FORMAČNÍ PLÁN ASC
2 0 1 1
„Uctívej Pannu Marii“ Don Bosco
Úvod pro formační plán na rok 2011 „Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými“ (Sk 1,14). Růženec je modlitbou, která líčí Marii v jejím spojení s Kristem a jeho vykupitelským posláním. Zároveň je to modlitba k Marii, k naší nejlepší přímluvkyni u jejího syna. Konečně je růženec modlitbou, v níž hovoříme s Marií zvláštním způsobem, tak jako se apoštolové společně s ní modlili ve večeřadle, když se připravovali na seslání Ducha sv. (Jan Pavel II.) Bylo to v roce 2002, kdy papež Jan Pavel II. rozšířil růženec o tajemství světla, který tak doplňuje rozjímání o životě Krista po nalezení v chrámu do úzkosti v Getsemanské zahradě. „Já jsem světlo světa…“ říká o sobě Kristus, „…kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života“ (Jan 8,12). Často se ocitáme v situacích, kdy nevíme jak dál, nevíme jak se rozhodnout, nevíme jak vhodně promluvit. Hledáme, a přesto nenacházíme. Tolik potřebujeme v našem životě světlo, a tak málo hledáme zdroj, který nám ho může dát. Příliš spoléháme na vlastní síly, na vlastní schopnosti, a možná právě proto tak často zůstáváme v koncích. Pokusme se změnit tato naše selhávání skrze poctivou a pravidelnou modlitbu růžence, skrze ochotu se měnit, tak jak to po nás požaduje Ježíš v našem každodenním životě. Buďme za to nejenom vděčni, že víme, kde můžeme nalézt světlo, zdroj, z kterého můžeme čerpat, ale také to dělejme. Je až úžasné, jak zázračně to funguje, někdy téměř okamžitě, jindy zas po dlouhých dnech, měsících plných temnoty a nejistoty, ale nakonec vždy, když vytrváme, nalezneme světlo, povzbuzení a životní jistotu. Vaše provinciální rada
______________________________________ 1 Apoštolský list papeže Jana Pavla II. Tertio millenio adveniente strana 2
Formační plán ASC 2011
2
Memorie biografiche di Don Giovanni Bosco – římská číslice označuje číslo svazku, následující číslo strany – odstavce
Formační plán ASC 2011
strana 3
Téma 1 – Který byl pokřtěn v Jordánu V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. (Mk 1,9) V tomto tajemství objevujeme dvě důležitá období Ježíšova života, u kterých se můžeme pozastavit: Ježíšův skrytý život a Ježíšův apoštolát (evangelizace). Ježíšovým křtem v Jordáně končí jeho skrytost, jeho nenápadný lidský život a začíná jeho poslání Mesiáše, kdy vystupuje se svou Božskou mocí, se svou Božskou autoritou. Od této chvíle bude na sobě viditelně ukazovat neviditelného Otce. „Kdo viděl mě, viděl Otce“. (Jan 4,19) Jeho posláním je co nejzřetelněji přiblížit lidem svého Otce a vykoupit svět. Pane, prosíme, dej nám skrze Tvůj příklad touhu napodobovat Tvůj pokorný přístup k náboženským úkonům. Ježíš vede obyčejný život řemeslníka v Nazaretu. Navenek neprojevuje svou Božskou moc. Vede skrytý život s Otcem a nikdo na něho nemůže ukázat jako na Mesiáše (kromě sv. rodiny a několika vyvolených). Nejsou to roky odpočinku, ale roky dlouhodobé přípravy na jeho krátkodobé veřejné působení. Bez přípravy nelze splnit úkol. Bez skrytého života s Bohem nelze být věrohodným svědkem. Hlásání a svědectví předchází tichost, obyčejnost, nenápadnost. Pokud mluvíme bez náplně, bez vnitřní zkušenosti a prožitku, pak naše svědectví nestojí za nic. A tak v tichosti dozrává naše víra a láska, abychom jednou mohli být svědky (apoštoly) navenek. Ta doba může být dlouhá, ale přesto je nutná. Zvykněme si na obyčejnou lásku plnou všednosti. Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1.jehož evangelizaci předcházel skrytý život 2.který vyrůstal v rodině Marie a Josefa 3.který byl stále v modlitbě ve spojení se svým Otcem 4.který pokorně snášel lidské nedokonalosti 5.který i ve všedních úkonech projevoval poslušnost Otci 6.který trpělivě čekal až přijde jeho čas 7.který byl Duchem svatým uveden do apoštolátu 8.který se plně odevzdal do vůle Otce 9.který hlásal radostnou zvěst 10.který se vrátil od Jordánu plný Ducha sv.
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… strana 4
Formační plán ASC 2011
K zamyšlení Naše příprava na apoštolát by měla spočívat v tiché modlitbě a neustálé komunikaci s Bohem. Ve skrytosti se učíme být spojeni s Pánem, žít stále v jeho přítomnosti, v drobných věcech rozpoznávat jeho vedení. Učíme se mu důvěřovat, svěřovat mu svůj život. V modlitbě je nezbytné si najít pro Boha čas, vyhledávat ztišení a utíkat se do samoty s ním, kde nebudeme rušeni, kde budeme patřit jen jemu – celým srdcem, bez všech aktivit. Využívat každého vhodného okamžiku, abychom byli s ním. V této modlitbě jde hlavně o komunikaci s Bohem, o naslouchání jemu, ale také o to svěřit mu vše, co máme na srdci. Jedná se o vnitřní živou modlitbu, která nás chrání od rutiny. Taková vnitřní modlitba je obtížná, zvláště když Bůh mlčí, což se taky stává. Takto dávaný čas Bohu nás postupně uvádí do neustálé modlitby, kdy jsme s Pánem spojeni i v době činnosti. Pak celý náš život je protkán Boží přítomností, aniž by to druzí viditelně pozorovali. Takový duchovní život nám dává světlo poznání, co Bůh po nás žádá. Jsme vedeni Bohem a v našem životě odpadají zbytečné věci a aktivity. Bez praktikování vnitřní modlitby se stává, že přecházíme do přílišného aktivismu z vlastní iniciativy, a to i v dobré víře, že to myslíme dobře. Jenže to vychází z nás bez Božího požehnání. Důsledkem je nervozita, stres, podrážděnost, vyčerpanost a ztráta sil. A v ten okamžik se začnou projevovat naše hříšné sklony a zlozvyky. – V tichém snášení lidských nedokonalostí: Sv. Pavel: „Vzájemně se snášejte v lásce spojeni poutem pokoje“ (Kol 2,2). Kdo chce vést druhé k dobru, napravovat je, musí se nejprve naučit nést je ve svém srdci a přijímat je v jejich nedokonalosti. Ne je hned poučovat. Přijímat druhé v lásce znamená nést ty povahové rysy, které mi vadí, umět se sklonit k slabostem druhého (my silní jsme povinni snášet slabosti slabých). Takové snášení se projevuje vnitřní bolestí, drážděním postavit se proti, nutkáním vyhnout se takovému člověku. Opakem je přijetí této bolesti s vědomím, že onoho člověka chci mít rád, chci být s ním, záleží mi na něm, i když mě ledacos na něm provokuje. Není to láska citová, musí se uskutečňovat našim chtěním. Je to láska víc Boží než naše, protože na takovou lásku máme málo sil. V takovém snášení druhých se učíme trpělivosti, že ani druzí, ani okolnosti se nebudou odvíjet podle našich představ. V trpělivém snášení se učíme odhlížet od sebe, od našich reakcí na druhé a vnímat spíše potřebu druhých. Pak jim moudrým, neunáhleným poučením můžeme pomoci.
