Fenomén automobilismu a ženy za první republiky

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

Fenomén automobilismu a ženy za první republiky (bakalářská diplomová práce)

Lucie Klusáčková

Vedoucí práce: Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D.

Brno 2016

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu a prameny datum

vlastnoruční podpis

Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat všem, kteří mi pomáhali při psaní této práce a podporovali mě po celou dobu studia. V první řadě patří mé veliké poděkování vedoucí práce Mgr. Denise Nečasové Ph.D., která mi poskytla nespočet cenných rad a připomínek a především za velmi trpělivý a vstřícný přístup. Speciální poděkování patří mé mamce, která mi umožnila studovat a neustále mě podporuje. Poděkovat bych také chtěla kamarádům a zejména příteli za trpělivost a oporu.

Obsah 1. Úvod ....................................................................................................................................... 5 2. Pozice automobilismu a žen v českých zemích do roku 1938 ............................................... 9 2.1. Pozice automobilismu v českých zemích do roku 1938 ................................................. 9 2.2. Pozice žen v českých zemích do roku 1938 .................................................................. 10 2.3. Propojení žen a automobilismu ..................................................................................... 11 3. Periodika jako předmět zkoumání ........................................................................................ 16 3.1. Charakter motoristických tištěných médií ..................................................................... 16 3.1.1. Auto ........................................................................................................................ 16 3.1.2. Auto – Moto – Aero ............................................................................................... 17 3.1.3. Auto – Moto – Zpravodaj ....................................................................................... 19 3.2. Charakter ženských tištěných médií .............................................................................. 20 3.2.1. Eva .......................................................................................................................... 20 3.2.2. Lada ........................................................................................................................ 21 3.2.3. Ženský svět ............................................................................................................. 22 4. Žena jako produkt reklamy za první republiky .................................................................... 24 4.1. Z pohledu motoristických periodik ............................................................................... 25 4.2. Z pohledu ženských periodik ........................................................................................ 30 5. Žena jako řidička za první republiky.................................................................................... 35 5.1. Z pohledu motoristických periodik ............................................................................... 35 5.2. Z pohledu ženských periodik ........................................................................................ 40 6. Žena jako závodnice za první republiky .............................................................................. 45 6.1. Z pohledu motoristických periodik ............................................................................... 46 6.2. Z pohledu ženských periodik ........................................................................................ 49 7. Závěr..................................................................................................................................... 54 8. Seznam pramenů a literatury ................................................................................................ 56 9. Seznamy grafů, obrázků, tabulek a zkratek .......................................................................... 59 10. Seznam příloh ..................................................................................................................... 61 11. Přílohy ................................................................................................................................ 63

4

1. Úvod Žena a automobil, toto spojení už ve 21. století každý chápe jako zcela přirozené. Počátek automobilové dopravy i žen jako řidiček je záležitost přelomu 19. a 20. století. Vývoj spojení těchto dvou pojmů je v českých zemích datován především do první poloviny 20. století. A právě tomuto období, společně s propojením automobilismu se ženami se bude věnovat předkládaná bakalářská diplomová práce. Cílem práce bylo analyzovat kulturně společenské pohledy a názory občanů za první republiky prostřednictvím dobového tisku a také poukázat na rozdílné vnímání propojení automobilismu a žen v ženských a motoristických tištěných médiích. V průběhu práce byly použity především metody diskursivní analýzy a komparace. Ve své bakalářské diplomové práci jsem se rozhodla analyzovat propojení ženy a automobilismu především na základě českého dobového tisku. Téma jsem ohraničila obdobím první republiky, konkrétněji léty 1920–1938. Ustanovila jsem to tak na základě dvou faktorů. V první řadě proto, jak jsem již zmínila, že právě v první polovině 20. století docházelo k zvýšení počtu žen v automobilismu. Druhý důvod zapříčinila špatná dostupnost tištěných médií. To je i důvod, proč je horizont zkoumání vymezen pouze roky 1920–1938. Nepodařilo se mi totiž naleznout motoristické periodikum vydávané v roce 1918, 1919 a první polovině roku 1920, do kterého bych měla možnost nahlédnout. Dále mi nebylo umožněno nahlédnout do všech ročníků týdeníku Lada, konkrétně do ročníku 59 a 60 (roky 1937 a 1938), které nejsou zpřístupněny veřejnosti. Dobový tisk jsem zvolila především proto, abych měla lepší možnost zpracovat dobové kulturní a kolektivní myšlení. Jako prameny mi nesloužily pouze články, ale i fotografie, obrázky či reklamy z domácích tištěných médií. Pro zkoumání propojení ženy a automobilismu považuji nejideálnější dva typy tištěných médií. Jedná se o periodika motoristická a ženská. Konkrétně jsem si vybrala šest časopisů a novin, které byly nejvíce obohaceny informacemi o propojování rolí žen a automobilismu ve společnosti, a které rozložením svých ročníků pokrývají celé období let 1920–1938. Těmi motoristickými byly konkrétně Auto, Auto – Moto – Zpravodaj a rubrika Pestrého týdne Auto – Moto – Aero a mezi použitá ženská periodika patří Lada, Eva a Ženský svět.1 K jejich vyhledání jsem 1

Podrobnější charakteristice těchto časopisů je věnována následující kapitola s názvem Periodika jako předmět

zkoumání.

5

použila bibliografické katalogy několika českých knihoven, a to především Národní knihovny v Praze,

Moravské

zemské

knihovny

v Brně,

Vědecké

knihovny

v Olomouci

a Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. Další pohled na propojení automobilismu a role ženy jsem získala při návštěvě archívu Škody v Mladé Boleslavi, kde se mi i díky ochotnému personálu, podařilo získat zajímavé informace a především hodnotné fotografie, které jsem použila jako přílohu k této práci. Při hledání potřebných informací jsem se často setkávala s vynechanými či ztracenými stránkami, chybami v číslování ročníků i s chybami v označení periodik v bibliografických katalozích v knihovnách. Mnohdy chybělo i stránkování nebo číslování vydání. Na základě těchto problémů bylo proto někdy obtížné přesně citovat danou informaci. Nepovedlo se mi sice získat všechny ročníky, i přesto si však myslím, že se mi podařilo získat dostatečné množství článků a fotografií, na základě jejichž analýzy je možné předložit tuto bakalářskou diplomovou práci. Z důvodu rozmanitosti informací otištěných v médiích jsem se, na základě doporučení, rozhodla sledovat 3 základní zobrazení ženy a automobilu ve sledovaném období. Jako první jsem sledovala ženu propojenou s automobilem skrze reklamu, dále pak ženu jako řidičku a v neposlední řadě ženu, která se s automobilem ztotožnila natolik, že se z ní stala i závodnice. Na základě těchto obrazů jsem informace rozdělila do tří stejně strukturovaných hlavních kapitol. V každé z nich jsem nejprve popsala zobrazení propojení dvou obrazů z hlediska motoristického tisku, následně z hlediska ženského tisku a ve třetí části jsem vždy shrnula a srovnala vysledované poznatky na základě komparace. Jádrem každé z těchto stěžejních kapitol je rozbor daných aspektů, které utvářejí jistý obraz. Těmito narativními rovinami jsou četnost zobrazené informace, časová proměnlivost, souvislosti, ve kterých se daná informace objevovala, a shodnost obrazů v různých časopisech. Nejdříve jsem se rozhodla uvést téma do kontextu automobilismu v meziválečné době v Československu a také ženského postavení ve veřejném prostoru. Tato oblast zájmu v kýženém období první republiky dosud nebyla v české historické vědě komplexně probádána, ale i tak jsou k dispozici práce, které partikulárně na toto téma narážejí. Inspirativní publikací mi byla kniha Driving Women: Fiction and Automobile Culture in Twentieth Century America od Deborah Clarke.2 2

Jedná se o publikaci, která nahlíží

CLARKE, Deborah: Driving Women: Fiction and Automobile Culture in Twentieth Century America.

Baltimore 2007.

6

na ženu za volantem různými pohledy, a velmi přínosnou je pak část věnovaná vztahu mezi ženou a automobilem v USA. K období první Československé republiky existují na jedné straně knihy přímo k automobilismu a na straně druhé k vývoji ženského postavení. K první zmíněné problematice napsal několik publikací Jan Štemberk, který se zabývá především využitím automobilové dopravy, jejími úskalími a možnými vylepšeními. Prioritně zkoumá cestovní ruch, jeho vývoj a dopad na společnost. Mezi autorova díla, z kterých jsem čerpala, patří například: Fenomén cestovního ruchu. Možnosti a limity cestovního ruchu v meziválečném Československu3 nebo Podnikání v automobilové dopravě v českých zemích v první polovině 20. Století.4 I přestože se obě knihy věnují převážně sekundárnímu využití automobilové dopravy, v prvních částech knihy autor sepsal velmi zdařilé uvedení do problematiky, které čtenáři umožňuje, aby si udělal obraz o počátcích automobilové dopravy. Mezi významnými knihami, které se zabývají ženskými rolemi ve společnosti ve zkoumaném období, bych vyzdvihla kolektivní dílo autorek věnujících se prioritně dějinám feminismu. Jedná se o knihu Žena v českých zemích od středověku do 20. století.5 Tato známá publikace mimo jiné nahlíží právě na ženu ve společnosti, její aktivní působení ve veřejném prostoru a na její několikery role ve společnosti. Kniha sloužila především na uvedení do problematiky. Dalším známým dílem k otázce vývoje ženského postavení je i monografie Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století6 od Jany Burešové. Publikace se věnuje problematice společenských aktivit a veřejné činnosti žen za první republiky, ale mnou zkoumanou problematikou se zabývá bohužel spíše všeobecně. Dále bych zmínila i několik diplomových prací, které se sice nevěnují konkrétně danému tématu, ale velmi okrajově se ho dotýkají. První z nich je práce Revue Eva 1928–1932: literatura a výtvarné umění v dobové reprezentativní revue, reflexe proměn životního stylu.7 Tato diplomová páce byla z literatury pro mé bádání asi nejpřínosnější. Na rozdíl od ostatních 3

ŠTEMBERK, Jan: Fenomén cestovního ruchu. Možnosti a limity cestovního ruchu v meziválečném

Československu. Praha 2009. 4

ŠTEMBERK, Jan: Podnikání v automobilové dopravě v českých zemích v první polovině 20. století. Praha

2010. 5

LENDEROVÁ, Milena et al. (eds.): Žena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009.

6

BUREŠOVÁ, Jana: Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století. Olomouc 2001.

7

MASTNÁ, Naděžda: Revue Eva 1928–1932: literatura a výtvarné umění v dobové reprezentativní revue,

reflexe proměn životního stylu. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno 2011.

7

publikací zde autorka věnuje celou, sice jen krátkou podkapitolu, pohledu na ženu a automobil prostřednictvím pěti ročníků ženského periodika. Daná podkapitola přináší zmínky o publikovaných zobrazeních automobilu a ženy jejich postupným popisováním. Nemohu nezmínit také historika Milana Rudlíka, který se zabývá automobilovými kluby za první republiky a sepsal k tomu bakalářskou, magisterskou i disertační práci. Jen okrajově prostřednictvím svých prací naráží na možnosti uplatnění a začlenění ženy do automobilových klubů. Toto téma zmiňuje ve dvou pracích. Jsou to Dějiny vybraných německých automobilových klubů v českých zemích v letech 1905–19388 a Vybrané německé automobilové kluby na území Čech v letech 1905–1938 (1945).9 Obě práce jsou velmi rozsáhlé a vydařené, ale naneštěstí obsahují pouze minimální zmínky o ženách. Jako pramennou základnu k danému tématu jsem také využila autobiografická díla dvou žen, kterým řízení automobilu silně ovlivnilo život. V prvním případě se jedná o Český román10 od Olgy Scheinpflugové. Prostřednictvím románu autorka mimo jiné popisuje do detailů právě nádherný požitek z řízení, díky kterému má kniha jako pramen velký přínos. Druhou takovou knihou je Má vzpomínka na bugatti11 od známé závodnice Elišky Junkové, která zábavným způsobem popisuje její život jako cestu k závodění. Jedná se o velmi zajímavý pramen, ve kterém najdeme převážně pocity závodnice než řidičky. Dalšími významnými prameny k danému tématu jsou již zmíněná dobová tištěná média.

8

RUDLÍK, Milan: Dějiny vybraných německých automobilových klubů v českých zemích v letech 1905–1938.

Magisterská diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem 2010. 9

RUDLÍK, Milan: Vybrané německé automobilové kluby na území Čech v letech 1905–1938 (1945). Bakalářská

diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem 2008. 10

SCHEINPFLUGOVÁ, Olga: Český román. Praha 1969.

11

JUNKOVÁ, Eliška: Má vzpomínka je bugatti. Praha 1972.

8

2. Pozice automobilismu a žen v českých zemích do roku 1938 2.1. Pozice automobilismu v českých zemích do roku 1938 Pojem automobilismus i samotný automobil (poháněný motorem) se začínal vyvíjet v poslední čtvrtině 19. století. Při nahlédnutí do Ottova slovníku naučného, který vycházel v osmdesátých letech 19. století, nebylo možné naleznout vysvětlený pojem automobil ani automobilismus. Tyto pojmy jsou do této encyklopedie doplněny až ve 30. a rozšířeny v 60. letech 20. století. Do povědomí obyvatel se tak tento dopravní prostředek dostával postupně. První automobil, který byl zaznamenán na silnicích v českých zemích, byl v roce 1893 vůz libereckého textilního podnikatele Teodor Liebiga, který měl na rozvoji českého automobilismu velkou zásluhu. Více těchto vozidel se na českých silnicích objevovalo především po roce 1906, kdy došlo k hospodářské konjunktuře a především k jejich technickému vylepšení.12 Po tomto datu počet automobilů rychle stoupal. Rozšiřovala se jejich výroba, jejich reklama i využití. Přibližně rok před začátkem první světové války (k datu 30. června 1913) bylo v českých zemích 3 152 automobilů a v roce 1926 (k datu 1. října) občané Československé republiky mohli potkávat 17 262 osobních automobilů a celkem 39 563 motorových vozidel. Před vypuknutím druhé světové války (k datu 31. prosince 1938) se už v Československé republice nacházelo 99 290 osobních automobilů a 221 513 všech motorových vozidel (k datu 31. srpna 1938).13 Silniční doprava tak postupně silně začala konkurovat železniční a to především od 20. let 20. století. Jejich společný vztah byl upraven zákonem č. 198/1932 Sb. z. a n.14 o dopravě motorovými vozidly. Na počátku 20. století se tak vyvinula silná složka cestovního ruchu. Vznikaly různé spolky na podporu autodopravy, jako byl například Spolek pro povznesení autoturistiky v Československé republice15 se sídlem v Praze. V počínající době rozmachu automobilové dopravy vznikaly nejprve drobné dopravní podniky především

12


2010, s. 11. 13 14

Tamtéž s. 12–14. ŠTEMBERK, Jan: Fenomén cestovního ruchu. Možnosti a limity cestovního ruchu v meziválečném

Československu. Praha 2009, s. 129. 15

Spolek byl založen v srpnu 1922 ve Vrchlabí.

9

lokálního významu. Nejvýznamnějším a dnes i nejznámějšími dopravci, kteří dostali koncesi, byla společnost Laurin & Klement16 z Mladé Boleslavi.17 Za první republiky patřily mezi nejvýznamnější automobilky kromě výše zmíněné i Praga s hlavním sídlem v Praze a Tatra z Kopřivnice. Z registrovaných automobilů převažovala z 66 % domácí výroba.18 Díky automobilismu se v Československé republice rozvinulo několik dalších oborů a služeb. Mimo již zmíněného cestovního ruchu to byla především poštovní služba, autobusová doprava, autoopravny, garáže, půjčovny a benzinové čerpací stanice.19

2.2. Pozice žen v českých zemích do roku 1938 Automobilismus i služby s ním spojené se stále více rozvíjely. Rovněž tak postavení žen ve společnosti, za poslední dvě století, prošlo mnoha výraznými změnami. Zhruba před 200 lety měla žena velmi jasné a společností vyhrazené postavení. Jejím hlavním úkolem bylo starat se o děti, domácnost a manžela. Od poloviny 19. století se ženy snažily mnohem více si vydobýt své lepší postavení. Názor, který dámy zastávaly a snažily se jej prosazovat, byl, že muži a ženy jsou identické bytosti se stejnými vlastnostmi a schopnostmi. Na základě tohoto názoru usilovaly o vzdělání, zastoupení v politice a o stejná práva jako muži. Nejdůležitější pro ně z počátku bylo získat možnost vzdělání, od kterého by se později odvíjelo vše dál. Tyto snahy vedly k zakládání dívčích škol s různými specializacemi, což mělo směřovat k možnosti získání výdělečné profese pro ženy a k následné finanční nezávislosti.20 Událost, která asi nejvíce přispěla k zrovnoprávnění žen, byla první světová válka, při níž se ženy staly nepostradatelnými a musely doma zastat i práci mužů, kteří válčili

16

Od roku 1925 pod názvem Laurin & Klement – Škoda a od roku 1930 až do dnešní doby pod názvem pouze

Škoda. 17

ŠTEMBERK, Jan: Fenomén cestovního ruchu. Možnosti a limity cestovního ruchu v meziválečném

Československu. Praha 2009, s. 128–133. 18


2010, s. 18. 19

Tamtéž s. 19.

