Advent. Jak jsem cestoval po stopách Pána Ježíše Na všechno pod nebem je ustanovený čas Jak naučit děti zdravě žít?

Advent Advent Časopis církve adventistů sedmého dne

2/2016

Jak jsem cestoval po stopách Pána Ježíše Na všechno pod nebem je ustanovený čas Jak naučit děti zdravě žít?

Fotbalový brankář omráčil brazilský sportovní svět tím, že odmítá hrát v sobotu. Carlos Vítor da Costa Ressurreição byl na konci minulého roku pokřtěn v církvi adventistů. Brazilský hráč roku prohlásil, že Bůh je pro něj důležitější než kariéra.

Do deseti nejdůležitějších biblických archeologických objevů byly zahrnuty dva z Izraele, které realizovala Southern Adventist University. Norský sbor církve adventistů ve Vadso rozdával během vánoční bohoslužby syrským uprchlíkům Bible v arabštině. V 74 letech zemřel bývalý předseda Generální konference Robert Folkenberg. Bratr sloužil jako kazatel, administrátor, misionář a evangelista. Důraz pokládal na šíření evangelia pomocí moderních mediálních technologií, byl zakladatelem misijního projektu „Share Him“. Dobrovolníci z humanitární organizace ADRA ve Slovinsku rozdávali vodu, jídlo, hygienické potřeby a teplé oblečení uprchlíkům. Během posledních dvou listopadových týdnů tak pomohli 30 tisícům lidí prchajících před válkou v Sýrii.

celosvětová církev obrazem Na Jamajce provozují adventisté mobilní zubní kliniku, která pomáhá stovkám obyvatel této oblasti.

Více informací můžete získat na webové stránce: http://news.adventist.org.

V oblastech tzv. okna 10/40 (oblasti mezi 10. a 40. rovnoběžkou, která zahrnuje území od severní Afriky po Čínu) probíhá misie pomocí letadel. Stále existují velká území v Indonésii, Filipínách a Malajsii, které jsou dosažitelné pouze pomocí malých letadel a kde lidé ještě neslyšeli o evangeliu.

Internetové stránky časopisu Advent: http://advent.advent-orion.cz Elektronické dokumenty související s časopisem Advent: www.advent-orion.cz/edokumenty Advent, časopis Církve adventistů sedmého dne, číslo 2/2016 10x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o. Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365 Vychází: 17. 2. 2016 Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6 Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected] Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected] Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected] Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail: [email protected] Foto na obálce: Matthias Mueller, churchphoto.de Foto: 2 – J. Costa, N. Lindsay, H. Huru/ ADAMS, Trans-European Division, G. Roberts, D. Chambers, 4 – S. Bauernfeind, churchphoto.de; 7, 10 – Photos.com; 8, 12 – M. Mueller, churchphoto.de; 18 – D. Rassbach, churchphoto.de Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice

K víře patří odpovědnost Jako adventisté vyznáváme, že žijeme před blízkým druhým příchodem našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Svou víru opíráme o četná znamení, na která nás upozorňuje Bible. Jedno z nich – dnes nepopiratelně se naplňující – připomíná apoštol Pavel ve 2. listu Timoteovi (3,1–9). Tam píše, že lidé budou sobečtí a chamtiví, domýšliví a chlubiví, nevděční, nesmířliví – a ještě vyjmenovává řadu dalších nectností, se kterými se v životě denně setkáváme. K dané zprávě můžeme mít dvojí přístup. Buď si ji přečteme, řekneme si, že je to popis současné společnosti, varovně zvedneme prst a budeme lidi varovat před koncem, který již brzy přijde, nebo si všimneme, že Pavel ve skutečnosti hovoří o povahových rysech a chování zdánlivých křesťanů. Vždyť tam jasně uvádí, že tito lidé budou vystupovat docela pobožně. Kraličtí překládají, že se „budou tvářit jako zbožní“. Charakteristickým rysem zbožnosti je chození do kostela, znalost křesťanského učení a dodržování církevních zvyklostí nebo tradic. Na tato slova Písma, která považujeme za signál poslední doby, bychom se měli především dívat jako na zrcadlo nastavené naší zbožnosti. Zpráva o návratu Pána Ježíše je velká a aktuální myšlenka, kterou nám svěřil Bůh, a přeje si, abychom ji tlumočili světu. On však očekává, že ji ponesou dobří a věrohodní lidé. Kdosi moudrý řekl, že je „běda velké myšlence, není-li nesena věrným svědkem, který by její pravdu a moc dokazoval životem“. A my můžeme dodat, že je neštěstí, když ji nesou lidé, u kterých osobní zájem a hmotný zisk závodí s ideou. Tyto řádky dostanete do ruky koncem února, ale já je píšu začátkem ledna. Pro lidi skončila doba adventu a na celý rok se zase vrátili k všednímu životu. Vánoční stromečky odnesli ke kontejnerům a betlémy (pokud nějaké mají) uložili do krabice. A tak jsem si vzpomněl na drobnou zprávu, kterou jsem před časem četl v jednom časopise. Na výstavě křesťanského umění v severním Německu se před lety objevil neobyčejný obraz. Jeho autor namaloval Kristovo narození, jak si ho lidé představují podle Lukášova líčení. Ovšem jesličky na obraze nestojí ve chlévě, ale umístil je do svého vlastního domu a pod obraz v nápise parafrázoval Ježíšova slova z Janova evangelia: „Kdo mě miluje, přijdu k němu a učiním si u něho příbytek.“ Jak neobyčejná a výmluvná ilustrace to je! Italský spisovatel Papini napsal na začátku minulého století „Život Ježíšův“ a tuto pozoruhodnou knihu končí slovy, ve kterých je uložena hluboká pravda: „Byť tisíckrát se Ježíš narodil v Betlémě, nic naplat, nezrodí-li se i ve mně.“ A tak nás německý malíř a italský spisovatel stavějí před otázku: Nachází se Ježíš i v našem domově? Otevřeli jsme mu dveře svého srdce, aby mohl vejít a v našem životě působit? Žijeme tak, aby i za námi přicházeli lidé se stejnou touhou, s jakou přišli za Filipem? Jejich přání bylo: „Chceme vidět Ježíše!“ On stále stojí před námi se stejnou prosbou, s jakou přišel k Zacheovi: „Dnes chci být tvým hostem.“ Prosme se spisovatelem knihy Broučků, Janem Karafiátem: „Pane, naplň nás vůní svého života, abychom všude a bez řeči byli tvoji svědkové.“ A k této prosbě dodejme: „Pane, dej nám sílu a moc, abychom věrohodně svědčili o tom, že doba je vážná, že brzy přijdeš a vezmeš nás k sobě.“ Jiří Drejnar

k zamyšlení

Cizinec přede dveřmi postmoderních lidí Četl jsem příběh o jednom vynikajícím lékaři – Dr. Lorenzovi z Vídně. Přijel až do Chicaga, kde měl provést velmi náročnou operaci. O jeho přítomnosti se dověděla jedna žena, která měla nevidomou dceru. Rychle zatelefonovala onomu specialistovi, zda by jej mohla navštívit. Domluvili se na určité hodině. Toho dne odpoledne se doktor Lorenz procházel parkem, když jej zastihl pořádný liják. Stoupl si před jedny domovní dveře, aby se skryl před deštěm. Z domu právě vyšla nějaká žena a zeptala se ho: „Co děláte tady, před mými dveřmi?!“ Rychle jí vysvětlil, co se mu přihodilo. Žena jej však okřikla: „Nemůžete zůstat před těmito dveřmi, běžte odsud!“ Druhý den žena přivedla svou dceru do čekárny. Když se podívala přes prosklené dveře do ordinace, ke své hrůze zjistila svůj nešťastný omyl. Ten muž, kterého odehnala ode dveří svého domu, byl doktor Lorenz. Rychle opustila čekárnu, protože se styděla s tímto očním lékařem setkat. Ježíš – Lékař všech lékařů – jde okolo nás. Klepe na dveře tvého srdce. Půjdeš ho odehnat? Anebo mu řekneš: „Pane, čekám tě, vstup dovnitř…“? Toto je klasická výzva, kterou jsem před více jak třemi desítkami let končil biblickou přednášku pro veřejnost. A lidé vstali a mnozí přišli kupředu, kde při společné modlitbě odevzdali svůj život Ježíši. V Praze ve vinohradském sboru proběhlo během let 1986–1991 okolo 70 křtů.

4

Proč jsme v minulosti rostli mnohem rychleji, než je tomu dnes? Poslední zprávy naznačují, že takovou stagnaci, zpomalení růstu církve, jaká je dnes, nepamatujeme ani z doby hluboké totality. Proč dnešní lidé nechávají bez povšimnutí míjet nebeského Lékaře, když jde okolo jejich domova? Dnes je jiná doba, říkáme jí postmoderní. Jak můžeme dnešním postmoderním lidem představit evangelium, aby neodehnali Ježíše od svých dveří jako neznámého cizince? Bible říká: „Cítím totiž svůj dluh nejen vůči Řekům a vzdělancům, ale i vůči prostým lidem z jiných národů“ (Ř 1,14; SNC). „Nesl radostnou zprávu … všem obyvatelům země“ (Zj 14,6; SNC). Tato povinnost zahrnuje také postmoderní lidi. A těch je u nás i v řadě evropských zemí většina. Kdo jsou tito postmoderní lidé, v co věří a jak je můžeme my, adventisté sedmého dne, oslovit? Jak lze definovat postmodernizmus? Slovník říká: „Je to označení poslední fáze soudobé vědeckotechnické civilizace, jež kulturně propojuje celou naši planetu a relativizuje všechny hodnoty.“ Možná jedna ze stručných a výstižných definicí postmodernizmu pochází od Jeana-Francoise Lyotarda, který ji nazývá „nedůvěřivost vůči velkým příběhům (metavyprávěním)“. To jsou příběhy nebo pravdy, které se v životě rozprostírají nebo klenou nade vším možným jako nějaký deštník. Například to může být existence Ježíše Krista jako Božího Syna a jeho plán spasení. Stává se, že označení pro postmoderní společnost se zaměňuje s jinými slovy, jako je „sekulární“, „pluralistický“ anebo „současný“ člověk. Neznamená to úplně totéž. Sekulární (světský) člověk je někdo, kdo nevěří v Boha. Ten kdo zastává pluralizmus (v náboženském kontextu), věří v mnoho různých božstev anebo v mnoho odlišných a nepřevoditelných principů. Současný člověk je ten, který žije zpravidla v téže době jako my. Postmoderní člověk představuje však mnohem komplexnější pojetí. Postmoderní lidé nutně neodmítají

Advent 2/2016

k zamyšlení Boha, třebaže k němu nezaujímají nějaký vztah. Neodmítají pravdu, ovšem nejsou si jisti, zda ji mají hledat právě v Bibli. Reagují na to, v čem selhal modernizmus. Odmítají pravdu, která by se dala použít univerzálně, a oceňují toleranci jako nejvyšší ctnost.

Uplatněme Ježíšův model Mark Finley poznamenává, že postmoderní kultura prahne po opravdových vztazích. Poté, co mnozí zavrhnou náboženství dogmat a povrchní zkušenost víry, jsou ochotni vyslechnout někoho, kdo jim nabídne ryzí přátelství a bude se s nimi upřímně sdílet o své důvěře jako osobní zkušenosti s Ježíšem. Myšlení postmoderního člověka rozhodně nemůže zasáhnout nějaká povrchnost. Naši postmoderní spoluobčané se více zajímají o praktickou každodenní víru než o disputace v náboženských otázkách. Raději by viděli víru v akci. Nezajímá je ani tak nezbytně, co je pravda, ale spíše jak dokáže změnit můj život. Ježíšův model služby je přesně „ušitý“ pro skeptickou kulturu, která si klade mnoho otázek. Ježíš se nepokoušel odpovídat na všechny otázky svých vyzyvatelů, spíše se pokoušel naplnit jejich potřeby. Neměl zájem se s nimi hádat. O to spíš jim projevoval takovou lásku, která sahala za hranice všeho, co by si ani nedokázali představit a co by si ani nezasluhovali. Jeho láska otevírala jejich srdce a vyvolala v nich touhu následovat ho. Láska má úžasnou přitažlivou sílu. Ellen Whiteová zdůrazňuje: „Kristova podivuhodná láska si podmaní srdce i tam, kde

by pouhé opakování věroučných výkladů k ničemu nevedlo.“ (DA 826) Jako Ježíšovi následovníci se nemůžeme spokojit s pouhým „dálkovým ovladačem“, kterým zpovzdálí budeme konat nějakou krátkodobou evangelizaci. Musíme se modlit, být pokorní a analyzovat potřeby lidí. Ellen Whiteová výstižně shrnula Ježíšův přístup k lidem, když napsala: „Skutečný úspěch při styku s lidmi může přinést jen Kristova metoda.“ (ŽNP 67; MH 143) A pak sleduje pět kroků Spasitele: 1. Stýkal se s lidmi jako ten, kdo chce jejich dobro. 2. Projevoval jim soucit. 3. Sloužil jejich potřebám. 4. Získával si jejich důvěru. 5. Pak je vyzval: „Následujte mne.“ To je vize sboru jako centra celistvého pojetí osobní služby. David Paulson, který pomáhal zakládat adventistická holistická centra na sklonku 19. století, napsal: „Ten, kdo se zajímá o druhé pouze s úmyslem, aby se stali členy církve, zjistí, že výsledkem jeho činnosti bude stále méně příležitostí pro misijní službu … zatímco na druhé straně ten, kdo dovolí, aby se potřeby lidí dotkly jeho srdce, bude se snažit projevovat blaho ‚devíti malomocným‘, i když by dobře věděl, že se nikdy nepřipojí k jeho sboru.“ (David Paulson, The True Motive of Christian Servis, 5. listopad 1901) Co uděláš pro to, aby se Ježíš stal vítaným „očním lékařem“ i pro postmoderního člověka? Podle Ministry zpracoval Enoch Martínek

