1

1.2.1. Hlasové ústrojí se skládá ze tří částí: 1. ústrojí dýchací (hrudní koš, ve kterém jsou uloženy plíce, mezižeberní svaly, bránice, průdušky a průdušnice); 2. ústrojí fonační (hrtan a rezonátor); 3. ústrojí artikulační (hltan, ústní i nosní dutina).

Ke správnému fungování všech tří částí dopomáhá akustickofonační koordinace, to je uspořádanost mezi sluchem a tvorbou hlasu.

dětství

Ta

se

od

dokázáno,

že

propojení

postupně mezi

zdokonaluje

sluchem

a

a

vyvíjí.

Je

hlasu

se

tvořením

vypracovává cvikem k neuvěřitelné přesnosti. Funguje to jako podmíněný reflex. Stačí, abychom si představili určitou hlásku nebo

tón,

a

dokážeme

jej

napodobit

téměř

stoprocentně.

Častokrát si toho můžeme povšimnout u školených zpěváků, kteří umí napodobit tón, který slyšeli nebo jim byl předehrán, s odchylkou dvě až tři procenta kmitočtu zpívaného tónu. To znamená, že cvikem dokážeme přizpůsobit hlasové ústrojí tak, abychom tón, zvuk, hlásku nebo slovo, které jsme slyšeli, téměř stejně napodobili. Stává

se,

že

posluchač,

kterému

zpěvák

předzpívává

píseň,

začne dýchat stejně jako interpret, může také podvědomě dělat

1

prof. MUDr. SEEMAN, Miroslav, O lidském hlasu, ORBIS-PRAHA, str. 4, 1953

~ - 14 - ~

pohyby hrtanem i hlasivkami. Tento jev se jmenuje vnitřní zpívání. Ke stejnému úkazu dochází taktéž v mluvě, říkáme tomu vnitřní řeč.

1.2.2. Vnitřní řeč Vnitřní

řeč

můžeme

pozorovat

při

výuce

cizího

jazyka.

Vezměme si kupříkladu učitele angličtiny, který zkouší žáka ze slovíček. Pokud zkoušený žák slovíčko umí, spolužáci si ho podvědomě spolu s ním vnitřně říkají. Zapojuje jazyk, hrtan a samozřejmě dech. Z osobní zkušenosti vím, že se to může stát i při zkoušení v divadle. Sedím-li jako alternace v hledišti, automaticky si opakuji text s hercem, jenž hraje na scéně. V této části diplomové práce bych rád dále popsal anatomii hrtanu a dýchání. Pro mé účely je důležité zmínit dýchání plicní a brániční.

1.2.3. Dýchání 1.2.3.1. Průduška (Bronchus) Orgán ve tvaru trubice, vede vzduch z plic a do plic. Průdušky vznikly rozdvojením průdušnice, a rozvětvují se do průdušinek. Stěny

průdušek

jsou

tvořené

hladkou

svalovinou

a

žlázami

až

dvaceti

k tvorbě hlenu.

1.2.3.2. Průdušnice (trachea) Trubice

začínající

v

krku,

složená

z patnácti

chrupavkovitých kroužků. U dospělých jedinců má až patnáct centimetrů, široká bývá až dva a půl centimetrů. Je obzvláště

~ - 15 - ~

ohebná, aby se přizpůsobila různým polohám těla, přičemž se dokáže natáhnout až na sedmadvacet centimetrů. Zadní část je vyztužená svalovinou. Vnitřní strana průdušnice je vystlaná respiračním nečistoty

epitelem.

z plic

a

Obsahuje

buňky

tvořící

řasy, hlen,

které jenž

zachytávají

tyhle

nečistoty

odstraňuje. Vrchní část průdušnice se spojuje s hrtanem.

1.2.3.3. Plíce (Pulmones) „Píce jsou párové orgány, v nichž při dýchání probíhá výměna plynů mezi vzduchem a krví.“2

Obr. č. 1 Plíce

2

Prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80247-0143-X), str. 192, 2002

~ - 16 - ~

„Dýchání je činnost, jíž se provádí výměna plynů, a to jednak v plicích mezi vnějším vzduchem a krví (dýchání plicní), jednak mezi krví a tělesnými tkáněmi (dýchání tkáňové); tkáňové, jinak také vnitřní dýchání je jedním ze základních fysiologických pochodů, jež udržují život.“3 Dýchání je základním činitelem při tvorbě hlasu. Do plic proudí vzduch trubicí nazývanou průdušnice, ta se rozděluje na dvě průdušky (pravou V plicích

se

a

levou),

průdušky

ty ústí do

rozdělují

na

pravé

menší

a

levé plíce.

větve,

končící

v plicních váčcích. Tam dochází k výměně plynů. Plíce, které při výdechu vytlačují vzduch, naráží na napnuté hlasivky. Ty se rozkmitávají a těsně nad hlasovou štěrbinou proměňují vzduch na zvučící hmotu. Zvučící hmota pokračuje a nese se dál, rezonuje v dutinách a na hlásky či slova se mění pomocí pohybů mluvidel.

„Hlas

se

tvoří

přesně

vyváženou

činností

vdechového

a

výdechového svalstva. Tento výkon je řízen kůrou mozkovou. Při dýchacích pohybech rozlišujeme vdech a výdech.“

4

Dříve lidé soudili, že při výdechu se svaly nezapojují aktivně. Dnes ale víme, že nejde jen o pasivní stažení natáhnutých svalů, ale že žebra stahují svaly mezižeberní, a při mluvě, zpěvu a jiné tělesné námaze se zapojují i břišní svaly. Při vdechu se rozšiřuje hrudní dutina. Ta je rozdělená na dvě části: horní a spodní. Horní část se při nadechnutí rozšiřuje spíše předozadně, spodní část se rozpíná více, protože se žebra nejenom zvedají, ale i roztahují do stran. K nádechu dopomáhá 3

Univ. prof. PhDr. HÁLA, B. – Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, M., Hlas – řeč – sluch, NČGU A.S. v Praze, str. 23, 1947 4 prof. MUDr. SEEMAN, Miroslav, O lidském hlasu, ORBIS-PRAHA, str. 5, 1953

~ - 17 - ~

bránice. Dává dechu oporu a impuls, který rozkmitává hlasivky. Dech pomáhá při správném posazení hlasu a udržení napětí v něm.

1.2.3.4. Bránice ( D i a p h r a g m a ) Blána oddělující břišní dutinu od dutiny hrudní. Při nádechu dělá šedesát až osmdesát procent práce. Je tvořená z masité a šlašité části. Má kupolovitý tvar, po obvodu se upíná na hrudní koš právě masitou částí a svírá s hrudním košem ostrý úhel. Střed bránice tvoří část šlašitá. S výdechem se natahuje nahoru, zvětšuje

se

dutina

břišní,

s nádechem

naopak

klesá

dolů,

zvětšuje se dutina hrudní, orgány v břišní dutině se stlačují.

Obr. č. 2 Bránice

~ - 18 - ~

1.2.4. Hrtan (larynx) „Vlastní hlasové ústrojí je uloženo v hrtanu. Hrtan se nalézá na přední

straně

krku,

kde

jeho

chrupavčitou

kostru

snadno

nahmatáme. Skládá se z chrupavek, vazů, svalstva a sliznice, vystýlající jeho vnitřek.“5 Tři nepárové a dvě párové chrupavky tvoří chrupavčitou kostru hrtanu. Nepárové: chrupavka štítná, chrupavka prstencová a chrupavka příklopky hrtanové; Párové: chrupavky hlasivkové;

Obr. č. 3 Hrtan – pohled zpředu a zezadu

5

Univ. prof. PhDr. HÁLA, B. – Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, M., Hlas – řeč – sluch, NČGU A.S. v Praze, str. 36, 1947

~ - 19 - ~

1.2.4.1. Chrupavky hrtanu 1.2.4.1.1. Chrupavka štítná (cartilago thyreoidea) Složená

ze

vytvářejících

dvou

plochých

dohromady

destiček,

ostrý

úhel.

spojených mužů

U

uprostřed,

bývá

ostřejší,

proto je i pod vrstvou kůže víc viditelný. Říkáme tomu lidově „ohryzek“. Zadní okraje destiček vystupují do zvláštních rohů, nahoru i dolů. Horní rohy se spojují s jazylkou, spodní se spojují s prstencovou chrupavkou. Je to základní část hrtanu.

1.2.4.1.2. Chrupavka prstencová (cartilago cricoidea) Vypadá jako prsten s pečetí, jejíž pečeť je otočená naopak – dozadu.

Spodní

hrana

je

spojená

s vrchní

části

průdušnice.

S chrupavkou štítnou se spojuje kloubem, který také dopomáhá k předozadnímu pohybu.

1.2.4.1.3. Chrupavka příklopky hrtanové (cartilago epiglottica) Nepárová chrupavka, která má tvar lžíce na boty, nebo listu rostliny. Vytváří spojení s chrupavkou štítnou a je podkladem pro příklopku hrtanovou (epiglottis).

1.2.4.1.4. Chrupavka hlasivková (cartilago arytaenoidea) Jediná párová chrupavka v hrtanu. Připomíná trojboký hranol. Jedna strana je konkávní, druhá hladká a rovná. Třetí strana obsahuje

malý

hrbolek

před

špičkou

této

chrupavky,

dále

konvexní obloukovitou vyvýšenou čáru. Zpředu se na ně upínají hlasové vazy a ovládají jejich pohyb.

~ - 20 - ~

1.2.4.2. Svaly hrtanu Svaly hrtanu se nacházejí přímo na hrtanu, i vevnitř hrtanu. Vnějšími svaly je hrtan přichycen k jazylce a k hrudní kosti. Vnitřní

svaly

spojují

chrupavku

prstencovou

a

štítnou

s chrupavkami hlasovými a tím určují jejich postavení. Svaly také vyplňují prostor mezi chrupavkou štítnou a hlasovými vazy a

vytvářejí

hlasivky.

Příčně

pruhované

svaly

hrtanu

slouží

k pohybu hlasových vazů, určují velikost mezery mezi nimi, ovládají taktéž pohyby hrtanových chrupavek a při polykání uzavírají vstup do hrtanu.

1.2.4.2.1. Svaly hrtanu uložené vpředu „Musculus

cricothyroideus

je

rozepjatý

od

přední

strany

chrupavky prstencové vějířovitě vzhůru a laterálně k dolnímu okraji chrupavky štítné...“6 Slouží

k napínání

hlasových

vazů

a

pohybuje

štítnou

chrupavkou dopředu.

1.2.4.2.2. Svaly hrtanu uložené po stranách „Musculus cricoarytaenoideus lateralis jde od horního okraje laterální strany chrupavky prstencové na processum muscularis chrupavky hlasivkové...“7 Má

za

úkol

rotovat

hlasivkovou

chrupavkou

a

přibližovat

hlasové vazy. Musculus

thyroepiglotticus

navazuje

na

předchozí

sval,

pokračuje od chrupavky štítné k okraji hrtanové záklopky a dále 6

Prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80247-0143-X), str. 174, 2002 7 Prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80247-0143-X), str. 174,175, 2002

~ - 21 - ~

do podslizničního vaziva při vyústění do hrtanu. Vchod do hrtanu rozšiřuje tím, že tahá za okraj hrtanové příklopky.

1.2.4.2.3. Svaly hrtanu uložené vzadu Musculus cricoarytaenoideus posterior. Upevnění svalu začíná vzadu

na

hlasivkové.

chrupavce Dopomáhá

prstencové k rotování

končí

a

hlasivkové

na

chrupavce

chrupavky,

tím

napíná vazy a určuje velikost štěrbiny mezi nimi. „Musculus arytaenoideus spojuje na zadní straně hlasivkové chrupavky; má dvě části: musculus arytaenoideus –

hlubší,

probíhající

napříč

transversus

oběma

mezi

hlasivkovými

chrupavkami; musculus arytaenoideus obliquus – povrchovější složka – šikmo probíhající snopce obou stran se ve střední čáře kříží.“8 Nejsilnější přitahovač hlasových vazů. „Musculus

aryepiglotticus

probíhá

od

hrotu

hlasivkové

chrupavky na okraj epiglottis a je podkladem stejnojmenné řasy sliznice;

některé jeho

snopce

navazují

na

m.

arytaenoideus

obliquus.“9 Naklání hrtanovou příklopku dozadu, tím zmenšuje hrtan.

1.2.5. Hlasivky (chordae vocales) „Základem hlasového ústrojí jsou dva hlasové vazy pokryté sliznicí,

tzv. hlasivky (chordae

vocales).

Jsou

napjaty

mezi

chrupavkou štítnou (vpředu), kde se navzájem stále dotýkají, a c h r u p a v k a m i h l a s i v k o v ý m i . “ 10

8

Prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80247-0143-X), str. 175, 2002 9 Prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80247-0143-X), str. 175, 2002 10 http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s02.html#d0e3804, 2011

~ - 22 - ~

Hlasivky jsou složeny z části vazivové a z hlasivkových svalů, které se nacházejí podél části vazivové. Hlasivkové svaly spolu s chrupavkami tvořící hrtan napínají hlasivky, mezi kterými vzniká

hlasivková

štěrbina

(glottis).

Glottis

připomíná

trojúhelník s vrcholem u chrupavky štítné. Boční části jsou blanité, pokrytými

spodní

je

jemnou,

vytvořena snadno

hlasivkovými

zranitelnou

sliznicí.

chrupavkami Pokud

jsou

hlasivky zdravé, mají bílou barvu. Délka hlasivek je různorodá, od 15mm u ženského hlasu sopránu do 25mm u mužského hlasu basu.

Obr. č. 4 Hlasová štěrbina

~ - 23 - ~

1.2.5.1. Hlasové vazy „Vazy hlasové jsou dva a jsou uloženy ve vodorovné rovině směrem

odpředu

dozadu.

Je

vlastně

to

soubor

pružných

vazivových vláken. Vpředu jsou upevněny těsně vedle sebe na zadní

plochu

chrupavky štítné,

a to uvnitř

úhlu,

svíraného

o b ě m a d e s t i č k a m i t é t o c h r u p a v k y . “ 11 K hlasivkovým

výběžkům

chrupavek

hlasivkových

se

vzadu

připíná hlavní část vláken.

1.2.6. Rezonátory Zvuk, který se tvoří v hrtanu, ještě nezní jako lidský hlas, nemá jeho vlastnosti. K tomu aby měl hlas svoji osobitou krásnou barvu,

jsou

potřebné

rezonátory

uložené

v nadhrtanových

a

podhrtanových prostorách. Jmenovitě mluvíme o dutině ústní, dutině

nosní,

dutině

čelní,

dutině

lebeční,

dutině

týlní,

podočnicové dutiny, hrudní dutině, břišní dutině, stydké kosti, prsní kosti.

1.2.7. Rozdělní hlasů Rozlišujeme

dva

základní

druhy

lidského

hlasu

-

ženský

a

mužský. Ženské hlasy dělíme od nejvyšších poloh na soprán, mezosoprán

a alt. U mužů je nejvyšší hlas známý jako tenor,

hlubší baryton a nejhlubší bas. Někdy se setkáváme s analogií mezi velikostí a typem postavy a druhem hlasu. Muž s basovým hlasem bývá vysoký, štíhlé figury s úzkým krkem, tenor naopak nižšího vzrůstu s krátký krkem.

11

Univ. prof. PhDr. HÁLA, B. – Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, M., Hlas – řeč – sluch, NČGU A.S. v Praze, str. 38, 1947

~ - 24 - ~

Nepochybně i tady jsou známé výjimky, které toto pravidlo potvrzují.

1.2.8. Artikulace Součástí hereckého výrazu je mluvní projev bez větších vad řeči. Herec by měl klást důraz na správné tvoření vokálů a konsonantů. Vady řeči se většinou odstraňují již v předškolním věku, ovšem stává se, že na prvním stupni základních škol studují žáci s vadnou výslovností jedné a více hlásek. Mezi nejčastější

obtíže

patří

artikulační

neobratnost,

obtíže

při

mluvení, specifické asimilace aj. Tyto vady odstraňují vzdělaní logopedové,

které

jsem

v průběhu

studia

rovněž

navštívil.

Přesné vyvození výslovnosti může být zahraničním studentům, tak jako mně, užitečnou nápomocí při snaze správného tvoření českých samohlásek a souhlásek, jelikož se od slovenských hlásek liší,

například

tvrdší

výslovností,

oddělováním jednotlivých slov i hlásek aj.

