MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOSOFICKÁ FAKULTA
ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY
Lolita, Vladimir Nabokov
Její zařazení do sociálního kontextu doby Práce ke kurzu Sociologie umění
Drahomíra Žejdlíková UČO: 145748
V Brně 17.12.2005
„Je dětinské studovat prozaické dílo, abychom se dozvěděli něco o zemi, o
společenské třídě či o autorovi.“1
Citát z autorova doslovu k Lolitě nás přímo vybízí k tomu, abychom v textu žádné
dobové normy a hodnoty, obrazy dobové kultury nehledali, nepátrali po prvcích hodnocení nebo odkazech na autorův život. Ale Lolita, jako každé kultovní dílo, stále láká k novým a novým interpretacím. A tak mnoho literárních teoretiků, kritiků, překladatelů, žurnalistů, ale i obyčejných čtenářů hledá v Lolitě odkazy na dobu, morálku či odkazy na spisovatelův život.
A tak i já se pokusím v tomto krátkém eseji zařadit Nabokovův román do dobového, sociálního kontextu kultury a vylíčit jeho hodnotovou orientaci, ukázat názory dobových
kritiků a vysledovat některé reakce adresátů díla. Budu se při tom držet samotného textu, vlastních i přejatých interpretací a Nabokovových osobních poznámek k dílu, zohledním dobu a místo vzniku a s tím související dobově-místní kulturu.
Od doby, kdy byla Lolita poprvé publikována, se reakce na ni příliš nezměnily, pro
jedny je výjimečným uměleckým dílem, pro druhé nechutnou perverzí. V roce 1954 nabídl
Nabokov svůj rukopis pěti americkým nakladatelům, ty ale text pobouřil do té míry, že ho odmítli publikovat. A tak román poprvé vyšel v září roku 1955 v Paříži, vydalo
ho nakladatelství Olympia Press, neblaze proslulé erotickými dílky. Lolita vyšla v 5000
vytiscích, ty byly okamžitě vyprodány, u odborné veřejnosti zůstala bez povšimnutí až do doby, kdy v London Times vyšla kritika Grahama Greena, ten ji označil za jednu z nejlepších
knih roku. Na Greenův článek reagoval John Gordon, redaktor Sunday Express, který naopak dílo označil za příšernou oplzlost a nestydatou pornografii. Britské ministerstvo vnitra pak
neumožnilo průnik kopií na domácí trh a vybídlo francouzského ministra vnitra k zákazu
knihy. A tak došlo k zákazu Lolity ve Francii od prosince 1956 až do září 1959, kdy byla opět vydána ve Francii společně s uvedením v Anglií a Itálii. Mezitím v srpnu roku 1958 se přece jen podařilo Lolitu v USA vydat v nakladatelství Putnam`s. Měla nečekaný úspěch, v průběhu
prvních tří týdnů bylo prodáno 100 000 kopií, což lze odůvodnit tím, že sexualita byla tenkrát v Americe zajímavým komerčním artiklem.
Dodnes je pro mnohé Lolita erotickým dílem, pro jedny symbolem prolomení tabu,
pro druhé moralitou, pro další jen zajímavým čtením o pedofilním, deviantním chlapíkovi.
Z toho vyplývá, že jednou z nejdůležitějších dobových hodnot zrcadlících se v díle je morálka. To, že je příběh napsán v ich – formě, vyprávěn samotným hlavním hrdinou Humbertem 1
Nabokov, V.: Ke knize s názvem Lolita
2
Humbertem, v nás budí pocit jakési „Humbertovi obrany“ 2 a může v nás vyvolat jisté
pochybnosti, co vlastně je a co není morální. Humbert nás totiž stále utvrzuje v tom, že sám pociťuje jisté pocity viny, sám sebe někdy označuje za netvora, v těchto chvílích pociťujeme
téměř soucit. Humbert na chvíli omlouvá svou touhu, aby vzápětí přísahal, že „se snažil sekat dobrotu, seč mu síly stačily“.
Morálka a sexuální chování jsou oblasti, v nichž je velmi težké stanovit nějaké jasně
dané hranice. Co je a co není morální a přijatelné v sexuálním životě, o tom nikdo
jednoznačně rozhodnout nemůže. Humbert využívá dvou sexuálních praktik, které lze
v dnešní době i v době vzniku románu označit za deviace – pedofilii a incest. Akceptovatelnost těchto praktik v průběhu času kolísala. Humbert se obojí snaží omlouvat
dokládáním případů z historie. Například už mýty o řeckých a římských bozích jsou prodchnuty stálými incestními vztahy, ať vědomými či nevědomými. Ve starověkých kulturách je dokonce incest prezentován jako povinnost, tyto příklady vidíme u Peršanů, Egypťanů či Peruánců.
