Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd
Šikana ve školním prostředí Bakalářská práce
Autor:
Marie Lebedová Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
Mgr. Ingrid Matoušková Ph.D.
Červen 2009
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze dne 26.6.09
Marie Lebedová
Poděkování:
Děkuji paní Mgr. Ingrid Matouškové Ph.D. za odborné vedení při zpracování této bakalářské práce.
Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku šikany ve školním prostředí. Práce se zabývá především šikanou mezi dětmi, pozornost je věnována i šikaně učitelů. V první části je definován pojem šikany, vysvětlena podstata, příčiny a projevy šikany, dále jsou popsána jednotlivá stádia šikany. Ve druhé části je podána charakteristika agresorů a obětí šikanování. Součástí práce je provedené šetření šikany na 2. stupni základní školy. Třetí část bakalářské práce je věnována prevenci a řešení šikany, je popsána strategie vyšetřování šikany a metody nápravy. Ve čtvrté části je posouzena šikana z právního hlediska a jsou uvedeny moţné postihy šikany. Klíčová slova: šikana, agresor, oběť, školní prostředí, prevence, pedagog, odpovědnost
Annotation The Bachelor thesis is being focused on the bullying problems within the school environment. The study is focusing mainly on the bullying among children, however bullying of teachers is being considered as well. The first part defines the term of the bullying, the substance, cause and manifestation are being explained as well as all levels of the bullying. The second part shows the characterization of both the aggressors and the victims of the bullying. The essentials part is also the investigation of the bullying made at the 2nd grade of basic school. The third part of the Bachelor thesis is devoted to the prevention of the bullying, the strategy of the investigation and methods of remedy is being decribed. The fourth part focuses on the judgement from the juridical point of view. Possible recource is mentioned. Key words: bullying, aggressor, victim, school environment, prevention, teacher, responsibility
Obsah ÚVOD ..................................................................................................................... 7 1
TEORETICKÁ VÝCHODISKA ŠIKANY.......................................................... 9
1.1
Šikana ....................................................................................................................... 9
1.2
Podstata šikany ........................................................................................................ 9
1.3 Šikana mezi dětmi.................................................................................................. 10 1.3.1 Příčiny šikany .................................................................................................. 10 1.3.2 Projevy šikany ................................................................................................. 10 1.3.3 Pět stádií šikany ............................................................................................... 12 1.3.4 Následky šikany............................................................................................... 14 1.4 Šikana učitelů ......................................................................................................... 14 1.4.1 Kyberšikana ..................................................................................................... 16 1.4.2 Ochrana učitelů před šikanou .......................................................................... 16 2
AGRESOŘI A OBĚTI.................................................................................... 18
2.1 Agresoři .................................................................................................................. 18 2.1.1 Příčiny chování agresora ................................................................................. 18 2.1.2 Motivy šikanování ........................................................................................... 19 2.1.3 Typy iniciátorů šikanování .............................................................................. 20 2.1.4 Jak rozpoznat agresora .................................................................................... 20 2.2 Oběti........................................................................................................................ 22 2.2.1 Typy obětí ........................................................................................................ 22 2.2.2 Jak rozpoznat oběť........................................................................................... 22 2.2.3 Jak se stát obětí ................................................................................................ 23 2.3
Agresoři a zároveň oběti ....................................................................................... 25
2.4 Šetření šikany ......................................................................................................... 25 2.4.1 Cíl šetření: ....................................................................................................... 25 2.4.2 Hypotézy práce: ............................................................................................... 25 2.4.3 Závěr šetření: ................................................................................................... 36 3
PREVENCE ŠIKANY .................................................................................... 37
3.1
Předpoklady úspěšného řešení šikany ................................................................. 37
3.2
Vyšetřování šikany ................................................................................................ 38
3.3
Náprava .................................................................................................................. 40
3.4
Druhy prevence šikany.......................................................................................... 42
-5-
3.5 Opatření vedoucí k prevenci šikany .................................................................... 43 3.5.1 Utopická řešení ................................................................................................ 43 3.5.2 Zajímavá výuka a atraktivní školní program ................................................... 43 3.5.3 Prostředky vedoucí k odhalení a diagnostikování šikany................................ 44 3.5.4 Dozor a jemu blízké prostředky....................................................................... 44 3.5.5 Práce s oběťmi šikanování aneb vybavení obětí a potencionálních obětí způsoby, jak předcházet a čelit šikaně ............................................................................. 45 3.5.6 Práce s agresory ............................................................................................... 46 3.5.7 Práce se všemi ţáky ......................................................................................... 46 3.5.8 Participace ţáků na prevenci a řešení šikany................................................... 47 3.5.9 Spolupráce školy a rodiny ............................................................................... 48 3.6 4
Kde hledat pomoc .................................................................................................. 49 ŠIKANA Z PRÁVNÍHO HLEDISKA .............................................................. 51
4.1 Kdo nese odpovědnost ........................................................................................... 52 4.1.1 Odpovědnost pedagogických pracovníků a ředitele školy .............................. 52 4.1.2 Odpovědnost rodičů a ostatních subjektů ........................................................ 52 4.1.3 Odpovědnost pachatelů šikany ........................................................................ 53 4.2
Trestné činy podle zákona 140/1961 Sb., trestního zákona ............................... 55
ZÁVĚR ................................................................................................................. 57
-6-
Úvod Před třemi roky jsem vybírala školu pro svého budoucího prvňáčka. Nakonec jsem ho zapsala do školy, kde probíhá výuka pouze do 5. třídy. Na můj dotaz, v jaké míře se ve škole vyskytuje šikana, mi paní zástupkyně ředitele sdělila, ţe šikana se v téměř rodinném prostředí školy nevyskytuje. Věřila jsem jí a syna s klidným vědomím do školy nechala zapsat. Neuběhlo ani půl roku a zdálo se mi, ţe můj syn, vţdy po příchodu domů vyprávějící , co proţil ve škole, je zamlklý a jakékoli moje dotazy na školu a spoluţáky odmítal. Kdyţ během týdne „ztratil“třetí pastelky a některé psací potřeby, začalo mi to připadat podivné. Ráno oproti předchozím měsícům strávených ve škole téměř nesnídal, stěţoval si na bolesti hlavy a břicha a hlavně mě stále přemlouval, abych ho vyzvedla co nejdříve z druţiny. Nechtěl chodit ani na krouţky, které předtím navštěvoval velmi rád. A kdyţ jsem na jeho těle uviděla četné modřiny, uţ nevydrţel mlčet a pomalu mi vyprávěl, co se mu za posledních několik dnů přihodilo. V té době si děti ve škole měnily karty „pokémonů“. A jednoho dne na syna v druţině nastoupili 3 ţáci ze třetí třídy, karty mu zabavili a přikázali mu, aby příští den přinesl další karty. Nezapomněli mu zdůraznit, ţe pokud karty nepřinese, čeká ho „nakládačka“. A na důkaz, ţe to myslí naprosto váţně, ho srazili k zemi a několikrát kopli do břicha, vzali mu z penálu pastelky a jeho oblíbené pero. Kamarádovi, který mu šel na pomoc, dali pěstí do nosu a několikrát ho kopli. Nezapomněli jim připomenout, ţe jestli něco „ceknou“ učitelce nebo rodičům, mají se na co těšit. A tak syn zodpovědně nosil svým tyranům karty a měl den ode dne větší strach, co bude dělat, aţ mu karty dojdou. O karty ve skutečnosti zájem neměli, před synem je trhali a smáli se, kdyţ viděli, ţe mu tím ubliţují. Trápil se a řešil otázku, říci – neříci to doma. Bál se, co mu provedou, aţ se dozví, ţe to řekl rodičům. Zástupkyně ředitele byla velmi překvapená a slíbila mi, ţe ihned sjedná nápravu. Díky jejímu rychlému zásahu, spočívajícím v tom, ţe celou záleţitost ihned projednala s ţáky (tyrany) i jejich rodiči a vyvodila z jejich činu patřičné důsledky, se syn časem uklidnil a zase začal chodit rád do školy. Samozřejmě mě napadaly různé , někdy protichůdné myšlenky – od sebeobviňování, ţe jsem ho nezapsala do „špatné“ školy aţ po touhu pomstít se těm, kdo mu ublíţili. A hlavně jsem měla strach, aby se napadání neopakovala.
-7-
Po své zkušenosti uţ jsem přesvědčena, ţe šikana existuje, někdy ve skryté formě, v téměř kaţdé škole. Dokazují to i šetření na školách, která uvádějí, ţe na druhém stupni základních škol je šikanováno aţ 40% ţáků. Mnozí učitelé si myslí, ţe na jejich škole šikana není problém. Ale často se mýlí. O většině šikanování se učitelé totiţ vůbec nedozví. Šikanování mezi spoluţáky není novým jevem. Šikana
je s největší
pravděpodobností stejně stará jako škola sama, vţdy silnější ubliţovali slabším. Oproti dřívější době se však sniţuje věková hranice aktérů šikany, roste počet případů šikany a zvyšuje se brutalita. Se zvýšenou agresivitou dětí se můţeme setkat uţ v mateřských školách. Cílem práce je podat ucelený přehled o problematice šikany, zjistit příčiny a poukázat na moţnosti řešení šikany.
-8-
1 Teoretická východiska šikany 1.1 Šikana Slovo šikana pochází z francouzského slova chicane, coţ znamená zlomyslné obtěţování, týrání, suţování, pronásledování, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichţ šikanující úředníci zbytečně vyţadují nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd. 1 Šikanování říkáme tomu, kdyţ jedno dítě nebo skupina dětí říká jinému dítěti ošklivé a nepříjemné věci, bije je, kope, vyhroţuje mu, zamyká je v místnosti a podobně. Tyto incidenty se mohou často opakovat a pro šikanované dítě je obtíţné, aby se samo bránilo. Jako šikanování mohou být označeny také opakované posměšky nebo ošklivé poznámky o rodině. Jako šikanování však obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibliţně stejně fyzicky vybavených soupeřů. 2 Přesná a jednoznačná hranice mezi tím, jaké chování je uţ šikana a jaké ještě ne, neexistuje. Za šikanování se povaţuje, kdyţ jeden nebo více ţáků úmyslně a opakovaně ubliţuje druhým. Znamená to, ţe vám někdo, komu se nemůţete ubránit, dělá, co je vám nepříjemné, co vás poniţuje, nebo prostě bolí – strká do vás, nadává vám, schovává vám věci, bije vás. Ale můţe vám znepříjemňovat ţivot i jinak, pomlouvá vás, intrikuje proti vám, navádí spoluţáky, aby s vámi nemluvili a nevšímali si vás.3 Šikana je jedním z příkladů viktimizace, tj., chování, které z někoho vytvoří oběť. Vědní obor viktimologie se zabývá vztahem oběti a pachatele.
1.2 Podstata šikany Podstata šikany spočívá v tom, ţe agrese je cílem jednání, nikoli prostředkem k dosaţení nějakého konkrétního zisku. Záměrem agresora není např. odcizení věcí pro jejich hodnotu nebo pro pomstu, nýbrţ pro radost z uspokojení potřeby poniţovat lidskou důstojnost. Podstatnou charakteristikou je, ţe se děje úmyslně. K podstatným rysům šikany bývají řazeny: nepoměr sil mezi agresorem a obětí 1
ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1995. Str. 25. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1995. Str. 26. 3 www.ucitelskyzpravodaj.cz/.../40--k-zkladnch-kol-obt-ikany.aspx.cz 2
-9-
skutečnost, ţe agrese je cílem jednání opakování agrese4
1.3 Šikana mezi dětmi „ Ţádná jiná bytost není tak agresivní vůči jedincům svého druhu jako člověk.“ (Alexander Mitscherlich)
1.3.1 Příčiny šikany Mezi nejčastější příčiny šikany patří sklon k agresivnímu jednání. Můţe být umocněný nevhodným způsobem výchovy v rodině – dítě trpí nedostatkem zájmu rodičů, krutými tresty, bitím… V dnešní uspěchané době tráví rodiče společně se svými dětmi velmi málo času, není čas na hraní a povídání si s dětmi. Děti zůstávají „odloţeny“ před televizní obrazovkou. Také sledování násilných scén v televizi nebo na videu mění postoj dětí k násilí – postupně ztrácejí soucit a schopnost empatie, stávají se agresivnějšími. V době, kdy se klade stále větší důraz na úspěch a prosazení se ve společnosti, jakoby morální pravidla ztrácela na významu. Aby dítě přeţilo v současné škole, musí disponovat určitou mírou agresivity. Ve snaze, aby se dítě dokázalo v pozdějším ţivotě uplatnit, vedou rodiče často své děti k tomu, aby byly více průbojnější a tvrdší. Děti vidí od útlého dětského věku kolem sebe projevy agresivity a nezdravé průbojnosti a proto nemají pocit, ţe překračují něco, co se nesmí. Počet agresivních dětí i míra agrese stále roste. Významný vliv na chování skupiny má také osobnost autority, pod kterou skupina spadá – rodič, učitel,… Děti napodobují chování rodičů – vnímají s jakou úctou se k sobě chovají, vycítí nedostatek lásky, citovou vyprahlost rodičů, neúctu, chlad.
Nevhodné chování
autority můţe vést také ke vzniku šikany. Také nejednotnost názorů rodičů na výchovu dítěte vzbuzuje v dítěti nejistotu a právě nejistota vyvolává vztek a agresi.
