03-04/09
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
březen-duben 2009
482 slova na začátek jara
HEJBNI KOSTROU! (DÍL II.) Zasmušilý prorok stojí uprostřed pláně plné suchých kostí. Bůh tam stojí s ním. Oba se dívají na kosti, které jsou velice suché. Náhle ticho rozetne Boží hlas: „Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?“ Muž odpovídá. Těžko říct, jestli uctivě… váhavě… nebo ze strachu, že odpoví špatně - jeho odpověď zní: „Panovníku Hospodine, ty to víš.“ (Ezechiel 37,1-14). Pak Bůh řekl něco, z čeho Ezechiel pochopil, že kostem k životu nepomůže, když se nad nimi do široka rozkročí a vyplísní je za jejich stav. Boží prorok poznal, že ani pohřeb nemá Hospodin v plánu, i když to je to nejlogičtější, co se suchými kostmi udělat. Ezechiel slyšel z Božích úst povolání do služby, která závisí na Duchu svatém a ponese život. Vyzval ho, aby pomohl životu. V Ezechielově případě to bylo skrze prorocký dar. Před rokem a půl jsem se ptal: Co myslíš, že dal Bůh tobě, abys pomáhal oživovat – konkrétně sbor, kde jsi doma? Moje otázka zůstává stejná i dneska… Přiznám se, že mě tohle slovo nechce pořád nechat na pokoji a nedávno mi je Bůh připomněl na modlitební. U Ezechiela totiž můžeme vidět, co taková „služba životem“ dělá: Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatímco jsem prorokoval… (Ezechiel 37,7nn) …ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna ke druhé. Nepřipomíná vám to jednu ze součástí sborové vize – spojeni navzájem?! Kosti, které byly rozptýlené a byly od sebe daleko, začínají se jedna k druhé přibližovat. Bez té „blízkosti“ by tělo nemohlo fungovat. Blízkost a pevné spojení kostí je základem
těla. Ezechiel sloužil slovem života a první věc, která se stala, kosti obnovily své „vztahy“. …viděl jsem, jak je najednou pokryly šlachy a svaly. Šlachy a svaly umožňující ruce stisknout krk houslí či násadu lopaty. Šlachy a svaly pohnou nohama, když je třeba zareagovat na Boží povel. Zkrátka, šlachy a svaly pro mě v údolí suchých kostí symbolizují službu. Ezechiel promlouvá život a další věc, která se děje – šlachy a svaly spojují tělo ke službě.
…navrch se potáhly kůží. Kůže má v lidském těle spoustu funkcí. Souhrnně se dá říct, že je jakýmsi mostem mezi vnitřním a vnějším prostředím. Kůže pro mě symbolizuje evangelizační službu. Leží na hranici mezi dvěma světy, je citlivá, a přitom ne křehká. Ezechiel mluví slovo života a tělo získává efektivní spojení se světem. …když jsem prorokoval, jak mi přikázal, vešel do nich duch. Ezechielova poslušná služba vrcholí příchodem Toho, který jediný nám umožňuje jedinečné spojení s živým Bohem. Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. (Římanům 8,16). Jako KSHK chceme život; uvědomujeme si, že potřebujeme život! Ale jen tak o tom sníme, mluvíme, vztekáme se, nadáváme, trápíme se… A tak možná děláme spoustu věcí, které ale nenesou život. Od Ezechiela se potřebujeme naučit, postavit se tam, kde stojí Pán, a podívat se stejným směrem. Tam nám to dojde: teď je prostě čas v moci Božího ducha hejbnout kostrou! V Kristu váš Jakub Limr
Dostává se vám do rukou dvojitá porce Mozaiky. Omlouváme se za to dlouhé čekání. Abyste zjistili, co jsme pro vás nachystali, stačí začít listovat… A na co se můžete těšit v květnu? Například na Jakubův deníček z Anglie, ohlédnutí za velikonočním čtení Bible či reportáž z výletu na Kuks...
zpověď
JARMILA TAVÍKOVÁ ZPOVÍDÁ ZBYŇKA ZÁVODNÍHO Jarmila: "Tolikrát si čtu zpovědi v Mozaice a tolik podobných otázek. Chtělo by to nějakou změnu. Co kdyby jsi, Zbyňku, vymyslel pár otázek sám sobě na tělo?" Zbyněk: "Tak jo." --Zbyněk (tázající se): Pověz nám něco o tom, jak si Tě Bůh našel. Zbyněk (odpovídající): U mě to byla tak trochu "druhá šance". Pán Bůh mě poprvé oslovil, když mi bylo asi 16 roků. V té době také, jak často říkám, jsem dostal rozum. Nicméně, i když jsem začal mluvit v jazycích a číst Bibli, věřil jsem pouze "technicky". To znamená, že jsem věděl, že Bůh existuje, ale osobní vztah k Ježíši jsem nehledal. To se změnilo začátkem roku 2005. Pán Bůh mi dal onu zmíněnou druhou šanci a zavolal mě skrze kamaráda a kolegu v práci. Tentokrát už jsem si tu šanci pod prsty proklouznout nenechal a Ježíši jsem řekl, že to s ním chci zkusit. Teď už je to z toho ale vážná známost! Z: A co náš sbor, jak si se dostal do Mozaiky? Z: Přes internet, kdo by to řekl, že? Když jsem hledal společenství křesťanů, protože jsem věděl, že není dobré být sám, narazil jsem na stránky KáeSka. Křesťanské společenství mi přišlo jako universální, nesektářský název. Stejně tak povídání o tom, kdo jsme a komu věříme. A tak jsem si řekl, že to zkusím a půjdu tam... "Brý den, jsem tady správně v Křesťanském společenství?", pamatuji si živě mou první otázku, kterou jsem položil Zdeňce Matoušové. A že prý jsem správně. Tak jsem si sedl do koutka (u Adventistů) a už jsem zůstal. Hned podruhé se ke mě nadšeně hlásil Vláďa Krček, potřetí si mě všiml Kuba a zanedlouho po tom mě oslovil Patrik. Že prý jsem jako "taky mladej" a jestli bych nechtěl chodit k nim na skupinku Jesusfreax. A tak to, milé děti, všechno začalo... Z: Co v současnosti děláš ve sboru, máš nějakou službu? Z: Někdy se mi zdá, že čeřím hladinu. Ale vzhledem k tomu, že to asi nebude služba, zkusím odpovědět jinak. Starám se o internetové stránky a s manželkou jsme se pustili do knihkupectví. Také jsem jeden čas vedl skupinku, ale pak jsem tuhle službu, s lítostí přiznávám že trochu zbrkle, opustil. Někdy se snažím být PPP (podej, přines, podrž). A taky posílám Kubovi otravné e-maily.
Z: Vidím, že máš krásnou usměvavou ženu a synka. Povíš nám něco více o své rodině? Z: Takže to bylo tak... Kdysi dávno, když byl ještě Zbyněček sám a na nebi svítil strašně smutný měsíc... Ba ne, to by bylo na dlouhé vyprávění a navíc - tahle otázka patří do kategorie mých "neoblíbených". Odpoví na ni můj tiskový mluvčí ve věcech rodinných a tím není nikdo jiný, než má nádherná manželka Markéta. O rodince ona vypravuje ráda. Já bych to stručně vyjádřil asi takto: jeden Bůh, jedna žena, jedno dítě. Ale nedá mi to se přece jen nepochlubit mým synem. Jmenuje se Daniel a je to fakticky "skvělej" kluk! Z: Nyní jedna skutečně netradiční otázka. Kde bydlíte? Z: Hmm, tak tuhle otázku jsem si opravdu nepřipravil. Musím si ji promyslet... ;-) Bydlíme v malém rodinném domku po babičce v Chocni, což je asi tři čtvrtě hodiny cesty "do" sboru za jasného počasí a mírného provozu a asi hodinka cesty "ze" sboru za tmy a několika sportovně naladěných zvířátek z lesa. Z: Jeden můj kamarád říká, že vztah s Bohem je jako spirála. Buďto prý stoupáš nebo klesáš - nic mezi neexistuje. Tak kam Zbyňku, nahoru nebo dolů? Z: Rád se lidí takhle ptám... Věřím, že určitě nahoru! Tedy..., někdy mé tempo připomíná spíše ospalého hlemýždě po třídenním maratonu, ale přece - už jsem se i vznášel! Někdy běžím, většinou však jen pomalu jdu. Ovšem Bůh je skvělý průvod-
ce, On mě rozhodně nenechá dlouho přešlapovat na místě! Z: A co konkrétního "žije" teď ve vztahu Zbyněk a Bůh? Z: Boží slovo - to je asi ta nejžhavější aktualita ze všech. Dokonce ani na svůj blog jsem o tom (zatím) nepsal! Bůh mě učí poznávat Jeho slovo. Ne jen jako něco, co řekl, ale jako Něco, čím On sám JE. Neumím to moc obratně vysvětlit... Učí mě, že Bible není "jen" jakýmsi Jeho deníkem a návodem pro život, ale že je skutečně Jím samým. Když se chceš podívat na Ježíše, podívej se do Bible. Vždyť On sám říká, že všechno pomine, ale Jeho slovo nikdy! Jako bych teď, když čtu Bibli, skutečně zažíval, co to znamená "sytit se" Božím slovem. Sytím se Bohem samým. Možná to zní divně, ale když někdy čtu verše z Písma a pak o nich přemýšlím, jako bych cítil v puse jejich chuť, sladkost či hořkost - to podle situace - hrubost či jemnost, barvu, intenzitu, vůni... Zkrátka to, co člověk cítí, když si pochutnává na obědě od manželky nebo u kávy mlsá babiččiny buchty. Ale jindy jako bych měl i písek mezi zuby. Boží slovo přece jen proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku - a to občas vážně dost bolí. Z: Co si myslíš o našem sboru? Z: Na tuto otázku odpoví nejlépe můj synátor Danísek! D (Danísek): "bla bla bla" (pokračování na následující straně)
Z: Šikovný chlapeček... Ale teď vážně, co ti v našem sboru vadí a z čeho se naopak raduješ? Z: To byla vážná odpověď! V řeči jednoho takřka zapomenutého kmene domorodých indiánů, ztraceného kdesi hluboko v amazonských pralesích, to prý znamená "miluji tě". Danísek prostě umí zaujmout ke složitým věcem průhledně jednoduchý postoj. Často ho s manželkou napodobujeme, zvlášť když si vyznáváme lásku... :-) Opravdu mám náš sbor rád. Je mnoho věcí, které mě na mé nové rodině "baví", ze kterých jsem nadšený a které mě hřejí na srdci. I když přiznám, že je i pár věcí, které mě fakticky mrzí a nad některými bych i brečel. Ale tak tomu bývá téměř v každé rodině. Ať už té tělesné nebo té duchovní. Z: Mohl bys to upřesnit? Z: Co mě hladí po vlasech? Vidět radost v očích lidí, kteří chválí Ježíše, sledovat jejich živost a zápal, naslouchat hlasu samého Boha v řeči brášků a sestřiček, kteří o Něm nadšeně mluví, sledovat růst nový život, ať už ten fyzický nebo duchovní, radovat se z toho, že jsme sborem téměř všech generací, vidět smích i slzy, když jsou opravdové... Mnoho by se toho ještě našlo. A co mě škrábe v krku? Vidět službu nad zájmem o jednotlivce, neporozumění a povrchnost ve vztahu s Bohem i s ostatními lidmi, úsměvy zastírající "myslím si o Tobě své", mluvení o hrách, filmech a zábavě po skončení Bohoslužby, což ve mě budí dojem konce hodiny jiného "koníčku". Možná by se ještě něco našlo.
