Kulturní a společenský život Vsetína za první republiky

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN A DIDAKTIKY DĚJEPISU

Bakalářská práce

Kulturní a společenský život Vsetína za první republiky Cutural and social life in Vsetin during the First Czechoslovak republic

Lucie Mikačová

Praha 2012

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Hnilica

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně s pomocí pramenů a literatury, které jsou uvedeny v závěru práce. V Praze dne 16. června 2012 …………………………….

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce PhDr. Jiřímu Hnilicovi za konstruktivní připomínky, odborné vedení a cenné rady, které výrazně napomohly ke vzniku práce. Mé srdečné poděkování patří také slečně Zuzaně Rafajové za trpělivost, shovívavost, morální podporu a ona moc dobře ví, za co ještě. Nemenší dík patří pracovníkům Státního okresního archívu Vsetín, zejména Mgr. Zdeňku Pomklovi, za velkou ochotu a užitečné rady.

Abstrakt Bakalářská práce pojednává o kulturním a sociálním životě Vsetína mezi lety 1918 a 1938. Nejprve předkládá historicko-geografická fakta a interpretuje sociální, dopravní i stavební vývoj města. Poté akcentuje vztah města k prvnímu československému prezidentovi T. G. Masarykovi. Přibližuje průběhem oslav státních svátků a jiných významných dnů první republiky. Zabývá se též divadelní produkcí, koncerty, přednáškami, založením muzea a veřejné knihovny i sportovními aktivitami města. V poslední kapitole přináší zprávu o stavu zdejšího školství s důrazem na nakonec úspěšné snahy o vybudování střední školy. Všechna tato dílčí témata mají poskytnout celkový pohled na charakter města před druhou světovou válkou. Klíčová slova: Vsetín, kultura, první republika, každodennost, školství.

Abstract Bachelor’s thesis is aimed to cultural and social life in Vsetin between 1918 and 1938. The first chapter describes historical and geographical facts and it interprets social, traffic and building development of the town. The following part shows relationship between town and the First Czechoslovak president T. G. Masaryk. The third chapter deals with a celebration of public holidays and other important days of the First Czechoslovak Republic. The penultimate chapter describes a theatre’s production, concerts, lectures, a foundation of museum and public library and it’s also focused on sport’s activities of the town. The last part explains state of education with accent on formation of high school. All of these individual topics should demonstrate overall character of the town before the World War II. Keywords: Vsetin, culture, the First Czechoslovak republic, everyday life, education systém.

Obsah Úvod......................................................................................................................................... 6 Společnost ve Vsetíně ............................................................................................................. 10 Vsetín a Masaryk, Masaryk a Vsetín ....................................................................................... 24 Co ještě hýbe městem? Slavnosti, státní svátky a zase Masaryk ............................................... 35 Kulturní aktivity Vsetína ......................................................................................................... 43 Kultura k zábavě i poučení .................................................................................................. 43 Rozšiřování obzorů ............................................................................................................. 47 Mens sana in corpore sano - Ve zdravém těle zdravý duch................................................... 52 Budoucnost tkví ve vzdělání ................................................................................................... 54 Závěr ...................................................................................................................................... 63 Prameny a literatura ................................................................................................................ 65 Přílohová část ......................................................................................................................... 70

Úvod Cílem mé bakalářské práce, jak už její název napovídá, je nahlédnout do každodennosti Vsetína a nastínit dobovou atmosféru, která ve městě vládla. Jelikož je ale takto definované téma velmi široké, bude se jednat spíše o sondu do této problematiky. Při hledání pramenů k tématu jsem zamířila do Státního okresního archivu Vsetín. Má práce stojí zejména na dokumentech z fondu s názvem Archiv města Vsetína, ve kterém je možno najít jak městskou kroniku z let 1931-1945, která byla sepsána ze zákona místním kronikářem, tak i retrospektivní Kroniku města Vsetína 1850- 1930, kterou Richard Pavlík (1889-1966) sepsal, respektive dopsal v roce 1960. U této kroniky se tedy jedná o pohled zpětný, což je na některých pasážích znát, ale na druhou stranu Richard Pavlík během první republiky působil ve Vsetíně jako učitel, později ředitel měšťanské školy, za druhé světové války byl jmenován městským, později i okresní archivářem, takže měl přístup i k materiálům, které se do dnešních dní nedochovaly. Dalším významným pramenem, z kterého jsem čerpala, je Kronika Josefa Loukotky. Jedná se o čtyři svazky deníků, které si Josef Loukotka vedl v letech 19031923. Pro svou práci jsem využila poslední svazek z let 1915-1923. Lze z něj vyčíst mnohé o každodennosti, autor se vyjadřuje i k událostem v Praze, mezinárodní situaci, v neposlední řadě vede velmi pečlivý záznam o denních teplotách. Ve fondu Archiv města Vsetína se nacházejí i další užitečné prameny, které se týkají významných návštěv, udílení čestných občanství, pořádání slavností atd. Doplňkově jsem čerpala také z fondu Okresní úřad Vsetín, ve kterém je možno najít mnoho k hospodářským a sociálním dějinám. Velmi zajímavým materiálem pro zpracování kulturních dějin jsou tzv. Přehledy spisů k základním číslům podacího protokolu, za tímto krkolomným názvem se ve skutečnosti skrývají úřední záznamy o došlé poště. Díky ohlašovací povinnosti tak můžeme zjistit, kdy se konalo konkrétní divadelní představení, schůze či koncert. Bohužel jsou tyto knihy až k oddílu IV., V., tedy k době, jež mne primárně zajímá, zachovány pouze ve fragmentech. Ke své práci jsem dále využívala tyto fondy: Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně, Vzdělávací spolek Snaha, Muzejní spolek okresního Sovova muzea Vsetín a Okrašlovací spolek Vsetín. Jsem si vědoma, že 6

Státní okresní archiv Vsetín skýtá ještě mnohé možnosti ve fondech jednotlivých spolků, škol a organizací, k mému tématu je možno také najít další informace v mnou neprobádaných inventárních číslech, zejména fondu Okresního úřadu Vsetín. Takto omezené materiály jsem však volila z důvodu jejich reprezentativnosti, a také aby se má práce neutopila v přebytku roztříštěných informací. Pro lepší představu o dobové realitě jsem navíc využila některých tiskovin. Z regionálního tisku se jednalo o Noviny z pod Radhoště a Lubinu, z místního jsem použila Občanské noviny. Z vydané literatury je nutno pro seznámení s tématikou Vsetína doporučit knihu sepsanou k sedmistému výročí první zmínky o městě Vsetín: město a čas1, její historickou část sepsal Ladislav Baletka, významný historik a archivář zdejšího kraje. Z jeho dalších prací jsem využila také knihy: Českoslovenští legionáři 1914-1920: rodáci a občané okresu Vsetín 2 a Historie a současnost podnikání na Vsetínsku, Valašskomeziříčsku a Rožnovsku 3, kdy druhá jmenovaná poměrně podrobně rozpracovává dějiny jednotlivých odvětví řemesel i průmyslu. Kniha Vsetín: město a čas je rozhodně výbornou syntézou vsetínských dějin, kterou mohou jiná města závidět. Jelikož se ale jedná o knihu pro neodbornou veřejnost, chybí zde jakékoli odkazy na prameny a literaturu. Z dalších zásadních prací o historii vsetínského okresu je třeba zmínit publikaci Okres Vsetín: Rožnovsko - Valašskomeziříčsko – Vsetínsko4, která byla vydaná v rámci ediční řady Vlastivěda moravská v roce 2002. Významný kus práce v oblasti vsetínské vlastivědy vykonal na přelomu 19. a 20. stolení Matouš Václavek. Jeho historické práce Dějiny města Vsetína a okresu vsackého5, Moravské Valašsko6 a Vsatský okres7 bezesporu patří k výchozí literatuře o této oblasti. Václavek se navíc věnoval popisu místního kraje jako geograf a etnograf, 1

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008. 239 s., [112] s. barevných obrázkových příloh. BALETKA, L. - POMKLA, Z., Českoslovenští legionáři 1914-1920 - rodáci a občané okresu Vsetín, Vsetín 2001. 160 s. 3 BALETKA, L. - PAŠTIKOVÁ, J., Historie a současnost podnikání na Vsetínsku, Valašskomeziříčsku a Rožnovsku, Žehušice 2007. 327 s. 4 NEKUDA, V. ed., Okres Vsetín: Rožnovsko - Valašskomeziříčsko – Vsetínsko, Valašské Meziříčí 2002. 963 s. 5 VÁCLAVEK, M., Dějiny města Vsetína a okresu vsackého, Brno 1881. 348 s. 6 VÁCLAVEK, M., Moravské Valašsko, Třebíč 1887. 85 s. 7 VÁCLAVEK, M. - DVORSKÝ, F., Vlastivěda moravská, II, Místopis Moravy, Díl III. místopisu, Jičínský kraj, Číslo 71, Vsatský okres, Brno 1909. 126 s. 2

7

což dokládají například jeho knihy Cesta do trenčanských Teplic a po moravském Slovácku8, Děti na Moravském Valašsku 9, nebo Valašská svatba: její zvyky a obyčeje 10. Dobově autentickou charakteristiku okresu přináší kniha o Vsetínsku vydaná ve čtyřech sešitech mezi lety 1938 a 1941 z popudu místních učitelů, neboť Václavkovy publikace již byly rozebrány, Okres vsetínský: Obraz přírodní, kulturní a hospodářský 11, kterou uspořádal František Doucha. Téměř soudobý je také obraz města z roku 1946 v publikaci Vsetín12 od Karla Krčmáře a Jaroslava Klvače. Samozřejmě existuje i literatura k dalším dílčím tématům, kterými jsem se ve své práci zabývala. V kapitole o školství jsem například čerpala z výročních zpráv gymnázia a z almanachů, které byly vydány k jeho významným jubileím a rovněž z knihy Valašské školství: (R. 1918-1929)13. I jiná dílčí témata jsou zpracována například v knihách Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-198614, 100 let šachu na Valašsku15, nebo Židovské památky Zlínského kraje16. Více viz seznam literatury. Jistý nedostatek vidím ve faktu, že nejsou zpracovány místní kulturní dějiny. Existuje sice diplomová práce Dušana Tomance, Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období17, která volně navazuje na diplomní práci Dany Hagenové Spolky ve Vsetíně v letech 1861-191418,ale tyto mapují pouze existenci místních spolků a ne důsledky, které z jejich činnosti plynuly. Proto jsem se rozhodla ve své práci syntézou několika témat načrtnout celkový obraz doby. Práci jsem rozdělila do pěti kapitol, které nastíní jednotlivé aspekty života ve městě. První kapitola se pokouší odpovědět na několik otázek. Jak Vsetín vypadal za první republiky? Jak velké město to bylo, jak se jeho charakter měnil z hlediska stavebního, dopravního i hospodářsko-sociálního vývoje? Druhá kapitola se zaměřuje 8

VÁCLAVEK, M., Cesta do trenčanských Teplic a po moravském Slovácku, Brno 1888. 106 s. VÁCLAVEK, M., Děti na Moravském Valašsku, Jičín 1902. 85 s. 10 VÁCLAVEK, M., Valašská svatba: její zvyky a obyčeje, Telč 1892. 82 s. 11 DOUCHA, F. ed., - kol., Okres vsetínský: Obraz přírodní, kulturní a hospodářský, Vsetín 1938-1941. 329 s. 12 KLVAČ, J. ed. - KRČMÁŘ, K. ed., Vsetín, Vsetín 1946. 201 s. 13 BROSMAN, B., Valašské školství: (R. 1918-1929), Rožnov pod Radhoštěm 1929. 50 s. 14 PISKOVSKÝ, P. - ORSÁG, M., Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-1986, Vsetín 1986. 430 s. 15 JUŘÍČEK, A. - JUŘÍČEK, S., 100 let šachu na Valašsku: 1906-2006, Vsetín 2008. 282 s. 16 KLENOVSKÝ, J., Židovské památky Zlínského kraje, Zlín 2010. 134 s. 17 TOMANEC D., Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období, diplomová práce, Opava 2010. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Gawrecká, CSc. 18 HAGENOVÁ, D., Spolky ve Vsetíně v letech 1861-1914, diplomová práce, Olomouc 1992. Vedoucí práce PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. 9

8

na vztah města k prvnímu československému prezidentovi, jak se konkrétně projevil i čím si jej lze vysvětlit? Myslím si totiž, že události spojené s osobou Tomáše Garriguea Masaryka mohou o Vsetíně ledasco vypovědět. Třetí kapitola nastiňuje průběh významných dní, ať už se jedná o vyhlášení republiky, státní svátky, nebo národopisné slavnosti.

Předposlední

kapitola

předkládá

možnosti

společenského

vyžití

v prvorepublikovém Vsetíně. Závěrečná kapitola dodává poslední důležitý střípek do pomyslné mozaiky života města, popisuje totiž místní školství, zejména boj o vybudování střední školy.

9

Společnost ve Vsetíně Vsetín, kterým se budeme na dalších stranách zabývat, bývá nazýván srdcem Valašska, ať už z kulturního (ačkoli z tohoto hlediska by bylo vhodnější použití označení termínu „jedno z center“), či geografického hlediska. Leží v údolí Vsetínské Bečvy na rozhraní tří karpatských pásem – Hostýnských, Vizovických a Vsetínských vrchů. Vsetínská Bečva ho rozděluje na dvě části - Horní a Dolní město. První písemná zmínka o starším Horním Vsetíně se datuje do roku 1308, kdy patřil templářům. Někdy v této době vyrostlo na svažitém terénu nad pravým břehem řeky město s prostorným čtvercovým náměstím jako správní a řemeslnické středisko oblasti. Mezi jeho majitele, kteří se často střídali, patřili např. páni z Kravař, z Cimburku, z Kunštátu a z Perštejna. V letech 1610-1623 vlastnil Vsetínské panství Albrecht z Valdštejna, který ho získal sňatkem se zámožnou vdovou Lukrecií Nekšovnou z Landeka.19 Již v roce 1612 vsetínští povstali proti novému pánovi a praktikám, které zde zavedl, tato bouře byla ještě ukončena smírem. Během třicetileté války se však poddaní ze vsetínského panství zapojili do valašských povstání odboje proti katolickým Habsburkům, které měly za následek vypálení Vsetína v roce 1627 a popravu přibližně tří set povstalců, z čehož přes sto jich bylo právě ze vsetínského panství po potlačení povstání v roce 1644.20 V dalších staletích bylo město často terčem nepřátelských vojenských výpadů, v letech 1663 a 1683 jej zničila vojska Turků a Tatarů a za vpádu Kuruců (uherští povstalci pod vedením sedmihradského knížete Františka II. Rákócziho) v roce 1708 znovu lehlo popelem a na 1000 lidí bylo pobito, roku 1742 dobyli Vsetín Prusové. Je tedy patrno, že město se stále přestavovalo, díky čemuž nikdy nezískalo pravidelný půdorys. Již v roce 1627 vyrostly na rovinatějším levém břehu Vsetínské Bečvy první domy soukeníků, uprchlých z Valašského Meziříčí, které se staly základem nového městečka zvaného Dolní Vsetín, které bylo dlouhou dobu samostatné a s Horním městem mělo pouze společného rychtáře. Obě obce se plně sloučily až v roce 1849. Ještě v polovině 19.

19

HOSÁK, L.. Historický místopis země Moravskoslezské, Praha 2004, str. 44-45. O rebeliích během třicetileté války zevrubně informuje František Dostál ve svých knihách Valašská povstání za třicetileté války (1621-1648): Ze zápasů východomoravského lidu. Praha, Naše vojsko 1956. a Valašská povstání 1620/1644: Z bojů východomoravského lidu pod jménem Valachů. Vsetín 1966. 20

10

století byl Vsetín malým21 městečkem, vlivem průmyslu, který do města vkročil v polovině 19. století se do roku 1910 se počet obyvatel víc než zdvojnásobil. 22 Charakter Vsetína osmdesátých let 19. století můžeme vyčíst z dobového popisu Matouše Václavka. „Vrchy porostlé lesem, stráně buď zalesněné, nebo na pole zdělané, údolí dosti široké a v létě bujným osením se vlnící, panská zahrada s pěkným stromovím a krásnými procházkami, lahodná místečka za městem jsou pokryta svěžím stromem ovocným nebo lipami kvetoucími vysázená, bělostný pruh Bečvy a jejího neméně svižného přítoku Rokytenky, lahodný pohled na město samo: to vše naplňuje v létě cizince pravým obdivem a nelýčenou rozkoší. Vsetín hodil by se znamenitě za léčebné místo, kdyby se pěstovalo salašnictví, tak jako druhdy.“23 Takovýto popis najdeme v publikaci Moravské Valašsko z roku 1887, kdy se obyvatelé Horního města zabývali především polním hospodářstvím, v Dolním městě převládal spíše obchod a obživu chudšímu obyvatelstvu poskytovaly továrny na ohýbaný nábytek „Jakub a Josef Kohn“ a „Bratři Thonetové“, ale také pily, sklárna či sirkárna. Mezi 622 domy stojícími ve městě se v postraních uličkách stále nacházela mnohá dřevěná obydlí. 24 Na přírodní krásy však do Vsetína lákal také průvodce Valašskem z roku 1927, který tvrdí, že Vsetín i přesto, že má 7006 obyvatel, nepůsobí dojmem velkého města, neboť značná část místních žije na pasekách. Tím malebnější se zdá jeho poloha po obou březích Bečvy a na stráni nad řekou, uprostřed Vsackých hor. Mezi léty 1925 a 1932 bylo navíc místním odborem Klubu československých turistů označkováno přes 430 km turistických tras,25 tudíž se vytvořily ideální podmínky pro letní i zimní turistiku. Značná část obyvatel se zabývala průmyslem a pracovala v několika velkých továrnách26, zejména v továrnách na nábytek Mundus-Kohn-Thonet, v Reichově sklárně, ve firmě Sousedík a spol. (továrna na elektromotory) a v Bubelově továrně na nože, působila zde také Českomoravská dřevařská akciová společnost.27

21

V roce 1869 bydlelo v 556 domech 3766 obyvatel. DOUCHA, F. ed., Okres vsetínský: Obraz přírodní, kulturní a hospodářský, Vsetín 1938-1941, str. 19 22 V roce 1910 žilo ve Vsetíně v 810 domech 7584 obyvatel. Ibidem. 23 VÁCLAVEK, M., Moravské Valašsko, Třebíč 1887, str. 56. 24 Ibidem, str. 53. 25 PUSZKAILER, K., Průvodce Vsackem, Vsetín 1934, str. 16-17. 26 Podle sčítání z roku 1921 žilo ve městě téměř 2000 dělníků. 27 VŠETEČKA, J., Valašsko: turistický průvodce, Praha 1927, str. 102-105.

11

S hospodářským rozmachem rostl také význam Vsetína, který se roku 1909 stal městem okresním. S tím úzce souvisí také fakt, že se začala měnit zástavba. Na místě dříve stojících přízemních domků vyrůstaly jednopatrové a dvoupatrové domy. První světová válka však celý proces výstavby výrazně přibrzdila a stavební ruch se začal znovu rozvíjet ve 20. letech.28

1Dolní náměstí r. 1915 a ve druhé polovině 30. let29

Dobová zobrazení dobře dokumentují proměnu města v období necelých 30 let. Na levé straně Dolního náměstí bychom ještě během první světové války mohli vidět 28 29

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas,Vsetín 2008, str. 127. Fotografie čerpány z , [cit. 25. dubna 2012 ].

12

jednopatrové domy, zatímco před druhou světovou válkou už se zde nacházely moderní domy dvoupatrové. Přesto si Vsetín stále zachovával charakter menšího města, ještě v roce 1938 v jednom domě žilo průměrně 6 až 7 lidí30, což je méně, než bylo obvyklé v moravských městech s podobným počtem obyvatel.31 Už během války se ve městě začala projevovat bytová tíseň, navíc mnozí vlastníci domů situace využívali a ještě více zvedali ceny, což ovšem nepřispívalo ke klidu ve městě.32 Od roku 1910, kdy bylo ve městě napočítáno 810 domů, se do roku 1930 situace výrazně zlepšila, neboť domů již bylo 1041.33 Šlo tedy za dvacet let o více než čtvrtinový nárůst. Stavební rozmach se projevil kromě výstavby běžných obytných domů také stavbou Lidového domu z roku 1928, nad hřbitovem byl téhož roku postaven činžovní dům pro státní zaměstnance, byla dokončena přístavba nemocnice, dláždily se hlavní ulice a budovala kanalizace, v roce 1930 byla dokončena také sokolovna. S krizí přišly také zakázky na výstavbu škol a veřejných budov, takže Vsetín i během krizových let rostl. Do Vsetína si ve třicátých letech našla cestu také moderní architektura, kterou reprezentuje budova pošty, hasičského domu nebo funkcionalistické stavby Městské spořitelny a obchodního domu u Rodingerů od Ludvíka Hilgerta z roku 1938. (viz příloha č. 3, 4, 5, 6). O charakteru města nemálo vypovídá také móda. Jak víme ze vzpomínek Josefa Loukotky, na začátku dvacátých let vsetínské ženy oblékaly krátké sukně do polovice lýtek, do městské módy přišly klobouky různých tvarů. Obuv žen byla jak s vysokými (5-6 cm) tak i s nízkými (0,5 cm) podpatky. U mužských oděvů i v obuvi byly změny malé, jen muži nově holdovali krátce střiženému vousu, nebo „úplnému holení po způsobu prezidenta Wilsona“.34 Pozorujeme tedy už naprostý odklon od tradičního oděvu, který se v některých venkovských osadách Valašska částečně ještě stále zachovával.

