salesiánský 2006
na
bo
sk
a
na ni d o
iá
a
sales
i don
i án
do
l sa
es
i
b o ska
iá n
es
ona án i d
al
-s
ka
i
si
le sa
Křížovka a test a
-s
al
jak jsem pod peruánským Huascaránem, na hranici sněhu, potkal salesiány l
sa
boska -
a
a-
i án
id o
n
iá
ni
do
na
b
o
sk
es
iá
ni
do
na
a
o
na b
es
ab
sk
es
id
iáni do
sal
on
bo
i dona b o
-
sa l
iá n
na
ka - sa l e
a - sales siáni dona bosk
aosk
id ián
na o ián d s lei san a - si á k os e
s
bo
- s a l es iiáán es al
sk a
Případ Magor
s
án
n
si
bo
s
i
do
a
i es
e
s i á n ska id bo o n a b o a ska n -s do
ales
le
es
i án
na
sk
al
- sale
al
es ska al bo -s na a do sk ni iá bo es na al do -s ni a iá sk es al bo as na sk do bo ni iá na es do al ni iá -s es ka al a-s os a b l e -s nsaiá n i do do ka n a b os
s
a - sa
bo
s
k
Mládež a víra o
n
o id
bo
-s
-s
d
i á ni
ka
a
n
i d on á ab o n s ka - s iáni dona bo i do ales sk n a b o s ka - s
Jsme rádi, že byl Ralphi oska al e s i áni dona b v Ostravě
b
bos k a
ni
a b o skasale s
iá
do
-s a l e siá ni d o na bos
ni
-s iá
o
na
s alesiáni dona
i
le s
Na Donu Boskovi mě oslovilo, že si každý kluk v oratoři myslel, že je jeho oblíbenec b
a on
-s
id
iá
ni dona bosk iá a
án
es
ka
al
án
i án
-s
al e s
si
ka - sales
s a bo ka
-s
5
-s
e al
b os ona id
n do
ián i d o n a b o s k a es
sa l
á si
s
ka
-s
a
s le
iá
n
bo
obsah úvodník
Slovo redakce str. 3
reportáž str. 4–5 jak jsem potkal salesiány str. 6–7 rozhovor píšu vám, mladí str. 8 jsme rádi, že byl Ralphi v Ostravě str. 9 recenze str. 11 vychovávej jako Don Bosco str. 12 téma mládež a víra
str. 13–17
poznáte někoho? str. 18–19 salesiáni jsou u nás 80 let str. 20 zajímavosti ze života církve, ze světa, misie str. 21–23
Vážení a milí, tentokrát dostáváte páté číslo Salesiánského magazínu těsně po čtvrtém, obsahově ale ne‑ jsme o nic chudší. Jako hlavní materiál přináší‑ me velmi salesiánskou studii Michaela Martinka o duchovním rozpoložení českých mladých lidí a o kořenech jejich víry či ne‑ víry. Článek by mohl být podkladem pro rozjímání všem, kdo s mládeží u nás jakýmkoli způsobem pracují, a to ve školství, při volnočasových aktivitách, ve farnostech, ale určitě je za‑ jímavý i pro rodiče. Pro nás „středněvěké“ je někdy složité vy‑ znat se v pocitech, touhách a náladách teenagerů, zdá se nám občas, že jim už „o nic nejde“, že je „nic nezajímá“, že jsou takoví „divní“, přitom ale mnohdy zapomínáme, že jsou svým způsobem zrcadlem nás samých – rodičů, vychovatelů, školy a prostředí. Pokud si článek přečtete celý, zjistíte, že je v naší mládeži jistě velký potenciál, který je třeba ze strany vy‑ chovatelů vzít za ten správný konec. Chtěl bych také poděkovat Petru Weissmanovi za krásnou knížku, kterou dostáváte jako předvánoční bonus na rok 2006. Abych vás navnadil k četbě Laskavého slova na každý den, oci‑ tuji jednu jeho historku: „Tatínek se ptá syna, co by si přál k na‑ rozeninám. Chlapec bez váhání odpoví: ,Koně!‘ Táta se ptá dál: ,A z čeho, ze dřeva?‘ – ,Ne!‘ – ,Z umělé hmoty?‘ – ,Ne!‘ – ,No tak z čeho!‘ ptá se už skoro rozčileně. ,No z koně!‘ Je to jasné, správný kůň může být jedině z koně, protože všechno ostatní je jen náhražka. A z čeho by měl sestávat ži‑ vot? – Z práce? – Ne! – Z úspěchů? – Ne! – Z ideálů? – Ne! – No přece ze života!“ Přeji vám pěkné čtení! Zdeněk Jančařík
Vydavatel:
Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62
křížovka o ceny test oslavenci don Van Hecke v České republice salesiánský magazín 5/06
str. 24 str. 25 str. 26 str. 27
Redakce: šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktor: Jiří Kučera sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková, ACS adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, tel.: 283 029 216, 283 029 218, e‑mail:
[email protected] Tisk: České Tiskárny, s. r. o.
MIČ 47 465, ISSN 1214-5262
salesiáni dona boska
-úvodník-
Milí přátelé Dona Boska a salesiánského díla, blíží se konec liturgického a posléze i kalendářního roku, což nabízí krátké ohlédnutí zpět. Byl to rok Maminky Markéty a rok věnovaný rodinám. V květnu jsme mohli v naší vlasti přivítat hlavního představeného. První sliby složilo 5 noviců a doživotní sliby 4 bráchové, do popradského noviciátu vstoupil 1 kandidát, v aspirantátě či přednoviciátě jsou 4 mladí muži. Jeden spolubratr opustil naše řady a otce Josefa Horníka si začátkem roku Pán povolal na věčnost. K Novému roku byla zřízena a salesiánům svěřena nová farnost na Jižních svazích ve Zlíně, a díky tomu jsme mohli v pololetí opustit farnost v centru Baťova města. Dobrovolníky, kteří se vrátili z Indie, Konga, Etiopie, Mexika a Bulharska, vystřídali noví odvážlivci, kteří se na svou misi během roku připravovali. Byl zahájen druhý běh společné soustavné formace animátorů a pokračuje pravidelná činnost ve střediscích mládeže, farnostech, na školách, v mediálních centrech (včetně nové TV Noe), v misiích i salesiánské rodině. Z větších investic se podařila rekonstrukce kuchyně ve
Fryštáku a vybudování multifunkčního centra v Pardubicích, které je určeno především pro děti a mladé lidi z dětských domovů. S ohlédnutím je spojena vděčnost Bohu, Marii Pomocnici, Mamince Markétě, Donu Boskovi i vám všem. Do nového roku vám posíláme Laskavé slovo na každý den. Přijměte prosím tuto knížečku jako projev naší vděčnosti za vaši pomoc, hmotnou i duchovní. Věříme, že vás potěší. Jsme rádi, že máme tak velký okruh přátel. V tomto novém roce si připomeneme 80. výročí příchodu salesiánů do naší vlasti. Hlavní oslavy se ve Fryštáku i ostatních komunitách uskuteční na konci září. Ale během celého roku pro nás bude setkávání s historií také výzvou, abychom vzácné dědictví Dona Boska nabízeli i mladým lidem dnešní doby a zůstali mu věrní. Děkujeme vám, že toto poslání společně s námi sdílíte a naplňujete ve svých rodinách, farnostech a nejrůznějších prostředích. Za salesiány František Blaha, provinciál
Salesiánský magazín
každé
2 měsíce přichází Don Bosco do vašeho domu. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Bos ka těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.
Objednejte Salesiánský magazín svým známým!
Ilustrační foto: Vojtěch Páv
Oznamte nám změnu své adresy!
www.sdb.cz
Salesiánský magazín Kobyliské nám. 1 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 218 e‑mail:
[email protected] Salesiánský magazín
5/06 salesiánský magazín
-reportáž-
Jak jsem pod peruánským Huascaránem,
Refugio don bosco – huascarán
stupu – na Refugio Huascarán – dá dostat za pět až šest hodin. My jsme ale nespěchali a šli jsme trasu se svými 35kilovými batohy dva dny. Věděli jsme, že ve výšce cca 4700 m n. m. se nachází chata Refugio Huascarán, ale jaké bylo naše překvapení, když jsme dorazili na Refugio Don Bosco – Huascarán. Normálně by mě název asi netrknul, ale protože pracuji Do Peru jsme odcestovali v polovině u Zdeňka Mrázka (ACS, pozn. re‑ května letošního roku. Před vlastním dakce), hned jsem zbystřil. výstupem na Huscarán jsme se chtěSalesiánská chata je nejmoderli řádně aklimatizovat. Proto jsme nější a asi nejnovější chata, ktenavštívili město Yangey, které v ro- Překvapení na chatě rá v Bílých Kordillerách funguje. ce 1970 vymazala z mapy světa ob- Na Huascarán se nastupuje z ves- Vejde se do ní odhadem 60 lidí. rovská lavina. Při zemětřesení, k ně- ničky Musho. Bez batohů se k ná- Salesiáni ji normálně pronajímají muž došlo 31. květturistům a horolezna v 15.21 zahynulo cům. Zároveň v ní na 70 tisíc lidí, takprovozují něco jako Chata je chloubou Peru. Stavěli ji řka všichni obyvatelé výcvikové středisko Italové a nocleh za 10 USD je i pro Yungay – přibližně pro pohyb a pobyt nás Čechy více než příznivý. V celé 26 tisíc lidí zmizelo v horách pro místCordillera Blanca jsou jen tři chaty, ní kluky. Chatu ale z povrchu země i se svým městem. Traspravují Peruánci, Reffugio Don Bosco je ale chata gédie se osudově donedozvěděli jsme se západoalpského stylu, prostě tkla i tehdejšího Česvšak, jestli z místperfektní (staženo z internetu). koslovenska, když ní farnosti nebo přijíždějí odjinud. v základním táboře Když jsme se před dvěma lety rozhodli, že zkusíme vystoupit na peruánský Huascarán (6768), netušili jsme, že se na hranici sněhu – ve výšce 4670 m n. m. setkáme s pravděpodobně nej výš položeným salesiánským střediskem na světě, říká účast ník expedice Miroslav Záveský.
pod Huascaránem zahynula celá výprava. Jedná se o jedinou výpravu v dějinách horolezectví, z níž se nevrátil ani jeden z jejích členů. Mezi výbornými horolezci tenkrát zahynul i proslulý fotograf Vilém Heckel. Zde jsme si udělali v Hostalu Gledel základnu na následující měsíc. V rámci aklimatizace jsme absolvovali jeden z nejkrásnějších treků světa – Santa Cruz a vystoupili na vrchol Nevado Pisco 5752 m n. m.
“
„
salesiánský magazín 5/06
salesiáni dona boska
-reportáž-
na hranici sněhu, potkal salesiány Pohled jako z letadla Postavit chatu v těchto podmínkách muselo být extrémně náročné. Jednak je tam velká nadmořská výška, a pak muselo být velmi obtížné najít vhodné místo, dopravit tam veškerý stavební materiál, opracovat kameny… Je možné, že něco jim vytahali vrtulníkem, ale kdo ví. Zato ten výhled do údolí! Opravdu jako z letadla. Vedoucí refugia je italský kněz. Zajímal se o nás hned, jak jsme přišli. Nejdřív se nás ptal, co si dáme, objednávali jsme u něj i nocleh. Později, nás odkázal na peruánské správce. Vedoucí střediska měl s sebou čtyři pomocníky z Evropy nejspíš i Itálie, kteří dělali klukům instruktory na ledovci. Sám s nimi nahoře nebyl. Myslím, že kluky připravují na práci nosičů a průvodců, což pro ně může být perspektivní, protože turistický ruch se v Peru stále rozvíjí. Když jsme tam přišli, dali jsme si večeři, i když byla relativně drahá. Říkali jsme si ale, že jim tímto způsobem aspoň trochu přispějeme a pomůžeme. Bylo to jednoduché jídlo: polévka a špagety s kečupem. Nejdřív jsme jedli my, později přišli kluci. A to jste měli vidět: každý dostal porci, která v něm okamžitě zmizela. Pak nášup a ani ten se na talíři pří-
Interiér chaty Dona Boska
www.sdb.cz
I po téměř třiceti letech je na vrcholu Huascaránu vidět odtrh, který způsobil obrovskou kamennou lavinu ve které zahynulo na 70 tisíc lidí.
liš neohřál, bylo vidět, že jídlo pokaždé nemají. Venkov je v Peru hodně chudý.
