ZBROJNÍ PRŮMYSL V PODMÍNKÁCH GLOBALIZACE

Luboš ŠTANCL

ZBROJNÍ PRŮMYSL V PODMÍNKÁCH GLOBALIZACE Abstract: The dynamic growing process of globalization has a considerable effect on all the realm of human activity, including the arms industry. In this selected articles addressed the impact of globalization on the development of guidelines to the arms industry that requires to overcome traditional approaches to management of its development. ÚVOD Od ukončení studené války uplynula dvě desetiletí. Za toto historicky krátké období došlo k významným změnám v rozložení sil mezinárodního společenství. Zásadním způsobem se změnila také vojensko-politická situace ve světě. Stejně hlubokými a zásadními změnami se vyznačuje i vývoj ve sféře světové ekonomiky obrany. Radikální pokles světových vojenských výdajů v 90. letech minulého století se stal novým impulsem konsolidace a restrukturalizace obranných sektorů hospodářství ekonomicky a vojensky vyspělých zemí světa. Cílem pokračujících reforem, které byly zahájeny již v 80. letech minulého století je adaptace obranných sektorů ekonomiky na nové zdrojové podmínky a požadavky na ně kladenými potřebami zajišťování bezpečnosti a obrany v nových mezinárodně-politických a vojenských podmínkách. Složitost řízení těchto procesů je umocňována tím, že se odehrávají v podmínkách dynamicky se rozvíjející globalizace. Rozboru vybraných aspektů vlivu globalizace na zbrojní průmysl je věnované následující pojednání. 1 POSILOVÁNÍ VOJENSKÉ SÍLY – ZÁRUKA OBRANY A BEZPEČNOSTI V současnosti lze pozorovat stále zřetelnější změny ve vývoji vzájemných vztahů faktorů, které determinují národní a mezinárodní bezpečnost. Řada problémů ohrožujících stabilitu mírového rozvoje světového společenství, které byly v minulosti řešeny především hrozbou použití vojenské sily, respektive jejím přímým použitím, je nyní řešena politickými a diplomatickými prostředky nebo pomocí využití ekonomických a jiných sankcí. Tento bezesporu pozitivní posun v mezinárodních vztazích ale vede k tomu, že se objevují hlasy hovořící o „slabosti vojenské síly“. Skutečností ale je, že vojenská síla, opírající se o rozvinutou moderní obrannou průmyslovou základnu v minulosti vždy byla a v současnosti i nadále zůstává důležitou ne-li nejdůležitější zárukou bezpečnosti. Na vývoj současného světového společenství má výrazný vliv synergický efekt působení dvou vzájemně se podmiňujících procesů. Na jedné straně je to proces změn v charakteru nově se formující mezinárodní vojensko-politické situace, v důsledku kterých se mění úkoly vojenské sily a požadavky na ni kladené. Na straně druhé, vývoj ekonomických faktorů rozvoje světového společenství, který determinuje rozsah materiálních, finančních a lidských zdrojů vyčleňovaných na obranu, a tím i možnosti rozvoje obranné průmyslové základny, zbrojního průmyslu a upevňování obranyschopnosti země. Složitost soudobého vývoje umocňuje rozvíjející se proces globalizace.

7

Vlivem vědeckotechnického pokroku a zákonitostí vojenského a vojenskoekonomického rozvoje se mění především samotný charakter vojenské síly. Probíhající revoluce ve vojenství, která je spjata především se vstupem světového společenství do období „informačního věku“ a se vznikem vědecko-technických možností vývoje principiálně nových druhů zbraní a zbraňových systémů vtiskuje vojenské síle zcela novou kvalitu. Revoluce ve vojenství je doprovázena i hlubokými změnami ve vojensko-ekonomické sféře, které v situaci kdy se do popředí dostávají kvalitativní parametry vojenské síly, náleží stále významnější úloha ve vojenské výstavbě, úloha mnohem obtížnější než tomu bylo v minulosti. V podmínkách prohlubující se globalizace je neoddělitelnou součástí těchto procesů nejen hledání „nové tváře“ národních obranných průmyslových základen, ale i rozvoj jejich mezinárodní kooperace, kterému je věnována stále vyšší pozornost. Vojenskoprůmyslová globalizace se nachází teprve v počátečním stádii svého rozvoje. Důležité je, že především vyspělé vojenskoprůmyslové velmoci si plně uvědomily její nezbytnost a nutnost. Přesto mnohé země, jak bylo poznamenané v závěrečném vystoupení na washingtonské konferenci ke globalizaci „doposud ochraňují svou průmyslovou autonomii…za to budou platit zaostáváním a zpomalením růstu vojenského potenciálu“.1 1

