VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Katedra Zdravotnických studií
Integrace budoucího zdravotníka s poruchou pohlavní identity bakalářská práce
Autor: Maršálová Kateřina Vedoucí práce: Doc. Jaroslav Stančiak Konzultant práce: MUDr. Louis Radósa Jihlava 2013
„Anotace“ Smyslem této práce je nastínění problému Transsexuality. Jde o poruchu pohlavní identity a tato práce prochází životem klientky trpící Transsexualitou. Hlavním cílem práce je seznámení se s životem transsexuála a touhou stát se zdravotní sestrou a na druhé straně se zabývá pohledem zdravotníků na tuto problematiku. Setkáváme se s problémy klientky na praxi v nemocnici, s přístupem zdravotníků k její osobě a názorem zdravotníků na tuto problematiku. V teoretické části se seznámíme s historií transsexuality, dále s definicí, léčbou a také s osobností zdravotníka a v praktické části s kazuistikou života transsexuála a doplňujícím dotazníkovým šetřením mezi zdravotníky na informovanost a názor na Transsexualitu.
„Annotation“ The purpose of this paper is to outline the problem Transsexuality. Terms of gender identity disorder and the client work through life suffering transsexuality. The main goal of this work is to present the life of a transsexual and desire to become a nurse and on the other hand deals with the medical view on this issue. We encounter problems with clients to practice at the hospital, with the medical profession to her person and those of health care on this issue. n the theoretical part, we introduce the history of transsexuality, as well as with the definition of treatment and the person of the medical and practical case study of the life of a transsexual and supplementary questionnaire survey among health professionals to information and views on transsexuality.
Klíčová slova: Transsexualita, gender, male to female, female to male, identita, psychoterapie, hormonální terapie, chirurgie, profesionalita, zdravotní sestra
Key words: Transsexuality, gender, male tbo female, female to male, identity, psychotherapy, hormonal therapy, surgery, professionalism, nurse
Poděkování Tímto bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce panu Doc. Jaroslavu Stačiakovi, za cenné rady, ochotu, připomínky a velkou podporu v psaní této práce. Dále velké poděkování panu MUDr. Louisi Radósovi za předání zkušeností, odborné rady v problematice a ochotu najít si čas. A hlavě bych chtěla poděkovat své kamarádce Nataši Daní Drozdík, bez které by tato práce nemohla vzniknout, za velkou ochotu vzít mě do světa Transsexuality a odvahu mluvit o osobních problémech
Prohlašuji, že předložená bakalářská práce je původní a zpracoval/a jsem ji samostatně. Prohlašuji, že citace použitých pramenů je úplná, že jsem v práci neporušil/a autorská práva (ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v platném znění, dále též „AZ“). Souhlasím s umístěním bakalářské práce v knihovně VŠPJ a s jejím užitím k výuce nebo k vlastní vnitřní potřebě VŠPJ . Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje AZ, zejména § 60 (školní dílo). Beru na vědomí, že VŠPJ má právo na uzavření licenční smlouvy o užití mé bakalářské práce a prohlašuji, že souhlasím s případným užitím mé bakalářské práce (prodej, zapůjčení apod.). Jsem si vědom/a toho, že užití své bakalářské práce či poskytnout licenci k jejímu využití mohu jen se souhlasem VŠPJ, která má právo ode mne požadovat přiměřený příspěvek na úhradu nákladů, vynaložených vysokou školou na vytvoření díla (až do jejich skutečné výše), z výdělku dosaženého v souvislosti s užitím díla či poskytnutím licence. V Jihlavě dne
...................................................... Podpis
„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“ "Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce. "Poušť je krásná…," dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic… A přece něco září v tichu… "Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ. Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství… "Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"“ Saint Antoine De Exupéry
Obsah 1
2
ÚVOD..................................................................................................................................................................... 1 1.1
CÍL PRÁCE................................................................................................................................................... 3
1.2
PRACOVNÍ HYPOTÉZY ........................................................................................................................... 3
TEORETICKÁ ČÁST......................................................................................................................................... 4 2.1
ANATOMIE A FYZIOLOGIE POHLAVNÍCH ORGÁNŮ ..................................................................... 4
2.1.1
ANATOMIE MUŽSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ – VNITŘNÍ ORGÁNY ............................. 4
2.1.2
ANATOMIE MUŽSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ – ZEVNÍ ORÁNY ..................................... 5
2.1.3
FYZIOLOGIE MUŽSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ ...................................................................5
2.1.4
ANATOMIE ŽENSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ – VNITŘNÍ ................................................. 6
2.1.5
ANATOMIE ŽENSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ – VNĚJŠÍ..................................................... 7
2.1.6
FYZIOLOGIE ŽENSKÝCH POHLAVNÍCH ORGÁNŮ ....................................................................7
2.2
POHLAVNÍ IDENTITA .............................................................................................................................. 9
2.2.1
HISTORIE ................................................................................................................................................ 9
2.2.2
ETIOLOGIE ........................................................................................................................................... 10
2.2.3
DEFINICE .............................................................................................................................................. 11
2.2.4
IDENTITA.............................................................................................................................................. 12
2.3
DIAGNOSTIKA ......................................................................................................................................... 13
2.3.1
METODY ............................................................................................................................................... 13
2.3.2
ANAMNÉZA ......................................................................................................................................... 14
2.3.3
PSYCHOLOGICKÉ ZÁKROKY ......................................................................................................... 14
2.3.4
HORMONÁLNÍ TERAPIE .................................................................................................................. 15
2.3.5
REAL – LIFE TEST .............................................................................................................................. 15
2.4 2.4.1
PROFESIONALITA...................................................................................................................................16 ŽIVOT „MEZI“...................................................................................................................................... 17
2.5
CHIRURGICKÁ TERAPIE MTF ............................................................................................................. 17
2.6
REKONSTRUKCE PRSU ......................................................................................................................... 18
2.6.1
PŘEDOPERAČNÍ VYŠETŘENÍ ......................................................................................................... 18
2.6.2
OPERAČNÍ TECHNIKA ...................................................................................................................... 19
2.6.3
POOPERAČNÍ FÁZE ........................................................................................................................... 19
2.7
ODSTRANĚNÍ POHLAVNÍCH ORGÁNŮ ............................................................................................ 20
2.7.1
ORCHIEKTOMIE A PENEKTOMIE..................................................................................................20
2.7.2
POOPERAČNÍ FÁZE ........................................................................................................................... 20
2.8 2.8.1 2.9
CHIRURGIE FTM ..................................................................................................................................... 21 POOPERAČNÍ PÉČE ............................................................................................................................ 21 ZÁKON O SPECIFICKÝCH ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH .............................................................. 22
2.9.1
ZMĚNA POHLAVÍ TRANSSEXUÁLNÍCH PACIENTŮ ................................................................ 22
2.9.2
CHIRURGICKÉ VÝKONY.................................................................................................................. 22
2.9.3 3
4
ODBORNÁ KOMISE ........................................................................................................................... 22
PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................................................... 25 3.1
METODIKA PRŮZKUMNÉ PRÁCE ...................................................................................................... 25
3.2
CHARAKTERISTIKA PRŮZKUMU PROSTŘEDÍ A RESPONDENTŮ ........................................... 25
3.3
VLASTNÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU ...................................................................................................... 26
3.3.1
KAZUISTIKA ........................................................................................................................................ 26
3.3.2
ROZHOVOR S ODBORNÍKEM, PSYCHIATR A SEXUOLOG MUDR. LOUIS RADÓSA ...... 37
3.3.3
DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ ................................................................................................................. 40
DISKUSE............................................................................................................................................................. 46 4.1
HYPOTÉZA Č. 1 ........................................................................................................................................ 46
4.2
HYPOTÉZA Č. 2 ........................................................................................................................................ 46
4.3
HYPOTÉZA Č. 3 ........................................................................................................................................ 47
4.4
HYPOTÉZA Č. 4 ........................................................................................................................................ 48
4.5
HYPOTÉZA Č. 5 ........................................................................................................................................ 49
4.6
PŘÍNOS PRO PRAXI A NÁVRH ŘEŠENÍ ............................................................................................. 50
5
ZÁVĚR ................................................................................................................................................................ 51
6
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................ 54
7
SEZNAM OSTATNÍCH ZDROJŮ ................................................................................................................. 55
8
SEZNAM TABULEK ........................................................................................................................................ 56
9
SEZNAM ZKRATEK ....................................................................................................................................... 56
10
PŘÍLOHA A
11
PŘÍLOHA B
12
PŘÍLOHA C
13
PŘÍLOHA D
14
PŘÍLOHA E
1 Úvod Moje práce se zabývá Transsexualitou, pro většinu z nás nejde o pojem neznámý, ale vysvětlit ho, už není tak jednoduché. Transsexualita je stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. Obvyklý je zde pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby jeho/její odpovídalo (pokud možno) preferovanému pohlaví. Transsexuální identita by měla trvat alespoň 2 roky – nesmí být projevem duševní poruchy (zejména
schizofrenie)
ani
nesmí
být
sdružena
s intersexuální,
genetickou
nebo
chromozomální abnormalitou (Hana Fifková, Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity, 2007, str. 17) Laicky řečeno se jedná o osobnost člověka, která se narodí ve špatném těle, žena se narodí v mužském a muž v ženském těle. V práci se dočtete o vzniku této nemoci, pravdou ale zůstává, že zatím není opravdu potvrzeno, že to tak opravdu je. Jde spíše o teoretické spekulace. Dále o diagnostice a samozřejmě i léčbě, která spočívá v psychoterapii, hormonální a chirurgické léčbě. Jde o velmi dlouhý proces plný překážek. Chirurgická léčba je rozdělá dle operaci Female to Male (f-m) a Male to Female (m-f), zde je popsán postup operací od augmentace až po orchi a peneektomii, detailněji je popsána operace m-f, což je hlavním tématem praktické části. V hormonální terapii se setkáme s nejčastěji užívanými přípravky a jejich účinky na přestavbu těla a v psychoterapii na osobnost klienta. Za tuto práci vděčím spoustě lidem a hlavně mojí kamarádce, která byla ochotná tuto práci se mnou psát, ona sama trpí poruchou pohlavní identity. O jejím životním příběhu se dočtete v praktické části, která je doplněná o dotazníkové šetření mezi zdravotníky a o rozhovor s odborníkem, sexuologem, panem MUDr. Louisem Radósou. Součástí této práce je i praktická část, která obsahuje kazuistiku klientky, trpící Transsexualitou, kazuistika je psána polostrukturovaným rozhovorem, kdy jsou klientce kladeny otevřené otázky a klientka na ně odpovídá, polostrukturovaný rozhovor byl nahrán na diktafon a následná nahrávka byla přepsána, rozhovor probíhal v klientčině dobře známém prostředí. Některé otázky a odpovědi probíhaly pomocí sociální sítě. Kazuistika je doplněna dotazníkovým šetřením mezi zdravotníky a polostrukturovaným rozhovorem s odborníkem sexuologem panem MUDr. Louisem Radósou v psychiatrické a sexuologické ambulanci 1
v Havlíčkově Brodě. Dotazník se skládá z pouhých osmi otázek tykajících se informovaností zdravotníků o problému Transsexuality, názoru možnosti spolupráce se zdravotníkem trpícího Transsexualitou a pohledu na jeho práci. Kazuistika se rozděluje do tří kategorií. V první kategorii je popsáno klientčino dospívání, od prvních rozporuplných vzpomínek na dětství až po první známky dospělosti. Spolu s klientkou se setkáváme s prvními problémy týkajících se klientčiny identity, první nenaplněná přátelství, období plná zklamání a beznaděje a také s první nadějí a podporou. V druhé kategorii jsou otázky mířeny na studijní sféru klientky a profesionalitu zdravotníků. Druhá kategorie je hodně zaměřená na klientku, jako budoucí zdravotní sestru, setkáváme se zde s prvními zkušenostmi z nemocnice, zkušenostmi s pacienty a personálem. Detailně se dočtete o postupu ročníky na SZŠ a spolu s tím i postup přeměny osobnosti. Setkáme se s překvapujícími postoji kantorek, coby profesionálních zdravotníků, pracujících na SZŠ a šokujícími přístupy ke klientce zdravotnického personálu v nemocnici. Poslední kategorie je zaměřená na klientčinu budoucnost, v této části klientka popisu svoji vidinu budoucnosti ohledně změny pohlaví a zaměstnání. Popisuje důvody opuštění České republiky a touhu po práci ve zdravotnictví společně se strachem z kolektivu. Tato kazuistika je doplněná o dotazníkové šetření. Dotazníkové šetření je zaměřené na zdravotníky, tak abych zjistila, co o Transsexualitě vědí a jejich pohled na daný problém. Získávám tak dva pohledy na stejnou věc, akorát pokaždé z jiné stránky. Zjištění, která dotazník nabízí, jsou překvapivá a někdy až šokující, jak se na problém dívají zdravotníci, jako profesionálové. Dotazník obsahuje 8 otázek a byl zpracováván pomocí sociální sítě a osobním kontaktem, nebyl směřován do žádného ústavu, pouze na jednotlivce, jako studenty ošetřovatelství z různých vysokých a středních škol. Dotazníky byl zpracován v dubnu 2013 a kazuistika byla zpracována na klientkou určeném místě během října 2012 až dubna 2013, některé odpovědi polostrukturovaného dotazníku byly zodpovězeny pomocí sociální sítě.
2
1.1 Cíl práce 1. Hlavním cílem této práce je zmapovat přístup zdravotnického personálu ke klientce, trpící poruchou pohlavní identity. Postoj jaký zaujímá zdravotnický personál ke klientce z klientčina pohledu a nezávislý pohled personálu na problematiku Transsexuality 2. Druhým cílem je zmapovat přístup pacientů ke klientce. Chování pacientů ke klientce na praxi, jak pacienti ke klientce přistupují. 3. Posledním cílem jsou klientčiny vize do budoucna. Jak si klientka představuje svůj postup v profesionální i osobní sféře.
