Eva Zoubková Archivnictví - Pomocné vědy historické Navazující magisterské studium, 1. ročník 2005
JOSIP PLEČNIK V LUBLANI Architekt
Josip
(Jože,
z nejvýznamnějších, moderní
Josef)
avšak
architektury.
Po
Plečnik
bezpochyby
přehlížených,
často dlouhá
je
léta
stál
ve
jednou
osobností stínu
svých
slavnějších kolegů, jakými byli např. Le Corbusier, Mies van der Rohe, Frank Lloyd Wright nebo Alvar Aalto. Plečnikovo dílo se vyvíjelo na trase mezi Vídní, Prahou a Lublaní a k jeho znovuobjevení století. díla,
došlo
Zásadní
přinesla
až
v 90.
obrat
výstava
ve
letech
vnímání
uspořádaná
20. jeho
v roce
1986 uměleckým a kulturním centrem Georges Pompidou v Paříži. Výstava zmapovala práci tohoto předního tvůrce první poloviny 20. století a objevila ho tak širší evropské veřejnosti. Josip v Lublani
jako
syn
Plečnik
uměleckého
se
narodil
truhláře.
23. Díky
ledna
1872
státnímu
stipendiu mohl od roku 1888 studovat na průmyslové škole ve Štýrském Hradci, kde se mu dostalo výborného vzdělání v oboru truhlářství a v příbuzných odvětvích. Poté odešel do Vídně, kde
pracoval
přišel
dva
Plečnik,
roky bez
v truhlářské
továrně.
odpovídajícího
Až
vzdělání
roku
1894
v oblasti
architektury a humanitních oborů, na Akademii výtvarného umění ve Vídní, kde se jeho profesorem stal Otto Wagner. Plečnik u Wagnera získal univerzální znalosti o architektuře a kreslením velkých plánů pro Vídeň v jeho ateliéru načerpal také bohaté
1
praktické tezemi
zkušenosti.
Gottfrieda
Také
se
Sempera,
století.
zde
seznámil
vůdčího
architekta
19.
Plečnik
Semperovými
encyklopedickými
se
německého
sice
teoretika
zcela
znalostmi,
avšak
základními a
nedisponoval intuitivně
se
velice rychle vpravil do jeho způsobu uvažování, orientovaného k počátkům
evropské
architektury.
Svá
studia
završil
v roce
1897 urbanistickou úpravou mořských lázní Schwelingen u Haagu, která
mu
vynesla
podnikl
stipendium
-
cesty
jižní
studijní
architekt
začínal
po
Plečnik
ve
tzv.
cestu.
Římskou Evropě.
Vídni.
Podle
Díky
ní
Jako
samostatný
jeho
neotřelých
návrhů vznikla řada vil a nájemních domů. Fantazie a smysl pro výtvarnou stránku mu napomohly k rychlému úspěchu u vídeňského obecenstva. V roce 1911 odešel na pozvání Jana Kotěry jako profesor na Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Do historie české architektury vstoupil svým působením na Pražském hradě poté,
co
byl
roku
1920
hradním
architektem.
provedl
řadu
Ve
jmenován 20.
rekonstrukcí
a
a
T.
30.
G.
Masarykem
letech
adaptací,
20.
jimiž
hlavním
století
výrazně
zde
změnil
charakter hradních interiérů, nádvoří a zahrad. Patří k nim zejména rekonstrukce prvního a třetího nádvoří, Sloupová síň u Matyášovy brány a prostory Nového paláce s bytem prezidenta. Mimo Pražský hrad vytvořil v Praze také například známý kostel Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech (1928-32). Pro rodnou Lublaň začal Plečnik pracovat ve stejné době jako pro
Pražský
hrad.
