Obsah PŘEDMLUVA ........................................................................................................ 11 ÚVOD................................................................................................................... 15 ŽIVOTOPIS JIŘINY JIRÁSKOVÉ V KONTEXTU DOBY ........................... 19 ZAČÁTEK ............................................................................................................. 21 STUDIA ................................................................................................................ 31 PRVNÍ ANGAŽMÁ ................................................................................................. 46 VINOHRADY ........................................................................................................ 49 HEREČKA ............................................................................................................. 65 ŘEDITELKA .......................................................................................................... 84 POŘEDITELSKÉ OBDOBÍ...................................................................................... 120 JIŘINA JIRÁSKOVÁ ANGAŽOVANÁ ...................................................................... 134 DOPISY .............................................................................................................. 138 MAMINKA .......................................................................................................... 154 JIŘÍ PLESKOT ..................................................................................................... 160 ZDENĚK PODSKALSKÝ ....................................................................................... 165 Začátek ......................................................................................................... 167 Vztah ............................................................................................................ 169 Soužití ........................................................................................................... 173 Politika.......................................................................................................... 176 Anticharta ..................................................................................................... 179 Normalizace .................................................................................................. 189 Malenice ....................................................................................................... 193 Děti ............................................................................................................... 197 Pejsci ............................................................................................................ 198 Krása a zpěv ................................................................................................. 201 Malovaný nábytek ........................................................................................ 204 Cyklistika...................................................................................................... 205 „Spory“ a StB ............................................................................................... 206 Odchod krále ................................................................................................ 208 ŽIVOTNÍ POSTOJE ............................................................................................... 213 HERECTVÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ ................................................................... 225 DIVADELNÍ HERECTVÍ ........................................................................................ 227 DIVADELNÍ HERECTVÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ .......................................................... 