To těžší v zákoně „Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu…“ (Mt 23,23)

Matoušova 23. kapitola obsahuje sedm Ježíšových výroků „běda“. Citovali jsme čtvrtý z nich. Komu či na adresu koho vyslovil Ježíš toto své běda? Na adresu zákoníků a farizeů! Patří jim to, zaslouží si to, se zadostiučiněním konstatují někteří křesťané. Jsou to přece pokrytci, kteří předstírají

Advent 2/2016

zbožnost a vše jen proto, aby získali ve společnosti chválu a obdiv. Za co jim patří Ježíšovo „běda“? Dávají desátky ze všech příjmů, a to až do nejposlednějšího detailu. Zřejmě bude na takto odevzdávaných desátcích něco špatného. Asi ty desátky nebudou zas

5

k zamyšlení až tak důležité, konejší se někteří křesťané, kteří si myslí, že desátky jsou zastaralou židovskou zvyklostí, se kterou by snad bylo nejlépe skoncovat vůbec. Text neříká nic o tom, že by Ježíš vyslovil své běda nad těmi, kteří desátky nedávají. A tak není těžké objevit zákoníky a farizee i v naší době: To jsou ti, kteří důsledně zachovávají sobotu, důsledně odevzdávají desátky a vůbec se snaží o perfektní plnění náboženských povinností. Jsou to moderní farizeové a Pán Ježíš nad nimi vyslovuje slovo „běda“. Ještě že my nejsme takoví! Ne, my nejsme jako oni (tato slova bylo často slyšet ve dnech sametové revoluce na našich ulicích). My jsme jejich opakem. My nepěstujeme žádné křečovité křesťanství. Nemáme problémy se začátkem a koncem soboty. Nestaráme se o to, zda je nějaká činnost v sobotu vhodná, nebo nevhodná. Žijeme si pohodový, uvolněný život bez jakéhokoliv násilí. Když nemáme chuť jít do shromáždění, zůstaneme klidně doma, prospíme se a pak odpoledne, nebo i dopoledne, vyrazíme rovnou k vodě, na hory či na nějakou akci, která nás uspokojuje víc než společné shromáždění. Ne, my nejsme zákoníci, nad námi Pán Ježíš nevyslovil své běda, ale nad těmi, kteří si potrpí na maličkostech. Nemáme problém ani s nějakým tím kouskem masa a nebudeme se spolu se zákoníky ptát, zda nějaké jídlo je čisté nebo nečisté. Takové starosti my si nepřipouštíme, protože nechceme, aby nad námi zaznělo Ježíšovo „běda vám, farizeové a zákoníci!“ V naší církvi však ještě dožívají nějaké zbytky „farizeů“. Ještě že jsou to především starší lidé a co nevidět poumírají. Pak snad bude konečně pokoj s farizejským kvasem v naší církvi. Tento Ježíšův výrok však zde nekončí. Ježíš jedním dechem pokračuje: „Ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona“ (B21). Odporovací spojka „ale“ ukazuje, že Ježíšovo „běda“ se týká právě této druhé části Ježíšova výroku. Ježíš na ně nepřivolává „běda“ pro to, co dělají, ale kvůli tomu, co nedělají, co zanedbávají (vynechávají), opomíjejí, opouštějí. A najednou slyšíme z úst Ježíšových (to nepříjemné) slovo „zákon“ (nomos), které by se hodilo spíše

6

do slovníku farizeů a zákoníků. Najednou mluví o zákonu už i Ježíš. To se nám nějak nechce líbit. To slovo nemáme nějak v oblibě. Zákon nás přece zotročuje a činí z nás zákoníky, pro které má Ježíš pouze slovo „běda“, slova odsouzení. Co je to vlastně zákon? Křesťané mají o zákoně různé představy. Někdo v něm vidí deset přikázání, jiný i některé další předpisy. Někteří se ujišťují, že zákon, bez ohledu na to, jak mu rozumíme, přibil Ježíš svou smrtí na kříž a dnes je už nepotřebným reliktem. Jiní mají za to, že ze Starého zákona platí dnes pouze Desatero a vše ostatní pro ně neplatí. A existuje ještě i mnoho jiných variant. O čem mluví Ježíš v tomto výroku? Jak to tam čteme? Vynechali jste to nejdůležitější ze zákona. Zanedbali jste závažnější, důležitější, to těžší, to podstatné v zákoně. Pán Ježíš jim nevyčítá, že by toho dělali málo, nebo dokonce že by to jen předstírali. Vyčítá jim, že dělají s velkým zápalem, velkou opravdovostí a obětavostí něco jiného, než je zapotřebí – a to důležité opomíjejí. Co si představovali pod pojmem „zákon“ Ježíšovi současníci? Byla to především Tóra – Pět knih Mojžíšových, ale pak i všechny ostatní spisy Starého zákona. Pro Židy bylo celé Písmo se všemi jeho předpisy závazné. Přece však i je trápila otázka: „Které je největší přikázání v Zákoně?“ (Mt 22,36; B21). Přesně tak se ptali i Ježíše. Nemají snad všechny pokyny Tóry stejně závaznou platnost? Jak to vyřešil Ježíš? V našem textu jsme četli, že v „zákoně“ jsou některé věci důležitější než jiné. Kdo očekával citování některého z přikázání Desatera, je jistě zklamán. Místo toho Ježíš jmenuje „spravedlnost, milosrdenství a věrnost!“ (B21) Kde však v Bibli (potažmo ve Starém zákoně) najdeme taková přikázání? Nejde o jednotlivé příkazy, ale o smysl celého Božího zákona. Proto Pán Ježíš nechává vyprávět chvástavého farizea v chrámě, jež vyjmenovává různá přikázání a předpisy, které tento farizeus přísně dodržuje, a nakonec o něm prohlásí, že z chrámu odešel neospravedlněn, tj. Bůh jeho plnění příkazů malých i velkých neuznal za dostatečnou propustku do nebe. Proto říká i bohatému

Advent 2/2016

k zamyšlení mládenci, který prohlašuje, že od svého mládí zachovává všechna přikázání dekalogu: „Jedno ti ještě schází.“ Kupodivu uvede něco, co nenajdeme v žádném seznamu ve Starém zákoně: „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi“ (L 18,22). A pak dodá, že bohatí skutečně těžko vejdou do nebeského království. Na otázku, které je nejdůležitější přikázání v zákoně, odpoví Ježíš: „ ‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci“ (Mt 22,37–40). Právo, spravedlnost, milosrdenství a slitovná láska – to jsou sloupy jak Tóry (Pěti knih Mojžíšových), tak celé Bible. V podobném duchu mluví i apoštol Pavel, když říká, že jsme služebníky ne litery, ale Ducha a že litera zabijí, ale Duch oživuje (2K 3,6). Boží zákon je duchovní (Ř 7,14), dotýká se našeho nitra, které řídí a usměrňuje. Proto Boží zákon nenaplňují ti, kdo ho vidí jen jako jednotlivá přikázání – nesmíš, nebo naopak musíš. Nemá také smysl dělat si záznamy o našich dobrých (nebo i špatných) skutcích. Dobré skutky v podstatě samostatně ani neexistují, abychom se jimi mohli před Bohem vykázat. Jde v podstatě o vztah, který je přítomen v každém okamžiku v životě člověka, nebo jak to vyjádřil Pavel: „Neboť v Kristu Ježíši nic neznamená obřízka ani neobřízka, ale víra působící skrze lásku“ (Ga 5,6; ČSP). Docela klidně můžeme místo obřízky zařadit jakýkoli jiný náboženský projev. To vše nic neznamená. To těžší a současně důležitější v Božím slově, v Zákoně a Prorocích, v Tóře a ostatních spisech Bible je milosrdenství, právo a spravedlnost. Tak tomu bylo ostatně už ve Starém zákoně. U proroka Micheáše čteme: „Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to (jenom to jediné), abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem“ (Mi 6,8). Praktický příklad tohoto postoje nacházíme v 31. kapitole knihy Jób.

Advent 2/2016

V jedné kapitole jsou vyjmenovány záležitosti práva (přikázání) spolu s milosrdenstvím a láskou. „Jestli jsem v životě jednal falešně, jestli jsem kdy pospíchal konat lest (verš 5 – právo) … Jestli má noha z cesty zabloudila, jestli mé srdce odešlo za očima, jestli mi na rukou špína ulpěla (verš 7 – právo) … Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele (verš 9 – právo) … Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor? (verš 13 – právo) … Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy? Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával? (verše 16 a 17 – milosrdenství) … Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku? (verš 19 – milosrdenství) … Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá (verš 21 – právo) … Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou? (verš 24 – věrnost) … Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám? (verš 25 – věrnost) … Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře, takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek? (verše 26 a 27 – věrnost) … Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal (verš 29 – milosrdenství) … Copak si mí domácí museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad‘? Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán“ (verše 31 a 32 – právo a milosrdenství).

7

k zamyšlení Právo, milosrdenství a život s Bohem. Tyto postoje prakticky nelze od sebe oddělit. To těžší v zákoně, právo, milosrdenství a věrnost, je rozhodně víc než jen spravedlnost – tj. nedělat lidem zle, nechovat se k nim špatně. To, co Ježíš farizeům vytýká, bylo, že byli zahleděni do sebe, mysleli jen na sebe a nic jiné pro ně neexistovalo. Že jsou tady chudí lidé? Je to nezajímá. Oni přece jejich chudobu nezpůsobili. Mysleli si, že když nekonají přímo viditelně zlo, že jsou spravedliví. Kromě práva patří milosrdenství mezi ty důležitější věci v zákoně. A milosrdenství není jen odpuštění těm, kdo se proti nám nějak provinili (to patří do oblasti milosti), ale pozornost a péče i o ty, kteří jsou pro nás neznámí, jsou v nouzi a my tu jejich nouzi můžeme nějakým způsobem zmírnit. Tento požadavek nenaplňujeme podle nějakého seznamu. Ježíš si o svých „dobrých skutcích“ nevedl žádný záznam a nemáme si jej pořizovat ani my. Dokonce si ani nebudeme uvědomovat, že bychom něco takového vůbec dělali. (Jak je to uvedeno v odpovědi těch po pravici z podobenství o soudu: Pane, kdy jsme pro tebe udělali ty skutky, o nichž mluvíš – sycení hladových, žíznivých, ošacení nahých, návštěvy v nemoci a ve vězení? O tom vůbec nic nevíme.) Kněz i levita spěchající do Jeruzaléma zraněného a umírajícího člověka širokým obloukem obešli.

Byli „zbožní“ a (možná) spěchali na bohoslužbu. A zastavit se u tohoto muže znamenalo nejen ztrátu času, ale i možnost obřadně se poskvrnit. Samařan nebyl takto svým náboženstvím deformován. Když uviděl zraněného, pohnulo se v něm svědomí a on se k němu sklonil a udělal, co bylo v jeho silách, aby mu pomohl a zachránil ho. Tak působí na lidské srdce Kristova láska. Křesťan „neví“, že by konal nějaké dobré skutky. Registrují je však ti druzí, kteří je vidí a chválí našeho Otce, který je v nebesích (Mt 5,16). A co je hlavní, ví o nich Bůh. Nezůstávají zapomenuté. Následovník Ježíše Krista se mění pohledem na Ježíše a spojením s ním skrze Ducha svatého k jeho obrazu. Koná dobro a jen dobro a jinak ani nedovede. Nad kým tedy vyslovuje Ježíš své „běda“? Dotýká se Ježíšovo „běda“ těch, kdo žijí v souladu s Božími přikázáními a snaží se je zachovávat? Ježíš vyslovuje „běda“ ne nad těmi, kteří zákon respektují, ale nad těmi, kteří zanedbávali to důležitější v zákoně. Přikázání dekalogu jsou v naprosté shodě s duchem celého zákona. Přikázání dekalogu i jiné předpisy jsou ukazatele, které nám pomáhají v orientaci na cestě za Ježíšem. Pán Ježíš nikdy nevyslovil odsouzení někoho, kdo se snaží konat Boží vůli. V podstatě neodsoudil ani puntičkářskou snahu farizeů o desátky z polních plodin. Alespoň z tohoto textu nic takového nevyplývá. Tyto věci (desátky z máty, kopru atd.), i když zbytečné, jim cestu do nebeského království nepřehradí. To, před čím je (i nás) varuje, je přehlížení člověka, jeho práv a potřeb, a snaha mít se dobře či vejít do nebeského království se srdcem naplněným sobectvím – bez lásky k jiným lidem. Do nebeského království nevejde nikdo, kdo vědomě ignoruje a přestupuje jasné znění Božího zákona, ale právě tak ani ti, kdo sice zachovávají jeho literu, ale ignorují jeho ducha. Proto v kázání na hoře Ježíš prohlásil: „Říkám vám totiž, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království“ (Mt 5,20; NBK). Juraj Krupa, kazatel

8

Advent 2/2016

zdravý životní styl

Jak naučit děti zdravě žít? Výsledky současných studií ohledně životních návyků dětí a dopívajících v České republice i ve světě vedou k zamyšlení i nad způsobem, jaké hodnoty jim předáváme.