Přesto několik posledních staletí není incest pro většinu společnosti přijatelným
sexuálním projevem. Vztahuje se na něj zákon téměř ve všech zemích světa. Stejně tak pedofilie je stíhána ve většině zemí světa.
Připadá nám těžké rozeznat, jaké hodnoty vyznává v této oblasti autor, až do chvíle,
kdy zjistíme, jak sám charakterizoval Huberta: „marnivý a krutý darebák, který se dokáže jevit dojemným“ 3.
Alespoň normy dobové americké společnosti v oblasti sexuální morálky můžeme
hodnotit již s určitým nadhledem. Zatímco puritánský duch anglických kolonistů přelomu 19. a 20. století vnášel do americké společnosti erotická tabu, konjunktura 30. let s rozšiřující se
reklamou, lásku značně komercializovala. Obrovský převrat pak nastal po 2. světové válce.
Ta odhalila, že sexuální styk neexistuje jen mezi manžely a dále došlo k obrovskému uvolnění. Zatímco Evropa se po válce obrátila k vážným tématům, Amerika vstoupila do revoluce
sexuálních objevů, a erotika se stala významnou součástí amerického kulturního exportu. Přesto se americký národ dodnes vyznačuje ve srovnání s Evropou větší umírněností, ve státě New York je přestupkem už jen to, že se nelegitimní pár zamkne v hotelovém pokoji. Dílo, ve
kterém se čtyřicetiletý muž v pokoji se svou třináctiletou dcerou nejen zamyká, muselo ve své době zákonitě vyvolat obrovský rozruch.
2 3
Sýkora, M.: „Americká“ témata Tamtéž
3
Jakkoli je Humbert zvrhlý, to co ho žene stále dál, není jen zvrhlá smyslnost a touha
po „nymfičce“4, ale především nekonečná láska k Lolitě. Třináctiletá Lo však ještě nemůže a nedokáže pochopit tak hluboký cit, a proto není schopna jej ani opětovat. V tuto chvíli nás
napadá otázka: Která z těchto dvou hodnot je důležitější? Láska nebo morálka? Ve Spojených státech má láska větší důležitost snad jen v hollywoodských filmech, ale morálka, ta má
nezastupitelnou roli v celém společenském uspořádání. Přes to všechno v knize Humbertova láska k Dolores částečně vysvětluje jeho počínání a činí ho relativně přijatelnějším. My však musíme mít stále na paměti, že pokud pro průměrného Američana 50. let byly hlavními hodnotami rodina, práce a charita, morálka lásku zcela odsunula na vedlejší kolej.
Pomalu se dostáváme k další důležité složce Nabokovova díla a tou je svoboda. Autor
v doslovu k Lolitě uvádí, že první myšlenka na Lolitu ho napadla na počátku roku 1940. Vzpomíná na novinový článek o šimpanzovi, který po měsících přemlouvání jistým vědcem
vytvořil svou první kresbu. Šimpanz nakreslil klec, ve které jej již dlouhou dobu drželi.
Inspirován článkem napsal rusky povídku, která se později stala konceptem k slavnému
románu. Další záchvěv inspirace k napsání Lolity přichází v roce 1947, kdy si již Nabokov tvoří závazný plán k jejímu napsání, ale definitivně začíná na díle pracovat pravděpodobně až v roce 1950.
Ano, i Lolita je stejně jako onen šimpanz z autorovi vzpomínky uvězněna a pevně
držena Humbertovými sexuálními choutkami a láskou, nedospělou a omezující – proti nim se
nakonec bouří a utíká, stalo se nevyhnutelné. V závěru knihy při posledním setkání Lolity a
Humberta zjišťujeme, že dívka, která přestože působí, že ztratila vše, stojí před Humbertem hrdá a svobodná, oproštěná od jeho svazujících pout.
Šimpanz ale může představovat i Humberta samotného. Je vězněn hned dvakrát. Ve
světě dospělých, kde je nucen se ženit, pracovat a sdílet lože s věkově přijatelnými osobami.
Vězněn ve své lásce k Lolitě, která nikdy není naplněna. A hlavně je vězněm své doby. Amerika 50. let byla přehlcena symboly svobody.
