Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 9
Jedna SRPEN Stratford nad Avonou, Anglie
Co kdyÏ se Shakespeare m˘lil?
B˘t ãi neb˘t, toÈ otázka. Z Hamletova – a moÏná ze Shakespearova – nejznámûj‰ího monologu. Celou fieã jsem se musela ve druháku nauãit zpamûti a pofiád si pamatuju kaÏd˘ slovo. Tehdy jsem o textu moc nepfiem˘‰lela. ·lo mi jen o to, abych v‰echno správnû odfiíkala a dostala jedniãku. Ale co kdyÏ si Shakespeare – a Hamlet – kladli ‰patnou otázku? A nemûla znít b˘t, ale jak b˘t? Pravdou je, Ïe neb˘t Hamleta, nejsem si jistá, jestli bych sama sobû takov˘ dotaz – jak b˘t – poloÏila. MoÏná bych dál byla stejnou Allyson Healeyovou jako pfiedtím. Dûlala bych, co se ode mû oãekává, coÏ v tomto pfiípadû znamená, Ïe bych mûla v plánu jít na Hamleta. ___ „BoÏe, to je vedro! Myslela jsem, Ïe v Anglii takov˘ horko neb˘vá!“ Moje kamarádka Melánie si zamotává svûtlé vlasy do uzlu a ovívá si zpocen˘ krk. „Kdy vÛbec otevírají?“ – 9 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 10
GAYLE FO R MAN
Dívám se za ní na paní Foleyovou, kterou Melánie a vût‰ina ostatních z na‰í skupiny pokfitila na Na‰i neohroÏenou vÛdkyni. Ta ale fiíká nûco Toddovi, jednomu z absolventÛ studia dûjin, co vedou na‰i skupinu s ní, nejspí‰ ho za nûco kárá. Na zájezdu pro teenagery! V broÏufie, kterou mi rodiãe vûnovali pfiede dvûma mûsíci, kdyÏ jsem maturovala, byli studenti jako Todd uvádûni coby „konzultanti v oblasti historie“, ktefií svou pfiítomností posilují „vzdûlávací hodnotu“ cesty. Todd v‰ak do téhle chvíle spí‰ v˘raznû pfiispíval ke kocovinû ostatních, protoÏe skoro kaÏd˘ veãer tahal v‰echny po barech. Jsem pfiesvûdãená, Ïe dneska to ostatní pofiádnû rozjedou! KoneckoncÛ, tohle je na‰e poslední zastávka, Stratford nad Avonou, mûsto plné kultury! CoÏ, jak se zdá, je moÏno pfieloÏit jako nadprÛmûrn˘ mnoÏství hospod pojmenovan˘ch po Shakespearovi, nav‰tûvovan˘ch lidmi v oslnivû bíl˘ch teniskách. Paní Foleyová spílá Toddovi, sama taky ve snûhobíl˘ch teniskách –, k nimÏ má obleãen˘ úzk˘ modr˘ dÏínsy a triãko s nápisem Teen Tours!. Veãer, aÏ v‰ichni vyrazí do mûsta, mi bude vykládat, Ïe by si na Todda mûla stûÏovat u vedení cestovky. Ale nejspí‰ to nikdy neudûlá. Zãásti moÏná proto, Ïe kdyÏ ona nadává, on flirtuje. Dokonce i s paní Foleyovou. Obzvlá‰È s paní Foleyovou! „Myslím, Ïe zaãátek je v sedm,“ fiíkám Melánii. Dívám se na hodinky, dal‰í dárek k maturitû – masivní zlat˘, s vyryt˘m nápisem Hodnû ‰tûstí na tvé cestû! na spodní stranû. TíÏí mû na zpocen˘m zápûstí. „Je ‰est tfiicet.“ „Hmm. Tihle Britové se váÏnû rádi ‰ikujou. Nebo staví do fronty. Nebo prostû cokoli. Mûli by si vzít lekci od ItalÛ, ti se jen houfujou. Nebo by se Italové moÏná mohli pouãit od BritÛ!“ Melánie si potahuje minisukni – bandáÏovou, jak fiíká – a upravuje si tílko s úzk˘mi ra– 10 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 11