Formační plán ASC 2011
strana 5
– V drobných všedních úkonech poslušnosti Boha: chceme-li se stát velkými hlasateli, musíme se nejdříve stát obyčejnými lidmi jako Ježíš, který v dospělosti pracoval jako prostý tesař a vedl až příliš obyčejný lidský život. Pod touto poctivou obyčejností v malých všedních věcech začíná vyrůstat něco neobyčejného, ctnostného. Co není vidět druhými, co jen tak rychle nevymizí. A tyto drobné věci bych měl dělat tak, jako bych byl neužitečný služebník, že jsem udělal, co jsem byl povinen učinit. Bez nároků na odměnu, bez nároku na pocit uspokojení, jak jsem dobrý. Jen pro radost Bohu. Tak zůstává člověk pokorný a připravený uskutečňovat Boží díla. – V trpělivém čekání až přijde čas: Je to Pán, který povolává k určitému poslání. On nejlíp ví, kdy nastal čas zapřáhnout nás do veřejné evangelizace. On vidí do srdce a ví, kdy jsme připraveni, kdy naše hrozny dozrály k tomu, aby vydaly sladkou hojnou šťávu. Ale tu hodinu zná jen Pán. On určí, jakým způsobem a kdy naplníme své hlavní poslání. Nám nezbývá než trpělivě čekat, až nás zavolá, čekat na svůj křest v Jordánu, kdy začne naše prověrka Božího služebníka navenek a naplno. Myslím, že mnozí z nás už své hlavní poslání naplňují, že jsme si přípravnou fází už prošli, ale nebuďme si tím moc jisti. Abrahám nebo i Mojžíš začali své poslání naplňovat v době, kdy bychom řekli, že měli život za sebou. Tak i nás může Pán překvapit. Tím však nemyslím, abychom si hráli na spasitele, abychom v dějinách spásy ze sebe dělali důležitou osobu a stále projevovali nespokojenost, že ještě nejsme tím, čím nás chce Bůh mít. Buďme smířeni s obyčejným životem, ale také otevřeni pro neobyčejné Boží plány s námi. Témata k povídání – Prožitek intenzivní vnitřní modlitby si většinou pamatujeme celý život. Podělme se o něj s ostatními. – Jak vypadá naše každodenní modlitba tehdy, kdy nás nečekají žádná důležitá rozhodnutí nebo zrovna nečelíme nějakým těžkostem? – Podělme se o zkušenost se snášením všednosti nebo toho, co zrovna neprobíhá podle našich představ. Abychom co nejvěrněji sloužili Bohu a vydávali o Něm svědectví, je pro nás důležité rozpoznat, co pochází od Boha a co od nás. V tom hraje velkou úlohu sebepoznání ve světle Ducha svatého. Proto prosme Boha v tomto zkoumání o dar rozlišování. Ne vždy nám bude vše jasné, ale můžeme si říci určitá kritéria, která nám pomohou rozpoznat naše aktivity od Božího působení. Děkujeme Ti, Pane, za milost našeho křtu, skrze nějž se nám otevřela studnice milostí Božích. strana 6
Formační plán ASC 2011
Modlitba na závěr: Bože, chválíme tě za tvou lásku a v tuto chvíli především za křest, kterým jsme se stali tvým dítětem, novým stvořením a členem církve. (Chválíme tě i za rodiče, kteří nás nechali pokřtít a kteří nás vychovali ve víře.) chválíme tě za všechny, kdo nám pomáhali a pomáhají milost křtu den ze dne rozvíjet. Přijmi, prosím, naši chválu, neboť jsi náš zastánce a spasitel, nikdy nás neopustíš a neustále v nás upevňuješ své nejzákladnější dary: víru, naději a lásku. Don Bosco ti chce říci.2 – Je zapotřebí, abychom se snažili poznat a adaptovat se na naši dobu. To znamená respektovat lidi, pak autorit. Kde se může, mluvit dobře, a nelze-li mluvit dobře, mlčet. Jestliže je nějaký dobrý důvod, ať se využije soukromě, a to co se týče civilní autority, ať se mluví mnohem více o autoritě církevní. [XVI, 416] – Doporučuji, abyste vytvářeli jenom jedno srdce a jenom jednu duši; abyste milovali Boha, sloužili mu a podporovali jeho slávu prostřednictvím praktikování lásky. [XV, 486] – Láska a trpělivost ať tě doprovázejí neustále v napravování, a to takovým způsobem, aby vždy z tvého jednání a slov bylo možno poznat, že hledáš dobro duše. [X, 104] – Láska, čistota, pokora jsou tři královny, které jsou vždycky spolu. Jedna nemůže existovat bez druhé. [IX, 706]
Formační plán ASC 2011
strana 7
Téma 2 – Který zjevil v Káně svou božskou moc Třetí den byla svatba v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Došlo víno, a proto řekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpověděl: „Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina.“ Jeho matka řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne.“ (Jan 2,1–5) Maria si všimla, že na svatbě došlo víno. Maria je ta, která se dívá kolem sebe na potřeby druhých. Dovede se vcítit do situace druhých. Nechce novomanžele vystavit trapné situaci, a tak se za ně u svého Syna přimlouvá. Řekli bychom nepodstatná věc. Kdyby Maria neupozornila Ježíše, zas by se tak nic hrozného nestalo. Hostitelé by vydrželi trapnou situaci, brzo by se na to zapomnělo, tak proč obtěžovat Božího Syna v takových maličkostech? Jenže, kdo miluje, má cit i pro detaily a pro pomoc i v drobných záležitostech. Marii není jedno, že svatební veselí zkazí prázdné vinné sudy a že na mladém páru ulpí skvrna nepohostinnosti. Panno Maria, prosíme tě, ať se skrze zázračné proměnění vody ve víno prohloubí naše víra v božskou moc tvého Syna. Základem služby pro bližní znamená poznat, co prožívají, co potřebují. Učit se odhlížet od sebe, od svých problémů a starostí, od svého sobeckého zaměření se na sebe. To nám pomůže vyprázdnit ze svého srdce sebe a připravit ho pro druhé. Středem zájmu se tak stávají lidem kolem nás a ne naše já. Někdy člověk záměrně zavírá oči, aby nemusel vidět, aby náhodou neudělal něco navíc, aby si nenarušil svůj program, svůj čas anebo si neučinil problémy. Chybí ochota nasadit se pro druhé, zaskočit nebo udělat něco za druhého. A tak vidíme a přesto nejednáme. Jednáme úplně opačně než Maria. Ta raději snesla výtku od Ježíše, než aby nechala ztrapnit novomanžele. Jak moc je důležité umět se shodit, ve skrytu se za druhého obětovat, aby se zachovala nebo zvýšila úcta lidí vedle nás na úkor naší skryté, neoceněné oběti. Díky tomu, že se Maria nebála požádat svého Syna a ten proměnil vodu ve víno, svatebčané si váží hostitelů, že i na konci svatby rozlévají tak kvalitní víno. Maria zůstává zapomenuta a vynikají novomanželé, které známí chválí za dobrou přípravu hostiny. A přitom ve skutečnosti to bylo zcela jinak, protože hostitelé neodhadli spotřebu vína. Jen si vzpomeňme na situace, kdy se v naší hlavě rojilo plno myšlenek, takže jsme úplně přestali vnímat, co k nám druhý mluví, co po nás žádá. Nebo jsme jen tak na půl ucha poslouchali. A to se ještě divíme, že se dotyčná osoba na nás hněvá. Přece jsme podle nás udělali vše, co od nás bylo žádáno. Takový je však důsledek našeho uzavření v myšlenkovém strana 8
Formační plán ASC 2011
světě a špatného naslouchání. Při takové polovičatosti Ježíš nemůže dělat zázraky. Maria říká služebníkům, aby udělali vše, co řekne, nejenom něco. Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
který byl pozván s Marií a učedníky na svatbu na kterém jsi poznala, že nadešla Otcem stanovená chvíle zázraku jemuž jsi připomněla, že chybí víno který nechal naplnit džbány k očišťování vodou který učinil první zázrak na Tvou přímluvu jehož zázraky zůstaly před mnohými skryty který žádá naši připravenost k plnění jeho vůle který k nám mluví, aby prorazil naši hluchotu který nám vnuká, co a jak máme činit který proměňuje náš život v novou kvalitu
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení Chceme po Ježíši, aby proměnil náš život, aby ho zkvalitnil, aby nás zdokonalil v lásce. Jsme často unaveni nepřetržitými pády a už si nevíme rady, jak se z nich dostat. Dochází nám síly a víno (radost a chuť do života). Ježíš nám chce pomoci, ale musíme udělat vše, co nám řekne. Tedy nejprve pozorně vyslechnout, co nám říká, a pak to také uskutečnit. Vytříbený vnitřní sluch, který se získává ztišením, nám pomáhá zachytit Boží vnuknutí. Člověk si tak vybudovává citlivost na Boží vnuknutí. Moc důležitá věc. S jemností rozlišovat poznáváme Boží hlas v sobě a to nás formuje, to nám dává světlo. Naopak přemíra našich myšlenek citlivost k Božímu vnuknutí otupuje. Tato vnuknutí přicházejí intuitivně jako rychlé, překvapivé záblesky. Bez nějaké logiky jsme přesvědčeni, že my tak neuvažujeme, že to nejsou naše myšlenky, že pocházejí od Boha. Zasahují nás přímo na místě nebo ve stavu, který v daný okamžik prožíváme. Jedna věc je vyslechnout a zapamatovat si Boží slovo adresované nám, věc druhá pak je vyplnit Boží požadavek. Nespekulovat v náš prospěch, neignorovat Boží příkaz intuitivně poznaný. Jakoby na oko se chovat, že jsme vše provedli podle Boží vůle, ale přitom ve skutečnosti si trochu shrábli pro sebe. Nebo z lenosti a strachu zakopali nám svěřenou hřivnu. Někdy místo citlivosti na potřeby lidí žijící v naší blízkosti jsme chtiví vědět, kde se co šustne, jaké události se dějí ve světě. A tak v tomto dobrém úmyslu se necháme spoutat médii, hltáme jednu informaci za druhou. Sedíme u televize, čteme noviny, časopisy, odborné články, posloucháme názoFormační plán ASC 2011
strana 9
