Použití dřevin v zahradní a krajinářské architektuře za první republiky

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta

Použití dřevin v zahradní a krajinářské architektuře za první republiky Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. Ing. Miloš Pejchal, CSc.

Vypracovala: Bc. Kateřina Sapáková Lednice 2013

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Použití dřevin v zahradní a krajinářské architektuře za první republiky vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Lednici, dne 8.5.2013 Bc. Kateřina Sapáková

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Miloši Pejchalovi, CSc. za odborné rady při konzultacích. Také bych chtěla poděkovat všem lidem, kteří byli nápomocni ke zdárnému vytvoření diplomové práce, od doc. Ing. Marcela Honzy, Dr. z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, přes konzultanty Petru Hlaváčkovou z Projektu architektonických stezek, Ing. Petra Fencla z Národního zemědělského muzea, Soňu Druskovou z Muzea hlavního města Prahy a Ing. Romana Zámečníka za odborné konzultace vztahující se k tomuto období. V neposlední řadě děkuji za podporu své rodině.

OBSAH:

4.5.6

Stromořadí..................................................................................................................22

1.

ÚVOD ........................................................................................................................................... 6

4.5.7

Zeleň v nádobách .......................................................................................................23

2.

CÍL PRÁCE ..................................................................................................................................... 6

4.5.8

Záhony růží .................................................................................................................23

3.

METODIKA PRÁCE ........................................................................................................................ 6

4.5.9

Předzahrádky ..............................................................................................................23

4.

LITERÁRNÍ REŠERŠE ...................................................................................................................... 7

4.6

Vila a vilová zahrada ...........................................................................................................24

4.1

Vymezení základních pojmů ................................................................................................ 7

4.6.1

Vila v období první republiky......................................................................................24

4.2

Společenská a kulturní východiska ovlivňující zahradní a krajinářskou architekturu období

4.6.2

Vilová zahrada období první republiky.......................................................................24

první republiky ................................................................................................................................. 8

4.7

Cíle a principy péče o památky zahradní a krajinářské architektury .................................25

4.2.1

Krajinářská škola .......................................................................................................... 8

4.7.1

Historické zahrady – cíle a specifika ...........................................................................25

4.2.2

Základy moderní zahrady............................................................................................. 8

4.7.2

Autenticita druhové skladby ......................................................................................26

4.2.3

Arts and crafts .............................................................................................................. 8

4.7.3

Údržba, konzervace, restaurování a restituce ...........................................................26

4.2.4

Období přírodní zahrady v Německu ........................................................................... 9

4.7.4

Fáze obnovy památek zahradní a krajinářské architektury .......................................27

4.2.5

Zahrada symbolismu .................................................................................................... 9

4.2.6

Secesní umění .............................................................................................................. 9

4.2.7

Peter Behrens a období začátku 20. století ................................................................. 9

5.1.1

Vila Tugendhat v Brně ................................................................................................28

4.2.8

Kubistická zahrada ..................................................................................................... 10

5.1.2

Müllerova vila v Praze ................................................................................................30

4.2.9

Zahradní města a kolonie........................................................................................... 10

5.1.3

Vila Stiassni v Brně......................................................................................................32

4.2.10

Období individualistické moderny ............................................................................. 10

5.1.4

Vila Čerych v České Skalici ..........................................................................................35

4.3

5.

VÝSLEDKY ....................................................................................................................................28 5.1

Nástin společensko - hospodářské situace v první polovině 20. století ............................ 11

5.2

Rozbor dochovaných objektů období první republiky .......................................................28

Návrh obnovy zahrady Bulínovy vily v Brně .......................................................................37

4.3.1

Společensko - hospodářské situace v první polovině 20. století ............................... 11

5.2.1

Základní informace .....................................................................................................37

4.3.2

Umělecké dění v první polovině 20. století ............................................................... 12

5.2.2

Přírodní poměry .........................................................................................................38

Významní zahradní architekti období první republiky ....................................................... 13

5.2.3

Stavebně historický průzkum .....................................................................................38

4.4

4.4.1

František Thomayer (3.3.1856 – 18.2. 1938) ............................................................. 13

5.2.4

Rozbor původní kompozice zahrady ..........................................................................39

4.4.2

Josef Vaněk (6.2.1886 – 9.9.1968) ............................................................................. 14

5.2.5

Rozbor současné kompozice zahrady ........................................................................41

4.4.3

Josef Kumpán (24.12.1885 – 9.5.1961) ..................................................................... 16

5.2.6

Vyhodnocení dendrologického potenciálu a historické hodnoty dřevin ...................44

4.4.4

Otokar Fierlinger (21.5.1888 – 8.9.1941) .................................................................. 18

5.2.7

Zhodnocení celkové péče o objekt .............................................................................45

Použití dřevin v období první republiky ............................................................................. 20

5.2.8

Památkový záměr .......................................................................................................45

5.2.9

Návrh obnovy .............................................................................................................46

4.5

4.5.1

Živé ploty.................................................................................................................... 20

4.5.2

Bodové tvarované prvky ............................................................................................ 21

6.

DISKUZE ......................................................................................................................................52

4.5.3

Popínavé rostliny ....................................................................................................... 21

7.

ZÁVĚR .........................................................................................................................................52

4.5.4

Solitérní stromy a keře ............................................................................................... 22

8.

SOUHRN A RESUME....................................................................................................................53

4.5.5

Skupiny stromů a keřů ............................................................................................... 22

9.

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ ................................................................................................54

5

je vypracovat u jedné vilové zahrady památkový záměr a navrhnout její obnovu, a to na základě

1. ÚVOD

podkladů z literární rešerše a informací získaných při terénním průzkumu. Návrh bude mít povahu

Zahrady byly zakládány již od dávné minulosti, vlivem historických událostí však často

studie.

procházely obdobími rozmachu a naopak úplného úpadku. Jednotlivé etapy vývoje zahradní a krajinářské architektury reagovaly na aktuální situaci ve společnosti a postupně se vyvíjely a vzájemně ovlivňovaly. Pokud popisujeme konkrétní úsek vývoje zahradní a krajinářské

3. METODIKA PRÁCE

architektury, musíme se mu proto snažit porozumět v delším časovém období a ve vztahu ke Práce je standardně strukturována do jednotlivých kapitol podle zadání a zaměření

společenským, politickým a kulturním změnám. Diplomová práce se zabývá tématem Použití

diplomového projektu. Ze zadaného tématu je zřejmé, že práce bude doplněna velkým množstvím

dřevin v zahradní a krajinářské architektuře za první republiky, tudíž je nutné toto období pochopit

obrazové dokumentace.

v širším kontextu historických souvislostí než jen v časovém úseku mezi rokem 1918 a 1938. Do současnosti se na území České republiky dochovalo množství objektů pocházejících

Literární rešerše

z tohoto období, z nichž některé patří mezi cenné památky zahradní a krajinářské architektury.

Problematika diplomové práce si žádá potřebné prostudování literárních a archivních

Patří sem zámecké zahrady a parky, sady, sadovnické úpravy významných budov, botanické

pramenů týkajících se situace v českých zemích v období první republiky a s tím souvisejících

zahrady a arboreta nebo hřbitovy. Zahrady soukromých vil a domů jsou další neméně významnou

východisek, které měly zásadní vliv na zahradní a krajinářskou architekturu daného období u nás

kategorií objektů. Památky zahradní a krajinářské architektury jsou specifickým typem, u kterého

zahrnující v nezbytném rozsahu i širší mezinárodní kontext. Z nashromážděných podkladů bude

významnou úlohu hraje proměnlivost v čase i prostoru. Hlavní roli zde mají rostliny, resp. dřeviny,

vypracována literární rešerše. Nejdříve se bude zabývat vymezením základních pojmů, dále

které se podílejí na kompozici obvykle největší měrou.

společenskými, kulturními a hospodářskými východisky, jež ovlivňovaly zahradní a krajinářskou architekturu období první republiky, situací v první polovině 20. století a významnými zahradními architekty. Následně bude literární rešerše popisovat použití dřevin v období první republiky,

2. CÍL PRÁCE

stručně charakterizovat vilu a vilovou zahradu a péči o památky zahradní a krajinářské

Cílem diplomové práce je analyzovat problematiku období první republiky - stav, ve kterém

architektury. Pro následnou obnovu je nutné se seznámit s mezinárodními dokumenty o ochraně

se zahradní a krajinářská architektura v dané době nacházela, a zásady, jež byly používány. Pro

kulturního dědictví a vymezit cíle a principy současné péče o památky zahradní a krajinářské

popsání tehdejších zvyklostí je také zapotřebí charakterizovat tvorbu významných českých

architektury obsažené v těchto dokumentech. Informace budou čerpány z knižních publikací,

zahradních architektů z období první republiky. Jedním z cílů práce je popsat tehdejší způsoby

časopisů, internetových zdrojů, diplomových prací a odborných článků. Ze zaměření práce vyplývá,

použití dřevin ve vybraném typu objektů, představit v obecné rovině přehled charakteristických

že bude nutné využít velké množství historických materiálů, tudíž navštívit Moravskou zemskou

vegetačních prvků v daném období a uvést používané sortimenty. Důležité je i představení zvolené

knihovnu v Brně, Muzeum hlavního města Prahy, Národní památkový ústav, knihovnu Fakulty

kategorie, na kterou bude práce zaměřena – vily a vilové zahrady, jako významný úsek vývoje

architektury Vysokého učení technického v Brně a knihovnu Zahradní fakulty v Lednici. V kapitole

zahradní a krajinářské architektury.

použití dřevin v období první republiky bude převzata metodika kategorizace vegetačních prvků z

Dalším cílem je přiblížit tvorbu tohoto období popsáním a rozborem několika alespoň

přednášek doc. Ing. Pavla Šimka, Ph.D. (Šimek, 2007). Informace o sortimentech dřevin budou

částečně dochovaných objektů zahradní a krajinářské architektury. Ten bude zaměřen na program,

pocházet z ceníků a katalogů školkařských firem, např. firma Späth Berlín (1920), z publikace

provoz a kompozici zahrady a těžiště bude mít v analýze a hodnocení dobového použití rostlin v

Okrasné dřeviny a byliny průhonických zahrad (Domin, 1928) a z disertační práce zabývající se

objektu a zhodnocení autentičnosti stávajících rostlinných prvků. Hlavním cílem diplomové práce

tématem Použití dřevin ve vybrané etapě vývoje zahradního umění – přelom 19. a 20.- století na 6

území východních Čech (Ottomanská, 2011). Výstupem budou přehledy typických dřevinných

vegetačních prvků pro dané období doplněné o výběr nejběžněji používaných druhů dřevin a

4. LITERÁRNÍ REŠERŠE

tabulka se sortimentem dřevin daného období.

4.1 Vymezení základních pojmů Problematika diplomové práce vyžaduje definování základních pojmů, se kterými se bude

Rozbor dochovaných objektů období první republiky

dále pracovat.

Práce navazuje kapitolou výsledky, která se zabývá modelovými objekty vil a vilových zahrad z období první republiky. Ty budou vybrány tak, aby odpovídaly cílům diplomové práce.

období první republiky - označení pro období od vyhlášení samostatné Československé republiky

Podmínkou je, aby založení zvoleného objektu odpovídalo období první republiky, a současně aby

28. října 1918 do Mnichovské dohody 29. září roku 1938 (První republika, 2001)

byly alespoň částečně dochované do současnosti. S kontaktními osobami jednotlivých objektů budou domluveny konzultace a návštěvy jejich zahrad. Kapitola výsledky bude členěna na část

vila – představuje individuální rodinné bydlení ve větším volně stojícím domě, obklopeném

přípravnou a projekční. V přípravné fázi je nutné prostudovat veškeré možné podklady týkající se

architektonicky upravenou zahradou (Sedlák, 2006)

modelových objektů. Analýzy budou vypracovány na základě materiálů z předchozích kapitol, podkladů z příslušných institucí každého zvoleného objektu a informací získaných při terénním

soukromá zahrada – zahrady zámecké, vilové, u venkovských sídel, domácí zahrady, předzahrádky,

šetření. Průzkumy a rozbory se budou soustředit na způsob využití zahrady, její program, provoz a

užitkové, tovární a nádvoří (Škrobánek, 1925)

kompozici. A těžiště budou mít v analýze a hodnocení dobového použití rostlin. Nejdříve se budou zabývat základními údaji, přírodními podmínkami, stavebně historickým průzkumem, původní

vilová zahrada – označení prostoru, který vilu bezprostředně obklopuje a vytváří s ní jeden

kompozicí a následně současným stavem a hodnocením stávajících rostlinných prvků. Výsledkem

vzájemně neodlučitelný, provázaný a harmonický celek (Zámečník, 2012)

průzkumů a rozborů budou výtvarně architektonické analýzy doplněné o stručný komentář. V rámci této části je nutno u jednoho modelového objektu zpracovat inventarizaci dřevinných

historická zahrada - architektonická a vegetační kompozice, jež je z hlediska dějin nebo umění

vegetačních prvků dle zjednodušené metodiky doc. Ing. Pavla Šimka, Ph.D. (Šimek, 2008; Příloha č.

celospolečensky významná, její materiál je především rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjející a

2). Další částí se stane vyhodnocení historické hodnoty zahrady a autentičnosti rostlinných prvků

obnovitelný. Označení „historická zahrada“ náleží stejně tak malým, drobným zahradám jako

(metodika viz. Příloha č. 2).

rozsáhlým tvarovaným nebo krajinářským parkům. Historická zahrada, ať již je či není připojena k budově - v kladném případě je jejím neoddělitelným doplňkem (Florentská charta, 2001)

Návrh obnovy zahrady U jednoho zvoleného modelového objektu na průzkumy a rozbory naváže část projekční, a to vypracování památkového záměru a obnovy objektu. Návrh bude vycházet z aplikace všech získaných informací a jejich převedení do praxe. Samotný návrh obnovy zahrady bude mít povahu studie, která bude obsahovat základní koncept řešení, návrh řešení v situaci, což budou doplňovat perspektivní pohledy jednotlivých částí zahrady, řezopohledy a axonometrie celého objektu zahrady Bulínovy vily, případně detaily řešení.

7

4.2 Společenská a kulturní východiska ovlivňující zahradní a krajinářskou architekturu období první republiky 4.2.1 Krajinářská škola Na přelomu 19. a 20. století je v českých zemích stále znatelné doznívání éry krajinářského stylu, který přetrvával v Evropě od konce 18. století. Ten u nás během 19. století pozměnil většinu barokních a renesančních zahrad do podoby krajinářského parku (obr. 1, Příl. č. 1-obr. 1). Důvodem nebyl jen módní trend doby, ale také ekonomická situace majitelů. Údržba ornamentálních záhonů a tvarovaných keřů byla finančně velmi náročná. V krajinářských

Obr. 1 Krajinářská scenérie (Fierlinger, 1938)

zahradách se v druhé polovině 19. století rozmáhá použití exotických rostlin. Hobhouse (1999) popisuje, že subtropické rostliny jsou vysazovány po vzoru pařížské Parc Monceau nebo slavné 4.2.2 Základy moderní zahrady

Battersea Park v Londýně, mnozí Američané vnímají rody Canna, Caladium, Dracaena, Tritonia, Wigandia a různé palmy, banánovníky, stromové kapradiny a podobné exotické rostliny na

Od konce 19. století se vilové bydlení stalo fenoménem, který podporoval objevení tradice

trávníku jako doposud neznámý symbol elegance. Díky rozvoji skleníkových konstrukcí ze železa a

maloměstského a venkovského domu se zahradou. Ten se stal ideálem pro střední vrstvy a začaly

skla je možno přezimovat, ale také kultivovat mnoho cizokrajných druhů i v našem prostředí.

tak vznikat nové úřednické čtvrti. Přestalo nekonečné období opakování stylových forem a v této

V souvislosti s tímto se rozvíjí trend sbírkaření. (Žaláková, 1992)

době byly položeny základy moderní zahrady. Ty spočívaly v principech, že zahrada je

Období konce 19. a začátku 20. století nepřineslo evropské zahradě nic nového, rozvoj

pokračováním domu. Prvně byl zájem orientován na venkov. Účelnou formu zahrad diktoval malý

nových myšlenek stagnuje, vyskytují se pouze marné pokusy a snahy o nový styl. Nejčastěji se

plošný rozsah a nový obsah techniky bydlení. Wirth (1911) uvádí: „Hygiena, sport, změněný

objevují díla, která jsou kombinací slohových prvků. Největší zhoršení zahradní formy se ale

způsob zaměstnání a dokonalejší využití všech částí obydlí dávali záruku, že se ani z počátku, kdy se

dostavuje v době, kdy se styl stává pojmem bez obsahu a kdy jeho diktát ubíjí uměleckou

hledaly vzory ve starších uměleckých formách, neupadlo v pouhou kopii symetrických dispozic, ať

myšlenku, jak píše Wirth (1911) ve své Evropské zahradě: „V této poslední době nejedná se o

renesančních či římských vzorů.“ Předpoklad, že zahrada jako dílo architekta musí mít

zahradu jako umělecké dílo, ale vedou se diskuse o tom, který sloh je nejpřiměřenější pro ten který

architektonické formy, vedl k ryze geometrické zahradě. Mimo jiné k tomu také přispěl půdorys

druh zahrady, nejde např. o zásadní přípustnost květinového koberce uprostřed starého

anglické vily. Jako první dal podnět k této zahradě Morrisův kruh v 60. letech 19. století,

empirového parku, ale o vzorec k jeho ornamentům, zda lidový či renesanční. I opětovného návratu

teoretickou základnu tvořily díla Garden Craft a The Formal Garden in England. (Žaláková, 1992)

Chambersovské zahrady v novém dobovém zabarvení, s terakotovými laněmi a trpaslíky, s litinovými můstky a s bludnými balvany a zkrácenými dubovými kmeny z cementu dožil se konec 4.2.3 Arts and crafts

19. století a tato fáze znamená nejhlubší úpadek zahradní architektury. Současně tu vyvrcholila tendence celého století, v němž vytlačoval – a přírodní park bez architektonické formy to přímo

Koncem 19. století vzniklo v Anglii navzdory průmyslové revoluci hnutí Arts and Crafts

podporoval – praktický zahradník stále více architekta; na konci století je zahrada ve svém založení

v čele s Wiliamem Morrisem. Jejich činnost významně ovlivnila i zahradní a krajinářskou

produktem libovůle formální, bez logiky dobré architektuře vlastní i bez účelnosti.“ (Wirth, 1911)

architekturu ve 20. století: secesi, klasickou modernu, tak i umění Bauhausu. Stavěli se proti

8

nelogickému používání historizujících slohů a bohatě zdobených spotřebních předmětů.

dřevěnými mostky a kamennými přechody byla později završena romantickým pomníkem básníka

Podporovali řemeslnou výrobu, jež mohla vdechnout věcem život, oproti předmětům sériově

Julia Zeyera. (Pacáková, 2004)

vyráběným v továrně.

Vedle ručních výrobků prosazovali použití místních druhů rostlin a 4.2.6 Secesní umění

navrácení vesnické zahrady – cottage garden. Stoupenkyní Wiliama Morrise byla malířka Gertrude Jekyll, jež se taktéž zabývala uměleckým řemeslem. Její tvorba je charakteristická specifickou prací

Na přelomu 19. a 20. století se začal Evropou šířit nový umělecký směr - secese. Jejím

s barvou v trvalkových záhonech a používáním přírodních materiálů (Příl. č. 1-obr. 2,3). Gertrude

typickým prvkem jsou rostlinné ornamenty a používání nových materiálů. Ornament na budovách

Jekyll úzce spolupracovala s architektem Edwinem Lutyensem. Jejich díla obsahovaly zahrady

neplnil funkci pouze dekorativní, ale také symbolickou. Secese usilovala o jednotu

dělené na dvě části, pravidelnou vysoce udržovanou část v blízkosti domu a navazující extenzivní

architektonického díla a životního stylu, zahrnovala umělecké řemeslo i průmyslové výrobky.

lesní partie. Geometrie záhonu, dlouhé pohledové osy a stříhané živé ploty Gertrude Jekyll a

Zabývala se vzhledem staveb, interiérem a jeho vybavením, ale na prostorové problémy se

Edwina Lutyense se staly inspirací zahradní a krajinářské architektury na počátku 20. století.

nezaměřovala. Použití skla, keramiky nebo kovu vedlo k docílení expresivního výrazu. Šíření

(Knotková, 2006; Ottomanská, 2011)

secesního umění výrazně ovlivnil žák Otto Wagnera Adolf Loos. Ten svým dílem Ornament a zločin (1908) vyvolal na začátku 20. století v uměleckých kruzích vlnu purismu. Secese se v zahradní tvorbě vyznačovala přísně geometrickou kompozicí, ornamentálností a

4.2.4 Období přírodní zahrady v Německu

používáním linií. Důležité bylo, aby základní rozvržení zahrady korespondovalo se stavbou vily

Z Německa se k nám šířil výrazný obdiv přírodní zahrady, jejíž výraznou osobností se stal

nebo rodinného domu. V odborné literatuře se pojem secesní zahrada neobjevuje téměř vůbec.

Willy Lange (Příl. č. 1-obr. 4). Myšlenky přírodní zahrady rozvíjel nezávisle na Gertrude Jekyll a

Jiří Mareček (1992) ji jako jeden z mála autorů popisuje, uvádí charakteristické rostliny, malé

Williamu Robinsonovi (Knotková 2006) a vkládá je do svého díla Gartengestaltung der Neuzeit

stromkové formy a např. převisle rostoucí dřeviny, zejména vrby, břízy, magnólie, dále lilie, lekníny

(1907). Anglické označení Wild Garden pozměňuje německým termínem Naturgarten. Willy Lange

nebo charakteristická zvířata, např. labutě a pávy. Typické je začlenění prvků drobné architektury

ve svém postoji vychází z teorií botanika Ernsta Haeckela (Knotková, 2006), který prohlašoval, že

(altán, pergola, bazén, nádrž) a umístění uměleckých předmětů v zahradě. Významnou stavbou

příroda byla vyrovnaná člověku, a proto by se člověk neměl nad ni nadřazovat, zahrada by měla

secesního období na našem území je vila Primavesi v Olomouci od Franze von Krausse a Josefa

být součástí krajiny a hranice mezi nimi má být nerozpoznatelná, stromy a keře by neměly být

Tölka (Příl. č. 1- obr. 6). Mezi nejznámější úpravu zahrad v duchu secesního slohu lze považovat

stříhány a zahrada by neměla mít architektonickou formu, upouští tak od geometrického pojetí.

zahradu zámku v Novém Městě nad Metují od Dušana Jurkoviče. (Žaláková, 1992; Ottomanská,

Reakcí na tento přístup je používání rostlin danému stanovišti odpovídajících, tzv. přírodní

2011)

zahrady. Zahrady Willyho Langa měly neurčité hranice, rostliny byly nepravidelně rozmístěné a cibuloviny rostly volně pod stromy podél cest, popisuje Knotková (2006). (Knotková, 2006; 4.2.7 Peter Behrens a období začátku 20. století

Ottomanská, 2011)

Další silnou osobností doby byl Peter Behrens. Mnoha výstavami svých zahrad vzbudil v uměleckých kruzích zájem o zahradu jako o umělecké dílo a podílel se na ukončení nekonečného

4.2.5 Zahrada symbolismu

opakování historických slohů. Peter Behrens předznamenal zahradní a krajinářskou architekturu

„Zahrada symbolismu byla podnícena silným literárním hnutím, kdy vnější svět byl chápán

klasické moderny, Bauhausu a současně byl člen německého Werkbundu. Při své tvorbě používá

jako zahrada symbolů“ (Pacáková, 2004). Geniálním příkladem je část parku Chotkových sadů od

rozdělení na 4 pravidelné části volbou cest. Vytvoření dálkových pohledů bylo převzato z italské

Františka Thomayera z let 1887 – 1890 (Příl. č. 1- obr. 5). Scenérie jezírka s vodním příkopem,

školy zahradní a krajinářské architektury. Kontrastujícím prvkem pro čtvercové záhony jsou 9

oblouky, loubí nebo pergoly. Typická bílá barva byla doplněna stromky s vysokými kmínky a

4.2.9 Zahradní města a kolonie

zastřiženými korunami. Zahrada tak vyvolávala dojem čistého a hygienického životního prostředí.

