1. díl
Ročenka
2013
Granátové šperky pro světovou výstavu v Bruselu v roce 1958 Navrhl Jan Nušl, realizace v DUV Granát
Na přední straně: Granáty ve sněhu brož vyrobená v DUV Granát
Šperkař 1/2013 Regionální odborný zlatnický časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah:
str.
Slovo redakce
2
Předsedové
3
České sklo s českými granáty
7
Symposia: Český granát a drahokamy v moderním šperku 10
Granátové techniky
12
Velké české granáty
17
Recenze
21
A. Karč: Příručka pro zlatníky (pokračování)
22
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych a kol., Atelier PEGA Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2013 díl 1
1
Šperkař 1/2013 Počátkem roku 2013 uplyne 60 let od založení Družstva umělecké výroby GRANÁT. Po přípravných schůzích v roce 1952 bylo družstvo ustanoveno 9. ledna v r. 1953 vydáním živnostenského listu č. j. VIII. – 515 - / 12. – 52 a zapsáno na tehdejším ONV v Turnově v rejstříku pod č. 1 / 53. Nebylo to jen založení družstva, ale také prodloužení tradice výroby šperků s českými granáty. Je to náš, ponejprve lidový a později i národní šperk. V době národního obrození se granátové šperky nosily jako projev češství. Granátové šperky nosila Božena Němcová i Karolina Světlá. Turnovsko a ve svém pokračování i družstvo GRANÁT uchovalo do dnešních dnů tradici granátového šperku, který se stal symbolem naší vlasti. Proto nejen šperkaři vzpomínají tohoto výročí Granátovému šperku, českému granátu a jeho historii i problematice věnujeme celý 1. a 2. díl našeho časopisu. (Redakce časopisu)
Oznámení: K příležitosti 60. výročí vydalo DUV Granát kalendář pro rok 2013. Autory fotografií jsou Jan Čermák a Petr Kubíček, text z historie napsali: Václav Břichňáč, Miloslav Frydrych, a Jana Zajícová
2
Šperkař 1/2013 PŘEDSEDOVÉ Myšlenka družstevního podnikání v Turnově je velmi stará a je otázkou kdo první přišel s touto myšlenkou. V odvětví zpracování drahokamů a šperkařství to byly tři subjekty: Precious, Soluna a Granát. Je zajímavostí že jejich proměnou a sloučením vznikl jeden celek, který přetrval do dnešních dnů, a to Granát, družstvo umělecké výroby Turnov, se sídlem na Výšince. Nejdříve vzniklo družstvo „kamenářů“ (brusičů drahých kamenů) Precious, lidové družstvo brusičů drahokamů. Vzniklo na ustavující schůzi v Národnín domě v Turnově v roce 1922 (původní budova byla zbourána na jejím místě je dnes Oční optika a fotoprodejna č.p.287), kde byly zvoleni představitelé družstva z 25 zakládajících členů. Pokud vezmeme tento rok za základ tradice výrobního družstevnictví, pak realizace této myšlenky v r. 2012 oslavila 90 let vzniku. Tato skutečnost by neměla být zapomenuta a bude jistě připomenuta při připomenutí 60. výročí založení družstva GRANÁT v letošním roce. Družstvo umělecké výroby GRANÁT se s družstvem PRECIOUS sloučilo. Pražské družstvo zlatníků SOLUNA mělo v Turnově řadu členů, kteří se zabývali převážně výrobou granátových šperků. Družstvo končí po reorganizaci družstva v roce 1952 s podnikáním na turnovsku a nově vzniklý subjekt, osamostnatněné družstvo granátové výroby bylo převedeno na Lidové družstvo GRANÁT v lednu 1953. Předseda družstva, zvolený většinou členů družstva, nebo jejich zástupců, na výroční schůzi, se stává osobností, která významně ovlivňuje chod a vývoj družstva. Předsedové družstva brusičů drahokamů PRECIOUS V roce 1922 byla ustavující schůze v Lidovém domě. Předsedou družstva byl zvolen Josef Chaloupecký, do představenstva byli zvoleni: Místopředseda: Karel Strože Jednatel: Karel Novák Pokladník: Josef Kučera Funkce včetně předsedy byly čestné, tudíž neplacené. Vzniklé družstvo se potýkalo s existenčními potížemi. Hlavně s financováním platů členů družstva,
3
Šperkař 1/2013 odbytem i materiálovým zásobením. Josef Chaloupecký v roce 1923 na svoji funkci rezignoval a to ze zdravotních důvodů. 1923 – 1925 Ladislav Odcházel Zavedl funkci cestujícího příručího, kterou vykonával pověřený člen družstva. 1925 – 1930 Karel Vynš Za jeho činnosti se družstvo vymanilo z finančních problémů. Byl založen fond na výstavbu budovy družstva. 1930-1948 Karel Roubíček Finanční situace se stabilizovala. Družstvo sestává z domácích dělníků. „Ustředí“ družstva má pronajaté podkroví v domě č. p. 54 v Turnově. V roce 1944 byl družstevník Josef Roubíček odvlečen nacisty do koncentračního tábora v Dachau, kde zemřel. 1948 – 1953 Ladislav Odcházel V tomto období družstvo vzpomnělo 30 let od založení družstva. Družstvo je plně stabilizované jak finančně tak i materiálově. Nedostává se však zahraničních drahokamů. 1953 – 1958 Karel Vynš Zavádí nové stanovy družstva a mění se název družstva na: „PRECIOUS“ broušení drahokamů, lidové družstvo v Turnově. 1958 – 1961 Bohumil Kalina V jeho období dochází k dostavbě výrobní a administrativní budovy družstva na Výšince. V roce 1961 se slučuje s Lidovým družstvem „Granát“. Samostatné brusičské družstvo končí svoji činnost a po sloučení s družstvem Granát funguje dále jako jeden celek dodnes. Sloučení proběhlo na společné schůzi obou družstev v turnovské Sokolovně 28.6.1961. Bylo rozhodnuto že nadále družstvo ponese název GRANÁT. Předsedové družstva GRANÁT. 1953 – Josef Vávra Zápis z ustavující schůze se nezachoval. Představenstvo je vyjmenované v zápise SBČS v Turnově: Předseda: Jozef Vávra Místopředseda: Karel Zakouřil Členové: Ladislav Bažant Josef Dlouhý Bohuslav Cvrček