KONSOLIDACE A RESTRUKTURALIZACE ZBROJNÍHO PRŮMYSLU

Ekonomické zabezpečení obrany státu vyžaduje alokovat do této sféry života společnosti nezanedbatelné části národních finančních, lidských i materiálních zdrojů. Tím je do národního hospodářství implementována řada složitých vazeb, souvislostí a procesů, které „…mají velký vliv na stabilitu ekonomiky“.2 Jestliže v roce 1998 vydal svět na zabezpečení své bezpečnosti přibližně 834 mld. USD, a ještě v roce 2001 se výše vojenských výdajů pohybovala pod hranicí 900 mld. USD, pak v roce 2003 byla překročena hranice 1 bilionu USD (v běžných cenách) a světové vojenské výdaje se začaly vyvíjet k úrovni z doby studené války. V roce 2008 svět vydal na vojenské výdaje 1, 464 bilionu USD(v b. c.), tj. 2,4 % svého HDP. Průměrné výdaje na jednoho obyvatele dosáhly v roce 2008 úrovně 217 USD.3 Přehled o dynamice růstu a regionálním rozložení světových vojenských výdajů poskytuje Tabulka 1.

1

Robot Weapons Convince Skeptics. The Financial Times, February 5, 2002. HITCH, Ch. J., McKEAN, R.N. The Economics of defense in the Nuclear Age. New York, 1960, citováno podle vydání z roku 1986, s. 5. 3 SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.1. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: . 2

8

Region/ rok Afrika Amerika Asie& Oceánie Evropa Střední Východ Svět Změna v%

1988

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

1999-2008 % změna

12,1 525

14,6 368

13,6 383

14,2 388

15,1 430

15,1 482

16,8 523

17,3 549

17,6 559

18,6) 576

20,4 603

+40 +64

102

136

139

147

154

160

169

177

186

196

206

+52

513

281

287

289

298

302

303

303

309

314

320

+14

40,2

48,6

53,8

56,9

54,8

56,4

59,3

66,0

70,4

76,5

75,6

+56

1193

847

877

895

952

1015

1071

1113

1142

1182

1226

+45

-29,0

3,5

2,1

6,3

6,7

5,5

3,9

2,6

3,5

3,7

Tabulka 1 Světové a regionální vojenské výdaje v letech 1988 , 1999– 2008 (v mld. USD., stálé ceny r. 2005), Zdroj: Údaje za rok 1988 SIPRI Yearbook 2007, příloha 8A, SIPRI Military Expenditure Databáze. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: ; Údaje za roky 1999-2008 SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.1. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: .

Takto vysoká dynamika vývoje světových výdajů na zbrojení se očekává i v následujících letech, neboť v důsledku toho, že mnohé státy dosáhly „kritické úrovně vojenské síly“ přetrvává hrozba rozpoutání regionálních válečných konfliktů a jejich možné eskalace do rozměrů ohrožujících samotnou existenci lidstva. Zároveň končí životnost velkého počtu řady zbraňových systémů a bojové techniky, zaváděných do výzbroje armád v 80. letech minulého století, tj. v době kdy vrcholila studená válka. Pokles vojenských výdajů v následujících 90. letech zpomalil tempo obnovy a modernizace zbraní a vojenské techniky. Ve výzbroji armád se začal zvyšovat podíl fyzicky a morálně zastaralých zbraní, bojové a ostatní techniky. To se negativně odrazilo na úrovni jejich bojeschopnosti. O jak závažný problém se jedná, svědčí případ americké armády. Z důvodů opakujících se závad muselo na přelomu let 2007-2008 zůstat na pozemních stanovištích 441 stíhacích letadel F-15. V obraně vzdušného prostoru USA tak vznikly „díry“ s jejichž zakrytím museli pomoci Kanaďané, neboť vzdušné síly USA (USAF) neměly dostatek strojů na jejich „uzavření“. Například, stát Oregon se úplně ocitl bez letadel protivzdušné ochrany. Příčinou vzniku této situace byl vysoký věk strojů a jejich pomalá obměna. Podle představitelů americké armády je v současnosti průměrný věk letadel amerického vojenského letectva 24 let. USAF proto přišly s požadavkem zvýšit počet nově dodávaných strojů F-22 z plánovaných 183 na 381 kusů. Tomuto zvýšení se brání ministerstvo obrany, neboť stroje jsou drahé, jeden stojí 140 mil. dolarů.4

4

Americké letectvo prožilo infarkt, pomoci museli Kanaďané. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:

9

S obdobnými problémy zápasí např. i raketové vojsko strategického určení, pozemní vojsko ale i vojenské námořní síly ozbrojených sil Ruska.5 Zvyšování vojenských rozpočtů jako reakce na rostoucí potřeby nahrazování dožívajících zastaralých zbraňových systémů a bojové techniky z doby studené války novými, moderními systémy, které se vyznačují vyšší bojovou efektivností, ale též nepoměrně vyšší cenou, je proto logickým vyústěním dosavadního vývoje. Oficiální pozice USA byla v tomto ohledu, velmi přesně vyjádřena ve zprávě prezidenta B. Clintona kongresu „Strategie národní bezpečnosti pro nové století“. „Spojené státy se přibližují k bodu, kdy bude nutná zásadní modernizace našich ozbrojených sil. Vojenské nákupy konce 70. a počátku 80. let umožnily odložit rozsáhlé technické přezbrojení našich vojsk o více jak jedno desetiletí. K tomu, aby bylo možné zachovat technickou převahu ozbrojených sil USA jsme nyní nuceni výběrově zvýšit prostředky určené jak na vyzbrojení vojsk novými zbraňovými systémy, tak i na nahrazení zastaralé techniky období studené války v té míře, jak tato vyčerpává svůj exploatační zdroj (schopnosti)“.6 Nyní Spojené státy vyčleňují na nákupy zbraní a vojenské techniky asi 140 mld. dolarů ročně, tj. skoro 3x více než tomu bylo v roce 2000, kdy na nákupy vyčlenily 51,7 mld. dolarů.7 Své rozhodující vojensko-technické programy nemění ani ostatní západní státy. S zřetelem k novým úkolům a potřebám modernizace výzbroje ozbrojených sil při omezených rozpočtových zdrojích ve vztahu k jejich rozsahu, nejvyšší představitelé armád zdůrazňují především požadavek zásadní reformy celého obranného sektoru ekonomiky, zajišťující jeho přizpůsobení k současným podmínkám a zvýšení kompaktnosti a efektivnosti. Za základní směry reformy byly definovány: -

reorganizace a restrukturalizace obranného průmyslu; sbližování vojenské a civilní ekonomiky; změna vzájemných vztahů mezi obranným průmyslem a ozbrojenými silami (a také státem jako celkem); liberalizace a globalizace vojensko-průmyslové činnosti.

Obzvláště důležitá je skutečnost, že všechny tyto procesy jsou nerozborně navzájem propojeny a jejich realizaci není možné omezit národními hranicemi a to i přesto, že v různých zemích mají tyto procesy svá specifika. Nejintenzivněji a rozsáhle je reforma uskutečňována v USA. Podle hodnocení amerických specialistů, ze 120 tisíc společností, bývalých dodavatelů ministerstva obrany v letech studené války, k dnešním dnům zůstalo pouze asi jedna čtvrtina společností. Ostatní buď opustily sféru vojenského byznysu, nebo úplně ukončily svou 5

Blíže např. ZELIN, A. Avijacionnyj park VVS: pjerechod k strategiji techničeskogo obnovljenia. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: http://vpk.name/news/30600_aviacionnyii_park_vvs__perehod_k_strategii_tehnicheskogoobnovleniya.html 6 Citované podle FARAMAZJAN, R., BORISOV, V. Vojennaja ekonomika Zapada i Rossiji posle cholodnoj vojny. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: 7 SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.3. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:

. 10

činnost. Zde je nutné dodat, že se jedná především a malé a střední dodavatelské firmy, pro které plnění vojenských zakázek nebylo profilující a vojenský byznys nebyl pro ně rozhodující. Mnohem obtížněji a bolestivěji probíhala reorganizace velkých vojensko-průmyslových korporací, které se po celá desetiletí specializovaly na výrobu vojenské produkce. Zde je nutné připomenout známou skutečnost, že reforma obranného průmyslu nebyla v západních zemích, zvláště v USA, výsledkem rozhodnutí a úsilí pouze vojenskoprůmyslových korporací. Jejich rozhodnutí předcházela rozsáhlá činnost v různých sférách, včetně vládami jednotlivých států uskutečněné revize jejich obranné politiky a přehodnocení potřeb ozbrojených sil, projednání a přijetí odpovídajících zákonů parlamenty těchto států, zpracování velkého počtu analytických studií různými vědecko-výzkumnými centry. Samotné vojensko-průmyslové korporace se při přijímání reformních opatření řídily nejen „obecnými pokyny“, ale vycházely i z velmi podrobné analýzy konkrétních podmínek. Řada metod reformy obranného průmyslu, které byly v minulosti považované za klasické se z pohledu nových potřeb ukázaly jako málo účinné, nevhodné. To se týká např. konverze zbrojní výroby, která jako metoda reformy obranného průmyslu byla využívána jen ve velmi omezeném rozsahu. Příčinou tomu byly technologické především technologické důvody (vysoká specializace průmyslového zařízení období permanentní vojenské ekonomiky), ale i ekonomické důvody (vysoká nasycenost trhů civilní produkcí atd.). Základním směrem reformy velkých vojensko-průmyslových korporací se stalo zmenšování rozměrů jednotlivých výrobních podniků, likvidace nepotřebných závodů, omezení početního stavu personálu, reorganizace řízení, zdokonalování technologických procesů některé další. Největší výrobci vojenské produkce vojenský byznys zpravidla neopouštějí, ale jsou podmínkami přinuceni realizovat radikální změny ve své struktuře a aktivně se zapojit do mezifiremní reformy. Ve své podstatě se jedná o uskutečnění různých druhů partnerství počínaje dočasnými sdruženími zakládanými pro boj o konkrétní zakázky až po zakládání společných podniků, fúzí a převzetí. Především fúze a převzetí se staly hlavními směry mezifiremní transformace struktury obranného průmyslu v průběhu 90. let. Důvody, které vedly vojenské dodavatele k fúzím jsou rozmanité, ale za jeden ze základních důvodů je považována nutnost dosažení tzv. „kritické masy“ odpovídající vzniklým podmínkám. Neboli jde o respektování úrovně vědecko-technických a výrobních možností, která zajišťuje plnění nejsložitějších programu při nejmenších nákladech a současně tak umožňuje upevnění pozic ve vojenském byznysu. Jedna z největších předností fúzí však spočívá v tom, že dochází ke spojování zaběhnutých výrobních kapacit disponujících kvalifikovaným zapracovaným personálem a uzavřenými obchodními kontrakty. Rozhodující role v definování základních směrů a temp reformy obranných sektorů ekonomiky v západních zemích náleží státu, především ministerstvu obrany. Obecné schéma je dobře známé. Především stát určuje rozsah poptávky. Vojensko-průmyslové firmy, vycházející z hodnocení svých vědecko-technických, výrobních a finančněekonomických možností a z jejich porovnání s perspektivami poptávky, samostatně se