1.2 Pracovní hypotézy 1. Předpokládám, že zdravotnický personál nebude mít žádné předsudky ke klientce a nebude mít odlišný přístup, než ke kterékoliv jiné studentce/ studentovi 2. Předpokládám, že zdravotnický personál bude znát pojem Transsexualita 3. Myslím si, že zdravotnický personál nebude mít pochybnosti o práci transsexuálního člověka ve zdravotnictví, jako o osobě způsobilé 4. Jsem přesvědčena, že pacienti nebudou mít žádný odstup a ani výhrady ke klientce jako ošetřujícího personálu 5. Předpokládám, že klientka by nadále chtěla pracovat ve zdravotnictví
3
2 Teoretická část 2.1 Anatomie a fyziologie pohlavních orgánů 2.1.1 Anatomie mužských pohlavních orgánů – vnitřní orgány Varlata- testis, párový orgán, na povrchu krytý tuhou bělavou blanou, vysílající výběžky rozdělující varle do lalůčků. V lalůčcích jsou semenotvorné kanálky, ve kterých jsou uloženy zárodečné buňky, z nichž vznikají spermie. Jsou zde uloženy i buňky Leydigovy vmezeřené mezi tubuly, produkující mužský pohlavní hormon testosteron, který ovlivňuje sekundární pohlavní znaky jako je ochlupení genitálií sahající až k pupku, růst vousů, hlubší hlas (prohlubující se v pubertě), kostra širší v ramenou a užší v pánvi, rozdílné rozložení svalů a tuku na těle. V nadvarleti dochází k dozrávání spermií, než jsou transportovány dále chámovodem, jde o protáhlý, asi 5 cm dlouhý útvar nasedající na zadní stranu varlete, rozeznáváme širší caput, užší corpus a caudu. Pokračování ocasu nadvarlete je chámovod, na pohmat jde o tuhou trubici vystlanou sliznicí, silnou svalovou vrstvou a adventicií. Vybíhá vzhůru do tříselného kanálu, po stranách močového měchýře a stáčí se pod bázi močového měchýře, kde se rozšiřuje v ampuli a připojují se semenné váčky. Jedná se o měchýřkovité žlázky, uložené po stranách ampul chámovodů, produkující hlenovitý alkalický secret, který slouží jako výživa a vehikulum spermií, je součástí ejakulátu. Napojují se na chámovody a společně prorážejí prostatu jako ductus ejaculatori. (Fiala, Valenta, Eberlová 2008) Žláza předstojná – prostata, jedná se o další přídatnou žlázu u muže. Nepárový svalový orgán, přední strana leží na symfýze a zadní plocha naléhá na rektum. Je tvořena tubuloalveolárními žlázami tvořící sekret, který je s ejakulátem vypuzován. Je dělena na 3 zóny, periferní, vnitřní a přechodní. (Naňka, Elišková 2009) Mužská močová trubice má délku 18 až 22 cm, první úsek se nachází ve stěně močového měchýře, další úsek je širší a prochází prostatou, poslední úsek prochází svalovým dnem pánevním, zde je obklopena příčně pruhovaným svalstvem, vůlí ovládaném a vstupuje do houbovitého, spongiózního tělesa, které je na svém začátku rozšířeno a tvoří bulbus penis. (Fiala, Valenta, Eberlová 2008)
4
2.1.2 Anatomie mužských pohlavních orgánů – zevní orány Penis, jedná se o kopulační orgán muže, tvořený dvěma topořivými tělesy a spongiózním tělesem. Kavernózní topořivá tělesa jsou tvořena dutinami, do kterých vbíhaní malé krevní cévy a jsou kryta vazivem – tunica albuginea. Korpus spongiosum začíná rozšířením, do něhož vstupují semenné váčky a uretra – bulbus penis, na konci penisu se rozšiřuje v žalud – glans penis. Penis je pokryt jemnou kůží, která na konci tvoří duplikaturu – předkožku, ta je na spodní straně fixována ke glans uzdičkou – frenulum. Kožní vak, který je rozdělený na dvě poloviny, ve kterých je uloženo varle s nadvarletem se nazývá šourek - scrotum. Je pokryt jemnou kůží s chlopky a mazovými žlázky. (Fiala, Valenta, Eberlová 2008)
2.1.3
Fyziologie mužských pohlavních orgánů
Hlavní funkce mužského pohlavního systému je spermiogeneze. Jde o tvorbu zárodečných buněk, dozrávání spermií a vytváření mužského pohlavního hormonu – testosteronu. Spermiogeneze trvá až 70 dní a jde o pochody nepřímé a přímé dělení aktivních spermatogonií (buňky vznikající ze zárodečných buněk). Aby spermatogeneze probíhala bez problémů, musí být teplota ve scrotu nižší o 2°C než je normální tělesná teplota. Androgeny jsou mužské pohlavní hormony a jejich hlavním zástupcem je testosteron. Tyto hormony vznikají i v nadledvinách, jejich podíl vzniku v nadledvinách je asi 1/3 ku 2/3 ve varlatech. V nadledvinách se přímo testosteron nevytváří, jde o dehydroepiandrosteron (DHEA). Hlavním zdrojem vzniku testosteronu jsou nadledviny spíše u žen, ale i u nich vytváří malé množství testosteronu ovaria. Testosteron působí na mužské pohlavní žlázy (embryonální vývoj a mužský fenotyp), sekundární pohlavní znaky, mužské chování a má i anabolický vliv – stimuluje růst kostí, bílkovin a svalové hmoty. Sekrece testosteronu je ovládána Luteizačním hormonem uvolňovaným z hypofýzy, který řídí hladinu testosteronu v krvi každé 2 - 4 hodiny. (Rokyta 2008)
5
Mechanismus erekce a ejakulace Při erekci dochází k dilataci drobných tepének a cévek v kavernózních tělískách a ejakulace je uskutečněna kontrakcemi uretry, které ovlivňuje sympatikus. Erekce je genitální reflex vznikající při koitu. Po ejakulaci, následuje involuce. V této fázi (involuce) není možná erekce. (Rokyta 2008)
2.1.4
Anatomie ženských pohlavních orgánů – vnitřní
Vaječník – ovarium Jde o párovou žlázu, která je uložená po stranách dělohy. Na ovariích rozlišujeme kůru (cortex) a dřeň (medulla). V kůře se nacházejí nahromaděné epiteliální buňky, které tvoří folikuly a v každém z nich se nachází vajíčko (ovum, oocyt). Je – li oocyt stále ve folikulu, jedná se o folikl, kolem něho se při zrání vajíčka utvoří dutinka a vzniká Graafův folikul. Vajíčko dozrává a Graafův folikul praská, k tomu dochází při ovulaci, z folikulu vzniká žluté tělísko, není – li vajíčko oplodněno, vzniká bílé tělísko a vytváří na povrchu ovaria svraštělou jizvu. Dále mezi vnitřní orgány patří vejcovod – tuba uterina, jde o trubici vedoucí od dělohy k ovariím, vystlána sliznicí s řasinkami a sloužící k transportu vajíčka do dělohy. U ovarií se rozšiřuje v ampuli a na koncích vytváří třásně (fimbriae), které usnadňují zachycení oocytu při uvolnění z Graafova folikulu. Dochází zde k oplodnění oocytu a transportu do dělohy, kde se usídlí (nidace). Usídlí-li se vajíčko ve vejcovodu, jedná se o mimoděložní těhotenství (GEU). Spolu s ovarii tvoří děložní adnexa. Velmi důležitým orgánem je děloha, svalový orgán hruškovitého tvaru. Horní část se rozšiřuje (fundus) a vybíhá v rohy děložní (cornua). Kaudálním směrem se zužuje do krčku (istmus), hrdla (cervix) a otevírá se do pochvy. Tělo je pokryto nástěnným peritoneem, dále je serózní vrstva perimetrium, svalová vrstva myometrim (důležitá při těhotenství, jako roztažení dělohy) a sliznice děložní endometrim, tato vrstva prodělává 28 denní menstruační cyklus. Pochva – vagina, kolpos je trubice dlouhá 10 cm, která spojuje dělohu s vnějškem. Horní část pochvy se upíná na hrdlo děložní a vytváří zadní hlubokou klenbu formix a menší přední klenby. Sliznice je pokryta dlaždicovým epitelem, který má hlavní funkci převážně u porodu, je složena v řasy. Pochva vyúsťuje do vchodu poševního, ten je kryt jemnou blánou, tzv. panenská blána (hymen). (Fiala, Valenta, Eberlová 2008)
6
2.1.5 Anatomie ženských pohlavních orgánů – vnější Venušin pahorek – mons pubis je tukový polštář před stydkou sponou porostlý chlupy horizontálně ostře ohraničenými. Pochvu chrání velké stydké pysky – labia majora, dva velké kožní valy, na zevní straně porostlé chlupy. Mezi nimi se nachází štěrbina stydká (rima pudendi). Malé stydké pysky – labia minora se nacházejí v rima pudendi na vnitřní straně labija majora. Tvoří je jemná kůže podobná sliznici. Mezi labia minora se nachází poševní předsíň (vestibulum vaginae). Erektilní tkáň (bulbus vestibulu) se nachází pod velkými stydkými pysky pokryto fascií a odpovídá corpus spongiosum u muže. Do vestibula ústí Bartoliniho žlázky, které vylučují sekret a zvlhčují poševní vchod. Vpředu mezi labia minora vystupuje clitoris – zakrnělá analogie penisu. Na konci je rozšířen v žalud, glans a je obklopen malými pysky a vytváří prepucium. Jedná se o erektilní orgán. Dorzálně od clitoris se nachází uretra a dále pak poševní vchod. (Fiala, Valenta, Eberlová 2008)
2.1.6 Fyziologie ženských pohlavních orgánů Ženské pohlavní hormony Hlavními zástupci ženských hormonů jsou Estrogeny, které se tvoří v Graafově folikulu, žlutém tělísku, placentě, nadledvinách a ve varlatech u mužů. Mluvíme – li o ženských hormonech, tak se jedná především o estradiolu, estron a estriol a ty jsou ze 2/3 vázány na albumin a globuliny. Dále se hormony detoxikují v játrech a jsou vyloučeny močí a stolicí. Fyziologické účinky:
Sekundární pohlavní znaky, růst pohlavní orgánů, rozložení tuku na těle
Zvýšená dráždivost dělohy a vejcovodů
Proliferační fáze menstruace
Růst mlékovodů
Rohovatění epitelu ve vagíně, kyselé pH
Syntéza a ukládání tuků
Snižování cholesterolu v plazmě
Snížení metabolické tolerance pro glukózu
Retence vody a soli 7
Zrychlený růst kostí v pubertě a uzavírání růstových štěrbin
Zvýšený tonus parasympatiku
Stimulace sexuální aktivity
Vliv na ženské chování (Rokyta, Fyziologie 2000, str. 232 – 233)
Hypofyzární hormon FSH (folikulostimulační) řídí sekreci estrogenů, společně s GnRH, který je uvolňován z hypotalamu, a je závislý na menstruaci. Gestagen Progesteron se vytváří v corpus luteum, placentě, varleti a nadledvinách, jeho hladina se zvyšuje ve druhé fázi menstruačního cyklu a v těhotenství Fyziologické účinky.
Příprava endometria na nidaci vajíčka
Zahuštění hlenu v cervix
Zabraňuje stažlivosti myometria – snižuje citlivost na oxytocin
Růst alveolů a lobuj v prsní žláze
Antiestrogenní účinek
Antiandrogenní účinek
Zvyšuje bazální teplotu v sekreční fázi menstruace o 0,5 °C
Vylučování sodíku a chloru v moči
Stimulace respirace (Rokyta, Fyziologie 2000, str. 233)
Menstruační cyklus Endometrium podléhá hormonálním změnám, především hladinám estrogenu a progesteronu ve smyslu proliferace a sekrece. Proliferační fáze začíná pátým dnem od začátku menstruace a je typická růstem žlázek, cév a povrchového epitelu. Sekreční fáze začíná 14. den cyklu v době ovulace, děložní sliznice zedematozní (kypří se) a zvětšují se žlázky, příprava na nidaci. Od 12. dne začne degenerace a kolaps žlázek a dochází k ischemii. V menstruační fázi dochází k prosáknutí stromatu a ischemická nekróza vyvolá menstruaci. Menstruační krev obsahuje aktivátory plazminogenu, ten urychluje tvorbu plazminu a fibrinolýzu, proto se krev nesráží. V průměru s menstruací odchází 30 – 60 ml arteriální krve. (Roztočil 2011)
8
2.2
Pohlavní identita
2.2.1
Historie
První zmínky sahají až do antiky, kde se vyskytovalo chování připomínající poruchu pohlavní identity. Jistý Herodotos tak popsal kmen žijící na severu pobřeží Černého moře, šlo převážně o muže, kteří si oblékali ženský oděv a vyznačovali se ženskými pracemi a chováním, především šlo o kněžky. Z tohoto období pochází i zmínky o Amazonkách, ty si odřezávaly prs, aby lépe střílely z luku. Známý je i obraz Hercula oblečeného v ženských šatek, jak slouží královně Omphale, která naopak má na sobě oděv muže. Asi nejznámější pravděpodobný příklad Transsexuality ve středověku, je příběh Johanky z Arcu. Příběh, který popisuje v 9. stol. mladou papežku Janu, která se oblékala jako muž a jako Ioannes Anglicus získala nejvyšší církevní hodnost, katolická církev tuto legendu odmítá. Ve Francii bylo popsáno chování podobné Transsexualitě u bratra krále Jindřicha III. a diplomata Chevalier d’Eon de Beaumont – od něj se vzácně nazývá Transvestitismus eonismus. V 18. stol se v Anglii se rebelové oblékaly do ženských šatů a říkali si sestry. U Jamese Barryho (anglický kat 19. stol.) se přišlo na to, že je žena až po jeho smrti. Transsexualita a jiné změny poruchy pohlavní identity jsou všudypřítomný jev. Samozřejmě ne všechny podobné projevy můžeme považovat za Transsexualitu nebo jiné poruchy pohlavní identity, jisté výzkumy svědčí o variabilitě a kulturní rozmanitosti podobného chování. Antropologové popsali jisté kultury, které akceptovaly vystupování lidí v opačném pohlavní roli, tento jev je nazýván paticismus. Řada indiánských kmenů tuto odlišnost nejen tolerovali, ale i uctívali, a lidé takto „odlišní“ měli vysoké postavení v kmeni, většinou jako šamani, nebo dokonce mohli uzavírat sňatky se stejným biologickým pohlavím. Tento jev se objevuje i u sibiřských národů, na Filipínách a Barmě. Božští hidžrové z Indie si nechávají amputovat penis i s varlaty a šourkem a plní náboženskou roli a prý užívají i ženské hormony. Termín Transsexualismus zpopularizoval Harry Benjamin v 50. a 60. letech a je považován za „otce Transsexualismu“. Do té doby se pojem Transsexualismus nepoužíval, všechno se 9
nazývalo Transsvetitismus, první operace probíhaly v Německu a USA, ale jako první byla popsána
kazuistika Hamburgera o případu Christiny Jorgensenové z roku 1953.