20

LENDEROVÁ, Milena et al. (eds.): Žena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009, s. 454.

10

na frontě. Z ženy se tak musela stát pracovní i intelektuální síla.21 Dalším důležitým bodem, který přispěl ke zlepšení postavení žen, bylo volební právo, které ženy získaly po první světové válce. Tato možnost volit byla nastavena volebním zákonem 75/1919 Sb. z. a n. ze dne 31. ledna 1919 v obcích republiky Československé, kterým se zavedlo všeobecné, přímé a rovné volební právo pro všechny československé občany, kteří byli starší 21 let a měli delší jak tříměsíční pobyt v obci. 22 Vývoj ženského postavení s sebou také nesl zakládání ženských spolků a na základě toho i vydávání výhradně ženských časopisů. Nejvýznamnějším sdružením ženských spolků byla v období první Československé republiky Ženská národní rada. Její sídlo bylo v Praze, ale měla i brněnskou pobočku pro Moravu a Slezsko.23 Ženské časopisy, které vycházely v českých zemích ve studovaném období, byly například Ženská rada,24 Lada, Ženské listy nebo Ženský svět. Jakmile ženy postupně získávaly státně stejná práva jako muži, získaly tím částečně i stejné možnosti. Směly volit, nebo zastávat některé společenské pozice, které na počátku 20. století náležely pouze mužům. Takovou pozicí bylo například místo v senátu či poslanecké sněmovně. V prvním volebním období25 se dostalo do parlamentu kromě 408 mužů i 19 žen.26 Ženy měly však ještě mnoho cílů, kterých chtěly dosáhnout, a které zůstaly prozatím nenaplněny.

2.3. Propojení žen a automobilismu Při rozvoji automobilismu a vývoji ženského postavení bylo pouze otázkou času, kdy tento moderní motorizovaný dopravní prostředek zaujme ženy stejně jako muže. Ženy také

21

BUREŠOVÁ, Jana: Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století. Olomouc

2001, s. 28. 22

ŠNOR, Radomil – SEJCHLOVÁ, Irena: Právní dějiny. Horšovský Týn 1996, s. 57.

23

BUREŠOVÁ, Jana: Proměny společenského postavení českých žen v první polovině 20. století. Olomouc

2001, s. 41–42. 24

Časopis, který vydával spolek Ženská národní rada v letech 1925–1941.

25

První volební období Československé republiky bylo v letech 1920–1925.

26

JAHODÁŘOVÁ, Lucie: České ženy a úsporná opatření ve veřejné správě pohledem ženského tisku (1932–

1933). Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno 2014, s. 13.

11

toužily, aby se staly paními svého času. Chtěly být motorizovány a mít možnost nezávislosti na hromadné dopravě. Žena se však dříve než za volantem začala objevovat u automobilu, a to na fotografiích, v reklamách i v kinematografii. Krásné dámy tak na reklamních plakátech často už před první světovou válkou sloužily jako „lákadlo“ pro zákazníky mužského pohlaví, kdy automobilové společnosti prostřednictvím plakátu lákaly muže, aby si automobil koupili. Všeobecně se tak začal na plakátech používat obraz ženy ve spojení s technikou.27 Mezi úplně první plakáty, kde je žena vyobrazena s automobilem, patří reklama z roku 1913. Jejím autorem byl Jindřich Hönich a sloužila jako upoutání na automobil společnosti Laurin & Klement.28 Uvedení vozů následovalo vždy několik reklam, jejichž cílem bylo porovnání lidí (později především i žen) a jejich představ. Od počátku reklam se plakáty objevovaly bez cen a pouze s obrazem automobilu a okolního ideálního prostředí.29 I znázornění ženy a automobilu na plakátu či fotografii prošlo svým vývojem. Z 20. let 20. století pochází fotografie ženy vedle auta nebo ženy, která sedí uvnitř automobilu. Ve 30. letech se žena už objevovala i za volantem. Z této doby také pochází mnoho vyobrazení, kdy jsou ztvárněny či vyfoceny ženy, jak se baví poblíž automobilu. Takovým příkladem je stanování, piknik či společná siesta v autě.30 Žena byla i často k automobilu přirovnávána.31 Linie aut byly a obdivem srovnávány s ladností ženských tvarů. Jejich vzorem už dávno nebyly kypré barokní dámy, nýbrž ženy se štíhlým pasem, pevnou a sportovní postavou. Ideál ženy byl také spojován s ideálem strojové estetiky. Moderní automobil měl anektovat lidské tělo. Cílem bylo vytvořit něco tak dokonalého, poslušného a spolehlivého.32 Žena se za volant automobilu dostala především prostřednictvím mužských členů rodiny. Často to býval otec, manžel nebo bratr. Manžel přivedl k řízení i nejznámější českou

27

PINCAS, Stephane a kol.: Dějiny reklamy. Praha 2009, s. 26.

28

KROUTVOR, Josef: Poselství ulice: z dějin plakátu a proměn doby. Praha 1991, s. 65.

29

PINCAS, Stephane a kol.: Dějiny reklamy. Praha 2009, s. 68–69.

30

Vysledováno ze zveřejněných plakátů a reklam v dobovém tisku.

31

Především tomu tak bylo v dobovém tisku- hlavně v ženských časopisech.

32

PACHMANOVÁ, Martina: Sen o automobilu: Moderní obrazy žen za volantem a prvorepubliková

reklama.[online]. 2008 [cit. 12. prosince 2015]. Dostupné z http://www.zenyvumeni.cz/index.php?id=94.

12

automobilovou závodnici 20. století Elišku Junkovou.33 Prostřednictvím bratra se řidičkou stala například manželka známého spisovatele Karla Čapka Olga Scheinpflugová.34 Obě tyto dámy o svých začátcích s automobilem sepsaly autobiografická díla. U Elišky Junkové jich bylo několik a mezi nejznámější patří Má vzpomínka na bugatti a u Olgy Scheinpflugové to pak byl Český román, kde o sobě mluví ve třetí osobě.35 Často se stávaly řidičkami i ženy závodníků, které jim byly nejdříve obdivovatelkami a později hlavně oporou. Věřily v jejich vítězství a měřily jim čas, což ještě zintenzivňovalo zájem žen o automobil i automobilový sport.36 Propojení zájmů žen a automobilismu nebylo až tak jednoduché. Stále a často se žena setkávala s názory, a to hlavně s mužskými, že se nemůže rovnat muži, že nemůže zvládnout řízení automobilu a už v žádném případě jeho údržbu. Když se všeobecně mluvilo o automobilistech, vždy a téměř až do konce období první republiky se objevovalo pouze oslovení Pan / Vážení pánové. Toto oslovení se objevovalo na závodech, v automobilových periodikách, ve výročních zprávách automobilových klubů i na přihláškách k autoškole. A právě, když si žena chtěla pořídit vůdčí list,37 musela oslovení „Pan“ škrknout a nadepsat oslovení své, tedy „slečna nebo paní“. Stejným způsobem to řešila i Olga Scheinpflugová.38 Československé řidičky chtěly být v automobilových klubech, stejně jako se účastnit závodů. Toto členství jim bylo poprvé umožněno na základě nových stanov ze 4. června 1926. Jsou to stanovy německého automobilového klubu v českých zemích Autoklubu Leitmeritz, které přinášejí několika bodová pravidla členství v jejich klubu a poslední bod se týká i členství žen, kdy se mohly stát členkami a jejich roční členský příspěvek byl vyměřen na 30 Kč.39 Další klub, kde mohly být ženy členkami, byl například Autoklub republiky Československé. Samostatný dámský odbor automobilového klubu vznikl až 7. března 1930

33

JUNKOVÁ, Eliška: Má vzpomínka je bugatti. Praha 1972, s. 39.

34

VACEK, Zdeněk: Za volantem s Karlem Čapkem. Praha 2011, s. 40–41.

35


36

SKOŘEPA, Miloš: Mistři za volantem. Kniha o automobilových závodnících. Praha 1969, s. 8.

37

Dnes známý jako řidičský průkaz.

38


39

RUDLÍK, Milan: Vybrané německé automobilové kluby na území Čech v letech 1905–1938 (1945). Bakalářská

diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem 2008, s. 23.

13

a byl to DO AKRČS.40 Měl svůj osobní znak a předsedala mu Eliška Junková, která společně s dalšími ženami v DO zastávala názory: „(ženy – L. K.) Řídí velmi dobře. Z občasných nehod a nedopatření připadá na ženy řidičky jen poměrně menší procento – což dokazuje, že jsou opatrnější, méně hazardují se svými i cizími životy více dbají předpisů a že si tedy právo sedět u volantu zaslouží.“41 „…ukázaly, že „slabá“ žena dovede být silným a spolehlivým automobilistou. Nespokojí se uměním držet a kroutit volantem, znají dokonale své stroje, montují samy píchnuté pneumatiky – a dovedou bez slz a bědování chladnokrevně znovu pomoci churavé mašince na „nožky.“42 Ženy se tak snažily obhájit si svoji pozici řidičky. Chtěly dát veřejnosti a hlavně mužům najevo, aby začali vnímat ženy řidičky jako něco naprosto samozřejmého a normálního.43 Žen řidiček každý rok přibývalo. Byly to často manželky nebo dcery významných mužů. Hodně žen také jezdilo a řídilo bez vůdčího listu i s autem, které nebylo jejich. Bylo tomu zřejmě proto, že málokterá žena disponovala takovými finanční prostředky, aby si mohla dovolit vůz pořídit. Například O. Scheinpflugové na její první vůz Škoda Popular v roce 1935 tajně přispěl Karel Čapek.44 V roce 1933 v pražském policejním obvodu vlastnilo 1 106 žen vlastní vůz s evidenční značkou.45 I přestože mezi těmito ženami byly především lékařky, manželky podnikatelů či politiků a umělkyně, tak se mezi nimi našly i ženy, které nevydělávaly tolik peněz nebo nepocházely z bohatých rodin. Příkladem těchto dam byly i prodavačky, soukromnice, trhovkyně, manželky stavitelů či menších podnikatelů a další.46 Automobilismus se i z pozice žen začíná častěji propojovat se sportem. Ženy si však byly vědomy, že „…dobře jezdit neznamená ještě i dobře závodit. Je tu třeba delšího 40

Tzn. Dámský odbor Autoklubu republiky Československé.

41

MARU: Ženy v automobilismu. Ženský svět 1930, roč. 34, č. 4, s. 73.

42


43

RUDLÍK, Milan: Dějiny vybraných německých automobilových klubů v českých zemích v letech 1905–1938.

Magisterská diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem 2010, s. 188. 44

VACEK, Zdeněk: Za volantem s Karlem Čapkem. Praha 2011, s. 8.

45

NEBESKÝ, Alex: Autoindex. Praha 1933.

46

NEBESKÝ, Alex: Autoindex. Praha 1933.

14

training“47 Byl to sport velmi náročný a nákladný, ale stejně tak oblíbený. Z již zmíněného Dámského odboru v roce 1930 závodily dvě dámy. Byla to Soňa Červená s vozem Alfa Praga a Nina Hladká s vozem Praga Piccolo. DO AKRČS také plánoval na konec října roku 1930 dvoudenní soutěž v Brně, na které se sešlo více jak 70 závodnic. Soutěž byla však kvůli nepříznivému počasí odložena.48

47


48

MARU: Společenské a sportovní události. Ženský svět 1930, roč. 34, č. 6–7, s. 128.

15

3. Periodika jako předmět zkoumání Jak jsem již zmínila, tištěná média byla hlavním předmětem zkoumání k předkládané bakalářské diplomové práci. Vybrala jsem si šest periodik tak, aby měla rozdílnou strukturu i různé zaměření. A také jsem si zvolila právě tato média, aby pokrývala celé období let 1920–1938. Při vzniku státu zahájila svoji činnost také samostatná Československá tisková kancelář (dále jen ČTK), která představovala pro rozhlas i tisk nejvýznamnější zdroj informací o veškerém dění v Československu i v zahraničí. První zprávy ČTK vydala již 28. října 1918.49 Při vzniku první Československé republiky docházelo také k růstu významu vydavatelských koncernů a díky tomu také ke vzrůstu počtu vydávaných periodik.50 Největším tiskovým koncernem v ČSR bylo vydavatelství Melantrich. Toto vydavatelství vydávalo především tisk Československé strany národně socialistické. Počátky tohoto nakladatelství sahaly až do roku 1898. V období první republiky stál v jeho čele ředitel Jaroslav Šalda. Během první poloviny 20. století vydávalo vydavatelství několik deníků, regionálních týdeníků, čtrnáctideníků, měsíčníků a dalších titulů bez uvedení periodicity.51

3.1. Charakter motoristických tištěných médií 3.1.1. Auto První ročník periodika Auto byl vydán v roce 1913, druhý ročník však následoval až v roce 1920/1921. Poté už výtisky vycházely pravidelně a každý rok jeden ročník. Často měnil podnázvy. V letech 1913 až 1934 vycházel s podnázvem Oficielní orgán československého klubu automobilistů v Praze a sdružených automobilních klubů. Od roku 1935 změnilo periodikum vzhled i svůj podnázev na: Ilustrovaná revue česko-slovenských motocyklistů a automobilistů52 a vycházelo tak až do roku 1948. Toto periodikum vydával

49

BEDNAŘÍK, Petr a kol.: Dějiny českých médií. Praha 2011, s. 175.

50

Tamtéž s. 162.

51

Tamtéž s. 165.

52

Jeho dalšími podnázvy byly ještě: Oficielní orgán Autoklubu Republiky Československé a klubů sdružených;

Oficielní orgán Autoklubu Republiky Československé; Revue automobilistů a motocyklistů; Obrázková revue českých motocyklistů a automobilistů; Oficielní orgán AKRČS a revue všech motoristů.

16

jednou měsíčně Autoklub v Praze. V letech 1936–1938 vycházela i jeho německá mutace Das Auto. Měsíčník Auto měl pravidelné rubriky, a těmi například byly Sportovní a Patentová hlídka, které vycházely na konci každého čísla.53 Jednalo se o periodikum směřované prioritně pro muže, což je možné vidět už z oslovení, které po celou dobu vydávání znělo „Vážení pánové.“ Témata časopisu byla často odborná a byla uvedena na zhruba 50 stranách. Jednotlivá čísla obsahovala i reklamy na úplném konci časopisu, většinou se jednalo o propagaci automobilů nebo příbuzného zboží. První část časopisu byla vždy věnována interním záležitostem klubu, ale i ostatním podobně zaměřeným spolkům.

Obr. č. 1 – Titulní název periodika 3.1.2. Auto – Moto – Aero Auto – Moto – Aero bylo rubrikou týdeníku Pestrý týden. Vycházelo od listopadu 1926 do roku 1945 vždy ve středu, celkově bylo vydáno 20 ročníků. Redakce i administrativa spadala pod firmu V. Neubert a synové. Odpovědným redaktorem byl A. Hoffmeister,54

53

Viz databáze Národní knihovny ČR: Auto [online]. 1913–1948 cit. 21. prosince 2015]. Dostupné

z: http://aleph.nkp.cz/F/NRSB9TM8JD3APN9PJP5SUE1HJHLYN2EUYL2E7JS2TP82RIJS8F12883?func=full-set-set&set_number=111734&set_entry=000005&format=999. 54

Později byl nahrazen odpovědným redaktorem Vladimírem Rýparem.

17

se kterým spolupracovali V. H. Brunner a M. Jesenská. Běžné číslo bylo vydáváno o rozsahu 8 stran jednotného formátu.55 Auto – Moto – Aero vycházelo od listopadu 1927. Do konce roku 1928 se vydávalo jako příloha, poté jako rubrika periodika. Příloha vycházela zpočátku nepravidelně, od dubna 1928 se pravidelně střídala s přílohami Pražská móda, Tělesná kultura a Metapsychologie. V první polovině roku 1929 bylo součástí každého druhého čísla. Od 22. vydání roku 1929 vycházelo už jako součást každého čísla, a to na rozmezí stran 17 a 18. Od roku 1932 byla umístěna na rozmezí stran 4 a 5, což vydrželo až do roku 1936. Na počátku roku 1937 byla rubrika nahrazena převážně sportem nebo denními událostmi, proto není možné ji v letech 1937 a 1938 považovat za rubriku periodika. Rubrika postupně měnila vzhled i svůj název. Byl jím například i Auto – Motocykl Aero nebo Automobilism, Motocyklista a Letectví. Od roku 1933 byla rozdělena na 3 části. Byly to Automobilismus, Motorismus a Letectví, které se v jednotlivých číslech nepravidelně střídaly. Týdeník si mohli čtenáři, například v roce 1929, předplatit na ¼ roku (13 čísel) za 32 Kč. Půlroční předplatné je přišlo na 63 Kč.56 A pokud měli čtenáři zájem zajistit si svoji oblíbenou tiskovinu na rok, tedy 52 čísel, zaplatili 125 Kč včetně poštovného. Jednotlivé číslo si pak čtenář mohl koupit za 2.80 Kč.57 Týdeník byl určen široké veřejnosti.