11

rozhodují a následně se zúčastňují na formování strany nabídky. Při poněkud soustředěnější úvaze je zřejmé, že základním obsahem reformy zbrojního průmyslu je vlastně dosažení souladu strany nabídky se běžnou a perspektivní poptávkou. Ministerstva obrany a ostatní vládní orgány a instituce se zúčastňují na vytváření podmínek pro pronikání produkce korporací zbrojního průmyslu na světový trh. Zvláštní pozornost poutá v posledních letech pozorované prudké posilování a urychlování procesů globalizace vojensko-ekonomické činnosti, jako jeden z konkrétních projevů celkového procesu globalizace – pravděpodobně nejsilnější tendence současného světového rozvoje. Globalizace vojensko-ekonomické činnosti probíhá na pozadí a v těsné provázanosti s procesy internacionalizace výroby, informací a spojů, mezistátní výměna technologií, rozvoj mezinárodního obchodu, rozšiřování činnosti transnacionálních korporací. Hlavní hybné síly globalizace vojensko-ekonomické činnosti mají své kořeny ve zvláštnostech a zákonitostech současné etapy rozvoje vojenské ekonomiky. K nim patří snahy o omezování obranných rozpočtů, nepřetržitý růst cen zbraňových systémů, rozsáhle nadbytečné výrobní kapacity, jako pozůstatek studené války apod. Obzvláště silné jsou tendence k mezistátní vojensko-ekonomické integraci v Západní Evropě. Vedoucí země tohoto regionu (Francie, Velká Británie, Německo, Itálie) v současnosti disponují rozvinutým a vyspělým obranným průmyslem, pro který jsou jejich vnitřní vojenské trhy velmi malé, a proto v těchto současných podmínkách nemohou samostatně realizovat rozsáhlé vojensko-technické programy. Proto přistupují k vytváření různých forem sdružení a vynakládají úsilí vedoucí až do pokusů o formování jednotného uceleného západoevropského trhu s vojenskou produkcí. Tento proces je však velmi výrazně negativně ovlivňován rozporem mezi snahou jednotlivých států o zachování vlastní obranné průmyslové základny a vojenskoekonomickými reáliemi, které stále naléhavěji vyžadují mezistátní konsolidaci obranného sektoru. Probíhající procesy propojování desítek výrobců zbraní a vojenské techniky z různých zemí neobyčejně složitou sítí transnacionálních mezifiremních vztahů nejrůznějších typů jsou výrazem působení objektivních ekonomických zákonů, které jsou zdrojem rozvoje globalizace. Globalizace zbrojní výroby se rozvíjí do šíře (v současnosti vlastní zbraně a bojovou techniky vyrábí téměř 50 zemí světa), tak i do hloubky (od takových relativně jednoduchých forem spolupráce, jakými je poskytování technologií nebo zabezpečování subdodávek pro společnou výrobu a mezistátní fúze firem). Západní odborníci v současnosti stále častěji zdůrazňují potřebu formování globálního obranného průmyslu. Tento požadavek vychází ze zevšeobecnění v Jak se ukazuje, již se nashromáždilo dostatek velmi závažných důvodů pro zahájení řešení problémů formování globálního obranného ekonomického systému, do kterého je nutné zahrnout, kromě vlastního obranného průmyslu, kterému v něm náleží klíčové místo také služby logistiky, vojenskou infrastrukturu, vytvořené arzenály zbraní a vojenské techniky, orgány kontroly zbraní a odzbrojení, struktury a podniky, zabývající se likvidací a utilizací zbraní.