Obr. č. 5 Dutina ústní

~ - 25 - ~

způsobem tvoření,

1.2.8.1. Tvoření vokálů – vyvození výslovnosti Mají

povahu

tónů,

artikulačního

podle

místa

je

dělíme

na

přední, střední, zadní a vysoké, středové a nízké. A – střední nízký vokál, jazyk přiložíme za spodní zuby; E – střední středový vokál, jazyk přilepíme na horní zuby; I / Y – přední vysoké vokály, jazyk přilepíme na horní zuby; O – středový vokál, tvoří se pomocí jazyka, jejž posouváme dozadu; U – zadní vysoký vokál, tvoří se pomocí jazyka, jejž posouváme dozadu;

1.2.8.2. Tvoření konsonantů Konsonanty se na rozdíl od vokálů odlišují relativní zavřeností, šumem a z akustického hlediska různorodou skupinou zvuků s nepravidelnými kmity (tzv. konsonantnost). Při artikulaci mluvidla vytváří překážku proudu vzduchu. D ě l í s e : 12 1 . P o d l e m í s t a a r t i k u l a c e 13 2 . p o d l e z p ů s o b u a r t i k u l a c e 14 3. p o d l e p r ů c h o d u d u t i n o u 15 4 . p o d l e ú č a s t i h l a s i v e k 16

12

doc. Mgr. HLAVÁČKOVÁ, Jana, Archiv Zubodásňové (dásňové: ž, š, č, zubné: d, t, n, z, s, c, l, r) retné: (obouretné: p, b, m, retozubné:f, v), předopatrové (j, ň, ť, ď), zadopatrové (x, ch, g, k); 14 Polozávěrové (č, c), závěrové (d, ď, t, ť, p, b, g, k), kmitavé (r, ř), úžinové (s, š, z, ž, j, h, x, v, f), bokové (l); 15 Nosové (n, ň, m), ústní (zbylé) 16 Znělé (v, l, m, n, ň, r, j, h, z, ž, g, b, d, ď), neznělé (c, č, s, š, k, ť, f, p, t, ch, x) 13

~ - 26 - ~

1.2.8.2.1. Vyvození výslovnosti problematických konsonantů C – široký úsměv, šeptem vyslovíme ttt, špička jazyka směřuje za dolní řezáky; S – prodloužením hlásky c pomocí sykavkového zvuku k ccss, postupně izolujeme jen s; Z – „ H l á s k u z t v o ř í m e z n e z n ě l é h o s p ř i d á n í m n a h l a s e . “ 17 Č – šeptem vyslovujeme ťť dokud se neozve č; Š – našpulíme ústa na hlásku čč a prodlužujeme ji na čč-šš; Ž – zuby lehce k sobě, jazykem se dotýkáme za horními zuby, našpulíme ústa a snažíme se bzučet (např. jako čmelák): žž; L – otevřeme ústa, o horní dáseň opřeme hrot jazyka a hbitějším pohybem olízneme horní zuby směrem dolů; K – sevřeme-li nosníh chřípí a zašeptáme g, vyvodíme k; G –

vyslovujeme

hlásku

ď

a

přitom tlačíme

špičku

jazyka

dozadu a dolů; H – dýcháme si např. na ruku, přidáváme na hlase a dotýkame se hrudi, která rezonuje; F – energicky foukáme a spodní ret tlačíme k horním zubům; V – horními zuby jemně skousneme dolní ret a postupným odtahováním vyvodíme slabiku va, vu…; CH – samohlásku cha, che aj. spojíme s hlasitým výdechem, „ C h j e m o ž n é v y v o d i t z p r o d l o u ž e n é s k u p i n y k c h c h c h c h = c h . “ 18 B – lehkým stisknutím nosního chřípí a vyslovením hlásky m vytvoříme b; D – důrazně vyslovíme n, stiskneme nosní otvory, vydaný zvuk by měl být podobný hlásce d;

17 18

TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, str. 19, 2002 TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, str. 112, 2002

~ - 27 - ~

Ť / Ď / Ň – předpokladem je správné tvoření hlásky t, d, n, hřbet jazyka se pokoušíme přitlačit k tvrdému patru, špičku jazyka opřeme o dolní zuby a vyslovujeme např. ty, dy, ny. BĚ / PĚ / VĚ / MĚ – pomocí hlásky i nebo j vyslovujeme např. běda [bjeda] , věta [vjeta] či pět [pjet] ; R – důležitá jsou přípravná cvičení na hbitost se správným umístěním

jazyka,

vyslovována

vyslovujeme

dostatečně

zesláblé

jemně,

d.

naznačeně,

„Je-li se

hláska

d

správným

postavením jazyka, docílíme postupně zvuk podobný r až r s a m o t n é . “ 19 Ř – našpulíme rty, lehce skousneme rty a nejdříve šeptem, později hlasitě, vyslovujeme hlásku r;

19

TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, str. 142, 2002

~ - 28 - ~

2. Eduard Cupák V této části diplomové práce se budu věnovat hlavně profesnímu životopisu Eduarda Cupáka. Ale vzhledem k tomu, že jsem měl možnost mluvit s lidmi, kteří mu byli nejbližší a kteří buď vůbec, nebo velice málo dosud komunikovali s médii, s jejich laskavým svolením sem zařadím i jejich vzpomínky. Doufám, že tak přispěji v některých bodech k objektivnějšímu pohledu na určité etapy života Eduarda Cupáka, které různí autoři knih a článků zatím, mnohdy bez znalostí reálií a spíš na základě domněnek, publikovali. Osobitý projev Eduarda Cupáka byl formován především během studií na brněnské Státní hudební a dramatické konzervatoři a na JAMU v Brně, proto se podrobněji zabývám právě tímto obdobím jeho života.

2.1. Životopis Eduarda Cupáka Eduard Cupák se narodil 10. března 1932 v Brně, jako druhé dítě manželů Antonie a Václava Cupákových. Rodina

tehdy

bydlela v Králově poli na Poděbradově ulici. Jeho o šest let starší

sestra

Florika

se

narodila

(tehdy

ještě

snoubencům)

Antonii Udržalové a Václavu Cupákovi v Rumunsku, kam odjel mladý pár za prací. Eduard byl, podle slov dnes pětaosmdesátileté sestry, citlivé, emotivní dítě, roli kluka zastávala v rodině spíše Florika, česky Květa.

„To

já

jsem

často

dostala

pohlavek

nebo

alespoň

vynadáno, hlavně od tatínka, na Eduarda, kterému se v rodině říkalo něžně Bibáček, nikdy nikdo ruku nevztáhl.“

~ - 29 - ~

Maminka vedla děti k pozitivnímu vztahu ke kultuře, chodívali do dnešního Mahenova divadla na bidýlko, nejdříve na pohádky, později na všechen repertoár, včetně baletu a opery. Eduard si jako dítě na divadlo často hrával, ale jak připomíná paní Květa Altsternová, asi tolik, jako všechny děti v jeho věku. „Sice si postavil své loutkové divadélko, ale nebyla to žádná vášeň, jen hra.“ Patrně velký vliv na utváření Cupákova vztahu k českému j a z y k u a k d i v a d l u m ě l v e š k o l n í c h l e t e c h i p a n u č i t e l M ü l e r 20, který zřejmě rozpoznal jistý talent (nebo spíše v té době sklon k interpretaci)

a

podporoval

Eduarda

v četbě

básní.

A

sám

ochotník, přivedl ho mezi amatérské divadelníky. První scéna, na

pozdější

kterou

velký

herec

vstoupil,

tak

bylo

pódium

v hospodě U Šroufků v Řečkovicích na návsi. Přesný titul už si, bohužel, nikdo nepamatuje, ale údajně šlo o nějakou klasickou hru. V té

době

Cupákovi

Banskobystrické tragédie.

14.

bydleli

ulici.

září

V roce

zatklo

v Řečkovicích

už

1942

gestapo

postihla

Eduardova

na

dnešní

rodinu otce

velká

Václava,

babičku Pohlovou (matku Václava Cupáka, která se podruhé provdala), sestru Květu a jejího manžela Leo Altsterna, kteří měli měsíc po svatbě. Část rodiny byla po výsleších po několika dnech

propuštěna,

ale

Václava

Cupáka

a

Marii

Pohlovou

odvezlo gestapo do Vídně, kde byli 13. dubna - ona v 18:03 pod pořadovým číslem 182, on v 18:13 pod pořadovým číslem 187 popraveni. lístků,

(Důvodem

babička

bylo

Pohlová

údajné

vlastnila

falšování

potravinových

v Řečkovicích

obchod

a

Václav jí pomáhal.) Tato událost rodinu samozřejmě na celý

20

nepodařilo se dohledat, jak se jeho příjmení píše, zda česky či německy

~ - 30 - ~

život krutě poznamenala. „Myslím, že strýc, kterému tehdy bylo 11 let, se po této tragédii velice uzavřel a začal si vytvářet svůj vlastní svět, ve kterém mohl prožívat jiné osudy a ze kterého byl pohled na svět venku přece jen o něco laskavější,“ říká dnes Eduardův synovec Igor Altstern. Čtyři roky nato si Eduard Cupák podal přihlášku na konzervatoř.

2.1.1. Eduard Cupák na Státní hudební a dramatické konzervatoři 2.1.1.1. První ročník V průběhu

tohoto

roku

se

začala

měnit

politická

situace

a

komunistická strana získávala nadvládu a toužila po absolutní moci. V divadlech se hrálo pouze to, co povoloval tehdejší režim. Z těchto důvodů na konci školního roku absolventský čtvrtý ročník nehrál světovou nebo českou komedii, jak tomu bylo

za

první

republiky,

ale

komedii

sovětského

autora

Valentina Katajeva Cesta květů pod vedením režiséra Karla Nováka. V ní si Cupák zahrál malou roli poslíčka, i když jak říká

Čechov

„není

malých

rolí“,

a

mohl

tak

otestovat

své

herecké zručnosti a dovednosti již na začátku studia. I když se nejednalo o hlavní roli, své úlohy se zhostil dobře. Soudím tak dle knihy Jindřicha Černého – Eduard Cupák, ve které zmiňuje výňatky

z kritik,

„…byl

nejlepší

z těch,

kdo

dokreslovali

e p i z o d a m i h l a v n í p o s t a v y h r y “ 21.

21

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, vydání první, str. 12, 1998. Nebylo možné ověřit přesnou citaci v daném periodiku, z důvodu neuvedení zdroje autorem této knihy.

~ - 31 - ~

2.1.1.2. Druhý ročník Nová zkušenost čekala na Eduarda na začátku další sezóny Národního divadla v Brně, které uvádělo stejnou hru. Po boku svých profesně starších a zkušenějších kolegů mohl Eduard předvést své herecké vlohy opět v roli poslíčka, ovšem nyní před mnohem větším publikem.

V tomto školním roce zkoušeli studenti činoherního herectví části z jednotlivých divadelních her. Divadelní herečka Vlasta Chramostová režírovala fragment ze hry Smrt matky Jugovičů od Iva Vojnoviča. V této chorvatské hře hrál Cupák syna Matky Jugovičů Damjana Jugoviča, který se vrací z Kosovského pole, aby matce oznámil, že je jediný z jejích synů, který přežil. Úryvek inscenován druhým ročníkem obsahoval právě rozhovor Jugoviča

Damjana příchodem

matky.

s

jeho

ženou

Součástí dialogu

Andělijou byly

před

krásné

těsným chvilky

šťastného setkání i tragická zvěst o smrti. Také nastudovali krátké části z Dykova Krysaře, kde hrál rybáře Seppa Jörgena a Krvavou svatbu od Lorky, ve které ale Eduard Cupák nehrál. Tři vybraní studenti, jmenovitě Eduard Cupák, Blanka Bohdanová a Jana Malíková se mihli v absolventském představení čtvrtého ročníku,

taktéž

z tvorby

sovětského

autora

Anfinogenova

–

Mášenka. Daleká cesta, odehraná 28. června 1949, byla vlastní inscenace druhého

ročníku.

Hra

pojednává

o

tom,

jak

dvě

brigády

–

chlapecká a dívčí soutěží při stavbě moskevského metra. Dva chlapce z brigády vyloučí pro nekázeň a následně je přidělí do brigády dívčí. Tam se z nich stanou pracovití mládenci, do

~ - 32 - ~

kterých

dvě

se

příslušnice

brigády

zamilují.

Jde

o

budovatelskou inscenaci, kde všechno dobře dopadne. Avšak kritiky

příznivé

nebyly,

protože

režisér

Milan

Pásek

nebyl

ideologicky zmanipulován a snažil se ze hry udělat kvalitní divadlo. Vytkli mu, že se během celé hry neobjevil na scéně mladý sovětský člověk a že místo aranžování se mohl více věnovat výkonům herců. „Tahle výtka se samozřejmě týkala i mladého Cupáka, který se ,rozehrál celkem šťastně, ale nakonec se s chutí zapojil do uslzené atmosféry loučení a změnil se obratem v komicky nešťastného měšťáckého chlapečka, který h r á l p o d l e o s v ě d č e n ý c h r e c e p t ů n a p u b l i k u m ‘ . “ 22

Během

letních

prázdnin

dostal

Eduard

Cupák

a

další

jeho

kolegové ze školy nabídku zahrát si ve filmu. Šlo o svazácký film Velká příležitost režiséra K. M. Walló. Cupák společně s Vladimírem Menšíkem hrál

nadšeného

brigádníka.

Byla

to

jeho první zkušenost s filmovou kamerou.

2.1.2. Eduard Cupák a Janáčkova akademie múzických umění v Brně JAMU v Brně byla založena 1. 10. 1947, kdy zahájila činnost hudební fakulta. O rok později se na JAMU otevřela divadelní fakulta, kde bylo možné studovat herectví, režii, dramaturgii a divadelní vědu. JAMU v Brně nabídlo studentům Státní hudební a dramatické konzervatoře jedinečnou příležitost studovat na její

půdě.

Vyšlo

konzervatoře,

bez

nařízení, maturity

že

je

nebo

22

to jiné

bez

ukončení

závěrečné

zkoušky.

možné

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, vydání první, str. 16, 1998. Citace v citaci je z zn.air. blíže neurčeného ústřižku hercovy pozůstalosti.

~ - 33 - ~

Pravděpodobně proto, aby JAMU v co nejkratším čase získala co nejvíc studentů a mohla řádně fungovat jako vysoká škola. Bylo nutné

podat

přihlášku

s prospěchem

na

Státní

hudební

a

dramatické konzervatoři, k ní přiložit jistý „motivační dopis“ a projít teoretickou zkouškou z dějin divadla, občanské výchovy a Č e s k é h o d i v a d l a . 23 Tohoto

privilegia

také

využil

i

Eduard

Cupák.

Přihlášku

odevzdal a v jedné části motivačního dopisu (Příloha Obr. č. 13) uvedl: „Vím, že jsem ještě příliš mladý na vysokoškolské studium, ale chci a budu se snažit, pokud budu stačit, aspoň částečně vše dohnat a doplnit.“ Janáčkova akademie múzických umění v Brně jeho žádosti vyhověla a sedmnáctiletý Eduard Cupák mohl pokračovat ve studiu, nastoupit do třetího ročníku, ovšem nyní již na vysoké škole.

2.1.2.1. Třetí ročník JAMU v Brně Rok pro něj začal velice úspěšně. Státní divadlo v Brně uvedlo Beaumarchaisovu

komedii

Figarova

svatba,

ve

které

měl

možnost zahrát si postavu pážete Cherubína. Na školním jevišti nazkoušel ročník hned několik inscenací, ovšem témata byla většinou předepsaná. Mezi tyto hry se ale dostalo pár výjimek jako Čert na zemi od Tyla či Romeo a Julie od Shakespeara. Byl považován za favorita ročníku a ke každé roli přistupoval s velkou

pílí,

což

se

později

potvrdilo

v kritikách.

Byl

pochválen panem Paloušem ve Stehlíkově hře Mordová rokle. Pozitivní reakce vyšla v deníku Svobodné slovo na inscenaci 23

Tato informace pochází z rozhovoru s Arnoštkou Mohelskou, spolužačkou Eduarda Cupáka. Uvádím ji zde, jelikož souvisí s řešeným tématem této části diplomové práce.

~ - 34 - ~

Mladá

garda

Alexandra

vyšším ročníkem: Oleg

Koševoj

„Jmenovat je

postava

Fadějěva,

kterou

musíme

Eduarda

plná

nastudoval Cupáka,

dramatického

s

jehož

vzruchu

a

p ř e s v ě d č i v o s t i . . . “ 24

V roce 1950 dostal nabídku na další filmovou roli. Režisér Karel Steklý natáčel barevný velkofilm podle Jiráskova románu Temno. Eduard Cupák hrál postavu Tomáše Machovce, který byl v románu jednou z hlavních postav. Ve filmové adaptaci neměla tahle role mnoho prostoru, ale Eduard se i navzdory tomu dokázal prosadit a vrýt se divákům do paměti.

2.1.2.2. Čtvrtý ročník JAMU v Brně V absolventském představení Evžen Oněgin, ve kterém Eduard Cupák ztvárnil roli Lenského, podle tehdejších kritik exceloval: „Život mu hraje v každé žilce, do každého slova promítá celé své horké srdce a je v něm také nejvíc životní pravdy a citové o p r a v d o v o s t i . “ 25 Další inscenací byla bulharská hra Orlina Vasileva Poplach, režie

se

výročí

ujal KSČ.

fašistickým spisovatel chválil

Milan

Pásek,

Příběh

výkony

byla

pojednával

okupantům. Orlin

jenž

Při

té

o

uvedena

Vasilev

premiéru

studentů

JAMU

Bulharů

zápasu

příležitosti

navštívil

zmíněného v Brně.

ke třicátému proti mladý

představení

Kritiky

a

obzvlášť

oceňovaly Cupáka jako herecky vyspělého, dobrého partnera, bojovníka,

jehož

energie

„vyrůstá

24

z vnitřního

přesvědčení“.