ry a drby v rádiu, vyhledáváme zprávy na internetu a ani nepozorujeme, že tyto skutečnosti začínají formovat naše postoje více než Písmo sv.. Výsledkem je nespojenost s politikou a politiky, nekonečné pohoršování se nad násilím a zlem kolem nás a rozladění a nejistota z budoucnosti. Jsme plni negativních informací, které ubíjejí naše nitro. A že něco pozitivního můžeme udělat člověku stojící vedle nás, nás vůbec nenapadne. V blízkosti naší zaměřenosti na slabosti se nachází sebelítost. Vybavují se nám rány z dětství, od rodičů, z minulosti, házíme vinu na jiné, protože kdyby se k nám tak nechovali, byli bychom jinačí a měli bychom se lépe. A i teď jsme dotčeni, protože druzí nejednají podle našich představ a nenaplňují naše citové potřeby. Tímto v sobě člověk živí pocit ublíženosti, je naštvaný na celý svět, a i kdyby se mu někdo snažil vyjít vstříc, setká se s nepochopením, protože on ani nechce vidět, co pro něho druzí dělají, jako spíš vidí to, čím mu ubližují. Přes tyto slzy se bližní nevidí. A přitom život pro druhé je přímo lékem na tento nešvar. K jedné z překážek vnímavosti patří sdílení vlastních prožitků. Člověk je plný toho, co prožil, a s tím spojených zkušeností. Z jeho úst proudí zážitek za zážitkem, nenechá druhé domluvit, ba dokonce o jejich výlevy ani nestojí a už v nepřetržitém sledu slov vyjadřuje svoje dojmy, anebo jen co jeho známý začne téma, už k tomu má svůj příběh. Vyžaduje věrné posluchače, rád se staví do středu zájmu a v popředí vyniká jeho já, aniž si to někdy uvědomuje. Možnost, jak se z toho dostat, je co nejvíce se sdílet se svým nitrem v modlitbě, zachovat si svá vnitřní tajemství a uvědomovat si, že ne každý má o naše zážitky zájem, ba dokonce že druhé můžeme svým mluvením zatěžovat a otravovat. Čím více budeme schopni promlouvat o svých hnutích a prožitcích s Bohem, tím méně budeme mít potřebu o sobě mluvit a budeme disponováni k naslouchání jiných. Témata k povídání – Umíme naslouchat druhým? Zkusme nahlas ocenit v našem společenství toho, kdo to opravdu umí (může se nám stát příkladem). – První zázrak učinil Ježíš na svatbě – radostné události. My se dokážeme modlit a prosit zvláště ve vážných situacích. Svěřujeme Bohu „důležité“ události našeho života? Dokážeme Pána prosit i o radost všedního dne? – Jsme pro druhé oporou nebo přítěží? (K zamyšlení.) Ochota pomoci, snaha obdarovat, učinit radost, úsilí zbavit těžkosti druhé vede k větší všímavosti. Člověk vyprázdněn sebe citlivě vnímá gesta, nálady, slovní výlevy, neblahé okolnosti, sled zdánlivých náhod u svých bližních, dokáže z nich vyvodit, co dotyčný potřebuje a v tomto duchu mu také pomůže. strana 10
Formační plán ASC 2011
Panno Maria, děkujeme ti za všechny zázraky uskutečněné v našem životě na tvou přímluvu a za to, že si uvědomujeme, že jsou darem Boží lásky. Modlitba na závěr: Tvůj první zázrak se, Pane, odehrál na svatbě. Tak jsi poukázal na důležitost tohoto základního lidského společenství. My dnes žijeme ve světě, kde je rodina ohrožena a mnozí již nevidí její důležitost, mnoho rodin se rozpadá a nejeden volá po alternativních soužitích. Spo-lu s Pannou Marií k tobě, Ježíši, voláme: Nemáme víno! Učiň znovu velký zázrak své lásky a žehnej našim rodinám, upevňuj v nich lásku a věrnost, posiluj je v těžkostech a pomáhej překonávat jejich krize. Prosíme tě také za dar odvahy pro mladé lidi vstupovat do manželství. Kéž i v současné době vyrůstá mnoho svatých rodin, které budují svůj život na tobě, ve kterých se žije opravdová láska a zodpovědně se přijímají a vychovávají děti. Don Bosco ti chce říci. 2
– – – –
Vyžeňte z vašeho srdce hřích a lásku k hříchu, a tehdy budete mít dost sil, abyste spasili svou duši. [VII, 830] Být dobrý nespočívá v tom, nedopustit se nějakého nedostatku. Být dobrý spočívá v tom, mít dobrou vůli to napravit, mít dobrou vůli, abychom se napravili. [VI, 322] Rány v rodině se musí léčit a ne amputovat. Zakrývat to, co budí nelibost, divit se všemu a radit se vší pevností. [IV, 736] Pamatujte, drazí synáčkové, každý křesťan je povinen projevovat se povzbuzujícím způsobem k bližnímu a že žádné kázání není výchovnější než dobrý příklad. [IV, 753]
Formační plán ASC 2011
strana 11
Téma 3: Který hlásal Boží království a vyzýval k obrácení Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ (Mk 1,14–15) Pán Ježíš přišel hlásat evangelium a pokání. Nejen evangelium, ale také pokání. Evangelium tvoří tu radostnou, potěšující stránku, pokání tu bolestnou, očišťující. Kristova přítomnost je spojena s naší proměnou srdce. Kristus se zcela vydává, ale současně vyžaduje i naše otevřené srdce. S Kristem nemůžeme uzavřít přátelství, jestliže nepřijmeme pokání. Vidíme to na Ježíšově reakci vůči obyvatelům Nazareta. Odešel od nich a neudělal tam mnoho zázraků. Radostná zvěst prostě nefunguje tam, kde není ochota změnit život, obrátit se, činit pokání. Mezi těmito slovy existuje přímá úměra. Chceš-li se radovat z evangelia, obměkči své srdce, ztrať svou pýchu, změň své smýšlení a chování. Přijmeš-li pokání, Kristus je tu zcela pro tebe. Nepřijmeš-li, Kristus se ubírá dál i s evangeliem. Pane Ježíši, prosíme Tě, dej, ať stále více chápeme ducha Tvého království a snažíme se postupným obrácením se uzpůsobit pro vstup do něj. Radostná zvěst pro nás zůstává v psané formě. Písmo svaté, zvlášť Nový zákon se stává prostředkem, jak se v současnosti setkat s Kristem. A jestliže nás Kristus ohromuje jako kdysi Izraelity, pak se stejným zaujetím přistupujeme k Božímu slovu. Měla by být pro nás velká radost brát Písmo do rukou. Ne z jakési povinnosti, ale proto, že chci prožít chvíle s živým Kristem skrze Jeho slovo. V Ježíšově blízkosti tak nacházím útěchu, přijetí, naději, moudrost, povzbuzení i radu. To vše je úžasná a radostná skutečnost, která mě osvobozuje od zajetí tohoto světa i od zajetí hříchu – jsem svoboden. Jestliže chce Pán, abychom se obrátili, a to lze jen prostřednictvím pokání, pak z toho plyne, že nemůžeme duchovně růst, aniž bychom nepřijali a nepraktikovali kajícnost. Víme, že každý z nás je jiný, že si nás Pán samostatně vede. Ptejme se tedy Pána, v čem právě teď spočívá naše obrácení, co právě teď mám odbourávat ve svém životě, abych povyrostl v lásce. Ať mi dá poznat mou duchovní cestu a mé nitro. „Jaké pokání mám, Pane, činit v bezprostředně následujících dnech?“ Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1.
který byl vyvoleným národem dlouho očekáván
strana 12
Formační plán ASC 2011
2. 3. 4.
který přichází vysvobodit lidstvo z otroctví hříchu který se stává nadějí na lepší život který přináší radostnou zvěst, jíž je evangelium 5. který nás osvobozuje z područí druhých i ze zajetí zlých náklonností 6. který přišel hlásat nejen evangelium, ale také i pokání 7. jehož přítomnost je spojena s naší proměnou srdce 8. který se zcela vydává, ale také současně vyžaduje naši otevřenost 9. jehož láska stravuje, ale také rozněcuje a činí šťastným 10. s jehož radostným evangeliem kéž přijmeme i svůj každodenní kříž
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení Ježíšovi podali knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno:`Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.´ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“(Lk 4,18) Ježíš přichází vysvobodit svůj lid z naivních představ o Bohu, z otroctví hříchu, z chudé duchovní stravy otrávené zavádějícím učením. On dobře vidí žalostný stav izraelského národa, když je vnímá vysílené a skleslé jako ovce bez pastýře. A tak volá své ovečky, aby je občerstvil a dovedl je na svěží pastviny. Po dlouhém mlčení Boha přichází lavina Božích milostí a oslnivý nával světla pravého poznání Boha a to v Kristu Ježíši. On se stává nadějí na lepší život. On zjevuje, jak dobrosrdečně se Bůh sklání k člověku. On přináší radostnou zvěst, jíž je evangelium. Lidé díky Kristu dostávají nový elán. Přesvědčují se, že Bůh je neopustil, ba naopak, přitiskl je k sobě jako matka své dítě. Žasnou nad Ježíšovou mocí, diví se, co dokáže, radují se ze zázračných uzdravení, sklánějí se nad jeho moudrostí (ještě nikdo nikdy tak nemluvil), hříšnici zakoušejí jeho milosrdenství a přijetí, na rozdíl od farizeů, kteří se jich štítí. Za Kristem se táhne obrovský zástup, protože zjišťují, s jakou laskavostí a dobrotou k nim přistupuje. Jednostranný obraz spravedlivého, přísného, vyžadujícího Boha dostává pravdivou podobu Boha milujícího, milosrdného. Spravedlnost tam nechybí, mnohem více však převládá touha obdarovat člověka Božím životem. Kristova radostná naděje spočívá ne v politickém osvobození z nadvlády Římanů, jak si Židé představovali, ale ve svobodě ducha sjednoceného s Bohem. Skrze víru a přijetí Ježíše za Spasitele se stáváme svobodnými
Formační plán ASC 2011
strana 13