12

2

OD INTERNACIONALIZACE KE GLOBALIZACI ZBROJNÍHO PRŮMYSLU

Na rozvoj světové obranné průmyslové základny má v současnosti stále intenzivnější vliv internacionalizace a globalizace výroby, doprovázené liberalizací zbrojního trhu. Výzkum, vývoj, prodej a marketing produkce vojenského určení nabývají stále více transnacionální, mezinárodní charakter, přičemž v posledních letech se do tohoto procesu nezapojují jednotlivé státy, jak tomu bylo v průběhu posledních třiceti let, ale aktivně do něj vstupují především průmyslové společnosti, které si samy vybírají zahraniční subdodavatele, zakládají joint venture podniky nebo přímo nakupují hotovou produkci v zahraničí. Přechod od internacionalizace ke globalizaci zbrojní výroby vede ke značným změnám a dokonce i k úplné likvidaci tradičních způsobů distribuce (prodeje) zbraní a vojenské techniky. Stále více se využívají takové formy spolupráce, jako společná výroba složitých zbraňových systémů firmami z různých zemí nebo jejich zapojení do výroby jako subdodavatelů zahraničních firem. Na rozvoj procesu globalizace výroby poukazuje zvýšení počtu smluv o organizaci společné výroby nebo nákupu produkce zahraničních subdodavatelských firem. Posledně jmenované typy smluv, podle názoru mnohých amerických odborníků, oslabují národní bezpečnost, neboť poskytují zahraničním firmám možnost stabilizovat svou činnost a rozvíjet se na úkor amerických firem. Například, v nedávné minulosti jedna z anglických společností vyráběla, za technické pomoci USA, urychlovač k americkým stíhacím letadlům F-15. Získané zkušenosti ji dovolily vyhrát zakázku na dodávku těchto urychlovačů pro letadla „Boeing-777“. V soutěži vyřadila americké konkurenční firmy, které analogickou produkci firmě Boeing do té doby dodávaly. Přesto, podle mínění představitelů zbrojních firem rozvoj mezinárodní kooperace ve vojenské sféře umožňuje: - zmenšit břemeno výdajů a rizik, které souvisí s vývojem a výrobou nových zbraňových systémů; - získat přístup k nejnovějším zahraničním technologiím a do unikátních výzkumných center a polygonů; - zajistit podmínky pro vytvoření a podporu multiodvětvové ekonomiky; - vytvářet nové a vstupovat na existující trhy zbraní a vojenské techniky, na které může být přístup jednotlivých firem (a dokonce i států) velmi obtížný nebo zcela nemožný (uzavřený), pokud se jejich činnost rozvíjí mimo hranice společných projektů; - zlepšit operativní vzájemnou spolupráci mezi vojsky spojenců a zvýšit jejich bojovou efektivnost; - stimulovat ostatní formy spolupráce mezi státy (konkrétně, politickou solidaritu a ekonomickou integraci); - využívat široké možnosti spolupráce firem Západu, Východní a Centrální Evropy, k níž se otevřela cesta po rozpadu SSSR. 8 Proces spojování evropských zbrojních firem a evropských a amerických firem, který započal v roce 1992, pokračuje i v současnosti. V 90. letech byl tento proces podmíněn 8

HULL, A., MARKOV, D. Trends in the Arms Market. In JaneśIntelligence Review. 1997, May , p. 232.

13

především snižováním vojenských rozpočtů zemí NATO. Počet velkých mezinárodních obchodních dohod se zvláště po roce 1996 prudce zvýšil. V důsledku toho došlo k urychlení procesu budování transatlantického „průmyslového mostu“. Během let 1990-1999 se zvýšily investice amerických společností realizované v rámci procesu konsolidace na druhém břehu Atlantiku z 22 na 154 mld. dolarů. Ve stejném období se výdaje evropských firem související s fúzemi nebo jejich akvizicemi firem v USA zvýšily z 54 na 293 mld. dolarů.9 Se zánikem ikony „společného nepřítele“ se velmi zřetelně začal odvíjet vnitřně rozporný proces „autonomizace“ vojenskoprůmyslových komplexů Západní Evropy a USA. Rozpornost tohoto procesu je podmíněna přetrvávajícími politickými rozpory mezi hlavními státy Západu a nedokončenou výstavbou společných západoevropských organizačních a řídících struktur. Přesto rozsah integračních procesů v průmyslu a sféře služeb země Západní Evropy, které byly zahájeny v roce 1985, umožnil, aby bývalý představitel EU J. Delors hovořil o „tiché revoluci“ v západoevropské ekonomice. Nejintenzivněji tyto procesy probíhají v leteckém, kosmickém a elektronickém průmyslu, a také v oblasti informačních systémů. Mimo jiné to znamená, že na velké části trhu odbytu finální produkce je prakticky vyloučena konkurence. Na pozadí prudce rostoucí frekvence používání pojmu globalizace je nutné konstatovat, že problém globalizace obranného průmyslu se stal aktuálním pro ekonomicky a vojensky vyspělé země, včetně USA, poměrně nedávno. V letech studené války byl obranný průmysl natolik důležitým pro národní bezpečnost států, že jejich vlády nedovolily vystavovat ho drsným podmínkám svobodného trhu. Avšak po pádu Berlínské zdi zbrojní firmy postupně dospěly ke stále intenzivněji pociťované potřebě, která vyústila v rozhodnutí o zapojování se, stejně jako firmy civilního sektoru, do globální ekonomiky. Tomuto rozhodnutí napomáhalo zrychlující se stírání hranic mezi civilními a vojenskými technologiemi. V posledních 20-30 letech začala civilní elektronika, komerční spojovací prostředky a informační technologie hrát klíčovou roli při vývoji a výrobě současných zbraňových systémů, a tím vytěsňovat čistě vojenské vědecko-výzkumné a vývojové a konstrukční práce z hlavního proudu vývoje nových technologií a inovací. Současná praxe každodenně potvrzuje již všeobecně uznávaný princip vypovídající o tom, že civilní technologie se vyvíjejí a osvojují na globální úrovni. Globalizace zbrojní výroby je procesem, který nemá svůj nulový počátek. Rozvoji globalizace předcházel dlouhý proces internacionalizace zbrojní výroby, který, na rozdíl od globalizace, není regulován zákony trhu, ale mezistátními dohodami. Ještě v 50. letech minulého století evropské země NATO realizovaly rozsáhlé programy společné výroby zbraní a zbraňových kompletů. Zpočátku Evropané vyráběli především americké systémy. Byla připravena velkosériová výroba stíhacího letadla „Starfighter“ F-104 (1960-1965), protiletadlových raket „Hawk“ (1959-1967), raket „Sidewinder“ a „Bullpup“ (1962-1967). Na výrobě „Starfighterů“ se podílelo více jak 500 evropských firem. Celkem bylo vyrobeno 949 strojů tohoto typu, 604 strojů pro Německo, 100 pro Belgii, 120 pro Nizozemí a 125 pro Itálii. Na základě získaných zkušeností a osvojení si výroby složitých zbrojních systémů evropské země postupně přešly ke společné výrobě svých vlastních systémů, jako 9