Z: Máš nějaký oblíbený verš z Bible? Z: A jéje, spoustu! Kdybych sem vypsal polovičku Bible..., nad stostránkovou Mozaikou by si v tiskárně asi pěkně mnuli ruce nad výdělkem... V různých obdobích mého života to bývají různé verše. Poslední dobou se mě nějak více dotýkalo slovo z Izajáše 61:10, "Velmi se veselím z Hospodina, má duše jásá k chvále mého Boha, neboť mě oděl rouchem spásy, zahalil mě pláštěm spravedlnosti jak ženicha, jenž si jako kněz čelenku bere, a jako nevěstu, která se krášlí svými šperky." Z: Jak vidíš sám sebe? Na první dojem totiž působíš trochu jako nepřístupný mrzout, co si o sobě hodně myslí. Je to pravda? Z: Určitě! Nad to jsem ještě velmi moudrý, duchaplný, statečný, vtipný, okouzlující a hlavně - to bych rád zdůraznil - až neskutečně skromný... ;-) Ale teď vážně - nelíbí se mi, když o sobě někdo říká, že je úplně "obyčejný" kluk (nebo holka). Věřím, že jako někdo, kdo zná Ježíše, mám velikou cenu a jsem velmi "neobyčejný". Vždyť jsem Boží dítě! Rozhodně jsem ale introvertní a trochu samotář. Není moc jednoduché se mnou "kamarádit", často bývám až nepříjemně upřímný. Někdy si připadám v našem sboru jako slon v porcelánu. Lidé jsou všelijak zranění a do toho přijdu já a ještě jim přidám tím, že řeknu, co si o nich myslím (!) Jako bych měl v ruce místo "lepidla lásky" "kladívko zákona" a tím, jak Kuba v jednom kázání názorně demonstroval, rozbitý talíř neopravíš. Možná je to něco, s čím sám bojuji. Být k lidem upřímný, ale spíše než zraňovat, raději hojit. I
taková přece upřímnost umí být. Tak takhle asi sám sebe vidím. Ale raději bych se na sebe díval očima Ježíše. To je, myslím, ta správná optika. Z: Na závěr jedna otázka trochu více na tělo. Jak sloužíš Bohu mimo sbor? Z: Řekl bych že mnohem hůře, než bych mohl a měl. Snažím se jít příkladem. Svým životem, tím jak se chovám v různých situacích, jak mluvím i o čem přemýšlím. Především v práci, mezi kolegy a zákazníky (pracuji v obchodě) a také mezi kamarády a spoluhráče (v pingpongovém týmu). Občas píšu články na svůj blog (http:// zbynek.bloguje.cz), kde hodně mluvím o Kristu a o tom, jak se žije s Bohem. Spravuji také stránky povídek, fotografií a různých citátů více či méně o Bohu nebo na Boha ukazujících (www.bozipohadky.cz). Učím se sloužit Bohu poctivou prací, ochotným srdcem a vlídnou tváří. Věřím, že "dobrý obraz" nedělá jen první pohled tedy chování a mluvení, ale také to, co je uvnitř - tedy srdce. Tam musí začít změna to pravé obrácení. A tak dost často prosím Pána Boha, aby proměnil můj charakter na více podobný tomu Jeho. To možná není úplně služba, ale od toho se odvíjí ochota sloužit a také odvaha přiznávat se ke Kristu. Učím se lidem říkat o Ježíši a tak prosím i o moudrost v řeči a trpělivost v naslouchání. Myslím, že po obojím je dnes velká poptávka. Zkrátka - snažím se Bohu líbit. V tom nejlepším slova smyslu. A na koho se můžete těšit v příští Zpovědi? To nám Zbyněk zatím neprozradil, ale prý půjde o někoho, kdo v Mozaice ještě nebyl. Tak se nechme překvapit...
pastýřský list
OBYČEJNÍ LIDÉ Druhý den jsme vyšli a přišli do Cesareje. Vešli jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi, a zůstali jsme u něho. Ten měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly. (Skutky 21,9-10). Každá doba má své hrdiny. Dříve to bývali slavní vojáci, někteří vládci, někdy třeba vědci a lidé, kteří byli příkladem svou morální integritou a obecným přínosem. Dnes jsou to často spíše filmové, hudební a sportovní celebrity. Většina lidí by v koutku duše byla ráda uznávaným hrdinou alespoň pro své okolí. Hrdiny máme i v Bibli. Často můžeme mít dojem, že jsou pro nás nedostižní a někdy je to i pravda. Těžko bude z nás někdo
králem jako byl David a také do situace prvních apoštolů se asi nemůžeme vrátit. Lehce nám ale může připadat, že díky nedostatku času, tlakům rodiny i práce vlastně nikdy nedosáhneme standardu biblických učedníků. Že to vlastně byli neo-
byčejní lidé ve speciální situaci a že na ně nemáme. Jsme přece takoví obyčejní lidé se svými starostmi i radostmi. Zabýval jsem se touto otázkou a hledal jsem v Písmu, kdo to byli ti slavní hrdinové víry. Nebudu zmiňovat lidi vypsané v jedenácté kapitole dopisu Hebreům. Zmíním jednoho člověka, který se mně zdá úplně obyčejný. V podstatě někdo v mnohém podobný Tobě i mně. Filip bydlel spolu se svými čtyřmi dcerami v Cesareji. Musel se starat o rodinu, vychovávat děti (přemýšlel jsem, jaké to asi bylo mít čtyři dcery v pubertě - já mám totiž jen jednu a i šéfredaktor pražského Sborového dopisu, který měl šanci Filipa v této oblasti
dohnat, se zastavil těsně před cílovou páskou), a nějak pracovat. Na první pohled se ničím nelišil od ostatních. A přesto. V něčem byl tak výjimečný, že ho podle toho označovali. Evangelista - bylo to určitě jeho speciální obdarování, protože záhy v knize Skutků můžeme číst o tom, jak skrze jeho službu uvěřilo mnoho lidí v Samaří (Sk 8). Kromě obdarování se ovšem musel rozhodnout, že bude Boží slovo zvěstovat bez ohledu na okolnosti a případné oběti. Dělal to i během svého útěku z Jeruzaléma před pronásledováním a díky tomu mohlo dojít v Samaří k tak významnému průlomu. Znal své povolání a používal dar, který dostal. Jedním ze sedmi (Sk 6) - byl jeden z prvních církevních „funkcionářů“. Ihned na počátku Jeruzalémského sboru, možná dříve, než byli ustanoveni starší, bylo třeba ustanovit diakony, kteří patřili k vedení sboru a měli na starosti část financí a sociální práci. Zajímavá je jejich kvalifikace: plnost Ducha a moudrosti (Sk 6,3). Filip měl tyto vlastnosti a proto byl vybrán a
službu poctivě plnil. Při tom řešit spory v církvi, které se týkaly rozdělování podpory, asi nebylo nic jednoduchého ani příjemného. Filip určitě už v té době zvěstoval evangelium, ale to mu nebránilo plnit i tuto službu, ke které byl vybrán. Podtrhuji vybrán. On si jí sám nezvolil, ale přijal povolání skrze své autority. Poslušnost a morální integrita. O tom už jsem psal v minulém odstavci. Měl výbornou pověst v místní církvi a byl to člověk podřízený apoštolům. Je to ovšem vidět i na jeho dalším životě. Ze Samaří, kde si ho Bůh mocně použil, jde na pokyn Ducha svatého na cestu do Gázy, poslouží k víře etiopskému eunuchovi (a tím se pravděpodobně zaslouží o vznik jedné z nejstarších křesťanských církví), je zázračně přenesen do Azotu a postupně dále zvěstuje evangelium a dojde až do Cesareje. Někde cestou nebo až tam musel potkat svou ženu, vychovat čtyři dcery, které následovaly Pána a byly prorokyněmi. Nevíme nic o jeho smrti ani o mnoha dalších věcech v jeho životě. Měl určitě sta-