Obr. č. 2. – Titulní název rubriky58

55

Viz databáze Národní knihovny ČR: Pestrý týden [online]. 1926–1945 [cit. 21. prosince 2015]. Dostupné


Cena pak byla postupně navyšována a v roce 1938 jedno číslo stálo 3 Kč, předplatné pro Československo

a okolní země bylo na ¼ roku je 39 Kč, na ½ roku 76 Kč a na celý rok 150 Kč i s poštovným. Pro vzdálenější země, pak bylo předplatné dražší. 57

Pestrý týden 1929, roč. 4, č. 2, s. 24.

58

Pestrý týden 1928, roč 3, č. 6, s. 21.

18

3.1.3. Auto – Moto – Zpravodaj Toto periodikum vycházelo v letech 1923–1933. Celkově mělo 11 ročníků. Dostávalo se ke svým čtenářům pravidelně jednou týdně, a to vždy ve čtvrtek, a vydávalo ho nakladatelství Pražská akciová tiskárna v Praze. Odbornou část řídil J. Najbrt. U tohoto týdeníku se několikrát změnil název, od roku 1923 vycházel s podnázvem Časopis věnovaný zájmům automobilismu a spřízněným odvětvím. Poté se podnázev přeměnil na Oficielní list Ligy československých motoristů.59 V posledním vydávaném roce změnil časopis i svůj hlavní název, který se tak přejmenoval na Automobil. Celý název pak tedy nově byl Automobil: nezávislý a nestranný časopis, věnovaný zájmům automobilismu, motocyklismu a spřízněným odvětvím: oficielní list mezinárodní Ligy vzájemné pomoci na silnicích.60 Auto – Moto – Zpravodaj byl pravidelně zasílán 18 000 různým příjemců, mezi nimiž byly převážně továrny, dílny, garáže, velko- a maloobchodníci, majitelé motorových vozidel, inženýři, dopravní podniky a společnosti, automobilové kluby a motocyklistické, ale i kavárny, hotely, restaurace, úřady, svazy a spolky řidičské. Předplatné pro stálé čtenáře bylo ročně 26 Kč a na ½ roku v roce 1923 14 Kč.61 Byl určen zájemcům o automobilismus, motorismus a letectví. Dále byl také směřovaný na členy automobilového klubu AKRČS.62

Obr. č. 3 – Titulní název periodika

59

Auto – Moto – Zpravodaj 1923, roč. 1, č. 1, s. 1.

60

Tento poslední rok byl vydávaný pod Robertem Todtem v Praze.

61


62

Tzn. Autoklubu republiky Československé.

19

3.2. Charakter ženských tištěných médií V meziválečné době rostla úloha žen ve společnosti, a obrazem této skutečnosti byl zvýšený důraz na časopisy pro ženy. Nejvíce časopisů prioritně určených ženám vydávalo již zmíněné nakladatelství Melantrich.63

3.2.1. Eva Čtrnáctideník Eva byl právě jedním z nejvýznamnějších časopisů první republiky, který vydával koncern Melantrich. Předcházející název tohoto časopisu byl Moderní revue.64 Souhrnně tento čtrnáctideník měl 15 ročníků a vycházel v letech 1928–1943. Časopis si mohly především čtenářky koupit pravidelně vždy prvního a patnáctého v měsíci.65 Od roku 1932 nesl podnázev Časopis moderní ženy a od desátého ročníku to byl podnázev Časopis vzdělané ženy. Akademickým malířem zmíněných periodik byl F. Tichý,66 redigovaly ho Jarmila Nováková se Stašou Jílovskou, E. Řezáčovou a N. Švejdovou.67 Periodikum mělo pravidelné rubriky, kterými byly Ruční práce s barevnými nákresy, Život a práce žen, Literatura, Divadlo a pravidelnou byla i po všechny ročníky Anketa. V časopise se objevovalo i hodně zpráv ze zahraničí, přeložené cizojazyčné příběhy a byl zasílán i do jiných zemí. Předplatné pro ČSR a okolní státy od druhého ročníku stálo na ½ roku 36 Kč, na celý rok 72 Kč a jednotlivé číslo bylo za 3 Kč.68 Tento katolický čtrnáctideník byl určený zejména ženám vzdělaným, ale i přesto obsahoval i informace k běžnému dennímu životu.

63

KONŠELÍK, Jakub a kol.: Dějiny českých médií ve 20. století. Praha 2010, s 55.

64

Tento název si časopis držel v letech 1921–1928.

65

Kromě prázdninových čísel (červenec a srpen), kdy vycházel jen jednou.

66

Od roku 1932–1933 se jím stal V. Michal.

67

Eva 1932–1933, roč. 5, č. 1, s. 2 – obálka.

68

Tamtéž s. 2 – obálka.

20

Obr. č. 4 – Titulní název periodika69

3.2.2. Lada Periodikum Lada vycházelo v letech 1889–1944. Bylo vydávané v Mladé Boleslavi Karlem Vačlenem, od roku 1918 byla jeho redaktorkou Věnceslava Lužická a redigoval ho do roku 1924 František Hejda. V roce 1924 ho nahradila Olga Stránská – Absolonová a F. Hejda se stal odpovědným redaktorem. Do čísla 12 v roce 1927, vycházela Lada jako příloha k časopisu Módní svět, poté byly časopisy sloučeny v jeden a vznikl tak časopis s názvy Lada – Módní svět: týdeník inteligentních žen. Lada poté rovněž přejala i číslování ročníků Módního světa.70 Periodikum vycházelo nejprve dvakrát v měsíci, bylo to vždy pátého a dvacátého a poté vycházelo jednou týdně.71 Každé číslo mělo zhruba 12 až 25 stran. Lada měla své pravidelné sekce, byla to především velmi pestrá Módní rubrika. Každé číslo mělo na konci zábavnou část s křížovkami a hádankami. Jeho pravidelné přílohy byly Moderní prádlo, Dětské šatstvo a Ruční práce. Zpočátku periodikum vycházelo zcela bez obrázků a reklam, postupně se začaly objevovat. V souvislosti s tématem této práce je nutné podotknout, že mezi nimi až do roku 1932 nebyly reklamy na auta. Toto periodikum bývalo doplněno i dalšími tiskovinami, jako byl Kuchyňský kalendář nebo Knihovna Lady.

69 70

Eva 1932–1933, roč. 5, č. 1, s. 1. Viz databáze Národní knihovny ČR: Lada: list pro zájmy českých žen a dívek [online]. 1889–1944

[cit. 21. prosince

2015].


Hraničními body byly čísla 12–13 v roce 1927, kdy přecházelo číslo ročníku z 39 na 49.

21

Dostupné

Předplatné bylo zasíláno poštovní zásilkou a na čtvrt roku stálo 7 Kč. Na půl roku 14 Kč a na celý rok 28 Kč.72 V periodiku byly obsaženy tipy do kuchyně, lékařské rady, ale i pasáže věnované nejmenším. Celý týdeník měl danou strukturu, aby ženu informoval o radách do domácnosti, o dětech, sportu, péči o sebe samu. Každé číslo prostě mělo obsahovat vše, co má manželka, matka i hospodyně vědět. Díky této struktuře je možné soudit, že byl určený zejména ženám v domácnosti.

Obr. č. 5 – Titulní název periodika73

3.2.3. Ženský svět Toto periodikum celkově mělo 34 ročníků a vycházelo v letech 1897–1930. Bylo od roku 1918 vydáváno dvakrát měsíčně, a to 15. a 25. den v měsíci.74 Bylo založeno Terézou Novákovou v roce 1896, která se později stala redaktorkou časopisu. Ženský svět vycházel s podnázvem List věnovaný zájmům českých paní a dívek.

Byl vydáván v Praze

Vydavatelským družstvem Ženského světa.75 Vydavatelka a zodpovědná redaktorka byla Milena Sísová a v redakční radě byly Vlasta Borovičková, Olga Stránská a O. Kovářová – Máchová.76 V průběhu let vydávání se měnilo osazení redakční rady,77 hlavní redaktorkou do roku 1930 však zůstávala Milena Sísová. 72

Lada 1921, roč. 32, č. 1, s. 1.

73

Lada 1926, roč. 38, č. 1, s. 1.

74

V roce 1930 Ženský svět vycházel pouze jednou měsíčně.

75

Viz databáze Národní knihovny ČR: Ženský svět [online]. 1897–1930 [cit. 21. prosince 2015]. Dostupné


Ženský svět 1926, roč. 30, č. 1, s. 1 – obálka.

22

Každé číslo mělo své pravidelné rubriky, jako například Sociální hlídku, Domácnost, Literaturu a umění. Z počátku bylo číslo bez obrázků a fotek. Otištěny byly reklamy pouze na spotřebiče do domácnosti. Jednotlivé číslo stálo v rozmezí let vydávání od 60 halířů do 3 Kč a roční předplatné se pohybovalo v průběhu 34 ročníků od 10 do 32 Kč. Periodikum bylo určeno především ženám, které se chtěly sebevzdělávat. O tom svědčí například to, že značnou část každého čísla vyplňovaly povídky, básně a romány na pokračování.

Obr. č. 6 - Titulní název periodika78

77

V redakční radě se dále vystřídaly V. Borovičková, Eva Jurčínová, Soubrava Raisová, Leopolda Dostálová,

Růžena Jesenská, Flora Kleinschnitzová, Mila Paulová a Vlasta Sisová. 78

Ženský svět 1924, roč. 28, č. 1–2, s. 1.

23

4. Žena jako produkt reklamy za první republiky V této části bakalářské diplomové práce bych chtěla nastínit problematiku reklam, v nichž vystupovaly zároveň ženy a automobily. Po první světové válce se obecně s každým rokem v tištěných médiích objevovaly reklamy mnohem častěji a nabývaly také na významu.79 V prvních meziválečných letech mohl čtenář najít upoutávky velmi jednoduché a zaměřené prioritně na věci nutně potřebné ke každodennímu životu. V ženských tištěných médiích byly otištěny nabídky, které měly oslovovat primárně ženy. Na příklad tomu tak bylo u dámského klobouku.80 V automobilových či motoristických periodikách se nepřekvapivě vyskytovala komerční inzerce, která měla zaujmout zejména vlastníky motorových vozidel. Dobový názor v první polovině 20. století v Československu zněl, že bez propagace nemůže stát fungovat a již bylo známo, že nabízení zboží bylo nutné. Obecně měly reklamy v lidech vyvolávat nové potřeby a požadavky, o kterých dříve netušili. Občané Československé republiky se chtěli na reklamu ohlížet při výběru zboží. Měli za to, že se tak odvrátí od konzervatismu a stanou se modernějšími lidmi s lepším životem.81 Reklama musela být působivá a plná moderních barev a linií, naopak nesměla být přeplněná nadměrnými informacemi. Propagace prostřednictvím plakátů musela být namířena tak, aby zaujala většinu národa. Reklama prošla během téměř dvaceti let republiky velkým vývojem, musela se zdokonalovat a modernizovat dle potřeb kupujícího. Tímto způsobem se dostala i žena do reklam na automobily a jejich příslušenství, což bylo silně ovlivněno především tím, že od dvacátých let počet žen, které řídily nebo i vlastnily automobil, přibývalo.82 Počet firem, které propagovaly automobilismus prostřednictvím ženy, v průběhu zkoumaných let na základě sledovaných periodik také rostl. První československou firmou, která přišla s reklamou na automobil se ženou, byla Praga. Konkrétně to bylo s vozem Praga Piccolo v roce 1926.83 Ve zkoumaných tištěných médiích se objevovaly tři typy reklam. Čtenář mohl narazit na obrázek, kde se žena nacházela vedle vozu (1. typ reklamy) nebo když seděla uvnitř (2. typ 79

Průvodce moderního člověka – reklama. Lada 1933, roč. 55, č. 51, s. 819.

80

Ženský svět 1919, roč. 23, č. 3–4, s. 64.

81

Průvodce moderního člověk – reklama. Lada 1933, roč. 55, č. 51, s. 819.

82

Tamtéž s. 819.

83

Auto 1926, roč. 8, č. 1, s. 1.

24

reklamy) a v neposlední řadě, když seděla přímo za volantem (3. typ reklamy). 84 U plakátů, kde žena seděla na místě řidiče je však důležité si při studiu fotografií uvědomit, kde měl konkrétní vůz umístěné řízení, což není z každé fotografie patrné a působí to pozorovateli menší překážku. Kromě postavení ženy na reklamních obrazech, je také důležité a zároveň i zajímavé studovat popisky u komerčních inzercí. Tyto titulky se objevovaly pod reklamou nebo i přímo v ní a měly za úkol ještě více čtenáře zaujmout. Obsah těchto popisků se postupem let také vyvíjel a na jejich základě bylo možné také sledovat rozdíly mezi tím, zda byla inzerce umístěna v motoristických či ženských tištěných médiích. Reklamy se zobrazeným automobilem ve společnosti ženy nebyly pouze na vozy. Objevovaly se rovněž na autoobleky, automapy, závody, autosalony či na fotoaparát.

4.1. Z pohledu motoristických periodik Motoristická periodika jsou právě ten druh médií, kde žena propagovala nejen automobil, ale i produkty, které byly s automobilismem těsně spojeny. Jako příklad bych uvedla první reklamu, kterou otiskl měsíčník Auto roku 1923. Představila se tak firma Dynalkol, která vyráběla pohonné hmoty.85 Žena se zde objevila uvnitř automobilu na zadní sedačce. První reklamou konkrétně na vozidlo, byla propagace malého vozu Salmson, ve kterém žena seděla na místě spolujezdce. Tento obraz otisklo taktéž periodikum Auto, a to jen o rok později, tedy v roce 1924. Stejná nabídka vyšla v tomtéž ročníku třikrát.86 V měsíčníku Auto se počet reklam na ročník pohyboval od nuly až do čtrnácti. Žádnou zkoumanou inzerci redakční rada neotiskla v letech 1920–1922 a v roce 1932. Sledované reklamy, které v tomto periodiku byly publikovány a zároveň nepropagovaly auto, představovaly plakáty na pohonné hmoty (z roku 1923, žena seděla v autě), obleky (z roku 1925, žena seděla v autě), gumy a ukazovače (obě z roku 1927, v obou případech žena seděla na místě řidiče) a na kufry (z roku 1929, žena stála vedle auta). Celkově v periodiku bylo

84

Jedná se o mé rozdělení.

85

Auto 1923, roč. 5, č. 12, s. 718.

86

Např. v Auto 1924, roč. 6, č. 5, s. 245.

25

otištěno 67 reklam, z čehož jich bylo 19 na 3. typ zobrazení, 21 na 1. typ zobrazení a 27 na 2. typ zobrazení.87

1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926

1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938

Žena vedle auta (1. typ reklamy)

0

0

0

0

1

0

0

0

0

1

0

1

0

1

2

8

2

5

0

Žena v autě (2. typ reklamy)

0

0

0

1

3

3

0

1

2

3

0

0

0

1

4

4

3

1

1

Žena řídí (3. typ reklamy)

0

0

0

0

0

0

1

1

3

0

3

1

0

0

0

8

0

0

2

Tabulka č. 1 – Zobrazení typů reklam v periodiku Auto

25 20 15 10 5 0

Žena vedle auta (1. typ)

Žena v autě (2. typ)

Žena řídí (3. typ)

Graf č. 1 – Zobrazení typů reklam v periodiku Auto

Rubrika Auto – Moto – Aero v Pestrém týdnu obsahovala ve sledovaném období mnohem méně reklam než další dvě periodika. Celkově šlo o 26 komerčních inzercí. Z tohoto počtu 6 bylo 3. typu reklam, 9 příslušelo do 1. typu a 11 spadalo do 2. typu. Jejich počet se v rubrikách jednotlivých týdeníků pohyboval od nuly do devíti. V letech 1927 a 1933 rubrika neobsahovala žádnou reklamu. Neautomobilová reklama byla otištěna pouze v roce 1929, kde

87

K číslům jsem došla propočítáním reklam napříč ročníky. Typy zobrazení, viz moje rozdělení (1. typ = žena

vedle auta, 2. typ = žena v autě a 3. typ =žena na místě řidiče).