V roce
1921
přijal
totiž
jednak
post
profesora na lublaňské Technické univerzitě, kde působil až do konce
života,
a
jednak
se
stal
neoficiálním
městským
architektem. Do Prahy se pak vracel pouze dohlížet na stavební práce. Urbanistickou tvář svého rodného města ovlivnil Plečnik natolik, že tzv. Plečnikova Lublaň je jako jedinečný příklad plánování města pokládána za jeden z nejdůležitějších počinů architektury 20. století. Oproti působení v Praze byly začátky
2
v Lublani
daleko
skromnější.
Nejdříve
vylepšil
urbanistický
plán přestavby města, který před ním vypracoval Max Fabiani. Na mnohé nápady přicházel během procházek městem. Ve velké míře se na různých řešeních podíleli také Plečnikovi studenti. Zvláště
pro
výstavba
první
Plečnikovy
tématem
absolventy
diplomových
byla
prací.
nová
Plečnik
městská
v Lublani
vyprojektoval postupně řadu parků, náměstí, ulic, sakrálních a profánních
staveb
a
mostů.
Stejně
jako
v Praze,
tak
i
zde
umístil vysoké obelisky, široká schodiště, sloupy a pyramidy. Upravil zanedbaný břeh řeky Lublanice. U opuštěných přístavišť vytvořil
obezděné
terasovité
náspy
pro
chodce,
umístil
zde
lavičky a smuteční vrby, čímž celé prostředí získalo poetický ráz. Po druhé světové válce se zabýval stavbou památníků pro oběti
národně-osvobozenecké
války
a
adaptacemi
církevních
objektů. Zemřel 7. ledna 1957 ve svém trnovském domě. V Žale byl
uspořádán
slavnostní
pohřeb;
rozloučení,
při
kterém
se
chtěl slovinský národ předem omluvit za rychlé zapomnění. Plečnik
tvořil
zprvu
v duchu
secesním,
později
vycházel
z antiky a předrenesanční italské architektury. Poslání umění viděl
v zachování
západoevropské
tradičních
civilizace.
humanistických
Zatímco
jeho
současníci
hodnot neváhali
stavět z nových materiálů a vyhýbali se veškerým okrasám, sám zůstal u klasických a ušlechtilost tvarů se pokoušel vykřesat z kamene, dřeva a kovu.
Nejznámější Plečnikovy stavby v Lublani
Nejpříhodnějším stopách
bodem,
Plečnikovy
odkud
se
architektury
může
návštěvník
v Lublani,
je
vydat
Plečnikův
po dům
(1923-1924) na lublaňském předměstí Trnovo. Dům zakoupil v r. 1915 Plečnikův bratr Jenz a Plečnik se pustil do přestavby poté,
co
se
přestěhoval
z Prahy
3
do
Lublaně.
Později
se
mu
podařilo zakoupit ještě sousední dům a tak zde dnes můžeme vidět dva staré spojené domy z druhé poloviny 19. století. K domu
připojil
věž, kde měli Jenz,
a
na
také
kruhovou
dvoupatrovou
bydlet jeho bratři Andrej a
jižní
straně
prosklenou
zimní
zahradu. Ač byl jeho přáním reprezentativní dům s leštěnými mramorovými sloupy, nemohl si Plečnik díky omezeným finančním prostředkům tento
sen
splnit.
s materiály, Uličku
které
před
Musel zbyly
domem
se
spokojit
z jiných
staveb.
vydláždil
kazovými
betonovými deskami ze stadionu a v zimní zahradě použil stará okna
jezuitského
nezměněné
podobě
kláštera.
V domě
Plečnikova
se
ložnice
dnes
nachází
s koupelnou,
v téměř
přijímací
pokoj, schodiště a mistrův ateliér. Je zde také umístěn archiv Plečnikových plánů, korespondence, prací Plečnikových studentů a knihovna.
Téměř
v sousedství
Plečnikova
domu
můžeme
nalézt
most
před
farním kostelem na předměstí Trnovo (1930-1932). Tento dvacet metrů
široký
železobetonový
Trnovo a Krakovo,
most,
který
spojuje
předměstí
pojal Plečnik jako náměstí před trnovským
kostelem a osázel ho břízami. V koncích mostu jsou umístěny čtyři pyramidy; uprostřed pak socha sv. Jana Křtitele a úzká pyramida.