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, 1998, str. 23, uvedený zdroj, b. a, Svobodné slovo, 1949 25 ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, str. 22, 1998,

~ - 35 - ~

Taková byla role Savy v podání Eduarda Cupáka v posledním ročníku na JAMU v Brně.

2.1.2.3. Spor o ukončení studia na JAMU v Brně Eduard Cupák měl

absolvovat JAMU v Brně v

Nečekaně

stala

se

zablokovala.

však

Historky

událost,

která

důvodech,

o

tento

proč

roce 1951. logický

byla

krok

Eduardovi

Cupákovi a jeho spolužákovi udělena děkanská důtka, která pak vedla

z vyloučení

ze

školy,

a

dokonce

byl

Cupákovi

např.

zakázán vstup do Státního divadla, se liší, a předmětem této práce

není

pramenech

shromažďovat

je je

uveden

jako

ani

V některých

rozkrývat.

Janáčkovy

absolvent

akademie

múzických umění v Brně, v jiných ne. Abych zjistil pravdivost toho tvrzení, navštívil jsem studijní oddělení Divadelní fakulty a požádal o nahlédnutí do složky v archivu

JAMU.

Opravdu

podepsaný

Eduardem

jsem

Cupákem,

našel

přikládám

absolventský ho

k příloze

slib své

diplomové práce (příloha Obr. č. 14). Vystavený byl o dva roky později, než Eduard končil, nicméně všichni absolventi téhož ročníku ho dostali až na slavnostním shromáždění 27. června 1953

v Brně,

kam

se

Eduard

Cupák

nedostavil.

Společně

s absolventským vysvědčením mu byl absolventský slib odeslán poštou 9. prosince 1953 a on ho 1. listopadu 1953 podepsal. Po

konzultaci

s prof.

Václavem

Cejpkem,

PhDr.

jsme

došli

k závěru, že tak bylo učiněno proto, že JAMU pravděpodobně v roce 1951 ještě neměla úplnou akreditaci a status vysoké školy uznané i státem. Proto všichni absolventi JAMU do roku 1953 dostali svoje absolventské sliby až v tom onom roce.

~ - 36 - ~

Pátral

jsem

i

po

diplomové

práci

Eduarda

Cupáka,

avšak

v knihovně JAMU jsou uloženy práce až z konce padesátých let. Z rozhovoru

se

spolužačkou

Eduarda

Cupáka

Arnoštkou

Mohelskou jsem zjistil, že v té době se ještě diplomové práce vůbec nepsaly. K ukončení studia stačilo odehrát absolventská představení a složit teoretické zkoušky. Oficiální listiny tedy hovoří

jasně

–

Eduard

Cupák

je

podle

nich

absolventem

Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, s rokem ukončení studia 1951, pouze diplom je datován, stejně jako u všech jeho spolužáků, rokem 1953.

Podle slov rodiny, včetně celoživotního přítele Václava Květa, o tom, že má diplom či absolutorium na JAMU nikdy nemluvil, jakoby tomu nepřikládal žádný zásadní význam. Navíc by se na tuto,

v daném

okamžiku

jistě

nepříjemnou

událost,

dalo

aplikovat jedno rčení „Všechno zlé, je k něčemu dobré“. Nebýt jí, nedostal by se patrně Eduard tak rychle do Prahy a jeho kariéra by nestoupala tak strmě nahoru.

2.1.3. Umělecká praxe Události kolem vyloučení z JAMU měly rychlý spád a Eduard Cupák byl nucen situaci okamžitě řešit. Bylo jasné, že v Brně žádnou práci nenajde, protože restrikce se týkala i působení ve Státním divadle. Obrátil se tedy do Prahy, kde právě probíhal konkurz

na

kompars

do

filmu

Mladá

léta

režiséra

Václava

Kršky. Nakonec však absolvoval konkurz na hlavní roli, na roli Aloise Jiráska.

~ - 37 - ~

V knize Eduard Cupák Jindřich Černý uvádí, že pro konkurz byla

vybrána

scéna,

ve

představitel

které

hlavního

hrdiny

přednáší žákům příběh o tragédii kutnohorských havířů. Cílem bylo zaujmout studenty natolik, aby zapomněli na vyrušování během vyučování. Eduard měl na nastudování role pouhou noc. Text byl náročný a dlouhý. Následující den zahrál text bez jediné chyby a upoutal nejen herce, kteří naslouchali každému slovu, ale celý filmový štáb zapomněl, že se jedná o kamerové zkoušky.

Jeho

výkon

byl

bezkonkurenční.

I

když

fakultní

komise JAMU protestovala a snažila se, aby Cupák film Mladá léta, který byl již roztočený, nedokončil, Eduardovi už nic v nástupu kariéry nezabránilo. Václav Krška se nedal. Ani roční pobyt na vojně nezastavil další nabídky na filmové role. Eduard vojnu absolvoval v AUSu v Praze. Realizaci dalšího filmu Václava Kršky Měsíc nad řekou brzdil Fráňa Šrámek, který nechtěl dát souhlas k natáčení. Po jeho smrti ale získal režisér svolení od Šrámkovy vdovy a ještě tentýž měsíc napsal filmový scénář. Eduard Cupák hrál roli Vilíka.

Po

boku

Dany

Medřické,

Zdeňka

Štěpána

či

Jiřího

Plachého a stala se z něj nová mladá filmová hvězda. Eduard Cupák byl divadelní i filmový herec, dabér a rozhlasový umělec poválečné generace. Navzdory své sexuální orientaci byl miláčkem několika generací žen. V

Československém

(Analýza

rozhlase

rozhlasových

her

ztvárnil

bude

hlavní

přes

stovku

částí

mé

postav.

diplomové

práce.) Namlouval komentáře, pohádky, knihy. Ztvárnil desítky filmových,

divadelních

a

dabingových

profesionálem.

~ - 38 - ~

rolí

a

byl

žádaným

V období

normalizace

měl

odvahu

odmítat

agitační

role

a

n e p o d e p s a t A n t i c h a r t u 2627, c o ž l o g i c k y o m e z i l o j e h o ú č i n k o v á n í v televizi, rozhlase a ve filmu. Koncem devadesátých let se Cupákův zdravotní stav postupně zhoršoval. Rychle pokračující nemoc mu už nedovolovala hrát. Zemřel ve věku 64 let v Praze 26. června 1996.

2.2. Ocenění 2.2.1. Rozhlasová hra – Tvůrčí prémie Výbor sekce pro tvůrčí činnost v oblasti divadla a rozhlasu českého literárního fondu udělil v září 1989 v Plzni Eduardovi Cupákovi Tvůrčí prémii za roli Michelangela Buonarottiho ve hře Jana Bergera Sonet tesaný do kamene.

2.2.2. Dabing – Celoživotní mistrovství, Tvůrčí prémie V listopadu 1989 v Praze udělil Výbor sekce pro tvůrčí činnost v oblasti

divadla

a

rozhlasu

českého

literárního

fondu

Eduardovi Cupákovi Tvůrčí prémii za dlouholetou uměleckou práci u příležitosti 40. výročí filmového dabingu.

V roce 1995 obdržel cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.

26

„Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru byla podpisová kampaň významných osobností kultury odsuzující prohlášení Charty 77, konaná počátkem roku 1977 z iniciativy tehdejšího komunistického režimu v Československu a nyní běžně označovaná jako Anticharta.“ 27 http://cs.wikipedia.org/wiki/Anticharta [2011 - 5 - 23]

~ - 39 - ~

2.3. Role Eduarda Cupáka Během svého uměleckého života ztvárnil Eduard Cupák stovky rolí v rozhlase, filmu, dabingu a v divadle. Přesto, že soupis většiny např. rozhlasových mám k dispozici, neuvádím je pro obsáhlost přílohy.

2.4. Rozhovory Při svém výzkumu jsem se rozhodl setkat s lidmi, se kterými Eduard Cupák pracoval, nebo byl v nějakém bližším vztahu. Takto jsem ho mohl lépe poznat.

2.4.1. Vladimír Tomeš Narodil se 27. 2. 1930 v Dolní Poustevně. V letech 1941 – 1949 studoval v Praze reálné gymnázium a poté nastoupil na pražskou DAMU,

obor

herectví.

Musel

narukovat,

jako

voják

dělal

amatérské divadlo. Vojáci potřebovali do souboru ženy, tak velitelství povolilo zkoušení mimo kasárna. Začínáme žít od Antona Semjonoviče Makarenka, byla první inscenace, kterou s vojáky

nazkoušel.

Později

byla

inscenována

Burianova

dramatizace Výlety pana Broučka. Po skončení povinné vojenské služby nastoupil do Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde setrval od roku 1952 – 1958. V Krajském divadle v Hradci Králové byl jenom jednu sezonu od 1958 – 1959, v Městském divadle v Příbrami sezóny dvě, od 1959 – 1961. 1. srpna 1961 nastoupil do rozhlasu, do krajského studia v Plzni, na místo režiséra slovesných pořadů, kde působil patnáct let. V listopadu 1975

přešel

do

Prahy,

do

Hlavní

~ - 40 - ~

redakce

literárně

–

dramatického vysílání. Jako externista českého rozhlasu zde působí dodnes.

2.4.1.1. Rozhovor s Vladimírem Tomešem Rozhodl jsem se udělat rozhovor s rozhlasovým

režisérem

překladatelem, úpravcem a

Vladimírem

s Eduardem Cupákem natočil

několik

Tomešem, rozhlasových

protože her.

Náš

rozhovor byl dlouhý a ne vše, co je jeho obsahem, je předmětem mé diplomové práce. Vybral jsem ty části, jež jsou pro moji práci zajímavé. Vztah

s Eduardem

Cupákem

měl

režisér

Tomeš

čistě

profesionální. I když byli vrstevníci, nikdy si netykali. Po tom, co přešel do Prahy, dostal v rozhlase seznam herců, se kterými mohl pracovat. Z jasných důvodů na seznamu chyběla mnohá známá jména, včetně Eduarda Cupáka. „Postupem času jsem ho ale už mohl obsadit, a tak jsme spolu začali spolupracovat“ říká Vladimír Tomeš. S Cupákem mimo jiné natáčeli v roce 1981 německou hru Zatopení od Gerta Hofmana. „Většinou jsem si ho zval na tzv. ,bonbónky‘: kvalitní básně a pěkné texty. Pracovalo se mi s ním ušlechtile. Byli jsme už na sebe zvyklí. Nemusel jsem mu říkat mnoho, nebylo třeba, nechával jsem mu volnost. Hlavní role ve hře Zatopení byl Cupákův velkolepý výkon“, vzpomíná režisér Tomeš. O Cupákovi hovořil také jako o dokonalém profesionálovi, který vědomě ovládal svůj hlas. Jednou ze zajímavých částí našeho rozhovoru bylo vysvětlení tehdejší

techniky,

kterou

se

rozhlasové

~ - 41 - ~

hry

natáčely.

„Nahrávalo se na magnetofonové pásy, ne do počítače, ty tehdy nebyly

k dispozici.

V týmu

zvukař,

byl

který

obsluhoval

zvukařský pult, a technička, která doslova vystřihovala přeřeky, šumly a mlasky z natočených pásků. Vystřižený materiál se nelikvidoval,

znovu

se

lepil

přetáčel,

a

říkalo

se

tomu

,střihačka‘“, vysvětluje Tomeš.

2.4.2. Petr Adler Narozen 25. 3. 1930 v Brně. Po střední škole studoval na dnešní Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Divadelní a hudební vědu, v letech 1949 – 1953. V roce 1954 ho Státní divadlo v Brně přijalo jako lektora zpěvohry. Po roce se stal režisérem v českém rozhlasu, kde setrval čtyřicet jedna let. Poté

odešel

zaměstnanec obohatil

do

důchodu,

Českého

zlatý

ale

rozhlasu

fond

stále v Praze.

rozhlasového

působí

jako

V šedesátých archivu

externí letech několik

o

rozhlasových her. Nyní se věnuje převážně literárním pořadům, také začal působit v rozhlase jako herec. Často pracoval s pány Högrem,

Štěpánkem,

Munzarem,

Dadákem,

Krátkým,

Jurdou,

Cupákem a paní Fialovou. Jeho nejoblíbenější herec však byl Zlatomír Vacek.

2.4.2.1. Rozhovor s Petrem Adlerem Rozhlasový režisér Petr Adler mi poskytl rozhovor v dubnu tohoto roku. S Eduardem Cupákem spolupracoval několik let. Nahrávali četby, poezii a literární pořady. Podle jeho slov byl velice

zodpovědný.

„Vzpomínám

si

na

Cupákovu

oblíbenou

větu, kterou obvykle pronášel na začátku natáčení: ,To je tak

~ - 42 - ~

těžké, to je tak strašně těžké.‘ Pamatuji si ho jako velmi expresivního

herce.

Ale

výsledky

jeho

práce

byly

vždy

velectěné“, doplňuje režisér Adler. Zaujalo mě, že pan Adler psal hercům, které si obsadil dopisy. Ty obsahovaly informace o hře i o roli, tudíž předpokládal, že herci přijdou na natáčecí frekvenci připravení. „Pan Cupák měl mimo jiné jednu milou vlastnost, byl totiž velice vtipný. Dokázal uvést situaci anekdotou, i když šlo o tragedii. Uměl si také udělat legraci sám ze sebe, byl to životní optimista. Nahrávání bral vždy vážně. Snažil se mi vyjít vstříc a byl ochotný o roli diskutovat.“ Jejich poslední spolupráce se podle pana režiséra se uskutečnila kolem roku 1990. „O Cupákovi budeme všichni určitě mluvit hezky, protože s ním byla dobrá práce“, zakončil rozhovor pan Adler.

2.4.3. Václav Květ Narodil se 23. listopadu 1936. Pracoval jako technik v ČKD. Václav Květ byl celoživotním partnerem Eduarda Cupáka, žili spolu třicet sedm let.

2.4.3.1. Rozhovor s Václavem Květem Každé setkání mi přineslo nové a vzácné informace o Eduardovi Cupákovi. Nejzajímavější rozhovor mi poskytl jeho celoživotní partner Václav Květ. Paradoxně většinu z rozhovoru nemůžu uvést,

jelikož

informace,

které

jsem

se

dozvěděl,

nejsou

předmětem mé diplomové práce. Pan Květ mluví o tom, jaký byl

~ - 43 - ~

Eduard Cupák člověk v soukromí. Navštívil jsem ho v Praze na konci května v přímo v jeho bytě, kde spolu bydleli. Byt,

do

kterého

se

spolu

nastěhovali,

museli

kompletně

rekonstruovat. Soužití v novém bytě začalo v roku 1970. Museli bourat staré zdi, stavět nové, malovat. Vše upravili tak aby se to líbilo Eduardovi Cupákovi. Byl přísný ale pracovitý. Pan Květ říká, že vždycky každý byt předělal.

K lepšímu. „Hele, on

nebyl ani hvězda, ani primadona. Byl to absolutně normální kluk.“

Eduard

Cupák

byl

ve

upravený, nosil sladěné

všem

perfekcionista,

vždy

dokonale

i ponožky s kravatou. Každý předmět

v bytě měl své místo. Když se mu něco nelíbilo nebo s něčím nesouhlasil, dokázal se pořádně vztekat. „Přísný, ale hlavně na sebe.“

Na

rolích

tvrdě

pracoval,

texty

ovládal

dokonale.

Z povídání pana Květa jsem se dozvěděl, že se texty rolí učil dlouho do noci a nechodíval spát, dokud všechno stoprocentně neuměl. Neméně pečlivě se připravoval na rozhlasové hry. Když měl

v textu

francouzskou

napsáno

například

ambasádu

a

francouzské

chtěl

po

nich

slovo,

přesnou

volal

na

výslovnost

slova. Prý to někdy mohl říkat i z paměti. Takový pedant byl Eduard Cupák. „Někdy se s ním nedalo vyjít, nemyslete si, že to byla procházka růžovou zahradou.“

~ - 44 - ~

2.4.4. Arnoštka Mohelská Narodila

se

v roce

1930

v Brně.

spolužačkou

Byla

Eduarda

Cupáka. Studium na JAMU v Brně ukončila v roce 1951, poté působila

ve Slováckém

divadle

v Uherském

Hradišti,

v

Horáckém divadle v Jihlavě a ve Státním divadle v Brně.