4
Šperkař 1/2013 Vlasta Oplová Za předsedy J. Vávry se administrativně i fyzicky převádějí jednotlivé dílny včetně zaměstnanců z VD SOLUNA. 1954 – 1970 Ladislav Bažant Zvolen na řádné výroční schůzi 10. února 1954 Dokončuje reorganizaci družstva Granát. V lednu roku 1961 se koná slučující výroční schůze členů Lidového družstva GRANÁT a PRECIOUS, družstvo brusičů drahokamů, v turnovské Sokolovně Na této slučující schůzi byli zvoleni do představenstva Místopředseda: Bohumil Kalina Předseda dozorčí rady: Karel Vynš. Poměrné dlouhé období předsednictví Ladislava Bažanta lze označit jako šťastným obdobím Granátu. V ROCE 1953 vznikla PZO ARTIA a která zajistila Granátu vývozní kontakty. Granát se zviditelnil kolekcí šperků navrhovaných výtvarníky na Světových výstavách EXPO v Bruselu v r. 1958 a v Montrealu v r. 1967. Zavedl výuku zlatníků a brusičů drahokamů. Družstvo se extensivně rozvíjelo. Došlo k výstavbě provozních budov na Výšince. Družstvo se rozšířilo co do počtu zaměstnanců tak i do objemu výroby. 1970 – 1976 Vladimír Kos. V tomto období za sebou následující sucha, která znemožňovala těžbu českých granátů v Podsedicích, signalizovala potíže s dodávkami granátů. Byla zavedena linka na strojní broušení tvarových almandinů. Na úseku lití šperků byl zaváděn dvousměnný provoz. Družstvo přechází z intenzivního na extenzivní hospodářství. Navazuje se spolupráce s UUG v Praze. Předseda představenstva Vladimír Kos odchází koncem roku do 1976 důchodu. 1976 – 1986 František Koníček Po nástupu do funkce František Koníček zajišťuje zlepšení povrchové úpravy šperků dovozem nové, automatizované linky na zlacení. Provádějí se dostavby provozoven a rekonstrukce objektu v Rovensku na brusírnu drahokamů. V roce 1984 bylo uspořádáno symposium „ČESKÝ GRANÁT A NETRADIČNÍ DRAHOKAMY VE ŠPERKU“. První z řady symposií, které se v Turnově pořádají dodnes. Překonávají se materiálové potíže, například zavedením výroby šperků z 9crt. zlata. František Koníček odchází v pololetí roku 1986 do důchodu.
5
Šperkař 1/2013 1986 -1990 Zděnek Válek. Za jeho předsednictví mění se módní trendy. Je odklon od červených kamenů k diamant napodobujícímu kubickému zirkonu. Vznikají skluzy a propady objednávek granátových šperků. Zajištuje se náhradní a doplňková výroba. Zděnek Válek odchází jako vedoucí do zlatnického podniku ELIGIUS s.r.o. 1990-2006 Ing. Zděnek Hlubuček Jako předseda klade důraz na prezentaci vlastní osoby. Stává se prezidentem Sdružení klenotníků a hodinářů České republiky. V Lomnici n. Popelkou, po privatizaci stávající dílny původním majitelem, rekonstruuje dům v Lomnici na novou dílnu granátových šperků. Realizuje zateplení stávajících budov v Turnově. Dováží novou techniku k zlepšení kvality a vzhledu šperků. Pokouší se zavést broušení diamantů. Provádí se změna stanov družstva. Vyplácí podíly z majetku družstevníkům odcházejících do důchodu. Dochází k závažnému problému. Počátkem vzniku družstva se toto prudce rozvíjelo. Zakládající zaměstnanci zestárli a v tomto období již odcházejí hromadně do starobního důchodu. S tak velkým odchodem se nepočítalo a nestačily finanční rezervy na výplatu podílů zaměstnancům. 2006 – 2009 Mgr. Václav Kolombo Nastupuje na funkci předsedy v rozjitřené době. Je nucen odprodat část majetku družstva, aby mohl zajistit výplatu podílů. Prodává se provozovna v Lomnici, budova náhradní výroby č.p. 54 a výpočetní středisko v Turnově. V rámci restitucí se vrací SPV Mezi mosty původnímu majiteli. Prodává se prodejna Oprav a zakázky Mezi mosty. V restituci vrací se majetek na Trávnicích. Ruší se SPV v Turnově. Rozhodnutím představenstva byly výplaty podílů zastavené a budou vypláceny podle možnosti družstva. Mgr. Václav Kolombo bojuje proti plagiátům granátových šperků z Thajska, které jsou vydávány jako šperky s českými granáty. Mgr. Václav Kolombo tragicky zahynul 5. KVĚTNA 2009. Čest jeho památce. 2009 – 2011 Libuše Adamičková Po tragické smrt V Kolomba převzala funkci předsedy. Za jejího řízení se zlepšila finanční situace družstva a mírně narůstá odbyt granátových šperků.
6
Šperkař 1/2013 2011 Ing. Miloslav Šorejs Na podzim roku 2011 byl na schůzi delegátů v KD Střelnice zvolen předsedou družstva Ing. Miloslav Šorejs, dlouhodobý člen družstva. Do nových let ve funkci mu přejeme hodně úspěchů. (A.H. FRY.)
ČESKÉ SKLO S ČESKÝMÍ GRANÁTY RNDr. Ivan Turnovec
Historie skla je tisíciletá, tvoří jí ale jednotlivé vývojové segmenty. O jednom bych rád informoval. Jde o technologii zatavování českých granátů do skla. Jednalo se o souhru náhod. V roce 1977, tedy před šestařiatřiceti lety, byl v družstvu Granát Turnov, vyhlášen tematický úkol. Zadání znělo: Využití jemných granátových zrn pro výrobu upomínkových předmětů. Úkol měl svou logiku. Broušení šperkových granátů je limitováno
7
Šperkař 1/2013 velikostí a plochostí suroviny. Ve skladech družstva se od jeho vzniku nahromadilo do roku 1977 velké množství nevyužitelné suroviny, mající ale stále vysokou skladovou hodnotu. Bylo třeba jí zhodnotit. V té době jsem dokončil vyhledávací průzkum na české granáty v klasickém území mezi Podsedicemi a Třebenicemi v Českém středohoří. Vzhledem k tomu, že jsem se zajímal i o fyzikální a chemické vlastnosti pyropů, napadlo mne, že by mohly být zatavovány do skla. Podpořila mne a na realizovaných zkouškách se podílela i významná sklářská výtvarnice Jiřina Žertová, manželka kolegy geologa Bedřicha Žerta (i on nám při zkouškách pomáhal). První pokusy jsme realizovali ve sklárně Škrdlovice na Moravě. Když byla granátová zrna zalita sklovinou, ukázalo se že:
1) Pyrop si i po ochlazení zachovává červenou barvu, ve sklovině je usazen pevně a nedochází k výraznému vnitřnímu pnutí. Omezení zrn je ostré díky vyššímu indexu lomu. 2) Rychle jsme vyřešili problém tzv. „osleplých“ zrn. K vytvoření matového povrchu dochází díky povrchovým nečistotám. Těch se lze zbavit dokonalým vypráním zrn před jejich použitím. 3) K destrukci zrn dochází až při teplotách kolem 1200 0C. Destrukce je přeměnou na spinelovou fázi, ověřeno to bylo RTG studiem. Vzniknou popraskaná rezavě hnědá zrna. Technologické ověření využití jemných granátů v kombinaci se sklem probíhalo ve sklárně Chřibská, závodu tehdejšího oborového podniku Crystalex Nový Bor. Jako optimální se ukázala běžná sodnodraselná sklovina. Pyropy i sklo mají podobnou
8
Šperkař 1/2013 tepelnou dilataci a díky tomu nedochází k praskání výrobků při ochlazení, a to ani těch silnostěnných. Ověřeno bylo i jen povrchové zatavování. Návrh využívat této technologie jsme družstvu Granát předali. Tehdejší vedení ale nemělo o realizaci zájem. Nepomohla ani snaha technologii propagovat v odborném tisku (TURNOVEC 1980, 1981, 1984). Řadu let nebyla tato technologie využívána a nebyla uznána ani jako vyřešení tematického úkolu. Až v polovině devadesátých let došlo k renezanci. Železnobrodská výtvarnice Zdena Laštovičková se se mnou spojila a zatavení si vyzkoušela. Brzy na to vystavila skleněné šperky se zatavenými granáty, a měla s nimi úspěch. Později i družstvo Granát nechalo vyvzorovat skleněná těžítka. K těm postupně přibývaly další a další vzory. Během posledních deseti let se začal zájem o tyto zajímavé výrobky zvyšovat. Dnešní kolekce družstva granát obohacuje tuzemský trh o zajímavý a typicky český sortiment dekorativních předmětů. Koupit jej lze v podnikových prodejnách družstva. Ve své informaci o družstvu Granát, ve slovenském Gemologickom spravodajci (1/2007, str. 4-5), se bývalý předseda družstva Mgr. Václav Kolombo zmiňuje i o tomto nově se prosazujícím dárkovém sortimentu – granátech zatavených ve skle: Literatura: KOLOMBO V. (2007): Družstvo umeleckej výroby Granát Turnov v ČR. Gemologický spravodajca 1/2007, s. 4-5, UKF( Nitra 1981): Netradiční využití českých granátů. Zpravodaj šperkařství č.11, 3, str. 23-26, Praha TURNOVEC I. (1984): Netradiční využití českých granátů. Sklář a keramik, 34, 8, s. 242, Praha TURNOVEC I. (2007): Třicáté výročí netradičního použití českých granátů. Gemologický spravodajca 2/2007, s. 10-12, UKF Nitra TURNOVEC I. (2007): České granáty v českém skle. Minerál XV, s. 148-149, Č. Budějovice
9
Šperkař 1/2013 Symposia „Český granát a drahokamy v moderním šperku“ Miloslav Frydrych
Účastníci prvního symposia „Český granát a drahokamy v moderním šperku“
Třetí řada: Miloslav Frydrych, Jitka Fejfarová, Dobroslav Liška, PhDr. Věra Vokáčová, Slavomír Čermák, Jiří Belda Druhá řada: František Kovář, Milan Hejral, Zděnka Roztočilová, Helena Hrabová, Helena Hlubůčková První řada: PhDr. Miroslav Cogan, Jozef Soukup – profesor UMPRUM, Alena Nováková
V roce 1984, kdy byla navázaná družstvem Granát spolupráce s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze, a kdy se od roku 1982 prováděl s Ústředním geologickým ústavem v Praze vyhledávací průzkum netradičních drahých kamenů, se naskytla myšlenka skloubit český granát s netradičními drahokamy ve spolupráci s mladými výtvarníky. Tak vzniklo Symposium jako setkání výtvarných umělců, zlatníků, brusičů drahokamů a glyptiků. Ve společné spolupráci tvořit a realizovat nový moderní granátový šperk. První symposium pod názvem „Český granát a drahokamy v moderním šperku“, se konalo v dílnách družstva Granát od 16. do 28. července l984. Cíl byl jednoduchý: pokus o nový netradiční granátový šperk. Organizováním prvého symposia se ujal prof. Josef Soukup (UMPRUM Praha), ing. Jaroslav Žežulka, Jiří Skrbek (UUG Praha), Miloslav Frydrych, Dobroslav Liška a RNDr. Ivan Turnovec (Granát), za podpory vedení družstva,
10
Šperkař 1/2013 VTS a Fondu výtvarných umělců. Z muzea Českého Ráje v Turnově byl přizván PhDr. Miroslav Cogan. Z výtvarných umělců se symposia zúčastnili: prof. UMPRUM Jozef Soukup, akademičtí sochaři: Alena Nováková, Libuše Hlubůčková, asistent UMPRUM Slavomír Čermák. Z mladých adeptů Lenka Beranová, Zděnka Lašťovičková, Zděnka Roztočilová, Jiří Belda a Helena Hrabová. Symposium bylo doplněné exkurzí po nalezištích drahokamů s výkladem ing. Jaroslava Žežulky z UUG. V realizovaných špercích byly využity české granáty v netradiční kombinaci s olivínem, vltavínem, hematitem, růženínem a topazem. Z prvého symposia byl vydán katalog vytvořených šperků s krátkou informací o jejich tvůrcích. Po zdaru prvého symposia, po dvouleté přestávce, následovalo symposium druhé. V roce 1986 se konalo symposium ve dnech 14 – 25 července, organizované zástupci Granátu, UUG, UMPRUM, Svazem výtvarných umělců a UP Muzeem v Praze a Okresním muzeem Českého Ráje v Turnově. Symposium se konalo v prostorách družstva. Účastníci symposia byli ubytováni v internátě Učňovské školy ve Skálově ulici. Zadání symposia bylo limitováno potřebami výroby DUV Granát. Zastoupení účastníků bylo jak z Čech tak i ze Slovenska. Z českých výtvarníků to byli prof. Jozef Soukup, Lenka Beranová, Slavomír Čermák, Světla Dudková, Libuše Hlubůčková, Helena Hrabová, Blanka Nepasická, Alena Nováková, Eleonora Reitharová, Andrej Šumbera. Slovensko bylo zastoupeno Antonem Cepkou. S výtvarníky spolupracovali také zaměstnanci družstva: Jiří Urban, Jarmila Havlištová, Monika Weinerová. Brusiči drahokamů Miroslav Trakal a Vlastimil Palič, Jozef Ježek a glyptik Bohumil Veselý. Celkem se realizovalo 39 šperků v průběhu 10 pracovních dnů. Vytvořené šperky jak z prvního tak i druhého symposia jsou uloženy v depositu Muzea Českého ráje v Turnově. Třetí symposium bylo v roce 1989, po tříleté přestávce ve dnech 3 – 14. července, dnes již v bývalém středisku praktického vyučování („Mezi mosty“) v Turnově. Symposium bylo vedeno PhDr. Věrou Vokáčovou (UP Muzeum v Praze) a PhDr. Miroslavem Coganem (Muzeum ČR v Turnově). Celkem 14 frekventantů vytvořilo 53 stříbrných šperků. Ukázalo se, že
11
Šperkař 1/2013 dvoutýdenní trvání symposia je poměrně krátké a vyžaduje enormní nasazení výtvarníků. Symposia se zúčastnili známí výtvarníci v oboru šperku – Zdena Laštovičková, Karla Nováková, Eleeonora Reitharová, Zasloužilý umělec Jozef Soukup. Z nových účastníků Světlana Dudková, Pavel Filip, Vladimír Komňacký, Markéta Šílená, Eva Žáková-Šťastná, ze Slovenska Marcela Korkošová. Symposia se rovněž zúčastnili zaměstnanci Granátu Jozef Drahoňovský, Jiří Urban a Erik Jankovský. Po tomto symposiu opouštějí symposia prostory DUV Granát a patronaci nad dalšími symposii převzalo vedení Muzea Českého ráje v Turnově, jmenovitě PhDr. Miroslav Cogan. Je jeho velkou zásluhou, že symposiím otevřel dveře do světa. Na symposiu se dnes scházejí výtvarníci z celého světa. Ze symposií Granátu vzešlo již dalších 23 symposií. Symposium je dnes významná událost. Je to setkání šperkařských výtvarníků z celého světa. Literatura: Katalog prvého symposia „Český granát a drahokamy v moderním šperku“ 1984 Ing Miloslav Frydrych: Symposium Český granát a drahokamy v moderním šperku. Zpravodaj šperkařství č.4, 1984 PhDr Miroslav Cogan: 2. symposium „Šperk a drahokam“ Zpravodaj šperkařství č.1, 1987. Dr. Věra Vokáčová: Zpráva o III. Turnovském symposiu „Šperk a drahokam“ Zpravodaj šperkařství č.2, 1990.
Granátové techniky Ing. Miloslav Frydrych
Tak, jak je dlouhá historie těžby českých granátů, tak je dlouhé řešení jejich zasazování do šperků. Ve středověku, kdy se teprve vyvíjí broušení drahokamů v Evropě, je těžko z literárních pramenů rozlišit, zda jde o český granát. Ve středověku se totiž veškeré červené kameny – rubín, červený spinel, almandin, červený jaspis, karneol, český granát – byly nazývány souhrnným názvem karbunkul neboli carbunculus. Traduje se však, že české granáty jsou zasazeny v tzv. Závišově kříži, který je uložený v norimberské katedrále. Další středověkou památkou zdobenou českými granáty je pás Elišky Přemyslovny v muzeu v Hradci Králové.
12
Šperkař 1/2013 Císař Rudolf II. v roce 1620 pozval italské brusiče drahokamům do Prahy. Tím se v Čechách rozvinulo i zpracování domácích surovin, jako jsou achát, jaspis, safír, labský kámen a český granát. Český granát poprvé popsal a pojmenoval holanďan Boetius de Boot, správce sbírek Rudolfa II. Zpočátku se sbíraly a brousily jen velké české granáty. Tento drahokam byl výsadou císařského dvora, církve a církevních hodnostářů. Z českého granátu se v té době brousily kulaté kameny, které se individuálně zasazovaly do šperků. První hromadné zasazování granátů bylo do tzv. patron a požívalo se na výzdobu vazby bible a svatých knih. Potřeba zasazování a řazení granátů do souvislých ploch vedlo ke vzniku nové techniky zasazování. České granáty se nacházejí v drobných zrnech nepřesahujících průměr 1,8 – 3mm. Granáty o velikosti 3 – 5mm jsou Bible zdobená českými granáty vzácné. Je nutné se zmínit i o jiném využití granátu. Je to technika facetování (ploškování) zrn českého granátu, jeho vrtání (používala se vrtačka ručně poháněná za pomoci luku) a navlékání na šňůry jako náhrdelníky. Vrtané granáty se našívaly na čepce u lidových krojů. SOUČASTNÉ TECHNIKY Počátkem 18. století se šperk s českým granátem stává šperkem měšťanským. Zvyšuje se obliba českého granátu a granátových šperků. Granáty se po domácku brousí do nepravidelných kulatých rout (druh výbrusu ve tvaru mnohostranné pyramidy). Surovina se využívá co nejúsporněji. Vzniká první tzv. ABDEKOVÁ TECHNIKA. Nízké obruby ze stříbra nebo zlata ve tvaru C se rovnají do ozdobných tvarů, které tvoří základ budoucího šperku. Na plech stejné kvality a ryzosti se tyto obruby vysazují a letují. Po zaletování vysazovaných obrub na plech, připravený polotovar se okolo obrub ostříhá zlatnickými nůžkami a opiluje se tak aby lícoval plech s obrubami. Po zaletování vysazených obrub na plech se rydlem odstraní vnitřek obrub. Zasazované granáty se podloží lesklou bílou folií (staniolem). Takto podložené granátové routy se zasadí. Po
13
Šperkař 1/2013 zasazení kamenů se obruby prořezávají lupenkovou pilkou do tvaru zubatého cimbuří a to pilčičkou obrácenou zoubkama nahoru. Zoubky na obrubě se vyřezávaly pilkou zespoda nahoru. To proto, aby se neutrhla a nepoškodila tenká obruba. Zlatník, pokuď chtěl mít šperk „kór fajnový“ zoubky na obrubách propiloval trojhranným pilníkem. S pilkou i pilníkem se muAbdeková technika odkrývaná selo zacházet opatrně, aby se netupily o tvrdý granát. Postupem času se začala používat abeková technika odkrývaná. Po zasazení rout se odřezávala kolem granátů obruba a ponechávaly se jen větší krapínky (výstupky), které kámen držely. Větším odkrytím granátů se zdůraznila jejich velikost. Vysazené a odkryté granátové díly se sesazovaly a letovaly k sobě, nebo se rovnaly pyramidálně na sebe a spojovaly se pomocí finýrovacích drátků do tzv. ausací. Zvláštní technikou lze nazvat zasazování velkých centrálních granátů u kterých se používalo tvarování obrub do různých tvarů: kytiček, tulipánků a jiných rostlinných tvarů. K tomu se používaly větší obruby než kameny aby se mohly kolem kamenů dobře tvarovat. Technika nýtková (štyftová) ovazovaná. Tuto techniku vypracovali pražští zlatníci kolem roku1860. Je to technika užívaní v období před secesí a secesní. Pracovní postup byl následující: Podle nakresleného vzoru se vytvořila šablona. Šablonou se nazývaly do plechu vyvrtané dírky naznačující umístění nýtků-štyftů, které uchycovaly kameny. Šablona se připevnila na stříbrný plech a skrze ní se do plechu vyvrtaly otvory pro zasazení nýtků. Vyvrtaný plech se odgrotoval a položil se na měkkou podložku (filcový kotouček). Do dírek se kleštičkami napíchaly štifty (krátké drátky z ryzího stříbra) tak, aby vespod mírně přečuhovaly přes plech. Po této operaci se štyfty svrchu štětečkem zatřely hustou hlinkou. Zespoda přečuhující štyfty se zasypaly sypací pájkou, překryly bezvodým práškovým
14
Šperkař 1/2013 boraxem a v ohni zaletovaly. Spodní část se začistila a opracovala se do daného tvaru. Vzniklý polotovar se položil na plech, obtočil (ovázal) se podle tvaru konturou a zaletoval. Tak vznikla stříbrná ovazovaná podložka, ke které se přiletovaly potřebné mechanismy. Nakonec se daný šperk osázel routami z českých granátů. Je nutné podotknout, že v této době se brousilo „co dala surovina“. Kameny nebyly dokonale kulaté a při zasazování se k sobě dobře rovnaly. Kameny se vybíraly z velkého počtu různě velikých a “křivých“ granátových rout. Později se do těchto šperků začaly používat ažury (druh výbrusu) v kombinaci s routami. Dochází tak ke krásné kombinaci, která zvyšovala estetický vzhled granátového šperku. Změna výbrusu českých granátů nejdříve do šachovnicového vršku při ručně broušených granátech (kolem 20 let minulého století), později do hvězdového brusu a pravidelného tvaru u strojně broušených granátů si vyžádalo i novou techniku v kovu. Vysazovaná technika. (Zrnková) Tato technika vzniká pravděpodobně také v Praze. Plně se uplatňuje v Turnově, kde ve šperkařské škole bylo v roce 1893 otevřeno oddělení granátového šperku. Kulaté obruby se vysazovaly na plech (stříbro, zlato, tombak) do tvaru šperku, nebo jeho dílů. K vysazování se používal tzv. Fluoron (kapalina) a štěteček, kterým se k sobě sesazovaly obruby. Štětečkem se také přisazovaly krátké tyčinky – zrnka. Odtud pochází také název techniky. Po opilování a odvrtání materiálu, vznikl základní tvar šperku, který se doplnil mechanismy (obroučky, brožové a náušnicové mechanismy apod.). Granáty se zasazovaly naposled. Při pohledu z vrchu kovu bylo vidět málo a tím se zvýraznila velikost granátů. Je to soudobá technika granátového šperku. Moderní techniky. Pro doplnění lze uvést techniky používané jen krátkodobě a i ty které byly již zapomenuty. Granátové šperky Anny Posltové- tzv. Posltova granátničina. Tento styl granátové techniky vznikl kolem roku 1935 v Jablonci n/Nisou. Spočívá v tom,
15
Šperkař 1/2013 že lisované obruby i s amfurou měly 4 výstupky kterými se kameny zasazovaly. Obruby se vysazovaly na plech, nebo letovaly k sobě. Do stříbrných posltových šperků se zasazovaly české granáty. Je však sporné zda se do nich zasazovaly granáty nebo jejich imitace. Tato technika se používala do 40 let minulého století. Pak byla zapomenuta. KETLOVANÉ GRANÁTY Nová granátová technika byla navržena v 80. letech minulého století Dobroslavem Liškou. Zrna nevhodná pro svoji sílu k broušení se obrušovala a leštila v omílacích bubnech – tamblerovala se. Vyleštěná zrna se vrtala a ketlovala na kovové řetízky nebo se navlékala na šňůry, jako náhrdelníky. Tato technika revokuje techniku broušených a navlékaných granátových náhrdelníků. ZALÉVANÉ GRANÁTY do skelné masy Součastně s touto technikou byla vyvinuta technika zalévání granátových zrn. Vyleštěná granátová zrna se zalévá do skleněných objektů, které se používaly buď jako dekorativní nebo upomínkové předměty nebo jako díly k moderním šperkům. Tato granátová technika přivedená k dokonalosti tro- Skleněné komponenty s českými jicí Turnovec, Žertová, Žert a výtvarně zpra- granáty covanou akademickou sochařkou Zděnkou Lašťovičkovou, dává novou dimenzi granátovému šperku a novému využití českého granátu. V období 70 a 80. let minulého století zdokonalením techniky broušení, vakuového odlévání a snaha odstranění zachytávání šperků u nových moderních textílií si vyžádalo novou kovou granátovou techniku nazvanou: KRAJKOVÁ GRANÁTOVÁ TECHNIKA. Drobné obruby se obkládají vyšší konturou (páskem) tvarovaného kolem obrub aby se zakryl lem kamenů a do kouta mezi obruby se vysazují zrnka, kterými se dokonale kulaté granáty zasazují. Obloučky kontur se zrnky vytvářejí dojem krajkoví. Odtud název krajková technika. Tuto techniku navrhl Jiří Urban s kolektivem vývoje koncem minulého století. Tato technika se velmi dobře ujala komerčně a odstranila nedostatky předešlých granátových technik. Umožnila modelování granátových šperků v 3 D stylu na počítači. Je to technika hromadného zasazování českých granátů pro třetí tisíciletí.
16
Šperkař 1/2013
Krajková technika
BOHEMIA – země drahokamů Velké české granáty RNDr. Ivan Turnovec
Dvorní lékař císaře Rudolfa II. a znalec českých drahokamů, Anselmus Boetius de Boot ve své knize Gemmarum et lapidum historia (Hannover 1609) v části „Dignitas. Bohemici magnitudo“ (kniha druhá, kap. XXV., str. 154) píše, že větší granáty jsou v Čechách neobyčejně vzácné („quod rarissime magni, ac vix pisis maiores inveniantur“). V kapitole XXVI. o ceně granátu („Pretium Granatorum“, str. 155) pak poznamenává, že cisař Rudolf, pán můj milostivý, „magnos Bohemicos in pretio habet, merito, cum rarissimi sint, si quis avellanae magnitudinem aequet, Rubini veri pretium aequare debeat“ (velké české /myslí se granáty, pozn. IT/ cenu vlastní zaslouženě, neb převzácné jsou, a jestliže který lískovému ořechu velikostí se rovná, cenou pravému rubínu musí se rovnati). Na konci zmiňované kapitoly, píše (str. 157): „Ego qui per multos annos in Bohemia habitavi affirmare postum, me nunquam quinta, aut sexta sectione maiorem vidisse...“, Volně bychom řekli: „Já, který jsem po mnoho let v Čechách pobýval, ujišťuji po té, že jsem nikdy větší (myslí se granáty) páté nebo šesté sekce neviděl, ...“. Jeho sekce odpovídaly kroužkům o určitém průměru a podle nich se granáty měřily a oceňovaly. Sekce čtvrtá podle jeho osminkového systému odpovídala zrnům o průměru 9-10 mm, to znamená, že nikdy neviděl český granát větší než asi jedenáct milimetrů. Takový surový granát byl v jeho době oceňován na 243 tolarů, což bylo dost peněz. Jeden tehdejší tolar byla velká stříbrná mince, která u nás platila od roku 1519 a měla hmotnost průměrně 29 g (z toho bylo 25,9 g stříbra). A.Bauerová (1978) ve svém příspěvku Několik poznámek
17
Šperkař 1/2013 k historii českého granátu, cituje profesora anglické univerzity v Cambridge Thomase Nicolse (Beschreibung der Steine, Culmburg, 1734), který napsal: „Vypravuje se, že císař Rudolf měl český granát velký jako lískový ořech.“ Největším známým českým granátem je prostřední kámen zasazený spolu s dalšími dvěma granáty a 318 diamanty v briliantovém řádu Zlatého rouna, kterým se dnes pyšní galerie Das Grüne Gewölbe v Drážďanech pod inventárním číslem VIII/6 (Joachim Menzhausen: Das Grüne Gewölbe, Leibzig, 1968). Největší z granátů má hmotnost 47,75 karátu, tj. 9,55 g. Jde o oboustranný oválný čočkovec o rozměrech 35mm x 25mm x 18 mm. V. Vokáčová (1984) v katalogu pro výstavu „Český granát“ v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, upozorňuje na straně 7, že podle kroniky Václava Zelenky z Třebívlic byl tento největší český granát nalezen na počátku 18. století u Šepetel na Lovosicku a tři synové majitele pozemku, kde byl granát nalezen, nemuseli na vojnu. To byla tak důležitá událost, že ji zaznamenal i místní kronikář. Kámen se objevil v Drážďanech, kde byl zpracován a zasazen do zmíněného řádu Zlatého rouna klenotníkem Johannem Friedrichem Dinglingerem v roce 1737. Později byl zaslán k opravě známému pražskému klenotníkovi a zlatníkovi Jiřímu Diesbachovi (1696 -1776). Rozhodně v roce 1838 byl již tento granát v řádu Zlatého rouna v Drážďanech, jak o tom píše Jan Swatopluk Presl ve svém Nerostopisu čili Mineralogii (rukowěť saustawná k poučenj wlastnjmu) slovy : „Dost weliký leštj se a gest obljbený kámen drahý. Neywětšj nalézá se w Drážďanech we sklepě zeleném“.Boetius de Boot v kapitole XXVI. Pretium Granatorum vysvětluje oceňování českých granátů podle velikosti a udává průměry kroužků, které k tomu sloužily, i tabulku cen na příslušnou velikostní sekci. Největší sekce „decimaquartam“, která přesně odpovídá třem diametrům, je odhadována cenou 6165 tolarů. Kroužek prvního diametru odpovídá přibližně necelým 5 milimetrům, šlo by tedy asi o rozměr 2 cm v průměru granátu a to ještě není velikost holubího vejce. Vodorovnou čárou Řád zlatého rouna v tabulce cen ovšem Boetius de Bott odděluje s granáty a brilianty
18
Šperkař 1/2013 přesně granáty o ceně 243 tolarů, které ještě znal, od těch cen hypotetických, které odhaduje, kdyby se tak velké granáty našly. Jde tedy čistě o odhad ceny! Ne že by císař Rudolf II. takový granát vlastnil nebo že by jej Boetius viděl. Tady došlo k nepochopení odhadní tabulky. Podařilo se zachytit jeden pramen o pyropu velikosti slepičího vejce. Píše o něm A.Schrauf v knize Handbuch der Edelsteinkunde (Wien 1869, str. 147): „Ein ausgezeichneter Pyrop dieser Art, von Hühnereigrösse, findet sich in der k.k.Schatzkammer.“ (Jeden obzvláštní pyrop toho druhu velikosti slepičího vejce se nachází v císařsko-královské pokladnici /myslí se samozřejmě ve Vídni/. Autor se odvolává na Boetia, že má ve své knize cenu pyropu o velikosti holubího vejce udanou na 45.000 tolarů. Tady šlo pravděpodobně o záměnu s tyrolským almandinem. V císařsko-královské klenotnici ve Vídni mají pod č.110 v místnosti 7 vystaven šperk z roku 1687 nazvaný „Hyazinth La Bella“, který jako centrální kámen obsahuje velký granát o hmotnosti 416 ct a rozměrech 68 mm x 39 mm. Jedná se ovšem o almandin. Dalším adeptem je oválná krabička z doby Marie Terezie o velikosti 75 mm x 50 mm x 30 mm, zhotovená z jednoho kusu almandinu. Český granát velikosti slepičího vejce ve vídeňských sbírkách mineralogové nikdy neviděli, a tak musíme zprávu A. Schraufa uvést na pravou míru. Nálezy granátů větších než 10 mm byly vzácné a proto budily pozornost, psaly se o nich zprávy v Národní politice i jiných tiskovinách. Granát o hmotnosti 3,5 g, který byl podle Františka Ambrože Reusse, bílinského lékaře a mineraloga nalezen v r. 1770, šlo o protáhlý kus, o jeho osudech nebylo řadu let nic známo. Objevil se v poslední době, získal jej z pozůstalostí soukromý sběratel v Rovensku, fotografie velkého českého granátu je přiložena. Rovněž tak popisuje kámen o hmotnosti 2,2 g nalezený u obce Staré v r. 1896 a zakoupený doktorem Paříkem z Třebenic. Další granát o hmotnosti 1,35 g a rozměrech 13 mm x 19mm byl v r. 1885 nalezen synem potulného kramáře, který jej prodal třebenickému obchodníku s granáty panu Josefu Zichovi. Ten jej dal přebrousit do briliantového brusu o hmotnosti 3,75 karátu
19
Šperkař 1/2013 a velikosti 11mm x 9mm. J.Jettmar (Český granát,- Světozor 1877, 21, č. 31, str. 490-493) dokonce uvádí i jeho cenu, 300 zlatých po vybroušení. O jeho dalším osudu není nic známo. Mimořádný granát je vystaven v Muzeu českého granátu v Třebenicích. Jde o pyrop vybroušený do tvaru šestiřadé routy o průměru základny 12,3 mm a výšce 8,6mm. Granát má hmotnost 13,21 karátů (= 2,642 g) a je to největší současně známý český granát na území České republiky. Byl nalezen v Chrášťanech v padesátých letech minulého století. Jde o překrásný kámen, který má v sobě vrostlici malého zirkonu. Výbrusem a uvedenou vrostlicí se stává nezaměnitelným unikátem. Mezi granátovou elitu patří kameny zasazené v empírové soupravě Ulriky von Levetzow pocházející z r. 1820. Největší z kamenů měří 9,7mm x 7,8mm. Souprava byla uložena v třebenickém muzeu. Tam byla před lety ukradena a dnes je tam jen její replika. Originální souprava je uložena v muzeu v Mostě. Těžba posledních let ve svahovinách pod Českým středohořím vykazuje většinou drobné granátky, kterých bývá asi 20-30 na jeden gram. Velká zrna jsou ojedinělá a nad 6mm dokonce dosti vzácná. Kamenářsky cenných pyropů lze podle odhadů odborníků vytěžit z jednoho krychlového metru štěrku asi 15 až 30 kusů. Ta největší zrna sotva dosahují velikosti hrachu.Velikost českých granátů se dříve udávala v číslech, která ukazovala, kolik zrn kamenů se vejde na jeden lot, tj. na 17,52 g. Číslo 26 nebo dokonce 20 by dnes bylo již velmi vzácné. Jeden kámen číslo 16 (hmotnost 1,1g) má průměr asi 10mm, čtyřiadvacítky (hmotnost 0,73) tak asi 8 mm. V obchodním světě se granáty prodávají na karáty, zvláště u broušených
20
Šperkař 1/2013 kusů, nebo se udává jejich hmotnost v gramech, především u suroviny. U granátů zasazených ve šperku se obtížně odhaduje hmotnost, hlavně proto, že výbrusy stejného rozměru jsou různě vysoké (zvláště u historických šperků) a jen přibližně lze určit velikost, protože obvod kamene bývá zakryt kovem.
BC Olga Orságová:
ČESKÝ GRANÁTOVÝ ŠPERK VE DVACÁTÉM STOLETÍ Magisterská diplomová práce UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Katedra dějin umění (Recenze) Diplomová práce Olgy Orságové obsahuje hloubkový pohled do tvarového vývoje šperků s českými granáty. Pani Orságová je absolventkou turnovské Integrované školy v oboru zlatník a klenotník. Má blízký vztah ke šperkům a odtuď také pramení její zájem o český granátový šperk. Po dvacetileté praxi v oboru, studovala na katedře obor dějin výtvarného umění na Univerzitě Filozofické fakulty v Olomouci. Její diplomová práce je natolik průlomová v našem oboru, že stojí za upozornění. V prvé části diplomové práce (kapitoly 1-6) se zabývá historií Družstva umělecké výroby GRANÁT, granátovými technikami a Střední Uměleckoprůmyslovou školou v Turnově. V dalších oddílech diplomové práce (kapitoly 7-11) popisuje vývoj granátového šperku v rozmezí 20. a přelomu 21. století. Diplomová práce je podrobným uceleným pohledem na tvarový vývoj českého granátového šperku . Uvedená diplomová práce je umístěna na počítačovém portálu Theses. CZ Orsagová.
21
Šperkař 1/2013 ANTONÍN KARČ
PŘÍRUČKA PRO ZLATNÍKY, BRUSIČE DRAHOKAMŮ, RYTCE A CIZELÉRY 1922 Odborná škola v Turnově
(POKRAČOVÁNÍ Z PŘEDMINULÉHO ČÍSLA)
DRUHY A ZPŮSOBY PRÁCE UMĚLÉ (= UMĚLECKÉ) A ODBORNĚ TECHNICKÉ Zlatnictví. Každý, kdo chce slouti zdatným zlatníkem musí důkladně znáti veškeren materiál, z něhož tvoří nebo jímž zdobí a zušlechťuje, i všecky technické pomůcky, nářadí, nástroje, přístroje i stroje vedle příslušné technologie mechanické a zčásti chemické. Znalost mechanické i chemické technologie jest důležitou složkou práce, a proto má každý mladý pracovník přičinlivostí a všímavostí sledovati vše, co náleží do oboru jeho vlastního i do oborů příbuzných. Zlatnictví se rozumí nejen provádění drobných šperků a klenotů tzv. bižuterie, ale náležejí sem mnohdy předměty dosahující i značných rozměrů, pokud k provedení jich užito techniky zlatnické (stříbrnické) a k výzdobě drahokamů nebo polodrahokamů, smaltu ozdob nebo částí ciselovaných, rytých a pod. V naší domácí historii umění zlatnického jsou památné např. mitra patrona zlatníků sv. Eligia z majetku grémia pražských zlatníků, klenotníků a stříbrníků, chovaná nyní spolu s jinými historickými památkami greminiálními v národním museu, česká koruna svatováclavská a ostatní klenoty,uložené v klenotnici svatovítské, četné církevní i světské památky. Z církevních památek vynikají monstrance v Loretě na Hradčanech, gotická monstrance v Hostomicích pod Brdy aj., památky, jež jsou skvělými doklady znamenitých zlatnických prací pozoruhodných rozměrů. Koncem 19. století se stal zvláště významným průkopníkem nového snažení v moderním zlatnictví a klenotnictví francouzský umělec, sochař a zlatník René Laligue v Paříži. Příprava pracovního materiálu. Tavení a směšování. Zlato, stříbro a platinu nakupuje zlatník buď ve stavu tzv. ryzím, nebo v mincích ponejvíce prostřednictvím bank nebo získává je výměnou za odpadky apod. u mincovních úřadůnebo ústavů, které se zabývají zpracováním odpadků.
22
Šperkař 1/2013 Ryzi zlato se užívá v odborně zlatnickém smyslu jen zřídka pro účely zvláštní; ku pracím zlatnickým, klenotnickým, stříbrnickým atd. se užívá zlata ve směsích, jejichž složení je úředně předepsáno; o jakostech směsí jsme se již zmínili. Platiny se užívá jednak v stavu ryzím nebo ve směsi se stříbrem (platinové stříbro). Znalost řádného směšování a předchozích výpočtů jest nezbytná, neboť často musí býti zpracovány drahé kovy odlišných jakostí – tavením po předcházejícím výpočtu – aby získán byl materiál vyhovující předpisům úředním. Předpisy ty určují pro zlaté směsi užívání stříbra a mědi, pro stříbro výhradně mědi.Směšování děje se tavením podle potřebného množství na uhlí dřevěném nebo na cihle z mas získaných chemickou cestou, z lisované rašeliny apod., pomocí dmuchavky ústní nebo mechanické za požití kahanu benzinového, svítiplynu atd. Při větší potřebě se směšuje v kelímcích (tyglících) tuhových, šamotových aj. v píckách na tzv. otevřený oheň z uhlí dřevěného a koksu, nebo v pecích plynových i elektrických. Aby se dosáhlo řádného smíšení, je potřebí mnoha zkušeností praktických, protože materiál, který pochodem tím má býti získán, musí býti dobře kujný, tažný a ne křehký. Roztavený kov se vylívá do kadlubů (ingusů) různých forem podle dané potřeby, aby bylo lze dalším technickým výkonem pripraviti buď žest (plech) nebo drát apod. Způsoby a poměry směšování jsou přečetné a záleží na jednotlivcích, aby si osvojili znalosti ty prakticky, vlastní všímavostí, neboť slova k tomu nestačí. Poznatkem bezvadně provedené směsi jest mu kovu, získaného po vylití, nebo lesk náseku. Lom se má vyznačovati co nejjemnějším hutným zrnem, místo naseknuté nebo naříznuté pilkou má jeviti ostře lesklou plnou plochu. Je-li lom hrubě pískový, značí to, že byl kov vylit příliš horký nebo velmi přehřátý, i jest pak nutno přetavení nové za náležité opatrnosti. Užije-li se vadné směsi ke zpracování, tvoří se trhliny, puchýře apod., neboť pro velkou křehkost nebýva slitina vůbec kujnou a tažnou. Při tavení se přidávají ke kovům různé přísady chemické, jichž účelem jest zabránit přístupu vzduchu, aby kov roztavený se rychle neokysličoval nebo rychle nechladl na povrchu apod. Přísady, jichž se nejvíce užívá, jsou: draslo (potaš), bledna (borax )ledek čistý (salper), soda kalcinovaná, bílý vinný kámen, sůl kuchyňská, tuha (grafit), moučka z kostí, prášek z dřevěného uhlí, skelný prášek atd. Z těchto přísad odborníci dávají
23
Šperkař 1/2013 přednost těm, která se jim podle jejich vlastních praktických zkušeností nejlépe hodí. Přetavuje-li, přidává se sublimátu aj. Vedle směsí pro práci hlavní,která musí vyhovovati úředním předpisům jest potřebí mnohdy pro ozdoby rázu podřízenějšího nebo pro drobné součástky různých směsí k dosažení barevných odstínů,což je důležité ne již z příčin technických, nýbrž po stránce umělecké. Barevného odstupňování může se užíti s úspěchem jen při zlatě; stříbro přimíšením jiných kovů pozbývá své pěkné barvy. Stůjtěž zde některé směsi zlaté, určené pro barevné odstíny: ryzí zlato ryzí stříbro počet dílů: Žluté zlato 1. 91,9 4,4 2. 91,9 5,6 3. 40 30 Bledě červenavé zlato 60 20 Červené zlato 50 - Zelenavé zlato 1. 66,7 33,3 2. 86 14 3. 75 12,5 4. 33 33 Modravé zlato 50 - Bělavé zlato 90 - Šedavé zlato 72,5 27,5 (Výše uvedená tabulka je pouze orientační)
čistá měď 3,7 2,5 30 20 50 kadmia 12,5 ocel. pilin 33 ocel. pilin 50 platiny 10 -
Na zhotovení pružin apod. jest zapotřebí směsí zvláště tvrdých. Jednou z nejtvrdších směsí jest směs z 87,5 dílů zlata a 12,5 dílu mědi. Nejtvrdší stříbrná směs se skládá z 31,3 dílu stříbra a 68,7 dílu mědi. Spojování součástí prací zlatnických a stříbrnických jest důležitým činitelem, neboť jenom zřídka práce ty bývají z jediného kusu (obvykle jen při kovotlačitelství nebo při pracích litých). Jednotlivé součásti sestavují se v celky buď tzv. studenou cestou: nýtováním nebo zahýbánim okrajů do sebe (falcováním), kdy jde o to, aby povrchový vzhled ohněm neutrpěl, nebo kde pro příliš tenký materiál to vůbec není nijak možno. Pokračování příště
24
Návrhy šperků pro světovou výstavu v Osace z roku 1984 Zlatnický časopis Šperkař lze zakoupit v Turnově: Knihkupectví – antikvariát, ul. 5. května 704 Kniha Českého ráje, Hluboká ulice 280 Kniha u Jizery, Palackého 440 Galerie Granát, Nám. Českého ráje 4 Muzeum Českého ráje, Skálova 71 Informační středisko, Nám. Českého ráje 26 v Železném Brodě: Městské muzeum, Nám. 3. května – Informační středisko v Jablonci nad Nisou: House of beads & Jewellery, Nádražní 6 (u prodejny Soliteru) v Liberci: Opravy a prodej šperků Ateliér PEGA Nákladní 456 Časopis je vydáván na internetových stránkách: http://gemologie.turnovec.cz/2012/04/05/turnovsky-sperkar
Fragment kresleného katalogu z roku 1910
cena výtisku: 35,- Kč