Vážit si příležitosti Kluci se chovali opravdu perfektně. Dole v údolí jsme potkávali děcka, která byla „divoká“, ale salesiánští kluci byli disciplinovaní, chovali se slušně. Když jim například nařídil jejich vedoucí, že musí být klid, tak bylo
úplné, pro nás skoro nepředstavitelné ticho. Nebylo je slyšet ani ráno – žádné dupání, mluvení, jen šustot, tak potichu opustili chatu. A ještě jedna perlička: Mojí výhodou bylo, že jsem aspoň trošku věděl, která bije. Když přicházeli na refugio kluci z Děčína, které jsme tam náhodou potkali, upozorňovali nás, že se asi chystá nějaký mejdan, protože tam přišli mladí lidé… A jak dopadl náš pokus o výstup na Huascarán? Nedali jsme to. Kvůli pokračujícímu oteplování se posunula hranice sněhu o něco výš a přechod přes oblast séraků byl extrémně nebezpečný. Proto jsme neriskovali a raději jsme to otočili a věnovali se poznávání jiných krás Peru. Jen pro ilustraci: kluci z Děčína, o kterých jsem již mluvil, hledali osmnáct dní cestu skrz ledovcové pole, a nenašli ji. Kromě Čechů jsme pod Huascaránem potkali Američany, Japonce a Italy, a pokud vím, nahoru nikdo nevylezl. Hory v Peru jsou nádherné, ale lezení v nich je velmi těžké. Všechny cesty jsou nesmírně strmé, musí se často bivakovat a celkově jsou výstupy velmi náročné. Zaznamenal Jiří Kučera foto Miroslav Záveský
5/06 salesiánský magazín
-rozhovor-
Na Donu Boskovi mě oslovilo, že si každý Pět českých noviců složilo v srp nu řeholní sliby a stalo se sa lesiány Dona Boska. To není žád ná novinka, mohli jste se o tom dočíst již v předchozím čísle Sa lesiánského magazínu. Přemýšleli jsme, jak tuto událost zachytit na větším prostoru než pouhými čtyřmi fotografiemi. Padaly návrhy na rozhovor s každým z nich, nebo jen s jedním. Nakonec jsme – „aby to bylo spravedlivé“ – položili novým spolubratřím tři (a půl) otázky.
1. Co tě zaujalo na Donu Boskovi a salesiánech? 2. Co podle tebe nejvíc potřebují dnešní mladí lidé? Jak jim to chceš předávat?
zaujalo, že byl Božím mužem plně nasazeným pro potřeby konkrétních lidí v konkrétní době.
Prostě si po vzoru Dona Boska získat jejich důvěru a srdce a pak je nabídnout Bohu…
2. Myslím si, že potřebují najít hlubší smysl své existence, cenu a dar života. Opravdové hodnoty, které převyšují tento svět. Naučit se žít pro druhé. Předávat to však nelze bez osobního vztahu a příkladu.
3. Mé řeholní heslo, které jsem si zvolil v noviciátu je výrok proroka Izaiáše: Zde jsem Pane, pošli mě !
3. Přebývání v Boží přítomnosti v darování se druhým, zvláště mladým. Jinými slovy: z lásky k Bohu, z lásky k lidem.
Láďa Banďouch 1. Na Donu Boskovi mě zaujalo nejvíc jeho velká důvěra v Boha a Pannu Marii Pomocnici, jeho nadšení a obětavost v poslání, které mu už
3. Jaké je tvoje heslo do řeholního života, který máš před sebou?
Ondřej Trojek Martin Bradáč 1. Uvědomuji si, že Dona Boska stále a znovu poznávám. Objevuji na něm vždy něco nového, inspirujícího. Pro tuto dobu mě však na něm nejvíce
v devíti letech bylo naznačeno ve snu. A také to, že mu vždy záleželo na každém chlapci, se kterým se setkal. 2. Podle mě dnešní mládež nejvíce trpí rozpadem rodiny. Možná jim chybí vzor otce nebo matky, možná potřebují někoho, kdo by jim byl schopen naslouchat a dokázal jim pomoci v době dospívání. Tuto hodnotu rodiny bych mladým chtěl předat skrz to, že jim chci dát pocítit přátelství, přijetí, zájem o jejich životy, o jejich problémy, o to, co prožívají, čím žijí.
salesiánský magazín 5/06
1. Na Donu Boskovi je zajímavé, z jakých rodinných a společenských poměru si Bůh povolal tohoto velkého světce, jak úžasně dokázal číst znamení své doby a tak dokázal reagovat na to, co společnost a mladí potřebovali. Stále víc a víc mě fascinuje jeho práce na sobě samém, jak dokázal kvůli cíli který si dal – pomoci mladým – dobře prožít svůj život a spasit svou duši. Celý život pracovat na svém charakteru a tak pomáhal nejen sám sobě, ale hlavně mladým ve své blízkosti, například když se z energetického a cholerického muže stává milosrdný a milující Otec všech malých. Na salesiánech mě zaujalo a stále na nich obdivuji, jak jsou ochotni se nasadit a vše obětovat pro práci s mladými. Také jejich láska k Donu Boskovi a bratrské prožívání rodinného – komunitního – života. A největší obdiv u mě mají „staří“ bráchové kteří zůstali věrní svému řeholnímu salesiánskému po-
salesiáni dona boska
-rozhovor-
kluk v oratoři myslel, že je jeho oblíbenec volání i v době pronásledování v minulém režimu, když byli vyslýcháni, zavíráni, mučeni, nuceni k tvrdým pracím a žalářováni. Jejich stálé nadšení a optimismus i po těchto životních zkušenostech je pro mně velkou hnací silou i ve chvílích těžkých a nelehkých.
oratoři myslel, že je Don Boskův největší oblíbenec. Dále mne oslovilo Don Boskovo slovo „třeba hned“, kdy začal s Bartolomějem Garellim oratoř. Salesiáni mě oslovili zejména v Českých Budějovicích, kde jsem je potkával a vnímal jsem u nich radost a pokoj.
2. Osobně si myslím že potřebují člověka který jim bude opravdu přítelem a bude s nimi sdílet nejen radosti, ale i věci vážné a složité. Potřebují člověka, o kterého se mohou opřít a který je potáhne dopředu a který jim pomůže, aby se dobře a zodpovědně připravili na svoji budoucí životní cestu a poslání. Jak jim to chci já nabídnout? Tím, že otevřu své srdce pro každého, kdo v něm chce najít upřímné přátelství.
2. Mladí podle mě nejvíc potřebují někoho, komu věří a komu se můžou svěřit se svými problémy, někoho, kdo je schopen jim poradit. A jak na to? Hlavně nabízením duchovního vedení a osobním zaujetím pro ně, aby bylo cítit, že se o ně zajímáme, stejně jako to na Don Boskovi cítili kluci v první oratoři. 3. „Vy jste toho svědky“, Lk 24,48. Vybral jsem si to proto, že si myslím že nejvíc předáme svědectvím vlastního života tím, že na našem životě lidé poznají to, že jsme zakořeněni v Kristu.
Aleš Adamkovič 1. Na salesiánech mě moc zaujalo, jak se dokážou obětovat pro spásu duší mladých lidí. Jak dokážou být mladými mezi mladými. Na Donu Boskovi se mi moc libí, jak se dokázal celý dávat Bohu, jen aby ukázal mladému člověku ten správný směr života – k Pánu.
2. Myslím si, že dnešní mladý člověk potřebuje zakusit ve svém životě to, že ho má někdo rád. A jak jim to dnes zprostředkovat? Podle mě má salesián předávat správné hodnoty, a aby to mohl dělat, musí se úplně obětovat Bohu. 3. Už v noviciátě jsem přijal heslo „Mými nejlepšími přáteli budou Pán Ježíš a Panna Maria“ od Dominika Savia. Věřím, že mi v mém životě hodně pomůže. Jiří Kučera foto archiv SM
3. Chci být stále citlivý na potřeby a výzvy svého nebeského Otce. Proto je moje heslo „Ne má, ale tvá vůle ať se stane, Pane.“ Chci být stejně jako jeho Boží Syn Ježíš plně odevzdán do vůle svého Otce.
Dominik Oujeský 1. Na Donu Boskovi mě oslovilo jeho zaujetí pro mládež, to, že byl za ně ochotný dát i život. Oslovilo mne také to, že si každý kluk v Don Boskově
www.sdb.cz
Fotografie ze zahájení noviciátu
5/06 salesiánský magazín
-spiritualita-
Přinášíme vám pokračování seriá lu, v němž se italský salesián Aldo Giraudo na základě studia Don Bo skovy korespondence pokusil jeho jménem napsat pro dnešní mládež několik dopisů. Vydal je v k knize Píšu vám, mladí.
Začít obrácením srdce Každá vnitřní cesta vyžaduje obrácení a spočívá v odpovědi daru naší lásky na lásku, kterou nám dává Bůh. Protože nás Pán nesmírně miluje, nemělo by být naším pevným předsevzetím odpovědět mu, dělat vše jak se mu líbí a vyloučit to, co ho zarmucuje? Vnitřní cesta je pouť, která má dvě období: obrácení a dar sebe sama Bohu. Na konci meditace o smyslu života a smrti jsem vždy vyzval kluky z oratoře, aby se obraceli k Bohu a s opravdovostí mu řekli: „Můj Pane, od tohoto okamžiku se obracím k tobě. Miluji tě, chci ti sloužit s radostí, a to až do smrti. Svatá Panno, moje Matko, pomáhej mi, abych byl tomuto předsevzetí věrný“.
Uvědomit si sám sebe Především je zapotřebí uvědomit si skutečně sebe sama a svůj stav. To se může uskutečnit v různých okamžicích a různou formou. Mně se to přihodilo jasným a účinným způsobem, když mi bylo dvacet. Musím připustit, že předtím jsem byl spíše roztržitý, vychloubačný, zabraný do různých her a zábav a dalších věcí, které mně dávaly jenom chvilkovou radost, ale neuspokojovaly natrvalo mé srdce. Ve skutečnosti jsem se točil kolem sebe, tak jak je to běžné u větší části mladých lidí. Když jsem dokončoval střední školu, tak jsem si poprvé vážně položil otázku o své budoucnosti. Uvědomil jsem si, že sny, které jsem pěstoval do tohoto okamžiku, byly velmi neurčité. Je pravda, že jsem cítil sklon stát se knězem, abych se pak staral o kluky. Ale byl jsem realistou: můj způsob života, návyky mého srd-
salesiánský magazín 5/06
ce a nedostatek nezbytných ctností pro tento stav života, to vše činilo moje rozhodnutí hodně těžkým. Nejdřív jsem jednal podle svého mínění. Četba duchovních knih a kontakty s řeholními komunitami v Chieri mne přivedly k přesvědčení, že jsem volán ke kontemplativnímu životu. Myslel jsem si, že když vstoupím do kláštera, pomůže mi to zvítězit nad mými nedokonalostmi, především nad pýchou, která byla hluboce zakořeněna v mém srdci. Ale pracoval jsem na své budoucnosti jen podle omezeného vidění situace a ve strachu, aniž bych bral v úvahu Boží plán s mým životem. Když jsem byl přijat do kláštera bratří františkánů, něco se zadrhlo. Šel jsem proto za se svým nejlepším přítelem Aloisem Comollem a on mi poradil, abych byl zcela ochotný plnit vůli Boží jako oběť bez jakékoliv podmínky a abych měl neomezenou důvěru v Boha. Křesťanské povolání není nic jiného než důsledek rozhodnutí zcela se dát Bohu. Začíná radikálním obrácením srdce. Tak se může říct spolu s mladíkem Samuelem: „Mluv Hospodine, tvůj služebník naslouchá“, nebo jako Maria: „Zde jsem! Jsem služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova“. Snažil jsem se setrvat v modlitbě. Udělal jsem si celoživotní svátost smíření a začal jsem se modlit novénu na tento úmysl, abych poznal co ode mě Bůh v mém životě očekává.