1.3.2 Projevy šikany
4
BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 2003. Str.25.
- 10 -
Šikana je projevem násilí a agrese, můţe mít fyzickou i psychickou podobu. U chlapců je většinou typičtější fyzická forma, u dívek převládá verbální forma – nadávky, poniţující návrhy, hrozby,.. Šikana je přítomna na všech školách, některé formy se vyskytují uţ mateřských školách. Nepřímé projevy šikanování: Ţák je stále více uzavřený Působí smutným a nešťastným dojmem Při jakémkoli projevu před třídou je nejistý O přestávkách bývá často osamocený, vyhledává blízkost učitele Dítě ztrácí zájem o učení Zhoršuje se schopnost soustředit se na učení Vyhledává důvody pro absenci ve škole Jeho školní prospěch se nevysvětlitelně zhoršuje, odmítá vysvětlení svého zhoršujícího se prospěchu Pouţívá nepravděpodobné výmluvy pro poškození nebo ztrátu věcí Dítě netráví svůj volný čas s kamarády, spíše se zdrţuje doma Nedovede uspokojivě vysvětlit modřiny, škrábance nebo řezné rány na svém těle Stěţuje si na bolesti hlavy nebo břicha, můţe i zvracet Mívá poškozené nebo znečištěné věci, popř. i svůj oděv Dítě špatně usíná, často se budí, má hrůzostrašné sny Dělá vše pro to, aby mohlo zůstat doma, vyhýbá se docházce do školy Doma bývá dítě smutné, často se objevují výkyvy nálad Na opakované otázky co ho trápí se odmítá svěřit Přímé projevy šikanování: Poniţující nadávky, slovní uráţky, vyhroţování, posměšné poznámky Poškození nebo skrytí věci, roztrhání ošacení Zničení výsledku práce ve škole Bití, kopání, údery nějakým předmětem Rvačky, při kterých jeden z účastníků je očividně slabší a snaţí se uniknout Neustálý nátlak na ţáka, aby dával věcné dary nebo peněţní částky šikanujícímu
- 11 -
Poţadavek na ţáka, aby vykonával nemorální aţ trestní činy, popř. aby se na nich zúčastnil Nucení k poţívání alkoholických nápojů a drog Nucení k sexuálním praktikám
1.3.2 Pět stádií šikany První stadium: zrod ostrakismu Jedná se o etapu vzniku počátků šikany. Šikanování se můţe objevit v téměř kaţdé skupině. V kaţdé školní skupině se objeví jednotlivci, kteří jsou nejméně vlivní a oblíbení. Takový jedinec bývá označován jako obětní beránek, černá ovce, outsider,…. Jedinci, kteří se dostanou na chvost skupiny zakoušejí prvky šikanování, tzv. ostrakismus. Jde o mírné, převáţně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Dítě začíná přijímat roli utlačovaného a nedokáţe se účinně bránit. Toto první stádium je velice těţko pozorovatelné. Ostrakismus můţe přerůst do dalšího stadia. ( Ostrakismus v původní formě znamená střepinové hlasování o vypovězení občana ze starověkých Athén. Pojem ostrakizovat znamená v současné době vyloučit jedince z kolektivu nebo společnosti, částečné nebo úplně ignorovat neoblíbeného jedince ) Druhé stadium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace Dvě nejčastější příčiny, které se nezřídka podmiňují: 1. V náročných situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní ţáci slouţit jako ventil. Spoluţáci si na nich odreagovávají své nepříjemné pocity například z očekávané těţké písemné práce nebo z konfliktu s učitelem. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se fyzická agrese. Pro zvládnutí své nejistoty vymýšlejí a rychle přitvrzují „zábavu“ na úkor nejzranitelnějšího spoluţáka. 2. V jedné třídě se sejde několik výrazně agresivních jedinců a ti pouţívají násilí pro uspokojení svých potřeb. Agresor v této etapě proţívá záţitek, jak chutná moc, jaké uspokojení mu přináší to, kdyţ bije a týrá někoho slabého a ustrašeného. Agresoři začínají své chování opakovat jako „úlevnou“ zábavu nebo pro obveselení okruhu svých obdivovatelů. - 12 -
Další vývoj závisí na míře pozitivního zaměření skupiny a na postojích ţáků k šikanování. Pokud ve skupině existují kamarádské vztahy a převaţují pozitivní morální hodnoty, kdy ţáci mají zásadně negativní postoje k násilí, pokusy o šikanování neuspějí. Pokud je imunita skupiny vůči šikaně nějakým způsobem oslabena, je téměř jisté, ţe násilí v nějaké podobě zakoření. Porušená imunita můţe být způsobena převáţně lhostejnými vztahy, atmosférou rivality a nepřátelství, nepříznivou konstelací postojů k šikanování (převaţují nezúčastněné, sympatizující a souhlasné postoje) Třetí stadium: klíčový moment – vytvoření jádra. Pokud nezasáhne silná pozitivní skupina, utvoří skupina agresorů „úderné jádro“. K agresorům se přidávají další jednotlivci, začínají spolupracovat a systematicky šikanovat nejvhodnější oběti. Jde o ţáky, kteří jsou v hierarchii nejníţe – ti „slabí“. Čtvrté stadium: většina přijímá normy agresorů Normy agresorů přejímá většina a tyto normy se stávají nepsaným zákonem. I mírní a ukáznění ţáci se začínají chovat krutě, aktivně se účastní na týrání spoluţáka. Proţívají pocit uspokojení z poníţení a útrap slabšího. Mají strach, aby se i oni nestali tím, kdo je týrán. Páté stadium: totalita neboli dokonalá šikana Na základní škole se většinou nestačí vytvořit, je to spíše záleţitost vězeňského a vojenského prostředí nebo výchovných ústavů. Normy agresorů jsou přijaty nebo respektovány všemi, dochází k plnému nastolení totalitní ideologie šikanování, tzv. stadia vykořisťování. Jde o rozdělení ţáků na 2 sorty. Agresoři sami sebe označují za nadlidi, krále, kingy, mazáky,… a své oběti za podlidi, negry, poddané, otroky, … Agresoři vyuţívají na otrocích vše - od materiálních hodnot (peníze, osobní věci) aţ po jejich tělo, city, rozumové schopnosti, školní znalosti apod. Důkazem moci nad „poddanými“ je to, ţe jim agresoři mohou způsobovat jakoukoliv bolest a oni nejsou schopni se bránit. Agresoři ztrácejí poslední zbytky zábran, jsou nutkáni k opakovanému násilí. Ve skupině zcela vítězí zlo. Původně neutrální nebo mírně nesouhlasící členové skupiny se zájmem přihlíţejí, aktivně se zapojují do týrání a realizují šikanování. Brutální násilí se začíná povaţovat za výbornou legraci. Oběti jsou stále závislejší a ochotnější dělat cokoliv. Aby se vyhnuli neúnosnému utrpení, řeší situaci neomluvenou absencí, únikem do nemoci, odchodem ze školy nebo v nejhorším případě pokusem o sebevraţdu. V mírnější formě se někdy vyskytuje i na školách. Iniciátor šikanování a vůdce agresorů je ţákem s výborným prospěchem, má slušné chování k dospělým a pomáhá učiteli ochotně plnit jeho úkoly. Vedení dospělých ho plně podporuje, věří mu a třídní učitel i ostatní - 13 -
vyučující za ním stojí. Skryté volání o pomoc výukově slabého a nesympatického ţáka je přehlíţeno. V pátém stadiu šikany všichni členové skupiny včetně týraných ţáků přijmou normy šikanování za své. Prozradit šikanování vede u oběti na jedné straně k velkému strachu o ţivot a na druhé straně k pocitu viny. 5
1.3.3 Následky šikany Zesměšňované, poniţované, vydírané, bité dítě má neustálý podvědomý strach z ohroţení a ubliţování. Pocity strachu mohou přejít do trvalé deprese. Tato deprese se projevuje různými způsoby: poruchami spánku, bolestmi hlavy, břicha, nechutenstvím, zvracením. Důsledkem dlouhodobého šikanování je nízké sebevědomí, dítě samo o sobě pochybuje. Dítě se málokdy někomu svěří se šikanou, protoţe má strach z pomsty. Zůstává samo se svým problémem, cítí se izolované a pocit osamělosti ho můţe dovést aţ k sebevraţdě.
1.4 Šikana učitelů Pod pojmem šikana ve školním prostředí si většinou kaţdý představí dítě terorizované svými spoluţáky. Často však dochází k šikaně učitelů ze strany některých nezvladatelných ţáků. Občasným schválnostem ze strany ţáků vůči neoblíbeným učitelů se nevyhnula v minulosti asi ţádná škola. Dnes však dochází k stále otevřenější a drsnější šikaně. V porevolučním období došlo k uvolnění morálky a to se projevuje i v chování mladé generace. Dříve učitel představoval pro ţáky větší autoritu. Další příčinou můţe být stoupající počet rozvodů neţ v minulosti. Pokud má dítě problémy ve škole a rodiče, které spolu bojují o přízeň dítěte, dají za pravdu dítěti proti škole. Odpustí raději dítěti a tím podrývají autoritu učitele. Děti nejsou vychovávány k tomu, ţe učitel je autorita, kterou by měly respektovat. Nejnovější analýza Asociace pedagogů základního školství zmapovala chování ţáků na prvním a druhém stupni základních škol. Devadesát procent z tisíce dotazovaných učitelů a ředitelů základních škol si myslí, ţe se chování ţáků velmi zhoršilo. Třináct procent pedagogů odpovědělo, ţe jejich chování je stále stejné. Necelé jedno procento učitelů je přesvědčeno, ţe se ţáci chovají lépe. Šikana učitelů je podmíněna několika faktory:
5
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 35-40.
- 14 -
Jedním z faktorů je z části nefunkční systém českého práva a jeho vymahatelnosti Dalším faktorem je, ţe ze školství odchází spousta odborníků za lepšími podmínkami, především platovými Pedagogická veřejnost nemá oporu a ochranu své osobnosti v zákoně Pedagogové nemají ţádnou moţnost se bránit, například verbálním útokům. Ředitelé se z důvodu potřebnosti naplněnosti tříd a škol z finančních důvodů mnohdy svých podřízených nezastanou a řešení útoků na učitele končí často ve prospěch agresorů Učitelé si sami nevědí s tímto fenoménem rady a tudíţ jej přehlíţejí. Mnohdy se také obávají, ţe budou povaţováni vedením školy za neschopné a nepotřebné. Neméně důleţitým faktorem je, ţe se ve školách opravdu vyskytuje část pedagogů, kteří dnešní mládeţ nejsou schopni zvládnout.6 Prvním projevem, který je pro kantora signálem, ţe můţe dojít ke konfrontaci mezi ním a ţáky, je jejich absolutní nezájem o výuku. Druhou etapou je vyjadřování aktivního nesouhlasu, kdy učitel nařídí, aby něco udělali, a oni odmítnou. Následně to přerůstá v agresi vůči učiteli, kdy mladší ţáci se chovají jako smečka a starší jako mafie, která má ve svém programu uškodit učiteli. Hranice toho, kdy by měl šikanovaný učitel poţádat o odbornou pomoc, nastává ve chvíli kdy dojde k poznání, ţe se třídou není schopen jiţ dále pracovat, tedy ţe ţáci jeho působení odmítají.7 Agresivita dětí vůči učitelům se projevuje nejčastěji slovními uráţkami a nadávkami, někdy dochází i k fyzickému napadení pedagoga. K nejtragičtějšímu případu napadaní došlo v březnu 2004 na učilišti ve Svitavách, kdy ţák při vyučování ubodal svého učitele. Šikanovaní jsou většinou učitelé, kteří nemají u ţáků přirozenou autoritu, nejsou schopni jednat s ţáky jako s partnery. Pokud chce učitel zkrotit své ţáky tím, ţe jim zadá neohlášené písemné práce, poniţuje je nebo se mstí těm, kteří nemají shodný názor s ním, dochází k odporu k učiteli. Ţáci reagují tím, ţe šikanují učitele a připadá jim to tak správné. Neméně důleţité je, jaké způsoby a metody výuky pedagog pouţije. Učitel by měl vysvětlit probíranou látku takovým způsobem, aby děti zaujala a neklást přílišný důraz na 6
7
http://sikana.i-extra.net/cz http:// www.ucitelskenoviny.cz/
- 15 -
oficiální autoritu. Dnešní ţáci a studenti nemají rádi formality, biflování, v důsledku spíše liberální rodinné výchovy jsou schopni vyjádřit svůj názor proti těm, s kterými hodlají polemizovat. Schopný učitel by se neměl takové polemiky bát.
1.4.1 Kyberšikana V současné době se do popředí dostává nový druh šikany ve školním prostředí – kyberšikana. Kyberšikanu (počítačová šikana či cyberbullying) definujeme jako zneuţití ICT (informačních komunikačních technologií), zejména pak mobilních telefonů a internetu, k takovým činnostem, které mají někoho záměrně vyvést z rovnováhy, poníţit jej, psychicky mu ublíţit. Je to jedna z forem šikany. Kyberšikana také posiluje klasické formy šikany.8 Sebevědomí ţáci učitele šikanují s cílem co nejvíce je poníţit, provokují je, posmívají se jim. Útoky na učitele si nahrávají na mobil a zveřejňují na internetu. Vyuţívají slabosti učitele a terorizují ho jen tak pro zábavu. Ostatní ţáci se nechají strhnout iniciátory nebo nemají odvahu se proti tomu postavit. Prvním případem kyberšikany v České republice, která skončila smrtí, je sebevraţda učitele z Ţelezného Brodu. Poté co ho ţák schválně vyprovokoval, učitel mu nafackoval. Jeho počínání natočili spoluţáci provokatéra na mobil a pak uveřejnili na internetu. Zesměšněný učitel přišel o práci a léčil se s depresemi. Poté spáchal sebevraţdu.