rosti a neúspěchy, ale žil v obecenství s Bohem, poslouchal Ho a viděl ovoce své služby (a některé ani neviděl, ale neztratilo se). Tak si říkám, že Filip byl v podstatě takový obyčejný hrdina. Při běžném fungování jako manžel a otec zvládl další významné služby. Asi více cestoval jako svobodný a méně jako otec rodiny, což má logiku, ale naplnil Boží plán ve všech oblastech. V rodině i v církvi. Protože Bůh pro něj obojí naplánoval, a když Filip poslouchal, tak to zvládnul. Filip je pro mě příkladem. Chtěl bych být také takovým obyčejným hrdinou. A vidím, že bych to mohl i zvládnout. Vždyť Filip byl takový obyčejný člověk a taky to zvládnul. Jeho životní příběh mě povzbuzuje. A motivuje. Tebe taky? Lubomír Ondráček Autor je pastorem KS Praha. Převzato se svolením ze Sborového listu KS Praha. Ilustrační foto: Sanja Gjenero
aktuálně ze sboru DĚTSKÁ CÍRKEV V uplynulých týdnech začal fungovat speciální web pro starší děti z KSHK. Měl by sloužit jako doplnění toho, co se děcka dozvídají v neděli. Formou kvizů a zamyšlení si děti mohou zopakovat probírané téma. V současnosti je to budování charakteru na příkladech - pozitivních i negativních - izraelských králů. Kvizy jsou navíc součástí několikaměsíční rytířské hry. Součástí webu jsou také dva komixy: 1) Markovo evangelium - ne převyprávěné, ale se skutečným biblickým textem. 2) Trinity - příběhy náctelité slečny, která hledá Boha. Všechny děti by o webových stránkách měly vědět. Pokud přesto neznají adresu, mohou si ji vyluštit z přiloženého dopisu… Hodila by se nám pomoc s přípravou webu, respektive s přípravou komixů (práce v grafickém programu). Pokud by to byla služba pro Tebe, dej vědět Jakubu Limrovi. Dále budeme také rádi za jakoukoli zpětnou vazbu z řad rodičů, ať už malých, nebo velkých dětí. Blíží se prázdniny, což bude čas přípravy na další školní rok i pro dětskou službu. Pomozte nám, prosím, vychytat mouchy, přispějte s nápadem či inspirací...
abyste byli v obraze Také v únoru a březnu jsme se několikrát sešli jako starší. Vzhledem k úvahám rozšířit staršovstvo o Jirku Matouše, pozvali jsme ho, abys s námi strávil nějaký čas a nakoukl na službu ve staršovstvu zblízka. Jméno Jirky Matouše se objevilo nejvíckrát v odpovědi na anketu mezi členy sboru, kde jsme se mj. ptali na tipy na další starší. První oznámení, že bychom rádi staršovstvo rozšířili právě o Jirku Matouše, padlo na březnovém sborovém shromáždění a od té doby to - na základě stanov - oznamujeme i na nedělních shromážděních, aby členové sboru měli příležitost ještě se případně vyjádřit. Pokud nevyvstane nějaký důvod proti, ustanovení Jirka za čtvrtého staršího sboru by proběhlo na začátku květnu. Jedna z věcí, které jsme na staršovstvu řešili, je diakonská služba. Pavla Kolářová
skončila jako sborová diakonka, protože by se ráda věnovala rodině. A my jsme tento její krok mohli v současné době jen a jen schválit. Poslední únorový pátek jsme strávili společně se sborovými vedoucími. Na návštěvu dorazil Marek Prosner, který se ve svém vyučování pro nás zaměřil na Skutky 20. kapitolu, kde Pavel dává instrukce starším a vedoucím v efezské církvi. Marek postupoval verš po verši a bylo to výborné slovo, které přispělo k vystrojování vedoucích KSHK. Marek se za každého modlil a přicházela i prorocká slova do osobních životů. Mimo to jsme se také společně modlili proti duchu falešného proroctví ve sboru a Marek v modlitbě se vzkládáním rukou na Jakuba a Ivana (Patrik musel být v práci) předával dar rozlišování duchů, který sám má. Skrz výklad jazyků zaznělo prorocké
povzbuzení, v němž Bůh zaslibuje svou přítomnost ve sboru, ujištění o Boží lásce, výzva k tomu jít dál i přes překážky. V souvislosti s obrazem vstupu Izraele do zaslíbené země zněla důrazná výzva k pohybu vpřed, k vykročení - pokud nevyjdeš, nevejdeš. Marek pak ještě připomněl Efezským 6. kapitolu o duchovní zbroji, z níž vypíchl slovesa postavit se na odpor, všechno překonat a obstát.
TERMÍN SBOROVÉ DOVOLENÉ 2009 Vzhledem k mnoha křesťanským akcím na začátku prázdnin bude sborová dovolená KSHK od čtvrtka 20. srpna do neděle 23. srpna. Místo: ? Varianta voda i hory jsou stále ve hře.
ze života sboru
ČTU, ČTEŠ, ČTEME ANEB NAŠE KNIHKUPECTVÍ MOZAIKA Když jsem začínal číst Bibli, nešlo mi to lehce. Přiznávám bez mučení, že jsem býval čtenářem slabým a roztěkaným. Daleko raději jsem otevíral knížky s lákavou obálkou, s většími písmeny, hovořící pro mě srozumitelnější řečí. Ale protože jsem měl špatné svědomí, že zanedbávám boží slovo, začal jsem číst i knížky o Bohu. A Pán Bůh, ve své veliké milosti, začal ke mě skrze tyto knihy mluvit. Učil mě, a učí dodnes, prostřednictvím knih, které o něm vyprávějí, znát a milovat jeho slovo - Bibli. A nejen milovat, ale i rozumět. A tak dříve nesrozumitelná slova, podobenství a příběhy z Bible pro mě, i díky knihám křesťanských autorů, nabývají úplně nového a vzrušujícího významu. Nutí mě k zamyšlení, k porovnávání toho, co každý den vídám kolem sebe a toho, co je v božím srdci. Díky knihám o Bohu více chápu, jak moc mě vlastně Bůh miluje. Jak moc mu na mě záleží. Začínám více nahlížet do božích tajemství. Ne jako na změť šroubků, matiček, všelijakých hejblátek a udělátek, které někdo nasypal do krabice a nedal k tomu návod; ale jako na precizně a do nejmenších detailů vymyšlený hodinový strojek. Každá, byť i sebe nepatrnější, částečka, každý dílek, zde má své nezaměnitelné místo. A dohromady vytvářejí něco, nad čím v úžasu stojím s otevřenými ústy a zmůžu se jen na dlouhé "aaach"...
A tak, mám-li volnou chvíli, čtu, čtu a čtu. I proto jsem nadšený, že se nám ve sboru podařilo rozhýbat naše malé knihkupectví Mozaika. Někdy člověku zabrání ve čtení třeba jen nedostatek času si knihu sehnat. Jindy se stane, že přemýšlí o tom, proč Bůh udělat to, či ono a hle - knížka, která právě o tom vypráví - na dosah! Jestli váháte, zda jste v něčem Bohu dobře rozuměli nebo máte třeba potíže, podobně jako dříve já, číst Bibli - nebojte se koupit si nějakou knihu o Bohu. On k vám z její stránek bude mluvit. A pokud si nevíte rady, jakou vybrat - zeptejte se. Nechte si doporučit. Ať už od Ježíše nebo od sourozenců v Kristu, kteří toho mají přečteno více.
jako všude jinde, může stát, že i na šťavnaté zelené louce vyroste jedovatá bylina. V každém případě tak platí slova z 1. listu Tesalonickým 5,21-22, o tom, že vše máme zkoumat. Ne však podle míry našeho vkusu, ale podle míry božího slova. Každá kniha, kterou si u nás můžete koupit, má na první stránce uvedeny dvě ceny. První je ta, za kterou jsme ji nakoupili my. A bez zisku ji prodáváme dál. Druhá cena je o pár korun vyšší a je zcela dobrovolná. Je v ní započítán malý příspěvek na provoz našeho knihkupectví, na výdaje spojené s objednáním, dovezením apod. Pokud se rozhodnete zaplatit cenu vyšší, pak si můžete být jisti, že přispějete na dobrou věc. A kdo se vlastně o to naše malé knihkupectví stará? Mimo mne, ještě má žena Markéta a pastor Kuba. Samozřejmě vítáme vaše nápady, inspiraci i pomoc. I pokud se domníváte, že právě ta vaše oblíbená kniha nám chybí, nebojte se za mnou nebo za Markétou přijít a povědět nám o tom. Věřím, že čtení knih z našeho knihkupectví ponese dobré ovoce. Nejen v životě mém, ale i v životě vašem.