Na předměstí Trnovo můžeme také navštívit Římskou zeď (1934-1937), jejíž trosky byly odryty
před
Restaurování Plečnik
a
první
světovou
zanedbané snažil
se
zdi jí
se co
válkou. ujal
až
nejvíce
přiblížit návštěvníkovi. Umístil zde např. římské sarkofágy,
4
nalezené v blízkém okolí, a ze zbytků akvaduktu vytvořil zcela novou architekturu. Jsou zde také dvě nehistorické pyramidy s etruským obloukem, které znázorňují předhistorické pevninské pahorky a etruské tunely.
Odtud
můžeme
pokračovat
směrem
k levému
břehu
Lublanice
Zoisovou ulicí, kterou vytvořil Plečnik současně s náměstím u kostela
sv.
Jakuba
v roce
1927.
Pomocí
stromů
spojil
jednotlivé úseky ulice a později ji vedl dále podél kostela sv. Floriana až k hradu. V místě zákrutu osy ulice postavil pyramidu, klesání Zoise,
která
svou
prostoru který
masivností
k řece.
bydlel
Je
opticky
věnována
v přilehlém
zadržuje
památce
domě.
zdánlivé
mecenáše
Podobná
Žigy
pyramida
je
umístěna i u obranných hradeb Pražského hradu.
Ze
Zoisovi
ulice
snadno
projdeme
na
Náměstí
Francouzské
revoluce, kde můžeme spatřit Monument Ilyrie, pomník Simona Gregorčiče
a Křížovnický konvent (1951-1956), dřívější sídlo
řádu německých rytířů, který byl Plečnikovou poslední velkou zakázkou město,
v Lublani. pro
které
Jeho pracoval
rodné téměř
dvacet let a plány navrhoval zdarma, o něho po válce již nejevilo zájem. Až po veřejných uznáních, kdy mu byl u
příležitosti
udělen vysoké
školy
ve
Vídni
i
doktorát
čestný
v Lublani,
jeho
mu
osmdesátin Technické
magistrát
svěřil
renovaci opuštěného konventu. Křížovnickým konventem Plečnik ještě jednou rekonstruoval své zralé pražské období. Spojil zde
téměř
Hradčanech.
všechna Dvory
témata, vydláždil,
kterými prolomil
se zeď
kdysi do
zabýval ulice
okny
na a
oživil tak zpustlé budovy. Vhodným příkladem je malý vnitřní
5
dvůr
věnovaný
večerům
komorní
hudby
s nesčetnými
lampami
ponořenými do zdí. Sgrafito fasád a secesní organická linie se v padesátých
letech
jevily
jako
bizarní
záblesky
myšlenek
z časů dávno minulých.
Monument
Ilyrie
uprostřed
věnován
Náměstí
Napoleonovi
postaven
roku
a
1929.
Francouzské Ilyrským
Plečnik
revoluce
provinciím.
pomník
je Byl
sestavil
ze
světlého dalmátského kamene a podtrhl jeho výšku dvakrát čtyřmi rohovými pilíři na obou stranách, které
jsou
ale
vyrobeny
z kamene
umělého.
Na
monumentu je umístěn bronzový půlměsíc a tři hvězdy. Na všech čtyřech
stranách
jsou
nápisy
věnované
neznámému
hrdinovi.
Bronzová hlava Napoleona je dílem sochaře Lojze Dolinara.
Na
druhé
straně
Gregorčičovi
náměstí
(1937),
postavil
jehož
Plečnik
básně
v mládí
pomník rád
Simonu čítával.