Božími dětmi, jejichž život trvá na věky. Tak nás Kristus osvobozuje z područí druhých i ze zajetí sebe samých (zlých náklonností). Témata k povídání – milujeme, ale chceme být i milováni, rozdáváme, ale chceme i dostávat. Umíme tuto „rovnováhu“ porušit tím, že zapomeneme na své vlastní potřeby? – Umíme přijmout těžkosti a nepříjemnosti s tím, že nám mohou pomoci zrát a oprostit se od sebe sama? Zkoumejme sami sebe ve světle Božím, jaké pokání má pro nás Pán nachystané a které nás k němu přivede. Kéž tedy s radostným evangeliem přijmeme i bolestné pokání. Konkrétní pokání můžeme rozdělit do několika rovin: – Modlitba, čas pro Boha – Práce na své charakteru (negativní vlastnosti) – hněv, lenost, kritika… – Přijímání životních situací – Vztahy – odpuštění, přijetí, nesení nedostatků, nedorozumění… – Posty, střídmost, kázeň, odříkání… Pane, děkujeme Ti, že jsi nám svou lidskou přítomností ukázal v různých životních situacích, jak máme jednat, a tím jsi nám dal příklad k následování. Modlitba na závěr Milosrdný Ježíši, ty jsi odpouštěl hříšníkům, kteří k tobě přistupovali s lítostí a pokornou důvěrou. Děkujeme ti, že ve své církvi, především ve svátosti smíření, po celé dějiny až do dneška neustále pokračuješ v této milosti odpouštění hříchů. Děkujeme ti, že i nám odpouštíš, kdykoliv tě o to prosíme. Děkujeme ti za kněze, kterým jsi svěřil službu odpouštět viny. Kéž všichni lidé zakusí radost z odpuštění. Don Bosco ti chce říci. 2 – Abyste uchovali ctnost skromnosti, mějte na mysli tyto dvě věci, které jsou základní: 1. Mějte zpovědníka, který zná dobře vaše srdce a neměňte ho nikdy kvůli strachu, že by se dozvěděl o nějakém vašem pádu. Je pravdou, že není hříchem změnit zpovědníka, když se neodvažuji vyznat mu nějakou vinu, ale je to však velice nebezpečné kvůli ctnosti skromnosti, poněvadž když se k němu navrátíte a on, neznajíce dobře stav vaší duše, nebude moci vám dát nikdy vhodné rady pro tuto ctnost 2. Naslouchejte a praktikujte rady, které vám zpovědník dá. Bude to jenom slovo, ale toto dané vám ve zpovědi, je vhodné pro vaše potřeby. [VII, 84] – Čisté svědomí, opravdový pokoj (mír) pro službu Pánu. [II, 385] – Dobrý Bůh zvláště projevuje svou moc ve slitování a v odpuštění [9,178] strana 14
Formační plán ASC 2011
Téma 4: Který na hoře Proměnění zjevil svou slávu Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. (Mk9,2) Apoštolové netuší Ježíšův záměr. To, že budou na hoře s Ježíšem sami, že se tam budou modlit, mohli předpokládat. Ale že se před nimi promění, je nemohlo vůbec napadnout. Nevědí, co je čeká, co čeká jejich Pána. Nemají ani potuchy, jak budou reagovat, až Krista zatknou a ukřižují. A tak v okamžiku proměnění nechápou smysl Ježíšova počínání. Ježíš však vidí do srdce i do budoucnosti. Zná jejich víru i lidskou křehkost a dopředu ví, jak s nimi zatřese jeho oběť. Před svým utrpením chce Ježíš posílit víru apoštolů. Vede je na horu Tábor, aby ho v plnosti poznali – v jeho slávě, moci a vznešenosti, aby jim ukázal, kdo za nimi stojí a tak neměli strach, až jako slabý, bezmocný člověk půjde svou křížovou cestu. Pane Ježíši, prosíme Tě, posiluj nás v dnešní době, kdy ztrácíme smysl pro mystické zážitky, abychom více mysleli na konečný cíl našeho života, věčnou blaženost. V mnoha případech takto jedná Ježíš i s námi. Zná mezery naší víry. Předbíhá naše duchovní zkoušky, naše pochybnosti a zmatky, aby nám dodal odvahy, ujistil nás dopředu, že je s námi, že se nemusíme bát. Dodává nám důvěru, aby naše víra neztroskotala v bouřích tohoto světa. Chce nám ukázat svou Božskou moc, s kterou nás nese na svých ramenech. Přichází se svou útěchou, vede nás na horu Tábor a my ani nevíme proč. Ve stavu klidu se nám vybaví vzpomínky na naše hory Tábor, na silné momenty, kdy jsme se setkali s Kristem. Ale co chvíle, kdy se člověk dostane až na dno svých sil, kdy se ponoří do tmy, z níž nevidí východisko, kdy nepřestávající utrpení mu bere naději na lepší život? Kdo z nás si vzpomene, že kdysi s Ježíšem prožil něco krásného? Přiznejme, že nám to podobně jako apoštolům nepřijde ani na mysl. Nejsme sto pozvednout hlavu k Bohu. Naše víra se pohybuje na tenkém ledě. Předchozí útěchy jakoby nepomohly. SeFormační plán ASC 2011
strana 15
hrály roli jakéhosi poradování se před utrpením a nic víc. V tomto si s apoštoly můžeme podat ruce.
strana 16
Formační plán ASC 2011
Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1.
který se ukazuje svým apoštolům ve slávě a moci dříve, než ho uvidí slabého a zmučeného 2. který dává poznat i se svým Otcem svoji Božskou svrchovanost 3. který vštěpuje do srdcí apoštolů, že je nesmrtelný a že se nemusí obávat jeho zdánlivé prohry 4. který odhalil apoštolům tajemství své velikosti 5. který zjevil apoštolům plnost svého oslaveného zduchovnělého těla 6. který před svým utrpením posiluje víru apoštolů 7. který si přál, aby událost proměnění zůstala do stanovené doby tajemstvím 8. který i nás zve na naši horu Tábor, abychom s ním zažili vnitřní, osobní a intimní setkání 9. jehož velikost naplnila apoštoly bázní 10. v jehož blízkosti zakoušíme mocnou ochranu
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení Zkušenosti z hory proměnění a následné pochybnosti, zmatky a soužení mají posílit naši víru v dalších zkouškách života (ne té bezprostřední). A čím více je takových zkušeností, tím by měly probíhat ve větší důvěře, že Kristus v období tmy, suchopáru a utrpení je nám nejblíže. Často s od-stupem času nám Pán dává poznat, proč tyto události nastaly a jaký význam měly v našem životě. Předtím nám však dodává povolený doping v podobě útěchy a nepopsatelných projevů své lásky a moci. To nebyla obyčejná událost, ale mimořádná. Ježíš si přál, aby zůstala do stanovené doby tajemstvím, aby o tom nikomu neříkali. Mělo je to osobně posílit a posunout dál v duchovním životě. Viděli oslaveného Krista. Nikdo jiný ho takto neviděl. Když s ním chodívali, věřili, že je jejich Pán a Mesiáš. Rádi s ním pobývali. Cítili se poctěni nezaslouženou blízkostí Krista. Chovali k němu posvátnou úctu. Ale tak intenzivní prožitek s Kristem plným slávy ještě nezažili. Zarylo se jim to hluboko do srdce, když sv. Petr ve svém listě svědčí a vzpomíná na tuto událost (2Petr 1,17–18). Ježíš oslavený ve své moci v nás nevzbuzuje jen posvátnou bázeň, ale i pocit bezpečí. V Jeho blízkosti zakoušíme mocnou ochranu. Hora Tábor představuje nedobytnou tvrz, kde útoky nepřátel jsou zdárně ničeny. Z takové hory se nám nechce scházet. V údolí jsme lehce zranitelní.
Formační plán ASC 2011
strana 17
Témata k povídání – Snažíme se Bohu důvěřovat, ale existují situace, které v nás budí obavy. Uvědomíme si, jaké to jsou? – Šťastný je člověk, který se oprostil od svých strachů. Podělme se o zkušenost, kdy se nám to podařilo. – Podělme se o zážitek, který posílil naši víru. Zkuste si i vy vzpomenout na takové zázračné příhody, kdy vám s Pánem bylo dobře, kdy jste ani netušili, že právě tento nádherný pocit bude moc důležitý pro následující smutné nebo bolestné životní překvapení. Poděkujme Pánu za Jeho soucit a podporu, za to že se nestaví chladnokrevně k našim zkouškám, že předtím přijde oslaven a pak ve skrytosti jako spící v lodičce vše prožívá s námi, i když nám se zdá, že nás opustil. Pane Ježíši, děkujeme ti za tvé proměnění na hoře, neboť nejen pro tři apoštoly, ale i pro nás je to posílení, víry ve věčnou blaženost. Modlitba na závěr Bože, dej abychom ve chvílích temnoty, opuštěnosti a strádání dostali paprsek světla Ducha svatého, který nám připomene tvou slávu, tvou všemohoucnost a tvoji lásku k nám, která nás chce přijmout za své děti. Pomáhej nám překonávat naše lidské pohledy a ohledy, ať více posloucháme tvého Syna, vždyť ty žiješ a kraluješ na věky. Amen. Don Bosco ti chce říci.2 – Ať už jsem blízko nebo daleko, vždy myslím na vás. Jediné je moje přání, abych vás viděl šťastné zde v čase a na věčnosti. [XVII, 107] – Ty věci, které rozradostňují a posilují tělo, všechny musí mít za cíl, aby ho učinily lehčeji podřízeným duchu proto, aby mohlo lépe sloužit k Boží slávě. [XII, 143] – Mějte velkou úctu k nejsvětější Panně Marii, modlete se a buďte veselí, ale velice veselí. [XVIII, 19] – Já bych chtěl, aby se každý na okamžik zastavil a takhle se zamyslel: co jsem udělal v minulosti pro svoji duši? Jak jsem na tom dnes před očima Páně? Jestliže zemřu, kam půjdu? Co chci dělat pro budoucnost? [VII. 675]
strana 18
Formační plán ASC 2011