(Fifková 2002)
2.2.2
Etiologie
Pohlaví každého člověka určujeme dle biologických a chromozomálních (gonádních) znaků, u člověka hovoříme o dvou různých pohlaví - muž a žena. Objevují se i anomálie jako je hermafroditismus, kdy je vždy jedno z pohlaví zakrnělé. U člověka přítomnost chromozomů X a Y znamená pohlaví samčí – mužské a přítomnost X a X pohlaví samičí – ženské. Na těchto chromozomech se nacházejí geny, které určují vývoj o formování pohlavních žláz již v embryonálním stádiu. Pohlavní orgány jsou již během vývoje v děloze aktivní a produkují hormony, které dále řídí vývin vnitřních i zevních pohlavních orgánů. V druhém trimestru působením fetálních androgenů se vytváří pohlavní identita v mezimozku – hypotalamu, související s neurohypotalamickým pohlavím, jde o vylučování rozdílných hormonů pro muže a ženu (gonadotropinů). Uvolňování těchto hormonů souvisí s psychickým pohlavím, zdali se člověk cítí mužem, anebo ženou. Pohlavní identita dává pocit sounáležitosti se svým tělem, s primární a sekundární znaky a přisuzovanou sociální rolí. Identita se odráží v chování, cítění, myšlení i jednání jedince. Zevní projevy identity nazýváme pohlavní rolí. Při formování rolí ve vývoji se uplatňují biologické a psychogenní vlivy i vliv rodičů. (Fifková 2002) „Máte – li tu čest a narodíte se jako chlapec, nebo lépe řečeno jste za něj svým okolím považováni, rodiče vám automaticky vnucují zcela jiné životní poznatky a moudrosti, než do vaší sestry. Už od prvních dnů vás jako kluka nenechají brečet déle než vaši sestru – vždyť jste chlap, byť je vám teprve týden. Jakmile trochu odrostete, začnou vás navádět k razanci, odvaze, sportu a k tomu, že kluci nebrečí, s vaší sestrou maminka probírá intimnosti a učí ji slušnému chování.“(Tereza Spencerová, Jsem tranďák 2003, str. 99, odst. 3) V českém jazyce se při rozdělení pohlavní bavíme o pohlavní identitě, v angličtině rozdělujeme rod (gender) a pohlaví (sex). Některé poruchy pohlavní identity se cizím názvem označují jako Gender dysforie, Tereza Spencerová v českém jazyce užívá termín translidé. 10
Nejvýraznější forma Gender dysforie je Transsexualita. Existuje teorie, která uvádí, že pohlavní
identita
je
dána
učením,
podle
toho
vznikl
„experiment“,
který
ze sedmnáctiměsíčního chlapce, který při nehodě přišel o penis, udělal dívku. Chlapec byl na operaci přeměny pohlaví a byl celý život udržován na hormonech, dokumenty uváděly, že chlapec se působením okolí velmi dobře přizpůsobuje, ale podle dostupných důkazů vyplývalo, že v pubertě chlapec ženskou roli velice špatně snášel. Odborníci se tedy shodují, že se na vytváření pohlavní identity podílejí převážně biologické známky a sociální učení (příjímání rolí) už nezastupují, tak velké procento působení. (Fifková 2008, Skoblík 2006)
2.2.3 Definice „Transsexualita je dle Mezinárodní klasifikace nemocí vedena pod diagnózou F 64.0 a je definována jako stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. Obvyklý je zde pocit nespokojenosti s vlastním anatomickým pohlavím nebo pocit jeho nevhodnosti a přání hormonálního léčení a chirurgického zásahu, aby jeho/její odpovídalo (pokud možno) preferovanému pohlaví. Transsexuální identita by měla trvat alespoň 2 roky – nesmí být projevem duševní poruchy (zejména schizofrenie) ani nesmí být sdružena s intersexuální, genetickou nebo chromozomální abnormalitou.“ (Hana Fifková, Transsexualita, léčba a diagnostika 2002, str. 17, odst. 5) Diagnóza Transsexuality by měla být založená na zjištění, že jedinec se ztotožňoval s opačným pohlavím už v dětském věku a podle toho se i choval. Někteří odborníci uvádějí čtyři základní charakteristiky o vykazování Transsexuality, aby mohla být diagnostikována, jako Meyer z roku 1974: a) Nevhodnost a nepřiměřenost anatomické role b) Víra že po změně role se stav zlepší c) Sexuální partneři stejného pohlaví, ale chápání sebe sama jako heterosexuální bytosti d) Touha po operaci změny pohlaví Existují různé definice, dle různých lékařů. Každý více méně vypovídá to samé, pouze Evropský parlament zvolil nešťastnou volbu a to byla definice, že Transsexualita je syndrom charakterizovaný dvojí osobností, fyzickou a psychickou. Aby mohla být diagnóza transsexuality správně určena, musí být zaměřena na dětství, dospívání, psychologickou i sexuologickou stránku člověka. (Fifková 2002) 11
2.2.4 Identita Identita je vědomí o sobě samotném, zdali jsem muž – chlapec, nebo žena – dívka, jde o vědomí příslušnosti k pohlaví, ztotožněním se s ním a přijmutí (osvojení si) rolí. Vyskytne se porucha, považujeme to za rozpor mezi biologickým a psychologickým pohlavím. (Orel, 2012) Představy o zvycích, způsobu chování, povahových rysech jsou stereotypy, které jsou předem stanovené pro určitou skupinu. Není ale již brána v potaz individualita jedince skupiny, jeho životní situace, představy, touhy. Tyto „zvyky“ nám pomáhají v pochopení sociálního světa a orientace v něm. Pohlavní identita (na první pohled „stereotyp“) je výsledkem biologických činitelů, ale nejsou přímo spjaty s chromozomálním pohlavím jedince, tudíž se předpokládá, že pohlavní identita i sexuální orientace jsou dány instinktivně. Velký skok vpřed přichází v mladším školním věku, kdy dítě vyhledává kamarády stejného pohlaví a dokážou daleko lépe přijmout informace, které se vymykají zažitým stereotypům, mění se představy o mužích a ženách, začínají rozdíly připisovat odlišnosti příčinám sociálním (např. odlišné zvyky, výchovu). Tato doba je pro transsexuálního jedince náročná, jelikož se neumí integrovat ani mezi jednu skupinu. Náplň generové role si děti nesou z rodiny, pro děti mladšího a středního školního věku má velký význam prostředí rodiny v sociální sféře, v tomto věku jsou děti schopny porovnat rozdíly mezi rodinami svých kamarádů – zvyklosti, výchova. (Janošová 2008) „Znáš to, kluci hrají fotbal a to mě moc nebralo, byla jsem jemnější než oni. Holky si hrály s panenkami, taky jsem si s nimi chtěla hrát, ale holky mě mezi sebe nevzaly, byly ze mě nesvé.“ (praktická část práce) Chlapci tělesně vyspívají pomaleji než dívky, tuto proměnu si uvědomují a roste jim sebevědomí, ve městě je to výraznější než na vesnici, novou konstituční identitu si srovnávají mezi sebou. Svoje aktivity směřují k demonstraci síly a tělesné zdatnosti, začleňují se do party, snášení bolesti, překonávání strachu. Pro dívku je tato změna traumatičtější než pro chlapce, z biologického hlediska jde především o menarche. Otevřenost a pozornost rodiny zlepšuje sebepřijetí dívky. Vyspívající dívky mají nižší sebevědomí a sebeúctu, emočně trpí. (Janošová 2008) 12
V této době je Transsexualita velice trýznivá, emoční labilita dívky v chlapeckém těle, staví jedince na okraj společnosti. „Já jsem transgender. Narodil jsem se jako žena, ale můj pohlavní projev je mužský. Mě nedefinuje pohlaví, s nímž jsem se narodil, ani to, jak vypadám. Faktem je, že moje vzezření je v rozporu s mým pohlavím. Je to otázka sociálního rozporu mezi těmito pojmy. Ten mě definuje.“(Leslie Feinberg, G plus G 2000, str. 111, odst. 2)
2.3
Diagnostika
V dané situaci, je nutno získat od klienta informace o celé řadě aspektů, od dětství, dospívání až po současnou situaci a to nejenom po stránce psychosexuální ale i po obecnější rovině. Zároveň je nutno získat informace i o míře stávající identifikace s opačným pohlavím a o projevech typického chování pro opačné pohlaví, vztahy s rodinou, vrstevníky a přáteli. Samozřejmostí je i přístup k oblečení opačnému pohlaví, jeho subjektivní význam pro klienta, sexuální chování a fantazie, milostné vztahy a způsob vnímání svého těla. Klienta je nutné předem seznámit s možnostmi dnešní chirurgie, připravit ho na „dlouhou cestu“ a poskytnout mu co nejvíce informací, reakce pacienta mohou být důležitým znakem pro diagnostiku. (Fifková 2008)
2.3.1 Metody Utrechtská škála pohlavní rozlady (Utrecht Gender Dysphoria Scale) je škála (dotazník) obsahující dvanáct tvrzení o nespokojenosti, se kterou se klient denně potýká, jelikož se ztotožňuje s opačným pohlavím. Klienti trpící Transsexualitou dosahují vysoké hranice možných 60 bodů, ostatní se pohybují na minimu, což je 12 bodů. Škála vnímání vlastního těla pracuje se třiceti vybranými tělesnými rysy, kde klient označuje nesouhlas (nespokojenost) s daným rysem a uvádí možnost změny rysu. Obě tyto škály mají především uplatnění u adolescentů a dětí. Zatím neexistují přesné metody a příručky, které by s jistotou diagnostikovaly Transsexualitu, proto jsou psychologové a psychiatři z větší části odkázáni na informacích od klienta a jeho rodiny. Na stanovení správné diagnózy je potřeba čas, delší čas. Metody diagnostiky jsou rozděleny do tří fází.(Fifková 2002) 13
2.3.2 Anamnéza Tady jde o získávání informací od klienta a jeho rodiny, psychosexuální stránka, identifikace s opačným pohlavím, chování, vnímání vlastního těla a jiné. Musí se odlišit, zda se u klienta nejedná o fetišistický Transvetitisnus, kdy se jedná o heterosexuální a bisexuální muže, kteří se převlékají do ženských šatů a věří, že to utiší jejich erotické touhy, které jim oblékaní se do šatů opačného pohlaví přináší. Transvetitismus dvojí role se vyskytuje u osob, které mají touhou se dočasně ztotožnit s opačným pohlavím, kdy tento jev nemá sexuální podtext. Ve vzácných případech se můžeme setkat s tzv. syndromem skopců, s lidmi, kteří se nechtějí ztotožňovat s opačným pohlavím, pouze chtějí se zbavit svých pohlavních orgánů a být „bezpohlavní“. Některé osoby se převlékají do šatů opačného pohlaví z důvodu psychického onemocnění, zejména schizofrenií, u nichž se setkáváme s klamným dojmem touhy přeměny pohlaví. (Fifková 2008)
2.3.3 Psychologické zákroky Pomáhá především klientům, kteří nemají ve své identitě jasno, nebo žádají o přeměnu pohlaví a netrpí poruchou pohlaví identity. Zde mohou pomoci i skupinové terapie, kde společně hledají problém se svojí poruchou, navzájem si svěřují poznatky a hledají alternativní metody. Jakýkoliv psychologický zákrok by měl mít pro klienta s poruchou pohlavní identity podpůrný efekt. Terapeut v této oblasti by měl mít znalosti ze strany chirurgie (následné operace) a hormonální léčby, aby mohl klientovi jakýkoliv dotaz zodpovědět. Důležitým faktorem v životě klienta s poruchou pohlavní identity je vztah jeho rodiny a přesvědčivost dojmu sebe sama v opačném pohlaví. Někteří klienti se musí opravdu potýkat s odmítnutí rodiny nebo přáteli, proto některá zdravotnická zařízení nabízejí dlouhodobější docházení na psychoterapie. (Fifková 2002, Weiss 2010) „Těžko pochopitelné je ale především jádro této definice, kolem něhož se čas od času mění vysvětlivky a dodatky, protože redukuje diagnózu – a tím i stigma nositele sexuální úchylky, s nímž se v našem světě žije opravdu těžko“. (Tereza Spencerová, Jsem tranďák, 2003, str. 23) Psychoterapie je léčba, prevence a rehabilitace psychického zdraví a je uskutečněna psychologickými prostředky, jako jsou komunikační prostředky a vztahové. Probíhá záměrně mezi klientem a terapeutem a je vědecky podložena a strukturována. (Vymětal 2004)
14
Psychoterapie by měla klientovi zlepšit jeho interpersonální vztahy a celkovou kvalitu jeho života, psychoterapeut by měl být jeho důvěrníkem a ctít klienta a klient by mu měl absolutně důvěřovat.
Psychoterapii u
transsexuálních
klientů
rozdělujeme
na
nespecifickou
psychoterapii, kdy jde o terapii, kdy se psychoterapeut snaží, aby se klient sám změnil, zde vystupuje terapeut jako důvěrník, akceptuje klienta a respektuje ho, vystupuje jako skutečná osoba a komentuje dění tzv. Rogeriánská terapie. A dále na specifickou psychoterapii, která je cílená, vymezená a klientem žádaná. Není nezbytnou součástí psychoterapie. Dalšími způsoby mohou být skupinové, rodinné a párové psychoterapie, u všech psychoterapií je důležité, aby si klient uvědomil, co je jeho cíl. (Fifková 2002, Skoblík 2006)
2.3.4 Hormonální terapie Důležitým stanoviskem pro hormonální terapii je věk klientky, mezinárodně se užívá minimální věk 16 let a psychická vyspělost a připravenost pro tento krok. Od hormonální terapie se očekává maximální možnou změnu tělesné stavby (ukládání tuků). Jde o potlačení biologických hormonů, u MtF není hormonální léčba úplně účinná v oblasti ochlupení, růstu vousů a prsů. V přeměně MtF je základem hormonální léčby podávání estrogenů a antiandrogenů, tyto hormony působí celkově na stavbu těla, jako je ovlivnění ochlupení, zvýšení hlasu, růstu prsou, ukládání tuku na bocích, stehnech, prsou a redukci svalové hmoty, zakrnění testes, snížení erekce a impotence. Hormony lze podávat perorálně, injekce a pomocí náplastí, hormonální léčba trvá zpravidla 2 roky, čím dříve se hormony začínají podávat, tím mají větší účinek. Nejčastěji podávané přípravky jsou Estrofem Novo, Estrimax, Climara, Systen a jiné. Po chirurgickém zákroku se musí dávka hormonů přehodnotit, po orchiektomii není vysoká dávka hormonů nutná. (Weiss 2010)
2.3.5 Real – life test Termín používán v diagnostice Transsexuality k popisu období, kdy začíná klientka žít život ve svém vytouženém pohlaví. Jde o období, kdy klientka se sžívá se svým okolím v nové identitě a po určité době se stává vhodným kandidátem pro chirurgickou a estetickou změnu. (ISRAEL, Gianna E. a Donald E. TARVER, 1997)
15
Tohle období je dosti náročné, jelikož v našem státě je problém se jmény (a ne jenom v našem státě), je tu tedy možnost změnit si své jméno, zažádat o zvěnu, zprvu se jedná o neutrální jména, jako jsou např. René, Andy, Danny a z českých jmen jsou to Míša, Jindra, Nikola, samozřejmě mezi cizí jména lze zařadit i jména, která u nás mají mužský rod, ale v jiných zemích ženský (Robin, Andrea). Tento problém se nevykytuje pouze u křestních jmen, ale i i u příjmení, zde se také uplatňují neutrální, tzv. nesklonná jména, která jsou zakončená -ů, -í např. Krejčí, Janů, Nováků. (Fifková 2008) Dnes už není výjimkou ani to že ženy si nenechávají koncovku – ová a setkáváme se tak ženským křestním jménem a příjmením zakončeným mužským rodem, např. Jana Novák.
2.4 Profesionalita Velký význam je kladen na profesionální chování nejen k pacientům, ale i ke spolupracovníkům zdravotníka. Očekává se, že zdravotník zvládne svoji ošetřovatelskou činnost, práci s administrativou, novými technologiemi,
komunikaci s pacienty, se
spolupracovníky. Práce sestry je velmi náročná a potřebuje pro správné fungování, jisté předpoklady osobnosti: jistý tvůrčí přístup (řešení různých situací a úkolů), empatii, porozumění problémů nemocných, trpělivé vystupování, smysl pro humor, hodnotovou orientaci (smysl pro povinnost, zájem o člověka) a humánní vztah k člověku, umění se ovládat, přiměřené sebevědomí. Chování zdravotníka je, jako každé jiné povolání, profesní morálkou. Pod vlivem etických norem byly formulovány dokumenty jako Etický kodex sester a ošetřovatelek, které napomáhají zdravotníkům se zkvalitnit v jejich profesi. (Šrámková 2007) Samozřejmostí pro práci sestry je komunikace s pacientem a spolupracovníky. Výsledkem komunikace je jedineční způsob vnímání každého jedince. Interpersonální komunikace se odehrává mezi dvěma a více lidmi, důležitým faktorem této komunikace je budování vztahů a poznání člověka ve své profesi (kolega, lékař). Důležitými složkami v interpersonální komunikaci je sebepojetí člověka (jak se vidí), sebeúcta (jak si sebe váží), sebeprosazování (co si myslí, že ho vystihuje) a nadsazování vlastního obrazu (zvyšování si hodnoty ve vlastních očích). Komunikaci mohou narušit zlozvyky jako je čtení myšlenek, skákání do řeči, nereagování na sdělení, neupřímnost, překrucování, nekonkrétnost, přehánění (je divný/á) a připisování úmyslů. (Plevová 2011)
16
Při každé komunikaci s pacientem/klientem uplatňuje sestra holismus. Jde o celistvost člověka s jeho fyziologickou, psychickou, sociální a duchovní stránkou. Vnímají zdravotníci stejně jakéhokoliv člověka, nebo pouze pacienty? Velmi důležité je, aby profesionálové, starající se o pacienty s poruchou pohlavní identity, chápali plně úlevu a pomoc, kterou chirurgická operace transsexuálům nabízí, musí těmto pacientům naslouchat, když mluví o svých životních dilematech. Profesionálové by měli respektovat zásadu „především neškodit“ při neochotě provedení chirurgie, nebo při ošetřovaní. Tuto skutečnost by měli přijmout jako příležitost diskutovat a seznámit se s problémem a trápením transsexuálů. (Jiří Skoblík, 2006)
2.4.1 Život „mezi“ Životní „já“ Transsexuála nevychází z jeho fyzické stránky, jeho fyzično vyjadřuje „jest“. Jejich opravdové „já“ vychází z touhy „moci být sebou“, což nedovoluje integrovat se do společnosti s obecně danými normami muž a žena. Společnost je tak nutí k obecným pravidlům, co se dělá, co se líbí, co je „normální“. Normální jsou i práva každého jedince, nemá tak transsexuál právo na volbu pohlaví, bez ohledu na biologické pohlaví, kdo dává právo politickým ústavám rozhodovat o pohlaví? Je nutné udělat krok vpřed a bojovat za svou budoucnost. (Mirek Vondrážka 2007) Pro splnění cílů je potřebná dávka rozumu na to, aby Transsexuál vydržel nápor společnosti na „normalitu“ a společnost, aby zvládla pochopit potřeby Transsexuálů. Názorným příkladem je krutost dětí vůči spolužákovi, který „vybočuje“, nosí směšné oblečení a jinak se chová. To vše vede k záškoláctví, neúspěchy ve studiu, při sportech, zejména při plavání, které přináší transsexuálům nesmírné utrpení, o kterém nemají děti a ani učitelé. (Skoblík 2006) 2.5
Chirurgická terapie MtF
Pro pojišťovnu je přijatelnější zaplatit celou operaci přeměny pohlaví, než platit celoživotní psychiatrické stabilizace, proto souhlasí s léčbou zdarma. Tato práce je orientována na klientku Male To Female (dále m-f), což znamená změna pohlaví z muže na ženu, pozornost je tedy věnována na především chirurgické změně v ženu.
17
Operace f-m je zaměřena na operaci prsů (implantáty, augmentace) a vaginoplastiku s předcházející kastrací a resekcí penisu a následné vytvoření neovaginy, která je vystlána pokožkou penisu a vytvoření vulvy. Pro operaci genitálií je vyžadováno několik kritérií jako je klientova plnoletost, roční nepřerušovaná hormonální terapie, real – life test a dle terapeuta zodpovědná účast psychoterapie, znalost finanční stránky a výdaje, délka hospitalizace, možné komplikace a následná rehabilitace. Další podmínkou jsou i kritéria připravenosti, kdy se musí dokázat jistý pokrok v upevnění si své pohlavní identity, pokrok v chování na pracovišti, v rodině, mezilidské vztahy a znatelně lepší duševní stav. (Skoblík 2006)
2.6 Rekonstrukce prsu Prsa jsou pro ženu důležitým znakem ženskosti a není tomu jinak transsexuálních klientek, dobře provedená operace je silnou psychickou oporou, neboť napomáhá ke splnění touhy k ženskému tělu.