30

Přesně připadalo na jeden dům v průměru 6,8 osob. DOUCHA, F. ed., Okres vsetínský: Obraz přírodní, kulturní a hospodářský, Vsetín 1938-1941, str. 18. 32 Noviny z pod Radhoště, 5. 4. 1919. 33 DOUCHA, F. ed., Okres vsetínský: Obraz přírodní, kulturní a hospodářský, Vsetín 1938-1941, str. 18. 34 SOkA Vsetín, Archiv města Vsetína (dále AM Vsetín), Kronika Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133, str. 433-435. 31

13

Vsetín byl až do roku 1924, kdy jej předstihlo Valašské Meziříčí (svým spojením s Krásnem nad bečvou) největším valašským městem.35 Německá menšina se během první republiky pohybovala okolo jednoho procenta a ani v předválečné době nebylo toto číslo o mnoho vyšší. Stav a vývoj obyvatelstva mezi lety 1910 a 1950 vidíme přehledně na následující tabulce. 1 Údaje ze sčítání lidu36

Rok

rozloha v ha

domy

obyvatelstvo

1910 1921 1930 1950

3826 3825 3822 5771

810 869 1041 2078

7584 7025 7229 16626

Národnost Česká 7281 6898 7010

německá 102 65 78

Jiná 201 62 141

V důsledku první světové války přišel Vsetín o 7% obyvatel. Pokud vycházíme z dvojího prvorepublikového sčítání, můžeme pozorovat, že se jednalo přibližně o sedmitisícové město a počet jeho obyvatel rostl jen velmi pozvolna. Další oficiální údaje jsou známy až z roku 1950, kdy spatřujeme téměř dvojnásobný nárůst. Ten je způsoben na jedné straně připojením obcí Jasénka, Rokytnice a levobřežní části údolí Semetín v roce 1949, ovšem to by způsobilo nárůst pouze na 10000 obyvatel. 37 Zbylý přírůstek je spojen především se založením zbrojovky v roce 1937. Jak už bylo řečeno, nárůst obyvatel mezi prvorepublikovými sčítáními byl pouze 3%, zajímavější ovšem byl nárůst počtu Židů 38 ve městě, v roce 1921 jich bylo ve Vsetíně 33 a v roce 1930 už 7739. Ne všichni Židé se ovšem hlásili k židovskému

35

BARTOŠ, J.- SCHULZ, J.- TRAPL, M.:Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, sv. 7, Ostrava 1980, str. 91. 36 Ibidem. 37 Sečteme-li obyvatelstvo Vsetína, Jasenky a Rokytnice podle dostupných informací ze sčítání roku 1930 dostaneme se k číslu 9727. Údaje o Semetínu nejsou známé, neboť se jednalo o část obce Ratiboř. 38 Existují rozpory, zda ve slově Žid psát písmeno velké či malé, osobně bych souhlasila s názorem Václava Vebra, který dává přednost psaní malého písmene pro příslušníka náboženské skupiny (analogicky ke „křesťan“), zatímco velké písmeno užívá pro národ (analogicky k „Čech“), tedy ne každý Žid musí vyznávat židovskou víru a naopak ne všichni židé se musí hlásit k židovskému národu. Pro přehlednost jsem se však v tomto textu rozhodla sjednotit psaní slova Žid s velkým písmenem, neboť se jedná pouze o krátkou pasáž a dvojí psaní, by vyvolalo pouze zmatky. 39

14

národu, a tak se sluší doplnit také údaje o náboženském vyznání. V roce 1900 se k židovství hlásilo 165 vsetínských obyvatel, v roce 1921 97 a v roce 1930 pak 101 občan. Do Vsetína se již během první světové války stěhovali Židé prchající z východu před pogromy. 40 Ovšem ani ve Vsetíně nebyla situace ideální, zášť vůči bohatším Židům se projevovala slovními útoky, bylo jim vytýkáno, že doma i na ulicích mluvili německy, ač bohatli výhradně z českého lidu. Byli rovněž obviňováni z toho, že se vůči Čechům za války chovali provokativně a nadřazeně. Některé židovské rodiny se ze Vsetína proto odstěhovaly. 41 Šlo tedy o proces oboustranné migrace, který není dobře číselně zmapován. Přesto si právě takto můžeme vysvětlit to, že počet lidí hlásících se k židovskému náboženství klesal a pak téměř stagnoval, ale počet etnických Židů naopak prudce rostl. Místní Židé byli s populací více asimilováni, a proto si častěji vybírali jinou národnost než židovskou. Nejen židovské náboženské poměry doznaly změn, po vzniku Československé republiky se také ve Vsetíně rozšířila agitace pro vystupování z katolické církve, která ale neměla takový ohlas jako na jiných místech republiky. 42 Jak je možno vidět, při sčítání lidu kolonku „bez vyznání“ zaškrtl pouze 241 respektive 242 občané, do nově vzniklé Církve československé bylo v roce 1921 zapsáno jen 67 a v roce 1931 89 obyvatel.43 Z katolické církve vystupovali především sociální demokraté a sokolové.44 Objevovaly se první rozvody, které tepali zejména lidovci ve svých Novinách z pod Radhoště. Ale ani katolická církev nezůstala beze změn, 10. srpna 1920 při pohřbu Tomáše Kotrly, byl celý obřad proveden česky a ne latinsky jako dosud, veřejnost přijala tento pokrok velmi příznivě.45 Po válce bylo třeba utahovat opasky a to v tak chudém kraji, jakým Valašsko bylo od nepaměti, ještě víc. Jedním z hlavních úkolů nové politické správy bylo zajistit poklidný přechod k novým politickým poměrům. Na jedné straně je možné mezi 40

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 122. Více o antisemitismu například v knize Židé v novodobých dějinách, soubor přednášek na FF UK, uspořádal Václav Veber, Praha 1997, nebo FRANKL, M., "Emancipace od židů": český antisemitismus na konci 19. století, Praha Litomyšl 2007. Konkrétnější informace o situaci ve Vsetíně je možno nalézt v publikaci KLENOVSKÝ, J., Židovské památky Zlínského kraje, Zlín, 2010. 42 Mimo jiné také proto, že nejméně třetinu obyvatel Vsetína tvořili evangelíci. 43 SOkA Vsetín, AM Vsetína, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 427, 508. 44 NEKUDA, V. ed., Okres Vsetín, Rožnovsko-Valašskomeziříčsko-Vsetínsko, Brno-Valašské MeziříčíVsetín 2002, str. 334. 45 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 423. 41

15

obyvatelstvem pozorovat zřejmé „pročeskoslovenské“ nadšení, na straně druhé výrazné sociální spory, způsobené poválečnou situací, která nejhůř dopadala na dělníky a jejich rodiny. Dobrovolníci z řad Sokola, Dělnické tělocvičné jednoty, dělníků a studentů zřídili už 29. října 1918 „Národní stráž“, která dohlížela na udržování veřejného pořádku. Vsetínští občané se samozřejmě čile zajímali o další vývoj, a to jak v Praze, tak ve Slezsku a na slovenských hranicích. I ze Vsetína odcházeli dobrovolníci bránit hranice nového státu. První jednotka odjela již 13. listopadu, byla označena jako XV. setnina Národní gardy z Moravské Ostravy, druhá setnina byla z města vyslána 19. listopadu 1918. Obě jednotky, čítající každá okolo sta mužů, byly s hudbou slavnostně vyprovázeny na nádraží, odkud odjížděly do moravskoslezského pohraničí. 46 V polovině prosince byli vojáci převeleni do Kroměříže a 21. července 1919 byly obě setniny rozpuštěny. Počátkem prosince 1918 proběhla kvůli napjaté politické situaci na území sousedícím s Maďarskem mobilizace vojáků z ročníků 1882 – 1898.47 Dovolené všech vojáků byly zrušeny. Muži ze vsetínského okresu rukovali k doplňovacímu oddělení v Kroměříži. V červnu 1919 odešly na Slovensko vojenské oddíly, které byly nasazeny proti Slovenské republice rad. Na Slovensku byli po návratu do vlasti nasazeni také italští legionáři.48 Obavy z možného rozšíření nepokojů a rabování ze sousedního Slovenska byly oprávněné. V důsledku válečných událostí a zmatku v dopravě byly problémy s dodávkou potravin i ostatního zboží denní potřeby. Byly dokonce zjištěny případy podloudného zasílání potravin do Rakouska, a tak na nátlak dělníků byly prováděny prohlídky obchodů i projíždějících vozů. Zabavené zboží pak bylo prodáváno nemajetným na zvláštní poukázky, což mělo situaci co nejvíce uklidnit. Zoufalé byly i zdravotní poměry, paniku vyvolala epidemie španělské chřipky, která měla za následek řadu úmrtí.49 Ani Vsetínu se na jaře 1919 nevyhnuly dělnické nepokoje spojené právě se špatným zásobováním a všeobecnou poválečnou drahotou. 31. dubna vyvedli dělníci z továrny na nábytek bratrů Thonetů ředitele Langesella za bránu s příkazem, že se už 46

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133, str. 140-141. KÁRNÍK, Z.: České země v éře první republiky (1918-1938), díl první, Praha 2003, str. 46-47. 48 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 120- 121. 49 Ibidem 47

16

do továrny nesmí vrátit. Také v továrně Kohnově vyvedli dělníci mistra Antonína Doležala z podniku, zde se incident odehrál s větší „slávou“, dělníci naložili mistra na trakař a za branou ho z trakaře vyvrátili. 50 V takovémto chování můžeme jednoznačně vidět odkazy na nedávnou revoluci v Rusku, kdy lid = dělník vzal spravedlnost do svých rukou. Jelikož dělníci neshledávali žádný posun ve svém postavení, rozhodli se 28. května 1919 zastavit práci a jít demonstrovat proti válečným zbohatlíkům, ve čtyři hodiny odpoledne vyrazil průvod nesoucí dvě dřevěné šibenice z Thonetovy továrny přes Dolní město před radnici. V čele průvodu byla nesena tabulka s nápisem POSLEDNÍ VÝSTRAHA KEŤASŮM. Jako označení keťasů, podrželi demonstranti šibenici u několika obchodů, na Horním městě u Karla Petřvalského, ve Štěpánské ulici u A. Rosenzweiga a na Dolním náměstí u Josefa Pokorného. Zde ke shromáždění promluvil sociální demokrat Rudolf Šarman, upozorňoval obchodníky, řezníky i řemeslníky, že nesníží-li ceny, bude s nimi na ulici vykonán soud lidu a v tom případě skončí oběšeni právě na takové šibenici, pak ale přítomné vyzval ke klidnému rozchodu. Jednu šibenici připevnili dělníci ke kamennému sloupu u radnice a druhou ke sloupu elektrické lampy na Dolním náměstí. Do rána obě šibenice zmizely. 51 Demonstrace se tedy nesla v poměrně pokojném duchu, padala jistě silná slova, ale k násilí nebo výtržnostem nedošlo a zůstalo tak při výhružkách. Takovýto způsob protestů, i s nesením šibenic pro výstrahu, nebyl nijak ojedinělý, již v lednu propukly podobné hladové demonstrace v Příbrami, Kladně, Plzni a hlavně v Praze, odtud se pak šířilo několik vln nepokojů po celé republice.52 Na prvního června byl svolán sociálně demokratický tábor lidu, byl pozván řečník z Moravské Ostravy Prokeš, který vyzýval k trpělivosti a ukončení nepokojů. Hájil Národní shromáždění, náprava chyb podle něj nemůže být vynucena násilím, což místním radikálním socialistům příliš po chuti nebylo. Na podzim 1919 byl ve městě naprostý nedostatek uhlí, petroleje a svíček. Navíc už 31. října napadlo tolik sněhu, že se pod ním lámaly ještě zcela olistěné větve stromů.

50

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133, str. 465-466. Ibidem, str. 475. 52 KÁRNÍK, Z.: České země v éře první republiky (1918-1938), díl první, Praha 2003, str. 54-57. 51

17

Naprostý nedostatek otopu nakonec vyvrcholil 25. - 27. prosince 1919 zastavením veškeré osobní železniční dopravy. 53 Případy zatajování zboží a potravin a pokoutného prodeje byly příčinou protidrahotních stávek a demonstrací, které jen zvyšovaly nespokojenost obyvatel. Časté nepokoje ve městě jsou zcela logické, neboť Vsetín s 2600 zaměstnaneckými místy v průmyslu a živnostech patřil k největším průmyslovým střediskům Moravy. 54 Zajímavé je, že ač se stravovací a zásobovací situace v prvních poválečných letech lepšila jen velmi pomalu, taneční zábavy se konaly každou sobotu a neděli hned na několika místech.55 Radikalismu nahrávala také vysoká nezaměstnanost, navíc se ve městě množily krádeže. 21. října 1920 byly kvůli zlodějům zavedeny noční občanské hlídky povinné pro všechny, měli se jich účastnit i úředníci, kněží, dokonce sám okresní hejtman (kdo si to mohl dovolit, sjednával si náhradníka, obvykle za poplatek 15-30 Kč za noc).56 Poválečná drahota základních životních potřeb dosáhla vrcholu roku 1921, kdy růst cen podnítilo ještě katastrofální sucho, ceny potravin byly až sedmnáctkrát vyšší než před válkou.57 V dubnu 1922 ohlásily vsetínské továrny na nábytek snížení platů o čtvrtinu, dělníci obou továren proto v květnu znovu stávkovali, tato stávka již přinesla posun, ovšem ne takový, jaký si dělníci bezesporu přáli. 18. září obdrželo mnoho z nich výpověď a 1. října zastavily továrny provoz úplně. Sklárna a Bubelova továrna na nože již delší dobu pracovaly pouze tři nebo čtyři dny v týdnu. V listopadu získal obecní výbor 105 000 Kč na opravu cest, tyto nouzové práce měly alespoň částečně kompenzovat nezaměstnanost. V polovině února 1923, kdy se obě továrny na nábytek sloučily a vznikla tak firma Thonet-Mundus, se sice začalo opět omezeně pracovat, ale nezaměstnanost byla stále vysoká. Práce nebyla nabídnuta zejména iniciátorům květnové stávky. V průběhu roku 1924 poválečná krize poněkud polevila, ovšem vsetínské továrny stále pracovaly v omezeném režimu. Situace se sice lepšila, ale

53

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 417. PISKOVSKÝ, P. - ORSÁG, M., Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-198, Vsetín 1986, str. 10. 55 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 408. 56 Ibidem, str. 424 57 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas,Vsetín 2008, str. 125. 54

18

bohužel jen velmi pomalu a v roce 1930 se také do Vsetína přivalila světová hospodářská krize. V červenci bylo z továrny Thonet-Mundus propuštěno 200 dělníků a zbylým 670 byla pracovní doba zkrácena na čtyři hodiny a mzdy klesly z původních 20 na 13 a později dokonce 10 Kč denně. Ve sklárně S. Reich pracovalo 600 dělníků, kteří se po týdnu střídali u jedné pece, druhá pec nebyla využívána z důvodu šetření. Snad jen elektrotechnická továrna Josefa Sousedíka s 28058 zaměstnanci měla dostatek zakázek, také 450 dělníků v továrně na nože bratří Bubelů pracovalo 48 hodin týdně, ale výrobky putovaly většinou do skladu. Pila Gustava Bubely se 64 zaměstnanci pracovala omezeně kvůli malému odbytu. Hrazení bystřin zastavilo v srpnu 1930 práci a dalších 250 dělníků tím přišlo o práci. Pro řešení vysoké nezaměstnanosti byly zřízeny Okresní úřady práce. Na podzim 1931 se bez totiž práce ocitlo téměř 470 živitelů rodin. Státní stravovací akce byla poskytována odborově organizovaným, což se však týkalo jen poloviny rodin. Městská rada proto nakupovala mouku pro nezaměstnané, pořádaly se sbírky šatstva i peněz, ale to na špatné situaci mnoho neměnilo. Postiženi krizí však nebyli jen dělníci, ale také řemeslníci, zejména obuvníci díky zřízení Baťovy prodejny. 59 Vládní komisař JUDr. Josef Reiss, který v čele města stanul kvůli politickým sporům60, zahájil nouzové práce, například stavbu budovy gymnázia, hospodářské školy, budovy pro poštu, soud, nádrží, městského koupaliště a silničních nadjezdů v Potůčkách a Bobrkách. JUDr. Reiss byl výborný právník, zkušený 58

BARTOŠ, J.- SCHULZ, J.- TRAPL, M., Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, sv. 7, Ostrava 1980, str. 91-94. 59 Už dříve se obuvníci bránili přílivu levných Baťových bot tak, že je odmítali opravovat, jenže firma Baťa na toto gesto zareagovala právě otevřením prodejny s opravnou, což bylo pro místní ševce téměř likvidační. 60 Na podzim roku 1929 se objevily zvěsti o tom, že ve veřejné nemocnici jsou nepořádky v hospodaření. Starosta Josef Sousedík se dvěma členy zastupitelstva provedl revizi účetnictví nemocnice a shledal v něm údajné nedostatky. Starosta následně odvolal správce nemocnice M. Zelinku a současně obvinil okresní úřad z podjatosti při kontrolách hospodaření nemocnice. Toto nařčení se ale ukázalo neopodstatněné a tak je musel starosta později na nátlak okresního hejtmana odvolat. Brzy vyšlo najevo, že za stav nemocnice odpovídal nejen správce, ale také starostův náměstek Josef Švrčina, předseda výboru lidové strany. Na jeho návrh městská rada zrušila starostovo rozhodnutí o odvolání správce Zelinky. Starosta však odmítl odvolat své obvinění proti Zelenkovi i proti Švrčinovi. Z podnětu lidové strany pak politické strany odvolali své zástupce z obecního zastupitelstva. Vsetínské zastupitelstvo tak přestalo být usnášeníschopné a dne 31. března 1930 bylo výnosem Zemského úřadu rozpuštěno. Vedením správy města byl pověřen právě JUDr. Josef Reiss., vrchní komisař Okresního úřadu ve Valašském Meziříčí. Úspěšná činnost vládního komisaře získávala stále více sympatií, politické strany vycítily nebezpečí a bez ohledu na dřívější rozmíšky a nepřátelství se pod vedením Občanské strany opět sjednotily a od počátku prosince 1930 zahájily proti Reissovi tiskovou kampaň plnou pomluv, kterou realizovaly především v Občanských novinách.

19

úředník a organizátor, jak vypovídají jeho současníci61, ale znechucen útoky na svou osobu nakonec z funkce po roce odstoupil ve prospěch správní komise v čele s MUDr. Janem Tolarem, která dovedla Vsetín za dva měsíce k obecním volbám. Po provedení pozemkové reformy, která se týkala také lesů vsetínského velkostatku (tedy Thonetů) byla 24. března 1932 nadobro uzavřena továrna Thonet-Mundus na ohýbaný nábytek, ovšem i ostatní továrny z důvodu pokračující krize omezovaly provoz čím dál víc. Nejtíživěji situace na místní dolehla v roce 1932, kdy nezaměstnanost dosáhla až k 25%. Na porovnání čísel pěti blízkých okresů z roku 1933 můžeme vidět, že situace ve Vsetínsku byla velice špatná. Na 1000 obyvatel připadalo v okrese Moravská Ostrava 87, v okrese Šumperk 123, v okrese Nový Jičín 141, v okrese Valašské Meziříčí 173 a ve vsetínském okrese pak dokonce 222 nezaměstnaní. 62 Intenzivně se proto hledal náhradní průmysl. V roce 1933 se jednalo s Tomášem Baťou o přesunutí některého odvětví koženářského nebo textilního průmyslu z Otrokovic, téhož roku požádali představitelé města Aloise Hozu, majitele továrny na kůže ve Vizovicích, aby ve Vsetíně zřídil svou novou gumárnu, oba projekty však zůstaly pouze v rovině vyjednávání. Následujícího roku se městu podařilo navázat kontakty s firmou Optimit Odry, které nabídlo opuštěné prostory bývalé parní pily za nádražím. Avšak i tato naděje byla záhy zmařena, neboť firma 17. ledna 1935 oznámila, že se nabízený objekt pro její účely nehodí. 63 Další neúspěšná jednání se v roce 1935 uskutečnila s ing. B. F. Grossem, československým zástupcem mlékárenského koncernu Nestlé and Anglo-Swiss condensed milk Co., o zřízení továrny na dětskou mléčnou výrobu, nepřekonatelnou překážkou byla pro firmu velká vzdálenost Prahy, kterou považovala patrně právem za své největší odbytiště. Jediný úspěch první poloviny třicátých let, kterého Vsetín při hledání náhradního průmyslu dosáhl, bylo nalezení investora ve firmě Clementa Zahma, která v roce 1935 zahájila výrobu kabelů a opřádaných elektrovodičů. V roce 1936 pak závod převzala

61

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 125-132. PISKOVSKÝ, P. - ORSÁG, M., Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-198, Vsetín 1986, str. 12. 63 SOkA Vsetín, AM Vsetín, kart. 64, inv. č. 465. 62

20

firma Kablo Kladno, která jej dále rozšířila o gumárnu. 64 Ovšem takto malá firma ani veřejné práce v podobě staveb železobetonového mostu přes Bečvu pojmenovaného po Milanu Rastislavu Štefánikovi, obecního chudobince či dláždění ulic Smetanova, Havlíčkova a Svárov nemohly nasytit pracovní trh, a proto bylo třeba hledat dál. Od roku 1934 představitelé města vyvíjeli mimořádné úsilí o získání některého z nově navrhovaných nebo přemisťovaných zbrojních závodů. 11. června 1936 odeslalo ředitelství Československé zbrojovky Brno městskému úřadu dopis s přísně důvěrnou zprávou. „Dovolujeme si oznámit, že jsme se rozhodli postaviti v katastru města Vsetína tovární provozovny většího rozsahu.“65 K tomuto konečnému rozhodnutí pomohlo jednak strategické umístění Vsetína na pomezí Moravy a Slovenska, ale i dostatek levné pracovní síly. Jistě pomohly i přísliby dodávek levné elektřiny, postavení přípojek vodovodů a kanalizací a slib prodeje dřeva z městských lesů s cenou o 7% nižší než bude nejnižší cena na trhu. Součástí výhod, které radnice nabízela, bylo také dobudování odpovídající dopravní sítě do Jasenic, což je lokalita, která byla vybrána pro výstavbu.66 Výstavba závodu III. Československé zbrojovky Brno, jak se nová továrna oficiálně nazývala, začala 29. září 1936, asi za rok byl první objekt oficiálně předán do provozu. S novou výstavbou se jednak rapidně snižovala nezaměstnanost, ale také přicházeli úředníci z Brna a dělníci prakticky z celé republiky a žádali byty. To byl ovšem problém, neboť ve Vsetíně nebyl dostatek volných bytů a tak se v roce 1937 začalo v dolní části Panské zahrady s výstavbou „kolonie pro dělníky“, která měla sloužit k ubytování více než dvěma stům rodin. 67 Abychom si mohli charakterizovat dopravu ve Vsetíně, musíme se nejprve přesunout do roku 1885, kdy bylo město připojeno k železniční síti. Dráha HraniceVsetín zajišťovala spojení s významnými městy, to se dříve uskutečňovalo v řádech dní, tímto se však zkrátilo na pouhé hodiny. 68 V závěru roku 1908 se otevřela místní dráha 64

SOkA Vsetín, AM Vsetín, kart. 64, inv. č. 465. PISKOVSKÝ, P. - ORSÁG, M., Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-198, Vsetín 1986, str. 30. 66 SOkA Vsetín, AM Vsetín, kart. 2. Inv. č. 308. 67 PISKOVSKÝ, P. - ORSÁG, M., Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-198, Vsetín 1986, str. 4150. 68 Cesta Vsetín- Hranice nádraží místní dráhy trvala podle jízdního řádu z roku 1886 asi dvě a půl hodiny. Vlak jezdil třikrát denně v obou směrech. 65

21

ze Vsetína do Velkých Karlovic. V roce 1928 byla po pěti letech stavby v náročném terénu dokončena jednokolejná Dráha prezidenta Masaryka Vsetín-Horní LidečBylnice. Roku 1935 začala výstavba posledního článku, a to 28 km dlouhého úseku Horní Lideč – Púchov, která scházela k dobudování třetího spojení na Slovensko. Tato trať byla slavnostně otevřena v květnu 1937 a do půl roku byla do užívání předána i druhá traťová kolej. Nová politicko-hospodářská situace si vyžádala i změny v dopravě. Od počátku dvacátých let se začala na cestách Vsetína objevovat také motorová vozidla, která se tak stávala postupně součástí každodenního života. Podle statistiky bylo v létě 1927 ve Vsetíně celkem 50 osobních a nákladních aut. Koncem roku už bylo napočítáno 65 motorových vozidel, z toho 33 osobní, 10 nákladních a 22 motocykly. Můžeme tak vidět poměrně rychlý nástup tohoto způsobu přepravy. Vsetín ovšem nebyl na rozvoj automobilismu připraven, ulice byly křivolaké a jen z části dlážděné, zatáčky a křižovatky tak nepřehledné, že často docházelo k drobným i vážnějším haváriím. Růst hustoty dopravy přiměl zastupitele reagovat, proto obecní strážníci provedli šetření, které cesty jsou nejvyužívanější, aby se případně v daných oblastech mohla přijmout bezpečnostní opatření. Na nejfrekventovanější cestě na Ohradě zaznamenali průměrně 630 vozidel denně, z čehož přes 40% tvořily lehké povozy, 16,5% těžké povozy, asi 11% motocykly, 14% osobní auta, 8% nákladní auta a 4,5% autobusy. 69 Necelých 40% veškeré Vsetínské dopravy zajišťovala tedy koncem dvacátých let motorová vozidla, ale ještě o několik let dříve byla situace ve městě poněkud jiná, povolená rychlost v roce 1922 byla 15 km/h a při mlze pouhých 6 km/h. Ze stejného roku pochází také pro dnešního čtenáře úsměvná vyhláška: „Poněvadž nejen školní, nýbrž i odrostlá mládež nejrůznějším způsobem znepokojuje jedoucí automobily, hází po nich kamením, blátem a hroudami, pokřikuje neslušně na cestující, neb staví se jedoucím automobilům svévolně do cesty, čímž velmi snadno přivoditi se může největší neštěstí. Neb poraněný řidič snadno pozbývá schopnosti patřičného ovládání stroje, následkem čehož opětně ve svrchované míře jsou ohroženy životy nejen cestujících, nýbrž i těch, kdož jízdě překážejí a i osob mimojedoucích. Upozorňujeme obyvatelstvo na naprostou nepřístojnost podobného 69

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 141-142.