Další reakcí na hospodářské a společenské změny byl vznik zahradních měst. Podnětem pro

Peter Behrens (Kalusok, 2004) srovnává: ,,Podle mého názoru je zahrada právě tak důležitou částí

jejich stavby byly špatné hygienické podmínky nových továrních bytů, nedostatek slunce a zeleně

bytu jako koupelna, neboť jen jejím prostřednictvím, pokud je nám přenechána do vlastnictví nebo

v průmyslových městech. Přeskupení obyvatelstva z venkova do města ale neutlumilo jeho

ji aspoň delší dobu můžeme volně užívat, najdeme duševní souznění s přírodou.“

potřeby, v novém městském obyvateli stále přetrvává touha po přírodě. Původ zahradních měst

Se svým názorem se přidává i zahradní architekt Josef Kumpán (Žaláková, 1992), který říká:

sahal do konce 19. století do Anglie. Kniha Ebenezera Howarda Tommorow se stala inspirací pro

,,Zahradníci podle šablon kopírují přírodní scenérie v malém, aniž by plnily svůj účel, vedou

hnutí Garden City Pioneer Company, které založilo první zahradní město Letchworth (Příl. č. 1-

nesmyslné cesty, pohledy nikam nevedou a zahradu naplňují sochy srnek a zajíců. Měli bychom ale

obr. 8). V první polovině 20. století se vlna zájmu rozšířila celou Evropou. Pacáková (2004)

s inspirací cizích národů postupovat sami dál, měli bychom se vyvíjet a pracovat individuálně a

popisuje, že dům se zahrádkou se stal ideálem střední vrstvy, a v českých a moravských zemích se

tvořit něco nového odpovídajícího požadavkům dané doby. Kromě děl Thomayera se nedá o

začaly stavět úřednické čtvrti typu pražské Ořechovky nebo sídliště Bába. U nás byl však rozvoj

moderním sadovnictví mluviti.“ (Žaláková, 1992)

těchto myšlenek o něco pomalejší než v ostatních evropských zemích. Snahy českých architektů

Na začátku 20. století díky snahám o zlepšení sadovnických poměrů začalo vznikat několik

byly završeny činností ve Zlíně, především spoluprácí Františka Lydie Gahury s Le Corbusierem.

publikací a časopisů zabývajících se touto tématikou, jako např. Československé zahradnické listy

(Ottomanská, 2011; Kalusok, 2004; Pacáková, 2004)

nebo časopis Krása našeho domova. Jako povzbuzení zahradnické tvorby vycházejí v roce 1920 díla

Obdobou zahradních měst jsou zahradní kolonie. Příkladem ve střední Evropě v Německu je

J. Vaňka České zahrady a Kumpána Novodobá zahrada s podtitulem Hlavní zásady při zakládání

Schrebergarten, o které se zasloužil Dr. Schreber. Jednalo se o pozemky, jež byly pronajímány

nebo přeměňování zahrad domácích. Jsou to jedny z prvních děl v češtině, které se zabývají danou

občanům za mírný poplatek. Pozemky byly na pravoúhlých parcelách, cesta byla upravena pro

problematikou. Jedná se o díla, jejichž záměrem je nabádat majitele k zamyšlení a změně postoje.

jízdu povozu a zahrada oplocena. Do středu zahrady byla situována besídka. Společné prostory

(Žaláková, 1992; Ottomanská, 2011)

doplňovalo dětské hřiště, studny s pitnou vodou a prostory pro výstavy a slavnosti. Hlavní funkcí bylo uspokojování rekreačních potřeb v relativně zdravém prostředí doplněné spolkovou činností. Účelem zeleně je nejen doplnit volné místo, ale také dotvořit jeho architekturu. (Žaláková, 1992)

4.2.8 Kubistická zahrada Pro vývoj české architektury za první republiky byl kubismus velmi důležitý. Odstartoval novou éru, osvobodil se od secesního dekorativismu a připravil architekty na příchod

4.2.10 Období individualistické moderny

funkcionalismu. V zahradní a krajinářské architektuře jen málo příkladů dosáhlo dokonalé realizace

Otokar Fierlinger (Žaláková, 1992) upozorňuje na nové tendence sociální potřeby a snahy

tohoto typu zahrady. Jedním z nich byla zahrada rodinného domu pod Vyšehradem (Příl. č. 1-

uplatnit přírodu v prostředí města. Rekreace ve městě, tedy zahrada sociálního účelu. Vývoj

obr. 7). Josef Chochol vytvořil v letech 1912 – 1913 zahradu ostroúhlých tvarů faset v duchu

architektury a stavebnictví prospívá i vývoji zahradní a krajinářské architektury. Zahrada s domem

kubismu. Tímto způsobem jsou pojaty nejen travnaté plochy ve svažitém terénu, ale také jejich

je charakterizovaná jako obytný prostor, přičemž obě části musí být spolu v harmonii. Novým

lemování. (Pacáková, 2004)

typem bydlení ve městě se tak stávají soukromé vily. Ty měly zásadní vliv na architekturu období první republiky. Jednalo se především o výstavbu bytových vil kolem centrálního parkového prostoru, např. výstavba kolem Türkenschanzparku ve Vídni. Myšlenka se u nás nejvíce rozvinula ve 20. a 30. letech 20. století ve velkých městech. Výstavba vil a dotváření jejich zahrad se

10

postupně stává trendem doby. Tyto tendence jsou dílem několika velmi významných architektů,

Le Corbusier vytvořil obecnější základnu pojetí individualistické moderny. Ač rodinný dům

prvním je F. L. Wright , následuje Adolf Loos , Le Corbusier a Mies van der Rohe. (Žaláková, 1992;

nebyl jeho hlavním zájmem, zasloužil se o vytvoření pěti bodů moderní architektury, které byly

Ottomanská, 2011)

zásadami pro navrhování soukromých vil: 1. Využitím rovné střechy mohly vznikat střešní zahrady,

Vůdčí osobností a velkou inspirací se na několik let stal americký architekt F. L. Wright.

jež nahradily a znovuzískaly zastavěnou plochu budov. 2. Stavba domů na sloupech vrátila přízemí

Jednota jeho řešení vnitřních a vnějších prostorů se stala na dlouhou dobu ideálem bydlení. Vila se

pro zeleň a pohyb. 3. Uvolnění podlaží umožnilo jeho členění nenosnými příčkami. 4. Díky sloupům

zahradou se vzájemně prostupovaly a navazovaly na sebe. Přímé spojení vnitřního a venkovního

vznikla příležitost propojení přízemí s okolní zahradou dlouhými pásovými okny a 5. konzolovité

prostoru tvořily otevřené a kryté terasy, velká okna a kontrastující volný trávník. F. L. Wright ukázal

řešení stropů uvolnilo průčelí. (Kalusok, 2004; Pacáková, 1996)

jaké jsou nové možnosti v Pensylvánii na Kaufmannově domě nad vodopádem (obr. 2). Při

Mies van der Rohe jako další významný architekt sumarizoval své zásady a vytvořil tak

strohosti a hladkosti venkovních ploch, uplatňovala se příroda v mnohem větší míře ve svých

funkcionalistický program. Funkcionalismus se podle hesla ,,forma následuje funkci“ snažil o

strukturálních a barevnostních vlastnostech. Skupiny stálezelených keřů u fasády nebo u terasy

tvaroslovné zjednodušení. Cílem bylo obnovení vztahů mezi člověkem a přírodou a vzájemné

přecházely v trávník zakončený masivem stromů, pergoly porůstaly popínavé rostliny a

prolínání jednotlivých prostorů. Příkladem geniálního řešení je stavba německého pavilonu na

propojovaly dům s garáží. (Žaláková 1992; Kalusok, 2004)

mezinárodní výstavě v Barceloně nebo Vila Tugendhat postavená roku 1930 v Brně. Nový stavební sloh přinesl zahradní a krajinářské architektuře nové možnosti, a to především díky oproštění od používání dekorativních motivů. Funkcionalistická zahrada, jako další odlišný typ zahrad období první republiky, doposud však v odborné literatuře nebyla dostatečně zmapována a popsána. (Kalusok, 2004; Pacáková, 1996) V duchu moderny se na počátku 20. století vyvíjela architektura i v našich zemích. Začala se tak formovat nová generace, jednalo se zejména o žáky Otto Wagnera - Jan Kotěra, Josef Gočár, Leopold Bauer a Otakar Novotný. (Kalusok, 2004)

4.3 Nástin společensko - hospodářské situace v první polovině 20. století 4.3.1 Společensko - hospodářské situace v první polovině 20. století

Obr. 2 Dům nad vodopádem - F.L. Wright (Pacáková, 2004)

Začátek 20. století jako období technické vyspělosti, tzv. 2. průmyslové revoluce, zlepšilo Představy Adolfa Loose se od jeho současníků odlišovaly. Stejně jako oni bojuje proti

hospodářskou situaci po předchozí několikaleté krizi. Jedná se o dobu velkých změn v mnoha

ornamentu a dekorativismu, např. dílem Ornament a zločin (1908), ve svých představách však

oborech, jako jsou vědecké objevy a technické vynálezy. Začaly se používat stroje v zemědělství,

upřednostňuje hlavně funkční využitelnost a vlastní interiér domu, jemuž je věnovaná veškerá

nové typy paliv, ale zlomovým bodem bylo především využívání elektřiny. Většina těchto událostí

pozornost, oproti exteriéru, který označuje pouze jako jeho slupku. Mezi nejvýznamnější díla

se týkala prvotně zemí technicky vyspělejších. Průmyslová výstava v Praze roku 1891 však ukázala,

autora patří, vila Tristana Tzary v Paříži nebo Müllerova vila v Praze. (Pacáková, 1996) Podrobněji

jak české země drží tempo s Evropskými velmocemi. Rozvoj však nebyl trvalý. Období bylo

se tvorbou Adolfa Loose zabývá kapitola 5.1.2 Müllerova vila.

prolínáno mnoha hospodářskými otřesy a společenskými rozpory. Události let 1914 – 1918, tedy

11

období 1. světové války a poválečný stav po mírových jednáních ve Versailles, změnily naprosto

historie, ale na začátku 20. století povýšilo na umělecký směr. Nejvýznamnějším představitelem

chod hospodářsko – politického dění nejen v Evropě, ale i ve světě.

v české malbě byl Jan Preisler se svými díly Jaro, Milenci u Černého jezera nebo Černé jezero.

Listopad 1918 přinesl první československou vládu s prezidentem Tomášem Garriguem

K malířství symbolismu se dále přikláněl Max Švabinský a Jan Zrzavý, k sochařství např. František

Masarykem. Jednalo se o čas plný anarchie a nezaměstnanosti. Nelze opomenout důsledky války -

Bílek a Bohumil Kafka, který vytvářel secesně symbolistní díla.

nestejnoměrné národnostní rozvrstvení, poválečná bída a především obrovské oběti na životech.

Dalším uměleckým směrem vznikajícím na konci 19. století je vídeňská secese. V období,

Toto období bylo plné zmatků, které doprovázelo rozpolcení zemědělství a průmyslová krize. Ta se

které chtělo skoncovat s historizujícími ornamentálními motivy, přišel nový směr, který vnesl

postupem času začala vzpamatovávat z otřesů války, když v letech 1921 – 1923 přišla další krize.

secesní rostlinné tvary. Princip používání rostlinného vzoru se od architektury rozšířil na veškeré

Následné období bylo ale charakteristické průmyslovým rozkvětem, rozvojem automobilismu,

umění, včetně uměleckých řemesel. Mezi její nejvýznamnější evropské osobnosti patří malíř Alfons

elektřiny a bydlení. Konečně byl překonán předválečný stav. To trvalo až do roku 1929, kdy přišla

Mucha (Slovanská epopej) a sochaři Stanislav Sucharda (pomník Františka Palackého v Praze) a

krize další a ještě hlubší než předchozí. Zasáhla celé hospodářství natolik, že došlo znovu k poklesu

Ladislav Šaloun (pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze).

až na předválečný stav. Výrazně se prohloubil rozdíl mezi městem a vesnicí. Souběžně celá Evropa

Hledání nových cest započaté již před 1. světovou válkou stále přetrvávalo. Ludmila

prochází řadou změn v rozvrstvení obyvatelstva. V roce 1933, kdy se v Německu k moci dostala

Žaláková (1992) popisuje: Mladí výtvarní umělci se zasloužili o vytvoření spolku Mánes, který byl

Hitlerova nacistická strana, bylo zřejmé ohrožení naší státnosti. V letech 1933-1935 došlo

založen v roce 1887 a vydával časopisy Volné směry (1897-1949), Styl (1909-1913 a 1920-1938) a

k prohloubení hospodářské krize, zvýšila se nezaměstnanost a došlo ke stagnaci stavební činnosti.

různé umělecké publikace a pořádal výstavy. Mezi nejvýznamnější události patří výstava soch

V roce 1935 byl dosavadní prezident Tomáš Garrigue Masaryk nahrazen Edvardem Benešem a 29.

Augusta Rodina v létě roku 1902 a výstava maleb Edvarda Muncha v roce 1905. Díky ní se

září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda o postoupení pohraničí Německu, což ukončilo

expresionismus šíří i českými zeměmi. Mezi první autory patří Emil Filla se svým dílem Čtenář

období první republiky.

Dostojevského z roku 1907. Čeští představitelé se seskupují v hnutí Tvrdošíjní nebo Osma,

(Žaláková, 1992; Ottomanská, 2011)

ze kterého se později stane Skupina výtvarných umělců. Mezi představitele patří Josef Váchal, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka, Otakar Kubín a Václav Špála. Pro české umění období první republiky byl důležitý i kubismus. Na rozdíl od francouzského

4.3.2 Umělecké dění v první polovině 20. století

pojetí se u nás projevil ve všech oblastech výtvarného umění. V sochařství se prosadil Jan Štursa

Začátek 20. století v umění je obdobím hledání nových směrů a cest. Proto je toto období

s dílem Dar nebes a země a Otto Gutfreund se svým kubistickým dílem Celista. Jeho portrét Úzkost

prolínáno téměř současně několika uměleckými proudy. Z Francie se Evropou rozšířil nový směr

a Don Quijote se naopak řadí k tvorbě expresionistické. Do kubistického hnutí se taktéž zapojuje

s citlivým přístupem k přírodě - impresionismus. Impresionisté zachycovali realitu, jen kladli větší

skupina Osma a Skupina výtvarných umělců – Emil Filla, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka i

důraz na subjektivní složku, kterou vnášel do díla umělec. U nás se impresionismus projevil

skupina Tvrdošíjní s Václavem Špálou a Josefem Čapkem. Jejich cílem bylo sblížení umění

především v malířství, a to v období od konce 19. století téměř až do poloviny 20. století. Bauer

se životem, jak popisuje Felix Haas (1980).

(2007) za zakladatele českého impresionismu považuje Antonína Slavíčka. Jeho nejznámější obrazy

Dalším proudem, který se do českých zemí dostal byl futurismus, jehož vliv se projevil

– U nás v Kameničkách a Silnice v kameničkách, které vznikají na počátku 20. století, vykreslují

v dílech Otty Gutfreunda a Bohumila Kubišty v pojetí tzv. civilismu. Jedná se o českou variantu

krásu Českomoravské vysočiny. Mezi další zástupce patří František Kaván, Václav Radimský, Otakar

futuristických snah. Mezi výrazné myšlenkové proudy patřil také surrealismus, o jehož rozšíření se zasloužili

Lebeda, Ludvík Kuba a Antonín Hudeček.

především Jindřich Štýrský a Toyen. Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, se svými obrazy

Vedle impresionismu vznikal další směr - symbolismus. Ten realitu ve svých dílech zobrazoval formou symbolu. Užití znaku nebo symbolu se objevovalo v umění po celou dobu lidské 12

plnými přeludů, monster a příznaků stává jednou z nejvýznamnějších představitelek ve světě.

nakonec z funkce odešel a následně si otevřel soukromou projekční kancelář. Obesílal zahradnické

Surrealismu je blízká tvorba i Františka Muziky a Josefa Šímy.

výstavy a sklízel uznání. Zasloužil se o projekt v Mariánských Lázních nebo rozkvět okrasných

Dalším významným odvětvím je stále pokračující realismus. Často sem patří členové

školek v Říčanech u Prahy, kterému se věnoval osobně. Na přelomu století se stal široce známý a

Umělecké besedy, např. Václav Rabas, Karel Holan, Vincenc Beneš, Vojtěch Sedláček a Vlastimil

projektoval desítky zámeckých parků, veřejných prostorů měst, zahrady vil a výsadby továren. Až

Rada.

první světová válka přerušila jeho činnost. Usídlil se do svých školek v Říčanech, které vedl. Jednou

(Ottomanská, 2011; Bauer, 2007; Haas, 1980)

z jeho posledních realizací byla zahrada při vile Marie na Královských Vinohradech. Jeho činnost byla postupně zastavena zhoršující se nemocí. František Thomayer se stal členem ovocnářského spolku, patřil mezi zakladatele

4.4 Významní zahradní architekti období první republiky

zahradnického spolku a byl členem Rakousko – uherské dendrologické společnosti. Z vlastního nákladu začal s M. Fulínem vydávat Časopis českých zahradníků. Přispíval články o květinových

4.4.1 František Thomayer (3.3.1856 – 18.2. 1938)

skupinách a doprovázel je kresbami. Ovládal plynně tři jazyky, proto mohl psát i do zahraničních Narodil se 3. března 1856 v Trhanově u Domažlic v zahradnické rodině. I on se vyučil ve

rubrik, ale také překládat pro české časopisy. Dalším literárním dílem bylo České ovoce. Popisovalo

stejném oboru a absolvoval na pomologickém ústavu v Praze a následně odešel do zahraničí. Získal

nejvhodnější odrůdy spolu s obrazovou dokumentací. František Thomayer tak stál u základů české

praxi ve Frankfurtu, Stuttgartu a Bockenheimu, kde se setkal s krajinářským řešením parků, jež razil

zahradnické literatury. Jak napsal Josef Vaněk (Fingerová, 2011): ,,Jest to muž vynikajících

Pückler. Následně se František Thomayer usadil ve Vídni, kde vystudoval na Gartenbauschule a

vědomostí a svojí činností získal si velkých zásluh o povznesení zahradnictví a jeho jméno jest též v

zabýval se úpravami Rothschildových zahrad. V roce 1878 odchází za další praxí a poznáním do

cizině velmi chvalně známo. V československém zahradnictvu není populárnější osoby nad

Francie, kde nastupuje jako projektant u E. F. Andréa v Paříži. Svou prací dosáhl vedoucího místa a

Thomayera a každý zahradník vyslovuje jméno jeho s úctou.“

řídil řadu velkých projektů. Naučil se zde výbornému výtvarnému projevu, získal zkušenosti

(Fingerová, 2011; Žaláková, 1992; Ottomanská, 2011; Steinová, 2008)

s modelováním rovinných terénů, navrhováním okrasných květinových záhonů, budováním cest a vytvářením vodních prvků.

Charakteristika zahradně architektonické tvorby

Roku 1884 se František Thomayer vrací do Prahy, kde nastupuje na místo ředitele

Hlavní tvůrčí činnost spadá do období secese, období první republiky František Thomayer

pražských sadů. Hned na počátku se zapojil do přepracování Karlova náměstí. Zasáhl také do

ovlivnil pouze okrajově. Jeho odkaz byl pro jeho následníky ale zcela nesporný. Secesní období se

dokončovacích prací Velkého městského parku a pro Malý městský park vypracoval rekonstrukční

projevilo v dílech tendencí k ornamentálnosti, přičemž ornament byl přímou součástí, nikoliv

plán. Zasloužil se o vybudování Rajské zahrady, jež sloužila jako zásobní pro pražské sady, dále o

pouze doplňkem. Ornament souvisel s používáním linií a plošností jako symbol pohybu v ploše.

rekonstrukci severní části Žofínského ostrova nebo Chotkových sadů a mnoha dalších. Současně

Doplňkem atmosféry byla barva. Reakcí secese na historické zahrady je používání přírodních tvarů

s činností ředitele byl František Thomayer neustále činný i ve své soukromé projektantské činnosti.

– listů a květů.

Od počátku 90. let neustále rostl rozpor s obcí, popisuje Steinová (2008). Roku 1891 se

Zcela jasně u Františka Thomayera převládá krajinářský styl, pravidelná část zahrady se

podílí na Zemské jubilejní výstavě v Královské oboře a projektuje velkolepé sadovnické úpravy.

omezuje pouze na zahloubený parter bez přísně geometrických tvarů, ale s bohatým květinovým

Mezi jeho soukromé projekty patřily návrhy na parky baronů Leitenbergových, zahradu

vzorem (Příl. č. 1-obr. 10, 11). Žaláková (1992) popisuje práci s českým ornamentem v jeho

průmyslníka Gottwalda, Fitze v Libušině, Klími v Petrohradě, Formánky v Kolíně a spousty dalších.

výsadbách. To bylo novinkou oproti dřívějšímu používání vzorů vesměs cizích. Nutno upozornit, že

František Thomayer musel neustále čelit kritice ze strany svých kolegů. Výtky se týkaly používání

používání přešlo do období výstřednosti a ornamenty nacházely se i na místech, kde se nehodily.

nevhodných dřevin a provozování soukromé činnosti na úkor obce. Po dlouholetém odolávání

Kromě ornamentu byl parter tvořen zvlněnou travnatou plochou, případně několika keři či stromy. 13

Vodní prvky situoval v krajinářských částech a charakterizoval je měkkými liniemi. Často ve svých

jezdil Vaněk navštěvovat do okolních měst závody a městské sady. Jeho velkým vzorem bylo

realizacích používal exotické druhy rostlin, o které byl v dané době obrovský zájem. Tuto oblibu

především zahradnictví německé. V době studia se zasloužil o základ městské knihovny v Chrudimi.

k dovezeným rostlinám mnoha barev a odstínů k nám přivezl z Francie.

Po neshodách s vedením ze školy odešel a stal se správcem zahrad ve Velkém Kamíně. Staral se

Jeho osoba výrazně ovlivnila postoje jeho následníků. Postoj Františka Thomayera byl

zde o park, ovocnou zahradu a velkou šparglovnu. Zasloužil se o rozšíření expedice ovocných

poměrně blízký i dnešní době, pokud pomineme bohaté používání ornamentů. Dokázal dokonale

plodů, díky které se stal odborným poradcem. Josef Vaněk byl stále plný ambicí a po návratu domů

pracovat s terénem, dřevinami a vodou. Pracoval, jak bychom dnes řekli, s dřevinami výplňovými,

do Chrudimi se začal zabývat psaním jako hlavní redaktor Českých zahradnických listů. Začal

vytvářel skupiny stromů uplatňující se obrysem nebo dřeviny významné celoroční rozmanitostí.

publikovat rubriku nazvanou Co kvete v pražských sadech, vydal Skupiny květinové a dále Latinsko-

Navrhoval spíše větší zahrady, ale do jeho tvorby patřily i zahrady soukromé. Ale i ty působily spíše

český slovník. Ve volném čase vedl schůze českých zahradníků a byl jmenován jednatelem

dojmem parků, bylo to dáno finanční situací majitelů. Thomayerova díla se vyznačují hlavně

pražského odboru a jednatelem ústředního výboru.

velkorysostí, přehledností a volnými prostory se stromovými skupinami, hodnotí Ludmila Žaláková

Josef Vaněk věděl, že pro psaní je nutná neustálá pěstitelská činnost a orientace

(1992).

v zahrádkářském dění, proto po vzoru zahraničí zakládá školkařský a květinářský závod. B.

(Fingerová, 2011; Žaláková, 1992; Ottomanská, 2011; Steinová, 2008)

Chalupníková (2011) popisuje, jak Chrudim s dlouholetou zahrádkářskou tradicí byla pro jeho úmysl optimálním místem. Pěstovalo se zde velké množství odolných kultivarů stromků a rostlin. Mimo jiné Josef Vaněk propagoval mezi veřejností zákrsky a další rozmanité tvary. Významný podíl na tom nese výzkumná činnost, která je také součástí závodu. Chrudimské kultivary si tak časem vydobyly jedinečnou pověst. Za první republiky se závod dočkal velkého vzestupu a Vaňkův podnik tak byl v našem státě jedinečný. Velkou výhodou bylo, že v sobě slučoval všechna odvětví zahradnictví. Postupem let si vysloužil několik ocenění, jako např. druhé místo na vídeňské soutěži za nejlépe navrženou zahradu. Spolu se závodem se rozvíjela i zahradní a krajinářská architektura, která měla v závodu také své zástupce. Josef Vaněk se snažil po dlouhá léta přesvědčit lidi, že pro založení zahrady je potřeba plánu, což nebylo ale jednoduché. Uvědomoval si, že jsou používány záhony, které nemají žádnou formu ani výtvarné pojetí. Studoval cizokrajnou literaturu a sám si prověřoval složitost zahradní a krajinářské architektury. Dlouho se hledaly cesty a vypracovávaly plány než byl

Obr. 3 Chotkovy sady od Františka Thomayera (Steinová, 2008)

zhotoven řádný projekt. Až po několika nákladných vzorových realizacích se začínaly jeho návrhy ujímat. Myšlenky potřeby architektonických plánů zahrad se tak začaly rozšiřovat mezi širokou 4.4.2 Josef Vaněk (6.2.1886 – 9.9.1968)

veřejnost. Zaměstnanci závodu navrhovali projekty zahrad domácích, vilových, školních, veřejných sadů, hřbitovů, střešních a mnoha dalších. Za necelých 40 let bylo v závodu vyprojektováno na

Narodil se 6.2. 1886 v Bukovině u Hradce Králové, kde žil v rodině rolníka na venkově. Od

4000 plánů, popisuje Žaláková (1992).

dětství pomáhal otci v sadě a tak rostla jeho láska k zahradničení. Studoval na Pomologickém ústavu v Praze v Tróji, později v Reutlingenu a nakonec v Proskavě. Při studiu v Proskavě se hodně

Po druhé světové válce rozdělil Vaněk závod mezi své dva syny. V zápětí byl však znárodněn

zajímal o odbornou literaturu a postupně začal psát pro České zahradnické listy. Mimo studium

a dostal se pod národní správu. Postupně tak začal chátrat a ztratil svůj význam, až roku 1993 byl vrácen zpět rodině Vaňkových. 14

Po celý svůj život se Vaněk snažil své vědomosti předávat veřejnosti, a to ať přednáškovou,

Parter je plošně členěn záhony, plochou trávníku, cestami a bazény, výškově pak plůtky

výstavní nebo publikační činností. Kladl také důraz na kontakt s pěstiteli a jinými odborníky.

zimostrázu a ptačího zobu, stříhanými plůtky a růžemi. Okolo parteru se v pravidelném intervalu

V neposlední řadě byl členem a také zakladatelem mnoha spolků, např. Spolek absolventů

vysazovaly stromky. Pro Josefa Vaňka je typické používání zákrsků, což umožnilo vkládání stromů i

pomologického ústavu nebo Společnost pěstitelů a milovníků peren. Vaňkovy snahy o zlepšení

do zahrad menšího měřítka. Dalším charakteristickým znakem pro jeho tvorbu je vysazování

prakticky neexistující odborné zahradnické literatury byly obrovské. Položil tak základy moderní

jehlancovitých a stříhaných dřevin. V nejstarších zahradách Josefa Vaňka z let 1908 – 1911

české zahradnické literatuře. Po již zmíněních Českých zahradnických listech vydával časopis

můžeme nalézt i květinový ornament v trávníku, jež je charakteristický pro tvorbu Františka

Zahradnická burza nebo Mladý zahradník určený pro zahradnickou mládež. Vydavatelská činnost

Thomayera. Později od něj při svých realizacích však ustupuje. Stranou parteru se nacházely

Josefa Vaňka byla prvně realizována pod záhlavím časopisu Zahrada, vlastním nákladem začal

přírodní partie s obloukovitými cestami, v jejichž křížení byly vysazovány stromy. Vymezovaly tak

vydávat až po okupaci. Mezi nejvýznamnější tituly patří Botanický zahradnický slovník naučný,

travnatou plochu se solitérami nebo skupinkami stromů či keřů.

