Pod
zim
200
5
Život v centru Boží vůle • život v centru Ježíšovy lásky, přítomnosti i moci • život v centru zájmu Boha i lidí • život v Křesťanském centru
Č
Slovo úvodem
as běží neuvěřitelným tempem. Ani jsme se nestačili pořádně ohřát a užít si letní pohody a už je tady zase chladno, mlhy, bláto a další neklamné znaky podzimu. Ještě máme živě v mysli dovolenou a už ze všech stran slyšíme, že je třeba myslet na blížící se Vánoce Čas se nedá zastavit, čas běží jak řeka, čas… Proč opakuji pořád slovo čas? Protože je hlavním tématem nového čísla „občasníku“ Života v Centru, který právě držíte v ruce. K tématu „čas“ mě přinutil zejména článek milého bratra Vladka Ruckého, kterého znají mladí ve sboru pod jménem „bratr Atom“. Jsem rád, že je tento bratr členem našeho sboru, jelikož věřím, že mě bude i nadále zásobovat svými články. Jsem rovněž rád, že nám s časopisem, s jeho korekturou, začala pomáhat Karla Casadiová. Pokud, ale uvidíte někde chybu, nesmíte se na ni zlobit, jelikož se do časopisu někdy dostanou i články po uzávěrce, které nemohla vidět. Čas je ale, po bližším přečtení, náplní vlastně všech článků. Když píšu tento úvodník a přemýšlím o čase, vzpomněl jsem si na přednášku na vysoké škole, kde nám jeden starší profesor vysvětloval „čtvrtý rozměr“, tuším ve spojitosti s teorií relativity. Pokud si představíme dvojrozměrný prostor (plochu) a představíme si jednotlivé body pohybující se tam, jak je legrační tento rozměr z pohledu bodu, který se pohybuje ve třech rozměrech (může utéct z té roviny ještě nahoru, nebo dolů)! Něco podobného je s přidáním čtvrtého rozměru, který chápu jako nebeský prostor. Dokonalý prostor, bez našich omezení. Už jste viděli film Matrix? Hmm, nechám toho, je to už trochu moc nad naše chápání, ale i k tomuto přemýšlení mě přiměl článek bratra Ruckého. S posledními časy, s odstoupením od Pána je spjat článek o pořadech BigBrother a VyVolení, kromě toho je časopis nabit po okraj mnoha dalšími články, kázáními a svědectvími. O Namaxu, o nové hudební skupině, o dětské církvi, zkrátka o tom, co se děje v Křesťanském centru, čili co přinesl čas do našeho sboru . Přeji příjemné čtení. Jindřich Novák
Č
Co je čas …?
as si vymysleli lidé, aby věděli od kdy do kdy a co za to?“ I toto je jedna z možných variant definice času. Velmi často, když člověk něčemu ne„ rozumí, tak danou věc zlehčuje, ironizuje, mávne nad problémem rukou a „nechá plavat“. Avšak velmi často již v následujícím okamžiku právě onu neznámou používá k vlastní obhajobě své vlastní neznalosti daného problému a zaštiťuje se tak sám před sebou tím, že vyvyšuje své nechápání nad daný problém, a tím získává jakýsi pocit sebeuspokojení a vyřešení daného problému. Právě v problematice času si to můžeme ukázat na rčení: „Nemám čas se zabývat hloupostmi“ a jde se dál. Otázku času tak velkoryse přenechává filozofům, fyzikům, matematikům s tím, že nemají co dělat, ať zkoumají tedy co je čas. Pro něho (a pro veliké procento nás) čas představuje pouze dobu, v níž hledáme odpovědi na to, co mi čas dá, jaký budu mít z něj zisk a kořist, jak veliké bude moje obohacení v rozmnožení mého majetku a tím i velice často vyvýšení mé osoby a mého postavení. Má vůbec čas nějaký smysl, nějaké poslání a nebo jak jsme si v úvodu naznačili, jest prostým výmyslem člověka, aby věděl, kdy se má pohodlně usadit ve svém křesle, aby mohl stihnout začátek televizních zpráv, anebo aby nepromeškal zahájení nějaké „super super šou“? Tak často vlastním znehodnocováním času, v alkoholických opojeních, karetních risků a i marně očekávaných miliónových výher rulety, na hracích automatech, v osobní lenosti, v prostopášnosti hrátek (slovy Mistra Jana Husa) dívek povětrných a dalších desítek zábav a rozptylování, utápíme čas, a aniž bychom si to uvědomovali, dáváme za pravdu antickému filozofu Senekovi, jenž tento způsob života označil slovy „Stále naříkáme, že nemáme čas, máme málo času. Jenže si žijeme tak, že bychom ho mohli i rozdávat. Čas bez obsahu, bez hodnoty, bez naplnění jeho smyslu, odchází od nás a ztrácí se tam v dalekém příštím, kde snad ani nedohlédneme, kde však bude ležet onen pověstný účet – Má dáti – Dal a kolonka pro vyplnění oněch položek, žel často bude prázdná. Jak obhájíme a zdůvodníme manko, nezaplaceného daru, jejž jsme pro svůj život obdrželi? Pro všechny nás byl určen 24 hodinový den a 60-ti minutová hodina a jen a pouze na každém z nás záleží, jaký obsah, smysl dané hodině, danému času nám darovanému dáme. Četli jste správně (není to překlep ani omyl autora statě) nám darovanému dáme, že totiž ČAS JE DAR! Čas daný každému jednomu z nás při našem zrození a trvající po dobu dovršení našich dnů (rozuměj smrtí). Ano, ČAS JE DAR OD BOHA – je to boží dar člověku – Bohu je člověk zodpovědný za tento čas a Bůh bude požadovat cenu za hodnotu tohoto daru. A bude hrozné předstoupit před Boha s dlaněP.S. Chystáme vánoční číslo časopisu, kam by bylo dob- mi prázdnými, anebo snad ještě hůře s dílem práce rukou našich, o nichž ré otisknout některá svědectví, zamyšlení a také výborné Bůh řekne – „Nemám v nich zalíbení“. Je na každém z nás, co s touto hoda osvědčené recepty na vánoční stůl. Čekám na vaše diskety notou, tímto darem každý z nás uděláme. Věřím, skutečně někdy je těžko chápat a pochopit to, co jest jaksi mimo a maily
[email protected] naší možnost uchopení, zvážení, změření našim přirozeným metrem či nějakým měřidlem. Ale při snaze o pochopení a vnoření se do problému jistě odpověď najdeme. Čas není věčná hodnota – neexistoval vždy, jako nebude existovat stále. Čas vznikl v okamžiku prvního dne stvoření. Vznikl jako další atribut v okamžiku, když Bůh stvořil nebe a zemi – tj. hmotu a prostor. (více o tomto v knize „Co je pravda …?“, která je t.č. v rukopise). A přesto vše vnucuje se mi k účelu připodobnění času výrok starořeckého filozofa Herakleita, jenž řekl, že „Dvakrát do téže řeky nestoupíš“ – sice dle jména ano, ale ne obsahu. Protože hodnota řeky, jenž v okamžiku našeho vstupu obmývá náš nárt, lýtko jednou toto obejme – očistí, nese naší hodnotu bytosti dál, kdy v okamžení příštího zlomku sekundy přité-
Představujeme nové diakony ká nová čistá voda. Tak i tento pojem čas ké kvalitě obdržel – totiž ztráta času. A ne- města Efezu napsal : „Dávejte si pozor, jak zůstává a přetrvává s námi – prochází naší ní větší nenahraditelné ztráty než ta, kte- žijete, abychom si nepočínali jako nemoudbytostí, naším životem a snímá z nás hod- rou není schopna vrátit ani celá věčnost. ří, ale jako moudří. Nepromarňujme tento notu, kterou jsme mu v daném okamžiku Ceně a hodnotě času porozumí každý, kdo čas – dávejme mu smysl, zhodnocujme ho!“ dali. A nevyplněný čas láskou a v lásce ko- o ceně a hodnotě času se alespoň zamyslí (závěrečný citát je volně parafrázován aunané veškeré naše dílo, veškerá naše práce, a pak nakonec i pochopí. Ale to chce chtít torem). pochopení Boha a slavení a vzdávání Mu – vždyť přeci nemůžeme být zahanbeni pocti a úcty Jeho Majestátu – žel, jest ztráta znáním již z před 2 000 léty, kdy jistý pisatel Vladislav Rucki tohoto největšího, co člověk v oné fyzic- biblické knihy – apoštol Pavel, v dopise do