26

se propagovaly československé automapy. V tomto případě seděla žena za volantem (3. typ). První upoutávka na automobil s ženou, která se v této rubrice objevila, pocházela z prosince 1928. Jejím prostřednictvím se představila firma Praga a žena tam byla zobrazena 2. typem reklamy.88

Žena vedle auta (1. typ reklamy) Žena v autě (2. typ reklamy) Žena řídí (3. typ reklamy)

1927

1928

1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

1936

0

0

0

1

0

1

0

3

3

1

0

1

5

0

0

0

0

2

3

0

0

0

1

0

1

0

0

0

3

1

Tabulka č. 2 – Zobrazení typů reklam v rubrice Auto – Moto – Aero

25 20 15 10 5 0 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936




Graf č. 2 – Zobrazení typů reklam v rubrice Auto – Moto – Aero

V týdeníku Auto – Moto – Zpravodaj redakce otiskla celkem 65 reklam. Z toho počtu bylo 21 zobrazení 3. typu, 30krát byla znázorněna reklama 1. typu a 14krát 2. typu. Nejvíce takových nabídek bylo publikováno v ročníku 1929, naopak nejméně, což je v tomto případě žádná, bylo v letech 1923 a 1933. Průběžně periodikum obsahovalo od nuly do 26 reklam na ročník. Upoutávky, které nepropagovaly automobily, byly na obleky (z roku 1924 a 1925 za použití 1. typu reklamy). Zvláštnost Auto – Moto – Zpravodaje tkvěla v tom, že on jediný jako motoristický časopis publikoval i reklamy jinou formou než prostřednictvím fotografií. 88


27

Bylo to prostřednictvím karikatury, kresby a jedna reklama z roku 1926 ani neobsahovala obraz ženy, ale pouze písemné spojení s dámou, konkrétně s Eliškou Junkovou.89

1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 Žena vedle auta (1. typ reklamy)

Žena v autě (2. typ reklamy)

Žena řídí (3. typ reklamy)

0

1

1

1

0

0

25

1

0

1

0

0

0

3

2

1

6

1

0

1

0

0

0

0

0

20

0

0

0

0

1

0

0

Tabulka č. 3 – Zobrazení 3 typů reklam v periodiku Auto – Moto – Zpravodaj

30 25 20 15 10 5 0 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933




Graf č. 3 – Zobrazení typů reklam v periodiku Auto – Moto – Zpravodaj

Žena se v motoristických tištěných médiích v komerčních inzercích nejčastěji objevuje vedle auta (1. typ), což pravděpodobně vypovídá o tom, kde pánové dámu chtěli vidět. Celkem je v představených periodikách 158 reklam, které spadají do tématu bádání. Z tohoto počtu 60 zobrazuje ženu vedle auta (1. typ), v 52 případech se dáma nachází uvnitř vozu (2. typ) a 46 ukazuje ženu, která řídí auto (3. typ). Rok, kdy jich bylo v motoristických časopisech nejvíce, je rok 1929 s počtem 35, dále pak rok 1935 s cifrou 29 a rok 1926 89

Reklama prostřednictvím karikatury se objevila v roce 1930 (v čísle 33 a straně 552) a v roce 1932 (v čísle

3, na straně 29)  1. typ žena vedle auta. Kreslená reklama byla otištěna v roce 1931 (na straně 271 a v čísle 19). Reklama propojená slovně s Eliškou Junkovou pochází z roku 1926 z čísla 20 a ze strany 469.

28

s číslem 24. Na druhou stranu nejméně reklam (od roku jejich prvního výskytu) bylo z let 1932 a 1933, kdy byly otištěny v obou případech pouze 2 propagační zobrazení a poté byl slabým rokem i rok 1927, v kterém vyšly 3 pobídky ke koupi. Mezi opěvované kvality automobilů patřily v tomto druhu médií elegance, výkonnost, modernost,90 tichost, spolehlivost, aerodynamika,91 síla, rychlost, pohyblivost nebo prostornost.92 Nejčastěji byla vyzdvihována právě elegance automobilů a přirovnávala se k eleganci ženy, která byla přítomna u automobilu. „Dvojí elegance: Elegantní dáma a elegantní vůz“.93 Což mělo zřejmě více zaujmout mužské odběratele. V motoristické skupině médií se převážně opakuje jedna konkrétní reklama v několika číslech. V tomto typu periodik propagovalo své zboží dohromady 34 firem. Nejčastěji nabízené automobily byly od firem Škoda (28), Praga (16) a Aero (11). Objevovaly se i reklamy od zahraničních dodavatelů. Jedním z těch, kteří měli nejvíce reklam, byla firma z USA Kissel.94 Mezi další dodavatele, kteří propagovali své vozy prostřednictvím českých motoristických tištěných médií, byly Dodge Brothers,95 Morris96 nebo Salmson.97 Tyto firmy měly vždy na plakátu i natištěného generálního zástupce pro Československo. Nejčastěji u zahraničních dodavatelů převládala varianta reklamy, kde žena byla uvnitř automobilu, ale neřídila, tedy reklama typu č. 2, následována typem č. 3, tedy ženou za volantem. V opačném případě se mohl čtenář setkat s reklamou, kde byl český automobil s řidičkou, ale která měla cizojazyčné popisky a sloužila jako reklama české automobilové firmy v zahraničí.98

90

Auto 1934, roč. 16, č. 5, s. 156–7. – Jedná se o vloženou reklamu mezi tyto strany

91

Auto 1937, roč. 18, č. 3, s. 59.

92

Auto 1933, roč. 15, č. 10, s. 427.

93

Auto 1934, roč. 16, č. 1, s. 20.

94

Příklad jedné z nich je z: Auto – Moto – Zpravodaj 1926, roč. 4, č. 12, s. 231.

95

Firma z USA, která začala vyrábět automobily roku 1914. – Auto 1925, roč. 7, č. 10, s. 720.

96

Produkovaly automobily v letech 1913–1948. Byla to firma z Velké Británie. Nejvíce reklam v motor.

tištěných med. bylo otisknuto v roce 1928 v Auto – Moto – Zpravodaji. 97

Francouzský dodavatel, který produkoval automobily v letech 1912–1957. Reklama tohoto dodavatele byla

první reklamou na automobily se ženou ve zkoumaných tištěných médiích v daném období. 98

Auto 1937, roč. 19, č. 17–18, s. 364.  mělo to ukázat, že se české firmy a výrobky propagují i v zahraničí.

29

4.2. Z pohledu ženských periodik První reklama, která se objevila v ženských tištěných médiích, pocházela z 1930.99 Představovala obleky do auta a zobrazena tam byla žena jako řidička. Poprvé se vynořila dáma při propagaci automobilů v roce 1932, a to v týdeníku Lada, a hned se představila jako řidička. Tím prvním propagovaným automobilem byl Praga Kabriolet.100 První reklama, která zobrazovala ženu vedle automobilu (1. typ), vznikla také v roce 1932. Objevila se v periodiku Eva a reprezentovala vůz Praga Piccolo.101 Upoutávka se ženou znázorněnou formou 2. typu byla publikována v roce 1930 ve čtrnáctideníku Eva a vybízela ke koupi fotoaparátu.102 A pokud se týká reklamy na auto, pocházela první taková reklama z roku 1935, a to z týdeníku Lada. V daném případě se propagoval automobil Jawa 700 a byl znázorněný pomocí karikatury.103 Ročníky čtrnáctideníku Eva obsahovaly reklamy v rozmezí počtu nula až deset. Žádnou reklamu čtenář nenašel v prvním a třetím roce vydávání periodika. Celkem v tomto časopise redakce otiskla 39 reklam. Nejvíce jich bylo 1. typu, konkrétně 25 případů, druhý v pořadí, co se týče výskytů, byl znázorněn 3. typ s počtem 11 a 2. typ byl zobrazený během studovaných let pouze třikrát. Reklama, která nepropagovala automobil, ale přesto byla spojená se ženou, pocházela z roku 1930, což je zároveň i první reklamou periodika. Jednalo se o již zmíněný fotoaparát.


1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

1936

1937

1938

0

0

0

0

5

7

1

6

2

4

0

1

0

0

0

0

1

1

0

0

0

0

0

0

3

4

1

3

0

0

Tabulka č. 4 – Znázorněný typů reklam v periodiku Eva104 99

Lada 1930, roč. 52, č. 9, s. 145.

100

Lada 1932, roč. 54, č. 18, s. 344.

101

Eva 1932–1933, roč. 5, č. 3, s. 1.

102

Eva 1929–1930, roč. 2, č. 12, s. 27.

103

Lada 1935, roč. 57, č. 13, s. 207.

104

U periodika Eva jsou v grafu znárodněné roky vždy druhé roky v ročníku. Rozhodla jsem se tak, protože

každý ročník začíná vždy číslem z 1. 11. a končí číslem z 15. 10. Následujícího roku, tak jsem pro lepší orientace v tabulce a grafu daný ročník označila rokem, z kterého je v ročníku více čísel.

30

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 1929

1930

1931

1932


1933

1934

1935

1936


1937

1938


Graf č. 4 – Znázornění typů reklam v periodiku Eva

Týdeník Lada obsahoval celkem pouze 15 reklam. Z tohoto počtu bylo šest z nich znázorňujících ženu jako řidičku, dalších 7 jich zobrazuje ženu vedle automobilu a 2 ukazují ženu uvnitř vozidla. Komerční inzerce sledovaného druhu napříč ročníky se pohybovaly od nuly do čtyř za rok. Daná reklama se nevyskytuje v tomto periodiku v letech 1918–1929 a ani v roce 1931. Mimo reklamy na osobní vozy se v týdeníku zobrazovala i upoutávka na obleky do auta. Konkrétně je to v roce 1930. V tomto periodiku bylo možné naleznout celý článek, který se vztahoval k reklamě a jejímu chápání moderním člověkem té doby.105


1920

1921

1922

1923

1924

1925

1926

1927

1928

1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

1936

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

3

0

2

1

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

1

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

0

1

2

1

0

1

Tabulka č. 5 – Zobrazení typů reklam v periodiku Lada

105

Lada 1933, roč. 55, č. 51, s. 819.

31

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0




Graf č. 5 - Zobrazení typů reklam v periodiku Lada

Měsíčník Ženský svět neobsahoval žádnou reklamu na automobil, a ani jeho příslušenství. V tomto periodiku bylo možné naleznout inzerci především na produkty do domácnosti.106 V ženských tištěných médiích se žena nejčastěji objevovala zobrazená v reklamě 1. typu a nejméně 2. typu. Dohromady bylo v periodikách možno naleznout 54 komerčních inzercí, kde se objevovala žena s automobilem. Z tohoto celku ukazovalo 32 ženu vedle auta (1. typ), 17 ženu řidičku (3. typ) a 5 ženu uvnitř auta (2. typ). Nejvíce takových propagačních nabídek v ženském tisku pocházelo z roku 1934, a to konkrétně 14. Naopak v roce 1931 nebyla otištěna ani jedna upoutávka. Reklamy na automobily se ženami v tomto tisku nejčastěji opěvovaly vlastnosti jako elegance, řízení bez potřebné síly, modernost,

107

jednoduchost, snadná ovladatelnost,108 malá

spotřeba, tichost,109 pohodlnost nebo spolehlivost.110 V těchto tištěných médiích byly také vyzdvihovány aspekty jako: „Při tomto nemusí zapříti požadavek dobré hospodyňky – aby

106

Vzhledem k tomu, že nejsou žádné reklamy spojené s automobilismem, nepřikládám graf ani tabulku.

107

Eva 1934–1935, roč. 7, č. 13, s. 29.

108

Eva 1935–1936, roč. 8, č. 11, s. 2.

109

Lada 1935, roč. 57, č. 13, s. 207.

110

Eva 1932–1933, roč. 5, č. 17, s. 36.

32

to byl současně vůz levný v nákupu a úsporný v provozu.“111 nebo doporučení: „Uvidíte, že je to skutečně krásný vůz pro elegantní dámy.“112 V časopisech Lada a Eva byl v reklamách kladen i mnohem větší důraz na cenu automobilu. Mnohdy se objevovaly upoutávky, kde v popisku bylo zdůrazněno, že je automobil levný nebo že klesala jeho cena. Nejčastěji tomu tak bylo v letech 1932 a 1933.113 Tento fakt může pozorovateli evokovat, že ženám na počátku třicátých let minulého století záleželo dost na ceně. Prostřednictvím čtrnáctideníku Eva a týdeníku Lada bylo propagováno pouze sedm výrobců automobilů. Největší počet komerčních inzercí měly firmy Praga a Škoda, kdy Praga měla otištěno dohromady 11 reklam na pět typů vozů a automobilka Škoda použila celkem 10 upoutávek na dva typy automobilů. Zároveň byly v ženských časopisech pouze reklamy na tuzemské dodavatele. V těchto periodikách čtenáři průběžně nalézali na jeden typ vozu několik různých nabídek.

Srovnání Reklamy se objevovaly v motoristických tištěných médiích mnohem dříve než v těch ženských. Je tedy zřejmé, že prodejci se obraceli nejdříve pouze na odběratele motoristických periodik, což převážně byly osoby, které vůz vlastnily, či s ním přišly často do styku. V okamžiku, kdy počet řidiček i žen, co vlastnily auto, přibývalo, obrátili se prodejci s propagací i do ženských periodik. V motoristických médiích bylo reklam o značné množství více než v ženských. U obou druhů časopisů se nejvíc objevovala reklama 1. typu, jen na druhém místě bylo v motoristických tištěných médiích zobrazení ženy uvnitř automobilu (2. typ) a u ženských periodik obraz ženy řidičky (3. typ). Mezi opěvované kvality, které vyzdvihovaly reklamy v motoristických i ženských tištěných médiích, byla elegance, spolehlivost, tichost a úspornost. Některé kvality však více vyzdvihovala spíše motoristická periodika, jako příklad bych uvedla sílu, aerodynamiku, rychlost, pohyblivost, vymoženost nebo výkonnost. Naopak propagace automobilů v ženských časopisech byla zaměřena na ideální vlastnosti, mezi něž patřila snadná ovladatelnost, jednoduchost, modernost, bezpečnost a měkká sedadla. Mezi periodiky byl také 111

Eva 1935–1936, roč. 8, č. 12, s. 30.

112

Eva 1933–1934, roč. 6, č. 1, s. 37.

113

Např. v Eva 1932–1933, roč. 5, č. 10, s. 30.

33

rozdíl v tom, že v automobilových médiích se publikovaly i reklamy na modely zahraničních firem, kdežto v ženských časopisech to byla pouze propagace tuzemských dodavatelů. Reklamy u zkoumaných dvou druhů periodik byly odlišné až na dva případy. První z těch, které se objevily jak v ženských tak motoristických časopisech, je propagace vozu Škoda Popular, kde byla zobrazena Olga Scheinpflugová s manželem a zároveň i její dopis. Tuto reklamu v roce 1935 otiskla hned tři periodika Eva, Auto a Pestrý týden.114 Druhou takovou reklamou byla upoutávka na automobil Jawa 700 v roce 1936, která byla uvedena v periodikách Auto a Eva.115 Dále také vybraná média potvrzují, že spojení žen a automobilů se v reklamách objevovalo rok od roku častěji a že tímto způsobem přitahovaly reklamní plakáty nejen muže, ale i ženy, které si stále více automobily přály. Zároveň je také zřejmé, že kupující nejraději viděli v reklamě ženu vedle automobilu a toužili potom, aby vůz byl především elegantní, spolehlivý a úsporný.

114

Např. v Auto 1935, roč. 17, č. 16, s. 367.

115

Eva 1935–1936, roč 8, č. 22, s. 2.

34

5. Žena jako řidička za první republiky Žena jako řidička byla v periodikách v průběhu zkoumaných let zobrazována mnoha způsoby. Jednotlivá hlediska se prolínala v motoristických i ženských periodikách. Pohled na řidičku znázorňovaly fotografie žen za volantem,116 jejich kresby, fejetony, články nebo i vtipy. Způsoby zachycení ženy řidičky se vyskytovaly právě takto chronologicky. O prvních řidičkách se mohl čtenář dozvědět prostřednictvím fotografií zobrazujících dámu sedící za volantem. Zcela první zmínkou o řidičce byla fotografie otištěná u článku v periodiku Auto v roce 1921.117 První publikovaný článek byl o počtu řidiček v Praze. Otiskl ho týdeník Auto – Moto – Zpravodaj na počátku roku 1924.118 Přestože obraz řidičky samotné byl prioritou celé kapitoly, rozhodla jsem se částečně nastínit i okolnosti, které jsou s řízením pevně spojeny. Když řidička vyjela s automobilem, musela se postarat i o svůj vůz v případě nehody nebo poruchy. Tyto záležitosti nebyly v období první republiky ničím neobvyklým. Proto se dáma za volantem musela průběžně naučit vše od umytí auta až po výměnu pneumatiky při defektu. Proměnlivost názorů na takovouto ženu mohl čtenář pozorovat i na stránkách periodik. Žena za volantem nebyla srovnávána pouze s muži, ale často i s dámami ze zahraničí, což podtrhují překlady zahraničních příspěvků.