(V. část) Mezitím můj přítel Alois napsal dopis svému strýci knězi a vysvětlil mu můj problém s hledáním povolání. Poslední den novény jsem se znovu vyzpovídal, účastnil jsem se mše svaté a šel jsem k přijímání. Byl jsem ochoten udělat vše, co by Bůh ode mě žádal, protože jsem se rozhodl zcela patřit Jemu. Jenom toto jsem měl na srdci. Později jsem si uvědomil, že se jednalo o definitivní a pravé obrácení srdce. V ten samý den přišla odpověď od Aloisova strýce. Radil mi, abych odstoupil od úmyslu stát se františkánem a abych vstoupil do kněžského semináře. V průběhu studií budu moci lépe pochopit plány Boží. A ať nemám strach, že se vydávám na špatnou cestu: když si budu chránit srdce, uchovám si vnitřní soustředěnost a budu se modlit, překonám všechny těžkosti. Udělal jsem, jak mi poradil. Připravil jsem se pečlivě na tento důležitý krok ve svém životě. Když jsem přišel na prázdniny domů, přestal jsem s hledáním slávy prostřednictvím svých schopností ve hrách a při divadelních představeních. Začal jsem číst dobré knihy, které jsem dříve zanedbával. Ale stále jsem pokračoval s prací pro kluky, vyprávěl jsem jim příběhy, zpívali a hráli jsme se spolu. Mnozí nevěděli vůbec nic o víře. Proto jsem se snažil je vyučovat a učit je modlitbě. Přeložil P. Pavel Čáp, SDB
Ilustrační foto: Jiří Kučera
Píšu vám, mladí
salesiáni dona boska
-napsali jste nám-
Jsme rádi, že byl Ralphi v Ostravě
Společností, jež tyto služby nabízí, se stala organizace ASF, zastoupená v České republice o. s. Servitus. Touto společností nám bylo doporučeno zkusit spolupráci s německým dobrovolníkem, a to na rok – od září 2005 do srpna 2006. Na základě našich požadavků na pracovní náplň činnosti dobrovolníka a po představení našeho střediska společnosti Servitus jsme sepsali smlouvu a spolupráce mohla začít. Den „D“ přišel 19. září 2005. Tehdy jsme měli možnost uvítat nového dobrovolníka z Německa tváří v tvář. Jmenoval se Raphael Raue a pocházel z městečka Recklinghausen (poblíž Hamburgu). Na Hlavním nádraží v Ostravě u tramvajové zastávky č. 1 jsme ho přivítali chlebem a solí a rovněž naší němčinou a ne moc valnou angličtinou. K našemu překvapení Raphael nepůsobil nijak nervózně, spíš v očích některých z nás mohl nezávislý pozorovatel rozpoznat něco jako záblesk obav. Bude se mu u nás v Ostravě líbit? Raphael byl ubytován v domově Don Bosco, v jednom z pokojů internátu. Začalo seznamování s prostředím našeho střediska. Nejdříve představení všech salesiánů, pracovníků, dobrovolníků, ale i ostatních lidí, kteří mají co do činění se střediskem. Dále seznámení s náplní práce. Raphael nám pomáhal v oratoři při práci s romskými dětmi. Do této práce se zapojil velmi aktivně a nebojácně. Zjistili jsme, že některé děti z oratoře se s Raphim domlouvají anglicky. Ostatní z dětí, ale i mnozí z nás, jsme se domlouvali rukama, nohama. Většinou jsme se pochopili, alespoň si to dodnes myslíme. Mimo práci v oratoři se Raphael zapojil do asistence v kroužku stol-
www.sdb.cz
ního tenisu. S chlapci, kteří chodili do kroužku, jezdíval na turnaje. Dále byl přítomen na prázdninových nebo víkendových táborech s chlapci z oratoře. Díky tomu, že se zajímal o výtvarné umění, konkrétně graffiti, nám pomohl výtvarně ztvárnit názvy místností v oratoři, i pozdrav v romštině, který bude umístěn venku před vchodem do oratoře. Raphael také pomáhal při pracích v domě.
Poznat cizí kulturu Seznámení Raphiho se netýkalo jen střediska, nýbrž také kultury naší země a našeho města. Tak například nenáviděl červenou řepu, ale miloval slivovici. O pivu Ostravar říkal, že to není pivo. Koupil si u nás pár zimních bund a jiného oblečení, protože nevycházel z údivu, jak je to u nás levné. Líbila se mu česká děvčata a s jednou takovou dokonce odjel zpátky do Německa… Jsme rádi, že mohl být ten rok Raphael u nás. Spolupráce s ním nám umožnila oboustrannou výměnu zkušeností mezi zeměmi dvou kultur a inspiraci pro nové, netradiční prvky v naší práci. A aby toho nebylo málo, tak jsme si v letošním roce „objednali“ u společnosti Servitus dobrovolníky hned dva – chlapce a dívku, jejichž první dojmy z našeho pobytu u nás (je to teprve týden) si můžete přečíst v článku, který napsala přímo ně-
mecká dobrovolnice: „Ahoj! Jmenuji se Sára a jsem dobrovolnice z Německa. A ty, jak se jmenuješ? Takhle se představuji mladým romským dětem, kteří přicházejí do Salesiánského střediska Ostrava. Alex Kahle, další dobrovolník z Hamburgu a já, Sarah Prayer… následující rok zde budeme pracovat. Přijeli jsme díky organizaci ASF jednak poznat jiné lidi a jejich způsob života a jednak jim pomoct. Tato organizace posílá dobrovolníky do evropských zemí, do USA a do Izraele k posílení komunikace mezi Němci a sociálními a etnickými skupinami, které byly perzekuovány nacisty. Ačkoliv jsme zde teprve pár dní, naše přání se začala naplňovat, když jsme zde poznali spoustu krásných lidí. Naučili jsme se trošku česky, viděli nová místa… zkrátka získali nové zkušenosti. Milujeme Ostravu, ačkoliv nám bylo řečeno, že je ošklivá a šedá. To, co je nejdůležitější pro nás, je samozřejmě samotný projekt. Nepracovali jsme zde ještě více než dva dny, ale už jsme navázali trochu kontakt s některými z dětí. Je zřejmé, že potřebují toto místo, kde si můžou hrát a učit se. Děti mají opravdu zájem umět ,německi‘ a já a Alex víme, že nebude snadné se všemi se rychle seznámit.“ Pavlína Koláčková, Salesiánské středisko mládeže Ostrava
Foto: archiv SaSM Ostrava
V našem středisku se snažíme jít s dobou (ale stále v duchu Dona Boska) a proto se nebrá níme novinkám. Jednou z nich se v neziskových organizacích v posledních letech stalo při jímání dobrovolníků na výpomoc a kvůli oboustranné výměně zku šeností.
Ralphi mezi děckama z oratoře
5/06 salesiánský magazín
-Kultura-
Případ Magor Ivanu Martinovi Jirousovi, „Ma gorovi“, byla 22. září udělena Cena Jaroslava Seiferta, nej prestižnější tuzemské ocenění za literární tvorbu, jednak za jeho celoživotní dílo, ale také za jeho poslední knihu, Magorovy dopisy (Torst, Praha 2006).
se nikdy nesklonila k sebemenší spolupráci se zlem. Jdou volit cestou z kostela na mši jdou přímo z voleb nač tady potom Sion stál a k čemu hora Oreb? Ach svatý Jene Husi, jak se mi křesťanstvo hnusí, napsal za totality ve slavných Labu‑ tích písních. Stojí však v nich i toto: Neplavil jsem se po mořích a přece sedím v lodi nade mnou nebe ve mně hřích dva věrní lodivodi. Namísto stěžně vztyčen kříž tak pořád doufám že mě něžně nad vodou podržíš. Možná nás Bůh drží nad vodou právě i díky jemu, v biblickém smyslu „spravedlivému“ člověku. Ladislav Heryán
Foto: Helena Papírníková-Horáčková
Poprvé jsem o Martinovi (jméno, jež v jeho případě používám nejraději) slyšel od spolurodáka pátera Radima Hložánky, když mi bylo asi 20 let. Radim se právě vrátil z vězení, kde spolu s Martinem seděli. Zhruba o 25 let později mi se stejným obdivem Martin vyprávěl o Radimovi. To už jsem ho poznal osobně. Encyklopedie a školní učebnice o tomto velikánovi naší kultury a symbolu odporu proti totalitní moci hovoří jako o někom, kdo vystudoval kunsthistorii na pražské filozofické fakultě, byl uměleckým vedoucím hudební skupiny The Plastic People of the Universe a hlavním hybatelem hnutí českého undergroundu, jež vy-
vrcholilo v sepsání Charty 77 jako manifestu protitotalitního odporu, také však originálním básníkem a výtvarným kritikem, a jedním z hlavních nepřátel komunistického režimu, který jej v době normalizace pětkrát uvěznil na celkem devět let. Bulvární tiskoviny Martina naopak rády připomínají jako alkoholika, nespoutaného výstředního bohéma, výtržníka a rváče (či případně konzervativního katolíka), a možná právě tento mediální obraz ulpívá lidem v mysli nejvíce. Když totiž v jistých prostředích vyslovím jméno „Magor“, nezřídka se objeví potutelné úsměvy, a když jsem jeho poezii četl při homilii v kostele, zdálo se mi, že jsem dokonce někoho pohoršil… Martin dnes již nerad hovoří na veřejnosti, má dojem, že jí nemá co říct. Jednou jsem mu řekl: „Ty ale nemusíš mluvit. Stačí, když se na tebe lidé podívají.“ Martin minulé i této době nastavuje zrcadlo prostou pravdou své osobnosti, osobnosti, která
10 salesiánský magazín 5/06
salesiáni dona boska
-recenze-
Hádanky a hříčky nejen se slovíčky
Filozofie
Politické strany moderní Evropy
Zuzana Pospíšilová Portál, Praha 2006
Robert Osborne Portál, Praha 2006
M. Strmiska, V. Hloušek, L. Kopeček, R. Chytilek, Portál, Praha 2006