22

chování proti modernímu dopravnímu prostředku a varuje se před takovýmito protikázeňskými činy, jež vzbuzují trapný dojem zejména u hostů naší republiky a zástupců cizích mocností a vyvolávají nepříznivý úsudek o výchově mládeže a celkově kulturním stavu našeho národa a jež postihnou-li právě cizí naše hosty, neb zástupce cizích mocností, nenapravitelně poškodí zájmy našeho státu v očích ciziny. Proti pachatelům bude zakročeno s největší přísností.“70 20. století přinášelo novou realitu politickou, sociální i technickou, na kterou bylo zapotřebí si zvyknout a přizpůsobit se jí, což se nakonec vsetínským podařilo.

70

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 13, inv. č. 308.

23

Vsetín a Masaryk, Masaryk a Vsetín Hned několik událostí veřejného života města bylo spojeno s osobností prezidenta Masaryka. Ke správnému pochopení souvislostí a dobového pohledu vsetínských na tuto osobnost je třeba připomenout, že Vsetín patřil mezi tzv. třináct valašských měst,71 za která byl Masaryk zvolen do říšské rady v letech 1907 a 1911.72 Jelikož v roce 1907 šlo o první volby podle všeobecného hlasovacího práva, cítili se mnozí občané Vsetína přímo zodpovědní za Masarykovo politické působení, dokonce i původní Masarykovi vsetínští odpůrci a protivníci po válce poukazovali na jeho vztah k Valašsku. Masaryk však svůj volební okres znal dobře již z dřívějších let, léto 1905 trávili Masarykovi téměř dva měsíce na Žabárně v Jarcové nedaleko Valašského Meziříčí. Aniž v té době mohlo kohokoliv napadnout, že za čas bude jejich poslancem, místní lidé měli možnost ho osobně poznat a on měl možnost osobně poznat je i problémy zdejšího kraje, což později zúročil. 73 Jako poslanec se navíc významně zasloužil o založení Vsetínského okresu v roce 1909, do této doby patřil Vsetín pod okres Valašské Meziříčí. 74 Jistou roli v pohledu na osobu prezidenta mohl hrát také jeho moravský původ, neboť přestože moravský zemský patriotismus byl již několik desetiletí spíše na ústupu, Praha byla pro mnoho občanů stále městem známým pouze z novin a vše, co bylo zeměpisně blíž, mohlo jim být známější a tím i přístupnější. Vztah zdejšího lidu k prvnímu prezidentovi vystihuje oslovení, kterým ho uvítal valašský chlapec v srpnu 1928 ve Valašském Meziříčí. „Milúčký pane presidente! Pověďali nám tatíček, baj maměnka i pan učitel, že sa chcéte zasej podívať na Vaše Valašsko. Margóte, to jsme se na Vás natěšili. Což ti větší ogaři, baj dcérky Vás už znajú, ale my malučcí jsme Vás ešče neviděli, eném na obrázku. A už jste tu, milúčký. Za 71

Jednalo se konkrétně o města Bojkovice, Bystřice pod Hostýnem, Kopřivnice, Krásno nad Bečvou, Nový Jičín, Příbor, Rožnov pod Radhoštěm, Štramberk, Valašské Klobouky, Valašské Meziříčí, Vizovice, Vsetín a Zlín. 72 Více o tomto období je možno najít v knihách T. G. Masaryk a východní Morava: Kandidatura, vítězství ve volbách a intervenční práce říšského poslance 4. volebního obvodu českých měst na Moravě ve světle jeho korespondence z let 1907-1914, Brno, 1997, 124 s. Velice zajímavé jsou také dobové vzpomínky místních především z Valašského Meziříčí, které jsou uspořádány v knize Hrst vzpomínek na dobu poslanecké činnosti T.G. Masaryka na Valašsku: [1850 až 1935], Valašské Meziříčí, 1935, 158 s. 73 Dvořáková, Zora. Než se stal prezidentem, Praha, 1997, str. 155-157. 74 BALETKA, L., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 94.

24

všecky ogary aj děcka Vás máme přivítati. Tož vítajte. Já Vám dám pac a toťkaj Hanica voničku. Ona pověděla, že kdybyste sa nezlobili, že by Vám dala aj hubičku.“75 Po této ukázce niterného vztahu k prezidentovi není překvapující, že se Vsetín o Masaryka velmi zajímal a hrdě se hlásil k jeho odkazu. Že město nebylo už tak odlehlým místem jako za Masarykova poslaneckého působení, naopak byly regionální události silně provázány s děním v centru republiky, je možno pozorovat již 21. prosince 1918, kdy se T. G. Masaryk vrátil do vlasti v nové funkci prezidenta. K této příležitosti byla svolána mimořádná schůze, oslavnou řeč pronesl náměstek starosty Josef Pokorný a poté odborný učitel Gabriel krátce vylíčil význam tohoto dne. T. G. Masaryk byl jmenován čestným občanem města76, dále bylo ustanoveno, že na památku tohoto aktu se zbuduje Masarykova veřejná knihovna. Na počest prezidenta se v tento den ve dvě hodiny konal slavnostní pochod, z toho důvodu byly továrny, dílny i obchody uzavřeny. V průvodu, který šel z Dolního náměstí, se nesly standardy s portréty presidentů Masaryka a W. Wilsona, domy ve městě byly hojně dekorovány. 77 Na Horním náměstí před okrášlenou radnicí pak promluvil městský lékař MUDr. Břetislav Kalandra. 78 I na školách se konaly oslavy na počest T. G. Masaryka, a to ve čtvrtek 26. prosince v kreslírně Dolní školy, kde nejprve děti přednesly básně a pak promluvil okresní školní inspektor Zenotti, v sobotu 28. prosince v Horní škole dětem představil odborný učitel Zhýbala životopis oslavence.79 Podle městské kroniky se zástupci Vsetína JUDr. Jan Kořínek a evangelický teolog Miroslav Pokorný účastnili v delegaci valašských měst pražského uvítání prezidentova příjezdu. Pokorný měl prezidentovi podat na Wilsonově nádraží při uvítání chléb a sůl. 80 Podle vzpomínek Josefa Loukotky měl toto vlastenecké gesto učinit jistý Janík z Rožnova, který měl dokonce prezidenta a jeho dceru uvítat slovy: „Tatíčku náš milý, náš pane presidente Československé republiky, došli jsme z chudobného horského kraje a tvého volebního okresu, abychom tě přivítali. Jednou prý Valaši putovali o Vánocích k božskému děťátku 75

KONĚRZA, J., Dráha presidenta Masaryka, Praha, 1928, úvodní slovo, nečíslováno. Masaryk byl čestným občanem jmenován již v době svého poslaneckého mandátu, ale jeho předválečné jmenování muselo být z nařízení rakouských úřadu po jeho vystoupení v roce 1915 zrušeno. 77 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 403-404. 78 Otec Záviše Kalandry, Záviš své mládí prožil ve Vsetíně a po popravě v politických procesech byl ve městě také pochován. 79 Noviny z pod Radhoště, 1. 1. 1919. 80 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 404. 76

25

vítati Vykupitele, my dnes o Vánocích jdeme k Tobě, druhému otci národa po prvním Palackém, který též se narodil v našem kraji, abychom v Tobě uvítali našeho osvoboditele. Neměj za zlé, ale vem si první od nás v naší slavné Praze chléb a sůl dle starého našeho zvyku. Tobě i nám pro štěstí. Vítej nám, prezidente náš, vítej nám, tatíčku náš milý!“81 V Národních listech z následujícího dne se k této události můžeme dočíst pouze tolik, že když prezident kráčel špalírem přátel po rudém koberci do slavnostní síně, uvítali jej před dveřmi zvučným hlasem slováčtí rodáci, přinášející chléb a sůl. Prezident měl tento slovanský dar přijmout beze slova, ale „s hlubokým pohledem díků“.82 Prezentace delegace jako slovácké, může mít několik příčin, pokud by se pronesený proslov nesl v duchu, který popsal Josef Loukotka, mohla by být zavádějící zmínka o rodácích, neboť Masaryk se narodil v Hodoníně a ten je nedílnou součástí Slovácka, dalším možným vysvětlením je valašskokloboucký původ řečníka. Valašské Klobouky totiž patřily do politického okresu Uherský Brod po celou první republiku. Nebo se jednalo zkrátka o delegaci složenou ze zástupců jednotlivých oblastí Moravy. V Lidových novinách k tomuto vlasteneckému gestu nalezneme ještě méně. Autor článku popisuje několik momentů, kdy se ničí oko nedovedlo ubránit slzám „…když jsme si uvědomili, že Masaryk jen trochu zešedivěl a zhrubnul a že jinak srší příslovečným svým zdravým a jasem celé své povahy; když prve jsme po dlouhých letech slyšeli jeho slova ostré jako nůž a prosté jako ten chléb a sůl, kterým ho uvítali.“83 Představitelé města velice stáli o prezidentovu návštěvu, aby měl i běžný občan města možnost pozdravit „prezidenta osvoboditele“. Ta byla naplánována na 11. října 1922, mělo se jednat asi o hodinovou audienci mezi druhou a třetí hodinou odpoledne. Aby byl Vsetín na důležitou návštěvu patřičně připraven, svolal starosta Rudolf Šarman 4. října v devět hodin dopoledne schůzi v zasedací síni radnice, kde se setkal se zástupci spolků, živností, obchodu, průmyslu i politických a odborových organizací. Na této schůzi se projednával program.84

81

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133, str. 449. Národní listy 22. 12. 1918. 83 Lidové noviny 22. 12. 1918. 84 SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. 82

26

Prezidentská návštěva byla nakonec odvolána, jelikož se nám však dochoval podrobný popis celé plánované akce, přenesme se do ideálního stavu, ve kterém se také odehrála. Prezident přijel z Valašského Meziříčí na Horní náměstí ve čtvrt na tři odpoledne. Už od dvou hodin stály před radnicí osoby, které měly tu čest a posléze byly prezidentovi představeny. Všechny spolky, družstva a veškeré organizované obyvatelstvo dostavilo se ještě o půl hodiny dřív na Dolní náměstí, odkud je pořadatelé dovedli na určená místa. Školní děti zaujaly pozice od mostu k Thonetově továrně. Zde také stálo hudební seskupení pana Bayera, které zahrálo národní hymnu, jakmile bylo prezidentovo vozidlo na dohled. Praporečníci jednotlivých spolků byli shromážděni u schodů Horní školy a při příjezdu prezidentského auta sklonili prapory a tím návštěvě vzdali čest. Napravo a nalevo od praporů stály ženy a dívky oděné v národních krojích. Zbylé obecenstvo stálo podél silnice od mostu k Hornímu náměstí, kde bylo vyhrazeno místo pro spolky a to především ty krojované. Pořadatelům však bylo důrazně kladeno na mysl, aby nezapomněli nechat volná místa pro auta pana prezidenta i jeho doprovod. Na věži zámku dlelo kvarteto lesních rohů, které přijíždějící kolonu uvítalo fanfárou z Libuše. Pěvecký sbor Sokola v počtu 45 zpěváků zapěl před budovou soudu národní hymnu ve chvíli, kdy prezident vystupoval z automobilu. Celá delegace po chvíli zmizela v místní radnici, kde proběhlo oficiální představení zástupců politických stran, spolků i nejvýznamnějších obyvatel Vsetína. Po prezidentově odchodu z radnice zazněly znovu fanfáry ze zámecké věže. Jelikož se nejdříve počítalo s tím, že prezident opustí Vsetín vlakem, měl se dav přeskupit, aby olemoval celou cestu z Horního náměstí přes to Dolní až k nádraží. Již zmíněná hudba měla vyprovodit odjíždějící vlak s prezidentem znovu hymnou, ale protože pro zpáteční cestu byl také zvolen automobil, všichni zůstali na svých místech a mávali koloně, která odjela stejnou cestou, kterou před hodinou přijela. 85 I obyvatelé dolních obcí Vsetínského okresu (dobově častěji označovaný jako Vsacký): Jablůnka, Pržno, Ratiboř, Hošťálková, Kateřinice, Mikulůvka, Růžďka a Bystřička (obce ležící poblíž silnice z Valašského Meziříčí) stáli podél komunikace, aby

85

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486.

27

vzdali čest prezidentu Osvoboditeli, svorně tu stála jak obecní zastupitelstva, spolky a školní dorost vedený učiteli, tak obyčejní dělníci, rolníci a řemeslníci. 86 Přestože celé předešlé vyprávění bylo fiktivní, jelikož návštěva se neuskutečnila, můžeme z něj usuzovat – přes veškerou stylizaci - na skutečnou náklonnost, kterou většina valašského lidu k prezidentovi cítila.. Vsetín se ovšem šance na návštěvu prezidenta nevzdával a 16. června 1923 byl do Prahy odeslán dopis se žádostí o zařazení vsetínské návštěvy do letošního prezidentova programu. Za deset dní přišla odpověď z kanceláře prezidenta republiky: „Není pochyby, že pan president podle možnosti Vašemu přání vyhoví, ač li to jeho cestovní program, který doposud do podrobností není stanoven, dovolí.“87 Masarykův program pravděpodobně nedovolil a tak si Vsetín na prezidentovu návštěvu musel ještě rok počkat. 8. června 1924 dala Okresní politická správa na Vsetíně na vědomí všem obecním radám, že prezident v rámci své cesty Valašskem navštíví také Vsetín, a to pravděpodobně 21. června. Tato návštěva již došla až k úspěšné realizaci ač o pět dní později, než byla původně plánována. V pondělí 16. června v osm hodin večer se v prvním patře Prostředního šenku konala porada všech místních spolků. Jednáno bylo o detailech uvítání prezidenta T. G. Masaryka, který měl dorazit již ve čtvrtek 26. června ve tři hodiny. 88 Domy u silnice byly k předeslanému datu odekorovány prapory, praporky, chvojím a květinami. Obce, kterými prochází silnice, měly zajistit, aby tato byla řádně zametena, v případě sucha pokropena a aby byla hnojiště kolem cesty zakryta chvojím. Vsetínští hasiči svými žebříky postavili k uvítání prezidenta slavobránu (viz příloha č. 7). Vítání prezidenta si málokdo nechal ujít, v předních řadách stály školní děti a zástupci spolků.89 Masaryk přijel na Horní náměstí mimo jiné v doprovodu svého syna Jana. Před radnicí ho uvítali jednak přátelé z voleb konaných v letech 1907 a 1911, zejména Karel 86

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. Ibidem. 88 Ibidem. 89 Ibidem. 87

28

Bubela a MUDr. Břetislav Kalandra, kteří měli nemalou zásluhu na Masarykově tehdejším úspěchu, ale i odpůrci Josef Švrčina, současný první náměstek starosty, nebo Josef Černocký, starosta v letech 1893 až 1919.90 Šlo o velmi krátkou návštěvu, přesto i z ní existují fotografie (viz příloha č. 8 a 9). Starosta Josef Bubela přivítal prezidenta následujícím projevem, ve kterém prezidentovi poděkoval za práci, kterou pro místní vykonal v říšské radě, také za jeho zásluhy při budování státu, nakonec Masarykovi popřál zdraví a sílu: „ Pane presidente! Jménem městské rady, obecního zastupitelstva a jménem všeho obyvatelstva našeho města bez rozdílu stavu a povolání, příslušnosti náboženské i politické, dovoluji si Vás zdvořile uvítati při Vašem příchodu do našeho středu. Dnes naplnila se ve vnitru našem dlouho již chovaná upřímná tužba a vroucí přání, abychom Vás pane prezidente, mohli pozdraviti v našem městě, které svého času zajisté nemálo přispělo k tomu, že jste byl vyslán do nejvyššího zákonodárného shromáždění bývalé říše rakouské. Na tomto místě plném zodpovědnosti zastával jste vždy neohroženě dobré právo každého jednotlivce a naši dobrou národní věc. Cílem pak veškeré Vaší práce a všeho Vašeho snažení bylo vždy hájení pravdy. Tu jste pravil a bránil v těžkém svém postavení v době světové války, když jste bojoval pro osvobození a svobodu národa československého. Veškerá tato Vaše práce a námaha byla korunována výsledkem a zdarem opětně dle slov, „neboť pravda Tě vysvobodí“, a vláda přešla dle proroctví Komenského do rukou lidu českého. Proto vroucí a srdečné díky Vám pane presidente za vše, co jste pro svůj lid československý byl vykonal. Ujišťujíce Vás svou nejhlubší oddaností přejeme srdečně: Dobrotivý Bůh zachovej Vás milostivě na Vašem tak významu plném místě při svěží síle duševní i tělesné ještě dlouhou řadu let ku zdaru a požehnanému prospěchu naší drahé vlasti-republiky československé, která jest nám a dá Všemohoucí, že také zůstane ještě i v daleké budoucnosti, kdy po nás přijdou noví a noví lidé, i těmto vždy otevřenou knihou Vašeho životního díla!

90

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 126.

29

Tímto vítám Vás, pane presidente, srdečně ve středu největšího města našeho Valašska!“91 Na uvítání prezident údajně odpověděl s úsměvem: „Vidím, že Vsetín je už hodně jiný, než býval kdysi. Stárnem, stárnem!“92 Masaryk poté zasedl k připravenému stolu, u něhož se podepsal do Pamětní knihy významných návštěv města Vsetína (viz příloha č. 10 a 11). Po půlhodině odjela prezidentská kolona automobilů do Valašských Klobouk.93 Tohoto roku se jednalo o návštěvu sice velmi krátkou, ale místními lidmi i představiteli města vytouženou. Vsetín chtěl prezidentovi prezentovat své pokroky, kterých dosáhl za posledních patnáct let. V tento den byly odloženy půtky místních na vedlejší kolej a celá návštěva se odehrála ve slavnostním duchu. Dalším významným dnem, o němž by bylo vhodné se zmínit, bylo odhalení pomníku T. G. Masaryka, které se uskutečnilo 23. května 1926, ovšem cesta k němu začala mnohem dřív. První myšlenky na vybudování prezidentova pomníku se datují již do roku 1919, ale až 17. září 1924 vzniká Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně jako zájmové sdružení za účasti městské rady. Původně měl 12 členů, v jejichž čele stál továrník Karel Bubela, postupně byl však tento sbor rozšířen a byli do něj přizváni zástupci všech místních spolků. Nejdříve byl jako autor pomníku navržen místní rodák, akademický malíř a sochař Emil Hlavica, nicméně nakonec byla práce svěřena sochaři Josefu Mařatkovi a místnímu architektovi Františku Quisovi. K jeho umístění bylo vybráno místo před Horní školou. Finance byly získány především ze sbírek, ale také prodejem plaket, reliéfů a odznaků. 94 K odhalení pomníku došlo v neděli 23. května 1926,95 ovšem slavnost s ním spojená začala již předchozího dne v osm hodin večer v Besedním domě, kde vystoupila 91

SOkA Vsetín AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. Jubilejní oslavy československého národního odboje na Vsetíně 28.-30. září 1945, odhalení pomníku T. G. Masaryka, Olomouc 1945, nečíslováno. 93 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 126. 94 SOkA Vsetín, Sbor pro zbudování Masarykova pomníku Na Vsetíně inventář ev. č. 170. 95 Z nařízení německých okupantů byla bronzová busta z dílny Josefa Mařatky v roce 1940 odstraněna, stejně jako terasa kolem pomníku, která byla dílem architekta Františka Quise ze Vsetína. Busta byla zaslána do Prahy k roztavení, ale pracovníci Národní galerie v Praze ji zachránili a v létě 1945 ji vrátili městu Vsetínu. 28. září téhož roku byl pomník znovu odhalen na svém původním místě, vydržel zde jen do počátku padesátých let, kdy musel být znovu odstraněn, až euforie roku 1968 vzkřísila také vzpomínky 92

30

paní Magda Šantrůčková-Dvořáková, Míla Bubelová, pan O. Veverka a pěvecký odbor místního Sokola. V deset hodin se pak konaly vatry na okolních kopcích. Samotný slavnostní den započal v sedm hodin ráno budíčkem vojenské hudby 40. pěšího pluku, v půl desáté byli uvítáni hosté v zasedací síni radnice. V tutéž dobu se konal průvod spolků k pomníku. V půl jedenácté pak došlo k samotnému slavnostnímu odhalení, hlavním řečníkem byl poslanec František Tomášek. Pěvecký sbor Sokola uvedl slavnostní sbory a za zvuků státní hymny a poté co zazněl dvacet jeden výstřel z moždířů, byl pomník odhalen (viz příloha č. 12 a 13). Nad přihlížejícími se objevil jednomístný letoun řízený kapitánem Miloslavem Zeleným, který předvedl ukázky akrobacie a shodil před prezidentovu bustu vavřínový věnec se stužkou v národních barvách. V jednu hodinu se konal v Prostředním šenku společný oběd pro více než šedesát hostů. Ve tři hodiny pak byla v zámecké zahradě zahájena „lidová veselice“, při které se představila vojenská hudba, hudba z Nového Hrozenkova a také tanečníci z Rožnovska i Vsetínska. Byly zde stánky s občerstvením, stánky, ve kterých místní prodávali své výrobky, dokonce byla připravena i tombola. Bohužel všichni pozvaní z Masarykovy rodiny se předem omluvili (prezident, Olga Revilliod-Masaryková, Dr. Alice Masaryková i Jan Masaryk). Za vládu se slavnostního odhalení účastnil František Peroutka (ministr průmyslu, obchodu a živností), ostatní ministři se omluvili. K významným hostům patřil rektor Masarykovy univerzity v Brně Dr. Rosický, rektor Brněnské techniky prof. Ing. Vlček, poslanci Tomášek, Mlčoch, Vencl, Prokeš, Chalupný a Bayer, senátoři Dr. Witt, Lukeš, hrabě de Suzor z Prahy, zemský hejtman Dr. Pluhař, profesor na univerzitě v Paříži Louis Eisemman a samozřejmě zástupci měst z bývalého Masarykova volebního obvodu.96 I díky 25% slevě na jízdném z některých železničních stanic (zejména z již zmíněných měst Masarykova volebního okresu) uvádí Sbor pro zbudování Masarykova pomníku účast přes 4000 hostů.97

na Masaryka a tak byl pomník znovu obnoven, první československý prezident však na Vsetín hleděl jen sedm let, normalizace zapříčinila 26. února 1975 jeho další uschování, v roce 1990 se za přítomnosti místní rodačky Elišky Balzerové odhaloval již po čtvrté. 96 SOkA Vsetín, Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně, 1926 inv. č. 3. 97 SOkA Vsetín, Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně, 1926 inv. č. 3.