Alkohol V České republice se během let 2002 až 2012 počet patnáctiletých, kteří mají zkušenost s alkoholem, zvýšil ze 70 na 94 procent. V roce 2012 připadalo na jednoho Čecha 11,6 litru spotřebovaného čistého alkoholu, což je hodnota převyšující průměr spotřeby v ekonomicky rozvinutých zemí o 2,5 litru. Zvýšila se míra občasného těžkého a nebezpečného pití mezi dětmi a mládeží, především u dívek (u patnáctiletých chlapců činí nyní 43 %, u dívek 41 %). Dle jiné studie konzumace více než 2 alkoholických nápojů denně (jakéhokoli typu) ve středním věku přináší riziko mozkové mrtvice srovnatelné s pacienty, kteří mají vysoký krevní tlak nebo cukrovku. Nadměrná konzumace může zkrátit čas vzniku mozkové příhody až o 5 let. Vláda hledá řešení a v připomínkovém řízení je program s větším důrazem na prevenci a zákonnou úpravu opatření proti zneužívání alkoholu, kouření i nelegálních drog (Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí – Zdraví 2020).

Energetické nápoje V těchto nápojích se běžně vyskytují látky, jako je taurin nebo guarana, které v kombinaci s alkoholem mohou být pro nevyzrálý organizmus smrtící či způsobit závažné zdravotní potíže – selhání ledvin, srdeční arytmii i prudký vzestup krevního tlaku. České děti jsou v pití těchto nápojů evropskými přeborníky – podle nově zveřejněné studie prezentované na kardiologickém kongresu v Praze pije tyto nápoje až 40 % dětí a 82 % dospívajících. Je málo známo, že mají negativní vliv nejen na fyzickou aktivitu, ale v dlouhodobém horizontu

Advent 2/2016

i na vývoj organizmu a chování – potencují riziko závislosti. Důvodem konzumace je nejen masivní reklama, ale i používání těchto nápojů u rodičů. Děti samy uvádějí, že jim nápoj chutná, potřebují energii a vydržet dlouho vzhůru.

Obezita a strava Obezitu či nadváhu má 13 % dětí ve věku od 6 do 10 let, ve věku od 11 do 15 let to je 14 % chlapců a 10 % dívek. Normální váhu má v dospělosti jen 22 % z těch, kteří měli v dětství kila navíc, zatímco 78 % mladistvých si nadbytečná kila nese i do dospělosti. Celkově má nadváhu přes 57 % dospělých Čechů, s čímž se pojí zvýšené riziko cukrovky, infarktu či rakoviny. Obezita zvyšuje riziko vysokého tlaku 6x a cukrovky 7x, ročně máme o 6 % více rakoviny. Češi se málo hýbou, moc kouří, pijí alkohol a solí. Podle mezinárodní srovnávací studie se ukazuje, že 8 % dětí nesnídá a 31 % snídá nedostatečně, 41 % pravidelně pije slazené a sycené nápoje. 25 % rodičů přiznává, že jejich děti nejedí pravidelně ovoce a zeleninu. Dětská psychika je zranitelná a citlivá ke kritice. Pokud je dítě silnější nebo naopak hubenější než ostatní, nekritizujte ho za to. Je-li často za svou postavu kritizováno, naučí se negativnímu postoji k sobě a může to vést k sebedestruktivnímu jednání. Společné stolování, ale i společná příprava pokrmu posiluje u dětí zdravé postoje k jídlu. Jídelníček má být pestrý, není třeba striktně zakazovat některé potraviny, protože o to více je bude dítě chtít. Není správné za každou cenu trvat na dojídání – umožněte dítěti, aby se rozhodovalo samo. Vede to ke zdravé sebekontrole a přirozenému pocitu hladu a sytosti. „Pokud jsou pokrmy ve školních jídelnách připravovány profesionálním kuchařem a jídlo vypadá přitažlivě, snědí děti i obecně nenáviděný květák,“ dokládá studie Harvardské univerzity, realizovaná

9

zdravý životní styl na 14 základních školách s 2 600 dětmi po dobu 11 let. Sezónní ovoce a zelenina, dokonce i bez cukru a soli, a kreativní jídelníček měly úspěch; průkazná změna s akceptací zdravé stravy se prokázala po 7 měsících podávání. Při těchto pokusech se rovněž dbalo na způsob, jakým byla jídla dětem podávána: tácy s ovocem byly umístěny ve výši jejich očí, předkrmy ze zeleniny se podávaly před hlavním jídlem, kdy děti mají největší hlad. Autoři studie mají za to, že snaha zlepšit kvalitu pokrmů ve školních jídelnách s nabídkou zdravých, avšak chutných jídel musí být prioritou, protože to je jediný způsob, jak u dětí zvýšit spotřebu ovoce a zeleniny. Děti se učí především nápodobou. Pokud jim zdravý životní styl nevštěpují rodiče, je pro ně v dospělosti velmi těžké něco měnit. Jestliže dítě vidí u svých blízkých nezdravé jídelní návyky a málo pohybu, bude se chovat stejně. Pokud tedy rodiče chtějí vést dítě ke zdravému životnímu stylu, musí začít u sebe. Celková doporučovaná dávka zeleniny a ovoce je 400–500 g denně. Kolik z toho jste snědli dnes?

Výchova je pomoc k soběstačnosti Správná výchova vede k tomu, že s přibývajícím věkem dítěte přibývá sebekontroly a dítě se naučí schopnostem potřebným pro šťastný a plnohodnotný život ve společnosti. Mezi ně patří: • sebereflexe a reálné sebehodnocení, • znalost úspěšného řešení problémů, • dobrý způsob rozhodování, • kritické a samostatné myšlení, • budování a péče o dobré vztahy.

10

K tomu pomáhají dvě otázky, které si pokládejme opakovaně: a) Jak vypadá aktuální situace, problém, který nastal, v očích dítěte? To nám pomáhá porozumět tomu, jaké schopnosti a nástroje řešení dítě nyní potřebuje. b) Co si přeji, aby dítě poznalo? Jakou zkušenost potřebuje udělat? Jakou dovednost se má naučit nebo ji posílit? Pro to, abychom došli k cíli, je potřebné mít mapu a kompas. Je třeba si také vyjasnit cíl. Výchova orientovaná více na hodnoty než na žádoucí či nežádoucí postoje znamená klidným tónem hovořit s dětmi o oboustranných potřebách a jejich naplnění, učit je respektu k sobě i k druhým. Nepotlačovat konflikty, ale učit sebe i děti konstruktivnímu řešení – o co vlastně jde a jak mohou obě strany dojít k uspokojivému výsledku. Hodnoty nelze vnutit, ale je možné je představovat, neboť příklady táhnou. I hodnotný zdravý život je nutno nejdříve žít, abychom jeho pravidla mohli předat jiným, a zejména mladé generaci. Podle našich i zahraničních materiálů připravila lékařka Jana Krynská

Advent 2/2016

generace padesát plus…

Na všechno pod nebem je ustanovený čas Vzpomínám si, že když jsem byla malá, kladla jsem svým rodičům často otázky, které je uvedly do rozpaků. A tehdy mi zpravidla odpovídali: Na tohle máš ještě čas. To víte, že jsem si myslela něco jiného – zdálo se mi, že jsem velká dost. Můj bratr si ze mě dlouho utahoval, když slyšel moji námitku, že už jsem „skoro dospělá, tak nač čekat“. Ale rodiče trvali na svém. Říkali: Jsou věci, které zatím opravdu pochopit nemůžeš, protože jsi moc mladá. Měli pravdu. Na tahle slova jsem si znovu vzpomněla, když jsem četla pasáž z knihy Kazatel 12,1–7. Dokud jsem byla mladá, nemohla jsem význam těch slov chápat, protože se mě prostě netýkala a žádné výklady jsem do té doby neznala. Ale i kdybych znala, neztotožnila bych se s nimi. To až dnes tomu rozumím, protože mnohé z toho se mě už týká. Tato pasáž totiž mluví o stáří člověka. „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: ‚Nemám v nich zalíbení.‘ “ Jinošství – nejkrásnější období života, kdy je člověk v plné tělesné i duševní síle. Je to také období, kdy si člověk buduje základ pro svůj vztah tím, že se rozhlíží po životním partnerovi. Jak moc důležité je hledat ho podle rad našeho Stvořitele! „…než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy a vrátí se po dešti mraky.“ Když nebe potemní a slunce je za mraky, člověka obvykle opouští dobrá nálada. Někdy se zdá, že člověka neopouští ta pověstná „blbá nálada“ a stavy smutku se zabydlí v našem srdci. Vzpomínky na romantické noci, kdy jste s milovanou osobou prožívali hezké chvíle pod noční oblohou, jsou minulostí. V přeneseném smyslu může jít i o nejrůznější poruchy zraku. „V ten den se začnou třást strážcové domu…“ Co jsou strážcové domu? Čím se bráníme, když nás někdo ohrožuje? Strážcové jsou ruce a domem je myšleno naše tělo – my sami. Třes rukou je častým projevem stáří a různých nemocí. „…a mužové zdatní se zkřiví…“ Nemoci dolních končetin, které dříve vykonávaly to nejpodstatnější – nosily člověka, jsou postiženy nejrůznějšími poškozeními. Dnes jsou výměny kloubů běžnou operací, dříve byly jistě tyto nemoci důvodem k vážným problémům celé rodiny, zvláště pokud postihly živitele rodiny. „…a mlečky nechají práce a bude jich málo…“ Když začnete přicházet o zuby a už nemůžete jíst všechno jako dřív, tehdy vám bude jasné, co jsou mlečky. My máme mixer a mlýnky – a když je hodně zle, máme zubní protézy. Víte, kolik nemocí zažívacího traktu zaviní potrava, která není správně rozmělněna a smíchána s trávicími šťávami? No hodně. „…a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota…“ Oči v „oknech“ očních důlků často ve stáří postihuje šedý nebo zelený zákal, který končívá postupně přicházející slepotou. „…a zavrou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku…“ Když zavřete dveře do ulice, slyšíte jen velice tlumeně nebo vůbec. Poruchy sluchu jsou ve stáří běžným jevem. „…a vstávat se bude za šveholu ptactva…“ Kde jsou ty časy, kdy vás rodiče museli tahat z postele! Probudí vás první ptačí zpěv, někdy trpíte nespavostí bez ohledu na to, jestli ptáčci zpívají nebo ne. Staří lidé říkávají, že noci jsou hodně dlouhé. Potřeba spánku prostě klesá. „…a všechny zpěvy budou znít přidušeně.“ Nedoslýchavost je nepříjemná věc. Je zdrojem mnohých nedorozumění a vnitřní nespokojenosti a podezíravosti. „A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě…“ Aby ne! Už tak snížené schopnosti jsou úrazem znásobeny a schopnost obsloužit sama sebe znemožněna. To, co dříve nebylo problémem, je nyní zdrojem

Advent 2/2016

11

generace padesát plus… neustálých obav z pádu a zranění. U hodně starých lidí je upoutání na lůžko často příčinou onemocnění zápalem plic a úmrtí. „…a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka…“ Bílé květy kvetoucí mandloně – jak poetické označení pro šedivé vlasy. A kobylka, která se těžce vleče? Ano, starý člověk chodí velice pomalu, někdy se doslova sotva vleče. „…a kapara ztratí účinnost.“ Když starý člověk přestává vnímat chuť jídla a jeho chuť k jídlu slábne, ani bobule kapary, která podporuje chuť k jídlu, ji nedokáže obnovit. Je zajímavé, že použité hebrejské slovo se překládá i jako „žádost“. Kralická Bible tedy uvádí v 5. verši „poruší se žádost“. Jaká asi žádost? No, zřejmě chuť nejen na jídlo slábne. „Člověk se vydá do svého věčného domu…“ Říká se, že člověk, který rezignoval na život, umírá, i když ještě dýchá a srdce mu bije. Umírá možná společensky, ve vztazích, ve vnímání krásy a dobra, často osamělý po smrti partnera, opuštěn rodinou, odložen a nenavštěvován, zotročen duševní nemocí i jinak. Každopádně se ubírá k místu, kde nakonec spočine – k hrobu. „…a ulicí budou obcházet ti, kdo naříkají nad mrtvými.“ Dříve běžný obrázek – pohřební průvod pozůstalých, kteří oplakávají mrtvého. Plačky byly dříve významnou součástí obřadu, dodnes v některých kulturách jejich „služeb“ pozůstalí využívají. „Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá…“ Ano, pamatuj, mladý člověče, dokud jsi mladý, na Toho, kdo by měl být tím nejdůležitějším ve tvém životě! Víte, jak vypadá céva, žíla, tepna? Přesně jako stříbrný provázek, liší se jen průměrem. A zlatá mísa? Není krásnější označení pro sídlo řídícího centra člověka – mozku uloženého v lebce. Pokud se v mozku něco porouchá, praskne céva a způsobí krvácení do mozku, zničí se většinou nenávratně mozková tkáň, a pokud člověk přežije, málokdy se zcela uzdraví. „…a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme.“ Tím džbánem je srdce. Porouchané kolo krevního oběhu nečerpá krev, jak by mělo. Nedostatečná práce srdce je tak příčinou smrti. V době, kdy Kazatel psal tyto řádky, neexistovaly kliniky zabývající se transplantacemi srdce. Ale i když dnes mají nemocní mnoho zajímavých a účinných možností svoje srdce léčit, přesto žádný pozemský lékař nedokáže natrvalo zajistit člověku život a zdraví. A tak přes všechny lidské snahy stáří a smrt zatím nad člověkem vítězí. „A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.“ Možná by se mohlo zdát, že údělem člověka je jenom smutné stáří, nemoci, beznaděj a smrt. Lidé, kteří nikdy neslyšeli evangelium o Ježíši Kristu, takovéto vnímání konce života mají. Jim bych ráda přečetla slova Božího služebníka Jóba, který poznal všechny strasti nemoci, bolesti a smrti. Měl jasno v tom, že ani smrtí život nekončí, když řekl: „Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis rydlem železným a olovem, do skály vytesány! Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí…“ (Jb 19,23–27). Stáří je smutné, ale evangelium je dobrá zpráva o tom, že Boží zaslíbení o konci nadvlády smrti je už Kristem vybojováno. Jsme v období, kdy očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista, který svojí smrtí jednou provždy nad nemocemi, stářím a smrtí zvítězil. A jako Jób si opakujme: „Já vím, že můj Vykupitel je živ … já ho uzřím … mé oči ho uvidí.“ Irena Perůtková