Máte doma šikovného prvňáčka, který už umí číst a má rád zajímavé úkoly a hry s písmenky a číslicemi? Nebo si vaše o něco starší dítko potřebuje občas procvičit znalosti a pohotovost a školní učebnice mu nepřipadají zrovna zábavné? Pak by rozhodně neměly vaší pozornosti ujít Hádanky a hříčky nejen se slovíčky Zuzany Pospíšilové. Autorka, dětská psycholožka, se zabývá rozvojem kreativity u dětí mladšího školního věku. Z této její bez nadsázky výjimečné publikace je jasné, že své práci rozumí a dělá ji s láskou. Člověka při tom nutně napadne, jak by bylo skvělé, kdyby takoví autoři psali i školní učebnice. V první kapitole nazvané Počítání najdeme na osmnácti stranách veselé básničky skrývající zadání úkolů. Děti, které si rády vymýšlejí vlastní podivná zvířata a postavičky, si přijdou na své v kapitole Veselé malování. Najdeme tu několik obrázků k domalování, návody na prstové maňásky a obrázky jedním tahem. Třetí část knihy Hříčky se slovíčky je nejobsáhlejší. Děti si při práci zdokonalí cit pro jazyk. Dostávají za úkol skládat slova z jednotlivých písmen, vymýšlet přesmyčky a skrývačky, luštit rébusy, doplňovat slova do rýmů, opravovat nejrůznější chyby, vysvětlovat význam slov a slovních spojení. Závěrečná kapitola plná hádanek nepokazí dobrý dojem z těch předchozích. Který malý školák se nepochlubí rád vtipnou hádankou. Kniha je velmi přehledně uspořádána. Na každé straně je vždy jen jeden úkol. Děti, které pracují samostatně určitě ocení řešení úkolů uvedená na konci knížky. Magdalena Felixová
Není vůbec jednoduché napsat knihu, která by byla úvodem do fil o zo f i c k é h o myšlení a jeho historie a která by měla povahu populárně odborného komiksu. Jejím autorem je londýnský profesor a nápaditě ji ilustroval R. Edney. Je určena všem, kdo studují filozofii na úrovni středních a vysokých škol jako všeobecně vzdělávací obor a laickým zájemcům o filozofii. Není však studijní příručkou pro úplné začátečníky. Takovou ani nemůže být kniha, která má jako taková dvojí úkol: převést vysoce abstraktní myšlenky významných filozofů do didaktické soustavy a kresebně tyto myšlenky vyjádřit. Vyžaduje to především velmi intenzivní spolupráci autora textu s autorem kreseb a na čtenáři to vyžaduje již určité filozofické znalosti, které písemný text i kresba spíše už jen dotváří, pomáhá studujícímu pochopit lépe klíčové pasáže určitých filozofických systémů a jejich klíčových pojmů. V tomto smyslu tedy současně je a není úvodem do studia filozofie. Vtipná kresba „Jak poznáš filozofa na ulici?“ napovídá, že je to muž oddaný zcela knihám a myšlení, ale vzápětí další text naznačuje, že zabývání se filozofií není podivínstvím, ale že pramení z lásky k moudrosti a že je to v podstatě přemýšlení o myšlení. Student filozofie začátečník tu najde ilustrativní výklad složitých témat, jak je do filozofie vnesli např. Fichte nebo Husserl, nový cenný pohled na marxismus; pokročilejší student filozofie si leccos ujasní a zkoriguje. Všichni, kdož si knihu s chutí prostudují si odnesou mnoho nových poznatků a jejich láska k myšlení o myšlení se prohloubí. Milan Nakonečný
Vytvoření jednotného politického prostoru Evropské Unie přineslo (a přinese) zásadní změny v rozložení politické moci, která se z periferií přesouvá do centra. Zájmem dočasných center – vlád a parlamentů národních států Evropy – je nahlédnout svůj vliv v letech budoucích. Výsledkem tohoto snažení, konkrétně grantu „Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích“, je rozsáhlá příručka Politické strany moderní Ev‑ ropy autorského kolektivu Maxmilián Strmiska, Vít Hloušek, Lubomír Kopeček a Roman Chytilek. Obsah této téměř makabrózní knihy se může zdát plochý, ale předmluva naznačí její záměr i smysl. Po krátkém politologickém úvodu zavádějícím obecné pojmy, jsou probrány jednotlivé země Evropy. V příloze jsou pak uvedeny evoluční schémata politických stan na časové ose – kdo vznikal z koho, jak se kdo slučoval a podobně. Poslední, shrnující kapitola je věnována interakcím volebních a stranických systémů v jednotlivých zemích i obecně. Navzdory tomu, že autoři v předmluvě knihu určují „širší odborné veřejnosti“ a rozsah se související cenou odežene další zájemce, bychom tuto knihu měli chápat jako základní studium pro každého občana nad 18 let. Máme všeobecné hlasovací právo a mají ho i ostatní členové EU. Schopnost toto právo využít ke svému prospěchu závisí především na naší schopnosti pochopit co, jak a proč se od nás – voličů – ve volbách žádá. Konat si medvědí službu je snadné, ale nákladné, ostatně pravidla silničního provozu se také neučíme rádi ani dobrovolně. Jaromír Kopeček
www.sdb.cz
5/06 salesiánský magazín 11
-vychovávej jako don Bosco-
Je důležité, abyste si toho všimli V Dopise z Říma z roku 1884 Don Bosco napsal silnou a krásnou větu: „Ať mladí nejsou jenom mi lováni, ale ať i sami poznají, že jsou milováni.“ Jde o odpověď na druhou základní životní po třebu (jak dítěte, tak dospělého): potřebu lásky a něhy. Dokazuje je to sama zkušenost. Láska rodičů a dalších členů rodiny přináší dítěti do života sebedůvěru a schopnost se vypořádat s nejrůznějšími skutečnostmi. Dítě, které je milováno, má odvahu se vyjádřit a bude mít odvahu žít svůj život jinde.
• Něha znamená vřelé kontakty. Dítě potřebuje něhu, která je vyjádřena: k čemu je, když se v rodině máme rádi, ale tak málo si to říkáme? Proč tolik otců z nějakého divného studu skrývá své pocity obdivu, které vůči dětem cítí? „Můj otec mi nikdy neřekl, že mě má rád!“ Láska formuje, protože umožňuje seberealizaci. Čím více láskyplných vztahů je, tím lépe je dítě utvářeno. Děje se to, když vidí vzájemnou lásku rodičů, rodičů k jeho sourozencům, lásku mezi přáteli a sousedy. Pokud tato potřeba vztahů není uspokojena, dítě bude mít v životě zcela jistě nevýhodu. Ukazují to známé následky tohoto nedostatku, kdy se dětem v potřebné míře nedostalo pohlazení a vzájemné něhy od rodičů. Takové dětí trpí jak v srdci, tak na těle i v mluvení. • Něha je odpovědnost a ochrana. Láska je pevná a důsledná. Děti autoritu potřebují, protože jsou plné sice nádherných, ale nekonečných přání,
Ilustrační foto: Jiří Kučera
• Něha znamená přítomnost. Novorozeně má bezprostřední potřebu vztahu k matce a velmi brzy se zajímá o její tvář. Pak postupně začíná rozlišovat mezi ní a otcem. Vazba dítěte k matce se prohlubuje ve věku šesti až osmi měsíců: jde‑li osoba, kterou miluje, pryč, nastává protest. Když se naopak vrátí, dítě se nespoutaně raduje. Dítě chce rodiče ve svém životě cítit přítomné. Je známo, že si děti od šesti do desíti let stěžují: „Proč bychom nemohli něco dělat společně? Proč si už tatínek s námi nehraje?“ Mnozí dospělí si uchovávají vzpomínku na procházku s dědečkem, na společné hry večer, na dovolenou s tátou a mámou.
• Něha znamená komunikaci. Dítě není počato pouze vzájemným darováním těl, ale tak slov rodičů, které ho polidšťují. Komunikace v rodině umožňuje odstraňovat napětí. Vyslovení pocitů přináší osvobození. Dítě musí mít možnost vyjádřit svou bolest, hněv, radost z úspěchů ve škole nebo jinde. I rodiče potřebují chvilku, kdy mohou „vysypat koš“.
12 salesiánský magazín 2/06
chtěly by zkrátka všechno. Tyto touhy nesmíme zabít, protože jsou motorem jejich života; musíme je ale pěstovat, a jelikož jsou nepřesné, je důležité je usměrňovat. Děti samy pochopí, že musí být chráněny před sebou samými. Nadměrná svoboda je činí nejistými a nutí je k tomu, že musí těžké volby činit samy. • Něha je respekt a úcta. V jedné věci nesmějí rodiče lhát nebo předstírat: v úctě k dětem. Ta buď je, nebo není. A přitom je to něco, po čem děti nejvíce touží. • Něha je odpouštění. Něha tak trochu přehání s chválou a dokáže odpouštět. Dokonce k odpuštění přidává něco důležitého: schopnost zapomínat. Odpustit, ale nezapomenout, je jako zakopat válečnou sekeru s topůrkem trčícím z hlíny, v očekávání další bitvy. • Něha je upřímnost. Na tento rozměr se často zapomíná. Právě proto, že je něha úctou a pozorností vůči sobě i druhým, jako svůj základní prvek vyžaduje upřímnost, bezpodmínečný vztah mezi srdcem a tělem: tělo musí vždy být věrným vyjádřením lásky prožívané v srdci. • Něha je schopností se usmívat. Děti potřebují dobrou pohodu. Strach dítě činí křehkým, protože cítí, že ne všichni dospělí v ně důvěřují. Nejlepší obranné prostředky nejsou vně, nýbrž uvnitř dítěte. Dítě je silné a vyvážené díky pohodě a obdivu rodičů, kteří mu dávají pochopit, jaké bohatství se v něm skrývá. Jak? Příkladem svého života, jejich přesvědčeními. To vše mu napomáhá rozvíjet vnitřní hodnoty. • Něha jsou i otazníky. Všichni jsme zvykli se vyjadřovat za pomocí vykřičníků: rozkazů, nucení, norem, sankcí, podmínek, arogance… Otazník je naopak osvobozující, trpělivý, strhující, uctivý. To byla metoda, kterou používal Ježíš nejraději. Bruno Ferrero přeložil Ladislav Heryán
salesiáni dona boska
-téma-
Ilustrační foto: Jiří Kučera
Mládež a víra
Na otázku po vztahu součas né české mládeže k víře a ná boženství existuje mnoho od povědí. Z jedné strany slyšíme nářek starších věřících lidí, kně ží a představitelů církví nad bez božností dnešní mládeže, z druhé strany pozorujeme nebývalý zá jem mladých lidí o různé „exotic ké“ náboženské směry. Chceme ‑li tedy získat alespoň trochu jasnější vhled do tohoto tématu, musíme napřed nahlédnout do nedávné historie a pak využít údaje ze sčítání obyvatelstva a z výsledků sociologických vý zkumů a pokusit se je interpre tovat s využitím poznatků sou časných humanitních věd.