Bronzovou bustu od Zdenka Kalina doplnil pergolou, která byla zprvu zarostlá planým vínem. Když dřevo v padesátých letech zpuchřelo,
nahradil
trámy
betonovými
oblouky
a
k pomníku
připojil vázu, která měla dle Plečnikových slov symbolizovat polapené básníkovo srdce. Tím zdůraznil tragický osud básníka omezeného
malostí
svého
národa
-
osud,
který
s Gregorčičem
sdílel i on sám. Z Náměstí Francouzské revoluce lze projít Vegovou ulicí, která je
lemována
bustami
muzikantů
a
skladatelů,
k Univerzitní
knihovně (1936-1941), nejznámější a nejvýznamnější Plečnikově stavbě ve Slovinsku. Dekorativní kombinaci fasády tvoří šedý kámen
v kombinaci
s cihlami.
Interiér
6
je
oproti
tomu
pojat
monumentálně. Sloupová hala a schodiště z tmavého mramoru nás zavede do čítárny, která měří na výšku přes deset metrů. Na úzkých
stranách
dvěma
okny
k zemi.
otevřena
sahajícími
To
zástupci
je
si
až
prý
přáli
univerzity,
kteří
zastávali názor, že pohled na panorama města by mohl ulevit znaveným
zrakům
čtenářů.
Obzvlášť zajímavé jsou kovové lávky
mezi
křižují
chodbami
vedle
galerie
vstupu.
příruční
Podpěry
knihovny,
lávek,
stejně
které
jako
sál
všechna
ostatní zábradlí v místnosti, tvoří trubky plynového vedení. Nad schodištěm umístil Plečnik sochu Primože Trubara, autora první knihy ve slovinském jazyce. Na začátku roku 1944 se na nedávno Těžce
dokončenou
poničená
postavena.
budovu
čítárna
Nový
strop
zřítilo
byla
italské
ještě
Plečnik
během
poštovní války
zjednodušil
a
letadlo.
znovu
hrubě
přiblížil
ho
vzhledu velkého dřevěného koberce.
Vegova ulice dále pokračuje až ke Kongresovému náměstí a parku Hvězda
(1926-1928).
Toto
obdélníkové
náměstí
mezi
kostelem
Voršilek a budovou Slovinské filharmonie je tvořeno světlými čtvercovými
poli,
která
Plečnik
rámoval
tmavšími
betonovými
pásy. Náměstí sousedí s parkem Hvězda, který vznikl u příležitosti příprav na kongres Svaté aliance roku 1821 na místě bývalého kapucínského
kláštera.
Na
konci
dvacátých
let
ho
Plečnik
částečně upravil a obklopil válcovitými betonovými obrubníky s „kovovými“ kryty ze stejného materiálu. Je zde také umístěn pomník
na
počest
zavražděného
Karadjordjeviče.
7
krále
Alexandra
I.
Na této straně řeky se také nachází, i když už mimo centrum, Správní
budova
pojišťovny
„Vzajemna“
tohoto
(1928-1930).
peněžního
ústavu
Budovou
se
začal
Plečnik zabývat v r. 1927. Vchod je otevřen
směrem
zákazníci
k nádraží,
pojišťovny
především
z venkova
přijížděli
vlakem.
pocházeli a
Ve
protože
do
města
stejnou
dobu
pracoval i na Lidové záložně v Celji. Protože si oba úkoly byly velmi podobné, pohlížel Plečnik na práci v Celji jako na průkopnickou
fázi
před
formováním
fasády
budovy
lublaňské
pojišťovny. Lublaňské plány tak včas upravoval a vylepšoval. Cihlové sloupy vedou přes všechna tři poschodí. Fasádu doplnil šedým
vápencem,
což
vytváří
dynamické
napětí.
Opak
monumentální fasády směrem do ulice tvoří fasáda do dvora, která je velmi jednoduchá.
Na pravém břehu Ljublanice jsou v těsné blízkosti vedle sebe další
Plečnikovy
stavby
jako
Žehličkový
dům,
Tržnice,
Trojmostí a Ševcovský most.