2.6.1 Předoperační vyšetření Jedním z prvotních kroků je pohovor s lékařem o vzhledu a velikosti prsou, jak si to klientka přeje, dalším kokem je laboratorní vyšetření krve, RTG (rentgen) srdce a plic, EKG (vyšetření srdce), je důležité vyšetřit hladinu hormonů v krvi a popř. i jiné užívané léky. Vyskytne – li se podezření na interní onemocnění, zařadíme do celkového vyšetření i interní. Výkon je prováděn v celkové anestezii, dá se i v analgosedaci, ale jde o rizikovější zásah, z důvodu možného předávkování sedací. Před výkonem se zpravidla podávají antibiotika (ATB), jako prevence infekce a kvůli implantaci cizího materiálu (prsních implantátů), tyto ATB podáváme během operace, nebo už před operací. Hned první den po operaci ATB vysadíme. Před operací je důležitá kresba na kůži, klientka sedí a ruce má složené v klíně, aby bylo vidět přirozené postavení hrudníku. První čára jde středem (je to čára, která se line po hrudní kosti) naměří se od středu jugulární jamky, pak naměříme 2 cm od střední čáry další dvě linie po obou stranách, zakreslíme submamární rýhy, které nám určí místo řezu. Dále se vyznačí střed klavikulární kosti a po jeho vyznačení vedeme linii po středu mammy až do submamární oblasti. Další nákresy provádíme vleže, kdy naměříme vzdálenost od dvorce pro přiměřenou velikost implantátů. (Pintér 2007). 18
2.6.2 Operační technika Nejlepším přístupem pro operaci je submamární rýha, kde je dá kontrolovat krvácení a vzniká menší hematom. Provedení této operace musí být přesné, aby uložení implantátů a celkový vzhled prsou působil, co nejpřirozeněji a samozřejmě jizvy byly, co nejméně viditelné. Hematomy a krvácení zvyšují riziko nedokonalého přilehnutí implantátu, nejčastěji se prsní implantát umisťuje pod velký prsní sval, který působí jako ochrana implantátu, rizikem ale je utlačení implantátu z důvodu aktivního cvičení žen (aerobic, plavání, aj.). Adheze implantátu trvá i několik měsíců a můžeme pozorovat i trofii svalu. Po uložení implantátu pod sval je důležitý elastický pás (nošení cca 3 měsíce), aby se implantáty neposouvaly kraniálním směrem. U tohoto zákroku je menší riziko poškození tkání. Další možností operace se subglanduální implantace. Nejčastější implantáty, které se používají, jsou buď anatomického tvaru anebo kapkovitého tvaru, jsou silikonové nebo plněny kohezivním gelem a chráněny několika obaly, aby nedošlo k úniku gelu. Mohou zde vzniknout i následné komplikace jako jsou již zmíněné hematomy, poškození tkání během operace, špatné umístění implantátu, infekce v operační ráně, kontaminace implantátu a možný únik tekutiny z implantátu. (Pintér 2007).
2.6.3 Pooperační fáze Po převozu z operačního sálu a probuzení se z anestezie je důležitá kontrola stavu klientky, je stabilizována, a probouzí se na oslovení (reaguje), sleduje se 10 – 15 min tep, dech, krevní tlak, po uplynutí hodiny se tyto fyziologické hodnoty měří v půl hodinových intervalech. Jak již bylo zmíněno, je důležité nošení elastického prádla alespoň 3 měsíce po operaci, aby nedošlo k posunutí implantátu nežádoucím směrem. Kontrola směřuje k operační ráně, kontrolují se vzniklé hematomy a krvácení, prosakování obvazu, případná kontrola drénů, množství tekutiny ve sběrném sáčku a jeho obsah, zbarvení a bolesti. Hospitalizační doba je krátká, první dnech po operaci je klientka propuštěna. (Mikšová a kol., 2006)
19
2.7 Odstranění pohlavních orgánů
2.7.1 Orchiektomie a penektomie Úspěch ve správném provedení operace orchiektomie je v místě řezu (a je možno ho provádět ve spinální analgezii). Zvráštěná kůže na varleti je opatrně dezinfikována a překryta sterilním krytím a je následně odstraněno. Po zákroku dbáme na kontrolu krvácení, následná uzávěrka je sešita vstřebatelným materiálem. (Monika Hagen, 2005) Celková demaskulinizace klientky je prováděna v celkové anestezii. Jde o zákrok, kdy je vede podélný řez penisem a kůže penisu je vypreparována, z glandu penisu se vytvoří klitoris a zbylá kůže, je-li dostatečně dlouhá, bude tvořit vnitřek vagíny, ale je to metodou volby, dá se vytvořit neovagína i ze střevní plastiky (intenstioplastika). (Petr Weiss, 2010) Po operaci potřebujeme neovagínu rozšířit, nebo udržovat, tak aby se okraje neslepily, k tomu nám pomáhají vaginální dilatátory s různým průměrem. Kdy si klientka zavadí dilatátory v době odpočinku, při sledování televize, koupání, nebo relaxaci, stačí několik minut denně. (Cibulka, Petruželka, 2009)
2.7.2 Pooperační fáze Hojí-li se operační rána primárně, tudíž bez komplikací, je následná ošetřovatelská péče jednodušší. Sestra se zaměřuje na vzhled operační rány, na její velikost, případné hematomy, začervenání, otoky. Objeví-li se hnisavý sekret, značí to komplikace v ráně a hojení sekundární. Je důležité se dotazovat na bolestivost a dyskomfort klientky, pravidelná kontrola leukocytů a stěrů rány, dle ordinace lékaře. Při převazu rány asistuje sestra lékaři, odkrytí vrchních částí obvazu, odstranění náplastí, podání pinzety a tamponů, lékař snímá bazální část obvazu. Při odstranění stehů podání nůžek a emitní misky. Jizva se následně dezinfikuje a sterilně kryje. Po zhojení je propuštěna klientka domů. (Mikšová a kol., 2006)
20
2.8 Chirurgie FtM Tato práce je zaměřena na klientku MtF, proto obsah chirurgie FtM je zobecněn. Operační zákrok spočívá v hysterektomii s odstraněním vaječníků a případnou kolektomii, někteří chirurgové doporučují pouhé sešití vagíny při tvarování penisu. K rekonstrukci penisu se využívá lalok na předloktí, vytvoří se gland penisu i uretra, kdy se vytvoří anastomóza. Další možností vytvoření penisu je odběr svalokožního laloku na zádech, přesně se jedná o m. latissimus dorsi. Při dobře provedené inervaci je penis schopen pohybu nahoru a dolů. Jizva v tomto případě není na předloktí, jak je u předchozího způsobu, ale na zádech, je tu větší problém s rekonstrukcí uretry, kdy musí klient projít několika operacemi. Způsob odběru svalu na zádech nelze provést u obézních lidí. Jistou možností je i tzv. Metaidoioplastika, kdy pomocí hormonů zbytní klitoris a může evokovat malý penis se zachovanou citlivostí. (Petr Weiss, 2010)
2.8.1 Pooperační péče V první hodině následuje kontrolu fyziologických funkci, a po převozu na odd. musí mít klient obnovené obranné reflexy. V prvních hodinách po operaci je nutné sledování operační rány, kontrolujeme prosakování obvazu, malé prosáknutí se řeší přiložení dalšího krytí, ránu kryjeme sterilně (mul). Při větším prosakování je nutné upozornění lékaře a výměna celého krytí. Sledujeme bolest a napětí v ráně, což může vést k převazu rány, kontrolujeme, jestli z rány nevytéká patologický obsah, jako je např. hnis, nebo jiná tekutina, ptáme se klienta na pocity. Ránu převazujeme dle potřeby, nejdéle však po třech dnech a kontrolujeme její stav a zaznamenávání do dokumentace. (Zeman, Krška 2011)
21
2.9 Zákon o specifických zdravotních službách Informace o „Změna pohlaví transsexuálních pacientů“ jsem čerpala ze Zákona č. 373 /2011 Sb. O specifických zdravotních službách. (Srov. Zákon č. 373/2011 Sb: díl 4, § 21 - 23) 2.9.1 Změna pohlaví transsexuálních pacientů Změnou pohlaví transsexuálních pacientů se rozumí provedení zdravotních výkonů, jejichž účelem je provedení změny pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce. Provádění změny pohlaví lze započít, jestliže pacient před jejím započetím udělil písemný souhlas. O provedení změny pohlaví vydá poskytovatel pacientovi potvrzení (Zákona č. 373 /2011 Sb. O specifických zdravotních službách. Zákon č. 373/2011 Sb: díl 4, § 21 - 23)
2.9.2 Chirurgické výkony Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví lze provést pacientovi: u něhož byla jednoznačně stanovena porucha sexuální identifikace a prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví a který neuzavřel manželství, nevstoupil do registrovaného partnerství anebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v cizině, popřípadě prokáže, že jeho manželství (registrované partnerství, obdobný svazek) zaniklo. Tyto výkony se provedou pacientovi, který dovršil věk 18 let a to na základě písemné žádosti a kladného stanoviska odborné komise. Výkony se provedou i pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce pacienta, kladného stanoviska odborné komise a souhlasu soudu, který je místně příslušný poskytovateli. Změnu pohlaví nelze provést pacientovi, který je ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence nebo v ochranném léčení. (Zákona č. 373 /2011 Sb. O specifických zdravotních službách. Zákon č. 373/2011 Sb: díl 4, § 21 - 23)
2.9.3 Odborná komise Odbornou komisi ustavuje ministerstvo. Členy komise jsou: zdravotnický pracovník, který je zaměstnancem státu zařazeným na ministerstvo; lékař se způsobilostí v oboru sexuologie; lékař se způsobilostí v oboru psychiatrie; klinický psycholog; lékař se způsobilostí v oboru diabetologie a endokrinologie; lékař se způsobilostí v oboru urologie nebo gynekologie a porodnictví a právník se znalostmi v oblasti zdravotnického práva. 22
Člen odborné komise nesmí být v pracovněprávním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, nesmí být členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele. Žádost pacienta nebo zákonného zástupce pacienta předá poskytovatel neprodleně ministerstvu. K žádosti připojí souhlasné stanovisko ošetřujícího lékaře se způsobilostí v oboru sexuologie s provedením změny pohlaví. Pacient a zákonný zástupce pacienta je vždy přizván k jednání odborné komise, které se koná nejpozději do 3 měsíců ode dne podání žádosti pacienta nebo zákonného zástupce pacienta. Odborná komise podá pacientovi a zákonnému zástupci pacienta informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích a ověří. Zda pacient a zákonný zástupce pacienta této informaci plně porozuměl a k podání žádosti dospěl zcela dobrovolně. Jde-li o pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, přihlédne k jeho rozumové vyspělosti. Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise, pacient a zákonný zástupce pacienta. Součástí záznamu je též názor pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen názor vyslovit nebo záznam podepsat, uvede se tato skutečnost v záznamu. Odborná komise po projednání žádosti vypracuje písemné odborné stanovisko, ve kterém zhodnotí, zda jsou splněny veškeré podmínky k provedení změny pohlaví; zároveň uvede dobu platnosti stanoviska a přitom zohlední naléhavost provedení zdravotního výkonu. Ke kladnému stanovisku s provedením změny pohlaví je zapotřebí souhlasu všech členů odborné komise. V případě, že se souhlasu všech členů nepodaří dosáhnout, odborná komise ve svém stanovisku popíše důvody, které k tomu vedly. Odborná komise předá ministerstvu odborné stanovisko ve 3 vyhotoveních a kopii záznamu z jednání. Ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu doporučil, může být k jednání odborné komise přizván, avšak během rozhovoru členů komise s pacientem nesmí být ošetřující lékař přítomen. Součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi je: písemná žádost pacienta nebo zákonného zástupce pacienta; kopie souhlasného stanoviska ošetřujícího lékaře se způsobilostí v oboru sexuologie; záznam z jednání odborné komise a stanovisko odborné komise. Ministerstvo předá: jednu kopii stanoviska odborné komise a kopii záznamu z jednání odborné komise pacientovi nebo zákonnému zástupci, druhé vyhotovení obou kopii předá poskytovateli pro založení do zdravotnické dokumentace a předání soudu 23
Návrh na udělení souhlasu s provedením změny pohlaví podává soudu poskytovatel. Poskytovatel k návrhu připojí písemnou žádost pacienta nebo zákonného zástupce pacienta, vyjádření pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům a stanovisko odborné komise. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen vyjádření učinit, poskytovatel uvede tuto skutečnost s jejím odůvodněním v návrhu. (Zákon č. 373 /2011 Sb. O specifických zdravotních službách. Zákon č. 373/2011 Sb: díl 4, § 21 – 23)
24
3 Praktická část V praktické části je popsána metodika výzkumu, hlavní jako kazuistika a doplňující kvantitativní výzkum pomocí dotazníku, charakteristika respondentů a v neposlední řadě je zde interpretován celý průběh kvalitativního i kvantitativního výzkumu společně s jeho výsledky a závěrem.
3.1 Metodika průzkumné práce Jako metodu výzkumné části, jsem si zvolila metodiku kvalitativního výzkumu. Jedná se o kazuistiku,
která
je
v této
práci
stěžejní.
Kazuistika
je
zpracována
formou
polostrukturovaného rozhovoru, který se snaží, co nejvíce přiblížit problematiku Transsexuality pohledem klienta, trpící touto poruchou. Je rozdělený do tří kategorií (období dospívání, profesionální sféra a budoucnost). Tato kazuistika je doplněna kvantitativním výzkumem, formou dotazníkového šetření, jde o pohled zdravotníků na danou problematiku, dotazník obsahuje 8 otázek a z toho 2 doplňující. Z rozdaných 60 dotazníků se mi jich 50 vrátilo.
3.2 Charakteristika průzkumu prostředí a respondentů Rozhovor s klientkou byl prováděn v prostředí klientce dobře známém a některé otázky byly zodpovězeny pomocí sociální sítě. Dotazníkové šetření probíhalo mezi studenty různých středních a vysokých škol oboru Všeobecná sestra, Zdravotnický asistent a Porodní asistentka různých ročníků. Pomocí dotazníku byla zjišťována informovanost zdravotníků o Transsexualitě, o jejich znalostech o problému a jejich profesionálnímu přístupu k problematice a názoru. Dotazníky byl posílán přes sociální sítě a některé byly tištěny a osobně předávány. Rozhovor s odborníkem panem MUDr. Radósou probíhal v Havlíčkově Brodě v ambulanci pana Radósi. Rozhovor probíhal ústně a přítomnost třetí osoby byla vyloučena, rozhovor byl nahráván na diktafon a následně přepsán. Pom přepsání, byl celý rozhovor poslán panu MUDr. Radósovi na zkonzultování. Poupravený rozhovor je vložen v této práci.
25
3.3 Vlastní výsledky výzkumu
3.3.1 Kazuistika Podmínkou byl informovaný souhlas klientky se zveřejněním jejích osobních záležitostí, rozhovor probíhal v soukromí, v klientce dobře známém prostředí a přítomnost třetí osoby byl vyloučen. V průběhu výzkumu byla klientka upozorněna, že pokud by cítila, že otázky jsou příliš osobní, nemusí odpovídat. Rozhovor probíhal ústně, některé otázky byly pokládány a následně zodpovězeny přes sociální síť. Kazuistika je rozdělena do tří oddílů, které rozdělují rozhovor na klientčino dospívání, profesionalitu z pohledu studentky a budoucnost
A - Kategorie
Přátelé, rodina, okolí 1) Kdy sis poprvé uvědomila, že není něco v pořádku? Jako malé dítě si neuvědomuješ, že je něco špatně. Samozřejmě jsem byla jako každé jiné dítě s různými zájmy, akorát jsem měla radši panenky než autíčka. Vzpomínám si na jedny Vánoce, kdy jsem si přála panenku a ta krabice byla zabalená pod stromečkem, tak jsem trhala a trhala papír a pak to zklamání, ty angličáky! Moji první panenku jsem dostala od babičky, byla to letuška s kloboučkem a červeným kufříkem, byl to úžasný pocit trhat papír na dárku a vědět, že tam bude panenka. Byla jsem moc malá na to, abych si uvědomila, že je něco špatně. 2) Kdy sis nejvíce uvědomovala jistý problém (situace)? Největší problém jsem měla se začleněním se mezi mé vrstevníky. Znáš to, kluci hrají fotbal a to mě moc nebralo, byla jsem jemnější než oni. Holky si hrály s panenkami, taky jsem si s nimi chtěla hrát, ale holky mě mezi sebe nevzaly, byly ze mě nesvé. Padaly otázky jako „Proč si hraje s panenkami? Proč se mu líbí růžová? Proč sbírá květiny?“. Byla jsem vlastně samotář, holky mě nedokázaly přijmout.