Nová religiozita Mládež v západní Evropě se stala ve druhé polovině 20. století svědkem a přímým účastníkem vzniku a rozvoje tzv. nové (alternativní) religiozity. Mladí lidé v České republice byli
www.sdb.cz
sice v době komunismu od tohoto jevu izolováni, brzy po otevření hranic se s ním však museli o to rychleji konfrontovat. Pro pochopení jejich současné religiozity je tedy nezbytné alespoň rámcově se seznámit s vývojem religiozity mládeže ve světovém kontextu. Pojem nová (alternativní) religiozita označuje složitý fenomén, který je v současné době celosvětově rozšířen. Zpravidla jsou do něj zahrnovány různé podoby nového zájmu o duchovní a náboženské otázky – od obnovných hnutí uvnitř tradičních církví přes přejímání východních náboženských prvků i celých systémů až po vytváření nových náboženských a duchovních směrů, souhrnně označovaných jako New Age. Zkušenosti z různých částí světa přitom potvrzují, že sociální skupinou, která je novou religiozitou nejvíce ovlivněna, je právě mládež. Někteří sociologové označují tento vývoj přímo za globální výbuch náboženské kreativity, který nemá v lidských dějinách obdobu. Srovnávají
jej nanejvýš s obdobím 5.–4. století před Kristem, kdy začali v Indii působit Lao Tse a Konfucius, v Číně Buddha, v Izraeli velcí proroci a v Řecku největší filozofové. Za nejpříhodnější dobu k takovému náboženskému probuzení považují situaci hluboké sekularizace. Tradiční a institucionalizovaná náboženství totiž lidem brání v nekontrolovaném rozvoji subjektivních náboženských projevů. V době, kdy se od nich většina lidí odvrací – a k tomu jistě dochází v současné Evropě – se tedy otevírá prostor pro novou religiozitu. Počátek procesu nového náboženského hledání se obvykle klade do 50. a 60. let 20. století a je spojen se vznikem nových subkultur mládeže. Mladí lidé si uvědomovali složitost a nepřehlednost stále více demokratického a pluralistického světa, ztrátu původních jistot, povrchnost a přílišný konzumismus a materialismus generace svých rodičů, ochladnutí mezilidských vztahů ve stále více technologickém a urbanizovaném světě. Zároveň
5/06 salesiánský magazín 13
-téma-
Ilustrační foto: archiv SM
už jim nestačily jednoduché a pasivně přijímané poučky původního náboženství (pro většinu z nich šlo o křesťanství) ani neosobní a přísně hierarchický přístup elit institucionálních církví. Prvním velkým výbojem mládežnické religiozity bylo hnutí hippies – dětí květin. Ve své době se setkalo s příkrým odsouzením ze strany většinové společnosti, rodičů dotyčné mládeže i etablovaných církví. Bylo totiž posuzováno především podle svých vnějších projevů, které se zcela vymykaly společensky daným konvencím a často i mravním normám, málokdo se však pokoušel pochopit sociokulturní důvody tohoto protestu. Z hlediska religiozity mládeže nás zajímá jedna z mnoha větví hnutí hippies, a to ježíšovské hnutí (Jesus People), které vzniklo v Kalifornii koncem 60. let. Jeho zá- i nad přírodou, ale spíše integraci, ně nejen západního světa, ale v glokladní idea byla prostá: osvobodit po- včlenění do řádu přírody a vesmíru, bálním měřítku. Při sledování tohoto pestrého výhled na biblického Ježíše od balastu skutečnost, že i člověk je jeho soutradice a církevní instituce a nechat částí, a nikoli pánem. Největšího voje však nesmíme ztrácet ze zřetele se unášet jeho poselstvím lásky. Na- rozšíření v západním světě dosáhlo základní skutečnost, že i přes relativkonec si však tohoto Ježíše každý vy- hnutí lidově nazývané haré‑kršna ně velké rozšíření a mimořádnou putvářel podle vlastních přestav: ně- a reprezentované Mezinárodní spo- blicitu, které se nové religiozitě dostalo, zůstávala stále většina americké kteří ho viděli jako revolucionáře, jiní lečností pro vědomí Kršny. Třetí vlnu nové religiozity charak- i západoevropské mládeže konformjako moderního proroka, další jako krásného milence, dobrého přítele, terizují nově vznikající náboženské ními členy tradičních křesťanských radikálního pacifistu, nonkonformní- směry, které jsou většinou postave- církví. Ani v průběhu popsaného výho buřiče nebo i moudrého guru. Je- ny na atraktivních prvcích různých voje nedošlo k masovému úbytku žíšovské hnutí si nikdy nevytvořilo ani tradičních náboženství a často také členů těchto církví, docházelo však jednotné názory a hodnotový systém, vázány na charismatickou osobnost k ochlazování zájmu o aktivní círani organizační strukturu. Po několi- zakladatele či vůdce. Jde např. o ví- kevní život, což se nejviditelněji proka letech se rozpadlo – jednak pro ru Bahá‑í, New Age, Moonovu Církev jevilo především v drastickém úbytku nenaplnění svého chiliastického oče- sjednoceného křesťanství, sciento- účastníků pravidelných nedělních bokávání konce časů, jednak pro dez- logickou církev a další. Jelikož právě hoslužeb. Velká část těch, kteří přeiluzi ze zjištění, že se nedostavil oče- v těchto hnutích bylo dosaženo vyš- stali „praktikovat“ náboženský život, šího stupně vnitřní organizovanosti ovšem nehledala novou religiozitu, kávaný ráj na zemi. Další vlna obnoveného zájmu stejně jako koordinace vnější misijní ale spíše se z nich stávali pasivní mládeže o náboženství směřovala činnosti, stala se také trvalými sub- členové konzumní společnosti, kteří na Východ – k objevení jógy, hinduis- jekty na současné náboženské scé- už necítili potřebu náboženské seberealizace. Zároveň však mu, taoismu, zen‑budvznikala uvnitř křesťandhismu a dalších směských církví obnovná rů, ve kterých západní Nejvýraznější skupinou, která se hnutí, která jsou někdy lidé nacházeli prvky, jež vymyká donedávna používaným chápána jako další popostrádali u tradičního kategoriím, jsou mladí lidé, kteří doba nové religiozity. křesťanství. Moudrost se považují za křesťany nebo za východu se velmi dobře V katolickém prostředí hodila k protestu proti pijde např. o schönstattčleny církve, z různých důvodů ské hnutí, Dílo Mariino lířům západní civilizace, však nemohou souhlasit se (hnutí Fokoláre), Opus protože přinášela zcevšemi prvky její nauky nebo se Dei, hnutí Světlo – žila jiný pohled na Boha nemohou plně začlenit do jejího vot, neokatechumenát, a na svět: nezdůrazňohnutí charismatické obvala moment nadvlády společenství. novy nebo hnutí vázaná člověka nad člověkem
“
„
14 salesiánský magazín 5/06
salesiáni dona boska
-téma-
„
Česká mládež a náboženství Podle posledního Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2001 se u nás považuje 6 039 991 obyvatel, tj. 59,04 % populace, za lidi bez vyznání. Jejich věkový průměr je 33,6 let. Druhá nejpočetnější skupina – 2 740 780 lidí se hlásí k vyznání římskokatolickému, jejich věkový průměr je však o více než 15 let vyšší než u skupiny bez vyznání – 48,8 let. Zbytek obyvatelstva se hlásí k jiným křesťanským církvím, nekřesťanským náboženským směrům nebo se k této otázce nevyjádřili. Z hlediska věkového rozvrstvení je zajímavé, že k oběma po katolické církvi největším konfesím – Českobratrské církvi evangelické a Církvi československé husitské se hlásí lidé v průměru ještě starší než k církvi římskokatolické (53,4, resp. 61,9 let), ve většině ostatních křesťanských církví, stejně jako u příslušníků židovské obce, se pohybuje průměrný věk mezi 40 a 50 lety. Tradiční křesťanská vyznání jsou tedy spíše náboženstvími starší generace; většina mládeže (asi 75 %) se hlásí k ateismu, menší část (asi 20 %) ke katolictví a zbývajících asi 5 % k ostatním křesťanským církvím a k nekřesťanským náboženským směrům.
Ateismus české mládeže Velmi významné místo zaujímá v české populaci, a nejvíce právě mezi mládeží, osobní postoj označovaný jako ateismus. Tato situace je oje-
www.sdb.cz
dinělá v evropském i světovém srovnání. Proto je nutné se u tohoto fenoménu na chvíli zastavit. Z hlediska původu ateismu mladých lidí je třeba konstatovat, že u naprosté většiny z nich není tento postoj výsledkem osobního hledání a svobodného rozhodnutí, ale že jde o přesvědčení, které převzali ze své rodiny a z širšího sociálního prostředí. Jsou tedy ateisty se stejnou nereflektovanou samozřejmostí, s jakou jsou např. mladí lidé v Polsku věřícími katolíky. Z hlediska kvality lze tento postoj považovat spíše za náboženskou lhostejnost. Její subjektivní prožívání může být podobné jako např. u mladých lidí v západní Evropě, kteří se buď otázkou náboženství nezabývají, nebo se sice považují za křesťany, ale toto náboženské přesvědčení nemá na jejich život žádný vliv. K zajímavým zjištěním dojdeme, budeme‑li zkoumat ateismus české mládeže z hlediska jeho obsahu: mnozí mladí ateisté totiž věří v různé podoby posmrtného života a připouští existenci dalších jevů, které nelze vysvětlit materialisticky. Vyhle-
“
dávají také intenzivní osobní zážitky, které mají charakter náboženských zkušeností, aniž by jim explicitně přisuzovali tento význam. Skutečnost, že sami sebe přesto považují za ateisty, potvrzuje domněnku, že mnoho mladých lidí si pod tématem náboženství představuje spíše příslušnost k nějaké církvi či náboženskému systému než jednotlivé duchovní zkušenosti a otázky.
Mnozí mladí lidé teoretickou otázku existence Boha neřeší, žijí však, jako by Bůh neexistoval, a tuto absenci náboženství neprožívají jako ztrátu či ochuzení, nýbrž naopak jako osvobození.
Mládež a církev Představitele a pastorační pracovníky církví většinou zajímá, jak se mladí lidé staví ke konkrétní institucionální církvi a k jejím nárokům na život a myšlení člověka. Tradiční dělení na aktivní křesťany, kteří nesou spoluodpovědnost za život církve, praktikující křesťany, kteří pravidelně navštěvují bohoslužby, a formální křesťany, kteří jsou jen pokřtěni a jinak nemají s církví ani s vírou nic společného, už dnes zdaleka nevyjadřuje celou škálu možností, jak se mladí lidé k církvi vztahují. Nejvýraznější skupinou, která se vymyká donedávna používaným kategoriím, jsou mladí lidé, kteří se považují za křesťany nebo za členy církve, z různých důvodů však nemohou souhlasit se všemi prvky její nauky nebo se nemohou plně začlenit do jejího společenství. Mezi křesťany,
Ilustrační foto: Jiří Kučera
na některá mariánská zjevení (např. Medžugorje nebo poselství donu Gobimu). Mladí lidé, pro něž tradiční katolicismus ztrácí přitažlivost, nacházejí často odpověď na své duchovní hledání právě na půdě těchto hnutí.
5/06 salesiánský magazín 15
kteří se jen částečně identifikují s církví, můžeme v českém prostředí zařadit především aktivní a duchovně žijící mladé lidi, často s teologickým vzděláním, kteří však vyslovují otevřenou kritiku některých praktik institucionální církve anebo nesouhlas s některými prvky její nauky. Zde se přidržíme příležitostně užívaného označení kritičtí katolíci. Někteří z nich postupně z různých důvodů rezignují na další aktivitu ve své církvi, zůstávají však věrni křesťanské víře, morálce i spiritualitě. Často se z nich stanou ekumeničtí křesťané, kteří se příležitostně zapojují do života různých církví, někdy se však trvale od institucionálních církví distancují – pak bychom je mohli nazvat necírkevními křesťany. Všechny tyto skupiny jsou součástí společného fenoménu, který je v současnosti rozšířen také v jiných evropských státech a bývá označován jako přináležitost s výhradami, částečná identifikace v církvi apod. Důležitým doplněním tohoto obrazu jsou údaje o náboženské aktivitě mladých lidí. Zde se nejčastěji zkoumá frekvence účasti na náboženských obřadech – tzv. praktikování. Odpovědi na tuto otázku v různých výzkumech nejsou jednotné – počet mladých lidí, kteří navštěvují bohoslužby každý týden, kolísá od 4,5 % do 8 %.
Ilustrační foto: archiv SM
-téma-
morální nauku nebo společný systém rituálů. Jaké jsou tedy osobní názory mladých lidí na konkrétní náboženské otázky? Ukazuje se, že ani proklamovaný ateismus české mládeže není jednoznačný. Mnoho mladých lidí, kteří se považují za „nevěřící“, totiž připouští existenci jevů, které nelze materialisticky vysvětlit. Takový názor zní nelogicky – někdy je označován jako světonázorová schizofrenie –, odpovídá však psychosociálnímu cítění mladých lidí, kteří mají tendenci vyhýbat se jednoHledání značným odpovědím. Koresponduje duchovních hodnot také s pastorační zkušeností, kdy se Náboženský při debatách s naší mládeží často obsupermarket Pokles zájmu mladých lidí o tradič- jevuje téma magie, okultismu, sekt ní projevy náboženství tedy rozhod- a nekřesťanských náboženství. MnoMladí lidé, kteří nemají na základě ně neznamená pokles jejich zájmu ho mladých lidí prošlo v době svých své rodinné výchovy nebo církevní o duchovní hodnoty v širším smys- středoškolských studií obdobím, kdy socializace pevné zakotvení v ně- lu. Nemusí to znamenat ani ústup se pokoušeli vyvolávat duchy nebo kterém z tradičních náboženství, víry jako vztahu k něčemu či ně- navázat kontakt se zemřelými. Nejsou ovlivňováni propagandou komu, co/kdo člověka přesahuje. zřídka se také setkáváme s různými různých duchovních směrů a po- Víra a duchovní hodnoty totiž mo- formami víry v existenci duchovních strádají kritéria k jejich rozlišování. hou být pro člověka důležité i teh- bytostí – andělů. Zdá se tedy, že ani Tato nabídka bývá často označová- dy, když nejsou vázány na žádnou teoretický ateismus nezničil v psychina jako náboženský supermarket církevní organizaci, dogmatickou či ce většiny mladých lidí některé ponebo roztroušená redoby náboženského cítění. Uvedený postoj přiligiozita. Jde o ideální prostor pro tzv. hletom není výsadou mlaPokud jde o konkrétní duchovní dače: mladé lidi, ktedé generace, neboť se témata, pak nejdůležitější ří se rozhodnou věprojevuje i v celku česotázkou, která zajímá současnou novat několik let svéké populace: přestože ho života (v některých k víře v Boha se podle českou mládež, je otázka různých průzkumů hlápřípadech i celý žiposmrtného života. sí kolem 30 procent vot) studiu a prožívání
„
16 salesiánský magazín 5/06
osobních zkušeností s různými duchovními směry, aby nakonec nalezli to, co považují za nejdůležitější a v čem se cítí naplnění a šťastní. Mladí lidé jsou tedy nejčastějšími zájemci o poznání náboženských směrů, které v našem kulturním prostředí byly donedávna neznámé. Jedním z nepřímých důkazů této skutečnosti může být stoupající zájem o četbu duchovní, náboženské a filozofické literatury mezi mladými lidmi.