12

Advent 2/2016

generace padesát plus…

Nabídka pro Generaci padesát plus v roce 2016 Každý den života je velká Boží milost – bez ohledu na náš věk. S přibývajícím věkem si to většinou člověk více uvědomuje. Vděčnost by měla být normálním projevem. Ne vždy ji prožíváme. Máme možnost se opět sejít v průběhu roku 2016 a připomenout si, jak nás Pán Bůh vedl. Připomínám, že naše setkání jsou sice především pro starší generace, ale přesto netrváme na věku až od 50 let, jezdí i mnohem mladší… Můžete přijet se svými přáteli. Věřím, že nebudou zklamáni. Jsou zajištěny čtyři akce, abychom uspokojili vzrůstající zájem. Na Slovensku v Podhájské je dost času využít účinků přírodní slané a teplé termální vody. A také našich obdarování. V Poděbradech s námi bude poprvé bratr Karel Strouhal. Určitě je z čeho vybrat. Na Slovensku si můžeme prohřát celé tělo, v Beskydech tělo procvičit a v Poděbradech povzbudit cévní systém uvnitř těla. Všude je důležité společenství. Chceme si připomenout duchovní rozměr života; na všech pobytech jsou ranní a večerní zamyšlení z Písma. Také ti, co si rádi zazpívají, se mají na co těšit. Vždy rádi vidíme známé tváře a zároveň poznáváme zcela nové. Pokud vás některá akce zaujala, přihlaste se co nejdříve. Pobyty bývají rychle obsazené a počet účastníků nelze navyšovat. Zájemcům rádi poskytneme podrobnější informace. Přihlášku je možné podat telefonicky: Alžběta Stará – 605 551 126 Miroslav Starý – 739 345 678 Je možné ji také poslat e-mailem: [email protected] Prosíme o tyto údaje (jsou potřebné pro doručení podrobných informací pro účastníky): jméno a příjmení, adresa, telefon a e-mail, rok narození. Podrobné informace dostanou účastníci písemně nejméně měsíc předem. Můžete se také podívat na oficiální internetové stránky církve (Generace 50+), kde naleznete fotografie z pobytů. Pokud poznáte někoho z účastníků, mohou vám poskytnout vhodné informace a doporučení.

Informace k jednotlivým pobytům (1) Můžeme se prohřát v termální vodě v Podhájske na Slovensku. Termín: 22.–29. 5. V lázních začíná letní sezona s odpočatým personálem. Je příjemné počasí a zaručená teplá voda v bazénech. Od našich penzionů dojdete do areálu za 15 až 20 minut. Zde trávíme většinu dne. Na tomto pobytu si účastníci zajišťují stravu sami. Vše potřebné je možné sehnat jak v areálu lázní, tak v penzionu. Ranní a večerní program prožíváme společně. (2) Následují dva pobyty na Moravě v Beskydech v horském hotelu Sůkenická. I. Termín: 19.–26. 6. (neděle–neděle) II. Termín: 26. 6. – 3. 7. V červnu je vhodný čas pro pobyt na horách. Případné horké dny osvěží příjemný vánek a úžasný horský vzduch. Mnohým stačí využívat lesní cesty v okolí hotelu a vychutnat nádherné výhledy do krajiny. Na vrcholku horského sedla, v blízkosti hranic se Slovenskem, se chceme ztišit a vnímat dílo Stvořitele. Celý hotel s příslušenstvím je nám k dispozici. Součástí pobytu jsou další aktivity, včetně

Advent 2/2016

13

křesťanský domov oblíbeného ranního cvičení, návštěv vodního areálu v blízkém hotelu Horal, výletů. Tradicí se stala návštěva hudební skupiny Ženáči. (3) Lázně Poděbrady Termín: 18.–24. 9. Termín pobytu je v době hlavní lázeňské sezony. Naše hotely Zimní lázně a Libenský jsou z obou stran bezprostředně u Centrálních lázní, kde máme procedury. Další je možné si na místě dokoupit. Vzhledem k individuálnímu rozplánování procedur se očekává samostatnost v docházení. Součástí programu jsou procházky, včetně těch po břehu Labe. O večerech se scházíme v prostorách místního sboru. Prožijeme společně sobotu ve sboru Jednoty bratrské. Pak se rozjedeme do svých domovů. Orientační ceny • Podhájska (penzion) – ubytování 8 euro/noc + celodenní vstupné 5,4 euro/den (ZTP 4,7 euro) • Sůkenická (horský hotel) – ubytování, stravování (plná penze); 7 nocí: 2 870 Kč • Poděbrady (hotel) – ubytování, stravování (plná penze), 1 procedura denně; 6 nocí: 4 200 Kč; 5 nocí: 3 500 Kč

Manželká setkání 2016 „Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni.“ (Žd 13,4)

Oddělení křesťanského domova v uplynulých dvou letech organizovalo s dobrým ohlasem letní týden o výchově dětí s názvem „Rodinná setkání“. Letos se však znovu vrací pozvání na tradiční zaběhlý program. Nabízíme vám krásnou rodinnou dovolenou, která vás jistě obohatí – zúčastněte se spolu od 31. července do 7. srpna letního semináře „Manželská setkání“ určeného pro manželské páry. Vedle programu pro rodiče (k tématům patří například krize v manželství, zdravé sebevědomí, odpuštění, rozdíly mezi mužem a ženou, základy komunikace, naplňování potřeb manželů, vyjadřování pocitů, sexualita…), skvěle naplněného krátkými přednáškami, bohatou komunikací ve skupinkách a především v samotných párech, je zajištěn i program pro naše děti. Vrcholem je obohacující sobota. Sejdeme se znovu v Orlických horách na pomezí Čech a Moravy v rekreačním středisku Atlas v obci Čenkovice (www.atlasreal.cz). Ubytování je ve zděné budově a v několika běžných čtyřlůžkových chatkách. Stravování zajištěno ve společné jídelně. Více informací (včetně čísla účtů pro platbu záloh) se dozvíte a přihlášky získáte v oběžníku u sborového vedoucího křesťanského domova a dále na internetových stránkách Českého sdružení – Křesťanský domov – Manželská setkání: http://ceskesdruzeni.cz/. Mimo informací jsou zde také pozvánka i přihláška v elektronické podobě. Dále můžete volat na tel.: 739 345 676. Ceny jsou opět velmi příznivé a najdete je na webových stránkách. Abychom se vyhnuli zbytečným organizačním problémům, prosíme vás, abyste v případě zájmu posílali svoje přihlášky a zálohy do konce dubna. Po zkušenostech z minulých let upozorňujeme, že jen včasné přihlášení a zaplacení zálohy vám zajistí vaši účast. Dříve přihlášení účastníci mají také větší možnost vybrat si typ ubytování (budova, chatka). Na setkání s vámi se těší Ejemovi a celý tým Manželských setkání

14

Advent 2/2016

Z vašich dopisů

Víkend pro manželské páry a tentokrát i pro jednotlivce Vedle letních týdenních aktivit křesťanského domova jsme si zvykli, že během roku probíhají i víkendová setkání. V poslední době máme za sebou s pozitivními ohlasy témata „Uzdravení rodinných vztahů“, „Hodnota člověka a zdravé sebevědomí“ nebo „Jednota v manželství“. Dále jsme uskutečnili setkání s programem nejen pro manželské páry, ale i pro jednotlivce (doporučený věk účastníků nejméně 35 let a výše) na téma, v němž chceme nyní pokračovat: „Krize středního věku a úloha druhé poloviny života – 2. část“. Během víkendu bude program nejen přednáškový, ale také interaktivní, zážitkový, společenský a odpočinkový. Prožijeme setkání ve skupině, ale bude také prostor pro společenství s naším Bohem i v soukromí. Z řady důvodů chceme vaši přihlášku podmínit účastí na celém programu již od jeho začátku. Dále chceme doporučit, abyste svoje děti předali do péče prarodičů nebo ochotných tet (pokud to však nebude možné, zavolejte prosím pro individuální dohodu). Sejdeme se znovu v rekreačním středisku Monínec nedaleko Sedlčan (http://www.moninec.cz). Příjezd je v pátek 15. března od 18 hodin k večeři, registraci a ubytování. Program začíná společným zahájením v 19:30. Ukončení plánujeme nedělním obědem. Prosíme o včasný příjezd na zahájení. Cena za ubytování a stravu (plnou penzi) je 500 Kč/osoba/den, popř. můžete využít dotovanou cenu 350 Kč/osoba/den. Vaši volbu napište do přihlášky dostupné na internetu: http://ceskesdruzeni.cz/ krestansky-domov/manzelsky-vikend/mv-2016_03/. Prosíme, hlaste se v případě zájmu pokud možno ihned (zjednodušíte nám organizaci a v případě vyššího zájmu si zajistíte účast), nejpozději však do 8. března na e-mailové adrese [email protected]. Víkendem vás budou provázet a na vás se těší manželé Ejemovi

z vašich dopisů Ohlédnutí za modlitebním týdnem Minulý rok jsme se v Břeclavi rozhodli strávit modlitební týden opravdu na modlitbách. Vše začalo asi před pěti lety, kdy si někteří z nás přečetli knihu Krvavý měsíc na obzoru. Kniha hovoří o duchovním probuzení, které následovalo po nepřetržitém a vytrvalém modlitebním úsilí. Než se ovšem myšlenky z této knihy proměnily v realitu, potřebovaly v nás trochu uzrát. Na podzim 2014 jsme se rozhodli modlitební řetězec vyzkoušet poprvé. V praxi to vypadá tak, že se lidé přicházejí modlit na konkrétní místo v čase, který si předem sami vybrali, a snaží se zachovat nepřerušený řetěz modliteb ve dne i v noci.

Advent 2/2016

Vytvoření závazku a nutnost jít mimo domov pomáhá k uvolnění od všeho, co nás tak často rozptyluje. Jako prostor pro modlitební ztišení jsme vybrali jednu místnost v našem sboru, vyzdobili ji biblickými verši, citáty, svíčkami, opatřili kytarou, modlitebními náměty a drobnými aktivitami a čekali, kdo bude mít zájem strávit čas o samotě s Bohem. Kromě nadšenců se samozřejmě našli i skeptici, kteří tvrdili, že se mohou modlit doma a nemusejí nikam jezdit. Pak se ale někteří z nich přece jen rozhodli jinou formu modlitby vyzkoušet a díky hlubokému duchovnímu prožitku se jejich

15

Z vašich dopisů názor změnil. Každý, kdo se modlitebního řetězce zúčastnil, byl zasažen intenzitou duchovního zážitku, ale i krátkostí vymezeného času. Z obav, že se nebudeme umět dlouze modlit a meditovat, jsme totiž čas během našeho prvního modlitebního řetězce omezili pouze na půl hodiny. Další řetězy na jaře a na podzim 2015 jsme již nechali po hodinách a prodlužovali jsme i dny, po které toto úsilí probíhalo. Letošní podzimní řetěz se konal už po celou dobu modlitebního týdne. Netušili jsme, jak moc bude místnost obsazena, ale kromě několika nočních hodin se neustále někdo modlil, noc z pátku na sobotu byla obsazena

celá. Krásné bylo zapojení i mladších dětí, které se po vzoru svých rodičů rozhodly strávit nějaký čas pouze s Pánem Bohem. Každý další realizovaný modlitební řetěz vyvolává potřebu častějších modliteb. Naše vize je rozšířit tuto myšlenku dál a sdílet ji se všemi věřícími v našem městě; mít prostor, který bude určen k modlitbám pro kteréhokoli věřícího. Věříme, že je to způsob, jak je možné prožít duchovní oživení nejen v Břeclavi. (Více informací je možné najít na modlitby24-7.cz.) Činčala Jarek

„Zvěstujeme vám velikou radost“ Jak je v našem sboru milou tradicí, každoročně pořádáme v polovině prosince vánoční koncert. Je to pro nás příležitost pozvat nejen naše blízké, rodiny, kamarády, ale i možnost ukázat sborové prostředí novým lidem. Jsme rádi, že jim také můžeme nenásilnou formou předat, že Vánoce nejsou jen bohatě prostřený stůl a kopec dárků pod nazdobeným stromečkem, ale že by měly být časem, kdy se zastavíme a zamyslíme nad významem toho, co kolem nás zní (často až nepříjemně hlučně a stále kolem dokola, jak se tak v supermarketech a na vánočních trzích neustále omílají koledy) – „Narodil se Kristus Pán“. Je hezké vidět, že ačkoliv uskutečnění této akce stojí docela hodně dřiny a času, přináší nám velkou radost. Protože ji neděláme pro naše zájmy a uspokojení, ale protože věříme, že dokážeme něco hezkého předat. Každý se snaží zapojit, jak dokáže. Zpěvem, hraním na hudební nástroj, pomocí s nácvikem a laděním hlasů, vymýšlením a realizací výzdoby, výrobou dárečků pro hosty, návrhem pozvánek atd. V dnešní hektické době

je pěkné umět se zastavit a dát svůj čas. Proto, abychom druhé potěšili, abychom v nás nechali zářit to světlo, které máme od Boha, a především proto, abychom ukázali, kdo je naším motorem a vzorem, naší alfou a omegou. Jsme také rádi, že můžeme při těchto vánočních programech být užiteční i pro obecně prospěšnou společnost Ovečka, která sdružuje rodiny dětí s Downovým syndromem. Stalo se už tradicí, že nejprve v prostorách čajovny (a nové učebny) v průběhu listopadu vyrábíme dárky, které se potom prodávají na vánočním trhu na radnici, ale také po skončení vánočního programu v modlitebně. A letos byli návštěvníci programu opravdu štědří, prodejem drobných dárků jsme pro Ovečku vydělali více než 4000 Kč (a dalších téměř 700 Kč hosté večera Ovečce darovali). O tom, jak Ovečka se získanými prostředky naloží, se můžete přesvědčit na jejích webových stránkách (www.ovecka.eu). Děkujeme našemu nebeskému Otci za ochotu lidí pomáhat. Zuzana Šimonová

oznámení Sbor Vrbno pod Pradědem V měsíci únoru slaví své kulatiny sestra Jarmila Šmigurová (60) a bratr Jaroslav Husták (70). Hojnost Božího požehnání, zdraví a radosti přejí bratři a sestry ze sboru Vrbno pod Pradědem.