228 PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY .......................................................................... 229 CAESAR A KLEOPATRA ...................................................................................... 238 BROUK V HLAVĚ ................................................................................................ 247 PŘIŠEL NA VEČEŘI.............................................................................................. 253 STRAŠIDLA ........................................................................................................ 260 NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY ................................................................................... 267 FILMOVÉ HERECTVÍ A JIŘINA JIRÁSKOVÁ .......................................................... 278 FILMOVÉ HERECKÉ VÝKONY JIŘINY JIRÁSKOVÉ ................................................ 280
TELEVIZNÍ HERECTVÍ A JIŘINA JIRÁSKOVÁ ........................................................288 TELEVIZNÍ HERECKÉ VÝKONY JIŘINY JIRÁSKOVÉ ..............................................289 ROZHLASOVÉ HERECTVÍ A JIŘINA JIRÁSKOVÁ....................................................301 ROZHLASOVÉ HERECKÉ VÝKONY JIŘINY JIRÁSKOVÉ..........................................302 ZÁVĚR ................................................................................................................306 PŘÍLOHY .............................................................................................................309 LVA A RŮŽI HEREČCE .........................................................................................311 OTEVŘENÝ LIST PRO PANÍ JIŘINU JIRÁSKOVOU …. ............................................316 ZLODĚJSKÁ KOMEDIE .........................................................................................320 URMEFISTO ........................................................................................................324 „KAUZA NULY“ .................................................................................................328 FAMÍLIE ANEB DĚDICTVÍ OTCŮ ZACHOVEJ NÁM, PANE ......................................332 SEZNAM DIVADELNÍCH ROLÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ .................................................338 SEZNAM FILMOVÝCH ROLÍ JIŘINY JIRÁSKOVÉ ....................................................346 SEZNAM TELEVIZNÍCH POŘADŮ ..........................................................................350 PODĚKOVÁNÍ PŘEDPLATITELŮM .........................................................................354 SOUPIS PRAMENŮ A LITERATURY ............................................................357 PRAMENY ...........................................................................................................359 NEPERIODICKÉ PUBLIKACE ................................................................................360 ČLÁNKY V ODBORNÝCH PERIODIKÁCH .............................................................363 ČLÁNKY V OSTATNÍM PERIODICKÉM TISKU ........................................................365 INTERNETOVÉ ODKAZY A AUDIO–VIDEO ............................................................375 TELEVIZNÍ A ROZHLASOVÉ DOKUMENTÁRNÍ A ZÁBAVNÉ POŘADY .....................376 ARCHIVY A BADATELSKÉ INSTITUCE ..................................................................378