Pěstování rostlin nebo České zahrady I. a II. Josef Vaněk se snažil psát stručně a věcně, jeho díla

V zahradách Josefa Vaňka se pravidelně objevují bílé pergoly, jež tvoří laťové špalíry

byla ale stále na vysoké odborné úrovni. Cílem bylo co nejširší veřejnosti poskytnout co nejvíce

vytvářející pozadí uměleckého díla nebo pohledovou uzávěru. Často navazuje besídka (obr.4).

informací o zahradě užitkové i okrasné. Zajisté lze ocenit jeho knihy doplněné velkým množstvím

Žaláková (1992) usuzuje, že není možné nalézt Vaňkem projektovanou zahradu bez pergoly,

obrazové dokumentace, která byla cenným přínosem. (Příl. č. 1-obr. 12)

besídky nebo alespoň ovocného loubí.

(Žaláková, 1992; Ottomanská, 2011; Chalupníková, 2011; Fingerová, 2012; Zámečník, 2012)

Charakteristika zahradně architektonické tvorby Vaňkův styl ovlivnila světová tvorba, především architekt Peter Behrens. Z realizací Josefa Vaňka je zřetelné členění zahrady na jednotlivé funkční části, zahradu okrasnou, užitkovou a přírodní. Ta se vyskytuje pouze u větších zahrad. Ústředním bodem jeho pravidelné kompozice byl dům. Jeho protiváhou byla pergola nebo pavilon na opačné straně osy. Chybí-li v zahradě vila či dům, odvíjí se program zahrady od besídky nebo pergoly. (Příl. č. 1-obr. 13-15) Významnou částí zahrady je zahloubený parter doplněný stříhaným plůtkem ze zimostrázu, lemovaný skupinami červených pelargónií ´Meteor´ nebo trvalkovými či letničkovými rabaty se stromkovými růžemi. Jejich propojení vytvářely girlandy z pnoucích růží. Tyto partie zahrad jsou přísně osové. Stejně tak bazén čtvercového, obdélníkového nebo kruhového půdorysu se nachází v hlavní ose. Často ho doplňují figurální sošky výhradně v bílých barvách, aby vyznívaly na pozadí tmavých jehličnatých dřevin. Dalším vodním prvkem byl nástěnný bazén, často byl lokalizován stranou parteru v nějakém klidném zákoutí. Osový pohled od domu byl zakončen soustavou pergol, někdy vyvýšeným pavilonem pro výhled na zahradu z jiné výškové úrovně. Hlavním účinkem parteru byla přehlednost, plošnost a uzavřenost do sebe, jak popisuje Ludmila Žaláková (1992). Obr. 4 Zahradní besídka při domě pana B. Klenky (Vaněk, 1920)

15

Josef Vaněk používá velmi pestrou kombinaci vegetace. Od nejsvětlejších po nejtmavší

závodech pařížských. Během pobytu v Paříži se seznamoval a studoval díla Ándré Le Notra. Proto

odstíny barev, od letniček, přes pereny až po velmi oblíbené růže. Barevnost zahrady podporovaly

snad v jeho projektech převládá pravidelný sloh.

aleje z hlohu (Crateagus oxyacantha), šeříku, mandloní nebo konifery jako Juniperus hybernica.

Od roku 1923 pracoval jako samostatný zahradní architekt v Praze. V jeho ateliéru vzniklo

Snažil se vždy o barevné a tvarové efekty v zahradě, což u některých menších rozměrů nakonec

na 1500 návrhů zeleně. Převažující byly plány okrasných zahrad. Výraznou hodnotou Josefa

působilo až přeplněně.

Kumpána byly jeho kresebné schopnosti. Jeho práce byly oceňovány doma i v zahraničí.

Význam jeho celoživotní práce je ale pro zahradnictví nesporný. Odborně založená zahrada

V německých kruzích byl ohodnocen takto: ,,Poráží v okruhu své působnosti svým zdatným dílem

se díky jeho zásluhám jistě dostala do povědomí široké veřejnosti. Ze studia prací Josefa Vaňka ve

profesionální i laickou sentimentálnost. Návrhy Kumpánovy jsou uměleckým vyjádřením myšlenky

srovnání s dalšími architekty je patrné, že při tvorbě jeho zahrad převládala jistá estetičnost, což

obytné zahrady a novým názorem na zahrady vůbec“ (Žaláková, 1992).

zajisté ovlivnily požadavky a nároky dané doby. Zahrady sloužily spíše jen pro procházky a

Byl jmenován státním zkušebním komisařem pro učitele vyšších škol zahradnických, stal se

posezení, jejich užitková hodnota byla však velmi nízká. Situace se zlepšovala až u větších zahrad.

členem Československé akademie, Československé Národní společnosti zahradnické, Deutsche

(Žaláková, 1992; Ottomanská, 2011; Chalupníková, 2011; Fingerová, 2012; Zámečník, 2012)

gartenkunstgesellschaft in Frankfurt a Main a Castler gartenbaugesellschaft ve Vídni. Až do druhé světové války jeho díla jen vzkvétala, avšak po znárodňování jeho zahrady postupně mizely. Nastěhovali se do nich totiž lidé bez vztahu k domu a s jiným způsobem společenského života než pro který byla Kumpánova díla navrhována. Josef Kumpán byl dalším autorem, který se významně podílel na rozvoji českého sadovnictví v období první republiky. Přispíval články do Československých zahradnických listů. Podílel se na vydávání časopisu Naše zahrádka, jež byl praktickým rádcem pro majitele zahrad. Pracoval v Ústředí svazu okrašlovacích spolků, kde se stal redaktorem Krásy našeho domova. V roce 1920 vydal knihu Novodobá zahrada s podtitulem Hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad domácích. Byl spoluautorem i publikace Domácí zahradnictví. A v roce 1930 vydal knihu Před založením zahrady a v roce 1934 rozsáhlejší titul Novodobé zahrady. Zobrazuje příklady realizací, kde ukazuje vkusnou úpravu zahrady, které by měly být klíčem a návodem, jak k ní přistupovat. Na konci 30. let přidává další dvě publikace, Zahradní besídky a jejich rostlinná výzdoba a Sadová úprava vesnice – zahrady na venkově. Svou činností se podílel na úpravě zahrad Pražského hradu, Památníku bitvy u Lipan, navrhoval lidový sportovní sad v Kolíně nebo růžový sad

Obr. 5 Plán zahrady pana Jos Veselého (Vaněk, 1920)

na Petříně. Zasloužil se také o rekonstrukci Fürstenberské zahrady. (Žaláková, 1992; Fingerová, 2011; Zámečník, 2012) 4.4.3 Josef Kumpán (24.12.1885 – 9.5.1961) Charakteristika zahradně architektonické tvorby

Narodil se 24.12. 1885 v Mladé Boleslavi v rodině chudého zahradníka. Absolvoval vyšší školu ovocnářskou a zahradnickou v Lednici. Následně začal pracovat u firem Köhler a Koch.

Největším zdrojem poznání o jeho tvorbě je kniha Novodobé zahrady z roku 1938. Josef

Nejcennější zkušenosti získal jako vedoucí botanické zahrady v Berlíně a následně v pěstitelských

Kumpán považuje dřívější zahrady za snůšku rozličného botanického materiálu, proto se má zahradní a krajinářská architektura naopak zmocňovat přírody a vnášet do ní pořádek a rytmus. 16

Spojuje proto v zahradě nejdůležitější prvky: rostlinstvo, vodu a architekturu k jednotnému

poblíž domu, a to podle výšky, doby a barvy květu s cílem jejich celoročního působení. Před záhony

architektonickému celku. V knize Novodobé zahrady se Josef Kumpán zabývá dobou, jež je

kombinovanými preferuje záhony jednobarevné. Žaláková (1992) popisuje: dříve bylo zvykem

charakteristická návratem k přírodě a potřebou rekreace. Zdůrazňuje oproti dekorativismu

vytvářet z různých druhů křovin tzv. křovinné skupiny, v nichž se charakteristické druhy jako

praktické využití všech zahradních ploch, jež slouží k osvěžení těla a sportovním výkonům.

jednotlivé rostliny vůbec neuplatnily, vhodnější je vysadit šeřík, čilimník, kalinu, ozdobná jablka,

„Z hlediska terminologie našeho oboru rozlišoval mezi zahradním uměním a zahradní

slívy a třesně ve skupinách vedle sebe v množství, docílí se tak v době květu výrazných barevných

architekturou. Do zahradního umění řadil projekty domácích a vilových zahrad, parků, veřejných

efektů. Stejně tak skupiny stromů z jednoho druhu uskupené v háji např. z červenolistých javorů

sadů a promenád, novodobých hřbitovů, urnových hájů a hrobek, sadů pro uctěni padlých vojínů,

nebo stříbrnolistých lip působí velkolepěji než jako pozadí keřových skupin.

zahrad při nemocnicích, lázeňských sadů, zahradních kolonii a zahradních měst, botanických a

Josef Kumpán stejně tak jako Josef Vaněk funkčně člení zahrady na několik částí, okrasnou,

zoologických zahrad, sportovních a zábavních sadů, hřišť, sokolských cvičišť, restauračních a

užitkovou a přírodní. Jeho pojetí parteru se od Vaňkova ale odlišovalo. Josef Kumpán jím

střešních zahrad, výstavišť, přírodních divadel a školních zahrad. K pojmu zahradní architektura

zdůrazňoval osovost, kdežto u Vaňka byl parter náplní sám o sobě. Proto vnitřní prostor byl tvořen

zařazoval návrhy na besídky (obr. 6) a pavilony, pergoly a oblouky, špalíry, zahradní nábytek,

trávníkem nebo bazénem. Lemován byl sloupovitými rostlinami po stranách, případně květinovými

zahradní vchody a ploty, kuželníky a houpačky, bazény a vodotrysky, dekorativní vázy a květinové

rabaty se stromkovými růžemi. Často používal prvek girland z růží či jiných popínavých rostlin nebo

kbelíky, skleníky.“ (Fingerová, 2011)

besídku doplněnou vegetací. Ta ale postupně z jeho realizací ustupuje, někdy ji nahrazuje pergolou. Podle Josefa Kumpána by neměla v žádné zahradě chybět užitková část s ovocným sadem. U větších projektů navrhuje také nepravidelné krajinářské části zahrady blízké přírodě. Byly málo členěné cestami, nebyly tříštěny solitérami a jejich hlavní částí byl trávník. Postupně u Kumpánovy tvorby docházelo k půdorysnému zjednodušování a snižování vertikální členitosti. Bazény byly stejných tvarů jako u Vaňkových návrhů, čtvercové, obdélníkové nebo kruhové. Na rozdíl od Vaňka však ustupoval od používání figurálních sošek a pracoval s jejich použitím opatrněji, pouze v případě nástěnných bazénů, ty byly stále velmi oblíbené. Používal růže a loubí obdobně jako Vaněk. Oproti němu Josef Kumpán v pozdějších letech své tvorby však navrhuje aplikovat i barev pestrých - modré, červené nebo žluté. Sama bílá je prý studená. Vzhledem k tomu, že Josef Kumpán byl současníkem Josefa Vaňka, jejich díla nesla obdobný umělecký výraz. Zřejmá byla společná myšlenka osy dům – pergola. Josef Kumpán však během své tvorby dospěl k jistému zjednodušení, především ve formě pravidelného parteru. Vyhýbal se častému používání dekorativních prvků, stříhaných keřů a stromů. Používal rabatové záhony jako významný prvek v kompozici, ty se ale vyskytovaly na terasách, vyhlídkách nebo jako

Obr. 6 Zahradní úprava s besídkou (Kumpán, 1920)

součást parteru. Ve svých projektech rodinných zahrad dává přednost pravidelnému pojetí a používání linií

(Žaláková, 1992; Fingerová, 2011; Zámečník, 2012)

(obr. 7, Příl. č. 1-obr. 16, 17). Rovná cesta vede totiž přímo k nejkrásnějším vyhlídkám, partiím a průhledům. Linie a pravidelné tvary navíc šetří i místem. Josef Kumpán při svých realizacích vytváří co největší travnaté plochy, jež nemají být tříštěny skupinami keřů. Květinové záhony lokalizuje

17

Svými příspěvky přispíval do denního tisku i architektonických periodik, např. Styl a Architekt. Roku 1932 vychází významné urbanistické dílo Město a upravovací plán. Vrcholem jeho zahradnické činnosti se stala samostatná publikace Zahrada a obydlí vydaná roku 1938. Popsal v ní moderní trendy a představil vlastní pojetí zahradní a sadové architektury. Ve 30. letech Fierlinger navrhl a realizoval také soukromé zahrady v Praze, Jevanech, Strančicích a Nových Hradech. Během své tvorby se věnoval i rekonstrukcím historických zahrad, např. zahrada Černínského paláce nebo Královská zahrada u Belvedéru. Podílel se rovněž na urbanistickém začlenění sídliště Baba v Dejvicích do komplexu zeleně. Při projektování bratrova letního domu se Otokar Fierlinger nechal inspirovat stylem venkovských domů Jana Kotěry. Vila sice nedosahuje jejich kvality, ale svým pojetím a organickým propojením s okolní přírodou náleží k významným dílům meziválečné tvorby. Díky politické kariéře svého bratra Zdeňka Fierlingera se Otokar dostal i k navrhování přestaveb vil a zahrad několika českých diplomatů. Jeho vrcholným dílem se pak staly práce pro prezidenta Edvarda Beneše v Sezimově Ústí. Pracoval na tomto díle po celá 30. léta, obdobné pojetí tak získávají i sousední zahrady Ludvíka Strimpla a bratra Zdeňka. Otokar Fierlinger byl jedním ze zakladatelů moderní české zahradní architektury, ale také urbanista, jež stál u počátků českého územního plánování. Jeho vědomosti a zkušenosti položily základ plánování našich měst a Obr. 7 Zahrada p. M. Tylové od J. Kumpána (Škrobánek, 1925)

obcí při mnoha schvalovacích řízeních upravovacích plánů. (Žaláková, 1992; Mičola, 2012; Zámečník, 2012)

4.4.4 Otokar Fierlinger (21.5.1888 – 8.9.1941) Charakteristika zahradně architektonické tvorby Otokar Fierlinger se narodil 21.5. roku 1888 v Olomouci jako syn učitele francouzštiny a

Otokar Fierlinger popsal své názory na soukromou zahradu v článku v časopise Volné směry

angličtiny. Učil se na německé reálce v Olomouci, následně ve Vídni studoval Vysokou školu

1929/1930 (Žaláková, 1992): „Projektování zahrad jest sice nejmenším krajinářským úkolem.

technickou se zaměřením na pozemní stavitelství a absolvoval praxi v několika architektonických

Obtížnost úkolu spočívá v tom, že projektant musí docílit na malé ploše různých účinů, aniž by se

kancelářích. V letech 1913 začal pracovat ve státní službě na brněnském místodržitelství. Roku

tyto rušily. Vedle toho jest projektant nucen vyhověti zvláštním přáním majitele, jež se často nekryjí

1919 nastoupil na ministerstvo veřejných prací, kde působil téměř dvacet let. Po několika letech se

s uměleckou myšlenkou kompozice. Denní potřeby obyvatele domu a funkce domu určují především

stal přednostou oddělení pro plánování a výstavbu měst. Absolvoval stáž v USA, na univerzitách

rozsah zahrady, pod tímto zorným úhlem nabývá zahrada významu obývacích prostorů v přírodě

v Michiganu a na Harvardu. Během svého pobytu v USA ho ovlivnila práce Franka Lloyda Wrighta.

(obr. 8). Podobně jako půdorys domu, rozpadává se taky půdorys zahrady na určité části, jsa spjat

Po návratu začal Fierlinger prosazovat anglickou a americkou krajinářskou školu. V letech 1930 se

s funkcí obydlí. První veřejná část před obydlím jest příchodem a vstupem do domu a proto více neb

stal docentem nauky o stavbě měst na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabýval se především

méně formálně vysázená způsobem odpovídajícímu charakteru průčelí. Druhá část při obývacím

problematikou rekreačních veřejných ploch ve městech, zahradní i krajinářskou architekturou a

pokoji zaujímá obyčejně květinovou zahradu s barevnými efekty. Třetí užitková, nachází se při

regulačními i regionálními plány. (Dostalík, 2013)

kuchyni a zaujímá zelinářskou plochu, dvůr a různé hospodářské přístavby. Vnitřní část zahrady za obydlím má býti místem volného a nerušeného pobytu v zahradě. Funkcí zahrady jsou určeny 18

podrobnosti a povaha úpravy jednotlivých částí. Poloprivátní část má být uspořádána tak, aby

Přístup Otakara Fierlingera k zahradní tvorbě je výrazně ovlivněn jeho urbanistickou

poskytla formální pohledy z oken ve hlavní ose a byla oživena barevnou perspektivou. Výzdoba a

tvorbou a rozvojem funkcionalistické architektury. Nové myšlení mění jeho pohled i na zahradní a

uspořádání květin má se však vyhnouti ostrým a nápadným barvám v popředí. Zadní část co

krajinářskou architekturu. Subtilní ocelové konstrukce, velké prosklené plochy a hladké fasády jsou

nejjednodušší, ježto má umožniti volný pohyb na trávníku a pod stromy. Jednotnost všech částí

typickými znaky. Mezi interiérem domu a okolím se výrazně projevuje pohledové propojení.

musí býti pozorovatelem pociťována z více pohledů. Zahrada nesmí též buditi pocit uzavřenosti. I

Provázání domu se zahradou podporuje použití krytých teras, schodišť, suchých zídek nebo loubí.

fasádu jest spojiti se zahradou např. jest využití její součásti pro ukončení pohledu ze zahrady.

Kryté terasy rozšiřují vnitřní obývací prostor domu a tvoří přechodový bod do zahrady. Pro Otakara

Zahrada nesmí býti panoptikem různých výzdob, umělých alpin, bazénů a cizokrajných rostlin

Fierlingera byla orientace domu, půdorys a jeho členitost velmi důležitá, dokládají to jeho názory

různých efektů. Věcnost jest první její podmínkou jejího rozvrhu, vyrovnanost nejvyšším cílem i při

v knize Zahrada a obydlí (Fierlinger, 1938): „Všechny součásti musí být spjaty jednotící myšlenkou

nejchudších prostředcích. Dekorativní snahy a úmysly jest vždy podříditi účelu. Dispozice zahrady

tak, aby zahrada působila soudržností a zároveň svojí rozmanitostí.“ Zahrada se tak oprostila od

vyvíjí se tedy z půdorysu domu, na kterých jest vázáno rozdělení, tvar, barva, struktura rostlin,

používání nelogických dekorativních prvků a rostlina se stává hlavní estetickou složkou, jež vytváří

plasticita terénu, dispozice cest a t.p. Terasy jest zřizovati jen na slunečné straně v dostatečných

při pohledu z domu mnoho „živých“ neustále se proměňujících obrazů. Jejich atraktivita je

rozměrech. Upotřebiti jest především domácích druhů stromů, keřů a květeny.“

podporována použitím vodních prvků, modelací terénu, použitím soklů, teras nebo dalších objektů. Jednotlivost je zdůrazněna zvýrazněním určitého prvku, např. změnou měřítka, struktury, barvy nebo formy. Světlo a stíny dodávají obrazu živost a plastiku. Trávníky, vodní prvky a cesty jsou plochy světlé, naopak skupiny stromů vytvářejí stín. Charakteru obrazu je docíleno optimálním střídáním obrysových linií, pohyblivostí masivů a rozprostřením světla a stínu. Kontrastů dosahuje se též střídáním povahy vegetace husté, lehčí, rozložité a štíhlé. I barva záhonů je sama o sobě prvkem, jež vyvolává akcent, proto je umísťujeme do zvláštních významových míst. Shrnout zásadní prvky tvorby Otakara Fierlingera je možné v několika bodech. Osobitost zahrady není vytvářena používáním pravidelných tvarů, ale spíše vytvářením pohledů. Ludmila Žaláková (1992) konstatuje, že u Otakara Fierlingera se oproti jeho kolegům pravidelný obdélníkový parter před domem nevyskytuje vůbec. Geometrické členění se objevovalo pouze v bezprostřední blízkosti stavby ve formě teras nebo vymezených travnatých ploch. Tyto objekty se tak staly přechodnými částmi mezi domem a zahradou. I když byl Otakar Fierlinger současníkem Josefa Vaňka či Josefa Kumpána, jeho práce se od jejich výrazně odlišovaly. Svým pojetím je mnohem bližší současnému pojetí zahrad, ať převahou přírodních částí, používáním měkkých linií nebo střízlivostí jeho realizací. Jeho tvorba se vyznačovala volností, lehkostí a používáním přechodných barev, nikoliv ostrých kontrastů. (Příl. č. 1-obr. 18,19) (Žaláková, 1992; Mičola, 2012; Fierlinger, 1938; Zámečník, 2012)

Obr. 8 Kryté sezení na zahradě v Praze (Mičola, 2012)

19

Výstupem této části práce jsou přehledy typických dřevinných vegetačních prvků pro dané období, které jsou doplněny o výběr nejběžněji používaných druhů dřevin, a sortiment dřevin daného období v tabulce Přílohy č. 4. Rostliny jsou uváděny podle tehdejší nomenklatury.

4.5.1 Živé ploty Jedná se o primární složený vegetační prvek, který patří mezi liniové vegetační prvky. Živé ploty se vytvářejí převážně z dřeviny s dobrým prostorovým zápojem a dobrou obnovovací funkcí, jež se váže na opakovaný tvarovací řez. S tím souvisí i zvýšená následná péče při jejich údržbě. Hlavní funkcí živých plotů v zahradních úpravách je členění prostoru, oddělování jeho jednotlivých částí, vymezování výhledů nebo doplnění oplocení zahrady (obr. 10). Jsou jedním z typických znaků Obr. 9 Zahrada právníka Antonína Schauera od O. Fierlingera (Mičola, 2012)

geometrického slohu, kdy k jejich vytvoření bylo nejběžněji používáno rodu Buxus (Batěk, 1922). Živé plůtky často doplňují květinové záhony.

4.5 Použití dřevin v období první republiky

Např. Adolf Loos (Ondřejová, 2002) si představuje, že zahrada bude pokračováním obytného prostoru domu a jedním z prvků nahrazujících jeho stěny jsou tvarované živé ploty,

Pro popsání používání dřevin v období první republiky je třeba nejprve definovat pojem

vymezují tak jednotlivé funkčně odlišené prostory.

vegetační prvek. „Jako vegetační prvek označujeme základní prostorotvornou složku díla zahradní

či krajinářské tvorby. Vegetační prvek je určen fyziognomií, prostorovým uspořádáním rostlin a

K vytvoření živého plotu se nejčastěji používalo stálezelených rostlin – rod Buxus, Picea,

způsobem pěstování. Vzhled rostliny je dán především životní formou, která úzce souvisí s životním

Thuja, Taxus apod., případně listnatých – rod Carpinus, Ulmus, Crateagus, Ligustrum, Lonicera,

cyklem.“ (Šimek, 2007). Z prostorotvorného hlediska vegetační prvky řadíme do kategorií bod, linie

Sambucus a jiných (Batěk, 1922). Josef Vaněk často tvořil ve svých návrzích živé ploty vysázené

nebo plocha. Z hlediska různých autorů se způsob použití vegetačních prvků liší, proto popis

rody Thuja, Carpinus, Spiraea, Philadelphus, Ligustrum, Cornus a Taxus.

používaných vegetačních prvků je víceméně obecný. Specifika výrazové tvorby jednotlivých autorů jsou popsány v kapitolách s charakteristikou jejich zahradně architektonické tvorby. Obecně lze říci, že pro období první republiky byly nejvíce specifické tvarované vegetační prvky, popínavé rostliny a časté používání růží. Použitím dřevin v období první republiky se zabýval Leopold Batěk (1922) ve svém díle Zakládání a vysazování zahrad okrasných. V roce 1922 byla v Průhonicích založena československá dendrologická společnost, která vydala publikaci Okrasné dřeviny a byliny Průhonických zahrad (Domin, 1925). Toto dílo se zabývá více než 1500 taxony, avšak v Průhonicích pěstované jehličnaté dřeviny neobsahuje. Těm se věnuje Arnošt Silva-Tarouca (1909) v díle Průhonický park. Blíže se problematikou zabývá Ludmila Ottomanská (2011) ve své disertační práci Použití dřevin ve vybrané etapě vývoje zahradního umění. Obr. 10 Použití živých plotů a popínavých rostlin - J. Kumpán (Miniberger, 1934)

20

4.5.2 Bodové tvarované prvky

4.5.3 Popínavé rostliny

Tato tvarovaná vegetace je bodového charakteru. Hlavní funkcí je rytmizování pravidelných

Jedná se o primární jednoduchý nebo složený vegetační prvek liniového nebo plošného

parterů (obr. 11). Často byly doplňkem, jež zvýrazňoval významná místa v zahradě nebo tvořil

charakteru. Použití popínavých vegetačních prvků je úzce vázáno na určité konstrukce. Popínavé

kulisu uměleckým prvkům. Běžně se užívaly u vstupů, schodišť nebo cest (Zámečník, 2012).

rostliny jsou jedním z nejcharakterističtějších vegetačních prvků pro dané období jak u stylu

Pravidelnost zahrady bývá rozrušena buď uměleckou výzdobou, tvarovanými jehlany nebo

pravidelného geometrického, tak i volného. Byly prvkem, který propojoval technický objekt jako je

koulemi rostlinnými. Takto se nejčastěji používal Buxus nebo kvetoucí určitým způsobem zajímavé

např. stavba s přírodou a jejím okolím. Běžně byly uplatňovány popínavé růže nebo dřevinné liány,

keře nebo stromky - Magnólia, Rhododendron, jehličnaté dřeviny nebo Quercus, Ulmus apod.

jež se situovaly na terasu k pilířům, loubím nebo arkýřům (obr. 12).

(Batěk, 1922).