16

Advent 2/2016

Z vašich dopisů

Ellen Whiteová za sklem našich knihoven a mezi ploty Když jsme s manželkou před patnácti lety opouštěli církev adventistů, v knihovně snad každé adventistické domácnosti, buď za sklem, nebo volně vystaveno prachu, stálo pět zelených svazků série Drama věků autorky Ellen Gould Whiteové (někde dokonce s obrázky). Měl jsem ty knihy rád. Pak ještě Myšlenky z hory blahoslavenství, Kristova podobenství a Cestu ke Kristu. Nevím, zda většina rodin měla ty knihy skutečné přečtené, anebo jen zastrčené do knihovny. V každém případě tehdy postoj k Ellen Gould Whiteové a jejím knihám určitým způsobem parceloval církev na čtenáře a nečtenáře, zapálené čtenáře, zapálené nečtenáře a zapálené bývalé čtenáře – a více či méně lhostejné čtenáře i nečtenáře se zájmem či bez, sledující diskuzi těch zapálených. Těch mých pět zelených knih proletělo před deseti lety komínem evangelické fary, když jsem pálil mosty za svým bývalým vztahem k čemukoliv adventistickému. Já i moje žena jsme dnes zpět. Zjišťujeme, že církev za těch patnáct let někde přibrala, někde zhubla, někde si zvýraznila tvář a jinde zase smyla líčidlo. Když navštěvujeme své bratry a sestry, všímáme si, že v řadě knihoven byly ty zelené svazky nahrazeny barevným, novým vydáním, konečně (z mého pohledu konečně) s citacemi z ekumenického překladu, a ne z „kralické“. Ty barevně zabalené a čtivější publikace nejsou ovšem čteny o nic více než ty zelené tehdy; dokonce si myslím, že spíše méně. Ale ty hranice parcel mezi zapálenými čtenáři, nečtenáři a bývalými čtenáři jsou sofistikovaněji opevněny, lépe zadrátovány, střílí se přes ně ze zbraní větších ráží. Sto roků po Ellen. Je vidět, že pro nás pořád hodně znamená – pro jedny, druhé i třetí. Jen stále méně rozumím těm drátům a té palbě. Po tom všem, co jsem v životě přečetl – a byly to zástupy seriózních knih, převážně teologických a náboženských (četbě těchto knih jsem propadl před dvaadvaceti lety a tato první láska mě nikdy neopustila), se nyní s pokorou a radostí k těm dříve zeleným a teď barevným pěti svazkům Drama věků a jejich třem výše uvedeným satelitům vracím.

Advent 2/2016

Po letech jako by text vyzrál – samozřejmě je to nesmysl, text zůstal stejný, změnil se čtenář. Nevím, kolik knih Ellen Gould Whiteové jsi spálil ty. Já kdysi všechny, které mi stály v knihovně – a bylo jich dost. Ani nevím, kolik jsi jich četl – a kolik jsi četl jiných knih, abys měl možnost robustního srovnání. Ale se vší rozhodností evangelického teologa , sekulárního manažera a adventisty, který se vrátil, ti mohu radostně vyznat, že i když je ten více než sto let starý text tu a tam oprýskaný a prohnutý víc, než je dnes považováno za korektní, stojí za to ty knihy číst. A nejen to, stojí za to je číst často, znovu a znovu. Je mi úplně jedno, nakolik původní jsou Elleniny texty. Nejsem literární kritik, jsem čtenář. A křesťan. A adventista. Mám rád i dílo Dietricha Bonhoeffera, miluji knihy C. S. Lewise. Ale nejčastěji se vracím stále znovu a znovu za sklo rodinné knihovny pro ty svazky, které jsem kdysi spálil a dnes je považuji za více bonhoefferovské než Bonhoeffera a více lewisovské než Lewise. Nezaslouží si být za sklem knihovny, lépe je jim v ruce, před očima schovanýma za čtecími brýlemi. Číst ty staré knihy neznamená být fanatik – a nečíst ty staré knihy neznamená být insider. Ty staré knihy a jejich autorku jsem po letech znovu našel a k témuž návratu bych chtěl pokorně vyzvat tebe. Možná budeš překvapený, cos měl léta za sklem knihovny. Ty knihy jsou jako dobré víno – s léty zrají. Ony? Nebo my? Nevylévej s vaničkou dítě, pokud nechceš být za blázna – jako jsem jím byl kdysi já. Nechci na tebe střílet argumenty přes svůj a tvůj plot. Chci tě pozvat k čtenářskému zážitku. Odlož brýle předsudků. Vezmi si místo nich brýle na čtení. Ne kvůli mně, ne kvůli Ellen. Kvůli sobě. A kvůli lidem kolem tebe. Ty knihy nás spojují, protože téměř všichni je ještě pořád někde za sklem knihovny máme. A (nejen) v tom je adventizmus specifický a unikátní – i po těch více než sto letech a navzdory rázovité geometrii třetin. Využijme toho. Jan Vojvodík

17

Z vašich dopisů

Dopis z vězení Pán Ježíš Kristus za nás zemřel na golgotském kříži (Golgota znamená Lebka, Mt 27,33). Dal svůj život za ten náš. Ukázal nám cestu do věčného života. Právě proto nezahyne ten, kdo v něho věří, ale má život věčný. Pán Ježíš je náš Spasitel a dobrý pastýř. Má o nás zájem, nechce, abychom zahynuli. Kdo sleduje jeho cestu a připomíná si jeho slova, bude vzkříšen v poslední den (J 6,54). To je ta pravá cesta – věřit v Pána Ježíše Krista, Božího Syna.

Bez Boha není život Bez Boha není život, neboť On sám nám dal život. A k Bohu, zpět do jeho království, se můžeme dostat pouze prostřednictvím Pána Ježíše Krista. Vždyť proto Kristus zemřel a znovu ožil, aby byl Pánem živých i mrtvých (Ř 14,9). „Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle a už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít“ (J 5,25). Pán Ježíš je skutečně mezi námi a má o nás zájem. Nechce, abychom zahynuli. Je skutečně Boží Syn a dává život (Mt 9,18–26).

Pán Ježíš je zachránce Pán Ježíš je náš zachránce. Má osobní zkušenost mě přesvědčila, že Pán Ježíš je skutečně mezi námi. Zajímá se o nás a je naším zachráncem. V prosinci 2008 jsem byl zadržený Policií ČR a poté vzat do vazby. Tím můj život skončil. Každý den jsem vzpomínal na svoji rodinu, těhotnou manželku a malého syna Alberta, který měl 3,5 roku. Předtím jsem si s ním denně hrál a věnoval se mu. Žil jsem jen pro rodinu. Ve vazbě se mi zhroutil svět, už pro mě neměl světlo naděje. V každém rohu cely jsem viděl svého syna. Kam jsem se otočil, měl jsem ho před očima. Nemohl jsem se s tím smířit a žít dál. Pomalu ale jistě se mi den za dnem ztrácela cesta mého života. Každý další pokus končil ve slepé uličce. Nebyl jsem schopen žít bez těch, které nejvíc miluji, bez syna a manželky. Můj syn mi tak chyběl, že jsem chtěl

18

svůj život ukončit. Byl jsem psychicky vyčerpaný a bez zrnka naděje. Před Vánocemi přišel kaplan a dvě řádové sestry. Přinesli nám vánoční balíčky, roznášeli je po celách a zpívali. To jsem nečekal. Byl jsem na cele sám. Stál jsem před nimi a místo zpěvu jsem nemohl přestat brečet. Omlouval jsem se za to, děkoval za balíček a stále plakal. Všichni byli v šoku a plni emocí. V jejich očích, které mě pozorně sledovaly, jsem viděl smutek a touhu okamžitě mi pomoci. Nejspíš se za mě v té chvíli v mysli modlili. Na rozloučenou mi všichni podali ruku a pan kaplan mi ji držel dlouho a silně. Co mi přitom říkal, jsem přes svůj pláč nevnímal.

Balíček s Ježíšem V balíčku byl vánoční pohled a na něm pan Josef, paní Marie a Pán Ježíš jako malé děťátko v matčině náručí. Můj pohled padl nejdřív na našeho zachránce Pána Ježíše Krista. Postavil jsem si pohled na stůl před sebe a upřeně se díval na Pána Ježíše. Připadalo mi, že vidím svého syna, který mi neskutečně schází. Díky tomu jsem se začal uklidňovat. Pohled na Ježíše přede mnou mi den za dnem stále víc a více otevíral novou cestu pro můj život. Už jsem nemyslel na ukončení svého života. Uklidnil jsem se a mé nitro bylo uzdraveno. Ježíš mi znovu otevřel dveře na cestu mého života a ukázal mi, že musím žít dál. Uzdravil mě stejně, jako uzdravil dva slepce (Mt 9,27–29), němého (9,32–33), ochrnutou ruku (12,10–13), slepého a němého (22. kapitola), ženu trpící dvanáct roků krvácením, vzkřísil dvanáctileté děvčátko (Mk 5. kapitola), uzdravil dalšího slepého (J 9. kapitola), Martě a Marii vzkřísil jejich bratra Lazara atd. Pán Ježíš uzdravil veliké množství lidí, pomáhal mnoha potřebným. Stejně tak uzdravil i mě.

Pán Ježíš je skutečně mezi námi Pán Ježíš je skutečně mezi námi a je naším zachráncem. Po půl roce ve vazbě se nám narodil

Advent 2/2016

oznámení kaplan je skutečně dobrý pastýř, který se stará o své ovce jako Pán Ježíš (J 10,11.14).

Nyní čtu Bibli

druhý zdravý syn, Adrian. Pán Ježíš mě zachránil před sebevraždou, protože ta není řešením. Bůh miluje život. Já byl ale tehdy zcela bez životních sil. Ten vánoční pohled s Ježíšem jsem nikdy neztratil. Celá léta ho nosím u sebe. Pán Ježíš je skutečně mezi námi a má o nás zájem.

Narodil jsem se jako muslim Narodil jsem se jako muslim, ale o Koránu toho moc nevím. Vlastně jsem se o víru nikdy nezajímal, i když jsem v Boha vždycky věřil. Uplynulo už pět a půl roku ve výkonu trestu. Moje rodina, manželka, synové, tchán i tchyně mě pravidelně navštěvují. Každý den se za ně modlím. Nyní jsem ve vězení v Karviné. Navštěvuji našeho kaplana, který na mě velmi pozitivně působí. Naslouchám mu při studiu Bible, když se modlí, když s tichým hlasem a s pokorou mluví o Pánu Ježíši i o Pánu Bohu. Náš

Nyní čtu Bibli a modlím se každý den. Věřím, že Pán Ježíš za nás skutečně zemřel. Chce, abychom měli věčný život. Pokud chceme být zachráněni, musíme tomu, co nám nabízí, věřit. Pán Bůh a Pán Ježíš jsou nám skutečně nejblíž ze všech, které máme. Například: Co volají lidé, když jsou v nebezpečí nebo zraněni? Z úst jim vychází: „Pane Bože!“, „Ježíši Kriste!“ nebo „Pro Krista Pána!“ Všimli jste si? Prvními slovy, kterými hledáme pomoc, oslovujeme Pána Boha a Ježíše Krista. Takže pochopte, že Pán Bůh a Pán Ježíš Kristus jsou ti nejbližší, které máme. Proto prosím, nezapomínejme na jejich jména ani v době, kdy nejsme v ohrožení nebo zraněni. Připomínejme si jméno i slova Pána Ježíše, který stojí neustále při nás a chrání nás před každým zlem. Bez víry je člověk slepý. Bez Pána Boha nemáme život. Z Pána Ježíše přijímáme věčný život, nezahyneme, ale žijeme v Božím království. HaS

PS: Dotyčný je v tuto chvíli venku z věznice a studujeme spolu Bibli.

Jan Fürst, vězeňský kaplan

Co? Kdy? Kde?