TIŠČENKO, G. G. Povyšešnije ekonomičeskoj efektivnosti vojennogo strojitjelstva SŠA. Ros. in-t strateg. Issledovanija, Moskva 2004, s.331-332.

14

například, námořní hlídkový letoun „Breguet Atlantique“, stíhací bombardér „Fiat G.91“, protitankové řízené střely „Hawk“ a „Milan“ a další. V současnosti jsou téměř všechny složité a nákladné zbraňové systémy, jako například stíhací letadlo „Tornádo“ a „Tajfun“, vrtulníky „Tiger“ a „MN-90“, vyrobené nebo se vyrábí společně. Přitom se široce využívají zahraniční (i americké) součástky. Podle údajů Londýnského institutu strategických výzkumů, v roce 1998 Evropa a Spojené státy uskutečnily mezi sebou obchody s vojenským materiálem, které dosáhly na každé straně hodnoty 6 mld. dolarů.10 Přibližně od 70. let začaly Evropa i USA velmi aktivně spolupracovat v oblasti vyzbrojování se zeměmi Asie, Latinské Ameriky a Afriky. Byla uzavřena řada dohod, které zabezpečovaly nejen vyzbrojování ozbrojených složek uvedených států, ale současně přispívaly k rozvoji a modernizaci jejich obranné průmyslové základny. V roce 1978 Francie uzavřela několik dohod s Egyptem. První dohoda byla pouze o montáži; po ní následovaly dohody na výrobě stíhacího bitevního letadla „Alfa-Jet“. V roce 1982 se Itálie a Brazílie dohodly na společném vývoji cvičného bojového letounu AMX. Brazílie a Jižní Korea zahájily výrobu ponorek na základě německé licence, Egypt vyráběl anglické a Indie francouzské PTŘS. Indonésie si osvojila výrobu francouzských vrtulníků. A v tomto výčtu by bylo množné ještě dlouho pokračovat. Avšak internacionalizace zbrojní výroby, jejímž příkladem jsou uvedené programy, je vnímána jako cesta do slepé uličky. Americký brigádní generál Eliot Vandervanter ještě v roce 1964 realizoval výzkum, jehož cílem bylo vyhodnocení efektivnosti společné zbrojní výroby v rámci NATO a dospěl k závěru, že složitost struktury společných mezistátních programů „sebou nese faktory, které se nevyhnutně dostávají do konfliktu s produktivitou“.11 O patnáct let později, ve vystoupení A. Jamese na konferenci věnované vojenskoprůmyslové globalizaci, zaznělo: „Přestože mezistátní spolupráce ve vojenskoprůmyslové oblasti umožňuje zbrojním společnostem překonat vytvářené politické a právní bariéry, těžko lze očekávat její další budoucí rozvoj, a to především proto, že nenapomáhá efektivnímu využívání průmyslových a technologických zdrojů, nenutí omezovat nadbytečné kapacity a snižovat náklady“.12 Podle názoru A. Jamese, „současná globální dělba práce při vývoji a výrobě produkce vojenského určení vyžaduje otevření národních trhů pro zahraniční konkurenci a poskytování společnostem práva realizovat svou výrobní a inovační činnost v souladu s logikou komerce, a nikoli politiky“.13 Je nepochybné, že globalizace národních obranných průmyslových základen, tj. zapojení národních vojensko-průmyslových společností do světové sítě kooperačních vztahů, by byla nemožná bez poskytování všestranné pomoci ze strany národních vlád. To se projevovalo především v tom, že v západních státech vlády v určitý moment přistoupily ke konsolidaci a privatizaci obranného průmyslu. Anglická „British Aerospace“, z níž vyrostla „BAE Systems“, byly založena v dubnu 1977 cestou fúze společností „British Aicraft Corporation“ , „Hawker Siddeley Aviation“, „Hawker 10