Knihy, které najdete v našem malém knihkupectví, objednáváme převážně z KMS (Křesťanská Misijní Společnost). Jde o knihy, které většinou známe nebo na ně máme kladné reference. I tady se však, tak
A do budoucna se můžete těšit i na pár překvapení... Zbyněk Závodní Ilustrační foto: Ove Tøpfer
ze života skupinek
SKUPINKY SPOJUJÍ S BOHEM Vytrvale zůstávali… v modlitbách. Po domech lámali chléb. Chválili Boha… (Skutky 2,42.46.47; KMS) V jedné knížce jsem četl o tom, že když Ježíš povolal svoje učedníky, založil tak vlastně první domácí křesťanskou skupinku (i když místo ke scházení dost střídali J). Evangelista Marek popisuje povolání učedníků, a jako první (a tedy i hlavní) důvod, proč Ježíš tuhle skupinku dal dohromady, zmiňuje to, že Ježíš chtěl, aby apoštolové byli v jeho přítomnosti a on chtěl být v jejich přítomnosti: Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním (Marek 3,14). Vztah s Bohem, přicházení do Jeho přítomnosti – to bylo první téma k přemýšlení o mozaikových skupinkách, kterému jsme se věnovali na únorovém setkání vedoucích. Shodli jsme se, že to bylo jedno z nejlepších setkání, jaké jsme jako vedoucí měli. Určitě k tomu přispělo i to, že jsme vedoucovský meeting měli až po jedné z úterních sborových modlitebních. Čas strávený na modlitbách s dalšími lidmi ze sboru, nás dobře sladil i naladil.
• Co dalšího vede lidi k vděčnosti Bohu (např. říkají lidé svědectví? Povzbuzujete je nějak? Daří se to, nedaří?). • Jaké místo má na skupince Večeře Páně? Nějaké pozitivní, negativní zkušenosti? • Co sbírka jako způsob uctívání? Vaše zkušenosti se sbírkami na skupince… Poměrně hodně jsme mluvili o vyslyšených modlitbách. O tom, jak se lidé modlí na skupinkách za sebe a svoje rodiny a jaké ovoce je z toho vidět. Ukazuje se, že díky skupinkách nezapomínají lidé přinášet před Boha jeden druhého a zajímají se, jestli se věci hýbou dopředu. To je např. jedna z věcí, která na velkém shromáždění moc nejde zrealizovat. V rodinném zázemí skupinky také daleko častěji znějí svědectví o tom, co Bůh dělá. To je další způsob, jak skupinky rozněcují horlivost ve vztahu k Ježíši. Víra přeci roste ze slyšení.
Dopředu jsme přemýšleli nad několika oblastmi, a pak jsme se sdíleli, jak na jednotlivých skupinkách fungují prakticky:
Jeden z nejznámějších evangelistů všech dob Dwight L. Moody vyprávěl následující příběh:
• Jaké jsou vůbec způsoby uctívání? Jak je aplikujete na skupince?
Jeden muž se již několik týdnů neukázal na shromáždění. Neměl čas. Kazatel k němu přišel na návštěvu a mlčky se posadil ke krbu. Po chvíli vyndal kleštěmi jedno rozžhavené polínko a to brzy ztratilo žár a zešedlo. Uběhlo pár okamžiků a kazatel polínko vrátil do plamenů. Netrvalo dlouho a dřevo se opět rozhořelo. Zbytek návštěvy oba muži dál mlčeli. Až když kazatel odcházel, slyšel od svého farníka: „Děkuji. A brzy na shledanou.“
• Můžeme jako vedoucí nějak lidem pomoci k setkání s Bohem na skupince? Úskalí role vedoucího - pastýř versus kněz: pastýř vede k Bohu; kněz je prostředníkem mezi Bohem a člověkem. • Jakou roli má mít na skupince chvála, děkování a modlitby? Jakou roli hrají na vaší skupince?
MOZAIKOVÉ SKUPINKY OČIMA SBOROVÝCH HODNOT SPOJENÍ S BOHEM Vytrvale zůstávali… v modlitbách. Po domech lámali chléb. Chválili Boha… (Skutky 2,42.46.47; KMS) Toužíme být církví, kde se Bůh dotýká člověka a kde se člověk může setkat s Bohem. Jsou to dvě strany jedné mince: zažívat Boží lásku, ale také umět vyjádřit svou lásku k Bohu. Proto v našem společenství zní modlitby a písně chval, abychom Bohu řekli, co pro nás znamená. SPOJENÍ NAVZÁJEM Vytrvale zůstávali… ve společenství. Všichni věřící byli pospolu. (Skutky 2,42.44; KMS) Jako sbor se snažíme pracovat na tom, abychom byli místem, kde se nikdo necítí nepřijatý – jako vetřelec či outsider. Pak se může naplnit naše touha po společenství, které je známé láskyplnými vztahy a kde se nikdo nemusí cítit sám. SPOJENÍ V NÁSLEDOVÁNÍ Vytrvale zůstávali… v učení apoštolů (Skutky 2,42; KMS) Protože jako církev jdeme společně za Ježíšem, jsme spojeni i v následování. Podstatou pro poznávání Boží cesty je pro nás Bible, a proto stavíme svůj život na jejích hodnotách. Součástí následování je také to, že si předáváme zkušenosti navzájem, např. starší a zkušenější povzbuzují ty mladší. Jde o pomoc jak v duchovní rovině, tak například ve věcech rodinného života. SPOJENÍ VE SLUŽBĚ Skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Měli všechno společné (Skutky 2,43.45; ČEP) ...znamená učit se pracovat jako tým. To chce odvahu – někdy umět požádat druhé o pomoc; jindy dát sám sebe k dispozici. Věříme, že Bůh dává lidem přirozený talent i nadpřirozené schopnosti. Tím, co jsme od Boha dostali, si chceme navzájem sloužit.
(Foto: M. Vlk)
Ze skupinky u Rakových
SPOJENÍ SE SVĚTEM Pán denně přidával k jejich společenství ty, kteří byli zachraňováni. (Skutky 2,47; KMS) Věříme, že Ježíš Kristus se kdysi, o prvních Vánocích, narodil, aby každý člověk mohl srozumitelně zaslechnout, co Bůh lidem nabízí. Protože jsme jako křesťané uslyšeli o Bohu, který nám opravdu rozumí (zoufalcům i šťastlivcům, zkrachovalcům i úspěšným) a chce nám pomoci, rádi bychom tuto zprávu šířili dál.
vyučování
SEZNAMTE SVÉ DĚTI S BOHEM Když vzpomínám na všechny ty dobré věci, které jsem si odnesl z dob svého dětství, myslím, že jedním z největších darů, které jsem v naší rodině dostal, byl způsob, jakým mne rodiče učili o Bohu a o modlitbě. Bůh byl součástí našeho každodenního života a našich rozhovorů, součástí stejně samozřejmou, jako třeba pravidelné sportování, příprava do školy nebo chystání jídla. Naše maminka se s námi každý den před odchodem do školy modlila. Opravdu, pamatuji si ty chvíle, kdy jsem cítil, že mne její modlitby ochraňují před pokušeními, která mi táhla hlavou a zabraňují mi podvádět při písemce, na kterou jsem se nepřipravil. Chvíle, které naše rodina strávila společně s Bohem, nám daly dobré zakotvení v křesťanských hodnotách a vytvářely velmi bezpečné duchovní prostředí u nás doma. Otevíraly naprosto jedinečným způsobem dveře ke komunikaci a sdílení mezi všemi členy rodiny, což nám vydrželo až do dospělosti. V dobách studií na vysoké škole jsem se seznámil s Margaretou. Vzpomínám si, jak jsem si jednou přisedl k dědečkovi a vyprávěl mu o sexuálních pokušeních, která ve vztahu k ní prožívám. Povzbudil mne, promluvil se mnou, říkal, co o tom praví Písmo. Pak se se mnou modlil a povzbudil mne k odpovědnosti. Možná vaše vzpomínky na dětství nejsou takové. Možná jste nevyrůstali v křesťanské rodině, a pokud ano, možná byla jedinou společně strávenou chvílí s Pánem krátká modlitba před jídlem. Možná byl Bůh ponechán jako téma vyhrazené pro nedělní školu.