Advent 2/2016

19

ADRA Slovensko

Aktuality z Adra Slovensko Staň sa dobrovoľníkom a pomáhaj utečencom v Chorvátsku Chceš zmysluplne využiť svoj čas, energiu a skúsenosti na pomoc ľuďom v núdzi? Chceš venovať týždeň svojho času? Chceš si vyskúšať, ako funguje humanitárna pomoc v zahraničí? Prihlás sa na: [email protected], + 421 918 837 693 Hlásiť sa môžu aj dobrovoľníci z Českej republiky Projekt Cieľom predkladaného projektu je zabezpečenie základných ľudských potrieb a zníženie zraniteľnosti utečencov v TAC (transmit addmission centre) v Slavonskom Brode v Chorvátsku prostredníctvom distribúcie materiálnej pomoci (napr. hygienických balíčkov, diek, uterákov a pod.) pre približne 250 rodín. Materiálna intervencia sa tak dotkne približne 1 250 individuálnych príjemcov (rodiny, starší ľudia, ženy, ľudia s fyzickými ťažkosťami alebo postihnutiami). Okrem materiálnej pomoci sa týmto ľuďom dostane aj pomoc vo forme psychickej podpory, poskytovania krízovej intervencie a organizovania voľnočasových aktivít s deťmi. Aktivity Dobrovoľníci budú zapojení do nasledujúcich činností: - Distribúcia materiálnej pomoci utečencom - Psychická podpora pre príslušníkov ohrozených skupín - Poskytovanie krízovej intervencie - Voľnočasové aktivity s deťmi - Koordinácia činností projektového tímu ADRA Slovensko s lokálnym partnerom a ostatnými zapojenými organizáciami Dobrovoľníci budú v Chorvátsku koordinovaní terénnym projektovým manažérom ADRA Slovensko. Obdobie trvania projektu Do 30. 4. 2016 Na ako dlho Ide o 1- až 2-týždňové turnusy dobrovoľníkov, prvý s termínom odchodu v polovici januára. V rámci prípravy absolvujú dobrovoľníci tiež krátke predvýjazdové školenie z krízovej intervencie. Podľa údajov z 23. 12. 2015 je potrebných aspoň 12 dobrovoľníkov v teréne denne. Ide o prácu na tri zmeny, t. j. 4 dobrovoľníci po 8 hodín. Lokalita Slavonsky Brod a okolie, Chorvátsko.

20

Advent 2/2016

ADRA Slovensko Požiadavky - Základná znalosť anglického jazyka - Vek 18 rokov - Výhodou, ale nie nevyhnutnosťou je skúsenosť v pomáhajúcich profesiách a odboroch, ako je medicína, psychológia, sociálna práca, práca s deťmi a pod. Náklady Doprava do/z Chorvátska, doprava v mieste pobytu, strava a ubytovanie sú hradené. Prihlášky Záujemcovia, kontaktujte priamo organizáciu ADRA Slovensko e-mailom na adrese: [email protected] + 421 918 837 693 Prihláseným záujemcom obratom zašleme detailné informácie. Ak máte záujem a viete, že nemôžete vycestovať napr. v januári, ale neskôr, napr. v apríli, dajte nám vedieť už teraz z dôvodu lepšieho plánovania. Fakty Za viac ako štyri roky si vojna v Sýrii vyžiadala vyše 250 000 ľudských životov. Ďalších takmer 16 miliónov nachádzajúcich sa v Sýrii alebo v zahraničí potrebuje pomoc. Len v Turecku sa dnes nachádzajú dva milióny utečencov zo Sýrie a momentálne každý piaty obyvateľ Libanonu je Sýrčan. Ľudia však utekajú aj z ďalších krajín, ako je napríklad do chaosu uvrhnutý Irak, destabilizovaný Afganistan či Eritrea s diktátorským režimom, Stredoafrická republika s vnútorným konfliktom alebo niekoľko desaťročí občianskou vojnou zmietané Somálsko. Nepochybne, v skupinách utekajúcich ľudí sú aj ekonomickí migranti z iných krajín. To však neumenšuje potrebu ľudí utekajúcich pred vojnou. Rodiny s deťmi, mladí ľudia, ale aj staršia generácia, všetci títo potrebujú stravu, zdravotnú starostlivosť, strechu nad hlavou, ochranu a zachovanie ľudskej dôstojnosti. Naďalej trvá aj verejná zbierka na pomoc utečencom. Prispieť môžete na číslo účtu 4975241312/0200 (v tvare IBAN: SK4802000000004975241312), variabilný symbol: 11601152. V poznámke uveďte skratku „REF“. Ďakujeme Vám za Vašu modlitebnú a finančnú podporu, ale aj za prejavenie občianskeho aktivizmu v podobe dobrovoľníctva. Nech Vás Pán Boh chráni a žehná!

Daniel Kaba, riaditeľ

Advent 2/2016

Rekondiční a výukové pobyty zdravého životního stylu NEWSTART Pohodlné ubytování (v jedno-, dvou-, tří- a čtyřlůžkových pokojích), výborná vegetariánská strava, masáže, rehabilitační cvičení na páteř, škola vaření, přednášky z oblasti zdravé výživy a životního stylu, vyšetření a konzultace, možnost sportovního vyžití, program pro děti (v létě), společné zpívání, společné procházky, duchovní rozměr a příjemná atmosféra. 1) Penzion Beskydy, Visalaje, Beskydy Termín: 22.–29. května Cena týdenního pobytu: 5 750 Kč 2) Penzion Hájenka, Rezek, Krkonoše Termín: 3.–10. července Cena týdenního pobytu: 5 950 Kč 3) Hotel Andromeda, Ramzová, Jeseníky Termín: 31. července – 7. srpna Cena týdenního pobytu: 6 250 Kč 4) Hotel Horník, Tři Studně, Vysočina Termín: 28. srpna – 4. září Cena týdenního pobytu: 6 450 Kč 5) Hotel Antarik, Valašské Klobouky, Javorníky Termín: 2.–9. října Cena týdenního pobytu: 5 950 Kč U všech pobytů pro děti výrazné slevy, děti do 3 let zdarma. Absolventi sleva 10 %. Pozvěte své přátele a známé! Informace a přihlášky: Robert Žižka, Prameny zdraví, z. s. Roztocká 5/44, 160 00 Praha 6 – Sedlec mobil: 737 303 796, tel.: 226 886 861 e–mail: [email protected] www.pramenyzdravi.cz Nabídka sborové dovolené ve stylu NEWSTART, cena podle dohody – v závislosti na požadovaných službách a místě konání akce.

21

Adra česká republika

Aktuality z Adry Česká republika Být Ježíšovýma rukama Víte o tom, že prostřednictvím Nadace ADRA můžeme společně pomáhat konkrétním lidem v České republice v jejich těžké životní situaci? Nedávno jsem četla příběh o tom, že během druhé světové války byla během náletů doslova smetena jedna malá vesnička. Mezi „oběťmi“ byl i farní kostel, vedle něhož stála socha Krista a ta přišla o ruce i o nohy. Po válce se lidé rozhodli, že kostel opraví, ale sochu ponechají takovou, jaká je. Na patu kříže pak pověsili tabulku, na které nechali umístit nápis: „Už nemám ruce ani nohy. Od nynějška buďte vy mýma rukama i nohama a přinášejte úlevu a uzdravení zraněnému světu.“ Moc se mi tato myšlenka líbí a mám radost, že právě pomoc lidem je ústředním bodem činnosti Nadace ADRA. Každý z nás se v průběhu svého života může nezaviněně ocitnout v kritické zdravotní nebo sociální situaci, kterou není schopen vyřešit svými vlastními silami, a je odkázaný na pomoc druhých. A právě takovým lidem se Nadace ADRA snaží pomáhat – a to jak dospělým, tak seniorům i dětem. Do nadace dostáváme desítky žádostí o pomoc, které podle daných schválených pravidel uvedených na našich internetových stránkách posuzujeme, prověřujeme a pak, je-li to možné, rádi pomůžeme. Za každou žádostí se skrývá pohnutý lidský příběh. Jak takové žádosti vypadají? „Chtěla jsem Vás poprosit o pomoc. Nemohu jinak. Má situace je zoufalá. Manžel je onkologicky nemocný a já jsem bez práce. Máme tři děti. Syn studuje na gymnáziu, dcera přerušila studium na vysoké škole. Naše třetí dítko, holčička, má dětský autizmus a hlavně spánkovou poruchu, která jí znemožňuje integraci do školy. Učí se obtížně, ale když na to budou ty správné podmínky, určitě to půjde snáz. Bude to těžké, ale spolu s odborníky ji chceme připravit na běžný život. Velmi bychom ocenili finanční podporu…“ „Naše dcera Maruška je jedenáctiletá dívenka s dětskou mozkovou obrnou, která jí byla diagnostikovaná

22

v jednom roce. Vlivem toho je Maruška nechodící a upoutaná na invalidní vozík. Bydlíme ve 3. patře domu bez výtahu a doposud jsme Marušku nosili. Docházejí nám však síly, jen těžko bychom tuto situaci v budoucnu zvládali. Proto jsme požádali Městský úřad v Karvi-

né, sociální odbor, o příspěvek na schodišťovou plošinu. Jsme vděčni, že jsme obdrželi 400 tisíc korun. Cena plošiny však činí 649 750 korun a tato částka převyšuje naše finanční možnosti…“ Jsme vděčni, že díky štědrosti dárců jsme tak například pomohli těžce hendikepovaným lidem udělat jejich život příjemnější a o trochu radostnější. Jsme rádi, že jsme mohli přispět na řečové procesory ke kochleárnímu implantátu a na naslouchadlo, zakoupit různorodé rehabilitační a zdravotnické pomůcky, dopřát speciální léčebné terapie, pomoci s vybavením domácnosti rodinám po požáru, uhradit operaci nebo speciální stravu do sondy, přispět na invalidní vozík nebo překlenout finanční tíseň po tragické události v rodině.

Advent 2/2016

Adra česká republika Potěšením a důkazem, že naše práce má smysl, jsou pak pro nás odezvy, které dostáváme. „Rádi bychom Vám poděkovali za Váš příspěvek našemu synovi Kubíčkovi na pravidelnou rehabilitaci. Syn si péči moc užívá a navíc ho to posouvá vpřed. Lépe vnímá, lépe koordinuje svoje tělo, ustaly bolesti a začal lépe spát. Moc si pomoci vážíme.“ „S terapií jsme sice na začátku, ale už teď na Kristýnce pozorujeme změny. Nám rodičům velmi terapie pomáhá v komunikaci s dcerkou, učíme se rozpoznávat její emoce a správně na ně reagovat. Už víme, že se může leknout i věcí, které jsou pro nás naprosto přirozené, a konečně víme, jak ji uklidnit. Naučili jsme se Týnku připravovat na změny, aby je zvládala bez stresu. Začíná s terapeutkou spolupracovat, začíná pomalinku chápat, že když jí někdo nabízí pomoc, nechce jí ublížit. Až se přestane bát pomoci ostatních a naučí se, že některé věci se smí a některé nesmí a něco se prostě musí, začneme společně pracovat

na dalších věcech jako problémy s jídlem, plenky apod. Moc Vám děkujeme, že jste pomohli Týnce tuto terapii zajistit, bude to dlouhá cesta, ale stojí to za to.“ Pokud víte o někom ve svém okolí (občan ČR), kdo se nachází nezaviněně v zoufalé situaci, řekněte mu o Nadaci ADRA nebo mu předejte kontakt. Veškeré podmínky pomoci, pravidla a formuláře jsou vyvěšeny na www.nadace-adra.cz. Pokud chcete podpořit naši činnost, budeme rádi, když zašlete dar na č. účtu 57333375/0300, ze kterého průběžně poskytujeme pomoc. Přispět lze i online, a to i na konkrétní osoby. Děkujeme touto cestou také vám – ať už jednotlivcům, nebo dokonce i celým sborům – kdy jste se jakýmkoliv způsobem do pomoci zapojili. Být Ježíšovýma rukama a nohama je pro nás velikou předností, ale také výzvou a zodpovědností. Mirka Žaludová

Milí čtenáři, přinášíme vám již sedmý díl našich zamyšlení na téma „ADRA věří, že…“. Minule jsme se společně zamýšleli nad tím, že všichni lidé jsou si před Bohem rovni bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví či politickou nebo náboženskou příslušnost. Tentokrát nás čeká: ADRA věří, že všichni lidé mají stejné právo na základní péči, nezbytnou materiální pomoc a službu. Kdysi dávno se jeden izraelita zeptal Ježíše, co má dělat, aby získal věčný život. Ježíš mu potvrdil, že kromě lásky k Bohu by měl také milovat svého bližního jako sám sebe. Ten člověk ale chtěl sám sebe ospravedlnit a položil mu známou otázku: „A kdo je můj bližní?” Ježíš mu odpověděl podobenstvím o milosrdném Samařanovi, které znají často i nevěřící lidé; celý příběh je ve 12. kapitole Lukášova evangelia. Přemýšleli jste někdy nad tím, co to znamená pro nás? Izrael je nám vzdálený a Samaří bychom dnes možná měli problém ukázat na mapě. Přesto je Ježíšova výzva k milování našeho bližního stejně aktuální jako dříve, vlastně se v té či oné podobě objevuje na řadě míst Starého i Nového zákona. Kdo je tedy můj bližní? Jsou to lidé, kterým mám povinnost pomoci? Nebo jde o lidi z mého okolí, mé příbuzné a známé? V podobenství, které Ježíš vyprávěl, nešlo ani o příbuzného, ani o známého. Dokonce nešlo ani o jakousi povinnost, protože vztahy obou národů byly značně vyhrocené. Člověk, který pomohl druhému v nouzi, mu byl bližním z jiného důvodu. Měl soucit s člověkem, který se ocitl v jeho blízkosti, a prokázal mu právě takové milosrdenství, jaké bylo v jeho silách a které bylo tomu druhému k užitku. Člověk nemusí být příslušníkem určitého národa, aby se stal naším bližním, příslušnost k určitému etniku ale zároveň neznamená, že mám po vzoru tohoto podobenství zaplatit každému cizinci nocleh v hostinci. Jde o soucit a milosrdenství a o pomoc těm, kdo to skutečně potřebují! Naší prací v Adře je, abychom pomáhali propojit vás, kteří tímto způsobem chcete pomoci potřebným, s těmi, kdo to doopravdy potřebují, ať už je to kdokoli. Děkujeme všem, pro které je příklad milosrdného Samařana i jejich životním příběhem. Žádná pomoc není příliš malá, je-li vykonána s láskou.