5.1. Z pohledu motoristických periodik První zmínka, ve které byla dle motoristických tištěných médií znázorněna žena jako řidička, publikoval formou fotografie v roce 1921 časopis Auto.119 První článek v daných periodikách vyšel až o tři roky později, tedy v roce 1924 v Auto – Moto – Zpravodaji.120 V rozmezí let 1921 až 1938 už souhrnně v tomto druhu médií vycházel každý rok minimálně jeden obraz řidičky. Největší počet zmínek o dámách za volantem bylo možné najít v roce

116

Většinou to byla známá osobnost.

117

Auto 1921, roč. 3, č. 4, s. 126.

118

Kolik žen má v Praze právo říditi automobily?. Auto – Moto – Zpravodaj 1924, roč. 2, č. 1, s. 5.

119

Auto 1921, roč. 3, č. 4, s. 126.

120


35

1926, kdy jich periodika otiskla 25,121 v roce 1930 s počtem 22 a na třetím místě rok 1929 s cifrou 14 výskytů. Na druhou stranu rok s nejnižším počtem sdělení o řidičkách byl 1922 (to byla jen jedna), dále pak roky 1921 a 1924. Celkově vybraná periodika otiskla 155 zmínek o řidičkách. Nejvíce se na tomto počtu podílelo periodikum Auto – Moto – Zpravodaj s počtem 75 sdělení. Následoval časopis Auto, který jich otiskl 59, a na třetím místě stála rubrika Auto – Moto – Aero s 21 případy. Periodikum Auto nejvíce zobrazení řidičky obsahovalo v roce 1937, tj. 8 zmínek, dále pak v roce 1926, tj. 7 případů a na třetím místě, co do počtu sledovaných aspektů, byly hned dva roky 1935 a 1938, které měly oba po 6 zmínkách. Byly v tom zahrnuty kresby, fotografie a články. Dále pak ročníky obsahovaly pravidelné seznamy přijatých členů do klubů, hlavně do AKRČS, mezi kterými bývaly i ženy. První žena v daném období byla přijata v roce 1923. Byla to majitelka továrny Miloslava Křídlová a její členství bylo zveřejněno v prosinci. První zmínka obecně vyšla už v roce 1921, jak jsem již zmínila, a první článek o ženách jako řidičkách vyšel až v roce 1930. Konkrétně se jednalo o dvoudílnou stať pojednávající o založení Dámského odboru.122 Rubrika Auto – Moto – Aero měla nejvíce zmínek v roce 1934, kdy jich bylo šest. V tomto pořadí pak následovaly roky 1930 a 1929. Nejméně zmínek naopak bylo v roce 1927, kdy čtenář nemohl narazit ani na jednu. První zmínkou k řidičkám byla fotografie otisknutá v čísle 48 roku 1928.123 První článek Auto – Moto – Aero publikovalo v březnu 1929 a týkal vůdčích listů pro dámy.124 Auto – Moto – Zpravodaj otisknul nejvíce informací v roce 1926, konkrétně to bylo 18 případů. Dále následovaly roky 1930 s počtem 15 příspěvků a 1927 s 11 zmínkami. Nejméně zmínek, a to konkrétně žádnou, otiskl týdeník v roce 1923. První zmínkou v tomto periodiku byl malý článek o počtu žen s právem řídit automobil.125 Auto – Moto – Zpravodaj obsahoval od prvního ročníku pravidelné seznamy přidělených značek automobilů. Najdeme mezi nimi ženy, kdy mezi 72 novými vlastníky vozů byly roku 1923 také 3 ženy, což

121

V žádném z počtů zmínek nejsou započítávány seznamy nově přidělených značek ženám a nových členek

do automobilových klubů. Počty by pak nebyly zcela objektivní. To se týká celé této podkapitoly, pokud nebude výslovně napsáno jinak. 122

MARU: Dámský odbor v Autoklubu RČs. Auto 1930, roč. 12, č. 3, s. 151–152.

123


124

BAUER, Karel: Dáma a vůdčí list. Pestrý týden 1929, roč 4, č. 12, s. 19.

125


36

znamenalo, že ženy tvořily 4,2 % nových vlastnic automobilů v daném roce.126 O rok později se procentuální zastoupení moc neměnilo, ženy zaujímaly 4,7 %. Bylo jich 46 z 980.

1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 Auto Auto - Moto - Aero Auto - Moto - Zpravodaj

0

2

1

4

1

4

7

1

2

1

3

3

1

2

3

6

4

8

6

-

-

-

-

-

-

-

0

1

3

4

1

2

1

6

2

1

-

-

-

-

-

0

2

2

18

11

4

10

15

5

7

1

-

-

-

-

-

Tabulka č. 6 – Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v motoristických periodikách

25 20 15 10 5 0

Auto

Auto - Moto - Aero

Auto - Moto - Zpravodaj

Graf č. 6 – Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v motoristických periodikách

Motoristická média publikovala k řidičkám mnohem více obrázků a fotografií, než článků či příběhů. Tyto informace pocházely od mužů i žen, přičemž většinu statí o řidičkách psaly právě ženy nebo u nich nebyl autor uvedený. Ženami, které příběhy o řidičkách publikovaly, byly např. Eliška Junková, Marie Renčová nebo velmi zajímavé články tvořila také Rudka Paříková. Zajímavá byla například její reportáž s názvem Slečna u volantu.127 Tato autorka psala z pohledu mladých slečen. Čtenář v tomto druhu médií nemohl narazit na zahraniční příspěvky. Zmínky o řidičkách byly často totožné a prolínaly se skrze tyto tři 126

Mezi zbylými 95,8 % nejsou pouze muži, ale i veškeré firmy a právnické osoby.

127

PAŘÍKOVÁ, Rudka: Slečna u volantu. Auto 1931, roč. 13, č. 12, s. 817.

37

tiskoviny. O řidičkách se prostřednictvím těchto médií dozvídal čtenář převážně z fejetonů, kreseb, fotografií a i z krátkých článků, které mimo jiné i přibližovaly čtenářům nejaktuálnější informace. Dané zmínky většinou nepocházely pouze od jednoho autora či autorky, a to jak napříč periodiky, tak i v rámci každého z nich. Bylo tomu tak pouze u jedné výjimky, kdy o Dámském odboru psala pouze jedna autorka v několika médiích.128 Jednotlivé zmínky, které zobrazovaly pozice dam za volantem, obsahovaly porovnání situace za první republiky s předcházejícím stavem a pozicí řidičky. Ženy už se nenechávaly pouze vozit v kočárech, ale mohly si sednout za volant, řídit a tím se osamostatnit.129 Dámy dle periodik si měly umět dokázat obhájit své postavení a své místo za volantem si zasloužit. Vyzdvihovala se často jejich řidičská spolehlivost a schopnost naučit se pravidla silničního provozu. I přes to všechno, když se poprvé manžel dozvěděl, že jeho dáma chce také řídit, málokdy byl nadšený. Muži se báli, že ženy, které nezvládly dříve malé opravy v domácnosti, chtěly začít řídit vůz.130 Převážně pánové byli názoru, že žena měla v některých odvětvích cestu snazší než muž. Jinde byla příjemně vítána a chápána jako samozřejmost, jen u automobilismu byly ženy brány jako extrém a musely si projít stejnou cestou jako muži. Zároveň si na přelomu dvacátých a třicátých let také připouštěly, že nebyly stále překonány všechny předsudky vůči řidičkám.131 Tento názor tehdy podporovalo především to, že lidé, kteří potkávali ženy za volantem, si málokdy odpustili poznámky, viz „Maškara – kdyby se raději držela vařečky“.132 Prostřednictvím obrázků a krátkých popisků došlo také k porovnání rolí. V periodikách byla popsána situace, ve které ženy dokázaly plnit jejich dosavadní role (hospodyně, manželka a matka) a současně skvěle řídit, potažmo závodit. Na tyto dámy se pak poukazovalo, ale nebylo jich mnoho.133 Velmi zajímavý článek byl o tom, jak se dle motoristických periodik dělili mechanici. Žena, která se starala o auto, byla označována za mechanika ženského rodu. Starat se měla především o vzhled a krásu vozu. Zároveň ale autoři připouštěli, že existovaly i výjimky, které se nebály si zašpinit ruce. A právě takové řidičky měly být pro muže přitažlivějšími. 128

Viz: MARU: Dámský odbor v Autoklubu RČs. Auto 1930, roč. 12, č. 3, s. 151–152., MARU: Naše

automobilistky. Pestrý týden 1930, roč. 5, č. 27, s. 19., nebo i MARU: Ženy v automobilismu. Ženský svět 1930, roč. 34, č. 4, s. 73. 129


130

BAUER, Karel: Dáma a vůdčí list. Pestrý týden 1929, roč. 4, č. 12, s. 19.

131

MARU: Naše automobilistky. Pestrý týden 1930, roč. 5, č. 26, s. 19.

132

MARU: Naše automobilistky. Pestrý týden 1930, roč. 5, č. 27, s. 19.

133

Auto 1937, roč. 19, č. 6, s. 113.

38

„Jsou dva druhy mechaniků: mužského a ženského pohlaví. Ale muži jsou stále ještě v převaze. Protože ženy, když se starají o vůz, starají se více o krásu vozu čili svou. Ale i mnohé montérky si v ničem nezadají se svými mužskými kolegy. Dovedly odložit ješitnost, zásadně se nestarají o manikuru svých rukou, napudrovanou špičku nosu, ondulaci a eleganci oděvu.“134 Prostřednictvím těchto médií se propagoval názor, že by se žena v péči o automobil měla vše naučit, ale že to do dané doby nezvládala, a proto potřebovala při péči o automobil po svém boku muže. Dáma byla označována stále za slabou bytost, která neměla tolik síly, aby například dokázala vytáhnout auto ze sněhu, když zapadne. 135 Autorky článků však zastávaly názor, že když se jim napoprvé nepovede se o vůz dobře postarat, budou to zkoušet dál a při další možnosti budou moudřejší.136 Jak jsem již zmínila, v motoristických médiích se objevovalo značné množství vtipů a karikatur, dle kterých se prosazoval názor, že dáma byla neschopná zvládat všechny věci, co by měla řidička dokázat. Například dle periodik si žena mnohokrát neuvědomovala, že při jízdě na nákupy by měla vůz někam zaparkovat, ne ho pouze někam postavit a jít do obchodu.137 Žena bývala rovněž zobrazována jako bezradná bytost, a to především ve chvíli, kdy se jí stala nehoda.138 Automobil musel dle karikatur vždy ladit ženě k oděvu. „Ne ke každému obličeji a každému obleku se hodí každý automobil. Dámy pozor!“139 Čtenář mohl také narazit na několik zmínek o dámách za volantem, které redakce vyzdvihla, poněvadž je považovala za něco na danou dobu nového. Často se proto objevovaly počty žen, které už disponovaly vůdčími listy140 nebo článek o tom, že dáma objela zeměkouli bez mužské pomoci141 a v neposlední řadě reportáž Elišky Junkové o baťových pneumatikách142 nebo článek o jejím Autokompasu.143 134


135

RENČOVÁ, Marie: V Hadimršce pěti státy za pět dní. Auto 1933, roč. 15, č. 8, s. 353.

136

PAŘÍKOVÁ, Rudka: Jak mladá dívka myje poprvé vůz. Auto 1932, roč. 14, č. 5, s. 235.

137

Auto 1936, roč. 18, č. 24, s. 556.

138


139


140

Například v roce 1924 žen s vůdčím listem v Praze bylo 46, viz: Kolik žen má v Praze právo říditi

automobily?. Auto – Moto – Zpravodaj 1924, roč. 2, č. 1, s. 5. a jen o dva roky později jich bylo již 216, viz:216 žen s vůdčím listem je v Praze. Auto – Moto – Zpravodaj 1926, roč. 4, č. 48, s. 1175. 141

Žena, která objela zeměkouli bez pomoci muže. Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 42, s. 1068–1070.

142

Rozhovor s paní E. Junkovou o Baťově výrobě pneumatik. Auto 1934, roč. 16, č. 2, s. 37.

39

5.2. Z pohledu ženských periodik První zmínkou, kde byla dle ženských periodik uvedena žena a automobil pocházela z roku 1927 z časopisu Lada. Jednalo se o krátkou reportáž s názvem Dáma a její auto, která byla doplněna o fotografie.144 Od roku 1927 už bylo možno dohromady v ženských tištěných médiích najít minimálně jednu zmínku v každém ročníku do konce sledovaného období. Nejvíce příspěvků o řidičkách čtenář nalezl v roce 1930, kde jich bylo deset. Na druhém místě v četnosti byl rok 1934 s počtem osm a poté na třetím místě byly roky 1929 a 1936, které jich měly sedm. V opačném případě nejméně jakýchkoli sdělení o ženě za volantem bylo v letech 1927 a 1928.145 Souhrnně daná periodika publikovala 55 zmínek o řidičkách. Největší podíl publikovaných informací připadal na periodikum Eva, kde bylo v průběhu 10 ročníků otisknuto 41 zmínek o ženách za volantem. Dalším v pořadí byl týdenník Lada, který svého čtenáře mohl obohatit celkem o 12 sdělení, a měsíčník Ženský svět, který o řidičkách psal jen ve dvou reportážích, a to pouze v roce 1930. Časopis Eva, nejbohatší na hledané informace, obsahoval nejvíce zmínek v druhém ročníku, tj. roky 1929–1930, kde jich bylo osm a nejméně, tj. jedna zmínka, v devátém ročníku. Periodikum otisklo také opakovaně příspěvky z ciziny. Jednalo se o fejetony, reportáže, povídky i vlastní zkušenosti řidiček. Tato sdělení byla vždy přeložena do češtiny a objevovala se již od prvního ročníku, kdy v roce 1929 vyšel v čísle 16 první text francouzské žurnalistky Odette Rives Ženy a auta.146 Během let se příspěvek ze zahraničí objevil téměř v každém čísle. A mnohdy v nich také bylo možno najít srovnání například pražských řidiček s pařížskými.147 V tištěných médiích Lada a Ženský svět se zahraniční příspěvky o řidičkách neobjevovaly. Ženský svět obsahoval jen ony již zmíněné dva články v posledním ročníku. Týdeník Lada publikoval nejvíce zmínek v roce 1929, kde byly otisknuty tři, a v opačném případě žádné zmínky nebyly v letech 1928, 1930 a 1931, popsáno v průběhu let od prvního otisknutého článku.

143

ZÁTKA, F. O.: Elišky Junkové „Auto – kompas“. Pestrý týden 1930, roč. 5, č. 4, s. 19.

144

Dáma a její auto. Lada 1927, roč. 49, č. 35, s. 452.

145

Myšleno v posloupnosti od první zmínky publikované v periodikách.

146

RIVES, Odette: Ženy a auta. Eva 1928–1929, roč. 1, č. 16, s 20.

147

Eva 1928–1929, roč. 1, č. 17, s. 9.

40

1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 Eva Lada Ženský svět

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

0 0

1 0

0 0

4 3 0

8 0 2

3 0 -

3 2 -

4 2 -

6 2 -

3 1 -

6 1 -

1 -

Tabulka č. 7 - Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v ženských periodikách

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Eva

Lada

Ženský svět

Graf č. 7 - Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v ženských periodikách

V ženských tištěných médiích čtenář narazil na mnohem více zmínek o řidičkách prostřednictvím textu než skrze fotografie či kresby. O řidičkách psaly jak ženy, tak i muži. Mužů, jako autorů článků bylo v tomto druhu médií podstatně méně. Například zajímavý článek sepsal Augustin Mencák v roce 1932,148 který nesl název Moderní dopravní prostředky a který doplnil o fotografie i zmínky o ženách za volantem. Příspěvky se periodiky neprolínaly. Často pojednávaly o podobné či stejné problematice. Vybrané zmínky nepsali stále ti stejní autoři a zároveň nepublikovali stejní žurnalisté v různých médiích. Články často porovnávaly situaci v moderní době s obdobím na přelomu 19. a 20. století. Tehdy byly ženy brány jako křehké bytosti, které snadno podléhaly záchvatům pláče, nervovým krizím či bezdůvodně omdlévaly. V opačném případě moderní žena první republiky uměla ovládat své emoce a byla odvážná, racionálně uvažující a sportovně

148

MENCÁK, August: Moderní dopravní prostředky. Lada 1932, roč. 54, č. 18, s. 344.