Žehličkový dům (1933-1934) stojící na úzkém trojúhelníkovém a k tomu ještě sklánějícím se terénu, se považoval za nepoužitelný k zastavění. Problém
úzkého
znamenal
výzvu,
důvodu, že se
domu a
to
pro
Plečnika
zvláště
z toho
tu již v 19. století
nacházel jednopatrový dům, kterému se vzhledem
k jeho
tvaru
lidově
říkalo
„peglezen“. Manželé Prelovšekovi splnili architektovo přání. Ač rodina dům pro vlastní účely nepotřebovala, koupili pozemek a financovali stavbu. Tři roky po dokončení prací Prelovškovi
8
budovu prodali za režijní cenu, aniž by z ní kdy měli nějaký finanční užitek. Portály oken, jak je známe z tržnic,
změnil
v arkádovité výkladní skříně. Každá ze tří vrstev fasády se vlastním
řídí
měřítkem
a
ornament
ji
dodatečně
individualizuje. Vedle dalších kompozičních podrobností, jako jsou například vezděné pilíře arkád, spojuje Žehličkový dům s monochromií
tržnic
i
kontrast
mezi
sněhobílou
vápencovou
omítkou a šedým terasem. Úzké průčelí proti křižovatce nakonec zůstalo
bez
původně
plánovaných
figurálních
ozdob.
V horní
části je uzavřeno zasklenou lodžií zimní zahrady. Po delším přemýšlení
se
Plečnik
rozhodl
umístit
před
budovou
vysoký
vlajkový stožár, který nechal střídavě pomalovat trojbarevnými „vlajkami“, čímž symbolizoval tehdy relevantní „trojjedinost jihoslovanského národa“.
Komplexu
Tržnic
malebný
charakter
(1939-1941) staveb,
chtěl
které
Plečnik
by
byly
nejprve
různě
dodat
propojovány
arkádami či schody a provázány s řekou. Realizovaná varianta budí
ovšem
dojem Zatímco
klasičnosti.
palladiánské v dolní
části
dlouhé stavby je použita hrubá rustika, horní
omítnutý
velkými
díl
je
obloukovými
rytmicky okny.
oživen
Napojení
tržnic na Trojmostí svědčí o mimořádném citu květinářstvím
postavil
pro
Plečnik
jednotlivé dlouhou
stavby.
otevřenou
Za
sloupovou
halu. Pod ní je umístěno točité schodiště, které vede k Rybímu trhu.
Hra
trpasličích
manýristickou
vsuvkou
sloupů ve
ve
vzorném
vnitřní
je
jedinou
celku.
Náměstí
části
klasickém
ohraničil koulemi z umělého kamene a osázel stromy.
9
Trojmostí bylo postaveno v letech 1929-1936. Tento projekt prý vznikl
v Praze,
když
se
během
stavebních prací na novém Mánesově mostě stavěla i provizorní dřevěná lávka.
Řešení
se
třemi
mosty
navrhl
Plečnik
proto,
jelikož
chtěl
ponechat
starý
kamenný
Františkánský most z 19. století. Navíc bylo toto řešení podstatně levnější než návrh městských odborníků.
Vějířovitý
tvar
Trojmostí
spojuje
Prešernovo
náměstí se Starým městem pod Hradním vrchem. Plečnik k oběma postranním
mostům
připojil
schody
k níže
položené,
jen
částečně realizované, promenádě podél řeky. Ty dodávají celku benátský charakter. V rámci sjednocení mostů nahradil Plečnik staré
železné
balustrádou.
zábradlí
Plečnik
si
Františkánského své
vlastní
dílo
mostu
betonovou
pochválil
slovy:
“Linie oblouků Františkánského mostu je pojata skvostně. Mám z toho pocit, jako bych pozoroval obočí krásné dívky.“
Nedaleko od Trojmostí se nachází Ševcovský most (1931-1932). Bývalý litinový Ševcovský most byl z technického
hlediska
mistrovským
dílem 19. století. Než se začalo se stavbou
nového
mostu,
přemístil
Plečnik starý most k bývalé zemské nemocnici. z jiného
rozpočtu
než
hloubení
Most
říčního
byl
financován
koryta.