26
3) Všimli si něčeho rodiče? Žiju jenom s mamkou a ta věděla od dětství, že není něco, jak má být, ale je to rodič. Žádný rodič si nechce připustit, že je dítě jiné, měla růžové brýle a říkala si, že z toho vyrostu. 4) Všimlo si něčeho okolí? Reakce okolí? Babička byla první, kdo mě bral takovou, jaká jsem, je to dost moderní žena, internet pro ni není španělskou vesnicí. Samozřejmě, že si lidé o mně povídali, bydlela jsem na vesnici, a tam se nic neschová. Moje máma byla dost vytížená žena, spousta práce a byla tak trochu samotářská, žádné kamarádky na kafe ve vesnici neměla. Nejvíce si mě všímali a nejspíš i rozebírali naši sousedé, shodou okolností učitelé, ale máma na řeči moc nedala.
5) Jak reagovali rodiče na tvou odlišnost? Moje máma věděla, že není něco v pořádku, ale nemluvilo se o tom, prostě to respektovala, čekala na první Impuls ode mne. 6) Začleňovala ses mezi své vrstevníky? Bylo léto a mě asi 14 let, znala jsem „Travesti show“, ale nijak jsem si to nespojovala, nikdy by mě nic takového nenapadlo, mí vrstevníci na mě pokřikovali „Buzerante!“ Nedivím se jim, kluk s uvolněným zápěstím… V tu dobu jsem si našla prvního přítele, ten mě naváděl na homosexualitu, ale já věděla, že to není ono. 7) Kdy nastal největší problém, zlomový bod? Život na vesnici pro někoho jako jsem já byl horor, nikam jsem nepatřila, nepatřila jsem mezi dospělé, ani mezi své vrstevníky, z toho jsem pomalu začala mít depresivní myšleny a časem prostě hluboké deprese. Neměla jsem vůbec chuť na jídlo, ztratil se pocit hladu, přestala jsem logicky přemýšlet, vlastně jsem nebyla vůbec schopná přemýšlet. Nevěděla jsem, jak mám vnímat sama sebe a k tomu ještě pocit méněcennosti. Postupem času jsem si nechala narůst dlouhé vlasy, jelikož jsem byla mnohem jemnější než ostatní kluci, lidé si mě začali plést s děvčetem a tehdy to byly první pocity skutečného
27
naplnění. Měli jsme doma internet, začala jsem si hledat informace, poprvé na homosexuálních stránkách, kde jsem získala potřebné informace, až jsem si našla odpověď. 8) Kdy sis šla poprvé koupit své první dámské oblečení a jak to probíhalo? No, vždycky když jsem měla možnost vybrat si nějaké oblečení, vždycky bylo takové barevnější. Ale poprvé, vyloženě dámský kousek, který jsem nosila na veřejnost, jsem si koupila během „prváku“, už si nevzpomínám, kdy přesně to bylo, ale myslím, že nějak říjen až listopad. Bylo ještě teplo. Procházela jsem si s jednou kamarádkou podzimní město a šly jsme se jen tak mrknout na hadříky. No, a znáš to, vidíš kousek, který je prostě láska na první pohled. V mém případě to byl bílý top, který se váže za krkem se stříbrnými kamen y, stál asi 300 korun, nevím už přesně, ale ten top jsem milovala a mám ho ještě dneska, mám k němu takové citové pouto (dodává s úsměvem).
9) Nastalo období ublížení si na zdraví a proč? V 15 ti letech jsem se z celkového pocitu bezmocnosti pokusila o sebevraždu, ani nevím, jestli jsem chtěla, aby to vyšlo. Spolykala jsem všechny léky, které jsem doma našla v lékárničce, většinou se jednalo o přípravky typu Paralen, Ibalgin a Acylpyrin, co normálně každý doma má, ale udělalo se mi špatně a všechno jsem to vyzvracela. 10) Vrací se ti deprese? Ano, občas se cítím fakt mizerně, hlavně večer, když ležím v posteli a ano, občas i mně se přihodí, že přemýšlím (letmý úsměv), NE vážně… Nevím, jak ten pocit popsat, je to takové absolutní soustředění bolesti, strachu, nenávisti a beznaděje. Máš chuť křičet z plných plic, ale vlastně ani nevíš, proč a kde se to v tobě bere. Padají otázky, proč jsem si vlastně vybrala tuhle cestu, když je to pro mě cesta veliké nejistoty. Ptám se sama sebe, jak bude můj život vypadat, jestli si někdy najdu práci, jestli veškeré partnerské vztahy budou jen přes postel… Prostě padá hrozně moc otázek, na které nemám odpověď a nejspíš tu odpověď ani nechci znát… A jindy na mě padá deprese, když se vidím v zrcadle bez make-upu, to si nedělám srandu, myslím to zcela vážně… Představa, že jestli chci být respektována jako žena a hlavně tak vypadat a denně po zbytek života se každé ráno půl hodiny líčit a další půl 28
hodinu si dělat vlasy, protože bez toho, ruku na srdce, jsem nic a hodně mě to ubíjí. To, co je pro normální ženu samozřejmostí, já si musím domalovat či jinak vykompenzovat. 11) Řešila jsi problém s rodiči? A Reakce? Máma, jak už jsem říkala, můj problém akceptovala, ale nechtěla o něm mluvit a ani ho zatím řešit, byla zaskočená a zklamaná. Která máma by nebyla, představovala si, že mě jednou ožení a že bude mít spoustu vnoučat, a já ji vlastně o tyhle ty sny připravila. Měla strach o moji budoucnost, co se mnou bude. Mamka o tomto pokusu dodnes neví, jsme na sebe hodně citově vázáni, máme spolu opravdu hluboký vztah. Nemohla jsem jí to říct, zbláznila by se.
12) Na co si ve společnosti dáváš největší pozor? Hlídáš se v něčem? Tak moje nejslabší stránka jsou stopy po vousech, sice si knírek pracně vytrhávám pinzetou a používám jeden z nejsilnějších make-upů, který si ještě míchám s druhým. Nikdy si tím nemůžu být jistá, hodně si hlídám intonaci hlasu, který mám díky bohu docela dobře vypracovaný, dokonce i silné opilosti si hlídám chůzi na vysokých podpatcích a pak takové ty drobnosti, jestli mi někde nevykukuje „clip in“ sponka, jestli mi nepadá paruka, neodlepily se mi řasy, oko na punčoše atd… Další věc, co si hodně hlídám, když se někdo v mé společnosti hlasitě zasměje, to hned zbystřím a snažím se poslouchat, jestli nejsem středem debaty, to je hodně ponižující, ale jsem docela „semetrika“, takže mi nedělá problém dotyčnou osobu vytáhnout ven za vlasy a zeptat se jí na problém. Další co si hlídám, jestli mě někdo pozoruje, nemám to ráda a většinou dotyčnému člověku nabídnu, ať si mě radši vyfotí. 13) Volba střední školy, proč? V mé rodině vlastně jsou zdravotní sestry. Moje babička je sestra a moje máma pracuje jako ošetřovatelka, takže moje rozhodnutí bylo celkem jasné. Těšila jsem se na práci s lidmi, babička i máma vždycky mi vyprávěly příběhy z jejich práce tak jsem se těšila. Chtěla jsem vidět lidské štěstí z vyléčení těžké nemoci, vidět jiné životní situace, které byly ostatním lidem ukryty. Chtěla jsem vidět lidskou radost a prožívat ji s nimi. Vlastně to bylo super, s mojí mámou mě to hodně sblížilo, měly jsme společné téma a hodně mě v tom podporovala.
29
Mělo to i význam v mém já, chtěla jsem na „zdravku“ i z důvodu dívčího oboru, chtěla jsem konečně zapadnout. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi tam tak zalíbí, bavila mě ta disciplína na oboru, ty uniformy, tak hezky vyžehlené, byly jsme všechny stejné – zapadla jsem. B – Kategorie
Škola, učitelé, nemocniční personál, postoje 1) Příprava na první den do školy? Měla jsem strach z nového kolektivu, z nových lidí, jak mě přijmou, budu mít kamarády? Ve svůj první den jsem si oblekla tříčtvrteční džíny, dámskou košili a baleríny. První rok jsem strávila na internátě, kde jsem si našla první kamarádky, které jsem seznámila se svým problémem. Na pokoji jsem byla nucena bydlet s kluky. No, na pokoji…(přidává úsměv). Pokoj sem měla sama pro sebe a s kluky jsem měla společnou jen koupelnu a záchod, ale měli jsme fajn vztah. Stejně jsem se nijak na internátě nezdržovala, lítala jsem po městě. V první polovině „prváku“ jsem si pořídila od kamarádky svoji první řasenku, byla jsem ráda, jelikož jsem získala i zájem svých spolužaček a časem jsem přitvrdila i na stylu oblékání. 2) První den ve škole? Spolužáci mě přijali bez větších problémů, až mě to překvapilo. 3) Přístup spolužáků? Přístup byl pozitivní, myslím si, že jsem si je získala svým smyslem pro humor, svojí rebelií. Našla jsem si kamarádky a vlastně do teď nemám větší problémy. 4) Co tělocvik, převlékání se v šatně? No, my jsme divná třída, my jsme asi 4 holky, co se převlékáme v chlapecké šatně, protože, jak víš sama, u nás na „zdravce“ jsou ty dámské šatny prostě malé a přece nedopřejeme dvěma klukům ten luxus 20 volných skříněk, takže to naštěstí nijak neřeším (skrytý úsměv).
30
5) Přístup vyučujících? Začínala hodina češtiny, více méně, nic nového. Češtinář četl jména a zjišťoval, kdo chybí. Došlo i na mé jméno, tak jsem se přihlásila. Vůbec na mě nereagoval a zeptal se znovu, tak jsem se znovu přihlásila, když jsem se přihlásila i po třetí na jeho dotaz, pozorně si mě prohlédl a dodal „Taky dobrý“. Učitelé měli problém si na mě zvyknout, až jednou mi kamarádka do indexu ke jménu pod fotku, dopsala „a“, čehož si všimla moje třídní učitelka, tak jsem se o mé situaci svěřila. V tu dobu jsem navštívila i svého prvního psychologa, nemohl mi transsexualitu potvrdit, ale později diagnostikována byla. 6) První zkušenosti na praxi? Největším problémem na praxi byla jmenovka, schovávala jsem ji. Na jmenovce je chlapecké jméno a před pacientem a personálem stojí dívka. Nesnesla jsem to pomyšlení, tak jsem jmenovku nenosila vůbec, nebo schovanou v kapse, neznala jsem důvod, proč by mi škola nemohla nechat vytisknout jinou jmenovku s mým jménem ale na konci s „a“. Však nešlo o nic tak zásadního. Každý o mě věděl, ale nechtěli mi to povolit, tak jsem ji nenosila. Praxe mě moc bavila. Nemusela jsem se za sebe stydět, práce mi šla od ruky, bylo to moc fajn. Až na jednu učitelku, která při jakékoliv možnosti zdůraznila moje jméno, i před pacienty! Bylo to pro mě tak ponižující, nechápala jsem, proč to dělá, hrozně mi tím ubližovala…Na oddělení jsem se starala o staršího pacienta, pacient mě chválil právě učitelce, která v zápětí odvětila „Dnes se Vám to podařilo, Danieli.“. Sám pacient už byl trochu otrávený z neustálého narážení učitelky na mé jméno, jak jsem se dozvěděla od svých spolužaček. 7) Měla bys ráda na jmenovce, alespoň své jméno v ženském rodě? Ano, jedna učitelka to navrhovala, ať si jméno změním, ptala se třídní, ale prý to neprošlo. Třídní se mi k tomu nevyjádřila, nemyslím si, že by to byl až takový problém, to je na vyučujících jestli jsou ochotné to přijmout. Klidně bych si to přetiskla sama. Vždyť je to jen jmenovka, jen drobnost, nikdo by se nad tím ani nepozastavil. Vždyť když ji ztratíš, tak to taky nikdo neřeší a dají ti jinou, tak proč tam nemůžu mít jméno v ženském rodě, jenom přidáš „a“?
31
8) A říkala jsi učitelce, že je ti to nepříjemné, nebo jsi to nechala být? Jo, jo říkala, na rehabilitaci ve třeťáku a jí to tenkrát vůbec nezajímalo, ta mi dělala brutální naschvály 9) A uniformu na praxi máš pánskou? Uniformu mám dámskou, aspoň tu jsem si obhájila. 10) Jak probíhala tvá obhajoba uniformy? Byly k tomu nějaké komentáře? No, tak tady jsem taky žádný problém nenašla, protože mám až štíhlou postavu, pánské velikosti prostě ne, i dámské „S“ mi je hodně velké. Dokonce mi byly nabídnuty i šaty, ale kdo si má pořád holit nohy?(dodává s úsměvem). Bylo pár námitek na jmenovku, kterou jsem nenosila, tak jsem si jméno přelepila několika vrstvami leukoplasti, což ještě nikdo nepostřehl (povzdech úlevy).
11) Psychologie jako předmět ve škole, snažila se učitelka někdy osvětlit tvůj problém? Pokud mohu jmenovat, tak naše učitelka psychologie paní Kosiková je naprosto úžasná a já pro ni jsem asi úžasný úkaz (úsměv na tváři), vždycky jsem za ní s čímkoliv mohla přijít a jak víš sama, ona dokáže skvěle poradit. Hodně jsme si o mém problému povídali. Jak já, tak i ona, jsme se dověděli, něco nového. Ono je spousty zkreslených informací, které poskytuje internet, ale ta realita je trochu jinde, co se procesu změny pohlaví týče.
12) Podpora ze strany rodiny Začaly první náznaky opravdové tolerance, pomalu se mi ulevilo, spadl mi kámen ze srdce, mámě jsem lakovala nehty, brala mě s sebou ke kadeřnici, nechala jsem si udělat melír a ostříhat mikádo, byla jsem šťastná. 13) Postoj personálu v nemocnici? Samozřejmě, že tady jsem narazila na problém té jmenovky, ptali se mě, proč ji nenosím. Vždy jsem řekla, že jsem ji zapomněla, že ji nemám a škola mi ještě nedala jinou. V nemocnici se nic neutají, časem každá sestra věděla, v čem je problém. Byly na nich vidět rozpaky, nevěděly, jak se ke mně mají chovat, jak mě oslovit. Kolovaly „řeči“. Nikdo ze zdravotnického 32
personálu nepřišel jako profesionál se mě zeptat, jak mě mají oslovovat. Vždycky jsem od spolužáků akorát slyšela, jak mě zase probírají na sesterně. Snažila jsem se je chápat, ale když jsi středem pozornosti a zájmu a všeho si všímají jenom na tobě a jiném ne, trochu tě to ze strany profesionálního přístupu zdravotníků vyvede z míry. Pak mám jednu špatnou zkušenost z RTG, kdy jsme kvůli tuberkulóze byli na vyšetření. Ta sestra tam vyvolala moje, spolužákovo a dvou spolužaček jméno. No, za prvé vůbec nechápala, která bije, z jejího hlasu a intonace byla poznat chladnost a arogance. Nakonec mě nenechala převléknout se ani se spolužákem v šatně, se kterým se normálně převlékám ve škole a musela jsem se svlékat u toho přístroje, prý abych ho nějak „netento“... Bylo to docela ponižující a hlavně její pohled, když jsem si svlékala podprsenku. Dokonce jsem na to zapomněla, ale vzhledem k tomu, že jsme RTG absolvovali znovu, tak se mi to vybavilo a vůbec se mi tam nechtělo.
14) A ostatní se převlékali v šatně, nebo taky před přístrojem? Ostatní se převlékali v takové té mini šatně tam, dvě holky spolu, spolužák sám a já u přístroje. 15) Postoj pacientů v nemocnici ke tvé osobě? S pacienty většinou problém nebyl, samozřejmě sem a tam se vyskytl, většinou u starších pánů, jako problém s koupáním, že se styděli, nebo s převlékáním. Tito pánové o mě věděli, že jsem biologicky muž, díky paní vyučující, která opět zdůrazňovala moje jméno při jakékoliv příležitosti. Ale vždycky jsem si uměla získat jejich respekt. Myslím si, že to bylo mojí pozorností. Vím, jak to v nemocnici chodí, že sestry nemají chvilku čas, tak jsem pacientům věnoval svůj čas. Byly ze začátku zdrženliví a odtažití. Během pár dnů se všechno uklidnilo a pacienti za mnou chodili se všemi problémy. Moc mě to hřálo u srdce a těšilo to. Zvali mě i na panáka, čase věděli, že nejsem nepřítel. Praxe mě moc bavila a tenkrát jsem dostala poprvé od staniční sestry jako jediná pochvalu do hodnocení. Měla jsem z toho opravdu radost a pocit, že nehodnotí to, kdo jsem, ale moji práci! 16) Jak se představuješ v nemocnici pacientům? Dobré ráno, jsem studentem střední zdravotnické školy a dneska si vás tu vezmu do parády (široký úsměv). Ale většinou jen popřeji krásné dobré ráno. Každopádně moje jméno nepadne.