1.4.2 Ochrana učitelů před šikanou V současné době neexistuje zákon, který by ochránil učitele před šikanou ze strany ţáků. Ţáci základních škol mohou být potrestáni pouze sníţenou známkou z chování. Podle novely školského zákona si mohou však rodiče stěţovat, pokud se dvojkou z chování nesouhlasí. Některá navrhovaná řešení, jak ochránit kantory: Status veřejného činitele – učitel by měl podle této novinky podobné postavení jako policista či soudní exekutor. Znamenalo by to, ţe i za vyhroţování učiteli by 8
http://www.prezentace.e-bezpeci.cz/kybersikana/kybersikana.swf
- 16 -
hrozily dva roky vězení. Zákon by tak chránil hlavně středoškolské učitele, jejichţ studenti uţ jsou trestně odpovědni. U mladších ţáků by se vztahoval spíše na rodiče, kteří by si chtěli s učitelem vyřídit účty. Dle šéfa asociace učitelů základních škol Jaroslava Štercla: „Status veřejného učitele by dal učitelům pocit větší jistoty, přispěl by k většímu respektu naší profese.“ Zákaz školy na týden – někteří učitelé by rádi okopírovali úpravu, která se pouţívá například v USA. Jde o dočasné vyloučení ze školy, na jeden nebo dva týdny. Trest má apelovat hlavně na rodiče, aby se zamysleli nad výchovou svých dětí. Záznam o trestu by mohl dětem uškodit při přechodu na střední školu. Rámy a detektory – jedním z návrhů je vybavit školy elektronikou, která by dokázala u vchodu odhalit mobily či zbraně – například nůţ, kterým zabil učitele učeň ve Svitavách, ale i střelné zbraně. 9 Ministr školství Ondřej Liška ve svém projevu k zahájení školního roku 2008/2009 uvedl: „Je potřeba také děti upozornit na to, co je ještě vyjádření svobodného názoru a co je drzost, kterou by si rozhodně neměli dovolit. Bez respektu k vyučujícímu není moţné vyučovat. A jsou to právě rodiny, odkud si děti přinášejí respekt nejenom k sobě navzájem, ale ke starší generaci a k autoritám.“
9
http://zpravy.idnes.cz/ucitele-si-nevedi-rady-s-nezvladatelnymi-zaky-o-pomoc-zadaji-politiky-1ef/studium.asp?c=A090205_075801_studium_bar
- 17 -
2 Agresoři a oběti V souvislosti se šikanováním se hlavní protagonisté šikanování označují jako agresoři a oběti.
2.1 Agresoři Agresor je takové dítě, které často někoho týrá nebo obtěţuje buď fyzicky nebo slovně. Agresory bývají častěji chlapci neţ dívky. Agresora nelze tak jednoznačně typizovat. Do skupiny šikanujících se můţe zapojit opravdu kdokoliv, včetně nejinteligentnějších dětí ve třídě. Motivace k takovému jednání u těchto ţáků je rozmanitá: od lákavé a dosud nevyzkoušené moci nad druhým aţ po obavu, abych nebyl příštím terčem sám.10 K typickým znakům násilníka patří snaha dominovat a ovládat okolí. Šikanující děti vyznávají otevřeně kladný vztah k projevům agrese. Otevřené násilí povaţují za přirozený prostředek k uspokojení silné potřeby dominovat. Některé mají problémy s kontrolou svých impulsů, které jsou často destruktivní. Častěji neţ u jiných dětí se u nich vyskytují poruchy spojené s tzv. hyperaktivitou a poruchou pozornosti. V některých případech můţe být iniciátorem šikany i oběť, která si kompenzuje narušené sebevědomí. 11
2.1.1 Příčiny chování agresora Existuje několik příčin, proč se z dítěte stane agresor. Chování agresora ovlivňuje spousta faktorů. Mezi ně patří: Sklon k agresivnímu jednání – vytváří se jiţ v předškolním věku Rodinné prostředí – jeden nebo oba rodiče se chovají agresivně Kruté tělesné trestání – pokud rodiče dítě často krutě bijí, připadá mu, ţe je to v naprostém pořádku, kdyţ větší a silnější týrají menší a slabší. Nedostatečná péče a výchova – nikdo dítěti neukáţe, ţe k dosaţení cíle existují i jiné prostředky neţ agrese; lhostejný postoj rodičů k dětem, poniţování. Děti vychovávané v atmosféře lásky necítí potřebu ubliţovat a poniţovat jiné děti. Nízké sebevědomí – děti, o kterých se dospělí vyjadřují většinou negativně samy sebe také příliš vysoko nehodnotí. Své okolí chápou jako cosi nepřátelského. 10 11
ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi. 2008. Str.75. PÖTHE, Peter. Dítě v ohroţení. 1999. Str. 116-117.
- 18 -
Mladiství násilníci se cítí nejistě, sami o sobě pochybují. Svůj strach a nejistotu se snaţí zakrýt hrubým, násilným a bezohledným chováním. Vrstevníci, kteří šikanu podporují – dítě šikanuje jiné, protoţe se chce zařadit do skupiny podobně se chovajících dětí nebo si v takové skupině chce najít přátele.12 Z hlediska fyzické stránky se jedná spíše o nadprůměrně zdatné starší jedince, zvláště u chlapců, ale nemusí to tak být vţdycky. Nedostatek tělesné síly můţe být u agresora vyváţen inteligencí spojenou s touhou dominovat a bezohledně se prosazovat.
2.1.2 Motivy šikanování Krutost – skvělý pocit pocit z utrpení a poníţení šikanované oběti Silná touha po moci Motiv upoutání pozornosti – agresor touţí být středem zájmu publika, dělá tedy všechno pro to, aby získal obdiv a přízeň spoluţáků. Pořádá tedy ve škole představení ve stylu „římské minikoloseum“. Motiv zabíjení nudy – šikanování přináší citově prázdnému tyranovi vzrušení, poskytuje mu podněty, které ucítí skrz svou „hroší kůţi“, a on konečně najde, co ho skutečně baví. Snad má i pocit, ţe teď konečně ţije. Motiv „Mengeleho“ – v člověku se probudí anetický badatel, který chce nalézt tajemství člověka tím, ţe zkouší, co vydrţí. Zkrátka chce přijít věci na kloub, ať to stojí co stojí. Třeba tak, ţe oběť „rozebere“ jako nějakou hračku. Motiv ţárlivosti – ţáci závidí dobrému ţáku přízeň učitelů, a tak se mu mstí. Tento důvod vedoucí k šikaně je jiţ popsán v biblickém příběhu Josefa a jeho bratří. Motiv „prevence“ – bývalá oběť chce předejít svému týrání a na novém působišti začne pro jistotu sama šikanovat, případně se rychle přidá k nějakému agresorovi. Motiv vykonat něco velkého – někteří násilníci jsou odsouzeni k celkové neúspěšnosti, včetně školní. Šikanováním dokáţou sami sobě, ţe jsou schopni výkonu. Nejsou jiţ pouze míčem, do kterého se kope, ale oni sami se stávají příčinou významného děje.13 12
MARTIN, Michael; WALTMANOVÁ-GREENWOODOVÁ, Cynthie. Jak řešit problémy dětí se školou. 1997. Str. 248-249. 13 KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 85-86.
- 19 -
2.1.3 Typy iniciátorů šikanování K typickým znakům násilníka patří snaha dominovat a ovádat okolí. 1. typ Hrubý, primitivní, impulsivní, často s kázeňskými problémy – narušeným vztahem k autoritě, někdy můţe být zapojený do gangů páchajících trestnou činnost. Vnější forma šikanování – šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyţaduje absolutní poslušnost, šikanování pouţívá cíleně k zastrašování ostatních. Specifika rodinné výchovy – častý výskyt agrese a brutality rodičů. Jako by agresoři násilí vraceli nebo ho napodobovali. 2. typ Velmi slušný, kultivovaný, zvýšeně úzkostlivý, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu. Vnější forma šikanování – násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků. Specifika rodinné výchovy – časté uplatňování důsledného přístupu, někdy aţ vojenského drilu bez lásky 3. typ „Srandista“, optimistický, dobrodruţný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný. Vnější forma šikanování – šikanuje pro pobavení sebe i ostatních. Patrná snaha upozornit humorné a zábavné stránky. Specifika rodinné výchovy – v obecnější rovině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině.14 Šikanovat se děti učí od dospělých. Časem dospějí k názoru, ţe pokud chtějí v tomto světě přeţít, musí být agresivní. A později se z nich stávají dospělí tyrani. Agresoři z řad dětí jsou v budoucnu častěji ohroţeni kriminalizací.
2.1.4 Jak rozpoznat agresora 14
KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách. 1997. Str. 55-56.
- 20 -
Snaţí se ovládat ostatní, rozkazovat jim a manipulovat s nimi Má jen minimální schopnost vcítění Šikanuje sourozence a rodiče Má o sobě přemrštěně vysoké mínění Jeho školní prospěch a chování s zhoršují Stýká se se zlomyslnými kamarády, které si nezve domů Odmítá odpovědnost za své chování, svaluje vinu na ostatní Někdy se chlubí tím, jak někoho šikanuje Podlézá učitelům, rodičům – je povrchně milý Projevuje jen omezenou lítost Má předměty nebo peníze, jejichţ původ nemůţe doloţit, získané např. vydíráním nebo krádeţí Dává vyhýbavé a neupřímné odpovědi Odmítá se podřídit rodičům a učitelům, spolupracovat s nimi Ohledně svých mimoškolních aktivit je zpravidla tajnůstkářský15 Chování agresora se vyznačuje: Tvrdý pohled: chladný, útočný, ne laskavý a přátelský Obličejové svaly: strnulé a napjaté, nikoli uvolněné Ústa: pošklebek nebo odmítavě, nepříjemně staţené rty Řeč těla: panovačná a výhruţná, ne klidná Hlas, tón a slova poniţující, uráţlivé, agresivní, nikoli klidné a přátelské Manipuluje oběť i své okolí do setrvalého stavu strachu Vydírá oběť slovy či gesty, např: „Jestli něco řekneš, tak uvidíš!“ Své útoky předem plánuje K vybíjení vlastních negativních pocitů a řešení sporů pouţívá agresi Těší ho zneuţívat svou moc, aby nad ostatními získal převahu, manipuloval s nimi a ubliţoval jim Je-li přistiţen, reaguje vztekle, necítí smutek nad tím, ţe někomu ublíţí
15
FIELDOVÁ, M. Evelyn. Jak se bránit šikaně. 2009. Str. 39-40.
- 21 -
2.2 Oběti Za oběť je povaţováno dítě, které je delší dobu terčem agrese jiných. Obětí šikanujícího se zpravidla stávají děti, které se mu nedokáţou dostatečně bránit, a tím ani významněji ohrozit. Obětí šikany se můţe stát kterékoli dítě ve třídě
2.2.1 Typy obětí 1. Oběti „slabé“ s tělesným a psychickým handicapem. Mezi tělesné handicapy patří malá fyzická síla, obezita, tělesná neobratnost, mimořádný vzhled (velký nos, jizvy na obličeji,..) K psychickým znevýhodněním se řadí hyperaktivita s poruchou pozornosti (ADHD), specifické poruchy učení (dyslexie, dysortografie…) a opoţděný duševní vývoj. Šikanováno můţe být zesláblé dítě po dlouhodobé nemoci nebo dítě pocházející z ekonomicky slabší rodiny. 2. Oběti „silné“ a nahodilé. 3. Oběti „deviantní“ a nekonformní. Děti jsou šikanované pro svou odlišnost od skupinové
normy.
Jejich
odlišnost
negativním.Vyraznější odlišnost
můţe
být
ve
směru
pozitivním
i
nějakého ţáka dráţdí a vybízí k agresi.
Šikanované mohou být děti, které vzorně plní poţadavky učitelů, jsou povaţovány za šprty, šplhouny,.. Jinou variantou je rasová odlišnost. 4. Šikanovaní ţáci se ţivotním scénářem oběti. Dítě je spíše uzavřené, málomluvné, mírné povahy a nápadně bojácné. Fyzicky není příliš zdatné.16
2.2.2 Jak rozpoznat oběť Červené, uslzené oči, přimhouřené nebo vykulené, sklopené nebo odvrácené Obličej bledý nebo rudý,napjatý Sevřené rty či otevřená ústa Svěšená hlava, odvrácený zrak Nahrbená ramena , schoulený nebo odtaţitý postoj 16
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 89.