Jen jeden den mínky. „BoÏe, ¤ím! Mám dojem, Ïe to bylo pfied rokem!“ ¤ím? Nav‰tívily jsme to mûsto pfied ‰esti dny? Nebo pfied ‰estnácti? Celá Evropa se stala rozmazanou skvrnou leti‰È, autobusÛ, starejch budov a menu sestávajících z kufiecího masa s rÛzn˘mi pfiílohami. KdyÏ mi rodiãe darovali tuhle cestu jako úÏasnej dárek k maturitû, trochu jsem se zdráhala jet. Mamka mû ale uji‰Èovala, Ïe uÏ prozkoumala situaci. Cestovní kanceláfi Teen Tours! má velmi dobrou povûst, zájezdy jsou cenûné pro jejich vzdûlávací sloÏku i péãi, která je vûnována úãastníkÛm. Bude o mû dobfie postaráno. „Nikdy nezÛstane‰ sama,“ slibovali rodiãe. A Melánie jela samozfiejmû taky. A mûli pravdu. Vím, Ïe ostatním je k smíchu, jak nás paní Foleyová úzkostlivû stfieÏí, ale já oceÀuju, Ïe neschvaluje noãní v˘lety do místních barÛ, i kdyÏ vût‰ina z nás splÀuje v Evropû platnou zákonnou vûkovou hranici pro pití alkoholu –, ale tady si, jak je vidût, takov˘ch vûcí stejnû nikdo nev‰ímá. Já do barÛ nechodím. Obvykle se vrátím do hotelu a s Melánií koukáme na televizi. Skoro vÏdycky objevíme americk˘ filmy, stejn˘ jako ty, kter˘ doma spoleãnû sledujeme o víkendech u mû nebo u ní v pokoji obloÏen˘ popcornem. „Já se snad upeãu,“ hudrá Melánie. „Horko jak v poledne!“ Zvednu hlavu. Slunce pálí a po nebi se prohánûjí oblaka. Líbí se mi, jak pádí a nic jim nestojí v cestû. Podle oblohy poznáte, Ïe Anglie je ostrov. „Hlavnû Ïe nelije, jako kdyÏ jsme pfiijeli!“ „Nemበnáhodou ãelenku?“ ptá se Melánie. „Vsadím se, Ïe teì jse‰ za sv˘ vlasy ráda!“ – 11 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 12
GAYLE FO R MAN
Sáhnu si dozadu na krk. To místo mi pofiád pfiipadá podivnû odhalen˘. Na‰e cesta zaãala v Lond˘nû a druhej den odpoledne jsme dostali pár hodin volna na nakupování, coÏ se zfiejmû povaÏuje za kulturu. Tehdy mû Melánie pfiesvûdãila, abych se nechala ostfiíhat nakrátko. Tenhle úkon byl souãástí jejího pfiípravn˘ho plánu pro pfiechod na vysokou, s nímÏ mû seznámila za letu: „Nikdo ve ‰kole nepozná, Ïe jsme roboti. Chci fiíct, Ïe jsme pfiíli‰ hezk˘, abychom byli jen zelení mimozem‰Èani bez vlasÛ, nejinteligentnûj‰í zlosyni na svûtû, a na vysok˘ budou chytr˘ v‰ichni. TakÏe my budeme úÏasn˘ a chytr˘! Tyhle dvû vûci uÏ se nebudou vzájemnû vyluãovat.