31

V pondělí 24. května od sedmé hodiny ranní místní odbor Klubu československých turistů pořádal výpravy na Radhošť, Javorníky, Masarykovu chatu 98 a Cáb. V devět večer promítal sokolský biograf film 1848: po stopách Karla Havlíčka Borovského.99 V tento den byl v zasedací síni Nové radnice odhalen Masarykův portrét, který maloval vsetínský rodák, akademický malíř František Hlavica v prezidentově letním sídle v Topolčiankách.100 Ovšem ani prezidentovo portrétování neproběhlo bez komplikací. Již od první vsetínské žádosti z 28. října 1919, se pouze čekalo, kdy si prezident udělá na umělce čas. Po urgování přišel dopis s omluvou, že byl prezident nemocen, byl v zahraničí a nyní jej portrétují jiní umělci, avšak obsahoval ujištění, že se na Františka Hlavicu nezapomnělo. Až po další urgenci ze dne 16. června 1923 se konečně uskutečnilo umělcovo setkání s Masarykem právě v Topolčiankách. 101 Oslavy spojené se zbudováním pomníku byly snad kromě národopisných slavností z roku 1930 největší v meziválečné éře. Prezidentův pomník se stal pro město symbolem republiky, od jeho zbudování se u něj řečnilo snad při každé významnější události. Vsetín se dočkal ještě jedné Masarykovy návštěvy a to v neděli 24. června 1928 (viz příloha č. 14, 15 a 16). Prezident přijel se svým doprovodem autem z Valašského Meziříčí. Na Dolním náměstí ho přivítal okresní hejtman Dr. Emil Kadlec, kapitán četnictva František Růžička a starosta města Josef Sousedík, který k prezidentovu uvítání pronesl následující projev, ve kterém poukázal na rozkvět města, i očekávání spojená s železniční tratí Vsetín-Bylnice, která se za nedlouho měla dočkat slavnostního otevření. Dále prezidenta ujistil o oddanosti místního obyvatelstva Masarykovým ideálům. „Pane Presidente! 98

Turistická chata nesoucí název „Masarykova chata na Beskydě“, za jejíž vznik vděčíme Klubu českých turistů Moravská Ostrava, byla budována v letech 1923 až 1924. Nacházela se pouhé 2 km východně od známého turistického střediska Bumbálka (895 m.n.m.), v sedle na hraničním hřebeni mezi Českou a Slovenskou republikou v Moravských Beskydech. V 70. Letech došlo nedaleko původní chaty ke stavbě nové, která i nadále nese původní název. Dnes najdeme Masarykovu chatu na červené trase vedoucí z Bumbálky na Kmínek. Z chaty a jejího okolí je krásný výhled na Moravu, Slezsko a část Slovenska. 99 Ibidem. 100 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 127. 101 SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton, 13, inv. č. 309.

32

Obyvatelstvu našeho kraje jest obzvláštním vyznamenáním, že jest mu popřáno vítati Vás, jako hlavu státu, již po druhé ve svém středu, a tak ještě více utužiti naši oddanost a lásku k Vaší vroucně milované osobě. S radostí můžeme poukázati, že poměry hospodářské i sociální u nás od poslední Vaší milé návštěvy se opětně více skonsolidovaly. Dostavěním železniční trati na Slovensko hledí náš valašský kraj dalšímu rozkvětu vstříc, který připravujeme společnou a poctivou prací s občanstvem Valašských Klobouk pro další vývoj našeho valašského kraje i ve směru kulturním. Za tento krok vděčíme v první řadě Vám, pane presidente, neboť Vy svou nemalou prací podněcujete všechny občany k společnému úsilí za šťastnou budoucnost naší republiky Víme, že jste k nám přišel rád a přáli bychom si, aby vřelý a oddaný tep našich srdcí, dech našich hor, lesů a strání osvěžil Vás a vlil přesvědčení ve Vaše srdce, že pokud naše schopnosti a síly stačí, snažíme se žíti v ideálech Vašich. Slibujeme v nich setrvati z hluboké úcty před Vámi a Vašim nesmrtelným dílem, i z pravé lásky k naší drahé republice. Pane presidente, kéž jste nám dlouho – dlouho zachován k řízení osudu Vámi osvobozeného vděčného národa a státu.“102 Za vsetínské děti pozdravila prezidenta Hermína Zhýbalová, dcera ředitele Horní školy (viz příloha č. 17). Vsetínští dělníci z Bubelovy továrny na nože věnovali prezidentovi tzv. „sprašný křivák“. Po vřelém přivítání na Dolním náměstí prezident údajně řekl: „Mám radost, že jsem se zas dostal mezi moje známé na Valašsko a k Vám na Vsetín!“103 Celá oficiální výprava se pak přesunula do nedalekého Besedního domu, kde se v sále konal oběd za účasti vsetínské honorace (viz příloha č. 18, 19 a 20).

102

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. Jubilejní oslavy československého národního odboje na Vsetíně 28.-30. září 1945, odhalení pomníku T. G. Masaryka, Olomouc 1945, nečíslováno. 103

33

Slavnostního oběda se účastnilo mimo prezidenta s doprovodem, v kterém nechyběla Masarykova starší dcera Alice, asi 77 představitelů místní honorace.104 Dochovalo se i polední menu (viz příloha č. 21). V jednom z pokojů Besedního domu prezident po obědě odpočíval. Celý Besední dům byl vyzdoben nábytkem, koberci i jinými doplňky z domácností významných vsetínských rodin (velkostatkáře Thoneta a továrníka Bubely). 105 Tato návštěva byla významná svou „délkou, prezident“ přijel o jedenácté hodině a do Vizovic odjel o půl druhé (viz příloha č. 22).106 Dvou a půl hodinová návštěva prezidenta probíhala v o něco méně formálním duchu, než návštěva uskutečněná před čtyřmi lety. Tím, že se prezident zdržel a poobědval s místními hodnostáři, jim poskytl možnost osobnějšího kontaktu a soukromých rozhovorů. Velký význam byl také přikládán tomu, že se návštěva uskutečnila právě v roce desetiletého trvání republiky. V témže roce, v neděli 21. října 1928, byla slavnostně otevřena Dráha prezidenta Masaryka ze Vsetína do Bylnice. O této stavbě se mluvilo již od roku 1872 a i kvůli Masarykově angažovanosti ještě v říšské radě v této problematice dostala dráha prezidentovo jméno. Stavba trvala pět let, neboť byla vedena velmi náročným terénem, bylo třeba prostřílet tunel i vybudovat přemostění údolí. 107 Slavnosti byl přítomen i ministr železnic Josef Václav Najman. 108 Trať ze Vsetína do Horního Lidče byla stavěna již s ohledem na budoucí rychlíkovou trať, která je dodnes používána jako významné spojení se Slovenskem. Při oslavách bylo vzpomenuto jak blížící se desetileté výročí republiky, tak deset dělníků, kteří při stavbě dráhy zahynuli. 109

104

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Pamětní kniha významných návštěv města Vsetína, inv. č. 136. BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 129. 106 SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. 107 KONĚRZA, J., Dráha presidenta Masaryku, Praha 1928, str. 20. 108 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Pamětní kniha významných návštěv města Vsetína, inv. č. 136. 109 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 143. 105

34

Co ještě hýbe městem? Slavnosti, státní svátky a zase Masaryk První událostí, která významně zasáhla do městského dění, byla bezesporu zpráva o samostatnosti, která dorazila do Vsetína v úterý 29. října 1918 v devět hodin ráno. Kronikář zaznamenal, že jakmile zpráva pronikla na veřejnost, lidé začali nadšeně zdobit své domy připravenými prapory v národních barvách a téměř každý si na kabát připínal trikoloru. Vojáci z čapek strhávali rakouská „jablíčka“ a místo nich připínali slovanské odznaky, nebo také právě trikoloru. Ještě téhož dne v půl třetí bylo svoláno zastupitelstvo.110 V pět hodin se shromáždili občané ve Štěpánské ulici, velký průvod s hudbou v čele prošel Dolním náměstím, ulicí Svárov a dále cestou přes Sychrov na Horní náměstí, kde před radnicí vyslechl řečníky. K davu promluvil JUDr. Jan Kořínek, advokát ve Vsetíně. Ve své řeči poukázal na to, že se český národ po třech stech letech utrpení dočkal konečně vytoužené samostatnosti, vyzdvihl význam Mistra Jana Husa, Jana

Amose

Komenského,

poděkoval

T. G. Masarykovi

a

prezidentu

USA

T. W. Wilsonovi i dalším politikům, také spojeneckým vojákům a v neposlední řadě československým družinám, které za vlast prolévaly krev. I druhý řečník Maxmilián Pilát, řídící učitel v Liptále, promluvil v podobném duchu. Oba pak požádali, aby ti, kdo mají potraviny, nebo jim byly svěřeny ke správě, poskytli je potřebným, vyzývali ke klidu, pokud se národ vyvaruje výtržností, dokáže tím svou vzdělanost a kultivovanost.111 Přítomný dav provolal slávu novému státu a společně zazpíval píseň Kde domov můj. Průvod se pak krátce zastavil před domem okresního hejtmana Josefa Krále, který byl toho času nemocen, ale alespoň ze svého bytu promluvil k občanům. Když průvod dorazil v půl sedmé na Dolní náměstí, v tichosti se rozešel. Jak můžeme vidět, řečníci prakticky jen přetlumočili provolání Národního výboru, které si pravděpodobně ráno přečetli v tisku. Část „naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa“ byla prakticky doslova odcitována. Celý den protklo národní nadšení a 110 111

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 396. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133, str. 433-435.

35

nemenší nadšení z končící války, zpívaly se národní písně, pronášely vlastenecké projevy a celkově se deklarovala příslušnost k novému státu. Následující noci začaly mizet z budov rakousko-uherské znaky. Toto počínání bylo doprovázeno zpěvem písně „Loučení, loučení“ a částí bývalé hymny „…osud trůnu habsburského Rakouska jest osudem…“. Radikální skupinky pak pokračovaly v očišťování města, byly strhávány nejen tabulky s německými nápisy, ale vše, co připomínalo symboly bývalého Rakousko-Uherska. Neblahý osud štítů stihl ještě 9. listopadu také orla z Tůmovy knihtiskárny na Svárově, který však s říšským orlem neměl nic společného.112 Tento posledně zmíněný incident je možná dozvukem stržení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, které proběhlo o týden dřív. Vhodnou sondou do situace ve městě je bezesporu otázka, jakým způsobem byly ve městě slaveny státní svátky 1. květen a 28. říjen. První máj nové republiky se nesl dle tisku a dalších pramenů v radostném duchu, snad každá z politických stran uspořádala vlastní slavnost. Nejvíce lidí se účastnilo té, kterou uspořádala sociální demokracie, na níž bylo téměř 6000 osob.113 Z počtu účastníků je patrno, že se do Vsetína sjeli také obyvatelé okolních vesnic. Dělnictvo šlo v devět hodin s rudými prapory a rudými karafiáty ze Štěpánské ulice na Horní náměstí, kde z radničního balkonu promluvil „soudruh“ Koukal z Moravské Ostravy, ve svém proslovu zdůraznil požadavky proletariátu: odstranění velkostatků a velkofabrik, zavedení pracovní povinnosti a odstranění militarismu. Vyzýval učitele a úředníky, aby se k jejich hnutí přidali jako zástupci „duševního proletariátu“. Pak promluvil MUDr. Břetislav Kalandra a sklář Rudolf Šarman, oba aktivní podporovatelé sociální demokracie, na závěr byly zapěny hymny Kde domov můj a Hej Slované, průvod pak pokračoval kolem huti k Besednímu domu.114 První oslava 1. května v nové republice tedy proběhla s velkou pompou a za hojné účasti, proslovy byly sice proneseny v radikálním duchu, ale k žádným incidentům nedošlo.

112

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 119. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 410. 114 Noviny z pod Radhoště, 10. 5. 1919. 113

36

Tento den byl ve Vsetíně přirozeně pravidelně slaven, ale už od počátku dvacátých let konali komunisté, sociální demokraté, později i národní socialisté a odborové sdružení republikánské své průvody a tábory lidu odděleně. Postupně ale účast na prvomájových oslavách klesala, neboť mnoho lidí odjíždělo na oslavy do Zlína, a to autobusy, které do Vsetína posílala firma Baťa. Doprava byla bezplatná a ve Zlíně dostali účastníci od Bati zdarma bohaté pohoštění. 115 Až první květen 1938 byl znovu ve znamení spolupráce napříč socialistickými stranami, konala se velká slavnost pod patronátem městské rady. Tento rok připadal první květen na neděli, z Horního náměstí vyšel průvod s hudbou v deset hodin, u Masarykova pomníku byla položena kytice a na Dolním náměstí zahájil slavnost starosta Josef Sousedík. Poté pronesl řeč hlavní řečník MUDr. Adolf Bártek, který promluvil o významu práce pro stát a za legionáře vystoupil řídící učitel Vladimír Drápala, mluvil o významu obrany státu, nakonec zazněla hymna. 116 Z této spolupráce stran můžeme vycítit náladu v Československu v létě 1938, předtuchu ne právě šťastných zítřků. Hlavní důraz při posledních prvomájových oslavách v meziválečném Československu byl kladen na jednotu a spolupráci. 28. října, tedy při oslavě založení státu se vždy jednalo o akci podporovanou městskou radou, okresním osvětovým sborem i různými spolky, především pak Sokolem. Z pravidla se konal průvod nejprve končící na Dolním náměstí, po vystavění Masarykova pomníku se oslava přesunula právě tam. Většinou nejprve promlouval starosta, pak ho následovali další řečníci, kteří vyzdvihovali cestu, kterou už stát urazil, připomínali význam některých politiků, zejména pak Masaryka. Samozřejmě nikdy nesměla chybět hymna, čehož se pravidelně ujímal pěvecký odbor Sokola. Pro tento den bylo místními ochotníky často nacvičeno nějaké nové představení, konaly se koncerty i přednášky. 117 Ve třicátých letech stále stoupal důraz kladený na tělesnou zdatnost, od roku 1935 se každoročně konal běh kolem Vsetína o putovní pohár. Pro ilustraci si zde načrtneme oslavu patnáctého výročí republiky v roce 1933. O půl desáté vyrazil průvod v čele s hudbou od nádraží k pomníku T. G. Masaryka, kde 115

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 131. Občanské noviny, 29. 4. 1938. 117 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 414. A SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 122, 170, 211, 302, 351. 116

37

promluvil starosta Josef Sousedík, pěvecký odbor Sokola zapěl slovanský sbor, o významu 28. října pak promluvil profesor Otto Veverka z Valašského Meziříčí, pak přiběhli běžci a v rukou třímali srolované slavnostní projevy, které postupně funkcionáři jednotlivých spolků přečetli. Jednalo se o štafetu Klubu československých turistů, Orla, Sokola a Sboru dobrovolných hasičů Vsetína. Všichni společně pak vzdali hold státní vlajce, zazněla hymna znovu v podání pěveckého odboru Sokola. Tím byla slavnost u pomníku skončena. Na Dolním náměstí pak koncertovalo Orchestrální sdružení. 118 Už v tomto roce je možno zaznamenat pociťovanou horšící se mezinárodní situaci, všechny projevy totiž kladly ještě větší důraz na samostatnost republiky a na jednotné hájení tohoto stavu v případném konfliktu. Významnou manifestací pro republiku bylo slavnostní sázení „Lípy svobody“119, které se konalo 25. května 1919 v jedenáct hodin dopoledne na Dolním náměstí uprostřed parku. Přítomen byl Sokol, dorost obou pohlaví, místní vojenská posádka a dav obecenstva (viz příloha č. 23 a 24). Průvod s hudbou šel z Horního náměstí, lípu vezli na voze, před samotným zasazením promluvil o svobodě a jejím významu MUDr. Břetislav Kalandra. Vyslovil přání, aby národ zapustil kořeny hluboko jako lípa, a tak přečkal počáteční nesnáze spojené s poválečným obdobím, pak zazněly čtyři básně, dvě přednesla děvčata, pak jeden chlapec zarecitoval Bezručovu a druhý Nerudovu vlasteneckou báseň „Jen dál“, ženský sbor zazpíval píseň a za velmi sváteční nálady byla lípa majestátně zasazena. Poté přednesli projev opět B. Kalandra a také učitel František Brodský, o vystoupení byl požádán i obchodník Josef Pokorný, který zasedal v místním obecním výboru, ten však nepromluvil. A tak tento významný akt sice proběhl s velkou vážností, ale bez účasti zástupců města i jednotlivých stran. Snad měli příliš práce a obav z nastávajících voleb, jak se ve svém deníku zmiňuje Josef Loukotka.120 Na rozchodnou zpívaly se hymny Kde domov můj, Nad Tatru sa blýská a Hej Slované.121 Touto slavností Vsetín plně deklaroval svou sounáležitost s republikou, jelikož sázení lípy nebylo organizováno z oficiálních míst, jde o jasný doklad pročeskoslovenské nálady v celém městě. 118

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 481. Lípa svobody šťastně přečkala období okupace i následný socialistický režim, aby nakonec podlehla snahám o novou tvář Dolního náměstí těsně před koncem dvacátého století. 120 . SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133, str. 473-474. 121 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 411. 119

38

Bezesporu velkými dny ve společenském kalendáři Vsetína byly 5. a 6. červenec 1930, kdy se ve Vsetíně konaly národopisné slavnosti. Vše se uskutečnilo za finanční podpory agrárníků, kteří tuto příležitost také dobře využili k propagaci své strany. Slavností se účastnil maršál Franchet d´Esperey a generál Eugène Mittelhauser (bývalý velitel francouzské vojenské mise v Československé republice), ministr vnitra Dr. Juraj Slávik a poslanci a významné osobnosti východní Moravy. Naopak se omluvil ministr zemědělství Bohumír Bradáč, zemský prezident JUDr. Jan Černý, zemský školní inspektor Alois Ždímal, přednosta státního památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, předseda vlády František Udržal i ministr železnic Rudolf Mlčoch. 122 Kromě vystoupení národopisných skupin z Nového Hrozenkova, Valašských Klobouk a dalších oblastí, které předváděly dávno zapomenuté lidové tance, se konal průvod, akademie a všeobecná veselice. Na stadionu proběhl jakýsi patetický hold Valašsku, Čeněk Kramoliš zde představil svou divadelní hru „Portáši“ a před bustou Františka Palackého probíhaly proslovy. V rámci slavností se konal v Besedním domě sjezd agrárního dorostu a v Prostředním šenku sjezd vsetínských rodáků. V Panské zahradě byly umístěny stánky výrobců tradičních lidových nástrojů, nádobí a oděvů, v Dolní škole proběhla výstava „Valašsko v díle výtvarných umělců“. 123 Slavností se zúčastnilo dvacet tisíc návštěvníků. 124 Od doby národopisné výstavy v roce 1892 město tak rozsáhlou akci nevidělo. Tato slavnost rozhodně přispěla ke zviditelnění Vsetína a přilákala turisty z blízkého i vzdálenějšího okolí. Zásadně do dění ve Vsetíně zasáhla také poslední předmnichovská volba prezidenta. Ve středu 18. prosince 1935 se v 7 hodin večer sešli na Horním náměstí zástupci státních úřadů, okresních i městských samosprávních sborů, členové spolků s prapory, hasiči, legionáři, skauti, školní děti i učitelé, dělníci, živnostenská společenstva zástupci průmyslu i obchodu, aby oslavili volbu Dr. Edvarda Beneše prezidentem republiky. Ještě předtím se konala schůze městské rady, na které starosta Josef Sousedík vzpomněl životní dílo prezidenta Masaryka a vyslovil lítost nad tím, že jeho zdravotní stav mu nedovolí setrvat na prezidentském postu. Naopak s potěšením 122

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 481. Více informací o slavnosti je možno najít v knize Památník národopisných slavností na Vsetíně, Vsetín 1930. 78 s. 124 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas,Vsetín 2008, str. 148. 123

39

konstatoval, že T. G. Masaryk projevil přání, aby se jeho nástupcem stal právě Beneš a vyjádřil uspokojení s volbou, která byla provedena tak úctyhodnou většinou. Slavnostní průvod se z Horního náměstí odebral spolu s hudbou k Masarykovu pomníku, kde promluvil nejprve starosta a po něm pak okresní školní inspektor a předseda Okresního osvětového sboru Jan Kolařík, který se tklivými slovy rozloučil s Masarykem s přáním klidných a spokojených dní požehnaného věku. Vyjádřil jménem veškerého obyvatelstva uspokojení s volbou Dr. Beneše, neboť „nejen, že to bylo přání našeho milovaného Osvoboditele, nýbrž volba tato jest štěstím pro konsolidaci našich poměrů a posílení naší svobody“125. Po zaznění hymny se odebral průvod na Dolní náměstí, kde se po starostově doslovu a odeslání blahopřejného telegramu novému prezidentovi rozešel. O dobrém vztahu, který město pojil s druhým československým prezidentovi nás mohou přesvědčit také každoročně hojně navštěvované oslavy jeho narozenin, většinou se jednalo o průvod z Horního náměstí k Masarykovu pomníku, kde se odehrálo několik slavnostních projevů, zazpívala se slavnostní hymna a průvod šel na Dolní náměstí, odkud byl odeslán gratulační telegram. Nutno také podotknout, že obdobně se ve Vsetíně slavily také narozeniny T. G. Masaryka, a to i po jeho abdikaci. 126 Nemůžeme se tedy divit, že Vsetín velice zasáhla Masarykova smrt. Když se obyvatelé 14. září 1937 dozvěděli z rozhlasu tuto smutnou zprávu, byly podle záznamu kronikáře vyvěšeny černé prapory a vlajky byly spuštěny na půl žerdi, bylo rozžato veřejné osvětlení, továrny přerušily na pět minut práci a doba smutku byla oznámena sirénami. Okresní i městské zastupitelstvo konalo smuteční schůze. Památka zesnulého prezidenta byla uctěna smuteční tryznou, konanou na Dolním náměstí v sobotu 18. září 1937 za hojné účasti obyvatel, spolků i všech korporací. Slavnostní projev pronesl starosta Josef Sousedík, v něm poděkoval za Masarykovu poslaneckou činnost, poukázal na lásku valašského lidu k prezidentu Osvoboditeli, na jeho pobyt ve Vsetíně, při této příležitosti vzpomněl také dva prezidentské zájezdy, Masarykův pomník, vybudování Masarykovy dráhy, Masarykovo reálné gymnázium, to vše jako odkaz lásky a víry v prvního československého prezidenta. Okresní školní inspektor Jan 125 126

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 302, 351.