Mezi používané dřeviny v daném období patří Actinidia arguta a Actinidia chinensis, Ampelopsis Grebnerii, Ampelopsis Quinquefolia, Ampelopsis Veitchii, Clematis vitalba, Clematis viticella, Clematis Jackmani, Clematis Sipho, Forsythia superba, Hedera, Lonicera caprifolium, Polygonum baldschuanicum, Vitis anusensis, Vitis Labrusca a Wistaria a mnoho druhů popínavých růží. Ty se nejlépe hodí na loubí pilíře nebo užší plochy. Z bíle kvetoucích Belleda Baltimore nebo White Dorothy, z růžově Dorothy Perkins, Tausendshön, nebo Hraběnka Chotková. Červeně kvetoucí růže jsou Crimson Rambler, Flosser of Fairfield nebo Ondřej Hober a žlutě Source d´Or a Maréchal Niel. (Batěk, 1922) K. Domin (1925) v publikaci Okrasné dřeviny a byliny Průhonických zahrad potvrzuje užívání rodů Actinidia, Clematis, Hedera, Lonicera a Polygonum, navíc uvádí rody Aristolochia, Berchemia, Celastrus, Decumaria, Periploca nebo Parthenocissus. Ottomanská (2011) přehled rozšiřuje o rody Akebia, Cebatha, Menispermum, Schisandra, Solanum a Tecoma.

Obr. 11 Použití bodových tvarovaných prvků - zahrada p. Fišera od J. Vaňka (Vaněk, 1920)

Další typem tvarované vegetace jsou tvarované stromy a stromořadí ze stromů s tvarovanými korunami. Ty slouží pro vedení pohledů k významným místům nebo pro zvýraznění cesty. Např. Zámečník (2011) popisuje lipovou alej v zahradě vily Stiassni, která je tvarovaná hlavovým řezem. Vytváří tak monumentální působení hlavního vstupu a dlážděné cesty na nádvoří vily. (Zámečník, 2012)

Obr. 12 Použití popínavých rostlin (Grimme, 1931)

21

K popínavým rostlinám řadíme i girlandy, které sloužily pro zdůraznění vjezdů a vstupů. Šlo

alnifolia, Amelanchier canadensis, Betula alba pubescens, Buxus sempervirens arborescens,

hlavně o růže nebo jiné pnoucí dřeviny, jež byly vyvazovány na kmeny a mezi nimi spouštěny v

Caragana arborescens, Castanea pumila, Cercidiphylulum japonicum, Cercis Siliquastrum,

obloucích.

Chionanthus virginica, Cornus mas, Corylus Avellana, Corylus Colurna, Crataegus Crus-Galli, Cydonia vulgaris, Elaeagnus angustifolia, Elaeagnus umbellatta, Evonymus europaea, Fraxinus excelsior atrovirens, Hahmia Hostii, Hippophäe salicifolia, Ilex Aquifolium, Koelreuteria paniculata,

4.5.4 Solitérní stromy a keře

Laburnum alpinum, Malus baccata, Malus prunifolia, Malus spectabilis, Mespilus germanica, Jsou to primární jednoduché vegetační prvky bodového charakteru. Do této skupiny patří

Phellodendron amurense, , Pirus elaegnifolia, Platanus orientalis undulata, Prunus acida, Prunus

stromy a keře všech výškových kategorií - listnaté, stálezelené i jehličnaté. Pro soliterní prvky je

acida semperflorens, Prunus cerasifera atropurpurea (Pissardi), Rhamnus cathartica, Rhamnus

důležitý především kompoziční záměr. Byly často využívány pro zdůraznění významných míst u

Frangula, Rhamnus Purshsiana, Rhus typhina, Salix alba vitellina, Sorbus sambucifolia, Syringa

vstupů nebo vjezdů do zahrady. Často jsou lokalizovány tak, aby usměrňovaly pohledy na zahradní

japonica, Syringa vulgaris, Viburnum Lantana a Viburnum Lentago. Mezi vhodné jehličnaté dřeviny

objekty, výtvarná díla nebo do okolní krajiny.

patří např. Abies alba, Abies balsamea, Abies cephalonica, Abies concolor, Abies nordmanniana,

Přehledem stromů a keřů vhodných pro soliterní výsadby se zabývá L. Ottomanská (2011)

Ginkgo biloba, Chamaecyparis lawsoniana, Juniperus sabina, Juniperus communis, Juniperus

ve své disertační práci Použití dřevin ve vybrané etapě vývoje zahradního umění. Mezi takové

chinensis, Juniperus virginiana, Larix decidua, Picea abies, Picea omorika, Picea pungens, Pinus

dřeviny patří např. Acanthopanax ricinifolium, Acanthopanax spinosum, Acer Negundo

banksiana, Pinus strobus, Pinus sylvestris, Pseudotsuga Douglasii, Taxus baccata, Taxus cuspidata,

variegatum, Aesculus lutea, Aesculus glabra, Aesculus Pavia, Aralia spinosa, Aronia arbutifolia,

Taxus brevifolia, Thuja occidentalis, Thuja pliccata nebo Tsuga canadensis (Ottomanská, 2011).

Aucuba japonica, Berberis virescens, Berberis vulgaris atropurpurea, Betula pendula pyramidalis,

Ottomanská (2011) uvádí také výběr vhodných keřů o velikost od 1m do 2,5m: např.

Betula pendula elegans, Betula nigra, Broussonetia papyrifera, Buxus sempervirens arborescens,

Aesculus parviflora, Amelanchier rotundifolia, Betula intermedia, Calycanthus floridus, Caragana

Calycanthus floridus, Carpinus Betulus pyramidalis, Cercidiphyllum japonicum, Chaenomeles

frutescens, Cotoneaster vulgaris, Crataegus sanguinea, Diervilla florida, Diervilla japonica,

japonica, Chionanthus virginica, Cladrastis lutea, Cornus candidissima, Cornus florida, Cotoneaster

Elaeagnus argentea, Exochorda Alberti, Exochorda grandiflora, Fontanesia Fortunei, Fontanesia

multiflora, Cotoneaster nigra a další.

Hedysarum multijugum, Hibiscus syriacus, Kerria japonica flore pleno, Ligustrum brachystachyum

Přehledy podle specifických vlastností se dále zabývá Leopold Batěk (1922) ve své

Lonicera parvifolia, Philadelphus tomentosus, Physocarpus amurensis, Prunus armeniaca

publikaci Zakládání a vysazování zahrad okrasných.

dasycarpa, Prunus monticola Rhodotypus kerrioides, Ribes alpinum, Ribes Ribes nigrum, Ribes rubrum, Rubus phoeniculasius, Sambucus racemosa plumosa, Spiraea Vanhouttei, Symphoricarpus racemosus, Syringa amurensis, Syringa dubia, Viburnum tomentosum.

4.5.5 Skupiny stromů a keřů

Přehledy podle specifických vlastností se dále zabývá Leopold Batěk (1922) ve své Soubor stromů nebo keřů je primárním složeným vegetačním prvkem, který je

publikaci Zakládání a vysazování zahrad okrasných.

charakteristický plošným uspořádáním. Můžeme je rozdělit podle zápoje na skupiny zapojené a rozvolněné. Běžně jsou používány jako pozadí nižších výsadeb nebo zahradních objektů. Mohou 4.5.6 Stromořadí

být ale také použity jako izolační clona, netvarované živé ploty nebo jako skupiny přírodního charakteru.

Jedná se o primární liniový prostorový prvek uspořádaný z několika stromových jedinců.

Pro výsadbu do zahrad se z listnatých dřevin hodí např: Acer Acer campestre, Aesculus

Stromy ve stromořadí jsou charakteristické jednotnou funkcí a jednotným kompozičním cílem,

glabra, Aesculus Pavia, Alnus glutinosa, Alnus glutinosa imperialis, Alnus incana, Amelanchier

např. vedením pohledů, zvýrazněním cesty nebo odcloněním od okolí. 22

Ottomanská (2011) dělí alejové stromy podle velikosti do tří skupin: „Do skupiny největších

Speciálním typem tohoto prvku je zeleň přenosná. Použití exotických rostlin v nádobách je

stromů patří Acer californicum, Acer dasycarpum, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Acer

typické pro dané období, jedná se o rostliny, které vyžadují jistou část roku pěstování v interiéru.

pseudoplatanus acuminatum, Acer pseudoplatanus purpurascens, Aesculus Hippocastanum,

Ottomanská (2011) uvádí: Alsophila australis, Araucaria excelsa, Araucaria imbricata, Citrus

Aesculus Hippocastanum flore pleno, Fraxinus excelsior, Platanus occidentalis, Platanus orientalis,

Bigaradia, Citrus chinensis, Cycas revoluta, Evonymus japonica, Jasminum officnale, Laurus nobilis,

Populus alba, Populus alba pyramidalis, Populus alba nivea, Populus angulata serotina, Populus

Myrtus communis, Nerium odorum, Nerium Oleander, Pandanus utilis, Philodendron

canadensis, Populus nigra, Populus Simonii, Quercus Cerris, Quercus palustris, Quercus rubra,

bipinnatifidum, Philodendron pertusum, Pittospoorum Tobira, Punica Grantaum, Ruscus aculeatus,

Quercus tinctoria, Ulmus glabra vegeta, Ulmus scabra, Ulmus scabra macrophylla, Ulmus

Skimmia japonica, Viburnum Tinus (Laurus Tinus).

pedunculata. V druhé skupině se nacházejí Ailanthus glanduosa, Fraxinus americana, Fraxinus pubescens, Gleditschia triacanthos, Liriodendron tulipifera, Quercus alba elongata, Quercus 4.5.8 Záhony růží

coccinea, Quercus conferta, Robinia Pseudoacacia, Sophora japonica, Tilia alba, Tilia cordata, Tilia rubra euchlora, Tilia tomentosa, Tilia vulgaris a ve třetí s nejmenšími jedinci jsou Acer platanoides

Jedná se o primární kombinovaný nebo složený vegetační prvek. Záhony růží jsou pro

globosum, Acer rubrum, Aesculus carnea, Celtis occidentalis, Quercus pedunculata fastigiata,

pravidelné kompozice období první republiky velmi typický a často používaný prvek.

Sorbus aucuparia, Sorbus hybrida, Ulmus scabra pyramidalis“. Ottomanská (2011) se navíc

Mezi druhy růží vhodné pro obruby a do kobercových záhonů řadíme polyanthky - Bébé

zabývala přehledy podle specifických vlastností, blíže uvedeno v tab. 1.

Leroux, Blanche Rebatel, Colibri, Etoil d´or, Etoil de Mai, Gipsy, Gloire des Charpennes, Gloire des Polyantha, Käthe Schultheis, Kleine Prinzess, Liliput, Mlle. Fernande Dupuy, Mignonette,

Alejové stromy ozdobné (atraktivní) květem

Miniature, Paquerette, Perle des rouges, Perle d´or, Petite Leonie, Petite Madeleine,

Aesculus carnea, Aesculus Hippocastanum, Aesculus Hippocastanum flore pleno, Aesculus lutea,

Schneewittchen, Sisi Ketten; bengálky - Cramoisi superieure, La neige, Mad. Laurette Messimy,

Crataegus monogyna splendens, Fraxinus Ornus, Liriodendron tulipifera, Robinia Pseudoacacia

Werners Liebling a miniaturní růže - Gloire de Laurentia, Popmon de Paris. (Ottomanská, 2011)

Alejové stromy atraktivní plodem

Ottomanská (2011) ve své práci Použití dřevin ve vybrané etapě vývoje zahradního umění

Acer Pseudoplatanus acuminatum, Sorbus aucuparia, Sorbus aucuparia moravica, Sorbus hybrida

dělí růže navíc podle použití pro větší a menší skupiny. Mezi růže do větších skupin patří Baronne

Alejové stromy plodící – užitkové

de Rochetaillé, Catherine Mermet, Kaiserin Augusta Victoria, Lady Mary Fitzwilliam, Scipion

Castanea sativa, Juglans regia, Sorbus aucuparia moravica

Cochet, Souv. de William Wood, Souv. du Dr. Jamain nebo Susanna Rodocanachi. Mezi růže pro

Alejové stromy poskytující značný stín

menší skupiny řadí např. Ada Carmody, Beauté inconstante, Clara Watson, Distinction, Le

Aesculus Hippocastanum, Ailanthus glandulosa, Catalpa speciosa, Liriodendron tulipifera,

Bourgignon, Leonie Lamesch, Hardon, Pauls Early blush, Princesse de Béarn, Susanna Rodocanachi,

Platanus occidentalis, Platanus orientalis

Van Houtte. (Ottomanská, 2011)

Tab. 1 Alejové stromy podle specifických vlastností

4.5.7 Zeleň v nádobách 4.5.9

Předzahrádky

Jedná se o primární jednoduchý, kombinovaný nebo složený vegetační prvek. Mezi dřeviny Předzahrádky jsou menší vegetací upravené plochy u obytných souborů zpravidla mezi

vhodné pro konzoly, visací nádoby, stojany a stolky se řadí např. Ficus repens, Ficus stipulata,

chodníkem a budovou. Díky nevelké výměře plochy, jsou u předzahrádek použity různorodé

Fuchsia procumbens, Hedera Helix marmorata nebo Vitis heterophylla elegans (tricolor), popisuje

kombinace velkého množství dřevinných i nedřevinných vegetačních a technických prvků.

Ottomanská (2011).

Předzahrádky jsou dalším fenoménem dané doby. (Ottomanská, 2011) 23

4.6 Vila a vilová zahrada 4.6.1 Vila v období první republiky Pojem vila – villa rustica, villa urbana a villa suburbana se objevil již v antice, ale také v renesanci, kdy představovaly vily formy individuálního bydlení na předměstí, na venkově nebo ve volné krajině. James S. Ackermann (Zámečník, 2012) ve svém díle Vila z roku 1990 pracuje s myšlenkou, že na vzniku vilové architektury se podílela „vilová ideologie“. Jedná se o víru, že pro Obr. 13 Vila Tugendhat (Ksandr, 2003)

městského člověka je jediná možnost regenerace a odpočinku na venkově a uprostřed přírody. (Zámečník, 2012). K rozšíření této myšlenky došlo v 18. a 19. století v Evropě, v Čechách bylo bydlení ve vile až

4.6.2 Vilová zahrada období první republiky

do 70. let 19. století neznámým pojmem (Zeman, 2010). „Ve feudální epoše představovala vila Zahradně upravené dispozice se nacházely již u nejstarších vilových staveb a stejně tak

venkovský zámek s parkem, zatímco buržoazní vila je skromnější stavba se zahradou, zpravidla

tomu bylo po celou historii vilové architektury. „S vývojem vily v novodobém pojetí, tedy od druhé

architektonicky upravenou s ohledem na širší okolí, často se sdružující se sousedními zahradami do

poloviny 19. století, se začíná ustalovat termín vilová zahrada jako jednoznačné označení prostoru,

rozsáhlejších, souvislých urbánních celků, což vytvářelo charakteristický ráz městských vilových

který vilu bezprostředně obklopuje a vytváří s ní jeden vzájemně neodlučitelný, provázaný a

čtvrtí“ (Zámečník, 2012). Rozvoj vilových staveb podpořila také průmyslová revoluce a rozvoj

harmonický celek“ (Zámečník, 2012; Příl. č. 1-obr. 21-24).

nových technologických možností. Rozšiřují se tak společností a dostávají do středních

K proměně názoru na bydlení ve střední Evropě na přelomu 18. a 19. století přispělo dílo

společenských vrstev. Staly se ideálem bydlení po celou první polovinu minulého století. Běžně

německého architekta Hermanna Muthesie Das englische Haus. Tématem vily a vilové architektury

jsou stavěny menší stavby na hustěji členěných parcelách, např. osada Baba v Praze (Příl. č. 1-

se v období první poloviny 20. století zabývaly publikace Dům a zahrada od Mackaye Hugha

obr. 20). Společným znakem je umístění domu v zahradě, což ukazuje snahu obyvatel o soužití

Bailliete Scotta (1910) a Malý dům na venkově od Hermanna Muthesia. Z českých děl je potřebné

v přírodě a vnesení volnosti do jejich života. Vedle základních obytných potřeb vila zastupuje i

zmínit Domácí zahradu od Martina Fulína (1891), Malý dům a zahrada od Zdeňka Wirtha a časopis

společenskou, pracovní a obslužnou funkci. Stává se tak reprezentativním místem, které musí

Styl, na němž se také významně podílel Zdeněk Wirth. Bližším studiem historických souvislostí

obsahovat společenské prostory a pokoje pro hosty. Pracovní funkci zastávají kanceláře, pracovny

vilové zahrady se zabývá i diplomová práce Zahradně architektonická tvorba v meziválečném

a ateliéry a provozní složku místnosti pro správce, zahradníka nebo služebnou. (Sedlák, 2006;

období (Zámečník, 2012).

Zámečník, 2012)

Na přelomu 19. a 20. století se objevuje otázka, zda zahrada ponese styl geometrický nebo

Později ve 30. letech 20. století se začal prosazovat specifický typ funkcionalistická vila,

volný (Příl. č. 1-obr. 25,26). V období první republiky se zpočátku tvořily zahrady převážně

která je charakteristická zejména svým vzhledem a funkčním členěním vnitřních a vnějších prostor.

formálně pojaté, pravidelné, geometricky řešené, dle rozlohy doplněné o krajinářské úpravy.

Takové budovy si stavěli především průmyslníci, později architekti, učitelé a umělci. J. E. Koula

Geometrické kompozice se vyznačovaly pravidelným členěním funkčně odlišných částí na

(Zámečník, 2012) popisuje, jak vnímal nový typ architektury: „V sousedství nových racionálních

jednotlivé segmenty. Taková tvorba je charakteristická např. pro Josefa Vaňka a Josefa Kumpána.

architektur se může vegetace uplatnit ještě lépe než kde jinde, neboť na nových fasádách není již

Vývoj ve 30. letech 20. století a rozvoj funkcionalismu přinesl zahradní úpravy volného stylu

květinových vlysů, ani historických festonů a girland nebo secesních štukových slunečnic. V nové

přírodě blízkého charakteru. Ty se vyznačovaly nepravidelným vedením cest v travnatých plochách

architektuře se uplatnila vegetace všestranněji, nejen kolem staveb, ale i na nich, ve střešních

doplněných skupinami stromů. Takovou tvorbou se prosazoval např. Otokar Fierlinger nebo Albert

zahradách, na verandách, na balkonech a v pokojích.“ (Zámečník, 2012). 24

Esch. Josef Miniberger (1923), další zahradní architekt období první republiky, popisuje svůj názor

4.7 Cíle a principy péče o památky zahradní a krajinářské architektury

v časopise Naše zahrádka: Střízlivé linie moderních staveb mají vliv i na úpravu zahrad, u malých je 4.7.1 Historické zahrady – cíle a specifika

zřejmé, že zahrada bude podléhat pravidelnosti domu a pozemku, u rozsáhlejších je to však složitější. Vliv domu bude patrný vždy v jeho těsné blízkosti, kde bude pravidelná geometrická část

Historické zahrady, které jsou z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významné,

různého rozsahu, zbytek zahrady bude slohu volného s prvkem průhledů do okolí. Každá zahrada

považujeme za památky zahradní a krajinářské architektury. Označení historická zahrada náleží

je však individuální a mnohé se odvíjí od finančních prostředků majitele (plocha trávníku, množství

stejně tak malým, drobným zahradám jako rozsáhlým krajinářským parkům. Podmínkou pro

květinových záhonů nebo tvarovaných keřů) (Zámečník, 2012).

označení objektu jako historická památka je dochování alespoň části historické substance do

„U vilových zahrad vidíme spojení vkusu stavební a zahradní architektury, zde spojují se

současnosti. Článek 17. (Florentská charta, 2001) popisuje: „Pokud zahrada úplně zanikla nebo

v jeden celek myšlenky praktické, umělecké a užitečné. Zde uplatňuje se prostorové umění

pokud máme k dispozici jen hypotetické prvky z jejího postupného vývoje, pak nelze realizovat

zahradnické. Vilová zahrada hledí se upraviti tak, aby blíže domu bylo lze spatřiti části okrasné,

rekonstrukci zahrady a zároveň pro ni nadále využívat pojem historická zahrada.“ Dnes jsou

květinové a růžové, v zakrytém místě pak je část užitková. Jenom důstojně odpovídající zahradní

historické zahrady a parky předmětem komplexní ochrany a údržby, a to ve stejné míře jako

architektury jako: pergoly, loubí, besídky, růžové oblouky, květ. vázy, plastiky, vodotrysky a

památkové objekty, v jejichž bezprostřední blízkosti byly zakládány, rozvíjeny, udržovány a

nástěnné studně a mnoho odpočívadel má býti umístěno na odpovídajících místech.“ (Škrobánek,

proměňovány, popisuje Zámečník (2010). „Cílem památkové péče je zachovat od předků zděděná

1925)

umělecká díla pro následující generace. K jeho naplnění je třeba co nejvíce znalostí jak o vlastním V odborné literatuře objevuje se také pojem zahrada domácí. František Škrobánek (1925)

objektu, tak o příslušných historických obdobích, a přistupovat k příslušné památce a jejím tvůrcům

vysvětluje: „Od zahrad vilových se odlišuje tím, že obyčejně jsou založeny na úzce ohraničeném

s dostatečným respektem“ (Pejchal, 2010). Památky zahradní a krajinářské architektury jsou ve

pozemku, přesto však musí odpovídati všem požadavkům okrasným, užitečným i praktickým.

srovnání s ostatními uměleckými památkami však velmi ojedinělé svojí proměnlivostí v čase.

Zelené plochy, květinová výzdoba, stinná místa, jakož i hřiště pro děti musí býti tak, aby celek činil

Materiál zahradní kompozice je totiž rostlinný, tudíž živý a jako takový pomíjivý a obnovitelný.

dojemný obraz. Čistota, pořádek a odborné ošetřování projevuje charakter majitelův. Totéž platí o

Pejchal (2010) popisuje, že originální substance, rostliny z doby založení, nemohou být proto

společných domácích zahradách. Zde méně se upotřebuje květinové výzdoby, zato jsou tu společné

základním předpokladem jejich památkové podstaty, tím je zachování principu v této substanci,

cesty, zelené plochy a stinná místa. “

který může být potom naplňován stále novými generacemi rostlin.

Leopold Batěk (1922) popisuje, jak volba pozemku je pro zahradu velmi důležitá, optimální

Podle článku 4. Florentské charty do architektonické kompozice historické zahrady patří její

je zvolit jižní stranu s příznivými světelnými podmínkami, dům postavit na nejvyšší místo pozemku

půdorys a různé profily jejího terénu, její rostlinná hmota, stavební či dekorativní prvky a její

a obytné místnosti lokalizovat směrem do zahrady. Samotná stavba a její přímé linie mají vliv na

tekoucí i stojaté vody s příslušným zrcadlením. „Je potřebné řešit půdorysné a plošné uspořádání

úpravu zahrady, rozdílný však dle pojetí jednotlivých architektů. Přechodový prvek mezi domem a

biotických a abiotických prvků, do něhož logicky zapadají i všechny pohledy, výhledy a průhledy,

zahradou tvoří často terasa, jež obě části navzájem propojuje. Významně se u vilových zahrad také

prostorové rozmístění hmot, v nichž převažují porosty, dále vzhledové vlastnosti rozhodujících

projevuje pohledové propojení a existence průhledů v zahradě. Scott (1910) popisuje, že zahradní

scenérií a volit takové sortimenty rostlin, které umožňují splnit předcházející požadavky“

průhledy by měly být podpořeny liniovými cestami a místa zvláštní pozornosti zdůrazněna, např.

(Machovec, 2010).

besídkou. Součástí každé zahrady je travnatá plocha, ta se často zakládá pro sportovní vyžití, ale

Jako památka musí být historická zahrada chráněna v duchu Benátské charty (1964),

také pro její estetické působení. Trávník je členěn stezkami, které mají naznačovat co nejkratší

nicméně jako živá památka spadá pod ochranu podle specifických pravidel, které obsahuje

cesty a mělo by jich být co nejméně.

Florentská charta (2001). Benátská charta směřuje k zachování historické hodnoty památky a nese úctu ke staré podstatě. Zabezpečení je možné provést všemi moderními technikami metodou 25

konzervace. Florentská charta, Charta ochrany historických zahrad, je jedním z mezinárodních

4.7.3 Údržba, konzervace, restaurování a restituce

dokumentů ICOMOS o ochraně kulturního dědictví. Předkládá definici historických zahrad a parků,

Ochrana památkových objektů vyžaduje diferencované postupy jako údržbu, konzervaci a

formuluje zásady jejich údržby, konzervace, restaurování a restituce, konkretizuje možnosti jejich

restaurování. Údržba historických zahrad je prvořadou činností, která je kontinuálního charakteru.

využití a definuje jejich právní a správní ochranu. (Machovec, 2010)

Vzhledem k tomu, že rostliny jsou hlavním materiálem, dílčí náhrady a cyklická obnova nám umožní držet zahrady v dobrém stavu po co nejdelší dobu. (Článek 11. Florentské charty, 2001) Rozhodnutí o výběru druhů stromů, keřů, rostlin, květin, jež mají být periodicky nahrazovány, musí

4.7.2 Autenticita druhové skladby

přihlížet ke stanoveným zvyklostem, platným pro jednotlivé botanické a kulturní oblasti, ve snaze Na základě existence Athénské charty z roku 1931, Benátské z 1964 a Florentské charty z

udržet, resp. vyhledat původní druhy, popisuje Florentská charta. „Časový rozdíl mezi výsadbou a

1981 si památková péče vybudovala v českých zemích své místo. Volba přístupu je dnes založena

plnou funkčností části rostlinných prvků, stejně tak i další aspekty jejich proměnlivosti, společenské

na průzkumu a poznání individuálních hodnot památky a individuálnímu přístupu zohledňujícím i

změny a působení vyšší moci jsou velkou výzvou, aby se péče neomezila jen na prostou údržbu, ale

její současnou funkci. Myšlenky všech tří dokumentů směřují k zachování hodnoty historické

stala se kreativním procesem, respekt k myšlenkám jeho autora je však základní podmínkou..“

zahrady v co nejvěrnější podobě, v některých případech však doporučují využití moderních

(Pejchal, 2010). Součástí historické zahrady jsou také zdobné prvky jako architektonická a

materiálů, technik a poznatků. Pacáková popisuje: „Jeden z největších předpokladů životnosti

sochařská díla. Proto všechny činnosti související s údržbou, konzervací, restaurováním nebo

památky tkví v neporušenosti její originality a historicity. Autenticita je potvrzením její pravdivosti.“

restitucí historické zahrady nebo některé z její části musí ke všem prvkům přihlížet. Z jejich

Největší důraz na ni klade Florentská charta v čl. 9: „Autenticita historické zahrady se týká stejně

nerespektování by vyplývalo narušení vztahů, které je spojují. (Florentská charta, 2001)

tak její koncepce a objemu jejích částí jako její výzdoby nebo výběru vegetace či nerostů, které ji

„Jakékoli restaurování, a tím spíše jakoukoli restituci historické zahrady nelze zahájit bez

vytvářejí.“ Dosažení co nejlepší autenticity památkově obnovovaného prostoru je chápáno jako

vypracování důkladné studie, vycházející z průzkumu, eventuálně i z archeologického výkopu a ze

soubor dílčích zásahů, před nimiž je nutno specifikovat záměr, cíl a způsob památkové obnovy

zhodnocení všech shromážděných dokumentů, týkajících se dané zahrady a obdobných zahrad, aby

(Machovec, 2010).

byl po všech stránkách zajištěn vědecký charakter návrhu“ (Florentská charta, 2001).