Tím
se
architekt dostal do nezvyklé situace, kdy byl nucen ve shonu navrhnout jen pilíř mostu a až poté se zabývat vrchní stavbou. Zatímco
u
Trojmostí
využil
benátské
10
balustry,
v případě
Ševcovského
mostu
bez
klasického
sloupu.
klenby
Jsou
se
zde
jedná
zastoupeny
o
apostrofu
všechny
tři
tématu hlavní
antické řády - na zábradlí dórský, na kandelábrech jónský a na sloupech řád korintský.
Předposlení zastávkou v centru města je
Lublaňský
hrad
(1932-1936).
S jeho pražským protějškem ho nelze srovnávat.V dějinách specifickou
nikdy
roli,
nehrál
v 19.
století
dokonce sloužil jako vězení. Plečnik byl
okouzlen
jeho
malebnou
polohou
nad
městem.
Samotnou
úpravou hradu se však začal zabývat až v roce 1931. Nejvíce se zaměřil na úpravu nádvoří a bezprostředního okolí hradu. Aby více vynikla věž z poloviny 19. století, zvýšil ji a upravil podle vzoru florentské radnice. Plečnik chtěl propojit schodištěm Staré město s hradem. Jedním z návrhů bylo i monumentálně zastřešené schodiště začínající u radnice. Nic z toho ale nebylo zrealizováno.
Pod Lublaňským hradem se nachází Náměstí sv. Jakuba (1926) s Mariánským sloupem (1938), které spojuje spřízněná kompozice s Rajskou zahradou v Praze. Na mírně se zvedajícím podélném písečném
ostrůvku
zřídil
vedle
Mariánského
sloupu
kamennou
kašnu. Okraje této plochy osázel stromy a betonovými obrubníky s ležícími koulemi. V roce 1938 nahradil rozpadající se pomník z druhé
poloviny
19.
století
toskánským
sloupem
s bronzovou
sochou Marie.
Nejen
v
centu
města
ale
i
na
jeho
okrajích
můžeme
nalézt
Plečnikovu architekturu. Za všechny alespoň tři nejznámější:
11
kostel
sv.
Michaela
na
Lublaňských
blatech,
kostel
sv.
Františka v Žale.
Kostel
sv.
Michaela
na
blatech
Lublaňských
byl
postaven
v letech 1937-1939. Jeho první vznikly již roku 1922 na přání Plečnikova v Trnovu. návrhů
souseda Nezřídka
až
myšlenky umění.
šel
na
lidovosti,
a
faráře Plečnik
samou
ale
vždy
hranici se
pokračování Kostel
sv.
u
držel
antického Michaela
je
typickým příkladem. Brzy se ukázalo, ze finanční částka je mnohem menší, než se původně očekávalo. Proto musel Plečnik vytvořit zcela nové
plány
kostela,
který
K dispozici
měl
darované
z blízkého
kamenolomu.
Kamenné
sloupy
betonovými
trubkami
městské
poskládanými
jen
musel
postavit
dřevo
a
co
nejlevněji.
stavební
materiál
nahradil kanalizace,
svisle které
nechal opatřit malbami. V dalších ústupcích z původního plánu se bránil jen v případě zvonice, kterou postavil před kostel místo portálu. Mohl si zde také díky důvěře stavebního úřadu dovolit schodiště s nedostatečně zajištěným zábradlím, které by mu jinde stěží kdo povolil. Za práci nedostal zaplaceno a krom toho kostelu obětoval i úspory svého bratra, značnou část vlastních peněz a svých uměleckých děl.
Ze všech kostelů, které Plečnik v Lublani postavil, si kostela sv. Františka (1925-1930) vážil nejvíce. Jeho stavba začala v r. 1925. V téměř stejné době (1928-32) probíhala výstavba kostela
Nejsvětějšího
srdce
Páně
v Praze
na
Vinohradech.