2.4.4.1. Rozhovor s Arnoštkou Mohelskou Z rozhovoru s Arnoštkou Mohelskou jsem se dozvěděl, že na brněnské Státní hudební a dramatické konzervatoři a posléze i na JAMU v Brně chyběli pedagogové, kteří by je učili vědomě pracovat s hlasem. Z toho usuzuji, že Eduard Cupák dostal do vínku mimo jiné talent přirozeně pracovat s hlasem. „Na

Eduarda

si

vzpomínám

jako

na

nejmladšího

spolužáka

s přezdívkou ,Cumel‘, říká paní Mohelská. Paní Mohelská považovala své spolužáky za poválečné děti – poctivě se učili, všichni se snažili plnit si své školní povinnosti na sto procent. Nikdy si nedovolovali vymýšlet žádné vtipné kousky ani ve škole ani v divadle. I přesto vnímala Eduarda Cupáka

jako

komika.

Arnoštka

Mohelská

mi

kromě

jiných

informací objasnila i to, kde hráli studenti střední a vysoké školy. „Dva roky jsme hráli na Výstavišti, pak jsme nastoupili do Dobsu, dnešního Divadla Bolka Polívky.“ Také jsem se dozvěděl, že pro ukončení ročníku bylo zapotřebí odehrát

absolventská

představení,

složit

teoretické

zkoušky

z předmětu Marxistická ekonomie, nikoliv však psát diplomovou práci. Proto jsem v archivu JAMU v Brně pod jménem Eduard

~ - 45 - ~

Cupák žádnou nenašel. Nařízení o napsání diplomové práce jako podmínce k ukončení studia přišlo o pár let později. „Eda

neměl

ve

škole

nikdy

s

nikým

žádné

problémy,

byl

pracovitý a vždy se na něj dalo spolehnout.“ Podle Arnoštky Mohelské měl Eduard Cupák i vzor. Byl jím Karel Höger.

~ - 46 - ~

3 . A n a l ý za r o zh l a s o v ý c h h e r 3.1. Úvod analýzy rozhlasových her Klíčovým materiálem pro studium zkoumaného tématu práce s a

umění

interpretace

rozhlasová

tvorba

Eduarda

hlasem

(1954

–

1994)

inscenací, analýze

natočil

z nichž

čtyři

vybrané

Cupáka.

Eduard

jako

v českém

textu

V průběhu

Cupák

desítky

reprezentativní tituly.

jazyce

je

čtyřiceti

let

rozhlasových

vzorek

Nejprve

to

podrobíme

bude

nejstarší

dochovaný záznam hlasu Eduarda Cupáka v rozhlasové verzi Měsíce

dramatizace „převleková“ životopisná

detektivní hra

o

řekou

nad

z roku

komedie

posledních

1954.

Náhrdelník

chvílích

Dále

z roku

života

pak 1977,

Michelangela

Buonarrotiho Sonet tesaný do kamene oceněný výborem sekce pro

tvůrčí

činnost

v oblasti

divadla

a

českého

rozhlasu

literárního fondu v září v roce 1989 v Plzni za ztvárnění role slavného

sochaře.

Výběr

nahrávka

Eduarda

Cupáka

vypravěče

v seriálu

uzavírá z roku

Podivný

vůbec 1994,

případ

poslední v níž

doktora

rozhlasová

ztvárnil

Jekylla

a

roli pana

Hyda. Analýza bude zaměřena na následující tematické okruhy: 1. Herecký projev a vyznění charakteru role – jaký charakter mi daná postava evokuje a jak na mě emočně působí; 2. Představa fyzického vzhledu – jak a do jaké míry herecký výkon

působí

na

mou

představivost:

vzhled

postavy,

gesta, pohyby aj.; 3. Práce s hlasem: mluvní poloha, práce se slovem, dikce, intonace, modulace, pauzy, tempo;

~ - 47 - ~

3.1.1. Specifika rozhlasové dramatické tvorby Herecká práce v rozhlase má jistá specifika, která ji odlišují od jiné herecké tvorby (např. ve filmu nebo na divadle), a tak dříve

přistoupím

než

nejprve

se

pokusím

k vlastní definovat,

analýze co

ji

zmíněných

odlišuje

a

titulů,

v čem

je

jedinečná.

3.1.2. Představivost a fantazie Divadelní inscenace či film nám poskytují výsledný tvar ve vizuální podobě. Divák má možnost vidět pohybující se herce, barvu

kulis,

nebo

rozhlasového poslechu

herectví

hry

máme

celkovou herce ideální

podobu ani

scény.

prostředí

možnost

Kdežto

nevidíme.

používat

fantazii

u Při i

představivost, které v nás vyvolávají určité emoce. Stáváme se spolutvůrci hry. Prostřednictvím fantazie či představivosti si můžeme sami vytvářet tvar a barvu kulis, prostředí, celkový vzhled kostýmů, aranžmá, pohyby těla, gesta, mimiku obličeje herců atd., nebo se do nich dokonce převtělit. Je to tvůrčí proces. Naše myšlenková imaginace je omezená pouze textem vypravěče, ale i přesto se nám prostřednictvím rozhlasu nabízí svoboda snění.

3.1.3. Specifika rozhlasového herectví Ať už budeme mluvit o herectví divadelním či rozhlasovém nebo dabingovém,

všechna

pracují

s hlasem.

Každé

trochu

jiným

způsobem. Pro tuto diplomovou práci je důležité rozhlasové herectví, které prezentuje děj i veškeré emoce výhradně hlasem. Na rozdíl od divadla, kde herci musí být rozumět až v poslední

~ - 48 - ~

řadě

třetího

projevit

i

pořadí

i

když

nejkrajnější

šeptá,

umožňuje

mikrofon

hranici

herci

(samozřejmě

intimity

za

předpokladu zachování základního technického posazení hlasu a důsledné výslovnosti). Každý vzdech,

zašeptání, nejjemnější

vzlyk, polknutí či cvaknutí zubů je na rozdíl od jevištního herectví slyšet, proto je možné zapojit je do hereckého projevu. Důležitým

prvkem

při

ztvárnění

rozhlasové

role

je

práce

s pauzou, která dotváří temporytmus postavy a sama o sobě může pomoci vystavět oblouk situace či její napětí. Pauza by měla

být

dokonale

zahraná,

vyplněná,

přesně

načasovaná

a

nikdy „předržená“. Rozhlasový herec se rovněž musí ve studiu vyrovnat s různými technickými překážkami, proto je pro něj důležité dokonale ovládat fyzické projevy, kterými v divadle doprovází

silné

emoce.

Není

mu

dovoleno

např.

vlivem

momentálního impulsu vstát od mikrofonu, začít nečekaně v šíleném amoku

křičet,

běhat

po

studiu,

aby

se

uklidnil

či

rozhazovat rukama. Tato dokonalá znalost a kontrola sebe sama, jak nad hlasem, tak nad tělem, umožňuje herci sedět na židli a odříkávat například bolestný monolog posledních chvil života některé z postav. Jak říkal Eduard Cupák, „mikrofon je prevít, ten na vás všechno prozradí“. V divadle i v televizi pomáhají hercům gesta, mimika obličeje, postavení těla, rekvizity, kulisy a další prostředky, které divák vnímá a které v něm podporují emocionální zážitek. V rozhlase sedí herec u mikrofonu, před sebou má text, nanejvýš hereckého kolegu. V režii se nachází režisér, zvukař, dramaturg, kteří kontrolují

správnost

textu,

herecký

výraz

a

vytvářejí jejich společnou představu postavy.

~ - 49 - ~

spolu

s hercem

K tomu, aby

herec zaujal posluchačovu pozornost, má jen svůj „hudební nástroj“, vlastní hlas.

Vše,

čem jsem se

o

ve

výše

uvedeném textu

zmiňoval, je

podloženo vlastními zkušenostmi. Jako student JAMU v Brně jsem měl možnost vyzkoušet si práci na jevišti i s mikrofonem. Kromě výuky dabingového herectví jsme měli v pátém semestru studia

za

úkol

vybrat

si

povídky

od

spisovatelky

Daniely

Fischerové a v klauzurní práci předvést tři varianty provedení textu. Jednou z nich byla i nahrávka ve studiu.

3.2. Měsíc nad řekou 3.2.1. Měsíc nad řekou – filmová verze Měsíc nad řekou byl natočen v roce 1953. Eduard Cupák zde ztvárnil odhaluje

roli

Vilíka

Cupákovo

Roškota. pojetí

klíčovou

Za

této

role,

scénu,

považuji

v níž

první

se

setkání

Vilíka Roškota se Slávkou v podání Dany Medřické. Když se člověk dívá jak Vilík „sebevědomě“ vstupuje do bytu, kde bydlí Hlubinovi a kde jeho táta Jiří Plachý jako Roškot vede rozhovor se Slávkou, musí to vyloudit úsměv na tváři. Vilík je očividně zvyklý na Slávka

tátovy

vede

povýšenecky

řeči

s panem přihlíží.

a

už ho

nebaví.

Mladá

milý

rozhovor,

Roškotem On

totiž

pochází

distingovaná

z velkého

Vilík města

jen a

„takovému zápecí říkat město je přeci domýšlivost“, vyjádřil se o tomto městě Vilík. Povýšeně si utahuje ze Slávky při pohledu z okna. Podle mě se snaží oslovit mladou dámu právě takovou

~ - 50 - ~

pózou mladého frajírka, který už všechno viděl a ničeho se nebojí. Před koncem dialogu vstupuje do rozhovoru pan Roškot a Vilík Slávce lichotí, najednou to mezi nimi zajiskří.

3.2.2. Měsíc nad řekou – rozhlasová verze V roce 1954 nahrál Eduard Cupák stejnojmennou rozhlasovou verzi úspěšného filmu Měsíc nad řekou. Tuto nahrávku jsem si k analýze vybral proto, že je to první rozhlasová nahrávka se záznamem jeho hlasu a je tu možnost srovnání s filmem. stopy

měla

dvacet

sedm

minut

a

dvacet

sedm

Délka

vteřin,

ale

E d u a r d ů v h l a s z n ě l n a z á z n a m u p o u h ý c h s e d m d e s á t v t e ř i n . 28

3.2.3. Analýza rozhlasové inscenace Měsíc nad řekou 3.2.3.1. Herecký projev a vyznění charakteru role Co se týče hereckého výrazu role Vilíka Roškota, působí na mě diametrálně přidrzlém

odlišně klukovi

v rozhlasu tu

nemůže

a být

ve

filmu. řeč.

Na

O

namyšleném

první

poslech

romantik. Možná je to způsobeno časovým posunem realizace obou ukázek. Mluvená forma byla nahrána o pár měsíců později a jeho herecký projev mohl vyzrát. V úvahu připadá ještě další možnost.

Verše

Fráni

Šrámka

recituje

za

postavu

Vilíka

Roškota, ale ne toho, kterého vidíme na začátku filmu, jak se snaží velice nepříjemným způsobem zapůsobit na Slávku. Je to Vilík,

který

už

zažil

se

Slávkou

pár

příjemných

hodin,

a

pochopil, že i v malém městě může být mnoho krás. Řeka, která hučí za oknem, stromy šumící vedle ní, ptáci a komín a Slávka.

28

Nahrávání skončilo 2. ledna 1954. Hlavním autorem hudby byl Jiří Srnka, dirigent Milivoj Uzelac, režisér není uveden. S Eduardem Cupákem verše recitoval Zdeněk Štěpánek a Dana Medřická.

~ - 51 - ~

Vilík,

jenž

se

za

tu

dospěl,

dobu

změnil

se

v

romantika,

s jiskrou v očích a slovy plnými obdivu.

3.2.3.2. Představa fyzického vzhledu Jelikož jsem zhlédl filmovou verzi Měsíce nad řekou, nemohu objektivně použít svoji představivost. V audionahrávce bych si Vilíka možná představil trošku staršího, vyspělejšího, hubeného kluka očividně dbajícího o svůj zevnějšek. Vzpřímená postava, hezký úsměv, působí jako manekýn, často má ruce v kapsách, „frajírkovské“ chování, jeho chůze je lehká.

3.2.3.3. Práce s hlasem To, že je Vilík mladý muž, ovlivňuje samozřejmě i jeho hlas a mluvu.

Eduardův

nevypovídá

o

mladý

tom,

že

hlas,

by

vysoko

jednou

mohl

posazený, být

tak

vůbec

nádherně

barytonově zabarvený. Jeho mluvní poloha je v rozhlasovém zpracování

přece

o

něco

nižší

než

ve

filmu.

Na

základě

promyšleně propracovaného charakteru postavy si ve filmovém zpracování záměrně vybral vyšší mluvní polohu. Po zhlédnutí filmu jsem uvěřil ve věrohodnost projevu. Myslel jsem si, že si Eduard

Cupák

nedával

pozor

na

posazení

hlasu.

Ovšem

podrobnějším zkoumáním filmu jsem zjistil, že se jednalo o záměr

režiséra,

aby

tak

zobrazil

dospívání

postavy.

Má

domněnka vycházela z mé vlastní zkušenosti. Potýkal jsem se s problémem posazení hlasu. V češtině se moje mluvní poloha nepřirozeně zvýšila o dva, tři půltóny. Někdy byl rozdíl i větší. Myslím, že to bylo způsobeno i trémou, protože jsem musel mluvit cizím jazykem. Postupně jsem si to začal uvědomovat.

~ - 52 - ~

Zkoušel

jsem

říkat

slova

slovenštině

ve

s uvědoměním

si

správného posazení hlasu a poté stejná česká slova v téže mluvní

poloze.

Byla

to

má

individuální

cvičení,

která

mi

dopomohla k tomu, aby se moje dvě mluvní polohy ve dvou jazycích sjednotily v jednu. Další možnou variantou, se kterou se zahraniční student může potýkat, je nedostatek empirií „na place“. Člověk ve větším prostoru automaticky začne zvyšovat intenzitu hlasu, ale když nemá dostatek zkušeností, výška hlasu začne pomalu stoupat a člověk se může takzvaně „ukřiknout“. Dnes už z vlastní zkušenosti vím, že při zvyšování intenzity, se musím

daleko

víc

nadechnout

a

snažit

zůstat

se

ve

stejné

hlasové poloze, krk se krásně otevře a já cítím, že hlas se ozývá z hloubky mého nitra, až odněkud z podbřišku. Také musíme brát v potaz,

že hlas ve dvaceti letech nemá

takové vlastnosti a barvu jako o dvacet let později, takže jistý rozsah

nemůžeme

představme „medvěd“.

si

této

mladého

Myslím

si,

chvíli

považovat

milovníka, že

Eduard

který přesně

za by

určující.

Ale

mluvil

jako

odhadl,

co

role

potřebuje a vykreslil postavu Vilíka výstižně, mládenecky a zajímavě. V rozhlasové verzi slyšíme verše Fráni Šrámka. Recitovat verš je obzvlášť těžké. Pomalá dikce Eduarda Cupáka, artikulace každého slova působí snaživým dojmem. Používá mnoho pauz. Pravděpodobně kvůli srozumitelnosti textu a jeho pochopení pro diváka.

~ - 53 - ~

3 . 3 . N á h r d e l n í k 29 Rozhlasová

inscenace

výrazového

spektra,

Náhrdelník kterého

lze

je

ukázkou

obrovského

v rozhlasovém

herectví

dosáhnout, protože ve hře ztvárnil Eduard Cupák hned čtyři rozdílné charaktery a přitom stále zůstal (v rámci děje) jednou postavou. Nejprve vstupuje do děje René Darlen, který se představuje jako zamilovaný obdivovatel subrety Liany de Montrouge. V zápětí se

z něj

vyklube

obdivovatele

detektiv

pouze

Felicien

předstíral,

aby

Bompard, mohl

který

úlohu

vyšetřování,

vést

k němuž si jej najal nastávající manžel Liany de Montrouge. Když subretin snoubenec markýz de Rasquet shodou okolností navštíví svou milou, detektiv Bompard před ním hraje další smyšlenou roli (aby údajně zachoval své i markýzovo inkognito) – soukromého lékaře Moulard. Ovšem zápletka hry si nakonec vyžádá i účast policie – přichází skutečný detektiv Bompard a odhalí

posluchačům

pravou

identitu

muže

–

legendami

o p ř e d e n é h o l u p i č e g e n t l e m a n a – A r s e n a L u p i n a . 30 29

Rozhlasová hra Eduarda Basse. Tato detektivní komedie byla natočená v roce 1977. Režie Vladimír Tomeš. Účinkují Růžena Merunková (Liana de Montrouge), Jiří Samek (Markýz de Rasquet), Eduard Cupák (pán z orchestrové lóže), Jaroslav Konečný (detektiv). 30

Hra začíná monologem Liany de Montrouge, herečky, která čte navštívenku od svého ctitele, podepsaného jako „pán z orchestrové lóže.“ Do dveří vstupuje pan Darlen – lichotí jí, doslova ohromuje. Daruje jí perlový náhrdelník, na který se Liana chodila dívat celý minulý týden do výkladu prestižního pařížského klenotnictví. Obměkčená dáma přijímá dar a oplátkou mu nabízí, že mu dá, o cokoli požádá. Darlen chce její brokátový podvazek. Jakmile mu Liana dovolí, aby si podvazek vzal, romantik se mění na uniformovaného detektiva Feliciana Bomparda, kterého prý poslal její nastávající manžel markýz de Rasquet, aby zjistil, zda mu je jeho snoubenka věrná. Důkazem nevěry má být podvazek. Liana de Montrouge se snaží uplatit spokojeného detektiva. On jejím svodům odolává, protože je čerstvě ženatý. Liana z něj vymámí telefonní číslo a pak mu vyhrožuje, že zavolá Bompardově manželce a bude se vydávat za jeho milenku. Přelstěný detektiv jí vrací podvazek zpátky. Lianina pohotovost si Bomparda získá, znovu jí lichotí, flirtují spolu, nakonec si vyznávají lásku a v tom přichází do bytu Markýz de Rasquet. Darlen alias Bompard se začne vydávat za obvodního lékaře Moularda. Markýz nese své nastávající dar. Chce jí darovat perlový náhrdelník. Když otevře krabičku, náhrdelník chybí. Vychytralý doktor ho přesvědčí, aby šel na policii a krádež nahlásil. Rasquet poslechne a vrací se s detektivem jménem Felician Bompard. Ten přítomným vysvětlí, jak se celá příhoda se zmizelým náhrdelníkem stala

~ - 54 - ~

Eduard Cupák v této hře bez pomoci kostýmu či líčení předvádí mistrovsky provedenou komedii převleků – a to pouze díky precizní

charakterizaci

jednotlivých

postav

hlasem

řečí.

a

Podrobná analýza jednotlivých figur nám ukazuje škálu jeho výrazových

a

interpretačních

schopností.