Ale vaše rodina přece nemusí být taková. Můžete předat svým dětem nádherné dědictví společně a smysluplně stráveného času seznamování s Bohem. A můžete se do toho pustit bez profesionálních znalostí Bible, bez pedagogických zkušeností a bez mimořádných nároků na volný čas. Zde je 10 pokynů, které jsem Margaret a já užívali při předávání duchovních hodnot naším vlastním dětem: Buďte příkladem. Jak jednou pravil Albert Schweitzer: „Být příkladem není hlavním nástrojem, jak ovlivnit ostatní - ale nástrojem jediným.“ Nelze nikdy přecenit význam a moc příkladu, který rodiče předkládají svým dětem. Učíme to, co víme, ale příkladem předáváme to, čím opravdu jsme. Vzpomínám si, že často jsem slýchal matku – aniž by o tom ona věděla – jak se ve svém pokoji večer modlí. Tato zkušenost mne mnohému naučila, aniž by o tom se mnou matka kdy mluvila. Tato vzpomínka mi pomohla udržet si důvěrný vztah s Bohem až do dospělosti. Když byl náš syn mladší, jednou mu Margaret vyprávěla, že by si přála, aby častěji četl Bibli. „Ale já tě nikdy nevidím číst Bibli“, odpověděl jí. A byla to pravda: obvykle se věnovala Písmu v době, kdy už děti spaly. Tak začala Margaret číst Bibli dříve a děti byly tímto příkladem povzbuzeny. Buďte připraveni a ochotni změnit způsob, jak věci děláte, abyste mohli být lepším příkladem svým dětem. Buďte jednoduší. Rodiče nemusí být rozpačití a ustrašení, když se pokoušejí vyprá-
vět dětem o Bohu. Zakoušíte-li duchovní růst a poznáváte-li svého Boha z Písma, máte vše, co potřebujete k úspěchu. Využijte to, co víte, a promyslete způsob, jak to jednoduše a jasně předávat dětem. My sami jsme s užitkem používali nejrůznější přirovnání, podobenství a analogie. Jednou Margaret přirovnávala křesťany k zrníčkům kukuřice: „Bůh má pro každého z nás svůj plán. Máme-li jej naplnit, potřebujeme Boží pomoc. Jsme jako tyhle zrnka kukuřice. Mohou se proměnit a stát popcornem, ale nesvedou to vlastními silami – potřebují k tomu pomoc pánve či mikrovlnné trouby. Stejně tak my potřebujeme Boží pomoc, abychom se stali lidmi, jaké On potřebuje.“ Tento výklad nebyl nijak zvlášť hlubokomyslný. Byl však jednoduchý a jasný. Obsahoval informaci, které děti mohly rozumět. Rozhlédněte se kolem sebe a užívejte obrazy a příklady, které děti znají a jejich pomocí jim vštěpujte pravdy o Bohu. Ale pozor: buďte přitom jednodušší. Buďte citliví. Někdy tím nejlepším duchovním obecenstvím s dětmi může být jen jim jednoduše naslouchat a odpovídat na jejich otázky. Ježíš tak často jednal se svými učedníky. Trávil s nimi čas a nechal na nich, ať určí téma rozhovoru – a tak se ho jednou zeptali, jak se mají modlit. Budete-li pozorně poslouchat, co děti povídají a setkáte se s nimi tak, kde se ony v myšlenkách nalézají, objevíte mnoho příležitostí, jak s nimi trávit smysluplný čas a vést je tak k Bohu. Buďte struční. Čas věnovaný rodinné pobožnosti nesmí být příliš dlouhý. Když naše děti začínaly na základní škole, při delších hovorech ztrácely pozornost. Budete-li struční, budou se děti těšit zase na příště. Buďte nápadití. Další cestou jak udržet dětskou pozornost a učinit pobožnost pro děti zajímavou a přitažlivou, je vaše nápaditost a tvořivost. Čtěte biblické příběhy. Dívejte se na křesťanské video-programy a diskutujte o nich. Modlete se za věci, které děti chtějí. Hrajte si s nimi. Jedna z našich oblíbených her byla „Dvacet otázek“. Jedno z dětí si vybralo biblickou postavu, místo či událost a ostatní jeden po druhém kladli otázky a hledali správou odpověď. Je možno vymyslet spoustu variací, využít třeba i běžné dětské hry, které je nepřeberné množství. Důležité je podchytit zájem dětí a udržet při tom legraci.
Buďte vytrvalí. Flexibilitu je nutno vyvažovat vytrvalostí a soustavností. Písmo nás vybízí, abychom milovali Hospodina a vyučovali jeho přikázání: „Budeš je vštěpovat svým dětem a rozmlouvat o nich, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat“ (Dt 6,7). Vyhradit si čas pro modlitbu a obecenství s Bohem musí být věcí životního stylu, nikoliv jen jednou z povinností, kterou je třeba každý den splnit. Buďte realističtí v očekávání. Slyšel jsem příběh o muži, který odjel se svým synem na prázdniny a syn si o této jejich výpravě vedl deník. Jednoho dne se oba vypravili shlédnout Velký kaňon. Muž byl pyšný, že jeho potomek je nadšen zážitkem stejně jako on sám. Vždyť když stáli a hleděli spolu přes kaňon, zdálo se, že chlapec je naprosto přemožen tou podívanou. Večer otec opatrně nahlédl do synova deníku. Jediné, co tam stálo, bylo: „Dnes jsem plivl téměř jednu míli hluboko!“ Nemůžeme očekávat, že děti budou prožívat bohoslužbu jako dospělí. Někdy bude jejich mysl roztěkaná, někdy vám na vaše otázky nedají uspokojivou odpověď. Zapomenou, o čem jste právě hovořili. Nezoufejte. Pama-
tujte, že čas, který s nimi strávíte, je nezmění hned dnes – ale bude ovlivňovat jejich život v budoucnu. Buďte transparentní. Prokážeme svým dětem špatnou službu, vzbudíme-li v nich víru, že jsme něco víc než lidé spasení Boží milostí – skuteční lidé se všemi obavami a pády, stejně jako ony samy. Když vyznáváme své omyly, chyby a hříchy a prosíme za odpuštění Boha i je samotné, ukazujeme jim své lidství a svou pokoru před Bohem. Utváříme tím před jejich očima správný vztah s Bohem a jsme tak pro své děti mnohem dosažitelnější a přístupnější. Zkušenost, kdy jsem mohl vidět svého otce otevřeně mluvit o svém životě a vyznávat své chyby, mi umožnila za ním přijít i v době dospívání, kdy jsem sám zápasil s mnoha pokušeními. Začněte dnes. Možná jste při pomyšlení na úkol naučit se modlit s dětmi nervózní, ale pamatujte: čas, věnovaný seznamování s Bohem nemusí být dokonale připravený a vaše pobožnosti nemusí být bezchybné, důležité je, aby vůbec byly. Důležité je začít. Až se budete s dětmi dívat na televizi a uvidíte charakterní postavu, která jedná
dobře, poznamenejte: „To mi připomíná Pána Ježíše, už jsem ti vyprávěl, jak Ježíš…?“ Využijte přestávky na reklamu a vyprávějte onen příběh a večer až se budou ukládat k spánku, tak se vraťte k té události, modlete se spolu a vyprávějte dětem o Ježíši. Čas, který takto věnujete svým dětem, přinese užitek pro věčnost. Můj bratr, úspěšný podnikatel, měl v životě období, kdy nežil zbožným životem. Když jsme jednou spolu mluvili, řekl jsem mu, že se modlím, aby se vrátil k Bohu. Řekl mi: „Johne, vím, že to udělám. Bez ohledu na to, jak teď žiju, já prostě nemůžu zahodit a zapomenout to všechno, co nás učili rodiče!“ A můj bratr se skutečně obrátil, díky dědictví zbožnosti, které do jeho života vložili náš otec a naše matka. John Maxwell Autor je starším pastorem sboru Skyline Weslyan Durch v San Diegu, USA. S manželkou Margaretou jsou rodiči 2 dospívajících dětí. Publikováno ve Focus On The Family, May 1995, přeložil –df–. Zdroj: www.kaesostrava.cz
jak jsem to prožil
DVACET DEVĚT HODIN V sobotu jsme se s naší kapelou Swatý wětry vydali do Prahy na pozvání Marklish hrát na akci "29 hodin". Záměrem celé akce bylo chválit Boha a modlit se 29 hodin za Českou republiku a její předsednictví v Evropský unii. Na podobné akci (Noční stráži) jsme již hráli vloni a tak už jsme měli aspoň trochu představu, o čem to bude. Když jsme v sobotu něco před sedmnáctou dorazili do Life centra na Vysočanskou, chvály už jely v plným proudu a přítomní lidé už měli čtyřiadvacítku chval a modliteb za sebou. A taky že to na atmosféře bylo znát. Měli jsme hodinku na přípravu a tak jsme tak různě trávili čas v sále a nebo se modlili a dolaďovali detaily. Zhruba o půl šestý si vzal mikrofon Dan Drápal a představil nám představitele křesťanských demokratů Jiřího Čunka, který dorazil, aby se za něj lidé modlili. Osobně se moc nevyznám v politice a ani nevím, co je pravdy na tom, co nám předkládají média, ale bylo zajímavý sledovat, jak pan Čunek přijímá modlitby a jak byl z nich "naměkko". Kromě modliteb Dana Drápala a Miloše Kačírka se přidávali další a další lidé a byla to opravdu smršť. Když pan Čunek odcházel, při loučení za ním dorazil ještě jeden člověk z
Německa s tím, že pro něj má slovo od Boha, které bylo o tom, že se ho budou snažit zničit a vyloučit z politiky a aby se nedal. Když se toho Němce Dan zeptal, zda něco ví o české politické scéně, tak jen ten Němec pokrčil rameny s tím, že nic neví a proč jako? :-) Pak už přišel na řadu náš blok chval a musím přiznat, že to bylo zase jedno z těch našich nejlepších hraní. Ani nevím, ale ta hodinka a půl utekla nějak strašně rychle. A musím se vám přiznat, že se mě Bůh jako hodně dotýkal. Pak už jsme si sbalili fidlátka a vyslechli si několik slov povzbuzení (dokonce to vypadá, že budeme hrát i na koncertech chval v Církvi bez hranic v Praze). Pak jsme se opět každej rozprostřeli po sále a zpívali s dalším chválicím týmem, který dorazil po nás. Já jsem si potom zalezl do jednoho gauče v ústraní a protože se mě Bůh nějak moc dotýkal, byl jsem tam s ním sám. Tyjo, ani nevím, jak vám to mám popsat, zvlášť pokud v Boha ani nevěříte, ale bylo to prostě
krásný. Když jsem pak přišel za Kami a Tgreen, říkaly mi, že nějak úplně zářím... :-) Akce 29 hodin skončila okolo desátý hodiny večer a pak jsme jeli s Kami, T-green a Fílou k Marklish domů. V neděli jsme si ještě udělali společnej oběd a vyrazili na společný shromáždění káesů, kde jsme měli stánek s tričkama a mluvili s lidma o Freakfestu. Byl to zkrátka nabitej víkend a to ve všech směrech... Díky, Bože! Patrik Soukup Převzato s laskavým svolením z blogu http://patris.bloguje.cz.