41

3 -

založená.149 Zároveň často docházelo k porovnání obvyklosti ženy za volantem na silnici. Od druhé poloviny dvacátých let 20. století už to nebývalo takovou raritou a výjimečnou záležitostí. Pouze v Praze v roce 1929 bylo vydáno 1 400 vůdčích listů ženám.150 Na přelomu století se československé řidičky setkávaly denně s pošklebky či nechutnými poznámkami. Často narážely na připomínky o vařečkách a košťatech, které jim měly připomenout „jejich místo“. Tyto hanlivé komentáře si musely vyslechnout nejen od jiných řidičů ale i od různých chodců. V průběhu první republiky předsudky vůči nim postupně zanikaly. A spousta žen prosazovala názor, že ony jako řidičky si žádné pošklebky nezaslouží.151 Tento druh médií také dosti narážel na názor, že žena dle procentuelních statistik i učitelů autoškol byla lepší řidičkou než muž. Tento fakt byl přičleňován tomu, že ženy nebývaly při řízení tak odvážné, lépe vycítily jako matky nebezpečí a vyhnuly se mu.152 Zároveň řidička bývala ale i líčena jako nešikovná osoba, která se prostřednictvím řízení chtěla vytáhnout před muži.153 Na řidičky tak byly kladeny větší nároky, aby se nestávaly jen dámami, které berou auto jako doplněk k jejich drahým šperkům.154 Muži se prostřednictvím ženských periodik na ženy za volantem dívali jako na řidičky, které pouze umí s vozem jet, ale v případě nehody jsou bezradné, a proto muže stále u sebe potřebovaly, aby si mohly vyjet na delší výlet. „Žena umí donutit jen rozběhnutý stroj o vzácném počtu koňských sil, aby poslouchal jejího vůdčího dotyku, ale jakmile si tento postaví hlavu, stojí nad ním bezradna s obličejem budícím soustrast. Skoro by se dalo mluviti nikoli o motoru a ženě, ale o silné, výkonné individualitě mužově a ženě, jež společně s ním tvoří život v tak obdivuhodných vlnovkách věčně plynoucích.“155 Záliba ženy v řízení musela jít ruku v ruce se schopností se o vůz postarat. Ve třicátých letech dle těchto periodik bylo již běžné, že žena se nebála si zamazat ruce při opravě automobilu.156 Prostřednictvím třídílného seriálu si v posledním ročníku periodika Eva ženy sobě navzájem radily, jak lépe řídit, postarat se o automobil i zvládnout opravu při poruše. Tyto „manuály“ byly psány velmi detailně, tak aby je pochopily i úplné 149


150


151

KOVAŘÍKOVÁ, Jetta: Žena řidič automobilu. Eva 1929–1930, roč. 2, č. 10, s. 22.

152

SLIPKA, Hugo: Eva na čtyřech kolech s motorem. Eva 1930–1931, roč. 3, č. 2, s. 4.

153

MELLANOVÁ, Míla: Láska a zpáteční rychlost. Eva 1930–1931, roč. 3, č. 10, s. 4–5.

154

ŘEZÁČOVÁ, Ema: Krajiny, lidé, auta a hlavně ženy. Eva 1931–1932, roč. 4, č. 18, s. 7.

155

SLIPKA, Hugo: Eva na čtyřech kolech s motorem. Eva 1930–1931, roč. 3, č. 2, s. 4.

156

ŘEZÁČOVÁ, Ema: Krajiny, lidé, auta a hlavně ženy. Eva 1931–1932, roč. 4, č. 18, s. 6–7.

42

začátečnice.157 Ženy se tak postupně mohly stávat mechaničkami a nacházet i uplatnění v autodílnách.158 Čtenář periodika také mohl zjistit, jak si ženy zakládaly na vkusu a vzhledu, protože dámy si s velkou rozvahou vybíraly automobily i šaty, v kterých měly řídit. Mladé dívky spíše preferovaly sportovní a otevřené bugattky, které jim umožňovaly si s láskou vychutnávat rychlost. Poněkud starší ženy pak upřednostňovaly luxusní, pohodlné a případně i okázalejší vozy. Stejně tak si dle tisku libovaly při výběru svého oděvu, který ideálně měl ladit k barvě automobilu.159 Ideální elegantní řidička měla mít na sobě covercoatový plášť nebo trenchcoat, tweedové šaty s pikovým límečkem nebo anglický kostým, plstěný klobouk nebo rádiovku, sportovní polobotky nebo střevíce a v zimě pak gumové sněhovky. Jako doplňky měly soužit jelenicové prací rukavice, vlněné punčochy, kožená kabelka a vlněná šála.160 Když se ženy snažily prostřednictvím tohoto druhu periodik obhájit si svoji pozici, poukazovaly především na dvě věci. Hlavním symbolem toho, že žena mohla řídit, byla slavná závodnice Eliška Junková, kterou si vždy dávaly za vzor. Ona se postavila při závodění nejen na úroveň mužů, ale dokonce je byla schopná často porazit. „Vždyť stačí uvésti jen jedno jméno: Eliška Junková. Jest rovnocenná nejlepší světové třídě závodníků a jest to také jenom „slabá žena“.“161 A byla to i právě ona, která založila Dámský odbor AKRČS. E. Junková byla pro řidičky ikonou od poloviny dvacátých let minulého století. Druhým takovým symbolem, který ženy vyzdvihovaly především pak v pozdějších třicátých letech, byla jejich zásluha v automobilismu. Ženy se v těchto médiích hájily, že ony způsobily to, že existují přepychové limuzíny, hezké, pohodlné a lehce ovladatelné vozy.162

Srovnání Zmínky o ženách se v motoristických tištěných médiích objevovaly mnohem dříve než v ženských, kde jich zároveň bylo mnohem méně. Ženská periodika byla na rozdíl od motoristických obohacena o větší množství statí či reportáží, které byly i delší. Naopak 157

HAJŠMANOVÁ, D.: Dáma za volantem i pod vozem. Eva 1937–1938, roč. 10, č. 15, s. 11.

158

Eva 1929–1930, roč. 2, č. 10, s. 5.

159

ŘEZÁČOVÁ, Ema: Krajiny, lidé, auta a hlavně ženy. Eva 1931–1932, roč. 4, č. 18, s. 6–7.

160

Co potřebuje elegantní žena. Eva 1929–1930, roč. 2, č. 17–18, s. 11.

161

KOVAŘÍKOVÁ, Jetta: Žena řidič automobilu. Eva 1929–1930, roč. 2, č. 10, s. 22.

162

Zásluha žen. Lada 1936, roč. 58, č. 26, s. 413.

43

bylo tomu u kreseb a fotografií, kterých se objevovalo mnohem více v motoristických tiskovinách. Zahraniční příspěvky zahrnovaly pouze ženské časopisy, na druhé straně karikatury a vtipy obsahovaly pouze ty motoristické. V obou případech médií se vyjadřovaly jak muži, tak i ženy. V ženských časopisech se řešil převážně vkus při výběru automobilu, co by měla mít řidička za oděv, jak si kolektivně měly ženy obhájit svoji pozici řidičky. Také se v tomto druhu publicistiky ženy více svěřovaly se zkušenostmi a vzájemně si radily. Naopak v motoristických tiskovinách se často publikovaly vtipy nebo karikatury na ženy u aut obecně, ale hlavně na řidičky. A ve větším množství se tam objevovala průběžná fakta o tom, kolik lidí (i žen) má vůdčí list, nový vůz nebo kolik jich bylo přijato za členy klubů. Shodné u obou bylo kladení důrazu na to, že v první republice by se dáma měla umět postarat o vůz po všech stranách. Obě média také řešila předsudky vůči ženám, které byly vykonstruovány v předchozích letech. Obě periodika se na ženu za volantem už nedívala jako na něco nepřijatelného, ale považovala ji za běžnou záležitost. Patrný rozdíl ale byl v tom, jak vnímala její řízení. V mužských médiích byly spojovány snahy řídit s emancipací. V opačném případě v ženských periodikách autorky spojovaly většinou vůli zástupkyň něžného pohlaví řídit automobil s denními potřebami. Dáma měla ovládat tento dopravní prostředek především proto, aby jí to ulehčilo každodenní práci, odpočinula si a osamostatnila se. Velký rozdíl je také daný tím, zda publikovaná informace pocházela od muže či ženy. Ženy často věřily, že i přes překážky se v řízení a cestování dokážou zcela osamostatnit. Pánové byli přesvědčeni o ženské potřebě mít muže za volantem po boku. Celkově ze zmínek o řidičkách působí dojem, že po celou sledovanou dobu nebyly všechny předsudky vůči nim překonány.

44

6. Žena jako závodnice za první republiky Tuto kapitolu bych chtěla začít prostřednictvím citátu od Eduarda Basse, který sice nebyl publikovaný ve vybraných tištěných médiích, nýbrž vyšel v Lidových novinách a vypovídá, dle mého názoru, o vnímání závodnic. „Pro německou Velkou cenu stačilo nám vyslat ženu, arci když je taková Jako paní Junková! Ta když sedne k volantu, Rekordy jsou k čerchmantu!“163 Pohled na závodnice nebyl zobrazován v daných periodikách za první republiky tolika způsoby. Jednotlivé ztvárnění se prolínalo v motoristických i ženských periodikách. O ženách jako závodnicích se čtenář mohl dozvědět především z fotografií, delších či krátkých článků, kreseb nebo aktuálních zpráv o dění na závodech. Závodnice často i rády vyjadřovaly svůj názor a pocity ze závodů, což bylo také často publikováno v periodikách. Do této kapitoly jsem se také rozhodla zahrnout články, které závodnice psaly nebo i informace o tom, co dělaly ve volném čase. Při zmínění prvorepublikových soutěžních jezdkyň se stejně jako dnes i tehdy každému vybavilo nejdříve jméno Elišky Junkové, o které také tištěná média podávala nejvíce informací a zároveň i nejvíce publikovaných článků a názorů psala ona sama. Úplně první zmínka o závodění žen pochází dle vybraných periodik z roku 1923. Konkrétně se jednalo o krátkou zprávu, která upozorňovala na automobilové závody žen ve Vídni.164 Zmínka pojednávala o závodu pouze pro dámy, který byl brán jako něco zcela nového, a přesto se ho zúčastnilo 46 vozidel. Zmínky o dámách, které závodily, se objevovaly převážně po soutěžích. Mnohdy také docházelo ke zmiňování zahraničních závodnic, které bývaly potažmo i přirovnávány k československým. Prostřednictvím vybraných periodik byly rovněž zmiňovány závody v zahraničí, především ty, kde závodili čeští závodníci.

163

PACHMANOVÁ, Martina: Sen o automobilu: Moderní obrazy žen za volantem a prvorepubliková

reklama.[online]. 2008 [cit. 12. prosince 2015]. Dostupné z http://www.zenyvumeni.cz/index.php?id=94. 164

Automobilové závody žen ve Vídni. Auto – Moto – Zpravodaj 1923, roč. 1, č. 18, s. 8.

45

6.1. Z pohledu motoristických periodik První publikovaná zmínka v motoristických médiích pocházela, jak jsem již zmínila, z roku 1923, ale netýkala se závodu v Československu. Taková zpráva byla otisknuta až o rok později v roce 1924 a jednalo se o závody u Plzně.165 Během let 1923–1938 vyšlo dohromady v tomto druhu médií 128 zmínek o závodnicích. Největší podíl na tomto počtu měl týdeník Auto – Moto – Zpravodaj, který během těchto let otisknul 65 sdělení o závodnicích. Dalším v pořadí pak následovalo periodikum Auto s počtem 49 případů a na třetím místě v kvantitě byla rubrika Pestrého týdne Auto – Moto – Aero s počtem 14. Nejvíce zmínek bylo publikováno v letech 1927 (to jich bylo 36), 1928 (tj. číslo 20) a na třetím místě byly dva roky, konkrétně 1925 a 1926 s počtem 14 zpráv. V opačném případě žádnou zmínku, od první informace o závodech pro ženy, neotiskla periodika v letech 1937 a 1938, a pouze jednu zmínku uvedla v letech 1923, 1932 a 1936. Časopis Auto obsahoval nejvíce zmínek o ženách na závodech v roce 1927, kde jich bylo třináct, dalším v pořadí byl rok 1925 se sedmi sděleními a rok 1928 se šesti příspěvky. První zmínku časopis publikoval v roce 1924. Jednalo se o kreslený vtipný příběh.166 Obecně dané periodikum o závodnicích uvádělo převážně články, aktuální zprávy, fotografie a kresby. Dále často tiskovina zmiňovala závodnice ve své pravidelné rubrice Sportovní hlídka, která převážně podávala informace o umístění jednotlivých závodnic a závodníků na soutěžích konaných v Československu i ve světě.167 Nejméně zmínek o závodnicích toto periodikum otisklo v letech 1937 a 1938, kdy tyto ročníky neobsahovaly žádnou takovouto zprávu. Rubrika Auto – Moto – Aero měla nejvíce zmínek v letech 1927, 1930 a 1934, kdy všechny tyto ročníky obsahovaly po třech oznámeních. V opačném případě nejméně zpráv publikovala v letech 1928, 1929, 1932 a 1936, kdy rubrika neotiskla žádný takovýto příspěvek. V těchto letech v dané rubrice nebyla otisknuta žádná zmínka. První sdělení o závodnicích v Auto – Moto – Aero pocházelo z roku 1927 a podávalo informace o Elišce Junkové a její účasti na závodě Targa Florio.168 Periodikum Auto – Moto – Zpravodaj zveřejnilo první zmínku, již zmíněnou výše, v roce 1923. Nejvíce sdělení o dámách na závodištích poskytovalo v roce 1927, kdy jich bylo 165


166

Co se jednou bugatce stalo když jela do plzně na závod. Auto 1924, roč. 6, č. 3, s. 91.

167

Informace obsažené v této rubrice nejsou započítávány do statistik.

168

Paní E. Junková na automobilových závodech Targa – Florio. Pestrý týden 1927, roč. 2, č. 12, s. 15.

46

20, v následujícím roce se objevilo na jeho stránkách 14 zmínek a o něco méně to bylo v roce 1926, kdy vyšlo 10 zpráv. Na druhou stranu nejméně zmínek bylo v roce 1932, v kterém jediném nebyla žádná. Pouze jedno sdělení tento časopis otiskl v letech 1923, 1930 a 1933.

1920 1921 1922 1923 1924 1925 1926 1927 1928 1929 1930 1931 1932 1933 1934 1935 1936 1937 1938 Auto

0

0

0

0

1

7

4

13

6

4

2

3

1

1

1

5

1

0

0

Auto - Moto - Aero

-

-

-

-

-

-

-

3

0

0

3

1

0

2

3

2

0

-

-


-

-

-

1

6

7

10

20

14

2

1

3

0

1

-

-

-

-

-

Tabulka č. 8 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v motoristických periodikách

40 35 30 25 20 15 10 5 0

Auto

Auto - Moto - Aero


Graf č. 8 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v motoristických periodikách

Zmínky o závodnicích se objevovaly v tomto druhu médií prostřednictvím kreseb, fotografií, map závodů, delších článků či krátkých popisků, ale čtenář mohl nalézt i zahraniční fejeton na dané téma.169 Obecně v tomto druhu tiskovin byly publikovány články po jednotlivých závodech. Prostřednictvím těchto periodik byly zmíněny všechny československé závodnice, které se závodů účastnily. Bylo tomu tak především proto, že v tomto druhu médií se pravidelně objevovaly u každého závodu seznamy účastníků, mezi 169

DIEUDONNÉ, Rob: Marguerite a závody. Auto – Moto – Zpravodaj 1927, roč. 5, č. 29, s. 684.