“ Tento plán pro Melánii zjevnû znamenal nov˘ ‰atník v rádoby ledabyl˘m stylu, za kter˘ utratila pÛlku kapesného v Topshopu, a zkrácení jména z Melánie na Mel – coÏ si pofiád nedokáÏu zapamatovat bez ohledu na to, kolikrát uÏ mû pod stolem kopla. V mém pfiípadû zfiejmû plán obná‰el úães, na kterej mû ukecala. KdyÏ jsem se uvidûla, pokou‰el se o mû infarkt. Co si pamatuju, vÏdycky jsem nosila dlouh˘ ãern˘ vlasy bez ofiny a holka, která se na mû v kadefinictví dívala ze zrcadla, mi vÛbec nebyla podobná. Byly jsme pryã jen dva dny, ale v tu chvíli se mi zastesklo po domovû. Chtûla jsem sedût doma ve svém pokoji se znám˘mi broskvovû oranÏov˘mi stûnami a sbírkou starodávn˘ch budíkÛ. ¤íkala jsem si, jak mám zvládnout vysokou, kdyÏ nedokáÏu zvládnout tohle. Ale na vlasy uÏ jsem si zvykla a stesk po domovû skoro zmizel, a i kdyby ne, cesta konãí. Zítra skoro v‰ichni nasednou do autobusu rovnou na leti‰tû a odletí domÛ. Melánie a já odjedeme vlakem do Lond˘na a tfii dny zÛstaneme u její sestfienice. Melánie mluví o tom, Ïe zajde – 12 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 13
Jen jeden den do salonu, kde mû stfiíhali, a nechá si nabarvit na hlavû rÛÏovej pruh, a kromû toho se chystáme do West Endu na Let It Be. V nedûli odletíme domÛ a brzy na to nastupujeme do ‰koly – já poblíÏ Bostonu, Melánie do New Yorku. „Svobodu pro Shakespeara!“ Zvedám hlavu. Podél fiady pfiechází sem a tam skupinka asi deseti lidí a rozdávají pestrobarevn˘ letáky. Hned vidím, Ïe to nejsou Ameriãani – Ïádn˘ jasnû bíl˘ tenisky ani krátk˘ kalhoty s kapsami v dohledu. V‰ichni jsou nemoÏnû vysok˘ a huben˘ a vypadají tak nûjak jinak. I jejich vyzábl˘ postavy jsou nezvykl˘. „Vezmu si jeden!“ Melánie sahá po letáku a ovívá se jím. „Co pí‰ou?“ ptám se a pozoruju skupinku. Tady v turistickém Stratfordu nad Avonou vynikají jako jasnû oranÏov˘ máky na zelen˘m poli. Melánie se podívá na leták a nakrãí nos. „Guerilla Will?“ Dívka s fuchsiov˘mi pruhy vlasÛ, kterou Melánie oslovila, k nám pfiistupuje. „To je Shakespeare pro ‰irokou vefiejnost!“ Mrknu na lístek. Guerrilla Will. Shakespeare bez hranic! Shakespeare gratis! Shakespeare pro v‰echny! „Shakespeare gratis?“ ãte Melánie. „Jo!“ odpovídá dívka s fuchsiov˘mi vlasy a pfiízvukem. „Îádnej zisk! Tak jak by to Shakespeare chtûl!“ „Vy si myslíte, Ïe by nechtûl prodávat lístky a vydûlávat na hrách?“ NesnaÏím se provokovat, ale vzpomínám si na film Zamilovan˘ Shakespeare a jak vûãnû nûkomu dluÏil peníze. Dívka obrací oãi v sloup a já si zaãínám pfiipadat hloupû. Skláním hlavu. Padá na mû stín a na okamÏik pfietíná sluneãní paprsky. A pak se ozve smích. Zvedám oãi. âlo– 13 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 14
GAYLE FO R MAN
vûka pfiede mnou nevidím, protoÏe mu za zády svítí dosud jasn˘ veãerní slunce. Ale sly‰ím ho. „Myslím, Ïe má pravdu!“ fiíká. „B˘t hladov˘m hercem asi není moc romantick˘, pokud ãlovûk opravdu strádá.“ Párkrát zamrkám. Oãi si zvykají a vidím, Ïe mladík je vysok˘, o dobr˘ch tfiicet cenÈákÛ vy‰‰í neÏ já, a huben˘. Jeho vlasy hrají nespoãetn˘mi svûtl˘mi odstíny a oãi má hnûd˘ aÏ ãern˘. Musím k nûmu zvednout hlavu a on se sklání, aby se na mû podíval. „Ale Shakespeare je mrtev; do hrobu honoráfie nedostává. A my, my jsme Ïiví!