Definujme

si

tedy

v základních obrysech specifické postupy, jež Eduard Cupák za účelem odlišení jednotlivých rolí používá.

3.3.1. Pán z proscéniové lóže – pan René Darlen 3.3.1.1. Herecký projev a vyznění charakteru role V Cupákově podání působí jako zasněný a zamilovaný romantik. Cíleně, pokorně, ale se špetkou sebejistoty lichotí madam Lianě de Montrouge. Naléhavě a s obrovským zápalem si vylévá srdce a vyznává svou lásku k ní. Ví o ní úplně všechno. Kam chodí, co

dělá.

Působí

místy

až

fanaticky

a

teatrálně.

Ale

svým

vyprávěním a odhodláním být s madam ji okouzlí. Dopomůže tomu i výše zmíněný dar – perlový náhrdelník.

3.3.1.2. Představa fyzického vzhledu Styl,

jakým

s hlasem,

mi

Eduard evokuje

Cupák

v této

muže

většího

rozhlasové vzhledu,

hře

pracuje

pravděpodobně

důstojně oděného, z vyšší společenské vrstvy. Vlasy sčesané na bok

na

hlasového

pěšinku, projevu

upravené postavy

pomádou. pána

Z hereckého

z orchestrové

výrazu

lóže

lze

usuzovat, že když vyznává lásku Lianě de Montrouge, jeho fyzické tělo se často pokorně klaní a používá hodně pevných

a za pachatele označí Arsena Lupina, známého pařížského lupiče. Po vysvětlení celé záhady doprovází nastávající manžel slečny Liany detektiva a neprozrazený Arsen Lupin se loučí s herečkou slovy: „Pán z orchestrové lóže Vám bude aplaudovat“.

~ - 55 - ~

otevřených gest rukou. Upřeným pohledem ji fixuje, s hlavou trochu nakloněnou dopředu. Při vyznání lásky pravděpodobně nevidíme v jeho tváři ani drobné zaváhání nad tím, co říká. Žádný posměšek, drobný usměv ani úšklebek.

3.3.1.3. Práce s hlasem Hra byla natočená o dvacet tři let později, než první dochovaná rozhlasová nahrávka Eduarda Cupáka. Jeho hlas zmužněl. Je hlubší, sytější a znělejší. Kromě přirozeného „stárnutí“ hlasu je to pravděpodobně způsobeno i tím, že byl silný kuřák. Když vstoupí do místnosti v postavě pána z orchestrové lóže, cítíme z jeho intonací obrovskou pokoru a naději, že ho přijme madam

Postupně

ráda.

používá

Eduard

Cupák

i

šepot

a

pološepot. Vyjadřuje tím jistou intimnost emocí, které k Lianě pociťuje. Jeho dikce je pomalejší a promyšlená. Působí dojmem, že

nechce

vyznává

říct

Lianě

přesvědčivě, naléhavost

se

ani

jedno

lásku,

mluví

zápalem,

sdělení.

Tok

slovo

a

řeči

navíc.

jeho tím

Naproti

Darlen se

graduje,

tomu,

velice

když

nadšeně,

zrychluje

i

a

v okamžiku

pak

se

tempo

a

zastaví, zpomalí a René Darlen s jistotou a přehledem dokončí a podtrhne myšlenku. Dořekne nejdůležitější slova s hlubokým výdechem, jako by to bylo to poslední a zásadní, co chtěl říci. Eduard

Cupák

používá

pro

charakterizaci

postavy

velmi

propracovanou melodii řeči. Zaznamenáme hodně klesajících intonací, často přechází z vysokého pološepotu do znělého hlasu v nízkých polohách svého rozsahu, při intimních slovech cítíme zachvění hlasu, jakoby se bál, co mu odpoví mladá herečka. Kdykoli hovoří o něčem krásném na své milé, jeho hlas „vzlétá“

~ - 56 - ~

do vyšších poloh, v nichž se jeho milovaný „anděl“ pohybuje, téměř

zvukomalebně

dokonale

vystihuje

popisuje

půvaby

její

uvěřitelnost

přednosti.

a

dialogů,

ačkoli

se

To ve

skutečnosti jedná o záměrně přehnaně stylizovaný mluvní projev na

hranici

patetické

a

místy

teatrální

deklamace.

Taktéž

používá hodně vzdechů a nádechů, práce se slyšitelným dechem je

jednou

z výrazných

charakteristik

postavy.

Co

týče

se

zabarvení hlasu, mohli bychom říci, že Cupákův Darlen zní „sametově“.

3.3.2. Detektiv Felician Bompard 3.3.2.1. Herecký projev a vyznění charakteru role Z pojetí

role

detektiva,

který

je

momentálně

sám se

sebou

spokojený, neboť získal hlavní důkaz ve vyšetřování, cítíme velkou sebejistotu až aroganci. Snaží se držet si odstup, mít na věc vlastní názor. Je hrdý na svoji práci detektiva a na své pracovní výsledky. Madam jeho vystupování a příkrý tón, jakým s ní mluví, uráží, zatímco Bomparda přímo těší její neštěstí. Působí zásadově a díky své samolibosti a tvrdohlavosti nevidí pozdější úmysl madam přelstít ho. Poté, co získá madam svůj podvazek

zpátky,

začíná

jí

znovu

lichotit,

sebejistě,

ale

s dávkou tajemnosti.

3.3.2.2. Představa fyzického vzhledu Tato postava samozřejmě po fyzické stránce včetně kostýmu vypadá

stejně,

jako

pán

z orchestrové

lóže.

Ovšem

rozdíly

bychom mohli najít v držení těla. Tím, jak sebejistě detektiv působí, se jeho figura zpevnila. Používá ostrá, rázná gesta

~ - 57 - ~

s minimálním způsobuje,

že

rozsahem. detektiv

Povýšená vypadá,

pravděpodobně

upjatost

jako

když

stojí

neustále

vzpřímen. O pokoře, projevující se v těle například shrbením nebo ukláněním se, nemůžeme mluvit.

3.3.2.3. Práce s hlasem Ve

srovnání

s předchozí

postavou

mluví

Eduard

Cupák

diametrálně odlišně. Posazení hlasu je jiné. Hlas nezní tak měkce ale naopak, velmi rázně a ostře a pohybuje se zhruba ve střední či mírně vyšší poloze. Energická dikce přidává postavě na vážnosti a přesvědčivosti. Svými replikami navazuje téměř okamžitě po dokončení textu své herecké partnerky. Používá i strohé věty. Téměř mizí modulace hlasu, drží se v rozmezí několika

tónů,

rovnými

intonacemi.

dokonce

podporuje

Jako

by

herecký

byly

za

výraz replikami

postavy psané

vykřičníky, jako by vše, co říká, byl vojenský rozkaz. Ve chvíli, kdy ho začne madam vydírat, překvapivě se u něj objeví i fistulka. Když jí začne znovu lichotit, opět zvolňuje dikci, začíná si hrát s intonací a příjemně hlasem „maluje“. Je v něm cítit obrovské napětí a tajemnost. Madam mu pod vlivem jeho hlasu podléhá.

3.3.3. Obvodní lékař Moulard 3.3.3.1. Herecký projev a vyznění charakteru role Lékař, vítající markýze de Rasquet v bytě Liany Montrouge, působí rozvážným a uklidňujícím dojmem. Působí jako člověk, který si vyslechne názor, snaží se o něm přemýšlet, přitakává, ale musí nastínit svůj úsudek. Když madam začne útočit na

~ - 58 - ~

markýze pro jeho nedůvěřivost, lékař trošku znervózní. I nadále se snaží uklidňovat situaci, nicméně nervozita způsobí, že občas ze své role „vypadává“.

3.3.3.2. Představa fyzického vzhledu Znovu se mění jenom gesta a postavení těla. Složené ruce pod hrudníkem, nahrbená záda. Když uklidňuje situaci, ruce postaví otevřenými

dlaněmi

dopředu

skrčené

v loktech.

Časté

přitakávání hlavou. Herecký výraz Eduarda Cupáka mi evokuje, že

tato

postava

pravděpodobně

nejvíc

používá

mimiku

–

pozdvižené obočí, „vykulené“bez uvozovek oči při vysvětlování markýzovi,

že

musí

opustit

místnost

a

nahlásit

krádež

na

policii.

3.3.3.3. Práce s hlasem Postava způsobem.

je

opět Cupák

přehnaně mění

jak

stylizována posazení

téměř

hlasu,

tak

teatrálním artikulaci,

melodii řeči i práci s dechem a temporytmem. Doktor Moulard má vadu řeči, neumí vyslovit „r“, což ho prozrazuje hned na začátku,

když

se

představí.

Silný

francouzský

přízvuk

je

podpořen i francouzskými intonacemi, které odlišují lékaře od ostatních Cupákových postav. Vše říká s „našpulenými“ rty. Také se projevuje vysokým hlasem, který často kvůli uklidnění situace klesá do spodních poloh. Dikce je rychlejší, herecký výraz podporují posměšky, krátké pauzy, chvílemi „zadrhává“, přičemž pravděpodobně přemýšlí, co by řekl. Těmito prostředky ostře člení text a graduje tempo situace.

~ - 59 - ~

3.3.4. Arsen Lupin 3.3.4.1. Herecký projev a vyznění charakteru role Poslední role Eduarda Cupáka ve hře Náhrdelník. Arsen Lupin se projevuje jako smělý chlap. Z policie strach nemá, možná jenom,

jak

sám říká,

z přízně

ženy.

teď

Až

odhaluje

svou

pravou tvář. S madam Lianou de Montrouge si jenom hrál. Jestli jsem v předešlých rolích mluvil o sebejistotě, tak v této roli se tato vlastnost projevuje nejvíc. Odhodlání vetřít se madam do přízně je obrovská. Ví o tom, jak je šarmantní, i to že mu ženy podléhají. Liana mu leží u nohou a Arsen Lupin odchází.

3.3.4.2. Představa fyzického vzhledu V této roli se Arsen Lupin už nemusí schovávat, stylizovat. Je úplně

uvolněný

při

vysvětlování

toho,

kým

doopravdy

je,

používá lehké gesta. Pobavený úsměv na tváři. Při pohledu na Lianu mu oči září touhou, usmívá se tajemně. V případě, že by stál od madam dál, při řeči se k ní přesvědčivě a nebojácně přibližuje.

3.3.4.3. Práce s hlasem Hlas je zcela civilní, uvolněný, klidný, intonace přirozené, jeho slova provází často smích. Příjemná barytonová poloha hlasu i přirozený

Cupákův

témbr

činí

tuto

postavu

velmi

hlasově

charismatickou. Lehkost, s níž vyslovuje, s níž střihem přechází z tématu na téma, se objevuje v rámci hry také poprvé. Mizí jakékoli

napětí

či

naléhavost,

vyjádřený

nenucenou

především

v práci

nade

hravostí

s dynamikou.

a

vším

klidem,

dominuje který

V porovnání

~ - 60 - ~

se

nadhled odráží

s předchozími

postavami

hovoří

Arsen

téměř

Lupin

výhradně

pouze

polohlasem. Zatímco Liana upadá do deklamačního patetického prosebného tónu, Arsen hovoří téměř „na půl úst“, bez vzrušení, bez důrazů, jakoby pouze dopověděl pointu anekdoty. Když na konci odsoudí „malost“ a malichernost subrety, neprojevuje žádné emoce – ani rozčarování, ani opovržení. Vše byla jen hra a ta je nyní dohrána, proto není třeba ani v hlase o nic více usilovat. Cupákovo závěrečné „Poroučím se!“ je proneseno tak lehce a civilně, že navozuje pocit otevřeného konce příběhu. Nikdo z nás neví, kde a v jakém převleku se opět Arsen Lupin objeví.

3 . 4 . S o n e t t e s a n ý d o k a m e n e 31 Hru

Jana

Bergera,

Michelangela jednoho

která

zobrazuje

Buonarottiho,

prostého

důvodu.

jsem Výbor

si

poslední pro

sekce

chvíle

analýzu pro

tvůrčí

umělce

vybral

z

činnost

v oblasti divadla a rozhlasu českého literárního fondu udělil v září v roce 1989 v Plzni Tvůrčí prémii za roli Michelangela Eduardu Cupákovi. Michelangelo se setkává ve svých představách s různými lidmi – mistry, přáteli, básníky odpůrci. Stará se o něj starší manželský pár, se kterými je také v kontaktu, další postavy k němu chodí

31

Natočeno 17. 1. 1987, autor a režisér: Jan Berger, obsazení: Eduard Cupák (Michelangelo), Věra Kubánková (služka), Svatopluk Skládal (sluha), Svatopluk Skopal (Leonardo da Vinci), Bedřich Prokoš (doktor), Daniela Kolářová (Francesca, matka), Luděk Munzar (Pico della Mirandolla), Ilia Racek (Padre Savonarola), Viktor Preiss (Tommaso Cavalieri), Jan Vlasák (Baccio), Jan Vágner (Francesco), Antonín Hardt (Battista), Vladimír Bičík (kostelník), Miroslav Masopust (zpěvák), Karel Houska (Aldovrandi), Ota Sklenčka (otec), Jiří Adamíra (papež Julius II.), Jan Hartl (Bacchus), Jaroslav Konečný (Lorenzo Medici), Jiří Schwarz (Adam), Alois Švehlík (Sangallo), Marek Tomažič (mladík), Jan Čenský (David), Vladimír Švabík (muž 1), Vladimír Čech (muž 2), Nataša Baženovová (žena1), Jaroslava Drmlová (žena 2), činoherní sbor Českého rozhlasu.

~ - 61 - ~

na návštěvu. Vyberu pár osob, se kterými mluví, a pokusím se popsat jeho vztah k nim.

3.4.1. Herecký projev a vyznění charakteru role Michelangelo Buaonarotti v podání Eduarda Cupáka ze začátku rozhlasové hry působí dojmem starého a utrápeného člověka na smrtelné posteli, který blouzní. Postupně však můžeme cítit rysy tvrdohlavého, nekompromisního a rázného muže. Cílem jeho snažení během života bylo líbit se lidem, dosáhnout toho, aby milovali jeho tvorbu. To se mu v podstatě podařilo, ale Michelangelo

neměl

nikdy dost.

skromně, neohlíží se na druhé.

Nestačilo mu

Nepůsobí

to.

Jeví se jako tvrdý chlap, ale při

vzpomínce na „svého“ Davida se rozpláče. Chce ho ještě jednou vidět.

V té

chvíli

Michelangelo

totiž

může umírá

u sám.

posluchače

vyvolat

V této

působí

roli

lítost. opravdu

Eduard Cupák velmi přesvědčivě.

3.4.2. Představa fyzického vzhledu Vzhledem k vypadá

už

vysokému věku, jako

starší

pán.

kterého Šedé

se

Michelangelo dožil,

vlasy,

vrásky

v obličeji,

unavené oči pod tlakem očních víček. V případě, že se pohybuje po místnosti, pravděpodobně se jeho nemoc odráží na pomalé a opatrné chůzi. Chodidla se sotva odlepují od země, přesouvá se spíš jejich „šoupáním“ po podlaze. Unavené, ochablé svalstvo se projevuje i v držení těla – shrbená záda, ruce visí volně podél těla, hlava ve velkém předklonu.