40

Kolařík ocenil plodný život a také nesmírnou práci za hranicemi vykonanou pro osvobození země. Legionář, štábní kapitán Vladislav Drápala pronesl řeč za legionáře, načež všichni v naprostém tichu vyslechli Foesterův sbor „Oráč“ a píseň „Teče voda, teče“ zahranou Orchestrálním sdružením. Na důkaz smutku se nekonalo ani plánované večerní promítání. V místních kostelech byly slouženy smuteční mše, u pomníku planuly svíce a přibývalo u něj květin jako projev účasti. V kanceláři okresního hejtmana Langera byly v úředních hodinách (8-12 a 14-17) vyloženy kondolenční archy pro zástupce státních a veřejných úřadů, korporací, spolků i pro obyvatelstvo. 127 Mimo toto se město skrze své zástupce zúčastnilo společné delegace všech valašských obcí bývalého volebního Masarykova okresu pohřbu v Praze 21. září. V delegaci města, která jela přímo na Hrad, kde byly předány jednak kondolence ze Vsetína a také věnec, byli kromě starosty Josefa Sousedíka také člen městské rady Václav Misárek a ředitel Horní školy Alois Trunkát. Vsetínský okres zastupoval okresní hejtman Langer a šest členů okresního výboru, dále starosta z Jablůnky Beránek, řídící učitel Fröhlich za legionáře a prof. Talanda za Masarykovo státní reálné gymnázium. Také žákyně IV. třídy obecné školy dívčí ve Vsetíně, Zdeňka Sousedíková položila k rakvi kytici bílých lilií se stuhou „za vděčné valašské děti našemu tatíčkovi Masarykovi“. 128 Toto byla poslední smutná tečka za vztahem Vsetína k Masarykovi, začal se však formovat vztah nový, charakterizovaný „druhým životem“ Masaryka. Zmiňovaná otázka peripetií odstraňování a znovu odhalování Masarykovy sochy a také podobný osud názvu gymnázia ukazuje, že tento poměr byl živý v průběhu celého 20. století. Když jsme rozbor událostí, které nějakým způsobem hýbaly celým městem v průběhu první republiky, začali jejím založením v roce 1918, slušelo by se závěrem této kapitoly načrtnout atmosféru, která ve městě panovala bezprostředně po přijetí mnichovského diktátu. Z kroniky i z novin můžeme vyčíst, že nadšení z mobilizace, stejně jako na jiných místech republiky vystřídal smutek, když radiové zprávy přinesly rozhodnutí vlády přijmout Mnichovskou dohodu. Noviny Lubina přinesly zprávu o dvou sebevraždách, které jsou interpretovány, jako důsledek nepřekonatelného žalu nad 127 128

SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 367-373.

41

osudem republiky. „Bylo přineseno mnoho, velmi mnoho obětí na všech stranách, bolí jen, že byly přineseny nadarmo a nikoho není, kdo by je nahradil.“129 Místní obyvatele děsilo obsazování nedalekých sídel s českou většinou, jako Starý Jičín, Příbor, Štramberk, Kopřivnice atd. Palackého Hodslavice rozdělila okupační čára.130 Pocity zmaru a smutku vyvolávaly nebývalý ruch na ulicích, nakonec ale převládl „rozum“ a nedošlo k žádným incidentům, obyvatelé se s novou realitou postupně smířili.

129 130

Lubina 7. 10. 1938. Lubina 14. 10. 1938.

42

Kulturní aktivity Vsetína Alfou i omegou kulturního života první republiky byly bezesporu spolky, nejinak tomu bylo přirozeně i ve Vsetíně. Nebudeme se zde však zabývat jednotlivými spolky, jelikož jejich podrobný popis přinesl ve své diplomové práci již Dušan Tomanec131. Navíc k zodpovědnému probádání této tématiky, by jediná kapitola stačila jen stěží. Proto se zaměříme pouze na některé důležité aspekty kulturního dění ve Vsetíně, v jejichž pozadí stály právě spolky.

Kultura k zábavě i poučení Po první světové válce se spolkový život začal znovu vracet do svých předválečných kolejí a to i vzhledem k divadelní produkci. Nejaktivnější hned po válce byl bezesporu křesťansko-sociální spolek Zádruha, který v roce 1919 uvedl hned 18 her (např. Růžová pouta, Jedenácté přikázání, Pojď na mé srdce, Pytlák Martin, Daniela, Neštěstím ku blahu, Svatoň a Milena, Svatební den132) a divadelní oddělení Sokola, které představilo hry tři. Kromě Sokola a Zádruhy byly v první republice velice aktivní také Sdružení pracujícího lidu Pokrok a skupina dělníků ze sklárny S. Reich a spol. V roce 1921 Sokol uvedl šest představení, Zádruha osm, Pokrok pět. Sklářská skupina, která své představení hrála v hostinci v místní části Ohrada, jich uvedla tento rok dokonce devět.133 To však neznamená, že by jen a pouze tyto čtyři skupiny hrály ve Vsetíně divadlo, občas si představení připravili členové Dělnické tělocvičné jednoty, studenti, hasičský sbor, živnostensko-obchodní strana, sociální demokracie, spolek invalidů, Orel, Ochotnický kroužek Semetín, Zábavní spolek Bečvan, Ochotnický kroužek firmy Josef Sousedík nebo Divadelní kroužek Vsetín Sychrov, či Divadelní kroužek Vsetín Jesenice. 134 S nástupem kina ve druhé polovině dvacátých let klesala aktivita ochotníků. Pro představu si nyní nastíníme, co se ve Vsetíně běžně hrálo. Například Sokol secvičil v roce 1925 Lucernu a Zelenou bohyni, v roce 1926 hry Frak, Jan Roháč 131

TOMANEC Dušan, Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období, diplomová práce, Opava, Slezská univerzita v Opavě , Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2010 . Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Gawrecká, CSc.. 132 Noviny z pod Radhoště, ročník 1919. 133 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 147. 134 TOMANEC, D.: Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období, Opava 2010, zejména str. 30-60.

43

z Dubé, Muži nestárnou, Zvony a roku 1927 divadelní představení Píseň života, Je velká láska na světě, Milionya a Červený kohout.135 V roce 1931 Učňovská besídka sehrála Jiráskovu Lucernu, žactvo obecné školy v Jasenicích Marušku a dvanáct měsíců, čistý zisk pak věnovali ve prospěch chudých školních dětí.136 O rok později Učňovská besídka uvedla v Besedním domě divadelní hru Jehla v kupce sena od R. Miškovského v režii Štěpánky Bařákové. Svaz československé mládeže socialistické odbočka Vsetín sehrál v Besedním domě divadelní hru Bohumila Zahradníka-Brodského Životem vedla je láska. Dělnická tělocvičná jednota v Jasenicích ve prospěch chudých školních dětí předvedla hru Na manželské frontě klid.137 V roce 1933 žactvo Dělnické tělocvičné jednoty hrálo v Besedním domě pro děti pohádku Maruška a dvanáct měsíčků a dospělí pak secvičili Rodinné hnízdo a úspěšnou frašku Dražba na nevěstu. Sbor dobrovolných hasičů města Vsetína v Besedním domě sehrál hru Matka Kráčmerka. Sokol pod řízením Dr. Jemelíka nacvičil operetu Rudolfa Piskáčka Tulák, s níž vyjeli ochotníci, zahrálo si jich zde více než padesát, do Nového Hrozenkova, kde zaznamenali obrovský úspěch. 138 V roce 1934 Pokrok představil v Lidovém domě veselohru Ferdinanda Olivy Bujná krev. V květnu přijel na vsetínská prkna hostovat činoherní a operetní soubor Národního divadla Moravskoslezského s populární veselohrou Komu bůh dal úřad a operetou Na růžích ustláno. Unie sociálně svobodných myslitelů odbočka Vsetín sehrála hru Františka Sokola Tůmy Soucit, a to ve prospěch okresního komitétu pro léčebnou péči o nezaměstnané.139 Roku 1935 Divadelní sdružení sboru dobrovolných hasičů z Trenčína sehrálo na popud místní Štefánikovy společnosti a městského hasičského sboru divadelní hru Jeho poslední hriech, vše proběhlo pod heslem „utužujeme československou vzájemnost“, před zahájením pronesl proslov starosta Josef Sousedík. Od 21. do 25. března 1935 hostovala ve Vsetíně divadelní a operní společnost A. Viltského.140 V roce 1935 sehrál spolek Zádruha hru Maryna ze mlýna a

135

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 147. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 129. 137 Ibidem, str. 179. 138 Ibidem, str. 215-217. 139 Ibidem, str. 255-257. 140 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 298-299. 136

44

Moje teta tvoje teta, Sokol uvedl hry Maminčino srdce, Paní ministrová, Pytlákova žena a Hlavní výhra, Pokrok secvičil veselohru Slečna traktoristka. 141 Dalšího roku Sdružená živnostenská společenstva sehrála v Besedním domě divadelní hru podle básně Svatopluka Čecha Lešetínský kovář. Sokol představil operetu Galánečka, jejíž libreto napsal Dr. Tomek a hudbu složil vsetínský rodák Dr. Miloš Jarošek. Sokolské loutkové divadlo kromě jiných her zdramatizovalo také Janošíka. Dramatický odbor Unie sociálně svobodných myslitelů v Besedním domě sehrál renesanční drama Evropa hoří, Sokol uspořádal dva zájezdy do Trenčína se svým repertoárem, ve Vsetíně pak znovu uvedl hru Hlavní výhra a ve spolupráci s Pokrokem hru Lidé na kře, vše roku 1936.142 Téměř každý rok o prázdninách do Vsetína zavítala divadelní společnost V. Slavického, která vždy uspořádala řadu divadelních představení v Besedním domě. Je tedy vidět, že divadelníci ze Vsetína nijak nezaháleli a každoročně bylo odehráno přes deset premiér, po úspěchu byly některé hry navíc reprízovány. Vsetínský repertoár byl rozmanitý, nejoblíbenějším žánrem byla veselehra, ale ochotníci se nebáli sáhnout ani po operetě. K divadelním produkcím, ale i ke koncertům a přednáškám byl hojně využíván zejména Besední dům, postavený roku 1900 Sdružením pracujícího lidu Pokrok. Na svou dobu se jednalo o přepychové jeviště. Díky výstavbě Lidového domu mělo město od roku 1928 k dispozici hned dva kvalitní divadelní sály. Hrálo se však také na provizorních jevištích v hostincích, či dokonce v přírodě.143 Ovšem nejen divadlo zajišťovalo Vsetínu kulturní potravu, ve městě působilo také několik hudebních těles. V prvé řadě to jistě byl pěvecký odbor místního Sokola, který nechyběl na téměř žádné větší společenské akci, jak bylo ostatně patrné z předešlé kapitoly, dále Farní jednota cyrilská, která se také zaměřovala na sborový zpěv, mezi další hudební spolky patřila Hudba města Vsetína, Orchestrální sdružení, Hudební

141

SOkA Vsetín, Okresní úřad Vsetín (dále jen OU Vsetín), Přehled spisů k základním číslům podacího protokolu 1936, inv. č. 116. 142 SOkA, Vsetín, OU Vsetín, Přehled spisů k základním číslům podacího protokolu 1937, inv. č. 117. 143 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 147.

45

kroužek Daniel, Salónní kvinteto Snahy nebo Pěvecké sdružení moravských učitelů. 144 Navíc při mnohých akademiích a besídkách vystupovali také jednotlivci ať už ve zpěvu, nebo ve hře na hudební nástroj. Každoročně byly populární silvestrovské večírky a například roku 1933 se jich konalo hned několik, a to v Besedním domě, v Lidovém domě, v Prostředním šenku a v Jasenicích u Chlářů, všechny byly podle svědectví kronikáře hojně navštíveny. 145 Jednotlivé školy pořádaly vlastní akademie, na nichž se hrálo, zpívalo i ochotničilo. Spolky nezapomínaly na svá výročí i jubilea svých členů a při těchto příležitostech se pořádaly koncerty či přednášky. Výstavy probíhaly většinou pod záštitou Okresního osvětového sboru nebo některého z významných kulturně vzdělávacích spolků jakými byl Pokrok, Zádruha, Sokol, ženský vzdělávací spolek Světlá a další. K jednotlivým výstavám bylo nejčastěji využíváno prostor místních škol či Besední a Lidový dům. Během roku byla zpravidla uvedena jedna až dvě výstavy tu známějšího, tu méně známého výtvarníka. Občas se konala navíc výstava hospodářská nebo zemědělská.146 Jak bylo řečeno výše, velkým divadelním konkurentem se zejména od druhé poloviny dvacátých let stalo kino. První vsetínský biograf začal promítat v Dělnickém později Besedním domě už od roku 1914 a jeho provozovatelem byl Sokol. V roce 1926 přibylo ve městě druhé kino, kinematografickou licenci totiž získal Orel, který promítal v sále svého hostince Zádruha na Horním městě č. 50. O dva roky později se toto kino přestěhovalo do nově postaveného Lidového domu, kde začalo promítat 1. září 1928. O třetí kinematografickou licenci požádal Spolek válečných poškozenců, ale jeho žádost byla zamítnuta.147 V roce 1931 se Tělocvičná jednota Sokol rozhodla uzpůsobit svůj promítací sál na zvukový film148, čímž se ještě zvýšila atraktivita kina. V srpnu roku 1933 byla v nově upraveném sále Besedního domu ukončena montáž zvukového kina značky Philips, jehož zásluhou řídly řady diváků v hledišti při představeních místních ochotníků ještě rychleji. 149

144

TOMANEC, D.: Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období, Opava 2010, zejména str..50-60. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 215-216. 146 Ibidem, str. 131, 181, 217, 265, 288, 358, 382, 427. 147 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 146-147. 148 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 131. 149 Ibidem, str. 217. 145

46

V roce 1934 také druhé místní kino přešlo ke zvukovému filmu, Orel se vzdal koncese na promítání filmů a ta byla udělena spolku Charitas, takže v podzimní sezoně zahájily činnost na Vsetíně hned dvě zvuková kina, kino Sokol a kino Charitas. 150 14. května 1935 se v sokolském kině promítal film z třetí dělnické olympiády uskutečněné začátkem července předchozího roku v Praze.151 V roce 1936 měl největší diváckou úspěšnost film Milan Rastislav Štefánik, který dokázal devětkrát zaplnit Besední dům.152 Jak je vidět, vsetínský kulturní kalendář byl bohatě naplněn. Ve městě pracovalo několik skupin ochotníků, fungovala zde dvě kina, od roku 1934 obě ozvučená, v místních školách probíhaly zajímavé výstavy, často byly pořádány akademie, oslavy a večírky jednotlivých spolků stran.

Rozšiřování obzorů Vsetínský občan se však nejen bavil, ale také vzdělával. K poučení sloužily mnohé přednášky. Mezi jejich organizátory nechyběly kromě spolků zmíněných jako organizátoři výstav také jednotlivé politické strany a Český červený kříž. Dětská úmrtnost na Valašsku byla stále srovnatelná s úmrtností na Podkarpatské Rusy, což bylo bezesporu velmi alarmující, a právě proto se konaly přednášky týkající se péče o děti i správného stravování několikrát ročně.153 Od roku 1934 se čím dál častěji objevovaly přednášky s válečnou tématikou, jako Lítice válečná, O leteckém nebezpečí, či O ochraně obyvatelstva proti bojovým plynům. Konaly se ale také přednášky, které občanům Vsetína rozšiřovaly jejich obzory. K tomuto typu přednášek patřilo vystoupení téma Indiánské pohádky154 nebo přednáška nazvaná Napříč Afrikou v autě malá Tatra. Samozřejmě nechyběly ani kurzy zabývající se ryze praktickými záležitostmi jako kurz o daních a daňových revizích,

150

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 257. Ibidem, str. 299. 152 Ibidem, str. 356. 153 FIALOVÁ, V., Nejkrásnější služba Valašsku: Záchrana dětí, in Naše Valašsko, str. 145-147, IV. ročník 1937-1938. 154 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 402. 151

47

meliorační kurz, celodenní drůbežnický kurz nebo měsíční kurz německého jazyka, účetnictví či řízení motorového vozidla. 155 S kulturním růstem města se ve dvacátých letech objevila také touha po zřízení muzea. Pro tuto myšlenku se v polovině dvacátých let nadchlo i obecní zastupitelstvo, které schválilo program budoucího muzea i jeho název Vsacké okresní museum na Vsetíně, a tak mohlo muzeum dne 14. února 1924 oficiálně vzniknout. U jeho zrodu stáli tehdejší veřejní činitelé v čele s lékařem MUDr. Františkem Sovou, který byl zvolen předsedou Muzejního spolku, dále starostou Josefem Bubelou, tajemníkem městského úřadu Aloisem Trunkátem a církevním radou Viktorem Opočenským. Ke spolupráci se rovněž přihlásil prof. Josef Válek, ředitel hospodářské školy Bohumil Kříž, Bibiana Sovová, ing. Konstantin Novák a jiní. 156 Hlavním úkolem muzejního spolku pak bylo „pátrati a sbírati na Vsetíně a v okolí starožitnosti a jiné památky všeho druhu a uschovávati je ve zvláštním muzeu, kde by památky byly přístupny obecenstvu a chráněny před zkázou“157. Historické a národopisné sbírky manželů Bibiany a Františka Sovových se pak staly základem pro sbírky muzea. Myšlenka byla tedy z oficiálních kruhů podpořena, bylo i co vystavovat, ale problém byl s prostorem. Od roku 1925 byly sbírky zpřístupněny veřejnosti v domě č. 135 v Palackého ulici, což byl dům manželů Sovových. 158 Muzejní spolek svou aktivitu proto nasměroval jinam a významně se podílel na realizaci národopisných slavností konaných v roce 1930. K slavnostem byla vydána publikace Památník národopisných slavností na Vsetíně 1930 s bohatým národopisným materiálem. 159 Teprve v roce 1932 propůjčila městská rada muzeu na dobu tří let několik místností v prvním poschodí hospodářské školy na Horním náměstí. Tam mladí výtvarníci Karel Langer a Antonín Strnadel instalovali první skutečnou expozici. 160 V takovémto úsilí měli nadšenci pro muzeum podporu především agrární strany, jejíž odbočka Okresní jednota republikánské mládeže muzeu věnovala početný soubor 155

SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 131, 181, 217, 265, 288, 358, 382, 427. 156 Muzeum 90, 50, 10, Vsetín 1974, str. 2. 157 Ibidem. 158 SOkA Vsetín, Muzejní spolek okresního Sovova muzea Vsetín, inventář, ev. č. 183. 159 Muzeum 90, 50, 10, Vsetín, 1974, str. 3. Památník národopisných slavností na Vsetíně, Vsetín, Slavnostní výbor 1930. 78 s. 160 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135., str. 191.

48

tradičního zemědělského nářadí používaného na Vsetínsku. V národopisné expozici byly vystaveny také fotografie a kresby lidového oděvu, dřevěné architektury a lidové výroby. Po vypršení stanovené lhůty byla expozice zrušena a sbírky byly uloženy v různých koutech města. Proto si v roce 1934 Muzejní spolek Okresního Sovova muzea, jak byla na počest faktického otce celé myšlenky instituce nazvána, stanovil jako prvořadý cíl stavbu vlastní budovy a rozšíření počtu členů spolku. V rámci samotného spolku byly vytvořeny tři odbory – národopisný, archivní a stavební. O udržení naděje, že muzeum se stane skutečně realitou, se v této době zasloužil především prof. Josef Válek, který investoval vlastní prostředky do nákupu muzejních sbírek. Tyto rozšířil především o vzácné staré tisky a později muzeu odkázal celý svůj majetek.161 Stálého muzea se však Vsetín v první republice ještě nedočkal. 162 Co se týká regionálního tisku, Vsetín měl svou rubriku ve větších oblastních novinách jako Lubina, Náš kraj, Noviny z pod Radhoště nebo Palacký, přesto vsetínští cítili potřebu místního listu. Hned v roce 1918 začal být vydáván týdeník Svobodný lid, ten však brzy zanikl a na jeho místo nastoupily Občanské noviny (od roku 1927-1938) vydávané Občanskou stranou. Dlouhou dobu vycházel ve Vsetíně evangelický sborník Českobratrská jednota, po dostavění sokolovny vycházel věstník Vsacané sobě, který mezi léty 1930 a 1938 vyšel celkem osmkrát. Místní skupina skautů vydávala věstník Valašská stezka. Vsetínskou kuriozitou byl humoristicko-satirický tisk Vyškeřák, vydávaný ve spolupráci se Sokolem, jenž od roku 1922 až do okupace vycházel vždy poslední den v roce a jadrným humorem poukazoval na celoroční poklesky města.163 Noviny z pod Radhoště, které vycházely od roku 1899, byly tiskem katolickým, a to se také velmi silně projevilo v charakteru článků zejména z prvních let republiky. Jednalo se o týdeník, který zprávám ze Vsetína věnoval jen sloupek. Články v Novinách z pod Radhoště velmi často reagovaly a útočily zejména na konkurenční noviny Palacký (v roce 1907 první ročník pod názvem Valašské noviny), které vycházely do roku 1928 a i další: Stráž Valašska: časopis Československé sociálně-demokratické strany dělnické na Valašsku (1920-1924) a Valašský kraj: republikánský týdenník pro Valašsko a přilehlé kraje (1921-1923). 161

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas,Vsetín 2008, str. 145-146. Sbírky ležely roztroušeny na půdách až do roku 1953, kdy muzeum převzal stát. 163 KRČMÁŘ, K. ed. - KLVAČ, J. ed., Vsetín, Vsetín 1946, str. 104. 162

49

Přímo ve Vsetíně vycházely Občanské noviny s podtitulem Nezávislý týdeník. Tento týdeník byl vydáván Občanskou stranou164, respektive Josefem Sousedíkem od 5. října 1927 do 12. září 1938.165 Na podzim roku 1929 začal ve Vsetíně vycházet kulturní věstník Naše Valašsko, jeho redakci titulárně vedl básník a spisovatel František Táborský, ale výkonným redaktorem, který navíc vtiskl tomuto sborníku odborný historický charakter (články mají dokonce dobrý poznámkový aparát), byl profesor Josef Válek. 166 Jednalo se o příspěvky z historie, umění, přírodních věd i národopisu, zaměřující se, jak už název čtvrtletníku napovídá, právě na oblast Valašska. Můžeme zde pro představu uvést názvy některých zajímavých článků Václav Jan Adam z Víckova, moravský emigrant a vůdce Valachů za třicetileté války, Architekt Dušan Jurkovič, Paleolitické nálezy na Valašsko Kloboucku, Valašské tance-obuškový, Antropologie obyvatelstva obce Horní Bečvy atd. Po prvních třech letech muselo být ale vydávání sborníku přerušeno kvůli financování. Tisk Našeho Valašska byl znovu obnoven v roce 1937. Město mělo ambice vybudovat také veřejnou knihovnu. Cesta k jejímu vzniku začala v roce 1913, kdy sdružené spolky pod vedením Osvětového sboru pro Vsacko otevřely 11. března v domě Josefa Vinklera č. 320 na Dolním náměstí první veřejnou čítárnu. Podstatný zlom ve vývoji vsetínského knihovnictví pak nastal po první světové válce. Již v roce 1918 se objevují první snahy o založení veřejné knihovny. Na slavnostní schůzi v den návratu prezidenta do vlasti bylo schváleno založení Masarykovy veřejné knihovny, myšlenka však došla uskutečnění po vydání zákona o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb., který uložil všem obcím povinně zřizovat veřejné knihovny. Masarykova veřejná knihovna Vsetín byla otevřena 2. února 1921, usnesení k jejímu zbudování pochází ze 7. března 1920, kdy v rámci oslav 70. narozenin T. G. Masaryka městské zastupitelstvo rozhodlo pro tento název knihovny. Spolek 164

Občanská strana byla strana založená Josefem Sousedíkem před obecními volbami v roce 1927, prohlašovala, že bude nezávislá na dosud známých stranách a bude dbát jen prospěchu občanů a celého města. 165 Doba vydávání prakticky kopíruje období, kdy byla Občanská strana nejsilnější stranou v zastupitelstvu města. A to od voleb z 16. října 1927 k volbám ze dne 29. května 1938, ve kterých strana získala pouze 3 mandáty. Z toho můžeme soudit, že noviny nebyly tak úplně nezávislé, ale spíš proradniční. 166 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 147.

