Historie lidové strany Kořeny lidové strany nalezneme již v posledním desetiletí 19. století, kdy byly v reakci na sociální encykliku Lva XIII. zakládány křesťansko-konzervativní a křesťansko-sociální strany, aby zastavily útoky socialistů a liberálů na úlohu katolíků ve společnosti. První se aktivizovali křesťanští sociálové na sjezdu, který se konal r. 1894 v Litomyšli, a účastnili se ho delegáti více než 150 křesťansko-sociálních spolků z Čech, Moravy a Slezska. Byli to vesměs dělníci, několik duchovních a redaktorů křesťansko-sociálního tisku. Delegáti schválili několik rezolucí, z nichž nejdůležitější se týkaly otázky národní, politických práv dělníků a osmihodinové pracovní doby. K založení jednotné strany nedošlo, ale byl dán podnět k ustanovení zemských křesťansko-sociálních stran. Roku 1896 založil T. J. Jiroušek zemskou organizaci křesťansko-sociální strany v Čechách a Jan Šrámek r. 1899 zemskou organizaci na Moravě. Na základě obrany katolíků proti ateizaci veřejného života vznikla r. 1896 v Přerově katolicko-národní strana, která získávala oblibu hlavně mezi tradiční křesťanskou pospolitostí na moravském venkově. Strana v podstatě převzala členstvo katolicko-politických jednot a také zastupovala katolickou šlechtu a klérus. Předsedou byl JUDr. Mořic Hruban, jenž zároveň předsedal Klubu čes-T. J. Jiroušek – redaktor,zakladatel křesťansko-sociální strany kých křesťanských poslanců na říšské radě. Ustavující zemský sjezd Československé strany lidové v Čechách se konal ve dnech 5. a 6. ledna 1919 v Praze. Strany křesťanskosociální, katolicko-národně konzervativní a konzervativní lidová strana, již před válkou spojené do volební koalice, se rozhodly sjednotit
1. sjezd ČSL
2 Zelenkův lístkový slovník katolíka
pod novým názvem Československá strana lidová. Navrhovatelé nového názvu se chtěli vyhnout útokům ze strany ateistů, že jsou stranou katolické církve, a předstoupili před veřejnost jako strana otevřená i nekatolíkům. Předsedou strany byl zvolen zemědělský odborník a dlouholetý funkcionář křesťansko-sociální strany František Šabata. Také 1. zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. září 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. Předsedou strany byl zvolen msgre. Jan Šrámek. Zemské výbory v Čechách a na Moravě si nadále zachovávaly samostatnost a byly spojeny pouze poslaneckým klubem, jehož předsedou byl msgre. Jan Šrámek. Teprve roku 1922, po rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou, byl zřízen společný ústřední výkonný výbor, jehož předsedou, a tím předsedou ČSL, byl zvolen Jan Šrámek.
Msgre. J. Šrámek, 1944 - předseda exilové vlády ČR v Londýně
3
Sjezd lidovecké mládeže r. 1947
Základem programů obou zemských složek lidové strany se stal tzv. křesťanský solidarismus obohacený národními aspekty a důrazem na parlamentní demokracii. Politická koncepce Čs. strany lidové v období předmnichovské republiky byla zcela postavena na základech parlamentní demokracie. Strana byla zastoupena většinou dvěma ministry téměř ve všech vládách první republiky. Uznání státotvorné politiky ČSL se projevilo brzy po válce, kdy se ČSL stala členem tzv. „pětky“, tj. pěti státotvorných a demokratických stran 1. republiky, které určovaly poválečnou politiku Československé republiky. Ve volbách r. 1925 získala lidová strana skoro 10% hlasů a r. 1926 se stala významnou složkou vytvořené středo-pravé vládní koalice. Výraznou osobností této doby byl