Autenticitu druhové skladby dřevin vytváří především vlastní skladebné prvky, jejich

Restaurátorská akce musí respektovat vývoj příslušné zahrady a respektovat její vícevrstevnatost.

vlastnosti, uspořádání a atmosféra objektu, která je výslednicí především předchozích faktorů

Nemělo by docházet k privilegování jednoho slohového období na úkor druhého, výjimku tvoří

(Pejchal, 2010). „Ta je pro památkovou péči ideálem, ke kterému se je možno většinou pouze více

situace, kdy chátrání nebo odumírání některých částí může být mimořádnou příležitostí pro

nebo méně přiblížit. Nesnadnost tohoto úkolu spočívá v obtížnosti stanovit autentický sortiment v

restituci. Ta vychází z dochovaných pozůstatků původní koncepce nebo z dokonalé dokumentace.

konkrétním objektu, v existenci celé řady faktorů vyvolávajících požadavky na změnu druhové

Eventuální restituce si může vzít za cíl ty části zahrady, jež jsou v těsné blízkosti budovy, aby se tak

skladby dřevin a v dopadu případných změn na památkovou podstatu objektu. Naznačená

zdůraznila jejich návaznost. Pokud zahrada úplně zanikla nebo pokud máme k dispozici jen

komplikovanost problematiky proto vyžaduje, aby přijaté řešení bylo, pokud možno, vždy

hypotetické prvky o jejím postupném vývoji, pak nelze realizovat restituci, jež by navazovala na

výsledkem předcházející diskuse a konfrontace názorů více odborníků.“ (Pejchal, 2010)

pojem historické zahrady. (Florentská charta, 2001)

Již zmíněné charty a mezinárodní dokumenty se vážou především k zahradě jako celku, ale pro práci s rostlinami jsou nedostačujícím vodítkem. Proto chybí dostatečně propracovaná teorie památkové podstaty rostlinných prvků a zásady její aplikace v praxi. Některé výše uvedené zásady, platné pro celý objekt a prvky z neživých materiálů, prostě nelze u prvků rostlinných využít. (Pejchal, 2010) 26

4.7.4 Fáze obnovy památek zahradní a krajinářské architektury

původních úrovní terénu i sledováni změn ve využívání historických zahrad. Kromě nemovitých nálezů jsou součástí vykopávek i movité (keramika, sklo, dřevo, kovy a další). Poslední částí

Charakter obnovy se vždy odvíjí od konkrétního případu, lze však obecně konstatovat, že u

průzkumu je odběr vzorků pro pylovou analýzu potvrzující výskyt daného rodu nebo druhu

pravidelné geometrické zahrady jsou striktnější dogmata a zásady než u volných krajinářských

v zahradě. (Jančo, 2009)

zahrad, jež jsou částečně proměnlivé. A to ať v půdorysném a prostorovém uspořádání, kde jsou

Následuje rozbor kompozice a vizuální posouzení stávající historické vegetace.

pravidelné zahrady neměnné a krajinářské rámcově dané, proměnlivé v detailech. Obdobně

Prostudování stávajících dřevinných vegetačních prvků často ukáže například na způsob tvarování,

situace platí pro návaznost na architekturu, použitý sortiment nebo obnovné zásahy.

zapěstování a s tím související funkci daného vegetačního prvku v historické zahradě, popisuje

Z předcházejícího vyplývá i náročnost péče, která je u pravidelných geometrických zahrad vysoká,

Zámečník (2010).

jelikož zabezpečuje přesné vymezení všech prvků, u krajinářských je péče diferencovaná dle

Výsledkem přípravné fáze je vyhodnocení vrstev vzniklých v historickém vývoji objektu,

povahy a funkce použitých taxonů. (Machovec, 2010)

stanovení jejich vzájemného vztahu a posouzení historické a umělecké hodnoty. Ta ukazuje, jakou měrou je posuzovaný prvek historicky autentický, a jak nese princip obsažený v původní kompozici

Přípravná fáze

(Jančo, 2009).

Prvním krokem na úvod přípravné fáze je stavebně-historický a vegetační průzkum (Jančo, 2009). Kvůli získání informací k objektu je potřebné prostudovat související archiválie. Další částí je zahradní archeologický výzkum. Měl by předcházet každé zamýšlené a připravované rekonstrukci

Projekční fáze

historické zahrady a parku, jelikož poskytuje informace, které nelze získat jiným způsobem.

Na přípravnou fázi a všechny získané podklady navazuje vypracování studie, která je

Zahradní archeologický výzkum hraje důležitou roli při ověření pravdivosti a věrohodnosti

posléze rozpracována do potřebného stupně prováděcí dokumentace. Projekt a jeho realizování je

navrhované kompozice. Zjištěné informace jsou také důležité pro stanovení podmínek péče.

možné rozdělit do jednotlivých etap dle časových a finančních možností. Během vypracovávání

Skládá se z nedestruktivní části a v případě potřeby na ni navazujících vykopávek. Základem

vlastní dokumentace a ve všech fázích realizace jednotlivých dílčích kroků jsou důležité i neustálé

nedestruktivní části je povrchový průzkum antropogenních tvarů reliéfu spočívající ve vizuálním

konzultace s vlastníkem či jeho oprávněným zástupcem a se zástupci památkové péče. Již v době

průzkumu, geodeticko-topografickém průzkumu za využití dostupných obrazových podkladů a

realizace obnovy musí být stanoveno jak bude prováděna následná údržba památky zahradní a

plošné nivelaci. Navazuje geobotanická indikace, identifikace ukazatelů dřívějších zahradních

krajinářské architektury. Tyto návazné a průběžné práce jsou nezbytné k udržení dosažených

úprav. Často objevenými jevy jsou prohlubně a příkopy, které identifikují bazény, kašny a fontány,

obnovných cílů a není možné je zanedbat nebo zcela pominout. Předem je také důležité stanovit

cesty nebo i stromy. Vizuální průzkum v zahradách odhaluje linie dřívějších záhonů a jejich

využití kulturní památky (odborné, kulturní a volba vhodných návštěvnických aktivit).

ohraničení. Povrchový průzkum ukončuje sběr movitých archeologických nálezů. Důležité jsou úlomky stavebních materiálů, cihel, kamenů, části keramiky nebo jiného vybavení zahrady. Dalším krokem je dálkový průzkum, který identifikuje a přesně lokalizuje dřívější pěšiny, aleje, záhony, vodní kaskády, bazény a další zahradní stavby. Po vyhodnocení nedestruktivní fáze průzkumu následují v případě nutnosti vykopávky. Provádějí se buď plošně nebo cíleně. Plošnými vykopávkami získáme podklady pro plošnou rekonstrukci historické zahrady, cílenou sondáží docílíme informací jednotlivých částí zahrad. Touto metodou je možné identifikovat jednotlivé záhony a pěšiny, jejich vedení a povrchovou úpravu. Zjištěné údaje umožňují rekonstrukci

27

5. VÝSLEDKY 5.1 Rozbor dochovaných objektů období první republiky 5.1.1 Vila Tugendhat v Brně Výstavba vily Tugendhat započala na začátku 20. století v návaznosti na bourání brněnských hradeb. V jejich místech se začaly rozvíjet stavební aktivity a vznikat nové vilové čtvrti. Brno se tak

Obr. 14 Zahrada vily Tugendhat (Budík, 1958 a Zavadil 2012)

začalo měnit na moderní velkoměsto. Prostor mezi ulicemi Drobného a Černopolní patřil až do druhé poloviny 19. století k Lužáneckému parku a pozvolna přecházel v zahrádky rodinných domů.

Zahrada vily

Na vinicích nad Lužánkami byla postupně založena první vilová čtvrť Černá pole. „Ty se postupně

Parcela zahrady úzce sousedí s vilou rodičů Grety, kteří jim pozemek darovali jako svatební

díky individuální a družstevní rodinné výstavbě staly jednou z nejprestižnějších brněnských

dar. Zahrada nebyla projektována, jak je běžné. Byla vytvářena a upravována z původního starého

rezidenčních čtvrtí“ (Vila Tugendhat, 2013).

parku, který v době výstavby ještě existoval. Umístění ústřední obytné místnosti do

Volně stojící vila na vrcholu svažitého terénu, jež byla dokončena roku 1930, je ojedinělým

jihovýchodního rohu budovy bylo zřejmě voleno cíleně kvůli vyhlídce, jež se zde dříve nacházela.

dílem tehdy novátorského řešení. Mies van der Rohe nebyl jen autorem domu, ale také velké části

Dokládá to překrytí plánů vily z roku 1930 a zakreslení před výstavbou. (Ksandr, 2003; obr. 15)

nábytku. Vila Tugendhat patří k ikonám brněnského funkcionalismu, ale řadí se také mezi špičky evropské moderní architektury. V roce 2001 byla zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hodnotou tohoto díla je bezesporu jeho nadčasovost a vysoký technický standart. Bylo to poprvé, kdy byla u soukromého rodinného domu použita ocelová konstrukce v podobě subtilních sloupů, čímž chtěl autor docílit co největší redukce architektonických hmot. Pečlivě řešil všechny proporce jednotlivých prostorů domu, začlenění do okolí, propojení se zahradou a ojedinělost stavby podtrhl i volbou netradičních materiálů, jako je italský travertin, onyx z Atlasu ze severního Maroka, palisandr, nebo makassarský eben z jihovýchodní Asie. Tugendhatovi v domě ale nestrávili mnoho času, pod hrozbou války odjeli do Švýcarska a později do Venezuely. V roce 1938 vilu zabralo gestapo. Po válce byla vila majetkem státu a od

Obr. 15 Překrytí starého zaměření pozemku a plánu obytného prostoru, plán zahrady vily Tugendhat (Ksandr, 2003)

roku 1952 sloužila pro léčebný tělocvik nedaleké Fakultní dětské nemocnici. V 60. létech se spolu s Markétou Roderovou – Müllerovou projednávala regenerace zahrady, po okupaci roku 1968 se

Podoba zahrady je v současnosti téměř stejná jako ve 30. letech. Zahrada vily Tugendhat

ale situace výrazně změnila. K obnově došlo až v letech 1981 – 1985, jednalo se především o

tvoří se zahradou Löw-Beerovy vily jeden celek, kompozičně však propojeny nejsou. Okružní cestní

drobnější opravy, dům totiž žádnými vážnými problémy netrpěl. Poslední obnova vily i zahrady

síť, spojnici mezi budovami a některé dřeviny jako např. smuteční vrbu si Mies van der Rohe navrhl

proběhla v letech 2010 – 2012, kdy byla vila opět otevřena veřejnosti. (Příl. č. 1-obr. 27,28)

sám. Přičemž smuteční vrba stejně jako javor u rohu domu a některé další dřeviny existovaly již při

(Novák, 2011; Černá, 2009)

výstavbě. Při návrhu zahrady vily Tugendhat navíc spolupracoval se zahradní architektkou Markétou Roderovou-Müllerovou. Půdorys vznikal pod myšlenkou tzv. „zdůrazněné prázdnoty“.

28

Jeho cílem bylo především oproštění se od zbytečných dekorací. Velké travnaté plochy

v nádobách, stály jak ve vstupní části z ulice Černopolní, tak i na zahradní terase. Osobním prvkem

kontrastovaly s vegetací na jejich okraji a měly tak sloužit především dětem pro jejich hry ať v létě

paní domu byly růže, které byly vysázené ve velkých plochách nebo pruzích kolem domu. Záhony

či zimě. Takové utváření kompozice bylo pro tvorbu prvorepublikových zahrad volného stylu

s růžemi jsou doloženy na několika rodinných fotografiích (obr. 17).

typické. Původní výsadba dřevin na západním i východním okraji pozemku plní funkci odclonění od sousedů. Dům byl navržen v duchu jednoduchosti, aby mohla vyniknout samotná zeleň v jeho okolí. Již v Miesových skicách je zřejmá snaha o redukci architektonické hmoty a její „rozpuštění“ v zeleni. Fasádu domu porůstá nově obnovená popínavá zeleň, charakteristický vegetační prvek období první republiky, jež skrývá hmoty stavby a dovršuje tak propojení s okolím z vnějšího pohledu. Nejvýznamnější je odclonění spodního podlaží směrem od zahrady, ale tento princip se původně opakoval i na severovýchodní části domu otočené k ulici Černopolní a také na jihovýchodní fasádě budovy. Historické fotografie dokládají na fasádách a konstrukcích druhy Ficus, Polygonum, Parthenocissus a Pelargonium (Ksandr, 2003). Díky pásovému oknu je dům pohledově propojen nejen s okolní zahradou, ale nabízí se také výhled na střed Brna a jeho Obr. 16 Pohled z horní a spodní zahradní terasy (Ksandr, 2003)

dominanty. Zahrada a její kompozice tak hraje významnou roli při vymezování jednotlivých pohledů. Nabízí se průhled na Špilberk, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Tomáše nebo další brněnské dominanty. Celý obytný prostor působí jako prodloužení venkovní zahrady, obzvláště když se zapustí skleněné tabule. Nejvíce se propojení promítlo v jídelně. Jednalo se o hlavní prostor domu, který pozvolna přecházel v terasu. Pokud však sestoupíme na terasu o patro níže, nacházíme se v soukromém prostoru odcloněném skupinami stromů po bocích zahrady (Ksandr, 2003; obr. 16). Provázanost domu s vegetací byla dovršena zimní zahradou, která se stala doplněním vnitřních prostorů. Původně se jednalo o jednoduchou kompozici s jezírkem, vodními rostlinami a květináči s rostlinami na parapetech. Pozvolný přechod domu v zahradu vytváří obnovené suché zídky z volně ložených kamenů, které jsou osázeny trvalkami a tvoří optickou

Obr. 17 Záhony s růžemi na dobových rodinných fotografiích z 30. let (Ksandr, 2003)

podnož budovy. Navíc zdůrazňují lineární charakter vily. Kompoziční návaznosti jsou zřejmé i v ose

Obnova zahrady

protínající prostor jídelny a letního posezení pod smuteční vrbou. Půlkruhová terasa byla

Obnova zahrady v letech 2011 – 2012 vycházela z archivních materiálů a fotografií z 30. let.

pravděpodobně odrazem půlkruhovitého půdorysu jídelny (Ksandr, 2003). S terasou a domem na

Zahrada tak získala nazpět podobu, kterou měla v období svého vzniku. Byly pečlivě prostudovány

jihozápadní straně sousedí čtvercový prostor vymezený živým plůtkem, což byl charakteristický

a identifikovány všechny typy interiérové a exteriérové zeleně.

vegetační prvek pro období první republiky. Jedná se o uzavřený prostor s pravidelným vnitřním

sortiment z roku 1930, jako např. vzrostlá vrba na jižní straně před jídelnou. Bylo provedeno

uspořádáním. Na jihovýchodní straně se nachází schodiště přecházející v obdélníkovou travnatou

odstranění nepůvodních dřevin a dosadba chybějících odumřelých jedinců novými. Taktéž došlo k

plochu doplněnou po okraji cestičkou ze šlapáků z lomového kamene. „Tyto dvě formálně řešené

obnovení cestní sítě elipsovitého tvaru, propojovací cesty mezi oběma domy a opěrných zídek.

plochy hrají významnou úlohu ve vztahu domu a zahrady, neboť jsou volným přechodem půdorysu

(Ksandr, 2003; Novák, 2011)

domu do členění zahrady“(Ksandr, 2003). Doplňkem zahradního prostoru byly vegetační prvky 29

Nejvýznamnější byl původní

5.1.2 Müllerova vila v Praze Müllerova vila byla postavena v letech 1928 – 1930 jako dílo Adolfa Loose za spolupráce s Karlem Lhotou. Jedná se o ojedinělou koncepci, jež byla roku 1995 prohlášena vládou České republiky za národní kulturní památku. Je situována v Praze mezi ulicemi Střešovickou a Nad Hradním vodojemem, kde se rozkládá na přibližně 550 m2. Pozemek je svažitého charakteru. Tato nevýhoda byla koncepcí návrhu přeměněna v jeho výhodu. Vila je pravoúhlých tvarů jednoduchého charakteru hladkých stěn s malými okny. Strohé fasády jsou pro stavby Adolfa Loose typické. Architektura domu není projektována v plochách, ale v prostorech. Všechny jsou propojeny a kontinuálně na sebe navazují. Každý pokoj má jinou úroveň, díky tomu neexistují patra. Loosova ojedinělá koncepce „raumplan“ uspořádává jednotlivé místnosti kolem ústředního schodiště a vytváří tak dojem prostorové iluze. Barevnost hrála při navrhování domu významnou roli jak v interiéru, tak v exteriéru. Nejednalo se ale o estetický prvek, barva vždy odpovídala určité funkci, např. žlutá okna doplněná žlutými záclonkami symbolizovala sluneční světlo. Ty potom

Obr. 18 Müllerova vila (Ksandr, 2003)

akcentují přísně bílé fasádě vily. Stejně tak geometrické tvary podporovaly vlastní účelnost Zahrada vily

interiéru. Je zajímavé, že stavba nebyla projektována tak, aby byla vizuálně propojena se zahradou,

Zahrada byla projektována současně se stavbou vily. Na její tvorbě se podíleli tři významní

jako je tomu u jiných dobových staveb, např. u vily Tugendhat. Novák (2011) však usuzuje,

zahradní architekti Camillo Schneider, Karl Förster a Hermann Mattern. V pozůstalosti Milady

vzhledem k myšlence Camilia Schneidera, že zahrada je rozšířením obydlí, nepřímý vztah mezi

Mülerové byly nalezeny i původní plány zahrady. Při jejich studiu objevila Ing. Božena Pacáková–

domem a zahradou přece existuje. Podporuje to i umístění teras a celkové umístění vily. Dvě

Hošťálková analogii mezi postupy užitými při řešení obytného prostoru zahrady a prostoru obytné

terasy a dva balkóny navíc nabízí monumentální výhled do okolí. Zarámovaný pohled z horní terasy

haly v domě, jež se projevuje zejména opakující se barevností. Ing. Pacáková–Hošťálková

ukazuje Hradčany nebo Svatovítský chrám i šternberský zámek v Tróji. (Novák, 2011)

konstatuje: „Zelený mramor hlavní haly nahradila venku tmavě zelená tisová stěna. Pestrost

Dům se ihned po výstavbě stal místem setkávání pražské elity. V roce 1948 se z rodinné vily

kavkazských, perských a afgánských koberců květinový záhon. Fialovou barvu pohovky měly venku

stala činžovní s nájemníky. Roku 1951 František Müller umírá a jeho žena obývá pouze jednu

květy kosatců a floxů, barvu červeného brokátu dvojsedadla květy pivoněk, růžovou barvu křesla

místnost a to až do své smrti. Dům se následně dostává do majetku státu až do 1989, kdy ho vrací

květy aster, šedozelenou barvu druhého křesla dužnaté listy rozchodníků, potah třetího křesla s

jejich dceři, která ho odprodává městu Praze. V letech 1998 – 2000 proběhla celková obnova vily i

květinovým motivem na světlém podkladu ztělesňovala pestrost záhonu obecně.“ (Müllerova vila,

zahrady. (Příl. č. 1-obr. 29,30)

2012) Vlastní dům je obehnán zahradou ze všech čtyř stran. Ta má v současnosti podobu původní

(Pacáková, 1996; Novák, 2011; Ksandr, Ulrich, 2000)

kompozice z 30. let 20. století. Zahrada se rozkládá na parcele severní orientace, kde se člení na několik částí. Je zřejmé, že zahrada, její terasování a rozmístění kosterních dřevin bylo navrženo současně s projektem domu (obr. 19) Prostor soukromé zahrady odděluje od ulice Nad hradním

30

vodojemem zídka porostlá břečťanem, od ulice Střešovické je to živý plot z tisu a habru. Odclonění

´Fugenso´ (Prunus serrulata ´Fugenso´). Jako jeden z mála nepůvodních prvků byl při nedávné

pozemku od sousedů zastává plot popnutý ostružiníkem (Rubus sp.).

obnově zahrady zachován jedinec tisu, jež byl několikrát redukčně seřezán. Severní svahovitá část je tvořena terasovitým terénem. Velké převýšení, jako největší komplikace při tvorbě zahrady, bylo překonáno zřízením teras s opěrnými zídkami (obr. 20). Horní hrana je tvořena živým plotem z tisu. Erozní ochranu zabezpečují původní kamenné bloky v kosočtverečných tvarech, osázeny nízkými dřevinami. Terén dělí na dvě části úzká terasa z kamenných desek. Ta je ukončena živým plotem z habru (Carpinus betulus), jež plní funkci zábradlí. V horní části se jedná o nízké poléhavé dřeviny (Cotoneaster dammeri, Juniperus sabina ´Tamariscifolia´ a Juniperus horizontalis), ve spodní o popínavé růže a plošně rostoucí trvalky (Paronychia argentea a capitata, Sedum hybridum, S. spurium ´Album Superbum´ a Rosum Superbum).