Téma 5: Který ustanovil eucharistii Ježíš vzal kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte ho a rozdělte mezi sebe. Neboť vám říkám: od této chvíle už nikdy nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“ Potom vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával jim se slovy: „To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku! ¨“ (Lk 22,17–19) Ježíšovo ponížení při vtělení spočívalo v tom, že se zřekl svého Božství (Bohem zůstal, ale nepoužíval svoji moc) a stal se obyčejným člověkem (prožíval všechny lidské strasti). Při umučení a smrti, nechal své lidství potupit, nespravedlivě trýznit a vydat k záhubě. Nekončí své pokořování smrtí, ale v eucharistii se dennodenně ponižuje na oltář v podobě prostého chleba a takto se vydává na pospas lidem s důvěrou, že toho nezneužijí. Jako člověk mohl utéci, když mu ukládali o život. V eucha-ristii může jen pasivně čekat, jak s ním člověk naloží, zda s posvátnou úctou nebo lidskou laxností bez náležité úcty, nebo vyloženě s úmyslem Krista zneuctít. Panno Maria, prosíme tě, vyprošuj nám milost, ať si velmi vážíme svátosti eucharistie a jsme vděční za možnost účasti na jejím slavení. Měj na paměti, že Ježíš se kvůli nám dennodenně ponižuje. Nemusel, a přesto dobrovolně chce být s námi tiše a nenápadně. Raději bude trpět nebezpečí zneužití, než aby se od nás natrvalo vzdálil. Tak mu na nás záleží, tak o nás stojí, tak nás žárlivě miluje. A o to nepochopitelnější je, proč to vše podstupuje, když ve společenství Božských osob má všechno a nic mu nechybí? Proč místo radosti, která se mu nabízí, bere na sebe bolest? Jakou hodnotu má člověk pro Boha, pouhé stvoření? A On se přesto ponižuje a chce se setkat s tím červíčkem, jako jsme my. Na hoře Tábor ukazuje svoji moc a vzbuzuje bázeň, v eucharistii přichází jako bezmocné dítě, abychom se ho nebáli, aby nás svou všemohoucností nepoplašil, abychom prostřednictvím drobné hostie přijali v naprostém klidu Nejvyššího Boha. Těšíme se, že si u nás učiní příbytek. Prožíváme intimní chvíle se svým Pánem. Nerozklepou se nám kolena, nezbledneme a neomdlíme děsem. A to proto, že Ježíš se snižuje na naši úroveň. Jinak při kontaktu s ním bychom museli umřít. Nevydrželi bychom se dotýkat Boží velebnosti. Ježíš v eucharistii je pro nás přitažlivější než Ježíš mocný na hoře Tábor. Ponížení Kristovo nás přitahuje více než jeho moc. Formační plán ASC 2011
strana 19
Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
který ač mocný, věčný a vznešený se zcela vydal do rukou hříšným lidem který raději trpí nebezpečím zneužití, než aby se od nás natrvalo vzdálil který přichází v eucharistii jako bezmocné dítě, abychom se ho nebáli který přichází v eucharistii v naprosté tichosti který si nenechává sloužit, ale sám slouží který se sám stává našim pokrmem který sytí naši duši a naplňuje všechny její potřeby který svatým přijímáním udržuje náš život a převádí ho do věčnosti jehož obdarování převyšuje naše představy který v eucharistii uzdravuje naše duše i těla
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení Ježíš v eucharistii nebude křičet, nedá se slyšet na ulicích, ale v naprosté tichosti přichází. Ten, který má moc, je jako beránek, který neotevřel ústa. Mohl by mnoho o nás mluvit, o našich hříších, nedokonalostech, o tom co mu vadí, ale On poníženě mlčí. Všechny křivdy, nelásku trpělivě v tichosti snáší. Obtížil se našimi bolestmi, nemocemi, naše viny na něho dolehly. Jeho srdce krvácí pro naši zlobu a pýchu, ale jemu nejde o to, abychom poznali míru jeho utrpení, jako spíš abychom jeho počinem pochopili velikost Jeho lásky. K tomu má sloužit i jeho ponížená přítomnost v eucharistii. Jako při nedostatku živin umíráme fyzicky, tak při absenci eucharistie umírá naše duše. Tělo a Krev Krista jsou zdrojem života a dodávají nám živiny lásky. Duše nepřítomností Krista chřadne a pomalu umírá. A jestli jí nedodáme tento životodárný zdroj, staneme se chodícími mrtvolami. Tělesně živi, ale duchovně mrtvi. A co nám pak pomůže, když získáme celý svět, ale ztratíme duši? Tak životně nutné je přijímat Pána v eucharistii. Ježíš v eucharistii je pro nás nutnou stravou k životu, velkolepou hostinou a také posilou na cestě do věčnosti a posilou našeho života.
strana 20
Formační plán ASC 2011
Témata k povídání – Dokážeme i my stát před svatostánkem v tichu, bez mluvení? – Jaký je můj osobní vztah k eucharistii? – A k svátostnému životu vůbec? (K zamyšlení) Jak prožívat sv. přijímání, abychom neztratili úžas z Ježíšova darování a velkou úctu před jeho vznešeností? V eucharistii se Ježíš nějak zvláště neprojevuje, zůstává skrytý, tichý, nenápadný jako malé dítě. Mnohdy nám nedává pocítit ani svoji moc, ani svoji lásku. Nechává pracovat naši víru bez pocitů ducha. A pokud tento stav zmrazených citů při sv. přijímání trvá delší dobu, začínáme ztrácet pozornost vůči Kristu, zapomínáme na toto Boží dítě spící v našem srdci. Tím, že si ze mše sv. odnášíme v sobě Ježíše, by už neměl být rozdíl mezi sakrálním prostorem v kostele a světským prostorem venku (že v kostele jsem spojen s Bohem a jakmile vyjdu ven, nechám Ježíše za dveřmi), ale celý svět, nastávající události by měly splynout v jeden sakrální prostor, kde poníženému Kristu předávám moc vládnout, předávám mu otěže svého života. Pane Ježíši,děkujeme Ti za stanovení svátosti eucharistie, která je nám posilou i v nejtěžších situacích života a zdrojem radosti ze tvé blízkosti Modlitba na závěr Bože, ty nám dáváš v eucharistii záruku budoucí slávy ve tvém království, své Nejsvětější srdce spojuješ s naším srdcem a jsi oporou našim silám během pouti naším životem. Stále nás sjednocuj ve víře a lásce a dávej nám apoštolské nadšení pro rozšiřování tvé církve, zvláště mezi mládeží a lidovými vrstvami. Amen. Don Bosco ti chce říci.2 – Někteří říkají, že k tomu, abychom mohli přijímat často, je zapotřebí být svatý. Není to pravda. Toto je podvod. Svaté přijímání je pro toho, kdo se chce stát svatým. Léky se dávají nemocným stejně jako se dává jídlo slabým. [VII, 679] – Dva nejsilnější prostředky nás podporují na cestě k nebi. Jsou to svaté přijímání a svátost smíření i pokání. Proto dívejte se, jak nepřítel naší duše hledá jakoukoliv záminku, aby nás vzdálil od této praxe našeho náboženství. [III, 162] – Přistupujte často horlivě ke svatému přijímání. Když budete přijímat Krista často do vašeho srdce, bude vaše duše natolik formovaná milostí, že tělo bude donuceno být poslušné duchu. [XII, 144] – Věřte jenom, moji drazí synáčkové, kdo uctívá Nejsvětější svátost, má jistý důkaz o své věčné spáse. [XII, 29] Formační plán ASC 2011
strana 21
Téma 6 – Který se pro nás krví potil Ježíš upadl do smrtelné úzkosti a modlil se ještě usilovněji; jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. (Lk 22,43b–44) Do této zkušenosti by chtěl vtáhnout i své učedníky, aby neupadli do pokušení a měli sílu vítězit nad zlem rozšířeným v dějinách lidstva.1 Panno Maria, prosíme, vyprošuj nám trpělivost v úzkosti, když jsme nespravedlivě obviňováni, a obětavost, když máme postoupit utrpení pro dobro druhých lidí. V noci před svou smrtí Ježíš pocítil úzkost. Jeho pot úzkosti byl jako krev (Lk 22,44). Byla to smrtelná úzkost. Úzkost nad propastí, nad mocí smrti, nad opuštěností, nad mocí zla, nad vydáním soudu. Byla to hodina pokušitele, který ho chtěl přemluvit, aby se vzdal Boha a myslil na sebe. Ale Ježíš se probojoval v modlitbě k Otci: „Otče můj, ne má vůle, ale tvá vůle ať se stane“ (Lk 22,42). Co to znamená pro Tebe? Také ty máš často úzkost. Úzkost před lidmi, úzkost před opuštěností, úzkost před křížem. Ale neboj se! Anděl Boží také tebe posílí, abys více naslouchal Bohu, než dbal na svou úzkost. Ale musíš se modlit jako Ježíš, jinak podlehneš pokušení. „Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochoten, ale tělo je slabé“ (Mt 26,41) Pomáhej mi, Pane, abych překonával svoji úzkost! Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1. 2. 3. 4.
který se po večeři odebral s učedníky na Olivovou horu (Lk 22,39) který se šel modlit a vzal Petra, Jakuba a Jana s sebou (Mt 26,36) který trochu poodešel a padl tváří k zemi (Mt 26,39) který se modlil:„Otče můj, jestliže je to možné, ať mne mine tento kalich, ale ne jak já, ale jak ty chceš“ (Mt 26,39) 5. jehož pot stékal na zem jako krůpěje krve (Lk 22,44) 6. který se vrátil k učedníkům a shledal, že spí (Mt 26,40) 7. který řekl těm třem:„to jste nemohli ani jednu hodinu se mnou bdít“? (Mt 26,40) 8. který se podruhé modlil: „Otče, ať se stane tvá vůle“ (Mt 26,42) 9. který shledal, že učedníci zase spí (Mt 26,43) 10. který nechal učedníky a po třetí se modlil stejnými slovy (Mt 26,44)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… strana 22
Formační plán ASC 2011
K zamyšlení Po poslední večeři, kdy Ježíš s nesmírnou láskou ustanovil eucharistii, začal byl smutný a v tomto bolestném stavu se odebral do Getsemanské zahrady, kde začal naplno prožívat nesmírné utrpení. Vědomě bere na sebe toto utrpení, i když i pro něj bylo nesmírně těžké, protože je prožíval plně s lidskými pocity. Kolik obětí, sebezáporů a modliteb musel během svého života vykonat, aby byl schopen takové oběti? Přitom věděl, že všemi lidmi, kromě své Matky, bude opuštěn.Jedině skrze jeho bezmeznou lásku a oběť může být lidstvo zachráněno a smyslem jeho života je vykoupení lidí pro věčnou blaženost. Jak bychom se zachovali při Kristově utrpení v Getsemanské zahradě? Pokud bychom byli oddáni sebelásce a touze po vlastním maximálním uspokojení, nesnesli bychom pohled na Krista v tomto zuboženém stavu a nepřijali bychom, že je Syn Boží s neomezenou mocí. Často stojíme před utrpením, dokonce cítíme, že je máme přijmout, ale váháme. Kéž nás povzbudí Kristův příklad, kdy On, úplně čistý, přijal největší utrpení. Spolehněme se, že s pomocí Boží překonáme nejen fyzická utrpení včetně nemocí, ale i duševní, jako jsou úzkosti, křivá obvinění, starosti,urážky a že budeme schopni rozvíjet lásku ke každému člověku a naplňovat vůli Otce v obtížných chvílích našeho života. Kéž nás posiluje příklad Krista a jeho Matky, která sice s nesmírnou bolestí, ale s důvěrou ve smysluplnosti Kristova života provázela svého Syna na vykupitelské cestě.