Předmluva Přátelství herečky s kritičkou nebývá v divadelních kruzích moc obvyklé. Herci obecně na kritiku žehrají, pokud přímo netvrdí, že její výplody prostě nečtou. Ono se pak většinou ukáže, že je čtou, někteří dokonce až moc pozorně, ale neradi to přiznávají. Jiřina Jirásková patřila k čestným výjimkám. Kritiku sledovala velmi pozorně a moc dobře chápala její smysl. „Když to povolání, to řemeslo někdo umí, tak to může být strašně účinná pomoc pro divadlo. Ale to právě souvisí úzce s osobností kritika. Jsou kritici, jejichž kritiky si opravdu vážím a dám na ni,“ řekla na adresu kritiky v roce 2009 v rozhovoru pro DVD edici Perly českého divadla u vás doma agentury Thespis. V době, kdy byla ředitelkou Divadla na Vinohradech, dbala, aby se na její stůl dostávalo vše, co se o této scéně napíše. A nejen to, zajímalo ji prakticky všechno, co se v divadelním světě děje. A právě v té době nás sblížila – jak jinak – jedna moje kritika na vinohradskou premiéru, shodou okolností kritika nepříznivá. Šlo o prestižní titul a cítila jsem velkou snahu kvalitního hereckého obsazení i inscenačního týmu mu dostát, ale vzdor tomu výsledek za mnoho nestál. Prostě se to nepovedlo. Tak jsem to i napsala a Jiřině Jiráskové stálo za to zvednout telefon a zavolat mi, že si váží tónu, jakým byla kritika napsána. Že z ní cítí lítost, nikoli škodolibou radost, která dnes čiší z mnoha recenzí. Začaly jsme si spolu povídat o smyslu kritiky a divadla a posléze dialog rozšířily i na jiné smysly. A záhy jsme zjistily, že si v mnohém rozumíme. Přátelství s Jiřinou Jiráskovou nebylo snadné. Blížily jsme se k sobě opatrně, naneštěstí obě nadány shodnou dávkou plachosti a nedůvěry, ale naštěstí i smyslem pro sebeironii a zdravý skepticismus. Dostat se za sršatou zeď jejího sarkasmu nebylo jen tak. Ale stálo to za to. Bylo to jako vyloupnout sametově zářivý drahokam ze skořápky tvrdého kamene. Své přátele šokovala otevřeností. Kladla otázky, které si člověk neměl odvahu sám položit, a vyslovovala nahlas věci, které hodlal bláhově zakutat na dno duše. Byla něco jako živé svědomí. A dělala to s noblesou dámy a přímostí chirurga. Moje kritická profese jí záhy začala překážet. „Pokud máme být přítelkyně, nebudeš o mně psát, nebo aspoň ne v dobrém,“ nařídila mi. Nedalo se to dodržet, nicméně jsem se jí za každou pochvalnou recenzi pokorně omluvila. A ona mi s velkomyslností vévodkyně odpouštěla. Byla to součást hry, která nás bavila, v níž ale platilo, že jakákoli negativní kritika či připomínka je s dychtivostí vítána. Argumenty vyvracející její názor dlouze zkoumala, než jim případně dala zapravdu. Asi už nikdy nezažiju tak horlivé debaty, které byly často vedeny nevážně, ale v nichž argumenty obou stran byly brány naprosto vážně. A nebyly to debaty jen o divadle, protože Jiřinu zajímala spousta věcí a často mě překvapila fundovaným názorem v oborech, kde bych to od ní naprosto nečekala. Dialog (nikoli tlachání!) potřebovala k životu stejně jako cigarety a dobrý koňak, proto v době, kdy ji nemoc uzavřela do izolace, vítala dychtivě hosty, jež jí ho mohli dopřát. Snažila jsem se ji navštěvovat co nejčastěji, ale bylo to mnohem méně, než bylo zapotřebí. 11
V té neveselé době jsem se v jejím bytě míjela s dívkou jménem Renáta, o níž jsem věděla, že Jiřina Jirásková je předmětem jejího studijního zájmu, ale že jejich vztah je mnohem užší, že je Jiřininou „pravou rukou“. Vážila jsem si jí a měla ji za to ráda. Věděla jsem, že pracuje na Jiřinině monografii. Osobně nás svedly až okolnosti Jiřininy smrti a zejména to, co se dělo po ní, kdy se jako supi na snadnou kořist slétli autoři toužící vydat „svědectví“ o posledních týdnech a dnech Jiřinina života. Popisovali je s falešným soucitem a dychtivým otevíráním skříní, jež měly zůstat zavřené. Stránky těchto bulvárních spisků se hemží polopravdami, omyly i záměrným zkreslováním skutečnosti. A především absolutním nedostatkem empatie. Nicméně, byly tím jediným, co bylo po smrti velké herečky Jiřiny Jiráskové veřejnosti poskytnuto. S jedinou výjimkou nového vydání knihy Alexe Koenigsmarka Jiřina Jirásková osobně, jež formou rozhovoru a vzpomínání herečky vytváří její první zdařilý portrét a do níž Renáta Novotná napsala kapitolu zahrnující aktivity Jiřiny Jiráskové od počátku 90. let do roku 2008, kdy vyšlo druhé vydání. Vedle toho zde ale existoval dokončený rukopis knihy, na níž Renáta Novotná s Jiřinou Jiráskovou pracovala více než dvě desetiletí. Knihy, kterou berete do rukou a která má na