Obr. 19 Návrh Müllerovy vily od A. Loose (Ksandr, 2003)

Vstupní prostor v místě naproti vjezdové bráně oživuje záhon s květinami a keři před opěrnou zídkou (obr. 20). U budovy je vytvořeno boční vyrovnávací schodiště ke vstupním dveřím. Z úzkého záhonu podél plotu vyrůstá břečťan popínající zídku. Jihozápadní roh zahrady dotváří jedinec hortenzie (Hydrangea petiolaris), několik pěnišníků a rododendrony (Rhododendron catawbiense a hybridum). Navazující travnatá část je nejvýznamnější částí zahrady, jedná se totiž o její ústřední

Obr. 20 Vstupní a svahovitá část zahrady Müllerovy vily (foto: Kateřina Sapáková; Müllerova vila, 2012)

obytný prostor. Schodiště ze vstupního prostoru do této části zahrady je doplněno zídkami osázenými skalničkami. Prostor geometrických tvarů schodiště akcentují exempláře břečťanu a

V západní části se nachází minimum vegetačních prvků, jedná se pouze o několik drobných

jalovce bizarního tvaru. Základem je travnatá plocha, kterou protíná šlapáková cesta propojující

objektů - tvarované dřeviny na fasádě domu a záhon s pěnišníkem u západního oplocení zahrady.

schodiště se vstupní částí. Na severní straně trávníku se nachází bastionový uzávěr v podobě

Byly zde znovu vysazeny ovocné stromy tvarované do ploché stěny, jabloně (Malus sp.) a hrušně

květnatého záhonu (Iris, Phlox, Chrysanthemum a Helenium). Na něj navazuje záhon, jehož náplní

(Pyrus sp.). Jedná se o ovocné dřeviny typické pro zahrady 30. let.

jsou rody Panonia a Echinacea. Ze severu jsou záhony lemovány živým plotem z tisu, jež jako

,,Sortiment rostlin byl volen s ohledem na vlastnosti stanoviště. Na slunce byly voleny

specifický dobový prvek zastupuje roli stěn domu. Výsadba přísavníku (Parthenocissus tricuspidata

rostliny

´Veitchii´) pokrývá budovu zelení, což je pro období první republiky také velmi typické. Jejím

(Astilbe, Anemone japonica). Vesměs však jde o rostliny odolné a v období první republiky vcelku

hlavním úkolem je změkčení formy fasády. Prostor akcentuje soliterní sakura pilovitá ve formě

běžně používané. Zajímavé je vysoké zastoupení žlutě kvetoucích květin (Doronicum, Helenium,

31

spíše

suchomilné

(Sedum, Iris, Gypsophilla),

ve

stínu

rostliny

stín

snášející

Solidago, Rudbeckia neumannii, Heliopsis, Helianthus, Trollius, Achillea, Forsythia)“ (Novák, 2011).

výsadbami ovlivněn ústřední prostor zahrady, jež měl být tvaroslovnou i barevnostní odezvou

Z dřevinných prvků sortiment doplňuje Potentila fruticosa, Rosa sp. (popínající svah), Cotoneaster

obytné haly domu. Původní volnost prostoru se vytrácela a pohledové vazby byly přerušeny.

a Juniperus v živých plotech, Carpinus betulus a Taxus baccata nebo Hedera helix a Parthenocissus

Velkou otázkou obnovy bylo, zda obnovit původní výsadbu z 30. let nebo navázat na výsadby

tricuspidata jako popínavá rostlina. (Novák, 2011)

mladších dřevin. Poměrně velká část zachovalých technických prvků hovořila pro obnovu původní kompozice, naopak proti ní stál respekt vůči vzrostlým dřevinám, i když později vysázeným. Jejich nevelké uplatnění v budoucnosti však rozhodlo. Zahrada byla rehabilitována podle původních plánů. Po obnově zpevňujících prvků přišlo na řadu osázení. Některé odrůdy se však už nepěstují, proto byly nahrazeny odrůdami novějšími, ale stejného charakteru. Přísně se dbalo na zachování barvy, výšky vzrůstu i doby květu. Sortiment rostlin na záhonu v zásadě odpovídá výběru dokumentovanému detailním návrhem z roku 1932, který na základě staršího návrhu Camilla Schneidera modifikovali Karel Foerster a Hermann Matern. Na základě průzkumů se původní dřeviny zachovaly, doplnily a velká část mladších dřevin odstranila. Také pohledové clony zachycené v původních plánech byly obnoveny. (Pacáková, 1996; Novák, 2011; Ksandr, Ulrich, 2000)

Obr. 21 Ukázka osazovacího plánu obnovy zahrady (Ksandr, 2000)

Obnova zahrady Obr. 22 Horní část svahu zahrady Müllerovy vily před a po obnově v roce 1999 (Ksandr, 2000)

O obnovu zahrady, která se uskutečnila na začátku 21. století, se starala Ing. Vítězslava Ondřejová. Rehabilitace Müllerovy vily zahrnovala úpravy přilehlé zahrady a bezprostředního

5.1.3 Vila Stiassni v Brně

okolí. Podobně jako při obnově vily byly respektovány původní materiály a prvky. Při průzkumech v rámci přípravných prací rehabilitace zahrady bylo zjištěno, že modelace terénu včetně opěrných

Vila podle návrhu Ernsta Wiesnera byla postavena roku 1929. Nechali ji postavit manželé

zdí a schodišť byla dochována až do současnosti (obr. 22). Zpevnění severního svahu

Hermina a Alfréd Stiassni. Oba dva pocházeli z rodin významných židovských průmyslníků, po nichž

v kosočtvercích bylo zakonzervováno pod několika vrstvami zeminy. Zahrada před obnovou byla

získala svoje jméno. Známější je však stavba pod názvem vládní vila. Majitelé si pro svůj dům

hojně zarostlá mladšími dřevinnými jedinci. Ing. Ondřejová identifikovala dřeviny z původní

vyhlédli rozlehlý pozemek v brněnských Pisárkách, jež byly v té době prestižní zónou města.

výsadby, které se zachovaly. Jednalo se o Pinus nigra v severovýchodním rohu zahrady, Quercus

Původně se na místě pozemku vily nacházely sady a louky. Patrový objekt na půdorysu

robur ´Fastigiata´ u severního rohu domu, Juniperus virginiana ´Tripartita´ u paty schodiště ze

převráceného písmene L stojí hluboko ve svažité zahradě, kde k němu náleží navíc samostatně

vstupního do hlavního prostoru zahrady a unikátní Hedera helix u schodiště. Nejvíce byl mladšími

stojící přízemní trakt s garážemi. Vzniklo tak rozsáhlé nádvoří. Stavba byla charakteristická svojí

32

strohou puristickou úpravou, oproti tomu byl však interiér vily vybaven zcela konvenčně. „Hmota

Princip pravidelných zahrad dělených na jednotlivé funkční části byl v této vile překonán,

domu byla horizontálně vymezena předsazenou střešní římsou se stylizovanými vnitřními

všechny byly spojeny v jeden harmonický celek. Přispělo k tomu realizování zahrady současně s

metopami, plochy fasád tektonicky člení pouze předsazené okenní a vstupní šambrány. Vnitřní

tvorbou vily. Ta tak obklopuje budovu ze všech čtyř stran. Její rozložení umožnilo rozdělení

prostory domu jsou důrazně rozděleny na obytnou a obslužnou část. Hlavní obytné prostory

zahrady na část reprezentativní, obytnou, rekreační a užitkovou. V případě vily Stiassni sice už

přízemí, orientované směrem k jihu, kumulují funkci společenskou a reprezentativní. V obslužných

nehovoříme o základním členění jako tomu bylo dříve, ale i tak všechny tyto prvky nalezneme.

prostorech v kratším křídle domu se nacházela kuchyně, přípravna, spíž, lednice a pokoje

"Vzhled zahrady vykazuje spíše podobnost s realizacemi Otakara Fierlingera, u jehož realizovaných,

služebnictva. Obytné prostory majitelů byly v patře koncipovány do podoby trojprostorových

plošně rozsáhlých zahrad je patrná, stejně jako u zahrady Stiassni, plynulá provázanost odlišných

apartmánů. Složeny jsou vždy z šatny, koupelny a ložnice, ložnice Alfreda a Herminne jsou

funkčních částí s poměrně pravidelným členěním zahrady v nejbližším okolí budovy" (Zámečník,

vzájemně propojeny dvoukřídlými dveřmi. Skrze malou předsíň byl propojen rovněž apartmán

2011).

Herminne s pokoji dcery Susanne.“ (Vila Stiassni, 2013) Díky logickému rozdělení domu nebyly

Hlavní vstup do zahrady z ulice Hroznové je doplněn o budovu správce. Cesta vede přímo

soukromé zájmy majitelů narušovány provozními činnostmi.

na ústřední nádvoří vily a je lemovaná tvarovanou lipovou alejí, jež byla pro období 20. a 30. let

Rodina Stiassni byla další židovskou rodinou, jež roku 1938 opustila svůj dům v Brně a

typická. Nádvoří je uzavřeno domem zahradníka s garážemi. Na nich jako na ploše výrazně

odjela do Ameriky, kde manželé žili až do své smrti v 60. letech. Od okupace ve vile sídlilo gestapo,

pohledově exponované se dříve nacházel vegetační kryt s vysázenými rostlinami (Zámečník, 2010).

ruští kozáci a následně se dům stal ubytováním politiků a prominentů tehdejšího režimu a místem

Ze severní strany je nádvoří odděleno opěrnou zdí.

důležitých setkání. Několik dní zde strávil i prezident Edward Beneš. Odtud pochází název „vládní

Reprezentativní část zahrady je tvořena terasami, lodžií a travnatou plochou v jižní části

vila“. Roku 1982 byl objekt se zahradou zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Své

(obr. 24). Obytná terasa je přístupná přímo ze salónu v přízemí. Původně ji doplňovaly pravidelné

obnovy se vila dočkala až nyní, podařilo se vytvořit projekt, který by měl být realizován od roku

květinové záhony, které se nacházely na ploše výškově oddělené od hlavní obytné terasy. Prostory

2012. (Příl. č. 1-obr. 31,32)

členily kamenné zídky o výšce 0,7 m (Zámečník, 2010). Použití těchto pravidelných úprav v místech nejblíže budovy bylo pro tvorbu období první republiky velmi typické. Na jihu zahrady se

Zahrada vily

rozprostírá rozsáhlá travnatá část, která byla původně členěna cestní sítí, pozdější úpravy však tuto

Z prvního vyobrazení vily se zahradou pocházejícího z roku 1927 je zřejmá kompoziční

kompozici překryly. Trávník pozvolna přechází v podrostová společenstva a je obehnán vzrostlými

podoba zahrady (obr. 23). Původní plány se zatím však neobjevily, za jejího autora se ale považuje

stromy s několika soliterními keři. Nad nimi se naskýtá možnost výhledu na obzor. Vilu nacházející

Albert Esch. Tomuto názoru nasvědčuje dobová literatura a Eschova propojenost s jinými

se téměř ve středu zahrady je možno pozorovat z mnoha míst zahrady, ale současně i ona sama je

Wiesnerovými vilami (Zámečník, 2010).

výchozím bodem mnoha pohledových vazeb směrem ven. Funguje zde pohledové propojení jak z terasy v prvním patře, tak i ze spodní terasy před obytnými místnostmi domu nebo z lodžie. Ta se nachází na východní straně domu, původně byla ze tří stran otevřena do zahrady a měla velmi impozantní charakter. Ten byl následně popřen druhotným zasklením, jež znemožnilo propojení interiéru se zahradou. V blízkosti lodžie se nacházela štěrková plocha sloužící pro pořádání společenských večerů, v 80. letech byla částečně vydlážděna. Další pohledová osa z lodžie směrem na východ je zdůrazněna výsadbou katalpy nádherné. Po obou stranách ji lemují trvalkové záhony, jež jsou členěny živými plůtky z Buxusu. Zakončení tvoří půlkruhový altán porostlý popínavými dřevinami. Propojení vily se zahradou dotvářejí popínavé rostliny i na fasádě budovy

Obr. 23 Vyobrazení vily Stiassni z roku 1927 (Sedlák, 2007)

33

(Parthenocissus tricuspidata, Hedera helix, Wistaria sinensis, Vitis sp.). Ty byly charakteristickým vegetačním prvkem dané doby a proměňovaly vzhled vily během různých ročních období. Prostory teras a blízkého okolí domu doplňovaly umělecké prvky, některé z nich byly v současnosti obnoveny. Jednalo se o sedací mobiliář, osvětlení a různé nádoby na květiny, např. váza u hlavního vstupu do budovy (obr. 25)

Obr. 25 Hlavní vstup do budovy a vila Stiassni (Buchert, Adlová, 2010)

Obnova zahrady Vila Stiassni se zahradou je ojedinělou památkou meziválečné zahradní a krajinářské architektury s vysokým dendrologickým potenciálem dřevin. Po dlouhá léta její hodnotu snižovala

Obr. 24 Pohled na vilu Stiassni z 30.-40. let 20. století (Zámečník, 2011 a 2010)

nedostatečná údržba, toto období však na začátku 21. století ukončuje schválený projekt „Obnova Východní terasu dotváří monumentální schodiště po obou jejích stranách, které vede

zahrady u vily Stiassni“. O projekt se stará firma Ing. Pavel Šimek Florart, projekční a poradenská

k rekreačním místům v zahradě. Na jedné klesá k hřišti, na druhé stoupá na terasu s plaveckým

kancelář pro zahradní a krajinářskou tvorbu. Projekt obsahuje všechny podstatné skutečnosti

bazénem. Ten se nacházel na takovém místě, aby byl dostatečně osluněn ze všech stran. Hřiště je

vztahující se k historickému vývoji zahrady a jejímu současnému stavu. Přestože nebyly nalezeny

lokalizované ve vzrostlém lesíku tak, aby se nacházelo mimo pohledově exponované plochy

původní plány zahrady, po předchozím historickém průzkumu a prostudování mnoha souvisejících

zahrady. Bazén, tenisový kurt a v domě tělocvična dokazují, že rodina Stiassni byla sportovně

historických podkladů se podařilo stanovit podobu, kterou zahrada měla ve 30. letech 20. století.

založená.

(Zámečník, 2010 a 2011; Buchert, Adlová, 2010)

Na sever od východní terasy se rozprostírá užitková část zahrady. Květinové louky se skupinami stromů volně přecházejí v ovocný sad, jehož použití v zahradě bylo pro danou dobu specifické. Nejsevernější část byla určena samostatnému hospodářství (vytápěnému skleníku, pařeništi, hospodářské budově a plochám pro zemědělské plodiny). Od okolních částí byla užitková zahrada vymezena cestou po obvodu. Izolační plášť zahrady tvoří přírodně krajinářská část, která ji odcloňuje od okolí a orientuje oko pozorovatele na okolní lesnatou krajinu. Kombinace skupin starých stromů rozličných druhů kontrastuje s travnatými plochami. Takové zahradní úpravy byly typické i pro tvorbu Otokara Fierlingera. Kompozice se skládá z dřevin jehličnatých (Picea, Abies, Pinus, Taxus, Juniperus) a listnatých (Aesculus, Quercus, Fagus, Populus, a Tilia). Barevnolisté kultivary červenolistých buků a javorů akcentují nad zelenými borovicemi a modříny. Světlost do kompozice zase vnáší bělokoré břízy v kontrastu s tmavými hustými keřovými a stromovými skupinami.

Obr. 26 Návrh obnovy zahrady vily Stiassni (Zámečník, 2011)

34

5.1.4 Vila Čerych v České Skalici

Kumpán. Realizaci výsadeb provedla firma Václava Hedrlína. Na dodatečných úpravách anglického parku ve 30. letech 20. století se podílel i Otokar Fierlinger (Ležovičová, Kábrt, Kudrnáč, 2012).

Vila Čerych je dalším příkladem české architektury období první republiky. Dům dostala

Původní kompoziční podoba zahrady je známa z autorova půdorysného a prostorového vyobrazení

Marie Bartoňová Čerychová se svým mužem Jiřím Čerychem jako svatební dar od svého strýčka

z 20. let 20. století (obr. 27). Objekt se nachází na spojnici náměstí a Bartoňovy textilní továrny.

továrníka Ladislava Bartoně z Dobenína. Jednalo se o podsklepený dvoupatrový dům s podkrovím

Vila je přístupná příjezdovou komunikací z jihozápadní strany od továrny, park navíc i malou

a rozsáhlou zahradou nedaleko centra České Skalice, který navrhl přední český architekt Otokar

brankou ze severu od náměstí. Autor zahradu rozdělil na několik částí, jež na sebe navzájem

Novotný. Jako žák Jana Kotěry navazuje na jeho tvorbu charakteristickou jemnou profilací říms a

navazují a doplňují se v jeden kompoziční celek. Část nejblíže domu byla pravidelné reprezentativní

racionálním rozvržením ploch (Vila Čerych, 2013). Jako novinku použil dekadentní pojetí oblouků

kompozice, dále část obytná soukromá, užitková s ovocným sadem a část volně řešená pro hry a

typické pro rondokubismus a art deco. Vila byla postavena jako reprezentativní sídlo s vysokými

rekreaci. (Zámečník, 2012)

estetickými i technickými nároky. To se ukázalo ve vnitřním i vnějším pojetí domu i zahrady. Vnější vzhled byl charakteristický západoevropským vlivem, jež se projevil v režné cihelné architektuře z bílých cihel s kubistickým tvaroslovím. Budova je řešena organickým rozdělením na tři části – reprezentativní obytnou, ložnice v patře a hospodářskou část. Hlavní vstup do domu je ze strany severní. Středobodem vily je centrální hala navržená přes výšku obou pater orientovaná do zahrady. V jižní části přiléhá k hale reprezentativní jídelna a pánský pokoj. Významným prvkem propojujícím vilu se zahradou je soukromá slunná terasa s monumentálním schodištěm. V patře se nacházejí ložnice, pracovny a pokoje pro hosty. Ložnice jsou propojeny balkónem nad jižní terasou s výhledem do zahrady. Balkon se nachází na horní části portiku se třemi oblouky, jež se tyčí na soukromé terase. Hospodářské místnosti se nacházejí v přízemí a ve sklepních prostorech, kde je lokalizována kotelna se zázemím, prádelna a malý byt pro služebnou.

Obr. 27 Vyobrazení zahrady p. Čerycha od J. Kumpána (Ležovičová, Kudrnáč, Kábrt, 2012)

Rodina Čerychových zde bydlela od poloviny 20. let 20. století až do roku 1948, kdy byla vila zkonfiskována a rodina musela dům opustit. O té doby byla využívána jako sídlo krajské politické

Vstupní průčelí a severní část zahrady je řešena reprezentativně. Z příjezdové cesty před

školy Svazu československé mládeže, později jako zdravotnické středisko Ústavu národního zdraví.

domem se nabízí možnost sestoupit po několika schodech na travnatou plochu. Tento ústřední

Tato doba poznamenala interiér i exteriér vily velmi necitlivými zásahy. V restitucích byla budova

prvek doplňuje krajinářsky řešené území. Netradiční stromové kultivary působily v historické

v 90. letech 20. století navrácena synům Marie Čerychové. Ti se podíleli na snahách o její obnovu a

kompozici jako dominanty – platan, červenolistý buk, duby a další. Reprezentativně je řešena i jižní pravidelná část zahrady, která má charakteristickou

v roce 2001 vilu věnovali Nadaci rozvoje občanské společnosti. Již roku 1958 byl objekt zanesen do seznamu chráněných kulturních památek. (Příl. č. 1-obr. 33,34)

podobu prvorepublikových zahrad. Osa vychází z vlastní vily přes terasu se schodištěm, prochází

(Vila Čerych, 2013; Ležovičová, Kudrnáč, Kábrt, 2012; Ulrich, 2008)

dekorativním bazénem a na opačné straně ji zakončuje altán s postranními pergolami. Ten původně spolu se sloupovitými topoly pohledově uzavíral reprezentativní část. Uprostřed altánu se nachází lavice, jež nabízí pohled přes bazén zpět na vilu. Atmosféru dotvářelo pískovcové sousoší

Zahrada vily Zahrada se rozprostírá ze všech čtyř stran okolo domu na pozemku o rozloze přibližně 1,33

představující Tři putti nesoucí nad hlavami vázu pro květiny (obr. 28). Dominantou prostoru se stal

ha. Autorem zahradní kompozice pocházející z roku 1925 byl český zahradní architekt Josef

dekorativní obdélníkový bazén, který původně zdůrazňovaly podélné záhony s trvalkami,

35

letničkami a girlandami z růží a v jeho rozích sošky žab, které plnily funkci chrliče vody. Působnost

bazén pro plavání. V nejjižnější části zahrady se nacházel hospodářský dvorek s domácími zvířaty,

bazénu byla navíc podpořena velkolepým vodotryskem a skupinami kvetoucích leknínů (obr. 29).

pohledově byl oddělen živým plotem. Dnes se zde nachází pouze střípky této kompozice v podobě

Parter byl od sousedního ovocného sadu i krajinářského parku oddělen stěnou z červenolistých

několika stromů a pozůstatku hospodářských staveb.

javorů. (Vízková, 2002)

V jihozápadní části se nachází soukromá obytná zahrada. Jak bylo pro tvorbu Josefa Kumpána a období první republiky typické, byla zde navržena kašna a dřevená zahradní besídka bílé barvy. Tyto objekty se částečně dochovaly do dnešní kompozice. Jsou situovány na vedlejší ose zahrady, která taktéž vychází z vily. Původně zde existovalo i rosárium, které bylo během poválečných let zničeno (obr. 28). Objekt kašny objímaly obloukovité treláže s pnoucími růžemi, které byly specifickými vegetačními prvky daného období. Jejich působení umocňoval čtvercový půdorys a lem z živých plotů a keřových skupin, které odcloňovaly soukromou zahradu od příjezdové cesty. Svým působením měla tato část charakter giardina segreta, výhradně soukromé zahrady (Vízková, 2002). Protější východní část byla a stále je tvořena krajinářskými partiemi s nepravidelně vedenými cestami. Prostor utváří skupiny listnatých stromů (duby, břízy a další) doplněné o

Obr. 28 Sousoší Tři putti a původní rosárium, foto ze 40. let (Ležovičová, Kudrnáč, Kábrt, 2012)

kultivary jehličnatých druhů (smrky). Celou zahradní úpravu dříve doplňovaly drobné stavební objekty – umělecké prvky, lavičky a osvětlení.

Obnova zahrady Volba druhové skladby byla v zahradě velmi různorodá, každé místo však mělo své odůvodnění, popisuje Zámečník (2012). Postupem času se však květinové záhony změnily v trávník a mnoho cenných dřevinných jedinců bylo poškozeno. Po celé roky, kdy byl dům a zahrada v majetku kraje, spěl ke svému zániku. Téměř nulová údržba a zarůstání zahrady náletovými druhy změnilo její charakter. Bazén, treláže a další prvky postupně chátraly a růžová zahrada se zcela ztratila. Popis zahrady se proto věnuje především její původní podobě, z níž zůstaly do současnosti jen části. Např. altán a besídka jako cenná architektonická díla Josefa Kumpána se podařily zachránit v jejich autentické podobě. Situaci alespoň částečně zachránil zahradník Jan Fetter, který věděl o Kumpánových plánech. Obnovil cesty, založil záhony růží před hlavním vchodem a chtěl

Obr. 29 Zahrada p. Čerycha od J. Kumpána (Miniberger, 1934; Ležovičová, Kudrnáč, Kábrt, 2012; Ulrich, 2008)

obnovit i rozárium, na to ale nebyly finance. Pod dohledem pražské architektky Zuzany Na západní straně se rozprostíral prostor s ovocným sadem a užitkovou zahradou

Rákosníkové probíhá od roku 2005 postupná obnova za podpory Královehradeckého kraje

v nejjižnější části. Umístění a řešení jednotlivých ploch bylo natolik promyšlené, že jejich působení

(obr. 30). Od roku 2010 se realizuje tzv. „zážitková zahrada“. Měla by nabídnout ekovýchovné,

nenarušovalo sousední reprezentativní prostor. Ovocný sad, jehož použití bylo pro období první

osvětové i relaxační aktivity v prostředí místní obnovené zahrady.

republiky běžné, byl navržen v pravidelném rastru. V roce 1935 byl do kompozice začleněn úzký

(Ležovičová, Kudrnáč, Kábrt, 2012) 36

Obr. 30 Zahrada Čerychovy vily v současnosti (Ležovičová, Kudrnáč, Kábrt, 2012)

5.2 Návrh obnovy zahrady Bulínovy vily v Brně 5.2.1 Základní informace Obr. 33 Lokalizace Bulínovy vily v Brně Pisárkách (mapy.cz)

Bulínova vila se nachází na katastrálním území Brno – Pisárky, okres Brno – město na ulici Květná 170/8, parcela č. 430, 431, 518/4 a 518/5. Majitelem objektu je Ústav biologie obratlovců AV ČR. Výměra pozemku je přibližně 0,8 ha. Území se nachází v mírném svahu jižní orientace s výškovým rozdílem necelých 10 metrů. Objekt se podle zákona č. 20/1987, Sb., O státní památkové péči stal nemovitou kulturní památkou, evidovanou v Ústředním seznamu kulturních památek pod pořadovým č. 7054. (obr. 31 – 34)

Obr. 34 Vymezení hranic objektu Bulínovy vily a širší vztahy (mapy.cz) Obr. 31 Bulínova vila v Brně (Sedlák, 2007)

Obr. 32 Bulínova vila (foto: Kateřina Sapáková)

37

Klima 5.2.2 Přírodní poměry

Modelové území leží v teplé klimatické oblasti T2 (Quitt, 1970), klima je teplé a poměrně suché (Brno 9°C). Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -2 až 3°C a naopak

Biogeografické členění Zvolené území se nachází v Brněnském bioregionu, který patří pod hercynskou

nejteplejším červenec, kdy teplota vzduchu dosahuje 18 - 19°C. Srážkový úhrn ve vegetačním

podprovincii. Bioregion je tvořen soustavou granodioritových hřbetů a prolomů se sprašemi.

období činí 350 - 400 mm, v zimním období pouze 200 - 300 mm. Během roku se zde vyskytuje 40 -

Převládajícím vegetačním stupněm ve zvolené oblasti je 2. buko-dubový stupeň. (Culek, 2005)

50 dní se sněhovou pokrývkou, 120 - 140 zamračených dní a 40 - 50 letních dní. (ARCH.DESIGN, s.r.o., 2005)

Typy potenciální přirozené vegetace Modelové území se nachází v oblasti 7. Černýšova dubohabřina (Melampyro nemorosi -

5.2.3 Stavebně historický průzkum

Carpinetum). Dominuje zde dub zimní (Quercus petraea) s příměsí lípy srdčité (Tilia cordata), dubu letního (Quercus robur) a náročnějších listnáčů jako jsou javor mléč (Acer platanoides), třešeň ptačí

JuDr. Hynek Bulín si nechal roku 1924 postavit velkorysou vilu s rozsáhlou zahradou v tehdy

(Prunus avium), apod. Bylinné patro tvoří mezofilní druhy -jaterník podléška (Hepatica nobilis),

prestižní čtvrti brněnských Pisárek. Rozsáhlý pozemek s vinicí, který se nachází mezi ulicemi

černýš hajní (Melampyrum nemorosum), řidčeji trávy - lipnice hajní (Poa nemoralis). Jednotka se

Květnou a Neumannovou, zakoupil majitel již roku 1916. Dům čp: 715 byl dokončen roku 1924.

vyznačuje značnou ekologickou variabilitou a převládá ve výškách 200 - 450 m n. m. Černýšová

Vstupní průčelí třípodlažní vily je orientováno do ulice Květné. Stavbu akcentuje vysoký portikus s

dubohabřina představuje plošně nejrozsáhlejší společenstvo dubohabřin v ČR. (Neuhäuslová,

podjezdem a balkonem s plastikami od sochaře Václava H. Macha na jižní i severní straně. Dům je

1998)

obdélníkového půdorysu s jednoramenným kamenným a dvouramenným dřevěným schodištěm. Autorem vily je architekt Vladimír Fischer, k jehož nejznámějším brněnským dílům patří Švédský

Horniny

nájemní dům na Botanické ulici (1910), Cyrilometodějská záložna na Zelném trhu (1913-1916) a

V okolí modelového objektu se nacházejí především kvartérní sedimenty (spraše a sprašové hlíny,

kostel sv. Augustina na Kraví hoře (1930-1935). Zjištění autora bylo malým objevem, doposud však

písky). V průběhu pleistocénu se zde ukládala souvrství vápnitých spraší proložená horizonty

zůstává ještě nerozluštěná zoomorfní ikonografie. Ta se objevuje v dekoru schodišťového zábradlí

fosilních půd. Výskyt spraší je právě zde vázán na návětrné části brněnského masívu.

v hale či ve výmalbě klenby v kapli. JUDr. Hynek Bulín (1869-1950), jako přední brněnský advokát,

(ARCH.DESIGN, s.r.o., 2005)

byl významnou osobností zdejšího politického života. Jeho společenské postavení upevnila jeho svatba se Zdenkou Fillovou z Chropyně, která byla sestrou malíře Emila Filly. Manželé žili v domě společně se synem Hynkem.