50

Snaha167 daroval knihovně 1315 knih s podmínkou, že na nich zůstane také štítek Snahy. 168 Spolek knihovně nabídl také skříň na knihy v hodnotě 6000 Kč za pouhých 1000 Kč.169 Provizorně byla knihovna umístěna v zasedací síni radnice, kde zůstala až do roku 1932, kdy byla přemístěna do domu J. Bubely na Palackého ulici č. 152. 170 Do knihovní rady obecní výbor jmenoval V. Bečku, učitelky E. Volkovou a M. Mořickou, místní Osvětová komise učitele F. Brodského, B. Lehkého a L. Pospíšilíkovou, Okresní osvětový sbor M. Nekvindovou a R. Pavlíka. Předsedou knihovny byl zvolen F. Brodský, jednatelem R. Pavlík, pokladníkem V. Bečka a knihovníkem B. Lehký, který byl v roce 1922 v této funkci potvrzen ministerstvem osvěty. Masarykova veřejná knihovna dosáhla za první rok svého působení 15526 výpůjček. Měla 700 čtenářů a ve svých fondech 2652 svazky knih. Celkový příjem byl 7750,- Kč, vydání 7732,- Kč. Čítárna při knihovně nebyla zatím zřízena. K 31. prosinci 1932 už knihovna měla 4403 knihy „zábavné a poučné“. V tomto roce bylo 662 čtenářům půjčeno 16007 svazky. Počet výpůjček však postupně v předválečném desetiletí klesal, neboť pokračující hospodářská krize a zhoršující se politická situace se projevila i v této oblasti.171 Kromě Masarykovy veřejné knihovny působily ve městě i další knihovny např. Okresní jednota Československé obce legionářské měla v roce 1931 knihovnu se 170 svazky, mezi nimiž byla na prvním místě zastoupena literatura legionářská a osvobozenecká. Podobně i další spolky budovaly vlastní knihovny, nenajdeme téměř spolek, který by ve stanovách neměl článek o tom, že ji chce založit. Takové knihovny ovšem zpravidla obsahovaly jen omezený počet svazků a sloužily výhradně potřebám svých členů. 167

Snaha byla nejvýznamnějším vzdělávacím spolkem před první světovou válkou. Založení spolku se datuje do roku 1872, podílel se na všech událostech ve městě, odebíral přes 30 časopisů a novin, čímž přispěl ke vzdělanosti místního obyvatelstva. Provozoval také čítárnu, měl odbor ochotnický, pěvecký, turistický i hudební, po vzniku republiky obnovil jen odbor pěvecký a hudební, který se nakonec zúžil pouze na Salónní kvinteto. 168 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 420. 169 SOkA Vsetín, Vzdělávací spolek Snaha Vsetín, Zápisy ze schůzí výboru a členských schůzí, karton 1, inv. č. 3. 170 Zde zůstala až do roku 1947. 171 RIEDLOVÁ, D. - kol., 1921-2001:80 let Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně, Vsetín, 2001, str. 57.

51

Mens sana in corpore sano - Ve zdravém těle zdravý duch Tělovýchova a sport byla především spojena se Sokolem, jeho družina se ve Vsetíně utvořila v roce 1885 jako odbočka Sokola ve Valašském Meziříčí. Roku 1909 bylo zakoupeno cvičiště a roku 1915 budovy, na jejichž místě později stanula sokolovna. Již v předválečném období měl Sokol velice aktivní dramatický odbor, v roce 1920 se ustanovil také odbor tamburašský, pěvecký a loutkový. Za první republiky se, co se sportu týče, Sokol věnoval kromě gymnastiky také lyžařství, lehké atletice, odbíjené, lednímu hokeji a bruslení. Už v předválečném období na sportovištích působila také Dělnická tělocvičná jednota, založená 1894 sídlící v Besedním domě. Z klasických tělocvičných spolků chybí ještě nejmladší Orel, který se ve Vsetíně ustavil až v roce 1909. Tyto spolky se zabývaly gymnastikou, popřípadě atletikou a nikoli soutěžními disciplínami, proto byl již v roce 1906 založen Sportovní klub Vsetín, který ze začátku pěstoval kopanou, bruslení a záhy také tenis. Bruslařský odbor SK Vsetín však zanikl v roce 1925, kdy velkostatek Vsetín zrušil rybník v Pánské zahradě.172 V srpnu 1926 byl položen základní kámen Lidového domu v Palacké ulici. V soupeření Sokola a Orla o to, kdo postaví dříve tělocvičnu, tedy vyhrál Orel, když v roce 1928 otevřel Lidový dům. Družstvo sokolovny, které bylo založeno za účelem její stavby, také záhy přistoupilo ke stavbě. Projekt vypracoval architekt František Krásný z Prahy, základní kámen byl položen za velké slávy 9. července 1929. Slavnostní poklep provedlo dvanáct nejstarších členů Sokola a další poklepy zástupci úřadů, škol, sokolských jednot a spolků, bývalí starostové města a další významné osobnosti. Stavbu prováděl František Gebauer, stavební dozor drželi R. Horsák a ing. B. Horák. Slavnostní otevření sokolovny se konalo 8. června 1930. Slavnost zahájil průvod členů Sokola ze všech jednot Palackého župy od Besedního domu přes Dolní město a sokolské cvičiště. Nadšení vyjádřil nejprve starosta vsetínské jednoty Julius Kohn a po něm nastoupili další řečníci. Slavnost uzavřelo sokolské veřejné cvičení a po něm lidová veselice. 173

172 173

KRČMÁŘ, K. ed. - KLVAČ, J. ed., Vsetín, Vsetín 1946, str. 158. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135, str. 127, 128, 150.

52

Ve Vsetíně však působily i jiné sportovní a tělovýchovné spolky. Federativní dělnická tělocvičná jednota založená 1921 po odtržení komunistické strany od sociálních demokratů, Sportovní klub Bubela Vsetín složený z dělníků továrny na nože, SK Viktoria Vsetín, Masarykova letecká liga, která byla zřízena pro podporu obranyschopnosti

obyvatelstva

nebo

Valašská

odbočka

československého

automotoklubu. Byl zde založen také Jawa klub a v roce 1921 odbočka Klubu československých turistů174, který kromě turismu pěstoval také cyklistiku a lyžařství. Samozřejmě nechyběl ani Svaz Junáků a skautů Československé republiky po čase přejmenovaných na Klub československých Junáků. Na sportovním pomezí pak můžeme uvést ještě Šachový klub175 a Šachový spolek.176

174

Více k prvním deseti letům turizmu na Vsetínsku v PUSZKAILER, K., Průvodce Vsackem, Vsetín 1934. 80 s. 175 Více o vývoji šachu na Valašsku v publikaci Juříček, Antonín a Juříček, Stanislav. 100 let šachu na Valašsku: 1906-2006, Vsetín: s. n. 2008. 282 s. 176 TOMANEC, D.: Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období, Opava 2010, zejména str. 100110.

53

Budoucnost tkví ve vzdělání Mládeži se společenského vyžití dostávalo ve škole. Ta byla a je jedním ze základních pilířů každého státu, neboť škola nejen vzdělává, ale také vychovává. Se založením nového státu přešla na pedagogy povinnost vštípit mládeži demokratické respektive republikánské principy. Co se týká základního školství, ve Vsetíně se během první republiky nacházely dvě školní budovy, Horní škola, v níž sídlila měšťanská škola chlapecká, I. obecná škola chlapecká a II. obecná škola dívčí a Dolní škola s měšťanskou školou dívčí, I. obecnou školou dívčí a II. obecnou školou chlapeckou. 177 (viz příloha č. 25) Učňovská škola, tedy Živnostenská škola pokračovací byla na začátku státní samostatnosti také umístěna v Horní škole a dívčí pokračovací škola zase v Dolní škole. V roce 1928 koupilo město uvolněnou budovu spolku Zádruha na Horním náměstí č. 50. Po potřebných úpravách se sem nejdříve v říjnu 1928 přestěhovala chlapecká a v roce 1929 také dívčí pokračovací škola, dalšího roku byla k hlavní budově přistavena ještě dvoupatrová budova s dílnami a učebnami. V této škole bylo vyučováno několika oborům, dvouletá byla výuka truhlářských učňů a dívčí školy pro učně živností oděvních, tříleté pak byly obory pro učně živností kovodělných, oděvních a obuvních, stavebních a pro elektrotechnické učně. 178 V roce 1919 byla otevřena v Horním šenku dvouletá zimní hospodářská škola, při které byla zřízena ovocnářská školka, sušírna ovoce a koupen lis na výrobu ovocných moštů.179 Pro školu byl získán jako pokusný statek roku 1931 vyvlastněný Thonetův dvůr na Bobrkách a také pozemek na Rybníkách, kde byla o rok později postavena školní budova. Ve Vsetíně fungovala už od roku 1895 hudební škola, kromě hry na klavír se zde vyučovalo všem smyčcovým a dechovým nástrojům, tato ale bohužel v roce 1921 zanikla a byla obnovena až roku 1938.

177

Obě tyto budovy slouží dodnes vzdělání, v Horní škole je umístěna Základní umělecká škola a v Dolní škole sídlí Střední zdravotnická škola. 178 BROSMAN, B.: Valašské školství: r. 1918-1929, Rožnov pod Radhoštěm 1929, str. 13-15. 179 SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 418.

54

V budově Horní školy byla umístěna mateřská škola, kterou zřídil v roce 1911 vzdělávací spolek Světlá. 180 Soukromá mateřská škola byla od počátku školního roku 1920/1921 převzata od spolku do správy města. 181 Vsetín dlouhodobě toužil po zřízení střední školy a to tím víc, že v sousedním Valašském Meziříčí, kterému se i proto říkalo Valašské Atény, sídlilo reálné gymnázium (od 1871), Státní koedukační učitelský ústav (od 1903), Zemské školní dílny gobelínové a kobercové (od 1908) jediné v Československé republice, Zemský ústav pro hluchoněmé (od 1910) i Státní odborná škola pro zpracování dřeva (od 1874).182 Když bylo otevřeno roku 1871 chlapecké gymnázium ve Valašském Meziříčí, zavázali se starostové Vsetína a Rožnova pod Radhoštěm, že nebudou žádat o zřízení gymnázia ve svých městech. Jelikož se ovšem valašskomeziříčský ústav profiloval jako katolický, usilovali evangelíci již v polovině sedmdesátých let o zřízení evangelického ústavu ve Vsetíně, avšak slib byl závazný. Město se znovu dožadovalo zřízení gymnázia v roce 1892, opět bez úspěchu. 13. července 1905 se obecní výbor usnesl, že nebude požadovat peníze od státu a zřídí soukromé gymnázium, současně uložil stavební komisi připravit projekt stavby, nicméně ani tento pokus nevyšel. Myšlenky na střední školu byly po válce pochopitelně obnoveny, avšak v prvních letech nové republiky se Vsetín potýkal s hospodářskými problémy. Proto byl ve Vsetíně zřízen Školský spolek až v roce 1921, ještě toho roku podal žádost na Ministerstvo školství a národní osvěty o povolení zřídit ve Vsetíně reálné gymnasium. Žádost byla ministerstvem zamítnuta z důvodů finančních, a také pro nedostatek profesorských sil. V roce 1924 Školský spolek předložil městskému zastupitelstvu návrh na úhradu výdajů, které by vznikly zřízením a udržováním střední školy ve Vsetíně. Městská rada ve své schůzi 17. listopadu 1924 dala svolení, ovšem s výhradou "bude-li možnost výdaje uhradit". Opětovaná žádost z roku 1925 svědčí o tom, že se peníze

180

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 150-158. SOkA Vsetín, AM Vsetín, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134, str. 424 182 BROSMAN, B.: Valašské školství: r. 1918-1929, Rožnov pod Radhoštěm 1929, str. 15. 181

55

nenašly. 183 Dalšího roku už vše vypadalo nadějně, ale zase chyběly místnosti, takže nová žádost na ministerstvo nebyla ani podána. Školský spolek dokonce uvažoval o svém zrušení. Teprve červnová návštěva presidenta T. G. Masaryka ve Vsetíně v roce 1928 snahy Školského spolku oživila. Prezidenta totiž doprovázel ministr vnitra JUDr. Jan Černý a zastupující předseda vlády Monsignore ThDr. Jan Šrámek. Po poradě s presidentem byla Vsetínu přislíbena podpora při založení střední školy. Městská rada se spolu se starostenským sborem vsetínského okresu a místní skupinou Ústředního svazu československých průmyslníků obrátila v červenci 1928 na ministerstvo školství a národní osvěty s žádostí o zřízení Státní jubilejní Masarykovy obchodní akademie pro Valašsko na Vsetíně. Avšak i tato žádost byla zamítnuta s odůvodněním, že vyhovění brání systemizace profesorských sil a učitelských míst a finanční omezenost zřizovat nové státní ústavy tohoto druhu. K útěše bylo dodáno, že se ministerstvo k žádosti vrátí, jakmile by se změnily poměry v naznačeném směru. Školský spolek svolal po tomto neúspěchu ještě v červenci 1928 členskou schůzi, na které bylo po promluvě starosty města Josefa Sousedíka a návrhu odborného učitele Františka Růžičky rozhodnuto zřídit ve Vsetíně reálné gymnázium. Po několika zákrocích místních činitelů z obecní rady a po intervenci agrárního poslance Emanuela Vencla svolilo ministerstvo k otevření první třídy Městského reálného gymnasia na Vsetíně.184 Začátky nově založeného gymnázia byly velice skromné, o čemž ostatně svědčí vzpomínka místního gymnaziálního profesora Václava Mikšovského. „Povolávací dopis městské rady mne zastihl na kolínské plovárně. Sbalil jsem to nejnutnější a jel přímo rychlíkem na Vsetín, o němž jsem věděl jako zeměpisec, že je tam světoznámý průmysl na ohýbaný nábytek, jak o tom poučovaly učebnice zeměpisu i po roce 1932, tedy v době, kdy byl tento průmysl na Vsetíně již likvidován. Ten prvý dojem mi z paměti nevymizí. Ulice od nádraží na Dolní náměstí ještě tehdy neměly dlážděné chodníky. Jen u Besedního domu by1 dlážděný chodník. Právě tam mi odpověděl bodrý občan na dotaz týkající se gymnasia: "Šáříte, tu gymnásky není, to musíte leda do Mezříča " Naštěstí právě u vchodu do Besedního domu se objevil muž vysoké postavy v 183 184

BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín 2008, str. 151-152. Masarykovo gymnasium na Vsetíně: almanach k 40. výročí založení, Vsetín 1969, str. 10-16.

56

tmavých šatech, který, vida mne s kufrem, oslovil mne jménem, podal mi ruku, převzal můj kufr a vtáhl mne do restaurace Besedního domu…Hlavní slovo měl ředitel Kepert, s oblíbeným viržinkem v ruce. Jemu jsem pomohl rozptýlit obavy všech přítomných z přijímacích zkoušek z českého jazyka. Šlo o to, aby dopadly dobře, aby se první třída mohla otevřít. Z počtů zkoušel sám ředitel jako přírodozpytec a matematik. Obavy o znalosti žáků z češtiny byly oprávněné. Přítomný okresní školní inspektor Strýček, jehož syn se měl také podrobit přijímacím zkouškám, mě diskrétně upozornil, že v místních národních školách na Valašsku mnozí učitelé holduji dialektu a že někteří si na tom i zakládají. … Diktát z českého jazyka jsem přizpůsobil sluchu vyděšených Valášků, jimž tvrdá y jsou vrozena. Horší to bylo s měkkými písmeny a s předložkami s a z a s oddělováním jich od podstatných jmen a ovšem s krátkými a dlouhými samohláskami. S gramatickou částí zkoušek to ještě ušlo. Při zkoumání "žně" mi jen stěží stačil červený inkoust, když prováděl opravy. Ochotně mi radil v případech, kdy bylo nutné zavřít obě oči. Znal osobně schopnosti mnohých měšťanskou školu navštěvujících žáků a vyznal se v tom, kdo z nich může úspěšně na gymnasiu studovat. Ředitel Kepert to měl ulehčeno tím, že žáci dobře počítali, a tak jsme se zdarem potíže překonali.“ 185 Z ukázky můžeme vycítit charakter města i jeho obyvatel. Místní činitelé byli rádi, že se jim podařilo získat povolení pro otevření střední školy a tak při přijímacích zkouškách trochu dopomohli naplnění třídy. Zřízení ústavu bylo povoleno ministerstvem 22. srpna 1928, ředitelem byl zvolen již 9. srpna Karel Kepert, profesor státního reálného gymnázia v Místku, dovolená k řízení ústavu mu byla udělena výnosem ministerstva školství a národní osvěty také 22. srpna. Profesorský sbor byl složen z kandidáta profesora Václava Mikšovského, legionáře, který na místní gymnázium nastoupil s příslibem, že ústav bude časem převzat do státních rukou. Výpomocnými učiteli byli jmenováni pro kreslení Richard Pavlík, odborný učitel dívčí měšťanské školy a pro náboženství římsko-katolické pan Jan Rozehnal, kooperátor farního úřadu ve Vsetíně, zpěv učil

185

Masarykovo gymnasium na Vsetíně: Almanach k 40. výročí založení, Vsetín, 1969, str. 12-13.

57

František Kryštof, učitel odborné školy živnostenské a ženské ruční práce vyučovala učitelka dívčí měšťanské školy Gabriela Hoffmanová. 186 1. září 1928 se konaly přijímací zkoušky do první třídy této nové školy. Zapsáni byli 53 žáci, kteří zahájili 3. září výuku podle osnov pro státní reálná gymnázia v budově Horní školy, kde gymnázium provizorně sídlilo po čtyři roky. Během prvního roku přistoupili ještě dva žáci, kteří jsou ve výroční správě charakterizováni jako „cizí, kteří opakují“ tedy pravděpodobně bývalí studenti valašskomeziříčského gymnázia. Během roku 4 žáci z ústavu odstoupili, primu tak úspěšně dokončili 33 chlapci a 18 děvčat, z těchto 51 žáků bydlelo ve Vsetíně u rodičů 27, 6 jich žilo také ve Vsetíně, ale u „odpovědných dozorců“, 5 docházelo a 13 dojíždělo vlakem. Většina, 38, se hlásila ke katolictví, 10 k církvi Českobratrské evangelické, 1 k židovství a 2 jsou uvedeni jako bez vyznání. První rok nebyla vyplácena žádná stipendia, některým žákům bylo ale alespoň umožněno platit poloviční nebo dokonce nulové školné. 187 Škola se postupně rozšiřovala, přibývali noví žáci i učitelé, přijímací zkoušky se už standardně konaly koncem června, a tak byl čím dál větší problém vystačit s propůjčenými učebnami. Město se již při založení gymnázia zavázalo do pěti let postavit budovu. Pozemek na stavbu věnoval majitel velkostatku Theodor Thonet, budovu vyprojektoval architekt František Váhala z Prahy a se samotnou stavbou se započalo roku 1930. 28. října byl položen základní kámen nové budovy. V zastoupení ministra školství a národní osvěty přijel ministerský rada Rudolf Heuhöfer, zemského prezidenta Jana Černého a zemskou školní radu zastupoval rada okresního úřadu na Vsetíně dr. Alois Dworzak, byli přítomni také zástupci Valašských Klobouk a Horní Lidče 188 15. května 1932 byla nová budova slavnostně otevřena, při této příležitosti, respektive ještě o dva dny dřív, bylo gymnázium přejmenováno na Masarykovo městské

186

První výroční zpráva městského reálného gymnázia ve Vsetíně za školní rok 1928/9, Vsetín 1929, str. 5-6. 187 První výroční zpráva městského reálného gymnázia ve Vsetíně za školní rok 1928/9, Vsetín 1929, str. 9-11. 188 Třetí výroční zpráva městského reálného gymnázia ve Vsetíně za školní rok 1930/1, Vsetín 1931, str. 3-6.

58

československé reálné gymnasium na Vsetíně 189. V slavnosti se shromáždili občané u presidentova památníku před Horní školou, odkud mohutný průvod pochodoval k nové budově, kde občany a hosty uvítal starosta města Josef Sousedík. Po odeznění národní hymny a sborů pěveckého odboru Sokola promluvili k občanům zástupci školských institucí, za ministerstvo školství dr. Ferdinand Špíšek ve velmi slavnostním duchu. „Stánek, jenž dnes otvíráme, jest vzorným stánkem kultury, jež se pěstí v naší

valašské mládeži. Doufám a pevně věřím, že z tohoto domu vycházeti budou osvícené hlavy, hřejivá srdce a pevné páteře, jež s idealismem a optimismem v duši budou kráčeti za oněmi třemi velkými vzory (Masaryk, Komenský, Palacký) k svému štěstí a k štěstí naší milé republiky.“190 Také zemský školní inspektor Alois Ždímal popřál ústavu i studentům zdar. Řada pozvaných veřejných činitelů, mezi nimiž byl i generální tajemník Štefánikovy československé společnosti z Púchova Jozef Vávra, popřála ústavu zdárný rozvoj. Vybudováním školní budovy byl splněn požadavek ministerstva školství a národní osvěty, a proto město požádalo o zestátnění ústavu. Boj o předání ústavu do státních rukou trval do roku 1934, město potřebovalo peníze na řešení nezaměstnanosti. V roce 1933 bylo ustanoveno, že stát převezme vsetínskou střední školu, až se zbaví závazků k některé jiné škole. Čekat na zrušení státních příspěvků jiné škole bylo samozřejmě velice ožehavé, navíc tato možnost brzy také padla. Tehdy celý profesorský sbor prožíval i s ředitelem Kepertem velmi pohnuté údobí, neboť se již zdálo, že se zestátnění neuskuteční, což by znamenalo konec ústavu. 191 Naštěstí se však nakonec převést ústav do státních rukou podařilo - jak již bylo řečeno - v toce 1934.