Formační plán ASC 2011
strana 23
Témata k povídání: – V našem životě se střídají okamžiky bolesti, radosti, nepohody i štěstí. Umíme je brát tak, jak přicházejí, tzn. nebojíme se být smutní nebo naopak radostní? – Jaké jsou naše největší životní strachy? – Jsme schopni a ochotni přinášet oběti? Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi přijal výzvu Otce, abys pro naše vykoupení podstoupil největší oběť a zahájil jsi ji nesmírným duševním utrpením v Getsemanské zahradě. Modlitba na závěr Ježíši, z tvé hlavy padá na kámen krev, kapka za kapkou. Vidíš lidi, kteří se utápějí v hříchu a nenávisti. Za ně přijímáš své utrpení a smrt. A proto jen ty jediný dokážeš obrátit lidské sobectví v lásku, nenávist v přátelství. Prosíme tě proto především za mír pro všechny země světa, pro všechny rodiny a pro všechna lidská srdce. Daruj světu mír a lidským srdcí svůj pokoj. Don Bosco ti chce říci. 2 – Milujte, respektujte, praktikujte naše svaté náboženství. To náboženství, ve kterém jsem vychovával jiné a uchoval od zla tohoto světa. To náboženství, které nás utěšuje v životních trápeních, úzkostech smrti a otvírá nám bránu štěstí bez konce. (XIV, 511) – Pomsta opravdového katolíka je odpuštění a modlitba za člověka, který nás uráží. (IV, 316) – Kdo nechce trpět s Ježíšem na zemi, nebude moci se radovat s Ježíšem v nebi. (II, 362) – Víra je jediná solidní posila mezi trápeními a zármutky tohoto života. Ona samotná nám zajišťuje štěstí v tomto čase i na věčnosti. (XVI, 245)
strana 24
Formační plán ASC 2011
Téma 7 – Který byl pro nás bičován Pilát dal Ježíše zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. (Mt 27,26) Tato událost vyzývá křesťany, aby se pokorně postavili před Pána a tázali se na svou odpovědnost, kterou i oni mají za bolesti naší doby. Především za ztrátu smyslu pro nadpřirozeno v lidském životě. 1 Panno Maria, prosíme, vyprošuj nám u Syna sílu, abychom trpělivě snášeli utrpení, i když někdy nechápeme jeho smysl v našem životě. Ježíše spoutali a bili biči( Mt 27,26). Na turínském pohřebním plátně bylo napočítáno 160 krvavých ran po bičích. Ale Ježíš neodrážel rány, neutekl, neprojevil nenávist. Nýbrž se modlil za své trýznitele: „Otče,odpusť jim neboť nevědí, co dělají“ (Lk 23,24). Také Ty pocítíš rány od lidí: tvrdá slova, cynické poznámky, jízlivé řeči, nespravedlnost… Co to znamená pro Tebe? Co děláš, když tě lidé bijí? Vracíš údery? Ježíš ti říká: Modli se za své nepřátele! Prokazuj dobro těm, kteří tě nenávidí (Mt 5,44). Neoplácej zlo zlem! Třeba je v tobě ještě mnoho útočnosti, sám biješ často lidi, až jejich srdce krvácí a jejich oči pláčí. Když jsi sám někdy zakusil nespravedlnost, přijmi to jako vyrovnání. Neboť také Ty jsi způsobil mnohým hořkou bolest. Ježíši, vysvoboď mne od mého zlého chování. Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
kterého dali v poutech odvést k Pilátovi (Mt 15,1) kterého se Pilát otázal: „Ty jsi židovský král?“ (Mk 15,2) který mu odpověděl „Ano, já jsem král… Moje království není z tohoto světa.“ (Jan 18,36–37) o kterém Pilát řekl židům: „Já na něm neshledávám žádnou vinu.“ (Jan 18,38) kterého poté Pilát vzal a dal ho zbičovat (Jan 19,1) který neměl podobu ani krásu, opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti. (Iz 53,2–3) který nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi. (Iz 53,4) který byl rozdrcen pro naše hříchy, jeho rány nás uzdravily. (Iz. 53,5) který byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa. (Iz 53,7) který byl jako beránek vedený na porážku, neotevřel svá ústa. (Iz 53,7)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… Formační plán ASC 2011
strana 25
K zamyšlení Po zatčení Ježíše v Getsemanské zahradě je Ježíš odveden k velekněžím Annášovi a Kaifášovi, kteří jej obviní tak, aby mohl být vynesen trest smrti. Pilát se je snaží oblomit tím, že dá Ježíše zbičovat, domnívá se, že takto zuboženého člověka nebudou považovat za nebezpečného pro svoje náboženství. Bičování bylo fyzicky velmi bolestné, ale On je s láskou snáší, aby přinesl vykupitelskou oběť a dal nám tímto příklad, abychom trpělivě a s láskou snášeli kříže, křivá obvinění , nemoci či případné obtíže stáří. Pokud nemůžeme svou bolestnou situaci změnit, máme ji přijmout a nebouřit se proti Bohu a lidem. Měli bychom si uvědomit a přijmout, že ji Bůh dopouští pro naše dobro a užitek na věčnosti. Vše má smysl v Božím plánu, i když to hned nechápeme. Mnohdy i nás lidé zklamou a zradí a my se dostáváme do bolestné situace,v níž nás napadají myšlenky na odplatu. Povětšinou jsme naplněni hořkostí a hledáme příležitost, abychom to takovému člověku „vrátili“. Někdy se stává, že jsme si utrpení způsobili vlastní vinou. Snad jsme si plně neuvědomili, že naše chyby mohou mít takové následky a jsme zatrpklí i vůči sobě samotným. I v takových situacích je lepší řešení bolesti pokorně přijmout a s pomocí Boží jít dál životem. V těžkých situacích se obracíme proti Bohu, obviňujeme jej z nespravedlnosti a sebe naplňujeme zlobou. Kéž nás povzbudí i příklad a přímluva Panny Marie, která svou přítomností prožívala kruté bičování svého Syna. Místo aby se bouřila proti Bohu kvůli takové nespravedlnosti, modlila se za mučitele svého Syna a posilovala se myšlenkou, že je to potřeba pro spásu světa.