Půdy Na území se rozkládají především černozemě. Půdní pokryv je ovlivněn geologickým podložím

Prostory domu byly rozděleny na obytné a obslužné části. Obytné se nacházejí ve zvýšeném

s dalšími vnějšími vlivy. Půdotvorným substrátem černozemí jsou hlavně spraše, v menší míře

přízemí, kde jsou dva pětipokojové byty, a v patře. Tam má velký byt majitel domu. K balkónu

slínité sedimenty a místně písčité sedimenty mořského neogénu. Ve svažitých polohách dochází k

přiléhá jídelna a k ní dva salóny s pokojem pro hosty, letním pokojem, soukromou kaplí a

narušení půdotvorného procesu v důsledku eroze, sprašovitý materiál je totiž snadno

verandou. Ve sníženém přízemí byly lokalizovány prostory obslužné - byty domovníka a zahradníka

erodovatelný. Černozemě se vytvořily v nejteplejší a nejsušší oblasti a to v rovinném a mírně

s provozním zázemím (sklepy, prádelna s žehlírnou, kotelna a garáž).

zvlněném reliéfu v nadmořské výšce od 194 m.n.m. do 325 m n.m. Přičemž modelový objekt se

„Hynek Bulín byl činný v Sokole, hrál divadlo a publikoval i jako beletrista. Jeho syn prof.

nachází v teplé klimatické oblasti T2 (Quitt, 1970) a v nadmořské výšce přibližně 235 m.n.m.

JUDr. Hynek Bulín ml. (1908-1996) se věnoval dějinám práva a rané historii polabských a

(ARCH.DESIGN, s.r.o., 2005)

pobaltských Slovanů. Byl také vynikajícím pianistou a přítelem Rudolfa Firkušného.“ (Sedlák, 2007) 38

JuDr. Hynek Bulín se už od mládí zapojoval do kulturního, vědeckého i politického života

canadensis nebo Juglans. Na východě zahradu od sousedního pozemku oddělovalo stromořadí

Československa, často se konaly setkání přímo u něj ve vile. Věhlasné byly taktéž pravidelné

z pyramidálních topolů.

domácí koncerty smyčcového kvarteta, ve kterém mladý Hynek jako zdatný pianista často

Úzký průchod mezi vstupní reprezentativní částí a soukromou zahradou doplňovala solitera

vystupoval. Roku 1967 svou vilu včetně rozsáhlého parku věnoval Akademii věd, jež se zasloužila o

Platanus acerifolia. Tento prostor je taktéž osovitý, jeho charakter zcela odpovídal realizacím

stavební úpravy 1967 – 1970. Dodnes je jejím majitelem Ústav biologie obratlovců AV ČR.

soukromých částí zahrad období první republiky. Osa vedla z domu pravidelnou částí s dekorativní

(Sedlák, 2007)

studnou směrem na západ. Čtvercový parter byl modelací zahlouben do terénu. Rámovaly ho živé ploty z nízkých růží, které byly pro dané období velmi typické. Po bocích soukromé zahrady se nacházely pergoly porostlé popínavými rostlinami – Polygonum Hubertii a pnoucími růžemi -

5.2.4 Rozbor původní kompozice zahrady

Dorothy Perkins, Irier a Tisícokrásná. Tuto část měly pohledově oddělovat od sousedů a okolních částí zahrady dřeviny Prunus pissardii, Pirus malus, Rhodotypos scandens a Hydrangea Panicul

Podklad pro vybudování zahrady od Josefa Kumpána, který je jejím autorem, je hlavním

Grandies a stromořadí vysokokmenných dřevin, pro jejich existenci však neexistují žádné doklady.

zdrojem informací o původní zahradní kompozici. Plán z roku 1924 (Kumpán, 1924; obr. 35) dokládá podobu vilové zahrady, jež je charakteristickým příkladem zahradní tvorby období první

Na severní pergolu navazovala krajinářská část nepravidelných dispozic s romantickou

republiky. Velkoryse pojatou vilu obklopovala zahrada ze všech stran. Byla rozdělená na část

vodní plochou. Významným prvkem západní části byla vyvýšená vyhlídka s besídkou pro posezení,

vstupní, soukromou obytnou, krajinářskou a užitkovou. Náplní vstupní části byla funkce

jako specifický prvek tvorby Josefa Kumpána. Působení bílé besídky umocňovaly dřeviny v jejím

reprezentativní a společenská, soukromá i krajinářská část byla navržena pro relaxaci a užitková

pozadí. V jižnější části krajinářské zahrady bylo vytvořeno alpinum a paludárium. Vyvýšené

pro funkci hospodářskou. Zmínku o původní zahradě uvádí Jan Sedlák (2007) v publikaci Slavné vily

alpinum bylo doplněno jehličnatými dřevinami a vodním kanálkem propojeno s paludáriem, které

Jihomoravského kraje: „Kolem domu byla založena velká zahrada s ozdobným bazénem a

dotvářela výsadba v jeho okolí. Tyto romantické prvky se staly dominantami zahrady. Travnaté

trávníkovými plochami s pruhy květin před hlavním průčelím. K západnímu průčelí přiléhala

plochy doplňovaly soliterní dřeviny a skupiny dřevin po okrajích kompozice. Přes travnatou plochu

dřevěná krytá pergola, která ohraničovala plochu pro antickou skulpturu.“

bylo navrženo několik pohledových propojení, mezi vilou a besídkou nebo mezi vilou a paludáriem.

Reprezentativní vstupní prostor byl pravidelný a osovitý. Osa vycházela z budovy, přes

Podle leteckého snímkování z roku 1953 (obr. 36) je zřejmé, že krajinářská část zahrady nebyla

reprezentativní vstupní schodiště umocněné výsadbou po jeho bocích, přes několik schodišťových

zrealizována přesně podle plánu z roku 1924 (Kumpán, 1924), spíše byly použity pouze navržené

stupňů, bazén, travnatou plochu až ke konci pozemku. Osa byla vedena takovým způsobem, aby

objekty (např. besídka v severní části), ale půdorysné rozmístění bylo pozměněno. Letecké

byl pohled kolemjdoucího směřován na vilu. Jako ústřední prvek působil dekorativní bazén s

snímkování (1953) dokládá výsadbu zapojených skupin po okrajích pozemku a rozvolněných skupin

lekníny. Jeho působnost dotvářela obruba čtvercového tvaru. Vnitřní byla tvořena živým plotem

dřevin ve středu zahrady. Dominantami původní kompozice se stalo několik soliter – červenolistý

z Buxusu, vnější z Taxusu a navíc prostor doplňovaly tvarované Buxusy po jeho bocích, jako

buk, smuteční bříza, lípa, Liquidendron tulipefera, Acer negundo, Sophora japonica a Quercus

charakteristické prvky období první republiky. Podle plánu měly být na jižních rozích pravidelného

palustris. Z jehličnatých druhů kompozici doplňovaly druhy Pseudotsuga douglasii ´Glauca´, Pinus

parteru vysazeny vysokokmeny Prunus triloba, jejich výsadba však není doložená. Na příčné ose u

strobus, Picea orientalis nebo Abies Nordmanniana a Pinus cembra.

bazénu se nacházely dvě odpočinkové lavice. Pravidelná kompozice byla navržena takovým

Severní část zahrady byla navržena jako užitková. Nacházelo se zde několik záhonků,

způsobem, aby svažitá plocha a schodišťové stupně vyrovnávaly převýšení terénu směrem k

pařníky, skleník a ovocné stromy. Prostory sloužily pro pěstování zeleniny, jahod, rybízu a

budově. Okolo geometrického parteru byla navržena pravidelná cestní síť. Po bocích této části se

angreštu. Pohledově byla tato část ale oddělena pohledovou clonou z živého plotu.

nacházela stromořadí z kulovitých javorů, dále smíšené keřové skupiny a soliterní Tsugy

39

Obr. 35 Původní návrh zahrady Bulínovy vily z roku 1924 od Josefa Kumpána (Kumpán, 1924)

40

Atmosféra

prostoru

je

také

potlačena

umístěním

parkovacích

ploch

do

vstupního

reprezentativního prostoru přímo před vchod do vily.

Obr. 36 Letecké snímkování z roku 1953 (kontaminace.cz) Obr. 37 Vstupní reprezentativní část zahrady Bulínovy vily (foto: Kateřina Sapáková)

Stav západní soukromé zahrady je poněkud horší (obr. 38), z původní kompozice nám

5.2.5 Rozbor současné kompozice zahrady

zůstaly jen střípky. Obdobně jako ve vstupní reprezentativní části se zachovaly pouze pozůstatky

I v současnosti jsou v zahradě zřetelné pozůstatky kompozice Josefa Kumpána. Po necelém

vodního prvku, který byl dominantou prostoru. Ten je ale nefunkční a celkově ve velmi špatném

století je členění na pravidelnou vstupní, soukromou, krajinářskou a užitkovou část stále zřejmé.

stavu. Dále se zachovaly části konstrukcí jedné z pergol a stále existuje vhloubená část zahrady.

K půdorysným změnám oproti původnímu návrhu došlo především v severní části, kde byly

V současnosti je prostor především travnatý. Okolní výsadby živých plotů, cestní síť a celé rosárium

krajinářské úpravy částečně pozměněny. Náplní zahrady je i v současnosti funkce reprezentativní a

zaniklo. Vyskytuje se zde pouze necelistvý živý plot z Hibiscus syriacus a ojedinělá výsadba několika

relaxační.

růží. Dále byli v kompozici nevhodně vysazeni jedinci Salix matsudana 'Tortuosa' a Ailanthus

Nejvíce se zachovala vstupní reprezentativní část (obr. 37), především vstupní schodiště,

altissima. Z původní kompozice se pravděpodobně zachovala částečně zapojená skupina keřů po

schodišťové stupně a dekorativní bazén. Vstupní schodiště je doplňováno dvěma jedinci Ilex

obvodu zahrady (Rhodotypos scandens, Spiraea vanhouttei), skupina stromů v západním rohu

aquifolium po jeho stranách, kteří podle jejich stáří pocházejí pravděpodobně ještě z původní

(Taxus baccata, Ulmus laevis a Prunus domestica) a soliterní Magnolia sp., která je dominantou

kompozice. Dekorativní bazén je i v současnosti v poměrně dobrém stavu, avšak okolní úpravy

prostoru.

téměř zanikly. Neexistuje žádná cestní síť, živý plot z Taxusu, žádné bodové tvarované dřeviny ani vysokokmeny. Zachovala se pouze vnitřní obruba z Buxusu sempervirens a soliterní jedinci z Taxusu baccata po bocích schodiště. Původní stromořadí z kulovitých javorů ani soliterní Juglans u jižního oplocení neexistují. Dnes prostor utváří výsadba několika soliterních převážně jehličnatých jedinců - Picea pungens ´Glauca´, Taxus baccata a Syringa vulgaris, kompoziční princip je však zachován. Obdobně dnes již neexistuje stromořadí z pyramidálních topolů na hranici pozemku, které nahradil živý plot z rodu Chamaecyparis lawsoniana. Jedním z pozůstatků kompozice z roku 1924 je vzrostlá solitera Platanus acerifolia, jež je i v současnosti dominantou prostoru. Původní pohledové propojení, především pohled směrem na vilu je narušen výsadbou jedince Tamarix tetrandra.

Obr. 38 Západní soukromá část zahrady Bulínovy vily (foto: Kateřina Sapáková)

41

Obr. 39 Analýza současné kompozice

Obr. 40 Provozní a funkční analýza

42

Obr. 41 Rozbor typů vegetačních prvků - aktuální a návrhový stav

43

U krajinářské části došlo k zásadnímu pozměnění jejího charakteru. Původně několik

5.2.6 Vyhodnocení dendrologického potenciálu a historické hodnoty dřevin

soliterních dřevin na travnatých plochách se změnilo v rozvolněnou skupinu vzrostlých stromů.

Přímo v práci uvádím stručné zhodnocení dřevinných vegetačních prvků (tab. 3), podrobné

Pohledová propojení zanikla. Dochovaná původní vyhlídka s besídkou je dnes viditelná pouze

údaje jsou uvedeny v Příloze č. 2. Byla zde použita zjednodušená metodika hodnocení

částečně, jelikož pohled na ni zakrývají dřeviny v popředí. Stále se ale z ní nabízí výhled do okolní

dendrologického potenciálu (Šimek, 2008).

krajiny. Původní dřevěná besídka se nachází ve velmi dobrém stavu, jen její zbarvení je dnes tmavě hnědé. U západní hranice chybí zapojená dřevinná clona, která se zde dříve nacházela (letecké

Celkový dendrologický potenciál

snímkování, 1953), a výhled do okolí mění atmosféru místa. Cestní síť v zahradě byla částečně

Sadovnická hodnota

pozměněna. Některé úseky se zachovaly, některé vznikly nově a jiné zanikly. Provozní analýza

Věkové stádium

1

2

dokládá využití jednotlivých částí cestní sítě (obr. 40). Materiálem je v současnosti k období první

1

1

4

2

4

16

5

3

9

23

6

4

4

16

10

republiky neadekvátní násyp oblázků. Částečně dochované alpinum uvnitř krajinářské části je propojené s paludáriem, které také stále existuje. Tyto objekty jsou i v současnosti ústředními prvky krajinářské části (obr. 42). Výběr cenných původních jedinců dřevin podle evidenčního listu

3

5

4

5

3

nemovité kulturní památky uvádí tab. 2. Kompozice krajinářské části je doplněna sedacími prvky a osvětlením různorodé a neadekvátní formy.

Vyhodnocení dendrologického potenciálu

počet

vysoký DP bez rozhodujícího vlivu na aktuální kompozici

62

vysoký DP, přímý vliv na aktuální kompozici

20

nízký DP, nedostatky v pěstební péči

6

nízký DP, aktuální rozpad kompozice

13 Tab. 3 Vyhodnocení dendrologického potenciálu dřevin

Z porovnání zastoupení jednotlivých taxonů vyplývá, že se v objektu zahrady Bulínovy vily Obr. 42 Severní krajinářská část zahrady Bulínovy vily (foto: Kateřina Sapáková)

nenacházejí druhy výrazněji zastoupené než ostatní. I zastoupení jehličnatých a listnatých druhů je poměrně vyrovnané. Z tabulek hodnocení věkových stádií ve zvoleném objektu plyne největší

Užitková část dnes neplní zcela svoji funkci. Záhony se přestaly užívat, z pařenišť zůstaly už

procentuelní podíl 3. věkového stádia, tzn. dospívající jedinci s typickými znaky pro daný taxon,

pouze zbytky, jen skleník je stále funkční. Nenachází se však ve zcela dobrém stavu.

kteří se na utváření kompozice zasluhují nejvíce. Významné procento ale zaujímají také jedinci 2. a 4. věkového stádia. Při znázornění sadovnických hodnot vegetačních prvků výrazně převažuje

Cenné původní dřeviny podle evidenčního listu nemovité kulturní památky č 7054 Pseudotsuga douglasii

Acer platanoides

Juniperus virginalis

Acer negundo

sadovnická hodnota 3. průměrně hodnotný strom, u kterého je předpokládaná střední až

Argenthea

Schwedleri

tripartita

Variegatum

dlouhodobá existence. Výrazný podíl mají také jedinci s 2. sadovnickou hodnotou nadprůměrně

Ilex aquifolium

Cotoneaster horizontalis

Ginkgo biloba

Liliodendron tulipifera

hodnotný strom a 4. sadovnickou hodnotou podprůměrně hodnotný strom. Ostatní sadovnické

Magnolia sp.

Paeonia fruticosa

Picea pungens Argenthea

Pinus cembra

hodnoty jsou zastoupeny pouze minimálně.

Picea orientalis

Pinus strobus

Platanus acerifolia

Prunus padus

Laburnum anagyroides

Rhododendron sp.

Rhodotypos kerrioides

Sorbus aria

Viburnum fragrans

Viburnum utile

Taxus baccata

Tsuga canadense

Z vyhodnocení těchto charakteristik vegetačních prvků ve zvoleném území vyplývá celkový dendrologický potenciál. Nejdůležitější je hodnocení věkového stádia se sadovnickou hodnotou. V objektu převažují jedinci s vysokým dendrologickým potenciálem. Největší podíl tvoří mladí

Tab. 2 Cenné původní dřeviny (Novák, 1992)

44

jedinci s vysokou sadovnickou hodnotou, kteří na aktuální kompozici nemají vliv. Významnou částí

Zahrada Bulínovy vily je dokladem tvorby Josefa Kumpána a současně typickým příkladem

jsou však jedinci s vysokým dendrologickým potenciálem a přímým vlivem na současnou

pravidelného typu zahrad období první republiky. Výraznou hodnotu pro zahradu má množství

kompozici, jež v současnosti tvoří základ zahrady. Problém ale způsobují dospělé dřeviny s nízkou

dochovaných původních dřevin, které utvářejí současnou kompozici, jako např. Platanus acerifolia,

sadovnickou hodnotou, díky nimž by mohlo dojít k rozpadu kompozice dříve než jejich roli zastoupí

Acer platanoides, Pseudotsuga douglasii 'Glauca' nebo Pinus strobus. Je důležité je zachovat a

mladí perspektivní jedinci s vysokým dendrologickým potenciálem. Mladé dřeviny s nízkým

ochraňovat, dokud to jen bude na základě bezpečnostních parametrů možné. Velmi hodnotná je

potenciálem se objevují pouze výjimečně.

také částečně dochovaná pravidelná kompozice ve vstupní a soukromé části zahrady. Ceněny jsou i

Z posuzování původnosti dřevin vyplynulo, že se v zahradě vyskytuje významná část

stavební objekty, jež se významně podílejí na utváření atmosféry Kumpánovy tvorby a kompozice

vzrostlých jedinců ve vysokém věkovém stádiu, kteří pocházejí z původní kompozice určitě nebo

z období první republiky. Besídka, pergola, ale také alpinum a paludárium jsou cennými hodnotami

alespoň pravděpodobně. Největší podíl však mají mladé dřeviny, které jsou určitě nepůvodní. Co

objektu a měly by být zachovány. Velmi významné jsou také vodní prvky, pergoly a rosárium

se týče historické hodnoty, tak převážná většina jedinců má hodnotu kladnou, ať už jsou to

v soukromé části zahrady, jež v průběhu jejího vývoje téměř zanikly. Tyto objekty jsou pro

původní dřeviny nebo nově vysazení jedinci vhodně kompozičně umístění. Dřevin s historickou

kompozici Josefa Kumpána natolik hodnotné a specifické, že by měly být opět obnoveny.

hodnotou zápornou je v zahradě naprosté minimum. Dřeviny Hmoty dřevin budou upravovány podle původních kompozičních záměrů. Podkladem pro 5.2.7 Zhodnocení celkové péče o objekt

posouzení dřevinných prvků bude vyhodnocení dendrologického potenciálu (Příloha č. 2). Prvotní

V současnosti Bulínovu vilu a přilehlou zahradu vlastní Ústav biologie obratlovců AV ČR.

zásahy budou spočívat v odstranění náletových a nevhodných jedinců a zabezpečení původních

Zahrada slouží této instituci jako reprezentativní a odpočinkový prostor. Obdobně jako při jejím

vzrostlých dřevin. Důležité je jejich zachování a následná ochrana. Velké množství dochovaných

vzniku je veřejnosti nepřístupná. Původní kompozice je částečně dochovaná jak původním

dřevinných prvků z původní kompozice je totiž významnou hodnotou zahrady Bulínovy vily. Dalším

půdorysným řešením, tak cennou dendrologickou skladbou porostů. Momentálně zahrada spadá

krokem bude dosadba chybějících dřevin. Ta musí respektovat původní sortiment a kompoziční

pod ochranu památkové péče dle evidenčního listu nemovité kulturní památky č. 7054.

záměry. Je žádoucí dodržovat původní strukturu rozvržení výsadeb.

Aktuální stav zahradní kompozice není optimální, ale při adekvátní odborné péči a údržbě, Trávníky

vzhledem k prvkům s vysokou uměleckou a historickou hodnotou a cenným dřevinným jedincům,

Travnaté plochy je nutné udržovat kosením. Plochy budou řešeny ve 2 stupních údržby,

má zahrada vysoký potenciál do budoucna, i díky péči vlastního zahradníka.

parterový a parkový trávník. Trávníky reprezentativní a soukromé části zahrady budou mít charakter parterového typu. Ten se kosí 10 – 12 x během sezóny. Trávníky v krajinářských partiích 5.2.8 Památkový záměr

budou mít povahu parkovou, jež je potřebné kosit 4 – 6 x za sezónu.

Stanovení památkového záměru navazuje na důkladné zhodnocení historické a současné Zpevněné plochy

kompozice. Předmětem památkové ochrany je zachování významného objektu zahrady Bulínovy vily z období první republiky adekvátními úpravami. Památkový záměr se týká především

Ve vstupní a soukromé části zahrady bude zachován stávající stav příjezdové komunikace a

kompoziční podoby zahrady a definuje, které stavební, umělecké a přírodní prvky je nutné chránit.

cestních sítí. Odstraněny ale budou parkovací plochy před jižním průčelím vily a v části soukromé

Dále se podrobněji zabývá i jednotlivými objekty, jejich původností a případnou ochranou.

zahrady, jejichž lokalizace v reprezentativních prostorech je zcela nevhodná. U krajinářské části bude cestní síť částečně obnovována podle původních záměrů z plánu zahrady z roku 1924 45

(Kumpán, 1924). Cesty dostanou nový mlatový povrch, který více odpovídá charakteru zahrad

5.2.9 Návrh obnovy

z období první republiky.

Návrh zahrady Bulínovy vily bude spočívat v obnovení původních kompozičních záměrů podle plánů Josefa Kumpána z roku 1924 (Kumpán, 1924) s přihlédnutím k současnému využití

Drobné stavby

objektu. Cílem je navrácení atmosféry, která byla vytvořena za období první republiky, z tohoto

Současně bude probíhat i obnova původních technických prvků jako je pergola v soukromé

důvodu je volen i způsob grafického vyobrazení. Zahrada bude mít i nadále funkci reprezentativní,

části zahrady a besídka v krajinářské části. Vzhledem k tomu, že neexistují téměř žádné podklady

relaxační, příležitostně náplň společenskou. Návrh bude vycházet z vyhodnocení dendrologického

sdělující jejich přesnou podobu, objekty budou obnoveny podle obdobných prvků Kumpánovy

potenciálu, historické hodnoty a rozboru typů vegetačních prvků (obr. 41).

tvorby.

Vodní prvky Vodní prvky v objektu je potřebné opět zprovoznit vzhledem k jejich významu pro kompozici. Betonový bazén a fontána vyžadují technickou kontrolu a opravu. Obdobně je potřebné přistupovat i u paludária v krajinářských partiích.

Mobiliář Zahrada bude vybavena novým mobiliářem, který bude nahrazovat stávající zcela nevhodné sedací prvky. Vstupní část bude ponechána pouze pohledové reprezentativní funkci, mobiliář zde nebude. V soukromé části a krajinářských partiích bude mobiliář volně rozmístěn podél cest a v okolí významných objektů, jako je zahradní besídka. Bude se jednat o dřevěné lavice odpovídající charakteru Kumpánovy prvorepublikové tvorby.

Osvětlení Ve vstupní reprezentativní části je zahrada vybavena osvětlením, které má adekvátní podobu pro tento typ objektu. Osvětlení v krajinářské části by mělo mít vhodnější formu.

Režim užívání Důležité je brát v potaz i současné využití zahrady. Bulínova vila jako sídlo Ústavu biologie a obratlovců nijak nekoliduje s původním rozvržením a funkční náplní zahrady, z čehož vyplývá i zachování členění zahrady. Vstupní část zůstane reprezentační, ostatní části budou mít funkci především relaxační, příležitostně doplněnou o funkci společenskou.

Obr. 43 Axonometrické vyobrazení návrhu objektu Bulínovy vily v Brně

46

Obr. 44 Situace - 1. etapa obnovy zahrady Bulínovy vily

47

Cílem návrhu obnovy je zachovat pravidelnou kompozici vstupní části, otevřít ji pro pohled

Soukromá zahrada (obr. 46) je v současnosti nejméně dochovaná část. Zůstalo zde pouze

na vilu a obnovit osu vedoucí z domu přes dekorativní bazén. Proto je nutné odstranit Tamarix

několik původních dřevin, které potřebují ochranu a následnou péči, např. Magnolia sp. u

tetrandra vysazený v místě osy. Tu by měl naopak i nadále podporovat živý plot z Buxusu

západního průčelí vily, která je v současnosti dominantou prostoru. Rekonstrukcí a obnovením

sempervirens po stranách bazénu, který je charakteristickým vegetačním prvkem období první

funkčnosti částečně dochované fontány se znovu stane jejím ústředním prvkem. Její podoba bude

republiky. Vzhledem k tomu, že tato část je koncipovaná především pro pohledovou a

vycházet z příčného řezu západní částí zahrady (Kumpán, 1924), případně z referenčních příkladů

reprezentativní funkci, následuje obnova travního koberce do podoby parterového trávníku,

tvorby Josefa Kumpána. Současně obnovení pergol podle původních plánů a referenčních příkladů

rekonstrukce reprezentativního bazénu, schodiště a dosadba dřevinných prvků podle původních

spolu s dosadbou popínavých rostlin významně přiblíží původní charakter kompozice období první

kompozičních záměrů – soliterní Juglans regia v jihozápadním rohu zahrady. Jedinec Platanus

republiky. Neexistují k nim žádné plány, jejich vzhled popisuje pouze příčný řez západní částí

acerifolia jako dochovaná původní dominanta prostoru bude zachován spolu s dalšími soliterami

zahrady (Kumpán, 1924). Charakter navržené dřevěné pergoly popisuje obr. 51. Obnova rozária

na parteru. Stejně tak tomu bude i s izolační clonou při západní hranici pozemku (Corylus

podle původních plánů zahrady Bulínovy vily by měla podpořit působení pravidelného čtvercového

avellana), také by měla být do budoucna zachována. Původní cestní síť obnovována nebude,

půdorysu. Nevhodně lokalizované dřeviny budou odstraněny (Salix tortuosa makoyana a Ailanthus

jelikož záměr, ke kterému byla navržena, dnes již není aktuální. Návrh počítá také s očištěním

altissima) a výsadby po okrajích doplněny, aby mohly vzniknout zapojené skupiny dřevin pro

zahradních úprav od nevhodných zásahů v průběhu jejího vývoje, např. zrušení nesprávně

odclonění prostoru od okolí (Rhodotypos scandens, Spiraea vanhouttei). Skupina dřevin

lokalizovaného parkoviště v reprezentativním prostoru objektu. (obr. 45)

v jihozápadním rohu soukromé zahrady (Taxus baccata, Ulmus laevis a Prunus domestica) by měla být zachována i nadále. Doplněním mobiliáře bude podpořena relaxační a společenská funkce této části zahrady.