- 22 -
Pohyby ochromené, toporné nebo neklidné, útěk Kníkavý, rozzlobený, rozčilený, zdušený či chraptivý hlas Slovně oplácí útoky ţalováním, obviňováním nebo také kritizováním Odhalené pocity: strach, hněv, bolest, nenávist, rozpaky, lítostivost, rozčilení Nedělá nic, strne jako králík ve světle reflektorů, odejde nebo oplácí17
2.2.3 Jak se stát obětí Dítě odhadne zlomyslné dítě, ale myslí si, ţe mu neublíţí Dítě přehlíţí ze strany agresora náznaky, ţe ho chce otravovat nebo naštvat Dítě se snaţí zavděčit ostatním, aby ho mezi sebe přijali, ale stane se zranitelným Dítě se snaţí připojit ke skupince, která o něj nestojí Dítě neví co dělat, zůstává bezmocným Dítě se nedokáţe vyhnout nebezpečí a chránit se Dítě nechápe, proč se ho někdo pokusil šikanovat, kdyţ nic neudělalo Dítě ignoruje pud sebezáchovy a vrhá se do boje, kdyţ není vhodná chvíle Dítě se chová jako oběť, ne jako válečník Většina agresorů jedná stejně – vyhlédne si spíše „snadnou“, nesmělou a bázlivou oběť. Jestliţe dítě patří mezi utlačované a nesmělé, hrozí mu víc neţ ostatním, ţe se jednoho dne stane obětí agrese. Nesmělost je vlastnost, která se stěţí ukrývá, protoţe právě ona ovlivňuje mezilidské vztahy, způsob mluvy, chování, chůze atd. K oslabení dítěte můţe přispět jakákoli odlišnost
- velmi silné brýle,
zvlášť nehezký obličej,…Zranitelnost
nespočívá jen v osamělosti, postiţení nebo odlišnosti. Můţe být zcela konkrétní a vyplývat z určité události, např. dítě, jemuţ zemřela nebo váţně onemocněla matka, bude zranitelnější neţ obvykle, a tudíţ i méně schopné reagovat na agresi a čelit jí.18 Málokdo si dokáţe představit, co šikanované dítě proţívá. K častým bolestným záţitkům patří: Dětské vnímání přímého proţitku šikany v době, kdy k ní dochází 17
FIELDOVÁ, M. Evelyn. Jak se bránit šikaně. 2009. Str. 43-44. BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma. Jak bránit své dítě…2006. Str. 22-23. 18
- 23 -
I jediná bolestná epizoda můţe dítě poznamenat, ale často bývá zlehčována (stalo se to jen jednou) Bezmoc: veškeré pokusy, které dítě podnikne, aby šikanu zarazilo, selţou Úsilí, které vyţaduje snaha předstírat, ţe se nic neděje nebo šikanu popírat Problémy přiznat šikanu ve škole a doma, protoţe je to příliš bolestné (nechci o tom mluvit) Neschopnost sdělit komukoli čirou hloubku své vlastní bolesti Nenávist k sobě samému kvůli tomu, ţe se dítě cítí zahanbené, poníţené a k ničemu Strach a rozpaky při ţádosti o pomoc („Prosím, neříkejte to doma ani ve škole…“) Strach z budoucích útoků Kdyţ se dítě pokusí vyhledat pomoc a nepodaří se mu to, připadá si zrazené a opuštěné ( „Nikdo mi nemůţe pomoci, jsem na to úplně sám a oni mi zase ublíţí…“) Vrstevníci jsou svědky citové a společenské zranitelnosti dítěte; někteří se k útokům přidávají, zatímco jiní se od nich odtahují Jak šikana pokračuje, napáchané škody jsou stále větší, kvalita ostatních oblastí ţivota upadá a situace se vyhrocuje – dítě proţívá stále větší strach, frustraci a bezmoc Mnohé děti odhodlaně zlehčují své bolestné záţitky (pocity) –„Jsem v pohodě, zvládám to. Pořád chci zůstat v téhle škole, protoţe tu mám kamarády.“ Oběti jsou ochromené nebo útoky oplácejí Selţou-li povrchní strategie, programy a krizová intervence proti šikaně, oběť má pocit, ţe ji šikanuje i škola Ti, kdo útoky oplácejí nebo útočníky provokují, se někdy cítí provinile a na profesiální pomoc reagují nepřátelsky19 Na dokreslení jakou tvář můţe mít školní šikana jeden případ ze Slovenska: Dva chlapci obvinili spoluţáka, ţe kvůli němu dostali špatné známky z angličtiny. Oběšení na tabuli jako mstu údajně vymyslel jeden z chlapců, druhý mu pomáhal. Vystrašený ţák je s pláčem prosil, aby přestali. Spoluţák, který „akci“ vymyslel, přikázal tomu druhému, ať podkopne ţidli. Ten, kdyţ viděl, ţe jde do tuhého, řekl: „Co blázníš? Chceš ho opravdu 19
FIELDOVÁ, M. Evelyn. Jak se bránit šikaně. 2009. Str. 44.
- 24 -
oběsit?“ a odešel ze třídy. Chlapec vzápětí přikázal spoluţákovi, aby sám seskočil ze ţidle. V té chvíli naštěstí vešel do třídy další ţák. „Řekl jsem, ať ho pustí, ţe to řeknu zástupkyni ředitele. Prosili mě, abych nikomu nic neříkal.“20
2.3 Agresoři a zároveň oběti Existuje skupina dětí, které jsou zároveň oběťmi i šikanujícími. Některé děti reagují na rodinné nebo jiné problémy tím, ţe začnou být agresivní. Mohou být přehnaně citlivé na škádlení nebo kritiku; stěţují si na nespravedlnost a ránu oplácejí ranou. Tyto děti mají agresivní útočné chování, kterým dráţdí ostatní děti. Projevuje se u nich touha po sebeprosazení. U těchto dětí, které byly jak pachateli šikany, tak jejími oběťmi, byl shledán ve srovnání s jinými skupinami největší počet duševních a psychosomatických obtíţí. 21
2.4 Šetření šikany 2.4.1 Cíl šetření: Cílem šetření bylo zjistit zda na základní škole, resp. na jejím druhém stupni, dochází k šikanování, jak často, jakým způsobem je obětem ubliţováno a zda se oběti dočkají pomoci.
2.4.2 Hypotézy práce: 1. Mezi negativní jevy ve školním prostředí patří šikana. S největší pravděpodobností se vyskytuje i na 2. stupni sledované školy. 2. Šikana je většinou spojována s muţským pohlavím. Předpokládá se, ţe většina agresorů budou chlapci. 3. Dále se předpokládá, ţe většina případů šikany bude vyšetřena a potrestána.
20 21
http://zpravy.idnes.cz/ BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 2003. Str. 49.
- 25 -
Ke zkoumání byl pouţit dotazník k šikaně. Šetření probíhalo ve 4 třídách druhého stupně Základní školy Na Dlouhém lánu v Praze 6. Před vyplňováním dotazníku byli ţáci poučeni, jakým způsobem dotazník vyplnit a byly zodpovězeny dotazy. Dotazník vyplňovali ţáci anonymně a bez přítomnosti pedagoga. Vyplněný dotazník odevzdalo 91 ţáků ze 114 ţáků. Dotazovaní ţáci podle pohlaví: chlapci
48
děvčata
43
Dotazovaní žáci podle pohlaví
47% 53%
chlapci
děvčata
- 26 -
Znění kladených otázek: 1. Jsi spokojen(a) ve své škole s chováním tvých spoluţáků? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 32 ţáků; ne – 57 ţáků; neodpověděli – 2 ţáci. 1) Jsi spokojen(a) ve své škole s chováním tvých spolužáků?
1% 36%
63%
ano
ne
nezodpovězeno
2. Cítíš se ve své třídě dobře? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 67; ne – odpovědělo 24 ţáků. 2. Cítíš se ve své třídě dobře?
26%
74%
ano
ne
- 27 -
3. Máš ve své třídě dobrého kamaráda? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 85 ţáků; ne – odpovědělo 6 ţáků. 3. Máš ve třídě dobrého kamaráda?
7%
93%
ano
ne
Otázky 1-3 jsou zaměřené na klima ve třídách 2. stupně základní školy. Přestoţe 63% dotazovaných není spokojena s chováním svých spoluţáků, ve své třídě se cítí 74% ţáků dobře. Důleţité je, ţe 93% ţáků má ve své třídě dobrého kamaráda, kterému se lze svěřit se svým případným problémem. Lze předpokládat, ţe pokud bude ţák šikanován, kamarád mu pomůţe.
4. Jaké bylo tvoje poslední vysvědčení? Odpovědi ţáků: jedničky a dvojky, případně samé jedničky – odpovědělo 37 ţáků; několik trojek – odpovědělo 41 ţáků; několik čtyřek – odpovědělo 12 ţáků; jedna i více pětek – odpověděl 1 ţák. 4. Jaké bylo tvoje poslední vysvědčení?
13%
1% 41%
45%
1+2 či samé 1
několik 3
několik 4
1 a více 5
- 28 -
5. Jakou známku jsi dostal(a) na vysvědčení z chování Odpovědi ţáků: jednička – odpovědělo 90 ţáků; dvojka – odpověděl 1 ţák.
5. Jakou známku jsi dostal(a) na vysvědčení z chování?
1%
99%
1
2
Otázky 4-5 zkoumají prospěch ţáků a známky z chování. Učivo na 2. stupni je jiţ náročnější a tomu odpovídá i prospěch ţáků. Dvojku z chování měl pouze 1 ţák, z toho lze usuzovat, ţe s chováním ţáků na 2. stupni by neměl být ţádný zásadní problém.
6. Patříš ve vaší třídě do nějaké party? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 57 ţáků; ne – odpovědělo 34 ţáků. 6. Patříš ve Vaší třídě do nějaké party?
37%
63%
ano
ne
Na rozdíl od 1. stupně základní školy je běţné na 2. stupni vytváření skupinek (part) ţáků, kteří mají společné zájmy. Tyto party se často účastní i různých mimoškolních aktivit. V některých případech mohou být party zárodkem pro šikanu, parta si najde svoji oběť a tu potom pro pobavení šikanuje - 29 -
7. Máš nějakou kamarádku, kamaráda, kteří byli šikanováni? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 38 ţáků; ne – odpovědělo 53 ţáků. 7. Máš nějakou kamarádku(a),které(mu) někdo ubližuje?
42%
58%
ano
ne
O tom, ţe šikana na školách existuje svědčí fakt, ţe aţ 42% ţáků má kamaráda(ku), kteří jsou šikanováni.
8. Jsi ochoten(a) pomoci spoluţákovi(spoluţačce), kterému (které) někdo ubliţuje? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 86 ţáků; ne – odpověděli 4 ţáci; neodpověděl 1 ţák. 8. Jsi ochoten(a) pomoci spolužákovi(spolužačce),kterému(které) někdo ubližuje
4% 1%
95%
ano
ne
nezodpovězeno
Pozitivní je, ţe 95% ţáků je ochotno pomoci šikanovanému spoluţákovi. Není jisté, jestli se spoluţák, který chce pomoci, nezalekne agresora.
- 30 -
9. Ubliţoval(a) jsi někdy ve škole někomu? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 24 ţáků; ne – odpovědělo 67 ţáků. 9. Ubližoval(a) jsi někdy ve škole někomu?
26%
74%
ano
ne
26% ţáků přiznalo, ţe někomu ve škole ubliţovalo. Není patrné, zda se jedná o aktéry šikany nebo zda se „pouze“ bránili.
10. Máš strach z nějakého spoluţáka? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 40 ţáků; ne – odpovědělo 51 ţáků. 10. Máš strach z nějakého spolužáka?
44%
56%
ano
ne
Chodit do školy se strachem z posměchu, poniţování, nadávek nebo z fyzického násilí můţe vést u dítěte k trvalému pocitu bezmoci. Dítě by se mělo někomu svěřit, hlavně by nemělo zůstat se svým problémem samo.
- 31 -
11. Ubliţoval nebo ubliţuje někdo tobě? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 25 ţáků; ne – odpovědělo 66 ţáků. 11. Ubližoval nebo ubližuje někdo Tobě?
27%
73%
ano
ne
Kladná odpověď u 27% ţáků potvrzuje, ţe se na škole případy šikany vyskytují, i kdyţ v menším měřítku, neţ které se obecně udává (40%).
12. Jak ti ubliţují? Odpovědi ţáků: posmívání – odpovědělo 22 ţáků; pomlouvání – odpovědělo 18 ţáků; poniţování – odpovědělo 10 ţáků; nadávky – 19 ţáků. 12. Jak Ti ubližují?
28%
32%
14% 26%
posmívání
pomlouvání
ponižování
nadávky
Dotazovaní ţáci uvádějí verbální útoky agresorů, ani jeden ţák neuvedl fyzické napadení. I kdyţ psychická šikana na rozdíl od fyzické nezanechává na oběti ţádné viditelné následky, způsobuje nezměrné psychické utrpení. Oběti mohou nést následky po celý ţivot.
- 32 -
13. Jak často ti někdo ubliţuje? Odpovědi ţáků: téměř kaţdý den – odpovědělo 11 ţáků; jedenkrát za týden – odpovědělo 8 ţáků; jednou do měsíce – odpovědělo 6 ţáků. 13. Jak často Ti někdo ubližuje?
24% 44%
32%
téměr každý den
1x za týden
1x do měsíce
Pravidelná téměř kaţdodenní šikana je alarmující.
14. Kde ti ubliţují (ubliţovali)? Odpovědi ţáků: ve třídě – odpovědělo 18 ţáků; na chodbě – odpovědělo 12 ţáků; v šatně – odpovědělo 5 ţáků; na WC – odpověděli 2 ţáci; v jídelně – odpověděli 3 ţáci; v tělocvičně – odpověděli 2 ţáci; před školou – odpovědělo 7 ţáků; všude moţně – odpověděl 1 ţák. 14. Kde Ti ubližují (ubližovali)?