“ Otevírá náruã, jako kdyby chtûl obejmout cel˘ vesmír. „Na co jdete?“ „Na Hamleta.“ „Tak tak, Hamlet!“ Má jemn˘, témûfi nepostfiehnuteln˘ pfiízvuk. „¤ekl bych, Ïe takov˘ veãer, jako je dnes, by ãlovûk nemûl promarnit tragédií!“ Dívá se na mû, jako by se ptal. Pak se usmûje. „Nebo nûkde v místnosti. Hrajeme Veãer tfiíkrálov˘. Venku.“ Podává mi leták. „Budeme o tom pfiem˘‰let,“ fiíká Melánie zdrÏenlivû. Mladík zvedá jedno rameno a sklání k nûmu hlavu tak, Ïe se uchem témûfi dot˘ká kostnaté lopatky. „Jak je libo,“ fiíká, ale dívá se na mû. Pak pomalu odkráãí a pfiipojí se ke sv˘mu hlouãku. Melánie pozoruje, jak odcházejí. „·koda, Ïe nemáme jejich vystoupení v programu cesty. Hned bych na nû ‰la.“ Dívám se za nimi a cítím zvlá‰tní cukání. „Já uÏ jsem Hamleta vidûla.“ Melánie na mû pohlédne. Oboãí vytrhané do tenké linky má zvednut˘. „Já taky. V televizi. Ale stejnû…“ „Na tohle… bychom mohly jít. TotiÏ, chci fiíct, Ïe by to bylo jin˘. Kulturní záÏitek, proto nás pfiece rodiãe na tuhle cestu poslali, no ne?“ – 14 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 15
Jen jeden den Melánie se smûje. „Jak se tak na tebe dívám, zaãínበb˘t celá nesvá. Ale co Na‰e neohroÏená vÛdkynû? Vypadá to, Ïe se pfiipravuje, aby nás pfiepoãítala jako obvykle.“ „Mám dojem, Ïe ti to horko váÏnû neprospívá…“ zaãínám. Melánie se na mû chvíli dívá, pak si olízne si rty, u‰klíbne se a svra‰tí oboãí. „Ach jo! Urãitû mám úÏeh!“ Obrátí se k Paule, která je z Mainu a právû si pilnû ãte prÛvodce. „Paulo, mû se hroznû toãí hlava.“ „To je z toho vedra,“fiíká Paula a soucitnû pfiikyvuje. „Mûla bys doplnit tekutiny.“ „Já snad omdlím! Vidím ãern˘ teãky!“ „Nepfiehánûj to,“ ‰eptám. „Je dobr˘ shromáÏdit dÛkazy,“ ‰eptá Melánie pobavenû. „Hmm, mám dojem, Ïe sebou pra‰tím.“ „Paní Foleyová!“ volám. Paní Foleyová pfiestane od‰krtávat jména na prezenãní listinû a vzhlédne. Pfiistoupí k nám a tváfií se ustaranû. Stydím se, Ïe lÏu. „Myslím, Ïe Melánie, totiÏ Mel, dostala úÏeh.“ „Není ti dobfie? UÏ to nebude dlouho trvat. A v divadle je pfiíjemnû chladno.“ Mluví zvlá‰tním hybridním jazykem, typickou britskou angliãtinou se stfiedozápadním pfiízvukem, a její jazyk pfiipadá v‰em k smíchu, protoÏe ho povaÏují za dom˘‰liv˘. Ale já si myslím, Ïe tak mluví proto, Ïe pochází z Michiganu a spoustu ãasu tráví v Evropû. „Mám dojem, Ïe budu zvracet!“ pokraãuje Melánie. „Nerada bych se pozvracela ve Swan Theatre!“ Paní Foleyová se znechucenû zamraãí, ale nedokáÏu posoudit, jestli ji tak odpuzuje pfiedstava Melánie blijící ve Swanu, nebo skuteãnost, Ïe Mel pouÏila slovo zvracet v tak tûsn˘ blízkosti Královské shakespearovské spoleãnosti. „Ach, paneboÏe! Nejlep‰í bude, kdyÏ tû doprovodím do hotelu.“ – 15 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 16