strana 26
Formační plán ASC 2011
Témata k povídání: – Lidé si ubližují. Vědomě i nevědomě. Umíme se modlit i za ty, kdo nám ubližují? – Umíme křivdy poroučet Pánu, nebo máme snahu brát spravedlnost do vlastních rukou? – Dokážeme jít proti proudu dnešní dravé doby? Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi trpělivě pro naše vykoupení snášel bolestné bičování, a tím jsi nám dal příklad, že i my máme pokojně snášet nespravedlivé utrpení, když se nemůžeme účelně hájit. Modlitba na závěr Rána za ránou dopadá na tvé tělo, Ježíši. A v jednotlivých bolestných úderech vidíme bolesti celého světa, které bereš na sebe: hlad který sužuje tolik lidí; početné rozvody; staré lidi žijící v osamocenosti; šířící se epidemie AIDS; hrozící nezaměstnanost; pýcha člověka, který se chová jako pán tvorstva… a všechny další bolesti Formační plán ASC 2011
strana 27
světa. Tebou stvořený svět hřích poničil, a ty jsi ho vykoupil. Prosíme Tě, ať dokážeme spojovat utrpení světa s tvým utrpením. Don Bosco ti chce říci. 2 – Upřímná, synovská, jasná důvěra v Pannu Marii, zvláštní něžnost vůči ní, stálá úcta vás učiní vítěznými nad každou překážkou, houževnatými v rozhodnutích, pevnými vůči sami sobě, laskavými k bližním a přesnými ve všem. (V, 482) – V namáhání a utrpení nezapomínejte nikdy, že máme připravenou velikou odměnu v nebi. (VI, 442) – Chceš žít šťastně? Je třeba, aby sis to zasloužil tím, že budeš mít dobré srdce ke všem, milovat své přátele, budeš trpělivý a velkodušný ke svým nepřátelům, budeš plakat s těmi, kteří pláčou, a nezávidět štěstí druhých, budeš dělat dobro všem a zle nikomu. (IX, 662)
strana 28
Formační plán ASC 2011
Téma 8 – Který byl pro nás trním korunován Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ (Mt 27,28–29) Jeho tvář je dnes znetvořena šířící se bezbožností, nedostatky náboženského, mravního a společenského života členů církve, který zabraňuje, aby se projevila opravdová tvář Boží1. Panno Maria, prosíme tě, vyprošuj nám milost, abychom nikoho lehkovážně nezesměšňovali a trpělivě snášeli ponižování a pokojně se bránili proti křivým obviněním. Nasadili Ježíši korunu z trní (Mt 27,29). Člověk se totiž brání pravdě, tím, že se jí vysmívá posměchem, který působí bolest. Posměch je silná zbraň, posměch je zničující, neboť dělá z posmívaného nic. Proto se mnozí obávají posměchu od lidí. Z lidského strachu zapřel Petr Pána (Mt 26,70). Ale tentýž Petr řekl po svém obrácení: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“ (Sk.5,29), a potom statečně vyznal svou víru v Ježíše Krista. Co to znamená pro Tebe? Vyznávej také ty svoji víru. Žij podle svého svědomí také tehdy, když se jiní tomu vysmívají, žij podle Evangelia také tehdy, když svět smýšlí jinak. Při posledním soudu se vyjeví pravda. Potom se ti stane posměšná koruna korunou věčného života. Pane, vytrhni mne z mé zbabělosti. Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš,
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
kterého vojáci svlékli a přehodili mu nachově rudý plášť.(Mt 27,28) kterému upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu.(Mt27,29) kterému do pravé ruky dali rákosovou hůl.(Mt 27,29) kterému se posmívali, plivali na něj a bili ho po hlavě.(Mt 27,29–30) o kterém Pilát řekl: „Nemám vinu na krvi tohoto člověka. To je vaše věc“. (Mt 27,24) který vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. (Jan 19,5) o kterém Pilát řekl: „Hle člověk!“ (Jan 19,5) o kterém lid začal křičet: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ (Jan 19,6) místo kterého chtěli propustit Barabáše. (Lk 23,18) o kterém lid řekl: „Jeho krev ať padne na nás a na naše děti! (Mt 27,25)
Formační plán ASC 2011
strana 29
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení Po hrozném bičování, v době čekání na opětovný příchod Piláta, vojáci odvedli Ježíše, kde se pro svou zábavu vybíjeli na Ježíšovi a posměšně ho korunovali korunou z trní. Bylo to nejen velmi bolestivé, ale hluboce ponižující. Král věčné slávy je potupen holdováním „Zdráv buď, králi“, které je provázeno ranami a pliváním. A zatímco bijí božskou hlavu trním ověnčenou, duní nádvořím pustý smích vojáků, kteří jsou tím divočejší, čím je Ježíš tišší a pokornější… Má pýcha je tu ztrestána. Trůn – chci přednost. Vojenský plášť – světácká pečlivost. Žezlo – chci vládnout, pyšně uplatnit sebe. Koruna – kolik je v mé hlavě ješitných, samolibých myšlenek. Výsměšná adorace – nedůtklivost, nesnesu žert ani upozornění. Ale jak my často ve svém životě jednáme? Pokud máme naději, že můžeme něco získat, postupujeme tvrdě, využíváme všech prostředků, abychom prosadili svou pravdu a poškodili co nejvíce toho, který nám způsobuje bolest, a mnohdy jdeme neúměrně do krajností, čímž provokujeme druhé ke zlobě a ničíme pokoj v sobě a mezi lidmi. Kéž bychom se poučili z Kristova jednání a Jeho trpělivosti, s láskou a modlitbou vytvářeli podmínky pro pokoj v sobě a ve světě, jak to v těžkých Kristových chvílích dělala Panna Maria. Témata k povídání: – Bojíme se posměchu? – Umíme stát za svou vírou i tehdy, kdy to může bolet? – Jsme schopni nést svědectví víry svým životem nebo raději splyneme s davem? Pane Ježíši, děkujeme ti za trpělivé, pokorné a láskyplné snášení velké potupy při posměšném korunování trním, kéž se pro tvoji oběť snažíme nikoho lehkovážně nezesměšňovat. Modlitba na závěr Trním korunovaný Ježíši, většinou se každý člověk ve svém životě bojí utrpení, často od něj utíká a nezřídka ti i vyčítá, proč trpí. Dej nám, prosístrana 30
Formační plán ASC 2011
me, abychom objevili, že naše utrpení můžeme spojovat s tvým a že tak přispíváme ke spáse světa. Přijmi tedy naše osobní bolesti a posiluj nás, abychom dokázali trpět s tebou. Don Bosco ti chce říci. 2 – Můj Bože, proč jsi mě nestvořil bohatého, proč jsi mi nedal peníze, aby k nám mohl přijímat chudé chlapce a vychovat z nich dobré občany na této zemi, dobré křesťany pro nebe a připravit tak dobrou budoucnost společnosti. Je pravda, že nemám štěstí na bohatství, ale mám jiné nesrovnatelné štěstí, že mám spolupracovníky a spolupracovnice, kteří jsou bohatí dobrou vůlí a láskou a kteří už vykonali, konají a budou konat všechny možné oběti pro to, aby pomáhali v uskutečňování Božího díla. To dílo je chráněno naší matkou, nejsvětější Pannou Marií. (Don Bosko na konferenci ke spolupracovníků. [Marsei 17. 2. 1881] – Pýcha je červ, který hlodá a umožňuje ztratit zásluhy všech vašich dobrých skutků. [IV, 748] – Nechme se vést vždycky pravdou. [VII,312] – Nedůtklivost je pýcha, která nám způsobuje nedostatek lásky, způsobuje, že zapomínáme na příkaz odpuštění, odcizuje nám naše kamarády a činí nás protivnými všem. Dokud nenalezneme někoho silnějšího než my, který nám nabídne první sladkost. [VI, 102]
Formační plán ASC 2011
strana 31
Téma 9 – Který pro nás nesl těžký kříž On sám nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota (Jan 19,17). Nese kříž. Tíží ho náboženská lhostejnost, která vede mnoho dnešních lidí, aby žili, jako by Bůh neexistoval, nebo aby se spokojovali s nábožností mlhavou, neschopnou vypořádat se s problémem pravdy a s povinností svědomí. Panno Maria, prosíme tě, vyprošuj nám milost s Pánem nést bolestné kříže ve svém životě, tak jak jsi ho přijala od Boha při křížové cestě svého Syna. Láska činí těžká břemena lehkými. Kdo miluje, ten dělá mnoho dobrého, i když je to namáhavé. Láska chce dát a podělit se, odpustit, snášet a pomáhat. Kdo miluje Boha, dělá dobro i tehdy, když to žádá veliké přemáhání. „Kdo nebere na sebe svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden“(Mt 10,38). „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž na sebe a následuj mne“ (Mt 16,24). Kdo nemiluje, ten se točí stále jen kolem vlastního já. Proto je slepý pro bližního a hluchý pro jeho tíseň. Co to znamená pro Tebe? Pomáhej lidem nést jejich břemena! Dělej mnoho dobrého, i když se Ti to zdá obtížným! Zachovávej Boží přikázání také tehdy, když Tě to stojí veliké přemáhání. Tak půjdeš s Ježíšem na jeho křížové cestě a tak také s Ježíšem vstaneš z mrtvých. Pane, přijmi mě k sobě na své křížové cestě!
strana 32
Formační plán ASC 2011
Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1. 2.
Pána Ježíše odsoudili na smrt. – „Nesuďte, a nebudete souzeni.“ (Lk 6,37) Pán Ježíš přijímá kříž. – „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ (Mt 11,29) 3. Pán Ježíš padá poprvé pod křížem. – „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ (Mk 8,34) 4. Pán Ježíš potkává svoji matku. – „Tvou vlastní duší pronikne meč..“ (Lk 2,35) 5. Šimon pomáhá Pánu Ježíši nést kříž. – „Jeden druhého břemena neste, a tak maplníte Kristův zákon.“ (Gal 6,2) 6. Veronika podává Pánu Ježíši roušku. – „Cokoliv jste udělali pro jednoho z mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ (Mt 25,40) 7. Pán Ježíš padá po druhé. – „Kdo stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ (1Kor 10,12) 8. Ženy pláčou nad Ježíšem. – „Jeruzalémské dcery, neplačte nade mnou! Spíše nad sebou plačte a nad svými dětmi!“ (Lk 23,28) 9. Ježíš padá potřetí pod křížem. – „Děje-li se toto se stromem zeleným, co se stane se suchým!“ (Lk 23,31) 10. Pána Ježíše zbavili roucha. – „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.“ (Jan 15,13)
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení V poledním vedru palčivého palestinského slunce, zaprášenými ulicemi, provázen ranami a posměchem, nese Spasitel svůj kříž na místo popravy. Donucen vojáky, pomáhá mu Šimon Kyrenský. Já bych se nutit nenechal, říkáš si. Rád bych na jeho místě nabídl ramena zmořenému a pod křížem padajícímu Vykupiteli. Myslíš – li to upřímně, rozhlédni se kolem sebe! Zde máš příležitost učinit, to co bys rád učinil Kristu Pánu. Či nevidíš blízko sebe Krista, jak vleče svůj kříž a padá vysílen? Ten Kristus je tu opravdu, jen v jiném přestrojení tvého bližního. Bližnímu dej, co bys rád dal Ježíši! – Dáváš? „Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého vidí, jak může milovat Boha, kterého nevidí?“ (1 Jan 4,20), ptá se Jan. Podepři tímto desátkem své trpící bližní!