189

Z názvu ústavu bylo jméno Masaryka několikrát vyškrtnuto, poprvé během německé okupace mezi léty 1940-1945. Jméno prvního československého prezidenta se do názvu školy vrátilo hned v květnu 1945 ale v roce 1952 opět zmizelo. Uvolnění v roce 1968 přineslo také školskou reformu, od školního roku 1969/1970 se tedy na Vsetín vrací čtyřleté gymnázium, které získá ještě v roce 1968 čestné právo nosit Masarykovo jméno. Když však ředitelka školy Milada Horníková v dopise ze dne 4. září 1970 požádala o zrušení rozhodnutí ministerstva školství, jímž bylo zdejší škole povoleno užívat název "Gymnasium T. G. Masaryka na Vsetíně", sdělilo ministerstvo školství přípisem ze dne 2. 10. 1970 č.j. 27274/70-213, že uvedený čestný název v roce 1968 ani později škole nepropůjčilo. Na znovunavrácení Masarykova jména do názvu školy si Vsetím musel tedy počkat až do sametové revoluce. ke dni 140. narozenin prvního prezidenta naší republiky byl 7. března 1990 obnoven název školy "Masarykovo gymnázium ve Vsetíně". 190 Čtvrtá výroční zpráva Masarykovo městské československé reálné gymnasium na Vsetíně za školní rok 1931/2, Vsetín 1932, str. 3-8. 191 Masarykovo gymnasium na Vsetíně: almanach k 40. výročí založení, Vsetín 1968, str. 10-16.

59

Ve školním roce 1935/1936 dorostlo gymnázium konečně plnému počtu tříd, ve 12 třídách bylo toho roku 420 žáků, z toho 245 chlapců a 175 dívek, což je druhý nejvyšší počet žáků v historii ústavu před válkou. Prvenství si drží školní rok 1938/1939, kdy školu navštěvovali dokonce 454 studenti. Rok 1935/1936 byl ještě dalším mezníkem pro školu, neboť se zde konaly první zkoušky dospělosti, z oněch 53 primánů zbylo 30 oktavánů 192, všichni zkoušky složili, i když jeden musel v září napravit svou reputaci v jednom předmětu. 193 Založení střední školy mělo dopad na budoucí vzdělanost Vsetína i jeho okolí, neboť jak můžeme vyčíst z výročních zpráv, od začátku do školy docházely také děti z širšího okolí (např. v roce 1933 kdy bylo v pěti ročnících 256 žáků, bylo jich 125 ze Vsetína, 72 z okresu Vsackého, 40 z Valašskokloboucka, 8 z Vizovicka a 10 odjinud, přičemž mezi nimi byli 2 žáci ze Zlína a 2 ze Slovenska). 194 Tento fakt také dokresluje upozornění pro rodiče: V letních měsících je vyučování upraveno tak, aby přespolní žáci mohli poledními vlaky odjet domů. V zimních měsících musejí se rodiče postarati svým dětem o útulek v některé rodině pro dobu do odjezdu odpoledního vlaku, protože ústav je v cizí budově a nemá místností, v nichž by žáci mohli pobýti. Ředitelství doporučuje rodičům přespolních žáků, aby se děti, pokud je to možno, ubytovali v místě školy.195 Z výročních zpráv můžeme také vyčíst, že učitelé se řádně starali o kulturní vyžití svých svěřenců i na jejich tělesnou zdatnost, ovšem také dbali na jejich občanskou uvědomělost. Během roku byly pořádány mnohé přednášky k připomenutí významných českých osobností (Jana Amose Komenského, Františka Palackého, Antonína Dvořáka, Karla Jaromíra Erbena, Jána Kollára atd., každoročně byly slaveny narozeniny Tomáše Garriguea Masaryka později i Edvarda Beneše), největší důraz byl přirozeně kladen na výročí založení státu, ale připomenuto bylo například desáté výročí vzniku

192

K dokumentaci osudů prvních návštěvníků ústavu přikládám v příloze článek o jejich dalším směřování po opuštění ústavu, který byl otištěn v Almanachu školy z roku 1998. Pro porovnání pak přikládám osud poslední třídy, která nastoupila na ještě předválečné gymnázium, otištěno ve stejném almanachu, viz příloha č. 26 a 27. 193 Masarykovo gymnasium na Vsetíně: almanach k 40. výročí založení, Vsetín 1968, str. 40. 194 KEPERT, K., Masarykovo městské československé reálné gymnázium na Vsetíně, in Naše Valašsko, str. 153-156, IV. ročník 1937-1938. 195 První výroční zpráva městského reálného gymnázia ve Vsetíně za školní rok 1928/9, Vsetín 1929, str. 12, 9. výroční zpráva Masarykova státního československého reálného gymnasia na Vsetíně za školní rok 1936/37, Vsetín 1937, str. 9.

60

Polské republiky, Lotyšské republiky, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců či Rumunské republiky. 196 Ze stejných materiálů je také patrna sociální péče, které se žactvu dostávalo. Vybudována byla menza, která fungovala od 3. ledna 1933 až do konce školního roku 1938-1939 a bývala dobře zásobována štědrostí místních obchodníků. Od října roku 1930 bylo zřízeno sdružení rodičů a založen podpůrný spolek bezplatné péče o studenty místními lékaři, každému žákovi byla na začátku studia zřízena karta, v níž byly vedeny pečlivě údaje o jeho zdravotním stavu. K získávání učebnic pro nemajetné žáky a obecné podpoře školy vznikaly řady podpůrných fondů a nadací, mezi nimiž byl i fond rybářského družstva na Vsetíně, studijní fond odboru Jednoty československých soukromých úředníků ve Vsetíně, podpůrný fond města Vsetína, studijní podpůrný fond starostenského sboru okresu vsetínského a Masarykův jubilejní fond spořitelny města Vsetína.197 Je tedy vidět, že vsetínští se o své studenty snažily postarat i v dobách krize. Podle údajů z roku 1933 o zaměstnání rodičů žáků, jich bylo 28% obchodníky či živnostníky, 18,1% státními či veřejnými zaměstnanci, 15,7% rolníky, 11,8% soukromími úředníky, či zřízenci, 11,4% dělníky, 8,7% učiteli a profesory, 5% uvádělo svobodné zaměstnání a 1,2% bylo továrníky a soukromníky. 198 Vsetín však v první republice získal ještě jednu střední školu, a to průmyslovou, která svůj chod rozběhla od školního roku 1932/1933. Iniciativy za zřízení se ujal ředitel odborných živnostenských škol František Růžička, který návrh na zřízení nižší mistrovské školy strojnické přednesl na městské radě, která její zřízení jednomyslně odhlasovala. Ředitelem se stal právě Růžička a škola byla umístěna do budovy odborné školy živnostenské, s níž používala také společné dílny. Prvními profesory školy se stali ing. Josef Pokorný a ing. Jaroslav Zbořil, kteří vyučovali technické předměty, se zbylými předměty vypomohlo několik externistů z místních škol. Z 34 zájemců bylo přijato 30, vyučovací předměty byly následující: čeština, němčina, živnostenské písemnictví, matematika, fyzika, měřičství a průnětnictví, technické kreslení,

196

První výroční zpráva městského reálného gymnázia ve Vsetíně za školní rok 1928/9, Vsetín 1929, str. 6-7. 197 Masarykovo gymnasium na Vsetíně: almanach k 40. výročí založení, Vsetín 1968, str. 10-16. 198 KEPERT, K., Masarykovo městské československé reálné gymnázium na Vsetíně, in Naše Valašsko, str. 153-156, IV. ročník 1937-1938.

61

strojírenské rýsování, mechanika, elektrotechnika, parní kotle, nauka o látkách, mechanické technologie, dílny strojařské a truhlářské. O školu byl velký zájem, v květnu 1934 byla zrovnoprávněna se státními mistrovskými školami a její název nově zněl Veřejná československá mistrovská škola strojnická. Ve druhém ročníku se vyučovalo občanské nauce, živnostenskému účetnictví, strojnickému rýsování, elektrotechnologii, mechanice, popisnému strojnictví, motorům, mechanickým technologiím, vyměřování, hygieně, němčině a dílnám. V roce 1934 vrcholila krize, a tak nebyl první ročník pro malý zájem a finanční úspory otevřen a pokračoval pouze ročník druhý. Následujícího roku se situace opakovala, ale do dalšího druhého ročníku už neměl kdo nastoupit, takže učitelský sbor byl ve školním roce 1935/1936 rozpuštěn, první ročník byl znovu otevřen až za dva roky tedy 1937/1938.199 Že bylo vzdělání chápáno ve Vsetíně jako možnost vymanění se z těžké hospodářské a tedy i sociální situace, může dokreslit úryvek z prohlášení, které viselo před nově otevřenou budovou Živnostenské školy pokračovací v roce 1928. „…Vy pak žáci, jimž tato nově vybudovaná školní budova má sloužiti k vyzbrojení pro praktický život, nikdy nezapomínejte, že vědění je moc a snažte se moci této dosíci prací. Čas letí větrnými křídly, a kdo neletí s ním, zůstává pozadu. Věřte, že žádná práce Vás neponíží, že každý stav může vám sjednat řádnou existenci, učte se vzájemnému porozumění, demokratickému cítění, společenské snášenlivosti a úctě k vašim představeným a ku mistrům. Nezapomeňte nikdy na dobrou knihu a pamatujte si, že co osudy většiny národů byly zutvářeny mečem, v našem národě byla to kniha, pod jejímž vlivem se tvořily osudy národa československého. Čtěte mnoho, čtěte o utrpení českého národa, o jeho probuzení, vzkříšení a osvobození…“ 200 Vsetín tedy nakonec v první republice dosáhl svého cíle a získal dokonce dvě střední školy. Vyšší vzdělanost znamenala také větší možnosti dalšího rozvoje oblasti.

199

Almanach k 60. výročí vzniku střední průmyslové školy strojnické ve Vsetíně: 1932/92, Vsetín 1992, str. 8-17. 200 SOkA Vsetín, AM Vsetín, karton 67, inv. č. 486.

62

Závěr Cílem mé práce bylo pomocí pěti dílčích částí poskládat obraz sociokulturní reality Vsetína během první republiky, a to v co možná největší úplnosti. Jak je vidět, i když v tomto sedmitisícovém podhorském městě nebyl život nijak jednoduchý, neboť jej sužovaly problémy spojené nejprve s poválečnou drahotou a špatným zásobováním a posléze s hospodářskou krizí třicátých let, která Vsetín zasáhla tak, že se zdejší nezaměstnanost vyšplhala až k 25%, přesto se město po celou dobu první republiky rozvíjelo a modernizovalo. Za dvacet let získalo mnohé stavby, po nově vydlážděných hlavních ulicích začala s pravidelností projíždět auta jak osobní, tak nákladní. Na významu Vsetín získal v druhé polovině třicátých let, kdy zde byla založena zbrojovka, navíc byla dokončena dlouhodobě zamýšlená trať směrem na Slovensko, která vedla právě přes Vsetín. Kulturní kalendář města byl i v době problémů nabitý, ročně bylo připraveno přes deset divadelních premiér, konaly se koncerty, přednášky i výstavy. Z kroniky, novin i jiných pramenů je vždy cítit osobitý elán obyvatel zdejšího kraje. Jak jsem ukázala, podstatný pro město byl také vztah k prvnímu československému prezidentovi. Místní ho znaly ještě z dob předválečných, neboť byl dvakrát poslancem v říšské radě za tzv. 13, kde se zasloužil o rozvoj Vsetína, když například pomohl prosadit odtržení okresu Vsetín od okresu Valašské Meziříčí v roce 1909. Po první světové válce začali na jeho vztah k městu poukazovat i jeho bývalí odpůrci. Z příslušné kapitoly vyplývá, že tento vztah byl velmi srdečný a nezměnil se ani Masarykovou smrtí. Jako přínos své práce vidím celistvost pohledu na sociokulturní dění, monografie které již existují, mapují často dějiny jedné instituce 100 let šachu na Valašsku201, 19212001: 80 let Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně202 atd. V knihách Vsetín: město a čas203 a Okres Vsetínský204 je kladen důraz především na hospodářsko-politický vývoj. Mým cílem ale bylo více poukázat na každodennost. Existuje mnoho prací o

201

JUŘÍČEK, A. - JUŘÍČEK, S., 100 let šachu na Valašsku: 1906-2006, Vsetín 2008. 282 s. RIEDLOVÁ, D. - kol., 1921-2001: 80 let Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně, Vsetín 2001. 24 s 203 BALETKA, L. - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín2008. 239 s., [112] s. barevných obrázkových příloh. 204 NEKUDA, V. ed., Okres Vsetín: Rožnovsko - Valašskomeziříčsko – Vsetínsko, Valašské Meziříčí 2002. 963 s. 202

63

každodennosti na Valašsku, které zkoumají a rekonstruují místní folklor, zvyky a obyčeje z dob dřívějších. Ale o době první republiky, kdy jsou tradice spíše odsouvány na okraj, společnost se modernizuje a snaží se srovnat krok s centrem, odborné práce dosud neexistují. S tématem, které jsem si vybrala je samozřejmě možno dále pracovat, a to rozšířením prozkoumaných materiálů, jak už jsem podotkla v úvodu, existuje ještě mnoho dokumentů ve fondu Okresní úřad Vsetín, které jsem neprozkoumala Ve Státním okresním archivu Vsetín je navíc možno najít fond Sova František, MUDr., který by mohl poskytnout zajímavé informace jednak z oblasti zdravotnictví sociální péče, ale také muzejnictví, jelikož Sova byl zakladatelem muzejního spolku. Zajímavé údaje o dění ve Vsetíně poskytují také fondy škol. Nabízí se také možnost detailněji pracovat s dobovým tiskem. Další možností by bylo zpracovat podobným způsobem některé z blízkých měst např. Valašské Meziříčí. Situaci ve městech porovnat a vysvětlit příčiny jejich rozdílnosti.

64

Prameny a literatura Archivní prameny Státní okresní archiv Vsetín Archiv města Vsetína, Deník Josefa Loukotky 1903-1923, inv. č. 133. Archiv města Vsetína, Kronika města Vsetína 1850-1930, inv. č. 134. Archiv města Vsetína, Kronika města Vsetína 1931-1945, inv. č. 135. Archiv města Vsetína, Pamětní kniha významných návštěv města Vsetína, inv. č. 136. Archiv města Vsetína, karton, 13, inv. č. 307. Archiv města Vsetína, karton, 13, inv. č. 308. Archiv města Vsetína, karton, 13, inv. č. 309. Archiv města Vsetína, karton 67, inv. č. 481. Archiv města Vsetína, karton 67, inv. č. 482. Archiv města Vsetína, karton 67, inv. č. 486. Muzejní spolek okresního Sovova muzea Vsetín, inventář, ev. č. 183. Sbírka rukopisů, dějiny Snahy, karton 4, inv. č. 57. Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně inventář ev. č. 170. Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně, spisový materiál (1919) 1924 inv. č. 1. Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně, spisový materiál 1925 inv. č. 2. Sbor pro zbudování Masarykova pomníku na Vsetíně, spisový materiál 1926 inv. č. 3. Okrašlovací spolek Vsetín, inventář ev.č. 171. Okresní úřad Vsetin, Přehled spisů k základním číslům podacího protokolu, inv. č. 116. Okresní úřad Vsetin, Přehled spisů k základním číslům podacího protokolu, inv. č. 117. Vzdělávací spolek Snaha Vsetín, Zápisy ze schůzí výboru a členských schůzí 19121929, karton 1, inv. č. 3. Vzdělávací spolek Snaha Vsetín, Stanovy spolku, karton 1, inv. č. 17.

65

Tisk Lidové noviny 22. 12. 1918. Lubina, (týdeník) ročník 1919, 1937, 1938. Národní listy 22. 12. 1918. Naše Valašsko, (4x ročně) ročník 1929/1930, 1931, 1932, 1937/1938. Noviny z pod Radhoště, (týdeník) ročník 1918, 1919, 1937, 1938. Občanské noviny, (týdeník) ročník 1937, 1938.

Dobová literatura BROSMAN, Bedřich, Valašské školství: (R. 1918-1929), Rožnov pod Radhoštěm, Časopis Lubina 1929. 50 s. Československá statistika v prvním desítiletí republiky, Praha, Státní tiskárna 1928. 59 s. DOUCHA, František ed., - kol., Okres vsetínský: Obraz přírodní, kulturní a hospodářský, Vsetín, Okresní Sovovo museum 1938-1941. 329 s. Hrst vzpomínek na dobu poslanecké činnosti T. G. Masaryka na Valašsku:1850 až 1935, Valašské Meziříčí, Tělocvičná jednota Sokol 1935. 158 s. JAVORIN, Alfred, Divadla a divadelní sály v českých krajích, 1. díl, Divadla, Praha, Umění lidu 1949. 318 s. KLVAČ, Jaroslav, ed., - KRČMÁŘ, Karel, ed., Vsetín, Vsetín, Karel Krčmář a Jaroslav Klvač 1946. 201 s. KONĚRZA, Josef, Dráha presidenta Masaryka: hlavní dráha Vsetín-Bylnice: pamětní spis o stavbě dráhy, vydaný na oslavu prvního desítiletí republiky při zahájení provozu, Praha, Ministerstvo železnic, Ústřední stavební správa 1928. 87 s. Památník národopisných slavností na Vsetíně, Vsetín, Slavnostní výbor 1930. 78 s. PUSZKAILER, Karel, Průvodce Vsackem, Vsetín, Odbor Klubu československých turistů, 1934. 80 s. Statistický lexikon obcí na Moravě a ve Slezsku: úřední seznam míst podle zákona ze dne 14. dubna 1920, číslo 266 Sbírky zákonů a nařízení, Praha, Státní úřad statistický 1924. Xxii, 219 s.

66

VÁCLAVEK, Matouš. Cesta do trenčanských Teplic a po moravském Slovácku, Brno, O. Sadovský 1888. 106 s. VÁCLAVEK, Matouš, Dějiny města Vsetína a okresu vsackého, Brno, M. Václavek, 1881. 348 s. VÁCLAVEK, Matouš, Děti na Moravském Valašsku, Jičín, Kabátník a spol. 1902. 85 s. VÁCLAVEK, Matouš, Moravské Valašsko, Třebíč, J. F. Kubeš 1887. 85 s. VÁCLAVEK, Matouš, Moravské Valašsko, lidopisné obrazy příspěvkem ke kulturním dějinám českým, Vsetín, Nákladem spisovatelovým 1894. 177 s. VÁCLAVEK, Matouš, Valašská svatba: její zvyky a obyčeje, Telč, Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce 1892. 82 s. VÁCLAVEK, Matouš – DVORSKÝ, František, Vlastivěda moravská, II, Místopis Moravy, Díl III. místopisu, Jičínský kraj, Číslo 71, Vsatský okres, Brno, Musejní spolek 1909. 126 s. VŠETEČKA, Jaroslav, Valašsko: turistický průvodce, Praha, Josef Uher 1927. 152 s.

Almanachy, výroční tisky 35 let národního podniku Zbrojovka Vsetín, Vsetín, Zbrojovka 1972. 50 s. INGR, Milan, ed., 50 let gymnasia na Vsetíně: gymnasium na Vsetíně 1928-1978, Vsetín, Ředitelství Gymnasia na Vsetíně 1978. 148 s. Almanach k 50. výročí vzniku Střední průmyslové školy strojnické ve Vsetíně, Vsetín, Střední průmyslová škola strojnická, 1982. 143 s. Almanach k 60. výročí vzniku střední průmyslové školy strojnické ve Vsetín: 1932/92, Vsetín, Střední průmyslová škola strojnická 1992. 143 s. Almanach Masarykova gymnázia Vsetín: vydáno na počest 70. výročí založení Masarykova gymnázia Vsetín, Vsetín, Masarykovo gymnázium 1998. 80 s. Jubilejní oslavy československého národního odboje na Vsetíně 28.-30. září 1945: odhalení pomníku T.G. Masaryka, Olomouc, V. Kullil 1945. nečíslováno. JUŘÍČEK, Antonín - JUŘÍČEK, Stanislav, 100 let šachu na Valašsku: 1906-2006, Vsetín, s.n., 2008. 282 s. Masarykovo gymnasium na Vsetíně: Almanach k 40. výročí založení, Vsetín, Ředitelství střední všeobecné vzdělávací školy 1969. 229 s. 67

Muzeum 90, 50, 10: Muzeum ve Valašském Meziříčí založeno 1884, Muzeum ve Vsetíně založeno 1924, Vlastivědný ústav Vsetín od roku 1964, Vsetín, Vlastivědný ústav 1974. 47 s. RIEDLOVÁ, Dana a kol., 1921-2001: 80 let Masarykovy veřejné knihovny ve Vsetíně. Vsetín, Masarykova veřejná knihovna 2001. 24 s. Výroční zpráva reálného gymnasia na Vsetíně, 1-9, Vsetín, nákladem gymnázia 19291938.