ze života církve
V BETELU SE KŘTILO... Pro pravidelné čtenáře či návštěvníky Mozaiky není žádným překvapením, že jako společenství jsme členem Křesťanské misijní společnosti (KMS). Bez této organizace by nebyly letní Křesťanské konference, shromáždění o vnitřním uzdravení Moc Boží přítomnosti (letos již třetí ročník) atd., atd. KMS také vysílá a stará se o české misionáře. Svým členstvím v KMS jsme tohoto Božího díla součástí a každoročně podporujeme činnost KMS více jak deseti tisíci korunami. Mezi misionáře KMS patří i manželé Veronika a Petr Tichý, kteří vedou Betel (Kralupy nad Vltavou), centrum pro narkomany, které leží na pomezí azylového domu a rehabilitačního střediska pro drogově závislé. Zdravíme vás krátce z Betelu. Když píšeme tyto řádky, zbývá už jen dvanáct dní do naší cesty do Anglie, kam se nejen Jakub a Hanka těší jako malé děti. Za těch necelých sedm let, které jsme tam strávili, nám stará dobrá konzervativní Anglie opravdu přirostla k srdci. Těšíme se na libovou grilovanou slaninu, dvojitou smetanu, anglickou snídani a samozřejmě ze všeho nejvíce na naše přátele. Budeme kázat a mluvit o Betelu v několika církvích od Londýna, přes Bristol až po Sheffield. Navštívíme samozřejmě i Betel v Birminghamu a Nottinghamu, kde nedávno otevřeli novou církev v budově, kterou sami zrekonstruovali. Tady u nás v Kralupech je vše v pořádku. Ač byl dům před vánoci plný (teplota venku kolem -10), když stouply venkovní teploty na 0, počet našich kluků klesl na současných osm, kteří si vedou dobře.
Začátkem února jsme měli druhé křty v historii Betelu v Čechách. Zase jsme si uvědomili, že nově obrácení způsobují ohromnou radost nejenom v nebi. Blažený pocit, který jsme měli při křtech se snad ani nedá popsat. Zároveň obavy, jak kluci dlouhodobě obstojí, protože ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Pokřtili jsme Patrika (v Betelu patnáct měsíců) a Jakuba (šest měsíců). Modlete se za ně, aby neudělali nějaký kopanec. Jsou to skvělí kluci, ale umí mít oba horkou hlavu a v ní hloupé nápady. Na křest přijela i Patrikova maminka a teta. Maminka, ač nevěřící, si s námi s chutí zazpívala, „věřím, tobě věřím, tys mi nový život dal…“ a text písně si odvezla s sebou domů. Haleluja!!!!! Bůh je tak dobrý!!!! S notnou dávkou úlevy vám oznamujeme, že kromě webových stránek střediska
www.betel.org/cz, začala fungovat i stránka propagující naše služby a podnikání, kterým se Betel „živí“ - www.nabytkovafarma.cz . Už bylo opravdu na čase. Dlouho jsme s tím bojovali, až se našel jeden bratr, který se do toho pustil a dokončil to. Teď už se bude jenom vylepšovat a aktualizovat. Na závěr jedna moc smutná mezinárodní zpráva. Betel Austrálie lehl popelem při rozsáhlých požárech, o kterých jste jistě slyšeli. Byl v městečku Merysville, ze kterého nezbylo vůbec nic. Jedna misionářka, kterou jsme osobně znali, tam uhořela. Teď už je ve slávě a čeká jí hojná odměna. Všichni ostatní si zachránili pouze holý život. Evakuace probíhala tak rychle, že nastoupili do aut pouze v oblečení, které měli na sobě a naboso. Přišli úplně o všechno. Když odjížděli, v některých úsecích už oheň šlehal po obou stranách silnice. Symbolické je, že manželce jednoho z vedoucích se týden po požáru, narodila holčička. Celý australský tým teď pracuje na tom, aby z popela povstalo dílo ještě ušlechtilejší a doslova ohněm protavené. Hledají pronájem a řeší, jak podnikat. Jejich statečnost nás uvádí v úžas a povzbuzuje nás. V jedné ze svých zpráv napsali, že se drží hesla, které pronesl Raul Casto, první vyléčený narkoman v Betelu ve Španělsku: Když se nevzdáme, zvítězíme!!!! My se taky nevzdáme a proto je vítězství naše. Veronika a Petr Tichý
vyučování
PROROCTVÍ: K ČEMU VLASTNĚ JE Co je proroctví? Jaké s ním má Bůh záměry v našich životech, v církvi? Jak nakládat s proroctvím? Jak rozpoznat pravé proroctví od falešného? Jaká je role křesťanského, rovná se novozákonního proroka v dnešní době? Kolem daru proroctví je mnoho otázek. Na některé se odpovídá snadno. U některých ještě panuje určitý zmatek, jak to tedy vlastně je? Tento několikadílný cyklus je jeden ze střípků aktivit, které mají za cíl vytvořit určitou platformu (nejen) pro prorocky obdarované lidi KSHK. Je důležité, aby se každý, kdo již obdržel prorocký dar, dozvěděl, k čemu opravdu slouží a jak s ním zacházet. Jak církvi přinést nejen třicetinásobný užitek, ale šedesátinásobný, či dokonce stonásobný. A jak předejít zbytečným karambolům při jeho předávání. Je mi jasné, že prorocky obdarovaní lidé již na toto téma přečetli mnoho knih. Studovali Písmo. Věřím však tomu, že čím více se člověk dozví, uvědomí si, naučí se, připomene si, tím bude lépe na svou službu připraven. Proroctví je dar Ducha Svatého. Jedním z darů. Nepatří nám lidem. Nedostaneme ho, protože jsme něco udělali dobře. To by byla odměna, ne dar. Pokud jsi znovuzrozený křesťan, naplněný Duchem svatým a otevřený pro nadpřirozené jednání, můžeš dostat dar proroctví. Ale i když víme, že všichni Duchem naplnění křesťané mohou prorokovat, nečiní to z nás všech proroky. Co se týče otázky daru proroctví -- prorockého pomazání -- úřadu proroka, musíme si uvědomit, že Bible rozpoznává několik stupňů a forem, které spadají pod službu tímto darem. Tím nejzákladnějším je takzvaná mělčina prorockého obdarování, která má za úkol církev povzbudit, vybudovat a utěšit (1. Kor 14:3). Po té máme toužit všichni (1.Kor 14:1). Pokud však toužíme po tom „mít víc“, jít hlouběji, musíme projít několika lety cíleného vyučování, zkušenostmi a vývojem. Ale o tom podrobněji až později. Definice proroctví jako takového pak říká, že je to řeč inspirovaná Duchem Svatým. Je to slovo vyřčené pro Boha, buď předpověď budoucích událostí a nebo vyhlášení Boží vůle (2. Petrova 1,19-21). Ještě než přejdu otázce - k čemu má proroctví sloužit, zastavím se u nádherné spolupráce Božího slova s proroctvím. Říká se, že Boží slovo nám ukazuje Boží myšlenky, proroctví pak Boží srdce. Samozřejmě to není tak černobílé, ale vystihuje to jednodu-
chou myšlenku. Bůh je Bohem, který myslí i cítí. Obě tyto jeho schopnosti se pak úžasně doplňují v jeho kontaktu s námi. Není totiž možné, aby Bible vyvracela, co lidé přijímají skrze prorocký dar. Ani se nemůže stát, že proroctví bude stát proti tomu, co již Bůh řekl ve svém slově. Vše vychází z jediného Boha. Jestli je nějaká základní rada pro křesťany, kteří chtějí Bohu sloužit skrze prorocký dar, je to tato: snaž se poznat Boha skrze Bibli a jeho jednání v ní. Až budeš mít pochyby, jestli to, co slyšíš, je Boží hlas – porovnej to s jeho slovem – s Biblí. K čemu proroctví vlastně slouží? Jaký z něj může mít církev užitek? PROROCTVÍ OBNOVUJE LIDSKOU HODNOTU A SEBEÚCTU. Není náhoda, že jedno z nejčastějších Božích vzkazů pro nás zní: „Miluju tě.“ V našich sborech sedí spousta křesťanů, kteří v sobě nesou šrámy ze svého dřívějšího života. Zažili mnohé odmítnutí a zranění. Co nemají rádi sami sebe. I poté, co nechají Ježíše vstoupit do svého srdce a začnou žít nový život, ne vše se ihned uzdraví a obnoví. Je úžasné, že Bůh se zavázal, že nás chce uzdravit ze všech našich zranění a nemocí, osvobodit nás z falešných představ a lží, které se na nás nabalily v průběhu našeho života. A k tomu si používá právě i dar proroctví – ten má za cíl otevřít nám oči, abychom viděli Boží lásku a jeho zájem o nás. Vidět, jak on nás vidí, co si o nás myslí. Vyvádí nás z temnoty lží a bolesti do světla jeho pravdy a uzdravení. PROROCTVÍ MÁ ZA CÍL PŘINÉST DUCHOVNÍ UŽITEK, NAPOMENUTÍ A POVZBUZENÍ (1. Ko-
rintským 14,3). Přináší Boží srdce a vhled do situací, kdy potřebujeme posilnit, nastavit zrcadlo našemu charakteru a chování, potěšit. Umožňuje nám se setkat s Boží pomocí a milostí. PROROCTVÍ MŮŽE PŘINÉST APEL K NÁPRAVĚ A VAROVÁNÍ. Je možné, aby pro nás byla výzva k pokání vlastně dobrou zprávou? Nevím, jak vy, ale když někoho miluju, chci vědět, že mu mé chování ubližuje a jak. A když na mě čeká nějaké nebezpečí, je lepší to vědět a změnit směr, cestu nebo chování, než být pak nepříjemně překvapen závažností důsledků. PROROCTVÍ UKAZUJE SMĚR, KTERÝM JÍT A POZVEDÁVÁ NÁŠ ZRAK, ABYCHOM LÉPE VIDĚLI NA CESTU. Myslím, že každý z nás se čas od času modlí:,, Bože, je to tvá vůle? Mám změnit práci a přestěhovat se.. tam a tam? Bože, je to ten člověk, kterého si mám vzít? Mám začít dělat ...? Mám jet do Afriky a sloužit ti tam?´´ Pak je úžasné slyšet od Boha potvrzení, že ANO, nebo že NE.. Právě tento charakter proroctví však má svá specifika a jistá nebezpečí. Více v části Jak nakládat s proroctvím. PROROCTVÍ PŘINÁŠÍ PODNĚTY PRO NÁŠ OSOBNÍ ČI SBOROVÝ MODLITEBNÍ ŽIVOT. Pokud toužíš vidět odpovědi na své modlitby, zjisti nejprve, co Bůh chce a pak ho o to popros. Ty nejúspěšnější modlitby jsou založeny na (prorockém = Duchem poslaném) poznání a zjevení Boží vůle. Ještě lépe řečeno – proroctví VYTVÁŘÍ náš „seznam“ věcí, za které se přimlouváme v našem čase modliteb. (pokračování na další straně…)
PROROCTVÍ NÁM OTEVÍRÁ BOŽÍ SLOVO A POTVRZUJE KÁZÁNÍ NA SHROMÁŽDĚNÍ. Skrze proroctví se nám může ´rozblesknout ´ a my získáváme klíč pro Boží tajemství ukrytá v Bibli. Začínáme chápat pasáže, nad kterýma jsme dřív jen kroutili hlavou. Jak již bylo naznačeno výše, jak Bible, tak proroctví pochází z Božího Ducha. Z jednoho a toho samého Ducha. Při čtení Písma člověk začne toužit po slyšení Božího hlasu pro svůj život. Při slyšení Božího hlasu začne toužit po tom, aby se o něm dozvěděl víc – začne trávit čas nad Biblí a hltat její stránky. Jedno z druhým se prolíná, navazuje na sebe. Je jeden Duch. Stejně tak proroctví potvrzuje kázání. Proroctví např. přijaté při chvalách na shromáždění může kazateli potvrdit, že téma, které mu celý týden hořelo v srdci, BYLO od Boha. Jednoznačně potvrzuje, že Bůh chce něco říct, že chce mluvit o konkrétních věcech. PROROCTVÍ
MŮŽE SBOR POVZBUDIT K URČITÉMU TÉMATICKÉMU KÁZÁNÍ. Příklad -
třeba přijde proroctví, že Bůh chystá probuzení mezi svobodnými matkami s dětmi a že by je rád zavedl do Mozaiky. Reakce sboru by měla být taková, že se na to začne připravovat. Kazatel pak může hodně kázat od pohostinství, službě svému bližnímu, či vyučovat o určitých pastoračních problémech, které tato specifická skupina lidí potřebuje řešit. PROROCTVÍ PŘINÁŠÍ VHLED DO SITUACÍ VYŽA-
Mnozí pastorační pracovníci či kdokoli, kdo má srdce pro pomáhání svým bližním skrze určitou péči, ví, jak velký posun v životě člověka nastane, když přijde slovo poznání či proroctví. Je to jako v té pohádce, kdy na dně studně seděla obrovská žába a bránila prameni, aby vyvěral ven. Poté, co se ta žába zabila, voda začala tryskat. Stejně tak, když se zjistí, co je tou ´žábou´ pro konkrétní těžké situace v životech lidí a zabije se Boží pravdou a láskou, prameny života mohou zase téct. O Bohu se říká, že je ten nejlepší pastorační poradce, vidí i věci lidskému oku skryté.A jak rád radí a pomáhá.
DUJÍCÍCH PASTORAČNÍ PÉČI.
PROROCTVÍ PŘINÁŠÍ DÍKUVZDÁNÍ A CHVÁLU. Zde se může projevit velmi rychle, zda je proroctví pravé nebo ne. Duch svatý nepřináší beznaděj, kritiku, strach... I apel k nápravě, varování má v sobě obrovskou naději a otisk Boží dobroty a jeho pomoci. PROROCTVÍ PŘINÁŠÍ INJEKCI PRO NAŠÍ VÍRU. Proroctví mění duchovní atmosféru, otevírá dveře pro Boží jednání a zázraky. PROROCTVÍ JE VELMI ZÁSADNÍ PRO DUCHOVNÍ BOJ. „To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys JIMI povzbuzen bojoval dobrý boj.“ (1. Timoteovi 1,18) Přečti si třeba příběh krále Jóšafata, jak zvítězil nad nepřáteli na základě prorocké-
ho slova od Jachzíela (2. Paralipomenon 20,14-17), stejně tak Jozue (Jozue 6,1-5). Pro tuto chvíli jsme definovali proroctví a shrnuli záměry, pro které je proroctví posláno. Pokud vás napadnou další, je to samozřejmě možné, ale je důležité, aby vycházely z Božího slova. Pár doplňujících otázek k zamyšlení: Jaké jsou mé dary? Mám dar proroctví? Jak s ním nakládám? Je k užitku? V následujících dílech se budeme věnovat dalším oblastem a aspektům týkajících se proroctví. V posledním díle pak bude dán prostor pro vaše dotazy. Do 31. května, prosím, pošlete své podněty a otázky (přes krabici na desátky na kousku papíru či na sborový email
[email protected]), na které jste třeba ještě nikde nenalezli odpověď. Pokusím se na ně odpovědět. Kamila Soukupová Kamila absolvovala na Evangelikálním teologickém semináři, obor Pastorace. Dále se podílela na pravidelných modlitebně-chválicích setkáváních Domu modlitby Praha a v roce 2006 využila možnosti zúčastnit se Školy proroků v kanadském Stratfordu (International School of Prophets), kterou úspěšně dokončila. Své znalosti využila ve svém tehdejším domovském sboru v Praze (Prague Christian Fellowship). A dnes je může sdílet s námi v Mozaice…
anketa: sborové modlitební „Patříš k lidem, kteří se pravidelně objevují na sborových modlitebních. Proč si myslíš, že je zrovna teď důležité scházet se k modlitbám takhle intenzivně?" Jirka Němeček: Ze dvou důvodů: prvním jsou slova resp. sny od Pána, jejichž varování zaznělo letos na shromáždění... mám za to, že je lépe je poslechnout, než na vlastní kůži zjistit, že nám opravdu něco hrozilo, až už bude pozdě. Druhým důvodem je, že podle mého názoru vždycky a každé Boží jednání v církvi nějaká změna k lepšímu, oživení, nebo dokonce probuzení - začíná tím, že se církev začne modlit. Už jsem něco velmi podobného zažil - právě před 15 lety v tehdejším KS HK proběhla modlitební vlna, která začínala podobnou situací, jakou zažíváme teď. Pokud to mohu srovnat, zažili jsme zatím jen asi tak desetinu toho, co se odehrálo tehdy, a ani tehdy jsme myslím nezažili všechno, co měl pro nás Pán připraveno. Byla to krásná, i když zároveň i těžká doba, na kterou dodnes rád vzpomínám, a každému bych přál něco podobného zažít... Na-
víc si myslím, že můžeme prožít i větší a radostnější chvíle Božího jednání, pokud nezopakujeme naše tehdejší chyby; tou nejzásadnější chybou tehdy bylo, že se modlilo málo lidí a ti, kteří ano, nakonec umdleli, protože nesli břemeno i za spoustu dalších... V současnosti chodí na modlitební jen cca 15% členů sboru, a to je podle mě hrozně málo. Jistě, každý nemá tu možnost přijít, ale kolik takových lidí ve sboru je? Řekněme 20 procent? Pak zbývá nějakých 65% členů sboru, kteří by mohli, ale zatím cestu na modlitební nějak nenašli. A těm bych chtěl říct: přijďte, je to přece i váš sbor, a až v něm Bůh začne jednat způsobem a silou, jaké jste dosud nezažili, bude to i vaše radost - tak neváhejte! Lola Řeháková: Patřím k lidem, kteří chodí pravidelně třikrát v týdnu a je to moc důležité pro nás a myslím, že to drží momentálně sbor jinak to duchovně upadá. Ta modlitební je zatím nejdůležitější. Myslím, že nemohou všichni chodit, mají rodiny, ale kdo by jen trochu mohl, ať jde, pokud mu záleží na sboru. Jinak to nevidím moc dobře.
Kamila Soukupová: Sborové modlitební ve stávající formě začaly na popud, který volal po změně v KS Mozaika. Protože tento sbor považuju za svůj nový domov, bylo by pro mě divné nechodit. Patřit někam má své výhody a taky povinnosti. A tak je pro mě přirozené za Kubou a sborem stát a přimlouvat se. A je dobře, že tady ta intenzita je. Pro mě je to jasné znamení, že Bohu o Mozaiku jde, že mu není jedno, v jakém je stavu a co se s ní děje. Jarmila Tavíková: Myslím si, že scházet se k modlitbám třikrát týdně - v pondělí, úterý, pátek - není vůbec intenzivní, natož v situaci, ve které se náš sbor právě nachází. A když vidím, kolik se nás modlí, říkám si, jestli členové sboru vůbec chápou, o co jde. Filip Zavřel: Osobně vnímám, že se věci dějí rychleji a že roste naléhavost být opravdu vydaný Bohu. Modlitební jsou pro mě naděje, že se s naším sborem budou dít nové věci. Vím, že to Bůh chce a proto to chci taky. Ptala se Martina Kolářová
připomeňme si
BOŽÍ (PO)VOLÁNÍ Leden 2009 - čtvrt roku nazpátek a při tom se to může zdát tak dávno. Shromáždění, na kterém zazněla výzva k pokání. Tomuto shromáždění předcházelo několik modlitebních setkání vedoucích, kde jsme nejprve rozsuzovali prorocká slova, která se do sboru dostala emailem od Ivety Danko z Bratrské jednoty baptistů z Vysokého Mýta (viz dále). Pak jsme sami jako vedoucí činili pokání z hříchů, které nám Bůh ukazoval. Od počátku bylo jasné, že to nemůže skončit jednou bohoslužbou. To, k čemu nás Bůh vyzval, není jednorázová „duchovní očišťovací a odtučňovací kůra“, ale pozvání na cestu pokání, která se stane stylem našeho života. Ale nezapomeňme ani, že jde o povolání k duchovnímu boji, ať už na úrovni jednotlivců, tak na úrovni sboru. Proto každý týden svoláváme na tři dny v týdnu modlitební shromáždění. Na nich potřebujeme nejen vyznávat hříchy, ale také svou + sborovou identitu v Kristu a vyhlašovat Boží zaslíbení. Je zřejmé, že se na modlitebních potřebujeme posunout o úroveň dál… Když znovu otiskujeme prorocká slova, nejde o trapné připomínání, již řečeného. My si potřebujeme stavět před oči, co nám Bůh říká. Potřebujeme se tím nechat provokovat, například k boji!
TŘI SNY První sen byl o lisu na ovoce, viděla jsem obří nádobu a na jejím dně si lebedila vyleštěná jablíčka, která si vůbec nevšimla, že se na ně shora řítí lis na ovoce… Nějak jsem věděla, že ta jablka jsou členové KS HK. Ten lis naháněl hrůzu, řítil se rychle a byl devastační. Druhý sen byl o velkém beranidlu, které naráželo do velké dřevěné brány a pokoušelo se jí rozrazit a dostat se do města, za jehož hradbami žilo spokojeně KS HK. Třetí noc jsem se ocitla na bohoslužbách KS HK, ačkoliv jsem nepoznávala žádné konkrétní tváře (asi proto, že žádné neznám ;-) , věděla jsem, že jsem v u vás, vládla tam fajn atmosféra, rodinky, pohodička, hudba… chystalo se požehnání třem služebníkům, kteří vstupovali do služby dětem - 2 ženy a 1 muž, hodně se tam mluvilo o nějaké nové knížce o výchově dětí… Všichni byli v poho, jen já tam stála, z očí mi tekly slzy a křičela jsem: „Pane, jak to, že jsou tak klidní, copak to nevidí? Jak jen mohou být tak v pohodě? To přece nemůžou, jde jim o život!“ Evidentně mě nikdo z lidí neviděl a neslyšel, protože se nikdo ani nepohnul. Jak jsem křičela k Bohu, úplně jsem se probrala ze spaní a řekla si, že tobě a starším o tom napíšu, abyste vše rozsoudili.
Co mě na první pohled zaujalo: Na hradbách nestáli žádní strážní a lidé ve městě jakoby měli špunty v uších, přesněji řečeno byli natolik spokojeni a zaměstnáni chodem města, že si žádné nebezpečí nepřipouštěli zrovna jako na tom shromáždění. Řekla bych, že to celé je povolání k duchovnímu boji. Iveta Danko CO Z TOHO PRO NÁS VYPLÝVÁ: 1) Bůh nás volá k pokání. 2) Pokud pokání činit nebudeme, dopustí na nás svoje soudy v podobě tvrdých útoků od Nepřítele. 3) Sny jsou také povoláním k duchovnímu boji. Součástí pokání je obnova prorockomodlitební služby (obnova vztahů mezi prorocky obdarovanými lidmi a vedoucími; jak už jsme psali v Mozaice 12/08 daleko svědomitější rozsuzování prorockých slov a jejich další práce s nimi; nespokojit se s tím, že na modlitební chodí 3-4 lidi atp.), a to proto, abychom jako sbor na sebe mohli vzít plnou Boží zbroj, abychom se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. (Efezským 6,13). Viz také slovo od Marka Prosnera v rubrice „abyste byli v obraze“.
rozhovor s Patrikem Soukupem
FREAKFEST 009 KLEPE NA DVEŘE Letos poprvé nebude FF v campu Brodský v Červeným Kostelci. Kde se bude festival odehrávat a co vás vedlo ke změně místa? Letošní Freakfest se uskuteční na novém místě - v kempu Buňkov v Břehách u Přelouče. Už minulý rok jsme uvažovali o změně místa - a to hlavně z důvodu toho, že na Broďáku bylo sice hezky, ale bylo to pro spoustu návštěvníků daleko. Loňské léto jsem projezdil okolo 50 kempů a nakonec jsme se rozhodli právě pro Buňkov. Kemp se nachází nedaleko hlavní trati Praha Pardubice - Česká Třebová a i pro nás organizátory to bude mnohem blíž. Nový kemp je také moc pěkný, pódium bude opět kousek od vody a tak mám naději, že i vám se tam bude líbit :-) Je ještě něco, co byste chtěli tento rok
udělat jinak? Tak hlavním cílem je měnit image festivalu, který Freakfest aspoň v očích křesťanů má. To, že si myslí, že to je festival pouze pro drsňáky. Stále více se rozšiřující program Artstage a zajímavé semináře a workshopy ukazují, že se nám tento posun daří. Na druhou stranu chceme zachovat vizi festivalu - nedělat klasický křesťanský festival, ale být mostem mezi křesťanským a sekulárním světem...
Jaké kapely letos na festivalu vystoupí? Chystá se nějaký „zlatý hřeb“ večera? Headlinery letošního ročníku jsou němečtí Antz of glory, kteří v Čechách vystoupí vůbec poprvé. Dalším tahounem budou polští Anastasis, které už publikum Freakfestu dobře zná. Z českých potvrzených interpretů zahrají Projevy radosti, Run(a) way nebo Timotej. Libůstkou jistě bude i vystoupení německého dua On a Sunday. Další interpreti jsou stále v jednání.
Jak probíhají dosavadní přípravy a jaké jsou vaše pocity a očekávání? Přijde mi, že je to čím dál tím lepší a profesionálnější. Už před časem jsme si rozhodili kompetence, a tak každý z organizačního týmu odpovídá za určitou oblast. Určitě se ale musíme připravit na komplikace, které mohou vyvstat na novém místě.
Na jaký další program se můžeme těšit? Těšit se můžete i na stále se rozšiřující umělecký program Artstage, kde zahrají divadelní soubory Kairos2 a Střep a zazní zde recitály mnoha umělců. Nebudou chybět ani semináře a workshopy, čajovna, noční kino nebo oblíbené půlnoční mše. Ptala se Martina Kolářová