Advent 2/2016

23

2016/2  příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní

Zimní semestr v INRIroad Olomouc Jak je známo, křesťanská organizace INRIroad se věnuje především studentům vysokých škol v místech, kde tito mladí lidé tráví nejvíce svého času – ve velkých „studentských“ městech. S INRIroad Olomouc jsem se setkal díky kazatelské nástupní praxi na sborech v Olomouci a Prostějově a právě zapojení se i v této oblasti je součástí mé práce. Mou zkušenost s INRIroad Olomouc hodnotím velice pozitivně. Už samotná myšlenka celého projektu mě velmi oslovila a povzbudila. Rychle jsem se zapojil mezi další mladé lidi studující zde v Olomouci. Jedná se především o adventisty nebo ty, kteří z adventistického prostředí přicházejí a znají je. Není však nic neobvyklého, že mezi nás přicházejí mladí křesťané i z jiných denominací a vyznání, kteří také hledají společenství mladých křesťanů nebo jsou jen zvědaví, jaké to u nás je. Místem setkávání je klubovna INRIroad na Dolním náměstí v Olomouci. Moc si vážím toho, že máme k dispozici prostory v centru města, kde se můžeme scházet, sdílet, studovat Bibli, společně se modlit… Byť je možné se v klubovně s lidmi setkávat neformálně, „jen tak“, jsou v průběhu týdne naplánována také konkrétní tematická setkání. Tak si přijdou na své milovníci zpěvu, diskuzí na různá témata, studia Bible nebo ti, kteří si rádi odpočinou u dobrého filmu. Každý týden jdeme také do tělocvičny, abychom si při florbalu trochu provětrali naše studentské hlavy. Jako INRIroad pořádáme jednou měsíčně studentské bohoslužby, které se konají v místním sboru. Mám radost, že mladí lidé mají zájem i o taková setkání při uctívání Pána Boha slovem a písní. Často se stává, že na bohoslužbu přijdou úplně noví lidé nebo ti, kteří si jinak stěží nacházejí čas na ostatní aktivity. Po programu následuje občerstvení, což je vítaný prostor pro seznámení se s  lidmi a příjemné rozhovory s přáteli. Musím říct, že práce v INRIroad mě velice naplňuje. Dobíjí mě energií, když se můžu několikrát za týden setkávat s mladými lidmi a společně hledáme a poznáváme našeho Boha. Daniel Huvar

24 24

Advent 2/2016 Impulz A 2/2016

7Sedm2 Diskuzní večery o křesťanské víře

Minulý podzim se pražským mládežím podařilo uspořádat sedm pátečních večerů, které byly zaměřeny na diskuzi o základech křesťanské víry. Rok se s rokem sešel a došli jsme k závěru, že bychom do toho šli znovu, že je to přínosné jak pro nás, tak i pro naše vrstevníky, kteří se toho účastní, a připravili jsme pokračování. Tentokrát jsme lehce změnili koncept a vytvořili jakousi dualitu/kontrast mezi tématy, aby více povzbuzovala ke kreativitě a motivovala k hlubšímu přemýšlení a pokládání zajímavějších otázek. Nástup byl hutný a hned první pátek jsme se zabývali dobrem a zlem, další týden přibyla pravda a lež, pokračovali jsme svobodou a závislostí, následovala láska a nenávist, pokora versus pýcha, altruizmus versus egoizmus a celý cyklus završilo téma naděje versus zoufalství. Každému setkání předcházelo krátké video, které představovalo konkrétní tematický duel,

a poté ve svém zamyšlení vinohradský kazatel Michal Balcar nastínil možnosti, kterými se večer můžeme ubírat. Nejdůležitější částí byla samotná diskuze, kdy jsme se rozdělili (většinou) do čtyř skupin po deseti až patnácti lidech. Každá měla svého moderátora, který měl připravené otázky, a bylo jen na něm a na odezvě přítomných, jakým směrem se jednotlivé skupiny vydají. Chtěla bych zmínit ještě další dvě důležité součásti „sedmiček“… Kromě duchovního rozměru, kvůli kterému jsme se do toho v první řadě zapojili, jsme měli možnost pokaždé slyšet hudební um různých interpretů a spousta dalších lidí se podílela na skvělém jídle, které bylo připraveno vždy před začátkem programu. Mimořádnou událostí bylo i to, že poslední téma jsme se rozhodli neudělat v Praze během dvou hodin, ale uspořádali jsme víkend v Krkonoších na chatě Karolíně, kde jsme měli prostor více povídat, rozvést své myšlenky, seznámit se a užít si nového prostředí. Tento celek vytvořil dohromady příležitost podívat se na křesťanská témata očima druhých lidí, pokusit se obhájit svůj názor ve skupině ostatních, dát možnost otevřít se, zamyslet a možná i uvědomit si, kde to mé poznání je potřeba dotáhnout a že nikdy není pozdě otevřít Bibli a studovat ji myslí i srdcem. Martina Hellebrandová

Co? Kdy? Kde? (Pro mladé…)

dvent 2/2016 A 2/2016 IAmpulz

25 25

K opisování Skončil semestr či pololetí, kdy studenti prožívali údobí zkoušek. A tak mohla někdy z úst rodičů i známých zaznít na adresu studentů jedna písnička: „Je třeba zabrat.“ Je to již hrozně dávno, co jsem i já opustil školní lavice, ale je požehnané si uvědomovat, že mnohá naučení – právě z těch školních lavic – nás, k našemu prospěchu, provázejí životem dál. Jak pravdivé je slovo Bible: „Zasvěť už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne“ (Př 22,6). Chci se dotknout jednoho problému, který je se školou velmi úzce svázán. Je to problém opisování. Ne, nemyslím na žádné velké podvody s doktorandskými pracemi ani na plagiátorství. Ne, rozhodně ne! Jde mi o takové školácké opsání nějakého moudrého výroku či dat té či oné historické události nebo o správnou gramatiku. Jsou to maličkosti, a přece každý kantor takové opisování ostře kritizuje. Na teologickém semináři otázka opisování dorostla až do rozměru hříchu. Je to také již hodně dávno, co jsme na semináři uspořádali anketu, ve které se studenti k danému problému měli jasně vyjádřit. Byl jsem pověřen, abych tuto anketu nějak uzavřel a shrnul. Tady je výsledek: – 86 % účastníků ankety uznává, že opisovat je špatné, i když 68 % z nich přiznává, že také někdy opisovali. – 24 % naopak tvrdí, že neopisovali nikdy. – 8 % účastníků ankety uvádí, že v takové drobné kamarádské pomoci nevidí nic zlého. – 6 % dotázaných nemá na tuto otázku vyhraněný názor. V duchu jsem se ptal sám sebe, kam bych já přidal svůj hlas. Zřejmě bych se připojil k těm pouhým 8 % těch, kteří v takové drobné pomoci nevidí nic zlého, ba právě naopak. Ta situace ze školních lavic se totiž znovu a znovu opakuje ve všedních dnech života. Ať si to připouštíme nebo ne, většina lidí stále opisuje, kopíruje či napodobuje druhé v dobrém – a žel, že i ve špatném. Bylo by jistě úžasné, kdyby každý člověk znal vždy správnou odpověď na otázky, které nám život klade, a my nemuseli hledat pomoc u druhých – abychom nemuseli opisovat. Kdo to však

26 26

dokáže? Snad jen nějaký superman nebo James Bond – agent 007 či hrdina z nějakého rodokapsu. Takovýmto vymyšleným osobám je opravdu všechno jasné a lidé od nich opisují. Já však takový hrdina nejsem a takovým pohádkám nevěřím. Co mi tedy zbývá, když vím, že nejsem žádný suverén, a přesto nechci prohrávat? Přiznám se, že abych nebyl neúspěšný, raději znovu a znovu opisuji od těch, kteří vědí víc, kteří jsou prostě chytřejší, nebo přesněji řečeno moudřejší. Považuji to za férovější než si hrát na „všeználka“ nebo „supermana“. U opisování jde o to, ke komu si přisednu. Opisovat a kopírovat chyby a omyly jiných, to není žádné umění – zvlášť když si pak své chyby začnu omlouvat slovy: Když takové seky dělá můj vzor, proč bych se já měl za něco podobného stydět? Mít přítele nebo kamaráda, od kterého by mohl člověk opisovat, to je nesmírné požehnání. Měl jsem takové kamarády ve škole a mám takového přítele i v životě. Nechal jsem si totiž poradit od apoštola Pavla – a dosud jsem toho nikdy nelitoval. Tím, od kterého se nestydím opisovat, a On mi v tom rozhodně nebrání, je Pán Ježíš: „Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry…“ (Žd 12,2; B21). Ještě něco o opisování z trochu jiného úhlu. Nikdy mi ani na mysl nevstoupilo, že bych já mohl být někdy kazatelem. Svět, do kterého jsem se zařadil, byla strojařina a takové zbytečnosti, jako je gramatika, jsem pouštěl k vodě. „Stejně to nebudu v životě potřebovat, nač se tím tedy trápit.“ Staré přísloví však říká: „Odříkaného chleba největší krajíc.“ A opravdu. Na semináři se mne nikdo neptal, jestli znám fyzikální zákony termodynamiky nebo jestli znám třeba jen obyčejnou „Pythagorovu větu“. Ale když jsem místo měkkého „i“ napsal v písemce tvrdé, stal jsem se téměř středem posměchu. V naší třídě byla dvě děvčata, která měla samé jedničky. Ta jedna byla vždy ochotná dát opsat a napovědět, ta druhá, ve své upjaté svatosti, nikdy! Díky té první jsem poznal, co je a co není přátelství. A jestli si někdo myslí, že jsem svým jednáním zlehčil vysoký kazatelský kredit, pak se velice mýlí. Život mi nic nedaroval. Jestliže jsem si ve škole snad něco

2/2016 Advent Impulz A 2/2016

usnadnil, musel jsem to v životě těžko dohánět. Navzdory tomu děkuji Pánu Bohu za cestu, kterou mne vedl a jak mne vedl. Dal mi řadu dobrých kamarádů a přátel, kteří byli ochotni se se mnou dělit o potřebné. Vděčnost za ně cítím dodnes. Rozhodně není hříchem o pomoc prosit a pomoc přijímat. Boží slovo nás naopak varuje před

pokušením spoléhat se jen na vlastní síly. Jediným důvodem k tomu, abychom usilovali o plné poznání a nemuseli opisovat, by měla být touha, abychom měli nejen pro sebe, ale také pro jiné, abychom mohli pomáhat a rozdávat těm, kteří potřebují. Jiří Veselý

Zajímavá nabídka s prosbou o pomoc Milí mladí lidé s dobrým vztahem k dětem, po výborných zkušenostech v minulých letech vám předkládáme zajímavou nabídku, která by se mohla týkat několika z vás. Jde o hrazený pobyt ve Východočeském kraji, uprostřed nádherné přírody, v rekreačním středisku Atlas v Čenkovicích (v Orlických horách). Je zde možnost koupání a sportovního vyžití (nohejbal, volejbal, kopaná…). Ubytování je ve zděné budově nebo pěkných čtyřlůžkových chatkách a stravování je zajištěno ve společné jídelně. Tato nabídka je však svázána s prosbou o pomoc při pečování o děti z rodin účastníků semináře „Manželská setkání“. Zaměstnáni byste byli v době ranního a podvečerního programu rodičů. Pokud máte zkušenost s vedením větších dětí, například v Pathfinderu, jistě ji využijete. A můžete

nasbírat i další zkušenosti s dětmi menšími. Bývá vždy dostatek legrace a zábavy, ať už s dětmi, nebo i v rámci volného času, kterého je pro vás také dost. A samozřejmě při společenských večerech a aktivitách, které si budete spolu vytvářet. Program začíná společným obědem a registrací v neděli 31. července a končí snídaní další neděli 7. srpna. Pokud vás tato upoutávka zaujala, kontaktujte mne prosím na tel.: 739 345 676 / 724 103 251 nebo na [email protected]. Další informace na stránkách Českého sdružení: http://ceskesdruzeni.cz/krestansky-domov/ manzelska-setkani/ms-2016/ Prosím, stáhněte si přihlášku a pošlete mi ji e-mailem. Předem se těším a děkuji. Jan Ejem

Ohlédnutí za „VDO 2015“ Ke konci minulého roku proběhl v Nymburce již tradiční Víkend duchovní obnovy, kde jsme se mohli společně zamýšlet nad knihou Jób. Vždycky jsem vnímal, že dobře uchopená a využitá sobotní škola je „srdcem adventizmu“, proto i náš víkend byl koncipován na principu diskuzních skupinek. Každá skupinka měla vždy nejdříve teologický úvod a po každé skupince byl doslov a hlavně prostor pro výstupy ze skupinky a pro otázky, se kterými se účastníci setkali a kde se chtěli podělit o své hledání, případně se zeptat na odpověď mentora i ostatních účastníků. Celý program byl zarámován do chval, kterými nám sloužila kongresová kapela DNA, což bylo pro všechny přítomné velkým požehnáním. Jen dvent 2/2016 A 2/2016 IAmpulz

pár myšlenek, které byly pro účastníky z knihy Jób nejsilnější: „I ‚dobré‘ rady mohou uškodit“, „učit se trpělivosti, když nerozumím“, „nevyčerpávat se hledáním odpovědí na PROČ, ale přijmout věci tak, jak jsou“, „přicházení o to, co máme rádi, nás osvobozuje“, „Bůh nesl Jóbovu tvář“, „není důležité CO prožívám, ale můj postoj k tomu“, „Bůh nenaloží víc, než bych mohl snést…“. Silným prožitkem nám byl i sobotní večer, který byl proložen chválami, sdílením se a četbou textů z Nového zákona, které souvisely s knihou Jób. Chci poděkovat dobrému Bohu za naplněný čas i Tomášovi Špácovi za vedení studia. Už teď hledáme další knihu, kterou budeme studovat letos. Vašek Vondrášek