~ - 62 - ~

3.4.3. Práce s hlasem Tato nahrávka byla natočená v roce 1987, to jest deset let po rozhlasové hře Náhrdelník. Znovu můžeme slyšet další vývoj v hlase, avšak rozdíl už není tak markantní jako mezi první a druhou analyzovanou nahrávkou. Eduard Cupák ve hře výrazně odděluje dialogy právě prací s hlasem, a to tak, že mluví ve dvou rovinách. V jedné rovině mluví ve svých myšlenkách se smyšlenými postavami mimo čas a prostor. V hlase neslyšíme bolest, trápení ani umírání, jen civilní mluvu. Ovšem toto pravidlo neplatí vždy. Ve druhé rovině hovoří s postavami reálnými, v přítomném čase, bolest a utrpení dává najevo. Hlas je opět hlubší, je v něm slyšet víc šelestu. Je posazený v nízké poloze, působí přesvědčivým stařeckým dojmem. Časté pokašlávání,

hlasité

dýchání.

Kašel

často

přeruší

i

větu.

Výrazně pomalá, unavená dikce vět. Nemluví plným hlasem, spíš je to pološepot, až do chvíle když se začne rozčilovat. V tom případě používá i znělý plný hlas, dikci zrychluje. Někdy doříkává věty bez jakékoliv dechové rezervy. Působí to dojmem, že jde až na pokraj sil, až pokud může, takzvaně „na doraz“. Občas je v hlase slyšet zajímavý chrapot. V roli Michelangela můžeme slyšet početné množství prostředků jakými vyjádřit emoci. Intonace klesavé, stoupavé, rovné, pláč, kašel, atd. Tím, že hraje nemocného, často slyšíme záchvěvy hlasu. Ve

svých

představách

se

poprvé

setkává

se svou

matkou

Francescou (Daniela Kolářová). V jeho hlase je značné chvění, cítíme z něj radost i něhu. Jednou uslyšíme i posměšek. Začíná

~ - 63 - ~

polohlasem, ale čím déle vedou dialog o otci, se kterým si nikdy nerozuměl, výraz pomalu graduje, přechází plynule do plného hlasu, ale vzápětí se projevuje smutek i hrdost na sebe sama. Poté

slyšíme

rozhovor

Michelangela

a

básníka

Picca

dela

Mirandolly (Luděk Munzar). Z hlasu je cítit úctu a pokoru. Ovšem básník ho po chvíli začne poučovat, z Michelangelova hlasu slyšíme rozhořčenost. Nesnese kritiku, je posedlý touhou po dokonalosti. Právě s dvojicí, která se o něj stará mluví hodně

zadýchaným

polohlasem,

pauzy

využívá

k nádechům,

poslední slovo ve větě občas doslovuje jenom dechem. Také se setkává s otcem (Ota Sklenčka). Už na začátku tohoto dialogu slyšíme v hlase Eduarda Cupáka větší napětí. Začíná křičet, dostává se do vyšší mluvní polohy. Při

rozhovoru

Michelangela

se

stavitelem

Sangallem

(Alois

Švehlík) jsme svědky hádky. Text je podáván velmi energicky, s rychlou a hlasitou kadencí. V té chvíli využívá Eduard Cupák celý rozsah hlasu, slyšíme v něm až nepochopitelný záchvat zuřivosti.

Při

okamžitých

nárazech

slov

mu

hlas

občas

i

zachraptí. Při dalších dialozích s ostatními postavami, používá podobné hlasové prostředky, stylizace na vyjádření vztahů, a kombinuje je. Více měně se opakují, proto je dál nebudu rozepisovat.

~ - 64 - ~

3 . 5 . P o d i v n ý p ř í p a d d o k t o r a J e k y l l a a p a n a H y d a 32 3.5.1. Herecký projev a vyznění charakteru role Zde nevystupuje Eduard Cupák jako postava příběhu rozhlasové hry,

ale

vypravěč.

jako

Jeho

herecká

interpretace

je

tedy

omezená, neměl by tolik stylizovat nebo charakterizovat roli vypravěče. Přesto je vypravěč zajímavý. I když neprožívá text tak emočně, jak by ho prožívala postava hry, přesto jsou v jeho hlasovém projevu slyšet drobné náznaky, kterými vyjadřuje svůj názor na situaci.

3.5.2. Představa fyzického vzhledu Myslím si, že v této rozhlasové hře je bezpředmětné hodnotit představu fyzického vzhledu Eduarda Cupáka v roli vypravěče.

3.5.3. Práce s hlasem Podivný

případ

doktora

Jekylla

a

pana

Hyda

je

jednou

z

posledních nahrávek natočených Eduardem Cupákem. Zde už rozdíl

s předešlou

neslyšíme.

Barva

ukázkou hlasu

je

ve

vlastnostech

stejná.

Posazení

hlasu je

vyšší,

skoro než

v Sonetu vytesaného do kamene. Pravděpodobně to bude proto, aby se Eduard Cupák mohl držet v příjemné hlasové poloze, a tím být schopen hlasem víc modulovat nahoru i dolů. To se taky děje. Jeho intonace jsou logické, dikce mírná, posluchač by neměl

mít

textu.

V roli

sebemenší

důvod

vypravěče

neporozumět

působí

jeho

32

hlas

interpretovanému velmi

důstojně,

Seriál Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda: 1. díl Podivný dům a ještě podivnější majitel. Natočeno 4. 11. 1994, autor: Robert Louis Balfour Stevenson, režisér: Ivan Chrz. Obsazení: Eduard Cupák (vypravěč), Ilija Racek (Jekyll a Hydea), Otakar Brousek st. (Richard Enfield), Petr Nárožný (pan Ufferson, advokát), Vladimír Brabec (doktor Hastie Lanyon), Milan Stehlík (pan Poole, sluha).

~ - 65 - ~

seriózně. Příjemná „medová“ barva hlasu hladí posluchačům uši. Eduard Cupák i v této hře pracuje s pauzami. Odděluje jimi celky nebo upozorňuje a dává důraz na určité slovo, věty. Nové myšlenky

nasazuje

pevnějším,

výš

posazeným

hlasem,

aby

posléze mohl plynule přejít zpátky do nižších hlasových poloh. V hlase

cítíme

napětí.

neustále

Tím

si

vypravěč

udržuje

posluchačovu pozornost. Do děje vstupuje vícekrát.

3.6. Shrnutí analýzy rozhlasových her Cílem mého výzkumu bylo analyzovat nahrávky Eduarda Cupáka z

období

jeho

tvorby,

mapovat

jeho

rozvoj

v hlasovém

i

hereckém projevu. Při

poslechu

rozhlasových

nahrávek

jsem

se

naučil

citlivě

vnímat herecký projev interpreta. Pomocí mé představivosti a Cupákovy práce s hlasem jsem se snažil rozpoznávat herecké nuance v jeho hlasovém projevu, abych mohl vše řádně popsat.

~ - 66 - ~

4 . E t i ka E d u a r d a C u p á ka Při

zkoumání

osobního

života

Eduarda

Cupáka

jsem

se

ze

získaných rozhovorů dozvěděl, že ke svým rolím přistupoval velice zodpovědně: chodil včas, uměl vždy dokonale texty, byl znám

naprostou

připraveností.

Jak

říká

jeho

synovec

Igor

Altstern: „Když se Eduard učil texty, musel být všude absolutní klid.

dítě

Jako

jsem

s tím

měl

samozřejmě

velký

problém.

Vysvětlete desetiletému klukovi, že má sedět dvě tři hodiny tiše v koutku?

Nebo

že

je

kupodivu

slyšet,

když

se

zavřete

v koupelně a tam „v tichosti“ nedočkavě vyzkoušíte bouchací kuličky!“

Z

vyprávění

jeho

partnera

Václava

Květa

i

jeho

synovce vím, že bytostně nesnášel neprofesionalitu, a i když „na place“ nedal nikdy nic znát, doma nechápavě kroutil hlavou nad některými mladými herci, kteří neuměli ani text, natož aby o postavě přemýšleli. Myslím si, že každý herec by měl k práci na svých rolích přistupovat zodpovědně: umět texty, hledat si neprvoplánové herecké prostředky pro ztvárnění role, dodržovat etiku herce, kterou Eduard Cupák přirozeně respektoval a dodržoval.

~ - 67 - ~

Závěr různé

Existují

metody

výuky

cizího

jazyka.

Cílem

mého

výzkumu bylo prezentovat možný způsob, kterým si lze osvojit umění mluvy v cizojazyčném prostředí. Aplikaci této metody napodobování

dokládám

sobě

na

Při

samém.

psaní

své

diplomové práce jsem si vzpomněl, že jsem jako dítě, v roce 1993, dostal darem od rodičů rozhlasovou pohádku autorky H. Križanové – Brindzové Žabka Cárovna natočenou na motivy ruské lidové pohádky. Tehdy jsem ji poslouchal tolikrát, až jsem

uměl

ji

napodobit intonace, Neuvědomoval

nazpaměť.

celou barvu

jsem si,

hlasu

že

i

by tato

Podařilo styl

dětská

se

herců.

projevu „hra“

mi

mohla

být

v budoucnu užitečnou metodou. Po

zkušenosti

s poslechem

rozhlasových

nahrávek

Eduarda

Cupáka jsem systematickou aplikací na sobě samém zjistil, že mi tato metoda umožnila rozvíjet se pomocí profesionálního vzoru v českém jazyce. Dále mi pomohla odstranit bloky, které se projevovaly v hereckém projevu na divadle užíváním

cizího

jazyka. Součástí diplomové práce je má představa fyzického vzhledu

jednotlivých

rolí

na

základě

poslouchaného

textu.

Pomohla mi rozvíjet mé herecké role i hlasový projev vlastní cestou

a

obohatila

vědomosti ateliéru

jsem

Mgr.

můj

rejstřík

uplatnil

v

Sylvy

Talpové

pro

královny

inscenaci Trůn

hereckých

variant.

absolventských v Divadelním jsem

byl

Získané

představeních

studiu obsazen

Marta. do

V

čtyř

charakterově odlišných rolí. Jednotlivé postavy jsem se snažil rozlišit právě i dosáhnutou technikou mluvy, či postavením těla, gesty, pohyby aj.

~ - 68 - ~

Poslech

rozhlasových

představivosti

i

her

fantazie.

mi

pomohl

Hlavním

v

rozvíjení

přínosem

herecké

napodobovací

metody pro mě samotného, bylo zvládnutí a osvojení si mluvy v českém jazyce. Výsledkem byla aplikace této metody v praxi při práci na rolích v absolventských představeních.

~ - 69 - ~

Seznam informačních zdrojů Soupis literatury •

prof. ABRAHAMS, Peter, prof. MUDr. Druga, Rastislav, DrSc, Lidské tělo, Atlas anatomie člověka, OTTOVO NAKLADATELSTVÍ, ISBA 80-7181-955-7, 2003

•

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, vydání první, ISBN 80-7243-010-6, 1998;

•

Prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., upravené a doplněné vydání, (ISBN 80-247-0143-X), 2002;

•

DRIETOMSKÁ, Viera, Diplomová práce, Muzikál, aplikácia klasickej hlasovej techniky pre potreby neoperného spevu v podmienkach hudobne dramatického oddelenia na Konzervatóriu v Košiciach, Žilina, 2006

•

Univ. prof. PhDr. HÁLA, Bohuslav, Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, Miloš, Hlas řeč sluch, Česká grafická Unie a. s. v Praze, 1947

•

prof. MUDr. SEEMAN, Miloslav, O lidském hlasu, Orbis Praha,

•

TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, vydání druhé, ISBN 80-7311-007-5, 2002;

•

MUDr. Vydrová, Jitka, Rady ke zpívání, Práh, ISBN 978-80-7252-252-1, 2009

~ - 70 - ~

Internetové prameny • • •

•

•

•

• •

https://sis.jamu.cz/dipl_st/index.php?id=479a3f45e30b31cf3a16623b9287bb74&tid =1&do=main&doo=detail&did=679 [2011 - 5 - 23] http://lite.cojeco.cz/att.php?id=5151 [2011 - 5 - 23] http://www.google.com/imgres?imgurl=http://www.filmovyplakat.cz/images/other/Cupak%2520podpis.jpg&imgrefurl=http://www.filmovyplakat.cz/index.php%3Fmenuid%3D8720%26templ%3Dtemplate_articles.inc&usg =__JESfU0HeGWkTlbSf_nz9ITN977s=&h=126&w=327&sz=16&hl=cs&start=39 &zoom=1&tbnid=8AAactHXiKiyDM:&tbnh=81&tbnw=210&ei=g6HaTaXlKsSW - [2011 - 5 23]wafzISfDw&prev=/search%3Fq%3Dcup%25C3%25A1k%2Beduard%26um%3 D1%26hl%3Dcs%26client%3Dfirefoxa%26rls%3Dorg.mozilla:cs:official%26biw%3D1280%26bih%3D857%26tbm%3 Disch0%2C798&um=1&itbs=1&iact=hc&vpx=720&vpy=462&dur=389&hovh=8 1&hovw=210&tx=194&ty=44&sqi=2&page=2&ndsp=27&ved=1t:429,r:18,s:39& biw=1280&bih=857 [2011 - 5 - 23] http://www.google.com/imgres?imgurl=http://www.krasnapani.cz/image/clanek/12 14.jpg/4/resize&imgrefurl=http://www.krasnapani.cz/casopis-krasna/clankyonline/osobnosti-a-rozhovory/406&usg=__NixleB04FirdYSzGKJiRAKYz08=&h=528&w=448&sz=53&hl=cs&start=39&zoom=1 &tbnid=vorFssRQdBXKfM:&tbnh=158&tbnw=134&ei=g6HaTaXlKsSWwafzISfDw&prev=/search%3Fq%3Dcup%25C3%25A1k%2Beduard%26um%3D1 %26hl%3Dcs%26client%3Dfirefoxa%26rls%3Dorg.mozilla:cs:official%26biw%3D1280%26bih%3D857%26tbm%3 Disch0%2C456&um=1&itbs=1&iact=rc&dur=581&sqi=2&page=2&ndsp=27&ve d=1t:429,r:7,s:39&tx=80&ty=41&biw=1280&bih=857 [2011 - 5 - 23] http://www.google.com/imgres?imgurl=http://www.filmpost.cz/uploads/produkt/de tail/mesic_nad_rekou.jpg&imgrefurl=http://www.filmpost.cz/filmy/mesic_nad_rek ou-dvd37&usg=__W2d6QkkeHUUbvB3oSiURts0IVUo=&h=272&w=610&sz=105&hl=c s&start=0&zoom=1&tbnid=RDTyBmJypj4yM:&tbnh=75&tbnw=168&ei=laPaTfKEO46eQb2tY2lCg&prev=/search%3Fq%3Deduard%2Bcup%25C3%25A1k%2Bm%25C4 %259Bs%25C3%25ADc%2Bnad%2B%25C5%2599ekou%26um%3D1%26hl%3 Dcs%26client%3Dfirefoxa%26sa%3DN%26rls%3Dorg.mozilla:cs:official%26biw%3D1280%26bih%3D85 7%26tbm%3Disch&um=1&itbs=1&iact=hc&vpx=911&vpy=559&dur=347&hovh =75&hovw=168&tx=239&ty=83&sqi=2&page=1&ndsp=37&ved=1t:429,r:29,s:0 [2011 - 5 - 23] http://www.google.com/imgres?imgurl=http://www.krasnapani.cz/image/clanek/12 15.jpg/5/resize&imgrefurl=http://www.krasnapani.cz/casopis-krasna/clankyonline/osobnosti-a-rozhovory/406&usg=__zwi3ATCeozghmWM3Sc_b1Bqk3c=&h=139&w=183&sz=12&hl=cs&start=40&zoom=1&tbnid=WhEynX8pB WITxM:&tbnh=111&tbnw=146&ei=dqTaTZClAYOfQbxlbGfDw&prev=/search%3Fq%3Deduard%2Bcup%25C3%25A1k%26um%3D 1%26hl%3Dcs%26client%3Dfirefoxa%26rls%3Dorg.mozilla:cs:official%26biw%3D1280%26bih%3D857%26tbm%3 Disch0%2C285&um=1&itbs=1&iact=hc&vpx=879&vpy=619&dur=540&hovh=1 11&hovw=146&tx=75&ty=26&sqi=2&page=2&ndsp=26&ved=1t:429,r:4,s:40&bi w=1280&bih=857 [2011 - 5 - 23] http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s02.html [2011 - 5 - 25] http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s03.html [2011 - 5 - 25]

~ - 71 - ~

• • •

http://cs.wikipedia.org/wiki/Trachea [2011 - 5 - 25] http://cs.wikipedia.org/wiki/Hrtan [2011 - 5 - 25] http://cs.wikipedia.org/wiki/Br%C3%A1nice [2011 - 5 - 25]

~ - 72 - ~

Seznam citované literatury -

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, vydání první, str. 12, 1998.

-

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, vydání první, str. 16, 1998.