47

kterými byly i ženy. Podrobnější informace si čtenář mohl přečíst pouze o některých závodnicích. Konkrétně jimi byly především Eliška Juková a Ela Slavíková. O dámách, které závodily, psali v tomto druhu médií zejména muži nebo články tvořily závodnice přímo samy. Celkově asi nejvíce článků o závodnicích napsal Miroslav Andreis, který na toto téma často publikoval v periodiku Auto – Moto – Zpravodaj. V dalších dvou periodikách se autoři značně střídali. Dámou, která se také pravidelně o závodění zmiňovala v periodikách, byla Eliška Junková.170 E. Junková dávala prostřednictvím periodik najevo, že byla při závodění šťastná. A to nejen poněvadž ji to velmi bavilo, ale přitahovalo ji i to, že se mohla měřit s těmi nejlepšími.171 Když tato dáma psala do těchto tiskovin, vyjadřovala se často v první osobě množného čísla. Nepochybně tím myslela sebe a manžela, který také závodil. Na něj i často odkazovala v článcích nebo mu projevoval vděk za jeho rady.172 Ve svých vzpomínkách na závody, se kterými se svěřovala do periodik, detailně pro čtenáře popisovala vše – jak vypadala trať, kolikrát si ji prošla nebo s mužem projela trať, jak ji ostatní předjížděli, i to jak ji vítali jako vítěze.173 „Přijíždím k tribunám. Zde veliký hluk. Jsem zcela překvapena, když jsem prohlášena vítězem druhé kategorie. Kolem mne masa lidí, fotografové, reportéři, jsem uchopena a v šatech potřísněných olejem a obličejem černým jako kominík nesena na ramenou. Teprve na moje opětovné prosby dostávám se na zem. Tu popadne mne sympatický O. Merz, hlavní vítěz závodu, a obejme mne až mi kosti praskají.“174 Autoři článků o závodnicích se zmiňovaly i o průběhu závodu, například o tom jak která řídila. Často připouštěli, že v prvních letech republiky by nebylo možné, aby ženy v tomto odvětví konkurovaly mužům. Ve druhé polovině dvacátých let už závodnice nebyla takovou vzácností. Prostřednictvím periodik docházelo mnohdy ke srovnávání počtu závodnic s jinými zeměmi. Nejčastěji to bylo s USA, Velkou Británií a Francií.175 S největším úžasem pohlíželi autoři hlavně na první československou závodnici Elišku Junkovou a podávali o ní ty nepodrobnější zmínky. Bývala řazená do článků o nejlepších závodnících, kde byla stavěna

170

E. Junková (16. 11. 1900 – 5. 1. 1994) byla jedna z nejslavnějších československých závodnic. Získala vůdčí

list v roce 1922 a svůj první závod jela v roce 1924, Svojí sportovní kariéru ukončila po smrti jejího manžela. 171

JUNKOVÁ, Eliška: Milá redakce. Pestrý týden 1927, roč. 2, č. 51, s. 4.

172

JUNKOVÁ, Eliška: Můj první závod v Plzni. Auto – Moto – Zpravodaj 1926, roč. 4, č. 1, s. 4.

173

JUNKOVÁ, Eliška: Moje dojmy ze závodu v Nürnburgingu. Auto 1927, roč. 9, č. 9, s. 565–568.

174

Tamtéž s. 568.

175

Dáma a automobilový sport. Auto – Moto – Zpravodaj 1927, roč. 5, č. 10, s. 193.

48

na stejnou rovinu jako muži. Když o ní psali, titulovali ji: „Naše vynikající/úžasná závodnice“.176 Autoři často projevovali hrdost a radost nad ní, hlavně když reprezentovala Československou republiku na závodě Targa Florio.177 Prostřednictvím těchto periodik samozřejmě vycházely i informace k jiným závodnicím, často to však bývaly pouze zmínky o umístění nebo několik jejich fotografií ze závodů. Závodnicemi, které tento druh médií zmiňoval více než pouhou zmínkou v seznamech účastníků závodů, byly mimo Junkové ještě Ela Slavíková, která se stala asi nejznámější závodnicí ve třicátých letech v Československu, dále pak R. Grégrová, Ida Klausnerová, Luja Jirátová a Věra Vlčková. Závodnice byly často dávány na prvé strany, proto se tam ve druhé polovině dvacátých let objevovala E. Junková a ve třicátých letech pak E. Slavíková.178

6.2. Z pohledu ženských periodik O závodnicích první zmínku publikovalo z ženských tištěných médií periodikum Ženský svět v roce 1928. Jednalo se o článek s názvem Eliška Junková.179 V průběhu let zkoumaného období v tomto druhu médií bylo otisknuto 20 zmínek o závodnicích. Nejvíce těchto sdělení pocházelo z časopisu Eva, který otiskl 14 zpráv. Periodika Lada i Ženský svět měla obě po třech zmínkách. Nejbohatší rok na zmínky o ženách na automobilových závodech byl 1930, kdy jich bylo otisknuto pět, dále pak 4 zmínky v roce 1935 a 3 případy v roce 1934. Během let 1920–1938 čtenář mohl zmínky o závodnicích najít pouze v letech 1928–1935. Dříve ani později žádné sdělení na toto téma publikováno nebylo. Eva byla časopisem, který obsahoval nejvíce zmínek z vybraných ženských periodik. První ze sledovaných článků periodikum publikovalo v roce 1929. Jednalo se o reportáž s názvem U paní Elišky Junkové, v kterém Nasťa Papáčková popsala, jak paní Junková po smrti jejího manžela180 se smutkem ukončuje kariéru.181 Nejvíce zmínek čtenář mohl najít v ročnících 1929–1930 a 1933–1934. V obou případech se jednalo o 3 zprávy. O závodnicích 176

Např. viz: Auto – Moto – Zpravodaj 1927, roč. 5, č. 19, s. 429., ale objevovalo se to téměř v každém článku

nebo u každé fotografie o ní. 177

ANDREIS, Miroslav: Triumf paní Junkové v Targa Florio. Auto – Moto – Zpravodaj 1928, roč. 6, č. 20,

s. 595 – 596. 178

Auto 1935, roč. 17, č. 3, s. 53.

179

Eliška Junková. Ženský svět 1928, roč. 32, č. 12, s. 188.

180

Čeněk Junek (1894–1928), který zemřel na závodech v Nürburgringu.

181

PAPÁČKOVÁ, Nasťa: U paní Elišky Junkové. Eva 1928–1929, roč. 1, č. 15, s. 11.

49

se čtenář mohl dozvědět pouze v letech 1929–1935, v ostatních ročnících časopis žádnou zmínku nepublikoval. Periodika Lada a Ženský svět obsahovala zmínek o závodnicích ještě méně. Obě měla pouze po třech sděleních. V případě Lady to bylo v letech 1933, kdy byla otisknuta jedna zpráva, a v roce 1935, kdy vyšla dvě sdělení. U Ženského světa to byly roky 1928, kdy byla otisknuta jedna, a 1930, ve kterém byly zmínky dvě. První příspěvek v Ladě o závodnicích pocházel z roku 1933 a jednalo se o fotografii s popiskem, na které jsou závodnice Ela Slavíková a Věra Vlčková s vozem.182 V případě Ženského světa první zmínka vyšla roku 1928 a věnovala se Elišce Junkové.183

1920

1921

1922

1923

1924

1925

1926

1927

1928

1929

1930

1931

1932

1933

1934

1935

1936

1937

1338

Eva

-

-

-

-

-

-

-

-

-

2

3

1

2

1

3

2

0

0

0

Lada

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

1

0

2

0

-

-

Ženský svět

0

0

0

0

0

0

0

0

1

0

2

-

-

-

-

-

-

-

-

Tabulka č. 9 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v ženských periodikách

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Eva

Lada

Ženský svět

Graf č. 9 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v ženských periodikách

182

Lada 1933, roč. 55, č. 20, s. 237.

183

Eliška Junková. Ženský svět 1928, roč. 32, č. 12, s. 188.

50

Jednotlivé zmínky, které podávaly informace o závodnicích, byly v tomto druhu médií především fotografie s popisky a reportáže. Objevovaly se statě o závodění z jiných zemí, kde také často docházelo ke srovnávání československých závodnic se světovými. Tato periodika neobsahovala žádné seznamy účastnic závodů. Reportáže pojednávaly sice o jednotlivých závodech, ale častější byly články o vlastnostech a závodnicích obecně než detailní popis soutěží, kterých se účastnily. Mnohdy byla v tomto druhu médií také publikována sdělení o tom, jak závodnice trávily svůj volný čas. Nejpodrobnější informace mohl v ženských médiích najít čtenář o Elišce Junkové. Dále pak periodika okrajově zmiňovala i závodnice jako například Elu Slavíkovou, Soňu Červenou, Věru Vlčkovou, Ninu Hladkou nebo Zlatu Zajíčkovou. Periodika poukazovala často i na zahraniční závodnice, kterými byly hlavně Jennky, Schell nebo Morris. O dámách na závodech psaly v tomto druhu periodik až na výjimky pouze ženy. Jednou takovou výjimkou je Zd. Klíma, který píše o zapojování ženy do automobilového sportu. Prostřednictvím článků se vyjadřoval hlavně k jedné francouzské závodnici, kterou porovnával s E. Junkovou a doslova prohlašoval, že: „Mme Itier přece jen není naší paní Junkovou.“184 Dámy, které publikovaly v těchto časopisech, byly buď závodnice, které se svěřovaly se svými názory a pocity, nebo poté ženy, které se o závodnice či závody zajímaly. Článků od závodnic, konkrétně od Junkové bylo mnohem méně, než těch ostatních. Celkově se v tomto druhu médií publikovalo více fotografií a obrázků než článků. Eliška Junková nebo Ela Slavíková byly dávány i na první strany časopisů.185 Prostřednictvím periodik docházelo také ke zmínkám o konání soutěží výhradně pro dámy a také o cenách, které mohly ženy obdržet.186 Prostřednictvím reportáží bylo jasné, že autorky jsou na závodnice a především na E. Junkovou velmi pyšné a měly ji za svůj vzor a symbol. „Jsme na vás pyšny, madame, my československé ženy. Na vaši odvahu, pevnou vůli, ušlechtilost, a na to, jakou jste zůstala při tom všem jemnou, prostou ženskou ženou.“187 Autorky zastávaly názor, že automobilismus (hlavně závodění) má pozitivní vliv na tělesnou, ale i psychickou kondici ženy, která žila v první republice. Tento fakt ale podle nich však neznamenal, že by tak moderní žena ztrácela na eleganci. „Madame Jennky, odvážná řidička vysoké třídy, představuje nejkrásnější typ 184

KLÍMA, Zd.: Žena, auto, závod. Eva 1931–1932, roč. 4, č. 21, s. 21.

185

Eva 1929–1930, roč. 2, č. 1, s. 3.

186

Dámský soutěž automobilistek. Lada 1935, roč. 57, č. 19, s. 309.

187


51

moderní sportovkyně. Její sportovní činnost jí však nebrání, aby byla rozkošnou a elegantní ženou.“188 K této slavné závodnici Jennky byla nejčastěji přirovnávána právě Eliška Junková. U závodnic autorky obdivovaly, že i přes jejich velké zapálení do závodění si byly vědomy povinností vůči svým rodinám. Eliška Junková, byla názoru, že automobilismus sbližoval lidi a umožňoval poznávat více míst, i proto se rozhodla pro sepsání Autokompasu.189 Auto a závodění obecně milovala, ale vždy prosazovala názor, že to vše dělá jen kvůli svému muži. Vyjadřovala se často velmi skromně.190 Pan Klíma se ve svém článku obecně vyjadřoval, že nevadí, když se závodnice neumístí na nějaké skvělé pozici, v každém případě bude okrasou závodů.191

Srovnání Zmínek o řidičkách bylo mnohem více v motoristických médiích a objevovaly se tam i o šest let dříve. Ženská periodika na rozdíl od motoristických neobsahovala žádné mapy závodů, jejich popisy ani fejetony o závodnicích. Motoristická média naopak až na jednu výjimku ve fejetonu neobsahovala žádné články od zahraničních autorů či autorek. Motoristické tiskoviny zahrnovaly pravidelné seznamy závodníků a závodnic, včetně jejich umístění po každém závodě. Tyto seznamy čtenář v ženských časopisech nemohl najít. Do ženských periodik psaly o dané problematice autorky, Eliška Junková i jeden muž, kdežto do motoristických pouze muži a Junková. V obou médiích ale docházelo ke zmiňování zahraničních závodnic, které byly často v obou případech srovnávány s těmi československými. Většinou v těchto srovnáních došli k závěru, že E. Junková byla lepší. Články o této československé závodnici v ženských i motoristických médiích silně převažovaly nad sděleními o jiných automobilových jezdkyních. Společným znakem bylo to, že se závodnice hojně dostávaly na titulní strany různých čísel. A do společných znaků bych také ráda uvedla, že u obou druhů médií čtenáři mohli naleznout články, které se věnovaly pouze dámským soutěžím.

188


189

JUNKOVÁ, Eliška: Automobil sbližuje lidi i kraje. Eva 1929–1930, roč. 2, č. 4–5, s. 14–15.

190


191

KLÍMA, Zd.: Žena, auto, závod. Eva 1931–1932, roč. 4, č. 21, s. 21.

52

Názory na závodnice byly pro obě periodika téměř totožné. Jeden z hlavních rozdílů byl ten, že v motoristických časopisech se více autoři včetně Junkové věnovali konkrétním závodům, pocitům z nich a popisům jejich průběhu. Na druhou stranu ženské časopisy zobrazovaly prostřednictvím autorek spíše pohled na závodnice samotné, na jejich život a záliby. Jistá odlišnost také byla při chápání samotné Elišky Junkové. V motoristických médiích byla označována jako úžasná, vynikající a nejlepší československá reprezentantka. Autorky v těch ženských ji braly zejména jako symbol, co může dokázat žena. Obecně z těchto periodik působí dojem, že závodnice a hlavně Eliška Junková byly jako ženy průkopnicí něčeho nového, v čem měly úžasný úspěch, a byly proto stejně uznávány v motoristických i ženských tištěných médiích.

53

7. Závěr Prostřednictvím této bakalářské diplomové práce jsem představila kulturně společenské pohledy na ženu v automobilismu. Především šlo o pohledy z úhlu vybraných motoristických a ženských tištěných médií. Zaměřila jsem se hlavně na tři body, v kterých byly ženy a automobily zobrazovány. Konkrétně se jednalo o ztvárnění žen v reklamách na automobily, běžných řidiček a závodnic. Kromě těchto základních poznatků jsem do předkládané práce zahrnula i základní informace o časopisech, na jejichž základě jsem se pokusila o analýzu a srovnání pohledů na propojení ženy a automobilu v nich zobrazených. Při získávání potřebných informací jsem se zabývala jednak kvantitativní, ale především kvalitativní analýzou získaných informací, které jsem později srovnávala. Z kvantitativního hlediska se více zmínek vždy objevovalo v motoristických médiích. Rozdíl v počtu informací v motoristických a ženských periodikách vždy činil minimálně sto. Obecně nejvíce zmínek čtenář mohl najít v reklamách, dále pak o řidičkách a až na třetím místě byly závodnice. Rozdíl v počtu informací o řidičkách a v počtu otisknutých reklam byl velmi nepatrný, a to pouze v jednotkách. Všechny tři sledované subjekty se začaly postupně objevovat v motoristických médiích od počátku a v ženských od konce dvacátých let. Nelze však tvrdit, že jeden či druhý aspekt byl prostřednictvím periodik publikován v jednotlivém druhu médií o mnoho let dříve, opět v tom byly rozdíly minimální. S určitostí je možné pouze sdělit, že v motoristických médiích se zmínky objevovaly vždy nejméně o 5 let dříve než v těch ženských. Ženská i motoristická periodika měla rozdílný způsob zkoumání jistého obrazu ženy. Motoristická periodika se především zaměřovala na stručné informace o aktuálním dění, v opačném případě se ty ženské časopisy více zabývaly zejména vlastními zkušenostmi řidiček, potažmo závodnic, jejich radami a doporučeními nebo také dámami za volantem samotnými a jejich pocity. Motoristické časopisy viděly ženu za volantem jako postup emancipace a projevovaly názor, že ženy za volantem mají stejná práva jako muži. Na druhou stranu však zobrazovaly ženu řidičku jako dámu, která sice uměla řídit, ale vyžadovala k tomu co největší pohodlí a hlavně muže, který jí by s tím pomáhal. Prostřednictvím ženských časopisů mohl čtenář souhrnně zjistit to, že se na ženu za volantem dívaly jako na běžnou věc a potřebu se osamostatnit. Ženě mělo auto ulehčit práci, dále dát možnost být nezávislá a odpočinout si v době volna prostřednictvím automobilu. Oba pohledy mají však společné to, že stále řidičku braly za „slabou ženu“, vůči které předsudky, že dáma řízení a péči o vůz 54

nemůže zvládnout, stále nebyly překonány. Hlavní rozdíl bylo možné najít v tom, že ženské tiskoviny věřily, že se žena časem zcela osamostatní a bude moci nezávisle cestovat, popřípadě se řízením i vydělávat a motoristická média zastávala názor, že řidička bude u sebe vždy potřebovat muže. U vnímání závodnic mají oba druhy periodik taktéž rozdílný způsob jejich zkoumání. Motoristická tištěná média se zajímala především o to, jak závodnice řídily a jaké bylo jejich umístění na závodech. V opačném případě ženské tiskoviny zejména publikovaly informace o závodnicích samotných a jejich pocitech při závodění. Obě média měla však jednotný výsledný názor. Dívala se na závodnice (především E. Junkovou) jako na něco sice výjimečného, ale úžasného s velkým úspěchem. Motoristická periodika jí obdivovala o to více, že to právě byla žena, která dokázala na celosvětových soutěžích porazit spoustu mužů a ženská média ji pak brala jako symbol toho, co vše může žena za volantem dosáhnout. Zabývat se rolí ženy v automobilismu za první republiky považuji za velmi přínosné, především proto, že tato problematika nebyla stále dostatečně probádána. Prostřednictvím své práce jsem tak pokusila o přínos detailním zobrazením kulturně společenských pohledů právě na ženu spojenou s automobilismem prostřednictvím dobového tisku. Komplexnější pohled na zkoumanou problematiku v daném období by ještě mohlo poskytnout probádání dalších dostupných nezpracovaných informací především v archívech jednotlivých automobilových společností, ministerstva dopravy a zejména technických muzeí.