“
salesiáni dona boska
-témape seberealizaci a vlastní rozvoj ve smyslu hédonistickém, konzumním a materialistickém, menší skupiny se však stále více orientují esteticky, nábožensky a prosociálně. Oba tyto protikladné trendy se prohlubují, a tím zvětšují propast mezi různými částmi mládeže. Toto rozlomení mladé generace se týká i její religiozity a spirituality.
Mládež a víra v současné Evropě V současnosti se zdá, že víra, náboženství či spiritualita nejsou mezi mladými lidmi v západní Evropě nepřítomné, ale jsou vnímány spíše jako problém než jako pravda nebo žitá skutečnost; mnozí mladí lidé teoretickou otázku existence Boha neřeší, žijí však, jako by Bůh neexistoval, a tuto absenci náboženství neprožívají jako ztrátu či ochuzení, nýbrž naopak jako osvobození. To souvisí se změnou funkce náboženství u mladých lidí: není už cílem pro svou vlastní vnitřní hodnotu, ale stává se funkcí osobního růstu jednotlivce. Prospívá‑li tedy kvalitě života člověka, je považováno za dobré a potřebné, neprospívá‑li jí, je naopak chápáno jako zbytečné. Jde tedy o psychologizaci náboženského fenoménu, jejímž
výsledkem je změna jeho postavení z cíle na prostředek. Těžko tedy můžeme souhlasit s názorem, že dnešní mládež je bezbožná. Každý člověk má v sobě přirozenou touhu po duchovních hodnotách, každý člověk hledá odpověď na otázky po smyslu svého života a světa, každý člověk chce rozumně naplnit svůj život, každý člověk vyhledává prožitky a zkušenosti, jejichž prostřednictvím se může přiblížit k nekonečnu. Současný mladý člověk je oproti předchozím generacím odlišný jen v tom, že toto všechno nepřijímá v podobě hotového systému, který mu nabízejí tradiční křesťanské církve, ale vrhá se sám do hledání takových náboženských hodnot a prvků, které mu připadají pro jeho život zajímavé či důležité. Křesťané jsou tak postaveni před závažnou otázku, jak pro tyto lidi učinit zajímavým a důležitým své vlastní duchovní poselství. Michael Martinek, Ztracená generace? O duchovním dialogu mezi českou mládeží a katolickou církví. Text článku je z této publikace převzat a autorem mírně upraven a doplněn. Knihu si můžete objednat na adrese Salesiánské provincie Praha, Kobyliské nám. 1. 182 00 Praha 8. Cena je 125 Kč.
Ilustrační foto: archiv SM
českého obyvatelstva, existenci nadpřirozeného jich uznává zhruba 50 procent. Pokud jde o konkrétní duchovní témata, pak nejdůležitější otázkou, která zajímá současnou českou mládež, je otázka posmrtného života. V nějakou formu jeho existence věří zhruba polovina mladých lidí. Až na druhé místo lze položit otázku Boha, kterou si vážně klade necelých 30 procent z nich, ale pouze 14 procent věří v osobního Boha, který stvořil svět a zasahuje do jeho běhu. Většina těch, kteří v Boha věří, tvrdí, že se s ním setkávají především v sobě – jejich spiritualitu lze tedy označit jako imanentní. Za nejdůležitější projev duchovního života pak považují uplatňování principu lásky. Při opakovaných výzkumech chování mládeže ve volném čase bylo zjištěno, že v posledních letech vzrůstá jak frekvence nejčastějších aktivit, z nichž mnohé mají velmi nízkou kulturní hodnotu (návštěva restaurací, sledování televize apod.), tak také frekvence kulturních, uměleckých, náboženských a veřejně prospěšných aktivit, které se tradičně umísťují na konci tabulky. Mladí lidé tedy netvoří homogenní skupinu, ale projevuje se mezi nimi stále více odlišných, často vzájemně protikladných trendů. Jejich většinová část chá-
www.sdb.cz
5/06 salesiánský magazín 17
-historie-
Poznáte někoho? Foto č. 2: V brýlích Antonín Pa poušek a zcela vpravo Pavel Sta rý.
1
Foto č. 3: Kája Herbst Foto č. 4: Zleva: Jirka Suchý, Jenda Mendel, Vašek Chudý, Vít Hušek, Jarek Donneberger, zeza du Kája, za stromkem Pavel ???, Vašek Rous, kuchařka Markéta Hušková, dnes Cinádrová.
2
4 18 salesiánský magazín 5/06
Foto: 4× archiv SM
3
salesiáni dona boska
-historiePřinášíme pár snímků z dob nedávno minulých, kdy bylo jejich pořizování záležitostí poměrně riskantní. Přesto existují a věříme, že vás potěší. Těšíme se na vaše odpovědi, které nám zasílejte na adresu re dakce (Salesiánský magazín, Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8, e‑mail:
[email protected]) do konce čer vence. Zároveň vás chceme vybídnout, abyste nám poslali snímky, které možná máte doma. Rádi je zve řejníme (a originály vrátíme).
2 www.sdb.cz
Foto: 2× archiv SM
1
5/06 salesiánský magazín 19
-historie-
Salesiáni jsou u nás už 80 let V tomto díle putování historií sa lesiánského působení v Čechách a na Moravě se dostáváme do období let 1960 až 1989. Salesiánští představení se v počátcích pronásledování komunistickým režimem naštěstí rozhodli, že ačkoli nelze žít v komunitě, řeholní život nekončí. Pokračovali proto v rozptýlení. V květnu 1960 (9. května) byla vyhlášena prezidentem republiky poměrně rozsáhlá amnestie. Z kriminálu se dostali například P. Václav Filipec či biskup Štěpán Trochta. Vzájemný kontakt mezi spolubratry se obnovil především ve velkých městech – v Praze, Brně a Ostravě. Pokračoval také život na přehradách. Vůdčí osobností záchrany salesiánského života se stal P. František Míša, zvaný Dominus. Spojil se s propuštěným Štěpánem Trochtou a požádal ho o postupné svěcení kleriků. Podnik to byl extrémně riskantní: Štěpán Trochta trpěl po propuštění z vězení vážnými zdravotními problémy a byl prakticky na každém kroku sledován tajnou Státní bezpečností. Přesto souhlasil. Svěcení začala v prosinci 1960. Prvním vysvěceným byl 10. prosince Ladislav Vik, 7. ledna 1961 byl vysvěcen Jaroslav Kopecký. Celkem vysvětil Štěpán Trochta nejméně 29 spolubratří salesiánů. Přitom věděl, že riskuje život. Když například zavazoval mlčením Jaroslava Kopeckého řekl mu: Další věznění bych už nepřežil.
Chaloupky a Arcík Během tzv. Pražského jara rozjeli salesiáni nenápadně svůj ojedinělý projekt zvaný „chaloupky“. Jednalo se o prázdninové pobyty pro věřící kluky v duchu Dona Boska. Na počátku tohoto díla stál P. Jaroslav Lank, zvaný Arcík. Pomáhali mu P. Josef Preisler a P. Václav Dvořák, chlapce sháněl především Do-
20 salesiánský magazín 5/06
minus a kněží, kteří pracovali ve farní správě. Arcík jezdíval o prázdninách s chlapci až do roku 1976.
Kája Nová etapa v chaloupkovém díle nastává v roce 1974 po vysvěcení Karla Herbsta na kněze. Kája, jak jej všichni oslovují se stává jednou z jejích hlavních osobností. Kája se díky chaloupkám seznámil s dílem Dona Boska s nastoupil do jakéhosi totalitního noviciátu. V té době také přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské služby a mohl se díky tomu věnovat chaloupkám naplno. Zpočátku vedl chaloupky Kája sám (stejně jako Arcík), o prázdninách v roce 1978 zvládl sám tři naráz. Protože ale kluků přibývalo, začali v roce 1979 jezdit první chaloupkoví asistenti – starší chlapci, nesalesiáni, kteří chaloupku vedli. Kája mezi ně přijel pouze na nějaký čas, aby odsloužil mši svatou a vyzpovídal případné zájemce. Z Káji se postupem času stal koordinátor díla. Nesl za ně hlavní zodpovědnost. Určovat týmy vedoucích a k nim rozděloval chlapce, domlouval pro ně také vhodné objekty a připravoval systém katechezí na každý den pobytu, zvaný „témátka“ a ve formě jednoduché osnovy je předával druhým. Během roku navštěvoval chlapce i asistenty.
Reverend O roku 1986 vystřídal Káju Pavel Kadlečík zvaný Reverend. Kája byl totiž ustanoven farářem ve Starém Sedlišti. Do roku 1989, kdy došlo ke změně režimu, nabylo chaloupkové dílo úctyhodných rozměrů: bylo do něj zapojeno na 1300 chlapců a 300 asistentů.
Další aktivity Na konci sedmdesátých let vzniká pravděpodobně z Kájova podnětu
(V.)
iniciativa chaloupek pro děvčata. První dívčí chaloupka se uskutečnila pod vedením Dany Ovečkové a Dagmar Turkové v roce 1977. Ze salesiánů byl děvčatům k dispozici P. Petr Baran. Na konci sedmdesátých let se na Ostravsku začaly rozvíjet chaloupky, které byly nezávislé na ostatních chaloupkách a jejich koordinátorovi, a proto měly některá svá specifika. Jejich hlavními organizátory byli salesiáni Jaroslav Němec, Jan a Václav Hurníkovi, Pavel Kuchař a Václav Filipec. Kromě prázdninových akcí pro děti se v době totality také neoficiálně rozvíjí systematické teologické vzdělávání, které nebylo určeno jen pro budoucí tajně svěcené kněze, ale i pro mladé laiky. Malá teologie probíhala formou tříletého večerního kurzu konaného v soukromých bytech, ale také jako intenzivní týdenní letní kurzy na některých dobře utajených chalupách. Velmi rozšířenou aktivitou byly v době totality duchovní obnovy. Mezi salesiány, kteří se zaměřili na duchovní cvičení, patřil P. Petr Baran – Dědeček. Řada duchovních cvičení se uskutečnila v NDR, organizovali je především P. Benno Beneš, P. Josef Šplíchal či P. Werner Rösch. Mezi další totalitní aktivity v oblasti pastorace mládeže patřilo vydávání samizdatového časopisu Čte‑ ní do krosny. Tento časopis byl zaměřen na podněcování duchovního života mládeže, nabízel náměty pro diskuse a přispíval ke vzdělávání mladých. Díky prozíravosti a předvídavosti salesiánských představených (a díky nezměrné milosti Boží) vyšlo dílo Dona Boska z totalitních let nepříliš poškozené. Teprve s odstupem let můžeme dnes hodnotit, že doba temna byla svým způsobem přínosná. Podle Knihy víry a Knihy naděje P. Oldřicha Meda, SDB a Chaloupky Jaroslava Vracovského, Portál, Praha 2002 připravil Jiří Kučera
salesiáni dona boska
-Krátké zprávy-
Don Chávez o Mamince Markétě S velkou radostí vám sděluji, že kanonický proces blahořečení Maminky Markéty pokračuje dobře. Díky přímému zájmu Sva tého otce se 26. května sešla ko mise teologů, která je pověřena prozkoumat akta beatifikační kauzy (Positio), a dala jedno hlasné pozitivní stanovisko. Nyní k dekretu ctihodnosti chybí pou ze mínění komise kardinálů, kte ré bude podle našeho názoru ur čitě pozitivní. Předpokládáme, že by dekret ctihodnosti mohl být udělen do konce roku 2006. To pro nás znamená velký dar právě v letošním roce, kdy si připomínáme 150 let od smrti maminky Dona Boska. K tomuto výročí jsem vám chtěl v deseti podnětech představit Strennu 2006, která má ústřední téma Rodina jako „kolébka života a lásky a přednostní místo, kde se člověk stává člověkem“. Motivem mého dopisu je pozvat vás k tomu, abychom využili tohoto blízkého udělení dekretu ctihodnosti Maminky Markéty ke zvláštní animaci, jak různými způsoby uskutečnit oslavy také ve vašich provinciích.