4%
14%
2% 36%
6% 4% 10% 24%
ve třídě
na chodbě
v šatně
na WC
v jídelně
v tělocvičně
před školou
všude možně
Nejčastějším místem, kde dochází k šikaně, je třída a chodba. Děti zůstávají o přestávkách ve třídě sami, takţe agresoři mají dostatek příleţitostí k útokům.
- 33 -
15. Ten, kdo ti ubliţuje, je chlapec nebo dívka? Odpovědi ţáků: chlapec – odpovědělo 22 ţáků, dívka – odpověděli 4 ţáci. 15. Ten kdo Ti ubližuje je chlapec nebo dívka?
15%
85%
chlapec
dívka
Agresor, který oběti ubliţuje, je nejčastěji chlapec.
16. Řekl(a) ji o tom někomu? Odpovědi ţáků: ano – 14 ţáků; ne – 11 ţáků. 16. Řekl(a) jsi o tom někomu?
44%
56%
ano
ne
Většina dotazovaných se někomu se šikanou svěřila. Sehrál u 44% dotazovaných, kteří se se šikanou nikomu nesvěřili, svoji roli strach z dalších útoků?
- 34 -
17. Pomohl ti ten, komu jsi to řekl(a)? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 10 ţáků; ne – odpověděli 4 ţáci. 17. Pomohl ti ten, komu jsi to řekl(a)?
29%
71%
ano
ne
Většině ţáků někdo v případě šikany pomohl. Nejčastěji se děti se ţádostí o pomoc obracely na učitele, kamarády a rodiče, popř. jiné rodinné příslušníky.
18. Byl potrestán ten, kdo ti ubliţoval? Odpovědi ţáků: ano – odpověděli 4 ţáci; ne – odpovědělo 21 ţáků. 18. Byl potrestán ten, kdo ti ubližoval?
16%
84%
ano
ne
Velké procento nepotrestané šikany můţe vzbuzovat v dětech dojem, ţe nemá význam se se šikanou ve škole svěřit, protoţe agresorovi se stejně nic nestane.
- 35 -
19. Proč myslíš, ţe ti někdo ubliţuje: Odpovědi ţáků: kvůli postavě; kvůli přeříkávání; chce se předvést; kvůli tomu jak vypadám a jak se chovám; závidí mi; to nevím – já nic nedělám; myslí si, ţe jsou drsňáci; asi si tím nějak pomáhají a neumějí bez toho ţít; nesnáší mě; nevím;
20. Zkusil(a) jsi se bránit? Odpovědi ţáků: ano – odpovědělo 22 ţáků; ne – odpověděli 3 ţáci. 20. Zkusil(a) jsi se bránit?
12%
88%
ano
ne
Převáţná část obětí nezůstala pasivní a snaţila se proti útoku bránit.
2.4.3 Závěr šetření: 1. Byla potvrzena hypotéza o existenci šikany na 2. stupni sledované základní školy. Šikana se zatím nachází v počátečním stadiu. Pokud zůstane nepotrestána, agresivita pachatelů poroste. Jestliţe se pedagog o případu šikany dozví, měl by dát jasně najevo, ţe s chováním agresorů nesouhlasí a v ţádném případě takové chování nebude tolerovat. 2. Dále byla potvrzena hypotéza, ţe agresory jsou v daleko větší míře chlapci. 3. Hypotéza o potrestání agresorů byla vyvrácena. Většina útočníků zůstala nepotrestána. Kaţdý případ by měl být vyšetřen, poté by mělo být ţákům oznámeno, jakým způsobem byl pachatel potrestán. Škola má být pro dítě bezpečným místem.
- 36 -
3 Prevence šikany Prevencí není myšleno pouze předcházení šikanování, ale i jeho řešení . Pro šikanu platí, stejně jako pro jiné nemoci, ţe šikaně je lépe předcházet, pokud ještě nenastala. Protoţe ale šikanu najdeme v určitém měřítku v kaţdé škole, nevystačíme pouze s prevencí, ale je nutné šikanu řešit. Prevence je stejně důleţitá tam, kde nebyla zatím zpozorována, jako tam, kde k ní uţ prokazatelně došlo.
3.1 Předpoklady úspěšného řešení šikany Základním předpokladem úspěšného boje proti šikaně je připuštění si moţnosti jejího vzniku a existence na škole. Dalším, v současné době ne zcela naplněným předpokladem, je erudovanost učitelů, vychovatelů a ostatních pedagogických pracovníků v oblasti prevence a řešení šikanování. Ţáci, učitelé, ředitelé škol a výchovní poradci by měli být seznámeni s podstatou, příčinami, formami, metodami prevence a důsledky šikany. Velice důleţitou roli v úspěšném řešení šikany hraje autorita učitele. Svoji autoritu učitelé posílí např. tak, ţe se zastanou slabších a rázně zakročí proti veškerým projevům šikanování. Velký význam při odhalování šikany má důvěra k učiteli – pokud budou oběti nebo svědci šikanování důvěřovat svým učitelům, je pravděpodobné, ţe se jim svěří se svým trápením. Předpokladem dosaţení úspěchu v boji se školní šikanou je důsledné uplatňování komplexního přístupu, tzn. zapojit do tohoto procesu kaţdého, kdo má se školou co do činění. Je třeba změnit školní klima. Do jeho tvorby je třeba zapojit rodiče a další zainteresované osoby a instituce. Musí být kladen důraz zejména na prevenci násilí mezi vrstevníky. Šikana a boj proti ní je proces, který není nikdy ukončen. Pedagogičtí pracovníci by se měli vyvarovat hrubých pedagogických chyb, např. : Nebraní šikany na vědomí („Neţaluj“) Podceňování závaţnosti následků šikany (pro oběť, agresora, kolektiv) Přenesení odpovědnosti na oběť („Nemáš provokovat“) Konfrontace s agresorem bez dostatku přesných a ověřených informací Přímá konfrontace agresora a oběti (někdy dokonce před třídou) Odsouzení šikanujícího, nikoli jeho chování Ustoupení agresorovi na úkor oběti nebo celé skupiny22
22
BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 1.vyd. 2003. Str. 79.
- 37 -
3.2 Vyšetřování šikany Nejčastěji se začíná šikana vyšetřovat na základě informace rodičů oběti – ti mají podezření na šikanování a přicházejí s ţádostí o vyšetření týráného dítěte. Učitel můţe také agresora přímo při šikaně přistihnout nebo dojde k tak závaţnému zranění oběti, ţe hrůzný čin uţ nelze zakamuflovat. Někdy uţ zoufalá oběť další šikanování nevydrţí a svěří se učiteli. Dříve neţ je zahájeno vyšetřovní šikany, je nutné zodpovědět následující otázky: Kdo je obětí Kdo a kolik je agresorů, kdo je iniciátorem Jakým způsobem agresoři ubliţovali oběti, kdy a kde se to stalo Jak dlouho agresoři oběti ubliţují Michal Kolář v knize Bolest šikanování uvádí strategii vyšetřování, která zahrnuje 5 kroků: 1. Rozhovor s informátory a oběťmi. Prvním krokem je rozhovor s informátory a oběťmi o vnějším obrazu šikanování. V případě, ţe nejdříve hovoříme s informátorem – s odváţným kamarádem nebo rodičem týraného ţáka, následují ihned rozhovory s oběťmi (ne s podezřelými pachateli!!) 2. Nalezení vhodných svědků. Ve spolupráci s informátory vytipujeme členy skupiny, kteří budou ochotní pravdivě vypovídat. 3. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky (nikoliv konfrontace obětí a agresorů!!). V této fázi hovoříme s jednotlivými ţáky. Lze uskutečnit doplňující a zpřesňující rozhovory nebo konfrontaci dvou svědků. Většinou je chybou vedoucí k ohroţení vyšetřování společné vyšetřování svědků a agresorů. Společná konfrontace obětí a agresorů je příliš bolestná pro oběť, můţe se stát, ţe ta později svoji pravdivou výpověď raději odvolá. 4. Zajištění ochrany obětem. Oběť se nesmí nikdy ponechat svému osudu. V mimořádných případech je nutné dlouhodobě uvolnit oběť ze školy nebo ji zajistit přechod na jinou školu. To se však týká obvykle pokročilejších šikan. 5. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi. - 38 -
Nejdříve je nutné znát vnější obraz šikanování a mít nashromáţděné důkazy, jinak agresoři vše zapřou a podezření vyvrátí nebo zpochybní. Hlavní význam rozhovoru spočívá v paralyzování jejich agrese vůči bliţním. Setkání slouţí k tomu, aby agresoři byli okamţitě ve své činnosti zastaveni a tím ochráněny jejich oběti. Je nutné upozornit je na okamţité vyloučení ze školy nebo ohlášení policii, pokud budou ve svém týrání pokračovat. Základním pravidlem při vyšetřování šikany je zajištění bezpečnosti. Je nutné, aby byli ţáci přesvědčeni, ţe jejich spolupráce nebude prozrazena. Je výhodné, kdyţ agresor neví, ţe je šikanování prozrazeno; pak je neustálým vyšetřováním obvykle zaskočen a nemá připravenou nepravdivou výpověď. Vyšetřovanému by měly být předloţeny jednoznačné důkazy a detailní popisy jeho role při šikanování. Vţdy je nutné dbát na to, aby nepoznal, kdo na něj co vypověděl. Při dialogu, tj. kladení otázek vyšetřovanému ţákovi a jeho odpovědi na ně, se průběţně pracuje s citovým napětím. Napětí je moţné různým způsobem stupňovat. Nejběţnější je princip „přitlačení ke zdi“, kdy jsou například agresorovi nabídnuty polehčující okolnosti, kdyţ se přizná, a zároveň je upozorněn, ţe v případě dalšího lhaní bude nekompromisně potrestán. Vyuţívá se citlivě okamţiků, kdy lhář podlehne pocitu, ţe se zbaví napětí, kdyţ řekne pravdu. Pokud je vyšetřování příliš obtíţné, lze zařadit konfrontaci mezi svědky. Pokud ani to nepomůţe, lze přikročit ke konfrontaci mezi agresory. Vedení konfrontace vyţaduje bedlivé pozorování verbálních i neverbálních projevů. Leţ je moţné vytušit, pokud slova a gesta „neladí“. Je zřejmé, ţe jiný rozhovor bude veden s oběťmi, jiný s agresory a jiný rozhovor se svědky. Odlišný bude také rozhovor s rodiči oběti a a rodiči agresora. Při vedení rozhovoru je důleţité umět pracovat s neverbálními technikami. Agresora lze znejistit delším pohledem do očí, zneklidněn můţe být také vstoupením do jeho osobního prostoru. Existuje více výslechových praktik, například zapletení do vlastní lţi, přitlačení ke zdi, odkrývání rozporů, „povození na kolotoči“ – zasypání agresora otázkami, na které nedokáţe přesvědčivě lhát, znejisťování – v dotazovaném ţákovi je vyvolán dojem, ţe uţ je vše známo, vzbuzování protireakce – obviněný ţák je podněcován, aby jasně řekl celou pravdu, protoţe nemá co skrývat… U oběti se výslechové techniky nepouţívají. Zde je důleţité tzv. aktivní naslouchání, ve kterém je nejdůleţitější soucit a láska. Součástí rozhovoru jsou techniky, které pomáhají - 39 -
dítěti se rozhovořit. Patří sem povzbuzování, objasňování, parafrázování, shrnutí, uznání – potvrzování. 23
3.3 Náprava Po dokončení vyšetřování nástává další část řešení šikany – náprava . Lze pouţít dvě metody: 1. Metoda vnějšího nátlaku neboli metoda restrikce 2. Metoda usmíření Metoda vnějšího nátlaku Cílem této metody je přinutit trestem a strachem viníky k zastavení agresivního chování a k dodrţování oficiálních norem. Metoda zahrnuje 3 části: Individuální nebo komisionální pohovor Oznámení o potrestání agresorů Ochrana oběti Individuální nebo komisionální pohovor U zárodečných podob šikany často postačí vyvinout pedagogický nátlak mezi „čtyřma očima“ nebo při setkání třídního učitele, agresora a jeho rodičů. U pokročilejších stádií je potřebné uplatnit nátlak prostřednictvím komisionálního pohovoru. Komise by měla být sloţena ze třídního učitele, výchovného poradce a ředitele nebo jeho zástupce. Postup jednání: a) seznámení rodičů s problémem b) postupné vyjádření všech pedagogů c) vyjádření ţáka d) vyjádření rodičů e) rozhodování komise za zavřenými dveřmi f) seznámení rodičů a ţáka se závěrem komise Pro potrestání agresorů má škola k dispozici běţná i mimořádná opatření: Tzv. výchovná opatření – napomenutí a důtka pedagoga, důtka ředitele, podmínečné vyloučení a vyloučení ze studia Sníţení známky z chování Převedení do jiné třídy
23
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 113-115.