27 27

Příběh pro děti

Příběh pro děti

Jak jsem cestoval po stopách Pána Ježíše Už jste někdy, milé děti, šli ve stopách někoho? Například jste šli za tatínkem ve sněhu a kladli jste své nohy do jeho stop? Anebo na pláži jste šli v písku ve stopách své maminky? Lze vůbec jít ve stopách někoho, kdo už nechodí po naší zemi, tedy ve stopách Pána Ježíše? To opravdu nejde. Já jsem se před léty rozhodl, že pojedu do země, kde Ježíš skutečně žil, kde chodil po cestách a plul na lodi. Správně, ta země se jmenuje Izrael. Cestovní kancelář tam zve své klienty, že budou moci cestovat po stopách Krista. To znamená, že turisté se mohou podívat do míst, kde zůstaly nějaké „stopy“ po Ježíšově působení. Tak například – kde se Ježíš narodil? Ano, v Betlémě. A tam jsme se spolu se skupinou přátel ubytovali. Pak jsme navštívili baziliku narození Krista. Uvnitř v malé jeskyni je na podlaze místo, kde se narodil mamince Marii. Je označené velkou hvězdou; asi proto, že hvězda přivedla mudrce z východu, aby se Spasiteli poklonili. Pak jsme jeli do Nazareta, kde Ježíš vyrůstal v dospělého muže. Na ulicích jsme tam viděli hodně dětí, a tak jsem si představil, jak si kdysi Ježíš hrál se svými kamarády třeba na schovávanou. V nedalekém městě Kafarnaum dodnes stojí zřícenina školy, které se říká synagoga, a tam Ježíš v sobotu kázal. Mezi těmi zbořenými kamennými zdmi jako bych zaslechl jeho hlas: „Duch Boží mě vede … abych chudým přinesl radostnou zprávu…“ (L 4,18). Hodně si mi líbilo Galilejské jezero, kde jsme se plavili na lodi a uprostřed jsme zakotvili, abychom si připomněli jeden zázrak – když Ježíš utišil hroznou bouři. Ten den byla hladina jezera klidná a já si moc chtěl zaplavat. Voda byla příjemně teplá a kolem jsem viděl spoustu ryb. Představoval jsem si v duchu Ježíšovy přátele, jak je kdysi lovili do sítě. Středem státu Izrael protéká řeka Jordán a v jednom místě na jeho horním toku se někteří lidé nechávají křtít ponořením do vody, podobně jako tam

Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Když jsme se přiblížili k Jerichu, vybavil se mi obraz uzdravení slepého člověka Ježíšem. A pak ve městě jako bych viděl na ulici šplhat na strom nějakého muže. Proč to tehdy udělal? Toužil vidět, jak tudy prochází velký učitel – Mistr. Tehdy ještě nebyly televizní kamery jako dnes, kdy díky tomu můžeme vidět na obrazovce významné osobnosti, jako jsou vědci, sportovci aj. Dokonce můžeme vidět ve filmu Ježíšův život, který ztvárnil nějaký herec. Já jsem na cestě po stopách Krista také fotil a natáčel na kameru. Ve kterém městě Pán Ježíš často pobýval a kde nakonec i zemřel? V Jeruzalémě, správně. Tam nás průvodce dovedl k úzké cestě, na které si někteří návštěvníci vzali na záda velký dřevěný kříž. Proč asi? Chtěli aspoň trochu pocítit, jak bylo Ježíši, když tudy On nesl těžký kříž. To udělal pro nás, abychom mohli žít věčně. Na Jeruzalém je krásná vyhlídka z Olivové hory, zvláště na pozlacenou kopuli Omarovy mešity nebo Skalního dómu. Připomíná místo, kde původně stál jeruzalémský chrám. Ježíš předpověděl jeho zkázu a ta předpověď se přesně naplnila. Z této hory se Ježíš odebral do nebe. Nezůstal v hrobě, kam jej uložili, hrob zůstal prázdný. Pán Ježíš zanechal hluboké stopy nejen v dějinách, ale především v životě a myšlení svých přátel a následovníků. Později to, co s ním prožili, zaznamenali v knihách. Znáte je? Jsou to čtyři evangelia – Matouš, Marek, Lukáš a Jan. Chcete jít v Ježíšových stopách i vy, milé děti? Můžete to udělat například tak, že budete číst nebo poslouchat příběhy z Bible. A také když máte rádi své rodiče, spolužáky, kamarády a sousedy a pomáháte jim. Tak to dělal i Pán Ježíš. Miloval všechny lidi a chtěl, abychom následovali jeho příklad. Přeji vám šťastnou cestu v Ježíšových stopách! Enoch Martínek

Na fotografii na obálce je pohled z Olivetské hory, na níž se nachází Getsemanská zahrada, na Chrámovou horu, na jejíž západní stěně je Zeď nářků – pozůstatek židovského chrámu.

28

Advent 2/2016

Klub Pathfinder

Klub Pathfinder Vůdcovský kurz Čtyři víkendová setkání a jeden týdenní výcvik. Takto proběhl patnáctý Vůdcovský kurz Klubu Pathfinder Moravskoslezského sdružení. Na první setkání přijelo deset zájemců, mezi nimiž byl věkový rozdíl více než 20 let. Měli řadu očekávání a také otazníků. Na konci výcvikového kurzu byla slavnostně vyřazena pevně semknutá parta nových motivovaných vůdců se silnou vizí o tom, jak vést jim svěřené děti. Důvod, proč Klub Pathfinder pořádá pravidelně Vůdcovské kurzy, je ten, že chce mít ve svých řadách profesionální tým kompetentních a vzdělaných vedoucích, schopných samostatně vést oddíly dětí k hodnotám, na kterých je Pathfinder postaven. Dětských organizací podobného zaměření je více. Nejznámější z nich je zřejmě Junák, navazující na velkou tradici českého a československého skautingu. Pathfinder je vedle toho klubem stavějícím nejen na skautských hodnotách, ale klubem, který svou činností a hodnotami odkazuje také na Toho, kdo je Králem zálesáků, trampů, tuláků po krásách přírody i Králem králů. Vede k němu, kromě jiného, i společným pobytem v přírodě. Jelikož dnes žijeme uprostřed sekulární společnosti, potřebujeme

Advent 2/2016

k tomu kvalitní, vzdělané vedoucí, kteří jsou oddáni Stvořiteli a zapáleni pro službu dětem. To, že v tomto článku používám termíny téměř vojenské – jako výcvik a podobně – není vůbec náhodné. Celé zaměření kurzu bylo velmi praktické, do detailu promyšlené a především nesmírně povzbuzující a motivující. Poprvé se skupina účastníků, z nichž se teprve měla stát parta, setkala v únoru loňského roku na chatě v malé obci na Rýmařovsku. Tady jsme měli možnost seznámit se s programem celého „vůdcáku“, ale také blíže s možnostmi, jak lze společně s dětmi trávit čas v přírodě. Velkou inspirací a motivací se pro nás stali instruktoři kurzu, kteří nás vyučovali. Dalším místem setkání byla Košařiska. Nezapomenutelnými se staly workshopy zaměřené na získávání zdatnosti v broušení nožů, práce s kůží nebo na elektronickém zabezpečení ostrahy tábora. Čas strávený v Havířově při dětské bohoslužbě s místním sborovým společenstvím a při noční hře ve městě patřil bezpochyby k jednomu z vrcholů našeho vůdcovského kurzu. Na noc strávenou v absolutní tmě protiatomového krytu vzpomínáme s partou absolventů dodnes, kdykoliv se potkáme.

29

Klub Pathfinder Týdenní výcvik na tábořišti „Bílý potok“ byl příležitostí k získání inspirace k tomu, jak organizovat tábory a letní aktivity s dětmi. Závěrem došlo i k slavnostnímu vyřazení absolventů kurzu na víkendovém setkání v Brně. Nejenže jsme prožili atraktivní noční hru v krásné moravské metropoli; nejenže jsme se ponořili do kouzla geocachingu; ale byli jsme také, jako již plnohodnotní vůdci oddílů, dekorováni šátkem Klubu Pathfinder s červeným lemem, jenž toto vůdcovské osvědčení prezentuje. Klub Pathfinder je společenstvím „dětí“ bez ohledu na věk. Tedy těch, kterým je 6, 10, 15 let; nebo

i 20, 40 či 80. Těch, kteří jsou ochotni jít i po nevyšlapaných cestách vědění, víry a poznávání. Něco v tomto duchu se dočtete na internetových stránkách Klubu Pathfinder. My, absolventi posledního vůdcovského kurzu, jsme však měli možnost prožívat to téměř rok při pravidelném intenzivním setkávání s našimi vedoucími a potažmo i s naším Stvořitelem. Během těchto setkání jsme měli možnost poznávat způsoby, jak lze také děti nadchnout k tomu, aby se po takových cestách vydaly i ony. My jsme se na tuto cestu vydali a jsme nadšeni. A co vy? Sepsal Petr Genserek

Náš novoroční výšlap na Praděd Jako každý rok, tak i letos připravil náš oddíl KAMZÍCI – Olomouc na první neděli v roce oblastní akci pathfinderů – Výšlap na Praděd. Dopoledne se vždy sejdeme na parkovišti Hvězda, kde se rozdělíme; první část výpravy (to jsou ti větší „ranaři“) se vydává na fyzicky náročnou trasu přes Karlovu Studánku na Bílou Opavu a Praděd. Druhou skupinu vyveze kyvadlová doprava na Ovčárnu, odkud šlapeme na nejvyšší vrchol pohoří Jeseníků. Po výstupu z autobusu se sejdeme na jednom místě, kde pořídíme společnou fotografii a zjišťujeme, kolik nás je a kdo se k nám letos navíc přidal. Tentokrát nám na výšlapu krásně svítilo sluníčko a bylo téměř bezvětří. Ve skupinkách, každý podle svého oblíbeného tempa a možností, se vydáváme na cestu k vrcholu, kde se zase všichni postupně sejdeme… Děti spolu vždycky závodí, kdo bude na vrcholu první. Letos vyhráli Tadeáš a Adéla, která s námi na výšlapu byla poprvé. Ve společných prostorách si pak dáváme svačinu a teplý čajík. Nesmí chybět ani tradiční domácí koláčky (letos byly ořechové) a pro děti odměny za napsaný testík. Čekáme na další skupinu, která dorazila trochu později, a děláme společnou fotku-davovku u Praděda. Trochu odpočinem a pak se opět po skupinkách vydáváme na cestu dolů, do údolí. Někteří jdou pěšky a jiní sjíždějí na bobech a sáňkách. Je přitom veselo. Na Ovčárně nasedáme do autobusů a jedeme na Hvězdu k autům. Vyčerpaní, ale spokojení se loučíme a všichni se rozjíždíme do svých domovů se slibem: Za rok na shledanou… Nechcete přijet také? Máte naše pozvání. Za oddíl Kamzíků sepsala Pavla Gildeinová

30

Advent 2/2016

Dobrý nápad

Rodičové, učitelé dětských sobotních školek, vedoucí oddílů Klubu Pathfinder, nedávno jsem narazil na zajímavou aktivitu jedné sestry, učitelky dětské sobotní školky ve Znojmě. Zalíbila se mi její myšlenka, se kterou vás chci touto cestou seznámit. Následujícím „dopisem“ se obrací na děti s výzvou k zapojení do virtuální komunikace s „Pavlíkem“ – potažmo s dětmi ze znojemské dětské sobotní školky. Povzbuďte děti z vašeho sboru k této aktivitě, která může vést k navázání nových přátelství. Nezáleží na tom, zda máte ve sboru takové množství dětí, jako vidíte na fotce „Pavlíka“ při návštěvě v dětské sobotní školce sboru Vojkovice, anebo tam máte jen „solitéra“. Zapojit se může i jednotlivec. Milé děti, jmenuji se „Pavlík“. Jednoho dne jsem se rozhodl, že se vydám na cestu po sborech, tak jako kdysi apoštol Pavel. Moc rád bych se podíval i do vaší sobotní školky. Koukněte na můj facebookový profil: „Pavlík cestovatelem“. Tam se dozvíte, jak se přihodilo, že můžu takhle cestovat po celém světě. A když mi do zprávy pošlete adresu vašeho sborečku, zcela určitě brzy přicestuji – v bílé obálce. Toto je moje fotka s kamarádem Perníčkem, kterého jsem potkal, když jsem byl na výletě v Amsterodamu. Na tomhle výletě jsem navštívil také Naarden. Víte, který slavný český rodák je tam pohřbený? Poraďte se s ostatními dětmi v sobotní školce a jméno slavného „učitele národů“ napište na pohlednici a pošlete na adresu: „Pavlík“ Meiringer, Bulharská 3, 669 02 Znojmo. Vaši pohlednici pak hrdě vystavím na své stránce. Už se moc těším. A nezapomeňte připsat zpáteční adresu. S dětmi ze znojemského sborečku vám na oplátku pošleme pohlednici našeho krásného města.

Máte i vy nějaký dobrý nápad? Podělte se o něj s ostatními prostřednictví naší rubriky „PATHFINDER“. Pište na adresu: [email protected] Jerry

Novoroční výšlap oddílu Kamzíci z Olomouce na Praděd

Dobrý nápad aneb cestování s „Pavlíkem“

Vůdcovský kurz Klubu Pathfinder Moravskoslezského sdružení