Jan Šrámek, představitel ČSL od r. 1919, celostátní předseda ČSL od r. 1922 až do komunistického převratu r. 1948. V letech 1940–1945 byl Šrámek předsedou dvou exilových československých vlád v Londýně. Svým příslovečným klidem, politickou morálkou a realistickou politikou si získal respekt demokratické levice i pravice. Bezprostředně po německé okupaci se lidovci zapojili do domácího odbojového hnutí jak v protifašistických organizacích, tak jednotlivě. Nezkompromitovali se spoluprací s Němci a proto byla v osvobozené republice ČSL obnovena jako jediná nesocialistická strana v Čechách. Lidovečtí politici a poslanci vystupovali proti komunistickým návrhům na omezení demokratických práv v připravované ústavě, proti znárodňování konfiskátů, revizi první pozemkové reformy, milionářské dávce, zavedení jednotné školy a jednotné mládež-
4
nické organizace. ČSL byla zvláště proti nové pozemkové reformě, která se bezprostředně dotýkala majetku církve a významné části stoupenců lidové strany. Zemědělští odborníci, poslanci ČSL, se stavěli proti pokusům komunistů pomocí státních intervencí vytvořit hospodářské předpoklady k socializaci vesnice. Ve volbách r. 1946 zvítězili komunisté se 40%, ČSL získala 20% hlasů. Výsledek voleb byl pro ČSL určitým zklamáním a potvrdil komunistické plány na změnu společnosti. Lidovci získali méně významná ministerstva pošt,zdravotnictví a techniky, Šrámek byl místopředsedou vlády. Své volební vítězství si chtěli komunisté pojistit v připravované ústavě. Boj o demokratickou ústavu se postupně stal hlavním bodem rozkolu mezi demokratickými stranami a komunisty. Demise ministrů Čs. strany lidové v únoru 1948 ukázala, že již není kam ustupovat. Odstranění nekomunistických velitelů pražské SNB komunistickým ministrem vnitra bylo jasným signálem připraveného puče. V den, kdy prezident Beneš přijal demisi, rozhodl se Ústřední výbor ČSL pro násilnosti páchané akčními výbory NF ukončit veřejnou stranickou činnost. Zároveň byli ze strany vyloučeni poslanci Alois Petr a Josef Plojhar za jednání s komunisty. Jan Šrámek prohlásil, že v době teroru akčních výborů Národní fronty nemůže vést stranu a každému členu dává na zvážení, jak se má zachovat v době komunistického bezpráví. Došlo v podstatě k rozpadu ČSL a zničení její ideové a organizační základny, na které byla založena. J. Plojhar a A. Petr nedbali usnesení předsednictva a za pomoci akčního výboru převzali vedení lidovecké tiskárny a ústředního sekretariátu ČSL. V nastalém zmatku nejbližších měsíců 10 ze 46 poslanců ČSL opustilo zemi, 12 bylo uvězněno – z toho 4 umučeni nebo popraveni (Stanislav Broj, Rostislav Sochorec, Jan Plesl, Alois Janáček) – a 13 bylo zbaveno poslaneckého mandátu. Mnoho lidovců emigrovalo a na Západě se zapojilo do protikomunistického odboje. Bývalí poslanci ČSL založili v emigraci křesťansko-demokratickou stranu, která spolupracovala na založení Rady svobodného Československa a Středoevropské křesťansko-demokratické unie. Msgre. Jan Šrámek a bývalý ministr pošt František Hála se pokusili v březnu 1948 o útěk na Západ. Útěk byl však špatně organizován a oba skončili ve vazbě a posléze v internaci. Po bouřlivé kritice praktik KSČ na kroměřížské konferenci ČSL v létě 1948 se rozběhly další čistky, které znamenaly úplný konec nadějím na zachování částečné samostatnosti ČSL. Po smrti A. Petra se roku 1951 stal předsedou ČSL neblaze proslulý Josef Plojhar. Jako kněz se částečně snažil o zachování role katolické církve ve společnosti a vedl stranu příštích 20 let zcela v podřízení komunistické nadvládě. Samostatná politika ČSL na dlouhé období 40 let skončila, činnost strany se změnila na spolkový život místních a obvodních organizací. Nahromaděné ekonomické a společenské problémy vedly k demokratizaci společnosti r.1968. ČSL chtěla postupně změnit politické klima do předúnorové doby r.1948 a vrátit Národní frontě svo-