- 40 -
Vyloučení ze školy při opakování nepřijatelného chování a po rozhodnutí výchovné komise. Vyloučení přichází v úvahu pouze na střední škole při splnění povinné školní docházky. Krátkodobý
dobrovolný
pobyt
v dětském
diagnostickém
ústavu
nebo
diagnostickém ústavu pro mládeţ Umístění do diagnostického ústavu na předběţné opatření a následné nařízení ústavní výchovy Oznámení o potrestání agresorů před celou třídou Součástí nátlakové metody je informování ţáků celé třídy o závěru výchovné komise. Cílem pedagoga je přesvědčit ţáky, ţe pracovníci školy dokáţou spolehlivě zajistit ochranu slabých před silnými a respektování kázeňských norem školy. Ochrana oběti Po vyšetření a potrestání agresorů je nutné zajistit ochranu oběti šikanování. Mohou být stanoveni ochránci oběti (ze třídy nebo vyšších ročníků), vytvořena „horká linka“ s rodiči a intenzivně by měla být sledována situace. Metoda usmíření Místo donucení k vnější poslušnosti se zde sleduje vnitřní proměna vzahů mezi oběťmi a agresory. Problém je zde řešen domluvou a usmířením mezi aktéry šikanování. Viník není potrestán, nastupuje hledání nápravy v neformální atmosféře. Je zde podporována schopnost agresora vcítit se do oběti, mít s ní soucit a pochopit její utrpení. Metoda se pokouší v nemocné skupině změnit vztahy mezi oběťmi a agresory k lepšímu. Důleţité je rozpoznat, kdy ji lze pouţít, kdy můţe být úspěšná a kdy uţ můţe pouze uškodit. Má své místo při nebrutálních formách prvního a druhého stadia šikanování u dětí mladšího věku. Při uplatnění metody usmíření je vhodné dodrţet následující postup: 1. Nejnutnější diagnostika rozhovor s informátory a oběťmi nalezení vhodných svědků individuální, popř. konfrontační rozhovory se svědky 2. Rozhovor s obětí
- 41 -
Při pohovoru se šikanovaným dítětem jsou oběti předloţeny dva moţné způsoby řešení. Jeden je potrestání a druhý společná domluva a usmíření. Dítě zvaţuje, který způsob je vhodnější. Učitel by měl při pohovoru dítě přesvědčit, ţe za ním stojí a chce mu opravdu pomoci. 3. V případě, ţe existuje určitá ochota ke změně, agresoři nejsou zarputilí, je jim rovněţ nabídnuta domluva a usmíření s obětí. Při jejich souhlasu následuje společné setkání. Určujícím faktorem, zda se pouţije metoda usmíření, je téměř vţdy postoj agresora. Oběť se většinou usmíření nebrání. 4. Společné setkání a hledání nápravy Kromě agresorů a obětí se usmíření účastní podle potřeby a moţností i další ţáci. Následuje omluva agresora oběti a vzájemné usmíření. Skupina je instruována ke společnému hledání cesty, jak se dá situace zlepšit.24
3.4 Druhy prevence šikany Předcházet šikaně znamená především rozumět šikaně. Nelze ji pouze odsuzovat či potírat. Kaţdý případ šikany je jiný a odehrává se v různých školách a třídách. Existuje mnoho různých opatření, zásad, prostředků a metod, jak předcházet šikaně. Důleţitá je povědomost o příčinách, projevech a stádiích šikanování. V oblasti šikanování se rozlišuje primární a sekundární prevence. Primární prevence se uplatňuje v případech, kdy k šikaně ještě nedošlo. Spočívá ve výchově harmonické osobnosti dítěte, v informovanosti dětí, rodičů a veřejnosti o šikaně, preventivních aktivitách ve školách (pěstování zdravého sebevědomí, samostatnosti). Nejlepší ochranou proti šikanování je budování otevřených, kamarádských a bezpečných vztahů mezi členy školního společenství. Sekundární prevence se uplatňuje v situacích, kdy k šikaně uţ došlo a kde musí být pouţita taková opatření k nápravě, aby se problémy znovu neobjevily. Patří sem včasná diagnostika, bezodkladné vyšetření šikany, pedagogická opatření (ochrana oběti před dalším násilím, rozhovor s rodiči oběti, jednání s rodiči agresorů, jednání s kolektivem třídy, včetně výchovné práce s agresory (postihy, monitorování, tlumení agresivních sklonů, výcvik sociálních dovedností,…)25
24 25
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 120-130. BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 2003. Str.77-78.
- 42 -
3.5 Opatření vedoucí k prevenci šikany Stanislav Bendl ve své knize Prevence a řešení šikany ve škole uvádí opatření k prevenci a řešení šikany ve škole.
3.5.1 Utopická řešení Tato opatření jsou v praxi těţko realizovatelná. Jsou zaloţena na úniku před agresory před stávající podobou škol. 1. Vyloučení agresorů ze školy Toto řešení, pokud se týká ţáka základní školy, není v současné době oficiálně moţné (není v kompetenci ředitele školy). Lze ho uskutečnit, resp. obejít pouze formou dohody s rodiči agresora a ředitelem jiné školy či spoluprací se sociálním kurátorem, diagnostickým ústavem aj. Ve velice závaţných případech je třeba agresora izolovat (speciální školy pro ţáky se specifickými vývojovými poruchami chování, výchovné ústavy), a tím chránit oběti šikanování. 2. Domácí škola, resp. domácí vzdělávání Princip tohoto institutu spočívá v tom, ţe rodiče vzdělávají své děti doma. Děti jsou ve škole několikrát přezkoušeny a dostanou ve škole vysvědčení. Tato moţnost se týká pouze dětí, kteří patří věkem na 1. stupeň základní školy. Dítě, které ukončí pátý ročník jiţ nemůţe být doma vzděláváno. Častým důvodem pro realizaci domácího vzdělávání je strach rodičů z toho, ţe se dítě ve škole setká s negativními vlivy a jevy, např. ţe bude vystaveno šikaně. Ovšem takové dítě při nástupu do šestého ročníku základní školy nebo na víceleté gymnázium nemá zkušenosti se sociálním ţivotem ve škole a můţe se tak stát snadným terčem šikanování.
3.5.2 Zajímavá výuka a atraktivní školní program Velkou úlohu můţe sehrát tzv. nespecifická prevence, tj. prevence, při které nepadne o šikaně ani slovo. Její princip spočívá v tom, ţe ţákům je nabídnut takový program, který jim v podstatě ani neumoţní pomyslet na agresivní, násilnické, problémové či sociálně patologické chování. Pokud je učení pro ţáky zajímavé, je to dobrý předpoklad k eliminaci negativních jevů mezi ţáky, tedy i šikany. Učební látka by měla být poutavě a názorně
- 43 -
podána s vyuţitím vhodné didaktické techniky. Promyšlená struktura vyučovací hodiny a dobře zvolené vyučovací metody přispějí k atraktivnosti výuky.
3.5.3 Prostředky vedoucí k odhalení a diagnostikování šikany 1. Pozorování Odhalit šikanu znamená dívat se více kolem sebe, více si všímat dění ve třídě, o přestávkách a chování jednotlivých ţáků. V silách učitelů není kontrolovat a zaznamenat veškeré dění ve škole, proto se musí zaměřit spíše na potencionální oběti a agresory. V rámci pozorování je třeba zaměřit se jak na přímé, tek nepřímé znaky šikanování. 2. Rozhovor Metodou, která je na pomezí pozorování a rozhovoru je tzv. naslouchání. Učitel v roli „vrby“ se stává diagnostickým i terapeutickým prostředkem zároveň. Učitelé by měli naslouchat ţákům a být jim k dispozici při řešení jejich osobních problémů. 3. Schránka důvěry Na řadě zkladních škol jsou umístěny schránky důvěry, kam mohou děti anonymně vhazovat své vzkazy, popř. se obracet na pedagogické pracovníky s různými dotazy. Schránky mohou ţáci vyuţít k tomu, aby upozornili na šikanování nebo jinou trestnou činnost ve škole. 4. Dotazník Depistáţní dotazníky se cíleně zaměřují na odhalování agresorů a obětí šikany, resp. potencionálních agresorů a obětí šikany; slouţí k zachycení alarmujících signálů.
3.5.4 Dozor a jemu blízké prostředky Dozor je vymezen jako pozorování a sledování někoho nebo něčeho, co je svěřeno do naší péče, ochrany a odpovědnosti. Ve škole se jedná hlavně o přestávky, dále pak o dobu před zahájením ranního vyučování (dozor v šatnách), školní jídelnu,… Dozor umoţňuje učitelům okamţitou reakci na chování ţáků, bezprostřední řešení problémů. Dozor, na rozdíl od většiny ostatních kázeňských prostředků, patří mezi povinnosti učitele vyplývající z pracovního řádu pro pedagogické pracovníky. Zaměstnavatel je povinnen zabezpečit při školní i mimoškolní výchově a vzdělávání dohled nad ţáky.
- 44 -
Na některých školách je zajišťován dohled nad ţáky pomocí videokamer. Ty snímají jak nejfrekventovanější místa tak skryté prostory a zákoutí, kde je větší pravděpodobnost výskytu šikany.
3.5.5 Práce s oběťmi šikanování aneb vybavení obětí a potencionálních obětí způsoby, jak předcházet a čelit šikaně V případě tohoto přístupu jde o to, vybavit oběti a potencionální oběti šikanování odolností. Ţákům, zejména obětem
a potencionálním obětem šikanování je potřeba
poskytnout moţnost nácviku konstruktivního zvládání vzájemných konfliktů a nácvik potřebných sociálních dovedností. Na začátku šikanování, zejména pouze při slovním napadání, stojí za pokus útočníka ignorovat. Můţe se stát, ţe jakmile oběť přestane na jeho uráţlivé poznámky reagovat, přestane ho to bavit. Další věc, kterou je moţno pouţít, je vzepřít se agresorovi, protoţe v takovém případě existuje šance, ţe si šikanující řekne, ţe mu za to nestojíme. Výchova k násilí – doporučuje se výcvik zaměřený takovým způsobem, aby kaţdé zdravé dítě dosáhlo alespoň minimální úrovně v síle a nebojácnosti. Zvyšování odolnosti má nepochybný význam při prevenci šikany uţ z toho důvodu, ţe pozvedá sebevědomí a přispívá k duševní vyrovnanosti a pohodě. Jedná se o tzv. demokratizaci násilí. Spolu s výchovou k násilí je třeba však na druhé straně od nejútlejšího věku probouzet v dětech soucit a učit je toleranci a ohleduplnosti k druhým dětem. Posilování sebevědomí obětí a potencionálních obětí šikanování – psychologové upozorňují a zkušenosti pedagogů to potvrzují, ţe mnoho kázeňských problémů má své kořeny v nízkém sebevědomí, aţ zakomplexovanosti některých ţáků. To se můţe ve vztahu ke kázni, resp. nekázni projevovat ve dvojím směru. Jednak existuje skupina ţáků s nízkým sebevědomím, která se stává terčem posměchu a agresivity ze strany spoluţáků, jednak řada ţáků zastírá či kompenzuje nedostatek sebevědomí neukázněným chováním, takţe mezi agresory najdeme i mnoho dětí s komplexy méněcennosti. Zdravě posílit sebevědomí ţáků je tudíţ jednou z cest, jak pomoci oběma skupinám dětí, které, ač se navenek projevují zcela rozdílně, mají společného jmenovatele v nízkém sebevědomí, kvůli kterému si neváţí sami sebe, přestávají si věřit, pochybují o sobě. Pokoušejí se o únik z dané situace, často nevhodným způsobem, který můţe na jedné straně vyústit aţ
- 45 -
v sebevraţedné pokusy, na straně druhé k agresivitě vůči ostatním. Učitelům se doporučuje, aby vyuţívali příleţitosti k udělování odpovědnosti a statusu jak obětem, tak agresorům. Tyto kroky mohou napomoci ke zvyšování sebevědomí a jistoty u obětí a u šikanujících omezovat v jisté míře potřebu nevhodného sebeprosazování. Ke zdravému zvyšování sebevědomí ţáků přispívá častá chvála, oceňování výkonů z mimovýukové oblasti; pokud se ţákům nedaří v učení, můţe také napomoci slovní forma hodnocení.
3.5.6 Práce s agresory Práce s agresory či potencionálním agresory je nedílnou součástí prevence a řešení šikany. Hlavní úkol pedagogů spočívá v utlumení agresivních sklonů těchto dětí. Posílení sebevědomí agresorů napomáhá častější uţívání pochvaly. Je vhodné ocenit jejich nezávadné chování a zvláště pokud zvládnou svoji impulzivitu v provokující situaci. Na mnohé agresory můţe pozitivně zapůsobit, kdyţ jsou vedeni k tomu, aby si uvědomili důsledky svého počínání vůči obětem. Přístup je zaloţen na myšlence, ţe agresor má být seznámen s utrpením oběti. Šikanující si často neuvědomuje, jaké příkoří a utrpení způsobuje šikanovanému. Dětem často chybí empatie. Neschopnost vcítit se do situace druhého lze u dětí zprvu pozorovat ve vztahu ke zvířatům. Neuvědomují si, ţe trýzněné zvíře cítí bolest zrovna tak, jako člověk. Ţák, který ubliţuje spoluţákovi, nadává mu (podle něho třeba z legrace), si často nedokáţe představit, jak mu tím vlastně ubliţuje a co oběť pociťuje. Dalším způsobem, jak eliminovat šikanu, je získat vedoucí, nezdravé „jádro“ kolektivu na svoji stranu. Celé třídě prospěje, kdyţ se učiteli podaří buď získat vůdce třídy na svou stranu, nebo alespoň dosáhnout toho, aby problémoví ţáci nešli proti němu. Toho je moţné dosáhnout přátelskou domluvou, dohodou o výhodách pro vůdce třídy (to ale nesmí být nespravedlivé vůči ostatním ţákům), pověření odpovědným a náročným úkolem, udělením funkce ochránce slabších ţáků.