33
17) Profesionalita ze strany vyučujících k tobě - zaujetí, vymlouvání, uhýbání? To je vlastně ten problém té učitelky, co zdůrazňovala moje jméno. Je to starší žena, člověk by řekl se spoustou zkušeností za svůj profesionální život, že ji nic nepřekvapí. Její přístup byl tak pro mě odporný, že mi zprotivila na daném oddělení celou praxi, i když tam byly skvělé sestry a skvělá práce. Přes to, jsem tam nechtěla chodit a chodila jsem tam s odporem.
18) Mrzel tě tento přístup a řešila jsi ho? Ne, neřešila. Co chceš řešit se zatvrzelou učitelkou? Navíc mě měla z praxe. Měla bych strach, že se odrazí v mém hodnocení. Kdyby za mnou přišla a zeptala se mě, jak to mám a byla ochotná s semnou o tom mluvit, myslím, že by se nám oběma ulevilo a já bych ji ráda svoji situaci vysvětlila. Více méně mi přišlo, že vždycky mě oslovila mým rodným křestním jménem jen proto, aby jí se ulevilo, že ona to v hlavě srovnané má. Na chodbě vždy dělá, že mě nevidí, tak já ji nezdravím. 19) Profesionalita zdravotnického personálu vůči tobě? To mě taky celkem překvapilo. Jak jsem už říkala, jako profesionalita je tak trochu pro sestry, neznámý pojem. Zajímavé je, že problém s mojí osobou mají mladé sestry. Protáčí oči při mém příchodu na sesternu. Když se na něco ptám, tak dostanu strohou odpověď, nebo mě pošle za jinou sestrou. Nenapadlo by mě, že je tento problém spíše s mladými sestrami, čekala bych to od starších ročníků. 20) Co tvé pocity v čekárně u lékaře, když zazní tvé jméno a reakce sestry a lékaře? Koukám na to docela s nadhledem, většinou mě baví ta reakce toho lékaře, který znejistí, když se přihlásím, ale už mě naštěstí lékař i sestra znají, takže když tam přijdu, nevyvolávají mé jméno, jen mi pokynou, ať jdu dál. No málem jsem přišla ke kartě na gynekologii, kde jsem měla praxi, sestra se hodně divila tomu, že nechodím ke gynekologovi a chtěla mě tam zaregistrovat, aspoň jsem to zamluvila. Což tam pro mě byla další nevýhoda, protože když jsem se měla seznámit s nástroji, tak mi bylo s úsměvem řečeno, že to už znám od svého gynekologa a když jsem měla lékařce něco podat, koukala sem, jak „zjara“.
34
C – Kategorie
Tvé supervize, léčba, budoucnost 1) Co tě nejvíce rozčiluje a mrzí? Nejvíce mě rozčiluje, že tě okolí odsuzuje už jen proto, co o tobě slyší a jak vypadám, když „to“ o mě vědí. Nezáleží přece, jak vypadám, ale jaká jsem. 2) Chceš pracovat ve zdravotnictví? Upřímně, chci odejít ze Znojma, ale chci se dál věnovat zdravotnictví, baví mě to. Dovedu si představit, že bych to dělala celý život. 3) Na jakém oddělení bys chtěla jednou pracovat? Hodně jsem o tom přemýšlela, a asi bych nechtěla pracovat na žádném oddělení. Chtěla bych pracovat jako soukromá ošetřovatelka, tzv. Heimpflegerin. Za prvý finanční důvod a za druhé budu v rodinném prostředí, kde ani nemusí prasknout, kdo vlastně jsem. 4) Mám tomu tedy rozumět, že chceš odejít z České republiky? Ano, chtěla bych, jak jen to půjde. Ráda bych si hledala práci v Rakousku hned po škole, ale chtěla bych dokončit, to co jsem začala, svoji léčbu., Mám kolikrát strach, zaplavuje mě pocit, že se stále nic neděje, ale nechci ztrácet hlavu. Kdyby bylo opravdu nejhůře, tak odejdu a vydělám si na operaci. Zatím se ale musím soustředit na školu a na rady od lékaře.
5) Zklamal tě přístup zdravotníků? Nedávno jsem v jedné internetové diskuzi četla příběh jedné post op ts (po operaci transsexuální) ženy. Po operaci je nutná dilatace, aby pochva prostě nezarostla. Bohužel, se jí stalo, že pochva byla opravdu malá, z čehož se rozbrečela. Svěřila se se svým problémem lékaři. Potom procházela kolem sesterny a slyšela hlasitý smích, své jméno a narážky typu: „Stejně na ní nevleze ani nádražní pes“. Hodně mě to šokovalo, co se týče samotné operace. Spousty chirurgů má narážky typu, že je to jen náš rozmar… Ať si sami vyzkouší, co ten rozmar stojí sil. Takové chování je nejen neprofesionální, ale přímo šokující. 6) Nějaká křivda, kterou bys chtěla vykřičet? Chtěla bych křičet na všechny, ať se dívají pod povrch, ať nesoudí za pohlaví, vždyť to nic neznamená. Lidi až moc dávají na vzhled, nehledí, co je uvnitř. Proč kluk, kterému připadám 35
zábavná a milá, mě nechá? No protože za ním přijde někdo, kdo mu oznámí, že jsem transsexuálka. 7) Když jsi mluvila se svojí psycholožkou, měla někdy výhrady k tomu, že studuješ SZŠ? Ne nikdy k tomu výhrady neměla, neviděla v tom absolutně žádný problém. Samozřejmě, je to těžký. Nikdo z nás z transsexuálů není úplně v pohodě, kdo by po takové životní zkušenosti také byl, ale nikdy jsem na tom nebyla tak špatně, že by se mi to snažila nějak vymlouvat. To určitě ne. A navíc já osobně si myslím, že kdybych byla psychicky na tom opravdu špatně, tak s tebou o tom nejspíš nemluvím a nevystupuji jako žena. 8) Míváš strach z nových lidí a cizího prostředí vzhledem ke své identitě? Ano, to opravdu mám, na jednu stranu jsem docela sebevědomý člověk a na tu druhou, když mám přijít do nějakého kolektivu, mám opravdu velké starosti. Co a jak bude, jestli to praskne, jestli budou mít předsudky, naskýtá se opravdu hodně otázek. 9) Nastal někdy problém v komunikaci s novými lidmi? Všimla jsem si, že třeba sestry se se mnou tolik nebaví, jako s ostatními spolužáky ze třídy, jako by se vyhýbaly nějaké konverzaci. Služba mi je předána, dotazy zodpovězeny, ale nic víc, což mě docela mrzí. Potom mají hodně předsudků kluci. Prostě jak se to provalí, tak je taková ta trapná minuta ticha a času, velká hádka či jiné formy agrese (se kterými si hravě dokážu poradit). Ten problém komunikace se stává kdekoliv, kde mě někdo odhalí… Někdo pronese, „Vidíš tu hezkou blondýnu? Jo vidím, ale ona...“. A tak je to vždycky a se vším. Vždycky tu bude nějaké to ale. Nikdy nebudu ta hezká blondýna „bez ALE“. 10) Máš strach z prvního zaměstnání, jak tě přijme kolektiv? Já mám hlavně obavu, abych nějaké zaměstnání našla. To je můj největší kámen na srdci, abych se dokázala uživit jinou formou než prostituce, kterou si musí vydělávat spousty mých známých TS kamarádek z internetu. Jak mě přijme kolektiv, nedokážu posoudit, protože si absolutně vůbec nedokážu představit, kam se dostanu. Ale samozřejmě, strach z toho mám. Nejlepší by byl 25 letý, bisexuální miliardář (srdečný smích).
36
3.3.2 Rozhovor s odborníkem, psychiatr a sexuolog MUDr. Louis Radósa Vzhledem k tématu své práce jsem oslovila odborníka v oblasti sexuologie pana MUDr. Radósu
a dotazovala jsem se na tématiku Transsexuality v oblasti diagnostiky, terapie
a možnosti práce klienta trpícího Transsexualitou v zdravotnictví, jako nelékařského pracovníka. Rozhovor byl polostrukturovaný a probíhal u pana MUDr. v jeho ordinaci v Havlíčkově Brodě. 1) Moje první otázka se stahovala k diagnostice transsexuality Diagnostika transsexuality není nikdy na jedno sezení, poslední klient ke mně přišel v jeho 15 letech, že má podezření, že není něco v pořádku. Rád se převlékal do ženských šatů a v té roli se cítil dobře. Potom přišel až po 6 letech, že si zkouší šaty i roli v každém volném čase a že si to opravdu přeje, být ženou, to už byla diagnóza jasnější A tyto klienty já odesílám do specializovaných center do Prahy a do Brna. 2) Doba dosažení operace Minimálně 2 roky než začne klient brát hormonální terapii. Největším zádrhelem je, že klienti nedokážou dodržet program léčby, oni nedodrží první krok a už nemohou pokročovat v kroku dvě. Dosáhnout úplné přeměny je cílevědomá práce, nejméně na 2 roky. Začíná se důkladným vyšetřením osobnosti, aby se vyloučily jiné psychické poruchy, dál pak následuje skupinová terapie, kde si ujasňují, o co jim jde a co od života očekávají. Pak se teprve přistupuje ke změně, a ověřování jak život funguje v dané roli. 3) Real – life test V real – life testu je velmi důležité aby dokázali sobě, že se v té zvolené roli se cítili dobře a řekli si „ano, to jsem já“. Nejde tolik o to okolí, jak to přijme, co bude dál, jde spíše o to jak se v té roli „cítím já, je to opravdu ta role, kterou chci,“. Kvalita života zvolené role musí převyšovat kvalitu života biologické role, aby nebylo jenom na chvilku a jen někdy, to bychom se bavili o jiné poruše…Je samozřejmě důležité, aby se svoji volbou seznámili rodinu, ale nemusí to být hned, je třeba k tomu dojít. Mohou si to ověřovat sami, zda opravdu se cítí v nové roli lépe, tím že budou vystupovat ve zvolené roli např. v jiném městě, aby to pro ně bylo bezpečné, a potom když si ověří, že to opravdu chtějí, tak pak teprve vystoupit s tím u 37
svých blízkých. Není nezbytně nutné to udělat hned. Když v práci vystupuje jako např. muž, může změnit zaměstnání a v novém už vystupovat jako žena. Ale je to nejdříve o tom, že si musí klient být jistý sám sebou, že to tak opravdu chce, že je to pro něj to, co mu zvyšuje kvalitu života. 4) Podávání hormonů Při podávání antiandrogenů muži, se začne v těle měnit spousta věcí a nemá to vliv pouze na jeho sexualitu a dochází k mnoha změnám podmíněným hormonálně, při odstranění původních gonád dochází ještě k výraznějším změnám, které jsou již nevratné. 5) Práce ve zdravotnictví V zdravotnictví, samozřejmě, pracovat klienti poruchou pohlavní identity mohou, to by bylo protiprávní, kdyby nemohli. Psychická labilita, či jiné psychické poruchy, které by mohly být překážkou v práci zdravotníka, nemusí být způsobeny transsexualitou, ale nemám zkušenost při nástupu do zdravotnického zařízení, že by někdo prodělával psychotesty či jiné psychiatrické vyšetření které by ověřovalo jeho schopnost obstát v náročném povolání. (dodává pan MUDr. s úsměvem).
6) Psychoterapie po operaci Na začátku, před započetím změny, je důležité, aby člověk, si byl jistý, že tohle opravdu chce a chce podstoupit všechny kroky, které k dané změně pohlaví vedou. A po provedení změny pohlaví jde o podpůrnou psychoterapii, která je i po jakémkoliv jiném traumatu nebo náročné léčbě vhodná. Velmi psychicky náročné je i předstoupení před komisy, když si představíte, že je tam X lidí, kteří vás neznají, kromě jednoho a rozhodují o vašem životě.
7) Komise Komise rozhoduje o dalším kroku, dle lékařského návrhu, který předloží terapeut daného klienta. V komisy je stanovený počet odborníků, kteří dávají doplňující otázky a když se jim klientovi odpovědi nezdají, tak podají návrh, že by klient měl ještě na sobě pracovat. Povinná osoba v komisi je právník, ten sleduje právní formu, jestli se klient ještě někdy někde nevyskytuje jako osoba v tom původním pohlaví. U právníka, bude veliký problém doporučit změnu pohlaví, pokud se bude jednat například o matku dvouletého dítěte. Endokrinolog, který posuzuje všechny zdravotní rizika spojené s hormonální změnou (člověk bude zbaven 38
původních gonád) a to samozřejmě sousta kontraindikací např. nádorová onemocnění hormonálně podmíněné, kdyby bylo riziko po provedení zákroku větší. Nezávislý sexuolog, který oponuje sexuologovi klienta, operatér, který by případně operaci dělal a psycholog a oni všichni se musí shodnout na tom, že je daný člověk připravený na operační přeměnu pohlaví. 8) Problémy rodičů Rodiče klientů se potřebují o daném problému poučit, musí se přesvědčit, že oni jako rodiče neudělali žádnou chybu, že to není jejich selhání, když se tato choroba vyskytne, jde o nejčastější výčitky, že něco udělali špatně a proto to tak dopadlo. jsou rodiče, kteří mají dětí více ti snáší přeměnu o něco lépe, než rodiče, kteří ztrácí jediného syna nebo dceru. Rodiče mohou chodit na skupinové sezení s klienty anebo mohou vyhledat pomoc sami, záleží, co jim bude více vyhovovat.
9) Antidepresiva? Pokud se u klienta vyskytnou psychické potíže, jsou mu předepsána antidepresiva, nebo jiná psychofarmaka, samozřejmě tyto problémy mohou protáhnout dobu k dosažení cíle. Ta komise oprávněně chce, aby byl člověk se svým stavem zcela srovnán, aby nebyl ovlivněn depresí nebo jinou duševní poruchou, která ovlivňuje myšlení, emoce a ovlivní i to jak smýšlí o dané věci, rozhoduje se zkresleně a rozhodnout může ve svůj neprospěch, protože vidí všechno jinak než je realita, takže je důležité, aby klient nejprve svou duševní poruchu překonal a šel dál s jasnou myslí, klidně může užívat udržovací dávku psychofarmak, ale musí být v pohodě, aby mohl smysluplně rozhodovat o sobě.
39
3.3.3 Dotazníkové šetření Otázka č. 1.: Víte, co znamená pojem Transsexualita? Touto otázkou jsem chtěla zjistit, zda není tento pojem pro zdravotníky neznámý. Je položena hned na začátku, abych zjistila, formou jejich dalšími odpověďmi, zda opravdu vědí, co Transsexualita znamená.
Otázka č. 1.: Víte, co to znamená Transsexualita? Počet odpovědí
Odpovědi v %
ANO
43
86 %
NE
-
-
NEJSEM SI JISTÝ/Á
7
14 %
Tabulka 1 Transsexualita
V této tabulce je zřejmé, že zdravotníci vědí, co znamená pojem Transsexualita, pouhá 4% zdravotníků přiznala, že si nejsou jistí. V dalších tabulkách je zřejmé, že je mnohem větší % zdravotníků, kteří si nejsou jistí, nebo opravdu nevědí, co je Transsexualita.
40
Otázka č. 2.: Znáte rozdíly mezi pojmy? Přiřaďte. V této otázce, jsem rozdělila 3 pojmy (Transsexualismus, Transvestismus a Travestismus) a požadavek byl k nim přiřadit správnou definici pojmu, která byla zjednodušeně napsána. Otázka šla hlouběji do znalostí zdravotníků, opravdu pouhá 4% si nejsou jistá, ale jinak všichni zdravotníci vědí, o jakou problematiku se jedná? Otázka se vztahuje k cíli č. 1.
A: Travestitismus B: Transsexualismus C: Transvestitismus
1. Touha, zkusit si opačnou roli, oblečení druhého pohlaví A:2 přináší uspokojení 2. Show, založená na šatech opačného pohlaví B:3 3. Žena v mužském těle, muž v ženském těle C:1
(Dotazník,otázka č. 2, příloha A)
Otázka č. 2.: Znáte rozdíly mezi pojmy? Přiřazení odpovědí
Počet odpovědí
Odpovědi v %
A:1
4
8%
A:2
43
86 %
A:3
3
6%
B:1
7
14 %
B:2
6
12 %
B:3
37
74 %
C:1
39
78 %
C:2
1
2%
C:3
10
20 %
Tabulka 2 Znalost rozdílů mezi pojmy
V této tabulce je vidět procento a počet každé odpovědi, jak respondenti odpovídali. Je zde zřejmé, že už tolik zdravotníků (respondentů) neví, co je pojem Transsexualita. Správná odpověď B:3 má nejnižší % ze správných odpovědí. Je velmi překvapující rozdíl mezi tabulkou č. 1 a č. 2.