-

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, 1998, str. 23, uvedený zdroj, b. a, Svobodné slovo, 1949

-

ČERNÝ, Jindřich, Eduard Cupák, Brána, str. 22, 1998,

-

prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80-247-0143-X), str. 174, 2002

-

prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80-247-0143-X), str. 174,175, 2002

-

prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80-247-0143-X), str. 175, 2002

-

prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80-247-0143-X), str. 175, 2002

-

prof. MUDr. ČÍHÁK, Radomír, DrSc., Anatomie 2., Grada Publishing, Praha, 2., (ISBN 80-247-0143-X), str. 192, 2002

-

Univ. prof. PhDr. HÁLA, B. – Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, M., Hlas – řeč – sluch, NČGU A.S. v Praze, str. 23, 1947

-

Univ. prof. PhDr. HÁLA, B. – Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, M., Hlas – řeč – sluch, NČGU A.S. v Praze, str. 36, 1947

-

http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s02.html#d0e3 804, 2011

-

Univ. prof. PhDr. HÁLA, B. – Hon. univ. doc. MUDr. SOVÁK, M., Hlas – řeč – sluch, NČGU A.S. v Praze, str. 38, 1947

-

doc. Mgr. HLAVÁČKOVÁ, Jana, Archiv

-

TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, str. 19, 2002

-

TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, str. 112, 2002

-

TREUTOVÁ, H., LINHARTOVÁ, L., Cvičné texty pro logopedii, TOBIÁŠ, str. 142, 2002

-

prof. MUDr. SEEMAN, Miroslav, O lidském hlasu, ORBIS-PRAHA, str. 4, 1953

-

prof. MUDr. SEEMAN, Miroslav, O lidském hlasu, ORBIS-PRAHA, str. 5, 1953

~ - 73 - ~

Seznam příloh •

Příloha č. 1 – Obhajoba absolventského výkonu, str. 77 - 85

•

Příloha č. 2 - Obr. č. 1, str. 86, Eduard Cupák Zdroj: archiv Igora Altsterna

•

Příloha č. 3 - Obr. č. 2, str. 86, Rodina Cupákových Zdroj: archiv Igora Altsterna

•

Příloha č. 4 - Obr. č. 3, Str. 87, Viktor Dyk Krysař - Eduard Cupák v roli Seppa Jörgena; Zdroj: archiv Arnoštky Mohelské

•

Příloha č. 5 - Obr. č. 4, Str. 87, Večer středověkých frašek, Eduard Cupák s vařečkou; Zdroj: archiv Arnoštky Mohelské

•

Příloha č. 6 - Obr. č. 5, Str. 88, Alexander Fadějev Mladá garda, Eduard Cupák; Zdroj: archiv Arnoštky Mohelské

•

Příloha č. 7 - Obr. č. 6, Str. 88, Alexander Fadějev Mladá garda, Eduard Cupák; Zdroj: archiv Arnoštky Mohelské

•

Příloha č. 8 - Obr. č. 7, Str. 89, Orlin Vasilev Poplach, Eduard Cupák; Zdroj: archiv Arnoštky Mohelské

•

Příloha č. 9 - Obr. č. 8, Str. 90, Film - Měsíc nad řekou Zdroj: internet

•

Příloha č. 10 - Obr. č. 9, Str. 90, Film - Stříbrný vítr Zdroj: internet

•

Příloha č. 11 - Obr. č. 10, Str. 91, Rozhlasové foto Zdroj: internet

•

Příloha č. 12 - Obr. č. 11, Str. 92, Osobní foto Zdroj: internet

•

Příloha č. 13 - Obr. č. 12, str. 93, Eduard Cupák doma Zdroj: archiv Igora Altsterna

•

Příloha č. 14 - Obr. č. 13, str. 94, Motivační dopis Zdroj: archiv JAMU v Brně

•

Příloha č. 15 - Obr. č. 14, str. 95, Absolventský slib Zdroj: archiv JAMU v Brně

•

Příloha č. 16 - Obr. č. 15, str. 96, Byt Eduarda Cupáka dnes Zdroj: archiv Igora Altsterna

•

Příloha č. 17 - Obr. č. 16, str. 97, Cena za roli v rozhlasové hře Zdroj: Archiv Igora Altsterna

~ - 74 - ~

•

Příloha č. 18 - Obr. č. 17, str. 97, Cena za dlouholetou uměleckou práci Zdroj: archiv Igora Altsterna

•

Příloha č. 19 - CD audio nahrávky analyzovaných her Měsíc nad řekou, Náhrdelník, Sonet tesaný do kamene, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda Zdroj (Měsíc nad řekou, Sonet tesaný do kamene - archiv Igora Altsterna; Náhrdelník, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda - internet)

~ - 75 - ~

~ - 76 - ~

Příloha č. 1 O b h a j o b a a b s o l v e n t s k é h o v ý k o n u Jozef Hruškoci - role Phil Marlow - inscenace Marlow

PREMIÉRA: 16. ledna 2011 REPRÍZY: 17. 1., 19. 1., 20. 1., 21. 1.; 28. 2.; 1. 3., 2. 3., 21. 3., 22. 3.; 14. 5., 21. 5.; INFORMACE: REŽIE: Jiří Š Hájek DRAMATURGIE: Helena Michková, 1. MgA. Divadelní dramaturgie SCÉNOGRAFIE: Iveta Ryšavá, 1. MgA. Divadelní dramaturgie PRODUKCE: Lucie Tkadlčíková a Tereza Hořínková, 3. BcA. Divadelní manažerství ASISTENT REŽIE: Matěj Mužík, 1. MgA. Divadlo a výchova HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ: Matěj Plíhal SVĚTELNÝ DESIGN A SVĚTLA: Anna Marie Formánková, 3. BcA. Jevištní technologie a Tomáš Příkrý, 2. BcA. Jevištní technologie ZVUK: Jan Šulák, 3. BcA. Jevištní technologie CHOREOGRAFIE: Ilona Š Hájková, Jiří Š Hájek a Kristian Pekar KAPELA: Matěj Plíhal - elektrická kytara Petr Mlynář - klávesy Roman Mlynář - bicí Marek Leždík - baskytara OBSAZENÍ: Marlow – Jozef Hruškoci Pianista, ex M. – Lukáš Daňhel, 3. MgA. Činoherní herectví/Jiří Š Hájek j.h. Katty Kingsleyová, novinářka – Eva Marešová Velma Marriotová, zpěvačka – Petra Vraspírová Lindsey Marriot, řečený Šéf – Martin Hubeňák Martha, barmanka – Veronika Gidová Gladis, služka, Nancy Li, fakírova asistentka – Jitka Cafourková Brian De Soto, policejní detektiv, New M. – Aleš Kohout Šéfova pravá ruka – Silvia Soldanová Fakír, Bobby, gangster – Kristian Pekar Tobby, gangster – Kuba Mareš, 2. BcA. Jevištní technologie

~ - 77 - ~

RAYMOND (THORTON) CHANDLER Narodil se v Chicagu v roce 1888. Studoval na univerzitě a dosahoval výborných studijních výsledků. Díky tomu mohl odjet do Londýna, kde začal psát články do časopisů. Bál se, že se psaním neuživí, a tak se roku 1912 vrátil zpátky do USA. Vstoupil do kanadské armády, stal se vysokým důstojníkem a bojoval na západní frontě. Ještě dřív, než se stihl stát armádním pilotem, válka skončila. Živil se různě, sbíral ovoce, vyplétal tenisové rakety aj. Měl sklony k alkoholismu, které se víc projevili po smrti jeho matky a manželky. Nejdřív začal psát básně, pak detektivní povídky. Jeho prvním románem byl Hluboký spánek. V něm se poprvé objevuje i Phil Marlowe. Později vytvořil dalších šest románů s tímto originálním hrdinou. Začal používat velmi specifický drsný jazyk, se kterým brilantně pracoval. Psal i pro Hollywood, kde získal zaměstnání jako scenárista. Ve svých dílech dokázal dokonale popsat a vykreslit atmosféru. Umřel v březnu v roce 1959.

PHIL MARLOW Poprvé se objevuje v románu Raymonda Chandlera Hluboký spánek v roce 1939. Byl vytvořen kombinací autorova charakteru a tradičního hrdiny. Stal se idolem mnohých amerických žen a prototypem soukromého detektiva. Cynický, věčně opilý, spravedlivý muž, s cigaretou v ústech a bubnovou pistolí za pasem. Marlowe. Phil Marlowe

DIVADELNÍ STUDIO MARTA V posledním 4. absolventském ročníku jsme měli možnost nazkoušet tři inscenace v Divadelním studiu Marta. Je to domovská scéna Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Zde jsme měli příležitost vyzkoušet si, jak se hraje před diváky, a připravit se tak na profesionální kariéru. Mimo to jsme se setkali s odlišnými režijními přístupy a divadelními žánry, což je také cenná zkušenost do budoucího divadelního provozu. První námi nastudovanou hrou v tomto studiu byl Trůn pro královny. Autorské představení MgA. Jana Šotkovského a Matěje Plíhala režírovala vedoucí našeho ateliéru Mgr. Sylva Talpová, choreografie Ing. David Strnad. V této inscenaci jsem musel ztvárnit čtyři role: roli kata, básníka Pierra Ronsarda, velitele vojska Jamesa Bothwella a rytíře Sira Amiase Pauleta. Hra napsaná přímo „na tělo“ našemu ročníku pojednává o příběhu královny Marie Stuartovny a královny Alžběty I. Anglické. Příběh je složen z obrazů, které se dějí paralelně buď na dvoře Alžběty, nebo Marie. V druhé části hry se

~ - 78 - ~

obě královny setkávají a vše končí popravou Marie. Postavy v této hře, kromě tří smýšlených rolí, skutečně existovaly. Těmi třemi výjimkami, které nebyly historickými postavami, byly Maruna a Bětka, jakási alter ega obou královen, která komentují děj a stávají se vypravěčkami a prostitutka Lucy, jež má poměr s Robertem Dudlym. Po první premiéře jsme začali zkoušet hru Jedno jaro v Paříži od Oldřicha Daňka a Jana F. Fische. Pod režisérskou taktovkou studentky magisterského ročníku režie Simony Niytrayové a choreografky Hany Košíkové jsme měli možnost zkoušet po boku profesionálního herce. Vypomohla nám totiž Eva Gorčicová. Hrál jsem roli obhájce, služebné holky, zbraně, Jeana, redaktora, člověka na pařížské ulici. Děj hry se odehrával v Paříži těsně před vyhlášením první Světové války. Šlo o proces vraždy šéfredaktora listu Figaro která se právě pod vlivem pozdějších událostí, započetím 1. sv. války, obžalovanému odpustila. Poslední inscenací nazkoušenou naším ročníkem muzikálového herectví byl Marlow. Předlohou k divadelní adaptaci Miroslava Ondry a Jiřího Hájka byly povídky Raye Chandlera o Philu Marlowovi. Inscenaci režíroval spoluautor scénáře Jiří Hájek. Choreograficky spolupracovala Ilona Hájková. V tomto titulu Studia Marta jsem měl možnost zahrát si roli detektiva Phila Marlowa, kterou jsem si vybral za svojí absolventskou.

INSCENACE MARLOW Zkoušení inscenace Marlow začalo 15. listopadu 2010. Do té doby jsem o inscenaci nic nevěděl, scénář jsem do rukou dostal právě tento den, kdy probíhala první čtená. Celý kolektiv 4. ročníku se na této zkoušce seznámil s režisérem a hercem Jirkou Hájkem a realizačním týmem. Byly rozděleny role a k mému překvapení jsem dostal právě roli Phila Marlowa. Hned od začátku od nás režisér vyžadoval, abychom se co nejdříve učili texty, a mohli tak přejít do prostoru. Čtené zkoušky netrvaly dlouho. Snad po čtyřech zkouškách jsme zkoušeli v prostoru. Samozřejmě texty jsem se nedokázal tak rychle naučit a to mě brzdilo. Do té doby jsem ještě takovým způsobem nezkoušel. Znal jsem obsah dialogu, ale neuměl jsem přesně texty. Mnohokrát jsem byl nucen improvizovat a spolužáci mi texty „nahazovali“. Myslím, že mě to obohatilo právě o schopnost improvizace v dané situaci, i když v mnoha případech jsem pletl slovenštinu s češtinou. Alespoň byly zkoušky vtipné. Zkoušelo se po jednotlivých obrazech, časový plán byl vždy dobře vymyšlený. Režisér měl o představení dokonalou představu, což se projevilo právě při zkoušení. Přesně znal obsah scén, i to, jak mají vypadat, co je v nich důležité. Na jakékoliv otázky mi dokázal odpovědět. Komunikace s ním byla bezproblémová.

~ - 79 - ~

Postupem času jsme začali pracovat na choreografiích, se kterými nám pomáhala Ilona Hájková. Všechny pohybové součásti představení nám společně s režisérem vysvětlila a řekla nám představu, jak mají vypadat. Při realizaci choreografií jsme se do nich snažili vkládat také vlastní nápady a po prodiskutování s režisérem jich tam většina i zůstala. Poté jsme přišli na jeviště. Teprve tam začaly některé situace fungovat. Postupně jsme dostali všechny rekvizity a kostýmy, a to mi také pomohlo v hereckém výrazu. Celé zkoušení probíhalo bez větších problémů. V generálkovém týdnu jsme byli sice všichni trochu nervózní, jestli to stihneme nazkoušet do konečné podoby, ale dva dny před premiérou nás režisér uklidnil slovy, že další týden zkoušení by už byl zbytečný. Premiéra představení se uskutečnila 16. ledna 2011. Ze začátku byla inscenace trošku nervózní, ale postupně jsme začali vnímat reakce diváků a uvolnili jsme se.

DĚJ Na začátku příběhu vidíme na scéně zbitého muže, kterému pomáhá na nohy kolemjdoucí chlap. Do situace přichází blondýna Katty a oznamuje zbitému muži, že se jmenuje Phil Marlow. Ten si na nic nepamatuje, ale uvěří jí. Musí, má jenom ji. Mezitím se scéna prolíná s výstupem v kanceláři u Lindseyho Marriota, velkého mafiánského bosse, kde se ztrácejí cenné obrazy. Marriot hledá vhodného detektiva na „vyčmuchání“ pianisty Larryho Peterse, který mu prý zahýbá s manželkou – Velmou Marriotovou. Jeho pravá ruka mu navrhne právě Phila Marlowa. Ten je tou dobou ve své kanceláři a pokouší se vzpomenout si, kdo vlastně je, ale marně. Objevuje všechny věci, které nasvědčují tomu, že jsou jeho a dosvědčují, že opravdu je soukromý detektiv. Po chvíli vstupuje do kanceláře pravá ruka Marriota a nabízí mu job – najít rodinného přítele jejich šéfa, který se ztratil – doopravdy jde Marriotovi o vypátrání klavíristy, Larryho Peterse, který je milencem jeho ženy. Marlow případ přijímá, ale vůbec neví, jak ho vyřešit. Jistou indícií je Marriotův bar, a tak jej na druhý den navštíví. Zpovídá barmanku, která očividně něco ví, ale zadarmo nic neprozradí. I když z detektiva vytáhne všechny peníze, stále mlčí. V tu chvíli se Marlow poprvé setkává s Velmou Marriotovou. Oba si navzájem lichotí, ale jakmile Marriotová zaslechne první zmínku o pianistovi, reaguje ostře a odchází. Barmanku potěší, že detektiv naštval její šéfku, a prozradí mu vzácnou informaci o fakírovi, kterého Velma navštěvuje. Marlow se vydává noční ulicí, vyptává se neznámého chlápka na putyku s muzikou, ze kterého se vyklube policista De Soto. Očividně ho nepotkává náhodou, jelikož se objevil i v baru. Policista ho bezdůvodně zmlátí a snaží se z něj dostat, co tam dělal. Cynický Marlow však drží jazyk za zuby. Zhrzený De Soto odchází a detektiv zahlédne Velmu Marriotovou. Trpělivě ji sleduje, až ho zavede k již zmíněnému fakírovi. Tam se ho