55

8. Seznam pramenů a literatury Prameny: 1) Dobový tisk: Auto 1920–1938, roč. 2–20. Auto – Moto – Zpravodaj 1923–1932, roč. 1–10. Automobil 1933, roč. 11, čísla 463–468. Eva 1928–1938, roč. 1–10. Lada 1918–1936, roč. 30–48 (58). Pestrý týden 1927–1936, roč. 2–11. Ženský svět 1918–1930, roč. 22–34.

2) Publikované prameny: JUNKOVÁ, Eliška: Má vzpomínka je bugatti. Praha 1972. NEBESKÝ, Alex: Autoindex. Praha 1933. SCHEINPFLUGOVÁ, Olga: Český román. Praha 1969.

Literatura: BEDNAŘÍK, Petr a kol.: Dějiny českých médií. Praha 2011. BRENNER, Christiane: Mezi východem a západem: české politické diskurzy 1945–1948. Praha 2015. BUREŠOVÁ, Jana: Proměny společenského postavení českých Žen v první polovině 20. století. Olomouc 2001. CLARKE, Deborah: Driving Women Fiction and Automobile Culture in 20th Century America. Baltimore 2007. DVOŘÁK, Tomáš a kol.: Úvod do studia dějepisu. Brno 2014. DYTRICH, Břetislav: Báječné ženy na létajících strojích. Praha 2000.

56

FELSKI, Rita: The Gender of Modernity. Cambridge 1995. HÁJEK, Martin: Čtenář a stroj: vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Praha 2014. HORÁK, Pavel: Tisk jako historický pramen. In: ČECHUROVÁ, Jana a kol. (edd.) Základní problémy studia moderních a soudobých dějin: Základní problémy studia moderních a soudobých dějiny. Praha 2014, s. 343–359. JAHODÁŘOVÁ, Lucie: České ženy a úsporná opatření ve veřejné správě pohledem ženského tisku (1932 – 1933). Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno 2014. KONŠELÍK, Jakub a kol.: Dějiny českých médií ve 20. století. Praha 2010. KROUTVOR, Josef: Poselství ulice: z dějin plakátu a proměn doby. Praha 1991. LENDEROVÁ, Milena et al. (eds.): Žena v českých zemích od středověku do 20. století. Praha 2009. MASTNÁ, Naděžda: Revue Eva 1928–1932: literatura a výtvarné umění v dobové reprezentativní revue, reflexe proměn životního stylu. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno 2011. PINCAS, Stephane a kol. : Dějiny reklamy. Praha 2009. RUDLÍK, Milan: Dějiny vybraných německých automobilových klubů v českých zemích v letech 1905–1938. Magisterská diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem 2010. RUDLÍK, Milan: Vybrané německé automobilové kluby na území Čech v letech 1905– 1938 (1945). Bakalářská diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústí nad Labem 2008. SKOŘEPA, Miloš: Mistři za volantem. Kniha o automobilových závodnících. Praha 1969. STORCHOVÁ, Lucie a kol.: Koncepty a dějiny: proměny pojmů v současné historické vědě. Praha 2014. ŠNOR, Radomil – SEJCHLOVÁ, Irena: Právní dějiny. Horšovský Týn 1996, s. 57. ŠTEMBERK, Jan: Fenomén cestovního ruchu. Možnosti a limity cestovního ruchu v meziválečném Československu. Praha 2009. ŠTEMBERK, Jan: Podnikání v automobilové dopravě v českých zemích v první polovině 20. století. Praha 2010. 57

VACEK, Zdeněk: Za volantem s Karlem Čapkem. Praha 2011. VEČEŘA, Pavel: Úvod do tištěných médií. Praha 2015. ŽÁKOVÁ, Michaela: První ženy za volantem. Pionýrky automobilismu: řidičky, závodnice, cestovatelky. Dějiny a současnost 2016, č. 3, s. 28–31.

Internetové zdroje: Databáze Národní knihovny ČR: Auto [online]. 1913–1948 cit. 21. prosince 2015]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/NRSB9TM8JD3APN9PJP5SUE1HJHLYN2EUYL2E7JS2TP82RIJS 8F-12883?func=full-set-set&set_number=111734&set_entry=000005&format=999. Databáze Národní knihovny ČR: Lada: list pro zájmy českých žen a dívek [online]. 1889– 1944

[cit. 21. prosince

2015].

Dostupné

z: http://aleph.nkp.cz/F/NRSB9TM8JD3APN9PJP5SUE1HJHLYN2EUYL2E7JS2TP82RIJS 8F-12883?func=full-set-set&set_number=111734&set_entry=000005&format=999. Databáze Národní knihovny ČR: Pestrý týden [online]. 1926–1945 [cit. 21. prosince 2015]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/NRSB9TM8JD3APN9PJP5SUE1HJHLYN2EUYL2E7JS2 TP82RIJS8F-12883?func=full-setset&set_number=111734&set_entry=000005&format=999. Databáze Národní knihovny ČR:Ženský svět [online]. 1897–1930 [cit. 21. prosince 2015]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/NRSB9TM8JD3APN9PJP5SUE1HJHLYN2EUYL2E7JS2 TP82RIJS8F-12883?func=full-setset&set_number=111734&set_entry=000005&format=999. PACHMANOVÁ, Martina: Sen o automobilu: Moderní obrazy žen za volantem a prvorepubliková

reklama.[online].

2008

z http://www.zenyvumeni.cz/index.php?id=94.

58

[cit.

12.

prosince

2015].

Dostupné

9. Seznamy grafů, obrázků, tabulek a zkratek Grafy: Graf č. 1 – Zobrazení typů reklam v periodiku Auto Graf č. 2 – Zobrazení typů reklam v rubrice Auto – Moto – Aero Graf č. 3 – Zobrazení typů reklam v periodiku Auto – Moto – Zpravodaj Graf č. 4 – Znázornění typů reklam v periodiku Eva Graf č. 5 – Zobrazení typů reklam v periodiku Lada Graf č. 6 – Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v motoristických periodikách Graf č. 7 – Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v ženských periodikách Graf č. 8 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v motoristických periodikách Graf č. 9 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v ženských periodikách

Obrázky: Obr. č. 1 – Titulní název periodika Auto Obr. č. 2. – Titulní název rubriky Auto – Moto – Aero Obr. č. 3 – Titulní název periodika Auto – Moto – Zpravodaj Obr. č. 4 – Titulní název periodika Eva Obr. č. 5 – Titulní název periodika Lada Obr. č. 6 – Titulní název periodika Ženský svět

Tabulky: Tabulka č. 1 – Zobrazení typů reklam v periodiku Auto Tabulka č. 2 – Zobrazení typů reklam v rubrice Auto – Moto – Aero Tabulka č. 3 – Zobrazení 3 typů reklam v periodiku Auto – Moto – Zpravodaj Tabulka č. 4 – Znázorněný typů reklam v periodiku Eva Tabulka č. 5 – Zobrazení typů reklam v periodiku Lada 59

Tabulka č. 6 – Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v motoristických periodikách Tabulka č. 7 – Znázornění četnosti zmínek o řidičkách v ženských periodikách Tabulka č. 8 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v motoristických periodikách Tabulka č. 9 – Znázornění četnosti zmínek o závodnicích v ženských periodikách

Zkratky: AKRČS – Autoklub republiky Československé ASAP – Akciová společnost pro automobilový průmysl ČSR – Československá republika ČTK – Československá tisková kancelář DO – Dámský odbor Kč. – Koruna československá RČs – Republiky československé Sb. z. a n. – Sbírka zákonů a norem

60

10. Seznam příloh Příloha č. 1 – zobrazení reklamy v periodiku Lada v roce 1932 – Lada 1932, roč. 54, č. 18, s. 345. Příloha č. 2 – zobrazení reklamy v periodiku Lada v roce 1935 – Lada 1935, roč. 57, č. 13, s. 207. Příloha č. 3 – zobrazení reklamy v periodiku Eva v roce 1933 – Eva 1932–1933, roč. 5, č. 10, s. 30. Příloha č. 4 – zobrazení reklamy v periodiku Eva v roce 1933 – Eva 1933–1934, roč. 6, č. 1, s. 37. Příloha č. 5 – Zobrazení propagace automobilu s Olgou Scheinpflugovou v roce 1935 v několika periodikách – Auto 1935, roč. 17, č. 16, s. 367. Příloha č. 6 – zobrazení upoutávky na automobilku prostřednictvím elegantní dámy v periodiku Eva v roce 1936 – Eva 1935 – 1936, roč. 8, č. 12, s. 30. Příloha č. 7 – zobrazení reklamy v periodiku Eva v roce 1936 – Eva 1935 – 1936, roč. 8, č. 22, s. 2. Příloha č. 8 – zobrazení reklamy na auto v periodiku Auto v roce 1929 – Auto 1929, roč. 11, č. 5, s. na obálce. Příloha č. 9 – Reklama na automobil se ženou z roku 1938 – Archív společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 927. Příloha č. 10 – reklama na automobil se ženou, doba vzniku 1922–1927 – Archív společnosti ŠKODA AUTO, fond L&K, inv. č. 45. Příloha č. 11 – zobrazení auta a ženy v periodiku Auto v roce 1935, Auto 1935, roč. 17, č. 1, s. 12 –13. Příloha č. 12 – zobrazení propagace automobilu prostřednictvím elegantní ženy – Lada 1932, roč. 54, č. 18, s. 344. Příloha č. 13 – Zobrazení nešťastné ženy při poruše automobilu – Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 12, s. 306. Příloha č. 14 – Zobrazení plánu auta od zkušenějších řidiček pro ty nové – Eva 1937–1938, roč. 10, č. 16, s. 10. 61

Příloha č. 15 – Zobrazení ženy – řidičky a matky ve vozu Škoda Popular, pochází z roku 1935 – Archív společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP. Příloha č. 16 – jedna z kreseb zobrazovaných v periodiku Auto – Auto 1923, roč. 5, č. 8, s. 522. Příloha č. 17 - kresba řidičky v periodiku Lada v roce 1934 - Lada 1934, roč. 56, č. 12, s. 187. Příloha č. 18 – zobrazení řidičky v roce 1929 – Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 35, s. 895. Příloha č. 19 – Zobrazení pokroku v roce 1929 – Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 50, s. 1236. Příloha č. 20 – Kresba ženy v popředí vozu Škoda Hispano Suiza od Viléma Kreibicha, pochází z let 1926–1929 – Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP. Příloha č. 21 – Kresba vozu Škoda Hispano Suiza, kde za volantem sedí žena od Viléma Kreibicha, pochází z let 1926–1929 – Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP. Příloha č. 22 – Fotografie ženy za volantem vozu Škoda Popular Kabriolet, pochází z třicátých let 20. století - Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 420. Příloha č. 23 – Fotografie žen ve voze JAWA Minor roadster, pochází z třicátých let 20. století - Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 25. Příloha č. 24 – Titulní strana, kde jsou zobrazeny ženy v autě a jedna řídí v periodiku Eva v roce 1930 – Eva 1929–1930, roč. 2, č. 16, s. 1. Příloha č. 25 – Zobrazení ženy, jak pracuje v automobilce v rubrice Auto – Moto – Aero v roce 1930 – Pestrý týden 1930, roč. 5, č. 51, s. 23. Příloha č. 26 – Fotografie paní Škulinové, jak před vozem Škoda Rapid opravuje most, pochází z roku 1937 - Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 121. Příloha č. 27 – Prospekt se ženou před vozem Škoda Popular, pochází z let 1933–1934 Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 101. Příloha č. 28 – Zobrazení titulní strany s Eliškou Junkovou v periodiku Eva v roce 1929 – Eva 1929–1930, roč. 2, č. 1, s. 3. Příloha č. 29 – Zobrazení titulní strany s Elou Slavíkovou v periodiku Auto v roce 1935 – Auto 1935, roč. 17, č. 3, s. 53.

62

11. Přílohy

Příloha č. 1 – zobrazení reklamy v periodiku Lada v roce 1932 – Lada 1932, roč. 54, č. 18, s. 345.

Příloha č. 2 – zobrazení reklamy v periodiku Lada v roce 1935 – Lada 1935, roč. 57, č. 13, s. 207.

63

Příloha č. 3 – zobrazení reklamy v periodiku Eva v roce 1933 – Eva 1932–1933, roč. 5, č. 10, s. 30.

64

Příloha č. 4 – zobrazení reklamy v periodiku Eva v roce 1933 – Eva 1933–1934, roč. 6, č. 1, s. 37.

65

Příloha č. 5 – Zobrazení propagace automobilu s Olgou Scheinpflugovou v roce 1935 v několika periodikách – Auto 1935, roč. 17, č. 16, s. 367.

66

Příloha č. 6 – zobrazení upoutávky na automobilku prostřednictvím elegantní dámy v periodiku Eva v roce 1936 – Eva 1935 – 1936, roč. 8, č. 12, s. 30.

67

Příloha č. 7 – zobrazení reklamy v periodiku Eva v roce 1936 – Eva 1935 – 1936, roč. 8, č. 22, s. 2.

68

Příloha č. 8 – zobrazení reklamy na auto v periodiku Auto v roce 1929 – Auto 1929, roč. 11, č. 5, s. na obálce.

69

Příloha č. 9 – Reklama na automobil se ženou z roku 1938 – Archív společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 927.

Příloha č. 10 – reklama na automobil se ženou, doba vzniku 1922-1927 – Archív společnosti ŠKODA AUTO, fond L&K, inv. č. 45.

70

Příloha č. 11 – zobrazení auta a ženy v periodiku Auto v roce 1935, Auto 1935, roč. 17, č. 1, s. 12–13.

Příloha č. 12 – zobrazení propagace automobilu prostřednictvím elegantní ženy – Lada 1932, roč. 54, č. 18, s. 344.

71

Příloha č. 13 – Zobrazení nešťastné ženy při poruše automobilu – Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 12, s. 306.

Příloha č. 14 – Zobrazení plánu auta od zkušenějších řidiček pro ty nové – Eva 1937–1938, roč. 10, č. 16, s. 10.

72

Příloha č. 15 – Zobrazení ženy – řidičky a matky ve vozu Škoda Popular, pochází z roku 1935 – Archív společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP.

73

Příloha č. 16 – jedna z kreseb zobrazovaných v periodiku Auto – Auto 1923, roč. 5, č. 8, s. 522.

Příloha č. 17 - kresba řidičky v periodiku Lada v roce 1934 - Lada 1934, roč. 56, č. 12, s. 187.

74

Příloha č. 18 – zobrazení řidičky v roce 1929 – Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 35, s. 895.

75

Příloha č. 19 – Zobrazení pokroku v roce 1929 – Auto – Moto – Zpravodaj 1929, roč. 7, č. 50, s. 1236.

76

Příloha č. 20 – Kresba ženy v popředí vozu Škoda Hispano Suiza od Viléma Kreibicha, pochází z let 1926–1929 – Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP.

Příloha č. 21 – Kresba vozu Škoda Hispano Suiza, kde za volantem sedí žena od Viléma Kreibicha, pochází z let 1926–1929 – Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP.

77

Příloha č. 22 – Fotografie ženy za volantem vozu Škoda Popular Cabriolet, pochází z třicátých let 20. století - Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 420.

Příloha č. 23 – Fotografie žen ve voze JAWA Minor roadster, pochází z třicátých let 20. století Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 25.

78

Příloha č. 24 – Titulní strana, kde jsou zobrazeny ženy v autě a jedna řídí v periodiku Eva v roce 1930 – Eva 1929–1930, roč. 2, č. 16, s. 1.

79

Příloha č. 25 – Zobrazení ženy, jak pracuje v automobilce v rubrice Auto – Moto – Aero v roce 1930 – Pestrý týden 1930, roč. 5, č. 51, s. 23.

Příloha č. 26 – Fotografie paní Škulinové, jak před vozem Škoda Rapid opravuje most, pochází z roku 1937 - Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 121.

80

Příloha č. 27 – Prospekt se ženou před vozem Škoda Popular, pochází z let 1933–1934 - Archiv společnosti ŠKODA AUTO, fond ASAP, inv. č. 101.

81

Příloha č. 28 – Zobrazení titulní strany s Eliškou Junkovou v periodiku Eva v roce 1929 – Eva 1929– 1930, roč. 2, č. 1, s. 3.

82

Příloha č. 29 – Zobrazení titulní strany s Elou Slavíkovou v periodiku Auto v roce 1935 – Auto 1935, roč. 17, č. 3, s. 53.

83

Fenomén automobilismu a ženy za první republiky

Recommend Documents