Zejména doporučuji, aby se 25. listopadu 2006 – v den připomínky smrti Maminky Markéty (a doufáme, že v den, kdy bude vydán dekret ctihodnosti) – uspořádala zvláštní památka ve všech našich provinciích. Nechávám na vás úkol konkretizovat, co je k takové příležitosti možné udělat. Doufám, že se vaše láska k Donu Boskovi stane hybnou silou vaší pastorační fantazie, abyste uskuteč-
nili něco konkrétního a významného, aby se této postavě – tak drahocenné na cestě rozvoje salesiánského díla – dostalo pozornosti a úcty, která jí náleží… Dekret ctihodnosti pro nás má být podnětem, abychom na Maminku Markétu hleděli jako na osobu, ke které se můžeme obracet v modlitbě a prosit ji na její přímluvu za naše domy, za lidi, mládež a všechny, kteří jsou nám svěřeni, za rodiny. Drazí spolubratři, musíme umožnit, aby vešla ve známost tato mimořádná Maminka, která tím, že prožívala jednoduchou a každodenní svatost, vypěstovala, doprovázela a nechala vyrůst velký plod svatosti Dona Boska. Děkuji vám ze srdce za to, co se podaří podpořit, započít a uskutečnit. Jsem si jistý, že přijmete mé pozvání. Ujišťuji vás svou blízkostí a náklonností. Víte, že jsem vám stále blízko v modlitbě, která má velkou cenu, žehnám vaší práci a povzbuzuji vás ke stále větší věrnosti. S úctou a láskou don Pascual Chávez Villanueva, hlavní představený
V. ročník Dnů salesiánské spirituality Milí příznivci salesiánské rodiny, v příštím roce připravujeme již V. ročník Dnů salesiánské spirituality. Akce je určena všem, kdo mají zájem setkat se, více prohloubit salesiánskou spiritualitu, prožít radost ze společenství, modlit se a vzájemně se po‑ vzbudit a obohatit. Setkání proběhne ve dnech 13.–15. dubna 2007 v Kroměříži. Pozornost zaměříme tentokrát na osobnost českého salesiána Štěpána kardinála Trochty. Jeho dobu, životní osudy, duchovní bohatství a jeho poselství pro nás v dnešní době, nám přiblíží někteří členové „komise pro shromáždění materiálů kolem života a díla Ště‑ pána kardinála Trochty“, takže se máme na co těšit. Pro děti a mládež se připravuje alternativní program. Podrobnější informace poskytne sestra Zdeňka Kůsová, FMA, tel.: 377 381 759, e‑mail:
[email protected].
Těšíme se na vás ! www.sdb.cz
5/06 salesiánský magazín 21
-krátké zprávy-
Školení pro neziskovky zdarma
Díky podpoře Evropské unie a státního rozpočtu České republiky prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí může občanské sdružení AGNES bezplatně nabídnout v příštích dvou letech organizacím, které poskytují sociální služby v celé České republice, dva typy vzdělávacích programů. „V Praze pořádáme roční vzdělávací kurz pro ředitele a manažery velkých sociálních neziskovek, které mají hodně zaměstnanců. První ročník se rozběhl už v květnu, ale pro další zájemce otevřeme druhý ročník, do kterého proběhne výběrové řízení koncem listopadu tohoto roku,“ uvedl koordinátor projektu Dalibor Jirásek. Pro střední a menší organizace je
určen vzdělávací cyklus složený z pěti dvoudenních setkání přímo v regionech České republiky a první z nich již proběhl ve Zlíně. Každé setkání je zaměřeno na jednu konkrétní oblast každodenní praxe neziskové organizace: „Řízení neziskové organizace“, „Řízení lidských zdrojů“, „Ekonomika a finanční řízení“, „Public Relations, fundraising a marketing v NNO“ a „Práce se specifickou cílovou skupinou“. Kromě Zlína proběhne obdobné vzdělávání v Ostravě, Pardubicích, Plzni, Terezíně a v Praze (pro Středočeský kraj). Přihlášené organizace
kontakt
Občanské sdružení AGNES za hájilo 12. září 2006 v Salesián ském klubu mládeže ve Zlíně nový vzdělávací projekt. Bez platná dvoudenní školení jsou určená neziskovým organiza cím ze Zlínského a Olomouc kého kraje, které poskytují so ciální služby.
AGNES, občanské sdružení Jelení 196/15 118 00 Praha 1‑Hradčany info: www.agnes.cz e‑mail:
[email protected] Dalibor Jirásek
[email protected] [email protected] GSM: 604 208 308
mohou vyslat na každý přednášený blok zástupce podle jeho pracovního zařazení. Cílem všech těchto vzdělávacích aktivit je zvýšit profesionalitu práce na různých úrovních v organizaci, a tím přispět ke zvýšení kvality poskytovaných služeb. Komplexní a dlouhodobé vzdělávání pracovníků má pro stabilitu, profesionalitu a rozvoj nestátních neziskových organizací nezastupitelný význam a občanské sdružení AGNES se mu systematicky věnuje již od roku 1998. Petr Kopřiva Markéta Krausová GSM: 777 929 090
[email protected] Salesiánský klub mládeže Zlín Okružní 5298 760 05 Zlín info: www.zlin.sdb.cz/stredisko
Ztracená generace?
Kampaň odstartovala v Kobylisích
Praha – Na Salesiánské provincii v Praze je k dispozici publikace spolubratra Michaela Martinka Ztracená generace?, která vychází z jeho doktorské práce. Ukázky z díla si můžete přečíst na str. 13. Knihu poskytujeme za zvýhodněnou cenu 125 Kč a můžete se o ni přihlásit na vrátnici kobyliského domu, na sekretariátu provincie či požádat o zaslání poštou na adrese Salesiánská provincie, Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8. jtk
Česká asociace streetworku za hájila 27. září v Salesiánském středisku mládeže v Praze‑Ko bylisích osvětovou kampaň na podporu nízkoprahových klubů pro mládež v České republice.
22 salesiánský magazín 5/06
Cílem kampaně je seznámit českou veřejnost s nízkoprahovými sociálními službami (nízkoprahové kluby a terénní sociální práce), které představují nové metody sociální práce s mládeží. Hlavním partnerem a sponzorem kampaně je Nadace Vodafone ČR. Patronem kampaně se stal televizní moderátor Pavel Anděl. Osvětová kampaň potrvá od 16. října do 3. prosince. Více informací na www.streetwork.cz. jtk
P. Ladislav Heryán hovoří během tiskové konference s patronem kampaně Pavlem Andělem
salesiáni dona boska
-krátké zprávy-
V Plzni budou školit adoptivní rodiče
Provozuje ho salesiánské středisko v Plzni‑Lobzích. To zvítězilo ve výběrovém řízení na školitele budoucích pěstounů a adoptivních rodičů, které vyhlásil Plzeňský kraj. „Chceme ve středisku vytvořit tzv. svépomocnou skupinu, ve které budou rodiny, které už děti adoptovali nebo je mají v pěstounské péči, a ti, kteří se k tomu teprve chystají. Obě skupiny si budou navzájem vyměňovat zkušenosti, navzájem se podporovat. V centru pracují i psychologové, kteří jim budou dávat rady,“ vysvětlila pracovnice centra Anděla Bednářová. A jaké problémy se budou například probírat? „Rodiče, jimž adop-
Foto: archiv SM
Častější útěky dětí v pubertě je jeden z problémů, s kterým se potýkají pěstounské rodiny. Jak tomu předcházet, nebo když se to stane, jak se s tím poprat a nezhroutit se, i to by se měli budoucí pěstouni a manželské páry odhodlané k adopci dovědět v centru pomoci dětem, mládeži a rodině s názvem Střecha.
tované dítě nebo dítě v pěstounské péči uteče, si to často kladou za vinu a zhroutí se. V některých případech se tomu nedá předejít, protože genetická výbava se nedá výchovou přelstít,“ uvedla Bednářová. Lidem, kteří nemohou mít děti a konečně se odhodlali k adopci, by mělo centrum pomoci sejmout stres, jenž v posledních letech zažívali, když o dítě marně usilovali. „Pak teprve dokážou být opo-
rou adoptovanému dítěti,“ podotkla Bednářová. Dost často se stává, že když v pěstounské rodině dítě selže, rodiče je ihned vrátí a putuje do diagnostického ústavu. „Místo toho by se rodiče měli pokusit dovést teenagera na správnou cestu, protože vrácení do ústavu je pro dítě další zbytečná rána. I tomu chceme v centru předcházet,“ dodala Bednářová. vyšlo v Plzeňském deníku
Všichni se ztratili. Kdo se první dostane po cestě domů? Chcete zároveň udělat dobrý skutek a zároveň si zahrát? Zkuste to se společenskou hrou Cesta domů, která je zá‑ bavná a přitom není náročná. Jejím zakoupením pod‑ poříte Občanské sdružení Cesta domů, které usiluje o zlepšení péče o nevyléčitelně nemocné, umírající a je‑ jich rodiny v ČR. Ve hře Cesta domů se hraje kartami dopravních prostředků a cest. Každý hráč má podložku s dvaadvaceti poli na cestování. Po náhodném sestavení cesty hráč postupně přikládá kartičky dopravních pro‑ středků ke kartám s dopravními cestami. Pokud hráč nemá v ruce správné kartičky, je na něm, aby smlou‑ váním s ostatními hráči či výměnou s bankem potřebné kartičky získal. Zvítězí ten, kdo první docestuje domů. Hru mohou hrát malí i velcí, jedno kolo trvá nejdéle půl hodiny. Hráči nemusejí umět číst ani psát a dokonce ani čes‑ ky. Hra je poučná pro menší děti, zajímavá pro rodiče a pedagogy a zábavná pro všechny hráče. Hra Cesta domů ob‑ sahuje 152 kartiček, 6 plánů a dva sáčky. Hru je možné zakoupit v knihkupectvích sítě Kanzelsberger, v kanceláři Občanského sdružení Cesta domů (Bu‑ benská 3, 170 00 Praha 7, tel.: 283 850 949) nebo na www.cestadomu.cz/hra.
www.sdb.cz
5/06 salesiánský magazín 23
-křížovka-
Slovenské přísloví lepidlo obuvníka
1. díl tajenky
Pomůcka: iroko, naja, oro druh ptáka mužské jméno
ranní noviny
druh vařeného antoušek masa
název písmene
3. díl tajenky
potok
jezdecká povodeň překážka
hudební zkratka (velmi slabě)
nuže
rádce Mohameda
český prozaik obránce v kopané chemický prvek
klid
zlato (španělsky)
slovan kobra (zoolog.) sražení míče
mužské jméno st. děl. míra mořská vydra
sklo čs. výroby
tílka
lihovina amórek
potáč
značka aut ouha
východočes. vrch
druh pepře
dopravní prostředek
počitadlo paraziti
indián
značka lithia
egyptský bůh
kočovník jméno psa
náčelník tatarů
kosatec překlad bible vtipný člověk
tlačenice
podpora
jestli (slovensky) hýtův bratr
tvrdé těžké dřevo pramáti keltský název irska bylina
kolos
pozdrav
prášek na praní značka tantalu gal
obilnina (slovensky) nástrahy pytláka
nízká dřevina (slovensky) pruh orientální víla ukazovací zájmeno
pevné čalouněné lůžko 2. díl tajenky
evropský stát
sarmat
chrám
Vylosovaní výherci správně vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu č. 4/2006: Iva Juřičková, Kunovice, Eva Hurychová, Chmelík, Vlastimil Kuřímský, Ostroh, Terezie Nožková, Lipník nad Bečvou, František Hruban, Praha, Emílie Petřeková, Zubří, Jaroslava Drobcová, Brno, Anna Findová, Blížkovice, Věra Saňková, Lipník n. B., Antonín Nevola, Praha.