Obr. 45 Vyobrazení návrhu vstupní reprezentativní části zahrady Bulínovy (1)

48

Obr. 46 Vyobrazení návrhu soukromé části zahrady Bulínovy vily (2)

49

Základem krajinářských úprav je množství dochovaných původních dřevinných prvků, které musí být zachovány a měly by podléhat následné pravidelné péči (např. Acer platanoides, Pseudotsuga douglasii 'Glauca', Pinus strobus a další). V krajinářských partiích je důležité vyčištění průhledů a obnovení pohledových vazeb mezi vilou a besídkou a mezi vilou a paludáriem. Zvolené dřeviny by tak měly být odstraněny, případně po dožití znovu nevysazeny. Návrh počítá také se zachováním významných prvků a jejich případnou obnovou – besídka, alpinum a paludárium. Obnova vyhlídky a besídky do původní podoby je další částí návrhu, kdy bude řešen technický stav objektu a besídka natřena do původní barevnosti – bílé. Specifickou podobu tohoto charakteristického Kumpánova prvku dokládají i referenční příklady, např. besídka v zahradě vily Čerych. Pro podpoření atmosféry by měla být obnovena izolační clona při západní hranici zahrady a pohledově skryty nové provozní stavby. Návrh cestní sítě vychází z původní kompozice s přihlédnutím k současnému využití na základě provozní analýzy. Relaxační a odpočinková funkce by měla být zachována, obnovou jednotlivých částí a doplněním mobiliáře podpořena a zahrada tím ještě více zobytněna (obr. 47,48 a 49). Podoba navržených laviček odpovídá prvorepublikové tvorbě Josefa Kumpána, tudíž budou dřevěné a natřené na bílo (obr. 50). Obr. 48 Vyobrazení návrhu krajinářské části zahrady Bulínovy vily – besídka (4)

Obr. 49 Vyobrazení návrhu krajinářské části zahrady Bulínovy vily – paludárium (5)

Obr. 47 Vyobrazení návrhu krajinářské části zahrady Bulínovy vily – alpinum (3)

50

Užitková část bude i následně alespoň částečně sloužit své hospodářské funkci. U dochovaného skleníku je nutné provést zabezpečení jeho technického stavu. Odclonění užitkové části bude řešeno živým plotem (Spiraea vanhouttei) a zapojenou skupinou dřevin (Betula pendula). Návrh obnovy zahrady Bulínovy vily doplňuje tabulka Současný a cílový stav vegetačních prvků v Příloze č. 3, které popisuje kompoziční záměry jednotlivých vegetačních prvků.

Obr. 51 Detail pergoly v soukromé části zahrady s referenčním příkladem a řezem z původního plánu J. Kumpána

Obr. 50 Detail zvoleného mobiliáře spolu s referenčním příkladem v návrhu J. Kumpána

51

mnoho významných autorů a architektů z doby předchozího režimu potlačováno a zatracováno.

6. DISKUZE

Mnoho z nich tak upadlo v zapomnění a postupem času i velká část zahradních objektů nakonec zcela zanikla a již neexistuje. Naštěstí alespoň některé z nich přečkaly i tuto nelehkou dobu.

Jelikož období první republiky je velmi složitý časový úsek, studium předchozích souvislostí a jejich správná interpretace je pro pochopení období v zahradní a krajinářské architektuře velmi

K zásadní změně došlo až v období po roce 1989, kdy opět roste zájem o objekty zvoleného

důležité. Průmyslový rozvoj na přelomu 19. a 20. století přinesl spoustu novinek, mimo jiné i

období. Publikace Slavné vily, odborné časopisy Inspirace nebo Zahrada-Park-Krajina a další

v oblasti výstavby rodinných domů. I přesto, že bylo období prolínáno mnoha hospodářskými

přinášejí množství informací o významných stavebních památkách a jejich autorech nejen z doby

krizemi, je charakteristické vrcholnou fází rozvoje vilové architektury a výstavbou honosných

první republiky. Např. brněnský architektonický manuál přibližuje jeho obyvatelům nejvýznamnější

vilových čtvrtí, a to díky dostatečně silnému ekonomickému postavení středních a vyšších

místní stavby. Význam zahradně architektonické tvorby období první republiky dokazují i obnovy

společenských vrstev, které si nechaly tyto objekty stavět. Popis tohoto období v odborných

mezinárodně uznávaných objektů, jako je vila Tugendhat v Brně nebo Müllerova vila v Praze.

publikacích je však velmi nedostatečný, proto autorka vysoce cení přínos prací Zhodnocení díla

Současná situace vykazuje stále větší zájem veřejnosti, což je pro tyto objekty velmi pozitivní

významných českých sadovníků v první polovině tohoto století (Žaláková, 1992) a Použití dřevin ve

zprávou. Některé zahrady, vzhledem ke stáří 80-100 let, stále existují, ale původní dochované

vybrané etapě vývoje zahradního umění – přelom 19. – 20. století na území východních Čech

dřeviny jsou ve vysokém věkovém stádiu. Díky nim zde ale stále existují možnosti obnovy, které se

(Ottomanská, 2011). Obě práce jsou velmi hodnotné množstvím informací a vysokou podrobností

později v budoucnu již nabízet nebudou. Problémem i této tématiky však je nedostatek odborných

dané problematiky. Přičemž Ludmila Žaláková svoji práci zaměřovala na významné zahradní

publikací a nejasná metodika pro obnovu historických zahrad. Mezinárodní dokumenty se totiž

architekty dané doby a jejich díla a Stanislava Ottomanská svým dílem velmi cenně přispívá

vážou především k celému objektu, ale konkrétně pro rostliny jsou nedostatečné. Některé zásady

k poznání o sortimentech rostlin používaných v 1. polovině 20. století.

platné pro celý areál a prvky z neživých materiálů, prostě nelze u prvků rostlinných využít, jak popisuje Pejchal (2010). Proto je velmi žádoucí se daným tématem zabývat na odborné úrovni.

Období první republiky je specifické poměrně rozsáhlou nabídkou dřevin, o které se zasloužila především introdukce nových druhů z mnoha koutů země na konci 19. století. O počtu

Pro modelový objekt zahrady Bulínovy vily byl vypracován památkový záměr a návrh

dostupných vegetačních prvků vypovídává velké množství dřevin v cenících školkařských zařízení

obnovy. Jeho tvorbu komplikoval nedostatek potřebných informací a mapových podkladů. O

období první republiky, např. firmy Späth Berlín. Zpracování dat komplikuje změna názvosloví

původní podobě zahrady vypovídá pouze prvorepublikový plán (Kumpán, 1924) a letecké

rostlin v průběhu jejího vývoje. Problematice použití dřevin v objektech památek zahradní a

snímkování z roku 1953. K aktuální kompozici neexistují žádné materiály, proto musela být jako

krajinářské architektury za první republiky bylo doposud však věnováno velmi málo pozornosti.

podklad pro zpracování analýz a situace návrhu obnovy využita aktuální ortofotomapa (Mapy,

Nedostatek archivních materiálů, informací a souvisejících dokumentů spolu s vysokou časovou i

2011) a doplněna o informace z vlastního terénního šetření.

finanční náročností zpracování jsou tomu pravděpodobně hlavní příčinou. Každá souborná práce zabývající se tímto významným obdobím je tak hodnotným zdrojem informací pro zahradní a

7. ZÁVĚR

krajinářskou architekturu. Popis zahrad vytvořených za první republiky značně komplikují události následující po roce

Diplomová práce zachycuje velmi obsáhlé téma použití dřevin v zahradní a krajinářské

1938. Ty zásadně změnily osudy a prvotní funkční náplň vilových zahrad. Původní majitelé přišli o

architektuře za období první republiky se zaměřením na zvolenou kategorii objektů - vily a vilové

své domovy, často museli emigrovat do zahraničí a jejich vily získaly po přerozdělování nové

zahrady. Jedná se o velmi komplikovaný časový úsek mezi lety 1918 až 1938, jež byl neustále

majitele. Ti ovšem neměli k místu žádný vztah a zahrady tak trpěly nedostatečnou údržbou

prolínán hospodářskými, kulturními a společenskými změnami. Současná a dobová literatura,

rozsáhlých objektů, případně i devastací. Často se vilové objekty staly majetkem státních institucí,

nashromážděné dokumenty, archivní materiály a jiné prameny byly cenným zdrojem pro

které je využívaly k aktuálním společenským účelům. Vzhledem k politické situaci v zemi bylo 52

vypracování popisu situace v zahradní a krajinářské architektuře za první republiky a přehledu

8. SOUHRN A RESUME

charakteristických vegetačních prvků zvoleného období s výběrem nejběžněji používaných dřevin. Kdybychom chtěli definovat charakteristiky zahradní a krajinářské tvorby období první

Diplomová práce se zabývá tématem použití dřevin v zahradní a krajinářské architektuře za

republiky, narazili bychom na zásadní problém, podoba jednotlivých zahrad se totiž diametrálně

první republiky, přičemž je zaměřena na kategorii objektů vila a vilová zahrada. Pro pochopení

odlišovala. Jednotliví zahradní architekti byli ovlivněni různými názory zahraničních autorů a

problému je nezbytné popsat situaci v zahradní a krajinářské architektuře v tomto komplikovaném

přikláněli se tedy k názorově velmi odlišným přístupům. Jak u modelových zahrad, tak asi i u

období, jež bylo ovlivněno častými hospodářskými, kulturními a společenskými změnami. Zabývá

většiny objektů zahradní a krajinářské architektury z tohoto období je zřejmá spousta odlišností.

se širšími souvislostmi období, významnými zahradními architekty, zásadami, jež byly používány,

Romantické zahrady pravidelných dispozic s drobnými stavbami specifického charakteru postupně

tehdejší způsoby použití dřevin ve zvoleném typu objektů a charakteristickými vegetačními prvky

začaly střídat volně řešené nepravidelné zahradní kompozice s rozsáhlými travnatými plochami. I z

s nejběžněji používanými druhy dřevin. Ve výsledkové části se práce zabývá rozborem modelových

hlediska sortimentu je zřejmá rozdílnost pojetí, např. zahrada vily Stiassni nese podobu malého

objektů vilových zahrad. Zaměřuje se na program, provoz a kompozici. Nashromážděné podklady

zámeckého parku s dobovými dřevinami, naopak zahrada Müllerovy vily je doloženým příkladem

týkající se zvolených zahrad jsou doplněny informacemi z terénního průzkumu a konfrontovány

německé květinové školy, jak popisuje Novák (2011). Lze však vypozorovat i jisté podobnosti.

s údaji z literární rešerše. Práce se zabývá také problematikou obnovy památek zahradní a

Používání principu propojování vnitřního prostoru vily a zahrady bylo využito v mnoha příkladech

krajinářské architektury. Jako modelový objekt byla zvolena Bulínova vila se zahradou. Na základě

dané doby, i když přístup od přístupu se mnohdy lišil. Dalším častým znakem u mnoha objektů byly

rozboru a podrobně vypracovaných analýz vznikl památkový záměr a návrh obnovy.

také aplikace popínavých rostlin na fasády vil pro přiblížení stavby přírodě.

Klíčová slova: období první republiky, použití rostlin, dřeviny, vilová zahrada, zahradní a krajinářská

Výsledkem diplomové práce je rozbor konkrétních zahradních objektů. Kapitola se věnuje

architektura

vybraným významným areálům na území České republiky, jež jsou v současnosti veřejností uznávané jako hodnotná díla období první republiky. Jednotlivé podkapitoly se zaobírají základními

This thesis deals with the use of woody plants in the garden and landscape architecture in

informacemi vztahujícími se k vile, rozborem původní a současné kompozice a případné obnovy

the first republic, which focuses on the category of the object villa and gardens. To understand the

zahrady. Důležitým podkladem výsledkové části jsou informace získané při terénním šetření

problem, it is necessary to describe the situation in garden and landscape architecture in this

vilových zahrad zvoleného období. Hlavním výsledkem práce je navržení památkového záměru a

complicated period, which was influenced by frequent economic, cultural and social changes. It

obnovy zahrady v podobě studie u jednoho z objektů, u Bulínovy vily v Brně. Návrh vznikl na

addresses the broader context of the period, leading landscape architects, principles that have

základě vypracování podrobné analýzy. Cenným přínosem diplomové práce může být následná

been used, then uses woody plants in the selected object type and characteristic vegetation

využitelnost návrhu pro případnou realizaci obnovy zahrady Bulínovy vily v Brně. Tento významný

elements with the most commonly used woody plants species. The result of this work deals with

doklad Kumpánovy tvorby má v současnosti nejen díky původním vzrostlým dřevinám, ale také

the analysis of model objects villa gardens. It focuses on the program, operation and composition.

významným stavebním objektům, potenciál pro svoji obnovu. Na základě vysokého

The information regarding the selected gardens are complemented by information from the field

dendrologického potenciálu stárnoucích dřevin je zřejmé, že pokud se nezačneme podílet na

research and compared with the data from the literature search. The work also deals with the

utváření zahrady, mohly by tyto dřeviny zaniknout dříve než je nahradí další generace mladých

issue of restoration of monuments of garden and landscape architecture. As a model object was

jedinců. Kompoziční podoba z období první republiky by tak byla navždy ztracena. Stejně tak je i

chosen Bulínová villa with garden. On the basis of analysis was prepared by monuments plan and

následná péče velmi důležitá pro udržení zahrady do budoucna.

design recovery. Keywords: the First republic, use of plants, woody plants, villa gardens, garden and landscape architecture 53

9. SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ

FULÍN, Martin. Domácí zahrada. A. Reinwart, 1891, 247 s. Funkcionalismus. Architektura 20. století [online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z:

ARCH.DESIGN, s.r.o. Připravovaný územní plán města Brna: Průzkumy a rozbory [online]. 2005[cit.

http://architektura.ic.cz/funkcionalismus.htm

2013-03-28]. Dostupné z:

GRIMME, Karl Maria. Gärten von Albert Esch. Wiena, 1931, 118 s.

http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/magistrat_mesta_brna/OUPR/Pripravova

HAAS, Felix. ARCHITEKTURA 20. STOLETÍ. 1980, 645 s. ISBN 978-80-7294-694-5.

ny_uzemni_plan/Pruzkumy/textova_cast/3_Text_priroda.pdf

HOBHOUSE, P. Illustrierte Geschichte der Gartenpflanzen vom alten Ägypten bis heute. Bern –

BATĚK, L.. Zakládání a vysazování zahrad okrasných: popis prací, spojených se zakládáním okrasné

München – Wien : Scherz Verlag, 1999. (Anglický originál vydán v roce 1992).

zahrady : praktický návod, jak užíti různých dřevin a rostlin k tvoření krásných zahradních scenerií :

CHALUPNÍKOVÁ, B. Vývoj zahradní architektury 1. poloviny 20. století se zaměřením na zahradního

výběr a pěstění nejvděčnějších vytrvalých i letních květin zahradních a růží. Praha: Československé

architekta Josefa Vaňka. Pardubice, 2011. Diplomová práce na Ústavu historických věd Fakulty

Zahradnické listy, 1922. 88 s.

filozofické Univerzity Pardubice.

BAUER, Alois. Dějiny výtvarného umění. 2.vyd. Rubico, 2007, 287 s. ISBN 80-85839-25-3.

JANČO, Milan. Historické zahrady a parky a jejich obnova z pohledu zahradního a r cheologického

BAILLIE SCOTT, M. H. Dům a zahrada. 1. vyd. Praha, 1910

v˘zkumu. In: [online]. 2009 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z:

BUCHERT, Viliam a Andrey ADLOVÉ. Vila Stiassni: Zapomenutý skvost brněnské architektury vstává z

http://www.npu.cz/download/1259069629/zpp0905358370-janco-zahrady.pdf

mrtvých. Bydlení.idnes[online]. [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://bydleni.idnes.cz/vila-stiassni-

KALUSOK, Michaela. Zahradní architektura. Brno: Computer Press, 2004, ISBN 80-251-0287-4.

zapomenuty-skvost-brnenske-architektury-vstava-z-mrtvych-1rp-

KNOTKOVÁ, Ivana. Anglická zahradní tvorba 19. a první poloviny 20. století se zaměřením na použití

/architektura.aspx?c=A100416_143844_architektura_web

vytrvalých bylin. Lednice, 2006. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně.

CULEK, Martin, a kol. Biogeografické členění České republiky II. díl. Praha : Agentura ochrany přírody

KSANDR, Karel. a kol. Vila Tugendhat: Stavebně historický průzkum, část D. 2003.

a krajiny ČR, 2005. 589 s. ISBN 80-86064-82-4.

KSANDR, Karel a Petr ULRICH. Villa Müller. Argo, 2000, 420 s. ISBN 80-7203-316-6.

ČERNÁ, Iveta, Dagmar ČERNOUŠKOVÁ a Pavel LIŠKA. Vila Tugendhat. Nadační fond vila Tugendhat,

KUMPÁN, Josef. Novodobá zahrada : Hlavní zásady při zakládání nebo přeměňování zahrad

2009, 38 s. ISBN 9788086549484.

domácích. Praha: F. Macháček, 1920.

DOMIN, K. aj. Okrasné dřeviny a byliny průhonických zahrad I. Praha: Dendrologická společnost,

KUMPÁN, Josef. Plán zahrady Bulínovy vily v Brně. Národní památkový ústav v Brně. 1924.

1925. 84 s. FIERLINGER, O. – ŘÍHA, J. K. Město a upravovací plán. 1. vyd. Praha: Spolek

LEŽOVIČOVÁ, Květa; KÁBRT, Tomáš; KUDRNÁČ, Michael. Vila Čerych: Neobyčejný příběh vily Čerych

československých inženýrů, 1932. 140 s.

Odcházení a návraty. 1. vyd. Česká Skalice: Centrum rozvoje Česká Skalice, 2012. ISBN 978-80-254-

DOSTALÍK, Jan. Otokar Fierlinger. Archiweb [online]. 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z:

9495-0.

http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&action=show&id=2560

MACHOVEC, Jaroslav. PRINCIPY OBNOVY PAMÁTEK ZAHRADNÍ ARCHITEKTURY V POJETÍ FLORENTSKÉ

FIERLINGER, O. Zahrada a obydlí: Základní zásady zahradní komposice. Praha: Jan Laichter, 1938.

CHARTY. In: [online]. 2010 [cit. 2013-04-26]. Dostupné z:

FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, František Josef Thomayer. Inspirace. 2011, č.

http://www.slpk.sk/eldo/sidlo_park_krajina/machovec.pdf

3, s. 4-6.

Mapy. [online]. 2011 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z:

FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Josef Kumpán. Inspirace. 2011, č. 4, s. 4-7.

http://mapy.cz/#x=16.578723&y=49.194236&z=15&d=addr_8898628_1&t=s&q=kv%25C4%259Btn%

FINGEROVÁ, Radmila. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Josef Vaněk. Inspirace. 2012, č. 1, s. 4-7.

25C3%25A1%25208%252C%2520brno&qp=10.868615_48.490836_19.987374_50.963639_6

Florentská charta. In: Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví [online].

MAREČEK, Jiří. Zahrada. 1. vyd. Praha: Noris, 1992, 303 s. ISBN 80-900908-1-8.

Jaroslav Petrů. 2001 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.npu.cz/pro-odborniky/pamatky-a-

MARTÍNEK, J. -- PEJCHAL, M. Bylinné lemy dřevinných vegetačních prvků : problematika navrhování,

pamatkova-pece/zakony-mezinarodni-dokumenty/mezinarodni-dokumenty/icomos/

zakládání a následné údržby. Disertační práce. Lednice: MZLU v Brně, 2004. 99 s.

54

Mezinárodní dokumenty o ochraně kulturního dědictví. 1. vyd. Editor J. Poláková. Praha: Národní

STEINOVÁ, Š. František Thomayer - život a dílo zahradního architekta. Praha: Národní zemědělské

památkový ústav, ústřední pracoviště, 2007. 235 s. ISBN 978-80-87104-14-9.

muzeum, 2008. 103 s. Odkaz zahradního architekta F. Thomayera. Prameny a studie č. 42. Praha:

MIČOLA, Petr. Z minulosti vyrůstá budoucnost, Otokar Fierlinger. Inspirace. 2012, č. 2, s. 4-7.

Národní zemědělské muzeum. ISSN 0862 – 8483.

MINIBERGER, Josef. Sloh geometrický nebo volný?. Naše zahrádka. 1923, XXIII., č. 11, s. 161-163.

ŠIMEK, Pavel. Vegetační prvky: osnova učebního textu - koncept. Mendelova zemědělská a lesnická

MINIBERGER, Josef. Zahrada moderní vily. Naše zahrádka. 1934, XXIII, č. 11, s. 161.

univerzita. Zahradnická fakulta Lednice. Ústav biotechniky zeleně, 2007.

Müllerova vila [online]. 2012 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.mullerovavila.cz/

ŠIMEK, Pavel. Vyhodnocení dendrologického potenciálu objektu: osnova učebního textu - koncept.

NEUHÄUSLOVÁ, Zdenka, Denisa BLAŽKOVÁ, Vít GRULICH, Miroslava HUSOVÁ, Milan CHYTRÝ, Jan

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Zahradnická fakulta Lednice. Ústav biotechniky zeleně,

JENÍK, Jaroslav JIRÁSEK, Jiří KOLBEK, Zdeněk KROPÁČ, Vojen LOŽEK, Jaroslav MORAVEC, Karel PRACH,

2008.

Kamil RYBNÍČEK, Eliška RYBNÍČKOVÁ a Jiří SÁDLO. Mapa potenciální přirozené vegetace České

ŠKROBÁNEK, František. Vilové zahrady. Československé zahradnické listy. 1925, XXII, č. 4, s. 315.

republiky. Textová část. Praha: Academia, 1998. 341 s. ISBN 80-200-0687-7.

TAROUCA, Arnošt Emanuel Silva. Průhonický park: (český překlad s kopií originálu z roku 1909)/

NOVÁK, Zdeněk. Evidenční list nemovité kulturní památky č. 7054. Národní památkový ústav v Brně.

Arnošt Emanuel Silva Tarouca. 2005.

1992.

URLICH, Petr. Slavné vily Královéhradeckého kraje. Foibos, 2008, 186 s. ISBN 978-80-87073-07-0.

NOVÁK, Zdeněk. „Nová“ hvězda na nebi vilových zahrad, Zdeněk Novák. Zahrada- park- krajina:

VANĚK, Josef. České zahrady : album plánů moderních zahrad. 2 sv. Chrudim : Nákladem autora,

odborný časopis oboru sadovnictví a krajinářství. 2011, XXI, č. 3.

1920 - 1925. VANĚK, J. První pokus zahradnické bibliografie v české a německé řeči. Chrudim:

ONDŘEJOVÁ, Vítězslava. Rekonstrukce zahrady Müllerovy vily. Zahrada- park- krajina: odborný

nákladem autora, 1922.

časopis oboru sadovnictví a krajinářství. 2002, XII, č. 5, s. 4-7.

Vila Čerych [online]. 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.vilacerych.cz/vila-cerych/

OSOLSOBĚ, Jana. Tři vily architekta Vladimíra Fischera. Brno v minulosti a dnes. Příspěvky k dějinám a

Vila Stiassni [online]. 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.npu.cz/sights/vila-stiassni/

výstavbě Brna, Brno: Archív města Brna, 2012, s. 378-396. ISSN 0524-689X.

Villa Tugendhat [online]. 2013 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.tugendhat.eu/

OTTOMANSKÁ, S. Použití dřevin ve vybrané etapě vývoje zahradního umění – přelom 19. a 20.-

VÍZKOVÁ, Eva. Vilová zahrada Josefa Kumpána: Proměny a svědectví. Stavba. 2002, roč. 9, IX.

století na území východních Čech. Lednice, 2011. Dizertační práce na Ústavu biotechniky zeleně

WIRTH, Zdeněk. Evropská zahrada. 1911. Zahrady = Gärten = Jardins = Gardens = Giardini. Knihovna

Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Školitel Doc. Ing. M. Pejchal, CSc.

stylu, sv. 12. Praha: Společnost architektů, 1934.

PACÁKOVÁ, Božena a Jaroslav PETRŮ. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Libri,

WIRTH, Zdeněk. Malý dům a zahrada. 1. vyd. Hradec Králové, 1910.

2004. ISBN 80-85983-55-9.

ZÁMEČNÍK, Roman. Hodnocení vývoje a kompozice historické zahrady: modelový objekt Vila Stiassni,

PACÁKOVÁ, Božena a Karel KSANDR. Zahrada a umělecko historické hodnocení MV: Stavebně

Brno. Lednice, 2010. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně.

historický průzkum Müllerovy vily. 1996.

ZÁMEČNÍK, Roman. Zahrada vily Stiassni. Zahrada-park-krajina. 2011, XXI., č. 3, s. 34-38

PEJCHAL, M. Rostliny a autenticita památek zahradního umění. In Acta horticulturae et

ZÁMEČNÍK, Roman. Zahradně architektonická tvorba v meziválečném období. Lednice, 2012.

regiotecturae, 2010, vol. 13, emergency number, s. 56 – 60. ISSN 1335-2563.

Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně.

První republika. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia

ZEMAN, Lubomír. Slavné vily Karlovarského kraje. Foibos, 2010, 256 s. ISBN 978-80-87073-19-3.

Foundation, 2001- [cit. 2013-03-28]. Dostupné z:

ŽALÁKOVÁ, Ludmila. Zhodnocení díla významných českých sadovníků v první polovině tohoto století.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_republika

1992. Lednice, 1992, 116 s. Diplomová práce na Katedře biotechniky krajinné zeleně Zahradnické

SEDLÁK, Jan. Slavné brněnské vily. 1.vyd. Brno, 2006. ISBN 80-903661-5-5.

fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Vedoucí práce Doc. Ing. Jiří Mareček, CSc.

SEDLÁK, Jan. Slavné vily Jihomoravského kraje. Foibos, 2007, 197 s. ISBN 8087073029.

55