Formační plán ASC 2011
strana 33
Témata k povídání: – Lhostejnost. Vlastnost, která naše bližní velmi zraňuje. Nejsme často i my lhostejní nejen vůči světu, ale hlavně ke svým nejbližším? – Umíme naslouchat „očima“? (tj. pozorně) – Jsme ochotní slevit ze svého klidu, pohodlí i majetku pro druhé? Pane Ježíši, děkujeme ti, že jsi přijal vůli Otce a vzal jsi na sebe těžký kříž a za zesměšňování téměř všech ses vydal na křížovou cestu. Modlitba na závěr Bože, tvůj Syn z lásky k nám trpěl pro naši spásu a jeho utrpení stále pokračuje a naplňuje se v jeho údech sužovaných různými životními útrapami; veď nás, ať se řídíme příkladem Panny Marie, a jako ona podle tvé vůle stála při tvém Synu, když umíral na kříži, ať i my s láskou a útěchou stojíme při svých bratřích v jejich nesnázích. Don Bosco ti chce říci. 2
–
–
– – –
Jestliže chceme, aby prospívaly naše duchovní a materiální zájmy, starejme se především o to, aby prospívaly zájmy Boží a prohlubme duchovní a morální dobro našich bližních prostřednictvím almužny. [XVIII, 509] Snažte se vždy, abyste umenšili počet vašich nepřátel, aby rostl počet vašich přátel, abyste všechny učinili přáteli Ježíše Krista. [V, 512] Pečujte zvláště o nemocné, staré a chudé a získáte požehnání Boží a náklonnost lidí. [XI, 389] Všichni musíme snášet kříž jako Ježíš. A náš kříž jsou utrpení, která všichni potkáváme v životě. [X, 648] Doporučím vám, abyste všichni rádi chtěli snášet kříž, jak to chce svatá vůle Boží, a nést ho vesele. A myslet na to, že jak léta míjí, míjí také kříž. [XVII, 555]
strana 34
Formační plán ASC 2011
Téma 10 – Který byl pro nás ukřižován Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ A po těch slovech vydechl naposled. (Lk 23,46) Přemoci zlo; to je vykoupení. Završuje se v Kristově oběti, kterou člověk splácí dluh za hřích a smiřuje se Bohem. Syn Boží se stal člověkem, počat s tělem a duší v lůně Panny, právě z toho důvodu, aby se stal dokonalou výkupnou obětí…V ní je vítězství nad zlem, nad hříchem a nad samotnou smrtí. Panno Maria, pros za nás, abychom se podle vzoru tvého Syna dovedli obětovat pro druhé lidi a vyprošuj nám důvěru v něj i v těžkých životních zkouškách. Hřích znamená oddělení od Boha. Nejprve děláš zlo, ačkoliv svědomí mluví proti tomu, potom prcháš před Bohem, poněvadž víš, že On tě chce mít jiným. Čím více se od Boha izoluješ, tím méně ho slyšíš, tím temnější se stává světlo, tím slaběji působí dobro, tím se ocitáš na šikmější dráze. Jen Jediný tě může zachránit; Ježíš přišel, aby zachránil hříšníky. „Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mt 9,13). Bůh přišel k nám lidem, aby nás hříšné přijal do svého života. Ježíš se s hříšníkem sjednocuje, i když ho hříšník křižuje, zabíjí, posmívá se mu a pohrdá jím. Ježíš tě miluje více než svůj vlastní život: On pro tebe zemřel. Důvěřuj Ježíši: „Bože buď milostiv mně hříšnému“ (Lk 18,13). Poklekni pod jeho křížem, aby tě jeho krev omyla z veškeré tvé viny. Díky, Ježíši! Vlastní modlitba růžencového tajemství Věřím v Boha… Otče náš… Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš, 1. kterého dovedli na místo, které se nazývá Lebka, ukřižovali jeho a dva zločince. (Lk 23,23) 2. který řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ (Lk 23,24) 3. „Žízním!“ (Jan 19,28) 4. ke kterému se obrátil lotr se slovy „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“ Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lk 23,42–43) 5. který řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ A Janovi: „To je tvá matka.“ (Jan 19,26–27) 6. který zvolal „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46) 7. „Dokonáno je!“ (Jan 19,30) 8. „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ (Lk 23,46) 9. jehož mrtvé tělo položili matce na klín. 10. který položil za nás svůj život. (1 Jan 3,16) Formační plán ASC 2011
strana 35
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. Sláva Otci… K zamyšlení Kristus zemřel. Apoštolové jsou zmatení. S něčím takovým nepočítali, i když jim jejich učitel naznačoval, že k tomu dojde a že je to nutné, aby obětí vykoupil svět. Oni tehdy přijímali Krista jako Božího Syna. Ale nemohli pochopit, že musí zemřít. Představovali si jeho vítězství ještě v současné době a v tomto světě. Doufali, že budou mít podíl na jeho lidské oslavě a vítězství. I my v životě prožíváme různé bolestné zvraty a zklamaní. Mnohdy máme dojem, že vše, čeho jsme dosáhli, je ztraceno. Nepřipouštíme si na mysl, že pokud jsme si utrpení nebo prohru nezpůsobili svým svévolným špatným chováním, že Bůh má skrze toto utrpení pro nás připravenou novou situaci, podstatně lepší něž byla dosavadní. Je potřeba se naučit přijímat vůli Boží a vědět, že je pro nás nejlepším řešením. Jsme schopni pochopit, alespoň částečně, a nadchnout se pro následování Kristova příkladu v trpělivosti a lásce? Dovedeme přenést tento příklad do denního života? Chceme i my otevřít srdce pro poznání a naplňování vůle Boží? Povšimněme si také našeho dokonalého lidského vzoru, Panny Marie. Jistě ji rvalo srdce pomyšlení, že její Syn jako člověk umírá a již nikdy s ním nebude v tomto světě žít. Jistě ji rvalo srdce pomyšlení, jak velké a nespravedlivé utrpení její Syn dobrovolně podstupuje. Kéž nám tento příklad dodá sílu, odvahu a touhu plnit Boží vůli alespoň v menších denních obětech a sebezáporech. Kéž bychom zatoužili po větší lásce k Bohu a lidem, kterou bychom projevovali činy, a tak dělali svět krásnějším, a tím pomohli více lidem do nebeské blaženosti. Témata k povídání: – Kříž. Často se jím oháníme, ale bereme jej na sebe s ochotou? – Bez smrti není věčného života. Jsme schopni „umřít“ sami sobě, abychom se probudili k novému životu? – Umíme umenšit sami sebe ve prospěch druhých? Pane Ježíši, děkujeme Ti, že jsi vědomě pro nás podstoupil přebolestnou smrt na kříži, a tím jsi nám otevřel cestu do věčné blaženosti. Panno Maria, i tobě děkujeme, že jsi doprovázela svého Syna na cestě nesmírného a nespravedlivého utrpení a jediná z lidí jsi mu do poslední chvíle plně důvěřovala.
strana 36
Formační plán ASC 2011
Modlitba na závěr Kriste, tvá krev byla vylita pro spásu lidí. Ty jsi smírnou obětí, naším obhájcem u Božího trůnu a tvé milosrdenství je nekonečné. Prosíme tě za obrácení všech, kdo slouží zlu, kdo od tebe odpadli a kdo proti tobě bojují. Dej, ať i skrze nás se ve světě rozšiřuje tvá láska, která si dokáže podmanit srdce všech lidí. Don Bosco ti chce říci. 2
– –
– – –
Nemalomyslňme v nebezpečích a v těžkostech. Modleme se a Bůh dá přislíbenou pomoc pro toho, kdo pracuje pro něho. [XIII, 304] O Bohu smýšlejte podle víry, o bližním podle lásky, o vás samotných s hlubokou pokorou. O Bohu mluvte s obdivem, o bližním tak, jak byste chtěli, aby se mluvilo o vás, ale o sobě samých pokorně nebo mlčte. [III, 614] Život kříže je to, co vede k Bohu. [XI, 363] Když se jedná o to, abychom vykonali dobro a bojovali proti chybám, vložte svoji důvěru v Ježíše a Marii, a tehdy budete připraveni pošlapat lidské ohledy a podstoupit také mučednictví. [VI, 348] Bez trpělivosti se nemůžeme stát svatými. [XII, 606]
Formační plán ASC 2011
strana 37
Odkazy 1 Apoštolský list papeže Jana Pavla II. Tertio millenio adveniente 2 Memorie biografiche di Don Giovanni Bosco – římská číslice označuje číslo svazku, následující číslo strany – odstavce Použitá literatura: Přednášky pátera Dismase od kapucínů na téma: Tajemství světla P. Jan Balík: Objevit tajemství růžence Salesiani Don Bosco, České katolické společenství Vídeň: Modli se denně Růženec František Mráček: Růženec Panny Marie
strana 38
Formační plán ASC 2011
Použité obrázky: srana 6 strana 10 strana 14 strana 16 strana 17 strana 18
– – – – – –
strana 20 strana 22 strana 24 strana 25 strana 27
–
strana 28 strana 29 strana 31 strana 34
– – – –
– – – –
Leonardo da Vinci: Kristův křest Pravoslavná ikona Byzantská ikona Proměnění Páně Rafael: Proměnění (výřez 1520) Simon Ušakov: Poslední večeře (1685) Leonardo da Vinci: Poslední večeře (nástěnná malba 440 × 880 cm Milán, refektář konventu Santa Maria delle Grazie 1495-1498) strana 19 – Ilustrační foto Pedro Berruguete: Getsemanská zahrada Ilustrační foto Michelangelo Merisi da Caravaggio: Kristus na pranýři (1607) Petr Pavel Rubens: Kristus korunován trním (1612) Slavná Metropolitní katedrála, která připomíná trnovou korunu, i to je jedno z nezapomenutelných děl brazilského architekta Oscary Niemayera. (1960) Kříž s trnovou korunou v památníku lidické tragédie Obraz z křížové cesty ze starobrněnské baziliky na Mendlově náměstí Jacopo Bassano (Jacopo da Ponte): Cesta na Kalvárii (1540) Munkácsy Mihály: Golgota (1884)