Rozhovor
M
ohl bys představit sebe a svou rodinu? V tomto měsíci mi bude 44 let. Pocházím z malé vesnice u Přerova a po studiu na VŠB v Ostravě jsem v těchto kon-
činách už zůstal. Samozřejmě také proto, že odsud pochází moje manželka. Jsem ženatý 19 let a máme spolu 3 syny. Nejstarší je Jakub (17 let), potom Honza (16 let) a Adam (13 let). 10 roků jsme bydleli na Svibici a v r. 1997 jsme se přestěhovali do obce Dolní Tošanovice, kde zakoušíme Boží.požehnání dodnes. Jak ses dostal do našeho sboru? Asi 3 roky jsme dojížděli do CB v Ostravě, ale po prázdninách roku 2002 nás Pán obrátil na opačný směr a 1. září 2002 jsme vyrazili hledat nový sbor. Zastavili jsme autem před KC v Českém Těšíně, kde smíme díky Bohu parkovat i dnes. Co obnáší tvoje služba ve sboru? Co se týče mé nebo naší službě ve sboru. Manželka slouží seniorům v Domově důchodců, společně jsme zapojeni v dorostu a tento rok jsem se stal diakonem. Na hodnocení velice krátká doba, ale vím , že Bůh hodnotí naši věrnost a proto chceme s Boží pomocí zůstat věrni ve všem, co je dobré. Co bys chtěl vzkázat čtenářům? Chtěl bych končit slovy Pána Ježíše ze Zjevení. V 2 kp. Vidíme jako na modelu, zda
s Janem Hlávkou církev dělá všechno správně, jejich skutky byly dobré, měli trpělivost, vytrvalost, rozlišovali, kdo jsou praví a nepraví apoštolové, byli věrni Pánu, ale tu základní věc, která je pro Pána nejdůležitější, ztratili. Ztratili svou první lásku k Ježíši. Pán Ježíš říká něco velice důležitého. Při všech našich službách, které děláme, i když jsou všechny v jeho jménu, nezáleží na tom, jak jsou velké nebo jak si jich církev váží. Ježíš se nás ptá: Je v našich životech a ve všem co děláme ta první láska? Přemýšlejme o Otci, který chce sdílet svoje srdce s dětmi a děti křičí jen dej..dej . dej. On ale chce s nimi sdílet ty nejhlubší věci života. Uvědomujme si, že jsme ovoce jediného zrnka, které zemřelo, padlo do země a vyrostlo. Jediné zrno pšenice Ježíš, přineslo množství pro celý svět. Apod. Pavel tomu rozuměl. Radoval se ve své chudobě, ve svých váháních, ve svých pokušeních v utrpení pro Krista. Lidi tohoto druhu Bůh dnes vyhlíží. Něco takového je možné jenom na cestě, na níž máme život ukrytý u Ježíše, pak se nemusíme dívat na to, co je kolem nás, nebo co Bůh činí kolem nás, ale ptáme se: Činíme Jeho vůli? Činíme všechno ve víře, poslušnosti, lásce pro slávu Boží? To je podle mě ta nejdůležitější věc. Jestliže se dívám na Ježíšův život, vidím s velkým překvapením, že cokoliv Bůh skrze něho během těch tří a půl let učinil, všechno to jakoby zaniklo, přišlo nazmar. Lidé si mysleli, že své zázraky činí z ďáblovy moci, mnozí z jeho učedníků ho opustili, nakonec ho opustili všichni a byl úplně sám. Měl ale tu vnitřní jistotu, že se líbil Otci a že vždycky činil to, co se líbilo Otci. A to mu stačilo – Stačí to také nám ? Díky za rozhovor.
Sestře Roztáhnout ruce a letět.... ...dotknout se nebes, jsou modrá a daleká, jako tvá láska, čistá a hluboká. Postavit žebřík, vysoký do nebe, tobě se přiblížit, kdo jen to dovede? Dveře jsou otevřeny a zveš mě dál. Jak projít oponou představ a předsudků, do svatyně svatých, bez obav, bez smutku? Oblékám šaty, tvou láskou utkané, jsou čistě bílé, bolestí protkané. Bojím se podívat, pohlednout do očí, bojím se zvednout zrak, srdce se rozskočí. Tichý hlas... hladí mě milý… Neměj strach, pozvedni hlavu, jsi pro mě jediná, jediná z davu. Podej mi ruce své, tvé jsou mé paže, přijmi mé objetí, platil jsem draze. Pohled´mi do očí, bez strachu, hany, miluji cele tě, jsem milovaný. Jsem ženich tvůj a toužím po tobě, napít se chvály tvé plnými doušky, kochat se doteky modlitby tvé, vést dlouhé rozhovory, při nočním sezení, zapálit svíčky pokoje a hořet spolu.
Jindřich Novák Radka Kelerová
Život v centru, podzim 2005 strana 2
Život v centru
Namax Český Těšín Nemlčeli jsme
P
rázdniny jsou definitivně dět, že mladí lidé patřící do Boží rodiny dou konce a mnoho mladých káží opravdu žít „namax“. středoškoláků po dvouměNejvíce času jsme trávili na street-teasíční přestávce zasedlo do školních mech a v čajovně. Tam se nám podařilo lavic. A právě toto období si mladí seznámit se a navázat vztahy s různými křesťané z Českého Těšína vybrali teenagery z našeho města, kteří by možná jako čas, kdy uspořádají ve městě o křesťany jinak nezavadili. Mnozí z nich se již druhý ročník festivalu zvaný zajímali o otázky týkající se Boha, křesťanNamax. „Festival“ je však pojem ství a duchovního života a byli jsme rádi, že velmi abstraktní a tak jsme do jsme s nimi mohli hovořit a některým tak poslední chvíle nevěděli, co od i zvěstovat evangelium. toho máme čekat. Gigantičnost Dnes a denně potkávám mladé lidi, kteří celé akce zaskočila zprvu nejen si uvědomili, že život není jen výplod evonás, ale obzvlášť ty, kteří se nezú- luce, hmota, náhoda, ale musí za tím být častnili prvního ročníku festivalu. něco víc. Dnešní svět nabízí velké množství Po celý týden několik set křesťanů bludů a falešných učení, které vedou tyto téměř z celé České republiky mělo hledající osoby špatným směrem a lidé se zajišťovat program, jako jsou work- k nim snadno přikloní. Jsem rád, když se ve shopy, semináře, sporty, přednášky městě může zvěstovat evangelium vedouna školách, happeningy, street-tea- cí k životu a že ho někteří uslyší dříve než my, koncerty a v neposlední řadě nějaké scestné učení. Evangelium by mezi mládeží v každém městě naší země mělo také úklid a kultivaci města. Zaměření celé evangelizace znít čím dál tím častěji, a právě k tomu nanebylo ovšem ve veřejném zvěs- pomáhají festivaly, jako je Namax. tování evangelia z pódií a reproJsem rád, že Namax mohl proběhnout duktorů, ale hlavně v osobních v našem městě a věřím, že to není poslední rozhovorech a svědectvích. Chtěli akce tohoto typu, která u nás byla uspořájsme ukázat lidem Boží lásku a zá- daná. V Bibli je jeden verš, který když čtu, jem, a také jsme chtěli zbourat myl- tak cítím, že je určen mně a naší mládeži. né představy o křesťanech. Kdekdo „Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem si totiž pod tímto pojmem představí s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto vážné a nudné lidi mluvící nábožen- městě patří k mému lidu.“ (Sk 18,9b–10) skou řečí a nevylézajících z kostelů. Bogdan Cienciala Obyvatelé města tedy mohli vi-
B
Čajovna
ěhem festivalu Namax v Českém Těšíně jsme měli možnost postavit tři stanové čajovny v různých částech města. Já jsem měl na starosti jednu z nich, konkrétně tu na sídlišti ve Svibici. Čajovna byla postavena na velmi dobrém místě, nacházela se blízko cesty, kudy denně procházelo mnoho lidí ze Svibice do města a opačně. Už samotné stavění čajovny bylo pro mě velkým povzbuzením, protože v pondělí ráno přišlo asi čtyřicet ochotných lidí a práce byla během hodiny hotová. Dobrým nápadem se ukázalo vytvoření podlahy nejen ze samotných koberců, ale kombinací dřevěných palet, kartonů a koberců, což přispělo k pohodlí návštěvníků, a zároveň koberce nebyly vlhké od země.