Odborná literatura ADAMEC, Josef, ed., Stále na nás hledí: (Masaryk tady byl a zanechal u nás stopu), Kopřivnice, Klub Masarykova demokratického hnutí v Kopřivnici 2002. 135 s. BALETKA, Ladislav, Okres Vsetín, Ostrava, Profil 1987. 143 s. textu, 163 barevných fotografií, mapa na předsádce. BALETKA, Ladislav - kol., Okres Vsetín: vlastivědná příručka pro učitele základních škol, Vsetín, Odbor školství ONV 1987. 260 s. BALETKA, Ladislav - kol., Vsetín: město a čas, Vsetín, Masarykova veřejná knihovna, 2008. 239 s., [112] s. barevných obrázkových příloh. BALETKA, Ladislav - PAŠTIKOVÁ, Jana, Historie a současnost podnikání na Vsetínsku, Valašskomeziříčsku a Rožnovsku, Žehušice, Městské knihy, 2007. 327 s. BALETKA, Ladislav - POMKLA, Zdeněk, Českoslovenští legionáři 1914-1920 rodáci a občané okresu Vsetín, Vsetín, Státní okresní archiv Vsetín, 2001. 160 s. DOHNALOVÁ, Emilie - MUSILOVÁ, Eva, Bibliografie okresu Vsetín, Olomouc, Státní vědecká knihovna 1991. 267 s. DVOŘÁKOVÁ, Zora, Než se stal prezidentem: T .G. Masaryk a realisté - 1882-1918, Praha, EVA 1997. 285 s. FRANKL, Michal, "Emancipace od židů": český antisemitismus na konci 19. Století, Praha, Paseka 2007. 403 s. HAGENOVÁ, Dana, Spolky ve Vsetíně v letech 1861-1914, diplomová práce, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, 1992. Vedoucí práce: PhDr. Arnošt Skoupý, CSc. HOSÁK, Ladislav, Historický místopis země Moravskoslezské, Praha, Academia 2004. 1144 s. 68

KÁRNÍK, Zdeněk, České země v éře První republiky (1918-1938), Díl třetí: O přežití a o život (1936-1938), Praha, Libri 2003. 803 s. KLENOVSKÝ, Jaroslav, Židovské památky Zlínského kraje, Zlín, Krajská knihovna Františka Bartoše 2010. 134 s. KUBÍČEK, Jaromír, Český politický tisk na Moravě a ve Slezsku v letech 1918-1938, Brno, Blok 1982. 315 s. NEKUDA, Vladimír, ed., Okres Vsetín: Rožnovsko - Valašskomeziříčsko – Vsetínsko, Valašské Meziříčí, Hvězdárna Valašské Meziříčí 2002. 963 s. PISKOVSKÝ, Petr - ORSÁG, Milan, Zbrojovka Vsetín: Padesát let závodu 1937-1986, Vsetín, ZVS-Zbrojovka 1986. 430 s. ŠTIKA, Jaroslav, Etnografický region Moravské Valašsko, jeho vznik a vývoj, Ostrava, Profil 1973. 87 s. ŠULEŘ, Oldřich - KLUČKA, Jiří, ed., Valašský poslanec T. G. M.: esej, Frenštát pod Radhoštěm, Muzejní a vlastivědná společnost 1999. 46 s. T. G. Masaryk a východní Morava: Kandidatura, vítězství ve volbách a intervenční práce říšského poslance 4. volebního obvodu českých měst na Moravě ve světle jeho korespondence z let 19071914, Brno, Matice moravská 1997. 124 s. TOMANEC Dušan, Spolkový život ve Vsetíně v meziválečném období, diplomová práce, Opava, Slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2010. Vedoucí práce doc. PhDr. Marie Gawrecká, CSc. TRAPL, Miloš - BARTOŠ, Josef - SCHULZ, Jindřich, Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960. Sv. 7, Okresy: Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Gottwaldov, Ostrava, Profil 1980. 257 s. VEBER, Václav, ed., Židé v novodobých dějinách: soubor přednášek na FF UK: seminář východoevropských dějin při Ústavu světových dějin FF UK v Praze, Praha, Karolinum 1997. 323 s. Vsetín: město v srdci malebného Valašska, Vsetín, Město Vsetín 1995. nečíslováno.

69

Přílohová část

70

Seznam příloh Příloha č. 1 Starostové Vsetína Příloha č. 2 Seznam okresních hejtmanů Příloha č. 3 Výsledky voleb do 36 členného zastupitelstva Vsetína Příloha č. 4 Hasičský dům Příloha č. 5 Budova pošty Příloha č. 6 Obchodní dům Rodinger Příloha č. 7 Městská spořitelna Příloha č. 8 Hasičská slavobrána k uvítání T. G. Masaryka 26. 6. 1924 Příloha č. 9 Uvítání prezidenta na Horním náměstí 26. 6. 1924 Příloha č. 10 T. G. Masaryk na Horním náměstí 26. 6. 1924 Příloha č. 11 Podpis prezidenta Masaryka v pamětní knize ze dne 26. června 1924 Příloha č. 12 T. G. Masaryk při zápisu do Pamětní knihy města Vsetína 26. 6. 1924 Příloha č. 13 Odhalení památníku T. G. Masaryka 23. 5. 1926, hovoří Bohuslav Kořenský Příloha č. 14 Odhalení památníku T. G. Masaryka před Horní školou 23. 5. 1926 Příloha č. 15 Přivítání T. G. Masaryka občany Vsetína na Dolním náměstí 24. 6. 1928 Příloha č. 16 Setkání prezidenta se zástupci spolků, Dolní náměstí 24. 6. 1928 Příloha č. 17 Podpis prezidenta T. G. Masaryka v pamětní knize ze dne 28. června 1928 Příloha č. 18 Hermína Zhýbalová vítá 24. 6. 1928 prezidenta za místní děti Příloha č. 19 T. G. Masaryk na Smetanově ulici (za Besedním domem) 24. 6. 1928, vlevo od prezidenta Josef Sousedík, starosta města Příloha č. 20 Sál Besedního domu připravený ke slavnostnímu obědu, 24. 6. 1928 Příloha č. 21 Oběd v Besedním domě 24. 6. 1928

71

Příloha č. 22 Slavnostní tabule podávaná při prezidentově návštěvě 14. 6. 1928 Příloha č. 23 Odjezd T. G. Masaryka z Besedního domu, 24. 6. 1928 Příloha č. 24 Sázení Lípy svobody na Dolním náměstí 25.5. 1919 Příloha č. 25 Horní náměstí, průvod účastníků slavnostního sázení lípy svobody 25. 5. 1919 Příloha č. 26 Budova Horní a Dolní školy Příloha č. 27 Poslední stránka kroniky prvních absolventů Masarykova gymnázia na Vsetíně Příloha č. 28 Ročník vpravdě válečný – osudy poslední třídy, která přišla na gymnázium ještě v první republice

72

Příloha č. 1 Starostové Vsetína 1919-1923

Československá sociálně demokratická strana dělnická, sklář

1. náměstek Václav Misárek, Československá sociálně demokratická strana dělnická, učitel

Československá národní demokracie, továrník

1. náměstek Josef Švrčina, Československá strana lidová, farář

Zakladatel občanské strany, továrník

1. náměstek Josef Švrčina, Československá strana lidová, farář

2. náměstek Rudolf Londin, Československá živnostensko- obchodnická strana středostavovská, stavitel

Rudolf Šarman 1923-1927

2. náměstek Václav Misárek, Československá sociálně demokratická strana dělnická, učitel

Josef Bubela 1927-1930

2. náměstek Josef Gebauer, Komunistická strana Československa

Josef Sousedík

I

1930-1931

Vrchní komisař Okresního úřadu ve Valašském Meziříčí

JUDr. Josef Reiss, vládní komisař 1. 4. 1931 se ujala vedení města správní komise, město vedla do voleb 31. května 1931

MUDr. Jan Tolar, předseda správní komise 1931-1938

Občanská strana, továrník

1. náměstek Václav Misárek, Československá sociálně demokratická strana dělnická, učitel 2. náměstek Jaroslav Kořínek, Československá strana národně socialistická, inspektor státních drah

Josef Sousedík

II

1938

Československá sociálně demokratická strana dělnická, učitel

Václav Misárek

Příloha č. 2 Seznam okresních hejtmanů Josef Král

1912-1919

Dr. Otakar Přikryl

1919-1920

Václav Berák

1920-1924

Dr. Emil Kadlec

1924-1928

Dr. František Březský

1928-1930

Dr. Alois Dworzak

1930-1934

Hugo Langer

1934-1938

III

1. náměstek Bohuslav Zedník, kamnářský mistr 2. náměstek František Rodinger, Československá strana lidová, obchodník

Příloha č. 3 Výsledky voleb do 36 členného zastupitelstva Vsetína 15. června 1919 (6 kandidátních listin)

17 Československá sociálně demokratická strana dělnická 7 Československá národní demokracie 6 Československá strana lidová 4 Československá živnostensko- obchodnická strana středostavovská 2 Československá strana socialistická 0 Sdružení veřejných zaměstnanců

16. září 1923 (6 kandidátních listin)

9 Československá strana lidová 7 Československá živnostensko- obchodnická strana středostavovská 7 Komunistická strana Československa 6 Československá sociálně demokratická strana dělnická 5 Československá národní demokracie 2 Československá strana socialistická

16. října 1927 (10 kandidátních listin)

11 Občanská strana 6 Československá strana lidová 5 Komunistická strana Československa 4 Československá sociálně demokratická strana dělnická 3 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 2 Národní strana práce 2 Československá živnostensko- obchodnická strana středostavovská 1 Československá národní demokracie 1 Československá strana národně socialistická 1 Lidoví zemědělci

IV

31. května 1931 (9 kandidátních listin)

11 Občanská strana 6 Československá strana lidová 5 Československá sociálně demokratická strana dělnická 3 Komunistická strana Československa 3 Československá živnostensko- obchodnická strana středostavovská 2 Československá národní demokracie 2 Československá strana křesťansko-sociální 2 Československá strana národně socialistická 2 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu

1938 29. Května (11 kandidátních listin)

7 Komunistická strana Československa 6 Československá sociálně demokratická strana dělnická 4 Československá strana lidová 4 Československá strana národně socialistická 4 Československá živnostensko- obchodnická strana středostavovská 3 Občanská strana 2 Lidoví zemědělci 2 Národní sjednocení 2 Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 1 Československé strany křesťansko-sociální 1 Domovina československých domkářů

V

Příloha č. 4 Hasičský dům

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

Příloha č. 5 Budova pošty

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

VI

Příloha č. 6 Obchodní dům Rodinger

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

Příloha č. 7 Městská spořitelna

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

VII

Příloha č. 8 Hasičská slavobrána k uvítání T. G. Masaryka 26. 6. 1924

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

VIII

Příloha č. 9 Uvítání prezidenta na Horním náměstí 26. 6. 1924

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz/tgm-na-vsetine)

Příloha č. 10 T. G. Masaryk na Horním náměstí 26. 6. 1924

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

IX

Příloha č. 11 Podpis prezidenta Masaryka v pamětní knize ze dne 26. června 1924

(SOkA Vsetín, Archiv města Vsetína, Pamětní kniha významných návštěv města Vsetína, inv. č. 136.)

Příloha č. 12 T. G. Masaryk při zápisu do Pamětní knihy města Vsetína 26. 6. 1924

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz/)

X

Příloha č. 13 Odhalení památníku T. G. Masaryka 23. 5. 1926, hovoří Bohuslav Kořenský

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

Příloha č. 14 Odhalení památníku T. G. Masaryka před Horní školou 23. 5. 1926

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

XI

Příloha č. 15 Přivítání T. G. Masaryka občany Vsetína na Dolním náměstí 24. 6. 1928

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

Příloha č. 16 Setkání prezidenta se zástupci spolků, Dolní náměstí 24. 6. 1928

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

XII

Příloha č. 17 Podpis prezidenta Masaryka v pamětní knize ze dne 28. června 1928

(SOkA Vsetín, Archiv města Vsetína, Pamětní kniha významných návštěv města Vsetína, inv. č. 136.)

Příloha č. 18 Hermína Zhýbalová vítá 24. 6. 1928 prezidenta za místní děti

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

XIII

Příloha č. 19 T. G. Masaryk na Smetanově ulici (za Besedním domem) 24. 6. 1928, vlevo od prezidenta Josef Sousedík, starosta města

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

Příloha č. 20 Sál Besedního domu připravený ke slavnostnímu obědu, 24. 6. 1928

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

XIV

Příloha č. 21 Oběd v Besedním domě 24. 6. 1928

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

Příloha č. 22 Slavnostní tabule podávaná při prezidentově návštěvě 14. 6. 1928

(SOkA Vsetín, Archiv města Vsetína, karton 67, inv. č. 486.)

XV

Příloha č. 23 Odjezd T. G. Masaryka z Besedního domu, 24. 6. 1928

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

Příloha č. 24 Sázení Lípy svobody na Dolním náměstí 25. 5. 1919

(dostupné na http://www.mestovsetin.cz)

XVI

Příloha č. 25 Horní náměstí, průvod účastníků slavnostního sázení lípy svobody 25. 5. 1919

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

XVII

Příloha č. 26 Budova Horní a Dolní školy

(dostupné na http://www.vsetinvobrazech.cz)

XVIII

Příloha č. 27 Poslední stránka kroniky prvních absolventů Masarykova gymnázia na Vsetíně Bylo nás třicet, když jsme v červnu roku 1936 s maturitním vysvědčením v kapse opouštěli Masarykovo gymnázium. Byli jsme plni odvážných a optimistických vyhlídek do příštích časů. Netušili jsme, že náš svobodný rozlet skončí v roce 1939, že náš příděl svobodného rozhodování bude až do odchodu do důchodu omezen. A toto jsou naše osudy vtěsnané do několika řádek. Zdeněk Růžička, poručík letectva, po rozpuštění armády začínající medik. Věrný vojenské přísaze, vstoupil do odboje, byl zatčen gestapem a v roce 1941 umučen ve věznici v Breslau. Hanuš Wolf, pro svůj židovský původ zavražděn v Treblince v roce 1942. Josef Číž, který pomýšlel na duchovní dráhu, se stal učitelem a zemřel v roce 1957 na tuberkulózu. Petr Šimara, člověk mírumilovný, dal se na vojnu. Dosáhl hodnosti majora. Organizoval protinacistický odboj, byl zatčen gestapem a podařilo se mu přežít několikaletý pobyt v koncentračních táborech. V roce 1952, jako ideologicky nevyhovující, byl z armády odsunut do Svazarmu. Zahynul v roce 1961 při železničním neštěstí. Zdeněk Turpiš, ředitel ZDŠ v Krnově, vždy překypující laskavým humorem, zemřel na infarkt myokardu v roce 1969. František Holík, učitel, divadelní ochotník, zemřel v roce 1976 na opakovaný infarkt myokardu. Antonín Machala, lesník, zemřel v roce 1983 na kardiopulmonální selhání. Aleš Krátký, JUDr., notář v Ústí n. L., zemřel v roce 1987 na zhoubné onemocnění. Oldřich Chlevišťan, náš dobrotivý bohém a komik, pokusil se uplatnit v armádě, po válce v pohraničí na NV a odtud putoval do vězení, protože, jak říkával, vyjádřil se nemile o osobách, které nám měly být milé. Končil svou životní pouť jako školník a na věčnost se odebral v křesle s brýlemi na očích v roce 1987. Rudolf Cepek, svědomitý učitel a poctivý dělník na rodné hroudě, zemřel na infarkt myokardu roku 1987. Ludmila Turpišová, provdaná Prokopová, duše něžná. Byla učitelkou, zemřela v roce 1988 na infarkt myokardu. Stanislav Zvoníček, nadšený muzikant, hlavní účetní ONV Valašské Klobouky, zemřel v roce 1988 na pozdní komplikace infarktu myokardu. Ladislav Poslušný, úředník, horující pro parapsychologii, zemřel v roce 1992 na mozkovou příhodu. Karel Seidl, Ing. chemie, přežil koncentrační tábor Sachsenhausen a zemřel v roce 1992 ve chvíli, kdy mu byl doručen dekret o navrácení znárodněné továrny. František Štancl, voják z profese, po rozpuštění armády krátkodobě posluchač veterinární fakulty, pak úředník, odbojář. Zemřel roku 1992 na op akovaný infarkt myokardu. XIX

Ludmila Šímková, provdaná Pardubová, PhMr., k expedovaným lékům přidávala moudré rady a laskavý úsměv. Zemřela na zhoubný proces v roce 1994. Antonín Čeněk, JUDr., soudce, všestranný sportovec, zemřel náhle na mozkovou příhodu v roce 1994. Josef Friedel, učitel, úspěšný malíř, zemřel na mozkovou příhodu roku 1994. Dosud žijící: Jaroslav Babica, učitel, který rovným dílem miloval své školáky i rodnou půdu a poctivou práci na ní. Po mozkové příhodě žije u své dcery na faře v Jimravově. Miroslav Schedelbauer, ředitel ZDŠ, duše poetická, je pronásledován řadou chorob stáří a žije v Uherském Hradišti. Vlasta Šťastná, provdaná Menšíková, učitelka, dlouholetá pracovnice v tělovýchově a turistice, se statečné potýká s řadou chorob svého věku. Marie Šerá, provdaná Šulová, učitelka, ač stíhána řadou neduhů, obětavě pomáhá svým mladým. Marie Pokorná, provdaná Šimarová, učitelka, přes několik šrámů na zdraví je stále oporou své početné rodiny. Božena Způrná, MUDr., dětská lékařka v Uherském Brodě, je postižena mozkovou příhodou. Milena Kubíčková, provdaná Šmídová, úřednice, žije v Praze. Hedvika Stanečková, provdaná Rudašová, MUDr., zubní lékařka, žije v Düsseldorfu. Byla též postižena mozkovou příhodou. Se spolužáky udržuje spojení po telefonu. Bruno Sax, MUDr., v roce 1939 uprchl se svými třemi bratry do Palestiny, bojoval v britské armádě u Tobruku a v Řecku, odtud se dostal do zajateckého tábora u Českého Těšína. V roce 1948 se vrátil do nově vzniklého státu Izrael, tam dokončil medicínu a oženil se s domorodou dívkou Chagit. V roce 1994 prodělal srdeční operaci a po ní mozkovou příhodu. Přesto se každoročně v létě vrací do staré vlasti. Jaromír Krystýnek, MUDr., přežil koncentrační tábor Sachsenhausen, praktický lékař, 18 let byl ředitelem OÚNZ Vsetín. V době normalizace se vrátil na obvod. V pohybu jej omezují tepny dolních končetin. Kazimír Trunkát, MVDr., snad dosud žije v Českých Budějovicích, ale na dopisy neodpovídá. Pokus o schůzku spolužáků k šedesátému výroč í maturit s e nezdařil. Sešli se jen čtyři Šťastná, Pokorná, Sax a Krystýnek. Setkání bylo ukončeno napsáním tohoto posledního listu, kroniky prvních absolventů Masarykova gymnázia a Krystýnek byl propuštěn z funkce starosty třídy, neboť už není komu starostovat. Jaromír Krystýnek, maturitní ročník 1936 (Almanach Masarykova gymnázia Vsetín: vydáno na počest 70. výročí založení Masarykova gymnázia Vsetín - 1998, Vsetín 1998, str. 15.)

XX

Příloha č. 28 Ročník vpravdě válečný – osudy poslední třídy, která přišla na gymnázium ještě v první republice Maturovali jsme roku 1946, a tak jsme v gymnáziu prožili celou válku. Když jsme do Masarykova československého reálného gymnázia přišli jako primáni, vítal nás ve vestibulu legendární školník pan Sedláček, vzbuzující respekt už svou uniformou. Bylo to na podzim roku 1938, to se již nad naší republikou stahovaly mraky. Všude bylo cítit napětí, všichni se cítili ohroženi, ale připraveni bránit republiku všemi prostředky. Katastrofa na sebe nedala dlouho čekat – přišel Mnichov a do naší třídy přicházeli studenti z pohraničí a ze Slovenska. Bylo nás tehdy mnoho, plné dvě třídy, v jedná děvčata, ve druhé kluci. V moderní budově gymnázia, které bylo teprve 8 let, se nám líbilo. Byli jsme veselí a šťastní, nic netušíce o tom, co přijde. Ještě v primě jsme zažili 15. březen 1939 a gymnázium zkrátilo svůj název na dvě slova. Byli jsme ohromeni, když o několik dní později vstoupili do třídy němečtí policisté, obávaná SS, a pak už jsme se učili zdravit vztyčenou pravicí. Všechno se měnilo rychle a od základů. Všechny naše učebnice byly podrobeny přísné cenzuře. Museli jsme vytrhávat stránky, z atlasu mizely mapy republiky. O Československu nesmělo být nikde ani zmínky, co překáželo, muselo se začernit tuží. Říkali jsme si, že se naše učebnice oblékly do smutečního. Měnilo se všechno i venku, v okolí školy. V zahradě před vilou ředitele Zbrojovky byla vztyčena odporná černá vlajka se dvěma blesky – symbol zbraní SS. V parku vlály prapory s hákovým křížem. Páni profesoři nás upozorňovali, abychom si ničeho nevšímali, okupanti hledali záminku, aby mohli proti gymnáziu přísně zakročit. V roce 1941 byly vydány směrnice o omezení počtu středních škol, aby se znemožnila výchova české inteligence. Vyučování v gymnáziu běželo dále, ale jeho obsah byl omezen a usměrněn. Přibylo hodin němčiny, ta se stala předmětem rozhodujícím, napůl německy se učilo i v zeměpise a matematice. Vzpomínáme na pana profesora Pittauera, jak nám diktoval německé odborné termíny s poznámkou: "Zapište si to do sešitů, musí to být, kdyby přišla nějaká šťára". Nejhůře byla postižena česká literatura, ještě více jak dějepis, zvláště když nás češtinu učila profesorka, která se provdala za Němce, a přijala jeho myšlení. Když jsme jednou panu profesorovi Mikšovskému nechali k svátku upéci dort, poděkoval a poznamenal: "Udělali byste lépe, kdybyste mně koupili pojistku na život, jsem totiž pozván na přeškolení do Berlína." Místo 28. října jsme museli každoročně slavit Hitlerovy narozeniny. Shromažďovali jsme se v kreslírně a z amplionu poslouchali projev zrádného generála Moravce, který byl tenkrát ministrem školství. U rádia ve sborovně seděl pan profesor Pittauer a doprovázel řeč skvělou muzikou. Kdykoli Moravec řekl nějakou hloupost, rádio zaječelo, jako by je na nože bral, a my jsme se schovávali jeden za druhého, aby nebylo vidět, jak se smějeme. Ale útisk se stupňoval. Když na podzim roku 1941 přišel do Prahy Heydrich, uvedl se stanným právem a krvavými represemi. V roce 1942 byla z naší třídy vyloučena téměř polovina studentů, a tak jsme se s děvčaty změstnali do jedné učebny. Vyučování bylo stále více omezováno. Posílali nás na brigády, totálně nasazovali na různé práce, vyhlašovali uhelné prázdniny. Gymnázium se bránilo, jak jen mohlo. Zde nemůžeme nevzpomenout na ředitele hudební školy Stanislava Mráze, který v květnu 1943 organizoval a řídil hudební akademii. Nikdy nezapomeneme na jeho mateřštinu, na jeho obětavost a statečnost. XXI

Ale v roce 1943 zbyly z naší třídy jenom trosky. Ubývalo nás a po náletu spojeneckých vojsk 26. srpna 1944 na továrnu leteckých motorů v Kuřimi odešli všichni kluci 1. září 1944 na trvalou brigádu. Byli povoláni do Technische Nothilfe a nasezeni v Kuřimi u Brna a později přeloženi do Ústí nad Orlicí a Žabčic u Brna. Oktáva byla úředně zrušena a naše septima živořila. Teprve po válce v květnu, červnu a červenci jsme doháněli zameškané učivo a po jednoměsíčních prázdninách nastoupili do oktávy. Cítili, že jsme byli o mnohé ošizeni, ale věřili jsme, že na vysokých školách všechno doženeme. Ale říká se, že historie se opakuje. O dva roky později, po vítězství pracujícího lidu, byla převážná část naší třídy ze studia vyloučena, tentokrát nikoliv z důvodu rasových, ale kvůli třídnímu původu. Nemohu končit jinak než poděkováním všem profesorům, kteří rozuměli nám jedenáctiletým a přivedli nás až na práh dospělosti. Za osm let nás naučili svobodně myslet a poctivě hodnotit. Maturanti z roku 1946 (Almanach Masarykova gymnázia Vsetín: vydáno na počest 70. výročí založení Masarykova gymnázia Vsetín - 1998, Vsetín 1998, str. 20.)

XXII