~ - 80 - ~

detektiv ptá na Velmu a jejího údajného milence, ovšem opatrovník ducha tvrdě zapírá. Vrací se tedy do své kanceláře, kde nachází muže, který se prohrabuje v jeho věcech. Menší konflikt vyvrcholený vpadnutím Katty do situace divákům odhaluje, že chlap, kterého Marlow našel u sebe v kanceláři, je také Marlow. Cítí se podvedený, a tak mu Katty vysvětluje, že bylo nutné najít nového, dalšího Marlowa, aby ex Marlow mohl pracovat v utajení a jít po Lindseym Marriotovi. Nový Marlow s těžkostí příběh přijímá, ovšem za to, že si bude na někoho hrát, chce slušnou částku. Katty i ex Marlow jsou neuceni souhlasit. Další rána pro Marlowa přijde ve chvíli, když na přístavním molu potká opilou Velmu Marriotovou, kterou chytrostí přelstí. V průběhu rozhovoru mu ukáže fotku Larryho Peterse – pianisty, po kterém pátrá. Na fotce je ale nečekaně ex Marlow. Marlowovi se příběh začne spojovat: ex Marlow se vzdal své pozice detektiva jenom kvůli tomu, aby mohl utéct s Velmou. Proto si potřeboval najít za sebe náhradu. Vzteklý Marlow křičí na Katty, která mu slíbí, že se s ex Marlowem ještě jednou setkají. Ten je však tou dobou u fakíra, který jemu a Velmě zařizuje falešné doklady k odchodu. Představa, že by Velma odešla s ex Marlowem a přestala by ho dotovat, byla nemyslitelná, fakír by ztratil svého mecenáše. A tak ze strachu ex Marlowa nechá zabít svou fanatickou pomocnicí Nancy Li. V druhém dějství inscenace má dojít k setkání Marlowa, Katty a ex Marlowa, kterého ovšem najdou mrtvého v podzemních garážích. V té chvíli se tam objevuje i De Soto s posilou a Katty s Marlowem zatýkají za vraždu. Kolem jdou dva poskokové bosse Marriota vyzbrojení až po zuby. Začne přestřelka, Marlow s velkým štěstím utíká pryč a jde navštívit Marriota. Chce mu říct, že muž, kterého měl najít, už nežije. Marriot nejeví známky lítosti po svém „rodinném příteli“, jak ho nazvala jeho pravá ruka, když případ zadávala Marlowovi. Marlow vytahuje zbraň, ale v zápětí je odzbrojen. Probouzí se znovu zbitý ve své kanceláři. Přichází Katty a vede s sebou i De Sota. Ten Marlowovi vysvětluje, že konečně přišel na to, že ex Marlowa nezabila ani Katty, ani on a ani ti dva poskokové od Marriota. Policajt žádá Marlowa o pomoc a odchází. Detektivovi nechává pouze papírky od bonbonků, které se našly u mrtvoly. Marlow mezi nimi nachází vizitku od fakíra a ničemu nerozumí. Všechno do sebe začne zapadat až druhý den, kdy jde Marlow navšívit Velmu doma. Dveře mu však otevírá její služka Gladis. V podnapilém stavu mu vypráví o tom, jak Velma jezdila za fakírem i s ex Marlowem, jak spolu chtěli utéct, a že právě teď je také u fakíra. Marlow se tedy žene k fakírovi, který právě stěhuje své kufry a chystá se k odchodu. Nancy Marlowa odzbrojí a spolu s fakírem se ho chystají zabít. Mezitím mu však vysvětlují, proč se potřebovali zbavit ex Marlowa, a před Marlowem otevírá kufr, ve kterém je naporcovaná Mariotová. Marlow se zmocní zbraně, do situace vstupuje Katty s pistolí v ruce, ale záhy je postřelena fakírem, který následně zabije i svou asistentku Nancy. Chystá se zastřelit i Marlowa

~ - 81 - ~

avšak mu na něj už nezbyly kulky, a tak utíká pryč. Marlow volá policii, zůstává u Katty a pomáhá jí. Vymýšlejí nový plán, jak najít fakíra a při té příležitosti poprvé zazní pravé jméno Marlowa, které ale neslyší. V zápětí vidíme scénu v baru, kde si Marlow a Katty vybírají dalšího muže, který bude novým Marlowem. Příběh se opakuje. Aby ztratil paměť, nalijí mu něco do pití a zmlátí ho. Vidíme Katty, Marlowa a nehybného chlapa vleže. Katty předává Marlowovi jeho osobní složku – jeho pravé jméno, adresu, zkrátka pravé informace o něm. Loučí se, protože Marlow musí jít hledat fakíra. Ležící chlap se probírá, kolemjdoucí Marlow, mu pomáhá na nohy, vstupuje Katty a přesvědčuje zbitého muže o tom, že je Marlow...

ROLE PHILA MARLOWA Během studia na JAMU v Brně jsem měl možnost vyzkoušet si různé typy postav. Nikdy však ne „drsňáka“, jakým měl být Marlow. Byla to pro mě výzva. Jiří Hájek po nás všech chtěl, aby postavy byly vystavěny s nadsázkou, prostě musely zapadat do detektivky, do stylu filmů noir. Ovšem Phil Marlow měl být jiný, než všechny ostatní postavy, měl z příběhu vynikat. On jediný si mohl dovolit být více realistický, bez nadsázky, ovšem vždy drsňák a cynik. I v nejkrajnějších situacích měl působit sebejistě. Vše se to muselo odrážet i v jeho těle. Snažil jsem se, aby jeho postava vypadala opravdu mužně, byla vždy narovnaná, zpevněná, měla pevnou chůzi – tedy kromě situací, kdy jsem měl být opilý, nebo zbitý. Intonace a celkový hlasový projev jsem se snažil přizpůsobit stylu filmu noir. Posadil jsem hlas níž, často jsem používal chrapot. Nespisovná mluva byla už předepsaná, ale protože nám vedoucí ateliéru magistra Talpová čtyři roky vštěpovala spisovnou češtinu, musel jsem si na tento druh řeči zvyknout. Práce na roli. Od chvíle, kdy jsem dostal text, mi bylo jasné, že v tomto představení budu absolvovat. Věděl jsem také, že ztvárnit tuto postavu nebude jednoduché. Dostal jsem totiž do ruky množství textu. V podstatě jsem jako Phil Marlow byl na scéně od začátku do konce, vyjma několika scén. Protože jsme zkoušeli skoro hned v prostoru, musel jsem se texty učit hned od začátku nazpaměť. Nebylo to však lehké, často jsem na zkoušku přišel a neznal úplně celý text. Vyhovoval mi ale druh zkoušení. Spolužák seděl vždycky u režiséra, „nahazoval“ texty a já s kolegy „na place“ jsme se v podstatě učili improvizovat. Když jsem napovídaný text slyšel poněkolikáté, začal jsem si ho pamatovat v souvislosti s aranžmá v prostoru. I když jsem samozřejmě nepodceňoval domácí přípravu a texty jsem se nadále učil i samostatně.

~ - 82 - ~

Právě neúplná znalost textu mě častokrát brzdila v hereckém výrazu. Zkoušeli jsme například situaci, že Katty mi něco vysvětluje, já sedím u stolu a snažím se ji neposlouchat, zkoumám věci kolem sebe – hledám důkazy nebo nějaké stopy poskytující informaci o své osobě, prohrabávám papíry, rozhlížím se. Nedokázal jsem se dostatečně uvolnit, stále jsem ji poslouchal a soustředil se na svůj text. Moc mi ale pomohla připomínka režiséra „Víc se prožívej a zapomeň na hraní“. Když jsem konečně pochopil, co tím myslel, začal jsem roli lépe rozumět. K tomu mi také pomohl režisér, když nám pustil krátkou ukázkou z jednoho filmu ve stylu noir. Pochopil jsem, kam Jirka svou režií míří. Musel jsem najít míru přehnaného prožívání, vlastní důležitost a vtipy, které jsou obsahem skoro celého textu jsem nesměl vyzdvihovat, ale naopak pronášet přirozeně. Důležité bylo střídat situace a vlastní monology pomocí střihů, ne psychologizovat postavu. Cílem bylo vytvořit přirozenou, komickou a charismatickou postavu. S textem byla spojena i moje další nevýhoda. Čeština. Už jsem v Brně čtvrtým rokem, ale moje česká výslovnost ještě není taková, jak bych si představoval. Textu sice bylo hodně, ale naštěstí větné skladby nebyly těžké nebo hůře pochopitelné. I tak se mi mnohdy do textu dostávaly slovenské intonace. Proto jsem se musel několikrát sejít s vedoucí našeho ateliéru Mgr. Sylvou Talpovou, která mi pomáhala právě po češtinářské stránce. Obecně v češtině zapomínám na délky. Ve slovenštině platí tzv. rytmický zákon, který ve slovech nedovoluje používat dvě dlouhé slabiky. V češtině to ale neplatí a už čtvrtým rokem se s tím potýkám. Takže v individuálních hodinách s magistrou Talpovou byly délky její častá výtka. Také mi pomáhala se správnou intonací vět, s kladením správného důrazu na příslušné slovo. Ke konci zkoušení se to ale mým cvikem a její trpělivostí zlepšilo. Dalším problémem, se kterým jsem se potýkal, byl ostych před spolužáky. Nevadilo mi zkoušet s nimi scény a situace, ale měl jsem potíže ve chvíli, když někdo vstoupil do místnosti, sedl si a díval se, jak zkouším s někým jiným. Nedokázal jsem se dostatečně uvolnit. Věděl jsem, že abych mohl plnohodnotně zkoušet, budu muset tento blok nějak odstranit. Vím, že jsem se jednou při zkoušení na sebe hrozně naštval, kvůli textu i češtině, zapomněl jsem úplně na všechny, co tam byli, a najednou jsem se úplně uvolnil. A když jsme ze zkušebny přešli na jeviště Marty, tento blok se úplně ztratil. Velkým výrazovým prostředkem Marlowa byl hlas. Pro charakter postavy byla důležitá nespisovná řeč. Nespisovnost mi ze začátku způsobovala potíže. Vedoucí našeho ateliéru Mgr. Sylva Talpová nás čtyři roky vyučovala spisovné češtině. Postupem času jsem si na to ale zvykl. Také bylo nezbytné správné posazení hlasu. Zvolil jsem nižší hlasovou polohu a v mnoha případech jsem používal chrapot. Dle mého názoru to

~ - 83 - ~

podporovalo drsnější výraz postavy. Snažil jsem se používat rozdílné modulace hlasu dle potřeby v různých situacích a hrát si s ním. Při setkání s Velmou Marriotovou jsem například využíval klesavé intonace, z vysokých poloh hlasu do znělých hlubokých. Usiloval jsem o to, aby v hlase vyzněl obdiv k ní. Naopak v kanceláři u Mariotta jsem do hlasu přidával strohost a věcnost. Potupně jsme začali pracovat i na choreografiích. Všechny choreografie jsme stavěli společně. V choreografii při sledování Velmy Marriotové zde postava Marlowa jedná s nadsázkou. Použil jsem pantomimickou chůzi, jeden postoj jako nápodobu slavného Michaela Jacksona, také jsem stylizovaně sledoval Velmu za stromečky a přidal gag s odfouknutím mého klobouku z hlavy. V jiné choreografii jsem měl znázornit sebedestrukci. Mým úkolem bylo ztvárnit, jak je Phil Marlow zbitý, ale ne někým jiným, jen sám sebou. Kupodivu, tohle číslo jsem měl hotové za pár minut. Sebedestrukce je moje oblíbená činnost. Při zkoušení jsem si uvědomoval, že jako Marlow budu muset kouřit. Myslel jsem si, že to bude další úskalí, jelikož jsem do zkoušení inscenace nikdy aktivně nekouřil. Bál jsem se, že to ovlivní nějak můj hlas. Nakonec se to ale nestalo. Přesto jsem si musel chvíli zvykat. Když jsem si zapálil první cigaretu na jevišti, zamotala se mi hlava. Postupem času jsem přišel na to, že si potřebuji dát jednu cigaretu před představením, a když pak budu kouřit na scéně, nebudu mít žádný problém. Z dosavadního popisu práce na roli to možná vyznívá tak, že jsem měl během zkoušení samé problémy, ale právě jejích překonávání mně hodně naučilo a dostal jsem se do fáze, kdy jsem si zkoušení začal užívat. Vymýšlel jsem další vtipy, které by se v představení daly použít. Bylo to inspirující a zábavné zkoušení. Snažil jsem se, aby Marlow vypadal v každé situaci trošku jinak, což podporovalo i to, že s každou postavou ve hře měl jiný vztah. Ovšem vždy jsem musel zachovat, jakýsi jeho podpis, znak a stylizaci, která by ho vždy jako Marlowa identifikovala. Jako Marlow jsem sice drsňák, ale musel jsem se chovat v různých polohách v rozdílných situacích. S barmankou jsem byl drsný, ale snažil jsem se jí lichotit, samozřejmě proto, abych se od ní něco dozvěděl. K Velmě jsem se choval úplně jinak. Také jsem ji lichotil, ale byla to „vyšší liga“ než Marta. Choval jsem se pokorněji, Velma mě přitahovala víc. K Marriotovi jsem byl úplně odměřený, stejně tak jako k jeho gorilám a asistentce. Na asistentku fakíra jsem zkoušel naléhavý, smyslný projev, naznačoval jí, jak mě vzrušuje. Nakonec mi podlehla, ale až ve chvíli, kdy jsme nasadil hluboký polohlas.

~ - 84 - ~

PŘEDSTAVENÍ Premiéra dopadla z mé strany trošku nervózně. Obával jsem se reakcí diváků, nevěděl jsem, jaké můžou být ohlasy. S každým dalším smíchem z hlediště jsem se víc a víc uvolňoval. Lidé v hledišti pochopili žánr hry a smáli se i věcem, které mi do té doby nepřipadaly vůbec vtipné. Naše společné snažení bylo zakončeno potleskem diváků. Byl jsem rád, že se lidem představení líbilo, ale měl jsem o to větší strach z toho, že měla přijít první repríza. Bylo to právě pondělní chladné publikum, které odhalilo rizika spojená s tímto představení a s mojí hereckou prací na roli, která po zkoušení nadále pokračovala. Po premiéře opadl stres, padla na mně únava. Můj herecký výkon byl slabší než den předtím. Podepsalo se to na mých pomalejších reakcích, tím pádem představení ztrácelo tah. Další repríza o dva dny později byla paradoxně dobrá. Bylo výborné nasazení herců, publikum se smálo vtipům. Následující den jsem však opět ztratil koncentraci. Po představení za mnou přišel MgA. Lukáš Rieger Ph.D. a vysvětlil mi, proč jedna repríza vyšla a další ne. Šlo totiž o to, že po dobře odehraném představení jsme byli všichni spokojení, že vyšlo, a na druhý den jsme to brali jako samozřejmost. Také jsme měli pomalejší tempo. V tomto žánru si to však jako herci nemůžeme dovolit, jelikož, abychom diváka bavili, nesmíme mu dovolit, aby si sám představil, že teď přijde vtip. Každá anekdota ho musí překvapit. A to záleží na našem hereckém nasazení, načasování replik, přesné stylizaci a hlavně na temporytmu inscenace. Samozřejmě i my herci musíme potlačit únavu a přinést na jeviště obrovskou energii, abychom mohli strhnout diváka. Jsem rád, že se mi toto (nebo výše zmíněné problémy staly) stalo právě v Martě, kdy jsem pořád ještě ve škole a učím se. Na dalších reprízách jsem si proto dával vetší pozor na tempo i nasazení a derniéra byla od premiéry diametrálně odlišná. Myslím, že jsem postavu ještě víc vykreslil, detailněji propracoval její psychologii, i když v případě tak cynicky a drsně stylizovaného chlapa, jakým je Marlow, se nedá mluvit o psychologickém herectví. Nicméně z ohlasů po odehraných představeních bylo zřejmé, že se mi podařilo v mnoha směrech naplnit divadelními hereckými prostředky žánr filmu noir a že hravost a lehkost mnou a režisérem zvolených prostředků naplnila představu o vtipném, cynickém drsňákovi nad věcí, který se nenechá ničím zaskočit a vždy má po ruce nečekaný komentář neboli „hlášku“.

~ - 85 - ~

Obrazová příloha Dětství

Obr. č. 1 Eduard Cupák

Obr. č. 2 Rodina Cupákových

~ - 86 - ~

Druhý ročník brněnská Státní hudební a dramatická konzervatoř

Obr. 3 Viktor Dyk Krysař - Eduard Cupák v roli Seppa Jörgena (shora, třetí zprava)

Obr. 4 Večer středověkých frašek, Eduard Cupák s vařečkou,

~ - 87 - ~

Třetí ročník Janáčkova akademie múzických umění v Brně

Obr. č. 5 Alexander Fadějev Mladá garda, Eduard Cupák (vpravo dole)

Obr. č. 6 Alexander Fadějev Mladá garda, Eduard Cupák (zleva nahoře)

~ - 88 - ~

Čtvrtý ročník Janáčkova akademie múzických umění v Brně

Obr. č. 7 Orlin Vasilev Poplach, Eduard Cupák uprostřed

~ - 89 - ~

Film

Obr. č. 8 Měsíc nad řekou, 1953, uprostřed Eduard Cupák

Obr. č. 9 Stříbrný vítr, 1954

~ - 90 - ~

Rozhlasová tvorba

Obr. č. 10 Eduard Cupák ve studiu Českého rozhlasu

~ - 91 - ~

Umělecké foto

Obr. č. 11 Eduard Cupák civilní fotografie

~ - 92 - ~

Civilní fotografie

Obr. č. 12 Eduard Cupák doma

~ - 93 - ~

Dokumenty ze školy

Obr. č. 13 Motivační list

~ - 94 - ~

Obr. č. 14 Absolventský slib

~ - 95 - ~

Byt

Obr. č. 15 Byt Eduarda Cupáka dnes

~ - 96 - ~

Ocenění

Obr. č. 16 Cena za roli v rozhlasové hře

Obr. č. 17 Cena za dlouholetou uměleckou práci

~ - 97 - ~