5
ji původní funkci tj. bez vedoucí role KSČ. Převládající socialistický charakter NF měl být zatím zachován a vedení ČSL začalo opět mluvit o tzv. křesťanském socialismu. 31. března 1968 rezignovalo celé předsednictvo a novým předsedou ČSL se stal Antonín Pospíšil a ústředním tajemníkem Jan Pauly. Ve vládě nahradil Plojhara na postu ministra zdravotnictví Dr.Vladislav A. Petr – předseda ČSL 1948–51 Vlček a Jan Pauly se stal ministrem bez portfeje. V květnu schválilo předsednictvo pracovní program, v němž již požadovalo nezávislost v rámci NF. Během r.1968 vstoupilo do strany 70 000 nových členů na celkový počet 90 000. Vpád sovětských vojsk však zastavil reformy včetně připravovaného sjezdu, který je měl potvrdit. Přikázané čistky ve straně vedením NF během r. 1970 -1971, vrátily ČSL do područí KSČ a vedly i ke ztrátě jediného významného resortu zdravotnictví. V souvislosti s demokratizačními změnami v SSSR se začala v druhé polovině 80. let projevovat v ČSL nespokojenost s dosavadní politikou lidové strany. Část členů ze všech organizací v republice se stali zárodkem reformního proudu ve straně s názvem „Křesťané pro přestavbu“ a posléze „Obrodný proud“. Cílem Obrodného proudu se stalo co nejrychlejší svolání mimořádného sjezdu ČSL, na němž by bylo možno prosadit zásadní změny ve vedení a povaze ČSL.Tento požadavek podepsalo do poloviny r. 1989 asi 16 000 členů lidové strany. Vyvrcholením opozičního demokratického hnutí ve straně byl sjezd zástupců Obrodného proudu 14. října 1989. Listopadové události r. 1989 nalezly ČSL plně připravenou zúčtovat s minulostí. ČSL byla první z tehdejších československých politických stran NF, ve které proběhl demokratizační přerod. Na duben 1990 byl do Prahy svolán první posttotalitní sjezd ČSL. Zaměřil se především na formulaci programových cílů obnovené strany a na přípravu programu pro červnové parlamentní volby. Na sjezdu byla pro tyto volby ustavena volební koalice s názvem Křesťansko-demokratická unie, zahrnující Československou stranu lidovou, Křesťansko-demokratickou stranu, Svobodnou rolnickou stranu a několik dalších menších subjektů. Červnové volby r. 1990 přinesly členům a příznivcům ČSL velké zklamání. Způsobilo ho především obvinění Josefa Bartončíka ze spolupráce s StB a publikace tohoto obvinění v době předvolebního agitačního moratoria. Volební události výrazně poškodily i spojení ČSL s ostatními subjekty Křesťansko-demokratické unie, oslabily jejich spolupráci a vyvolaly ve straně vnitřní krizi. Významným krokem směřujícím k vyřešení krize ve straně se stal mimořádný sjezd strany ve Žďáru nad Sázavou v září 1990, kde
6
Program ČSL pro volby 1990