strana 3 Život v centru, podzim 2005
Jsem také rád, že se našlo dost jak mladých, tak i starších bratří a sester z našeho sboru AC a sboru ČCE, čímž byla bezproblémově zajištěna obsluha a hlídání čajovny. Povzbudilo mě také zapojení naší mládeže do rozhovorů s mladými lidmi ze Svibice. Právě osobní rozhovory tvořily podstatu smyslu čajovny a během Namaxu jsme mohli navázat spoustu nových vztahů, mluvit o různých problémech, sdílet se osobním svědectvím a odpovídat na otázky týkající se křesťanství, Bible, atd. Mnozí lidé poté přehodnocovali svůj pohled na Boha, křesťany a církev. Celkově byla čajovna během Namaxu pro mě osobně obrovským povzbuzením a výbornou zkušeností. Akce tohoto typu byla určitě přínosem jak pro naší mládež, tak pro hledající lidi v našem městě. Bogdan Walek AC Křesťanské centrum Český Těšín
Život v centru
U
Pár slov o hudbě
rčitě jste si mnozí z vás stihli po- věci se svou rodinou a také s Bohem. Jak to všimnout, že jednou za čas stojí dopadne uvidíte sami. v sále na pódiu několik mladých lidí, kteří při rytmické muzice velmi rychle mlu- Na okraji města, asfaltová cesta, v betonoví a myslí si, že dělají hudbu. Pokud patřívé džungli je to jedna ze sta. te mezi „dříve narozené“ a ještě jste se ne- Vede přes řeku, pak chvíli podél břehu, jen slabá vrstva sněhu jí poskytuje něhu. setkali s takto podivnou hudbou, tak vězte, že jste právě narazili na Hip-hop, což je reHvězdy nejsou vidět, jenom šedé mraky, v tichosti noci slyším jen vlaky, lativně mladý hudební styl, kterým jsme se rozhodli oslovit Svibici. Které jedou odnikud nikam, jako můj život Na základě pozorování jsme přišli na to, - v hlavě si říkám. že Hip-hop je v našem městě jedním z nej- Když téměř poslepu kráčím podél vody, zarozšířenějších hudebních stylů, a proto slechl jsem smích z jedné hospody se tento styl snažíme využít ke zvěstování Pochybné pověstí, ale proč nezávidět, když Evangelia. Celé seskupení se jmenuje SOS, smích znamená štěstí, což je zkratka pro „save our souls“. Pro tex- tak žárlivě zatnu pěsti a v tom, když odbočím na předměstí ty a poselství v nich obsažené jsem zvolil netradiční způsob. Texty jsou mnohdy tvrslyšel jsem zvuk rozbité sklenky na tisíc kusů, jako mé myšlenky, dé a některým lidem se zdají až morbidní, co se mi v hlavě honí, že má holka slzy ale mají skrytou hlubokou pointu, která jednoznačně ukazuje na Boha a jeho pravironí, že je mi smutno po ní, dla, které nám dal pro život. Snažím se je že nerada se hádá, že pořád mě má ráda, že neměl jsem jí dneska ukazovat záda. situovat tak, aby se v nich našel každý obyAle co mě na tom všem nejvíce tlačí, že čejný, nevěřící, mladý člověk. Ne vždy je na sem tam jí dát pusu asi nestačí. konci příběhu happyend, ale každopádně je konec tak trochu jiný, než většina poslu- Vždyť já jí miluju víc, než kdo vůbec tuší, tak proč jsem to nikdy nepošeptal do jechačů po celou dobu čekala. Mezi písněmi jich uší. je občas třeba vysvětlit jaké poselství píseň nese a často se to dá propojit i s osobním Kdyby byl čas, ale to je to kdyby, až budem spolu zas tak napravím své chyby svědectvím, takže je důležité, aby písně zpívali křesťané. Já osobně i celá skupina se a problémy sfouknu jako bílou svíčku, hodně modlíme za inspiraci a požehnání - když minul jsem holku - s rybičkou na do celé této služby a věřím, že budeme-li tričku, mít správné postoje a motivaci k této služuž jsem jí viděl, jak vytahuje letáček, udělal jsem kličku a pak ještě pár zatáček. Chytře jsem jí zmizel, ať vrátí se do hrobu, na Boha nemám čas v tuhle uspěchanou dobu.
bě a samozřejmě, v neposlední řadě, bude-li Bůh chtít, že se naše služba rozvine. Prozatím jsme pořád jen v začátcích a proto se za nás prosím modlete. Aby jste věděli o čem je tu řeč, rozhodnul jsem se předčasně zveřejnit text poslední naší písně. Píseň se jmenuje „Včelka“ což je přenesený výraz pro „kulku“. Je to příběh o muži, který umírá a zjišťuje, že je ještě mnoho věcí, které v životě nestihnul. Nejspíš si myslel, že bude mít ještě hodně času, dát si život dohromady. Prosí proto Boha ještě o pár minut navíc, aby mohl urovnat
Lampy házejí stíny do zamrzlé hlíny, v tom proti mně stojí muž, na sobě tmavé džíny, na těle hnědou bundu, na nohách mokasíny, měl něco přes dva metry - asi mám vidiny. Dostal jsem šok, až u srdce mě bolí, s výzvou „Naval prachy!“ na mě vytáhl pistoli A pak bez varování vyletěla střela, mezi paneláky ozvěna zazněla jakoby štěkal pes - zachvátil mě děs, protože den posledního odpočinku nastal právě dnes. Vypuštěná střela zamířeno měla mezi moje oči přímo do čela. A sám sebe jsem se zeptal proč právě teď, když mezi mnou a mojí holkou je ocelová zeď, Kterou jsem postavil z nesmyslných hádek, za všechny moje chyby bych si nakopal zadek.
Kdyby mi ten Bůh dal ještě života hodinu, nakopl bych mašinu a navštívil rodinu A mamce bych řekl: „Fakt jsem tě měl rád.“, akorát jsem to na sobě nikdy nedal znát. Ostatním členům rodiny bych řekl něco stejného, omluvil bych se za vše, co učinil jsem zlého. A pak bych urychleně svou holku navštívil a splnil bych jí všechno co jsem jí kdy slíbil. Pak líbal bych její obličej hladký, zapomněl na hádky, kéž by se to dalo všechno vrátit zpátky. Nikdy jsem jí neřek, že je má hezčí půlka, ale teď už je to jedno, když na mě letí kulka. A pak kulka dopadla na hlavu mojí, i největší kovboji se v této chvíli bojí. Pak nevím co se stalo, všechno zčervenalo, mé bezvládné tělo se k zemi sesypalo. Už nevidím světlo a neslyším zvuky, cigáro vylétlo z mé bezvládné ruky. Kouř se oddaně line ze zbraně, já přemýšlím co je tam na druhé straně. Tělo mě zebe, ptám se sám sebe, čeká mě peklo a nebo snad nebe? O kterém mi kdysi babička četla, prý je tam tunel a na konci oblak světla. Když vzpomenu si na to mnoho let zpátky, považoval jsem to vždycky za pohádky, kterými se straší jen malé děti, ale když kulka vyletí a staneš se obětí je pozdě přemýšlet jestli Bůh je nebo není, protože tvé věčné zatracení už stejně nic nezmění. Ale už mizí zděšení z mé ustrašené tváře, přede mnou je tunel a na konci záře. Světlo je bílé, celé plné krásy a pak slyším hlasy až se mi zježí vlasy a náhle jsem v místnosti, což mi neleze do hlavy, nade mnou stojí bílé postavy. Promluvili na mě, já vzduchem plním plíce, „Přivezli vás včas do městské nemocnice“. Tak to je zázrak, kdo by tomu věřil, že jsem střelu do hlavy v pohodě přežil. Teď chci v životě změnu, majetek nemá cenu, když nezažiješ lásku, když nemiluješ ženu. Dokud jsi tady buď s Bohem smířený, jak budeš stát před ním je už pozdě na změny. Dej si dohromady všechny svoje vztahy, až srdce dotluče už ti nepomůžou snahy. Takový je svět, to není jako v telce a to jsem se naučil, díky malé včelce. REFRÉN: Co by bylo kdyby, šlo napravit chyby. Tam na druhé straně, při nebeské bráně. Až překročíš její práh, už je pozdě rovnat vztah. A proto usínej tedy, jak by to bylo naposledy. Bogdan Cienciala
Život v centru, podzim 2005 strana 4
Život v centru
K. M. K. nebo D. C.?
K
Křestanský motocyklový klub nebo Dětská církev?
oncem roku 2003 jsem se zapojil do dávno mi jeden kluk nakreslil obrázek. Dalslužby dětem tím, že jsem se stal ším pozitivem služby v týmu Dětské církčlenem týmu Dětské církve. Sám ve je naše týmová spolupráce. Tým DC je jsem prožil, že mám být v této službě, ale opravdu požehnaný a skládá se z úžasných také jsem viděl potřebu pomoci lidem, kteří lidí. Zažíváme spolu spoustu legrace. Zkráttam již sloužili. Ze začátku to pro mne ne- ka všichni jsou super! Společně připravujebylo vůbec jednoduché. Po skončení (pro me program pro děti, modlíme se jedni za mne) první Dětské církve jsem měl jako druhé, ale také za různé potřeby, povzbubych měl v hlavě včelí úl. Příprava, výzdo- zujeme se navzájem. Přesto jsem ve svém ba, program, to vše vyžadovalo velké úsilí. srdci cítil a prožíval, že přijde něco nového. Hodně jsem se modlil a s Boží pomocí jsem Jednou, na návštěvě u Marie Eleny, jsme se to zvládl. Nejen, že dětem sloužíme, ale také společně modlili a Marie obdržela slovo od se od nich hodně učíme a právě to se mi na Pána, že pro mne chystá něco velkého. Od dětství jsem se zajímal o auta a moDětské církvi hodně líbí. Nikdy jsem neměl k dětem vyloženě vztah, ale díky této služ- torky, taky jsem si přál mít jednu vlastní, bě ho získávám. Je to super! Děti mne hod- hlavně legálně. Vzpomínám si na dobu, kdy ně naučily. Mají různé problémy a já jsem jsme jako kluci jezdili, na pionýrech nebo velice povzbuzen z toho, že za mnou děti Jawě 250, bez technického a řidičského průchodí a samy se chtějí se mnou modlit. Ne- kazu. Když jsme byli starší, jezdili jsme „na
černo“ v ulicích a byli jsme z toho v sedmém nebi. Tak se to tehdy říkalo. Taky jsme jezdili na nejrůznější závody motorek a aut. Jednou, když jsem přijel do Smilovic podívat se na Křesťanský sraz motorkářů, pochopil jsem, že je to služba pro mě. Také jsem si více uvědomil, jak je Bůh úžasný – zná naše přání, touhy a ví co se nám líbí a co máme rádi – a tyto touhy nám naplní. Bůh je dobrý, dovede naplnit naše touhy a použít si je jako službu Jemu. Stále je spousta motorkářů (dokonce i ilegálních-jezdí bez technického a řidičského průkazu), kteří ještě neví, že je Kristus, který zemřel i za ně. Jak jinak by se k nim měl dostat, než že my přijedeme k nim? Pořád je tady ovšem otázka – Křesťanský motocyklový klub nebo Dětská církev? Zatím se nechci vzdát ani jedné služby, dá-li Bůh milost, chtěl bych zůstat u obojího. I kdybych měl na Dětskou církev přijít jen v neděli a pomáhat třeba jen s výzdobou, tak tam budu. Gerhard Zipser
Křestanský motocyklový klub Jak to začalo? dnech 8. – 9. 1. 2005 byl v Krnově ustanoven roce 2004 se potkal KMK, který pomohli založit polský motoKarel Křižan (Charlie) cyklový klub Boanerges, Kornelius Mondo s Denisem Chabibuli- Novak z Německa a Vidar z Norska. nem, který se právě vrátil ze V současnosti má KMK zhruba 20 členů Sibiře. Při rozhovoru mu z různých míst naší republiky. Prezidentem Karel sdělil, že prožívá, že klubu byl zvolen Karel Břežan. by měl založit motocyklový klub. Denisovi se to zdá- Jaké jsou vize klubu? lo jako velice dobrý nápad Sloužit dětem, mladým i starším lidem, a souhlasil. Karlovou inspira- provádět evangelizace v různých městech, ci byl Mondo Kornelius Novak jezdit za účelem žehnání městům a různým - motorkář z Německa – klub oblastem České republiky (modlitební žehHoly Riders. Karlovým po- nající vyjížďky). Dále pak sloužit motorkámocníkem Jirka Hueber a jeho řům z České republiky, to bude jedna z nejmanželka, jsou z Ostravy. Jir- těžších a nejdůležitějších služeb. Proto Vás ka měl určité vize, které hodně prosíme o přímluvné modlitby. pomohly při zakládání a na Rádi přivítáme nové zájemce, kteří se samotném začátku klubu. chtějí zapojit k vyjížďkám a také se stát čleDříve, než se byl Křesťanský ny klubu. motocyklový klub oficiálně založen, konal se 1. Křesťan- A jak se stát členem? ský Motosraz ve Smilovicích, Stačí podat přihlášku, účastnit se evangekam přijela spousta křesťanů lizačních akcí a setkání a koupit si motorku. z naší republiky. Sraz se ko- Na členství je určitá čekací doba – více innal v létě (24.-25.7.2005). Celý formací Vám může podat Karel Křižan. tento sraz byl velice požehnaný a v podstatě spustil novou A co závěrem? Prosíme o přímluvné modlitby, které službu – Křesťansky motocyklový hodně potřebujeme. K.M.K klub, v České republice. Ve
V
strana 5 Život v centru, podzim 2005
Psali jsme před deseti lety
J
Prosinec 1995
e zde konec roku a tím i nejvyšší čas, buší obrovskou a nepochopitelnou láskou aby se objevilo nové číslo Sborového k člověku. Je tolik zklamaných, zraněných listu. Když se snažím vzpomenout si na a zahořklých křesťanů, kteří jenom stále vše, co se událo od doby vydání posledního s něčím bojují a nad něčím naříkají, že seSborového listu, uvědomuji si, kolik důle- tkání s bratrem Coltonem - který ve svém žitých věcí jsme od té doby prožili. Vzpo- věku zvolal: „Tenhle dům (rozuměj jeho mínám si na přípravy Pochodu pro Ježíše, tělo) je už hodně opotřebovaný, padá omítna ta neopakovatelná setkání přípravného ka, vrzají okna a dveře, dokonce střechu už výboru, kde jsem si uvědomil, že ač jsme odvál vítr... (br. Colton patří k těm z poz různých sborů, přátelství a bratrská důvě- někud vysokým čelem), ale uvnitř je mlara tam byla cítit na každém kroku. Uvědo- dý muž!“ - působí jako úžasné občerstvení. mil jsem si, že se stalo něco podstatného Jeho nakažlivý optimismus a víra je něco, v oblasti duchovní jednoty, co se už, věřím, co všichni potřebujeme. Těch, kteří zponezastaví, ale bude zrát a nabírat na kon- chybňují naší víru je až dost. Buďme proto krétnosti. Pochod pro Ježíše v Českém Tě- těmi, kteří svým osobním příkladem i slošíně byl označen jako jeden z nejúspěšněj- vy víru u jiných povzbuzuji a buduji. Z Boších v celé zemi. Jsme vděčni všem, kteří na ží milosti se chystáme v budoucnu znovu jeho přípravě pilně pracovali. Bylo úžasné podobnou akci uskutečnit. Mnozí lidé z jividět, jak jméno našeho Pána Ježíše Kris- ných sborů z celé republiky nám dodnes vyta je prohlašováno v ulicích našeho města jadřuji vděčnost za pozvání na tuhle konferenci. Nechť i toto je odměnou těm všem, a na náměstí! kteří těžce před i v průběhu konference na Počátkem července jsme si připomínali zajištění celé akce pracovali. 85. výročí vzniku našeho sboru, což znaV srpnu jsme s bušícím srdcem posílali menalo zároveň i vznik celého letničního hnutí na území tehdejšího Rakouska-Uher- našeho prvního misionáře (přesněji řečeno ska. Rozhodli jsme se uspořádat Křesťan- misionářku). Jsme rádi, že sestra Dáša Szurské slavnosti TABERNÁKL, jako výraz vděčnos- manová mohla jet právě do Izraele, i když to ti Pánu za to, že nás ta léta ve své milosti není zrovna nejbezpečnější místo pod slunpřenášel a prokazoval nám svou věrnost. cem. Bůh tuhle věc už dlouho mezi námi Tabernákl byl úžasnou akcí. Byl přesně připravoval. Jsem rád, že naše rozhodnutí tím, co jsem ve své vizí před mnohými léty, bylo potvrzeno i skrze prorocké zjevení na kdy mi Pán poprvé tuto věc položil na srd- obou stranách. Ani se mi nechce věřit, že ce, viděl. Byla to konference, ale i něco víc finančně tak náročná věc prošla tak hladce než konference. Byly to skutečné křesťan- (samozřejmě to zpočátku tak nevypadalo, ské slavnosti. Měli jsme možnost pookřát jako ostatně vše, co je otázkou víry!) Dáša duchovně, duševně i fyzicky. Byla mož- je díky Bohu zpátky mezi námi a její svědecnost pro obecenství s mnohými sourozenci tví o Boží zázračné ochraně, jak zdraví, tak z různých sborů. Služba zkušených Božích i její bezpečnosti, jako i pásmo diáčků, bylo služebníků, bratra Coltona Wickramaratne pro nás velikou radosti. a Billa Peppera, byla zárukou, že to nebude V souvislosti s misií už dlouhou dobu zase jen další seminář. Bylo to, jako bychom měli možnost sedět u nohou apoštola Pav- prožívám, že Bůh chce náš sbor přeformola. Bratra Coltona si velice vážím pro jeho vat do „Antiochejské“ podoby. Antiochejský obrovskou víru a přitom úžasnou jedno- sbor měl misií v krvi. Nemusel je Bůh nutit duchost přístupu jak k Bohu, tak i k lidem. pronásledováním či jinými prostředky, aby Bratr Colton je vyhledávaným řečníkem na vyšli a hlásali evangelium, aby vydali to nejmnoha velikých konferencích v celém světě, lepší ze svého středu a poslali na misií. Topřitom se v Chotěbuzi choval tak, jakoby hle se přesně z Boží milosti učíme. toto, ve srovnání s jinými, malé shromážděZáří bylo pro některé bratry z vedení sboní bylo pro něj stejně důležité, jako tisícová konference pastorů a církevních vůdců. ru (spolu s pastory dalších slezských sborů Je málo služebníků tohoto formátu, kteří AC) ve znamení cesty do Anglie. Bůh si posi zachovali takovou jednoduchost. Pro- užil bratry z Anglie často k tomu, že nám to si bratra Coltona nesmírně vážím. Jeho pročišťovali náš pohled na Krista, a na Boží věta: „Křesťan není druh na vymření“ si jis- království od nánosu náboženství a formatě budu pamatovat nadosmrti. Jeho neustá- lismu, tradice a neopodstatněných lidských lé opakování: „Bohu na tobě záleží..., Bůh učení. Se sborem v Nottinghamu, a jeho se o tebe stará..., On tě miluje...“ atd., jako- vedoucími, bratrem Davidem Shearmanem, by odhalovalo roušku z Božího srdce, které starším bratrem Shearmanem, Andrewem
Belfieldem a dalšími, máme dlouholeté přátelské vztahy. Bylo to úžasné mít možnost být v tom sboru, cítit dynamiku Ducha, vidět neformálnost projevů radosti v Pánu a také obrovský potenciál tohoto sboru. Setkání s Davidem v jeho kanceláři bylo samozřejmě kapitolou samo o sobě. David je úžasný prorok Boží v novozákonním smyslu tohoto slova. Pro mne osobně byla návštěva sborů v Croydonu, v Londýně, kde je pastorem bratr John Edwards a učitelem dobře nám známý Arthur Hibbert, dále v Kensington Temple v Londýně (jeden z největších sborů v Evropě), v Nottinghamu a v Sunderlandu na severu Anglie, obrovským a důležitým poučením i povzbuzením. Vrcholem pak pro mně byl velice zvláštní zážitek na semináři pro sestry v Sunderlandu (ve sboru, který prožívá už déle než jeden rok obnovu Ducha a kromě pondělka tam probíhají každý večer shromáždění). V průběhu vyučování, které zrovna nebylo tím nejžhavějším, co bych potřeboval slyšet, bylo specificky zaměřeno na práci sester, najednou jsem velice jasně uslyšel ve svém srdci od Boha otázku: „Jakému Bohu chceš sloužit? Kamennému nebo živému Hospodinu?“ Otázka se mi zdála velice jasná a téměř jsem ze sebe vyhrkl: „No to je snad jasné!“ Hned jsem si ovšem uvědomil, že Bůh takovéhle otázky nedává jen tak. Už ze zkušenosti vím, že když mi Bůh položí jednoduchou otázku - znamená to, že se mám dát do studia Bible a tam hledat další vysvětlení i odpověď. Řekl jsem jenom: „Pane, Ty víš vše“ a začal jsem se víc zabývat touto otázkou. Začalo mi docházet, jaký je v tom rozdíl - sloužit kamenné modle a živému Hospodinu. Kamenný bůh je výtvorem rukou člověka, je takový, jakého si jej člověk představuje, má takové místo, jaké mu dáme, atd. Živý Hospodin vstupuje do našeho života kdy chce On, je takový, jaký je, pro nás často nepochopitelný, nemůžeme si s Ním dělat, co bychom chtěli - On však může všechno. Cítil jsem, že Bůh žádá ode mne i od našeho sboru rozhodnutí. Díky Bohu, že jsme toto rozhodnutí mohli vědomě učinit a vyznat, že chceme, aby Bůh mohl být Bohem v našem středu, v našich životech. My chceme splňovat Jeho představy a ne čekat, že On bude splňovat naše. Opak je mrtvé náboženství tohoto světa, kterého je kolem nás dost. Myslím, že nebudu pokračovat ve výčtu toho všeho, co jsme v minulých měsících prožili, a zakončím právě touto výzvou: „Buďme živými následovníky živého Boha!“ Amen! Bohuslav Wojnar
Život v centru, podzim 2005 strana 6
Z naší kazatelny
Boží přítomnost 17. 7. 2005
Toto je vztah, který Bůh chtěl mít s Ada Marek 3:14 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním mem Toto je vztah, který Bůh měl s Enoa aby je poslal kázat 15 a aby měli moc chem, Noem, Abrahámem, Mojžíšem. Zde jsme četli o Mojžíši, který si vybudoval venuzdravovat nemoci a vymítat démony: Vždycky jsem si myslel, že budeme bu- ku za táborem stan a tam se setkával s Bodovat sbor na základě naplňování Božích hem tváří v tvář. (2) Zápas Boží s lidskou tělesností, záměrů. Poslední dobou však stále více narůstalo ve mně přesvědčení, že znát Boží zá- která překáží v možnosti mít intimní obeměry je sice klíčové, ale naplňovat je není cenství. Podívejme se na situaci Božího lidu tehmožné bez Boží přítomnosti uprostřed nás. Jeden z nejznámějších pastorů dneška, Rick dy, když si Mojžíš vystavěl stan za táborem. Warren napsal knihu, která změnila tvář církve Bylo to těsně po tom, co Mojžíš byl na hoře v celém světě. Purpose Driven Church je dnes Choreb, aby přijal desky s Božími přikázáklasika jako v době Kalvína byla jeho Instituce. ními. Izraelští starší viděli Boha Izraele na Píše tam, že hnací sílou církve mají být vlastní oči (Ex 24:9) Hned nato byli schopni Boží záměry. Je to pravda, ale je zde i dru- se uvrhnout do modlářství. Exodus 32:7-9 há stránka věci. V celém světě si více a více 7 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: křesťanů uvědomuje to, co cítíme v poslední době i zde, že je něco, co toto podmiňuje. „Hned sestup dolů! Tvůj lid, který jsi vyveV Africe jsem si to uvědomil s celou sílou: dl z Egypta, spáchal zvrácenost. 8 Brzy sešli Bůh mi řekl: „ONI POTŘEBUJÍ VAŠE VY- z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili soUČOVÁNÍ – VY SE OD NICH POTŘEBU- chu telete, klaněli se mu, obětovali mu a říJETE NAUČIT CHODIT V MOCI MÉ PŘÍ- kali: `Toto je tvůj bůh, Izraeli, ten tě vyvedl TOMNOSTI!“ O tom právě mluví ten verš z Egypta!´“ 9 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Pozoruji tento lid - ó, jak je tvrdošíjný! 14. z Marka 3: Donutili Árona, aby jim zhotovil býčka. 33. Dříve, než můžeme jít PRO Ježíše konat jeho dílo, on chce, abychom byli Pak se Bůh rozhodnul, že nemůže přebývat s NÍM, abychom přebývali v jeho přítom- mezi lidem přímo, protože by je musel vyhladit. nosti. (3) Mojžíš si ovšem uvědomuje, že Pojďme se podívat do Starého zákona nemůžou jít dál. Pokud Boží přítomnost Exodus 25:8 Ať mi udělají svatyni, abych přebýval nebude s nimi. 15 Mojžíš mu řekl: „Nemá-li s námi jít tvá uprostřed nich. Často se na tento text díváme tak, že přítomnost, nikam nás odsud nevoď! 16 Jak Bůh chtěl, aby mu postavili svatyni, aby by se jinak poznalo, že máš ve mně a v mém Jeho přítomnost mohla v ní spočinout. To lidu zalíbení, než když půjdeš s námi? Právě to ovšem nebyla Boží touha. Bůh toužil, aby mě i tvůj lid odliší od každého lidu na povrchu skrze svatyni, skrze chrám, mohl přebývat země.“ (4) To, co nás má odlišovat od jiných uprostřed svého lidu! Exodus 33:5-23 (přečti si celý ten- lidských náboženských počinů a snažení, je Boží zjevná a osobní přítomnost. to odkaz z Písma) Není to forma bohoslužeb. Není to kva34. Přítomnost Boží je to nejdůležitějlita hudební produkce. Není to ani rozmaší co máme. Od okamžiku stvoření člověka, Bůh chtěl nitost programů a akcí. Není to míra záslužných činů a předsevzetí. Není to míra mít a měl osobní obecenství s člověkem. obětavosti a skutků milosrdenství a chari(1) Bůh je přítomen v trojím smyslu: ty… je to Boží přítomnost v naších životech (a) Bůh je všudypřítomen V okamžiku stvoření země je napsáno, že i uprostřed církve. (5) Jsou dva druhy církví na světě: se nad vodami vznášel Duch Boží. Je to základní pravda o Bohu, že Bůh je všude zá- Církve – „Marty“ a církve – „Marie“ Snaha konat tělem to, co lze vykonat jeroveň. David mluví v žalmech: kam uteču dině Božím duchem je ta nejžalostnější věc před tebou? (b) Boží zjevná přítomnost (manifes- (o tom ale někdy jindy). (6) Spasení není ani tolik o dostání tovaná). Toto je druh přítomnosti, která je zjevná člověka do nebe, jako o tom, dostat Boha ve chvíli, když Bůh něco koná. Když vidí- do člověka! Bůh se nevzdal možnosti přebývat uprome Boží zásah, když Bůh činí divy a zázraky, střed svého lidu. Mít osobní vztah s kažtoto je přítomnost zjevná. (c) Pak je třetí druh Boží přítomnosti dým jednotlivcem. Po hříchu u Sinaje (Chorebu) Bůh jednal s Izraelci zprostředkovaně a to je Boží přebývající přítomnost.
strana 7 Život v centru, podzim 2005
– skrze Mojžíše a kněží. Lidé chodili k Mojžíšovu stanu a viděli sloup Boží přítomnosti u stanu. (Je zajímavé, že Jozue z toho stanu ani neodcházel). Mojžíš a Jozue – to byli lidé, kteří toužili mít co nejužší vztah s Bohem. Pak David přinesl Boží truhlu smlouvy na Sijón. Pak Šalamoun postavil chrám a při otevření chrámu Boží přítomnost jej naplnila s takovou mocí, že nemohli konat bohoslužby. Potom prorok Jóel prorokoval o tom, že přijde den, kdy Bůh vyleje svého Ducha na všeliké tělo. Jóel 3:1 I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. 2 Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha. (7) Zprostředkovaný vztah s Bohem byl jen dočasný. Bylo to vlastně kvůli tomu, aby Bůh nemusel zatratit člověka. Když ovšem Ježíš přišel a byl za nás obětován, jako Beránek bez viny, který snímá hřích světa – umožnilo to Bohu mít vztah s člověkem znovu přímo – aniž by jej musel zahubit. Nikdy neberme Boží milost na lehkou váhu. Je to ten jediný způsob, jak hříšný padlý člověk může mít přímý vztah s Bohem. 35. Je to přebývání v Boží přítomnosti, co nás proměňuje (1) Stejně jako Mojžíš – můžeme hledět na Pána (i když jen částečně – neunesli bychom plnost jeho slávy) – toto zahledění do Jeho přítomnosti nás proměňuje. Mojžíšová tvář zářila, po tom, co vycházel z toho svého stanu, nebo přicházel z hory Boží. Musel si zahalovat tvář. My si tvář nemusíme zahalovat, protože přítomnost Boží v nás už není soudem Božím pro jiné, ale Božím pozváním ke stejnému vztahu. 2 Korintským 3:17 (NBKIII) Pán je Duch, a kde je Pánův Duch, tam je svoboda. 18 My všichni s odkrytou tváří jako v zrcadle odrážíme Pánovu slávu a tehdy jsme Pánovým Duchem proměňováni k jeho obrazu, od slávy k slávě. (2) Někdy se trápíme, že nemůžeme dosáhnout vítězství v nějaké oblasti našeho života – a důvod není v tom, že se málo snažíme, ale v úplně něčem jiném – v nepochopení toho, co nám dává vítězství nad naší tělesností. Někdy je to věc, která se nám může zdát, že s tím problémem přímo nesouvisí. (3) Být obyčejným křesťanem znamená být plný Boží přítomnosti, jeho milosti, moci a slávy.
Aktuálně Někdy lidé stále očekávají, že vše poběží podle toho dočasného systému Starého zákona. To znamená, že to bude nějaký Mojžíš, který bude zprostředkovávat Boží přítomnost, že to budou starší sboru, kteří budou konat divy a zázraky… Přečtěme si, co Bible mluví o starších: 1Timoteovi 3:1-7 1 Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci. 2 Musí ovšem být bezúhonný: věrný manžel, střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit. 3 Nesmí to být opilec, hrubián ani prospěchář, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk, 4 který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti. 5 (Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?) 6 Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení. 7 Musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti. (4) Být starším ve sboru mnohem více o tom, mít pevný charakter, než o tom, konat nadpřirozené skutky… to spíše o bytí věřícím (křesťanem) mluví Bible v souvislosti s nadpřirozenými skutky: Marek 16:17-20 17 Ty, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, budou mluvit v nových jazycích, 18 budou brát hady, a kdyby vypili něco jedovatého, nijak jim to neublíží; budou vkládat ruce na nemocné a bude jim dobře.“ 19 Když k nim tedy Pán domluvil, byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici. 20 A oni vyšli a kázali všude a Pán jim pomáhal a potvrzoval slovo znameními, která je doprovázela. Amen. 36. Je to Boží přítomnost, co nám dává vítězství (1) Pokud bychom byli lidmi, sborem, který sice mnoho zná, ale neumí chodit na každý den v Boží přítomnosti – nenaplnili bychom Boží záměry. Lidi touží po opravdovém Bohu zjeveném uprostřed církve. To je to, co platí na každou kulturu… Já jsem od přírody skeptik, mne byste neobrátili jen tím, že byste mi vykládali o tom, že Bůh je dobrý… Ovšem když Bůh autenticky jedná… tomu rozumí i upřímný skeptik… Příště budeme mluvit víc o tom, jak Boží přítomnost způsobuje vítězství. Ukážeme si to na příkladu Jozua a Izraelského lidu u Jericha. Řešení Jerišské výzvy nebylo v síle a množství Izraelské armády, ale v jednoduchém oznámení, které Jozue uslyšel u Jerišských zdi z úst zvláštního muže, kterého tam tehdy potkal: „Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ (Jozue 5:14) Ale o tom příště. Bohuslav Wojnar
BigBrother nebo VyVolení?
N
edávno jsem seděl doma a hrál si lů) z osob, jejichž chování je na velice nízké mose svým malým synem, už se stmí- rální úrovni. Tento postup je destruktivní pro valo, moje žena byla na zkoušce vývoj morálních zásad zejména mladých lidí chval a mě napadlo, že se podívám na re- (děti a dospívající mládež). Nemohu souhlagionální zprávy v televizi. Zapnu televizi sit, aby v naší zemi, postavené na křesťanských a vidím mladé polonahé slečny zahalené základech, jejíž „celebritami“ byli věrozvěstové dýmem z cigaret, hovořící, či lépe řečeno Cyril a Metoděj, Jan Hus, Jan Ámos Komennadávající si s totálně opilými kluky. O po- ský a mnoho dalších významných morálních piřadech typu BigBrother a VyVolení vím už lířů, byli v současné době idoly jako pornohvězdelší dobu, ale teď mě to doslova omráčilo. dy, alkoholici a transvestité. Možná je to tím, že to nesleduji. Začal jsem 2) Nesouhlasím s otevřenou prezentací vulgarit, přemýšlet nad tím, že by možná bylo dob- sexu a návykových látek. ré si stěžovat na tento typ pořadů na Radě V těchto pořadech je před desátou hodinou vepro rozhlasové a televizní vysílání, jak to černí otevřeně ukazována nahota, mluví se zde udělalo už mnoho lidí. Vzápětí jsem si ale o nevázaném sexu, mluví se zde vulgárně („vyvzpomněl na Bibli, kde se píše o posledních pípnutí“ vulgarit nestačí, spíše podnítí fantačasech, kdy mnozí odpadnou od víry, kdo zii) a požívá se zde ve velké míře alkohol a kouje špatný, ten bude ještě horší, o špatných ří cigarety. vztazích mezi dětmi a rodiči… Říkám si, že 3) Nesouhlasím s posouváním hranic morálpsát nějaké stížnosti je asi zbytečné, vždyť ních zásad. Cílená propagace alkoholu, nevázaného sexu víme, jaké to musí být. Ale pak mě napadlo, že máme být světlem a solí a sůl nemá a homosexuality posouvá zásady i starší genepříjemnou chuť, když ji jíme samostatně. race nežádoucím směrem. Podle statistik jsou Hmm. Ale najednou mi v mysli zazněl verš homosexuálové 4% menšinou a nevidím důvod z Jakuba: „Kdo ví, co je činit dobré, a neči- jejich počet jakkoli, i když osobně proti nim nic ní, má hřích.“ Bylo to tak mocné, jako něja- nemám, mediálně zvětšovat. ký vnitřní hlas, a stále se mi to připomínalo Apeluji na Vás, jakožto na jedinou instituaž do neděle, kdy mě „usadil“ pastor, který před kázáním řekl, že by bylo dobré v těch- ci, která je oprávněna zasáhnout. Máte velkou to otázkách nemlčet. To už bylo na mě moc zodpovědnost a Vaše rozhodování má vliv na vývoj morálky v této zemi. Jsem sice rád, že jste a sedl jsem a napsal dopis: již v této věci zasáhli na základě mnoha negativních ohlasů, ale myslím si, že tento „zásah“ je Rada pro rozhlasové a televizní vysílání Krátká 10, 100 00 Praha 10 pro televizi zanedbatelnou položkou a nedonutí (vidím, že nedonutil) je jednat. Pokud pojeVěc: Vyjádření nesouhlasu s vysíláním tele- du rychle autem a policisté mě trestají, už nyní, vizních reality show typu „Big Brother“ a „Vy- před příchodem nového přísnějšího zákona, si volení“ napodruhé dobře rozmyslím, jestli se mi vyplatí takto jet, jelikož výše pokuty je v nezanedbatelVážená Rado pro rozhlasové a televizní vysílání, ném poměru k mému měsíčnímu příjmu. chtěl bych tímto vyjádřit nesouhlas s vysíláS přátelským pozdravem Ing. Jindřich Novák, rok. narození: 1972 ním televizních reality show typu „Big Brother“ V Českém Těšíně, 16. 10. 2005 a „Vyvolení“ a zároveň na Vás apelovat, abyste zabránili jejich vysílání. Jelikož z médií vím, že Proč to otiskuji? Protože jsem prožil, podobných dopisů dostáváte velké množství, nechci Vás zatěžovat dlouhým čtením a pokusím že nemám být potichu. Kdo ví, co je činit se jen zkráceně vyjádřit důvody, jež mne vedly dobré, a nečiní, má hřích. To je verš, který mě přesvědčil a chtěl bych, aby promluvil k napsání tohoto dopisu. i k vám. Vím, že kdybych to neudělal, měl 1) Nesouhlasím s „vyráběním“ negativních idolů. bych hřích. Výše jmenované pořady, podle mého názoru, Jindřich Novák, se speciálně zaměřují na vytváření hrdinů (idoAC Křesťanské centrum Český Těšín
Život v centru, podzim 2005 strana 8
Svědectví
Ovečky Neduživé jste neposílili, nemocnou jste neléčili, polámanou jste neovázali, zaběhlou jste nepřivedli nazpět, po ztracené jste nepátrali, panovali jste nad nimi násilně a surově.Jsou rozptýlené, jsou bez pastýře, staly se potravou veškeré polní zvěři a zůstávají rozptýleny.Mé ovce bloudí všude po horách, po kdejakém vysokém pahorku, jsou rozptýleny po celé zemi a není, kdo by je hledal, kdo by po nich pátral. Ezechiel 34/ 4-6
J
sou to asi dva roky, co jsem měla vidění, o kterém jsem tenkrát řekla jen několika málo lidem.Dnes se pokusím popsat i vám, co jsem tenkrát viděla. Proč až nyní? Víte, když se modlím za náš sbor, tak se mi tento obraz často vrací a já vám to prostě musím konečně sdělit. Modlila jsem se za náš sbor a v tom přišlo vidění. Viděla jsem velké stádo ovcí. V čela stáda šly opravdu silné, statné kusy. Měly sněhobílou a hustou vlnu, za nimi stádo poněkud sláblo, některé ovce byly jen špinavé, některé kulhavé a jiné zase vyhublé na kost, s vypelichanou srstí a velmi slabé. Ty ovce vpředu si vykračovaly a ty vzadu se sotva vlekly. Okolo byla sice tma, ale já jsem věděla, že je tam dravá, hladová zvěř, která jen čeká na vhodnou chvíli, aby jednu z ovcí ulovila a dala si ji k večeři. Věděla jsem, že to je náš sbor, skládá se z různých lidí, mladých i starších, vzdělaných i nevzdělaných, tmavých i bílých, veselých i smutných, štíhlých i tlustých apod. Myslím si, že každému je jasné, že ty silné kusy jsou ti silní v Pánu, ti duchovní a pevní, ale co ty špinavé, chromé a vychrtlé kusy? Taky určitě víme. Špinaví jsou hříšníci, chromí, to jsou nemocní a vypelichaní, no to už budou asi ti nejhorší. Asi nějak tak jsem uvažovala i já, ale opravdu jenom malou chvíli, protože za pár vteřin už jsem klečela před Pánem a činila pokání. Přišla jen jedna věta: ,, Jakým právem soudíš mé děti, které já miluji, místo toho aby si jim pomohla.“ Když jsem se trochu vzpamatovala, tak jsem začala přemýšlet, kdy jsem někoho soudila. Po chvíli jsem věděla moc dobře o každém mém soudu. Tak například, jednou jsem takhle seděla ve sboru a zahleděla se na sourozence kolem sebe, a mou myslí proběhlo, že ten bratr už deset let chodí do sboru a je pořád stejný, a ta sestra, té se raději vyhnu, je pořád taková zamračená a tamhleta si pořád jenom stěžuje. No, myslím si, že to docela stačí. Přemýšlela jsem taky nad tím, ke které ovci by mě připodobnili lidé a hlavně jak mě vidí Pán. Moc jsem se styděla a ptala se Pána co mohu pro ty lidi udělat. Vidění pokračovalo. Viděla jsem stádo, silné kusy obklopily ty slabé, vzaly je mezi sebe a chránily je vlastními těly. Zvířata jsou mnohdy
strana 9 Život v centru, podzim 2005
člověkem, ale úsměv můžeš dát každému koho potkáš. Potřebujeme se k sobě více přimknout, protože ďábel se nás snaží rozposlušnější než my lidé a vědí co mají dě- dělit a zničit naše životy. Na závěr několik lat. Můžu říct, že od té doby si dávám vel- veršů z Božího slova. ký pozor na to jak mluvím, ale také co si myslím o svých sourozencích. Ne vždy se 1 Petr./ 8 - Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš mi to daří, jelikož jsem člověk nedokonalý, protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá ale chci být víc a víc podobná Tomu, který koho by pohltil. mi dal tuto lekci. Teď tě prosím, zamysli se 1 Tesal.5/14 - Klademe vám na srdce, bratří, na chvíli nad těmi lidmi, které jak se slušně kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte říká nemusíš a začni se za ně modlit. Věřím, se slabých, se všemi mějte trpělivost. že je uvidíš úplně jinak než doposud, věřím, Řím.12/9 – Láska nechť je bez přetvářky.Ošže ti začne na nich záležet a možná pocho- klivte si zlo, lněte k dobrému.Milujte se navzápíš, proč se chovají právě tak, jak se chovají. jem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost A to je ta pravá chvíle, aby si pro toho člo- jeden druhému. věka něco udělal. Zajdi za zamračenou sestGal.6/9-10 – V konání dobra neumdlévejme, rou a povzbuď ji, zajdi za reptající sestrou neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený a obejmi ji dřív než si začne stěžovat, na- čas.A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvívštiv nemocnou sestru a umyj ji třeba okna. ce však těm, kteří patří do rodiny víry. Vím, že v neděli nestihneš zajít za každým Radka Kelerová