Křížovka
Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 25. listopadu 2006.
24 salesiánský magazín 5/06
salesiáni dona boska
-test-
Jsem to opravdu já? „Dívám se do zrcadla a nepo znávám se. Něco udělám, a sa ma nevím proč. Mluvím, a z pusy mi lezou samé hlouposti… chtě la jsem říct něco úplně jiného!“ Tak upřímně o sobě píše v dopise jedna dívka. Líčí v něm pochybnosti, které ji v dospívání trápí, a problémy, kterých by se nejradši zbavila. Jeden z nich souvisí právě s tím, jaký člověk je. Každý se totiž musí rozhodovat mezi tím, jestli se bude chovat tak, jaký opravdu je, nebo jestli si má nasadit masku a tvářit se, že je někdo jiný.
Kamarádi
sobě znát, že se za svou volbu nestydíš, že se ti líbí být svá. Kamarádi se tě naučí respektovat a budou tě brát takovou, jaká opravdu jsi.
Jsem jedinečné mistrovské dílo
1. Když se podívám do zrcadla: a) vidím fotokopii někoho jiného; b) vidím člověka, který neví kudy kam; c) vidím člověka, který ví, co chce.
2. Pro kamarády jsem:
Každý z nás – i z vás, je jedinečný, obdivuhodný, neopakovatelný. Každý jste jako krásná růže, která se barvou liší od všech ostatních. Nevznikli jste na běžícím páse jako šrouby v továrně, protože každý z vás je mistrně vytvořeným uměleckým dílem. Už je ti jasné, proč máš být sama sebou? Protože jsi na světě, abys
a) prostě já; b) jeden/jedna z mnoha; c) fotokopie vytvořená pro různé příležitosti.
3. Pro spolužáky jsem: a) ten/ta, kdo/která se vždycky přizpůsobí; b) ten/ta, kdo/která mlčí; c) ten/ta, kdo/která říká, co si myslí.
4. Mám‑li být sám/sama
sebou, musím: a) naučit se znát sám/sama sebe; b) změnit svůj život; c) být chytřejší.
Kamarádi jsou fajn, ale chtějí, aby se člověk pořád usmíval, nedělal si žádné starosti, „netahal“ mezi ně moc pravidel, tak trochu se vytahoval a nechoval se jako maminčin mazánek. A aby se k člověku neotočili zády, je často nutné „dělat“ ze sebe někoho úplně jiného, ukazovat povznesenost nade vším a nade všemi, a dokazovat tak svou „chytrost“.
Počet bodů 1
2
2
3
a) 4 10 7 10 b) 7
7
4
4
c) 10 4 10 7 Někdo se může ptát, jak má být sám sebou v partě, kde všichni vypadají jako své vzájemné „fotokopie“: stejně se oblékají, stejně mluví, zajímají se o stejné věci (aspoň to tak vypadá). Nebo jak má být člověk sám sebou ve třídě, ve které jsou všichni spolužáci protivní a myslí jen na sebe. Jeden způsob tu je. Můžeš totiž být originální. Můžeš se stát zajímavou ne proto, že budeš stejná jako ostatní, ale právě proto, že budeš jiná! Chodí ostatní v „hadrech“, ve kterých by člověk nešel ani vysypat odpadky? Dobrá, vyber si oblečení, které se líbí tobě, ve kterém je ti dobře a cítíš se ve své kůži. Ostatní mluví jako postavy z mizerného filmu? A co ty? Zkus mluvit jinak. Používej normální, jasná slova a dej na
www.sdb.cz
Ilustrační foto: Jiří Kučera
Parta
ostatním ukázala, co všechno v tobě je, a aby ses neschovávala za slova „tak to dělají všichni“. Chce to odvahu, aby kamarádi i kamarádky ve škole i ti ostatní v tobě viděli upřímného, otevřeného člověka, který se nebojí ukázat své přednosti, ale i chyby a dovede projevit své vlastní názory. Zkus prostě dát najevo, že jsi osobnost. A pak si při pohledu do zrcadla skutečně můžeš říct: „Tohle jsem opravdu já!“ Jaký/Jaká jsem? Co já vím…
Do 20 bodů: Být sám/sama sebou je nepochybně lepší než něco předstírat. Všechno, co je v tobě, stojí zato a zaslouží si „vyjít na povrch“. Obavy můžeš s klidným srdcem odhodit. Od 21 do 30 bodů: Možná ti obavy nedovolí vydat ze sebe to nejlepší. Ale víš, že se vyplatí přestat být fotokopií někoho jiného a ukázat ostatním, jaký/jaká jsi doopravdy? Od 31 bodů výš: Výborně. Vždycky zůstaň sám/ sama sebou, i když přijde těžká chvíle. Naučíš se tak důvěřovat svým vlastním schopnostem. A ostatní se naučí důvěřovat tobě. Z knihy Proč zrovna já, E. Giordano, T. Lasconi, G. Boscato, Portál, Praha 2002
5/06 salesiánský magazín 25
-blahopřejeme-
Oslavenci Salesiánům a salesiánkám, kteří v říjnu nebo listopadu oslavili, případně oslaví kulaté životní ju bileum, vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska.
P. Wenceslao Koupil se 1. října dožil 83 let, 2. října oslaví
35. narozeniny salesiánka Míša
Pitterová .
Osmdesáté na-
rozeniny oslavil 13. října koadjutor Eduard
Kowala. P. Jaroslav Čuřík oslaví
17. listopadu 85. narozeniny a 27. listopadu bude slavit 40. výročí příchodu na svět P. Radek P. Radek Gottwald
wald.
Gott Míša Pitterová
Byl jsem svědkem umírání P. Vojtěcha Basovníka V době mého pobytu na marodce jsem viděl, jak Vojtěch Basovník umíral na otravu krve. Léčil ho ryšavý doktor Früwirth a medik ze Slovenska, jemuž jsme říkali Lajoš. Jeden i druhý se domnívali, že všechno dělají řádně. Ale pokud se nemýlím, zavinila zánět u otce Vojtěcha nevyvařená injekční stříkačka, kterou mu vrážel medik na rozkaz doktora Fruwirtha asi kvůli ischiasu do stehna. Brzy nastala strašná krize. Ležel na světničce spolu s několika jinak postiženými mukly a svíjel se ve strašných bolestech. Hned při první návštěvě mi bylo jasné, že jde o otravu. Byl jsem při tom, jak mu doktor Früwirth ošetřoval onu strašnou ránu po stříkačce, tak širokou, že by skryla celé plnicí pero, svaly kolem modraly a byly tak vodnaté, že se zdálo, jako by pod nimi nebyly kosti. Zúčastnil jsem se také jedné z operací, kdy mu z rány vybírali hnis. Místo aby ho poslali do nemocnice, prováděli operační zákroky v hrozné špíně v lágru. Doktor mu mačkal zanícené místo, z něhož vytekl vždy po několika dnech pořádný kýbl hnisu. Bylo to opravdu mučednictví, když mu lékař ošetřoval jakýmsi balzámem tu strašnou ránu. Přitom se mu tak hrozně vysmíval, že pod křížem Krista nemohl být výsměch a rouhání horší. Protože P. Vojtěch nemohl bolestí vydržet, svíjel se, naříkal a prosil o nějaký utišující prostředek. Tu mu strčil lékař v mé přítomnosti kus dřeva do úst mezi zuby, aby ho nepokousal… Jeho tolikrát opakovaná prosba, aby ho poslali do nemocnice, jim sloužila jen k dalšímu výslechu. Musel být tak dlouho v zaštěnicované světničce dřevěného baráku ve Rtyni, až se už ani nezvedl a každý věděl při pohledu na něj, že je zle a pozdě! Už modral celý ve tváři i po celém těle. Nemohl už chudák ani mluvit a náčelník a bachaři měli pořád dost času. A tolikrát jsme slyšeli „dobré slovo našich dobrodinců“. „O jednu mrchu méně.“ Pak ho konečně odvezli z lágru do Valdic, kde nastal rychlý konec. Jen s lítostí jsme ho doprovázeli, s bolestí jsme čekali na zprávy o něm a se zaťatými pěstmi jsme vyslechli výrok, že je mrtev. V té hrůze nám nic víc nezbývalo. Na sepjaté ruce za vrahy jsme v té době ani nepomysleli. Mons. ThDr. Antonín Huvar OT, Z knihy Vojtěcha Vlčka: Kříž jsem hlásal, kříž jsem snášel Karmelitánské nakladatelství v Kostelním Vydří v roce 2006
26 salesiánský magazín 5/06
salesiáni dona boska
-návštěva-
Don Van Hecke v České republice Krátkou návštěvu české salesiánské provincie vykonal ve dnech 2.–10. září zástupce hlavního před staveného salesiánů pro náš region Albert Van Hecke. V sedmi komunitách se během týdne setkal s vět šinou spolubratří, které povzbudil na cestě k 26. generální kapitule a informoval o životě kongregace v jiných zemích světa. Zároveň mohl v sídle devíti komunit (z celkového počtu 17) alespoň krátce na hlédnout, jak se salesiánské dílo v posledních letech rozvíjelo. Jiří Kučera
Společné foto po setkání se spolubratry z prahy a okolí
Poutavé vyprávění o přípravách 26. generální kapituly sledovali kromě Martina HObzy (vlevo) i spolubratři z Brna a okolí
www.sdb.cz
Foto: archiv SM
Van Hecke v němém úžasu nad modelem železnice ve středisku v Brně‑Žabovřeskách
v Ostravě Van Hecke navštívil studia TV Noe a Telepace a samozřejmě poskytl rozhovor
5/06 salesiánský magazín 27
Seznamovací pobyt u salesiánů al e
si
salesiáni dona boska án
ona bo id
-s
al
es
iá
s bo
a don
iá ni
na
l
sa
bo
sk
a
-s
iá
do n
al
es
iá
ni
do
na
bo
sk
a
-s
al
id
do
es
iá
ni
do
es
s i án
ni
al
na
bo
le sa
Foto: 4× Zdeňka Švédová, FMA
ka
s
ales
ni
sales
iá
-s
o ska ona b
es
boska -
i
al
a
sk
es
s d o na bo
ska -
iá
ni
do
na
bo
sk
a
as
Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62
a
ni
Děvčata nezapomněla popřát k svátku P. Václavu Dvořákovi
al e
Neprodejné
iá
on
bo
á
al
es
iá
n
na b
es
-s
-s
al
es
iá
ni
i
do
sa
al
i do
a
d ni
i do n a b o s k a
na
bo
na -
le
si
án
a-s
án e si
on
ka
án
o
sk
ka
K tanci, poslechu a zpěvu hrála na si sale cestách i v Rumburku (stejně jako ve škole na boska lesiáni do - sa v Karlíně) paní učitelka Fučíková. oskaDana
d áni
s bo
ale -s
si
d
bo s
id
k a bos
a
děvčata pomáhala při přípravě dětského hřiště ve Starých Křečanech nebo na faře v Brtníkách.
al
si
- sa i výletě v Českém Švýcarsku. Kromě výletů a her l e s i á nNa
le sa
a
-s
-s
s
-s
bo
sk
a don
bo
le
a
a
a - sa
Účastnice zájezdu, který proběhl od 26. do 28. k azáří
a
án
on
k
iá
si
id
o
es -s
e al
si
sk bo na iddoo na b os
b
os
a
-s
ka - sa án l e si
na
-
b
on
ka
s
id s o n a bo kas
do
s ka
a
iá
d ni
s bo
bo
-
al
ni
ka
a
es
sa l
iá
on
n á i ni dona bo d on i lesiá do na sk k o s ka - sa na b bos
les
d ni
sk
- s ale siá n i dona
a Děvčata z Dvouleté katolické školy v Praze‑Karlíně, kterou vedou sestry salesiánky, se vypravila spolu bo on i d kde se svými učitelkami a vychovatelkami na seznamovací pobyt I. a II. ročníku na faru do Rumburka, n siá působí salesiánská komunita. ale
a sk
al
á
e
ka
s
ka
-s
al
boska - s
i dona ián s e
o