V Lublani se však na rozdíl od Prahy nejednalo o monument.
12
Plečnik
mohl
zredukovat postavit
jednoduše
pražskou zde
variantu
poněkud
menší
levnější
kopii
kostela
Pražských
Vinohradech.
a a na
Nestalo
se tak - Plečnik vytvořil stavbu zcela originální. Rozhodl se zde pro ve
dvou
poschodích,
střechou.
Zvonice
kruhovou
která
je
byly
vůbec
zvonici
zakončena
strmou
s tamburem kuželovitou
nejdynamičtějším
prvkem
Plečnikovy sakrální architektury. Vnitřek se sloupovým ochozem je
také
mecenášům
mimořádně umístit
impozantní. jednu
Podařilo
se
z nejkvalitnějších
mu
sem
sbírek
díky
svítidel
slovinského moderního uměleckého průmyslu té doby. Použil zde také nouzové řešení, když nahradil zpuchřelou dřevěnou podlahu za asfaltovou.
Žale (1938-1939) je pravým skvostem Plečnikovy architektury. Vzhledem k rychlému růstu města bylo
stále
udržovat
komplikovanější
zvyk,
průvod
procházel
k hřbitovu. magistrátu dvacátých projektem
kdy
Proto
pohřební městem
se
inženýři
od
poloviny
let
zabývali
ústřední
márnice
na
hřbitově v centru města. S řešením přišel roku 1937 Plečnik, který navrhl postavit novou pohřební síň. Z několika návrhů se nakonec rozhodl pro „Svatý háj“ nebo – jak tomu on sám říkával -
pro
„Zahradu
všech
svatých“.
K jeho
zklamání
byla
pak
přejmenována na tradiční, podstatně prozaičtější jméno žale,
13
místo smutku. Portál je mohutným mementem připomínajícím, že za
ním
začíná
materialismu.
nový Volný
svět,
kde
již
neplatí
pohled
na
nebe,
který
zákony se
lidského
otevírá
mezi
sloupy a architrávy, měl utišit zraněné city. Spojení bohaté architektury, zeleně a převládající bílé barvy mělo povznášet myšlenky
návštěvníků
hřbitova.
Všechno,
co
podle
Plečnikova
názoru nemělo v zahradě mrtvých co dělat - např. místnosti pro truhláře, čalouníky a malíře, garáže, spojil v severovýchodní hranici pozemku. Okolo ústředního kostela jsou seskupené menší kaple,
které
jsou
zasvěceny
svatým
z lublaňských
far
a
nejoblíbenějším slovinským světcům. Plečnikovo město mrtvých má
lavičkami,
božími
muky,
kašnou
a
pestrou
architekturou
vzbuzovat naději a potlačovat strach ze smrti. I čtrnáct kaplí odpovídá zastávkám křížové cesty na cestě vykoupení. Hlavní kaple se skládá ze dvou pylonů, mezi něž je napnuta o něco nižší stavba pokrytá plochou sedlovou střechou. Před hlavní kapli postavil baldachýn, pod kterým se nachází katafalk a řečnický
pult.
Baldachýn
však
k hlavní
kapli
nepřipojil,
protože chtěl podtrhnout jeho typologickou nezávislost.
14
Použitá literatura:
PRELOVŠEK, Damjan. Josip Plečnik. Život a dílo, Brno 2003. Týž. Architerkt Josip Plečnik. Práce pro prezidenta Masaryka, Praha 2001. KREČIČ, Peter. Das Ljubljana von Plečnik, Ljubljana 1991. MIHELIČ, Breda. Ljubljana city guide, Ljubljana 1990. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2003. XI. díl, Ostrava 2003. Ottův slovník naučný/ Dodatky. IV. díl, Praha, Litomyšl 2001.
Internetové odkazy:
http://members.virtualtourist.com http://www.ijs.si/slo/ljubljana/plecnik.html www.randburg.com/si/ljubljana.html
15