3.5.7 Práce se všemi žáky Toto opatření se týká jak práce s oběťmi šikanování tak práce s agresory.
- 46 -
Ochrana dětí před vlivem mediálního násilí – násilí ve filmové a televizní tvorbě má škodlivý vliv na dětský psychický a mravní vývoj. Mediální násilí často svádí k napodobování. Děti si některé scény z akčních filmů chtějí prakticky vyzkoušet. Vhodným objektem se stávají slabší jedinci. Osvěta – ţáci by měli být o šikaně dobře informováni. To se můţe dít jak formou různých letáčků a informačních broţur, tak prostřednictvím diskusí ve škole. Mezi další informační zdroje lze zařadit videoprogramy. Ţákovské smlouvy – školní řád by měl obsahovat jasně stanovená pravidla chování včetně sankcí za jejich porušení. Důleţité je, aby ţáci ustanovení školního řádu skutečně respektovali. V některých školách a třídách postupují učitelé poněkud odlišným způsobem. Pravidla chování nejsou ţákům předloţena v hotové podobě, ale ţáci se na jejich tvorbě sami podílejí. Vychází se z toho, ţe školní řád bude efektivnější, kdyţ se jeho sestavení účastní osoby, kterých se bezprostředně týká. Pokud ţáci s takto vytvořeným řádem souhlasí, pomáhají s jeho vypracováním, schválí ho, je to potom i jejich řád, a proto ho i více respektují. Vytvoření zdravého jádra třídy - mnoho ţáků je svědky šikanování svých spoluţáků. Děti, které nejsou samy vystaveny šikaně, se často nezastanou svého spoluţáka. Důvodem, proč se spoluţáci nepostaví na ochranu oběti, můţe být lhostejnost, strach nebo fakt, ţe obětí je nesympatický ţák, tzv. outsider. Nejčastějším důvodem je s největší pravděpodobností obava, ţe by se agresor mohl obrátit na ně. Jedním z nejdůleţitějších a nejúčinnějších opatření proti šikaně je dosáhnout toho, aby se z přihlíţejících šikaně stali ti, kteří se zastanou oběti a nepřipustí další šikanování. K takovému způsobu chování je třeba ţáky cílevědomě vést a vychovávat. Nikdo nemá právo ubliţovat druhému člověku, systematicky mu znepříjemňovat ţivot. Z hlediska prevence a řešení šikany je důleţité, aby se ve třídě vytvořilo zdravé jádro, které nebude tolerovat šikanu a bude pozitivně působit na spoluţáky. Mravní výchova – ţáci by se měli ve škole učit úctě k člověku, toleranci, solidaritě, jak pomáhat druhým. Mravní výchova můţe probíhat v rámci jednotlivých učebních předmětů nebo formou nepovinného předmětu.
3.5.8 Participace žáků na prevenci a řešení šikany
- 47 -
Ţákovská samospráva je vhodnou moţností, jak zainteresovat ţáky na ţivotě školy, protoţe jim umoţňuje vyjadřovat se k mnoha věcem, které se týkají školy. Ţákovská samospráva předpokládá komunikaci jak mezi ţáky, tak mezi ţáky i učiteli. Učí ţáky argumentovat, obhajovat svá stanoviska, vyjednávat a dospívat k dohodě demokratickou cestou. Ţáci se tak aktivně podílí na tom, jakou podobu bude škola mít. Ţákovská samospráva se podílí na sestavení školního řádu, snaţí se ve spolupráci s vedením školy uplatnit některé své podněty, např. opatření proti vandalismu ve škole, návrhy řešení šikany,…
3.5.9 Spolupráce školy a rodiny Řešit šikanování ve škole předpokládá zasvěcení a zapojení širší komunity lidí do dané problematiky. Významnou roli zde mohou sehrát rodiče. Škola by měla být v úzkém kontaktu s rodiči, aby je různými cestami informovala o šikaně
(přednášky, besedy,
informační letáčky), seznámila je, co podniká v oblasti prevence a řešení šikany. Pedagogičtí pracovníci by měli umět rodičům poradit, co mají dělat, pokud se dozvědí, ţe se jejich dítě stalo obětí šikany nebo agresorem. Spolupráce se všemi rodiči – škola by měla upozornit rodiče např. v rámci pravidelných třídních schůzek na ty znaky chování dětí, které mohou být varovnými signály šikanování. Spolupráce s rodiči obětí – učitelé by měli umět nabídnout pomoc rodičům, jejichţ děti jsou šikanovány, dohodnout se na určitých zásadách a společném postupu. Řada ředitelů škol nechce navenek připustit existenci šikany na jejich škole, protoţe se obávají, ţe by to uškodilo pověsti školy, učitelského sboru i jich samotných. V roce 2000 bylo na Ministerstvu vnitra zaregistrováno „Občanské sdruţení proti šikanování“, které vzniklo z iniciativy rodičů dětí postiţených šikanou. Sdruţení se snaţí nejen pomoci v jednotlivých případech šikany, ale usiluje také o celkovou změnu přístupu k problematice šikanování a postoje institucí k jeho řešení. Bohuţel mnoho ţáků, kteří jsou šikanováni, nenachází podporu ve své rodině. Rodiče svým dětem nepomohou, někdy jim poradí, aby si to s agresorem vyřídily samy nebo aby záleţitost nahlásily učiteli, případně problém zlehčí. Výsledkem je rezignace oběti. Někdy rodiče nechtěně přispívají k šikanování svých dětí tím, ţe na ně kladou nepřiměřeně velké nároky. Doufají, ţe jejich děti dosáhnou toho, co se jim, rodičům, nepodařilo dokázat. Dítě je vystaveno velkému očekávání a pokud se jim nepodaří ono očekávání
- 48 -
naplnit, trpí výčitkami, mají pocit, ţe zklamaly, ţe jsou k ničemu. Dítě ztrácí sebedůvěru, neboť je doma neustále ujišťováno, ţe je k ničemu. Dítě s pocitem méněcennosti se lehce můţe stát předmětem zájmu agresorů. Spolupráce školy s rodiči agresorů – spolupráce učitelů s rodiči agresorů nebývá jednoduchá. Řada rodičů má tendenci reagovat nepřiměřeně. Někteří své dítě krutě potrestají, coţ můţe agresivitu dítěte ještě více prohloubit. Jiní zásadně odmítají moţnost, ţe by jejich dítě mohlo někoho šikanovat. Vůči škole jsou arogantní a své dítě obhajují, popř. nařknou oběť z provokace. Rodiče dětí, kteří se dopouštějí šikanování, by se měli vyvarovat tvrdého přístupu. Měli by se dítěte zeptat, proč se tak chová.26
3.6 Kde hledat pomoc Spolupráce se specializovanými institucemi. Při předcházení případům šikany a při jejich řešení je důleţitá spolupráce vedení školy nebo školského zařízení, školního metodika prevence, výchovného poradce nebo zástupce školy s dalšími institucemi a orgány. Zejména: v resortu
školství
–
s pedagogicko-psychologickými
poradnami,
středisky
výchovné péče, speciálně pedagogickými centry, v resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie, v resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence (moţnost vstupovat do kaţdého šetření, jednat s dalšími zainteresovanými stranami, s rodinou), případně s NNO specializujícími se na prevenci šikany27
Linka bezpečí
Občanské sdružení Společenství proti šikaně
Ústavní 95/91
Pedagogicko-psychologická poradna
181 21 Praha 8
Zelený pruh 1294/50
26 27
BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 2003. 83-167. http://www.msmt.cz/dokumenty.cz/
- 49 -
telefon: 800 155 555
147 08 Praha 4
[email protected]
www.sikana.org
Dětské krizové centrum, o.s.
o.s. Prev-Centrum
V Zápolí 1250
Meziškolská 1120/2
141 00 Praha 4
169 00 Praha 6
telefon: 241 480 511
telefon: 242 498 335
777 664 672
776 619 505
[email protected]
[email protected],
Růžová linka
Minimalizace šikany
krizová linka pro děti
informační portál o šikaně na školách
Ruská 87
www.minimalizacesikany.cz
100 00 Praha 10 telefon: 272 736 263
[email protected]
- 50 -
4 Šikana z právního hlediska ČR je smluvní stranou Úmluvy o právech dítěte a ve článku 3 zaručuje dětem v pedagogických zařízení bezpečný pobyt a ochranu zdraví, jakoţ i kompetentní dozor. V současnosti neexistuje ţádný právní předpis, který by řešil problém šikanování ve školním prostředí. Problematika šikany je vymezena v Metodickém pokynu ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení pod č.j. 24 246/ 2008-6. Metodický pokyn obsahuje definici šikany, návod na její řešení a opatření k její prevenci. Metodický pokyn se týká školní oblasti a neřeší právní následky šikanování. Nástroje řešení šikany je nutno hledat v právních předpisech trestního, občanského nebo správního práva. JUDr. PhDr. Oldřich Choděra definuje šikanu z právního hlediska: „V právní praxi bývá pojem šikana pouţíván jako synonymum pro úmyslné jednání, které je namířené proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost. Z hlediska výkladu pojmu šikanování není důleţité, zda k němu dochází verbálními útoky či fyzickým násilím nebo hrozbou násilí. Rozhodující je, ţe se tak děje úmyslně. Samotné jednání můţe spočívat buď v bezprostředním konání pachatele, anebo naopak v tom, ţe se pachatel nějakého jednání zdrţí. Z trestního hlediska je moţno šikanu postihnout, jsou-li splněny
dvě
podmínky trestní odpovědnosti, tj. zda je naplněna stránka materiální a formální. Materiální stránka trestného činu spočívá v tom, ţe se pachatel dopustil jednání, které splňuje znaky konkrétního trestného činu tak, jak jsou vymezeny v trestním zákoně. Formální stránka spočívá jednak v úmyslu pachatele takového jednání se dopustit (za předpokladu, ţe se jedná o pachatele trestně odpovědného), a ţe míra společenské nebezpečnosti jeho jednání dosahuje intenzity uvedené v zákoně. Z hlediska materiální podmínky je nutné, aby jednání pachatele bylo zařaditelné pod skutkovou podstatu některého trestného činu.“ 28 28
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 213.
- 51 -
4.1 Kdo nese odpovědnost Odpovědnost za šikanu ve školním prostředí nesou pedagogičtí pracovníci, ředitel školy, agresor i rodiče.
4.1.1 Odpovědnost pedagogických pracovníků a ředitele školy Odpovědnost pedagogických pracovníků je stanovena v §27 nařízení vlády č. 108/1994, kterým se provádí Zákoník práce a některé další zákony a dále ve čl. 8 Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení. Pedagogičtí pracovníci mají odpovědnost za chování ţáků po celou dobu, kdy je ţák svěřen do jejich dočasného dozoru (od příchodu do školy aţ po její opuštění). Pedagogický pracovník má vhodnou osvětou šikanování mezi ţáky předcházet, projevy šikany má ihned řešit a v případě zranění poskytnout okamţitou pomoc. Pracovně právní odpovědnost nastupuje, pokud pedagogický pracovník v souvislosti se šikanou zanedbá své povinnosti, jedná se především o nezajištění dostatečného dozoru. Zanedbání povinností je potom řešeno podle pracovněprávních předpisů, přičemţ můţe dojít aţ k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Ve zvlášť závaţných případech můţe být odpovědný pracovník i trestně stíhán. Pokud např. agresivní ţák podstatným způsobem ublíţí jinému ţákovi a příslušný pedagogický pracovník v rámci svých povinností (dostatečným dozorem) měl a mohl tomuto zabránit, ale bez závaţného důvodu tak neučinil, můţe být sám trestně stíhán za nedbalostní trestný čin ublíţení na zdraví podle §223 nebo §224 zákona 140/1961 Sb., trestního zákona. Jednání pedagogického pracovníka můţe být posuzováno jako trestný čin nadrţování podle §166 zákona 140/1961 Sb., trestního zákona pokud pedagogický pracovník napomáhá agresivnímu dítěti, jehoţ jednání naplňuje znaky nějakého trestného činu, v úmyslu umoţnit mu vyhnout se trestnímu stíhání, trestu nebo ochrannému opatření.29
4.1.2 Odpovědnost rodičů a ostatních subjektů 29
http://trestni-rizeni.com/dokumenty/sikana-ve-skole-a-trestni-pravo
- 52 -
Dle JUDr. PhDr. Oldřicha Choděry nemusejí být ani rodiče pachatele šikanování zcela beztrestní. Odpovědnost rodičů, kteří zanedbávají výchovu dětí, je stanovena podle §217 (1) zákona 140/1961 Sb., trestního zákona. Trestného činu ohroţování mravní výchovy mládeţe se dopouští i ten, kdo vydá , byť z nedbalosti, osobu mladší neţ 18 let nebezpečí zpustnutí tím, ţe jí umoţní vést zahálčivý nebo nemravný ţivot. Škoda vzniklá důsledkem šikanování můţe mít nejrůznější charakter – od majetkové újmy (roztrhané oblečení, poničené školní pomůcky) aţ po způsobení fyzické nebo psychické újmy. Rodiče mohou na školském zařízení poţadovat náhradu škody – jak škody na věcech tak i na zdraví.30
4.1.3 Odpovědnost pachatelů šikany Pachatelé mladší 15 let Dle současné platné právní legislativy osoba mladší 15 let není trestně odpovědná. Podle zákona č. 218/2003 Sb. o soudnictví ve věcech mládeţe lze zakročit i proti pachateli mladšímu 15 let . Lze uloţit následující opatření: Dohled probačního úředníka Zařazení do terapeutetického, psychologického nebo jiného výchovného programu ve střediscích výchovné péče Ochranná výchova Pokud se dítě mladší 15 let dopustí jednání, které jinak nese znaky trestného činu, koná se řízení podle občanského soudního řádu (nikoli podle trestního řádu). V tomto řízení musí mít dítě opatrovníka.31 Mladiství Za mladistvého je povaţován ten, kdo v době provinění dovršil patnáctý rok věku a nepřekročil osmnáctý rok věku. Trestné činy mladistvých se nazývají provinění. Aby se jednalo o provinění, za které by měl být mladistvý stíhán, popř. souzen, musí toto provinění vykazovat míru společenské nebezpečnosti vyšší neţ malou (u dospělých pachatelů stačí míra nebezpečnosti vyšší neţ nepatrná). Mladistvý musí mít vţdy obhájce. Do vazby ho lze vzít jen v opravdu výjimečných případech. V trestním řízení ve věcech 30 31
KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2001. Str. 217. http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestni-rizeni-ve-vecech-deti-a-mladistvych
- 53 -
mladistvých musejí všechny zúčastněné osoby dodrţovat pravidla ochrany osobních údajů mladistvých, tj. mohou být zveřejňovány jen takové informace, které nemohou vést k odhalení totoţnosti mladistvého. Trestní věci mladistvých projednávají soudy pro mládeţ, tzn. ţe je řeší specializovaní soudci obecných soudů. Je-li mladistvý shledán vinným, neukládá se mu trest, ale tzv. opatření. Soud můţe od opatření upustit, popř. podmíněně upustit.