Ježíš – mým lékařem
N
a Silvestra roku 2004 jsem Vám říkala svědectví o mém uzdravení. Jelikož jsem se při tom trošku více zamotala – no spíš více než trošku – úplně, tak se budu teď snažit vám to popsat jak to bylo, aniž bych se při tom znovu zamotala. Teda snad. No jo! Tréma dělá hodně. (Hihi) V roce 1996 mi paní doktorka dělala kontrolní vyšetření celého člověka a zjistila, že není něco v pořádku, protože jsem velmi rychle začala přibírat na váze. Poté mě poslala na Endokrinologické vyšetření s podezřením na špatnou funkci mé štítné žlázy a na neurologické vyšetření hlavy do Ostravy. Tam mi zjistili, na magnetické rezonanci, že mám nádor na mozku, a že je velikosti menší fazole a pokud se to bude zvětšovat tak bude nutný operační zákrok. Navrhli mi proto, že mi zatím předepíši léky, které budu užívat, (v této chvíli si nevzpomínám na jejích názvy) byly to dva druhy, které jsem užívala pouze ráno. Asi za půl roku se zjistilo, že mi moc nepomáhají a tak doktor zvýšil dávku na 1-1/2-0. Ani poté se můj stav nezlepšit a tak usoudil p.doktor, že budu muset jít na operaci, že se nádor stále zvětšuje. Ale moje mamča s tím nesouhlasila. Přibližně v roce 96-98, kdy jsme se ještě scházeli v Hotelu Piast a ještě byl vedoucí mládeže Toník Machala, tak po měsíci co jsem byla na pozorování v nemocnici Ostrava, jsem šla do sboru a Toník se mě zeptal, jak se cítím. Tak jsem mu řekla můj zdravotní stav a on se mě zeptal jestli nechci modlitbu sboru, že modlitba spravedlivého mě může uzdravit. Takže nakonec jsem šla a věřila, že budu uzdravena. Přesto všechno jsem byla poslušná doktorům a brala dále všechny léky které mi předepsali. Bylo ob-
dobí, kdy jsem brala i 12 tablet denně, a připadala jsem si někdy jako nějaký narkoman, cítila jsem se malátná, slabá a ve škole jsem se nemohla soustředit. Nejhorší byly večery, kdy mě šíleně bolela hlava a já ze zoufalství třískala hlavou o stěnu. ( Opravdu! ) Mnohdy jsem měla chuť zemřít. Jednoho večera jsem byla natolik zoufalá a v modlitbě jsem svou situaci předložila Bohu a tabletky jsem hodila do koše v naději, že jedině Bůh mě může zachránit. Neměla jsem už více sil pokračovat v této léčbě. Nemohu snad slovy ani vyjádřit, co jsem tenkrát prožívala. V té době jsem měla spoustu známých ve sboru, ale nikoho komu bych své trápení mohla svěřit. Takže jsem si takhle sama žila se svým trápením a bolestí, až do toho dne, kdy jsem se rozhodla vyhodit všechny ty odporné léky. Postupem času jsem zjišťovala, že je mi stále lépe. Při následující kontrole mi lékař sdělit, že se růst stabilizoval. Samozřejmě, že jsem se mu nepochlubila s tím, že léky neberu. Od té doby jsem byla ještě několikrát na kontrole a různých vyšetřeních a můj stav byl nadále stabilizovaný. Byla jsem na vyšetření očí a lékař mi řekl, že vidím daleko lépe než on. Vzhledem k tomu, že tento nádor mi právě tlačil na orgán zraku, tak mi hrozilo oslepnutí. Považuji to opravdu za zázrak a milost od Hospodina. Naposledy jsem byla na kontrole v roce 2002, kdy můj stav byl stále stejný a lékař mi řekl, že už nemusím chodit na kontroly, jestliže nebudu mít nějaké problémy. Růst nádoru se projevuje bolestí hlavy a zhoršením zraku. Teď je rok 2005 a já díky Bohu a vašim modlitbám vidím skvěle a hlava mě nebolí. Toto mé svědectví je pro slávu a vyvýšení mého dokonalého spasitele Ježíše. Děkuji ti Pane S láskou vaše sestra Lucie Filová
Život v centru
Učíme se nové písně
Modlitby
Na tomto místě bychom chtěli, na žádost mnoha lidí, zveřejňovat novější písničky, zpívané ve chválách. Jsou zde i akordy, pokud byste si chtěli písničky zahrát doma.
Ty jsi Bůh h
D
A
Otevři mé srdce víc h
Ruce výš pozvedám, zas přijdeš k nám. h
D
A
h
Vzývám víc jméno Tvé, zas přijdeš k nám. h
D
A
h
Všichni společně chcem Ti chválu vzdát h
D
A
Králi náš slitovný
D
Gmaj7 Gmaj7
Ty jsi Bůh, chválu ti vzdám D
Gmaj7
Hrnčířova ruka
Jediný, i nebe vyzná D
Gmaj7
Že jsi Bůh, Ty jsi Bůh
A
G
D
Svatý, svatý je náš Bůh, On vládne A
G
D
Svaté, svaté má jméno náš Král A
G
D
Svatý, svatý je náš Bůh, On vládne A
G
D
Svaté, svaté má jméno náš Král
D
Gmaj
Ty jsi Bůh, uctívám D
A h Ty jsi Pán vyvýšený, G A obklopený září a slávou. h Vylej svou lásku a moc, G A voláme svatý, svatý, svatý. D A, G /:Svatý, svatý, svatý :/ D Vidět Tě toužím
Ty jsi Bůh, uctívám D
D A /: Otevři mé srdce víc:/ 2x G D /:Vidět Tě toužím:/ 2x
Gmaj
G D Úžasný Bůh, vesmíru vládce C c vím, že jsi můj nejlepší rádce, e A jsem v ruce Tvé, vždy pro mě máš a D tak zvláštní plán. G D Vedeš mě stále do svojí slávy, C c jen s Duchem Tvým chci,Pane, dál jít e A a D v blízkosti Tvé až do posledních dnů zůstávám. E D Jsem v ruce Tvé, své plány skládám G a h svůj život rád Ti, Králi, dávám e A a D žít každý den smím před tváří Tvou.
Tužbu pokorných vyslýcháš … Žalm 10:17 Tužbu pokorných vyslýcháš, Hospodine, jejich srdce posiluješ, máš pozorné ucho
J
e velikou radostí a výsadou přicházet v modlitbě k Bohu, stvořiteli celého vesmíru. Ten, který nás stvořil velmi touží po vztahu s člověkem, ve kterém má prvořadý význam oboustranná komunikace. Náš spasitel Pán Ježíš Kristus říká: jak lahodný je tvůj hlas! Ano, on nás chce slyšet neustále. Je zřejmé, že každý křesťan, když se modlí, očekává naplnění svých modliteb. Žalmista ve výše uvedeném verši mluví, že Bůh touhy pokorných vyslýchává, a jejich srdce posilňuje. Boží ucho je velmi pozorné na volání lidi žijících pokorným životem. Pokora v životě člověka přináší mnoho požehnání a především Boží milost, kterou Bůh tak rád dává lidem, ale zde vidíme také přímou souvislost s modlitbou. Kéž tato vlastnost se bude hojně rozmáhat v našich životech a tak budou naše modlitby podle Boží vůle, čehož důsledkem budou více proměňované životy. Chci zde nastínit aspoň některé body pro modlitební přímluvy:
• za prezidenta, vládu, parlament a senát • za starostu a celé zastupitelstvo našeho
města • za církev, aby byla co nejvíce prostoupe-
na Kristovou láskou • za pastora, vedení našeho sboru a všech-
ny sborové složky • za sílu a vytrvalost pro pronásledované
křesťany • za úspěšný start a další průběh kursu
Alfa • za nemocné ve sboru
Ty jsi Bůh, Ty jsi Bůh
G D a e Toužím dál jít, dílem Tvým být, F C a D A G D jsi hrnčířem, já hlínou v rukou Tvých. Ruce výš pozvedám, vzývám víc jméno Tvé G D a e A G D Pánem jsi vzácným, vůdcem, který chrání, C a D Přijdeš k nám se tě ptám, láskou svou bu- F jsi hrnčířem, já hlínou v rukou Tvých. deš hřát
Život v centru, podzim 2005 strana 10
Co přinesl čas...
Sjezd mládeže AC
Svatba Ester a Tomáše
Evangelizace Hecni se
Evangelizace ve Frýdku
Koncert skupiny SOS v Dambořicích
Krátkodobá misie Ukrajina přes prázdniny
Kutílek
Misijní cesta na Ukrajinu
strana 11 Život v centru, podzim 2005
Co přinesl čas...
Misijní cesta pastora do Afriky
Mládež na Kristfestu
Motopařba
Motorkáři na Campfestu
OneWay - mládežnická evangelizace v Ostravě v DC TC
Phillipsovi
Práce na mládežnickém centru
Sborový piknik
Život v centru, podzim 2005 strana 12