GAYLE FO R MAN
„Já s ní pÛjdu,“ fiíkám. „VáÏnû? Kdepak, to nemohu dopustit. Mûla bys vidût Hamleta.“ „To je v pofiádku. PÛjdu s ní.“ „Ne! Odvést Melánii je moje povinnost. Takhle tû prostû nemohu zatûÏovat.“ Vidím, Ïe v duchu bojuje sama se sebou. „Mnû to nevadí, paní Foleyová. Hamleta uÏ jsem vidûla a hotel je jen pfies námûstí.“ „VáÏnû? Hmm, tak tedy dobfie. Vûfiily byste, Ïe za celá léta, co tohle dûlám, jsem nevidûla Hamleta od pûvce avonského v provedení Královské shakespearovské spoleãnosti?“ Melánie slabû zasténá, aby zdramatizovala situaci. Zlehka ji dloubnu loktem a usmûju se na paní Foleyovou. „Pak byste si rozhodnû nemûla nechat ujít pfiíleÏitost!“ VáÏnû pfiikyvuje, jako bychom tu projednávali nûjakou dÛleÏitou vûc, tfieba pfiíkaz k pfievzetí trÛnu nebo tak. Pak mû uchopí za ruku. „Cestovat s tebou je tak pfiíjemné, Allyson. Bude‰ mi chybût. KéÏ by bylo víc dne‰ních mlad˘ch lidí jako ty! Jsi taková…“ Na chvíli se odmlãí a hledá správné slovo. „Takové hodné dûvãe.“ „Dûkuji,“ fiíkám bezdûãnû. Ale její pochvala mû zanechává chladnou. Nevím, jestli je to tím, Ïe nic lep‰ího o mnû fiíct nedokáÏe, nebo jestli v tuhle chvíli takov˘ poklad nejsem. „Hodné dûvãe, já se zblázním!“ fiehtá se Melánie, jakmile máme frontu za zády a nemusí pfiedstírat, Ïe omdlí. „Buì zticha. Nesná‰ím podvádûní.“ „Ale jde ti to zatracenû dobfie. Jestli chce‰ vûdût, co si myslím, tak podle mû bys mohla nastoupit slibnou hereckou kariéru.“ „JenÏe já nic vûdût nechci. Tak kde to je?“ Podívám se na leták. „Canal Basin? Co je to?“ – 16 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 17
Jen jeden den Melánie vytahuje mobil, kterej na rozdíl od m˘ho funguje i v Evropû. Vyhledá na displeji mapu. „Vypadá to, Ïe jde o nûjakej dok na bfiehu kanálu.“ O pár minut pozdûji pfiicházíme na nábfieÏí. Vypadá to tu jako na karnevalu, v‰ude se to hemÏí lidmi. U bfiehu kotví nejrÛznûj‰í ãluny, na nichÏ se prodává v‰echno moÏn˘ od zmrzliny po obrazy. Jen divadlo nikde. Nebo jevi‰tû. Nebo herci. Znovu se dívám na leták. „Îe by hráli na mostû?“ nadhodí Melánie. Vracíme se ke klenut˘mu stfiedovûk˘mu mostu, ale vidíme totéÏ: turisty jako jsme my procházející se za vlah˘ho veãera. „¤íkali, Ïe hrají dnes?“ ptá se Melánie. Vybavuju si toho kluka s neskuteãnû tmav˘ma oãima, jak pfiímo fiíká, Ïe dnes je pro tragédii pfiíli‰ pûknû. Ale kdyÏ se rozhlédnu, zjevnû se tu nikde nehraje. Nejspí‰ to byl jen vtip – pro hloup˘ turisty. „Dáme si zmrzku, aÈ nemáme úplnû zkaÏenej veãer,“ fiíkám. Postavíme se do fronty na zmrzlinu a vtom zaslechneme hraní na akustick˘ kytary a doprovodn˘ bubínky. Zbystfiím pozornost a sevfie se mi Ïaludek. Vyskoãím na nejbliωí laviãku a rozhlíÏím se. Ne Ïe by se nûkde záhadnû objevilo jevi‰tû, ale pod stromy skuteãnû zahlídnu dav lidí, dost poãetnej. „Zdá se, Ïe právû zaãínají,“ fiíkám a chytám Melánii za ruku. „A co bude s tou zmrzlinou?“ stûÏuje si. „AÏ pak,“ odseknu a vleãu ji k zástupu. „KdyÏ hudba stravou lásky, hrajte dál!“ Mladík, kter˘ hraje vévodu Orsina, se nepodobá Ïádn˘mu shakespearovsk˘mu herci, jak˘ho jsem kdy vidûla, – 17 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 18
GAYLE FO R MAN
snad jen s v˘jimkou filmov˘ verze Romea a Julie s Leonardem DiCapriem. Je vysokej, tmavej, na hlavû má copánky a v úzk˘ch leskl˘ch kalhotách, ‰piãat˘ch botách a síÈovan˘m tílku, kter˘ odhaluje hruì, vypadá spí‰ jako charismatická rocková hvûzda. „TakÏe jsme si vybraly dobfie,“ ‰eptá mi Melánie do ucha. Orsino za doprovodu kytar a bonga odfiíkává úvodní monolog a já cítím mrazení v zádech. Sledujeme cel˘ první jednání, pfiiãemÏ pronásledujeme herce po nábfieÏí. KdyÏ se dají do pohybu, jdeme taky, coÏ v nás vzbuzuje pocit, Ïe jsme souãástí hry. A moÏná proto je pfiedstavení tak jin˘. ProtoÏe já uÏ jsem Shakespeara vidûla – ve ‰kolním podání a pak v Shakespearovû divadle ve Filadelfii. PokaÏdé jsem si ale pfiipadala, jako kdyÏ poslouchám cosi v cizím jazyce a pofiádnû nerozumím. Musela jsem se nutit k pozornosti a polovinu ãasu jsem promarnila opakovan˘m proãítáním programu, jako by to pfiispívalo k lep‰ímu chápání. Tentokrát je v‰echno v pofiádku. U‰i jako by se pfiizpÛsobily zvlá‰tnímu jazyku a nechávám se uná‰et dûjem stejnû, jako kdyÏ sleduju film. Tak to vnímám. KdyÏ Orsino hyne touhou po chladné Olivii, svírá se mi Ïaludek jako v dobách, kdy jsem byla blázen do klukÛ, pro kter˘ jsem byla neviditelná. A kdyÏ Viola truchlí po bratrovi, cítím její osamûlost. Potom, co se zamiluje do Orsina, kter˘ ji povaÏuje za muÏe, bavím se a zároveÀ mû zaplavuje dojetí. On se objevuje aÏ ve druh˘m jednání. Hraje Violino dvojãe Sebastiana, kter˘ je povaÏován za mrtvého. To dává jist˘ smysl, protoÏe kdyÏ pfiichází, zaãínám si myslet, Ïe opravdu nikdy neexistoval a já ho jen pfiiãarovala. Pobíhá po trávû s oddan˘m Antoniem v patách a my za ním. Za chvíli mám nervy na prasknutí. „Jdeme blíÏ,“ – 18 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 19
Jen jeden den fiíkám Melánii. Chytá mû za paÏi a prodíráme se do ãela zástupu zrovna ve chvíli, kdy k Sebastianovi pfiichází Oliviin ‰a‰ek a dohadují se, naãeÏ ho Sebastian posílá pryã. Tûsnû pfiedtím, neÏ to udûlá, o mû na okamÏik zavadí pohledem. ___ Hork˘ veãer pfiechází v pfiíjemn˘ soumrak a já se nofiím stále hloubûji do neskuteãn˘ho svûta Il˘rie a cítím, jak vstupuju do jakéhosi zvlá‰tního mimozemsk˘ho prostoru, kde se mÛÏe stát cokoli a totoÏnost je moÏno vymûnit jako boty. Kde ti, ktefií jsou povaÏováni za mrtv˘, najednou oÏívají. A v‰echno nakonec dobfie dopadne. Uznávám, Ïe je to trochu sentimentální, ale ovzdu‰í je pfiíjemn˘ a vlah˘, stromy svûÏe zelen˘, cvrãci cvrkají a ãlovûku se v tu chvíli zdá, Ïe v‰echno je to pravda. NeÏ se nadûju, hra konãí. Sebastian s Violou se setkávají. Orsino pochopí, Ïe Viola je ve skuteãnosti dívka a samozfiejmû se s ní chce oÏenit. A Olivie shledává, Ïe Sebastian není ten, za kter˘ho se chtûla vdát, ale nevadí, tak jako tak ho miluje. Hudebníci znovu zaãnou hrát a ‰a‰ek má závûreãn˘ monolog. A pak se herci uklánûjí a kaÏd˘ pfiedvede nûjakou hloupost. Jeden vyhodí do vzduchu minci. Druh˘ hraje na kytaru. KdyÏ se uklání Sebastian, pfielétne oãima publikum a zastaví se u mû. Pousmûje se, vytáhne z kapsy minci, kterou pouÏívá jako rekvizitu, a hodí mi ji. Setmûlo se a mince je malá, ale chytím ji a najednou se zdá, Ïe diváci tleskají i mnû. Tleskám s mincí v ruce, aÏ mû ‰típají dlanû. Jako bych tím mohla veãer prodlouÏit. A abych si uchovala tenhle pocit. Tleskám, protoÏe vím, co se stane, aÏ pfiestanu. TotéÏ, jako kdyÏ vypnu opravdu dobr˘ film – kter˘ mû úplnû – 19 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 20
GAYLE FO R MAN
pohltil – budu mr‰tûna zpátky do pfiítomnosti a v m˘m srdci se rozhostí prázdnota. Obãas si film pustím znovu, abych vyvolala pocit, Ïe se nacházím uprostfied nûãeho reáln˘ho. CoÏ, jak vím, nedává smysl. Dnes veãer se ale Ïádn˘ nov˘ zaãátek nekoná. Zástup mizí, herci se pomalu rozcházejí. Zbylo jen pár hudebníkÛ, ktefií vybírají do klobouku. Sahám do penûÏenky pro desetilibrovou bankovku. Mlãky s Melánií stojíme. „Jo!“ prohlásí Melánie. „Jo!“ potvrzuju. „To bylo fakt dobr˘. A pfiitom Shakespeara nesná‰ím!“ Pfiikyvuju. „Jenom mám takovej dojem, nebo nás ten upovídanej kluk, co jsme ho vidûly, kdyÏ jsme stály ve frontû, a teì hrál Sebastiana, pofiád pozoroval?“ Nás? Ale minci hodil mnû! Nebo jsem to náhodou byla já, kdo ji chytil? Proã by nemohl sledovat blonìatou Melánii v úzkém tílku s ramínky? Mel s dvojkama, jak se sama naz˘vá, je mnohem pfiitaÏlivûj‰í neÏ Allyson s jedniãkama. „TûÏko fiíct,“ vypravím ze sebe. „A hodil nám minci! Mimochodem, skvûle chytá‰. MoÏná bychom je mohly najít. Nûkam s nimi vyrazit nebo tak.“ „VÏdyÈ uÏ ode‰li.“ „To je pravda, ale tamti kluci jsou je‰tû tady,“ ukazuje na mladíky, ktefií vybírají peníze. „Mohly bychom se zeptat, kam mají namífieno.“ Vrtím hlavou. „Pochybuju, Ïe by si chtûli nûkam vyrazit s hloup˘ma americk˘ma holkama.“ „Hloup˘ nejsme a vût‰ina z nich vypadá, Ïe není o moc star‰í!“ „Nikam nejdeme. A kromû toho nás paní Foleyová – 20 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 21
Jen jeden den moÏná pfiijde zkontrolovat. Mûly bychom se vrátit do pokoje.“ Melánie zvedá oãi v sloup. „Proã tohle pokaÏd˘ dûlá‰?“ „Co?“ „¤íkበna v‰echno ne. Jako bys mûla odpor k dobrodruÏství.“ „Já nefiíkám pokaÏd˘ ne.“ „Devûtkrát z deseti. Jdeme na vysokou! Pojìme trochu Ïít!“ „Já Ïiju dost,“ odseknu. „A kromû toho tû to nikdy netrápilo.“ S Melánií jsme nejlep‰í kamarádky od doby, co se její rodiãe v létû mezi první a druhou tfiídou pfiistûhovali do domu v sousedství. Od té chvíle proÏíváme v‰echno spoleãnû: ve stejnou dobu nám vypadaly mléãné zuby, dostaly jsme mûsíãky, a dokonce i na‰i kluci se objevili jeden po druh˘m. Já zaãala chodit s Evanem pár t˘dnÛ po tom, co ona s Alexem (Evanov˘m nejlep‰ím kamarádem), aãkoli ona a Alex se roze‰li v lednu a my s Evanem jsme vydrÏeli do dubna. Strávily jsme spolu tolik ãasu, Ïe jsme si skoro vytvofiily tajn˘ jazyk z vtipÛ a pohledÛ. A taky jsme se samozfiejmû hodnû praly. Obû jsme byly je‰tû dûti, takÏe jsme se obãas chovaly jako sestry. Jednou jsme ve rvaãce dokonce rozbily lampu. Ale takov˘ jako teì to mezi námi nikdy nebylo. Vlastnû si ani nejsem jistá, co to je. Vím jen, Ïe od okamÏiku, kdy jsme se vydaly na tuhle cestu, si vedle Melánie pfiipadám, jako kdyÏ jsem prohrála závod, aniÏ bych mûla tu‰ení, Ïe jsem se nûjak˘ho úãastnila. „·la jsem dnes veãer sem,“ fiíkám pronikav˘m, obrann˘m tónem. „Lhala jsem paní Foleyov˘, abychom mohly jít!“ – 21 –
Jen jeden den - zlom
6.3.2014
17.51
Stránka 22
GAYLE FO R MAN
„VáÏnû? A tolik jsme si uÏily! Tak proã v tom nepokraãovat?“ Vrtím hlavou. Pfiehrabuje se v kabelce, vytáhne telefon a pí‰e textovku. „Hamlet taky právû skonãil. Craig fiíká, Ïe Todd vytáhl bandu do hospody s názvem Dirty Duck. Sly‰ím, jak to tam vfie. Vyrazte s námi. Bude ru‰no.“ Fakt je, Ïe jsem ‰la s Melánií a s ostatními z na‰í skupiny ven jednou, a to asi po t˘dnu od zaãátku na‰í cesty. Do dne‰ka uÏ si vyrazili nûkolikrát. A i kdyÏ Melánie znala ty kluky teprve t˘den – stejnû dlouho jako já – dÛvûrnû s nimi vtipkovala a já jejich ÏertÛm nerozumûla. Sedûla jsem u zaplnûn˘ho stolu, srkala pití a pfiipadala si jako ne‰Èastn˘ dítû, kter˘ musí uprostfied ‰kolního roku zaãínat v nov˘ ‰kole. Dívám se na hodinky, kter˘ mi úplnû sklouzly po zápûstí. Vracím je na místo, takÏe zakr˘vají ohavn˘ ãerven˘ matefisk˘ znamínko pfiesnû v místû, kde je moÏno nahmatat pulz. „Je skoro jedenáct, a zítra musíme vstávat brzy na vlak. TakÏe jestli ti to nevadí, stáhnu se se sv˘m odporem k dobrodruÏství do pokoje.“ Mluvím stejnû nasupen˘m tónem jako moje matka. „Fajn. Doprovodím tû a pak pÛjdu do hospody.“ „A co kdyÏ nás paní Foleyová pfiijde zkontrolovat?“ Melánie se smûje. „Povûz jí, Ïe jsem mûla úÏeh. A horko uÏ není.“ Stoupá po svahu k mostu. „Co je? Na co ãeká‰?“ Pozoruju vodu a ãluny. Veãerní shon ustal. Poãetná úklidová ãeta se ãiní. Den konãí, uÏ se nevrátí. „Na nic.“
– 22 –