41
Otázka č. 3.: Setkali jste se s tímto člověkem? Tato otázka navazuje na poslední doplňující otázky. Otázka měla zjistit, zda někdo z respondentů má vlastní zkušenost s člověkem trpící Transsexualitou.
Otázka č. 3.: Setkali jste se s tímto člověkem? Počet odpovědí
Odpovědi v %
ANO
21
42 %
NE
20
40 %
NEVÍM
9
18 %
Tabulka 3 Setkali jste se s tímto člověkem?
Bylo velice překvapivé, že téměř polovina respondentů se setkala s Transsexuálem. Dá se tedy předpokládat, že dotazník nebude zkreslený. Přes 40 % respondentů uvádí, že se s tímto člověkem už setkalo, jak je možné, že se v otázce č. 7 objevilo tolik kladných odpovědí na odmítnutí pacientem, když při prvním vizuálním kontaktu není Transsexualita znatelná. Což by zdravotníci, kteří se s touto poruchou setkali, měli vědět. Otázka č. 4.: Myslíte si, že jsou tito lidé nezpůsobilí pro práci ve zdravotnictví? Otázkou sleduji jak znalosti zdravotníků (respondentů) o Transsexualitě, tak jejich profesionalitu, jejich nahlížení na problém a znalosti o tomto problému. 42 % respondentů odpovědělo v předešlé otázce, že se s tímto člověkem setkali, tudíž předpokládám, že by se ve stejném počtu měly objevovat odpovědi, které souhlasí s prací Transsexuálů ve zdravotnictví.
Otázka č. 4.: Myslíte si, že jsou tito lidé nezpůsobilí pro práci ve zdravotnictví? Počet odpovědí
Odpovědi v %
ANO, jsou nezpůsobilí
-
-
SPÍŠE ANO
6
12 %
NEVÍM
8
16 %
SPÍŠE NE
14
28 %
NE, nejsou nezpůsobilí
22
44 %
Tabulka 4 Nezpůsobilost pro práci
42
Výsledy dokazují, že si respondenti si nemyslí, že by klienti trpící Transsexualitou nemohli pracovat ve zdravotnictví. Což potvrzuje otázku č. 3, že opravdu respondenti vědí, v čem spočívá problém Transsexuality. Na odpověď Spíše ANO odpovědělo 12 % respondentů (6 zdravotníků) kladně, v dotazníku jsem zvolila doplňující otázku (otázka č. 5), kde se ptám při odpovědích ANO/ Spíše ANO proč, si myslí, že jsou tito lidé nezpůsobilí pro práci ve zdravotnictví. V těchto doplňujících otázkách se mi dostalo na 6 zarážejících odpovědí, kdy musím silně pochybovat nejen o vědomostech a informovanosti zdravotníků ale i o jejich profesionalitě.
Otázka č. 5. Navazující na otázku č. 4. Při odpovědi ANO/Spíše ANO, proč? Tato otázka byla doplňující, z odpovědí se daly 3 odpovědi zahrnout do názoru respondentů, že jde o psychický problém a ostatní odpovědi jsou různé.
Otázka č. 5 Při odpovědi ANO/SPÍŠE ANO, proč? Počet odpovědí
Odpovědi v %
Psychický problém
3
50 %
Jiné
3
50 %
Tabulka 5 Doplňující otázka č. 1
Některé odpovědi mi přišly velice zarážející, vyskytovaly se zde odpovědi, např. Přijde mi to nepřirozené, Nemají to v hlavě v pořádku, Špatný přístup k práci. Poslední odpověď nemá s Transsexualitou nic společného a předchozí odpovědi jsou naprosto nemístné. Otázka č. 6.: Bylo by Vám nepříjemné spolupracovat s tímto člověkem? Otázka se vztahuje k hypotéze č. 1. V této práci se snažím porovnat názor a zkušenosti klientky trpící Transsexualitou a zdravotníků. Klientka chce pracovat ve zdravotnictví a tato otázka mi měla osvětlit, zda by zdravotníkům bylo nepříjemné s tímto člověkem pracovat a zda mají nějaké předsudky. Vzhledem k předchozím otázkám, kde jsem zjišťovala, zdali zdravotníci vědí, co je Transsexualita a zda se tím to člověkem setkali, bych počítala s téměř 100 % odpověďmi, že by to zdravotníkům nebylo nepříjemné. 43
Otázka č. 6.: Bylo by Vám nepříjemné spolupracovat s tímto člověkem? Počet odpovědí
Odpovědi v %
ANO
1
2%
SPÍŠE ANO
6
12 %
NEVÍM
9
18 %
SPÍŠE NE
17
34 %
NE
17
34 %
Tabulka 6 Spolupráce
I v této tabulce jsou zřejmé překvapivé odpovědi, nejméně 7 respondentům z 50 (14 %), by bylo opravdu nepříjemné, kdyby s tímto člověkem měli spolupracovat. Otázka č. 7.: Domníváte se, že by pacienti odmítli být ošetřováni Transsexuálem? Předposlední otázka se týká názoru zdravotníků na ošetřování pacientů transsexuálním zdravotníkem, jde o jednu z doplňujících otázek dotazníku, není stěžejní, ale překvapivě ukázala více, než jsem očekávala.
Otázka č. 7.: Domníváte se, že by pacienti odmítli být ošetřováni Transsexuálem? Počet odpovědí
Odpovědi v %
ANO
2
4%
SPÍŠE ANO
24
48 %
NEVÍM
7
14 %
SPÍŠE NE
11
22 %
NE
6
12 %
Tabulka 7 Ošetřování pacientů
Velmi překvapující je řádek s odpovědí Spíše ANO, je zde vysoké procento odpovědi, musím se nad tím znovu pozastavit. V otázce č. 3 odpovědělo 42% respondentů, že se s tímto člověkem setkali. Z tohoto důvodu předpokládám, že musí přeci zdravotníci vědět, že žádný z pacientů nepozná, že ho ošetřuje Transsexuál, pokud mu on sám neřekne. Jak dokazuje 44
sama kazuistika, pacienti nemají nejmenší problém s ošetřením od klientky s poruchou pohlavní identity. Otázka č. 8.: Co podle Vás zaviní odmítavost pacientů? Poslední otázka je také doplňující a ještě navazuje na předchozí otázku. Na otázku odpovědělo 26 respondentů, což je součet odpovědí za ANO/Spíše ANO, dohromady je to 52% z celkového počtu.
Otázka č. 8.: Co podle Vás způsobí odmítavost pacientů? Počet odpovědí
Odpovědi v %
Vzhled
1
4%
Nedůvěra
-
-
Neznalost
4
15 %
Nelibost/odsouzení
18
69 %
Jiné
3
12 %
Tabulka 8 Odmítavost
Jak už bylo uvedeno na úvodu této otázky je zarážející, jak si zdravotníci protiřečí. Žádný z pacientů nikdy nepozná, že ho ošetřuje Transsexuál, pokud sám člověk poruchou pohlavní identity to pacientovi nesdělí. Tyto poslední dvě otázky měly odvést pozornost a pouze u 2 respondentů, kteří mi vyplňovali dotazníky elektronicky, mi přišla nazpět otázka „Jak pacienti poznají, že se jedná o transsexuální jedince“. Ostatní zdravotníci, se nad těmito posledními otázkami ani nepozastavili. V poslední odpovědi JINÉ se objevovaly názory jako xenofobie, která se dá zařadit mezi NEZNALOST, nepřirozenost a strach.
45
4 Diskuse Na začátku této práce jsem si stanovila tři cíle, které byly hlavním předmětem mého zkoumání, první a ten hlavní směřoval na „Zmapování přístupu zdravotnického personálu ke klientce“. A tímto cílem se zabýval doplňující dotazník k této práci, který byl sestaven z 8 otázek. Na kazuistiku se obracejí poslední dva cíle, z toho k druhému cíli (zmapovat přístup pacientů ke klientce) se vztahovaly poslední dvě doplňující otázky, které na tento problém nahlíží z pohledu zdravotníků.
4.1 Hypotéza č. 1 Předpokládám, že zdravotnický personál nebude mít žádné předsudky ke klientce a nebude mít odlišný přístup, než ke kterékoliv jiné studentce/ studentovi, kolegovi/kolegyni. K této hypotéze se vztahuje otázka z dotazníku č. 6. Tato hypotéza se mi z 68 % potvrdila (sečtené odpovědi NE a Spíše ne, po 34 %), ale pravdou zůstává, že i zde mě některé odpovědi velice překvapily. Při sečtení odpovědí ANO (2 %)/ Spíše ANO (12 %) vychází 14 % zdravotníků, kteří uvádějí, že by jim bylo nepříjemné s tímto člověkem spolupracovat. Je tedy zřejmé, že přístup k tomuto člověku, jako profesionálnímu zdravotníku nebude u 14 % respondentů stejný jako k ostatním zdravotníkům. Tohle zjištění je poněkud překvapující, vezmeme-li v úvahu následující hypotézu.
4.2 Hypotéza č. 2 Předpokládám, že zdravotnický personál zná pojem Transsexualita Jak jsem předpokládala, vysoké procento zdravotníků ví, co je to Transsexualita, podle otázky č. 1 v dotazníkovém šetření je to celých 86%. Hypotéza se mi dotazníkovým šetřením vyplnila. V kazuistice takové přesvědčení nesdílím, dle výpovědi klientky se stále setkáváme se zdravotníky, kteří tento problém nerespektují a ani, podle slov klientky, o tom nechtějí mluvit. Jistá vyučující SZŠ mé klientce její situaci nijak neulehčuje, mám tedy předpokládat, že se s pojmem Transsexualita nikdy nesetkala? Nebo není ochotná tento problém akceptovat? Zdravotníci se musí neustále vzdělávat, není tomu jinak ani u vyučujících zdravotních škol a své poznatky předávají svým studentům/ studentkám. Mám pochybovat o znalostech
46
některých zdravotníků, nebo o jejich profesionalitě? S prvním profesionálním sesterským chováním se setkáváme právě ve škole. 14 % respondentů (zdravotníků) si není jisto, zda vědí přesně, co daný pojem znamená, ale připouští tím, že se už s tímto pojmem setkali. Žádný z respondentů (z 50 oslovených) neudal, že by tenhle pojem nikdy neslyšel. Mohu tedy být z dotazníkového šetření přesvědčená o tom, že tento pojem není pro zdravotníky neznámý, ale zamyslím-li se, nad předcházející hypotézou, žádný ze zdravotníků nikdy nezjistí, že jeho kolega/kolegyně je Transsexuál, pokud on sám to nesdělí. Tak jak mohou vědět, že jim bude nepříjemné s tímto člověkem spolupracovat a následně odpovídat, že vědí, co Transsexualita je? K této hypotéze se vztahuje otázka č. 2. Kde zkoumám hlubší znalosti zdravotníků. Čistým zájmem bylo zjistit, zda respondenti vědí, o čem se mluví. Měli a úkol přiřadit k pojmům správné tvrzení. V otázce č. 1, jak už bylo zmíněno, 86 % (43) respondentů vědí, co to Transsexualita znamená, ale v otázce č. 2 už jenom pouhých 74 % (37) respondentů přiřadila správnou odpověď. Stejné mě překvapila otázka č. 3, kde uvedlo celých 42 % respondentů, že se s tímto člověkem setkalo a dá se tedy předpokládat, že jejich odpovědi v dotazníku budou objektivní. Dále 40 % uvedlo, že se nikdy s tímto člověkem nesetkali a 8 % respondentů si není jisto.
4.3 Hypotéza č. 3 Myslím si, že zdravotnický personál by neměl mít pochybnosti o práci transsexuálního člověka ve zdravotnictví, jako o osobě způsobilé. I když se mi z větší části hypotéza potvrdila, byly pro mě velkým překvapením některé odpovědi v dotaznících a přístup zdravotnického personálu z rozhovoru s klientkou. Celých 44 % respondentů odpovědělo, že je přesvědčeno, že člověk trpící Transsexualitou není nezpůsobilý pro práci ve zdravotnictví, tudíž může bez omezení pracovat v nemocnici (odpověď NE). 28 % respondentů si myslí, že není důvod, proč by tento člověk nemohl, pracovat ve zdravotnictví (Spíše NE). 16 % respondentů neví, není přesvědčeno ani o jedné z možností (NEVÍM). A pro mne překvapivých 12 % si myslí, že by tito lidé neměli pracovat ve zdravotnictví (Spíše ANO). Šokujícím zjištěním se pro mě staly odpovědi, které se stahovaly na 5. otázku.: „Při odpovědi ANO/ Spíše ANO, proč?“, kde byl uveden důvod nezpůsobilosti jako: „Špatný přístup k práci. Nemají to v hlavě v pořádku. Přijde mi to nepřirozené. Kvůli psychice. Tento problém jsem konzultovala s panem doktorem Radósou a je uveden v rozhovoru pod otázkou č. 5. Psychické potíže mohou být překážkou práce ve zdravotnictví, ale nemusí být způsobeny Transsexualitou. Někteří ze zdravotníků mohou trpět 47
psychickými obtížemi a netrpí poruchou pohlavní identity. A při nástupu do zaměstnání, jako zdravotník, se psychotesty nepodstupují. V kategorii C se klientka zmiňuje o tom, že její psycholožka nikdy žádné námitky k práci klientky ve zdravotnictví neměla. Jisté známky nepřiměřeného pohledu zdravotníků na Transsexualitu je znatelný i z rozhovoru s klientkou. V kategorii B, otázka č. 6 uvádí klientka problém se jmenovkou a komunikací s personálem v další otázce č. 13. jmenovku odmítá klientka nosit, kvůli svému pocitu ponížení a vyučující a ani škola není ochotná jmenovku lehce poupravit, i když jsou plně seznámeni s klientčiným stavem. Tady musím upozornit na neprofesionální přístup zdravotníků a musím znovu zapochybovat. Opravdu, podle odpovědí v dotazníkovém šetření, tolik zdravotníků ví, co je to Transsexualita? Musím tedy přiznat, že hypotéza, i když se potvrdila, mě donutila pochybovat o profesionalitě zdravotníků a o jejich úsudku.
4.4 Hypotéza č. 4 Jsem přesvědčena, že pacienti nebudou mít žádné výhrady ke klientce jako ošetřujícího personálu K této hypotéze se vztahuje, z pohledu zdravotníků, doplňující otázky z dotazníku č. 7 a 8. Z dotazníkového šetření jasně vyplynulo, že většina zdravotníků si myslí, že by pacienti odmítli ošetření od člověka trpícího Transsexualitou. Odpověď ANO 4 %, Spíše ANO 48 %, NEVÍM 14 %, Spíše NE 22 % a NE 12 %. Opět jsme narazily na problematiku toho, že zdravotníci si plně neuvědomují, co znamená problém Transsexualita. Kromě dvou respondentů, se nikdo ze zdravotníků nepozastavil nad myšlenkou, že vlastně pacienti nepoznají, že jde o člověka trpící poruchou pohlavní identity. V kazuistice se s tímto problémem setkáváme v kategorii B pod otázkou č. 6, 15. a 16. Klientka zde uvádí, že s většími problémy se nesetkala. Vždy si našla cestu k pacientům a i přes velké ponížení, před pacientem ze strany vyučující, nenastaly žádné nepříjemné, nebo odmítavé postoje. Má hypotéza se ze strany klientky (kazuistiky) potvrdila. Nenaskytl se žádný odstup nebo odmítavost ze strany pacientů.