Druhy opatření pro mladistvé: 1. Výchovná opatření Dohled probačního úředníka – probační úředník pravidelně sleduje chování odsouzeného mladistvého v jeho prostředí Probační program – jde o programy sociálního výcviku, psychologické poradenství, vzdělávací programy Výchovné povinnosti – povinnosti směřující k zajištění řádného ţivota, např. povinnost bydlet s rodičem, nahradit způsobenou škodu Výchovná omezení – např. zákaz návštěv určitých akcí, zákaz styku s určitými osobami Napomenutí s výstrahou – soudce nebo v přípravném řízení st. zástupce upozorní mladistvého na důsledky, které mu hrozí v případě, pokud se
v budoucnosti
dopustí další trestné činnosti 2. Ochranná opatření Ochranné léčení – psychiatrické, protialkoholní, protitoxikomanické nebo sexuologické Ochranná výchova – v případech, kdy není o výchovu mladistvého dostatečně postaráno, dosavadní výchova byla zanedbána. Výkon ochranné výchovy je prováděn v ústavech pro mladistvé. Zabrání věci – týká se to věci, která byla získána trestným činem 3. Trestní opatření Obecně propěšné práce – horní hranice je poloviční oproti trestu obecně prospěšných prací ukládaných dospělým Peněţitá plnění – ve výši 1 000,- Kč aţ 500 000,- Kč, je-li mladistvý výdělečně činný nebo to umoţňují majetkové poměry
- 54 -
Peněţité opatření s podmíněným odkladem výkonu – stanovení zkušební doby mladistvému, ve které má vést řádný ţivot. Pokud tak nebude činit, musí zaplatit peněţité opatření. Propadnutí věci – pokud se jedná o věc, která byla pouţita ke spáchání provinění nebo o věc získanou proviněním Odnětí svobody podmíněně odloţené na zkušební dobu s dohledem – mladistvému je stanovena zkušební doba. Pokud v této době nevede řádný ţivot, musí vykonat trest odnětí svobody ve věznici pro mladistvé. Odnětí svobody nepodmíněně – lze uloţit pouze tehdy, kdy by ţádná jiná opatření nevedla k nápravě mladistvého. Trestní sazba je oproti dospělým sníţena o polovinu, dolní hranice nesmí překročit jeden rok a horní hranice nesmí přesáhnout pět let odnětí svobody. V případě, kdy by dospělému pachateli mohl být uloţen výjímečný trest, lze mladistvému uloţit trest odnětí svobody aţ na 10 let.32
4.2 Trestné činy podle zákona 140/1961 Sb., trestního zákona Podle pilotního projektu Minimalizace šikany na školách33 můţe šikanózní jednání agresora naplnit skutkovou podstatu trestných činů: Trestný čin omezování osobní svobody (§ 231) – bránění ve volném pohybu, přivazování k něčemu, zavírání na toaletách,… Trestný čin vydírání (§ 235) – oběť je nucena k nějakému úkonu, přitom je jí vyhroţováno násilím, např. dones peníze nebo tě zmlátíme, … Trestný čin útisku (§ 237) – pokud někdo někoho jiného nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl a přitom zneuţívá jeho tísně nebo závislosti, např. oběť dává agresorovi bez protestů svoji svačinu Trestný čin ublíţení na zdraví (§ 221) – kopání do oběti, různé surovosti ze strany agresora Trestný čin loupeţe (§234) – pouţití násilí s úmyslem zmocnit se věci, která patří oběti. K naplnění skutkové podstaty stačí i výhruţka takovým násilím, např. „Dej sem peníze, nebo tě…“ Trestný čin poškozování cizí věci (§ 257) – ničení oblečení a osobních věcí oběti 32 33
http://www.trestni-rizeni.com/vyklad-pojmu/trestni-rizeni-ve-vecech-deti-a-mladistvych http://www.minimalizacesikany.cz/
- 55 -
Trestný čin znásilnění (§ 241) – násilné donucení k pohlavnímu styku (stačí i pohrůţka bezprostředního násilí) Trestný čin vzbuzení důvodné obavy (§197a) – tohoto trestního činu se dopustí ten, kdo jinému vyhroţuje usmrcením, těţkou újmou na zdraví nebo jinou těţkou újmou takovým způsobem, ţe to můţe vzbudit důvodnou obavu Trestný čin vraţdy (§219)
Jak postupoval soud při řešení brutální šikany: Dva čtrnáctiletí chlapci ze Staňkova na Domaţlicku museli po dobu dvou let snášet bití hraničící s mučením, veřejné zesměšování a poniţování. Šestice hochů psychicky a fyzicky týrala své dva spoluţáky – píchali je pravítkem do genitálií, zamykali je potmě na záchodě, fackovali je a kopali do nich. Imitovali na nich např. jízdu na motorce nebo skateboardu, skákali po nich. Před tabulí je vysvlékli do slipů a vytahovali je za ně do výšky, aţ řvali bolestí. Jednoho chlapce chytili za ruce a nohy a vyrazili s ním zamčené dveře do třídy. Jeden z mučených hochů se zhroutil. Škola podala trestní oznámení na policii. Dva patnáctiletí mladíci dostali za trestný čin vydírání roční trest vězení s podmíněným odkladem na dva roky. Čtyřem nezletilcům uloţil soud dohled probačního úředníka s povinností podrobit se výchovné terapii v některém středisku výchovné péče.34
34
http://www.novinky.cz/krimi/152197-sest-chlapcu-brutalne-sikanovalo-spoluzaky-soud-jepotrestal.html.cz
- 56 -
Závěr Bakalářská práce se zabývá problematikou šikany ve školním prostředí. Na základě prostudované literatury týkající se problematiky šikanování a na základě vlastního šetření na druhém stupni základní školy jsem dospěla k názoru, ţe šikana je rozšířeným jevem ve školách a nikdo z rodičů si nemůţe být jistý, zda se právě jeho dítě nestane obětí šikany. Kaţdý člověk má v sobě zakódovaný menší nebo větší sklon k agresivnímu chování. Klíčový vliv na pozdější rozvoj agresivního chování má rodinné prostředí, způsob výchovy a ţebříček hodnot, který rodina uznává. Rodiče by měli uţ v útlém dětském věku stanovit dítěti mantinely, kde končí hra a nevinné škádlení a kdy uţ dítě začíná druhému ubliţovat. Pokud by se všichni řídili mottem: ,,Co nechceš aby jiní činili tobě, nečiň ani ty jim,“ nemuseli bychom se problematikou šikany vůbec zabývat. Velmi důleţitý je přístup školy k tomuto problému. Někdy se stává, ţe pedagogičtí pracovníci nahlíţí na šikanu jako na běţnou součást školního dění a existenci šikany jako závaţného patologického chování ve své škole popírají. Situaci zlehčují a někdy šikanu označují jako „klukovinu“ nebo pouhé škádlení. Do programu prevence šikany na školách by měli být aktivně zapojeni sami ţáci, protoţe oni také rozhodují o tom, jaké klima bude panovat v jejich třídě – zda atmosféra strachu nebo bude upřednostňován demokratický přístup. K tomu by jim měli být nápomocni pedagogové při uplatňování výchovných metod i s tím, ţe podstoupí určité riziko při řešení a vyšetřování šikany. Vyšetřování šikany není vţdy jednoduché, pedagog musí často čelit aroganci ze strany rodičů agresorů. Kaţdý případ šikanování by měl být vyšetřen a agresor by měl být přiměřeně potrestán. Oběti šikanování by měly mít pocit, ţe ve škole „najdou spřízněnou duši“, která se je bude snaţit ochránit a u které najdou odbornou pomoc. To přispívá k vytvoření pocitu důvěry mezi ţáky a učiteli. V letošním roce byl schválen nový trestní zákoník. Kromě jiných podstatných změn v trestním právu dochází také ke sníţení věkové hranice trestní odpovědnosti z 15 let na 14
- 57 -
let. Tím se rozšiřuje okruh šikanujících, jejichţ chování naplňuje skutkovou podstatu trestných činů uvedených v kapitole 4.2. Duševní vyspělost dnešních školáků je vyšší, neţ před dvaceti a více lety. K tomu přispívají především moderní informační technologie. Právě moderní informační prostředky ovlivňují chování dětí. Šikanující dítě nelze ospravedlňovat tím, ţe si ještě plně neuvědomuje, jak se chová ke svým spoluţákům. Za své jednání musí nést zodpovědnost. Sníţení věkové hranice trestní opovědnosti má i preventivní charakter – pokud spoluţáci uvidí, ţe i ţák základní školy můţe být potrestán vězením, dobře si rozmyslí, jestli někoho budou šikanovat. Zcela vymýtit šikanu z našich škol se zřejmě nikdy nepodaří. Zajištění minimalizace šikany spatřuji v moţnosti pouţití některých preventivních opatření - především důsledné osvěty pro děti i rodiče s vyuţitím audiovizuální techniky, umístění schránky důvěry ve škole a případné zapojení školy do probíhající kampaně Školní rok bez šikany. Důleţité je hovořit o šikaně včas, dokud se nalézá v zárodečné formě (jako ve škole, kde probíhalo šetření). Dále navrhuji projednat uţ vyřešený případ šikany se ţáky a sdělit jim, jakým způsobem byl pachatel potrestán. Důleţité je posilovat sebedůvěru dětí a k odpovědnosti za své jednání.
- 58 -
vést je
Seznam použité literatury: Tištěné monografie: 1. BENDL, Stanislav. Prevence a řešení šikany ve škole. 1. vyd. 2003. ISBN 80-86642- 08-9. 2. BOURCET, Stéphane; GRAVILLONOVÁ, Isabelle. Šikana ve škole, na ulici, doma. 2006. ISBN 80-00-01552-8. 3. ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi. 1. vyd. 2008. ISBN 978-80-247-17180. 3. FIELDOVÁ, Evelyn M. Jak se bránit šikaně.1. vyd. 2009. ISBN 978-80-249-1176-2. 4. KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 1. vyd. 2001. ISBN 80-7178-513-X. 5. KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách. 1. vyd. 1997. ISBN 80-7178-123-1. 6. MARTIN, Michael; WALTMANOVÁ-GREENWOODOVÁ,Cynthie. Jak řešit problémy dětí se školou. 1. vyd. 1997. ISBN 80-7178-125-8. 7. PÖTHE, Peter. Dítě v ohrožení. 2. vyd. 1999. ISBN 80-86103-21-8. 8. ŘÍČAN, Pavel. Agresivita a šikana mezi dětmi. 1. vyd. 1995. ISBN 80-7178-049-9. Internetové odkazy: 1.Učitelský zpravodaj. [online]. [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW:
2. Šikana. [online]. [cit. 2009-03-06] Dostupný z WWW: 3. Učitelské noviny. [online]. [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW:
- 59 -
4. Kyberšikana. [online].[cit. 2009-06-24]. Dostupný z WWW:
5. iDNES.cz. [online].[cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: 6. iDNES.cz [online].[cit. 2009-05-20]. Dostupný z WWW: 7. Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. Metodický pokyn ministra školství, mládeţe a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi ţáky škol a školských zařízení, č.j. 24 246/2008-6). [online].[cit. 2009-05-20]. Dostupný z WWW: 8. Šikana ve škole a trestní řízení. [online].[cit. 2009-06-23]. Dostupný z WWW: 9. Šikana – projekt Minimalizace šikany. [online]. [cit. 2009-06-23]. Dostupný z WWW: 10. Novinky.cz. [online].[cit. 2009-06-23]. Dostupný z WWW: