Globalizace - propojení, propojování světa v jednu velkou společnost. Autorem nejvlivnější sociologické definice globalizace je Anthony Giddens; který ji definuje jakožto „zintenzivnění celosvětových sociálních vztahů, které spojují vzdálené lokality takovým způsobem, že místní události jsou formovány událostmi dějícími se mnoho mil daleko a naopak“ (1998: 62). Globalizace jako proces integrace světových trhů založený na volném pohybu zboží, služeb a výrobních faktorů by měl vést ke snižování chudoby na celém světě. - David Lipka.
1) Koncentrace obchodních struktur Neustále roste podíl prodejů realizovaných velkými firmami. Jelikož není vedena přesná evidence, používají se různé odhady, které hovoří, že podíl prodejů těchto firem je 6070% v Evropě a v USA téměř 60%. Koncentrace obchodu roste nejen expanzí jednotlivých firem, ale jejich společnými fúzemi či odkupem. Z největší firmy Wal Mart z USA mají strach ostatní, což vede k fúzím velkých firem v USA i Evropě.
Koncentrace provozních jednotek Postupem času dochází k růstu velikosti prodejní plochy a velikosti prodejních jednotek. Ty se stávají základem racionalizace provozu velkých obchodních řetězců a kooperací. Charakteristické je soustřeďování stále úplnějšího sortimentu pro zásobování vlastních prodejen.
Internacionalizace Většina velkých firem působí ve více státech. 40 největších mezinárodních řetězců v současné době představuje 54% trhu EU. Příčinou mezinárodní expanze je omezený potenciál národního trhu jak z hlediska nasycenosti, tak z hlediska protimonopolních zákonů. Internacionalizace ovšem není jen důsledkem snahy obchodních firem, ale i důsledkem příznivého klimatu globalizace spotřebních a kulturně společenských podmínek a požadavků obyvatel. Televize a cestovní ruch stále více propojují svět. Unifikace zákazníků zatím zdaleka nedospěla ke svému limitu, stále více druhů zboží i způsobů prodeje se však stává celosvětovým standardem (Coca Cola, Benetton, automobily, nákupní centra,…)
Diverzifikace Potvrzuje se, že úspěšný může být pouze ten, kdo se zaměří na určitý druh činnosti. Racionalizace prodeje, spojená s výrazným prohloubením sortimentu je charakteristická pro všechny vedoucí retailingové firmy. Např. Wal Mart i při několikanásobném růstu prodejů si zachovává pouze tři základní podoby vždy velké samoobsluhy: klasický diskontně zaměřený prodej nepotravin, supercentra (obdoba hypermarketů) a samoobslužný velkoobchod (velkoobchodní kluby).
Dominance Dominance se odvíjí jednak z růstu obchodních firem, jednak z jejich neutuchajících aktivit. Vychází především z koncentrace nákupů a je dále podporována existencí nadnárodních a nadfiremních aliancí.
Konkurence firem a boj o zákazníka Úspěšnost firem je založena na maximální snaze o získání zákazníka. Trhy jsou rozděleny a možnost získat nové zakazníky je pouze jejich přilákáním od konkurence. Produktem konkurence je diskontní zaměření činností a relativní snižování prodejních cen.
Rozvíjení nových forem prodeje mimo prodejny Např. zásilkový obchod, přímý prodej, automaty a zejména elektronický prodej. Tyto progresivní formy globalizace ještě více prohloubí.
V 70.letech si logistika získala pozornost zejména jako hlavní faktor nákladů. Logistické náklady se pro řadu podniků staly kritickým problémem vzhledem k postupující globalizaci průmyslu. Globalizace ovlivnila logistiku ve dvou základních směrech: 1) růst konkurence ve světovém měřítku přinutil domácí podniky, aby hledaly nové možnosti, jak se odlišit od jiných podniků a jak odlišit výrobky, které nabízejí.
2) Podniky dnes ve větší míře nakupují v zahraničí a prodávají do zahraničí, takže logistický řetězec mezi podnikem a jeho obchodními partnery se prodlužuje, stává se nákladnějším a složitějším.Aby byl podnik schopen plně využít globálních příležitostí, potřebuje nezbytně kvalitní logistický systém.
Nový impuls do rozvoje pojímání logistiky a následně tím i rozvoje logistické dopravy přinesla v devadesátých letech dvacátého století globalizace výroby a zejména obchodu. Globální pojímání trhů předpokládá především organizaci výroby a obchodu v nadnárodních společnostech, které zásobují světové trhy. Rozložení trhů se proto rozkládá na plochách mnohokrát větších, než tomu bylo v podmínkách trhů národních a mezinárodních.
Na rozdíl od lokálních nákupních operací je nutné při uzavírání smlouvy či objednávky s mimoevropským dodavatelem zohledňovat minimálně z logistického hlediska druh sjednané dodací podmínky. Výběr dodací podmínky má podstatný vliv na celkové náklady spojené s globálním nákupem materiálu. Ve většině případů bude smlouva nebo objednávka obsahovat odvolávku na Incoterms variantu EXW (Ex Works, odběratel hradí veškeré náklady na dopravu) nebo FOB (Free on Board, odběratel hradí náklady na dopravu od nakládky na palubu lodi).
Z toho důvodu je nezbytné přesně definovat, se kterým speditérem a jakou rychlostí má být zásilka poslána. Dle četnosti zásilek od jednoho dodavatele nebo jiných dodavatelů ze stejné lokality je možné uvažovat o provedení benchmarkingu transportních služeb jednotlivých speditérů nebo využití konsolidace zásilek přes případnou mateřskou společnost v zemi nákupu.
Dále je nutné zohlednit delší dodací lhůtu objednaného materiálu. V případě expresních objednávek v rámci evropského kontinentu je možné doručení do druhého dne, pokud se jedná o zásilku standardní velikosti a charakteru. U zásilky mimo kontinent se bude doba dodávky počítat dle zvoleného způsobu dopravy na dny či týdny. Navíc hrozí i prodloužení dodací lhůty například z důvodu zdržení na celnici atd.
Vzhledem ke složitosti, kterou může proces mezinárodního transportu materiálů představovat, je v případě středních a velkých podniků vhodné využít služeb externích poradců, kteří díky svým zkušenostem docilují optimálních výsledků a nastavení transportních procesů na míru společnosti. Díky tomu je pak možné udržovat transportní náklady na rozumné výši a zajistit skutečnou profitabilitu celého procesu mezinárodního nákupu.
Výroba podporuje koncentraci obchodu zvýhodňováním velkých odběrů a uplatňováním společných logistických systémů propojených s obchodním řetězcem. Budování vlastních distribučních sítí výroby je v konkrétních případech logické a racionální (Plzeňské pivovary), stejně jako vícestupňová soustava logistického systému retailingové firmy (Tesco).
Velkou část nákladů výroby tvoří prostředky na ovlivňování zákaznické veřejnosti formou reklamy pro své značky. V omezené míře jsou zákazníci ovlivňováni vytvářením vlastních prodejen výrobce. Jde spíše o specializované sortimenty, jako jsou automobily apod.
I přes všechny důsledky, které globalizace přináší, se základní funkce trhu nemění. Trh stále představuje nároky na druhy zboží, jejich kvalitu a balení, ovlivňování způsobů dodávek a cen. Obchod se koncentruje a tím pádem klade větší požadavky na velké dodávky a na komplexnost, čím v důsledku působí na koncentraci výroby a její vyšší produktivitu. Vzniká názor, že koncentrace obchodu předstihla koncentraci výroby a obchodník je nucen se při hledání velkých partnerů obracet za hranice státu.
Obchod působí na zákazníka především ve svých provozních jednotkách, kdy se při nákupech setkáváme se spoustou reklamních upoutávek, uspořádáním zboží, individuální nabídkou, ochutnávkami, rozdáváním nabídkových tiskovin (i domů). Obchody zavádějí vlastní značky zboží, které při dobré kvalitě rozšiřují okruh stálých zákazníků stejně tek jako věrnostní karty, možnost vrácení zboží. Osvědčuje se, že spolupráce se zákazníkem se vyplácí.
Maloobchod bez prodejen představuje v současné době další typickou složku globalizace obchodu. Podíl této formy v USA i v Evropě představoval cca 10% prodeje spotřebního zboží. Nejstarší složkou je zásilkový obchod, který v některých zemích dosahuje 6-7% na obratu. Průměr je ovšem nižší. Kromě velkého počtu malých podniků existují mamutí podniky s univerzálním charakterem (Quelle, Sears), které mohou působit i na území několika států.
Přímý prodej, který představuje osobní kontakt prodejců se zákazníky. V roce 1996 měly tyto firmy obrat 80 mld. USD. Firma Amway pracuje v 60 zemích s obratem 9 mld USD a její zboží nabízí více než 2 mil. distributorů. Prodej v automatech je technicky dobře řešitelnou záležitostí, z hlediska ekonomie času zákazníků a nákladů prodeje však bude mít i nadále pouze doplňkovou funkci při omezeném sortimentu.
Největší rozvoj zaznamenává elektronický prodej. Prodej knih, počítačového zboží, vstupenek. Problémy jsou rozšíření nabídky, způsob placení a způsob dodávky. Ovšem obecně platí, že zejména mladí lidé mají k tomuto způsobu velmi blízko a to zajišťuje rozvoj i do budoucnosti. Placení bylo vyřešeno pomocí bankovních programů, čímž odpadlo pracné placení „na dobírku“. Pro dosud frekventované druhy zboží tento způsob vyhovuje. Problémem budou dodávky potravin a objemných dodávek. Elektronický obchod nesporně v následujících letech výrazně vzroste a prohloubí globalizační tendence. Neohrozí však dominantní postavení klasických forem.
Globalizace obchodu slouží zákazníkovi a tedy globalizace obchodu je proces objektivně řízený zákazníkem. Přitom je třeba vzít v úvahu, že medializované názory zákazníků povětšinou nejsou odrazem objektivní reality, neboť sdělovací prostředky se většinou soustřeďují na negativní dopady.
Dominance zákazníka se projevuje především v tom, že se sám rozhoduje, co chce nakoupit a kde to chce nakoupit. Naskytují se mu tyto kvantitativní aspekty nákupních podmínek a on je bere v úvahu: možnost
vrátit zboží (v USA dokonce masové vracení po období Vánoc), volnost pohybu mezi vystaveným zbožím – zákazník si může zboží prohlédnout, vyzkoušet, nabídka úvěru a leasingu – podporuje prodej, existuje možnost bezhotovostních plateb – ač jde o nevýhodu pro obchodníky, zákazníci to velmi vítají, diskontní nabídky a výprodeje – výhodné pro zákazníka i prodejce (pokud má dostatečně velký obrat), otevírací doba – je významnou službou pro zákazníka.
Zákazník dále preferuje:
komplexní možnost nákupu a velký výběr, tj. velké prodejní jednotky, možnost výběru způsobu prodeje, možnost levného nákupu standardního zboží (diskont, slevy z věrnostních karet, konkurence obchodů), úspora času (komplexnost a rychlost nákupu, protipólem je požadavek na hluboký výběr), zájem mít svého obchodníka a používat svou značku zboží – vlastní značky obchodů se rozvíjejí značným tempem. Vztah je křehký, neboť může být snadno rozbit cenovou diferenciací, nadstandardní péče a velký výběr sortimentu.
Globalizace nutí státy vzdát se části své ekonomické suverenity. Otázkou je, zdali tato ztráta je dostatečně vykompenzována následným prospěchem v podobě růstu životní úrovně a ekonomického růstu. Stát nemůže ponechat proces globalizace bez usměrňování.
V žádném případě není vhodné zastávat ultraliberální přístup, kdy:
› vláda spoléhá jen na zázračnost globálního trhu
›
› › ›
s nadnárodními společnostmi, vládu nezajímá konkurenceschopnost mikroprostředí, relace mezi domácím a zahraničním vlastnictvím, rentabilita domácích podniku, problematika transferových cen, vláda odmítá účast na strategických podnicích, průmyslové, zemědělské, regionální, bytové a jiné politice, podceňuje se podpora vývozu, vědy a techniky, existují tendence privatizovat i ty činnosti, které byly dosud financovány ze státního rozpočtu (zdravotnictví, školství, atd.).
Probíhající proces globalizace vede k růstu moci nadnárodních společností zvláště na úkor možnosti provádění vlastní hospodářské politiky států a vytlačování slabé konkurence z jednotlivých trhů. Platí, že stát má tím méně pravomocí, čím více nadnárodních firem (dceřinných podniků) sídlí na jeho území, a tím více pravomocí, čím více dceřinných společností má v zahraničí. Dceřinné společnosti na území daného státu musí poslouchat rozhodnutí své mateřské společnosti.
Za těchto podmínek je přímý nebo nepřímý vliv jednotlivých vlád na zahraniční dceřinné společnosti, aby se více zaměřovaly finální produkci s vyšší přidanou hodnotou a mohly tak lépe čelit zahraniční konkurenci, často málo účinný. O výrobě rozhoduje totiž „matka“, takže se běžně stává, že na trzích s vysokou cenou práce se bude provádět kompletace výrobků a dodávky komponentů budou realizovány ze států s nízkou cenou práce.
Globalizace jako organizační a provozní koncentrace a internacionalizace obchodu se projevuje pozitivními a negativními důsledky. Je nutno ji usměrňovat a využívat tak, aby prospěch byl větší než ztráty. Dochází ke standardizaci sortimentu a služeb, racionalizaci činností, snižování nákladů a cen. Na druhou stranu však dochází k omezení podílu malých obchodníků a unifikaci nákupních podmínek.
Globalizace bude i nadále pokračovat především formou koncentrace, diverzifikace a internacionalizace obchodních firem, forem prodeje i prodejen a nákupních center. Velké obchodní společnosti zaujmou asi 70-80% obchodu. Malí podnikatelé se budou specializovat a sdružovat do kooperací a budou vyhledávat mezery na trhu. Tendence globalizace se zákonitě projevují ve všech částech světa, rozdíly jsou v rozsahu, struktuře a tempech. Jde však o zákonitý proces, který ovlivňuje i vývoj ČR.