The Military Balance, 1998–1999, s. 273. E. Vandervanter, Coordinated Weapons Production in NATO: A Study of Alliance Processes. Santa Monica, 1964, s. 1. 12 The Atlantic Council of the United States. Defense Industry Globalization. A Compendium of papers presented at a conference on "Defense Industry Globalization" held on 16 November 2001. Washington, D. C., 2002, s. 16. 13 "Defense Industry Globalization" held on 16 November 2001. Washington, D. C., 2002, s. 12. 11

15

Siddeley Dynamics“ a „Scottish Aviation“. Zpočátku byla plně státní společností, avšak v roce 1981 vláda 51,57% akcií prodala. Tehdy bylo rozhodnuto i o prodeji 15% aktiv zahraničním investorům. V roce 1989 byla kvóta zvýšena na 29,5% a v současnosti pouze americké společnosti mají ve svých rukách 40% akcií „BAE Systems“. Francie, která ještě v 80. letech uskutečňovala aktivní politiku zestátňování vojenského průmyslu, koncem minulého století změnila kurs a přistoupila k rozsáhlé privatizaci zbrojních společností. Například, společnost „Thomson CSF“ byla v roce 1982 zestátněna a o šest let později v roce 1988 byla předána do soukromého vlastnictví. Privatizace společnosti umožnila v následujících letech na jejím základě vybudovat společnost „Thales“. Francouzská vláda dosáhla i fúze státní společnosti „Aérospatiale“ se soukromou společností „Matra“. V důsledku spojení vznikla nová společnost „Aérospatiale Matra”, ve které se výrazně snížil státní podíl, který se stal v podstatě zanedbatelným po té, kdy se společnost „Aérospatiale Matra” stala součástí zbrojního gigantu „EADS“, který vznikl v důsledku spojení „Aérospatiale Matra” s soukromou německou a španělskou společností. Ať je jakkoli privatizace důležitá pro vstup vojensko-průmyslového komplexu na světový trh, sama o sobě problémy s tím spojené nevyřeší. Jeden z hlavních problémů spočívá v tom, že vojenská a civilní výroba tradičně využívaly, a v řadě zemí ještě i využívají, různé standardy a specifikace. Avšak globální tržní prostor vyžaduje, aby všechny tyto parametry byly porovnatelné a nezávisely na charakteru vyráběné produkce. V této souvislosti velmi iniciativně reagoval Pentagon. Ministr obrany William Perri již 29. června 1994 vydal nařízení, vyžadující od všech druhů ozbrojených sil Spojených států používat při nákupech vojenské produkce a při vývoji nových zbraňových systémů v závazné formě komerční technické charakteristiky, specifikace a standardy. Nedodržení tohoto nařízení bylo možné pouze se souhlasem ministra obrany. Paul Kaminski, který v té době byl zástupcem ministra obrany pro akvizice a technologie k tomu napsal: „Reformou nákupů jsme se rozhodli zahájit i celkovou revizí naší politiky zaměřenou na vojenské specifikace…Doposud manažeři programů vývoje a nákupů zbraní museli v každém daném konkrétním případě zdůvodňovat nutnost využití komerčních specifikací…Věc jsme obrátili a začali jsme od manažerů programů požadovat zdůvodnění, pokud trvali na setrvání používání vojenských specifikací“.14 Po půlroce Pentagon udělal v tomto směru ještě jeden neméně rozhodný krok – vydal nařízení „Technologie dvojího využití: strategie vytvoření dostupných progresivních technologií“. Specialisté okamžitě začali tento dokument nazývat „Svatým písmem o technologiích dvojího použití“. Kromě jiného se v něm uvádělo: „Cílem reformy akvizic uskutečňované ministerstvem obrany je vytvoření akvizičního systému komerčního typu, který se bude orientovat na komerční výrobky a technologie. Tento systém musí, tam kde to bude možné, zabránit používání speciálních smluvních

14

The Defense Industry in the Post-Cold War Era. Corporate Strategies and Public Policy Perspectives. Ed. by Gerald I. Sugman and Sean O’Keefe. Pergamon, 1998., s. 325.

16

podmínek a technických požadavků, a také i pravidel evidence, neboť toto vše brání vojensko-komerční integraci“.15 Vydání těchto direktiv předcházely exaktní výzkumy, které ukázaly, že využití komerčních prvků snižuje cenu zbraňových systémů minimálně dvakrát, a v některých případech i osmkrát, při srovnatelné nebo i vyšší spolehlivosti a navíc, nákupy certifikovaných komerčních komponentů „z regálu“ Pentagonu umožňuje zavést využívání elektronických systému podstatně (2-5x) rychleji“.16 Procesy internacionalizace a globalizace zbrojního průmyslu stimulují rozšiřování mezinárodní spolupráce firem ve výzkumu, vývoji a výrobě zbraní a vojenské techniky a jejich vstup na nové trhy, včetně civilních trhů odbytu jejich produkce. Proto analýza hlavních tendencí rozvoje zbrojní výroby v podmínkách globalizace vyžaduje pohled na procesy, které se rozvíjejí v rámci světového trhu s produkcí vojenského určení. ZÁVĚR Překonání globálního bipolárního rozdělení světa na konci minulého tisíciletí nabídlo světu naději, že v novém tisíciletí se bude moci cítit bezpečněji. Na základě vzniklé situace především vojensky a ekonomicky vyspělé země projevily snahu o snížení svých vojenských výdajů, omezení početních stavů ozbrojených sil, snížení počtu nově zahajovaných vojensko-technických programů apod. Současně přijímaly řadu efektivních opatření k modernizaci ozbrojených sil a jejich přizpůsobení k plnění nových úkolů. Plnění uvedených cílů vyvolalo potřebu intenzivní reformy obranného sektoru ekonomiky, především zbrojního průmyslu, na kterém spočívá hlavní odpovědnost za vývoj a výrobu perspektivních zbraňových systémů a uspokojování dalších nově vznikajících potřeb ozbrojených sil.

K hlavním cílům realizace reformy zbrojního průmyslu náleží snížení ekonomické zátěže obrany a současně zvýšení efektivnosti vojensko-ekonomické činnosti cestou co nejširšího využívání zdrojů , které byly naakumulované v civilním sektoru ekonomiky, a také předností, které plynou z těsného propojení a kooperace ve sféře zbrojní výroby se spojeneckými státy. Fungování národních obranných průmyslových základen a zvyšování jejich efektivnosti a pružnosti se v podmínkách globalizace nemůže uskutečňovat bez podpory státu a současně i vytváření podmínek pro výraznější liberalizaci zbrojního průmyslu a světového trhu s produkcí vojenského určení. Nerespektování potřeb ekonomického fenoménu zbrojního průmyslu může zpomalit proces globalizace, ale nemůže ho zastavit. 15

Department of Defense, “Dual Use Technology: A Defense Strategy for Affordable, Leading-Edge Technology”. Washington: Government Printing Office, February 1995, s. 16. Citované podle ŠLYKOV, V. Globalizacija vojennoj promyšlennosti – imperativ XXI.vjeka. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: 16 "Report oт the Use of Commercial Components and Military Equipment," Defense Science Board Study Task Force, Department of Defense, Washington, 1986. Citované podle ŠLYKOV, V. Globalizacija vojennoj promyšlennosti – imperativ XXI.vjeka. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na:

17

LITERATURA [1] [2]

[3] [4]

[5]

[6]

[7] [8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

18

HITCH CH., J., McKEAN R., N. The Economics of Defense in the Nuclear Age. New York: Atheneun, 1986. ISBN 0-689-70094-6. TIŠČENKO, G. G. Povyšešnije ekonomičeskoj efektivnosti vojennogo strojitjelstva SŠA. Ros. in-t strateg. Issledovanija, Moskva 2004, 397 s. ISBN 5-7893-0058-8. VANDERVANTER, E. Coordinated Weapons Production in NATO: A Study of Alliance Processes. Santa Monica, 1964. OZEROV, V.: „Oboronka“ podnimajetsa iz kolen. In.: Vojenno promyšlennyj kurjer. 2005. č. 11. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: http://www.archive.vpknews.ru/article.asp?pr_sign=archive.2005.78.articles.names_01. The Defense Industry in the Post-Cold War Era. Corporate Strategies and Public Policy Perspectives. Ed. by Gerald I. Sugman and Sean O’Keefe. Pergamon, 1998. ŠLYKOV, V. Globalizacija vojennoj promyšlennosti – imperativ XXI.vjeka. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: HULL, A., MARKOV, D. Trends in the Arms Market. In Jane´s Intelligence Review. 1997, May , p. 232. The Atlantic Council of the United States. Defense Industry Globalization. A Compendium of papers presented at a conference on "Defense Industry Globalization" held on 16 November 2001. Washington, D. C., 2002. Report of the Use of Commercial Components and Military Equipment. Defense Science Board Study Task Force, Department of Defense, Washington, 1986. Robot Weapons Convince Skeptics. The Financial Times, February 5, 2002. FARAMAZJAN, R., BORISOV, V. Vojennaja ekonomika Zapada i Rossiji posle cholodnoj vojny. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: . ZELIN, A. Avijacionnyj park VVS: pjerechod k strategiji techničeskogo obnovljenia. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: Americké letectvo prožilo infarkt, pomoci museli Kanaďané. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: SIPRI Yearbook 2009, Military Expenditure, příloha 5.1. [online] [citované 2009-09-15]. Dostupné na: .