48
4.5 Hypotéza č. 5 Předpokládám, že klientka by nadále chtěla pracovat ve zdravotnictví Klientka nadále touží po práci ve zdravotnictví, zmiňuje se o tom v kategorii A, otázce č. 13, kde popisuje, z jakého důvodu si zvolila střední zdravotnickou školu. Dále v poslední kategorii, kazuistiky, C vysvětluje, co by v budoucnu ráda dělala. Práce v zahraničním zdravotnictví ji velice láká. Klientka doufá, že v zahraničí najde pro svůj problém více pochopení, dle jejich slov, v České republice se velkým pochopením pro svůj problém nesetkala a v nemocnici ze strany personálu tomu nebylo jinak. Klientka doufala v profesionální přístup zdravotníků, že na ni zdravotníci budou nahlížet holisticky a budou ji respektovat a chápat její problém. Což dle některých výpovědí a výzkumu dotazníku není samozřejmostí. Polední otázka „Co podle Vás způsobí odmítavost pacientů?“ je doplňující a umožňuje mi pohled zdravotníků na ošetřování pacientů zdravotníkem trpícího poruchou pohlavní identity. Navazuje, jak už bylo zmíněno, na předcházející otázku v dotazníku č. 6, kde se ptám, „Zda si respondenti myslí, že pacienti by odmítli být ošetřováni od Transsexuála“. Pouze dva respondenti se nad touto otázkou pozastavili. Dotazovali se „Jak pacienti poznají, že jde transsexuálního jedince“, právě kvůli této skutečnosti, byla otázka položena. Už jsem zmiňovala, že 52 % se domnívá, že by odmítli. Ostatní uváděli NEVÍM v 14 % a odpovědi Spíše NE/ NE v součtu 24 %. V celkovém počtu je 52 % (sečtené odpovědi ANO/Spíše ANO) je 26 respondentů a ti dále pokračovali otázkou č. 8, kde udávali důvod. Ani tady 26 respondentům stále nedocházel význam problému Transsexuality. Na výběr měli ze 4 možností a 5. byla otevřená. Nejčastěji byla zatrhávána odpověď NELIBOST/ODSOUZENÍ z 69 %, už tu bylo několikrát zmíněno, že nikdo z pacientů nepozná, že se jedná o transsexuálního jedince. Sama klientka udává v kazuistice, že se nesetkala s odmítavým přístupem pacientů, spíše naopak s pochopením. Ohromným zjištěním z kazuistiky bylo pro i to, že klientka se nepotýká s problémy u starších ročníků sester, nýbrž u mladších sester. Stejné překvapení pro mě bylo, že vyučující nebyla schopná akceptovat klientčin problém, stejně jako škola. Dále mě zaráží chování sestry na RTG vyšetření, bylo opravdu nutné, aby se musela klientka převlékat mimo šatny, které jsou k tomu určeny? Proč se mladé sestry zdráhají komunikovat? Opravdu se musím zamyslet, zda zdravotníci zachovávají profesionální přístup a kolegialitu. 49
4.6 Přínos pro praxi a návrh řešení Tato práce byla pro mě velkým přínosem, ať už po stránce nových informací, tak ze strany jako zdravotníka. Jako zdravotníka mě překvapila skutečnost, že informovanost po stránce Transsexuality je tak nízká a chování zdravotníků je, podle mého názoru, povrchní. Byla přesvědčená o tom, že každý zdravotník by se měl na člověka pohlížet holisticky, což potvrzeno ve výzkumu nebylo. Myslím si, že zdravotníci by měli více dbát na své profesionální chování, ať už k pacientům, tak ke svým kolegům bez předsudků. Práce zdravotní sestry je stále v postupu a je nutné se celoživotně vzdělávat, neboť práce ve zdravotnictví je stále na postupu, pořád je čemu se učit a porucha pohlavní identity není výjimkou a sestry se s touto poruchou mohou v praxi setkat. Je už na nich jejich profesionální přístup, zdali se budou tázat na oslovení klienta, anebo jako oslovení použijí jméno na občanském průkazu, i když nesprávně (např. doba čekání na změnu jména). Ve své praxi budu dbát na profesionální chování a vždy budu brát v potaz lidské city a důstojnost, neboť svoji neopatrností, bych nerada člověku ublížila a ponížila, jako se o tom zmiňuje má klientka v kazuistice. Díky této práci musím pochybovat o profesionálním chování zdravotníků a ptát se, zda když přijde klient s problémem do nemocnice, jestli mu opravdu budou zdravotníci oporou, anebo jen další lidé, kteří si budou „ukazovat“? I zdravotníci jsou lidé a chybují, ale chybovat na úkor lidského neštěstí je neomluvitelné.
50
5 Závěr Nastínili jsme si život pro většinu z nás naprosto nepředstavitelný. Prošli jsme dětstvím, které nevědělo, kam patří. Obdobím dospívání, kterému vládl pocit bezmocnosti a strachu. Došli jsme až k cíli, k cíli, kde pravý problém není uvnitř, ale zvenku. Transsexualita je v celku vzácná porucha pohlavní identity a my jsme si prošli společně s Natašou jejím těžkým životním osudem, nahlédli do jejího soukromí a poodkryla nám i ta největší tajemství a proto se této práce vážím mnohem více. V teoretické části jsem uvedla čtenáře do problému Transsexuality z odborného hlediska. Z pohledu anatomie a fyziologie pohlavních orgánů, dále jsme se seznámili s pohlavní identitou, upřesnili jsme si, co je to pohlavní identita, seznámili se s novými pojmy jako gender. Dalším krokem v naší cestě byla definice Transsexuality, co to Transsexualita je, jak vzniká, kdy jsou zmapovány první zmínky o Transsexualitě, etiologií až následně k diagnostice poruchy. Pro lidi, trpící poruchou pohlavní identity, je asi nejdůležitější léčba, v této práci je podrobněji popsána léčba male to female, kdy jde o změnu pohlaví, z muže na ženu. Operace female to male je pouze nastíněna. Nesmíme opomíjet ani hormonální terapii a psychoterapii, které jsou nedílnou součástí této léčby. Jelikož jde o klientku, která touží stát se zdravotní sestrou, nelze zapomenout na kapitolu profesionality, kde se zaobíráme osobností zdravotní sestry.
A posledním krokem v teoretické části je zákon o specifických
zdravotnických službách, který umožňuje hrazení operace pojišťovnou. V praktické části jsme se jako hlavní výzkumnou metodou zabývali kazuistikou, která byla rozdělena do tří kategorií. První kategorie A se zabývá klientčiným dospíváním, okolím, přáteli a rodinou. V této kategorii se dočteme o problémech s poruchou pohlavní identity. O raném dětství, kdy klientka byla samotářka, nedokázala se začlenit. O prvních velkých zklamáních a pocitu méněcennosti a beznaděje. Hledání útěchy v drobnostech a touhou najít sebe. Dozvídáme se zde, že největší oporou v klientčině dětství a dospívání byla babička, společně budeme hledat cestu k matce a společně najdeme cíl a důvod žít. V druhé kategorii B vstoupíme s Natašou do nového života. Poprvé vystoupíme na veřejnosti se svým problémem, odložíme konvence, změníme svůj vzhled. Nalezneme nové přátele a přicházející nové problémy. Seznámíme se s neprofesionálním chováním zdravotnického personálu, s ponižováním, urážením a odmítavostí. Naopak se překvapivě setkáme 51
s chápavými pacienty. Narazíme na odmítavost školy a vyučujících, jakož to profesionálních zdravotníků. V třetí a poslední kategorii C, která se zabývá budoucností, profesionální sférou a osobní touhou. V této kategorii se dozvídáme o touze pracovat v zahraničí jako zdravotní sestra, seznámíme se zde s největším zklamáním, s touhou vykřičet nevyslovitelné a chtíčem být sama sebou. Druhá kategorie je doplněna o dotazníkové šetření, které má nastínit problematiku klientky ze strany zdravotníků. Šlo o získání obou pohledů. Dotazníky nebyly směřovány do určitého zařízení, nýbrž na studenty zdravotnických oborů. Dotazníky byly tištěny a osobně rozdány, nebo byly posílány přes sociální síť, bylo rozdáno 60 dotazníků a návrat byl 83 %, vrátilo se 50 zodpovězených dotazníků. Setkáváme se zde s velice překvapivými závěry. V první otázce se ptáme, zda zdravotníci vědí, co je to Transsexualita. Z výsledků vyplynulo, že 86 % respondentů vědí, co je to Transsexualita a 14 % si není jisto. Žádný z respondentů neudal, že neví, co je Transsexualita. U odpovědi NE 0 %. Moje hypotéza byla tedy vyplněna, ale během dalších výzkumů a odpovědí v dotazníku, mě donutilo pochybovat o znalosti zdravotníků. Druhá otázka byla směřována k hlavnímu prvnímu cíli, stejně jako první otázka dotazníku. Chtěla jsem podrobněji zjistit, zda zdravotníci opravdu vědí, co je to Transsexualita. V dané otázce přiřazovali správné tvrzení k pojmu. Velice překvapivé bylo, že z prvních 86 % respondentů, kteří tvrdili, že vědí, co je to Transsexualita, pouze 74 % přiřadilo správné tvrzení. Třetí otázka se stále vztahovala k prvnímu cíli, chtěla jsem zjistit, zda má někdo bližší zkušenosti s poruchou pohlavní identity, zdali se s tím někdo ze zdravotníků setkal. Z dotazníků vyplývá překvapující sdělení, že více jak 40 % respondentů se s tímto člověkem setkalo. Dalo by se tedy předpokládat, že jejich pohled na problematiku bude objektivní, musím ale přiznat, že i při tomto počtu nejsou výsledky výzkumu nijak potěšující. Velice zajímavá byla otázka č. 4, kde se respondentů ptám, zdali si myslí, že jsou tito lidé nezpůsobilí pro práci ve zdravotnictví. Předpokládala jsem, že jelikož jde o zdravotníky, neměl by nastat žádný problém, ale opak je pravdou. Doufala jsem, že holistický pohled na věc, profesionální přístup a informovanost o problematice učiní být zdravotníky tolerantními otevřenými. Z větší části, z dotazníkového šetření, respondenti odpovídali kladně na práci ve zdravotnictví, tedy není důvod, proč by nebyla možná práce ve zdravotnictví pro klienta trpící poruchou pohlavní identity. Udalo to 44 %, jako odpověď NE, nejsou nezpůsobilí a Spíše NE v 28 %. Odpověď Spíše ANO udalo 12 %. Jejich důvod udání, že jsou nezpůsobilí pro práci 52
ve zdravotnictví, udávali v 5. otázce. Jejich odpovědi byly překvapující, ale ne ojedinělé. Sama klientka udává v kazuistice v kategorii B, neochotu spolupráce personálů a ponižování ze strany vyučující. V otázce č. 6 jsem zjišťovala předsudky zdravotníků a jejich profesionální přístup k problematice. 2 % respondentům by bylo nepříjemné spolupracovat s klientem trpícím poruchou pohlavní identity, 12 % by to spíše bylo nepříjemné, ale nejsou o tom naprosto přesvědčeni, 18 % neví a zbylým 68 % by to nebylo nepříjemné, nebo spíše nebylo nepříjemné. I tohle je pro mě překvapující zjištění, že 14 % respondentů uvádí, že by jim bylo nepříjemné s těmito lidmi pracovat, při čemž uvádějí ve vysokém počtu %, že vědí, co znamená Transsexualita. Klientka uvádí, že mezi svým potencionálními spolupracovníky (jejími spolužáky) nemá žádný problém ve spolupráci ani v komunikaci (kazuistika, kategorie B). Poslední dvě otázky byly pouze doplňující, měli za úkol nahlédnout na pacienty z pohledu zdravotníka. Z dotazníku vyplývá, že většina zdravotníků je přesvědčena o tom, že pacientům nebude příjemné, že je ošetřuje klient trpící Transsexualitou, ale málo kdo si ze zdravotníků uvědomuje, že pacienti nebudou vědět, že jde o člověka trpícího touto poruchou. Vzhled si každý z Transsexuálů hlídá, stejně jako hlas a na první pohled nikdo nepozná, že není něco, jak má být. 48 % respondentů (zdravotníků) uvádí, že Spíše ANO, budou odmítat ošetření, o naprostém ANO jsou přesvědčena 4 %, NEVÍ 14 %. Zbývajících 34 % respondentů si nemyslí, že by se za strany pacientů vyskytl nějaký problém. Poslední otázka č. 8 navazuje na předchozí otázku č. 7, tázala jsem se respondentů, kteří na otázku č. 7 odpovídali kladně „Co zaviní odmítavost pacientů“. Na tuto otázku odpovídali respondenti, kteří v předchozí otázce odpovídali kladně, celkem to bylo 52 % (26 respondentů) z celkového počtu. Z 26 respondentů, 69 % udávalo, jako nejčastější odpověď NELIBOST/ODSOUZENÍ. Myslím si, že není potřeba už nic dodávat, pouze jenom bych apelovala na znalosti zdravotníků, jelikož si neuvědomují situaci v reálu (vzhledem k zevnějšku Transsexuála) a na jejich profesionální chování. Velice mě bavilo tuto práci psát, dozvěděla jsem se mnoho nového, měla jsem možnost nahlédnout na práci zdravotní sestry z pohledu, který je ojedinělý. Naopak jsem měla možnost podívat se na daný problém z nezávislého pohledu zdravotního personálu. Práce poukazuje na neúmyslné chybování zdravotníků po profesionální stránce chování, na životní obtíže klientky trpící Transsexualitou a práce nabízí i nezávislý pohled odborníka na danou problematiku.
53
6 Seznam použité literatury WEISS, Petr. Sexuologie. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2010. ISBN 987-80-247-2492-8. MIKŠOVÁ, Zdeňka. Kapitoly z ošetřovatelské péče II. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2006. ISBN 80-247-1443-4. PINTÉR, L'udovít. Estetická chirurgie. 1. vyd. Nucleus HK, 2007. ISBN 978-80-87009-23-9. VONDRÁŽKA, Mirek. De Civilizace: výběr esejů z let 1990 - 2007. 1. vyd. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2007. ISBN 978-86818-46-7. SKOBLÍK, Jiří. Transsexualismus: Morálně a duchovně - teologické aspekty. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. ISBN 80-246-1052-3. SPENCEROVÁ, Teraza. Jsem tranďák!. 1. vyd. Praha: G plus G, s.r.o., 2006. ISBN 8086103-64-1. JANOŠOVÁ, Pavlína. Dívčí a chlapecká identita: Vývoj a úskalí. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2284-9. FIFKOVÁ, Hana. Transsexualita: Diagnostika a léčba. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2002. ISBN 80-247-0333-5. FIFKOVÁ, Hana. Transsexualita: A jiné poruchy pohlavní identity. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1696-1. CIBULKA, David a PETRUŽELKA. A KOL. Onkogynekologie. 2. vyd. Havlíčkův Brod: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1696-1. HAGEN, Monika. Operationsberichte für Einsteiger Chirurgie. 1. vyd. Stuttgart: Georg Thieme Verlag KG, 2005. ISBN 3-13-141401-4. ŠRÁMKOVÁ, Jaroslava, Eva ZACHAROVÁ a Miroslava HERMANOVÁ. Zdravotnická psychologie: Teorie a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-20685. ROZTOČIL, Aleš. A KOL. Moderní gynekologie. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80247-2068-5.
54
FIALA, Pavel, Jiří VALENTA a Lada EBERLOVÁ. Anatomie: pro bakalářské obory ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0804-9. ROKYTA, Richard. Fyziologie. 1. vyd. Praha: ISV, 2000. ISBN 80-85866-45-5. PLEVOVÁ, Ilona. A KOL. Ošetřovatelství II. 1. vyd. Havlíkův Brod: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3558-0. OREL, Miroslav. A KOL. Psychopatologie. 1. vyd. Havlíkův Brod: Grada, 2012. ISBN 97880-247-3737-9. FEINBERG, Leslie. Pohlavní štvanci: Od Johanky z Arku až po součastnost. 1. vyd. Praha: G plus G, 2000. ISBN 80-86103-32-3. ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA. A KOL. Chirurgická propedeutika. 3. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3770-6. VYMĚTAL, Jan. A KOL. Obecná psychoterapie. 2. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 978-80247-0723-5. ISRAEL, Gianna E. a Donald E. TARVER II. Transgender Care: Recommended Guidelines, practical information and personal accounts. II. Philadelphia: Temple University Press, 1997. ISBN 1-566339-571-2. NAŇKA, Ondřej a Miroslava ELIŠKOVÁ. Přehled anatomie. 2. vyd. Praha: Galén, 2009. ISBN 978-80-7262-612-0.
7 Seznam ostatních zdrojů Zákon č. 373 /2011 Sb. O specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů. [online].
Dostupné
z
WWW.
˂http://www.podnikatel.cz/zakony/zakon-373-2011-o-
specifickych-zdravotnich-sluzbach/hlava-ii-dil-4-zmena-pohlavi-transsexualnich-pacientu/˃ [citováno 2013-4-5]
55
8 Seznam tabulek Tabulka 1 Transsexualita....................................................................................................40 Tabulka 2 Znalost rozdílů mezi pojmy ................................................................................41 Tabulka 3 Setkali jste se s tímto člověkem? ........................................................................42 Tabulka 4 Nezpůsobilost pro práci......................................................................................42 Tabulka 5 Doplňující otázka č. 1 ........................................................................................43 Tabulka 6 Spolupráce.........................................................................................................44 Tabulka 7 Ošetřování pacientů ...........................................................................................44 Tabulka 8 Odmítavost ........................................................................................................45
9
Seznam zkratek
m-f
Male to Female, změna pohlaví z muže na ženu
f-m
Female to male, změna pohlaví z ženy na muže
56