Američané po 2. světové válce patřili k nejbohatším a nejsebevědomějším národům
světa. Poválečná léta znamenala absolutní konec puritánské spořivosti a bohabojnosti. Začínají nákupy na úvěr, vznikají supermarkety s neomezenou nabídkou levného zboží
v poměru k rostoucím platům. Každý měl možnost postavit si svůj levný dům, koupit auto a
levný benzin. Klíčová slova k tehdejší kultuře zněla dostatek, samolibost, spokojenost. Nekončící blahobyt a spokojenost ale přirozeně budí u citlivých jedinců naprosto opačné 4
Označení, které využívá Nabokov ve svém díle
4
pocity – znechucení, depresí. Vypovídá o tom i literární tvorba vzniklá v těchto letech, např. drama A. Millera Smrt obchodního cestujícího popisuje právě odcizení citlivých jedinců
uprostřed kultury, která je tvořena pro masu. Nejznámějšími kritiky a odpůrci pohodlného středostavovského stylu života se stali beatníci. Šíleli životem, doufali v záchranu.
A v této době křížem krážem štědrou, veselou Amerikou jezdí od hotelu k hotelu dvojice, jež se dobovým hodnotám více než vymyká.
Objevují se názory kritiků a čtenářů, které uvádí, že se Nabokov ve svém románu Americe vysmívá. To on sám odmítá v doslovu k Lolitě: „Někteří čtenáři mi zase vytýkali, že Lolita je protiamerická. Toto obvinění mi působí daleko větší bolest než ono idiotské nařčení
z nemravnosti… Potřeboval jsem určité komické prostředí. Není nic komičtějšího nad
šosáckou vulgaritu… Zvolil jsem americké motely místo švýcarských hotelů jenom proto, že mám snahu být americkým spisovatelem…“ 5
V literatuře se často můžeme setkat s názorem dobových kritiků, který podporuje
myšlenku, že román je dílem alegorickým, „stará Evropa svádí mladou Ameriku“. Tento soud opět odmítá sám autor. Jistě, Humbert je původně Francouz, ale v knize není hlavním
tématem ztráta kořenů teritoriálních, nýbrž vykořeněnost sociální. To, že je Nabokov exulantem, nutně neznamená, že téma exilu se bude táhnout celým jeho dílem a hledání domova se stane nejvyšší hodnotou.
Nabokov ve svých dílech často používá jako hlavní postavy exulanty. Humbert
Humbert je Francouz, cizinec v Americe. I tady můžeme najít podobnost s autorem. Jak už jsem se ale vyjádřila, Humbertova národnost podle mě v příběhu nehraje důležitou roli. Každý
umělec, i když odmítá jakákoli nařčení z autobiografie, je jen člověk, a jeho zkušenostní svět se do díla promítne.
Ve svojí krátké práci jsem se snažila dokázat, že v Nabokovově díle Lolita se odráží
dobové hodnoty morálka, láska a svoboda. Zjistila jsme, že dobově nejdůležitější hodnotou byla morálka, proto se dá říct, že Lolita je dílem moralistním. Další hodnotou se ukázala být
svoboda, která v Americe v době vzniku knihy hrála skutečně velkou roli, a nakonec láska,
hodnota, která zřejmě nejméně souvisí s dobou a vůbec s Amerikou. Snažila jsem se dokázat, že v Lolitě vzniklo jedno z vůbec nejkontroverznějších děl minulého století, nelze zobecnit
názory kritiků ani adresátů pouze jako kladné či záporné. Lolita je skutečně kultovním, kontroverzním dílem.
5
Nabokov, V.: Ke knize s názvem Lolita
5
Použitá literatura: 1. Borneman, Ernest: Encyklopedie sexuality, Victoria Publishing, Praha, 1994 2. Brown, Tindall,George., Shi, D.E.: Dějiny Spojených států amerických, Nakladatelství Lidových novin, Praha, 2000 3. Calcutt, Andrew, Shephard, Richard: Cult Fiction: Průvodce po kultovním románu, Volvox globator, Praha, 1999 4. Engelking, Leszek: Vladimir Nabokov: Podivuhodný podvodník, Votobia, Olomouc, 1997 5. Nabokov, Vladimir: Lolita, Paseka, Praha, 2001 6. Sýkora, Michal: Vladimir Nabokov, „Americká“ témata, Host, Brno, 2002
6