bylo zvoleno nové vedení strany. Předsedou strany se stal ing. Josef Lux. Na tomto sjezdu bylo také přijato usnesení o obnově zemské struktury strany v souvislosti s připravovaným upořádáním československého státu. Předvolební sjezd ČSL na přelomu března a dubna 1992 proběhl v Jihlavě a Prostějově. Schválil volební program a kandidáty pro parlamentní volby. Na sjezdu došlo ke sloučení ČSL s hnutím „Křesťanská a demokratická unie“ (KDU), název strany byl změněn na Křesťanská a demokratická unie-Československá strana lidová (KDU-ČSL) a potvrdil pozici strany na pravém středu rodícího se politického spektra. Po parlamentních volbách v červnu 1992 vytvořila KDU-ČSL společně s vítěznou Občanskou demokratickou stranou (ODS), Křesťansko-demokratickou stranou (KDS, kandidovala v koalici s ODS) a Občanskou demokratickou aliancí (ODA) pravicově orientovanou vládní koalici. Ve vládě České republiky měla KDU-ČSL čtyři zástupce. Ing. Josef Lux byl místopředsedou vlády a ministrem zemědělství. Doc. ing. Antonín Baudyš řídil ministerstvo obrany, jeho dalšími nástupci na tomto postu byli RNDr. Vilém Holáň a JUDr. Miloslav
7
Výborný, do 17. ledna 1994 byl ministrem kultury PhDr. Jindřich Kabát (po odstoupení byl vystřídán Pavlem Tigridem – nestraníkem navrženým KDU-ČSL). Ing. Stanislav Bělehrádek stál v čele ministerstva pro hospodářskou soutěž. V roce 1995 na předvolebním sjezdu v Brně učinila KDU-ČSL jedno ze svých nejdůležitějších rozhodnutí. Nadále již netrvala na tzv. australském volebním systému do senátu, ale podpořila návrh na jednomandátové volební obvody. Zdůraznila program sociálnětržního hospodářství, orientaci na evropskou integraci a v souvislosti s rozpadem federace zrušila zemské organizace. Ve dnech 27. a 28. září 1997 se v Hradci Králové konal další sjezd strany. Byly schváleny zásadní dokumenty: Křesťansko-demokratická politika pro 21. století, sociální doktrína, zahraniční politika. Do stanov se prosadilo konání primárních voleb. 28. listopadu 1997 rozhodla mimořádná Celostátní konference KDU-ČSL vystoupit z koalice kvůli nejasnému finančnímu hospodaření svého koaličního partnera ODS. Dne 16. prosince byl jmenován Josef Tošovský předsedou vlády, KDU-ČSL zde řídila do mimořádných voleb v roce
8
1998 ministerstvo zemědělství (Josef Lux), vnitra (Cyril Svoboda) a legislativní radu vlády (Miloslav Výborný). Opoziční dohodu ODS a ČSSD, která vedla po volbách v roce 1998 k jednobarevné vládě socialistů, označilo vedení strany za protiústavní. KDU-ČSL odešla do konstruktivní opozice a dohodla se s ODA, DEU a US na vytvoření čtyřkoalice. Dne 24. září rezignoval J. Lux na funkci předsedy strany z důvodu vážného onemocnění. Do sjezdu ho zastoupil 1. místopředseda J. Kasal. Ve dnech 29. a 30. května 1999 se v Českých Budějovicích konal sjezd KDU-ČSL. Sjezd se zabýval vedle stranických dokumentů (národohospodářská doktrína, analýza personální práce aj.) volbou nového vedení strany. Delegáti sjezdu zvolili předsedou Jana Kasala a 1. místopředsedou Cyrila Svobodu. Oba potvrdili odmítavý postoj KDU-ČSL k sestavení menšinové vlády. Na mimořádném sjezdu v Jihlavě v r. 2001 delegáti zvolili předsedou Cyrila Svobodu a zkrátili funkční období všech stranických orgánů a volených funkcionářů ze čtyř na dva roky. Byla schválena moderní ekologická politika KDU-ČSL. Na dalším, zatím posledním sjezdu v Ostravě v r. 2003 byl do čela strany zvolen Miroslav Kalousek, prvním místopředsedou se stal Jan Kasal a dalšími místopředsedy byli zvoleni Milan Šimonovský, Cyril Svoboda, Libor Ambrozek a Roman Línek. V jednom ze svých usnesení schválil sjezd podporu venkova, v dalším pak vyzval demokratickou část společnosti k větší obezřetnosti před vzestupem komunistů. Sjezd také zvolil kandidáty do historicky prvních voleb do Evropského parlamentu.
V. Havel – prezident ČR, J. Lux – předseda ČSL
9
Volební výsledky KDU a KDU-ČSL v letech 1990– 2004 1990
1992
1996
1998
2000
2002
2004
–
–
–
–
22,86%*
–
10,67%***
ČNR
8,42%
6,28%
–
–
–
–
–
Sněmovna lidu
8,69%
5,74%
–
–
–
–
–
Sněmovna národů
8,75%
5,83%
–
–
–
–
–
Poslanec. sněmovna
–
–
8,08%
9%
–
14,27%**
–
Evropský parlament
–
–
–
–
–
–
9,57%
Kraj. zastupitelstva
Zastoupení KDU-ČSL (ČSL) ve vládách po roce 1989 Přechodné období – konec r. 1989 – volby 1990: Ing. František Reichel místopředseda federální vlády JUDr. Richard Sacher ministr vnitra federální vlády Ing. Karel Havlík ministr bez resortu federální vlády Ing.Antonín Baudyš místopředseda české vlády Ing. Ludvík Motyčka ministr výstavby a stavebnictví české vlády Volební období 1990–1992: Ing. Antonín Baudyš místopředseda české vlády Do federální vlády KDU-ČSL odmítla vstoupit Volební období 1992–1996: Ing. Antonín Baudyš místopředseda federál. vlády pověřený řízením federálního ministerstva dopravy a federálního ministerstva spojů (1992), ministr obrany od ledna 1993 do září 1994 RNDr. Vilém Holáň ministr obrany od září 1994 Ing. Josef Lux ministr zemědělství, místopředseda české vlády PhDr. Jan Kabát ministr kultury (1992 – leden 1994) Ing. Stanislav Bělehrádek ministr pro hospodářskou soutěž Pavel Tigrid ministr kultury (navržen KDU-ČSL) od ledna 1994 Volební období 1996–1998: Ing. Josef Lux místopředseda vlády a ministr zemědělství JUDr. Miloslav Výborný ministr obrany Ing. Jaromír Talíř ministr kultury Ing. Jaromír Schneider ministr pro místní rozvoj (do května 1997) Ing. Tomáš Kvapil ministr pro místní rozvoj (od května 1997) Ing. Stanislav Bělehrádek předseda úřadu pro hospodářskou soutěž Přechodná vláda 1998: Ing. Josef Lux JUDr. Cyril Svoboda
ministr zemědělství, místopředseda vlády ministr vnitra
10
JUDr. Miloslav Výborný Ing. Stanislav Bělehrádek JUDr. Vlasta Parkanová RNDr. Martin Bursík
ministr, předseda legislativní rady předseda úřadu pro hospodářskou soutěž ministryně spravedlnosti (ODA, od února KDU-ČSL) ministr životního prostředí (od února 1998, později člen KDU-ČSL, nyní ve Straně zelených) MUDr. Zuzana Roithová, M.B.A. ministryně zdravotnictví (nestraník, nyní poslankyně EP za KDU-ČSL) Prof. Jan Sokol, Ph. D., CSc. ministr školství, mládeže a tělovýchovy (nestraník navržený KDU-ČSL) Volební období 1998–2002: KDU-ČSL není ve vládě Volební období 2002–2006: RNDr. Libor Ambrozek ministr životního prostředí JUDr. Cyril Svoboda ministr zahraničních věcí, místopředseda vlády Ing. Milan Šimonovský ministr dopravy, místopředseda vlády
Hejtmani: 2000–2004 Olomoucký kraj Zlínský Vysočina Jihomoravský Pardubický
Ing. Jan Březina František Slavík Ing. František Dohnal (zvolen za 4K, později členem KDU-ČSL) Ing. Stanislav Juránek Ing. Roman Línek
2004–2008 Jihomoravský:
Ing. Stanislav Juránek
Zastoupení KDU-ČSL (ČSL) v Parlamentu ČR po roce 1993
Poslanecká sněmovna Období
Předseda poslaneckého klubu
Počet poslanců
1992–1996
JUDr. Miloslav Výborný
15
1996–1998
Ing. Josef Borák MUDr. Josef Janeček JUDr. Miloslav Výborný
18
1998–2002
Ing. Josef Lux Ing. Jan Kasal
20
2002–2006
Ing. Jan Kasal Ing. Jaromír Talíř
21
11
Senát Období
Počet zvolených senátorů
Složení Senátu po volbách
1996
13
13
1998
7
17
2000
17 (Čtyřkoalice)
19
2002
1
15
2004
3
14
Parlament – představitelé KDU-ČSL ve vedení Parlamentu ČR Přechodné období – konec r. 1989 – volby 1990: Ing. Josef Kaňa místopředseda ČNR Volební období 1990–1992: Ing. Jan Kasal místopředseda ČNR Volební období 1992–1996 Ing.Pavel Jajtner
místopředseda federálního shromáždění (do rozpadu federace)
Poslanecká sněmovna P ČR (od roku 1993) Volební období 1992–1996 Ing. Jan Kasal
místopředseda PS (po rozpadu federace)
Volební období 1996–1998: Ing. Jan Kasal místopředseda PS Přechodná vláda 1998 Ing. Jan Kasal
místopředseda PS
Volební období 2002–2006 Ing. Jan Kasal
místopředseda PS
Senát P ČR Volební období 1996–1998 Doc. JUDr. Petr Pithart
předseda Senátu P ČR
Volební období 1998–2000 Doc. JUDr. Petr Pithart
místopředseda Senátu P ČR
Volební období 2000–2004 Doc. JUDr. Petr Pithart
předseda Senátu P ČR
Volební období 2004–2006 Doc. JUDr. Petr Pithart
místopředseda Senátu P ČR
Evropský parlament Volební období 2004–2009 2 poslanci v klubu Evropské lidové strany – Evropských demokratů Ing. Jan Březina Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku, Poslanec Výbor pro regionální rozvoj, zastupující člen Delegace pro vztahy s státy jihovýchodní Evropy, Poslanec MUDr. Zuzana Roithová, M.B.A. – místopředsedkyně Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, zastupující členka Výboru pro zahraniční obchod (od února 2005) a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví.
12
Hejtmani a složení krajských rad 2000– 2004 Kraj
Hejtman 2000 – 04
Středočeský
Jihočeský
ODS
ODS
Rada
2004 – 08 Počet ODS
ODS
11
11
2000–2004
2004–?
ODS 6, 4K 5
8 ODS, KSK 2
(US-DEU 3,
(KDU-ČSL 1,
KDU-ČSL 2)
US-DEU 1), SNK-ED 1
ODS 5, 4K 4
ODS 8, KDU-ČSL 3
(KDU-ČSL 2, US-DEU 2), ČSSD1, SNK1 Plzeňský
ODS
ODS
9
ODS 4, 4K 3
ODS 7, KDU-ČSL 2
(US-DEU 1, KDU-ČSL 1, ODA 1), Nezávislí 2 Karlovarský
ODS
ODS
9
ODS 6+1, ČSSD 2
ODS 7, ČSSD 2
Ústecký
ODS
ODS
11
ODS 6, ČSSD 5
ODS 11
Liberecký
ODS
ODS
9
ODS 4, 4K 3
ODS 6, ČSSD 3
(US-DEU 2, KDU-ČSL 1), ČSSD 2 Královéhradecký
ODS
ODS
9
4K 5 (US-DEU 3,
ODS 7, SNK 2
KDU-ČSL 2), ODS 4 Pardubický
Vysočina
KDU-ČSL
KDU-ČSL
ODS
ODS
9
9
ODS 5, 4K 4
ODS 5, KPK 4
(KDU-ČSL 2,
(KDU-ČSL 2,
US-DEU 2)
US-DEU 2)
4K 4 (KDU-ČSL 2,
ODS 4, KDU-ČSL 4,
US-DEU 2),
SNK 1
ODS 2+1, ČSSD 1, SNK 1 Jihomoravský
KDU-ČSL KDU-ČSL
11
4K 7 (KDU-ČSL 3,
KDU-ČSL 6, ODS 5
US-DEU 3+1), ODS 4 Olomoucký
KDU-ČSL
ODS
11
4K 5 (KDU-ČSL 3,
ODS 8, KDU-ČSL 3
US-DEU 2), ODS 4, Nez. 2 Zlínský
KDU-ČSL
ODS
9
4K 4 (KDU-ČSL 2,
ODS 4, KDU-ČSL 3,
US-DEU 2), ODS 3,
ČSSD 2
ČSSD 1, nez. 1 Moravskoslezský
ODS
ODS
11
ODS 6, 4K 4
ODS 7, KDU-ČSL 4
(KDU-ČSL 2, US-DEU 2), SNK 1 KDU-ČSL celkem
129
22
28