jedné straně kvalitu erudované monografie hodnotící herectví Jiřiny Jiráskové (autorka je absolventkou divadelní vědy) v nejširším kontextu, na druhé straně ale nepostrádá přitažlivost pro obyčejného čtenáře. A to tím, že v ní autorka dává velký prostor samotné Jiřině Jiráskové ke vzpomínkám na dětství, na její divadelní začátky, růst i vrcholy, na světlé i na stinné stránky její herecké a občanské kariéry. Tím, že je vyslovuje herečka sama, získává kniha punc autenticity a intimity, s níž autorce sděluje i velmi osobní zážitky, postoje a názory. Renáta Novotná měla vzácnou příležitost přiblížit se – přes propast let, jež je dělila – nejen herecké, ale i lidské osobnosti Jiřiny Jiráskové. A jak psáno výše, přátelství s Jiřinou Jiráskovou nebylo záležitostí snadnou. Vyžadovalo osobu vzdělanou, bystrou, pohotovou a především oplývající velkou dávkou humoru, trpělivosti, empatie a lásky. Stránky, které následují, svědčí o tom, že Renáta Novotná byla pro Jiřinu Jiráskovou tou pravou a šťastnou volbou. Radmila Hrdinová
12
145
byl myslím jím přímo ovlivněný. Byl moudrý a laskavý, ale také dokázal být značně nekompromisní. I když po dvou letech naše manželství skončilo, patřil celý život k mým nejvěrnějším a nejbližším přátelům. Byli jsme opravdu důvěrní přátelé, až do jeho odchodu, těch téměř padesát let jsme se považovali skoro za sourozence. Sblížili jsme se při našem společném angažmá v Hradci Králové. On začínal jako amatér v Haleně, to byl tenkrát takový spolek, ve kterém byla řada pozdějších významných umělců. Z té Haleny odešel do Klicperova divadla, kde hrál velké role a po roce se mnou nastoupil na Vinohrady. Do Hradce jsme jeli oba stejným vlakem a seděli jsme dokonce i ve stejném kupé. Jirka pak vzpomínal, že si tehdy říkal – no, jestli tenhle purtzl tlustý, mrňavý, protivný se mnou bude v jednom angažmá, tak to snad nevydržím, to bude hrozný! Tak tam a takto začala moje láska s mým prvním mužem a vlastně neskončila nikdy. Ale toho tlustého purtzla, to jsem mu musela dlouho odpouštět, abych se s tím smířila. Svatbu jsme měli na Staroměstské radnici, Jirka udělal vše, co bylo v jeho silách, aby byl ten den nezapomenutelný. Měl skluz, svědkové vyhlíželi z oken radnice, kdy už konečně přijede ženich. Matrikářka už byla dost nervózní, podívala se z okna a jen povzdechla – tak a teď do toho přijedou ještě lakýrníci opravovat radnici! A on to byl ženich, pamatuju, že ta svatba byla opravdu veselá! Bydleli jsme po svatbě i s mojí maminkou v tom pavlačovém bytě, do kterého jsem se narodila, což byl pokoj a kuchyň. Maminka měla Jirku velice ráda, dá se říct, že byl jednou z jejích velkých životních lásek. On maminku bezmezně obdivoval a zbožňoval, ale vzpomínám si, že po jednom konfliktu mezi mnou a jím, byl mojí maminkou tak trošku okřiknut, že to přehnal, a on se na moji maminku obrátil a řekl – Táničko, ty mlč, ty víš, že jsi Jiřinu vychovala tak, že je to trestný! Po dvou letech jsme se rozvedli. Ten rozchod byl způsobený mou hloupostí. Bylo to skutečně mládí nevybouřené, které zapříčinilo takový úhybný manévr, který mě toto manželství stál. Myslím, že se ale zase tak moc nestalo, protože jsme oba šli dál cestou, která šla tak blízko u sebe, že jsme se vlastně nikdy ani na okamžik nevzdálili. Dodnes mne ale mrzí, že jsem Jiřímu pravděpodobně v tu chvíli, kdy jsem tu blbost udělala, způsobila asi velikou bolest a zármutek a on si to vůbec nezasloužil. To mne skutečně velmi mrzí dodnes, ještě teď bych si dala přes pusu. Byla jsem mu vděčná za to, že v mnoha věcech na mě spoléhal lidsky až do konce života, jako by mi říkal – už jsem ti odpustil. Za to své nepatřičné chování jsem tehdy dokonce dostala v divadle velitelskou důtku. Ocitla jsem se v jednom z vrcholů klasického milostného trojúhelníku, dříve se to řešívalo souboji, tehdy se Jiří Pleskot a Jiří Vala kvůli mně během představení poprali, házeli po sobě židle, prostě si na jevišti vyřídili svoje účty. V té době to byl důvod k usnesení o velitelské důtce, která nás kritizovala především za to, že jsme své osobní záležitosti řešili v předvečer osvobození naší vlasti Rudou armádou. Událo se to ve hře, která byla velmi mravná, morální a měla vést k čistotě, k očištění mladých duší, šlo o Makarenkovy Vlajky na věžích. Hráli jsme tam všichni kolonisty, tudíž tedy děti s kriminálním nasazením, které jsou dány na vychování do ústavu, ve kterém se učí ušlechtilému jednání a ušlechtilému chování. Pravda je, že něco z těch původních povah asi v těch kolonistech zůstalo, takže došlo 163
k té rvačce, přímo do hry se to nehodilo, ale zase nijak zvlášť to nevadilo. Možná to bylo i příjemné osvěžení v sále, ale já mám z toho trauma dosud. Za celý svůj život jsem byla jednou jedinkrát nevěrná, tehdy svému prvnímu manželovi, opravdu jen jedinkrát a nikdy si to neodpustím. Dneska je to ale naprosto běžné. V současné době už není u divadla zdaleka tolik milostných afér, jako v éře mých divadelních začátků. To, co jsme totiž my v mém mládí považovali přece jenom za morální přestupky, tak to je dneska tak běžné, že to vlastně ani k žádným aférám vést nemůže. Stačí se podívat na jakýkoli televizní seriál, tam se to nevěrami jen hemží. Když se Jiří Pleskot podruhé ženil, vzal si Olinku Čuříkovou, byli jsme jim se Zdenkem za svědky. Všechny čtyři nás pojilo přátelské pouto. Od šedesátého šestého roku za námi pravidelně jezdívali do Malenic, až si tam nakonec také pořídili pod kostelem dům. Zdenek i Jirka jsou na malenickém hřbitově pohřbení, jsou tam ti kluci spolu, já jsem za nimi chodila velmi ráda. Nechci tím říct, že bych tam nebrečela, ale chodila jsem tam ráda, ráda jsem jim ty hrobečky zdobila, povídala si s nimi. Oni ke mně za života měli naprosto odlišný přístup, Jirka mě velice často kádroval a naopak Zdenek byl ke mně neobyčejně laskavý, i když jsem ho trápila, a já uměla mužského trápit, teď se ke mně chovají opačně, Zdenek je na mě někdy tvrdší a Jirka je ke mně už jenom laskavý. Vždy jsem ale měla dojem, že se to mělo stát obráceně, ti dva pánové by byli talentovanější k samostatnému životu, oni by bývali beze mě uměli ten život přece jenom žít nějak lehčeji než já bez nich. V každém případě jsem však měla veliké štěstí. Asi jsem na své životní cestě udělala mnoho chybných kroků, ale v zásadě ty úplně nejpodstatnější špatné nebyly, jinak by se bylo nemohlo stát, že bych byla vždycky potkala tak silného partnera. Navíc jsem vždy byla ve vztazích dost respektovaná, což bylo také úžasné. Nikdy jsem neměla nedostatek lásky, zažila jsem i momenty, kdy pro mne znamenala naprosto všechno, a to vůbec nepovažuju za samozřejmost.
164
Televizní herecké výkony Jiřiny Jiráskové V televizi začala Jiřina Jirásková pracovat již v padesátých letech. Vzhledem k tomu, že se v počátcích vysílání Československé televize televizní inscenace přenášely živě, jak již bylo zmíněno, není nyní možnost připomenout si tehdejší výkony zúčastněných herců, ani Jiřiny Jiráskové. Účinkovala i v nejstarším československém televizním seriálu Rodina Bláhova (1959), kde hrála dceru S. Zázvorkové a I. Prachaře. Scénář J. Dietla, Z. Bláhy a I. Prachaře se nesl v komediální rovině. Seriál byl natolik úspěšný, že bylo na základě početných žádostí diváků realizováno jeho pokračování. Bohužel, dochoval se pouze závěrečný díl, a v tom se o postavě vytvořené Jiřinou Jiráskovou pouze mluví, její tehdejší výkon tedy již nelze zhlédnout. Další postavy vytvořila například v seriálech Zlá krev, Dnes v jednom domě, Život na zámku. Za nejvýraznější roli se dá ale považovat její nezapomenutelná Hana Bornová ze seriálu režiséra Františka Filipa Sňatky z rozumu. S noblesou a smyslem pro detail zde stvořila živoucí postavu balancující mezi radostí a smutkem (seriálovým otcem jí byl Miloš Nedbal, její někdejší profesor). V poslední době se nejvýraznější seriálovou postavou Jiřiny Jiráskové stala paní Kekulová (nepraktická, ale hodná Vysílání televizního seriálu Rodina Bláhova „lidová“ postava) ze seriálu Pojišťovna štěstí. Jiřina Jirásková natočila v televizi mnoho inscenací (např. Jak se dělá divadlo, Žena z Korinta, Klíče na neděli), zábavných pořadů (např. Poslední leč Alfonse Karáska) i pohádek (např. Víla z jeskyně zla, O labuti). Zcela mimořádné místo mezi televizními inscenacemi a filmy však zaujímá Zámek v Čechách. Pod jeho scénářem je podepsán výborný autor, Jiří Hubač. Jiřina Jirásková si s jeho poetikou rozumí, souzní s ní. Do hluboce lidského příběhu Elizabeth Anny Marie hraběnky z Landsdorfu a ze Scheinbergu pronikla s citem. Pokořovanou, ale nepokořitelnou hraběnku obdařila ironií a skepsí, která dokáže být lékem pro přežití i těch nejtěžších okamžiků. V šedesátých letech se Jiřina Jirásková často objevovala na televizní obrazovce také v roli moderátorky (např. Jizvy, jiskry, jistoty, Za kulisami Barrandova). Zkušenosti s konferováním měla již ze školy, kdy pracovala v Mezinárodním svazu studenstva a uváděla 289
Zlodějská komedie Následující stránky přinášejí výjimečné svědectví, unikátní soukromý rozbor hereckého výkonu Jiřiny Jiráskové v inscenaci Zlodějská komedie od předního českého teatrologa Jana Kopeckého. Jan Kopecký sledoval herecký vývoj Jiřiny Jiráskové od padesátých let, kdy psal již o její první vinohradské inscenaci, o Mladé gardě. V osobním kontaktu byli v průběhu šedesátých let, kdy i spolupracovali (viz dopis výše). V osmdesátých letech dostala Jiřina Jirásková od Jana Kopeckého dopis, kterého si velmi považovala – rozbor její Wolffky. Byl o to cennější, že se Jan Kopecký v době normalizace nemohl oficiálně věnovat své profesi… 21. září 1987 Milá paní Jiřino, viděl jsem tedy podruhé „Zlodějskou komedii“, a teprve nyní se cítím být trochu schopen připojit k ní některé své postřehy a názory. Po prvním představení jsem se na to neodvážil, nebylo by to dost odpovědné vůči Vám. Měl bych vlastně psát o dvou tématech: o Vaší Wolffce – Vlčkové a Filipové, a potom o inscenaci jako celku. Soustředím se v tomto dopise na téma první, protože tu jde o hereckou práci, a víc: dílo, které je naprosto pozoruhodné a bez přehánění je to pro mne jeden z hereckých výkonů, kdy jsem měl v hledišti pocit úplného diváckého zadostiučinění jako již dávno ne, a radost z toho, že má české divadlo takovou umělkyni, jako je Jiřina Jirásková. Téma druhé, představení jako celek, vyvolalo ve mně naopak řadu námitek a vážných výhrad. Věnujme se však prvnímu tématu – Vaší Wolffce. Můžeme o ní mluvit oba /Vy, která jste ji vytvořila, a já, který jsem s ní šel po oba večery jako divák/ v třetí osobě. A to proto, že z prostředků herečky Jiráskové tu vznikl naprosto svůj, nový a jiný, samostatně na scéně žijící člověk, celistvá bytost. Jste v ní, ona je ve Vás – jedno od druhého se neoddělilo, hraniční čára není patrná, zmizela; v hledišti jsem ji nevnímal, ačkoli jsem byl samosebou připraven si pro sebe jaksi zkoumat, „jak to ta Jirásková dělá“, jak to už dává profese a dlouhý zvyk kritické práce. Měl jsem před sebou Vlčkovou, později Filipovou – o herečce vím napřed, z programu, a pak po představení: hrála ji Jirásková. V průběhu večera existovala jen Wolffka. Když se tohle na jevišti stane, je to jedna z radostí a jeden z divů divadla. Tady se to stalo. Od prvních okamžiků je tu ona, Vlčková: jak se lopotí s pytlem kořistí, zajišťuje její bezpečnost; byla to fuška, a riskantní: proto ta rezolutnost, ostražitost, úzkost. Tahle ženská tuhle práci nedělá ponejprv, ta se vyzná ve svém díle. Projde pár prvních výjevů a máme ji postupně za chvíli celou: pradlena, obchodnice, matka, hlava rodiny: zosobnění podnikavosti, starosti, rozhodnosti, energie, mazanosti. Ustavičně činná. Stále v akci, do které zatahuje rodinu, obchodního partnera, celé okolí. Oči se dovedou zúžit, když vymýšlí plán. Rozšiřují se, když „jde na věc“. A když se 320